Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia
LUCIE CHOCHOLOVÁ
FOTOGRAFICKÉ SBÍRKY MUZEÍ UMĚNÍ V ČECHÁCH A NA MORAVĚ (Bakalářská diplomová práce)
Vedoucí práce: PhDr. Antonín Dufek, Ph.D. Brno 2010
1
Prohlašuji
tímto,
že
jsem
diplomovou
práci
vypracovala
samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.
17.05. 2010
...................... Lucie Chocholová
2
OBSAH: I.
Úvod......................................
4
II.
Sběratelství a fotografie.................
6
III. Fotografie v českých zemích...............
9
IV.
Fotografické sbírky uměleckých institucí..
13
1. Fotografie jako dokument...............
15
2. Fotografie jako umění..................
19
2.1. Celé dějiny fotografie............
19
2.2. Současná fotografie...............
25
V.
Závěr.....................................
35
VI.
Resumé....................................
37
VII. Seznam použité literatury a pramenů.......
38
3
I. Úvod Fotografie je součástí našich životů již 171 let a stala se
nenahraditelným
prvkem
naší
společnosti
prosycené
vizuálním sdělením. Po celou tu dobu se vnímání fotografie ve společnosti mění. Od média, které slouží výhradně k zachycení reality, přes médium, které koketuje s myšlenkou umění, až k všeobjímajícímu médiu postmoderní doby. V Čechách uplynulo zhruba 20 let od vzniku fotografie, než se objevila první fotografická sbírka v muzejní instituci. V této práci se budeme věnovat sběratelství fotografie v uměleckých institucích muzejního charakteru v Čechách a na Moravě. Předmětem zájmu budou fotografické sbírky uměleckých institucí
(muzeí
umění
a
galerií),
které
jsou
evidovány
v centrální evidenci sbírek Ministerstva kultury (dále jen CES). CES které
je kompletním přehledem sbírek muzeí a galerií,
zřizuje
Česká
republika.
Se
souhlasem
Ministerstva
kultury zde mohou být také sbírky, které zřizují právnické a
fyzické
osoby,
a
může
jim
tak
být
poskytnuta
dotace
z veřejných rozpočtů. V CES může být evidována ta sbírka, „která
je
ve
historii,
své
umění,
společenské poškozením
vědy. či
celistvosti
významná
literaturu,
techniku,
přírodní
nebo
Tato
musí
zajištěná
před
krádeží
sbírka a
musí
být
pro
být
prehistorii,
přístupná
veřejnosti.
Vlastník sbírky má také právo na odbornou pomoc, kterou mu bezplatně poskytují organizace státu.“1 CES je tak určitým garantem
sbírek
a
díky
jejich
finanční
podpoře
také
prezentuje priority státu v zachování kulturního dědictví. Tato práce vychází z předpokladu, že stejně jako je umění úzce svázané se společností, ve které vzniká, tak i ve fotografických fotografie.
sbírkách
Záměrem
tedy
se
bude
bude
odrážet
zodpovědět
vývoj
média
otázku,
jakým
způsobem jednotlivé fotografické sbírky muzeí umění a galerií 1
Cit. ze zákona § 10 odst. 6 zákona č.122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy. 4
reflektují dějiny fotografie. Jak se dějiny fotografie odráží v jejich koncepci a složení?
Při hledání odpovědí bude práce
čerpat z odborné literatury, a to zejména v pasážích, které se budou opírat o historický základ. Dalším zásadním zdrojem bude samotná centrální evidence sbírek a data zde uvedená, která
budou
sbírkách v
dále
budou
odborné
interpretována. Informace o jednotlivých
dohledávány
literatuře,
na
taktéž
v
webových
centrální
stránkách
evidenci,
jednotlivých
institucí nebo konkrétním dotazováním správců sbírek. Hodlám v
této
práci
využít
také
znalosti
a
zkušenosti
získané
několikaletou praxí ve fotografických galeriích. Na
počátku
této
práce
bude
stručně
představen
vývoj
sběratelství umění s důrazem na sběratelství fotografie. Aby mohlo dojít k reflexi sbírek v kontextu dějin fotografie, bude
nutné
území.
Na
stručně téma
představit
dějin
vývoj
fotografie
fotografie
existuje
na
velké
našem
množství
publikací. Avšak jen málo z nich zachycuje specifika vývoje fotografie na českém území. Tato část práce bude vycházet z pojetí dějin fotografie Jaroslava Anděla na výstavě Česká fotografie 1840 – 1950 Příběh umění. V další části práce budou představeny fotografické sbírky s ohledem na jejich zaměření. Důležitým podkladem celé práce se stane rozsáhlé zpracování Scheuflerem
seznamu a
dat
Vladimírem
z
dějin Birgusem
české v
fotografie
publikaci
Pavlem
Fotografie
v českých zemích 1839 – 1999. Na téma sběratelství fotografie existuje poměrně velké množství prací. Vzhledem k tomu, jak je toto téma široké, jsou vždy úzce specializované, například se zabývají pouze situací ve vybraných institucích. Souborně téma sběratelství fotografie
(institucionální
i
jednotlivců)
nebylo
dosud
zpracováno, což je díky jeho velkému rozsahu pochopitelné. Takové ambice ostatně nemá ani tato diplomová práce.
5
II. Sběratelství a fotografie Sběratelství má v Čechách velmi bohatou tradici, která se dá zaznamenat již za vlády Karla IV. a v období renesance. Na našem území došlo k rozkvětu této činnosti na přelomu 16. a
17.
století
výjimečná
nejen
systematickým šlechty
za
vlády
svým
císaře
rozsahem
Rudolfa. a
Jeho
sbírka
rozmanitostí,
ale
je
také
po
přístupem k akviziční činnosti. Nástup nové bitvě
na
Bílé
hoře
vedl
ke
vzniku
četných
obrazáren v zámcích a palácích, které ovšem nebyly přístupné veřejnosti. Zpočátku bylo vlastnictví sbírky otázkou prestiže odrážející
se
Šlechtické
rody
významu „do a
v
a
v
sociálním
vytvářely
bohatství.
popředí
stále
oblasti
S
postavení
sbírky
jako
nastupujícím
důrazněji
výtvarného
majitele
sbírky.
demonstraci
svého
osvícenstvím
však
vstupuje
všestranně
vzdělaný
poučený
šlechtický
mecenáš,
umění
milovník umění a sběratel - znalec, jehož zájem již zcela ovládá
úsilí
Výsledek
těchto
pozoruhodné artefaktů, možnosti
získávat snah
kolekce
vznik
společenské
umělecky
představují
obrazů,
jejichž
či
především
ucelené
případně
již
kvalitní a
dalších
neovlivňovaly
postavení
jejich
díla.
nezřídka uměleckých
jen
finanční
budovatele,
ale
především jeho umělecký názor a osobní vkus, případně rodinná tradice.“2 Fakt, že se umělecká hodnota díla stává zásadním požadavkem
na
sbírkový
předmět,
poukazuje
na
podobný
akviziční přístup, kterým se řídí instituce dodnes. S
nástupem
vznikají
vzdělaného
společnosti
měšťanstva
přátel
umění.
Společnost
vlasteneckých
přátel
r.
jejímž
bylo
1796,
veřejnosti.
Činila
cílem tak
do
veřejného
Nejstarší
umění
založená
pozvednout
prostřednictvím
z
školy a zřízením veřejně přístupné obrazárny.
nich v
umělecký
založení
života je
Praze vkus
umělecké
Podpora umění
a sběratelství se tak z individuální záležitosti stává také 2
SLAVÍČEK Lubomír. Sobě, umění, přátelům: kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650-1939. Brno : Barrister & Principal, 2007. ISBN: 978-80-87029-22-0. s.14. 6
záležitostí institucionální. A umělecké sbírky se
otevírají
široké veřejnosti. Obrazárna Společnosti vlasteneckých přátel umění byla zpočátku tvořena ze zapůjčených děl, brzy však začala sama vytvářet vlastní sbírku. Tím byl dán základ pro pozdější vznik Národní galerie v Praze. Na přelomu 18. a 19. století se tak začíná psát historie českého muzejnictví. Po Společnosti
vlasteneckých
přátel
umění
v
r.
r. 1814 založeno první muzeum v Opavě,
1796
bylo
v
r. 1817 Moravské
muzeum v Brně a r. 1818 Národní muzeum. V r. 1862 vzniklo po vzoru
zahraničních
uměleckoprůmyslových
muzeí
muzeum
technického typu také v Praze. Jeho zakladatelem a mecenášem byl Vojtěch Náprstek. Muzeum postupně měnilo své zaměření od průmyslového,
přes
národopisné
až
po
zaměření
na
mimoevropskou kulturu, které trvá dodnes. Rozkvět světové
muzejních
válce,
Devastace
r.
sbírek
institucí
1919
během
u
nás
druhé
pokračoval již
i
po
existovalo
světové
války
první
94
muzeí.
nebyla
příliš
tragická. Po této válce došlo k úplnému zestátnění všech muzeí a galerií a ke zrušení činnosti muzejních spolků. Na nových
zákonech
týkajících
se
muzeí
a
galerií
se
mohli
podílet skuteční odborníci, kteří v oboru působili již před válkou.
Paradoxně
tak
oproti
jiným
společenským
oborům
docházelo v 50. letech k rozkvětu muzejní práce. V důsledku vzniku nových správních celků – krajů vzniká řada krajských muzeí a galerií. Mnohdy jde pouze o restrukturalizaci již stávajících institucí. 70. a 80. léta však s sebou přináší období stagnace oproti
světu
a muzea a galerie začínají ve svém vývoji
výrazně
zaostávat.
To
se
odrazilo
nejen
na
kvalitě a vůbec možnostech akviziční činnosti, ale také na technickém Velké
zázemí
množství
sbírek
depozitářích,
kde
sbírek byly
a
jejich
bylo
vybavení
uloženo
veřejnosti
v
a
zpracování.
nevyhovujících
nedostupné.
