FAKULTA STROJNÍHO INŽENÝRSTVÍ ÚSTAV AUTOMATIZACE A INFORMATIKY FACULTY OF MECHANICAL ENGINEERING INSTITUTE OF AUTOMATION AND COMPUTER SCIENCE

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ BRNO UNIVERSITY OF TECHNOLOGY

FAKULTA STROJNÍHO INŽENÝRSTVÍ ÚSTAV AUTOMATIZACE A INFORMATIKY FACULTY OF MECHANICAL ENGINEERING INSTITUTE OF AUTOMATION AND COMPUTER SCIENCE

SOUSTAVA HODNOCENÍ TEPELNÉHO STAVU PROSTŘEDÍ A ANALÝZA JEJICH NEJISTOT MĚŘENÍ EVALUATION SYSTEM OF THERMAL CONDITION ENVIRONMENT AND HIS MEASUREMENT UNCERTAINTIES ANALYZE

DOKTORSKÁ PRÁCE DOCTORAL THESIS

AUTOR PRÁCE

ING. JANA KOŠÍKOVÁ

AUTHOR

VEDOUCÍ PRÁCE SUPERVISOR

BRNO 2013

ING. FRANTIŠEK VDOLEČEK, CSC.

ABSTRAKT Disertační práce se zabývá hodnocením tepelného stavu vnitřního prostředí, v kterém se nacházejí lidé. Tepelné pohodě se v dnešní době věnuje velká pozornost. Jestliže se člověk v daném prostředí necítí dobře, pak dělá chyby a tím vznikají např. pro zaměstnavatele ztráty. Tepelnou pohodu tvoří mnoho parametrů, které je nutné sledovat a řídit. Mezi tyto parametry patří nejen teplota vzduchu, ale také další parametry jako jsou střední radiační teplota, operativní teplota, vlhkost a rychlost vzduchu a také průvan. Všechny tyto parametry je nutné měřit. V normě ČSN EN ISO 7726 je uvedeno, jak a čím se tyto parametry měří. Dále jsou v této normě uvedeny požadavky na měřicí zařízení. Existuje mnoho profesionálních měřicích zařízení, bohužel tyto přístroje jsou velmi drahé. V rámci projektu GAČR 101/09/H050 – Výzkum energeticky úsporných zařízení pro dosaženi kvality vnitřního prostředí jsou proto na naší fakultě vyvíjeny snímače pro hodnocení tepelné pohody, které by vykazovaly srovnatelnou přesnost měření jako profesionální, ale byly o řády korun levnější. U vyvíjených snímačů tepelné pohody prostředí je důležité, stejně jako u jakékoliv jiné měřicí techniky, znát jejich skutečné parametry a také je třeba ověřit, zda mají požadovanou přesnost. Aby bylo možné snímače objektivně testovat, byly vyvinuty dvě komory – testovací a kalibrační komora. Vyvíjené snímače byly testovány jak ve volném prostoru laboratoře, tak také v testovací komoře. Z výsledků měření pak byly spočítány nejistoty měření. Tato práce se zabývá hodnocením tepelné pohody, měřením parametrů tepelného prostředí, vyhodnocováním výsledků měření a určováním nejistot měření daných snímačů. Na základě těchto výsledků jsou v prácí doporučeny vhodné snímače pro měření jednotlivých parametrů prostředí.

Klíčová slova Tepelná pohoda, tepelný stav prostředí, parametry tepelné pohody, teplota vzduchu, střední radiační teplota, operativní teplota, kulový teploměr, anemometr, měření, nejistota měření, standardní nejistota, kombinovaná nejistota, rozšířená nejistota.

Strana 3

ABSTRACT The Ph.D. thesis deals with the evaluation of indoor thermal environment in which people are located. A great attention is paid to the thermal comfort. If a person in a given environment does not feel well, then makes mistakes. Thermal comfort is created many parameters that can be monitored and managed. These parameters include not only temperature but also other parameters such as the mean radiant temperature, operative temperature, humidity and air velocity and the draft. All these parameters can be measured. The standard ČSN EN ISO 7726 is written how and what the parameters are measured. Furthermore, this standard provides requirements for measuring equipment. There are many professional measuring devices. Unfortunately, these devices are very expensive. Therefore are within the project GACR 101/09/H050 - Research on energy- saving equipment to achieve the quality of the indoor environment at our faculty developed sensors for thermal comfort, which have showed comparable accuracy measurements as a professional , but it will be cheaper than professional. Knowledge of real parameters of the developed sensor thermal comfort environment is important, as with any other measurement devices, and also need to verified whether it has the required accuracy. In order to objectively sensors testing were developed two chambers - the testing and calibration chamber. The developed sensors were tested both in the open laboratory, and also in the test chamber. Then uncertainties measurement were calculated from the results of measurements This work deals with the evaluation of thermal comfort, the measurement of parameters of thermal environment, the evaluating the results of measurements and determining the measurement uncertainty of the sensors. In this thesis, based on these results, were recommended suitable sensors for measuring various parameters environment.

Keywords Thermal comfort, thermal state of the environment , the parameters of thermal comfort, air temperature, mean radiant temperature, operating temperature, globe thermometer, anemometer, measurement, measurement uncertainty, standard uncertainty, uncertainty, expanded uncertainty .

Strana 4

BIBLIOGRAFICKÁ CITACE KOŠÍKOVÁ, J. Soustava hodnocení tepelného stavu prostředí a analýza jejich nejistot měření. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství, 2013. 149 s. Vedoucí disertační práce Ing. František Vdoleček, CSc..

Strana 5

Strana 6

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že disertační práci na téma „Soustava hodnocení tepelného stavu prostředí a analýza jejich nejistot měření“ jsem vypracovala samostatně s použitím zdrojů uvedených v seznamu použitých zdrojů pod vedením svého školitele.

V Brně dne 9.9.2013

............................……………………….. Ing. Jana KOŠÍKOVÁ

Strana 7

PODĚKOVÁNÍ

Ráda bych touto cestou poděkovala svému školiteli Ing. Františku Vdolečkovi, CSc. a garantovi výzkumného projektu GAČR prof. Ing. Milanu Pavelkovi, CSc. za velmi cenné rady, připomínky a informace, které mi pomohly při zpracování této disertační práce, a také za trpělivost, kterou se mnou museli mít.. Dále bych chtěla touto cestou poděkovat přátelům, jmenovitě Bc. Veronice Klementové a Jakubovi Krahulcovi, a rodičům, že mě v průběhu studia podporovali a povzbuzovali. Práce vznikla za finanční podpory projektu GAČR 101/09/H050 – Výzkum energeticky úsporných zařízení pro dosaženi kvality vnitřního prostředí.

Strana 8

OBSAH ABSTRAKT ........................................................................................................................................................... 3 ABSTRACT ........................................................................................................................................................... 4 BIBLIOGRAFICKÁ CITACE ............................................................................................................................. 5 PROHLÁŠENÍ....................................................................................................................................................... 7 PODĚKOVÁNÍ ..................................................................................................................................................... 8 OBSAH ................................................................................................................................................................... 9 1 1.1 1.2 2 2.1 3 3.1 3.2 3.3 3.4

4 4.1 4.2 4.3 4.4

4.5

5 5.1 5.2

5.3 5.4 5.5 5.6

ÚVOD ........................................................................................................................................................ 13 CÍLE DISERTAČNÍ PRÁCE .......................................................................................................................... 14 POUŽITÁ TERMINOLOGIE .......................................................................................................................... 14 ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ ........................................................................................................................... 18 ROZDĚLENÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČLOVĚKA .......................................................................................... 18 POHODA PROSTŘEDÍ A JEHO HODNOCENÍ ................................................................................. 19 MIKROKLIMATIČTÍ ČINITELÉ PROSTŘEDÍ .................................................................................................. 19 HODNOCENÍ ÚROVNĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČLOVĚKA ........................................................................... 19 HODNOCENÍ TEPELNÉHO STAVU PROSTŘEDÍ............................................................................................. 19 HODNOCENÍ TEPELNÉHO STAVU MIKROKLIMATU POMOCÍ ZÁKLADNÍCH A ODVOZENÝCH FYZIKÁLNÍCH VELIČIN .................................................................................................................................................... 20 3.4.1 Odvozené fyzikální veličiny .......................................................................................................... 21 TEPELNÁ POHODA PROSTŘEDÍ A FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ TEPELNOU POHODU ......... 23 TEPELNÁ POHODA .................................................................................................................................... 23 PARAMETRY (FAKTORY) OVLIVŇUJÍCÍ TEPELNOU POHODU ČLOVĚKA ...................................................... 24 ROVNICE TEPELNÉ BILANCE ČLOVĚKA ..................................................................................................... 25 OSOBNÍ FAKTORY: ................................................................................................................................... 27

M  W  m2  .................................................................................. 27

4.4.1

Energetický výdej člověka

4.4.2

Oblečení - tepelný odpor oděvu

Rcl  m2  K  W 1  ................................................................. 27

FAKTORY VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ ............................................................................................................. 28

ta C .............................................................................................................. 28

4.5.1

Teplota vzduchu

4.5.2

Střední radiační teplota

4.5.3

Radiační teplota v daném směru

4.5.4

Asymetrie radiační teploty

4.5.5

Vlhkost vzduchu ............................................................................................................................ 30

4.5.6

Rychlost proudění vzduchu

4.5.7

Turbulence vzduchu

tr C .................................................................................................. 28

t pr °C nebo Tpr  K  ......................................................... 29

t pr C ......................................................................................... 29 w  m  s 1  ..................................................................................... 31

Tu   ........................................................................................................ 31

MĚŘENÍ FAKTORŮ (PARAMETRŮ) TEPELNÉ POHODY............................................................ 33 MĚŘENÍ TEPLOTY OKOLNÍHO VZDUCHU ................................................................................................... 33 MĚŘENÍ POVRCHOVÉ TEPLOTY ................................................................................................................. 34 5.2.1 Kontaktní teploměry: .................................................................................................................... 35 5.2.2 Bezkontaktní teploměry: ............................................................................................................... 35 RYCHLOST PROUDĚNÍ VZDUCHU .............................................................................................................. 35 INTENZITA TURBULENCE .......................................................................................................................... 36 VLHKOST PROUDÍCÍHO VZDUCHU ............................................................................................................. 37 STŘEDNÍ RADIAČNÍ TEPLOTA .................................................................................................................... 37 5.6.1 Kulový teploměr ........................................................................................................................... 37 5.6.2 Čidlo konstantní teploty................................................................................................................ 39

Strana 9

5.6.3 Dvoukulový radiometr .................................................................................................................. 40 5.6.4 Dva katateploměry ........................................................................................................................ 40 5.7 RADIAČNÍ TEPLOTA V DANÉM SMĚRU....................................................................................................... 42 5.7.1 Stereoteploměr .............................................................................................................................. 43 5.8 ASYMETRIE RADIAČNÍ TEPLOTY ............................................................................................................... 43 5.9 OPERATIVNÍ TEPLOTA .............................................................................................................................. 43 5.9.1 Snímač operativní teploty ............................................................................................................. 43 5.10 INTENZITA SÁLÁNÍ.................................................................................................................................... 45 5.11 CHARAKTERISTIKY MĚŘICÍCH PŘÍSTROJŮ PRO MĚŘENÍ FYZIKÁLNÍCH VELIČIN PROSTŘEDÍ ....................... 45 5.11.1 Měřicí přístroje pro měření základních fyzikálních veličin .......................................................... 45 5.11.2 Měřicí přístroje pro měření odvozených fyzikálních veličin ......................................................... 49 6 6.1 6.2 6.3 6.4 7 7.1 7.2 7.3

8 8.1 8.2

8.3

8.4 8.5 8.6 9 9.1

9.2 9.3 9.4 9.5

9.6 9.7

KRITÉRIA TEPELNÉ POHODY .......................................................................................................... 51 PŘEDPOVĚĎ STŘEDNÍHO TEPELNÉHO POCITU = INDEX PMV (PREDICTED MEAN VOTE) .......................... 51 STUPEŇ OBTĚŽOVÁNÍ PRŮVANEM = INDEX DR (DRAUGHT RATING) ........................................................ 52 VERTIKÁLNÍ ROZDÍLY TEPLOT VZDUCHU = INDEX PD (VERTICAL TEMPERATURE DIFFERENCES) ........... 53 OPERATIVNÍ TEPLOTA .............................................................................................................................. 54 PŘÍSTROJE PRO HODNOCENÍ VÝSLEDNÉHO STAVU MIKROKLIMATU ............................. 55 KULOVÝ TEPLOMĚR ................................................................................................................................. 55 KATATEPLOMĚR DLE HILLA ..................................................................................................................... 56 SPECIÁLNÍ PŘÍSTROJE PRO MĚŘENÍ TEPELNÉHO KOMFORTU ...................................................................... 56 7.3.1 Monitor tepelné zátěže .................................................................................................................. 56 7.3.2 Měřič tepelného komfortu ............................................................................................................. 57 PLATNÁ LEGISLATIVA PRO HODNOCENÍ TEPELNÉHO MIKROKLIMATU ........................ 61 ČSN EN ISO 7726:2002 ERGONOMIE TEPELNÉHO PROSTŘEDÍ – PŘÍSTROJE PRO MĚŘENÍ FYZIKÁLNÍCH VELIČIN .................................................................................................................................................... 61 ČSN EN ISO 7730:2006 ERGONOMIE TEPELNÉHO PROSTŘEDÍ – ANALYTICKÉ STANOVENÍ A INTERPRETACE TEPELNÉHO KOMFORTU POMOCÍ VÝPOČTU UKAZATELŮ PMV A PPD A KRITÉRIA MÍSTNÍHO TEPELNÉHO KOMFORTU ............................................................................................................ 61 ČSN EN 15251:2011 VSTUPNÍ PARAMETRY VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ PRO NÁVRH A POSOUZENÍ ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI BUDOV S OHLEDEM NA KVALITU VNITŘNÍHO VZDUCHU, TEPELNÉHO PROSTŘEDÍ, OSVĚTLENÍ A AKUSTIKY ........................................................................................................ 64 NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 93/2012 SB. .............................................................................................................. 66 ANSI/ASHRAE 55-92 ............................................................................................................................. 68 DALŠÍ NORMY A PŘEDPISY........................................................................................................................ 69 NEJISTOTY MĚŘENÍ............................................................................................................................. 71 VYHODNOCOVÁNÍ NEJISTOT PŘÍMÝCH MĚŘENÍ......................................................................................... 72 9.1.1 Zákon šíření nejistot ..................................................................................................................... 72 9.1.2 Vyhodnocení standardních nejistot metodou typu A ..................................................................... 73 9.1.3 Vyhodnocení standardních nejistot získaných metodou B ............................................................ 74 9.1.4 Určení kombinované nejistoty ...................................................................................................... 79 9.1.5 Rozšířená nejistota a její výpočet ................................................................................................. 79 9.1.6 Korelované zdroje nejistot ............................................................................................................ 79 VYHODNOCOVÁNÍ NEJISTOT NEPŘÍMÝCH MĚŘENÍ .................................................................................... 80 ZDROJE NEJISTOT ..................................................................................................................................... 83 ZAOKROUHLOVÁNÍ VÝSLEDKŮ MĚŘENÍ.................................................................................................... 84 ZPŮSOB ZÁPISU VÝSLEDKŮ MĚŘENÍ.......................................................................................................... 84 9.5.1 Zápis výsledků měření pomocí kombinované standardní nejistoty uc ........................................ 84 9.5.2 Zápis výsledků měření pomocí rozšířené nejistoty U ................................................................. 85 SOUHRN POSTUPŮ PRO VYHODNOCENÍ A VYJÁDŘENÍ NEJISTOTY MĚŘENÍ ................................................. 85 MEZINÁRODNÍ PŘEDPISY TÝKAJÍCÍ SE NEJISTOT MĚŘENÍ .......................................................................... 86 9.7.1 Guide to the Expression of Uncertainty in Measurement ............................................................. 86 9.7.2 ČSN P ENV 13005:2005 Pokyn pro vyjádření nejistoty měření ................................................... 87 9.7.3 ČSN EN ISO 10012:2003 Systémy managementu měření - Požadavky na procesy měření a měřicí vybavení ..................................................................................................................................... 87 9.7.4 ČSN EN ISO/IEC 17000:2005 Posuzování shody - Slovník a základní principy .......................... 87

Strana 10

9.7.5 9.7.6 9.7.7 9.7.8 9.7.9 9.7.10 9.7.11 9.7.12

9.7.13 9.7.14 9.7.15 9.7.16 9.7.17 9.7.18 10 10.1 10.2 10.3

ČSN EN ISO/IEC 17025:2005 Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří .................................................................................................................................. 88 ČSN ISO 21748:2012 Návod pro použití odhadů opakovatelnosti, reprodukovatelnosti a pravdivosti při odhadování nejistoty měření ............................................................................. 88 ČSN P ISO/TS 21749:2007 Nejistoty měření v metrologických aplikacích – Opakovaná měření a hierarchické experimenty .......................................................................................................... 88 TNI 01 0115:2009 Mezinárodní metrologický slovník - Základní a všeobecné pojmy a přidružené termíny (VIM) ............................................................................................................................ 89 TNI 01 4109-1:2011 Nejistota měření - Část 1: Úvod k vyjadřování nejistot měření (Pokyn ISO/IEC 98-1) ........................................................................................................................... 89 TNI 01 4109-3:2011 Nejistoty měření - Část 3: Pokyn pro vyjádření nejistoty měření (GUM:1995) (Pokyn ISO/IEC 98-3) ......................................................................................... 89 TNI 01 4109-4:2011 Nejistota měření - Část 4: Úloha nejistoty měření při posuzování shody ... 89 TNI 01 4109-3.1:2011 Nejistota měření - Část 3: Pokyn k vyjádření nejistoty měření (GUM 1995) Doplněk 1: Šíření rozdělení užitím metod Monte Carlo (Pokyn ISO/IEC 98-3/Doplněk 1) ................................................................................................................................................... 90 EA 4/02 Vyjadřování nejistot měření při kalibracích .................................................................. 90 ILAC-G17:2002 Zavádění k koncepce stanovení nejistot zkoušení v návaznosti na aplikaci normy ISO/IEC 17025 .......................................................................................................................... 90 ILAC-P14:01/2013 Politika ILAC pro nejistoty při kalibraci ...................................................... 90 EA 4/16 Směrnice EA o vyjadřování nejistoty v kvantitativním zkoušení ..................................... 91 TPM 0050-92:1992 Etalony - Vyjadřování chyb a nejistot, TPM 0051-93:1993 Stanovení nejistot při měřeních (2 díly) .................................................................................................................. 91 Další normy a předpisy ................................................................................................................ 91

ZDROJE NEJISTOT PŘI MĚŘENÍ TEPELNÉ POHODY ................................................................ 94 ZDROJE NEJISTOT PŘI MĚŘENÍ RYCHLOSTI PROUDĚNÍ ............................................................................... 94 ZDROJE NEJISTOT PŘI MĚŘENÍ STŘEDNÍ RADIAČNÍ TEPLOTY ..................................................................... 94 ZDROJE NEJISTOT PŘI MĚŘENÍ TEPLOTY.................................................................................................... 94

11 SNÍMAČE A PŘÍSTROJE VHODNÉ PRO MĚŘENÍ JEDNOTLIVÝCH PARAMETRŮ TEPELNÉ POHODY .......................................................................................................................................... 95 11.1

SNÍMAČE A PŘÍSTROJE PRO MĚŘENÍ TEPLOTY VZDUCHU ........................................................................... 95

Sensit – snímače teploty do interiéru ............................................................................................ 95 Sensit – snímače teploty s kabelem ............................................................................................... 95 Sensit – Přenosný ukazovací přístroj SENSITEST 204C .............................................................. 96 Comet - COMMETER D0241 Teploměr čtyřkanálový Pt1000..................................................... 97 Platinové teplotní čidlo Pt100 – 100R .......................................................................................... 97 11.2 SNÍMAČE A PŘÍSTROJE PRO MĚŘENÍ RYCHLOSTI VZDUCHU ....................................................................... 98 11.2.1 TESTO – Robustní sonda pro měření rychlosti proudění (0635 1549) ........................................ 98 11.2.2 LumaSense Technologies – INNOVA rychlostní sonda (MM0038) ............................................. 98 11.2.3 Digitální tranzistorový termoanemometr ..................................................................................... 98 11.3 SNÍMAČE A PŘÍSTROJE PRO MĚŘENÍ STŘEDNÍ RADIAČNÍ TEPLOTY .................................................. 99 11.3.1 TESTO – kulový teploměr pro měření sálavého tepla (0554.0670).............................................. 99 11.3.2 RPTF2 Visuté čidlo teploty (kulový teploměr).............................................................................. 99 11.3.3 ASTF Nástěnné čidlo teploty (polokulový teploměr) .................................................................. 100 11.3.4 Vyvíjený snímač – polokulový plastový snímač .......................................................................... 100 11.1.1 11.1.2 11.1.3 11.1.4 11.1.5

12

ANALÝZA NEJISTOT VYBRANÝCH SNÍMAČŮ ........................................................................... 101

TESTOVACÍ KOMORA .............................................................................................................................. 101 KALIBRAČNÍ KOMORA ............................................................................................................................ 103 ANALÝZA NEJISTOT MĚŘENÍ PARAMETRŮ TEPELNÉ POHODY .................................................................. 104 ANALÝZA NEJISTOT MĚŘENÍ SNÍMAČŮ TEPLOTY VZDUCHU .................................................................... 106 12.4.1 Měření teploty vzduchu - bez vlivu průvanu a slunečního záření ............................................... 106 12.4.2 Měření teploty vzduchu - vliv průvanu ....................................................................................... 110 12.4.3 Měření teploty vzduchu – vliv přímého slunečního záření ......................................................... 113 12.5 ANALÝZA NEJISTOT PŘI MĚŘENÍ TEPLOTY KULOVÉHO TEPLOMĚRU ........................................................ 116 12.5.1 Analýza nejistot měření teploty kulového teploměru pomocí polokulových teploměrů .............. 116 12.6 ANALÝZA NEJISTOT PŘI MĚŘENÍ STŘEDNÍ RADIAČNÍ TEPLOTY ................................................................ 121 12.7 ANALÝZA NEJISTOT MĚŘENÍ OPERATIVNÍ TEPLOTY ................................................................................ 126 12.1 12.2 12.3 12.4

Strana 11

12.7.1 12.8 12.9

Analýza nejistot měření operativní teploty pomocí polokulových snímačů ................................ 126

ANALÝZA NEJISTOT PŘI MĚŘENÍ RYCHLOSTI PROUDĚNÍ VZDUCHU .......................................................... 131 ANALÝZA NEJISTOT PŘI MĚŘENÍ VLHKOSTI VZDUCHU ......................................................................... 134

13

ZÁVĚR .................................................................................................................................................... 135

14

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................................... 137 [5] ČSN EN ISO/IEC 17000:2005 Posuzování shody - Slovník a základní principy. Praha: Český normalizační institut, 2005. 36 s.............................................................................................. 137 [6] ČSN EN ISO/IEC 17025:2005 Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří. Praha: Český normalizační institut, 2005. 48 s.................................................... 137 [7] ČSN ISO 21748:2012 Návod pro použití odhadů opakovatelnosti, reprodukovatelnosti a pravdivosti při odhadování nejistoty měření. Praha: Český normalizační institut, 2012........................... 137 [9] ČSN P ISO/TS 21749:2007 Nejistoty měření v metrologických aplikacích – Opakovaná měření a hierarchické experimenty. Praha: Český normalizační institut, 2007. 40 s. ........................... 137 [12] EA 4/16 Směrnice EA o vyjadřování nejistoty v kvantitativním zkoušení . Praha: Český institut pro akreditaci, 2004. 32 s. [online]. [cit. 2013-05-29]. Dostupné z WWW: ........................... 137 < http://www.cai.cz/Download.ashx?Type=Document&Id=5141> .......................................................... 137 [19] TNI 01 4109-3.1:2011 Nejistota měření - Část 3: Pokyn k vyjádření nejistoty měření (GUM 1995) Doplněk 1: Šíření rozdělení užitím metod Monte Carlo (Pokyn ISO/IEC 98-3/Doplněk 1). Praha: Český normalizační institut, 2011. 118 s. .................................................................... 138 [25] COMET. COMMETER D0241 Teploměr čtyř kanálový. Produkty [online]. [cit. 2013-08-22]. Dostupné z WWW: .................................................................... 138 .............................................. 140 .................................................................................................................. 140 .......................... 140

15

VLASTNÍ PUBLIKAČNÍ ČINNOST ................................................................................................... 143

16

SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK ........................................................................... 145

17

SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................................. 149

Strana 12

Jana Košíková: Soustava hodnocení tepelného stavu prostředí a analýza jejich nejistot měření

1 ÚVOD V dnešní době je upřená velká pozornost mimo jiné také na prostředí, ve kterém žijeme a pracujeme. Parametry prostředí jsou sledovány, vyhodnocovány a následně řízeny. Mezi parametry, které se sledují, nepatří už jen škodliviny prostředí, ale i další parametry prostředí, ať už vnitřního anebo vnějšího prostředí. V poslední době se stále častěji zabýváme tepelnou pohodou člověka, která má na člověka velký vliv, ovlivňuje jeho psychiku a s tím související pracovní výkon. Tepelnou pohodu nepředstavuje jen teplota vzduchu v místnosti, ale také další parametry s ní související. Parametry tepelné pohody by se měly pravidelně a nepřetržitě sledovat a pokud je to možné, tak je i zpětně řídit. Tepelná pohoda úzce souvisí s otázkou financí. Náklady, resp. úspory, se mohou projevit dvojím způsobem. V prvním případě je člověk pracující v příjemné pohodě schopen lepšího soustředění a výkonů, z toho plyne, že dělá méně chyb a produkuje menší množství zmetků. Druhý souvisí s relativně vysokými náklady na vytvoření optimálního prostředí za energie, jimiž je tepelná pohoda dosahována. Vícenáklady a energetickou ztrátu způsobí nevhodný či nedokonale zvolený postup pro dosažení optimálních podmínek, nebo zbytečné přetápění či podchlazení. Tepelná pohoda je tvořena složitou kombinací mnoha dílčích parametrů, o kterých pojednává i velmi složitá legislativa. Snažíme-li se dosáhnout co nejlepší tepelné pohody pro člověka, parametry prostředí sledujeme, měříme, analyzujeme a vyhodnocujeme. Abychom mohli objektivně stanovit souhrnné parametry prostředí, musíme znát jednotlivé objektivní dílčí parametry. Subjektivní hodnocení parametrů není úplně zcela vhodné, neboť každý člověk sledovaného prostoru jinak vnímá parametry prostředí, neboť každý je jinak fyzicky založený a má i jiné, nejen tělesné, dispozice odlišné od ostatních. Místnosti bývají v dnešní době velmi často klimatizované. Klimatizační jednotku řídí její řídící systém. Aby správně a kvalitně klimatizace fungovala, musí její řídící jednotka obdržet dostatek informací o daném prostředí. To znamená, že pokud chceme řídit teplenou pohodu konkrétního prostředí v daném prostoru, musíme parametry prvně změřit, nejlépe aktuálně a s dostatečnou přesností. Můžeme tedy říci, že výsledná kvalita prostředí přímo souvisí s kvalitou použité měřicí techniky. Čím přesnější data chceme mít, tím přesnější musíme mít měřicí techniku. Samotné sledování parametrů prostředí, a tedy i teplené pohody, představuje zejména měření, aplikace měřící techniky, metod a postupů vyhodnocení dat. V praxi není žádné měření absolutně přesné, takže i v této oblasti se projevují chyby a nejistoty měření. Velká pozornost by se tedy měla věnovat těmto chybám a nejistotám, neboť se promítnou nejen do samotného výsledku, ale také do nákladů za energie při optimalizaci parametrů tepelné pohody. Současné předpisy nařizují uvádět přesnost měřicí techniky a její výslednou kvalitu pomocí nejistot měření. Práce si klade za cíl zhodnotit, ověřit a porovnat dosažené nejistoty měření u používané měřicí techniky pro jednotlivé parametry prostředí. Na základě experimentů a mnoha rozsáhlých souborů měření prováděných ve volném prostoru laboratoře anebo v navržené a realizované testovací komoře, byly stanoveny dosažitelné nejistoty měření vybrané měřicí techniky, ať už běžně dostupné na trhu, ale i v rámci příslušných projektů realizovaných návrhů měřicí techniky, která je jednodušší a hlavně je levnější. Měření a řízení parametrů tepelné pohody naráží na jeden problém, kterým jsou finance. Profesionální a kvalitní měřicí technika je totiž zpravidla velmi drahá. Výsledky mnoha měření ukazují, že i levnější varianty snímačů jsou schopny poskytnout kvalitní informaci o stavu parametrů tepelného prostředí.

Strana 13


1.1 CÍLE DISERTAČNÍ PRÁCE Jak už bylo v úvodu zmíněno, v současné době je stále větší snaha sledovat a řídit tepelnou pohodu člověka. K tomu je ale zapotřebí měřicí technika, která vyhovuje normativním předpisům. Běžně dostupná měřící technika je velmi drahá, proto mým cílem bylo zanalyzovat vyvinuté snímače tepelné pohody na naší fakultě, porovnat je s těmi profesionálními a pokusit se doporučit ty nejvhodnější z nich co do otázky nejistot měření. Dílčí cíle by se daly formulovat takto: -

Shrnutí problematiky tepelného stavu prostředí a nejistot měření.

-

Průzkum trhu v oblasti dostupných zařízení pro hodnocení tepleného stavu prostředí.

-

Vytvořit testovací komoru, abychom dostali nezkreslené výsledky měření vlivy okolního prostředí.

-

Navrhnout a vyhodnotit kulové a polokulové teploměry.

-

Vybrat vhodné polokulové a kulové teploměry a ty opakovaně měřit.

-

Porovnat a vyhodnotit výsledky měření.

-

Realizovat měření střední radiační teploty pomocí vyvíjených polokulových teploměrů a určit jejich nejistoty měření.

-

Ověřit snímače operativní teploty a rychlosti proudění.

-

Vypočítat nejistoty vyvíjených snímačů pro měření tepelné pohody.

-

Porovnat výsledky měření s přístroji dostupnými na trhu.

-

Na základě těchto analýz doporučit vhodné snímače, případně systémy, z pohledu použitelnosti i nejistot pro praktické nasazení v systémech sledování a řízení tepelné pohody.

1.2 POUŽITÁ TERMINOLOGIE V této podkapitole jsou uvedeny nejdůležitější termíny týkající se problematiky tepelné pohody člověka a také nejistot měření. Životní prostředí [2] - ta část světa, s níž člověk přichází do styku, kterou přetváří a využívá pro uspokojování svých potřeb. Pozornost se soustřeďuje především na hmotnou část prostředí, která je dána prostorem, kde člověk bydlí, pracuje a odpočívá. Tepelná pohoda (tepelný komfort) [1] , [2] , [3] - stav mysli vyjadřující spokojenost člověka s tepelným prostředím Teplota vzduchu (suchá teplota) ta C [2] , [22] , [43] - odpovídá teplotě vzduchu v interiéru v okolí člověka, bez vlivu sálání z okolních ploch. Střední radiační teplota (účinná teplota okolní plochy) tr C [2] - rovnoměrná teplota pomyslného vymezeného prostoru, ve kterém se přestup tepla sdíleného sáláním z lidského těla rovná přestupu tepla sdíleného sáláním ve skutečném nerovnoměrném prostoru Teplota sálání plochy t pr °C [2] - rovnoměrná teplota určitého prostoru, kde sálání na jedné straně malého rovinného prvku je stejné jako v nerovnoměrném skutečném prostředí Strana 14


Asymetrie teploty sálání t pr C [2] - rozdíl mezi teplotami sálání dvou protilehlých ploch malého rovinného prvku Relativní vlhkost vzduchu    [2] - udává nasycení vzduchu vodní parou Absolutní vlhkost vzduchu   kg  m3  [2] - charakterizuje libovolnou veličinu vztaženou ke skutečnému množství vodní obsaženému ve vzduchu

páry

Rychlost proudění vzduchu w  m  s 1  [2] - veličina určená velikostí a směrem Teplota přirozeně větraného mokrého teploměru tnw C [2] - závisí na teplotě, vlhkosti vzduchu, rychlosti vzduchu a na střední radiační teplotě - nesmí být však zaměňována s „mokrou“ teplotou vzduchu tw C „Mokrá“ teplota vzduchu tw C [2] - získá se z měření psychrometrech Teplota výsledného (kulového) teploměru t g °C [2] - závisí na střední radiační teplotě, teplotě vzduchu a rychlosti proudění vzduchu Teplota mokrého výsledného (kulového) teploměru twg °C [2] - závisí na teplotě, rychlosti, vlhkosti vzduchu a na střední radiační teplotě - nesmí zaměňovat s indexem tepelné zátěže podle WBGT Operativní teplota to °C [2] - jednotná teplota uzavřeného černého prostoru, ve kterém by tělo sdílelo konvekcí a radiací stejné množství tepla, jako ve skutečném teplotně nehomogenním prostředí Teplota mokrého a výsledného (kulového) teploměru WBGT °C [2] - závisí na teplotě, rychlosti a vlhkosti vzduchu, a také na střední radiační teplotě - stanovuje se z měřené teploty mokrého teploměru tnw , teploty kulového teploměru t g a při tepelném působení slunce i teploty vzduchu Energetický výdej člověka M  W  m2  [2] - udává tepelný výkon člověka, který závisí na jeho osobních dispozicích, tělesné aktivitě a podmínkách, v nichž se osoba nachází Hodnota veličiny (hodnota) [81 , 1.19] - číslo a reference společně vyjadřující velikost veličiny Měření [81 , 2.1] - proces experimentálního získávání jedné nebo více hodnot veličiny, které mohou být důvodně přiřazeny veličině Měřená veličina [81 , 2.3] - veličina, která má být měřena Výsledek měření [81 , 2.9]

Strana 15


-

soubor hodnot veličiny přiřazený měřené veličině společně s jakoukoliv další dostupnou relevantní informací

Naměřená hodnota veličiny (naměřená hodnota) [81 , 2.10] - hodnota veličiny reprezentující výsledek měření Pravá hodnota veličiny (pravá hodnota, skutečná hodnota) [81 , 2.11] - hodnota veličiny, která je ve shodě s definicí veličiny Přesnost měření (přesnost) [81 , 2.13] - těsnost shody mezi naměřenou hodnotou veličiny a pravou hodnotou veličiny měřené veličiny Chyba měření (chyba) [81 , 2.16] - naměřená hodnota veličiny minus referenční hodnota veličiny Systematická chyba měření (systematická chyba) [81 , 2.17] - složka chyby měření, která v opakovaných měřeních zůstává konstantní nebo se mění předvídatelným způsobem Náhodná chyba měření (náhodná chyba) [81 , 2.19] - složka chyby měření, která se v opakovaných měřeních mění nepředvídatelným způsobem Podmínka opakovatelnosti měření (podmínka opakovatelnosti) [81 , 2.20] - podmínka měření ze souboru podmínek, který zahrnuje stejný postup měření, stejný obslužný personál, stejný měřicí systém, stejné pracovní podmínky a stejné místo, a opakování měření na stejném objektu nebo podobných objektech v krátkém časovém úseku Opakovatelnost měření (opakovatelnost) [81 , 2.21] - preciznost měření za souboru podmínek opakovatelnosti měření Podmínka reprodukovatelnosti měření [81 , 2.24] - podmínka reprodukovatelnosti podmínka měření ze souboru podmínek, který zahrnuje různá místa, obslužný personál, měřicí systémy a opakování měření na stejném objektu nebo podobných objektech Reprodukovatelnost měření [81 , 2.25] - reprodukovatelnost preciznost měření za podmínek reprodukovatelnosti měření Nejistota měření (nejistota) [81 , 2.26] - nezáporný parametr charakterizující rozptýlení hodnot veličiny přiřazených k měřené veličině na základě použité informace Vyhodnocení nejistoty měření způsobem A (vyhodnocení způsobem A) [81 , 2.28] - vyhodnocení složky nejistoty měření statistickou analýzou naměřených hodnot veličiny získaných za definovaných podmínek měření Vyhodnocení nejistoty měření způsobem B (vyhodnocení způsobem B) [81 , 2.29] - vyhodnocení složky nejistoty měření stanovené jinými způsoby než vyhodnocením nejistoty měření způsobem A Standardní nejistota měření (standardní nejistota) [81 , 2.30] - nejistota měření vyjádřená jako směrodatná odchylka Kombinovaná standardní nejistota měření (kombinovaná standardní nejistota) [81 , 2.31] - standardní nejistota měření, která je získána použitím individuálních standardních nejistot měření přidružených ke vstupním veličinám v modelu měření Strana 16


Rozšířená nejistota měření (rozšířená nejistota) [81 , 2.35] - součin kombinované standardní nejistoty měření a koeficientu většího než číslo jedna Koeficient rozšíření [81 , 2.38] - číslo větší než jedna, kterým je kombinovaná standardní nejistota měření násobena k získání rozšířené nejistoty měření Kalibrace [81 , 2.39] - činnost, která za specifikovaných podmínek v prvním kroku stanoví vztah mezi hodnotami veličiny s nejistotami měření poskytnutými etalony a odpovídajícími indikacemi s přidruženými nejistotami měření a ve druhém kroku použije tyto informace ke stanovení vztahu pro získání výsledku měření z indikace

Strana 17


2 ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ Pojem „životní prostředí“ je většinou chápán jako životní prostředí člověka. V praxi se setkáme s jeho následující definicí: „Životním prostředím člověka se rozumí ta část světa, s níž člověk přichází do styku, kterou přetváří a využívá pro uspokojování svých potřeb. Pozornost se soustřeďuje především na hmotnou část prostředí, která je dána prostorem, kde člověk bydlí, pracuje a odpočívá.“ [3], [43] Z této definice tedy plyne, že člověk a prostředí spolu souvisejí a tvoří jeden neoddělitelný celek. Člověk se prostředí přizpůsobuje, používá jej a také ho aktivně ovlivňuje. Prostředí a člověk nemůžou vedle sebe jen existovat, jsou totiž v aktivním vztahu a jsou na sobě závislí..

2.1 ROZDĚLENÍ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČLOVĚKA Životní prostředí lze rozdělit podle následujících hledisek: podle umístění (vnitřní prostředí, vnější prostředí), podle účelu (bytové prostory – prostředí lidských obydlí; nebytové prostory - prostředí na pracovištích) a podle činnosti člověka (obytné prostředí, pracovní prostředí, rekreační prostředí, druhy prostředí). Vnitřní prostředí je prostředí uvnitř staveb, tj. v interiéru budovy. Člověk v něm tráví většinu času svého života, 70 až 80 %. V tomto prostředí se člověk může setkat s řadou problému, jako jsou např.: tepelný stav prostředí, čistota ovzduší, vhodné osvětlení, protihluková ochrana, ochrana před elektromagnetickým a ionizujícím záření a další. Vnějším prostředím rozumíme prostředí vně staveb. Pro člověka je důležitá čistota vody a půdy, minimální znečistění vzduchu. U tohoto typu prostředí se setkáme i s následujícími problémy: změna minerálních látek v půdě, eroze půdy, znečistění oblasti mikroorganismy. Za těmito problémy stojí člověk, který odpady z různých výrobních a nevýrobních činností znečišťuje prostředí – vodu, půdu, vzduch. Koloběhem látek v přírodě se pak dostávají do těla člověka. Člověk svojí činností ovlivňuje prostředí a tím funkčně vymezil životní prostředí. Podle toho prostředí dělíme na:  pracovní prostředí (prostředí využívané a určené pro práci – např. výrobní budova, administrativní budova, laboratoř, řídící kabina apod.),  obytné prostředí (životní prostředí určené a využívané pro bydlení či na krátkodobou rekreaci),  rekreační prostředí (životní prostředí určené výhradně k rekreaci),  další druhy prostředí (podle jiných činností, např. společensko-kulturní, léčebné, výchovné aj.). [43], [80]

Strana 18


3 POHODA PROSTŘEDÍ A JEHO HODNOCENÍ Optimální stav vnitřního prostředí je takový stav, který vytváří ideální podmínky pro tvořivou práci a zdravý pobyt člověka v daném prostředí. Takový optimální stav prostředí nazýváme „pohoda prostředí.“ Pohoda závisí na mnoha činitelích, zejména na zdravotním stavu a na věku člověka, tělesné aktivitě a na oblečení. Složky životního prostředí působí na člověka, a tím ovlivňují i pohodu lidského organismu. Člověk komplexně cítí pohodu prostředí, přesto rozlišujeme, zda jde o pohodu celkovou anebo dílčí. U dílčí pohody stačí splnit jen některé z činitelů celkové pohody. Podle jednotlivých činitelů existuje dílčí pohoda člověka: tepelná, psychická, sociální, světelná, mikrobiální, toxická, akustická, elektrostatická, ionizační aj.