Doba
po
sametové revoluci byla ve znamení rekonstrukce depozitářů, modernizace muzeí a uložení sbírek. Začala se také vytvářet
7
oborová
sdružení
republiky významně
a
jako
Rada
přispěly
je
Asociace
galerií a
České
muzeí
a
galerií
republiky.
přispívají
k
Tyto
České
instituce
profesionalizaci
muzeí
a galerií. V r. 2002 vznikla také na Ministerstvu kultury Centrální evidence sbírek, která k 31. 1. 2010 obsahovala údaje
o
362
sbírkách
a
zhruba
60
miliónech
sbírkových
předmětů. Zanedlouho od první zmínky o fotografii v r. 1839 se začíná fotografie objevovat v muzejních sbírkách. Zpočátku náhodně a bez konkrétní cílené koncepce. První fotografická sbírka v Náprstkově muzeu (založeno r. 1862) obsahovala spíše snímky
dokumentačního
charakteru.
Snímky
zaznamenávaly
architekturu, krajinu, lidské typy a kulturu v oblastech mimo evropskou
civilizaci.
Přístup
k
fotografii
v
muzejních
institucích charakterizuje Národopisné muzeum československé, které v roce 1897 vyzývá amatéry k darování fotografií do sbírek se slovy „...nebude-li předmět, bude aspoň obraz jeho ve sbírkách musejních ke studiu uložen“3. Velký důraz byl také
z
počátku
dějin
muzejnictví
kladen
na
fotografickou
techniku. Národní technické muzeum tak nechává v r. 1923 vzniknout
fotograficko-kinematografické
sekci,
která
je
dokladem vývoje fotografické techniky. Dlouhou
dobu
se
muzejní
a
galerijní
archivy
plnily
fotografiemi bez systematického přístupu. Neexistovaly žádné koncepce a ani odborné zpracování těchto sbírek. Například v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze byla první fotografie zaevidována již v r. 1902 a fotografií dále přibývalo, ale oficiální peripetiích
fotografická až
v
r.
sbírka
1970.
Dnes
zde
vznikla
patří
spolu
po se
mnoha sbírkou
Moravské galerie v Brně k nejvýznamnější kolekci fotografií u nás. Sbírka v Moravské galerii vznikla v r. 1962 jako vůbec první celostátní sbírka umělecké fotografie. Ostatně šedesátá léta 20. století fotografii opravdu přála. V r. 1963 vznikla 3
BIRGUS, Vladimír – SCHEUFLER, Pavel. Fotografie v českých zemích 1839 1999: Chronologie. Praha: Grada, 1999. ISBN: 80-7169-902-0. s. 39. 8
sbírka fotografie ve Slezském zemském muzeu v Opavě, r. 1969 vznikl Kabinet fotografie v Severočeském muzeu v Liberci. Ačkoliv se práce věnuje institucím, je třeba zmínit jednoho z prvních sběratelů a historiků fotografie v Čechách Rudolfa Skopce4. Jako historik se významně zasadil o vznik sbírky fotografie v Moravské galerii v Brně a jako sběratel po sobě zanechal
fotografickou
sbírku,
jejíž
část
je
umístěná
v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Snažil se také spolu s fotografem Erichem Einhornem prosadit vznik národního muzea fotografie. došlo
až
K
po
naplnění myšlenky fotografického muzea však mnoha
letech
v
r.
2002
zahájením
činnosti
Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci. III. Fotografie v českých zemích V této kapitole je kladen důraz na zásadní události, vývojové
mezníky
fotografie.
První
a
dominující
zmínku
o
tendence
Daguerrově
v
dějinách
vynálezu
na
české českém
území nalezneme v německy psaných novinách Bohemia z r. 1839. Nová fotografická technika se zpočátku používala k zachycení toho,
co
Později
bylo se
běžné,
začínají
vznikají fotografové
fotografie
budov
soustředit
na
a
měst.
zachycení
událostí. V r. 1841 vznikl v Brně snímek ze Slavnosti Božího těla na Zelném trhu v Brně, který patří k nejstarším snímkům události na světě. Velmi záhy po vzniku fotografie objevují technické možnosti média fotografie také vědci. Již v r. 1840 pořizuje český fyzik Ignác Stašek5 snímek řezu rostliny. S rozmachem portrétní fotografie jakožto žánru, který patřil
výhradně
malířství,
nastoupily
úvahy
o
zániku
malířství. Brzy však malíři přijali fotografii jako nástroj, který
mohli
využít
ke
své
práci,
zejména
pro
rychlé
skicování. Malíř Jan Maloch6, který se vyučil daguerrotypii, 4 5
6
SKOPEC, Rudolf (1913 – 1975): historik, teoretik, pedagog STAŠEK, Florus Ignác (1782-1862): fyzik a astronom, průkopník vynálezu z první generace fotografů-vědců, autor nejstarší české dochované fotografie MALOCH, Jan (1825 - 1911): malíř, daguerrotypista, fotograf a entomolog, autor prvních dochovaných snímků Prahy. 9
ji
používal
jako
doplňkovou
činnost
k
malbě
a
kresbě.
U tohoto malíře také nalezneme první zmínku o aranžování fotografovaných
subjektů.
Objevuje
se
snaha
stylizovat
portrétované osoby dle dobového vkusu za pomocí rekvizit nebo retuše. Fotografie se v r. 1864 stává svobodnou živností a fotograf ctihodným živnostníkem. Značné popularity dosahují portréty
v
podobě
fotografických
vizitek,
které
jsou
ukazatelem masového vkusu. S nástupem cestovních kamer a nové technologie založené na Talbotově procesu negativ - pozitiv, došlo k významnému zjednodušení výroby fotografického snímku. Fotografie a hlavně fotografování se tak mohlo masově šířit. Na
konci
19.
fotografování
století
a
ke
dochází
vzniku
k
Klubu
rozmachu
fotografů
amatérského
amatérů,
který
prosazoval tvůrčí přístupy. Do té doby je převažující funkcí fotografického média funkce dokumentační. Prvek autorského sebevyjádření se ve větší míře objevuje až na přelomu 19. a 20. století. V té době dochází k nástupu ušlechtilých malby
a
technik,
vzniká
tak
které
se
snažily
fotografický
přiblížit
směr
vzhledu
piktorialismus.
Fotografie se stává výsledkem tvůrčí realizace svého autora a snaží se docílit statutu svébytného uměleckého oboru. Do té doby
vznikala
většina
fotografií
bez
velkých
uměleckých
ambicí a jejím cílem bylo dosažení dokumentární věrnosti. Zcela logicky v této době vzniká množství teoretických prací, které se věnují úvahám, zda je fotografie uměním či nikoliv. První český historik, který se obšírněji věnoval estetice fotografie, byl V. V. Štech7. Ten považoval umění za proces, který vede ke vzniku nového světa, nové přírody. Fotografie, dle
něj,
pouze
popisuje
již
to,
co
existuje.
Cílem
fotografování může tedy být pouze poznání, nikoliv tvoření. Takový války,
přístup kdy
můžeme vznikají
sledovat
třeba
speciální
během
první
fotografické
světové jednotky
a přinášejí důkazy válečné reality. Síla tohoto svědectví 7
ŠTECH, Václav Vilém (1885 – 1974): historik umění 10
ukazuje
potřebu
aktuálních
informací
a
umožňuje
rozvoj
fotožurnalistiky. Významnou roli v dalším vývoji sehrál Drahomír Josef Růžička8,
který
fotografii“,
začal
jež
koncem
20.
nepřipouštěla
let
žádné
prosazovat zásahy
a pozitivu. Piktorialistická fotografie
do
„čistou negativu
naopak kladla důraz
na technické zpracování a soustředila se spíše na formu než obsah. S nástupem „čisté fotografie“ se objevuje nový pohled na fotografii. Ta může být vnímána jako umění, aniž by byla vyžadována její formální podobnost s malbou. K tomuto pohledu významně přispěl nástup avantgardy a s ní moderní fotografie. Jako
protiváha
„čisté
fotografie“
bez
vnějších
zásahů
vznikají fotografické koláže, montáže a další experimentální techniky. „Jejich multimediální charakter, těžící z různých forem
populární
demokratického
kultury, umění,
ztělesňoval
vizi
založeného
na
nového
mechanické
reprodukovatelnosti“9. Takový přístup je typický zejména pro surrealismus, který byl v Čechách velmi rozvinutý a oblíbený. Avantgarda s sebou přinesla také posun v teoretickém pohledu na fotografii a na otázku, zda může být uměním. Zde sehrál významnou
roli
Karel
Teige,
který
ostře
vystupoval
proti
vydávání fotografie za umění. V r. 1948 však jednoznačně pod vlivem surrealistické zkušenosti tvrdí, že fotografie může být uměním a má tudíž určitou estetickou funkci. Koncem 20. a
v
průběhu
fotografie,
30.
která
let
prodělala
reagovala
na
rychlý
rozvoj
rozmach
reklamní
masové
kultury
a vydávání obrázkových časopisů. V době světové hospodářské krize
a
pod
vlivem
společenských změn ve 30. letech 20.
století se objevuje fotografie sociální, která je výrazně kritická.
Zároveň
toto
totalitní
režimy,
kterým
a
fotomontáží
sloužila
společenské
prostředí
fotografie k
politické
v
podobě
posilovalo reportáží
propagandě.
Nutno
8
RŮŽIČKA, Drahomír Josef (1870 – 1960): fotograf ANDĚL, Jaroslav. Příběh moderního média: česká fotografie 1840–1950. Praha: Kant & Galerie Rudolfinum, 2004. Katalog výstavy 15. 1.–28. 3. 2004. ISBN: 80-86217-66-3. s. 46. 9
11
podotknout,
že
fotografie
se
stala
i
vděčným
nástrojem
kritiků těchto režimů. Obecně lze říci, že po první světové válce výrazně stoupl společenský význam fotografie. Stává se rozmanitým
výrazovým
prostředkem
s
mnoha
funkcemi.
Tak
ostatně byla prezentována v r. 1930 na výstavě Nová česká fotografie v Praze, kde vedle vědecké makrofotografie byla prezentována umělecká fotografie, reklamní fotografie, snímky se sociální tématikou či reportážní fotografie. Tento přístup pak potvrdila výstava „Sto let české fotografie“ v r. 1939, jež představila fotografii ve všech možných funkcích, kterými dosud prošla. Po
válce
se
soustřeďuje
velká
pozornost
zejména
na
fotožurnalismus. Zásadním obdobím se pro dějiny fotografie stávají 60. léta 20. století. V té době začíná být fotografie plnohodnotnou
součástí
muzejních
a
uměleckých
sbírek.
S nástupem konceptuálního umění v 60. letech a postmoderny získává
fotografie
prostřednictvím
nový
fotografie
rozměr.