3.1 MIKROKLIMATIČTÍ ČINITELÉ PROSTŘEDÍ Podle stavu činitelů prostředí se hodnotí kvalita mikroklimatu, tedy vnitřního prostředí. Tyto činitelé obsahují veškeré změny parametrů prostředí, které působí přímo či nepřímo na smyslové chápání člověka a také ovlivňují jeho psychický a fyzický stav. Mikroklimatické činitelé dělíme na hlavní a vedlejší. Mezi hlavní mikroklimatické činitele patří teplota vzduchu, rychlost proudění vzduchu, vlhkost vzduchu, tlak vzduchu, teplota povrchu stěn a předmětů, intenzita osvětlení, vibrace, hluk a ultrazvuk, čistota okolního vzduchu, schopnost aklimatizace, tělesná stavba člověka, oděv, klima, rasové zvláštnosti a návyky lidí, dispoziční, estetické a prostorové řešení člověka, a dále pak i intenzita ionizujícího záření, intenzita magnetických a elektrických polí. K vedlejším mikroklimatickým činitelům řadíme různá fyzická omezení a psychický stav osoby.

3.2 HODNOCENÍ ÚROVNĚ ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ ČLOVĚKA Úroveň životního prostředí můžeme hodnotit subjektivně, objektivně a také předpisově. Na splnění fyzických zákonitostech je založeno objektivní hodnocení. Využívá se třístupňového dělení prostředí na: optimální, únosné a neúnosné prostředí. Příklad: teplotně vlhkostní stres: optimální stav prostředí člověka je dán teplotní rovnováhou lidského organismu, kdy je zachováno termoregulační rozmezí v neutrální oblasti; dlouhodobý únosný stav prostředí je dán tepelnou rovnováhou prostředí se zjevným pocením; časově omezená hypertermie (= nevyhnutelné přehřívání organismu) nebo hypotermie (= nevyhnutelné podchlazení těla) udává krátkodobý únosný stav prostředí. Subjektivní hodnocení je založené na pocitech člověka a na jeho celkovém vnímání prostředí. Je podmíněno smyslovými počitky a je tedy označováno za senzorické. K hodnocení se používá následující stupnice: 0 = pohoda (komfort), 1 = mírná nepohoda (mírný diskomfort), 2 = nepohoda (diskomfort), 3 = značná nepohoda (značný diskomfort). Předpisové hodnocení úrovně životního prostředí je dáno normami a předpisy. Mělo by vycházet z objektivního hodnocení. Kde to není z nedostatku podkladů možné, pak z hodnocení subjektivního. Předpisové hodnoty lze nazvat jako optimální anebo přípustné. Obvykle se předpisuje určité přijatelné rozmezí dané minimálními a maximálními hodnotami.

3.3 HODNOCENÍ TEPELNÉHO STAVU PROSTŘEDÍ Tepelnou pohodu člověka lze zjistit pomocí dvou hlavních metod. První je založena na subjektivním hodnocení pohody pomocí dotazníků, druhá je objektivnější, vycházející z měření v laboratoři: 

lidé jsou přítomni v běžné místnosti. Lidem jsou rozdány dotazníky s otázkami týkajících se nejčastěji vnímání teploty. Tyto dotazníky pak lidé vyplňují. Současně jsou v místnosti měřeny parametry vzduchu. Jak už bylo zmíněno výše, tato metoda je

Strana 19




založena na subjektivním vnímání a hodnocení lidí. Tato metoda se využívá v interiérech, které lidé běžně obývají. A tedy se měření provádí v běžném provozu, v konkrétním místě budovy; měření v laboratoři (nejlépe v klimatické komoře) – měří se fyziologické změny člověka (teplota a vlhkost pokožky, pocení).

Většina výzkumných pracovníků ke zjišťování tepelné pohody používá sedmibodovou stupnici tepelné pohody. Nejvíce známé jsou dvě – stupnice Bedford a stupnice ASHRAE. V Tab.1 jsou tyto dvě metody popsány a srovnány. Bedfordovo měřítko nejvíce odpovídá pocitovému hodnocení tepelné pohody. ASHRAE stupnice je hodnocení popisující spokojenost člověka s vytvořeným mikroklimatem Tab. 1: Stupnice tepelné pohody [22]

ASHRAE 3 2 1 0 -1 -2 -3

horko teplo tepleji neutrálně chladněji chladno zima

Bedford velmi teplo teplo příjemně teplo příjemně příjemně chladno chladno velmi chladno

Každý člověk má jinou rozlišovací schopnost, jinou fyziologii a tak vnímá teplotu jinak.. Je velmi těžké uspokojit všechny lidi. Z toho plyne, že tepelná pohoda je podmíněna tepelnou rovnováhou. Definice pohody prostředí je založena na subjektivním hodnocení prostředí člověka, kde pohoda prostředí je takový stav mysli vyjadřující uspokojení nejméně 80 % uživatelů.

3.4 HODNOCENÍ TEPELNÉHO STAVU MIKROKLIMATU POMOCÍ ZÁKLADNÍCH A ODVOZENÝCH FYZIKÁLNÍCH VELIČIN Tepelnou pohodu můžeme vyjádřit různými způsoby, např. tabulkami tepelné pohody, ve kterých jsou vymezeny vhodné rozsahy jednotlivých veličin tepelného stavu prostředí (teploty vzduchu ta C , rychlostí proudění okolního vzduchu w  m  s 1  , relativní vlhkostí vzduchu

   a střední radiační teploty tr C ), nebo různými diagramy (povětšinou nomogramy),

a to pro různé činnosti člověka a pro různé typy oblečení. V praxi existuje nespočetné množství diagramů tepelné pohody. Ale zobrazují vždy jen vztah některých ze sledovaných parametrů. Pokud chceme podchytit více parametrů, musíme použít více diagramů V některých diagramech bývá tepelná pohoda hodnocena pomocí operativní teploty, stupněm komfortu anebo procentem nespokojených lidí. Mikroklima lze hodnotit, dle normy ČSN EN ISO 7726, také pomocí fyzikálních veličin určujících tepelný stav prostředí. Pomocí fyzikálních veličin je možné stanovit indexy tepelného komfortu a tepelné zátěže. Fyzikální veličiny dělíme podle stupně jejich závislosti na prostředí na dvě skupiny: základní a odvozené fyzikální veličiny. Základní fyzikální veličiny.

Strana 20


Obr. 1: Nomogramy pro stanoveni optimální teploty kulového teploměru na základě PMV = 0 dle Fangera ( Tg C - teplota kulového teploměru, Tw C - mokrá teplota vzduchu, rh  % - relativní vlhkost, qm kcal  h 1  m2  - metabolické teplo) [45], [47] Abychom mohli hodnotit tepelný stav prostředí, je nezbytné měřením stanovit základní parametry prostředí. Mezi základní fyzikální veličiny patří teplota vzduchu ta C , rychlost proudění vzduchu w  m  s 1  , radiační teplota tr C , asymetrie střední radiační teploty t pr °C , a také relativní vlhkost vzduchu   - .Pomocí výše zmíněných diagramech je možno po jejich zjištění zkontrolovat, zda je zabezpečena požadované tepelná pohoda prostředí.

3.4.1 Odvozené fyzikální veličiny Odvozené fyzikální veličiny charakterizují skupinu faktorů prostředí s přesností závisející na druhu snímacích čidel. Pomocí odvozených fyzikálních veličin lze stanovit empirický index tepelné zátěže anebo index tepelného komfortu přímo, bez využití přesné metody stanovení tepelné bilance člověka v daném tepelném prostředí. K nejčastěji používaným odvozeným fyzikálním veličinám patří:  teplota přirozeně větraného mokrého teploměru tnw C , která závisí na teplotě, vlhkosti vzduchu a rychlosti vzduchu. Dále pak také na střední radiační teplotě. Nesmí být však zaměňována s „mokrou“ teplotou vzduchu tw C , která se získá z měření psychrometrech a je používaná pro výpočet vlhkosti vzduchu;  teplota výsledného (kulového) teploměru t g °C závisející na střední radiační teplotě, teplotě vzduchu a rychlosti proudění vzduchu. Používá se k výpočtu střední radiační teploty anebo ke stanovení empirického indexu tepelné zátěže;

Strana 21


teplota mokrého výsledného (kulového) teploměru twg °C , která závisí na teplotě, rychlosti a vlhkosti vzduchu, též i na střední radiační teplotě, tj. na stejných veličinách jako teplota mokrého teploměru, mají ale rozdílnou závažnost. Nesmí se směšovat s indexem tepelné zátěže podle WBGT;  operativní teplota to °C definovaná jako jednotná teplota uzavřeného černého prostoru, ve kterém by tělo sdílelo konvekcí a radiací stejné množství tepla, jako ve skutečném teplotně nehomogenním prostředí;  teplota mokrého a výsledného (kulového) teploměru WBGT °C , která závisí na teplotě, rychlosti a vlhkosti vzduchu, a také na střední radiační teplotě. Stanovuje se z měřené teploty mokrého teploměru tnw , teploty kulového teploměru t g a při tepelném působení slunce i teploty vzduchu následovně [2], [10], [66], [69]: pro vnitřní prostory a venku bez tepelného vlivu slunce (1) WBGT  0,7tnv  0,3t g , pro venkovní prostředí se slunečním zářením 

WBGT  0,7tnv  0, 2t g  0,1ta .

(2)

Tab. 2: Přípustné hodnoty WBGT pro různé energetické výdaje osob v horkém prostředí. (platí pro osoby s maximální rektální teplotou 38 °C) [66], [69]

Energetický výdej člověka -2

M/S [W·m ] M/S ≤ 65 65 < M/S ≤ 130 130 < M/S ≤ 200

Přípustná hodnota ukazatele WBGT [°C]

M [W] pro Osoby aklimatizované na povrch těla 1,8 teplo 2 m M ≤ 117 117 < M ≤ 234 234 < M ≤ 360

200 < M/S ≤ 260

360 < M ≤ 468

M/S > 260

M > 468

33 30 28 Bez pohybu vzduchu 25 23

S pohybem vzduchu 26 25

Osoby neaklimatizované na teplo 32 29 26 Bez pohybu S pohybem vzduchu vzduchu 22 23 18 20

Ukazatel WBGT slouží ke stanovení tepelné zátěže osob pohybujících se v horkém prostředí. Měření ukazatele WBGT se doporučuje provádět v době největší zátěže člověka, tj. v provozu zařízení, které je zdrojem tepla, anebo v létě a uprostřed dne. Jestliže je prostředí heterogenní, ukazatel WBGT měříme ve výšce hlavy, břicha a v úrovni kotníků. Odpovídající výšky měření jsou: 1,7 m, 1,1 m a 0,1 m nad zemí. Ze změřených hodnot se vypočítá střední hodnota ukazatele WBGT. Jsou-li parametry prostředí proměnné v čase, stanovuje se časově střední hodnota ukazatele WBGT. V Tab. 2 jsou uvedeny přípustné hodnoty ukazatele WBGT pro různý energetický výdej člověka M  W  . Pokud jsou všechny podmínky stejné, pak velikost odvozených veličin je závislá pouze na čidlech daného druhu a daných rozměrů. Jako předloha k sepsání této kapitoly sloužily následující literární prameny: [1], [2], [10], [22], [43], [44], [45], [47], [66], [69], [70], [80].

Strana 22


4 TEPELNÁ POHODA PROSTŘEDÍ A FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ TEPELNOU POHODU 4.1 TEPELNÁ POHODA Tepelný komfort (tepelná pohoda) je [5], [47], [86]:  stav mysli vyjadřující spokojenost člověka s tepelným prostředím, a který vychází ze subjektivního hodnocení [3]  tepelná rovnováha při optimálních hodnotách fyziologických parametrů lidského těla, mezi které patří teplota tělesného jádra, teplota pokožky, tepelný tok odváděný vypařováním z povrchu mokré pokožky, srdeční frekvence [29];  stav, kdy prostředí odnímá člověku jeho tepelnou produkci bez výrazného (mokrého) pocení; někdy se tepelná pohoda označuje tepelná neutralita[71],  dosažení takových tepelných poměrů, kdy člověku není ani chladno, ani příliš teplo – člověk se cítí příjemně. [24],  takový stav prostředí, při kterém se lidé v uvažovaném prostoru subjektivně cítí co nejlépe; jsou tedy též v něm schopni maximálního pracovního výkonu (duševního anebo fyzického) nebo co nejúčinnějšího odpočinku [47]. Nepřetržitým zdrojem tepla je lidské tělo. Tuto metabolickou produkci tepla můžeme rozdělit do dvou skupin:  svalový metabolismus s – vzniká při činnosti člověka, tj. při konání nějaké práce,  bazální metabolismus – teplo je produkováno na základě biologických procesů, např. při spalování potravy

Obr. 2: Rozložení povrchové teploty člověka v chladném a v teplém prostředí (Člověk izotermy) [72] Tepelnou rovnováhou člověka a prostředí rozumíme rovnost tepelného toku produkovaného organismem člověka a tepelného toku, které okolní prostředí lidskému tělu z povrchu kůže odnímá konvekcí, vypařováním, sáláním, vedením a dýcháním. Teplo uvolňované organismem při různých činnostech je nutné odvádět (přenášet) do okolí, aby

Strana 23


nedocházelo ke změnám tělesné teploty. Velikost přenosu tepla ovlivňuje termoregulační centrum těla. Nesmí však přitom dojít k výraznému snížení teploty těla člověka. V daném prostředí by tedy člověk neměl cítit nepříjemné teplo a ani nepříjemný chlad. Vnitřní tělesná teplota zdravého člověka je 36,5 ± 0,5 °C a teplota kůže je v rozmezí 31 – 34 °C (záleží na okolním prostředí). Rozdíly teploty vznikají v průběhu denní doby a také podle toho, o jakou část lidského těla jde. A také, jak je zakryta oblečením a jaké množství krve protéká podkožními kapilárkami.

Obr. 3: Tepelná bilance lidského organismu v chladném, optimálním a horkém mikroklimatu podle Jokla (1992) [23]

4.2 PARAMETRY (FAKTORY) OVLIVŇUJÍCÍ TEPELNOU POHODU ČLOVĚKA Faktory ovlivňující tepelnou bilanci organismu, tj. výměnu tepla mezi okolím a tělem člověka, a zároveň i tepelnou pohodu, dělíme do dvou základních skupin - faktory vnitřního prostředí a osobní faktory: 

faktory osobní: o energetický výdej člověka M  W  m2  (intenzita fyzické činnosti člověka), o tepelný odpor oděvu (oblečení) Rcl  m2  K  W 1  ;



faktory vnitřního prostředí: o teplota vzduchu ta C , o střední radiační teplota tr C ,

Strana 24


o rychlost proudění vzduchu w  m  s 1  a jeho intenzita turbulence Tu   , o vlhkost vzduchu (relativní    , absolutní   kg  m3  ). Tepelnou pohodu mohou ovlivňovat i doplňující faktory, mezi které patří pohlaví a věk člověka, tělesná postava, množství podkožního tuku, jídlo a pití, aklimatizace (adaptace člověka na venkovní klima), aklimace (adaptace na vnitřní prostředí). Teplotní požadavky na prostředí ovlivňuje věk a pohlaví člověka. Ženy upřednostňují teplotu vzduchu o 1 K vyšší než muži. A starší lidé mají užší rozsah optimálních teplot prostředí. Velmi důležitými faktory ovlivňující tepelnou pohodu jsou podkožní tuk a tělesná postava. Tepelné ztráty závisejí na povrchu těla i přesto, že produkce tepla je úměrná hmotě těla. Štíhlí lidé, kteří mají hranatou postavu, mohou mít větší plochu těla než lidé se zakulacenou (oblou) postavou. A tedy mají i úměrně větší výměnu tepla s okolím. Tlustší (oblejší) lidé preferují nižší teploty, neboť podkožní tuk je dobrý izolátor a také proto, že mají menší povrch těla pro tepelnou výměnu s okolím. Tepelnou bilanci lidského těla můžeme vyjádřit pomocí následující rovnice [22]:

M  R  Cv  Cd  Ediff  Ersw  Eresp  L  S

 W ,

(3)

Jestliže S je větší jak 0, dochází ke zvyšování teploty lidského těla. Teplota lidského těla naopak klesá, pokud S  0 . Tepelné rovnováhy je dosaženo, je-li S  0. Více informací o jednotlivých členech rovnice (3) je možné nalézt v [23], [67]

4.3 ROVNICE TEPELNÉ BILANCE ČLOVĚKA Mezi základní činitele ovlivňující tepelnou pohodu (neboli tepelný komfort) patří tepelný stav mikroklimatu. Tepelná pohoda je definována jako pocit spokojenosti člověka s tepelným stavem prostředím. Teplenou pohodu lze obecně stanovit z tzv. rovnice tepelné pohody, která je odvozená z rovnováhy mechanického výkonu člověka W , metabolismu člověka (celkového energetického výdeje člověka) M a tepelného toku odváděného z povrchu lidského těla do okolního prostředí se zahrnutím limitních podmínek pro vazotermickou termoregulaci a pro termoregulaci odpařováním potu. Následující funkční závislost vyjadřuje rovnici tepelné pohody [43], [69] :

Qm  f  Rcl , f cl , ta , w, tr ,   , Qm  W 

kde

f cl  -

(4)

je metabolický měrný tok, který se vypočítá z Qm  W  M  W (5), kde

W  W  je mechanický výkon člověka, stupeň pokrytí těla oděvem. Lze jej vyjádřit jako funkci bezrozměrného tepelného odporu pomocí [43], [69]: f cl -  1, 00  0, 2  I cl pro I cl  0,5 clo; (6) f cl -  1, 05  0,1 I cl pro I cl  0,5 clo.

Tato rovnice vyjadřuje vzájemné vztahy mezi hlavními činiteli tepelné pohody charakterizující: - tepelný stav mikroklimatu ( ta , w, tr ,  ), -

činnost člověka ( Qm ),

Strana 25


-

vlastnosti oděvu ( Rcl , f cl ).

První podmínkou pro dosažení tepelné pohody je splnění následující rovnice tepelné rovnováhy [44]:

Q 1    Qved  Qkon  Qsál  Qvyp  Qdých  W , kde

Q  W z [44]:

(7)

je metabolický tepelný tok (vnitřní produkce tepla), který se vypočítá

Q  W  S  q  W (8), kde q  W  m2  je hustota metabolického tepelného toku, a S  m2  je plocha povrchu těla,

Tato rovnice vyjadřuje rovnováhu mezi teplem odvedeným z povrchu těla do okolí (vedením, konvekcí, radiací, vypařováním a sáláním) a teplem produkovaným lidským tělem, které je zmenšené o teplo přeměněné v mechanickou práci člověka. Tepelný tok sdílený konvekcí se za normálních okolností (např. u sedící či stojící osoby) velmi málo podílí na tepelné bilanci člověka, můžeme jej v rovnici () zanedbat. Mechanická účinnost lidské práce je velmi malá, proto lze ve většině případů přepokládat, že všechno teplo, které se uvolní při látkových přeměnách v lidském těle, je nutné odvézt z těla sáláním, konvekcí, vypařováním a dýcháním. Rovnice () se tedy zjednoduší na [44]:

Q 1    Qkon  Qsál  Qvyp  Qdých  W.

(6)

Obr. 4: Exponovaný subjekt (daný člověk) v tepelně vlhkostním mikroklimatu – vytváření výsledného tepelného stavu člověka [46]: Pro pocit tepelné pohody člověka je velmi důležité, jakým způsobem je tepelné rovnováhy dosaženo. O tepelné pohodě nelze hovořit, pokud byla dosažena snížením cirkulace krve mezi vnitřními a periferními orgány v zimě při tělesné termoregulaci (snížila se tím teplota pokožky končetin) anebo vylučováním potu. O tepelné pohodě můžeme hovořit, pokud byla dosažena při malých zásazích tělesné regulace. Teplota pokožky a pocení jsou při určité produkci tepla v lidském těle jediné fyziologické veličiny ovlivňující tepelnou pohodu. Střední teplota pokožky tk a tepelný tok mokrým pocením Qvm jsou pro stav tepelné pohody vyjádřeny v závislosti na činnosti člověka q vztahy [29], [44]: Strana 26


tk  35,7  0,0275  q °C ,

(7)

Qvm  0, 42  S   q  58  W.

(8)

Vztahy (7), (8) jsou pokládány za druhou a třetí podmínku stavu tepelné pohody.

4.4 OSOBNÍ FAKTORY: 4.4.1 Energetický výdej člověka M  W  m2  Energetický výdej člověka udává tepelný výkon člověka, který závisí na jeho osobních dispozicích (věk, postava, fyzická kondice), tělesné aktivitě (viz. Tab. 3) a podmínkách, v nichž se daná osoba nachází. Tab. 3: Hustota tepelného toku produkovaná člověkem při různých činnostech [3], [22], [44] Druh činnosti člověka spaní klidné ležení sezení práce v sedě umývání, oblékání kancelářské práce práce v laboratoři práce v domácnosti (úklid, vaření, praní apod.) velmi lehká fyzická práce (rýsovači, jeřábníci apod.) lehká fyzikcká práce (mechanici, nástrojáři, zámečnící, svářeči, apod.) středně těžká fyzická práce (slévači, kováři, obsluha většího počtu obráběcích strojů, apod.) těžká fyzická práce chůze po rovině 5 km/h

-2

Energetický výdej [W·m ] 40 46 58 70 93 65 až 70 80 až 90 90 až 120 80 až 100 100 až 120 120 až 160 180 až 380 200

4.4.2 Oblečení - tepelný odpor oděvu Rcl m2  K  W1  Tepelný odpor oděvu patří k hlavním faktorům ovlivňujících odvod tepla z lidského těla do okolí. Závisí především na počtu vrstev látek, tj. na členitosti oděvu. Tepelný odpor oděvu může být vyjádřen jako bezrozměrný tepelný odpor I cl , který je definovaný vztahem R I cl  cl   (9). Za účelem zkoumání tepelné pohody se pro něj zavedlo jednotkové 0,155 označení clo. 1 clo odpovídá izolační hmotě s tepelným odporem Rcl  0,155 m2  K  W1 . 1 clo je izolační hodnota pro běžný pánský oblek s bavlněným spodním prádlem. Celková hodnota clo pro soubor oblečení je 0,82 násobek součtu jednotlivých částí oblečení. Hodnoty clo pro některé části oblečení jsou uvedeny v Tab. 4, pro některé druhy či kombinace oblečení v Tab. 5.

Strana 27


Tab. 4: Tepelná izolace oděvu [3], [22], [38] oblečení dámské clo oblečení pánské kabát 0,60 kabát silné sako 0,37 silné sako slabý svetr 0,17 slabý svetr silné kalhoty 0,44 silné kalhoty slabá sukně 0,10 slabá vesta slabé šaty 0,70 košile slabá kr. rukáv silná halenka 0,29 silná košile dl. rukáv krátké kombiné 0,13 tričko podprsenka 0,05 tílko kalhotky 0,05 slipy punčochové kalhoty 0,01 ponožky sandály 0,02 polobotky

clo 0,60 0,49 0,20 0,32 0,15 0,14 0,29 0,09 0,06 0,05 0,04 0,04

Tab. 5: Tepelný odpor oděvu pro některé druhy oblečení [44] : 2 -1 R cl [m ·K·W ] I cl [clo] Druh oděvu

Bez oděvu Šortky Šortky, košile s krátkým rukávem, ponožky, sandály Kalhoty, košile s dlouhým rukávem Lehký pracovní oděv - košile, lehké kalhoty, blůza Normální společenský oděv - košile, kalhoty, sako Normální společenský oděv s teplým spodním prádlem a zimním kabátem

0 0,015 0,047 0,078 0,091 0,154

0 0,1 0,3 0,5 0,59 1

0,333

2,15

4.5 FAKTORY VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ 4.5.1 Teplota vzduchu ta C Teplota je základní fyzikální veličinou, tj. nelze ji definovat pomocí jiných veličin, a základní termodynamickou stavovou veličinou. Je makroskopickým projevem tepelného pochybu molekul v látce, přičemž je přímo úměrná střední kinetické energii pohybu molekul. V důsledku změny teploty se mění různé fyzikální vlastnosti látek, které je možné využít pro měření teploty. Jde o změny tlaku tekutin v uzavřených prostorách, změny rozměrů látek (v důsledku roztažnosti látek), změny skupenství látek, změny termoelektrických napětí ve styku dvou látek, změny elektrických odporů, změny magnetických vlastnosti látek, změny barvy látek, změny kmitočtu krystalových výbrusů apod. Teplota vzduchu odpovídá teplotě vzduchu v interiéru v okolí člověka, bez vlivu sálání z okolních ploch. Teplota okolního vzduchu bývá označována jako suchá teplota.

4.5.2 Střední radiační teplota tr C Střední radiační teplota je rovnoměrná teplota pomyslného vymezeného prostoru, v němž je přenos tepla sáláním z lidského těla stejný jako ve skutečném nerovnoměrném (heterogenním) prostoru. Střední radiační teplota bývá také označována jako účinná teplota okolní plochy. Střední radiační teplotu vypočteme z následujícího vzorce [2], [26], [32], [38], [70], [87]:

Strana 28


tr  4  t g  273  1,856 107   kg   t g  ta   273 °C , 4

kde

 kg  W  m2  K 1 

(10)

součinitel přestupu tepla konvekcí, vypočítá se z [2], [87 0,25

kde

 ta  t g    kg  1, 4   pro přirozené proudění,  D    0,6 w  kg  6,3  0,4 pro nucené proudění, D D  m je vnější průměr koule, w  m  s 1 

(11) (12)

rychlost proudění vzduchu v úrovni koule.

Pro výpočet střední radiační teploty se uvažuje vždy vyšší hodnota součinitele přestupu tepla konvekcí. Střední radiační teplotu lze vypočítat také jiným způsobem, z povrchové teploty okolních ploch (povrchů) a úhlových poměrů osálání mezi osobou a okolními povrchy (plochami), vlivu velikosti, tvaru a relativních poloh povrchů vzhledem k osobě. Střední radiační teplota se vypočítá pomocí následujícího vztahu [2], [23]: Tr 4  T14  Fp 1  T24  Fp 2   TN4  Fp  N  K  , (13) kde Fp  N úhlový poměr osálání mezi osobou a plochou N. Jestliže jsou mezi povrchovými teplotami ploch v prostoru jen relativně malé rozdíly, je možné rovnici (13) zjednodušit a tím dostaneme lineární tvar této rovnice [2], [23]: Tr  T1  Fp 1  T2  Fp 2   TN  Fp  N  K . (14) Tímto způsobem je střední radiační teplota vypočítána jako střední hodnota okolních ploch vážená velikostmi odpovídajících úhlových poměrů.

4.5.3 Radiační teplota v daném směru t pr °C nebo Tpr  K Radiační teplota v daném směru je chápána jako rovnoměrná teplota okolních povrchů, kde je radiace na jedné straně malého rovinného prvku stejná jako v nerovnoměrném skutečném prostředí.. Říká se ji také radiační teplota protilehlých ploch. Popisuje radiaci jen v jednom směru. Proto je možné ji označit jako radiační teplota v daném směru. Radiační teplotu protilehlých ploch lze vypočítat z teploty povrchů okolních ploch a úhlových poměrů osálání mezi malým rovinným prvkem a okolními povrchy (plochami), vlivu velikosti, tvaru a relativních poloh povrchů vzhledem k osobě. Radiační teplota se tedy vypočítá pomocí následujícího vztahu [2]: Tpr4  T14  Fp 1  T24  Fp 2   TN4  Fp  N  K  , (15)

Fp  N úhlový poměr osálání mezi malým rovinným prvkem a plochou N. Jsou-li mezi povrchovými teplotami ploch v prostoru jen malé rozdíly, rovnici lze zjednodušit na lineární tvar této rovnice [2]: Tpr  T1  Fp 1  T2  Fp 2   TN  Fp  N  K . (16) Radiační teplotu protilehlých ploch je možné tedy vypočítat jako střední hodnotu teplot povrchů ploch váženou velikostmi odpovídajících úhlových poměrů osálání. kde

4.5.4 Asymetrie radiační teploty t pr C Asymetrie radiační teploty je rozdíl mezi rovinnými radiačními teplotami dvou protilehlých ploch na dvou protějších stranách malého rovinného prvku. Princip asymetrie

Strana 29


radiační teploty se používá v případech, kdy střední radiační teplota plně nepostihne radiační teplotu prostoru, anebo když jsou teploty protilehlých povrchů v prostoru značně rozdílné.

Obr. 5: Místní tepelný diskomfort způsobený teplými nebo chladnými podlahami; kde PD  % - procento nespokojených, tr °C - asymetrie radiační teplot; 1 – teplý strop, 2 – chladná stěna, 3 – chladný strop, 4 – teplá stěna [3] Asymetrie radiační teploty bývá také nazývána jako asymetrie teploty sálání. Asymetrii radiačního pole je třeba vždy přesně vztáhnout ke konkrétní poloze referenčního rovinného prvku, a to včetně jeho úhlu natočení. Asymetrie radiační teploty se vypočítá z následujícího vztahu [3], [69]: t pr  t pr1  t pr 2 C. (17)

4.5.5 Vlhkost vzduchu Nejčastěji se používá relativní vlhkost vzduchu    , příp.   % či RH % , anebo měrná vlhkost vzduchu x  kg  kg 1  . Je možné se také setkat s absolutní vlhkostí vzduchu   kg  m3  . Relativní vlhkost vzduchu    udává nasycení vzduchu vodní parou. Definuje se poměrem hustoty vodní páry ve vzduchu a ve vlhkém vzduchu nasyceném vodní párou při stejné tlaku a teplotě. Vypočítá se z následujícího vztahu [70]: p   ´´p  . (18) pp

Měrná vlhkost vzduchu x  kg  kg 1  je hmotnostní množství vodní páry v 1kg suchého vzduchu. Vypočítá se z [70]: m p  mk  mt  kg  kg 1  . x (19) mv Absolutní vlhkost vzduchu   kg  m3  se bere v úvahu jen při stanovení přenosu tepla odpařováním z lidského těla a dostaneme ji z následujícího vztahu [70]: m p  mk  mt  kg  m3  .  (20) V

Strana 30


Vliv vlhkosti vzduchu na tepelnou pohodu je při relativní vlhkosti vzduchu v rozmezí od 30 % do 70 % zanedbatelný. Při stanovení přenosu tepla odpařováním z osoby do okolí bereme v úvahu absolutní vlhkost vzduchu. Vysoká vlhkost vzduchu vytváří podmínky pro zvýšenou zátěž pro člověka a také snižuje odpařování potu.

4.5.6 Rychlost proudění vzduchu w m  s1  Rychlost proudění vzduchu je veličina, která je určena směrem a svojí velikostí, a která charakterizuje pohyb vzduchu v prostoru. Rychlost vzduchu má vliv na přenos tepla prouděním a na odpařování vlhkosti z pokožky. Je to veličina, která je obtížně měřitelná, neboť dochází k rychlým změnám velikosti a směru. Může také způsobit pocit průvanu. V prostředí s tepelným působením se jde o efektivní rychlost vzduchu, kde velikost vektoru rychlosti vzduchu v uvažovaném místě měřené je [2], [23]:

kde

wx , wy , wz m  s 1  jsou

(21) w  wx2  wy2  wz2 m  s 1  , složky rychlosti vzduchu ve směru tří kolmých os.

4.5.7 Turbulence vzduchu Tu   Turbulence vzduchu je veličina ovlivňující ochlazování lidského těla konvekcí. Vypočítá se pomocí následujícího vzorce [69]:

  w  w

2

i

1 i   , w n 1 je střední rychlost vypočítaná z dlouhodobého měření rychlosti Tu 

kde w  m  s 1  wi  m  s  n 1

(22)

ve sledovaném místě. Minimální doba měření je 3 minuty, jednotlivé měření rychlosti, počet měření.

Tato kapitola byla napsána s pomocí následujících literárních zdrojů: [2], [3], [22], [23], [24], [29], [32], [38], [43], [44], [47], [60], [67], [69], [70], [71], [72], [86], [87.

Strana 31


Strana 32


5 MĚŘENÍ FAKTORŮ (PARAMETRŮ) TEPELNÉ POHODY Znalost parametrů ovlivňující tepelnou a jejich měření je velmi důležité pro hodnocení tepelného stavu prostředí. Vhodný princip měření parametrů prostředí se volí z hlediska žádaného rozsahu měření, přesnosti měření, vhodnosti čidla pro dané prostředí a pro daný zvolený systém vyhodnocování měření (ruční měření, laboratorní měření, počítačové měření apod.). Jestliže působení teploty vzduchu, rychlosti vzduchu, vlhkosti vzduchu a radiace jsou v okolí pobytu osob téměř rovnoměrné, tj. pokud odchylky u každé z těchto veličin a jejich vypočítané střední hodnoty nepřesáhnou asi ±5 %, lze prostředí z hlediska bioklimatického považovat za „homogenní“. Tato podmínka je obvykle splněna u teploty vzduchu, rychlosti a vlhkosti vzduchu, ale zřídka kdy u radiace. Pokud prostředí je příliš heterogenní, musí být fyzikální veličiny změřeny na několika místech pobytu osob anebo jejich okolí, a dílčí výsledky získané ke stanovení střední hodnoty veličin využity k hodnocení komfortu nebo tepelné zátěže. Měření mikroklimatických veličin se provádí v heterogenním prostředí ve výšce hlavy, břicha a kotníků dospělého člověka. Tyto výšky jsou odvozeny od toho, zda člověk sedí či stojí a mají hodnotu: 1,7 m, 1,1 m a 0,1m nad zemí (pro stojící osobu) a 1,1m, 0,6m a 0,1 m nad zemí (pro osobu sedící). V homogenním prostředí postačuje měření v úrovni břicha. Půdorysně se měření provádí buď uprostřed místnosti anebo v pracovním místě člověka. Celá metodika měření parametrů prostředí vychází ze základní normy ČSN EN ISO 7726, ve které je podrobně popsána. V této normě jsou uvedeny také doporučení pro měřící techniku. Ke zpracování této části jsem využila následující zdroje informací: [2], [20], [26], [32], [36], [38], [42], [43], [44], [45], [46], [50], [53], [64], [69], [70], [79], [86].

5.1 MĚŘENÍ TEPLOTY OKOLNÍHO VZDUCHU Měření teploty vzduchu se provádí jakýmkoli teplotním čidlem, které je účinně chráněno před vlivy tepelného záření z okolních ploch, tj. není ovlivněno sáláním okolních zdrojů tepla, elektrickým a magnetickým polem. Vliv radiace můžeme potlačit přikrytím jeho povrchu reflexním nátěrem, pomocí stínících ploch anebo použijeme-li čidlo z leštěného kovu. Pokud využijeme stínící plochy, tak je potřeba dbát na to, aby teploměr byl odcloněn od studených ploch anebo od vzdálenějších zářičů, a také, aby bylo současně zajištěno dostatečné proudění kolem čidla. Snížit vliv radiace lze také zmenšením rozměrů čidla a zajištěním nuceného proudění vzduchu kolem čidla elektrickým, případně mechanickým, ventilátorem. Pokud bychom tyto zásady nedodrželi, dostali bychom teplotu vzduchu ležící mezi střední radiační teplotou a teplotou vzduchu. Každé čidlo měří pouze svoji vlastní teplotu, která se ale může lišit od měřeného média, v našem případě vzduchu. Teploměry umístěné v daném prostředí okamžitě neukazují teplotu vzduchu. Údaj čidla bývá ovlivňován jeho tepelnou setrvačností, tj. výslednou hodnotu lze z čidla odečíst až po jeho ustálení (dosažení rovnováhy), a také radiací okolí. Měření by nemělo být prováděno, pokud neuplyne alespoň 1,5násobek doby ustálení (90´%) měřícího přístroje. Teploměr bude reagovat rychleji, pokud bude jeho teplotní čidlo lehčí a jeho rozměry menší. Čím bude lepší tepelná výměna s okolím, tím bude teploměr reagovat rychleji. K měření teploty okolního vzduchu lze použít snímače různých typů, které mají požadovanou přesnost měření, která je ±0,2 °C:

Strana 33




dilatační teploměry (k měření teplot využívají roztahování různých látek jako průvodní jev stoupající teploty): o kapalinové dilatační teploměry (rtuťové, lihové aj.), o teploměry využívající roztažnost pevných látek (monometalické, bimetalické), o plynové dilatační teploměry;



elektrické teploměry: o odporové teploměry:  odporové teploměry z elektricky vodivých látek (vyrobených nejčastěji z platiny - např. čidlo Pt100 či platinový rezistor, niklu, zlata, stříbra),  polovodičové odporové teploměry (termistory PTC a termistory NTC), o termoelektrické články (teploměry využívající vznik elektromotorické síly);



tlakové teploměry (změna tlaku kapaliny v uzavřeném objemu jako funkce teploty).

Výhodné je použití elektrických snímačů např. s proměnným odporem (termistor) nebo termočlánek.

Obr. 6: Typy skleněných teploměrů; a) tyčinkový, b) laboratorní obalový, c) stonkový, d) stonkový se zábrusem [60]

5.2 MĚŘENÍ POVRCHOVÉ TEPLOTY Povrchová teplota je používána pro určování teploty podlahy, pro výpočet teploty sálání (výpočet uveden v ČSN EN ISO 7726) a při hodnocení přípustných povrchových teplot pevných materiálů, s nimiž přichází kůže pracovníka do přímého styku. Čidla teploměrů pro měření teploty povrchů těles anebo stavebních konstrukcí bývají speciálně upravená buď pro kontaktní anebo bezkontaktní měření.

Strana 34


Obr. 7: Dotykový teploměr MM0035 od firmy LumaSense Technologies [57]

5.2.1 Kontaktní teploměry: Konstrukce kontaktních teploměrů musí být taková, aby bylo co nejméně ovlivněno teplotní pole v místě měření. Z tohoto důvodu je třeba volit čidla malých rozměrů a s malou tepelnou kapacitou, např. termočlánky či perličkové termistory. Dále je nutné zabezpečit dokonalý styk čidla s měřeným povrchem, např. přitlačením či připájením k vodivé destičce. Při měření větších ploch je výslednou hodnotou měření plošně vážený průměr určený dle vztahu [86]:  t  S  t  S   tn  Sn  C . (23) ts  1 1 2 2   S

5.2.2 Bezkontaktní teploměry: Pomocí bezdotykových teploměrů se měří teplota stavebních konstrukcí. Nejčastěji se používají infračervené radiační přístroje (pyrometry), které dávají okamžitý obraz teplotních poměrů na sledovaném povrchu. Odečtené hodnoty jsou již hledanými teplotami, průměrnými pro příslušný měřený povrch.

5.3 RYCHLOST PROUDĚNÍ VZDUCHU Rychlost proudění vzduchu v prostoru je nutné měřit metodami, které umožňují s dostatečnou přesností stanovit i nízké rychlosti proudění (0,05 až 0,5 m·s-1). Požadovaná přesnost měření je ± 0,1 m·s-1, zatímco vhodná přesnost měření je ± 0,05 m·s-1. Pro stanovení přenosu tepla odpařováním a prouděním je třeba brát v úvahu rychlost proudění vzduchu. K vyhodnocení rychlosti proudění nemůžeme použít okamžité změřené hodnoty, neboť pohyb vzduchu je v prostoru časově proměnný a značně turbulentní. Proto použijeme pouze střední hodnotu za delší časový interval, minimálně 1 min, optimálně 3 min. U snímačů pro měření rychlosti proudění je vzduchu je dobré se zajímat o citlivost čidla na směr proudění vzduchu. Doporučuje se použít všesměrové čidla s krátkou dobou ustálení. Při použití směrového čidla se musí měření minimálně 3x opakovat, aby se vyloučila chyba měření způsobená nesprávným směrem měření. Pro měření rychlosti proudění vzduchu se nejčastěji používají 2 typy čidel:  všesměrová čidla (např. termoanemometr, anemometr se zahřívanou kuličkou, ultrazvukový anemometr, termistorový anemometr, apod.)