Konceptualisté
zaznamenávají
happeningy,
instalace a jiné umělecké aktivity. Postmoderní fotografie překračuje
hranice
mezi
fotografií,
malbou,
grafikou
či
sochařstvím za účelem dosažení jednotného uměleckého účinku. R.
1986
vyvrcholila
diskuze
o
teorii
fotografie
na
1. pražském setkání historiků a teoretiků fotografie, kde se mimo jiné řešilo také postavení fotografie v muzeích. „V průběhu devadesátých let se ve fotografii vedle tradičního přístupu zdůrazňujícího autorství a dokonalost technického provedení snímku prosazuje stále více nová tendence, která pojímá fotografii jako součást rámce, spadajícího do oblasti soudobého vizuálního projevu“10. V umělecké fotografii tak došlo k posunu, autoři se „nezajímali již o fotografii ve vlastním slova smyslu, uzavřenou do sebe a dodržující vlastní imanentní předpoklady, ale o fotografii pojatou jako jednu 10
BIRGUS, Vladimír – MLČOCH, Jan. Česká fotografie 20. století: průvodce. Praha: Kant: Uměleckoprůmyslové muzeum, 2005. ISBN: 80-8621789-2. s. 137. 12
z
možností
do a
celkového
rozšířeného informačních
fotografii
sdělení,
pole“11.
Nástup
technologií
obecně
jako
na
médium,
fotografii
vstupující
digitální
fotografie
umožňuje
které
je
dívat
se
úzce
na
spojené
s každodenním životem. Je proto třeba fotografii vždy vnímat v
souvislostech,
ve
kterých
se
vyskytuje,
protože
teprve
takový pohled může ukázat její podstatu.
IV. Fotografické sbírky uměleckých institucí V Centrální evidenci sbírek (CES) bylo k 31. 1. 2010 evidováno 362 sbírek. Pro 27 % z nich je fotografie natolik důležitá,
že
jí
věnují
samostatnou
fotografickou
sbírku.
V této kapitole budou reflektovány pouze ty sbírky, které jsou předmětem evidence v CES. Právě zaevidování fotografické sbírky
je
projevem
určitého
instituci. Role fotografie
významu
fotografie
v
dané
v těchto institucích jsou však
různé. Vzhledem k tomu, že je cílem práce postihnout to, jak se odráží dějiny fotografie v zaměření
a složení sbírek,
je vhodné vybrat instituce, u kterých se dá předpokládat komplexnější přístup k médiu fotografie. Ten se například u
archeologických,
očekávat
skutečně
přírodovědeckých nedá.
Ostatně
či
historických
dokládají
to
také
muzeí údaje
v CES, kde je v případě institucí, které se primárně nevěnují umění, až a
ve
83 % fotografických sbírek dokumentační povahy
většině
případů
mají
výhradně
regionální
charakter.
Fotografie je v této práci vnímána jako rozmanitý výrazový prostředek, kde je dokumentační funkce pouze jednou z mnoha. Takové
vnímání
fotografie
dostatečně
vystihuje
fotografie
umělecká. Ta zahrnuje veškeré přístupy k fotografickému médiu z dějin fotografie. Klade však důraz na estetickou hodnotu díla, a to i v případě, že fotografie nevznikala záměrně jako umění. Z tohoto důvodu se bude práce primárně soustředit na muzea umění v CES, konkrétně na muzea umění a galerie. 11
Ibid.,
s. 137. 13
Uměleckých institucí je v CES zapsáno celkem 52, avšak jen 16 z nich má evidovanou fotografickou sbírku. Absence evidované sbírky však neznamená úplnou ignoraci fotografie v instituci. Často bývá fotografie součástí sbírky výtvarného umění
(např.
Galerie
Benedikta
Rejta
v
Lounech,
Galerie
výtvarného umění v Náchodě, Galerie města Trutnova, Muzeum umění Benešov) či akčního a konceptuálního umění (Galerie umění
Karlovy
Vary).
Otázkou
je
nakolik
tyto
instituce
vnímají fotografii jako výlučnou součást výtvarného umění a nakolik
má
tento
krok
jiný,
třeba
praktický,
důvod.
Fotografii nalezneme i v archivech, památkových ústavech a důležitá
kolekce
písemnictví. samostatnou
Tyto
se
nachází
instituce
fotografickou
také však
sbírku
v
Památníku
nemají nebo
v
CES
nepatří
národního evidovanou mezi
muzea
umění. Zvláštní postavení má Národní galerie v Praze, která spravuje státní sbírku. Ta ve své koncepci sbírky Moderního a současného
umění
fotografii úplně ignoruje. Nalezneme zde
sbírku fotografií, která má dokumentační charakter v podobě fotografií architektury ve sbírce Architektura – fotografie a jako formu záznamu ve sbírce Nová média. Dnes tuto situaci reflektuje
i sám ředitel Sbírky moderního a současného umění
Tomáš Vlček, který tuto situaci považuje za zanedbanou a fatální.12 Práce se však věnuje těm muzeím umění a galeriím, které fotografickou sbírku evidovanou mají. Při založení a provedení evidence sbírky se dá předpokládat určitá koncepce a
cíl
ve
očekávání
formování
sbírky
komplexního
a
výběru
přístupu
k
fotografií. fotografii
Navzdory ve
všech
uměleckých institucích je v CES 5 sbírek, jejichž charakter je pouze dokumentační povahy.
12
MOUCHA, Josef. Poklady české fotografie a dusivá náruč sympatií
[online]. 2009, [citováno 2010-04-29]. Dostupné z:
. 14
1. Fotografie jako dokument Jde o tyto instituce: Městské muzeum a galerie Břeclav, Městské muzeum a galerie Julie W. Mezerové v Úpici, Městské muzeum a galerie ve Svitavách, Muzeum a galerie severního Plzeňska, Regionální muzeum a galerie Jičín. Městské muzeum a galerie Břeclav Muzeum a galerie bylo zřízeno městem Břeclav v roce 1995. Jeho historie však sahá až do r. 1928, kdy byl založen Muzejní
a
vlastivědný
spolek,
jenž
podporoval
akvizici
předmětů, které se vztahovaly k městu a okolí. Již u počátků vzniku
sbírky
tak
byl
kladen
důraz
na
historickou
a dokumentační povahu sbírkových předmětů. Během války došlo k rozpuštění sbírky
a zrušení spolku. Jeho činnost byla
obnovená vznikem Městského muzea v Břeclavi v r. 1948, které v 60. letech muselo kvůli změnám
v síti okresních muzeí
zaniknout. Až po roce 1989 tak umožnila situace znovu vznik muzea a galerie, které se zaměřuje na archeologii, historii a etnografii. Jádro jeho činnosti spočívá v systematickém pohledu i
na
lidovou
kulturu
regionu.
výstavní
program
galerie,
kde
se
Z
toho
také
fotografie
vychází
vyskytuje
minimálně. Například za poslední dva roky se zde uskutečnila pouze z
jedna
prvního
fotografická výstava. Ta představila výsledky
ročníku
Jihomoravského
fotografického
workshopu
v Lednici. Tyto workshopy vedly kromě známých českých autorů, jako je Jindřich Štreit, Evžen Sobek a Jan Pohribný, také celosvětově uznávání Antonín Kratochvíl a Jiří Turek. Důraz kladený na regionální charakter činnosti muzea se projevuje také v obsahu fotografické sbírky. Ta je tvořena zejména z
převzatých
předmětů Vlastivědného spolku Břeclav, který
působil v 80. letech 20. století. Dále jsou pak fotografie získávány
zejména
dary
a
pouze
zanedbatelnou
část
tvoří
koupě. Převážná část snímků pochází z Břeclavska a okolí a
zachycuje
místní
život
a
architekturu.
Věnuje
se
také
15
zachování
dokumentace
lidové
kultury
-
řemesel,
odívání
a zvyklostí. Největší zastoupení mají snímky z období 1920 – 2000, menší počet snímků je z období 1890 – 1920 a snímky datované před r. 1890 jsou ve sbírce spíše výjimkou. Městské muzeum a galerie Julie W. Mezerové v Úpici Muzeum
a
galerie,
které
nese
jméno
úpické
rodačky
a malířky, se soustředí na sbírkové předměty vztahující se k regionu. Součástí expozice a sbírek jsou obrazy a kresby Julie W. Mezerové13, národopisné předměty (nábytek, oděvy, tkalcovské
stroje)
a
předměty
dokumentující
společenské
události regionu. Větší důraz na fotografii není kladen ani ve výstavním programu galerie. Mezi tématickými výstavami se od r. 2001 objevila fotografie minimálně (zhruba v šesti případech). nepočetná
Minimálnímu fotografická
zájmu
o
fotografii
sbírka.
Cílem
odpovídá
sbírky
je
také
zachytit
proměny města a krajiny a uchovat památná místa, významné obyvatele
a
také
zdokumentovat
každodenní
život
regionu.
Sbírka obsahuje snímky převážně z 20. století. Městské muzeum a galerie ve Svitavách Historie
svitavské
instituce
se
začala
psát
již
v
r. 1894. V té době se zde uskutečnila výstava řemeslných výrobků,
jejíž
část
se
stala
základem
sbírky
muzea.
Tu
později doplnily dary měšťanů a obsahovala hlavně obrazy, zbraně
a
cínové
nádobí.
Do
činnosti
organizace
zasáhla
dlouhotrvající rekonstrukce a v 80. letech bylo v nové budově zřízeno
Okresní
muzeum
dělnického
hnutí.
V
r.
1991
již
vzniklo muzeum a galerie ve stávající podobě. V této době vznikla z
také
koncepce
sbírkové
původní
sbírky
zaměřené
regionální
umění.
Tato
o 13
předměty
na
sbírka
dokumentující
činnosti. dokumentaci
byla
historii
po
praní
r. a
Ta
vycházela
řemesel 1989
a
na
doplněna
žehlení.
Tato
WINTEROVÁ-MEZEROVÁ, Julie (1893 - 1980): malířka 16
specializace
naznačuje,
fotografie.