Strana 35




směrová čidla - méně časté (např. anemometr se žhaveným vláknem, miskový anemometr, lopatkový anemometr).

Obr. 8: Termoanemometrické sondy; a) žhavený drátek, b) termistorové tělísko, c) žhavená kulička [70] Přístroje využívané k měření rychlosti proudění vzduchu by měly splňovat následující tři požadavky:  čidlo citlivé na směr proudění,  citlivost na kolísání rychlosti proudění,  možnost zjistit střední hodnotu rychlosti za určitou dobu. Přirozené proudění kolem čidla ovlivňuje měření nízkých rychlostí vzduchu, pokud je teplota horkého prvku příliš vysoká. Jestliže použijeme vyhřívané čidlo, vyžaduje se současné použití zařízení pro kompenzaci teploty se stejnou nebo kratší časovou konstantou než má čidlo.

5.4 INTENZITA TURBULENCE Pro měření intenzity turbulence je nutné, aby rychlostní čidla měla malé časové konstanty čidel a také, aby byly napojeny na přístroje, které jsou schopné zaznamenávat turbulenci, která patří mezi velmi rychle probíhající děje.

Obr. 9: Ultrazvukový anemometr [79] Intenzita turbulence se nejčastěji měří ultrazvukovými anemometry, LDA systémy, termoanemometry apod.

Strana 36


5.5 VLHKOST PROUDÍCÍHO VZDUCHU Absolutní vlhkost vzduchu je možné měřit buď přímo (měřením rosného bodu nebo elektrolytickými přístroji) anebo nepřímo – současným měřením několika veličin (teploty vzduchu a relativní vlhkosti vzduchu, teploty mokrého teploměru a teploty vzduchu apod.). Pro měření vlhkosti vzduchu se používají psychrometry (umožňuje stanovit absolutní vlhkost vzduchu z naměřené hodnoty suché teploty vzduchu ta C a teploty mokrého teploměru tw C ), hygrometry a další přístroje, které umí jiným způsobem určit vlhkost vzduchu, např. měřením množství páry ve vzduchu, měření entalpie vzduchu apod. Posledně uvedené metody ale nejsou dostatečně přesné a jsou méně časté. Pro měření absolutní vlhkosti vzduchu je požadovaná přesnost ± 5 % pro rozsah měření 30 % až 70 %  .

Přesnost měření je v tomto případě v souladu s údaji uvedenými v normě ČSN EN ISO 7726 pouze, pokud je přístroj dobře zkonstruován a jsou dodrženy pokyny k jeho obsluze. K měření absolutní vlhkosti vzduchu lze použít i jiné přístroje zajišťující požadovanou přesnost.

Obr. 10: Odporový hygrometr s chloridem lithným [60]

5.6 STŘEDNÍ RADIAČNÍ TEPLOTA Výpočet střední radiační teploty bývá složitý (viz. [2]), proto se doporučuje ji měřit pomocí přístrojů, které jsou schopny integrovat nerovnoměrnou radiaci z okolních ploch do střední hodnoty. Tyto přístroje lze obecně nazvat radiometry. Nejčastěji se pro měření střední radiační teploty používá kulový teploměr, dva katateploměry, čidlo konstantní teploty a dvoukulový radiometr. Ke stanovení střední radiační teploty je možné použít i jiné metody, výpočetní, anebo jiné měřicí zařízení, jestliže splní požadavek na danou přesnost měření.

5.6.1 Kulový teploměr Měření střední radiační teploty kulovým teploměrem patří mezi nejčastěji používané metody. Kulový teploměr umožňuje stanovit přibližnou hodnotu střední radiační teploty z měřených hodnot teploty koule, okolní teploty a rychlosti vzduchu. Kulový teploměr je tvořen koulí z měděného plechu, nejčastěji o průměru 100 anebo 150 mm. Její povrch je matný černý, vyrobený elektrochemicky či nátěrem (tzv. Vernonův kulový teploměr) anebo je potažený pěnovým polyuretanem (tzv. Vernonův – Joklův teploměr). Koule může mít teoreticky libovolný průměr. Je ale nutné poznamenat, že čím menší je průměr koule, tím je větší vliv teploty a rychlosti vzduchu. To také způsobuje snížení přesnosti měření střední radiační teploty. Ve středu koule je umístěno teplotní čidlo. Nejběžněji se používá skleněný rtuťový teploměr, případně jiné čidlo (např. odporová sonda nebo termočlánek). Teplotní čidlo uvnitř

Strana 37


koule umožňuje měření střední teploty koule. Ve skutečnosti se teplota vnitřního povrchu (tenké) koule a teplota vně koule (v přilehlém okolí) prakticky neliší od střední teploty mezní vrstvy na vnějším povrchu koule. Můžeme je tedy považovat za identické. Kulový teploměr nemá vlastní zdroj tepla.

Obr. 11: Vernonův - Joklův kulový teploměr; 1 – tenká měděná koule, 2 – teploměry anebo čidlo s dálkovým přenosem, 3 – molitany (polyuretany), 4 – upevňovací nožky[45] Kulový teploměr se umístí do prostoru, kde chceme změřit střední radiační teplotu. Kouli teploměru necháme ustálit. Po dosažení tepelné rovnováhy, kdy je hustota tepelného toku záření mezi povrchem a okolím koule v rovnováze s hustotou tepelného toku konvekcí na povrchu koule. Ustálení trvá 20 – 30 minut; podle fyzikálních vlastností koule a podmínek prostředí. Z tohoto důvodu proto nelze černý kulový teploměr použít ke stanovení radiační teploty v prostředí, kde dochází k rychlým teplotním změnám. Tepelnou rovnováhu lze snadno poznat postupným odečítáním teploty. Rovnováha při výměně tepla mezi koulí a okolím je dána následující rovnicí [2]: qr  qc  0. (24) Přestup tepla radiací mezi plochami prostoru charakterizovaný střední radiační teplotou a koulí je vyjádřen vztahem [2]: (25) qr   rg  Tr 4  Tg4   W  m2  , kde

 rg      W  m2  K 4  je součinitel sálání mezi koulí a prostorem, Přestup tepla prouděním mezi koulí a vzduchem v prostoru je dán vztahem [2]: qc   kg  Ta  Tg   W  m2  ,

kde

(26)

 kg  W  m2  K 1  je součinitel přestupu tepla konvekcí.

Po dosažení příslušných vztahů do rovnice qr  qc  0. (24) rovnováhu černé koule ve tvaru [2]:

dostaneme

tepelnou

Strana 38


 rg  Tr 4  Tg4    kg  Ta  Tg   0.

(27)

Střední radiační teplotu pak lze vypočítat z následujícího vztahu [2]: Tr  4 Tg4 

 kg  T  T   K  .  rg g a

(28)

Jestliže při měření při nuceném proudění použijeme standardní kulový teploměr, střední radiační teplotu pak vypočteme pomocí následujícího vztahu; [2], [26], [32], [38], [69], [67]:

tr  4 Tg4  k  w0,6  Tg  Ta   273 C ,

kde

Tg  K  k

(29)

je teplota naměřená teploměrem uvnitř baňky kulového teploměru v ustáleném stavu, k  2,9 108 pro poloměr koule d  100 mm konstanta, . k  2,5 108 pro poloměr koule d  150 mm

Naměřená teplota kulovým teploměrem je při měření střední radiační teploty kulovým teploměrem přesná jen pro objekty mající tvar koule. Tvar lidského těla ale není kulový, proto bude účinek na osobu stanovený kulovým teploměrem z podlahy a ze stropu nadhodnocen ve srovnání s účinkem na osobu. Při měření v heterogenním prostředí je tedy třeba provést měření ve výšce hlavy, břicha a kotníků, tj. u stojící osoby ve výšce 1,7 m / 1,1 m/ 0,1 m nad zemí a u sedící osoby ve výšce 1,1 / 0,6 / 0,1 m nad zemí. Poté lze z těchto naměřených hodnot vypočítat střední hodnotu.

Obr. 12: Kulový teploměr o průměru 150 mm s centrálně umístěným Pt100-čidlem [21] Střední radiační teplota se vymezuje ve vztahu k lidskému tělu. U sedící osoby může kulovitý tvar kulového teploměru napodobit tvar lidského těla se značnou aproximací. Pro stojící i sedící osobu přesnější aproximaci poskytne snímací čidlo elipsoidního tvaru. Při nesprávném stanovení střední radiační teploty může dojít k chybám i při stanovení tepelné zátěže, neboť radiace v prostoru ke často jedním z jeho hlavních činitelů v určitém prostředí. Měření kulovým teploměrem patří mezi méně přesná měření. Přesnost měření střední radiační teploty kulovým teploměrem se mění v závislosti na okolním prostředí i vlastní přesnosti měření. Skutečnou přesnost měření je nutné zaznamenat vždy, když přesáhne tolerance uvedené v normě ČSN EN ISO 7726.

5.6.2 Čidlo konstantní teploty Měření střední radiační teploty je možné také provést pomocí jednoho čidla (tvaru koule anebo elipsoidu), u nějž se předpokládá, že má stejnou teplotu jako je teplota okolního Strana 39


vzduchu. V takovém případě tedy nedochází k žádným ztrátám tepla prouděním a tepelné změny čidla (ochlazování, oteplování) se rovnají změnám střední radiační teploty (zisku nebo ztrátám) dané vztahem [2], [70]:

Tr  4 Ts4  kde

Tr  K  je Ts  K 

Ps  W 

 s  

Ps  s

K,

(30)

střední radiační teplota, teplota čidla, výkon dodaný snímači, koeficient vyzařování čidla.

5.6.3 Dvoukulový radiometr Tento radiometr pro měření střední radiační teploty využívá dvou koulí s různými koeficienty vyzařování. Jedna koule je matná černá a druhá má leštěný povrch. Obě koule jsou elektricky vyhřívané na stejnou teplotu povrchu Ts  K  . Tímto jsou tedy vystavovány stejným tepelným ztrátám v důsledku proudění. Protože vyzařování černé koule je větší než u koule leštěné, tepelný (elektrický) příkon černé koule Pb  W  je větší než tepelný

(elektrický) příkon leštěné koule PP  W  . Dochází tedy mezi oběma koulemi k rozdílům v tepelných hodnotách, podle kterých se posuzuje míra radiace. Ke stanovení střední radiační teploty je nutné znát součinitele sálání a teplotu obou čidel. Předpokládáme-li že koule radiometru lze považovat za malé zářiče ve velkém prostoru, pak střední radiační teplota se vypočítá z následujícího vztahu [2], [70]:

Tr  4 Ts4  kde

Tr  K 

je

Ts  K  ,

PP  Pb K,    b   P 

(31)

střední radiační teplota, teplota čidla.

5.6.4 Dva katateploměry Měřit střední radiační teplotu lze také dvěma katateploměry. Jeden katateploměr je skleněný (Hillův) a druhý má pokovenou nádobku. Katateploměry musí být od sebe vzdáleny minimálně 150 mm v horizontálním směru. Měření střední radiační teploty pomocí dvou katateploměrů spočívá v několika krocích. Prvně je nutné oba katateploměry zahřát. Pak měřit časy 1 ,  2 s potřebné pro ochlazení katateploměrů z 38 °C na 35 °C a také teplotu okolního vzduchu t °C v daném místě.

Tepla Q1 , Q2 J  m2  předaná konvekcí a zářením z povrchů katateploměrů vztažená na 1 m2 povrchu katateploměrů, a to při poklesu teploty z 38 °C na 35 °C, jsou dány vztahy [70]: (32) Q1   K   36,5  t  1 + S1   36,5  tr  1 J  m2  , kde

1 ,  2   

Q2   K   36,5  t   2 + S 2   36,5  tr   2 J  m2  , jsou poměrné zářivosti povrchů katateploměrů,

(33)

Strana 40


 K  W  m2  K 1 

součinitel přestupu tepla konvekcí,

 S1 ,  S 2  W  m2  K 1 

adekvátní součinitele přestupů tepla vyjadřující záření katateploměrů do okolí, které lze určit z empirických vztahů [70]:

 273,15  36,5  S 1    1 

4

 Tr 4

36,5  tr

 273,15  36,5 S 2    2  36,5  tr

4

 Tr 4

 W  m2  K 1  ,

(34)

 W  m 2  K 1  .

(35)

Tepla Q1 , Q2 J  m2  vztažená na 1 m2 jsou cejchovní hotnoty katateploměrů, které bývají vyraženy na přístroji. Podíly K1  Q1 / 1  W  m2  (36) a K2  Q2 /  2  W  m2  (37) se nazývají katahodnoty. Součin    je pro skleněný teploměr   1  5, 4 108 W  m2  K 4 a pro pokovený    2  1,7 108 W  m2  K 4 . Dosadíme-li hodnoty  S1 ,  S 2 z rovnic (34), (35) do vztahů (32), (33), včetně výše uvedených hodnot a konstant), a pak rovnice (32), (33) odečteme, dostaneme vztah pro střední radiační teplotu [70]: K  K2 (38) Tr  100  4 91,88  1  K . 3, 7 Tuto metodu pro měření střední radiační tepoty lze použít pouze za předpokladu, když teplota vzduchu t °C i střední radiační teplota tr °C jsou menší než 35 °C. Tato metoda patří mezi relativně přesné měřicí metody.

Obr. 13: Měření účinné teploty okolních ploch dvěma katateploměry [24]

Strana 41


5.7 RADIAČNÍ TEPLOTA V DANÉM SMĚRU Radiační teplota protilehlých ploch popisuje radiaci jen v jednom směru. Ke zjištění asymetrie radiační teploty je nutné provést měření ve dvou opačných směrech, jestliže měřící přístroj umožňuje měřit radiační teplotu jen v jednom směru. Pro měření radiačních teplot protilehlých ploch se využívá směrový radiometr, stereoteploměr, kotouč s konstantní teplotou, zahřívané čidlo s reflexním a pohltivým kotoučem a také řada dalších přístrojů.

Obr. 14: Stereoteploměr Jokl – Jirák [59] Pomocí směrového radiometru lze určit radiační teplotu protilehlých ploch mezi prostředím a povrchovým prvkem z povrchové teploty radiometru. Dále je možné k měření využít radiometr se snímacím čidlem tvořeným dvěma kotouči – reflexním (leštěným) a absorpčním (černě natřeným). K výpočtu anebo k měření radiační teploty je možné použít i jiná zařízení, která splní požadavek na danou přesnost měření.

Obr. 15: Stereoteploměr[48]:

Strana 42


5.7.1 Stereoteploměr Stereoteploměrem se měří radiační teplota v daném směru. Lze jej však použít i pro měření střední radiační teploty. Stereoteploměr je kulový teploměr, který je rozdělen do 6 segmentů se vzájemně omezenou tepelnou vazbou, viz. Obr. 14. Povrchová teplota každého segmentu je označována jako stereoteplota, která charakterizuje radiační účinek okolních ploch ve vymezeném prostorovém úhlu. Příslušné hodnoty radiační teploty v daném směru je možné získat poměrně složitě. Proto často bývá vybaven příslušnou elektronikou, která umožňuje přímé měření požadované teploty, jak je např. znázorněno na Obr. 15.

5.8 ASYMETRIE RADIAČNÍ TEPLOTY Asymetrie radiační teploty je měřena nebo vypočítána z naměřené hodnoty radiační tepoty dvou protilehlých ploch na dvou protilehlých stranách rovinného prvku. Za předpokladu splnění požadavku na danou přesnost měření, je možné k měření a k výpočtu asymetrie radiační použít i jiná zařízení.

5.9 OPERATIVNÍ TEPLOTA Dle normy ČSN EN ISO 7730 má být operativní teplota vyhodnocena z měřených faktorů prostředí. Operativní teplota však bývá i měřena, pomocí sond eliptického tvaru, např. firmy LumaSense Technologies (viz. Obr. 16). Anebo operativní teplota může být změřena také pomocí kompaktního snímače operativní teploty, který byl v rámci projektu GAČR 101/09/H050 – Výzkum energeticky úsporných zařízení pro dosažení pohody vnitřního prostředí vyvinut na naší fakultě.

Obr. 16: Eliptická sonda operativní teploty MM 0060 od firmy LumaSense Technologies [56]

5.9.1 Snímač operativní teploty Profesionální snímače umožňující komplexně hodnotit mikroklima jsou velmi nákladné. Další možností měření operativní teploty jsou systémy poskládané z mnoha samostatných a různorodých přístrojů, které přinášejí snadno zpochybnitelné výsledky. A ty jsou taky často velmi drahé. Proto jedním z cílů řešení projektu GAČR 101/09/H050 bylo návrhnout a realizovat snímače operativní teploty. Tento snímač se podařilo realizovat jako funkční vzorek tohoto snímače. Podrobné informace jsou uvedeny v [40].

Strana 43


Snímač teploty a vlhkosti (SHT25)

Snímač střední radiační teploty (A2TPMI334) Digitální tranzistorový termoanemometr

Hodiny reálného času

I2C

LCD Displej

I2C

16 bit A/D převodník

I2C

AtMega 128

USB

PC

I2C 12 bit D/A převodník

Analogový výstup 0 – 5V

Obr. 17: Blokové schéma kompaktního senzoru operativní teploty [40] Základem kompaktního snímače, zobrazeného na Obr. 18, je mikrokontrolér AVR řady ATMega128. Jeho schématické uspořádání je znázorněno na Obr. 17. Tento snímač obsahuje všechny moduly potřebných vstupním parametrů – teploty vzduchu, rychlosti proudění vzduchu, střední radiační teploty a vlhkosti vzduchu.

Obr. 18: Pohled na kompaktní senzor operativní teploty [40] Díky mikrokontroléru a jeho naprogramování je možné sledovat operativní teplotu přímo jako komplexní parametr prostředí, a dále pak také všechny dílčí sledované veličiny, z nichž je operativní teplota počítána. Aby bylo možné archivovat data, snímač obsahuje také hodiny reálného času, které ke každé naměřené sadě dat připojí časovou informaci. Návrh snímače počítá i s možností zobrazovat veškeré naměřené údaje na externím displeji a komunikovat s nadřazeným počítačem. Snímač je rovněž opatřen analogovým unifikovaným výstupem v rozsahu 0 až 5 V, který odpovídá rozsahu operativní teploty 0 °C až 40 °C. Tento lineární napěťový signál je plánován pro připojení k následným řídicím systémům. Při rozsáhlém testování snímače byla opakovaně získána charakteristika zobrazená na Obr. 19. Stanovená nejistota s koeficientem rozšíření kr  2 činí U r  0, 4 °C. Uvedená nejistota měření udává, že se měřená veličina bude v daném intervalu nacházet s 95% pravděpodobností. Potvrdila se tedy použitelnost snímače pro praxi podle požadavků ČSN EN ISO 7726.

Strana 44


Obr. 19: Závislost operativní teploty na výstupním napětí kompaktního snímače operativní teploty [40] Realizovaný vzorek snímače prošel již řadou testovacích a ověřovacích měření, při nichž prokázal schopnost splnit požadavky normy ČSN ISO 7726. Obrovskou předností snímače je výsledná cena celé realizace, která je jen zlomkem ve srovnání s dříve uvedenými příklady laboratorních zařízení renomovaných firem, i přesto, že se jednalo výhradně o kusovou výrobu. Zjednodušená analýza nejistot měření konstatovala výslednou nejistotu v pásmu ± 0,3 °C.

5.10 INTENZITA SÁLÁNÍ Intenzita sálání bývá vyjádřená jako efektivní tok sdílený sáláním. Tato veličina se používá pro popis a měření výměny tepla sáláním mezi lidským tělem a plochami (povrchy) prostoru. Pro přímá měření slouží radiometry. Jestliže průměrná teplota povrchu lidského těla je 32 °C, intenzitu sálání lze také vypočítat pomocí radiační teploty tr °C ze vztahu [86]:

 t  273 I r

4

 8, 65 109

17,3 10

6

 W  m2  .

(39)

5.11 CHARAKTERISTIKY MĚŘICÍCH PŘÍSTROJŮ PRO MĚŘENÍ FYZIKÁLNÍCH VELIČIN PROSTŘEDÍ 5.11.1 Měřicí přístroje pro měření základních fyzikálních veličin V tabulkách Tab. 6 až Tab. 12 jsou uvedeny minimální požadavky na charakteristiky měřicích přístrojů (přesnost měření, měřicí rozsah a 90% doba ustálení čidel) pro každou ze základních fyzikálních veličin. Tyto tabulky odpovídají tabulce 2 uvedené normy [2]. Podle potřeb a technických výrobních možností je možné specifikovat přesnější charakteristiky měřicích přístrojů. A tedy velmi přesná měření tepelné zátěže mohou pro určité veličiny vyžadovat použití zařízení s přesností třídy C a s měřicími rozsahy ve třídě S. U některých pracovišť v teplých prostředích, jako jsou např. prostředí skláren, oceláren nebo uhelných dolů, může nastat potřeba měřit teplotu sálání plochy a teploty povrchu vyšší, než jsou hodnoty uvedené v tabulkách níže. Výrobci měřicích přístrojů musí uvádět přesnost pro rozšířený rozsah.

Strana 45


Tab. 6: Charakteristiky měřicích přístrojů pro měření teploty vzduchu [2] Teplota vzduchu t a Měřicí Přesnost Doba ustálení Třída rozsah (90 %) požadovaná vhodná nejkratší ± 0,5 °C ± 0,2 °C možná; 10 °C hodnota Třída C až 40 Tyto hodnoty musí být garantovány minimálně pro specifikovaná (komfort) °C odchylku |tr – ta| = 10 °C. jako parametr měřicího nejkratší požadovaná –40 až 0 °C: ±(0,5+0,01|t a|) °C možná; přesnost 0 až 50 °C: ± 0,5 °C –40 °C hodnota Třída S dělená 50 až 120 °C: ±[0,5+0,04(t – 50)] °C specifikovaná (tepelná až 120 a dvěma °C jako parametr zatěž) Tyto hodnoty musí být garantovány minimálně pro měřicího odchylku |tr – ta| = 20 °C. přístroje poznámka : čidlo teploty vzduchu musí být účinně chráněno před všemi vlivy tepelného záření vycházejícího od studených či teplých stěn. Je žádoucí označití průměrnou hodnotu za dobu 1 min. Tab. 7: Charakteristiky měřicích přístrojů pro měření střední radiační teploty [2] Střední radiační teplota t r Měřicí Přesnost Doba ustálení Třída rozsah (90 %) požadovaná vhodná nejkratší možná; ± 2 °C ± 0,2 °C hodnota Tyto hodnoty jsou v některých případech obtížně 10 °C až specifikovaná Třída C anebo téměř nemožně dosažitelné s normálně 40 °C jako parametr (komfort) dostupnými zařízeními. Nelze-li jich dosáhnout, měřicího uvede se jejich skutečná přesnost měření. přístroje –40 °C až 0 °C: –40 °C až 0 °C: ±(5+0,02|tr|) °C ±(0,5+0,01|tr|) °C Třída S –40 °C až (tepelná 0 °C až 50 °C: ± 5 °C 0 °C až 50 °C: ± 5 °C 150 °C zatěž) 50 °C až 150 °C: 50 °C až 150 °C: ±[5+0,08(tr – 50)] °C ±[0,5+0,04(tr – 50)] °C

Strana 46


Tab. 8: Charakteristiky měřicích přístrojů pro měření teploty sálání plochy [2]

Doba ustálení (90 %) vhodná nejkratší možná; ± 0,5 °C ± 0,2 °C hodnota 0 °C až specifikovaná Třída C Tyto hodnoty musí být zaručeny minimálně pro jako parametr (komfort) 50 °C odchylku |tpr – ta| < 10 °C. měřicího přístroje požadovaná nejkratší možná; –60 až 0 °C: ±(1+0,1|t pr|) °C přesnost hodnota 0 až 50 °C: ± 1 °C Třída S dělená 0 °C až specifikovaná (tepelná 200 °C 50 až 200 °C: ±[1+0,1(t pr – 50)] °C dvěma jako parametr zatěž) Tyto hodnoty musí být garantovány alespoň pro měřicího odchylku |tpr – ta| < 20 °C. přístroje Třída

Měřicí rozsah

Teplota sálání plochy t pr Přesnost požadovaná

Tab. 9: Charakteristiky měřicích přístrojů pro měření rychlosti proudění [2] Rychlost proudění vzduchu w Měřicí Přesnost Doba ustálení Třída rozsah (90 %) požadovaná vhodná ± (0,05 + 0,05 w ) m/s ± (0,02 + 0,07 w ) m/s požadovaná: Třída C 0,05 m/s Tyto hodnoty musí být zaručeny v libovolném směru 0,05 s; (komfort) až 1 m/s proudění s rozsahem úhlu vhodná: 0,2 s ω = 3 π sr nejkratší možná; hodnota 0,2 m/s Třída S specifikovaná (tepelná až 20 Tyto hodnoty musí být zaručeny v libovolném směru jako parametr m/s zatěž) proudění s rozsahem úhlu měřicího ω = 3 π sr přístroje. poznámka : čidlo rychlosti musí, kromě případu jednosměrného proudění vzduchu, měřit rychlost vzduchu v libovolném směru proudění. Je vhodné vyznačení průměrné hodnoty a směrodatné odchylky za dobu 3 min. Pro měření stupně turbulence je nutná malá doba ustálení ± (0,1 + 0,05 w ) m/s

± (0,05 + 0,05 w ) m/s

Strana 47


Tab. 10: Charakteristiky měřicích přístrojů pro měření povrchové teploty [2] Povrchová teplota t s Měřicí Přesnost Doba ustálení (90 Třída rozsah %) požadovaná vhodná

Třída C 0 °C až (komfort) 50 °C

Třída S (tepelná zatěž)

± 1 °C

± 0,5 °C

pod –10 °C: ±[1+0,05(-ts – 10)] °C

požadovaná –40 °C přesnost až 120 –10 °C až 50 °C ± 1 °C dělená °C více jak 50 °C: ±[1+0,05(t s – 50)] °C dvěma

nejkratší možná; hodnota specifikovaná jako parametr měřicího přístroje nejkratší možná; hodnota specifikovaná jako parametr měřicího přístroje

Tab. 11: Charakteristiky měřicích přístrojů pro měření absolutní vlhkosti vzduchu [2] Absolutní vlhkost vzduchu vyjádřená jako parciální tlak vodní páry p a Měřicí Doba ustálení Třída Přesnost rozsah (90 %) nejkratší možná; ± 0,15 kPa hodnota specifikovaná Třída C 0,5 kPa Tato hodnota musí být zaručena minimálně pro jako parametr (komfort) až 3 kPa odchylku |tr – ta| = 10 °C. měřicího přístroje nejkratší možná; ± 0,15 kPa hodnota Třída S 0,5 kPa specifikovaná (tepelná až 6 kPa Tato hodnota musí být zaručena minimálně pro jako parametr zatěž) odchylku |tr – ta| = 10 °C. měřicího přístroje Tab. 12: Charakteristiky měřicích přístrojů pro měření směrového sálání [2]

Směrové sálání r d Třída

Měřicí rozsah

Přesnost

Třída C –35 W/m2 až 35 W/m2 (komfort) Třída S (tepelná zatěž)

požadovaná: 1 s; vhodná: 0,5 s

± 5 W/m2

–300 W/m2 až 100 W/m2

± 5 W/m2

100 W/m2 až 1000 W/m2

± 10 W/m2

2

2

1000 W/m až 2500 W/m

Doba ustálení (90 %)

2

požadovaná: 1 s; vhodná : 0,5 s

± 15 W/m

Časová konstanta čidla je pro účely této normy uvažována jako numericky rovná času uvažovanému pro výstup čidla v reakci na určitou krokovou změnu měřené veličiny prostředí pro dosažení 63 % jeho konečné změny při ustálené hodnotě bez překročení. V praxi doba Strana 48


ustálení je chápána jako doba, po jejímž uplynutí lze měřenou hodnotu (např. teplotu teploměru) považovat za dostatečně blízkou přesné hodnotě měřené veličiny (např. teplota vzduchu). Dobu ustálení je možné vypočítat z časové konstanty. Po době rovné 2,3násobku časové konstanty se dosahuje 90 % doby ustálení. Vzhledem k tomu, že časová konstanta a s tedy i doba ustálení čidla nezávisí jen na čidle (povrch, hmota, přítomnost nějakého ochranného krytu), ale také na prostředí a faktorech souvisejících s určitým daným měřením (sálání, rychlost proudění vzduchu, apod.), je nutné uvést podmínky, za kterých byly tyto hodnoty získány. Pro určení časových konstant čidel jsou pro třídy C a třídy S v Tab. 13 specifikovány standardní podmínky prostředí. Tyto podmínky se mají používat jako referenční s výjimkou případů, kdy je to v rozporu s principem měření uvažovaných veličin. Kromě výše vymíněného, přesnost měření teploty vzduchu, rychlosti proudění vzduchu, vlhkosti vzduchu, střední radiační teploty a asymetrie radiační teploty závisí také na působení jiných veličin. Z tohoto důvodu se přesností uvedených Tab. 6 až Tab. 12 dosahuje za podmínek prostředí, které jsou uvedeny v těchto tabulkách. Tab. 13: Standardní podmínky prostředí pro určení časových konstant čidel [2]

Měření času ustálení čidel pro: teplotu vzduchu střední radiační teplotu absolutní vlhkost vzduchu rychlost proudění vzduchu teplotu sálání plochy povrchovou teplotu

Veličiny standardního prostředí ta = tr = 20 °C = 20 °C = 20 °C = 20 °C

tr

pa

w

= ta

libovolná libovolná

< 0,15 m/s < 0,15 m/s určit podle měřící metody

= ta = ta = ta = ta

libovolná libovolná libovolná

< 0,15 m/s < 0,15 m/s

Jakékoliv měřicí zařízení, které integruje měření několika proměnných, musí mít dobu ustálení, stupeň přesnosti a měřicí rozsah stejný nebo lepší než jsou požadovány pro jednotlivé proměnné. Fyzikální veličiny prostředí se mění s místem a časem. Tuto skutečnost musí brát v úvahu metody měření těchto veličin. Tepelné prostředí se může měnit jak v horizontálním, tak i ve vertikálním směru.

5.11.2 Měřicí přístroje pro měření odvozených fyzikálních veličin V tabulce 2 uvedené v normě [2] jsou uvedeny charakteristiky meřících přístrojů i pro měření odvozených fyzikálních veličin, následujícím způsobem: -

-

měření teploty mokrého teploměru tnw C : o u třídy C se použití měřicího rozsahu a přesnosti nedoporučuje, doba ustálení není definována, o u třídy S je definován měřicí rozsah (5 až 40 °C), přesnost ±0,5 °C a hodnota doby ustálení (90 %) je určena jako charakteristika měřicího zařízení, o charakteristika čidla je u obou tříd předepsaná; měření teploty kulového teploměru t g °C : o u třídy C se použití měřicího rozsahu a přesnosti nedoporučuje, doba ustálení není definována,

Strana 49


o

o

-

u třídy S je definován měřicí rozsah od 20 °C do 120 °C, přesnost měřicího zařízení pro t g   20;50  °C :  0,5 °C a pro t g   50;120  °C :  1 °C , hodnota doby ustálení (90 %) je určena jako charakteristika měřicího zařízení, u obou tříd je předepsaná charakteristika čidla a teplotu kuličky je možné použít pro odhad střední radiační teploty i ve studené, mírné a horké teplotní zóně;

měření teploty mokrého kulového teploměru twg °C , o u třídy C se použití měřicího rozsahu a přesnosti nedoporučuje, doba ustálení není definována, o u třídy S je definován měřicí rozsah (0 až 80 °C), přesnost ±0,5 °C a hodnota doby ustálení (90 %) je určena jako charakteristika měřicího zařízení, o přesnost měření pro teplotu kuličky pro určení tr nemusí být stejná jako přesnost pro měření teploty kuličky jako odvozené hodnoty (platí pro obě třídy), o charakteristika čidla je u obou tříd předepsaná.

Strana 50


6 KRITÉRIA TEPELNÉ POHODY Tepelnou pohodu lze také vyjádřit pomocí parametru jako je operativní teplota a také pomocí metod založených na statistickém vyhodnocení - pomocí ukazatele PPD = ukazatel procentuálního podílu nespokojených, ukazatele PMV = ukazatel středního tepelného pocitu a ukazatele DR = stupeň obtěžování průvanem. Tyto parametry řadíme mezi subjektivní, neboť nejsou přímo měřitelné. Jejich hodnotu zjistíme až z vyhodnocení pozorovaného statistického výběru. Tyto parametry se dají také předpovědět z empirických vztahů.

6.1 PŘEDPOVĚĎ STŘEDNÍHO TEPELNÉHO POCITU = INDEX PMV (PREDICTED MEAN VOTE) Index PMV předpovídá střední tepelný pocit podle následující sedmibodové stupnice založené na tepelné rovnováze lidského těla: -3 – zima, -2 – chladno, -1 – mírně chladno, 0 – neutrálně, 1 – mírně teplo, 2 – teplo, 3 – horko. „Ukazatel PMV je definován jako funkce rozdílu tepelného toku produkovaného organismem a aktuálního toku tepla, který tělu prostředí odnímá.“ [65] „Ukazatel PVM předpovídá střední hodnotu posouzení vlastního tepelného pocitu u velké skupiny osob vystavených témuž prostředí. Jednotlivé odevzdané hlasy jsou však různě rozloženy kolem této střední hodnoty. Proto je užitečné předpovídat počet osob, které se budou pravděpodobně cítit nekomfortně z důvodu tepla nebo chladu.“ Index PMV, neboli střední tepelný pocit, je možné stanovit výpočtem z teploty vzduchu, střední radiační teploty, rychlosti a vlhkosti vzduchu, metabolizmu a tepelného odporu oděvu, pomocí následujících rovnic [3], [35]:





PMV  0,303  e0,036M  0, 028   M  W  k1  k2  k3  , kde k1  3, 05 103  5733  6,99   M  W   pa   0, 42   M  W   58,15

(40)

k2  1, 7 105  M   5867  pa  4 4 k3  0, 0014  M   34  ta   3,96 10 8  f cl   tcl  273   tr  273   f cl  hc   tcl  ta   





4 4 tcl  35,7  0,028   M  W   I cl  3,96 108 f cl   tcl  273   tr  273   f cl hcl  tcl  ta  (41)   0,25 0,25  pro tcl  ta >12,1 var 2,38  tcl  ta (42) hc   0,25 12,1  v pro t  t < 12,1  v  ar cl a ar 

2 1  1, 00  1, 290  Rcl pro Rcl  0, 078 m  K  W f cl   2 1  1, 05  0, 645  Rcl pro Rcl  0, 078 m  K  W

(43)

Tento ukazatel můžeme použít pouze v případě, když hodnoty PMV jsou mezi –2 a +2, a také, když vstupní hlavní parametry pocházejí z následujícího rozmezí hodnot: M 46 W  m2 až 232 W  m2 (0,8 met až 4 met), I cl 0 m2  K  W1 až 0,310 m2  K  W1 (0 clo až 2 clo), ta 10 °C až 30 °C , tr 10 °C až 40 °C ,

var pa

0 m  s1 až 1 m  s1 , 0 Pa až 2 700 Pa .

Strana 51


Ukazatel PMV lze také stanovit přímo z tabulek hodnot PMV, viz. příloha E normy ČSN EN ISO 7730, uvedených pro různé kombinace relativní rychlosti proudění vzduchu, operativní tepoty, činnosti člověka a oděvu. Tyto hodnoty platí pro relativní vlhkost vzduchu 50 %. Vliv vlhkosti vzduchu při určování hodnoty PMV se může obvykle zanedbat, neboť jeho vliv na tepelný pocit je při mírných podmínkách malý, blízký komfortu. Jestliže je rozdíl mezi teplotou vzduchu a střední radiační teplotou menší než 5 °C, pak přesnost těchto tabulek je lepší než 0,1 PMV. Index PMV můžeme také získat přímým měřením pomocí integrovaného čidla (ekvivalentní a operativní teploty). Jestliže se vnitřní tepelná produkce těla rovná tepelné ztrátě v daném prostředí, dochází k tepelné rovnováze. Tepelnou rovnováhu člověka v mírném prostředí udržuje jeho termoregulační systém, který automaticky modifikuje teplotu kůže a vylučováním potu. Předpověď procentuálního podílu nespokojených = Index PPD (Predicted Percentage of Dissatisfied) „Ukazatel PPD je kvantitativní předpověď procenta osob nespokojených s tepelným prostředím, které pociťují jako příliš chladné nebo příliš teplé.“ [3] Index PPD předpovídá procentuální podíl nespokojených osob s tepelným prostředím (5% nespokojených – tepelná pohoda, 10 % přípustné podmínky, 20 % přijatelné podmínky). Osoby, které volili na sedmibodové stupnici tepelných pocitů zimu, chladno, teplo anebo horko, jsou považovány za nespokojené s tepelným prostředím.

Obr. 20: Předpověď procentuálního podílu nespokojených [38] Jestliže známe hodnotu PMV, můžeme ukazatel PPD odečíst z grafu, dle Obr. 20, anebo jej vypočítat pomocí následující rovnice [3]:

PPD  100  95  e(0,03353PMV

4

0,2179 PMV 2 )

.

(44)

PPD předpovídá počet osob z velké skupiny lidí, kteří nejsou spokojeni s tepelným prostředím. Ostatní se budou cítit neutrálně, jako v mírném chladu či mírném teple.

6.2 STUPEŇ OBTĚŽOVÁNÍ PRŮVANEM = INDEX DR (DRAUGHT RATING) Průvanem způsobený diskomfort můžeme vyjádřit jako předpověď procentuálního podílu lidí, kteří jsou obtěžováni průvanem. Vypočítá se z následující rovnice [3], [38]: DR   34  ta    w  0,05

0,62

  0,37  w  Tu  3,14  ,

(45)

Strana 52


kde

Tu  %

je místní intenzita turbulence, 10 až 60 %; není-li známa, pak 40 %,

ta °C

místní teplota vzduchu, 20 až 26 °C,

w  m  s 1 

místní střední rychlost proudění vzduchu, < 0,5 m  s1 .

Obr. 21: Přístroj Sedma air 300 se sondou SWA 01 na hodnocení průvanu (DR) [48] Tento model platí pro osoby vykonávající lehkou práci v sedě a hodnotící svůj teplený pocit spíše neutrálně pro celé tělo, a pro předpověď pociťovaném na krku. Na úrovni paží může být stupeň obtěžování průvanem nadhodnocen. Jestliže člověk činnosti provádí ve stoje a ne při sezení (> 1,2 met), pocit průvanu je nižší.

6.3 VERTIKÁLNÍ ROZDÍLY TEPLOT VZDUCHU = INDEX PD (VERTICAL TEMPERATURE DIFFERENCES)

Obr. 22: Místní diskomfort způsobený vertikálním rozdílem teploty vzduchu [3] Diskomfort může být způsobený velkým vertikálním rozdílem teplot vzduchu mezi hlavou a kotníky. Na Obr. 22 je graficky znázorněno procento nespokojených (PD) jako funkce vertikálního rozdílu teplot vzduchu mezi hlavou a kotníky. Tento obrázek platí pouze pro rostoucí teploty. Při klesajících teplotách jsou lidé méně citliví. PD se určí pomocí následující rovnice [3]:

Strana 53


PD 

kde

100 1 e

5,76 0,856ta ,v

pro ta ,v  8 °C,

(46)

ta ,v °C je vertikální rozdíl teploty vzduchu mezi hlavou kotníky.

K hodnocení tepelného stavu prostředí slouží index PMV, index PPD, index DR, index PD a také operativní teplota.