Fotografická
fotoarchivem,
který
jaké
postavení
sbírka
obsahuje
je
převážně
zde ve
bude
mít
skutečnosti
pohlednice
Svitav
a okolí z období 1900 – 2007. K nejstarším fotografiím patří snímky města z r. 1894. Fotografie mapují proměny města, místní památky, stavby a významné události regionu. Významným počinem je digitalizace fotografií, která z fotoarchivu činní jeden z badatelsky nejvyužívanějších fondů muzea. Ačkoliv se výstavní
program
orientuje
hlavně
na
současné
umění,
fotografie je zde zastoupena minimálně. Od r. 2003 byla každý rok představena jedna výstava fotografie, ve dvou případech šlo
o
výstavy
dvě.
Ona
každoroční
výstava
je
tradiční
přehlídka amatérské fotografie. Letos se uskuteční již 30. ročník a
této
nejvýznamnější
přehlídky.
Ve
svitavské
národní
instituci
amatérské proběhlo
soutěže
úspěšně
15.
ročníků a v roli předsedy poroty se za tu dobu vystřídala řada zvučných jmen. Například Ján Šmok, Jindřich Štreit, Jiří Všetečka a Miroslav Vojtěchovský, který je předsedou poroty i v letošním roce. Muzeum a galerie severního Plzeňska Stejně
jako
předchozí
muzea
a
galerie
i
toto
se
soustředí na místní region. Konkrétně na jeho historii a vývoj.
Od
r.
1952
sídlí
instituce
v
barokním
objektu.
Expozice se stejně jako sbírky soustředí na gotické umění, cechovní památky regionu, národopisné exponáty dokumentující lidové zvyky a život obyvatelstva. Zaměření na region se odráží i ve fotografické sbírce. Snímky zachycují převážně společenské události, lokality, významné budovy a portréty významných osobností. Sbírka obsahuje materiál datovaný od 2. poloviny 19. století a jejím jádrem jsou fotografie z 20. 30. let 20. století.
17
Regionální muzeum a galerie Jičín Počátky instituce sahají do r. 1895, kdy dochází ke vzniku
měšťanských
spolků
a
vzniká
také
Muzejní
spolek
v Jičíně. V té době také vzniká sbírka instituce, která se soustředí
na
region
výtvarníky
se
Fotografie
je
–
také však
přírodu
a
soustředí ve
dějiny.
výstavní
výstavním
programu
Na
regionální
program
galerie.
spíše
výjimkou.
Touto čestnou výjimkou je například výstava z počátku roku 2010 s názvem Fotoateliéry v Jičíně, která vychází právě z
muzejní
sbírky
fotografií.
Na
výstavě
byla
mimo
jiné
představena i nejstarší fotografie sbírky, portrét datovaný 1870, který je výrazně kolorován. Fotografie mapující Jičín a region či zachycující významné osobnosti z přelomu 19. a 20. století jsou významným dokumentačním pramenem. Jádrem sbírky je soubor dokumentující období 1948 – 1989, který je velmi ucelený. Důležitou částí sbírky jsou pak fotografie z 50. let, které dokumentují změny v zemědělství, ale také v životě obyvatel města a okolí.
Všechny
instituce,
které
akcentují
fotografii
jako
dokument, jsou muzea či galerie zřízená městem. Pro většinu z těchto institucí platí, že, ačkoliv jejich historie sahá na počátek
20.
století,
v
nynější
podobě
vznikaly
až
po
r. 1989.
Ve své činnosti se soustředí na město a jeho blízké
okolí.
to
A
programu, sbírky
je
ale
patrné
zejména
zachycují
jak ve
města
v
expozici,
sbírkové a
okolí,
tak
ve
činnosti.
výstavním
Fotografické
architekturu,
památky
a významné události regionu, jak společenské tak i politické. Častým
námětem
bývá
také
lidová
kultura:
zvyky,
odívání,
bydlení. V neposlední řadě jsou v těchto sbírkách významně zastoupeny
portréty
významných
osobností
regionu,
či
významných osobností, které region navštívily. Nejvíce jsou ve sbírkách zastoupené snímky od počátku 20. let 20. století do
r.
2000.
Většina
těchto
sbírek
není
doplňována 18
systematickým nákupem, ale je získávána spíše pozůstalostí, odúmrtě či darem.
2. Fotografie jako umění Mezi umělecké instituce s fotografickou sbírkou, které vnímají fotografii jinak než jako dokumentační nástroj, patří Galerie
hlavního
města
Prahy,
Galerie
Klatovy/Klenová,
Galerie výtvarného umění Hodonín, Horácká galerie v Novém Městě
na
Olomouc,
Moravě, Národní
Moravská muzeum
galerie
v
Brně,
Muzeum
fotografie
v
Jindřichově
umění
Hradci,
Severočeské muzeum v Liberci, Slezské zemské muzeum v Opavě, Uměleckoprůmyslové
museum
a
Východočeská
galerie
v
Pardubicích. U těchto sbírek je možné sledovat dva zásadní přístupy,
a
fotografie
to
nebo
snahu
o
zaměření
postihnutí pouze
na
komplexních
fotografii
dějin
současnou.
Současnou fotografií je v této práci myšlena tvorba autorů od r. 1945 do současnosti. 2.1. Celé dějiny fotografie Moravská galerie v Brně Toto
muzeum
umění
se
systematicky
zabývá
výtvarnou
kulturou. Soustředí se na malbu, kresbu, grafiku, plastiku, fotografii,
užité
umění,
grafický
design
a
architekturu.
Počátky instituce se datují do r. 1873, kdy bylo založeno Moravské průmyslové muzeum. V r. 1961 došlo k jeho sloučení s Obrazárnou Moravského zemského muzea. Vznikla tak současná podoba Moravské galerie v Brně, která propojuje volné a užité umění. Zájem o výtvarné umění je akcentován ve sbírkotvorné, výstavní, ale také vzdělávací a publikační činnosti. Ve stálé expozici má fotografie místo v oddílu Moderního a současného umění,
který
má
podobu
jednotlivých
tématických
cyklů
řazených chronologicky. Také v krátkodobém výstavním programu má
fotografie
své
stálé
místo.
Výstavy
fotografie
nebo
výstavy s převažujícím zastoupením fotografie zde tvoří 15 % 19
všech
výstav
celkovému
(počítáno
zastoupení
od
r.
2001).
fotografie
ve
To
zhruba
sbírkách
odpovídá
(18
%
všech
sbírkových předmětů tvoří fotografie). Často jsou vystavovány také přímo snímky z fotografické sbírky. Ta vznikla v r. 1962 a
je
nejstarší
sbírkou
v
našich
muzeích
umění
a
jednou
z nejstarších v Evropě. Hlavním iniciátorem jejího vzniku byl teoretik fotografie a sběratel Rudolf Skopec, ředitel galerie PhDr. Jiří Hlušička a PhDr. Karel Holešovský. Základ sbírky byl vybudován z darů a díky ochotě dárců se z něj stal poměrně
rozsáhlý
soubor.
akvizice šlo však
V
důsledku
nahodilého
způsobu
o soubor nepříliš ucelený, byla to spíše
sbírka fotografií různé kvality a zaměření. Další akviziční činnost
již
byla
prováděna
systematicky
a
převážně
prostřednictvím nákupů. V současnosti sbírka fotografie čítá něco málo přes 27 000 položek. Vzhledem k zaměření instituce na výtvarnou kulturu se fotografická sbírka soustředí spíše na fotografickou volnou tvorbu, výjimkou pak v tomto zaměření je živnostenská ateliérová fotografie, která má ve sbírce silné
zastoupení.
fotografické
Cílem
produkce
z
sbírky území
je
celé
snaha
o
republiky.
zachycení A
to
od
vynálezu daguerrotypie až do současnosti. „Sbírka je časově rozdělena
především
na
fond
staré
fotografie
(zhruba
do
r. 1918) a na fond moderní fotografie, ve kterém má být těžisko sbírky.“14 Oddíl staré fotografie obsahuje cca 5 000 sbírkových
předmětů.
V
tomto
oddíle
jsou
zastoupeny
daguerrotypie, ateliérová živnostenská fotografie do r. 1918, dále jsou zde pak fotografie z období piktorialismu. Silné zastoupení ve sbírce má i avantgardní fotografie. I když se sbírka
soustředí
na
celou
republiku,
nalezneme
ve
sbírce
unikátní díla představitelů moravských avantgardních skupin (f5, f3). Významné zastoupení zde má také fotografie současná v rozličných žánrech. Nalezneme zde fotografii dokumentární, Stopadesat fotografii: fotograficka sbirka Moravske galerie. Brno: Moravská galerie v Brně, 1989. (Edice katalogů Moravské galerie Směr; sv. 143). s. 62. 14
20
humanistickou,
žurnalistickou
či
zastoupení současné fotografie
reklamní.
Na
silném
ve sbírce mají rozhodně vliv
přehledové výstavy v 70. letech, z nichž galerie získala řadu exponátů
do
sbírky.
Současná
fotografie
je
zde
také
zastoupena jako záznamový prostředek performancí a různých konceptuálních projektů nebo jako prostředek technologických experimentů. Součástí sbírky je i materiál nefotografického charakteru,
tedy
dokumentace
související
s
fotografickým
děním na domácím území. Severočeské muzeum v Liberci Instituce
byla
uměleckoprůmyslové
založená
muzeum,
které
v
r.
kladlo
1873 důraz
jako
na
sklo
a textil. Po druhé světové válce byly k muzeu přičleněny sbírky
vlastivědného
a
přírodovědného
muzea
v
Liberci.
Zaměření muzea se tak profiluje na přírodovědecké, historické a
uměleckohistorické.
fotografii expozici
v
je
rámci
Právě
vývoje
poslední
zmíněné
uměleckých
reflektuje
řemesel.
Ve
stálé
fotografie představena v Kabinetu fotografie,
jako svébytný výtvarný obor od prvních technických počátků až po
dnešní
autorskou
tvorbu.
Fotografie
se
v
krátkodobém
výstavním programu objevuje příležitostně. Průměrně se zde uskuteční 15 výstav ročně a z toho průměrně 2 fotografické (počítáno od r. 2006 dosud). Fotografická sbírka pod názvem Kabinet fotografie byla založená v r. 1969 a ve svém rozsahu pokrývá celé dějiny fotografie. Nejstarší snímky pocházejí z 50. let 19. století a jde pouze o několik kusů. Konec 19. a
začátek
20.
století
je
ve
sbírce
prezentován
převážně
kabinetními fotografiemi a vizitkami. Méně početné zastoupení mají ve sbírce 20. až 40. léta 20. století. Ve sbírce je kladen důraz zejména na období od konce 60. až do konce 80. let 20. století. Z této doby je zde významné zastoupení české krajinářské tvorby, ale také zaměření na liberecké fotografy. V CES je u Severočeského muzea v Liberci evidována ještě
21
jedna
samostatná
fotografická
sbírka.
Ta
se
zaměřuje
na
historickou fotografii, která se týká výhradně Libereckého kraje a okolí. Obsahuje fotodokumentaci lidové architektury, fotografie události
místopisné, a
také
fotografie
osobní
dokumentující
rodinné
historické
fotografie
významných
osobností regionu. Slezské zemské muzeum v Opavě Toto muzeum patří mezi nejstarší u nás, bylo založeno v
r.
1814
jako
Gymnazijní muzeum. R. 1882 bylo založeno
Uměleckoprůmyslové muzeum a r. 1884 Muzeum Matice opavské. První bylo podporované průmyslovými a živnostenskými kruhy. Orientovalo a
se
špičkové
zejména
umění.
Druhé
na
uměleckohistorické
muzeum
vzniklo
z
sbírky
vlasteneckých
pohnutek a sloužilo k uchování historie a kultury regionu. V r. 1921 došlo sloučením těchto dvou institucí ke vzniku Slezského zemského muzea a v r. 1939 se s ním sloučilo také Gymnazijní muzeum. V r. 1945 bohužel výstavní budova muzea vyhořela a s ní i velká část sbírek. V r. 1947 bylo muzeum znovu otevřeno a převzalo do vlastní správy sbírky předměty z konfiskátů a ze zámků na Opavsku. Stálé expozice muzea jsou velmi rozmanité. Věnují se vývoji přírody ve Slezsku a na severní Moravě, slezskému lidovému umění a evropskému umění 14.
-
18.
století.
Muzeum
(tehdy
Gymnazijní
muzeum)
fotografii zaznamenává již brzy po jejím vzniku, když pořádá výstavy
klubu
fotografů
amatérů.
V
podstatě
všechny
instituce, které byly sloučeny do Slezského zemského muzea, obohatily
muzeum
Uměleckoprůmyslové
svojí muzeum
vlastní
fotografickou
fotografii
používá
k
sbírkou. pořádání
výstav, ke zhotovení reprodukcí jiných sbírkových předmětů nebo
k
vlastnímu
studiu.
Muzeum
Matice
opavské
se
také
zabývalo sbíráním fotografií a pohlednic s důrazem na region. Ve 40. letech 20. století vzniká v muzeu rozsáhlý sbírkový fond,
který
výrazně
přesahuje
rámec
regionu.
Po
r.
1945
22
dochází k systematickém zpracování jednotlivých fondů. A v r. 1963 vzniká v muzeu samostatná sbírka výtvarné fotografie. Fotografická sbírka je v muzeu rozdělena do sedmi skupin, které
vhodným
způsobem
reflektují
dějiny
fotografického
média. Nejpočetnější z nich je sbírka pohlednic s místopisnou tématikou
z
oblasti
severní
Moravy
a
Slezska
od
počátku
fotografie až do současnosti. Tato část sbírky je unikátní svoji dokumentační hodnotou, nikoliv tvůrčím pojetím. Druhé nejpočetnější zastoupení má ve sbírce výtvarná fotografie, která
představuje
díla
předních
českých
fotografů.
Další
samostatnou kolekci tvoří staré ateliérní fotografie a alba z druhé poloviny 19. století a z období před první světovou válkou.
Mezi
nimi
se
nachází
také
nejhodnotnější
předmět
sbírky, daguerrotypie datovaná kolem r. 1850. Další, již méně početné, soubory se soustředí
na barevnou fotografii se
zaměřením na oblast severní Moravy, na barevné diapozitivy a negativy s místopisnou tématikou, na technický materiál s důrazem na snímací a laboratorní techniku a v neposlední řadě
na
archiválie
se
zaměřením
na
průkopníka
barevné
fotografie Karla Schinzla15. Velmi hodnotný je také soubor negativů od skleněných
desek až po současnost.
Muzeum umění Olomouc Instituce výtvarného
založená
umění
a
v
byla
r.
1952
součástí
vznikla
z
Vlastivědného
Galerie muzea.
V poměrně krátké době se z ní stalo jedno z nejvýznamnějších muzeí umění u nás, dnes spravuje okolo 200 000 sbírkových předmětů. Soustředí se na výtvarnou kulturu, která je dle jednotlivých období a umístění rozdělena do tří objektů. Do Arcidiecézního muzea Olomouc, Arcidiecézního muzea Kroměříž a Muzea moderního umění. Posledně zmíněné se specializuje na výtvarnou
kulturu
20.
a
21.
století
a
tam
spadá
i fotografická sbírka muzea. Ta se začala formovat zanedlouho 15
SCHINZL, Karel (1886 – 1951): chemik a vynálezce 23
po vzniku muzea v r. 1966. Jednotlivé sbírkové předměty jsou získávány formou nákupů a darů. Velice významnou akvizicí, která se stala základem celé sbírky, byl v r. 1999 dar ze soukromé sbírky Lubora Machytky. Tento dar ve sbírce významně přispívá k dokumentaci počátků fotografie. Období od počátku fotografie do konce 19. století je zastoupeno daguerrotypiemi a kabinetními fotografiemi. Soubor zhruba 3000 portrétních kabinetních
fotografií převážně z 19. století dokumentuje
práci rozličných fotografických ateliérů. Nachází se zde také portréty známých osobností veřejného života. Menší zastoupení (cca 500 snímků) zde má fotografie 1. poloviny 20. století. Nejpočetnější soubor tvoří díla z 60. let 20. století. Podíl na
tom
skupiny
má
také
DOFO.
V
zastoupení 90.
letech
členů 20.
olomoucké
století
fotografické
začal
ve
sbírce
vznikat soubor dokumentující akční a konceptuální umění 60. až 80. let 20. století. Objevují se zde záznamy performancí, body artu
a land artu. Jde vesměs o průkopníky těchto žánrů
a
pokračovatele.
jejich
generace
90.
let
20.
Ve
sbírce
století.
je
navíc
Zájem
o
zastoupena
fotografii
se
v olomouckém muzeu odráží také ve výstavním programu. Zhruba 20 % všech výstav, které se zde uskuteční, je fotografických (počítáno od r. 2006 dosud. Uměleckoprůmyslové museum Muzeum a
bylo
založené
živnostenskou
r.
1885
komorou,
Pražskou
vzniklo
obchodní
po
vzoru
uměleckoprůmyslových muzeí v zahraničí. Na přelomu 50. a 60. let 20. století bylo spojeno s Národní galerií. Toto spojení se
ukázalo
jako
nefunkční
a
v
r.
1970
došlo
k
obnovení
původní instituce. V tomto roce zde také oficiálně vznikla fotografická
sbírka,
i
objevují již v roce 1902. českého
a
fotografie
zahraničního a
oděvní
když
první
fotografie
se
v
muzeu
Muzeum se zaměřuje na oblast dějin umění,
tvorby.
designu,
Tento
zájem
knižní
kultury,
reflektuje
také
24
koncepce muzea,
stálé
expozice
textilu
a
sbírek,
módě,
sklu
které a
se
keramice,
a fotografii, kovům, vzácným materiálům, strojům. od o
věnují
historii
užité
grafice
hodinkám a měřícím
vzniku
Stálá expozice fotografie je rozdělena na období do
fotografii
r.
1900
je
a
patrný
od i
r. z
1900
do
r.
výstavního
1950.
programu
Zájem muzea.
Fotografické výstavy tvoří 26 % všech výstavních projektů (počítáno
od
r.
2004
dosud).
Takový
počet
fotografických
výstav je možné realizovat díky Galerii Josefa Sudka, kterou spravuje právě Uměleckoprůmyslové museum a která se soustředí výhradně na fotografii. Sbírka fotografie je spolu s užitou grafikou nejrozsáhlejší sbírkou muzea a obsahuje přibližně 55 000 pozitivů a 30 000 negativů. Fotografie je zde vnímána jako
projev
řemeslné
a
umělecké
činnosti
a
soustředí
se
zejména na české území. Ve sbírce jsou však také zastoupení zahraniční autoři jako Nadar a Man Ray. Sbírka mapuje počátky a
vývoj
projev
fotografie
soubory
fotografického
daguerrotypií.
média
zde
nemůže
Jako
řemeslný
chybět
rozsáhlý
soubor vizitek a kabinetek různých ateliérů, a to z období 19. století. Z první poloviny 50. let je kladen velký důraz na českou fotografickou avantgardní fotografii. Nacházejí se zde rozsáhlé konvoluty z pozůstalosti Josefa Sudka a dar Františka Drtikola čítající 5 500 cílevědomé
činnosti
správců
jeho fotografií. Díky
sbírek
jsou
zde
zastoupena
zásadní díla téměř všech klasiků české fotografie. „Muzeum od počátku dává přednost získávání větších kolekcí od menšího počtu
autorů
před
kupováním
jednotlivých
snímků
od
mnoha
fotografů“16. Fotografie druhé poloviny 20. století je zde hojně
zastoupena
absolventy
FAMU
ze
70.
a
80.
let.
To
umožnila spolupráce mezi institucemi, kdy Uměleckoprůmyslové museum získávalo zdarma do sbírek diplomové práce studentů FAMU.
Po
ukončení
spolupráce
bylo
v
oblasti
současné
fotografické tvorby muzeum odkázáno na dary. 16
62. Bulletin Moravské galerie v Brně. Odpovědná Krkošková. Brno: Moravská galerie v Brně, 2006. s. 61.
redaktorka
Alena
25
2.2. Současná fotografie Galerie hlavního města Prahy Galerie byla založena v r. 1963, ačkoliv idea zřízení městské obrazárny sahá až do 60. let 19. století. Motivem k zřízení obrazárny byl jak veřejný prospěch, tak i podpora soudobých vystavovat
umělců. a
Cílem galerie je shromažďovat, chránit,
vědecky
zpracovávat
české
umění
19.
a
20.
století. Tento cíl je patrný i z výstavního programu galerie. Celkem 12 % (počítáno od r. 1981) všech výstav se týkalo fotografie. Stálá expozice je úzce spojena s budovami, ve kterých je uložena, např. v Bílkově domě je stálá expozice věnována
Františku
Bílkovi.