6.4 OPERATIVNÍ TEPLOTA „Operativní teplota je rovnoměrná teplota imaginární černé okolní plochy, ve které by si objekt vyměnil stejné množství tepla sáláním a prouděním, jako ve skutečně nerovnoměrné teplotě okolních ploch“ [3] Operativní teplota to °C je definovaná jako jednotná teplota uzavřeného černého prostoru, ve kterém by tělo sdílelo konvekcí a radiací stejné množství tepla, jako ve skutečném teplotně nehomogenním (nesourodém) prostředí. Operativní teplota se vypočítá podle následujících vztahů [2], [26], [49], [69]:

to 

kde

A   je

 k ta   s tr , k  s

(47)

to  Ata  1  A tr  tr  A ta  tr  ,

(48)

součinitel, který lze vypočítat z vztahu, [87]:

A

k

k  s

.

(49)

V mírném prostředí ( ta  tr  4 K ) lze změnu  s zanedbat, proto pak součinitel A závisejí pouze na rychlosti proudění vzduchu w , viz Tab. 14. Při vzrůstající rychlosti proudění vzduchu w se uplatní změna  k . [69]: Tab. 14: Závislost koeficientu A na rychlosti proudění vzduchu w  m  s 1  [2], [26], [64] [69]: -1 w [m·s ] 0,2 0,3 0,4 0,6 0,8 1 A 0,5 0,53 0,6 0,65 0,7 0,75 Součinitel A je možné vyjádřit spojitou závislostí, [2], [69]:

A  0,75  w0,16 pro w  0, 2 m  s1 , A  0,73  w0,2 pro w  0, 2 m  s1.

(50) (51)

Jestliže jsou malé rozdíly teplot ( ta  tr  4 K ) a malé rychlosti proudění vzduchu ( w  0, 2 m  s-1 ), lze operativní teplotu to stanovit, při uplatnění A z Tab. 14, aritmetický průměr ta a tr , [69]:

to 

ta  tr . 2

jako

(52)

Tato kapitola byla sepsána pomocí [2], [3], [26], [35], [38], [48], [49], [64], [65], [69], [87].

Strana 54


7 PŘÍSTROJE PRO HODNOCENÍ VÝSLEDNÉHO STAVU MIKROKLIMATU Tepelný stav mikroklimatu lze hodnotit pomocí metod založených na vyžití odvozených fyzikálních veličin anebo jej můžeme hodnotit přímo pomocí speciálních jednoduchých nebo i komfortních (bohužel dražších a složitějších) přístrojů. Speciální přístroje mohou buď přímo vyčíslit stupeň tepelné pohody měřeného prostředí, anebo naměří jinou vhodnou stavovou veličinu, ze které je možné snadno rozhodnout, zda je zabezpečena tepelná pohoda. Jedná se zejména o měřič tepelného komfortu, monitor tepelné zátěže, kulový teploměr anebo katateploměr pro hodnocení tepelného stavu prostředí a řada dalších. V současné době existuje mnoho snímačů a přístrojů, díky kterým lze velice přesně měřit parametry, nejen pracovního, prostředí. Výslednou operativní teplotu jsme pak z nich schopni spočítat.

7.1 KULOVÝ TEPLOMĚR Určování výsledného tepelného stavu mikroklimatu pomocí kulového teploměru patří v našich podmínkách mezi nejčastěji používané metody. Kulový teploměr je velmi vhodný pro měření v místnostech, kde jsou zdroje sálavého tepla. Jestliže střední radiační teplota tr je menší než teplota vzduchu ta , lze tuto metodu použít pouze při měření v klidném vzduchu.Kulový teploměr, jeho konstrukce a měření pomocí kulového teploměru byla již popsána v kapitole 5.6.1. Teplota naměřená kulovým teploměrem t g °C nebo Tg  K  v ustáleném stavu se označuje také jako výsledná teplota, protože vyjadřuje současné působení teploty okolního vzduchu Ta  K  , střední radiační teploty (teploty okolních ploch) Tr  K  a rychlosti proudění vzduchu

w  m  s 1  , která především ovlivňuje součinitel přestupu tepla konvekcí

  W  m2  K 1  na povrchu kulového teploměru. Závislost uvedených veličin byla již popsána rovnicí (29).

Obr. 23: Diagram optimální výsledné teploty t g v závislosti na druhu činnosti M / S a druhu oděvu I cl při rychlosti proudění vzduchu w  0,1 m  s1 [70]

Strana 55


Z teploty naměřené kulovým teploměrem t g °C (výsledné teploty) je možné pro různé druhy oděvů a pro různé typy činnosti člověka určit, zda v daném prostoru existuje tepelná pohoda či nikoliv. V diagramu na Obr. 23 jsou uvedené optimální výsledné teploty t g pro různé typy činnosti člověka (dané metabolickým tepelným tokem vztaženým na jednotkovou plochu M / S  W  m2  ) a pro různé druhy oděvů (dané bezrozměrným tepelným odporem oděvu I cl ).

7.2 KATATEPLOMĚR DLE HILLA Hodnocení výsledného tepelného stavu prostředí lze také provádět pomocí Hillova katateploměru. Hillův katateploměr a způsob měření katateploměrem byl již popsán v kapitole 5.6.4. Výsledkem měření je tzv. katahodnota K  W  m2  , která se stanoví z cejchovní hodnoty katateploměru Q  J  m2  uvedené na každém katateploměru a z času  s  naměřeného v daném prostředí, který je nutný pro ochlazování ohřátého katateploměru z 38 °C na 35 °C. Pro katahodnotu platí: K  Q   W  m2  . Vzhledem k tomu, že naměřená katahodnota je závislá na teplotě vzduchu Ta  K  , střední radiační teplotě Tr  K  a rychlosti proudění vzduchu w  m  s 1  , která ovlivňuje zejména součinitel přestupu tepla konvekcí   W  m2  K 1  , lze tuto katahodnotu použít pro hodnocení výsledného tepelného stavu mikroklimatu. Optimální katahodnoty, které odpovídají stavu tepelné pohody jsou [70]: K  190 W  m 2 pro člověka v klidu; K  250 W  m 2 pro lehce pracujícího člověka; K  340 W  m 2 pro těžce pracujícího člověka. Používání katateploměru pro hodnocení výsledného tepelného stavu prostředí je omezené, neboť ochlazování katateploměru v proudícím vzduchu je intenzivnější než ochlazování povrchu lidského těla, a také přenos tepla záření mezi katateploměrem a okolními plochami není shodný s přenosem tepla zářením u lidského těla. Způsoby měření a vyhodnocování těchto veličin jsou podrobně popsány v normách ČSN EN ISO 7726 a ČSN EN ISO 7730.

7.3 SPECIÁLNÍ PŘÍSTROJE PRO MĚŘENÍ TEPELNÉHO KOMFORTU 7.3.1 Monitor tepelné zátěže Pro měření monitorování tepelné zátěže v horkých a teplých prostředí lze použít monitor tepelné zátěže, např. firmy Brüel & Kjær (viz. Obr. 24). Tento přístroj je přenosný a měří teplotu kulového teploměru t g °C , teplotu vzduchu ta °C a teplotu přirozeně větraného

mokrého teploměru tnw C . A také dle normy [10] vyhodnocuje ukazatel WBGT °C . Tento přístroj umí také vyhodnotit vážený ukazatel WBGT °C a indikuje všechny měřené hodnoty. Monitor tepelné zátěže je vybaven pamětí sloužící pro uchovávání středních a minimálních či maximálních hodnot výše uvedených veličin, a to ve stanovitelných intervalech 1 až 8 hodin. Tento přístroj je také vybaven výstupy pro možnost připojení k dalším zařízením, včetně počítače.

Strana 56


Obr. 24: Snímač WBGT od firmy Brüel & Kjær [66]

7.3.2 Měřič tepelného komfortu Měřiče tepelného komfortu řadíme mezi speciální přístroje pro hodnocení výsledného tepleného stavu prostředí. Vyrábí je např. firma Brüel & Kjær, viz. Obr. 25. Je to přenosný přístroj pro měření v různých prostředích. Tento přístroj je vybaven speciálním snímačem, jehož parametry odpovídají tepelným charakteristikám lidského těla (tvar modelující lidské tělo pro podobnost přenosu tepla zářením a konvekcí, poměrná zářivost, apod.). Snímač je vyhříván na určitou teplotu a v daném prostředí je ochlazován konvekcí a sáláním; stejně jako katateploměr. Je nutné na přístroji nastavit odpovídající parametry tepelného odporu oděvu, skutečné tělesné činnosti člověka a parciálního tlaku vodní páry ve vzduchu.

Obr. 25: Měřič tepelného komfortu - Typ 1212 od firmy Brüel & Kjær [70] Přístroj měří střední radiační teplotu (účinnou teplotu okolních ploch) tr °C . Na základě rovnice tepelné pohody vyhodnotí a vyčíslí stupeň tepelné pohody či nepohody v daném prostředí a různé další teploty (teplotu okolí, pohodovou teplotu, teplotní rozdíl vůči pohodové teplotě apod. Stupeň pohody či nepohody je označován indexem PMV, který byl popsán v kapitole 6.1. Toto zařízení umí také vyčíslit i index PPD, popsaný v kapitole 0. Dále je tento přístroj vybavený různými výstupy pro možnost připojení k dalším zařízením. Na Obr. 26 je zobrazena souprava pro měření tepelné pohody od firmy Swema. Souběžně se měří teplota vzduchu, rychlost proudění vzduchu, vlhkost vzduchu a střední radiační teplota.

Strana 57


Obr. 26: Souprava pro měření tepelné pohody od firmy Swema – příklad použití [78] Souprava pro měření tepelného komfortu firmy Ahlborn (viz. Obr. 27) obsahuje: datalogger ALMEMO 2690-8 ve vodovzdorném provedení, kulový teploměr FPA806GTS pro měření střední radiační teploty, sondu teploty a relativní vlhkosti vzduchu FHA646-E1, všesměrový anemometr FVA605TA1OU pro měření rychlosti proudění vzduchu, stativ pro měření ve výšce 0,1 až 1,7 m s držákem snímačů, grafický software včetně modulu pro výpočet tepelného komfortu a transportní kufr. Samotný datalogger je relativně malý s velkým displejem, který umožňuje zobrazovat naměřené hodnoty přímo na displeji. Dá se také připojit k PC.

Obr. 27: Souprava pro měření tepelného komfortu ALMEMO od firmy Ahlborn [21]

Strana 58


Tepelný stav prostředí lze také měřit pomocí měřicího systému INNOVA od firmy LumaSense Technologies. Na Obr. 28 je vidět datalogger INNOVA 1221 s externími potřebnými sondami pro hodnocení tepelného komfortu, např. sonda pro měření teploty vzduchu, rychlosti proudění vzduchu, vlhkosti vzduchu, teploty kulového teploměru, sálavého teplo či operativní teploty. Tento systém je velmi drahý, stojí přes půl milionu korun.

Obr. 28: Souprava hodnocení vnitřního mikroklimatu firmy LumaSense Technologies [58] Tento systém umožňuje měřit tepelný stav prostředí, ukládat data, se kterými se dá pomocí dodaného software, INNOVA 7701, dále pracovat. Dá se zvolit režim měření – online anebo offline. Při online měření datalogger přenáší data rovnou do počítače, zatímco při offline měření se data automaticky ukládají do paměti přístroje. Systém INNOVA umí spočítat indexy tepelné pohody a tepelné zátěže jako jsou např. index PVM, index PPD, index DR, WBGT, intenzitu turbulence, efektivní anebo ekvivalentní teplotu. Více informací o tomto systému měření lze získat v kap. 11 a kap. 12.

Strana 59


Strana 60


8 PLATNÁ LEGISLATIVA PRO HODNOCENÍ TEPELNÉHO MIKROKLIMATU Tato kapitola pojednává o důležitých základních dokumentech týkajících se hodnocení tepelné pohody mírných tepelných prostředí. V některých případech jsou v dokumentech uvedeny i důležité tabulky a obrázky.

8.1 ČSN EN ISO 7726:2002 ERGONOMIE TEPELNÉHO PROSTŘEDÍ – PŘÍSTROJE PRO MĚŘENÍ FYZIKÁLNÍCH VELIČIN V této normě jsou popsány fyzikální veličiny, které ovlivňují tepelný stav prostředí. Tyto fyzikální veličiny se dělí do dvou kategorií podle stupně jejich závislosti na prostředí základní a vedlejší fyzikální veličiny prostředí, viz. podkapitole 3.4. Bez jejich znalostí by nebylo možné stanovit celkové indexy komfortu anebo tepelné zátěže. Dále jsou zde uvedeny minimální charakteristiky měřicích přístrojů a také metody měření těchto fyzikálních veličin. Cílem této normy je standardizovat proces zaznamenávání informací, které vedou k určení indexu komfortu a indexu tepelné zátěže. Tato norma se týká působení prostředí (horkých, mírných, komfortních a chladných) na člověka. Norma se používá jako referenční při stanovení technických podmínek pro výrobce a uživatele přístrojů pro měření fyzikálních veličin prostředí. Podle stupně pociťovaného diskomfortu byly všechny metody a údaje uvedené v této normě rozděleny do dvou skupin: - údaje a metody typu C se vztahují k měřením, která jsou prováděna v mírných tepelných prostředích, přibližujících se k podmínkám komfortu (norma komfortu), - údaje a metody typu S se vztahují k měřením, která jsou prováděna v prostředích s větší tepelnou zátěží, příp. v prostředí s extrémní tepelnou zátěží (norma tepelné zátěže). Pro každou z těchto tříd byly popisované metody a údaje stanoveny tak, aby je bylo možné prakticky použít při měření na místě, a aby vyhovovaly výkonům měřicích přístrojů, které jsou v současné době k dispozici. Tyto tabulky jsou uvedené v podkapitole 5.11.

8.2 ČSN EN ISO 7730:2006 ERGONOMIE TEPELNÉHO PROSTŘEDÍ – ANALYTICKÉ STANOVENÍ A INTERPRETACE TEPELNÉHO KOMFORTU POMOCÍ VÝPOČTU UKAZATELŮ PMV A PPD A KRITÉRIA MÍSTNÍHO TEPELNÉHO KOMFORTU Tato norma je základní normou pojednávající o tepelné pohodě. Tato mezinárodní norma, která se týká hodnocení mírných tepelných prostředí, byla souběžně vypracována s revidovanou ASHRAE normou 55. Jedná se dokument z řady ISO, který specifikuje hodnocení a metody měření mírných tepelných prostředí, kterému jsou lidé vystavováni. Naproti tomu normy ISO 7243, ISO 7933 a ISO/TR 11079 se týkají extrémních podmínek prostředí, a ostatní normy jsou zpracovány v jednotlivých řadách. V této normě najdeme metody předpovídání celkového tepelného pocitu a stupně diskomfortu, tj. nespokojenosti s tepelným prostředím, osob vystavených mírnému tepelnému prostředí. V této normě je dále uvedeno, jak pomocí výpočtu ukazatelů PMV (předpovědi středního tepelného pocitu) a PPD (předpovídaného procenta nespokojených) analyticky stanovit a interpretovat tepelný komfort. A také jak stanovit kritéria místního tepelného komfortu, které určují podmínky environmentu považované za přijatelné pro celkový tepelný

Strana 61


komfort, nebo které představují místní diskomfort. Platí to pro zdravou, pracující, populaci vystavenou vnitřním prostředím, kde je požadovaný tepelný komfort s mírnými odchylkami od tohoto žádoucího stavu. Tato norma je zpracována hlavně pro pracovní prostředí, je však aplikovatelná i pro další druhy prostředí. Tato norma v informativní příloze zavádí tři kategorie prostředí – kategorie A, B a C, mezi kterými může být vybráno žádoucí tepelné prostředí pro daná prostor. Pro všechny kategorie jsou v Tab. 15 uvedena kritéria, která musí být pro každou kategorii splněna současně. Tab. 15: Kategorie tepelného prostředí [3] Tepelný stav těla jako celku

Kategorie

A B C

PPD [%] <6 < 10 < 15

PMV [-]

– 0,2 < PMV < 0,2 – 0,5 < PMV < 0,5 – 0,7 < PMV < 0,7

Místní diskomfort PD [%] způsobený: vertikálním DR chladnou rozdílem asymetrií [%] nebo teplou teploty radiace podlahou vzduchu < 10 < 3 < 10 <5 < 20 < 5 < 10 <5 < 30 < 10 < 15 < 10

Každá kategorie stanovuje maximální procento nespokojených pro tělo bráno jako celek (PPD) a pro každý ze čtyř druhů místního diskomfortu. V praxi je obtížné některým požadavkům vyhovět, zatímco jiným poměrně snadno. Ověření zda PMV spadá do kategorie třídy A , tj. – 0,2 < PMV < 0,2, může být vzhledem k přesnosti postupů měření vstupních veličin obtížné. Proto může být toto ověření založeno na ekvivalentním rozsahu operativních hodnot. V další části příloh této normy jsou uvedeny příklady návrhových hodnot operativní teploty to pro prostory v budovách, viz. Tab. 16. Kritéria pro operativní teplotu jsou založena na typických úrovních činnosti v daném prostoru, pro oděv 0,5 clo (v létě) a 1,0 clo (v zimě). Tyto kritéria platí pro podmínky daného prostoru, mohou být však využita i pro jiné prostory, které jsou užívané podobným způsobem. V závislosti na činnosti a oděvu pracovníků pro daný prostor existuje optimální operativní teplota odpovídající PMV = 0. Na Obr. 29 jsou optimální operativní teplota a přípustný rozsah teplot ukázána jako funkce oděvu a tělesné aktivity člověka pro jednu ze tří kategorií; pro kategorii B: PPD < 10 °C. V normě ČSN EN ISO 7730 na obrázku A.1 jsou znázorněny další dvě, tj. pro kategorii A a kategorii C. Pro tyto tři kategorie je optimální operativní teplota stejná, přípustný rozsah kolem optimální operativní teploty se však mění. Přípustný rozsah optimální operativní teploty má pokrýt prostorové i časové změny ve všech lokalitách uvnitř obsazované zóny, včetně kolísání způsobeného řídicím systémem. Tento obrázek platí pro 50% relativní vlhkost vzduchu. Vlhkost vzduchu má však v mírných prostředích malý vliv na tepelný pocit; nárůstem relativní vlhkosti o 10 % se zvýší operativní teplota o 0,3 °C. Předpokládaná rychlost proudění vzduchu v prostoru je menší jak 0,1 m/s. Relativní rychlost proudění vzduchu war způsobená pohybem těla je odhadována jako nulová pro metabolismus M < 1 met , a war =0,3  M  1 pro M  1 met . Grafy na Obr. 29 jsou určeny pro relativní vlhkost vzduchu rovnu 50 %, vlhkost vzduchu má ale nepatrný vliv na přípustné a optimální rozsahy teplot.

Strana 62


Tab. 16: Příklad projektového kritéria pro prostoty v různých typech budov [3] Maximální střední rychlost proudění Operativní teplota [°C] Činnost Kategorie a Typ budovy nebo vzduchu [m/s] člověka tepelného prostoru Léto Zima Léto Zima [W/m2] komfortu (období pro (topná (období pro (topná ochlazování) sezóna) ochlazování) sezóna) samostatná A 24,5 ± 1,0 22,0 ± 1,0 0,12 0,10 kancelář, venkovní kancelář, 70 B 24,5 ± 1,5 22,0 ± 2,0 0,09 0,16 zasedací místnost, posluchárna, kavárna či C 24,5 ± 2,5 22,0 ± 3,0 0,24 0,21b restaurace, učebna mateřská školka

obchodní středisko

81

93

A

23,5 ± 1,0

22,0 ± 1,0

0,11

0,10

b

B

23,5 ± 2,0

22,0 ± 2,5

0,18

0,15

b

C

23,5 ± 2,5

22,0 ± 3,5

0,23

0,19b

A

23,0 ± 1,0

19,0 ± 1,5

0,16

0,13

B

23,0 ± 2,0

19,0 ± 3,0

0,20

C

23,0 ± 3,0

19,0 ± 4,0

0,23

0,15b b 0,18

b

poznámky k tabulce 16: a

Maximální střední rychlost proudění je založená na 40% intenzitě turbulence a teplotě vzduchu rovné operativní teplotě podle 6.2 a obrázku A.2 této normy. Z tohoto důvodu je pro zimu použita 40% relativní vlhkost vzduchu a pro léto 60% relativní vlhkost vzduchu. K určení maximální střední rychlosti proudění vzduchu v zimě a v létě je použit nižší teplotní rozsah.

b

Dolní limit 20 °C (viz. obr. A.2 této normy).

Obr. 29: Optimální operativní teplota jako funkce oděvu a činnosti člověka [3] ,[49] Maximálně přípustná střední rychlost proudění vzduchu je funkcí místní teploty vzduchu a intenzity turbulence. Intenzita turbulence může v prostorech se smíšeným prouděním v rozvodu vzduchu kolísat mezi 30 % až 60 %. V prostorech s nedostatečným větráním nebo Strana 63


bez mechanického větrání může být intenzita turbulence nižší. Na Obr. 30 jsou znázorněny rozsahy parametrů místního tepelného diskomfortu pro tři kategorie uvedené v Error! Reference source not found..

Obr. 30: Maximálně přípustná střední rychlost proudění vzduchu jako funkce místní teploty vzduchu a intenzity turbulence ( wa ,i  m  s1  - místní střední rychlost proudění vzduchu,

ta ,i °C - místní teploty vzduchu, ta ,i - intenzita turbulence, DR - stupeň obtěžování průvanem) [2]

8.3 ČSN EN 15251:2011 VSTUPNÍ PARAMETRY VNITŘNÍHO PROSTŘEDÍ PRO NÁVRH A POSOUZENÍ ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI BUDOV S OHLEDEM NA KVALITU VNITŘNÍHO VZDUCHU, TEPELNÉHO PROSTŘEDÍ, OSVĚTLENÍ A AKUSTIKY Tato norma vymezuje, jakým způsobem lze stanovit a použít návrhová kritéria pro dimenzování systémů. V normě je popsáno, jakým způsobem se mají definovat a určit hlavní parametry používající se jako vstupní informace pro dlouhodobé hodnocení vnitřního prostředí a pro výpočet energetické náročnosti budovy. Norma také určuje parametry použité pro sledování a zobrazování vnitřního prostředí doporučené směrnicí týkající se energetické náročnosti budov. Mohou být použity různé kategorie kritérií v závislosti na typu budovy, typu klimatu, na uživatelích, a národních rozdílů. V normě je specifikováno několik různých kategorií vnitřního prostředí, které mohou být vybrány k celkovému ročnímu hodnocení vnitřního prostředí pro upravovaný prostor. V této normě jsou uvedeny doporučené hodnoty operativní teploty pro vybrané prostory budov, viz. Error! Reference source not found.. Hodnoty operativní teploty jsou zařazeny do kategorie I, II a III podle úrovně tepelného komfortu odpovídajícím kategoriím prostředí A, B a C dle ČSN EN ISO 7730.

Strana 64


Tab. 17: Příklady návrhových hodnot to °C podle ČSN EN 15251 [87] Typ budovy nebo prostoru

samostatná kancelář, venkovní kancelář, zasedací místnost, posluchárna, kavárna či restaurace, učebna

mateřská školka

obchodní středisko obytné budovy - obytné prostory

Kategorie tepelného komfortu

Operativní teplota [°C] Max. pro ochlazení (0,5 clo)

Min. pro vytápění (1 clo)

I

25,5

21,0

II

26,0

20,0

III

27,0

19,0

I II III I II III I II III

24,5 25,5 26,0 24,0 25,0 26,0 25,5 26,0 27,0

19,0 17,5 16,5 17,5 16,0 15,0 21,0 20,0 18,0

Lidé v obytných a kancelářských prostorách jsou schopni se adaptovat na podmínky odlišné od optimálního komfortu pomocí úpravy oděvu, změny programu práce, změny postavení těla, úpravy stravy, větrání i lokálních změn teploty vzduchu a využití lokálního pohybu vzduchu. Tito lidé jsou schopni akceptovat, tj. adaptovat se s vědomím sníženého stupně komfortu, teploty vzduchu vnitřního prostředí v rozmezí 17 až 31 °C.

Obr. 31: Návrhové hodnoty operativní teploty (horní a dolní limit) pro budovy bez klimatizace v letním období [87]

Strana 65


Tato norma také pro budovy bez klimatizace/strojního chlazení uvádí přípustné hodnoty operativní teploty v závislosti na klouzavé střední teplotě venkovního vzduchu te,rm °C vyjadřující tendenci změn teploty venkovního vzduchu. Pro letní období jsou na Obr. 31 prezentovány horní a dolní limity operativní teploty to °C pro kancelářskou budovu (nebo pro podobnou budovy, v níž lidé pracují převážně v sedě), ve které je možné libovolně otevřít okna a volně přizpůsobit oblečení změně vnitřních anebo venkovních klimatických podmínek.

8.4 NAŘÍZENÍ VLÁDY Č. 93/2012 SB. Tímto nařízením vlády se mění nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky pro ochrany zdraví při práci, ve znění nařízení vlády č. 68/2010 Sb. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. stanovuje hygienické požadavky na pracovní prostředí a vyšlo v roce 2010 ve Sbírce zákonů. V příloze č.1 tohoto nařízení jsou uvedeny přípustné hodnoty mikroklimatických podmínek, viz. Tab. 18. Do konkrétní třídy práce je možné zařadit činnost člověka dle energetického výdeje M  W  m2  . Tyto třídy pak odpovídají přípustné hodnotě mikroklimatických podmínek během roku, uvedené v Tab. 18. Operativní teplota uvedená v Tab. 18. platí pro konkrétní hodnotu tepelného odporu oděvu. Maximální operativní teplota je určena pro tepelný odpor I  0,5 clo , minimální pro I  1 clo . Minimální hodnoty operativní teploty se vztahují na celé zimní období, avšak maximální hodnoty je nutné dodržet při letních extrémech. Teploty uvedené v tabulkách jsou průměry celé směny, nebo průměrné hodnoty v částech směn s podobnými tepelnými podmínkami. Jestliže nelze na pracovišti dodržet operativní teplotu to °C z důvodu vysoké tepelné

zátěže, nařízení vlády č. 361/2007 Sb. uvádí únosné hodnoty výsledné teploty t g °C pro omezenou pracovní dobu, viz [61], příloha 1, část B, tab. 1 až 2c. Pro osmihodinovou pracovní dobu byla z tabulek uvedených v [61] vyhodnocena maximální přípustná výsledná teplota t g °C pro rychlost vzduchu 0,1 až 1 m/s a třídy práce I až III. Vyšší třídy práce již vyžadují pracovní dobu menší jak 8 hodin. Tato maximální přípustná výsledná teplota t g °C je uvedena v Tab. 19. Tab. 18: Maximální přípustná výsledná teplota t g °C pro prostory s tepelnou zátěží a osmihodinovou pracovní dobou (při tepelném odporu oděvu [62], [87]

Rychlost proudění vzduchu [m/s]

Třída práce

0,1

I IIa IIb IIIa

34 34 32 28

0,5 muži 34 34 32 28

1

0,1

34 34 32 30

34 34 32 –

0,5 ženy 34 34 32 –

1 34 34 32 –

Toto nařízení vlády dále definuje přípustný horizontální rozdíl mezi teplotou kulového teploměru t g °C na úrovni hlavy a na úrovni kotníků. A také, jaké množství tekutin je nutné nahradit za osmihodinovou pracovní směnu při zátěži teplem v závislosti na to °C a t g °C , včetně maximální teploty, při níž je dosaženo maximální ztráty tekutin.

Strana 66


Tab. 19: Přípustné hodnoty vnitřních klimatických podmínek [62], [87] tomin tomax M Třída nebo nebo Činnost člověka (zkráceno) 2 práce tgmax [W/m ] tgmin [°C] [°C] Práce v sedě s minimální pohybovou aktivitou, nebo s lehkou manuální ≤ 80 20 27 I prací (administrativní práce)

w [m/s] φ [%]

0,01 až 0,2

Práce ve stoje spojená s pomalou chůzí. Přenášení lehkých břemen, překonávání malých odporů

81 až 105

18

26

0,01 až 0,2

Práce v sedě a ve stoje s trvalým zapojením obou paží a nohou (potravinářská výroba, atd.)

106 až 130

14

32

0,05 až 0,3

IIIa

Práce ve stoje s trvalým zapojením obou horních končetin v předklonu, nebo v kleče (údržba strojů, atd.)

131 až 160

10

30

0,05 až 0,3

IIIb

Práce ve stoje s trvalým zapojením obou horních končetin, trupu, chůze (práce ve stavebnictví, atd.)

161 až 200

10

26

IVa

Práce ve stoje s rozsáhlou činností svalstva trupu, horních i dolních končetin (práce s lopatou ve vzpřímené poloze, práce ve slévárnách, práce v lesnictví, apod.)

IIa

IIb

3)

30 až 70

201 až 250

10

24

IVb 1)

Práce ve stoje s rozsáhlou a intenzivní činností svalstva trupu, horních i 251 až dolních končetin (práce v hlubiných 300 dolech, práce v lomech, strojní kování větších kusů, atd.)

10

20

V 2)

Práce ve stoje s rozsáhlou a intenzivní činností svalstva trupu, horních i dolních končetin (transport těžkých břemen, výkopové práce, práce se ≥ 301 sekerou při těžbě dřeva, ruční kování velkých kusé, práce v dolech s ruční ražbou, apod.)

10

20

0,1 až 0,5

poznámky k tabulce 18: Hodnoty tomax nebo tgmax pro přirozeně větraná pracoviště vyžadují oblek o tepelném odporu 0,5 clo. Hodnoty tomin nebo tgmin pro přirozeně větraná pracoviště vyžadují oblek o tepelném odporu 1,0 clo. 1)

Práce třídy IVb není pro ženy celosměnově přípustná z hlediska hygienických limitů fyzické zátěže; režimová opatření je třeba aplikovat i při

to  10 °C .

Strana 67

Jana Košíková: Soustava hodnocení tepelného stavu prostředí a analýza jejich nejistot měření 2)

Práce třídy V pro ženy není přípustná z hlediska hygienických limitů fyzické zátěže; pro muže není přípustná celosměnnově z hlediska hygienických limitů fyzické zátěže režimová opatření je třeba aplikovat i při to  10 °C .

3)

U prací zařazených do třídy práce IIb až V musí být současně dodrženy přípustné limity jak pro krátkodobou, tak i dlouhodobou přípustnou zátěž z hlediska energetické náročnosti

8.5 ANSI/ASHRAE 55-92 Zkratka ASHRAE znamená American Society of Heating, Refrigerating and Airconditioning Engineers (Americká společnost pro techniku topení, chlazení a klimatizaci). Americká norma 55-1992 Thermal Environmental Conditions For Human Occupancy (Tepelné parametry interiéru obývaného člověkem) se zabývá tepelnou pohodou v interiérech prostředí, v němž pobývají lidé. Používá se k hodnocení parametrů vnitřního prostředí, v mírném tepelném prostředí. V normě se uvažuje s 80% spokojeností lidí pobývajících v daném interiéru. Z toho plyne, že 20 % osob v interiéru může být s danými parametry vnitřního prostředí vzduchu nespokojeno, i když jsou dodržena všechna navrhované kritéria.

Obr. 32: Přípustné rozmezí operativní teploty a vlhkosti vnitřního vzduchu pro typické letní a zimní oblečení, při lehké aktivitě ≤ 1,2 met a pro 10 % nespokojenost (WET BULB – teplota mokrého teploměru) [23], [49] V této normě jsou uvažovány dva druhy tepelné pohody – celková a lokální tepelná pohoda. Při hodnocení celkové tepelné pohody se vychází z rychlosti vzduchu, vlhkosti vzduchu a z operativní teploty. Lokální pohoda se hodnotí podle průvanu (teplota vzduchu, střední rychlosti vzduchu a jeho turbulence) a dále pak podle asymetrie sálání, vertikálního teplotního rozdílu a povrchové teploty podlahy. Uvažovaná 20% nespokojenost s parametry vnitřního prostředí je podle této normy součtem 10% nespokojenosti s celkovou tepelnou pohodou a 10% nespokojenosti s lokální tepelnou pohodou. V Tab. 20 a na Obr. 32 jsou uvedeny doporučené hodnoty operativní teploty pro dosažení celkové tepelné pohody, která je stanovená tímto předpisem.

Strana 68


Tab. 20: Optimální a přípustné rozmezí operativní teploty pro osoby vykonávající lehkou práci, při relativní vlhkosti vzduchu 50 % a střední rychlosti vzduchu ≤ 0,15 m/s [23], [49]

Období

zima

léto

Typické oblečení silné kalhoty, košile s dlouhým rukávem, svetr slabé kalhoty, košile s krátkým rukávem minimum oblečení

Optimální Přípustné rozmezí operativní operativní teploty teplota [°C] [°C]

Izolace oblečení [clo]

Činnost [met]

0,9

1,2

22

20 až 23,5

0,5

1,2

24,5

23 až 26

0,05

1

27

26 až 29

8.6 DALŠÍ NORMY A PŘEDPISY Kromě výše zmíněných dvou norem existuje řada mezinárodních norem, které jsou určeny k analýze tepelného působení prostředí, a které se zejména zabývají: - dokončením odborných termínů, které se mají používat v metodách měření, testování nebo výkladu s přihlédnutím k již existujícím nebo připravovaným normám, - určení technických podmínek vztahujících se k metodám měření fyzikálních veličin charakterizujícím tepelné působení prostředí, - výběrem jedné nebo více metod určování charakteristik tepelného působení prostředí, - specifikací doporučených nebo mezních hodnot pro teplotní podmínky v rozsahu pro komfort nebo pro extrémní podmínky (pro chlad, i pro horko), - zpřesnění metod měření účinnosti zařízení anebo procesů pro osobní či kolektivní ochranu před chladem nebo teplem. Do této řady norem patří následující normy: ČSN EN ISO 13731:2002 Ergonomie tepelného prostředí - Slovník a značky ČSN EN ISO 7933:2005 Ergonomie tepelného prostředí - Analytické stanovení a interpretace tepelného stresu pomocí výpočtu předpovídané tepelné zátěže ČSN EN ISO 8996:2005 Ergonomie tepelného prostředí - Určování metabolizmu ČSN EN ISO 9920:2009 Ergonomie tepelného prostředí - Hodnocení tepelné izolace oděvu a odporu oděvu proti odpařování ČSN ISO 10551:1997 Ergonomie tepelného prostředí - Stanovení vlivů tepelného prostředí použitím subjektivních posuzovacích stupnic ČSN EN ISO 11079:2008 Ergonomie tepelného prostředí - Stanovení a interpretace stresu z chladu pomocí potřebné izolace oděvu (IREQ) a místních účinků chladu ČSN EN ISO 11399:1997 Ergonomie tepelného prostředí - Zásady a používání příslušných mezinárodních norem ČSN EN ISO 12894:2002 Ergonomie tepelného prostředí - Zdravotnický dohled nad osobami vystavenými extrémně horkému nebo chladnému prostředí

Strana 69


ČSN EN ISO 13732-1:2009 Ergonomie tepelného prostředí - Metody posuzování odezvy člověka na kontakt s povrchy - Část 1: Horké povrchy ČSN EN ISO 13732-3:2009 Ergonomie tepelného prostředí - Metody posuzování odezvy člověka na kontakt s povrchy - Část 3: Chladné povrchy ČSN EN ISO 14505-2:2007 Ergonomie tepelného prostředí - Hodnocení tepelného prostředí ve vozidlech - Část 2: Stanovení ekvivalentní teploty ČSN EN ISO 14505-3:2007 Ergonomie tepelného prostředí - Hodnocení tepelného prostředí ve vozidlech - Část 3: Hodnocení tepelného komfortu pomocí zkušebních osob ČSN EN ISO 15265:2005 Ergonomie tepelného prostředí - Strategie posuzování rizika pro prevenci tepelného stresu nebo diskomfortu v tepelném pracovním prostředí ČSN EN ISO 15743:2008 Ergonomie tepelného prostředí - Chladná pracoviště Posuzování a řízení rizika ČSN EN ISO 9886:2004 Ergonomie - Hodnocení tepelné zátěže podle fyziologických měření Tato kapitola byla sepsána pomocí [1], [2] [3], [23], [49], [61], [62], [87].

Strana 70


9 NEJISTOTY MĚŘENÍ Od samých počátků měření existuje pochybnost, zda naměřená hodnota odpovídá skutečné hodnotě. V dnešní době jsou dva přístupy k vyhodnocování výsledků měření, které se navzájem prolínají. První přístup je u nás dlouhodobě zavedený a v praxi používaný. Jde o klasické vyhodnocování chyb měření. Tato metoda však neumožňuje plnohodnotné vyjádření dosažení přesnosti měření, zejména popis hlavních vlivů na dané měření, kterým ovlivňují kvalitu měření, a další požadované parametry. Druhým přístupem, který je v souladu s nejnovějšími mezinárodními a národními předpisy v oblasti metrologie, jsou nejistoty měření. Tento přístup umožňuje efektivnější vyšetření všech vlivů a faktorů, které mohou měření ovlivňovat. Vyjádření výsledku měření pomocí nejistot měření umožňuje porovnat výsledky měření dosažené různými laboratořemi či porovnat výsledky s referenčními hodnotami uvedenými v normách nebo specifikacích. Stanovení nejistoty měření je nezbytné při posuzování vhodnosti použití změřené hodnoty veličiny. Nejistota měření obecný pojem související s každým měřením. Nejistota výsledku měření je kvantitativním ukazatelem jeho kvality. Nejistota měření je definována takto: „Pojmem nejistota měření se označuje parametr související s výsledkem měření a charakterizující rozptyl hodnot, které je možno racionálně přiřadit k hledané hodnotě měřené veličiny.“ [13] Tímto parametrem může být směrodatná odchylka či jiná část intervalu vymezující určitý konfidenční rozsah. V praxi to znamená, že nejistota měření představuje interval okolo odhadu měřené veličiny, v němž se nachází skutečná (konvekčně pravá) hodnota měřené veličiny s určitou pravděpodobností. Je důležité, aby se nebralo v úvahu jen samotné měření, ale i celkový výsledek měření. V tomto případě nejistota měření zahrnuje všechny složky měření. Nejistota měření se týká nejen výsledku měření, ale také hodnot použitých konstant, hodnot použitých přístrojů, korekcí, měřících zařízení apod. Dle [15] je nejistota měření definována jako parametr přidružený k výsledku měření charakterizující rozptyl hodnot, které mohou být odůvodněně přisuzovány k měřené veličině. V této definici se nacházejí tři klíčová slova [63] : 1. přidružený k výsledku měření – to znamená, že nejistota měření je parametr, který nemá sám o sobě žádný význam, a který je intervalem kolem výsledku měření, 2. rozptyl hodnot – nejistotě se tímto dává statistická podoba, 3. odůvodněné přisouzení – dává za povinnost určit a zdůvodnit zdroje nejistot a vyčíslit jejich příspěvky k výsledné nejistotě. Všeobecně je nejistota měření souhrn několika složek, dílčích nejistot. Základní kvantitativní charakteristikou nejistoty je standardní nejistota, označujeme ji u . Standardní nejistota je rovna směrodatné odchylce příslušného rozdělení pravděpodobnosti. Standardní nejistoty měření dělíme do dvou skupin dle způsobu získání na: 



Nejistoty měření stanovené metodou A – jsou to nejistoty získané statistickými metodami z naměřených hodnot opakovaných měření. Zkráceně jsou označovány jako nejistoty typu A. Jsou označované u A . Tyto nejistoty jsou závislé na počtu měření. S rostoucím počtem měření jejich hodnota klesá. Nejistoty stanovené metodou A jsou charakterizovány odhady rozptylů si2 , příp. odhadnutými směrodatnými odchylkami

si , a počtem stupňů volnosti vi . Pokud je to možné, je vhodné používat kovariance. Nejistoty získané jiným způsobem než statistickým zpracováním naměřených údajů, nazýváme nejistoty získané metodou B, značíme je u B . Jsou nezávislá na počtu měření. Nejistoty stanovené metodou B jsou charakterizovány veličinami , které lze

Strana 71


považovat za aproximace odpovídajících předpokládaných rozptylů. Veličiny mohou být upraveny jako směrodatné odchylky u j a veličiny u 2j jako odpovídající rozptyly. Kovariance mohou být v případě potřeby upraveny stejnou cestou. Postup získávání těchto základních nejistot měření bude vysvětlen v následujících kapitolách. Nejistoty určené oběma metodami, jestliže jsou korektně vyhodnocené, jsou rovnocenné. Existuje vícero složek nejistot, z nichž každá je vyhodnocená některou z výše zmíněných metod. Je třeba upozornit, že nečleníme nejistoty, ale dělíme jejich vyhodnocení na metodu A a na metodu B. Příčiny nejistot vyhodnocované metodou A jsou všeobecně považované za neznámé, zatímco nejistoty vyhodnocované metodou B se vážou na známé anebo identifikovatelné zdroje. Pomocí součtu čtverců těchto základních typů nejistot se určí výsledná (celková) nejistota, nazývaná kombinovaná nejistota měření. Standardní nejistoty měření vytvářejí interval pokrývající skutečnou hodnotu měřené veličiny s poměrně malou pravděpodobností, např. s pravděpodobností okolo 68 % u nejčastěji používaného normálního rozdělení. Často se vyžaduje hodnota nejistoty vytvářející lepší interval pokrytí skutečné hodnoty, blížícího se 100 %. Tohoto požadavku je dosaženo, jestliže standardní nejistotu rozšíříme koeficientem (činitelem) rozšíření k r . Takovou nejistotu pak nazýváme rozšířenou nejistotou, označujeme ji U .