Základy
sbírky
galerie
byly
vytvořeny z darů a příležitostných nákupů do městské sbírky, která
začala
vznikat
přibližně
okolo
r.
1928.
Nákupy
v galerii byly realizovány spíše nárazově, než že by šlo o
systematickou
a
souvislou
uskutečňovaly zejména v 60.
činnost.
Pravidelně
se
a 70. letech 20. století a po
r. 1989 téměř ustaly a instituce byla odkázána výhradně na dary. Fotografická sbírka vznikla v relativně nedávné době. Zaměřuje se na současné trendy v české fotografické tvorbě. Ve sbírce nejsou zahrnuté pouze fotografie, ale také výtvarná díla, která s fotografií pracují. Galerie Klatovy/Klenová K založení galerie a také sbírky došlo v r. 1964 a zpočátku se orientovala převážně na české umění. V r. 1973 se galerie stala součástí Okresního muzea v Klatovech a její sbírková činnost byla značně omezená. V roce 1987 však došlo k
nákupu
velkého
souboru
děl
tehdejších
žijících
autorů.
Tento nákup tvoří základ sbírky a předznamenal její směřování do budoucna. Poté co galerie prošla reorganizací spojenou s rekonstrukcí
svých
prostor bylo jasně definováno zaměření
galerie. Ta se začala orientovat na současné umění se snahou o mezinárodní přesah svých aktivit. Ve stálé expozici je tato
26
orientace patrná v představení klasiků 20. století. Další část stálé expozice je věnována Vilmě Vrbové-Kotrbové, která je se zámkem Klenová spjatá. Další část expozice se věnuje nábytku
a
původnímu
vybavení
zámku.
Fotografie
je
u krátkodobých výstav zastoupena zhruba ve 14 % (počítáno od r. 2000 dosud). Velký prostor dostala v r. 1989 hned po převratu,
kdy
se
první
výstava
věnovala
listopadovým
událostem a další pak sovětské okupaci r. 1968. Ve výstavním programu
se galerie zaměřuje na žijící autory, např. sérií
výstav Šedá cihla nebo důrazem na práce studentů vysokých výtvarných škol. S ohledem na fotografii je nutné zmínit výstavu
z
r.
2004
s
názvem
„fotografie??“.
Ta
ukazuje
možnosti nahlížení na postavení fotografie v současném umění. „Zastoupení
autoři
fotografií,
která
se většinou zabývají post konceptuální se
zaobírá
vyřčenými
i
nevyřčenými
východisky fotografie jako média a má úzké vazby na současné umění.
Jde
tak
o
zcela
specifický
výběr
autorů,
téměř
opomíjející „výtvarnou“ a „dokumentární“ tradici a zahrnující autory,
kteří
často
stojí
„fotografie“.“17 Na výstavě fotografové
70.
a
80
mimo
hranici
běžně
chápané
jsou na jedné straně zastoupeni
let,
kteří
jsou
na
druhé
straně
konfrontováni s umělci pracujícími s fotografií v 90. letech. Zaměření fotografické sbírky vychází výhradně z koncepce této výstavy.
Jsou
zde
zastoupeni
autoři
reprezentující
obě
zmíněná období a mezi nejstarší snímky patří fotografie Jana Svobody18 zejména dochází
z v
r.
1971.
souvislosti k
Akviziční s
výstavou
systematickému
činnost
sbírky
„fotografie??“
připojování
dalších
probíhala a
dále
autorů
v intencích koncepce sbírky.
17
Citace z korespondence s Pavlem Vančátem, kurátorem sbírek Galerie
Klatovy / Klenová. 18
SVOBODA, Jan (1934 – 1990): fotograf 27
Galerie výtvarného umění Hodonín Vzniku Galerie výtvarného umění v Hodoníně předcházelo založení
Sdružení
výtvarných umělců moravských na začátku
20.století. Toto sdružení se věnovalo zejména prezentaci děl svých členů nebo jiných spolků. Činnost Sdružení byla v 50. letech ukončena a v r. 1960 byla ustavena Galerie výtvarného umění v Hodoníně. Ta převzala od sdružení veškerý majetek včetně sbírkového fondu. Posláním galerie je shromažďovat, evidovat,
uchovávat
moravských
a
a
odborně
českých
umělců.
zkoumat
umělecká
Příležitostně
díla
jsou
zde
prezentována také díla zahraničních autorů. Stálá expozice se věnuje
dílům
zakladatelů
Sdružení
výtvarných
umělců
moravských a dalším umělcům z regionu jihovýchodní Moravy od konce i a
19.
století
krátkodobá nejmladší
až
po
výstavní
generaci
současnost.
činnost
umělců,
spjati s jižní Moravou.
věnuje
kteří
jsou
Stejně
tak
současnému nějakým
se
umění
způsobem
Fotografická sbírka zde vznikla
v 70. letech 20. století z iniciativy pracovníka galerie a fotografa Vladimíra Židlického. Sbírka se soustředí na díla umělecké
fotografie
současných
českých
a
slovenských
fotografů bez užšího zaměření. Horácká galerie v Novém Městě na Moravě Galerie byla v Novém Městě na Moravě založena v r. 1964 a brzy získala prostory zámeckého areálu. Ve svém sbírkovém programu
se
galerie
soustředí
na
umělce
pocházející
z regionu, které konfrontuje s českým uměním. Rozsáhlá část byla získána darem nebo odkazem. Stálá expozice se soustředí hlavně na díla zde
z českého sochařství a malířství. Dále pak je
představen
průřez
tvorbou
regionálních
autorů.
U krátkodobých výstav se fotografie objevuje příležitostně, jde zhruba o 11 % všech výstav (počítáno od r. 2006 dosud). Fotografická sbírka evidovaná v CES je prakticky autorský celek uměleckého fotografa Miroslava Matouška (1926 - 2005). 28
Ten byl v 60. letech 20. století fotografem ve firmě ŽĎAS, poté
působil
umění.
Ve
ve
své
svobodném
volné
povolání
tvorbě
se
a
věnoval
soustředí
se
na
volnému
krajinářskou
fotografii, zejména na oblast Českomoravské vrchoviny. Národní muzeum fotografie Vznik této instituce vychází z myšlenky na vytvoření národního muzea fotografie, která se objevila již ve druhé polovině
19.
století.
Tato
myšlenka
byla
v
dějinách
fotografie často oživována a proběhlo několik snah o vznik takové
instituce.
Úspěch
však
sdružení Muzeum fotografie byly
zastoupeny
zaznamenalo
až
občanské
v r. 2002. V tomto sdružení
organizace spojené
s fotografií jako
Asociace
fotografů,
Komora
fotografických
katedra
fotografie
FAMU.
Cílem
živností
muzea
nebo
fotografie
je
shromažďovat fotografické fondy, vytvářet sbírky fotografií, konzervovat
a
elektronické výzkum
digitalizovat
informační
fotografická
centrum
a
díla,
databanku,
budovat
podporovat
v oblasti péče o fotografie, poznávání a aplikace
historických fotografických technologií a podpora vzdělávání v těchto oblastech. Pravidelně se zde odehrávají fotografické výstavy,
přednášky
a
další
doprovodné
akce
vztahující
se
k fotografii. Myšlenka založení fotografické sbírky vyústila ve
vznik
Zlatého
fondu.
Ten
obsahuje
222
fotografií
současných českých autorů různých žánrů. Vzhledem k tomu, že instituce nemá finanční prostředky na akvizice, mohla sbírka vzniknout díky darům fotografů. Kromě Zlatého fondu je v CES evidována
ještě
jedna
fotografická
sbírka.
Ta
obsahuje
snímky, které mají ryze dokumentační charakter. Východočeská galerie v Pardubicích Galerie instituce Městské
v
v r.
Pardubicích
byla
1953,
nepřímo
navázala
letech
20.
obrazárny.
V
která 60.
zřízena
jako na
století
krajská činnost došlo 29
k významnému vývoji sbírkového fondu. Byla otevřena první stálá
expozice
Českého
výtvarného
umění
20.
století
se
zaměřením na umění východních Čech. V 80. letech byla sbírka doplněná o díla klasického českého krajinářství a soudobého malířství, grafiky a kresby. Krátkodobá výstavní činnost se zejména po r. 1989 soustředila na neznámé, dřívějším režimem pronásledované osobnosti a skupiny českého poválečného umění. Záměrem bylo představit moderní umění bez politických zásahů. V tomto směru docházelo také k aktualizaci stálé expozice a podařilo se koupit díla klíčových autorů 60. až 80. let 20. století.
Fotografie
ojediněle.
O
se
nějakém
ve
výstavním
koncepčním
programu
přístupu
vyskytovala
k
fotografii
ve výstavním programu se však nedá hovořit. Ve fotografické sbírce jsou zastoupeni výhradně současní čeští fotografové. Ze složení sbírky je jasně patrný zájem o dílo pardubického rodáka
Jiřího
Tomana19.
Ten
je
zde
zastoupen
rozsáhlým
souborem, který obsahuje podstatně více fotografií než celý zbytek
sbírky
dohromady.
Další
fotografové
jsou
zde
zastoupeni bez žánrového zaměření, jde převážně o umělce, kteří
zde
vystavovali.
Navíc
je
zde
soubor
dokumentující
právě život Jiřího Tomana.
Mezi
nejrozsáhlejší
(jak
počtem,
tak
i
rozsahem)
fotografické sbírky u nás patří bezpochyby ty v Moravské galerii
v
Brně
a
Uměleckoprůmyslovém
museu
v
Praze.
Obě
instituce se zpočátku soustředily na úzkou vazbu mezi volným a
užitým
uměním.
průmyslové
muzeum
Moravská a
galerie
vznikla
Uměleckoprůmyslové
jako
Moravské
museum,
založené
Pražskou obchodní a živnostenskou komorou, si toto spojení nese
již
postihují
v
názvu
celé
samotném.
dějiny
Další
fotografie,
muzea, se
jejichž
nachází
v
sbírky
Liberci,
Olomouci a Opavě. Kromě té olomoucké měly všechny instituce ve svých počátcích jasné zaměření na umělecké řemeslo a to se 19
TOMAN, Jiří (1924 - 1972): fotograf, ilustrátor, grafik 30
odrazilo i ve složení sbírek fotografií. Kromě muzea v Opavě a Olomouci mají všechny instituce zastoupenu fotografii ve stálé expozici. V Moravské galerii v
Brně
je
stálá
expozice
rozdělena
následovně:
Josef
Hoffmann: Inspirace, Užité umění, Umění od gotiky po 19. století, Moderní a současné umění a Možná sdělení. Fotografie ze sbírek se nachází v expozici Moderní a současné umění a je vždy prezentována spolu s dalšími výtvarnými díly tak, aby bylo
dosaženo
období
20.
celkového
století.