9.1 VYHODNOCOVÁNÍ NEJISTOT PŘÍMÝCH MĚŘENÍ Při určování a vyhodnocování nejistot měření se vychází (nejen) z teorie pravděpodobnosti a matematické statistiky. Přitom předpokládáme, že naměřené hodnoty mají určité rozdělení pravděpodobnosti, tzn. podléhají určitému zákonu rozdělení pravděpodobnosti. Pak i výsledek měření má určité rozdělení pravděpodobnosti. Jak už bylo zmíněno výše, nejistota měření vyhodnocována pomocí statistických metod na základě naměřených hodnot, je nejistota vyhodnocená metodou A, označujeme u A , a nejistota vyhodnocená jinak než pomocí statistiky, je nejistota vyhodnocená metodou B, označovaná uB .

9.1.1 Zákon šíření nejistot Základní otázkou při určování postupu výpočtu nejistot měření je, jak stanovit nejistotu odhadu hledané veličiny, která je matematickou funkcí jiných veličin, jejichž odhady a nejistoty jsou známy. V případě, že máme jednu výstupní veličinu Y , která většinou není přímo měřitelná, a která je funkcí m vstupních (měřitelných) veličin X1 , X 2 , , X m , jejichž nejistoty, odhad a kovariance známe, je možné ji zapsat pomocí funkčního vztahu f ve tvaru [8], [17]:

Y  f  X1 , X 2 , kde

, Xm ,

(56)

f je známá funkce.

Odhad měřené veličiny Y , označovaný y , je získán z rovnice (57) používající odhady vstupů x1 , x2 , , xm pro hodnoty m veličin X1 , X 2 , , X m . Odhad y výstupní veličiny Y , který je výsledkem měření, se tedy určí ze vztahu [8], [17]:

y  f  x1 , x2 , kde

x1 , x2 ,

, xm  ,

, xm jsou odhady vstupních veličin X1 , X 2 ,

(57)

, Xm .

Strana 72


Nejistota takovéto funkce, zákon šíření nejistot, má obecný tvar [8], [17]: m

u 2  y    Ai2u 2  xi  ,

(58)

i 1

kde

Ai jsou součinitele citlivosti, pro které platí [8], [17]: Ai 

y f  x1 , x2 ,  xi xi

, xm 

.

(59)

Zákon šíření nejistot spočívá v linearizaci funkce Y pomocí Taylorova rozvoje (při zanedbání vyšších řádů) a je tvaru (18).

9.1.2 Vyhodnocení standardních nejistot metodou typu A Postup stanovení nejistoty typu A lze použít pouze tehdy, jestliže bylo provedeno několik nezávislých pozorování vstupních veličin za stejných podmínek. Pokud bylo měření provedeno s dostatečným rozlišením, bude pozorovatelné rozptýlení získaných hodnot. Tato metoda vyhodnocení nejistoty je založená na statistické analýze naměřených hodnot z opakovaných nezávislých měření. Máme n  n  1 statisticky nezávislých stejně přesných pozorování qk jedné opakovaně měřené vstupní veličiny X i , označenou jako veličinu Q . Pak odhad q výsledné hodnoty veličiny Q je dán aritmetickým průměrem anebo průměrnou hodnotou q všech n pozorování, a vypočítá se následovně [11], [17]:

q

1 n  qk . n k 1

(60)

Z důvodu náhodného kolísání ovlivňujících veličin anebo z důvodu náhodných efektů, se jednotlivá pozorování qk liší v hodnotách. Následně se vypočítá rozptyl naměřených hodnot, který je odhadem rozptylu s 2  qk  rozdělení pravděpodobností q , označovaný jako výběrový rozptyl, z rovnice (61) [11], [17]: n 1 2 (61) s 2  qk      qk  q  . n  1 k 1 Kladná druhá odmocnina s  qk  tohoto rozptylu je označována jako výběrová směrodatná odchylka. Tyto dva parametry charakterizují rozptýlení hodnot kolem jejich průměru q anebo proměnlivost hodnot pozorování qk . Nejlepší odhad rozptylu aritmetického průměru je výběrový rozptyl aritmetického průměru q je dán následujícím vztahem [11], [17]:

s q   2

s 2  qk  n

.

(62)

Jeho kladná odmocnina je označována jako výběrová směrodatná odchylka průměru. Tato výběrová směrodatná odchylka průměru s 2  q  je pak zvolena za standardní nejistotu typu A

u A  q  odhadu q . A vypočítá se tedy pomocí následující rovnice [11], [17]::

Strana 73


uA  q   s  q  

s q n



n 1 2  qk  q  .  n  n  1 k 1

(63)

Tato nejistot je způsobena kolísáním naměřených hodnot. Ze vztahu (63) plyne, že nejistota u A  q  bude tím menší, čím bude [63]: -

více opakovaných měření n (při stálosti velikosti směrodatné odchylky s  q  ); menší rozptýlení opakovaných naměřených hodnot.

Počet pozorování n musí být dostatečně velký. V případě malého počtu měření, tj. n  10 , je hodnota určená pomocí vztahu (63) málo spolehlivá, neboť odhad rozptylu pro tak málo četný výběr není dostatečně spolehlivý. Z tohoto důvodu se doporučuje použít jeden z následujících postupů určení odhadu nejistoty: -

odhadnout tuto nejistotu, která je způsobená kolísáním naměřených hodnot, metodou typu B na základě jiných informací, než jsou současné naměřené hodnoty, není-li možné určit kvantifikovaný odhad nejistoty založený na zkušenostech, doporučuje se určit korigovanou nejistotu u Ak  q  pomocí následujícího vztahu [63]:

u Ak  q   kkor  s  q  , kde

(64)

kkor je koeficient závislý na počtu opakovaných měření, který kompenzuje pokles věrohodnosti nejistoty měření důsledkem zmenšujícího se počtu opakování měření, a jehož hodnoty jsou uvedeny v tab. 21

Tab. 21: Hodnoty korekčních koeficientů pro různé počty opakovaných měření [63] n 2 3 4 5 6 7 8 9 10 a více k kor 7,0 2,3 1,7 1,4 1,3 1,3 1,2 1,2 1,0 -

je-li měřicí proces pod statistickou kontrolou a je-li dostupný tzv. „průřezový rozptyl“ s 2p sdružený odhad rozptylu) charakterizující rozptýlení řízeného měřicího procesu, anebo sdružená výběrová směrodatná odchylka s p , pak pro standardní nejistotu typu A platí [36], [84]: sp (65) uA  q   . n

9.1.3 Vyhodnocení standardních nejistot získaných metodou B Nejistoty měření zjišťované pomocí metody B jsou vázány na známé, identifikovatelné a kvantifikované zdroje. Postup pro stanovení standardní nejistoty typu B je založen na stanovení nejistoty vztahující se k odhadu xi vstupní veličiny X i jiným způsobem než statistickou analýzou série pozorování. Standardní nejistota se odhaduje pomocí kvalifikovaného úsudku, využívajícím všechny možné a dostupné informace., včetně možné proměnlivosti X i . Jako zdroje informací k určení této nejistoty, nejistoty typu mohou posloužit:  zkušenosti z dříve provedených sérií měření a jejich výsledků;  specifikace výrobce měřící techniky (třída přesnosti, udávané chyby, podmínky použití atd.);  údaje uvedené v kalibračních listech nebo jiných certifikátech;

Strana 74


 zkušenosti s chováním a vlastnostmi příslušných materiálů, měřicím zařízení a měřicích metodách anebo obecné poznatky o nich;  nejistoty referenčních údajů převzatých z různých příruček či učebnic. Využití a zhodnocení těchto informací závisí na zkušenosti, hloubce všeobecných znalosti, rutině a praxi experimentátora, neboť charakter problému neumožňuje detailně specifikovat jednotný postup stanovení nejistoty této nejistoty. Rámcový postup při určování nejistot při vyhodnocování typu B je následující [31]: 1) vytipují se možné zdroje nejistot Z1 , Z 2 ,

, Z p , jak bylo uvedené v předchozím textu;

2) určí se standardní nejistota vlivem každého zdroje: - buď převzetím z kalibračních listů, z certifikátů, dokumentace výrobce, technické dokumentace, technických norem, tabulek apod. - anebo odhadem metodami, které jsou uvedeny v následujícím textu; 3) posoudí se korelace mezi jednotlivými zdroji nejistot a stanoví se odhad korelačního koeficientu r  zij  ; 4) určí se vztah mezi měřenou veličinou X a jednotlivými zdroji Z1 , Z 2 , [84]: X  f  Z1 , Z 2 , , Z p  ;

, Z p [36], (66)

5) s využitím zákona šíření nejistot podle vztahu (59), se pro předcházející funkci (66) vypočítá nejistota u B . Při určování nejistoty metodou typu B se vychází z dílčích nejistot jednotlivých zdrojů uB  z j  . Jestliže známe maximální odchylku j-tého zdroje nejistoty z j max , pak nejistotu uB  z j  určíme ze vztahu [84]:

uB  z j  

z j max ks

,

(67)

kde k s je součinitel vycházející ze zákona rozdělení, kterým se příslušný zdroj nejistoty řídí: - pro normální rozdělení (N) … ks  3  ks  2  , -

pro rovnoměrné (pravoúhlé) rozdělení (N) … ks  3, pro trojúhelníkové rozdělení (S) … ks  2, 45.

V některých případech již může být známa přímo hodnota standardní nejistoty uB  zi  , např. z kalibračního certifikátu měřidla. Nemáme-li k dispozici přímo standardní nejistotu příslušného zdroje, může nastat několik situací, které jsou popsány např. v literatuře: [13], [31], [36], [63]. Některé z nich jsou uvedeny v následujícím textu: - jsou-li rozšířená nejistota U a koeficient rozšíření k r uvedeny v dokumentaci výrobců, v certifikátech anebo v jiných pramenech, standardní nejistota ub  z j  vlivem daného zdroje Z j se pak určí podle vztahu [36], [84]:

Strana 75


uB  zi   -

U kr

(68)

je-li známo rozpětí (délka intervalu 2U ), ve kterém se může nacházet většina naměřených hodnot (s nějakou konfidenční pravděpodobností např. 95 %, 99 % či 99,73 %) a za oprávněného předpokladu, že při určování tohoto intervalu bylo uvažováno normální rozdělení, standardní nejistota ub  z j  vlivem daného zdroje Z j se vypočítá z následujícího vztahu [36], [84]: U uB  z j   , kp kde

(69)

k p je koeficient rozšíření rovný kvantilu normovaného normálního rozdělení pro pravděpodobnost P ( k p  1,96 pro P  95 %,

-

k p  2,58 pro P  99 %, k p  3 pro P  99,73 % ). není-li možné odhadnout hranice, v nichž se hodnoty měřené veličiny nacházejí vlivem působení daného zdroje téměř na 100 %, postupuje se při výpočtu takto: 1) odhadne se hodnoty změn (odchylek)  z j max od nominální (jmenovité) hodnoty

měřené veličiny příslušející uvažovanému zdroji Z j , jejichž překročení je velmi nepravděpodobné (téměř nemožné); 2) posoudí se rozdělení pravděpodobnosti odchylek v tomto intervalu a určí se jeho aproximace; 3) vypočítá se standardní nejistota uvažovaného zdroje uB  z j  ze vztahu [36], [84]:

uB  z j  

z j max k

,

(70)

kde k je hodnota příslušející zvolené aproximaci rozdělení pravděpodobnosti [36], [84]: ◦ pro normální rozdělení (N) … k  3  k  2  ; ◦ pro rovnoměrné (pravoúhlé) rozdělení (N) … k  3 ; ◦ pro trojúhelníkové rozdělení (S) … k  6  2, 45 ; ◦ pro bimodální rozdělení (U) … k  1 . Aproximace normálním rozdělením se použije tehdy, jestliže se častěji mohou vyskytovat malé odchylky od nominální (jmenovité) hodnoty, zatímco s rostoucí velikostí odchylek pravděpodobnost jejich výskytu klesá (např. je-li zdrojem nejistoty měřicí přístroj od spolehlivého výrobce, u kterého lze přepokládat, že většina přístrojů bude zdrojem pouze malých chyb). V případech, kdy je stejná pravděpodobnost výskytu kterékoliv odchylky v celém daném intervalu  z j max , se použije rovnoměrné rozdělení. V běžné praxi se tato aproximace využívá nejčastěji. Hlavně proto, že většinou k dispozici nemáme dostatečné poznatky o rozdělení pravděpodobnosti výskytu odchylek. A tedy není důvod, abychom některým odchylkám dávali přednost tím, že bychom použili jiný typ rozdělení. Trojúhelníkové rozdělení se používá k modelování situace v případech velmi podobných normálnímu rozdělení.

Strana 76


Bimodálním rozdělením se aproximuje průběh nejistit, např. u těch měřicích přístrojů, které výrobce rozděluje do různých tříd přesnosti, a tedy se u některé střední třídy přesnosti nemůžou vyskytovat přístroje ani s příliš malými chybami (ty jsou zařazeny do předcházející /přesnější/ třídy) a ani s příliš velkými chybami (ty budou naopak v následující /méně přesné/ třídě). Možnosti aproximačního rozdělení pravděpodobnosti, včetně příslušného koeficientu k , jsou graficky znázorněné na Obr. 41.

Obr. 41: Rozdělení pravděpodobnosti (příklady) a koeficienty k [84] -

lze-li odhadnout pouze horní mezní rozměr a a dolní mezní rozměr a (hranice) pro hodnoty veličiny X i (např. údaj výrobce měřicího zařízení, rozmezí teplot, zaokrouhlovací chyby anebo chyby, které vznikají při automatické redukci dat), a neexistují-li speciální znalosti ohledně možných hodnot X i uvnitř intervalu, pak můžeme předpokládat, že je stejně pravděpodobné pro X i , aby ležela kdekoliv uvnitř intervalu, a je třeba pro popis její variability použít rovnoměrného - pravoúhlého rozdělení. Pak, očekávaná hodnota pro X i (odhad hodnoty), je střední bod intervalu, pro který platí [8], [28]:

1 xi    a  a  , 2

(71)

a pro příslušný rozptyl platí vztah [8], [28]:

Strana 77


u 2  xi  

1 2   a  a  . 12

(72)

Označíme-li rozdíl mezi limitními hodnotami jako 2a , pak rovnici (72) můžeme upravit na tvar [8], [28]:

1 u 2  xi    a 2 . 3 -

(73)

použijeme-li číslicový měřicí přístroj, rozlišitelnost poslední číslice je jedním ze zdrojů nejistoty. To znamená, přes neměnnost údaje při opakovatelném měření nejistota není nulová. Při odhadu nejistoty se použije model rovnoměrného rozdělení pravděpodobnosti na intervalu, který je vymezen rozlišením   z j  daného přístroje, a platí [8], [28]:

uB  z j   -

 zj  2 3

 0, 29    z j  . .

(74)

při použití analogového měřicího přístroje se stupnicí je schopnost odečítání často daná hodnotou dílku stupnice   z j  . Pak standardní nejistota způsobená odečítáním naměřené hodnoty se určí ze vztahu (74). U některých analogových měřicích přístrojů jsou velikosti intervalu, který slouží jako předpokládaný zdroj nejistoty, určeny ve vztahu k dílku stupnice normou nebo jiným doporučujícím předpisem. Při návrhu analogové stupnice se obecně předpokládá, ve vztahu k rozlišovací schopnosti lidského oka, že tzv. střední stupnice má dílek dlouhý asi 1 mm a přesnost čtení pouhým okem (bez lupy či jiných pomůcek) je ±0,5 dílku u laiků a u zručně zaškolené obsluhy je ±0,3 až ±0,25 dílku. Méně často se pro čtení pouhým okem používají tzv. jemné stupnice. Ty mívají dílek dlouhý asi 0,5 mm a odhad poloviny dílku je zpravidla vázán na patřičnou trénovanost a zručnost obsluhy.

-

charakteristika přístroje je často zatížena hysterezí, která má významný vliv. Při posuzování nejistoty způsobené tímto zdrojem se postupuje obdobně jako v případě použití analogového měřicího přístroje, uvedeného v předcházejícím odstavci. Standardní nejistota daného zdroje se určí ze vztahu (74).

Výše uvedené metody vyhodnocení standardní nejistoty typu B netvoří všechny možné způsoby. V praxi jich bývá mnoho a pro každou konkrétní situaci je velmi důležité pozorně zvážit všechny okolnosti, které mohou působit jako zdroj nejistoty. Výsledná nejistota vyhodnocována metodou B pro p zdrojů z1 , z2 , podle následujícího vztahu [8], [28]:

uB  y   kde

 A u  z ,

, zj

, z p se vypočte

p

j 1

2 2 j B

j

(75)

uB  z j  jsou nejistoty jednotlivých zdrojů

Aj

součinitel citlivosti jednotlivých zdrojů.

Strana 78


Tímto se nejistota určená metodou B převede do zcela nové podoby a oproti předcházejícím představám získávají i tyto nejistoty charakter směrodatné odchylky. Dále se s nimi, jako s takovými, popř. ve druhých mocninách jako s rozptylem, pracuje.

9.1.4 Určení kombinované nejistoty V praxi se jen málokdy vystačí s jedním anebo druhým typem nejistoty samostatně. Proto je zapotřebí stanovit kombinaci nejistot měření obou typů, A i B. Výsledná celková nejistota veličiny y , nazývána kombinovaná nejistota a označována uC  y  , se určí jako odmocnina ze součtu čtverců obou typů nejistot A a B podle vztahu [84]:

uC2  y   u A2  y   uB2  y  ,

(76)

resp. uC  y   u A2  y   uB2  y  .

9.1.5 Rozšířená nejistota a její výpočet Výsledek měření ve tvaru y  uc definuje skutečnou hodnotu měřené veličiny s poměrně malou pravděpodobností, přibližně 60%. Tam, kde nestačí standardní nejistoty, je nutné použít jejich rozšíření pomocí koeficientu rozšíření k r , díky kterému je dosaženo lepšího intervalu pokrytí, blížícího se 100 %. Původní standardní nejistota představuje např. u normálního (nejčastěji používaného) rozdělení interval určený s pravděpodobností asi 68 %. Rozšířená nejistota se značí U a její hodnotu dostaneme z následujícího vztahu [17], [63]:

U  kr  u ,

(77)

k r je koeficient rozšíření, který se liší dle použitého rozdělení pravděpodobnosti:

kde

-

u

pro normální rozdělení (N) … kr  3

 kr  2 

- pro rovnoměrné (pravoúhlé) rozdělení (N) … kr  3 - pro trojúhelníkové rozdělení (S) … kr  2, 45 - bimodální rozdělení (U) … kr  1 standardní nejistota.

Vhodným způsobem vyjádřený výsledek měření je pak ve tvaru Y  y  U . Tento výsledek je interpretován následujícími způsoby [8], [17]: -

y je nejlepší odhad hodnoty, která by mohla odpovídat měřené veličině Y ;

-

interval definovaný od y  U do y  U , ve kterém se smí předpokládat, že obsahuje velký podíl rozdělení hodnot, které by mohly být odůvodnitelně přiřazeny k Y . Tento interval je také vyjádřen následovně: y  U  Y  y  U .

9.1.6 Korelované zdroje nejistot Jestliže vstupní veličiny X1 , X 2 , , X m jsou korelované, tj. jsou-li na sobě určitým způsobem závislé, musí se uvažovat i jejich kovariance jako jeden z příspěvků k celkové nejistotě. Pak vztah (18) pro výpočet nejistoty u 2  y  výstupní veličiny Y nabývá podoby [8], [11], [17], [36]: [63], [84]: m

m m 1

i 1

i 1 j 1

u 2  y    Ai2u 2  xi   2 Ai Aj u  xi , x j ,

(78)

Strana 79


kde u  xi , x j  je kovariance nejistoty mezi korelovanými veličinami xi a x j , kterou určíme ze vztahu [8], [11], [17], [36]: [63], [84]: u  xi , x j   r  xi , x j  u  xi  u  x j  ,

(79)

kde u  xi  je nejistota veličiny xi ;

u  xj 

nejistota veličiny x j ;

r  xi , x j  součinitel korelace mezi veličinami xi a x j , který se určí

pomocí vztahu [17]:

r  xi , x j  

u  xi , x j 

u  xi  u  x j 

,

(80)

kde r  xi , x j   r  x j , xi  .

Významná korelace mezi dvěma vstupními veličinami (tj. jejich vzájemná vazba) může např. být, jestliže při jejím určení bude použit při pakovaném měření více veličin téhož druhu stejný měřicí přístroj, shodné fyzikální měření etalonu či shodné referenční hodnoty, které mají významnou standardní nejistotu, anebo také navázání jisté série měřidel na jediný společný etalon a podobné vlivy, které se velmi často vyskytují u nepřímých měření. Sílu stochastické závislosti odhadů xi a x j udává korelační koeficient r  xi , x j  , nabývající hodnot 1  r  xi , x j   1 . Jestli jsou odhady xi a x j nezávislé (mají zanedbatelnou vazbu), tak r  xi , x j   0 a změna jednoho nevyvolává předpokládanou změnu druhého. Korelační koeficient r  xi , x j  blížící se k hodnotě +1 anebo -1 vyjadřuje silnou vazbu mezi odhady xi a x j . [17], [36], [84], [85]. Podklady k sepsání této podkapitoly byly: [8], [11], [13], [15], [17]. [31], [34], [36], [51], [63].[84], [85]. Podrobnější teorii nejistot měření najdeme v např. lit. [13] , [17], [84] .

9.2 VYHODNOCOVÁNÍ NEJISTOT NEPŘÍMÝCH MĚŘENÍ V tomto případě máme výstupní veličinu Y , kterou nemůžeme přímo měřit, a která je ve funkčním vztahu f se vstupními veličinami X1 , X 2 , , X m , které můžeme přímo měřit anebo známe jejich odhady, nejistoty a kovariance známe z jiných zdrojů. A tedy [17], [36], [84]:

Y  f  X1 , X 2 , kde

, Xm ,

(81)

f je známá funkce. Odhad y výstupní veličiny Y , který je výsledkem měření, bude [17], [36], [84]:

y  f  x1 , x2 , kde

x1 , x2 ,

, xm  ,

, xm jsou odhady přímo měřených vstupních veličin X1 , X 2 ,

(82)

, Xm .

Nejistota odhadu y výstupní veličiny Y se v případě, že jsou odhady x1 , x2 , nekorelované, určí ze vtahu (18).

, xm

Strana 80


Jestliže jsou odhady x1 , x2 , , xm korelované, je třeba také uvažovat kovariance mezi jednotlivými odhady, které tvoří další složky výsledné nejistoty. V tomto případě se pak nejistota odhadu y výstupní veličiny Y určí ze vtahu [17], [36], [84]: m

m 1

i 1

i 1 j i 1

uc2  y    Ai Aj u  xi , x j    Ai2u 2  xi   2  Ai Aj u  xi , x j , m

m

i 1 j 1

m

(83)

kde u  xi , x j  je kovariance nejistoty mezi navzájem korelovanými veličinami xi a x j , což mohou být dvě vzájemně závislé různé veličiny, nebo také i dvě hodnoty téže veličiny, mezi kterými existuje jistá korelační vazba Zdroje korelací (vzájemných vazeb mezi veličinami) mohou nejčastěji představovat např.: - opakovaná měření různými měřidly, - opakovaná měřrní jedním měřidlem, - měření pomocí sady měřidel (sada měrek, závaží, …), - měření univerzálním měřidlem – multimetrem, - měření přístrojem s konstantní nejistotou v celém rozsahu. Kovariance mezi odhady vlivů jednotlivých zdrojů určují, jak jsou tyto odhady vzájemně ovlivněny společnými zdroji nejistot. K výsledné nejistotě navzájem závislé zdroje nejistot přispívají více či méně podle toho, jak se příslušné nejistoty slučují. Kovariance mohou výslednou nejistotu zmenšit i zvětšit v závislosti na jejich charakteru (zda zdroje působí protichůdně nebo souhlasně na dva uvažované odhady) a také na tvaru funkce, pomocí které jsou vázány na výstupní veličinu. Kovariance mezi jednotlivými vstupními veličinami X i a X j se podobným způsobem jako nejistoty – pomocí metody typu A založenou na statistickém zpracování naměřených údajů, anebo metodou typu B založenou na jiném způsobu zpracování naměřených dat. Ke stanovení kovariancí mezi dvěma odhady xi a x j dvou vstupních veličin (zdrojů nejistot) X i a X j , metodou typu A používáme pouze tehdy, máme-li k dispozici n  n  1 naměřených hodnot xi1 , xi 2 ,

, xin veličiny X i a n  n  1 naměřených hodnot x j1 , x j 2 ,

, x jn

veličiny X j . Jsou-li odhady xi a x j představovány aritmetickými průměry [17], [36], [84]::

xi 

1 n 1 n x , x  x jk ,  ik j n  n k 1 k 1

(84)

pak kovariance určená metodou typu A se vypočítá podle vztahu [17], [36], [84]:

u A  xi , x j   s  xi , x j   kde xik a x j k jsou

n 1    xik  xi    x j k  x j  , n   n  1 k 1

(85)

jednotlivá pozorování veličin xi a x j .

Jestliže jsou pozorování ve skutečnosti nekorelované, očekává se, že hodnota vypočítané kovariance bude blízká nule. Kovariance vyhodnocená metodou B mezi , označená jako uB  xi , x j  , je odlišná od metod

vycházejících ze statistické analýzy naměřených údajů. Kovarianci uB  xi , x j  lze zjistit z technické dokumentace přístroje anebo z jeho certifikátů, z literatury, anebo se určí výpočtem, který se skládá z následujících pěti rámcových kroků [84]:

Strana 81


1) vytipují se zdroje korelací, tj. zdroje závislosti; 2) na základě zkušeností se pro každý zdroj každé dvojice odhadů odhadne korelační koeficient r  xi , x j  , který vyjadřuje míru korelace mezi odhady a který může obecně

nabývat hodnot 1  r  xi , x j   1 . Hodnoty blízké ±1 vyjadřují silnou závislost, hodnoty blízké nule odpovídají slabé závislosti. Příslušná hodnota kovariance se pak určí ze vztahu [17], [36], [84]: uB  xi , x j   r  xi , x j  uB  xi  uB  x j  .

(86)

3) jsou-li dvě vstupní veličiny X1 a X 2 s odhady x1 , x2 funkcemi nezávislých veličin Z1 , Z 2 , , Z m , které lze vyjádřit vztahy [11], [84]:

X 1  g1  Z1 , Z 2 , , Z m  , X 2  g 2  Z1 , Z 2 , , Z m 

(87)

kovariance mezi odhady x1 , x2 se pak určí ze vztahu [11], [84]: m

uB  x1 , x2    A1i A2iuB2  zi  ,

(88)

i 1

kde A1i , A2i jsou koeficienty citlivosti pro funkce g1 , g 2 podle vztahu (59). Na základě znalosti funkčních závislostí vstupních veličin X1 a X 2 na nezávislých veličinách Z1 , Z 2 , , Z m umožňuje vztah (86) určit kovarianci mezi odhady x1 , x2 . To znamená, že je někdy možné obejít jinak nevyhnutelné odhadování hodnoty korelačního koeficientu vhodným sestavením modelu měření. Nahradíme-li veličiny X1 a X 2 v modelu (56) vztahy (85), vzájemně závislé veličiny X1 a X 2 se už nebudou dále v modelu (56) vyskytovat. 4) jsou-li dvě vstupní veličiny X1 a X 2 s odhady x1 , x2 funkcemi závislých veličin Z1 , Z 2 , , Z m , což lze vyjádřit vztahy (85), pak se kovariance mezi odhady x1 , x2 určí ze vztahu [84]:

uB  x1 , x2    A1i A2 j uB  zi , z j    A1i A2i uB2  zi    m

m

i 1 j 1

m

m

m

i 1

i 1 j 1, j  i



A1i A2 j uB  zi , z j ,

(89)

kde u  xi , x j  je známá kovariance mezi odhady zi a z j 5) nelze-li určit korelační koeficient r  xi , x j  a nelze-li se vyhnout korelacím vhodně sestaveným modelem měření, doporučuje se určit maximální vliv korelace na výslednou nejistotu pomocí horní hranice odhadu standardní nejistoty měřené veličiny. Předpokládejme, že vstupní veličiny X1 a X 2 v modelu (56) jsou korelované, přičemž neznáme stupeň korelace. Ostatní veličiny v modelu (56) jsou nekorelované. Pak platí [17], [84]::

Strana 82


m

uB  y    A1uB  x1   A2u B  x2     Ai2u B2  xi   2

i 3

Au

2 2 1 B

 x1   A u

2 2 2 B

m

 x2   2 A1 A2 uB  x1  uB  x2    Ai2u B2  xi  

m

(90)

i 3

  Ai2uB2  xi   2 A1 A2 uB  x1  u B  x2  . i 1

Z toho plyne, že je možné uvádět horní hranici nejistoty, pokud není k dispozici dostatek informací pro přesní ohodnocení kovariancí, a tedy i výsledné nejistoty.

9.3 ZDROJE NEJISTOT Nejistota výsledku měření odráží omezenou možnost znalosti hodnoty měřené veličiny. Úplná znalost hodnoty měřené veličiny by vyžadovala nekonečné množství informací. Veškeré jevy, které nějakým způsobem mohou ovlivnit neurčitost jednoznačného stanovení výsledku měření, a tím vzdalují naměřenou hodnotu od hodnoty skutečné, a také tím způsobují, že výsledek měření nemůže být charakterizován pouze jedním číslem (jedinou hodnotou), se nazývají zdroje nejistot. Při určování nejistot měření je nutné zvážit všechny možné vlivy, které mohou přispívat k celkové nejistotě měření (ne všechny vlivy jsou však relevantní ve všech konkrétních případech). Důležitou roli zde hraje výběr měřící metody, ať je již přímá či nepřímá. Nejistoty měření také ovlivňuje výběr měřících přístrojů (číslicových anebo analogových), použité různých vzorkovačů, filtrů a dalších prostředků v celé trase přenosu a úpravy měřicího signálu. Rušivé vlivy prostředí výrazně přispívají k nejistotám. Vyjmenovat zde veškeré zdroje nejistot není možné, neboť existuje mnoho potenciálních zdrojů nejistot měření. Mezi zdroje nejistot, které se v praxi nejčastěji vyskytují patří např.: - neúplná definice měřené veličiny, - nedokonalá realizace definice měřené veličiny, - nevhodný výběr měřicího přístroje (omezená rozlišovací schopnost přístrojů nebo prahová citlivost) - nereprezentativní (nevhodné) vzorkování – měřený vzorek nemusí reprezentovat stanovenou měřenou veličinu, - nevhodný postup při měření, - nedostatečná znalost vlivu podmínek okolního prostředí na měření nebo nedokonalé měření podmínek okolního prostředí, - subjektivní vychýlení správnosti odečítání z analogových přístrojů, - nepřesné hodnoty konstant a dalších parametrů získaných z vnějších zdrojů a použité v algoritmu redukce dat, - linearizace, interpolace či extrapolace při vyhodnocení, aproximace a předpoklady zahrnuté v metodě a postupu měření, - nepřesné hodnoty etalonů a referenčních materiálů, - kolísání v opakovaných pozorování měřené veličiny za zdánlivě identických podmínek. Zdroje nejistot měření nemusejí být nezávislé a některé z výše uvedených zdrojů mohou ke kolísání hodnot měřené veličiny při opakovaných měření. Některé zdroje nejistot se projevují spíše v nejistotách vyhodnocovaných nejistotou typu A, jiné v nejistotách typu B. Mnohé zdroje ale mohou být příčinou obou skupin nejistot; velmi často dochází k opomenutí jedné ze složek, což může vést k velmi výraznému zkreslení účinku. [31], [34]

Strana 83


9.4 ZAOKROUHLOVÁNÍ VÝSLEDKŮ MĚŘENÍ Aplikací různých matematických vztahů, zejména při statistickém vyhodnocování, se pomocí výpočetní techniky získávají výsledky v podobě dlouhých řetězců číslic. Z technického hlediska takový výsledek je nesmyslem a pro praxi nemá význam. Získaný odhad měřené veličiny lze mnohonásobným opakovaným měřením běžně zpřesnit o jeden řád, maximálně o dva řády, oproti úrovni zobrazovací jednotky, nikoliv však v rozsahu všech desetinných míst, která kalkulačka anebo počítačový program nabízí. Proto je potřeba výsledky měření zaokrouhlit. Zaokrouhlování tak představuje záměnu daného čísla jiným, které nazýváme zaokrouhlené číslo. Zaokrouhlené číslo vybíráme z řady celistvých násobků zvoleného zaokrouhlovacího intervalu. Například pro interval zaokrouhlení 0,1 jsou celistvými násobky např. 11,2; 11,3; 11,4; 11,5; 11,6; 11,7; 11,8; 11,9; pro interval zaokrouhlení 10 lze např. uvést číselnou řadu 1210; 1220; 1230; 1240; 1250; 1260; 1270; 1280; 1290; 1300 atd. Za zaokrouhlené číslo vybereme ten celistvý násobek intervalu, který je danému číslu nejblíže. Například pro interval zaokrouhlení 0,1 bude pro číslo 11,229 zaokrouhlené číslo 11,2; pro číslo 11,249 zaokrouhlené číslo je 11,2; pro číslo 11,251 zaokrouhlené číslo je 11,3; pro číslo 11,275 zaokrouhlené číslo je 11,3; pro interval zaokrouhlení 10 bude např. pro číslo 111,9 je zaokrouhlené číslo 110; pro číslo 114,9 je zaokrouhlené číslo 110; pro číslo 115,1 je zaokrouhlené číslo 120; pro číslo 117,5 je zaokrouhlené číslo 120. V případě, že oba dva celistvé násobky jsou od zaokrouhlovaného čísla stejně vzdáleny, jsou možné dva přístupy zaokrouhlení: 1) za zaokrouhlené číslo se zvolí sudý celistvý násobek. Této variantě se při vyhodnocování výsledků měření dává přednost. Například pro interval zaokrouhlení 1 se čísla 23,5 a 24,5 zaokrouhlí na 24, 2) za zaokrouhlené číslo se zvolí větší celistvý násobek. Tato varianta je rozšířenější při použití výpočetní techniky. Pro předcházející příklad se číslo 23,5 zaokrouhlí na 24, zatímco číslo 24,5 zaokrouhlí na 25. Při zaokrouhlování je v praxi třeba věnovat velkou pozornost případům, kdy se zaokrouhluje opakovaně, neboť vícenásobné zaokrouhlování může vést ke značnému zkreslení výsledku a podstatnému nárůstu chyby, proto se opakované zaokrouhlování velmi nedoporučuje.

9.5 ZPŮSOB ZÁPISU VÝSLEDKŮ MĚŘENÍ V podstatě existují tři základní způsoby, jakými lze prezentovat výsledek měření pomocí nejistot měření, které využívají standardní kombinovanou nejistotu, nebo rozšířenou nejistotu měření, anebo pro speciální případy bilanční tabulku.

9.5.1 Zápis výsledků měření pomocí kombinované standardní nejistoty uc V případě uvedení výsledku měření se standardní kombinovanou nejistotou uc je nutné dodržet tato pravidla: - uvést podrobnou definici měřené veličiny Y , - uvést odhad y měřené veličiny Y spolu s kombinovanou nejistotou měření uc  y  , a také jednotku, ve které jsou nejistota a odhad uvedeny, - je-li to vhodné, uvést relativní kombinovanou standardní nejistotu uc  y  y , y  0 , -

v případě potřeby uvést bilanční tabulku, která je vysvětlena níže.

Strana 84


Pro lepší názornost je vhodné uvést příklad, jakým způsobem je možné prezentovat tentýž výsledek měření – určit hmotnost závaží s nominální hodnotou m  100 g. Známe-li kombinovanou standardní nejistotu, uc  0,35 mg, pak výsledek měření můžeme zapsat jedním z těchto čtyř způsobů: - m  100,021 47 g s (kombinovanou standardní nejistotou) uc  0,35 mg, -

m  100,021 47  35 g , kde číslice v závorkách jsou číselnou hodnotou standardní

-

kombinované nejistoty uc s dekadickým řádem shodným s řádem posledních dvou číslic zápisu výsledku, m  100,021 47  0,000 35 g , kde číslo uvedené v závorkách představuje číselnou

-

hodnotu kombinované standardní nejistoty uc vyjádřené v jednotce uváděného výsledku, m  100,021 47  0,000 35 g, kde číslo následující za symbolem ± je numerická hodnota uc a ne konfidenční interval.

9.5.2 Zápis výsledků měření pomocí rozšířené nejistoty U Při uvádění výsledku měření s použitím rozšířené nejistoty U  kr  uc , která je mírou nejistoty, je třeba: - podat podrobnou definici měřené veličiny Y , - uvést výsledek měření jako Y  y  U a také jednotku pro odhad y a nejistotu U ,

y  0 , pokud je to vhodné,

-

zahrnout relativní rozšířenou nejistotu U y ,

-

uvést hodnotu koeficientu rozšíření k r , která byla použita pro výpočet U ,

-

uvést přibližnou konfidenční úroveň spjatou s intervalem y  U a vysvětlit, jakým způsobem byla učena, v případě potřeby uvést bilanční tabulku

-

Použijeme-li pro názornost údaje z předcházejícího příkladu, pak je možné psát: -

m  100,021 47  0,000 70  g, kde číslo následující za symbolem ± představuje číselnou hodnotu (rozšířené nejistoty) U  kr  uc , s U určenou z (kombinované standardní nejistoty) uc  0,35 mg a kr  2 (koeficientu rozšíření) pro dosažení 95 % pravděpodobnosti konfidenčního intervalu.

9.6 SOUHRN POSTUPŮ PRO VYHODNOCENÍ A VYJÁDŘENÍ NEJISTOTY MĚŘENÍ Při vyhodnocování měření by se mělo vycházet z platných legislativních předpisů a je nutné dodržet následující kroky . [8], [17]: 1. krok – Vyjádření Y - matematické vyjádření závislosti měření (výstupní) veličiny Y na vstupních veličinách X i ve tvaru: Y  f  X1 , X 2 , , X m  . Funkce f musí obsahovat každou veličinu, včetně všech korekcí a korekčních činitelů, které mohou významnou složkou nejistoty přispívat k výsledku měření. 2. krok – Určení odhadu xi

Strana 85


-

určení xi , hodnoty odhadu vstupní veličiny X i , buď na základech statistické analýzy řady pozorování anebo jinými, nestatistickými, metodami.