účinku
Hojně
je
charakterizujícího zde
fotografie
určitá
zastoupena
v oddílech s názvem Surrealismus, Imaginativní projev, Brno mezi dvěma válkami, Gesto existenciální nebo Gesto jako téma. Stálá expozice Uměleckoprůmyslového musea nabízí pohled na fotografii
spíše
jako
na
užité
umění.
Mezi
expozicemi
rozdělenými na Votivní sál, Příběh vlákna, Umění ohně, Tisk a
obraz,
Klenotnice
a
Stroje
času
se
fotografie
nachází
v části Tisk a obraz. Fotografie je zde pak představená spolu s
expozicí
moderní
historické
knihy
a
knihy,
moderní
užité
historické grafiky,
užité
plakátu
grafiky, a
písma.
V expozici fotografie je pak patrná snaha postihnout dějiny fotografie
od
počátku
do
konce
1.
poloviny
20.
století.
V expozici Moravské galerie v Brně je patrná spíše snaha postihnout dějiny prostřednictvím výtvarného umění, přičemž fotografie je zde prezentována jako jeho nedílná součást. Odlišný přístup ve stálé expozici se projevuje v Severočeském muzeu v Liberci. Zde je v Kabinetu fotografie komorní soubor, který nahlíží na fotografii jako na novodobý výtvarný obor. Expozice není časově omezená a soustředí se na celou historii fotografie. Fotografické
sbírky
Moravské
galerie,
Severočeského
muzea, Slezského zemského muzea, Uměleckoprůmyslového musea a Muzea umění v Olomouci se snaží postihnout celé dějiny fotografie od jejích počátků až do současnosti. Počátky dějin fotografie až do konce 19. století mají zastoupená všechna
31
muzea. Dokonce i Muzeum umění v Olomouci, které se jinak specializuje na výtvarnou kulturu 20. a 21. století. Není tomu náhodou, že právě ta muzea, která mají úzkou vazbu mezi volným a užitým uměním, mají zastoupení období do konce 19. století
rozsáhlejší.
odpovídalo vnímána.
přesně
Všechny
Pojetí
fotografie
jako
tomu,
jak
byla
fotografie
v
sbírky
tak
mají
zastoupenou
řemesla této
době
ateliérovou
živnostenskou fotografii. V Moravské galerii v Brně jsou tato díla zastoupena ve fondu staré fotografie, které zahrnuje období od vzniku fotografie až do r. 1918. V tomto fondu jsou tak zahrnuty i piktorialistické fotografie. Unikátní sbírku pohlednic z přelomu 19. a 20. století vlastní Slezské zemské muzeum v Opavě. Nejmenší zastoupení fotografie 1. poloviny 20. století má Muzeum umění Olomouc a Severočeské muzeum v Liberci. Ty se ve svých sbírkách soustředí spíše na pozdější období. Naopak sbírky Moravské galerie a Uměleckoprůmyslového musea na toto období kladou velký důraz. Zejména pak se v tomto období ve
sbírkách
dostává
do
popředí
fotografie
avantgardní.
Ve sbírce Moravské galerie pak nalezneme unikátní zastoupení moravských avantgardních fotografů. Uměleckoprůmyslové museum má
toto
období
zastoupeno rozsáhlými soubory jednotlivých
autorů, a to zejména díky darům – pozůstalosti Františka Drtikola a Josefa Sudka. Nic to však nemění na faktu, že obě tyto kolekce nabízí reprezentativní zastoupení tohoto období dějin fotografie. Významně je toto období také zastoupeno ve Slezském zemském muzeu v Opavě. Velmi
silné
století
má
zejména
díky
letech.
zastoupení
Moravská
fotografie
galerie.
akvizicím
Ta
toto
přehledových
druhé
poloviny
období
výstav
v
20.
reflektuje 60.
až
80.
Velký důraz na toto období je kladen ve sbírkách
Severočeského muzea a Muzea umění v Olomouci. Méně početné zastoupení fotografické
tohoto
období
sbírce.
nalezneme
Postmoderní
v
opavské
a
pražské
fotografická
tvorba
32
zahrnující
konceptuální
umění,
land
art
nebo
oblast
happeningů je zastoupena jak ve sbírce Moravské galerie, tak i v Muzeu umění Olomouc. V této oblasti občas dochází v obou institucích k duplikacím. Žádná z institucí, která se ve svých sbírkách věnuje současné fotografii, ji nemá ve stálé expozici. A to ani to muzeum, na
které
se
fotografii.
To
ve
své
je
činnosti
podstatný
orientuje
rozdíl
oproti
výhradně
institucím,
které reflektují celé dějiny fotografie. Celé období současné fotografie chtějí pokrývat sbírky Galerie výtvarného umění v
Hodoníně
a
Národního
muzea
fotografie.
Žádná
z
těchto
sbírek nevykazuje užší zaměření na určitou oblast fotografie či určité autory. Ve své koncepci tak nejsou nijak vyhraněné, ať
již
časově
nebo
žánrově.
Národní
muzeum
fotografie
deklaruje, že není jejich záměrem dublovat sbírky Moravské galerie
a
Uměleckoprůmyslového musea. Na fotografii spíše
postmoderně města
pojatou
Prahy
a
se
soustředí
Galerie
sbírka
Galerie
Klatovy/Klenová.
Obě
hlavního
tyto
sbírky
vznikly v relativně nedávné době a zaměřují se na fotografii jako na nedílnou součást českého výtvarného umění, nikoliv jako na samostatný obor. Často tak jde spíše o umělecká díla, která pracují s médiem fotografie a mohla by být bez problému zařazena i do sbírek výtvarného umění. Ostatně některá muzea umění a galerie mají takové zařazení fotografie ve svých sbírkách.20 dochází
V některých institucích s regionálním zaměřením
ke
vzniku
pozůstalosti nadregionální.
fotografických
umělců, Tak
je
jejichž tomu
v
sbírek
význam případě
byl
převzetím však
celé mnohdy
fotografické
sbírky
Východočeské galerie v Pardubicích, kde se základem sbírky stala
pozůstalost
pardubického rodáka Jiřího Tomana. Tato
sbírka obsahuje další díla, která mají k osobě Jiřího Tomana určitou fotografy
vazbu
20
bez
a
pak
v
naprosté
menšině
další
současné
většího vymezení. Další fotografická sbírka
Jsou zmíněna v kapitole „IV. Fotografické sbírky uměleckých institucí“ této práce. 33
obsahuje
pozůstalost
Horácké
galerie
v
výhradně Novém
jednoho
Městě
na
autora.
Moravě
Ve
tak
sbírce
nalezneme
výhradně díla fotografa Miroslava Matouška. U těchto sbírek se
o
nějakém
koncepčním
přístupu
vzhledem
k
dějinám
fotografie nedá moc hovořit. Důležitou
roli
ve
výsledné
podobě
sbírek
současné
fotografie hraje akviziční přístup jednotlivých institucí. Například Národní muzeum fotografie sbírku vytváří výhradně z darů. Otázka je, do jaké míry může tento akviziční přístup přispět ke komplexnímu pohledu na současnou českou tvorbu. Paradoxně přístup
tak
je
právě
u
možné sledovat systematičtější akviziční sbírek,
které
jsou
úzce
zaměřené,
např.
sbírka Galerie Klatovy/ Klenová. U sbírek s ambicemi pokrýt celou současnou tvorbu je patrná tendence směřující k určité pestrosti. Autoři jsou zde zastoupeni vždy pouze několika málo snímky, větší autorské celky v nich nalezneme minimálně. Je
tak
téměř
nemožné
si
z
těchto
sbírek
udělat
přehled
o kompletní tvorbě některého z autorů. Zajímavým zjištěním také
bylo,
že
žádná
fotografií
nevěnuje
nejmladších
autorů,
ze
sbírek
zabývajících
systematickou studentů
a
se
současnou
pozornost
absolventů.
Již
tvorbě praxe
Uměleckoprůmyslového musea, které v 70. a 80. letech 20. století přijímalo diplomové práce studentů FAMU, ukazuje, že i
takovým
způsobem
může
být
vytvořena
kvalitní
sbírka
s minimálními náklady. Za zmínku také stojí dvě instituce, které ačkoliv mají v CES evidovanou fotografickou sbírku, nejsou muzeem umění. Ve své činnosti se však zaměřují výhradně na fotografii. Jde o Pražský dům fotografie – Prague House of Photography, jehož počátky
spadají
do
r.
1989.
Jde
o
obecně
prospěšnou
společnost, dříve sdružení, jehož členskou základnu tvořilo více jak 50 současných fotografů. Fotografická sbírka zde vznikla právě z darů těchto členů a klade důraz na období 60. let
20.
století
až
do
současnosti.
Druhou
institucí
je
34
Českokrumlovský rozvojový fond, který provozuje Fotoateliér Seidel
v
Českém
Krumlově.
Ten
zde
vznikl
v
r.
2008
v prostorách bývalého ateliéru fotografa Josefa Seidela21, který v
patřil
podstatě
k
o
nejvýznamnějším
velmi
věrně
fotografům
zrekonstruovaný
Šumavy.
ateliér,
Jde který
pochází z r. 1905 a obsahuje dobovou techniku. Z toho také vyplývá zaměření sbírky na techniku, negativy a fotografie Josefa
Seidela
a
jeho
syna
Františka.
Význam
sbírky
a expozice spočívá v tom, že je vše představeno v kontextu doby
a regionu a je tak významným historickým dokumentem.
V. Závěr Cílem této práce bylo zjistit, jakým způsobem jednotlivé sbírky muzeí umění a galerií evidovaných v CES reflektují dějiny fotografie. Jak se dějiny fotografie odráží v koncepci a
složení
těchto
zaměřených
sbírek. Bohužel však jen 29
institucí
zřizuje
samostatnou
%
umělecky
fotografickou
sbírku. Tento stav může být způsobený jak nedostatkem zájmu o fotografii tak i tím, že je fotografie součástí jiné sbírky nebo není vůbec evidovaná. Navíc sbírky,
které
dokumentační nalezneme
v
z toho tvoří jednu třetinu
zahrnují výhradně fotografii jako záznamové médium.