3. krok – Určení standardní nejistoty a kovariance - vyhodnocení standardní nejistoty u  xi  každého vstupního odhadu xi . Pak pro odhad vstupu získaného ze statistické analýzy řady pozorování je standardní nejistota určena metodou vyhodnocení standardní nejistoty způsobem A. Pro odhad vstupu získaného jinými metodami je standardní nejistota u  xi  určena metodou B vyhodnocení standardní nejistoty; - vyhodnocení kovariancí příslušných odhadů vstupních hodnot, které jsou korelované. 4. krok – Výpočet výsledku měření - výpočet výsledku měření, který je odhadem y měřené veličiny Y z funkčního vztahu f za použití odhadů xi vstupních veličin X i , získaných ve 2. kroku. 5. krok – Určení kombinované standardní nejistoty uc  y  -

určení kombinované standardní nejistoty uc  y  výsledku měření y ze standardních nejistot měření a kovariancí příslušných odhadů vstupů; jestliže měření současně určí více než jednu výstupní veličinu, vypočítá se jejich kovariance.

6. krok – Určení rozšířené nejistoty U , pokud je požadováno - jestliže je požadováno vyjádření rozšířené nejistoty U , jejíž účelem je poskytnout interval od y  U do y  U , v němž se očekává, že bude obsahovat velký podíl rozdělení hodnot, které by mohly být odůvodnitelně přiřazeny k měřené veličině, kombinovaná standardní nejistota uc  y  se vynásobí koeficientem k r , který je obvykle v rozsahu od 2 do 3, k získání U  kr  uc  y  . Pro tento interval je výběr hodnoty k r na základě požadované úrovně konfidence. 7. krok – Záznam výsledku měření - provede se záznam výsledku měření y společně s jeho kombinovanou standardní nejistotou uc  y  anebo rozšířenou nejistotou U ; -

popíše se jakým způsobem byly získány uc  y  anebo U .

9.7 MEZINÁRODNÍ PŘEDPISY TÝKAJÍCÍ SE NEJISTOT MĚŘENÍ V následující kapitole je uveden legislativní přehled týkající se vyhodnocování nejistot měření, které s nimi ať už přímo anebo nepřímo souvisejí. Důležitější dokumenty jsou více rozepsány.

9.7.1 Guide to the Expression of Uncertainty in Measurement Tento dokument vyšel jako předběžná Česká technická norma ENV 13005:1998, později jako ČSN P ENV 13005:2005, která je zmíněna níže. Velmi často se tento dokument označuje zkratkou „GUM“. V podstatě se jedná o základní podkladový dokument pro oblast odhadu, stanovení a vyjadřování nejistoty měření, který obsahuje: - výše zmíněné definice termínů a základních pojmů používaných v rámci problematiky nejistot měření, vysvětlení k těmto termínům a základním pojmům, příklady přístupu k těmto pojmům,

Strana 86


-

postupy pro modelování měření za účelem stanovení odhadů jednotlivých složek a včetně přístupu A a B k vyhodnocení nejistot měření, pravidel pro stanovení kombinované standardní nejistoty (včetně případů vzájemné závislosti jednotlivých zdrojů nejistot), stanovení rozšířené nejistoty měření (včetně obecných pravidel týkajících se volby potřebné hodnoty koeficientu rozšíření), způsob uvádění nejistot, podrobného postupu pro vyhodnocení a vyjadřování nejistot měření.

9.7.2 ČSN P ENV 13005:2005 Pokyn pro vyjádření nejistoty měření Tento „Pokyn“ je norma, tudíž lze jej považovat za dokument s nejvyšším legislativním významem v oblasti vyjadřování nejistot. Tato předběžná norma obsahuje celý obsah směrnice „Směrnice pro vyjadřování nejistoty při měření“ (GUM). Účelem tohoto dokumentu je: - komplexně informovat, jak se zajistí údaje o nejistotě, - poskytnout základ pro mezinárodní porovnání výsledků měření. Tento Pokyn je podkladem k všeobecným zásadám pro vyhodnocení a vyjádření nejistoty měření, které by mohly být použity v mnoha oblastech (od výroby až k základnímu výzkumu). Z tohoto důvodu jsou principy tohoto Pokynu určeny k aplikaci v širokém spektru měření včetně těch, která jsou potřebné pro: - respektování a prosazování zákonů a předpisů, - výzkumné práce v oblastech základního výzkumu, aplikovaného výzkumu a rozvoje ve vědě a technice, - kalibraci etalonů a přístrojů a provádění zkoušek národním systémem měření za účelem umožnění návaznosti s národními etalony, - rozvoj, zachování a porovnání mezinárodních a národních fyzikálních referenčních etalonů včetně referenčních materiálů, - udržování regulace kvality a prokazování kvality ve výrobě. V normě není zřetelný návod pro výpočet nejistot, ten plyne z obecných souvislostí popsaných v této normě. Tato norma má zásadní legislativní význam a je nezávislá na oblasti použití. Tento pokyn však obsahuje několik příkladů, které jsou v příloze H podrobně rozebrány.

9.7.3 ČSN EN ISO 10012:2003 Systémy managementu měření - Požadavky na procesy měření a měřicí vybavení V této normě jsou definovány některé velmi důležité pojmy a termíny, jako jsou systém managementu měření, proces měření, měřicí vybavení, metrologická funkce, metrologická charakteristika, metrologická konfirmace. Výše zmíněné pojmy a termíny nejsou sice pro problematiku nejistot měření základní, ale mají svůj zprostředkovaný význam ve vazbě na nejistotu měření jako neodmyslitelnou součást výsledku měření.

9.7.4 ČSN EN ISO/IEC 17000:2005 Posuzování shody - Slovník a základní principy -

stanovuje všeobecné termíny a definice vztahující se k posuzování shody včetně termínů a definic vztahujících se k akreditaci orgánů posuzujících shodu a k použití posuzování shody k usnadnění obchodu.

Strana 87


9.7.5 ČSN EN ISO/IEC 17025:2005 Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří Norma ISO/IEC dává za povinnost, aby kalibrační laboratoře a zkušební laboratoře měly a používaly postupy pro odhad nejistoty měření. Tato norma poskytuje podrobnější informace o nejistotě měření a umožňuje různé přístupy pro odhad stanovaní nejistoty měření: - laboratoře musí používat vhodné metody vyhodnocování, - všechny zdroje nejistot, které mohou ovlivňovat nejistotu měření, musí být brány v úvahu, - zkušenosti získané při aplikaci dané metody mohou být základem vyhodnocení. - musí být proveden vhodný odhad založený na stávajících znalostech metody (např. včetně údajů o validaci), - zkušenosti získané při aplikaci dané metody mohou být základem vyhodnocení.

9.7.6 ČSN ISO 21748:2012 Návod pro použití odhadů opakovatelnosti, reprodukovatelnosti a pravdivosti při odhadování nejistoty měření V této normě je uvedena metodologie pro odhadování nejistoty přidružené k výsledku měření pomocí normalizované zkušební metody plně vyhovující principům uvedeným v GUM, přičemž využívá dat o způsobu provádění metody získaných v rámci studie zúčastněných laboratoří. Termíny používané v této normě jsou používány ve shodě s ČSN EN ISO/IEC 17025:2005. Obecný model použitý v této normě vyžaduje, aby odhady opakovatelnosti, reprodukovatelnosti a správnosti použité metody byly získány pomocí studie zúčastněných laboratoří v souladu s ISO 5725-2:1994.

9.7.7 ČSN P ISO/TS 21749:2007 Nejistoty měření v metrologických aplikacích – Opakovaná měření a hierarchické experimenty Tato technická specifikace přejímá přístup použitý v GUM a formuluje základní strukturu pro vyjadřování a kombinování složek nejistoty. K této základní struktuře tato technická specifikace připojuje základ statistický, který je podepřen analýzou rozptylu (ANOVA) pro odhadování jednotlivých složek, zejména těch, které jsou založeny na statistických metodách, a tedy označovány jako vyhodnocení nejistot typu A. Stručný popis vyhodnocení nejistot typu B (nestatistické) je začleněn do této technické specifikace. Tato technická specifikace: - pokrývá experimentální situace, v kterých mohou být složky nejistoty odhadnuty ze statistické analýzy opakovaných měření, zařízení, kontrolních etalonů anebo zkušebních položek, - poskytuje metody získávání nejistot měření pouze z hierarchických návrhů s jednou, dvěma a třemi úrovněmi faktoru. Nepokrývá však složitější experimentální situace, kdy existuje interakce mezi vlivy zařízení a vlivy operátora anebo křížový vliv, - nelze použít, pokud nemohou být opakována měření, jako je tomu v případě destruktivních zkoušek měření anebo měření jsou prováděna na dynamicky kolísajících systémech (např. elektronové proudy, telekomunikační systémy, průtok kapaliny).

Strana 88


9.7.8 TNI 01 0115:2009 Mezinárodní metrologický slovník - Základní a všeobecné pojmy a přidružené termíny (VIM) V této technické normalizační informaci je zavedena ISO/IEC Guide 99:2007. Byla vydána jako český překlad k „International Vocabulary of Metrology – Basic and general concepts and associated terms (VIM), Third Edition, ISO, 2007.“ Jsou zde definovány a vysvětleny nejdůležitější pojmy a termíny z oblasti legální metrologie, činností spojených s legální metrologií, dokumenty a značky používané v oblasti legální metrologie, jednotky měření a měřidla ve vazbě na legální metrologii. Tato technická normalizační informace přímo neobsahuje definice týkající se pojmů a termínů z oblasti nejistot měření. V oblasti legální metrologie lze předpokládat využití nejistot měření, a to zejména ve vazbě na postupy posouzení shody měřidel a ve vazbě na ověřování měřidel.

9.7.9 TNI 01 4109-1:2011 Nejistota měření - Část 1: Úvod k vyjadřování nejistot měření (Pokyn ISO/IEC 98-1) Tato technická normalizační informace je českou verzí normativního dokumentu ISO/IEC Guide 98-1:2009. Tato technická normalizační informace je úvodem k nejistotě měření, GUM, Doplňkům GUM a dalším dokumentům, které GUM podporují. Je směrován především k měření veličin, které jsou charakterizovány kontinuální proměnnou veličinou (např. délkou, teplotou, časem a látkovým množstvím).

9.7.10 TNI 01 4109-3:2011 Nejistoty měření - Část 3: Pokyn pro vyjádření nejistoty měření (GUM:1995) (Pokyn ISO/IEC 98-3) Tato technická normalizační informace je českou verzí normativního dokumentu ISO/IEC Guide 98-3:2008 vydaného Technickým výborem ISO. Tento pokyn nahrazuje dokumenty ČSN P ENV 13005:2005. Tento Pokyn: - má komplexně informovat, jak se zjistí údaje o nejistotě, - má poskytnout základ pro mezinárodní porovnání výsledků měření, - stanovuje základní pravidla pro vyhodnocování a vyjadřování nejistoty při měření (lze jej použít mnoha různých oborech a pro různé úrovně přesnosti), - se primárně týká vyjadřování nejistoty při měření dostatečně definované (měřené) fyzikální veličiny, kterou lze charakterizovat jedinečnou a jednoznačnou hodnotou, - lze použít i k vyhodnocování a vyjadřování nejistoty ke koncepčnímu navrhování a teoretických analýzám experimentu, měřicích metod a komplexních systémů a komponent, - popisuje pouze základní pravidla pro vyhodnocování a vyjadřování nejistoty měření, nikoliv podrobné technologické pokyny.

9.7.11 TNI 01 4109-4:2011 Nejistota měření - Část 4: Úloha nejistoty měření při posuzování shody Tento normativní dokument obsahuje příklady ilustrující jednotlivá doporučení. Představovanou koncepci lze dále rozšířit na obecnější problémy posuzování shody, založené na měření souboru skalárních znaků. Této dokument je hlavně určen členům normalizačních organizací, akreditačním orgánům a personálu zkušebních laboratoří, inspekčních orgánů, certifikačních orgánů, správních orgánů a také manažerům kvality.

Strana 89


9.7.12 TNI 01 4109-3.1:2011 Nejistota měření - Část 3: Pokyn k vyjádření nejistoty měření (GUM 1995) Doplněk 1: Šíření rozdělení užitím metod Monte Carlo (Pokyn ISO/IEC 98-3/Doplněk 1) Tento Doplněk poskytuje obecný numerický přístup, konzistentní s širokými principy GUM [ISO/IEC Pokyn 98-3:2008, G.1.5], pro provádění výpočtů vyžadovaných jako část vyhodnocení nejistoty měření. Přístup je použitelný na libovolné modely s jednou výstupní veličinou, kde vstupní veličiny jsou charakterizovány libovolnými hustotami pravděpodobnosti (PDF).

9.7.13 EA 4/02 Vyjadřování nejistot měření při kalibracích Tento dokument je odvozen z GUM a byl vydán v roce 2001. Někdy se jedná o zjednodušení přístupu. Je využitelný hlavně v oblasti kalibračních laboratoří pro provádění kalibrací měřidel. V tomto dokumentu jsou uvedeny principy a požadavky na stanovování nejistoty měření při kalibracích a pro její uvádění v kalibračních listech. V základním textu dokumentu jsou uvedený základní zásady a definice používaných termínů, postupy pro stanovení nejistot měření pro odhady hodnot vstupních veličin, postup při výpočtech standardních nejistot, odhadu hodnoty veličiny výstupní, postup pro stanovení nejistoty měření, pravidla pro vyjadřování nejistot v kalibračních listech a podrobný postup pro výpočet nejistoty měření. Základní text dokument je doplněný o přílohy, které obsahují přehled nejdůležitějších termínů, vyhodnocování nejlepší měřící schopnosti, určování zdrojů nejistoty měření, problematiku korelovaných (závislých) vstupních veličin, odvození koeficientu rozšíření z efektivního stupně volnosti a hlavně vzorových příkladů stanovení nejistot kalibrací pro různé obory kalibrací. Tento dokument je možné zdarma získat v českém překladu z internetových stránek Českého Institutu pro akreditaci, o.p.s.: http://www.cai.cz/Download.ashx?Type=Document&Id=4870.

9.7.14 ILAC-G17:2002 Zavádění k koncepce stanovení nejistot zkoušení v návaznosti na aplikaci normy ISO/IEC 17025 Tento stručný dokument byl zaveden až v březnu roku 2004 a slouží především jako organizační směrnice. Deklaruje význam nejistot v závislosti na normu ISO/IEC 17025. Tento dokument obsahuje terminologii vztahující se k nejistotám měření, určuje hlavní zdroje nejistot a pomáhá při zavádění nejistot. V tomto dokumentu nejsou vyřešené příklady. Zdarma si lze tento dokument stáhnout z internetových stránek Českého Institutu pro akreditaci, o.p.s.: http://www.cai.cz/Download.ashx?Type=Document&Id=5144 .

9.7.15 ILAC-P14:01/2013 Politika ILAC pro nejistoty při kalibraci Tento dokument, popisující politiku, se zabývá odhadem nejistoty měření a jejím vyjádřením v kalibračních listech/certifikátech akreditovaných laboratoří a vyhodnocováním „měřící kalibrační schopnost“ (CMC) v rozsahu akreditace v souladu se zásadami dohodnutými mezi ILAC a BIPM. Tato politika stanoví požadavky a návody vztahující se k odhadu a stanovení nejistoty při měření a kalibraci, které se vztahují na akreditační orgány, jimi akreditované laboratoře a výrobce referenčních materiálů provádějící kalibraci a měření s cílem zajistit harmonizovaný výklad Pokynu GUM a konzistentní aplikaci CMC ze strany členských organizací ILAC za účelem posílení důvěryhodnosti ujednání ILAC (ILAC MRA).

Strana 90


Tento dokument stanoví politiku ILAC týkající se požadavků na hodnocení nejistoty měření u kalibrace a měření, hodnocení schopnosti kalibrace a měření (CMC) a udávání nejistoty v kalibračních certifikátech/listech a protokolech/certifikátech o měření. Tento dokument platí pro kalibrační laboratoře, laboratoře provádějící referenční měření v oblasti laboratorní medicíny a pro výrobce certifikovaných referenčních materiálů, poskytujících služby v oblasti kalibrace a měření, kteří se odkazují na svou akreditaci podle ujednání ILAC MRA. Příslušné části této politiky se mohou rovněž vztahovat na zkušební laboratoře provádějící interní kalibrace. Tento dokument lze zdarma získat v českém překladu z internetových stránek Českého Institutu pro akreditaci, o.p.s.: http://www.cai.cz/Download.ashx?Type=Document&Id=5148.

9.7.16 EA 4/16 Směrnice EA o vyjadřování nejistoty v kvantitativním zkoušení Příručka vychází z dokumentu GUM a byla vydaná v prosinci roku 2004. Tato příručka dává návod na výpočet nejistot pouze jako kombinovaný odkaz na GUM a neobsahuje žádné vyřešené příklady. Tuto příručku pro určování nejistot lze doporučit, neboť: - je všeobecně rozšířenou a používanou příručkou, - je jednoznačně vázána na normu ČSN EN ISO/IEC 17025, - obsahuje potřebnou terminologii pro určování nejistot měření, - podává i další informace související s problematikou nejistot. V českém jazyce lze zdarma tento dokument získat z internetových stránek Českého Institutu pro akreditaci, o.p.s.: http://www.cai.cz/Download.ashx?Type=Document&Id=5141.

9.7.17 TPM 0050-92:1992 Etalony - Vyjadřování chyb a nejistot, TPM 005193:1993 Stanovení nejistot při měřeních (2 díly) Tyto technické předpisy metrologické, které vyšly v roce 1992 a 1993, byly v ČSFR a následně pak v ČR prvními ucelenými příručkami, které poskytovaly informace o nejistotách měření a o kalibraci. Dlouhou dobu byly jediným zdrojem pro stanovení postupu výpočtu. Tyto TPM jsou dosud platné a pořád lze v nich nalézt cenné informace. Tyto příručky neobsahují řešené příklady. Ale jako jediné dávají návod ke stanovení nejistoty typu A při méně než deseti opakovaných měření. Tyto TPM nejsou rozsáhlé a objasňují matematické souvislosti.

9.7.18 Další normy a předpisy S vyhodnocováním nejistot, ať už přímo či nepřímo souvisejí i další celkem důležité normy a předpisy: EA 4/07 – Návaznost měřicího a zkušebního zařízení na státní etalony Tato příručka byla vydána pod označením EAL - G12 v říjnu roku 1996 a je určena pro laboratoře, aby splnily požadavky na návaznost měřidel obsaženým v ISO 9000 a EN 45001. V této příručce je definována kalibrace a návaznost, neobsahuje však návod pro provádění kalibrací, ale popisuje a objasňuje hierarchii etalonů při realizování návaznosti. Tento dokument přímo souvisí s ČSN EN ISO/IEC 17025, neboť zmiňuje akreditované laboratoře. Je to dobrý učební materiál v oblasti problematice návaznosti, v kterém je uvedený návod se sestavení schémat návaznosti měřidel. Tento dokument lze zdarma získat v českém překladu z internetových stránek Českého Institutu pro akreditaci, o.p.s.: http://www.cai.cz/Download.ashx?Type=Document&Id=5139

Strana 91


VDA 5 Způsobilost kontrolních procesů Tato příručka č. 5 v řadě VDA je určena pro automobilový průmysl, která sebe sama deklaruje jako příručku potřebnou pro geometrické veličiny. Hlavní cíl této příručky je způsobilost kontrolních procesů, která je zde stanovena na základě výpočtu nejistot měření. Tato příručka: - obsahuje jasnou metodiku výpočtu nejistot měření a dá se říci, že ze všech uvedených zdrojů je asi tím nejlepším dokumentem vyhodnocování nejistot měření, - obsahuje srozumitelně řešené příklady, - je vhodná pro lidi, kteří se teprve seznamují s oblastí vyhodnocování nejistot měření, - nejistoty měření uvádí do širších souvislostí (prokazování shody, způsobilost), - je hlavně určena pro praxi. ČSN ISO 3534-1:2010 Statistika - Slovník a značky - Část 1: Obecné statistické termíny a termíny používané v pravděpodobnosti - tato norma obsahuje termíny a definice základních pojmů z oblasti matematické statistiky a počtu pravděpodobnosti, - vysvětlujícími poznámkami anebo příklady je doplněna většina definic, - pro nějaké termíny norma uvádí doporučení značení, - informativní přílohy obsahují diagramy, díky kterým jsou vzájemné vztahy mezi definovanými pojmy názorně ukázány. ČSN ISO 3534-2:2010 Statistika - Slovník a značky - Část 2: Aplikovaná statistika - tato norma obsahuje termíny a definice základních pojmů z oblasti aplikované statistiky, zejména z oblasti sběru a získávání dat, vzorkování, statistických přejímek, statistického řízení jakosti a statistické regulace procesů. a počtu pravděpodobnosti, - většina definic je doplněna vysvětlujícími poznámkami anebo příklady, - pro nějaké termíny norma uvádí doporučení značení, - informativní přílohy obsahují diagramy, které názorně ukazují vzájemné vztahy mezi definovanými pojmy. ČSN ISO 3534-3:2001 Statistika - Slovník a značky - Část 3: Navrhování experimentů Tato norma vymezuje termíny z oblasti navrhování experimentů. Jsou zde uvedeny obecné termíny týkající se této oblasti. Tato norma se zabývá i uspořádáním experimentů a statistickými metodami analýzy získaných výsledků těchto experimentů. V této normě je vysvětlen teoretický a praktický význam jednotlivých termínů pomocí množství poznámek k definovaným termínům, kterými je norma bohatě vybavena. Praktický význam definovaných termínů je ilustrován na řadě konkrétních příkladů. ČSN ISO 5725-1 až 6:1997 Přesnost (správnost a shodnost) metod a výsledků měření Tato norma hlavně v první své části obsahuje důležité definice pojmů a termínů z oblasti přesnosti, shodnosti a správnosti metod a výsledků měření, a tedy definuje pojmy, které s nejistotou měření souvisejí, příp. v dokumentech zabývajících se měřením a nejistotami měřením jsou často zmiňovány. Jedná se tedy o definice termínů a pojmů z následujících oblastí: - obecné zásady a definice z oblasti přesnosti, shodnosti a správnosti metod a výsledků měření, - definice termínů z oblasti stanovení opakovatelnosti a reprodukovatelnosti normalizovaných metod měření, - definice termínů z oblasti měr shodnosti, přesnosti a správnosti normalizovaných metod měření, - popisy metod stanovení správnosti, shodnosti a přesnosti normalizovaných metod měření. Strana 92


Tato norma se skládá se z následujících šesti částí: - část 1 - Obecné zásady a definic, - část 2 - Základní metody pro stanovení opakovatelnosti a reprodukovatelnosti normalizované metody měření, - část 3 - Mezilehlé míry shodnosti normalizované metody měření, - část 4 - Základní metody pro stanovení správnosti normalizované metody měření, - část 5 - Alternativní metody pro stanovení shodnosti normalizované metody měření, jako jediná vyšla až v roce 1999, - část 6 - Použití hodnot měr přesnosti v praxi. K sepsány této kapitoly byly použity následující literární zdroje: [4], [5] [6], [7], [8], [9], [11], [12], [15], [16], [17], [18], [19], [31], [34], [36], [51], [63], [84], [85].

Strana 93


10 ZDROJE NEJISTOT PŘI MĚŘENÍ TEPELNÉ POHODY 10.1 ZDROJE NEJISTOT PŘI MĚŘENÍ RYCHLOSTI PROUDĚNÍ Na pracovišti bylo testováno několik anemometrů, kromě profesionálního přístroje TESTO 445 se sondou se žhavenou kuličkou, také podobné vlastní konstrukce se snímači v podobě žhavených tranzistorů. Výsledky různých měření lze z pohledu nejistot shrnout do konstatování, že jejich základními zdroji jsou:  umístění snímače  všesměrovost snímače  citlivost na okolní vlivy, především na průvan a turbulence vzduchu v místnosti  teplota v místnosti – při vyšších teplotách nad 30 °C se nejistota měření zvyšuje

10.2 ZDROJE NEJISTOT PŘI MĚŘENÍ STŘEDNÍ RADIAČNÍ TEPLOTY Za základ měření střední radiační teploty byl v souladu s normou vzat kulový teploměr. Použit byl jak profesionální Vernon – Joklův kulový teploměr se stereoteplotním válcem (o průměru 100 mm), průmyslově dodávané (polo-)kulové teploměry s čidly Pt 100 od firmy Domat o průměru 37,3 mm nástěnné čidlo ASTF i čidla vlastní konstrukce s teploměry Pt100 a průměru necelých 40 mm. U klasického kulového teploměru se předpokládá ustálení jeho vnitřní teploty po cca 30 až 45 minutách, u teploměrů s čidlem Pt100 lze očekávat dobu ustálení nepatrně kratší. Základními zdroji nejistot zde jsou:  umístění snímače vůči zdrojům tepla  proudění vzduchu v místnosti (průvany)  chyby obsluhy  sluneční záření do místnosti přes okna a rovněž jeho odrazy od lesklých předmětů a stěn ve sledovaném prostoru  častý pohyb lidí a předmětů s odlišnou teplotou od teploty vzduchu v blízkosti snímačů Zjednodušeně tedy lze říci, že pro oba faktory, jak rychlost proudění vzduchu, tak i střední radiační teplotu se negativní vlivy – zdroje nejistot – shodují. Abychom je eliminovali alespoň v globálním projevu, byla postavena ověřovací komora. Jak ukáží pozdější výsledky, velmi výrazně přispěla k stabilizaci výsledků a minimalizaci nejistot měření.

10.3 ZDROJE NEJISTOT PŘI MĚŘENÍ TEPLOTY Problematika měření teplot při analýze prostředí se dělí na dvě skupiny. Tou první je měření teploty dotykově a tou druhou je bezdotykové měření teplot. Nejčastěji jsme se zabývali testováním dotykových teploměrů. Nesprávně zvolená přesnost měření zapříčiní nejistotu měření. Dalším zdrojem nejistot měření je jejich nesprávné použití a špatně zvolené umístění snímačů, např. u okna, kde jsou nejvíce ovlivněny slunečním zářením anebo průvanem. Nejistotu měření přináší také lidský faktor – odečet na stupnici teploměru. U bezdotykového měření teploty dochází k velkým nejistotám měření, pokud správně nenastavíme emisivitu.

Strana 94


11 SNÍMAČE A PŘÍSTROJE VHODNÉ PRO MĚŘENÍ JEDNOTLIVÝCH PARAMETRŮ TEPELNÉ POHODY Tato kapitola se věnuje analýzou trhu dostupných snímačů pro sledování a hodnocení tepelného stavu prostředí. A následné doporučení nejvhodnějších snímačů, příp. systémů, měření.

11.1 SNÍMAČE A PŘÍSTROJE PRO MĚŘENÍ TEPLOTY VZDUCHU V dnešní době je možné vybrat si z obrovského množství snímačů pro měření teploty vzduchu, které pracují na různých principech. V laboratořích a v domácnostech se i v dnešní době stále používají kapalinové dilatační teploměry. Dále pak bimetalové teploměry. V praxi se ale mnohem častěji používají elektrické teploměry, např. odporové (Pt100 anebo PTC či NTC) anebo termočlánky. Snímače pro měření teploty vzduchu by měly splňovat přesnost měření, která je ±0,2 °C.

11.1.1 Sensit – snímače teploty do interiéru Snímače do interiéru jsou odporové snímače. Tyto snímače jsou určeny pro měření teploty plynných látek v prostorech, které jsou chráněny proti vodě, a provozech s chemicky neagresivním prostředím.. Snímač tvoří plastová hlavice, ve které se umístěna svorkovnice s umístěných odporovým čidlem teploty. Standardní měřicí rozsah těchto snímačů je -30°C až 100 °C. Za teplotní čidlo lze zvolit Pt100, Pt1000, Ni1000 anebo termistor NTC. Třída přesnosti je pro: - Ni čidla: třída B, t    0, 4  0,007t  , pro t  0C; t    0, 4  0,028 t  , pro t  0C.

-

Pt čidla: třída B dle IEC 751, t    0,3  0,005 t  , ve °C;

-

NTC 20 KΩ: ±1 °C pro rozsah 0 až 70 °C.

Obr. 42: Snímač teploty do interiéru firmy Sensit [75]

11.1.2 Sensit – snímače teploty s kabelem Snímače s kabelem jsou určeny pro kontaktní měření teploty plynných, kapalných a pevných látek v různých odvětvích průmyslu. Snímač se skládá z kovového pouzdra, ve kterém je umístěno odporové čidlo teploty a přívodního kabelu. Odporové čidlo může být např. použito Pt100, Pt1000, Ni 1000 anebo jiné. Zapojení snímačů je většinou dvouvodičové, na přání tří- nebo čtyřvodičové. Snímače nejsou určeny pro chemicky agresivní provoz. Třída přesnosti je stejná jako v případě interiérového snímače teploty.

Strana 95


-

Obr. 43: Snímače teploty s kovovým pouzdrem a kabelem firmy Sensit [74] Snímač TG 4 Pt100/3850: -

teplotní rozsah: -30°C až 200 °C; třída přesnosti: t    0,3  0,005 t  , ve °C; zapojení: dvouvodičové; odpor přívodního kabelu: 0,16 Ω / 1 m. vzhledem k tomu, že se jedná o dvouvodičové zapojení, je nutné ještě připočíst vliv odporu vedení přívodního kabelu, při teplotě 0 °C je vliv odporu vodičů 0,41 °C / 1m.

Obr. 44: Snímač TG4 - mosazné pouzdro o průměru 4,6 mm firmy Sensit [74]

11.1.3 Sensit – Přenosný ukazovací přístroj SENSITEST 204C Tento přenosný přístroj s teplotními sondami je určen pro měření teploty pevných, plynných a kapalných látek. Teplotní sondy jsou k přístroji připojeny přes konektor CINCH. Mohou mít teplotní čidla Ni 1000/6180 třídy přesnosti A. Teplota je u tohoto typu přístroje měřena s rozlišením 1 °C. U varianty SENSITEST 204C je teplotní rozlišení 0,1 °C. Maximální teplotní rozsah je -30 až 250 °C. Přesnost měření teploměru včetně sondy je pro 30 až 250 °C: ±(0,4% z rozsahu + 1 digit).

Obr. 335: Sensit – přenosný ukazovací přístroj SENSITEST 204C [73]

Strana 96


11.1.4 Comet - COMMETER D0241 Teploměr čtyřkanálový Pt1000 Tento teploměr je určen pro přímá měření a záznam teploty do své vnitřní paměti, s možností zobrazení rozdílu teplot mezi kanály. Je možné zapojit jednu anebo až čtyři sondy teploty s odporovým senzorem Pt1000/3850ppm, příp. Ni1000/6180ppm. Teplotní rozsah se liší dle použitého čidla: Pt1000: -200 až +500°C; Ni1000: -50 až +250°C. Základní přesnost měření: ±0,3 °C, rozlišení 0.1°C od –99.9 do +500.0°C, jinak 1°C. Přesnost (včetně sondy se senzorem Pt1000/3850 s přesností ±(0,15 + 0,002 | t | ) ): ± (0,45 + 0,004 | t | ) °C v rozsahu -100 až +500 °C ± 0,01 t | °C v rozsahu pod -100 °C Přesnost (včetně sondy se senzorem Ni1000/6180 s přesností ±(0,15 + 0,002 | t | ) ): ± 0,4 °C v rozsahu -50 až +100 °C ± 0,5 % z měřené hodnoty v rozsahu +100 až +250 °C Přesnost vstupu (bez sondy) nastaveného pro senzor Pt1000/3850: ± 0,6 % z měřené hodnoty v rozsahu -200 až -50 °C ± 0,3 °C v rozsahu -50 aţ +100 °C ± 0,3 % z měřené hodnoty v rozsahu +100 až +500 °C Přesnost vstupu (bez sondy) nastaveného pro senzor Ni1000/6180: ± 0,2 °C v rozsahu -50 až +100 °C ± 0,2 % z měřené hodnoty v rozsahu +100 až +250 °C

Obr. 46: Comet – COMMETER D0241 Teploměr čtyřkanálový Pt1000 [25]

11.1.5 Platinové teplotní čidlo Pt100 – 100R Tento typ platinového čidla byl u nás na ústavu hojně používán při měření střední radiační teploty, neboť toto čidlo je velmi malé a cenově velmi příznivé.. Platinové čidlo je třídy přesnosti B, 0,2 %. Rozsah teplot je -50 až 500 °C. Hodnota odporu je 100±0,12 Ω. Datasheet je dostupný na: http://www.gme.cz/img/cache/doc/530/109/platinove-teplotnicidlo-pt100-100r-datasheet-1.pdf

Obr. 47: platinové teplotní čidlo Pt100 – 100R z GM [30] Strana 97


11.2 SNÍMAČE A PŘÍSTROJE PRO MĚŘENÍ RYCHLOSTI VZDUCHU V této části budou popsány přístroje a sondy pro měření rychlosti proudění, které jsou vhodné pro určení rychlosti proudění jako parametru tepelné pohody. To znamená, že sondy či snímače musí umět změřit i malé rychlosti proudění.

11.2.1 TESTO – Robustní sonda pro měření rychlosti proudění (0635 1549) Robustní sonda se žhavenou kuličkou o průměru D = 3 mm.. Tato sonda umožňuje měřit dolní rozsah rychlosti proudění vzduchu a také teplotu vzduchu. Jedná se o cenově dostupnou rychlostní sondu. Snímač je žhavená kulička pro měření rychlosti proudění vzduchu, NTC pro měření teploty vzduchu. Měřicí rozsahy jsou: 0 až 10 m  s1 a 20 až 70 °C Přesnost:   0,03 m  s1  5% z naměřených hodnot   0 až 10 m  s1 

Obr. 48: Anemometrická sonda se žhavenou kuličkou firmy TESTO [82]

11.2.2 LumaSense Technologies – INNOVA rychlostní sonda (MM0038) Tento snímač je založen na principu konstantního rozdílu teplot. Tato sonda se doporučuje použít pro měření rychlosti proudění v místnostech, neboť rychlostní čidlo umožňuje měřit nízké rychlosti proudění a také velmi rychle reaguje na změny v rychlostech proudění vzduchu. Tento snímač je všesměrový.

Obr. 49: Rychlostní sonda INNOVA MM0038 [55] Rozsah měření je 0 až 10 m/s; doba odezvy: <0,2 s až 90 % skokové změny. Přesnost se liší v závislosti na rychlosti proudění vzduchu: wa < 1 m/s: ±(0.05 wa + 0,05) m/s pro každý tok vzduchu ve směru většího jak 15° ze zadní části osy snímače.; pro 1< wa < 10 m/s: obvykle lepší jak ±0.1 wa kolmo k ose snímače a typicky lepší jak ±0.25 wa ze směru toku většího jak 15°C od zadní osy snímače.

11.2.3 Digitální tranzistorový termoanemometr V rámci projektu GAČR 101/09/H050 – Výzkum energeticky úsporných zařízení pro dosažení pohody vnitřního prostředí byl na naší fakultě vyvinut a zrealizován jako funkční vzorek tento digitální tranzistorový anemometr z důvodu potřeby jednoduchého měření rychlosti proudění pro potřeby hodnocené tepelného stavu prostředí a jeho regulaci. Aby bylo možné měřit i malé rychlosti proudění, je založen na žárovém principu. Čidlo je všesměrové.

Strana 98


Měřicí rozsah rychlosti proudění je 0 až 4 m/s, rozlišovací schopnost je 0,01 m/s a nejistota měření tohoto snímače je 0,05 m/s.

Obr. 50: Digitální tranzistorový termoanemometr; vyvinutý[41] Výhodou tohoto snímače je jeho velmi nízká cena. Více informaci o tomto snímači je možné se dozvědět z webové stránky: http://www.energetickeforum.cz/fsi-vut-v-brne/snimacpro-monitorovani-rychlosti-proudeni-vzduchu

11.3 SNÍMAČE A PŘÍSTROJE PRO MĚŘENÍ STŘEDNÍ RADIAČNÍ TEPLOTY Tato kapitola se zabývá měřením střední radiační teploty. Jak už bylo uvedeno v kapitole Error! Reference source not found., střední radiační teplota se měří kulovými teploměry.

11.3.1 TESTO – kulový teploměr pro měření sálavého tepla (0554.0670) Tento kulový teploměr je o průměru 150 mm. Jako teplotní čidlo je použit termistor NTC. Jedná se o typ Vernonova kulového teploměru. Měřící rozsah je 0 až 120 °C. Přesnost snímače vyhovuje normám zabývajících se hodnocením tepelné pohody člověka, tzn.: 0,5 °C  0 až 49,9 °C  ,  1 °C 50 až 120 °C  . Doba odezvy je přibližně 30 minut.

Obr. 51: Kulový teploměr o průměru 150 mm (TESTO) [75]

11.3.2 RPTF2 Visuté čidlo teploty (kulový teploměr) Tento kulový teploměr (čidlo RPFT2) o průměru 50 mm je vyrobený z plastické hmoty černé barvy, viz. Obr. . Je to analogové čidlo pro měření teploty v místnosti s pasivním výstupem pro měření ve větších prostorech, např. v halách. Je vyroben tak, že díky své konstrukci měří i sálavou teplotu. Používá se pro monitorování, měření, záznam a regulaci teplot v místnostech, skladech a dalších rozlehlých průmyslových interiérech. Tato čidla jsou určena pro měření v běžném, chemicky neagresivním prostředí. Tento kulový teploměr využívá snímací prvek Pt1000 nebo jiný, Pt100, Ni1000-5000, Ni1000-6180, NTC1,8k Ω, jehož signál je převeden na svorky. Měřicí rozsah je -30 až 75 °C. Přesnost třídy B odpovídající normě EN 60751. Přívodní kabel k čidlu je vyroben z PVC, LiYY (2x0.25 mm2) délky 1.5 m.

Strana 99


Obr. 52: RPFT2 Vysuté čidlo teploty – kulový teploměr firmy Domat Control Systém [28]

11.3.3 ASTF Nástěnné čidlo teploty (polokulový teploměr) Tento polokulový teploměr od firmy Domat Control System (viz. Obr. ) se používá pro měření sálavé teploty a teploty vzduchu. Koule je vyrobená z plastu o průměru 37,3 mm. Jako měřicí prvek se používá Pt1000, IP65, další varianty jsou Pt100, Ni1000-5000, Ni10006180, NTC1,8k Ω. Měřicí rozsah je -30 až 75 °C.

Obr. 53: ASTF Nástěnné čidlo teploty (polokulový teploměr) firmy Domat Control Systém [27]

11.3.4 Vyvíjený snímač – polokulový plastový snímač V rámci projektu GAČR 101/09/H050 byl kromě již výše zmíněného tranzistorového termoanemometru navržen a zrealizován polokulový plastový snímač radiační teploty o průměru 39,6 mm. Tento snímač byl natřen černou matnou barvou, aby mohl pohlcovat vyzařování z ploch prostoru, jak udává norma ČSN EN IS 7726. Za teplotní čidlo byla zvolena miniaturní Pt100, popsaná v kap. 11.1.5. Koule je vyrobena z plastu o průměru 39,6 mm. Uvnitř koule je teplotní čidlo popsané kap. 11.1.5. Lze použít i jiné teplotní čidlo, např. Pt1000. Přívodní kabel je dvoulinka o délce 1 m s banánky pro zapojení do měřicího zařízení METEX. Měřicí rozsah je -30 až 50 °C. Přesnost přístroje je ±0,2 °C.

Obr. 54: Vyvinutý plastový polokulový teploměr o průměru 39,6 mm

Strana 100


12 ANALÝZA NEJISTOT VYBRANÝCH SNÍMAČŮ V této kapitole jsou rozebrány jednotlivá měření faktorů tepelné pohody. Nejvíce jsou zde rozebrány nejistoty při měření střední radiační teploty. Dále pak jsou zde zmíněny problémy týkající se měření, které je prováděno volně v místnosti laboratoře. Tyto měření jsou velmi ovlivněna a často znehodnocena vlivy okolního prostředí – zejména slunečním zářením a také průvanem. Jak sluneční záření může ovlivnit měření je patrné z Obr. 55. Uvedené měření operativní teploty bylo prováděno pomocí dvou teploměrů (pomocí Vernon – Joklova teploměru o průměru 100 mm se stereoteplotním válcem a pomocí nástěnného „ASTF“ polokulového čidla firmy Domat) na stole v laboratoři.

Obr. 55: Graf závislosti operativní teploty na čase (z 10. 12. 2011) Aby bylo možné určit nejistoty měření, bylo potřeba zaručit téměř shodné podmínky měření při opakovaných zkouškách. To se nám podařilo díky vyvinuté testovací a kalibrační komoře na naší fakultě v rámci projektu GAČR 101/09/H050 – Výzkum energeticky úsporných zařízení pro dosažení pohody vnitřního prostředí.

12.1 TESTOVACÍ KOMORA Testovací komora byla navržena a zkonstruována pro potřeby objektivního prvotního testování jednotlivých vyvíjených snímačů pro hodnocení tepelného stavu prostředí. Tato komora z větší části odstíní negativní vlivy okolního prostředí, které při testování mimo ni zkreslovaly měření. Komora minimalizuje vliv nerovnoměrně rozložené radiační teploty na tepelný stav prostředí a také vliv rychlosti proudění vzduchu při porovnávání a testování snímačů tepelné pohody. Testovací komora byla vyrobena jako mobilní zařízení s nastavitelnými všemi rozměry, tj. s nastavitelnou šířkou, délkou a výškou. Tím lze dosáhnout testovacího prostoru cca 6 až 15 m3. Konstrukce komory je tvořena čtyřmi nastavitelnými stojany, které jsou navzájem propojené tyčemi, na kterých je zavěšen závěs skládající se z 6 kusů černé látky o délce 2 m a šířce 1,4 m. Tyto závěsy jsou k sobě spojeny pomocí kolíčků. Do stojanů je možné

Strana 101


vsunout trubky, které nesou vrchní část komory. V horní části komory je pět regulovatelných vyměnitelných ventilátorů k řízení odsávání vzduchu. Součástí testovací komory je měřicí a regulační systém skládající se z ověřovaného a srovnávacího senzoru, anemometru pro měření rychlosti proudění vzduchu a turbulence, teploměru, vlhkoměru a případně další měřicí techniky, a regulovatelného tepelného zářiče.

Obr. 56: Měřicí pracoviště uvnitř testovací komory [52] 28,00 27,50 27,00

teplota [°C]

26,50 26,00 25,50 25,00 24,50 24,00 23,50 23,00 0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

čas [min] měřeno v laboratoři mimo testovací komoru

měřeno v komoře bez ventilátorů

měřeno v komoře se zapnutými ventilátory

Obr. 57: Porovnání výsledků měření tepelného stavu prostředí pomocí kulového teploměru [52]

Strana 102

100


V testovací komoře byla provedena řada měření operativní teploty pomocí kulových teploměrů (s vypnutými i se zapnutými ventilátory odvádějících vzduch). Tato měření byla paralelně realizována i v laboratoři mimo testovací komoru. Výsledků zobrazených na Obr. jsou patrné, že testovací komora téměř zcela minimalizovala vlivy okolního prostředí. Měření označené jako měření v laboratoři bylo v odpoledních hodinách znehodnoceno slunečním zářením, neboť způsobilo velký rozdíl naměřených hodnot. Testovací komora byla zrealizována jako funkční vzorek. Dozvědět se více o této testovací komoře je možné na webových stránkách: http://www.energetickeforum.cz/fsi-vutv-brne/testovaci-komora-pro-porovnavani-snimacu-tepelne-pohody.

12.2 KALIBRAČNÍ KOMORA Kalibrační komora byla navržena a vyrobena na naší fakultě, aby bylo možné vyvíjené snímače, po prvotním testování a ověřování jejich vlastností, kalibrovat v našich laboratořích. Mezi vyvíjené a vyvinuté snímače patří snímače střední radiační teploty, snímače operativní teploty, ploché černé teploměry, snímače typu umělé kůže a snímače rychlosti proudění. Tato kalibrační komora byla navržena tak, aby v ní bylo možné použít i sady relativně rozměrných senzorů pro hodnocení tepelného stavu prostředí dle příslušných norem. Při návrhu bylo dbáno na to, aby byl povrch vnitřních stěn minimálně padesátkrát vetší než povrch, testovaných i monitorovacích, čidel umístěných v prostředku vnitřního prostoru komory. Tímto uspořádáním je možné uvažovat radiační podmínky na povrchu senzoru jako u malého tělesa ve velkém prostrou.

Obr. 59:: Nákres kalibrační komory [39] Stěna komory se skládá ze tří základních vrstev, viz. Obr.59. „Kostru“ celého zařízení tvoří nejsvrchnější vrstva, která má pevnostní, ochrannou funkci. Druhá vrstva je nosným prvek otopných elementů a má izolační funkci. Třetí vrstvu tvoří vnitřní vestavba, v níž se nachází samotný kalibrační prostor, který tvoří hliníkové plechy o tloušťce 3 mm a jsou natřeny na černo, aby byla zajištěna emisivita povrchu ε = 0,98. Kalibrační prostor obsahuje regulovatelné ventilátory, který zajišťuje pohyb vzduchu v komoře v případě potřeby. Tepelné podmínky uvnitř kalibrační komory je možné řídit pomocí regulátoru.

Strana 103


Obr. 60: Závislost teploty vzduchu a teploty kulového teploměru v kalibrační komoře na čase [39]

Při zkouškách kalibrační komory byla ověřována stálost teploty vzduchu v komoře, homogenita teploty stěn kalibrační komory a teplota kulového teploměru pomocí sady TESTO pro měření tepelného stavu prostředí. Toto ověření bylo provedeno pro dvě teploty, 26 °C a 30 °C, viz. Obr. . Z grafů je vidět, že nastavená teplota stěn odpovídá teplotě vzduchu a teplotě měřené kulovým teploměrem. Více informací o této kalibrační komoře je možné se dozvědět z webové stránky: http://www.energetickeforum.cz/fsi-vut-v-brne/komora-pro-kalibraci-senzoru-tepelnepohody.

12.3 ANALÝZA NEJISTOT MĚŘENÍ PARAMETRŮ TEPELNÉ POHODY Během měření bylo provedeno ověření vyvíjených snímačů na naší fakultě – černého polokulového snímače střední radiační teploty, snímače rychlosti proudění a komplexního snímače operativní teploty. Dále pak byly ověřeny vlastnosti obou komor, jak bylo zmíněno výše pomocí profesionální sady Testo. Jednotlivé parametry tepelné pohody byly mnohokrát měřeny příslušnými přístroji. Měření bylo nejčastěji prováděno v testovací komoře, neboť měření provedená mimo tuto komoru byla znehodnocena vlivy okolního prostředí. Názorný příklad je vidět na obr.54.. Měření byla realizována v různých denních dobách. Při měření teploty kulového teploměru, střední radiační teploty a operativní teploty byly použity vždy dva polokulové teploměry, příp. kulové teploměry. Nejčastěji jako teplotní čidlo bylo zvoleno Pt100 s přívodním kabelem délky 1 metr v provedení dvoulinky. Tato teplotní čidla, spolu s dalšími, byla použita i při měření teploty okolí. Teplotní čidla byla vždy zapojena do měřicího přístroje METEX M-4650CR. Z toho plyne, že měřicí zařízení METEX a také přívodní kabel tvoří složky standardní nejistoty typu B. Přesnost digitálního multimetru je dána vztahem: ±(0,15% měřené hodnoty + 3 digity) = ±(0,0015·110,6 + 3·0,01) = ± 0,2 Ω.

(91)

Strana 104


Nejistota odporu se může projevit jako nejistota teploty, což znamená, že nejistota odporu 0,2 Ω vydělená 0,385 Ω/K přestavuje asi 0,52 K (resp. 0,52 °C). Za předpokladu rovnoměrného rozdělení určíme tuto složku nejistoty jako: přesnost 0,52 (92) uBM    0,30 °C . 3 3 Nejistota odporu Pt100 z GM (označené jako uBGM , uBZČ , uBMČ ) se může projevit jako nejistota teploty, což znamená, že nejistota odporu 0,12 Ω vydělená 0,385 Ω/K přestavuje zhruba 0,31 °C. Za předpokladu rovnoměrného rozdělení určíme tuto složku nejistoty jako: 0,31 (93) uBGM , uBZČ , uBMČ   0,18 °C . 3 Přesnost Pt100 TRESTON je dána vztahem: ±0,3 °C ± 0,5 % naměřené hodnoty = ±0,3 ± 0,005·0,03 = ±0,30 °C. Za předpokladu rovnoměrného rozdělení určíme nejistotu jako: 0,30 uBTR   0,17 °C . 3

(94)

(95)

Přesnost TESTO sond a jejich nejistota měření je následující: -

TESTO termická sonda proudění - žhavená kulička:  rozsah: 0 až 10 m/s rozsah teploty: -20 až 70 °C:  přesnost: ±0,3 m/s ± 5 % naměřené hodnoty = ±0,3 ± 0,05·0,03 = ±0,30 m/s, NTC sonda: ±0,2 °C ± 1 digit = ±0,2 ± 1·0,1 = 0,21 °C; přesnost 0,30   0,17 m/s ,  nejistota: uBŽKw  (96) 2 3 2 3 přesnost 0, 21 uBŽKt    0,12 °C ; (97) 2 3 2 3

-

TESTO velmi přesná prostorová teplotní sonda (NTC):  rozsah: -40 až 130 °C:  přesnost: ±0,2 °C ± 1 digit (0 až 50 °C )= ±0,2 ± 1·0,1 = 0,21 °C; přesnost 0, 21  nejistota: uBT    0,12 °C . 2 3 2 3

(98) (99)

Nejistota způsobená přívodním kabelem o průměru 0,35 mm2 je 0,12 Ω na 1 m při dvouvodičovém zapojení. Převedeme-li to na teplotu, dostaneme nejistotu způsobenou přívodním kabelem rovnou uBD(35) = 0,31 °C. Toto lanko bylo použito jako přívodní kabel miniaturní Pt100 z GM. V tabulce měření průvanu a vlivu slunečního záření je to uvedeno pod označením „MČ“ a „ZČ“. Označení odpovídá barvě lanka: M – modrá, Z – zelená, Č – černá. Teplotní čidlo s označením ZČ se používalo jako teplotní čidlo kulového teploměru Vernon – Jokl a MČ jako teplotní čidlo vyvinutého černého plastového polokulového teploměru. Nejistota způsobená přívodním kabelem o průměru 0,5 mm2 je 0,07 Ω na 1 m při dvouvodičovém zapojení. Jestliže tuto hodnotu odporu převedeme na teplotu, dostaneme nejistotu způsobenou přívodním kabelem rovnou uBD(50) = 0,18 °C. Toto lanko bylo použito jako přívodní kabel miniaturní Pt100 z GM (v tabulce měření teploty vzduchu je označeno jako „malá“), válcovité Pt100 od firmy TRESTON (v tabulce teploty uvedeno jako „velká“). Dále pak jako přívodní kabel polokulového snímače ASTF firmy Domat.

Strana 105


Pro přepočet na složky standardní nejistoty typu B bylo zvoleno rovnoměrné rozdělení dat, k  3.

12.4 ANALÝZA NEJISTOT MĚŘENÍ SNÍMAČŮ TEPLOTY VZDUCHU Při měření teploty vzduchu v otevřeném prostoru místnosti, lze předpokládat chybu snímače způsobenou vlivem vlastního odporu čidla, chybou vnášenou nepřesným stanovením délky přívodního kabelu, a také chyby způsobené okolním prostředím, např. přímým slunečním zářením, průvanem atd. Další složku chyb tvoří odečítání na analogové stupnici.

12.4.1 Měření teploty vzduchu - bez vlivu průvanu a slunečního záření Teplota vzduchu byla měřena v místnosti bez vlivu slunečního záření a také bez průvanu pomocí různých typů snímačů či teplotních čidel. Tab. 21: Tabulka výpočtu nejistot standardní nejistoty typu A (měření 3. 6. 2012). 3 VI 12 min max rozdil prumer median smer.odch. rozptyl n uA tkonec-tzac [°C] 0,632*Δt [°C] T - caskonst cas ustaleni min max rozdil prumer median smer.odch. rozptyl n uA

Výpočet nejistoty typu A tTESTO tvelka tmala tskleneny [ [°C] [°C] [°C] °C] 27,10 27,30 0,20 27,23 27,20 0,06 0,00 39,00 0,009

27,56 27,66 0,10 27,62 27,61 0,03 0,00 39,00 0,005

27,38 27,58 0,21 27,49 27,48 0,05 0,00 52,00 0,007

27,30 27,40 0,10 27,39 27,40 0,02 0,00 52,00 0,003

0 0,0519 0,026 0,1 27,3 27,643 27,523 27,363 4 42 8 2 12 126 24 6 Výpočet nejistoty typu A (bez náběhu) 27,10 27,40 27,40 27,30 27,56 27,40 0,20 0,16 0,00 27,22 27,49 27,40 27,20 27,48 27,40 0,06 0,04 0,00 0,00 0,00 0,00 25,00 19,00 28,00 0,012 0,010 0,000

tskleneny1 [ °C]

tskleneny2 [ °C]

27,30 27,50 0,20 27,43 27,40 0,05 0,00 52,00 0,007

27,10 27,30 0,20 27,23 27,20 0,05 0,00 52,00 0,007

0 27,4 3 9

0,1 27,2632 5 15

27,30 27,50 0,20 27,43 27,40 0,05 0,00 26,00 0,011

27,10 27,30 0,20 27,23 27,20 0,06 0,00 23,00 0,012

V tabulce 21 použité označení znamená toto: -

-

„TESTO“ je velmi přesná prostorová teplotní sonda od firmy TESTO, katalogové číslo je 0610.9714. Teplotní čidlo je použit termistor NTC. Rozlišení této sondy je -40°C do +130 °C a přesnost této sondy je ±0,2 °C pro rozpětí teplot od -25 +74,9 °C, „velká“ je teplotní čidlo Pt100 C12 (kovový váleček) od firmy TRESTON. Měřící rozsah je -50°C až +260 °C, „malá“ je „miniaturní“ Pt100 z GM (označení Pt100 – 100R, katalogové číslo této Pt100 je 530-109). Měřící rozsah je -50°C až +500 °C, „skleněný“ je tyčinkový rtuťový skleněný teploměr o měřicím rozsahu 0 až 50 °C, s dělením stupnice 0,1 °C,

Strana 106


„skleněný1“ je tyčinkový lihový skleněný teploměr o měřicím rozsahu -10 až 50 °C, s dělením stupnice 0,5 °C, - „skleněný2“ je tyčinkový lihový skleněný teploměr o měřicím rozsahu -10 až 100 °C, s dělením stupnice 0,5 °C. Teplota vzduchu je měřena přímo, z toho plyne, že nejistoty měření se určí ze vztahů (63) a také (67), (68). -

Složky standardní nejistoty určované metodami A, tzn. Statisticky, byly ve výše uvedené tabulce vyhodnoceny pomocí rozsáhlého souboru opakovaných měření za přibližně stálých podmínek (viz data v příloze 1 na CD). Složky standardní nejistoty typu B jsou počítány dle výše zmíněných vztahů. Pokud měření je ovlivněno slunečním zářením či průvanem, je nutné tyto zdroje nejistot připočíst do celkové standardní nejistoty typu B. Toto měření nebylo ovlivněno průvanem ani slunečním zářením. Výpočet nejistot měření u teplotní sondy a jednotlivých čidel je následující: -

velmi přesná prostorová teplotní sonda od firmy TESTO: u ATESTO  ta   0,012 °C,

ta 0, 2   0,1 °C, k 2 uBT  ta  se určí pomocí přesnosti uvedené v katalogu výrobce, přičemž předpokládáme rovnoměrné pravoúhlé rozdělení: přesnost 0, 21 uBT  ta     0,12 °C , 2 3 2 3 2 2 2 2 2 2 uBTESTO ta   uBTESTO 1  ta   uBT  ta   0,1  0,12  0,024 °C uBTESTO1  ta  

2 uBTESTO  ta   uBTESTO ta   0,024  0,156 °C

Pomocí vztahu (x3) určíme celkovou nejistotu měření: 2 2 uCTESTO  ta   u ATESTO ta   uBTESTO ta   0,0122  0,024  0,157 °C

Pokud kombinovanou nejistotu měření vynásobíme koeficientem rozšíření kr  2 , dostaneme rozšířenou nejistotu měření operativní teploty s intervalem pokrytí 95 %: UTESTO  ta   uCTESTO  ta   kr  0,157  2  0,314 °C Výsledek měření můžeme zapsat následovně: taTESTO  (27, 2  0,3) °C (P  95%). -

Pt100 C12 (kovový váleček) od firmy TRESTON: u ATRESTON  ta   0,012 °C,

ta 0,10   0, 05 °C, k 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 uBTRESTON  ta   uBTRESTON 1  uBM  u BD 50   uTR  0, 05  0,3 0,18  0,17 2 uBTRESTON  ta   0,154 °C2 ,

uBTRESTON 1  ta  

2 uBTRESTON  ta   uBTRESTON ta   0,154  0,392 °C,

Strana 107


2 2 uCTRESTON  ta   u ATRESTON ta   uBTRESTON ta   0,0122  0,154  0,392 °C .

Pokud kombinovanou nejistotu měření vynásobíme koeficientem rozšíření kr  2 , dostaneme rozšířenou nejistotu měření operativní teploty s intervalem pokrytí 95 %: UTRESTON  ta   uCTRESTON  ta   kr  0,392  2  0,784 °C . Výsledek měření můžeme zapsat následovně: taTRESTON  (27,6  0,8) °C (P  95%). -

Pt100 z GM: u AGM  ta   0,01 °C,

uBGM 1  ta  

ta 0,16   0, 08 °C, k 2

uBGM 2  ta  se určí pomocí nejistoty hodnoty odporu Pt100, která je 0,12 Ω, převedeme-li ji na teplotu vydělením 0,385 Ω/K, a dostáváme že nejistota je 0,31 °C 0,31 uBGM 2  ta    0,18 °C , 3 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 uBGM ta   uBGM 1  uBGM 2  uBM  uBD 50  0,08  0,18  0,3  0,18  0,161 °C , 2 uBGM  ta   uBGM ta   0,161  0, 401 °C 2 2 uCGM  ta   u AGM ta   uBGM ta   0,012  0,161  0, 4016 °C .

Pokud kombinovanou nejistotu měření vynásobíme koeficientem rozšíření kr  2 , dostaneme rozšířenou nejistotu měření operativní teploty s intervalem pokrytí 95 %: UGM  ta   uCGM  ta   kr  0, 4016  2  0,8032 0,803 °C. Výsledek měření můžeme zapsat následovně: taGM  (27,5  0,8) °C (P  95%). -

tyčinkový rtuťový skleněný teploměr: u Askleněný  ta   0,00 °C,   

ta 0   0°C, k 2  0,1  0, 03 °C, rozlišení přístroje: uBskleněnýII  ta    k 2 3  0,1  0, 03 °C, chyba odečtu: uBskleněnýIII  ta    k 2 3 2 2 2 2 uBskleněný  uBskleněnýII  uBskleněnýIII  0, 002  0, 032  0, 032  ta   uBskleněnýI 2 uBskleněný  ta   0, 0018 °C2 , výpočet z naměřených dat: uBskleněnýI  ta  

2 uBskleněný  ta   uBskleněný ta   0,0018  0,042 °C, 2 2 uCskleněný  ta   u AskleněnýI ta   uBskleněný ta   0,02  0,00182  0,042 °C .

Vynásobíme-li kombinovanou nejistotu měření koeficientem rozšíření kr  2 , dostaneme rozšířenou nejistotu měření operativní teploty s intervalem pokrytí 95 %:

Strana 108


UGM  ta   uCGM  ta   kr  0,042  2  0,084 °C. Výsledek měření můžeme zapsat následovně: taGM  (27, 4  0,1) °C (P  95%). -

tyčinkový lihový skleněný teploměr, označovaný jako „skleněný1“: u Askleněný1  ta   0,011 °C,   

ta 0, 2   0,1 °C, k 2  0,5 rozlišení přístroje: uBskleněný1II  ta     0,14 °C, k 2 3  0,5 chyba odečtu: uBskleněný1III  ta     0,14 °C, k 2 3 2 2 2 2 2 2 2 uBskleněný 1  ta   uBskleněný1I  uBskleněný1II  uBskleněný1III  0,1  0,14  0,14 2 2 uBskleněný 1  ta   0, 049 °C , výpočet z naměřených dat: uBskleněný1I  ta  

2 uBskleněný1  ta   uBskleněný 1  ta   0,049  0, 222 °C , 2 2 2 uCskleněný1  ta   u Askleněný 1  ta   uBskleněný1  ta   0,011  0,049  0, 222 °C .

Pokud kombinovanou nejistotu měření vynásobíme koeficientem rozšíření kr  2 , dostaneme rozšířenou nejistotu měření operativní teploty s intervalem pokrytí 95 %: U skleněný1  ta   uCskleněný1  ta   kr  0, 222  2  0, 444 °C. Výsledek měření můžeme zapsat následovně: taskleněný1  (27, 4  0, 4) °C (P  95%). -

tyčinkový lihový skleněný teploměr, označovaný jako „skleněný2“: u Askleněný 2  ta   0,012 °C,   

ta 0, 2   0,1 °C, k 2  0,5 rozlišení přístroje: uBskleněný 2 II  ta     0,14 °C, k 2 3  0,5  0,14 °C, chyba odečtu: uBskleněný 2 III  ta    k 2 3 2 2 2 2 2 2 2 uBskleněný 2  ta   u Bskleněný 2 I  uBskleněný 2 II  uBskleněný 2 III  0,1  0,14  0,14 2 2 uBskleněný 2  ta   0, 049 °C , výpočet z naměřených dat: uBskleněný 2 I  ta  

2 uBskleněný 2  ta   uBskleněný 2  ta   0,049  0, 222 °C , 2 2 2 uCskleněný 2  ta   u Askleněný 2  ta   uBskleněný 2  ta   0,012  0,049  0, 222 °C .

Pokud kombinovanou nejistotu měření vynásobíme koeficientem rozšíření kr  2 , dostaneme rozšířenou nejistotu měření operativní teploty s intervalem pokrytí 95 %: U skleněný 2  ta   uCskleněný 2  ta   kr  0, 222  2  0, 444 °C. Výsledek měření můžeme zapsat následovně:

Strana 109


taskleněný 2  (27, 2  0, 4) °C (P  95%). Při normálních ustálených podmínkách v místnosti, měřená teplota skutečně odpovídala výše stanoveným nejistotám a kolísala zpravidla v rozsahu 0,2 °C, jak ukazuje následující graf na obr.63. Závislost teploty na čase 27,7

27,6

teplota [°C]

27,5

27,4

27,3

27,2

27,1

tTESTO [ °C]

tvelka [ °C]

tmala [ °C]

tskleneny [ °C]

tskleneny1 [ °C]

tskleneny2 [ °C]

27 0

5

10

15

20

25

30

čas [min]

Obr. 63: Graf závislosti teplot na čase (bez průvanu, bez vlivu slunečního záření) Při dalším měřeních byly teplotní čidla vystaveny průvanu a pak také přímému slunečními záření, čímž došlo k výraznému rozkmitu hodnot.

12.4.2 Měření teploty vzduchu - vliv průvanu Při dalším měření teplotní čidla a sondy, z předcházející podkapitoly, byly vystaveny průvanu. Z grafu na Obr. 65 je patrné, že vliv průvanu (pokles teploty) je markantní a při měření prováděných ve volném prostoru laboratoří znehodnocuje výsledek měření. Jestliže měření budou prováděna v prostoru laboratoře, nemělo by se na něj jako na složku standardní nejistoty typu B zapomínat. Z grafu můžeme vyčíst, že pokles teplot je: - taTESTO  průvan   2,9 °C , -

taTRESTON  průvan   2,7 °C ,

-

taGM  průvan   2,7 °C ,

-

taskleněný  průvan   1,6 °C ,

-

taskleněný1  průvan   1,5 °C ,

-

taskleněný 2  průvan   2, 2 °C .

Složku standardní nejistoty typu B způsobenou průvanem dostaneme, podělíme-li tyto rozdíly teplot hodnotou k příslušné vhodné aproximaci rozdělení pravděpodobnosti. Podíváme-li se do tab. 9.4 literatury [20] zjistíme, že povětrnostní podmínky (jako je průvan,

Strana 110

35


sluneční záření) odpovídají Gaussovu (normálnímu) rozdělení dat. Proto ve vzorcích pro výpočet standardní nejistoty způsobené průvanem volíme k  2 . t  průvan   2,9  1, 45 1,5 °C , uBTESTO  průvan   aTESTO k 2 t  průvan   2, 7  1,35 1, 4 °C , uBTRESTON  průvan   aTRESTON k 2 t  průvan   2, 7  1,35 1, 4 °C , uBGM  průvan   aGM k 2 taskleněný  průvan  1, 6 uBskleněný  průvan     0,8 °C , k 2 taskleněný1  průvan  1,5 uBskleněný1  průvan     0, 75 0,8 °C , 2 2 taskleněný 2  průvan  2, 2 uBskleněný 2  průvan     1,1 °C . 2 2 Závislost teploty na čase 27,5

27

26,5

teplota [ °C]

26

25,5

25

24,5

24

23,5

tTESTO [ °C]

tskleneny [ °C]

tvelka [ °C]

tmala [ °C]

tskleneny1 [ °C]

tskleneny2 [ °C]

23 0

20

40

60

80

100

120

140

160

180

200

čas [min]

Obr. 65: Graf závislosti teplot na čase při působení průvanu Tento zdroj nejistoty měření je třeba také zahrnout do příslušné celkové nejistoty měření: -

u

2 BTESTO

velmi přesná prostorová teplotní sonda od firmy TESTO: 2 2 2 2 2 2 2 ta   uBTESTO 1  ta   uBT  ta   uBTESTO 2  průvan   0,1  0,12  1,5  2, 274 °C ,

2 uBTESTO  ta   uBTESTO  ta   2, 274  1,508 °C, 2 2 uCTESTO  ta   u ATESTO ta   uBTESTO ta   0,0122  2, 274  1,508 °C,

UTESTO  ta   uCTESTO  ta   kr  1,508  2  3,016 °C taTESTO  (27, 2  3,0) °C (P  95%)

Strana 111


-

u u

Pt100 C12 (kovový váleček) od firmy TRESTON: 2 2 2 2 2  ta   uBTRESTON 1  ta   u BM  u BD 50   u BTR  u BTRESTON  průvan   ta   0, 052  0,32  0,182  0,172  1, 42  2,114 °C2 ,

2 BTRESTON 2 BTRESTON

2 uBTRESTON  ta   uBTRESTON ta   2,114  1, 454 °C, 2 2 uCTRESTON  ta   u ATRESTON ta   uBTRESTON ta   0,0122  2,114  1, 454 °C,

UTRESTON  ta   uCTRESTON  ta   kr  1, 454  2  2,908 °C, taTRESTON  (27,6  2,9) °C (P  95%); -

u u

2 BGM 2 BGM

Pt100 z GM: 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2  ta   uBGM 1  ta   u BGM 2  t a   u BM  u BD 50   u BGM  průvan   0, 08  0,18  0,3 0,18 +1,4  ta   2,121 °C2 ,

2 uBGM  ta   uBGM ta   2,121  1, 456 °C, 2 2 uCGM  ta   u AGM ta   uBGM ta   0,012  2,121  1, 456 °C,

UGM  ta   uCGM  ta   kr  1, 456  2  2,912 °C, taGM  (27,5  2,9) °C (P  95%) ; -

u u

tyčinkový rtuťový skleněný teploměr: 2 2 2 2  ta   uBskleněnýI  ta   uBskleněnýII ta   uBskleněnýIII ta   uBskleněný  průvan  2 2 2 2 2  ta   0, 00  0, 03  0, 03  0,8  0, 642 °C ,

2 Bskleněný 2 Bskleněný

2 uBskleněný  ta   uBskleněný ta   0,642  0,801 °C, 2 2 uCskleněný  ta   u Askleněný ta   uBskleněný ta   0,02  0,642  0,801 °C,

U skleněný  ta   uCskleněný  ta   kr  0,801 2  1,602 °C, taskleněný  (27, 4  1,6) °C (P  95%) ;

-

u u

tyčinkový lihový skleněný teploměr, označovaný jako „skleněný1“: 2 2 2 2  ta   uBskleněný 1I  ta   u Bskleněný1II  ta   u Bskleněný1III  t a   u Bskleněný1  průvan   ta   0,12  0,142  0,14  0,82  0, 689 °C2 ,

2 Bskleněný1 2 Bskleněný1

2 uBskleněný1  ta   uBskleněný 1  ta   0,689  0,830 °C, 2 2 2 uCskleněný1  ta   u Askleněný 1  ta   uBskleněný1  ta   0,011  0,689  0,830 °C,

U skleněný1  ta   uCskleněný1  ta   kr  0,830  2  1,660 °C taskleněný1  (27, 4  1,7) °C (P  95%)

-

u u

tyčinkový lihový skleněný teploměr, označovaný jako „skleněný2“: 2 2 2 2  ta   uBskleněný 2 I  ta   uBskleněný 2 II  ta   uBskleněný 2 III  t a   u Bskleněný 2  průvan   ta   0,12  0,142  0,142  1,12  1, 259 °C2 ,

2 Bskleněný 2 2 Bskleněný 2

2 uBskleněný 2  ta   uBskleněný 2  ta   1, 259  1,122 °C, 2 2 uCskleněný 2  ta   u Askleněný 0,0122  1, 259  1,122 °C, 2  ta   uBskleněný 2  ta  

Strana 112


U skleněný 2  ta   uCskleněný 2  ta   kr  1,122  2  2, 244 °C, taskleněný 2  (27, 2  2, 2) °C (P  95%).

12.4.3 Měření teploty vzduchu – vliv přímého slunečního záření Při dalších sériích měření byla teplotní čidla a sonda TESTO, používaná v předcházejících případech, vystavěna intervalově slunečnímu záření. Kromě těchto čidel byly použity další 2 Pt100 z GM, ale s přívodním kabelem jiného průměru - lankem o průměru 0.35 mm2. Nejistota způsobená přívodním kabelem o průměru 0,35 mm2 při dvouvodičovém zapojení a o délce 1 m kabelu je rovna uBD(35) = 0,31 °C. Toto lanko bylo použito jako přívodní kabel miniaturní Pt100 z GM. V tabulce měření a grafech je uvedeno pod označením „MČ“ a „ZČ“. Označení odpovídá barvě lanka: M – modrá, Z – zelená, Č – černá. Závislost teploty na čase 36

35

teplota [°C]

34

33

32

31

30

tZČ [ °C] Pt 100 (GM; miniaturní) tskleneny1 [ °C]

tMČ [ °C] tskleneny [ °C]

Pt 100 (TRESTON) tTESTO [ °C] tskleneny2 [ °C]

29 0

10

20

30

40

50

60

70

čas [min]

Obr. 66: Graf závislosti teplot na čase při působení průvanu Z grafu je vidět, že nárůst teploty způsobený slunečním zářením je velký, v důsledku toho dochází ke znehodnocení výsledku měření prováděných ve volném prostoru laboratoří. Provádíme-li měření v prostoru laboratoře, vliv slunečního záření by se měl připočíst k nejistotě měření jako složka standardní nejistoty typu B. Z grafu lze vyčíst nárůst teploty způsobený slunečním zářením, který je: - taTESTO  slunce   5,1 °C -

taTRESTON  slunce   3,0 °C

-

taGM  slunce   2, 4 °C

-

taMČ  slunce   3,6 °C

-

taZČ  slunce   2,9 °C

taskleněný  slunce   1,7 °C

Strana 113


-

taskleněný1  slunce   1,9 °C

-

taskleněný 2  slunce   2,0 °C

Složku standardní nejistoty typu B způsobenou slunečním zářením dostaneme, jestliže podělíme tyto rozdíly teplot hodnotou k příslušné vhodné aproximaci rozdělení pravděpodobnosti. V našem případě jde o Gaussovo (normální) rozdělení dat. Z toho plyne, že ve vzorcích pro výpočet standardní nejistoty způsobené průvanem volíme k  2 . t  slunce   5,1  1,55 °C , uBTESTO  slunce   aTESTO k 2 t  slunce   3  1,5 °C , uBTRESTON  slunce   aTRESTON k 2 taGM  slunce  2, 4 uBGM  slunce     1, 2 °C , k 2 t  slunce  3, 6 uBMČ  slunce   aMČ   1,8 °C k 2 t  slunce  2,9 uBZČ  slunce   aZČ   1, 45 °C k 2 taskleněný  slunce  1, 7 uBskleněný  slunce     0,85 °C , k 2 taskleněný1  slunce  1,9 uBskleněný1  slunce     0,95 °C , 2 2 taskleněný 2  slunce  2 uBskleněný 2  slunce     1 °C . 2 2 Do příslušné celkové nejistoty měření je třeba také zahrnout zdroj nejistoty měření způsobený slunečním zářením: -

u

2 BTESTO

velmi přesná prostorová teplotní sonda od firmy TESTO: 2 2 2 2 2 2 2 ta   uBTESTO 1  ta   uBTESTO 2  ta   uBTESTO 2  slunce   0,1  0,12  1,55  2, 427 °C ,

2 uBTESTO  ta   uBTESTO  ta   2, 427  1,558 °C, 2 2 uCTESTO  ta   u ATESTO ta   uBTESTO ta   0,0122  2, 427  1,558 °C,

UTESTO  ta   uCTESTO  ta   kr  1,558  2  3,116 °C, taTESTO  (27, 2  3,1) °C (P  95%) ; - Pt100 C12 (kovový váleček) od firmy TRESTON: 2 2 2 2 2 2 uBTRESTON  ta   uBTRESTON 1  ta   u BM  u BD 50   uTR  u BTRESTON  slunce  2 uBTRESTON  ta   0, 052  0,3 2 0,182  0,17 2 1,52  2, 404 °C2 , 2 uBTRESTON  ta   uBTRESTON ta   2,307  1,519 °C 2 2 uCTRESTON  ta   u ATRESTON ta   uBTRESTON ta   0,0122  2,307  1,519 °C

UTRESTON  ta   uCTRESTON  ta   kr  1,519  2  3,038 °C taTRESTON  (27,6  3,0) °C (P  95%)

Strana 114


-

u u

2 BGM 2 BGM

Pt100 z GM: 2 2 2 2 2  ta   uBGM 1  ta   uBGM 2  ta   uBM  u BD 50   uBGM  slunce   ta   0, 082  0,182  0,3 2 0,182 +1,22  1, 601 °C2 ,

2 uBGM  ta   uBGM ta   1,601  1, 265 °C, 2 2 uCGM  ta   u AGM ta   uBGM ta   0,012  1,601  1, 265 °C,

UGM  ta   uCGM  ta   kr  1, 265  2  2,530 °C, taGM  (27,5  2,5) °C (P  95%) -

u

2 BMČ

Pt100 z GM označovaná jako „MČ“: 2 2 2 2 2 2 2 2  uBD ta   uB2MČ1 ta   uBM  50  uBMČ  slunce   0,18  0,15 0,31 +1,8  3,391 °C

uBMČ  ta   uB2MČ  ta   3,391  1,841 °C -

u

2 BZČ

Pt100 z GM označovaná jako „ZČ“: 2 2 2 2 2 2 2 2 2 t  uBM  uBD ta   uBZČ 1 a  50  uBZČ  slunce   0,18  0,15 0,31 +1,45  2, 260 °C

uBZČ  ta   uB2ZČ  ta   2, 260  1,503 °C -

u u

tyčinkový rtuťový skleněný teploměr: 2 2 2 2  ta   uBskleněnýI  ta   uBskleněnýII  ta   uBskleněnýIII ta   uBskleněný  slunce  2 2 2 2 2  ta   0, 00  0, 03  0, 03  0,85  0, 724 °C ,

2 Bskleněný 2 Bskleněný

2 uBskleněný  ta   uBskleněný ta   0,724  0,851 °C, 2 2 uCskleněný  ta   u Askleněný ta   uBskleněný ta   0,02  0,723  0,851 °C ,

U skleněný  ta   uCskleněný  ta   kr  0,851 2  1,702 °C , taskleněný  (27, 4  1,7) °C (P  95%) ; -

u u

tyčinkový lihový skleněný teploměr, označovaný jako „skleněný1“: 2 2 2 2  ta   uBskleněný 1I  ta   u Bskleněný1II  ta   u Bskleněný1III  t a   u Bskleněný1  průvan   ta   0,12  0,142  0,142  0,952  0,952 °C2 ,

2 Bskleněný1 2 Bskleněný1

2 uBskleněný1  ta   uBskleněný 1  ta   0,952  0,976 °C, 2 2 2 uCskleněný1  ta   u Askleněný 1  ta   uBskleněný1  ta   0,011  0,952  0,976 °C,

U skleněný1  ta   uCskleněný1  ta   kr  0,976  2  1,951 °C, taskleněný1  (27, 4  2,0) °C (P  95%) ; -

u u

tyčinkový lihový skleněný teploměr, označovaný jako „skleněný2“: 2 2 2 2  ta   uBskleněný 2 I  ta   uBskleněný 2 II  ta   uBskleněný 2 III  t a   u Bskleněný 2  průvan   ta   0,12  0,142  0,142  12  1, 049 °C2 ,

2 Bskleněný 2 2 Bskleněný 2

2 uBskleněný 2  ta   uBskleněný 2  ta   1,049  1,024 °C, 2 2 2 uCskleněný 2  ta   u Askleněný 2  ta   uBskleněný 2  ta   0,012  1,049  1,024 °C,

Strana 115


U skleněný 2  ta   uCskleněný 2  ta   kr  1,024  2  2,048 °C, taskleněný 2  (27, 2  2,0) °C (P  95%).

12.5 ANALÝZA NEJISTOT PŘI MĚŘENÍ TEPLOTY KULOVÉHO TEPLOMĚRU Tato kapitola Vzhledem k tomu, že teplota t g teplota je přímo měřená kulovými teploměry, můžeme složku standardní nejistotu typu A (63). Složku standardní nejistoty typu B vypočítáme podle postupu uvedeného v kap 9.1.3, kombinovanou nejistotu podle vztahu (76) uvedeného v kap 9.1.4 a rozšířenou nejistotu podle x34 uvedeného v kap 9.1.4. Jestliže měření je prováděno ve volném prostoru laboratoře, měření ovlivní okolní prostředí, např. průvanem anebo slunečním zářením. Ale vzhledem k tomu, že setrvačnost čidel je velká, můžeme vlivy okolí zanedbat.