Všechny
městských
takto
institucích
a
orientované jejich
sbírky
profesionální
činnost se soustředí na region. Ve 20. století plném změn logicky
vznikla
potřeba
zachycovat
proměny
regionu.
Tyto
sbírky mají velkou dokumentační hodnotu a je díky nim také možné zmapovat působení ateliérů či jednotlivců v regionu. Sbírky,
jejichž
cílem
je
postihnout
celé
dějiny
fotografického média, jsou oproti sbírkám současné fotografie v
Moravská
galerie,
průmyslové
muzeum,
a
reflektovat
dějiny
i 21
menšině.
užité
umění.
která
Uměleckoprůmyslové
fotografie
Rozsah
vznikla
těchto
i
díky
dvou
jako
museum
zaměření sbírek
Moravské
je
na
mohou volné
obrovský
SEIDEL, Josef (1859 – 1935): fotograf 35
a z každé z nich je možné získat velmi detailní přehled o
dějinách
zaměřují
české
na
fotografie.
českou
Dalšími
fotografii
bez
sbírkami,
časového
či
která
se
žánrového
vymezení, jsou Severočeské muzeum v Liberci, Slezské zemské muzeum v Opavě a Muzeum umění v Olomouci. Všechny tyto sbírky zahrnují
období
od
počátku
dějin
fotografie
až
do současnosti. Každá z těchto tří sbírek však klade důraz na nějaké konkrétní období, které je v ní zastoupeno výrazněji než období ostatní. Mnohdy bývá důvodem takového zaměření získání rozsáhlého daru nebo pořízení souboru s úzkou vazbou k
regionu.
Tudíž
tato
orientace
není
vždy
výsledkem
systematického koncepčního přístupu. Více
jak
jedna
třetina
všech
fotografických
sbírek
uměleckých institucí se věnuje fotografii současné. Mnohdy dochází k tomu, že se sbírky dublují. U některých sbírek současné fotografie je patrná jistá nekoncepčnost v přístupu. Jejich
časové
definováno. pokud
dary,
žánrové
vymezení
není
prakticky
Navíc takto široký záběr je těžké postihnout,
instituce
realizaci. na
nebo
V
nemají
prostředky
případě,
může
dojít
že k
jsou tomu,
na
jeho
sbírky s
čím
systematickou
odkázány se
výhradně
setkala
sbírka
fotografie Moravské galerie ve svých počátcích. Z darů zde vznikl nekonzistentní soubor a praxe dobrovolných darů tak byla nahrazena systematickou akviziční činností. Bohužel od r. 1990 se kvůli nedostatečným financím na sbírkovou činnost navrátila
k
akvizicím
snadnější
akviziční
z
darů.
činnost
pro
Paradoxně sbírky,
tak
které
může jsou
být úzce
zaměřené. To se týká sbírky Galerie hlavního města Prahy a Galerie Klatovy/Klenová, jenž se soustředí na fotografii, která má spíše charakter výtvarného umění. Navíc se zaměřují na autory převážné žijící. O nějakém koncepčním přístupu, který by mohl odrážet dějiny fotografie, nelze zatím hovořit u sbírek, jejichž doménou je pozůstalost jednoho autora. Ty se buď stanou uzavřenou sbírkou, kterou již nebude možné dále
36
rozvíjet,
a
tvorby
studentů
-
nebo
všechny
sbírky
ukázala
praxe
rozšíří a
své
zaměření.
absolventů
současné
Oblast
vysokých
fotografie
škol
Uměleckoprůmyslového
zcela musea
nejmladší -
bohužel
ignorují. při
Jak
spolupráci
s FAMU, je to velká příležitost jak výhodně získat zastoupení té
nejsoučasnější
fotografie.
Ostatně
nedostatek
financí
na nákupy fotografií do sbírek je velkým problémem se kterým se setkávají všechny uvedené instituce. Ačkoliv velká většina uměleckých institucí v CES
se
ve své sbírkové činnosti o fotografii nezajímá, i ta menšina, pro kterou má fotografie určitý význam, dokáže postihnout převážnou část dějin české fotografie. A to i navzdory tomu, že je mnohdy obtížné ve velmi obecně definovaných cílech některých písemně
sbírek
najít
vypracovanou
určitý
koncepci
koncepční
přístup.
fotografické
Ostatně
sbírky,
která
poukazuje na jasný systematický přístup, má pouze Moravská galerie
v
Brně.
Všechny
zmíněné
instituce
však
významně
přispívají k zachování obrazu dějin fotografie. Díky jejich úsilí se tak možná v příštích letech nestaneme svědky toho, že na přehledových výstavách české fotografie bude velká část expozice tvořena zápůjčkami ze zahraničních institucí.
VI. Resumé Tato
práce
se
zabývá
tím,
jakým
způsobem
jednotlivé
fotografické sbírky muzeí umění a galerií reflektují dějiny fotografie. To je sledováno zejména prostřednictvím jejich zaměření a jsou
složení jednotlivých sbírek. Předmětem zkoumání
fotografické
sbírky
uměleckých
institucí
evidované
v Centrální evidenci sbírek zřízené Ministerstvem kultury. První
kapitoly
poskytují
obecné
informace
týkající
se
historie a sběratelství fotografie. Jednotlivé fotografické sbírky jsou rozděleny dle funkce a zaměření fotografie, jež je ve zmíněných institucích dominantní.
37
This work is focusing to the way how the history of photography is reflected in several photographic collections of
art
museums
and
galleries.
This
is
monitored
mainly
through its sight and composition of each collection. Subject of
exploration
are
photographic
collections
of
art
institutions registered in Central Registry of Museum-type Collections of the Czech Republic, established by Ministry of Culture. First chapters offer basic information concerning history
and
collecting
of
photography.
Photographic
collections are divided according to function and sight of the photography, which is dominant in these institutions.
VII. Seznam použité literatury a pramenů Literatura: 62. Bulletin Moravské galerie v Brně. Odpovědná redaktorka Alena Krkošková. Brno: Moravská galerie v Brně, 2006. ANDĚL, Jaroslav. Příběh moderního média: česká fotografie 1840–1950. Praha: Kant & Galerie Rudolfinum, 2004. Katalog výstavy 15. 1.–28. 3. 2004. ISBN: 80-86217-66-3. BIRGUS, Vladimír – MLČOCH, Jan. Česká fotografie 20. století: průvodce. Praha: Kant: Uměleckoprůmyslové muzeum, 2005. ISBN: 80-86217-89-2. BIRGUS, Vladimír – SCHEUFLER, Pavel. Fotografie v českých zemích 1839 1999: Chronologie. Praha: Grada, 1999. ISBN: 807169-902-0. MRÁZKOVÁ, Daniela. Co je fotografie : 150 let fotografie = What
is
Photography:
150
Years
of
Photography.
Praha
:
Videopress, 1989. ISBN: 80-7024-004-0.
38
Sborník
k
100.
výročí
založení
Moravského
uměleckoprůmyslového muzea v Brně. Brno : Moravská galerie, 1973. SLAVÍČEK, Lubomír. Sobě, umění, přátelům: kapitoly z dějin sběratelství
v
Čechách
a
na
Moravě
1650-1939.
Brno
:
Barrister & Principal, 2007. ISBN: 978-80-87029-22-0. Stopadesat fotografii: fotograficka sbirka Moravske galerie. Brno: Moravská galerie v Brně, 1989. (Edice katalogů Moravské galerie Směr; sv. 143). Elektronické zdroje: Centrální evidence sbírek (CES) [informační systém]. Praha: Ministerstvo kultury ČR, 2002 [citováno 2010-04-20]. Dostupné z: . Galerie
hlavního
města Prahy
[online].
[citováno 2010-04-
29]. Dostupné z: . Galerie
výtvarného
umění
Hodonín
[online].
c2008-2009
[citováno 2010-04-29]. Dostupné z: . Horácká
galerie
v
[citováno
Novém
Městě
2010-04-29].
na
Moravě
[online].
Dostupné
c2010 z:
. Městské muzeum a galerie Břeclav [online]. [citováno 2010-0429]. Dostupné z: . Městské [citováno
muzeum
a
galerie
ve
2010-04-29].
Svitavách
[online].
Dostupné
2007 z:
.
39
Moravská galerie v Brně [online]. c2005-2006 [citováno 201004-29]. Dostupné z: . MOUCHA,
Josef.
Poklady
české
fotografie
a
dusivá
náruč
sympatií [online]. 2009, [citováno 2010-04-29]. Dostupné z: . Muzeum fotoatelier Seidel [online]. c2008 [citováno 2010-0512]. Dostupné z: . Muzeum
umění Olomouc [online]. c2007 [citováno 2010-04-29].
Dostupné z: . Národní
muzeum
fotografie
[online].
Jindřichův
Hradec:
Národní muzeum fotografie, 2007. [cit. 2010-04-29]. Dostupné z: . Pražský
dům
fotografie
−
Prague
House
of
Photography
[online]. Praha: Pražský dům fotografie – Prague House of Photography.
[citováno
2010-04-29].
Dostupné
z:
. Regionální muzeum a galerie v Jičíně [online]. 2006 [citováno 2010-04-29]. Dostupné z: . Severočeské muzeum v Liberci [online]. 2004 [citováno 201005-11]. Dostupné z . Slezské zemské muzeum v Opavě [online]. [citováno 2010-0511]. Dostupné z . Uměleckoprůmyslové museum v Praze [online]. c2004 [citováno 2010-04-29]. Dostupné z: .
40
Východočeská galerie v Pardubicích [online]. [citováno 201004-29]. Dostupné z: .
Jiné prameny: Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů [online]. Praha : Ministerstvo kultury České republiky [citováno 2010-04-29]. Dostupné z: .
Korespondence: ŠÚTORA, Pavel: správce depozitáře, Galerie výtvarného umění v Hodoníně. FAJSTAUEROVÁ,
Hana:
správkyně
fondu
pozitivů
a
negativů,
Regionální muzeum a galerie Jičín. STRACHOTOVÁ, Marcela:
ředitelka, Městské muzeum a galerie J.
W. Mezerové. VANČÁT, Pavel: kurátor sbírek, Galerie Klatovy / Klenová.
41