12.5.1 Analýza nejistot měření teploty kulového teploměru pomocí polokulových teploměrů Standardní nejistota typu A vypočítaná z ustáleného stavu měření je uvedená ve spodní části příslušné tabulky. Standardní nejistota typu B má několik složek. Jednou ze složek tvoří výpočet dle vztahů (58), (59). Další složkou je nejistota způsoben přesností měřicího zařízení, v našem případě se jedná o multimetr METEX M-4650CR. Další složkou standardní nejistoty typu B je odpor přívodního kabelu. Složka standardní nejistoty měření typu B způsobená výpočtem teploty kulového teploměru se určí následovně: t g uB  t g   (100) k (101) uB2  uB21  uB2 2  Výsledná nejistota vyhodnocována metodou B pro p zdrojů z1 , z2 , , z j , z p se vypočte podle vztahu (75). Následně se určí celková nejistota měření ze vztahu (76), a po vynásobení koeficientem rozšíření pomocí vztahu (x34) se určí rozšířená nejistota měření. 1. Měření 28. 6. 2012 po půlnoci v testovací komoře: Toto měření teploty kulového teploměru bylo provedeno pomocí dvou polokulových teploměrů: pomocí vyvíjeného plastového polokulového snímače a pomocí „ASTF“ nástěnného čidla teploty od firmy Domat (ASTF polokulový teploměr). Hodnoty potřebné pro výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru jsou uvedeny v tab. 22 -

Výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru pro Domat polokulový teploměr: t g1  0,08 °C , u A1  u ADomat  0,006 °C

Za pomocí vztahu (100) určíme celkovou složku standardní nejistoty typu B následovně: t g1 0, 08 uB11    0, 04 °C, k 2

Strana 116


Pomocí vztahu (100) a za předpokladu, že uvažujeme normální rozdělení dat (k = 2) dostáváme dílčí nejistotu typu B: 2 2 2 2 2 2 2 2 uB21  uB211  uBM  uBD (50)  uBGM  0,04  0,3  0,18  0,18  0,156 °C ,

uB1  uB21  0,156  0,395 °C Pomocí vztahu (76) vypočítáme celkovou nejistotu měření:

uC  u A21  uB21  0,0062  0,156  0,396 °C. Pokud kombinovanou nejistotu měření vynásobíme koeficientem rozšíření kr  2 , dostaneme rozšířenou nejistotu měření operativní teploty s intervalem pokrytí 95 %: U1  uC1  kr  0,396  2  0,791 °C. Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: t g1  (30, 29  0,79) °C (P  95%). Tab. 22: Tabulka výpočtu nejistot standardní nejistoty typu A (měření 28. 6. 2012)

28 VI 12, po půlnoci komora min max rozdil prumer median smer.odch. rozptyl n uA

-

Výpočet nejistoty typu A (bez náběhu) polokulový plastový černý Domat "ASTF" polokulový Testo teploměr teploměr ta [°C] R3 to3 R1 tg1 to1 (tapuv t [°C] tr3 [°C] t [°C] [Ω] g3 [°C] [Ω] [°C] r1 [°C] 1°C) 29,30 30,21 30,24 29,81 30,23 30,26 29,83 29,90 30,39 30,48 30,15 30,31 30,40 30,09 0,60 0,18 0,24 0,33 0,08 0,14 0,27 29,65 30,32 30,38 30,01 30,28 30,34 29,97 29,60 30,31 30,37 30,01 30,29 30,34 29,97 0,11 0,05 0,06 0,06 0,03 0,04 0,06 0,01 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 0,00 89 77 76 86 44 41 61 0,012

0,005 0,006 0,006

0,004 0,006 0,008

Výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru pro vyvíjený polokulový teploměr: t g 3  0,18 °C , u A3  u Aplast  0,006 °C

Celkovou složku standardní nejistoty typu B se určí za pomocí vztahu (100), (101) následujícím způsobem: t g 3 0,18 uB 31    0, 09 °C . k 2 Pomocí vztahu (x) a za předpokladu, že uvažujeme normální rozdělení dat (k = 2) dostáváme dílčí nejistotu typu B: 2 2 2 2 2 2 2 2 uB2 3  uB2 31  uBM  uBD (35)  uBGM  0,09  0,3  0,31  0,18  0, 227 °C

uB 3  uB2 3  0, 227  0, 476 °C . Pomocí vztahu (x3) vypočítáme celkovou nejistotu měření: uC 3  u A2 3  uB2 3  0,0062  0, 227  0, 476 °C.

Strana 117


Pokud kombinovanou nejistotu měření vynásobíme koeficientem rozšíření kr  2 , dostaneme rozšířenou nejistotu měření operativní teploty s intervalem pokrytí 95 %: U 3  uC 3  t g   kr  0, 476  2  0,952 °C . Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: t g 3  (30,38  0,95) °C (P  95%) . Závislost teplot na čase 30,60

30,40

30,20

teplota [°C]

30,00

29,80

29,60

29,40

29,20

29,00

tg3 [°C] 28,80 0:28

0:43

0:57

1:12

1:26

tg1 [°C]

1:40

ta [°C] (tapuv - 1°C)

1:55

2:09

2:24

čas [h:min]

Obr. 67: Graf závislosti teplot na čase; 28. 6. 2012 po půlnoci 2. Měření 1. 6. 2012 před polednem v testovací komoře: Měření teploty kulového teploměru bylo provedeno pomocí dvou polokulových teploměrů: pomocí vyvinutého plastového polokulového snímače a pomocí Vernon – Joklova teploměru o průměru 100 mm se stereoteplotním válcem. Tab. 23 Tabulka výpočtu nejistot standardní nejistoty typu A (měření 1. 6. 2012) 1 VI 12, před polednem komora

Testo

Výpočet nejistoty typu A (bez náběhu) Vernon - Jokl polokulový teploměr polokulový plastový černý teploměr o D = 100 mm

ta [°C] R2 [Ω] (tapuv - 1°C)

tg2 [°C] tr2 [°C] to2 [°C]

R3 [Ω]

tg3 [°C] tr3 [°C] to3 [°C]

min max rozdil prumer median smer.odch. rozptyl n

27,80 28,50 0,70 28,23 28,30 0,16 0,02 49

27,90 28,00 0,10 27,96 27,95 0,03 0,00 41

27,88 28,00 0,12 27,94 27,95 0,04 0,00 41

27,86 28,22 0,36 28,08 28,11 0,09 0,01 46

28,21 28,44 0,23 28,35 28,36 0,06 0,00 77

28,21 28,47 0,25 28,36 28,37 0,06 0,00 79

28,08 28,44 0,37 28,26 28,29 0,10 0,01 79

uA

0,022

0,005

0,006

0,013

0,007

0,007

0,011

Strana 118


Standardní nejistota typu A byla spočítána z ustáleného stavu měření. U plastového vyvíjeného snímače složka standardní nejistoty typu A je u A3  u Aplast  0,007 °C , u Vernon – Joklova polokulového teploměru je rovna u A2  u AVJ  0,005 °C . Všechny potřebné hodnoty pro výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru jsou uvedeny v tab. 23. Závislost teplot na čase 28,60

28,40

28,20

teplota [°C]

28,00

27,80

27,60

27,40

27,20

27,00

tg2 [°C] 26,80 11:31

11:45

12:00

12:14

12:28

12:43

tg3 [°C] 12:57

ta [°C] (tapuv - 1°C) 13:12

13:26

čas [h:min]

Obr. 68: Graf závislosti teplot na čase; 1. 6. 2012 před polednem -

Výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru pro Vernon – Joklův kulový teploměr se stereoteplotním válcem: t g 2  0,1 °C

uB 21 

u

2 B2

u

2 B 21

t g 2

0,1  0, 05 °C . 2 2 2 2 2 2 2 2  uBD (35)  uBGM  0,05  0,3  0,31  0,18  0, 221 °C ,



k 2  uBM

uB 2  uB2 2  0, 221  0, 470 °C .

uC 2  u A2 2  uB2 2  0,0052  0, 221  0, 470 °C. U 2  uC 2  kr  0, 470  2  0,940 °C; Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: t g 2  (27,95  0,94) °C (P  95%). -

Výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru pro vyvíjený polokulový teploměr:

t g 3  0, 23 °C uB 31 

t g 3 k



0, 23  0,115 °C 2 Strana 119


2 2 2 2 2 2 2 2 uB2 3  uB2 31  uBM  uBD (35)  uBGM  0,115  0,3  0,31  0,18  0, 232 °C ,

uB 3  uB2 3  0, 232  0, 481 °C . uC 3  u A2 3  uB2 3  0,0072  0, 232  0, 481 °C.

U3  uC 3  kr  0, 481 2  0,963 °C . Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: t g 3  (28,36  0,96) °C (P  95%) . 3. Měření 15. 5. 2012 podvečer v testovací komoře: Toto měření teploty kulového teploměru bylo provedeno pomocí dvou polokulových teploměrů: pomocí Vernon – Joklova teploměru o průměru 100 mm se stereoteplotním válcem a pomocí ASTF nástěnného čidla od firmy Domat. Standardní nejistota typu A byla spočítána z ustáleného stavu měření. Všechny potřebné hodnoty pro výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru jsou uvedeny v tab.24. U polokulového teploměru Vernon – Jokl polokulového teploměru složka standardní nejistoty typu A je u A2  u AVJ  0,010 °C a u polokulového snímače firmy Domat je tato složka standardní nejistoty měření typu A rovna u A1  u ADomat  0,007 °C . Tab.24: Tabulka výpočtu nejistot standardní nejistoty typu A (měření 15. 5. 2012) Testo

15 V 12, podvečer komora

Výpočet nejistoty typu A (bez náběhu) Vernon - Jokl polokulový teploměr o D = 100 mm

ta [°C] R2 [Ω] (tapuv - 1°C)

tg2 [°C] tr2 [°C] to2 [°C]

Domat "ASTF" polokulový teploměr R1 [Ω]

tg1 [°C] tr1 [°C] to1 [°C]

min max rozdil průměr median smer.odch. rozptyl n

26,90 27,80 0,90 27,27 27,30 0,21 0,05 76

27,66 27,84 0,18 27,77 27,77 0,05 0,00 31

27,67 27,90 0,23 27,80 27,79 0,06 0,00 31

27,38 27,78 0,40 27,55 27,56 0,08 0,01 41

27,74 27,92 0,18 27,81 27,82 0,04 0,00 41

27,77 27,96 0,19 27,86 27,85 0,05 0,00 41

27,45 27,78 0,34 27,59 27,58 0,08 0,01 46

uA

0,025

0,010

0,010

0,012

0,007

0,008

0,012

-

Výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru pro Vernon – Joklův kulový teploměr se stereoteplotním válcem: t g 2  0,18 °C ,

uB2 2

t g 2

0,18  0, 09 °C . k 2 2 2 2 2 2 2 2 2  uB2 21  uBM  uBD (35)  uBGM  0,09  0,3  0,31  0,18  0, 227 °C ,

uB 21 



uB 2  uB2 2  0, 227  0, 476 °C . uC 2  u A2 2  uB2 2  0,012  0, 227  0, 476 °C. Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: t g 2  (27,77  0,95) °C (P  95%).

Strana 120


Výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru pro polokulový teploměr od firmy Domat (ASTF):

t g1  0,18 °C , t g1

0,18  0, 09 °C. k 2 2 2 2 2 2 2 2 2 uB21  uB211  uBM  uBD (50)  uBGM  0,09  0,3  0,18  0,18  0,163 °C , uB11 



uB1  uB21  0,163  0, 404 °C , uC1  u A21  uB21  0,0072  0,163  0, 404 °C. U1  uC1  kr  0,808  2  0,618 °C . Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: t g1  (27,82  0,81) °C (P  95%). Závislost teplot na čase 28,50

28,00

teplota [°C]

27,50

27,00

26,50

26,00

tg2 [°C] 25,50 18:28

18:43

18:57

19:12

19:26

19:40

tg1 [°C]


19:55

20:09

20:24

čas [h:min]

Obr. A: Graf závislosti teplot na čase; 15. 5. 2012 podvečer

12.6 ANALÝZA NEJISTOT PŘI MĚŘENÍ STŘEDNÍ RADIAČNÍ TEPLOTY Střední radiační teplota není měřena přímo, musí se nejistoty měření určit nepřímou metodou vyhodnocování nejistot měření. Předpokládejme, že vstupní veličiny jsou nekorelované, tudíž pro výpočet nejistot měření použijeme vztah (58), (59). Podle vztahu (13) se vypočítá střední radiační teplota; v případě použití kulového teploměru o standardním průměru (100 anebo 150 mm) pak podle zjednodušeného vztahu (32). se vypočítá pomocí vztahu (51). Ve výpočtu součinitele přestupu tepla konvekcí  kg dle vztahu (14) vystupuje rozdíl teploty okolí a teploty kulového teploměru v absolutní hodnotě ta  t g , který se v průběhu měření mění, a také průměr koule, který můžeme považovat za

Strana 121


konstantu. Ve vztahu (13) se dále vyskytuje teplota kulového teploměru t g a také rozdíl teplot

kulového teploměru a teploměru měřící teplotu okolí  t g  ta  . Z toho lze usuzovat, že na výpočet nejistoty střední radiační teploty mají tyto teploty největší vliv. Složka standardní nejistoty typu B bude složena ze složky standardní nejistoty typu B teploty okolí vypočítané v kap. 1.2 a také ze složky standardní nejistoty typu B teploty kulového teploměru vypočítané v kap. 1.3. Další složky jsou obdobné, jako v předcházejících kapitolách. Standardní nejistota typu A je vypočítaná v tab. xx. 1. Měření 28. 6. 2012 po půlnoci v testovací komoře: Toto měření střední radiační teploty bylo provedeno pomocí dvou polokulových teploměrů: pomocí vyvíjeného plastového polokulového snímače a pomocí „ASTF“ nástěnného čidla teploty od firmy Domat (ASTF polokulový teploměr). Hodnoty potřebné pro výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru jsou uvedeny v tab. 23. -

Výpočet nejistoty měření střední radiační teploty pro Domat polokulový teploměr:

tr1  0,14 °C , u A1  u ADomat  0,006 °C t 0,14 uB11  r1   0, 07 °C, k 2 2 2 2 2 2 uB21  uB211  uBM  uBD (50)  u BGM  uBTESTO  ta   uB1  t g  uB21  0, 07 2  0,32  0,182  0,182  0, 024  0,156  0,340 °C 2 ,

uB1  uB21  0,340  0,583 °C , uC  u A21  uB21  0,0062  0,340  0,583 °C, U1  uC1  kr  0,583  2  1,166 °C. Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: tr1  (30,34  1,17) °C (P  95%). -


tr 3  0, 24 °C , u A3  u Aplast  0,006 °C , tr 3 0, 24   0,12 °C , k 2 2 2 2 2 2  uB2 31  uBM  uBD (35)  u BGM  u BTESTO  ta   uB 3  t g   0,122  0,32  0,312  0,182  0, 024  0, 227  0, 484 °C 2 ,

uB 31  uB2 3 uB2 3

uB 3  uB2 3  0, 484  0,696 °C , uC 3  u A2 3  uB2 3  0,0062  0, 484  0,696 °C,

U 3  uC 3  t g   kr  0,696  2  1,391 °C.

Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: tr 3  (30,37  1,39) °C (P  95%). .

Strana 122


Závislost teplot na čase 30,60

30,40

30,20

teplota [°C]

30,00

29,80

29,60

29,40

29,20

29,00

tr3 [°C] 28,80 0:28

0:43

0:57

1:12

1:26

1:40

tr1 [°C]


1:55

2:09

2:24

čas [h:min]

Obr. 68: Graf závislosti teplot na čase; 28. 6. 2012 po půlnoci 2. Měření 1. 6. 2012 před polednem v testovací komoře: Měření střední radiační teploty bylo provedeno pomocí dvou polokulových teploměrů: pomocí vyvinutého plastového polokulového snímače a pomocí Vernon – Joklova teploměru o průměru 100 mm se stereoteplotním válcem. Standardní nejistota typu A byla spočítána z ustáleného stavu měření. Všechny potřebné hodnoty pro výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru jsou uvedeny v tab. 23. -

Výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru pro Vernon – Joklův kulový teploměr se stereoteplotním válcem:

tr 2  0,12 °C , u A2  u AVJ  0,006 °C , t 0,12 uB 21  r 2   0, 06 °C, k 2 2 2 2 2 2 uB2 2  uB2 21  uBM  uBD (35)  u BGM  u BTESTO  ta   uB 2  t g  uB2 2  0, 062  0,32  0,312  0,182  0, 024  0, 221  0, 467 °C 2 , uB 2  uB2 2  0, 467  0,683 °C ,

uC 2  u A2 2  uB2 2  0,0052  0, 467  0,683 °C , U 2  uC 2  kr  0,683  2  1,366 °C; Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: tr 2  (28,95  1,37) °C (P  95%). -


tr 3  0, 25 °C , u A3  u Aplast  0,007 °C ,

Strana 123


tr 3 0, 25   0,125 °C, k 2 2 2 2 2 2  uB2 31  uBM  uBD (35)  u BGM  uBTESTO  ta   uB 3  t g   0,1252  0,32  0,312  0,182  0, 024  0, 232  0, 490 °C 2 ,

uB 31  uB2 3 uB2 3

uB 3  uB2 3  0, 490  0,700 °C ,

uC 3  u A2 3  uB2 3  0,0072  0, 490  0,700 °C . Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: tr 3  (28,37  1, 40) °C (P  95%) . Závislost teplot na čase 28,60

28,40

28,20

teplota [°C]

28,00

27,80

27,60

27,40

27,20

27,00

tr2 [°C] 26,80 11:31

11:45

12:00

12:14

12:28

tr3 [°C]

12:43

ta [°C] (tapuv - 1°C) 12:57

13:12

čas [h:min]

Obr. 69: Graf závislosti teplot na čase; 1. 6. 2012 před polednem 3. Měření 15. 5. 2012 podvečer v testovací komoře: Měření střední radiační teploty dne 15. 5. 2012 bylo provedeno pomocí dvou polokulových teploměrů: pomocí Vernon – Joklova teploměru o průměru 100 mm se stereoteplotním válcem a pomocí ASTF nástěnného čidla od firmy Domat. Standardní nejistota typu A byla spočítána z ustáleného stavu měření. Všechny potřebné hodnoty pro výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru jsou uvedeny v tab. 23. -

Výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru pro Vernon – Joklův kulový teploměr se stereoteplotním válcem:

tr 2  0, 23 °C , u A2  u AVJ  0,010 °C , t 0, 23 uB 21  r 2   0,115 °C , k 2 2 2 2 2 2 uB2 2  uB2 21  uBM  uBD (35)  u BGM  u BTESTO  ta   uB 2  t g  uB2 2  0,1152  0,32  0,312  0,182  0, 024  0, 227  0, 483 °C 2 , Strana 124

13:26


uB 2  uB2 2  0, 483  0,695 °C , uC 2  u A2 2  uB2 2  0,012  0, 483  0,695 °C , U 2  uC 2  kr  0,695  2  1,390 °C . Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: tr 2  (27,79  1,39) °C (P  95%). Výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru pro polokulový teploměr od firmy Domat (ASTF):

tr1  0,19 °C , u A1  u ADomat  0,008 °C , t 0,19 uB11  r1   0, 095 °C k 2 2 2 2 2 2 uB21  uB211  uBM  uBD (50)  u BGM  uBTESTO  ta   uB1  t g  uB21  0, 0952  0,32  0,182  0,182  0, 024  0,163  0,351 °C2 ,

uB1  uB21  0,351  0,592 °C , uC1  u A21  uB21  0,0072  0,351  0,592 °C ,

U1  uC1  kr  0,592  2  1,185 °C . Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: tr1  (27,85  1,19) °C (P  95%). Závislost teplot na čase 28,50

28,00

teplota [°C]

27,50

27,00

26,50

26,00

tr2 [°C] 25,50 18:28

18:43

18:57

19:12

19:26

19:40

tr1 [°C] 19:55

ta [°C] (tapuv - 1°C) 20:09

20:24

čas [h:min]

Obr. 70: Graf závislosti teplot na čase; 15. 5. 2012 podvečer

Strana 125


12.7 ANALÝZA NEJISTOT MĚŘENÍ OPERATIVNÍ TEPLOTY Vzhledem k tomu, že operativní teplota není změřena přímo, musí se nejistoty měření určit nepřímou metodou vyhodnocování nejistot měření. Předpokládejme, že vstupní veličiny jsou nekorelované, tudíž pro výpočet použijeme vztah (N18), (N19). Operativní teplota se vypočítá pomocí vztahu (51). Z tabulek jednotlivých měření, označených dnem měření v záhlaví tabulky, je patrné, že při měření provedených v testovací komoře se jedná o mírné prostředí, neboť rozdíl teplot t a  t r  4 C a rychlost proudění vzduchu w  0,2 m  s -1 , operativní teplotu vypočítáme ze vztahu (55).

12.7.1 Analýza nejistot měření operativní teploty pomocí polokulových snímačů Standardní nejistota typu A vypočítaná z ustáleného stavu měření je uvedená ve spodní části příslušné tabulky. Standardní nejistota typu B má několik složek. Jednou ze složek tvoří výpočet dle vztahů (58), (59). Další složkou je nejistota způsoben přesností měřicího zařízení, v našem případě se jedná o multimetr METEX M-4650CR. Další složkou standardní nejistoty typu B je odpor přívodního kabelu. V případě měření provedených volně v prostoru laboratoře mimo testovací, příp. kalibrační, komoru je nutné připočíst vliv slunečního záření a vliv průvanu. Složka standardní nejistoty měření typu B způsobená výpočtem operativní teploty se určí následovně: t t u B  tr   r , u B  ta   a (102) k k uB2  At2r uB2  ta   At2a uB2  tr   uB21  uB2 2 , (103) kde Ata 

to 1 t 1  ,Atr  o  ta 2 tr 2

(104)

Výsledná nejistota vyhodnocována metodou B pro p zdrojů z1 , z2 , , z j , z p se vypočte podle vztahu (75). Následně se určí celková nejistota měření ze vztahu (76), a po vynásobení koeficientem rozšíření pomocí vztahu (77) se určí rozšířená nejistota měření. 1. Měření 28. 6. 2012 po půlnoci v testovací komoře: Toto měření operativní teploty bylo provedeno pomocí dvou polokulových teploměrů: pomocí vyvíjeného plastového polokulového snímače a pomocí „ASTF“ nástěnného čidla teploty od firmy Domat (ASTF polokulový teploměr). Z měření byla vyhodnocená složka standardní nejistoty typu A. Hodnoty potřebné pro výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru jsou uvedeny v tab. 23. U plastového vyvíjeného snímače složka standardní nejistoty typu A je uA3 = uAplast = 0,006 °C, u polokulového snímače Domat je to uA1 = uADomat = 0,008 °C. Aby bylo možné určit složku standardní nejistotu měření výpočtem, je nutné znát tr a ta pro oba dva teploměry. tr je pro Domat polokulový teploměr rovný tr1  0,14 °C , pro plastový polokulový teploměr je tr 3  0, 24 °C a ta je pro oba dva teploměry stejná, ta  0,6 °C . Za pomocí vztahu (103), (104) určíme celkovou složku standardní nejistoty typu B následovně:

Strana 126


-

pro Domat polokulový teploměr: t 0,14 uB1  tr   r1   0, 07 °C, k 2 t 0, 6 uB1  ta   a1   0,3 °C. k 2

-

pro vyvíjený polokulový teploměr: t 0,14 u B 3  tr   r 3   0,12 °C, k 2 t 0, 6 u B 3  ta   a 3   0,3 °C. k 2

Pomocí vztahu (x) a za předpokladu, že v obou případech uvažujeme normální rozdělení dat (k = 2) dostáváme dílčí nejistoty typu B: -

pro Domat polokulový teploměr: 2 2 2 uB21  At2r1 uB21  tr   At2a uB21  ta   uBM  uBD (50)  u BGM uB21  0,52  0, 072  0,52  0,32  0,32  0,182  0,182  0,179 °C2

uB1  to   uB21  0,179  0, 423 °C , -

pro vyvíjený polokulový teploměr: 2 2 2 uB2 3  At2r1 uB2 3  tr   At2a uB2 3  ta   uBM  uBD (35)  uBGM uB2 3  0,52  0,122  0,52  0, 032  0,32  0,312  0,182  0, 245 °C2

uB3  to   uB2 3  0, 245  0, 495 °C. Pomocí vztahu (x3) určíme celkovou nejistotu měření: -

pro Domat polokulový teploměr:

uC  u A21  uB21  0,0082  0,179  0, 423 °C, -

pro vyvíjený polokulový teploměr:

uC  u A2 3  uB2 3  0,0062  0, 245  0, 495 °C. Pokud kombinovanou nejistotu měření vynásobíme koeficientem rozšíření kr  2 , dostaneme rozšířenou nejistotu měření operativní teploty s intervalem pokrytí 95 %: -

pro Domat polokulový teploměr: U1  uC1  kr  0, 423  2  0,846 °C;

-

pro vyvíjený polokulový teploměr: U3  uC 3  kr  0, 495  2 = 0,990 °C.

Výsledek měření můžeme zapsat následovně: -

pro Domat polokulový teploměr: to1  (29,97  0,85) °C (P  95%);

-

pro vyvíjený polokulový teploměr: to3  (30,01  0,99) °C (P  95%) .

Strana 127


Závislost teplot na čase 30,60

30,40

30,20

teplota [°C]

30,00

29,80

29,60

29,40

29,20

29,00

tg3 [°C] 28,80 0:28

0:43

tg1 [°C] 0:57

tr3 [°C] 1:12

tr1 [°C] 1:26

to3 [°C] 1:40

to1 [°C] 1:55

ta [°C] (tapuv - 1°C) 2:09

2:24

čas [h:min]

Obr. 71: Graf závislosti teplot na čase; 28. 6. 2012 po půlnoci Z grafu je patrné, že se operativní teplota měřená vyvinutým plastovým polokulovým snímačem střední radiační rychlosti moc neliší od teploty naměřené nástěnným čidlem ASTF firmy Domat. Měření se po ustálení od sebe liší maximálně o 0,07 °C. 2. Měření 1. 6. 2012 před obědem v testovací komoře: Měření operativní teploty bylo provedeno pomocí dvou polokulových teploměrů: pomocí vyvinutého plastového polokulového snímače a pomocí Vernon – Joklova teploměru o průměru 100 mm se stereoteplotním válcem. Standardní nejistota typu A byla spočítána z ustáleného stavu měření. Hodnoty potřebné pro výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru jsou uvedeny v tab. 23. U plastového vyvíjeného snímače složka standardní nejistoty typu A je podle tabulky rovna uA3 = uAplast = 0,011 °C, u Vernon – Joklova polokulového teploměru je rovna uA2 = uAVJ = 0,013 °C. Teplota kulového teploměru (střední radiační teplota) se v průběhu měření stabilizuje v relativně dlouhém čase. Doba ustálení je dána výrobcem, popř. ji lze zjednodušeně nahradit trojnásobkem časové konstanty snímače. V případě, že bychom zahrnuli do statistické nejistoty typu A i tuto přechodovou fázi, znamenalo by to znehodnocení celé analýzy nejistot statistická A složka by narostla řádově o celé °C. -

Výpočet nejistoty měření operativní teploty pro Vernon – Joklův kulový teploměr se stereoteplotním válcem:

tr 2  0,12 °C , ta  0,7 °C . t 0,12 uB 2  tr   r 2   0, 06 °C, k 2 t 0, 7 u B 2  ta   a   0,35 °C. k 2

Strana 128

Jana Košíková: Soustava hodnocení tepelného stavu prostředí a analýza jejich nejistot měření 2 2 2 uB2 2  At2r 2 uB2 2  tr   At2a uB2 2  ta   uBM  uBD (35)  uBGM uB2 2  0,52  0, 062  0,52  0,352  0,32  0,312  0,182  0, 250 °C2 .

uB 2  to   uB2 2  0, 250  0,500 °C .

uC 2  u A2 2  uB2 2  0,0132  0, 250  0,500 °C . U 2  uC 2  kr  0,500  2  1,000 °C. Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: to 2  (28,11  1,00) °C (P  95%). -

Výpočet nejistoty měření operativní teploty pro vyvíjený polokulový teploměr:

tr 3  0, 25 °C , ta  0,7 °C . t 0, 25 u B 3  tr   r 3   0,125 °C, k 2 t 0, 7 u B 3  ta   a   0,35 °C . k 2 2 2 2 uB2 3  At2r 3 uB2 3  tr   At2a uB2 3  ta   uBM  uBD (35)  u BGM 2 2 2 2 2 2 2 uB 3  0,5  0,125  0,5  0,35  0,3  0,31  0,182  0, 253 °C2 ,

uB 3  to   uB2 3  0, 253  0,503 °C , uC 3  u A2 3  uB2 3  0,0112  0, 253  0,503 °C ,

U3  uC 3  kr  0,503  2  1,006 °C. Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: to3  (28, 29  1,01) °C (P  95%) . Závislost teplot na čase 28,60

28,40

28,20

teplota [°C]

28,00

27,80

27,60

27,40

27,20

27,00

tg2 [°C] 26,80 11:31

11:45

tg3 [°C] 12:00

tr2 [°C] 12:14

tr3 [°C] 12:28

to2 [°C] 12:43

to3 [°C] 12:57

ta [°C] (tapuv - 1°C) 13:12

13:26

čas [h:min]

Obr. 72: Graf závislosti teplot na čase; 1. 6. 2012 před polednem

Strana 129


Z grafu lze vyčíst, že rozdíl operativní teploty naměřené pomocí vyvíjeného plastového polokulového teploměru a pomocí Vernon – Joklova kulového teploměru se stereoteplotním válcem je po ustálení max. 0,25 °C. A z výsledků analýza nejistot lze konstatovat, že vyvíjený plastový polokulový teploměr měří zhruba se stejnou nejistoto měření jako Vernon – Joklův kulový teploměr se stereoteplotním válcem. Také je názorně vidět rozdíl mezi dobou náběhu a ustáleným stavem, který nastává až po asi půlhodině měření, přestože se jedná o změnu teploty o pouhé cca 2 °C z výchozí do konečné hodnoty. 3. Měření 15. 5. 2012 podvečer v testovací komoře: Toto měření operativní teploty bylo provedeno pomocí dvou polokulových teploměrů: pomocí Vernon – Joklova teploměru o průměru 100 mm se stereoteplotním válcem a pomocí ASTF nástěnného čidla od firmy Domat. Standardní nejistota typu A byla spočítána z ustáleného stavu měření. Všechny potřebné hodnoty pro výpočet nejistoty měření teploty kulového teploměru jsou uvedeny v tab. 23. U polokulového teploměru Vernon – Jokl polokulového teploměru složka standardní nejistoty typu A je uA2 = uAVJ = 0,012 °C a u polokulového snímače firmy Domat je tato složka standardní nejistoty měření typu A rovna uA1 = uADomat = 0,012 °C. -

Výpočet nejistoty měření operativní teploty pro Vernon – Joklův kulový teploměr se stereoteplotním válcem:

tr 2  0, 23 °C , ta  0,9 °C . t 0, 23 u B 2  tr   r 2   0,115 °C, k 2 t 0,9 u B 2  ta   a   0, 45 °C , k 2 2 2 2 uB2 2  At2r 2 uB2 2  tr   At2a uB2 2  ta   uBM  uBD (35)  uBGM uB2 2  0,52  0,1152  0,52  0, 452  0,32  0,312  0,182  0, 272 °C2 ,

uB 2  to   uB2 2  0, 272  0,522 °C , uC 2  u A2 2  uB2 2  0,0122  0, 272  0,522 °C , U 2  uC 2  kr  0,522  2  1,044 °C. Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: to 2  (27,56  1,04) °C (P  95%). -

Výpočet nejistoty měření operativní pro polokulový teploměr od firmy Domat (ASTF):

tr1  0,14 °C , ta  0,6 °C . t 0,19 uB1  tr   r1   0, 095 °C, k 2 t 0,9 uB1  ta   a1   0, 45 °C. k 2 2 2 2 uB21  At2r1 uB21  tr   At2a uB21  ta   uBM  uBD (50)  uBGM 2 2 2 2 2 2 2 uB1  0,5  0, 095  0,5  0, 45  0,3  0,18  0,182  0, 208 °C2 , uB1  to   uB21  0, 208  0, 456 °C,

Strana 130


uC1  u A21  uB21  0,0122  0, 208  0, 456 °C. U1  uC1  kr  0, 456  2  0,912 °C. Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: to1  (27,58  0,91) °C (P  95%). Závislost teplot na čase 28,50

28,00

teplota [°C]

27,50

27,00

26,50

26,00

tg2 [°C] 25,50 18:28

18:43

tg1 [°C] 18:57

tr2 [°C] 19:12

tr1 [°C] 19:26

to2 [°C] 19:40

to1 [°C] 19:55

ta [°C] (tapuv - 1°C) 20:09

20:24

čas [h:min]

Obr. 73 Graf závislosti teplot na čase; 15. 5. 2012 po půlnoci

12.8 ANALÝZA NEJISTOT PŘI MĚŘENÍ RYCHLOSTI PROUDĚNÍ VZDUCHU Měření k vyhodnocení nejistot rychlosti proudění bylo provedeno pomocí TESTO termické sondy proudění se žhavenou kuličkou a také pomocí vrtulkového anemometru TESTOTERM Testovent 4000. -

Výpočet nejistoty měření rychlosti proudění pro TESTO termickou sondu:

Z tabulky 25 lze vyčíst, že standardní nejistota typu A je rovna 0,043 m/s, ale vzhledem k tomu, že počet měření je menší jak 10, je nutné tuto nejistotu vynásobit korekčním koeficientem, v našem případě kkor  1,3  pro n  6  , tím dostaneme korigovaný odhad nejistoty typu A rovný 0,056 m/s. u Ak  0,056 m/s , wTESTO  0,300 m/s , w 0,300 uB1  w  TESTO   0,150 m/s, k 2 přesnost 0,30 uBŽKw    0,17 m/s 2 3 2 3 2 uB2  uB21  w  uBŽKw  0,152  0,172  0,051 m2 /s2 ,

uB  uB2  0,051  0, 227 m/s,

Strana 131


uC1  u A21  uB21  0,0562  0,051  0, 234 m/s. Tab. 25: Tabulka výpočtu nejistot standardní nejistoty typu A – termická sonda TESTO (měření 20. 5. 2013) termická 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22

průměr 0,2817 0,4267 0,6033 0,7233 0,8183 0,9133 0,9983 1,1150 1,1983 1,2950 1,4300 1,6283 1,8183 1,9483 2,1750 2,3350 2,4217 2,5217 2,6150 2,7183 2,8133 2,9233

rozdíl 0,0400 0,1000 0,0300 0,0500 0,0400 0,0300 0,0600 0,0300 0,0200 0,0600 0,1500 0,3000 0,1100 0,3000 0,1200 0,1200 0,1300 0,1300 0,1300 0,1100 0,1100 0,0700 0,3000

počet

směr. odchylka

6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6 6

0,0183 0,0367 0,0137 0,0175 0,0147 0,0103 0,0214 0,0105 0,0075 0,0226 0,0506 0,0997 0,0407 0,1059 0,0586 0,0485 0,0496 0,0471 0,0476 0,0412 0,0427 0,0301 max

ua

uak

0,0075 0,0150 0,0056 0,0071 0,0060 0,0042 0,0087 0,0043 0,0031 0,0092 0,0207 0,0407 0,0166 0,0432 0,0239 0,0198 0,0202 0,0192 0,0195 0,0168 0,0174 0,0123

0,0097 0,0195 0,0073 0,0093 0,0078 0,0055 0,0113 0,0056 0,0040 0,0120 0,0269 0,0529 0,0216 0,0562 0,0311 0,0257 0,0263 0,0250 0,0253 0,0219 0,0227 0,0160

0,0432

0,0562

Závislost rychlosti proudění na čase (termická sonda TESTO) 3,5

3

rychlost proudění [m/s]

2,5

2

1,5

1

0,5

1 měření

2 měření

3 měření

4 měření

5 měření

6 měření

0 0

5

10

čas [min]

15

20

25

Obr. 74: Graf závislosti rychlosti proudění na čase (termická sonda) Strana 132


Pokud kombinovanou nejistotu měření vynásobíme koeficientem rozšíření kr  2 , dostaneme rozšířenou nejistotu měření operativní teploty s intervalem pokrytí 95 %: UTESTO  uC  kr  0, 234  2  0, 468 m/s. Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: wTESTO  (0,100  0, 468) m/s (P  95%). -

Výpočet nejistoty měření rychlosti proudění pro vrtulkový anemometr TESTOTERM Testovent 4000:

Z tabulky 26 zjistíme, že standardní nejistota typu A je rovna 0,049 m/s. Počet měření je ale menší jak 10, tuto nejistotu vynásobíme korekčním koeficientem, v našem případě kkor  1,3  pro n  6  , tím dostaneme korigovaný odhad nejistoty typu A rovný 0,064 m/s. Tab. 26: Tabulka výpočtu nejistot standardní nejistoty typu A – vrtulkový anemometr TESTOTERM Testovent 4000 (měření 20. 5. 2013) průměr

vrtulka

rozdíl počet směr. odchylka

ua

uak

1 2

0,0000 0,5333

0,0000 0,1000

6 6

0,0000 0,0000 0,0000 0,0516 0,0211 0,0274

3 4

0,7000 0,8500

0,0000 0,1000

6 6

0,0000 0,0000 0,0000 0,0548 0,0224 0,0291

5 6

0,9667 1,0167

0,1000 0,1000

6 6

0,0516 0,0211 0,0274 0,0408 0,0167 0,0217

7

1,0833

0,1000

6

0,0408 0,0167 0,0217

8 9

1,1333 1,2333

0,1000 0,1000

6 6

0,0516 0,0211 0,0274 0,0516 0,0211 0,0274

10 11

1,3500 1,4500

0,1000 0,3000

6 6

0,0548 0,0224 0,0291 0,1049 0,0428 0,0557

12

1,6667

0,3000

6

0,1211 0,0494 0,0643

13 14

1,8167 1,9833

0,1000 0,2000

6 6

0,0408 0,0167 0,0217 0,0983 0,0401 0,0522

15 16

2,1667 2,3500

0,1000 0,1000

6 6

0,0516 0,0211 0,0274 0,0548 0,0224 0,0291

17 18

2,4500 2,5333

0,1000 0,2000

6 6

0,0548 0,0224 0,0291 0,0816 0,0333 0,0433

19

2,6667

0,2000

6

0,0816 0,0333 0,0433

20 21

2,7667 2,8667

0,2000 0,2000

6 6

0,0816 0,0333 0,0433 0,0816 0,0333 0,0433

22

3,0000

0,0000

6

0,0000 0,0000 0,0000

0,3000

max

0,0494 0,0643

u Ak  0,064 m/s , wTestovent  0,300 m/s , w 0,300 uB  w  Testovent   0,150 m/s, k 2

uC1  u A21  uB21  0,32  0,152  0,163 m/s.

Strana 133


Pokud kombinovanou nejistotu měření vynásobíme koeficientem rozšíření kr  2 , dostaneme rozšířenou nejistotu měření operativní teploty s intervalem pokrytí 95 %: UTestovent  uC  kr  0,163  2  0,326 m/s. Výsledek měření můžeme zapsat následujícím způsobem: wTestovent  (0,100  0,326) m/s (P  95%). Závislost rychlosti proudění na čase (vrtulková sonda Testovent 4000) 3,5

3

rychlost proudění [m/s]

2,5

2

1,5

1

0,5

1 měření

2 měření

3 měření

4 měření

5 měření

6 měření

0 0

5

10

15

20

25

čas [min]

Obr. 75: Graf závislosti rychlosti proudění na čase (vrtulková sonda)

12.9 ANALÝZA NEJISTOT PŘI MĚŘENÍ VLHKOSTI VZDUCHU Pro analýzu vlhkosti vzduchu jsme neměli dostatečně vhodný snímač, který by nám mohl posloužit jako etalon.

Strana 134


13 ZÁVĚR V praktické části jsou shrnuty výsledky rozsáhlých experimentů s vybranou měřicí technikou. Experimenty byly prováděny jak ve volném prostoru místnosti, tak i v testovací komoře. Na základě takto získaných souborů dat byly následně analyzovány nejistoty měření. Výsledky práce lze zobecnit v následujících závěrech. Protože byla prováděna dlouhodobá měření, je možno také z ustálených částí měření statisticky vyhodnotit složky nejistoty určované metodami A. Tyto složky nejistoty jsou vesměs zcela zanedbatelné, jak je patrné z tabulek v kapitole 6, neboť jsou zpravidla řádově menší oproti složkám nejistot vyhodnocovaných metodami B a ve výsledku se neprojeví. Nejistoty vyhodnocované metodami B, které v sobě zahrnují parametry přesnosti použité měřicí techniky a případně další systematické vlivy na měření, které na rozdíl od nejistot měření vyhodnocovaných metodou A zanedbatelné nejsou. Především na základě těchto výsledků lze konstatovat, že pro měření teploty vzduchu v místnosti se jako vhodné teplotní čidlo jeví velmi přesná teplotní sonda TESTO jejíž výsledná rozšířená nejistota vychází UTESTO  ta   0,314 °C °C. Naopak zcela nevhodný se jeví klasický skleněný lihový teploměr, který dosáhl výsledné nejistoty U skleněný 2  ta   0, 444 °C. Experimentálně bylo dokázáno, jak důležité je mít v místnosti správně umístěný snímač teploty. Jestliže byl snímač vystaven přímému slunečnímu záření, došlo k nárůstu změřené teploty vzduchu u rychleji reagujících snímačů teploty až o 5 °C, u pomaleji reagujících senzorů (např. u skleněných tyčinkových teploměrů) způsobí nárůst teploty kolem 2 °C. Celková nejistota měření vzroste v průměru o 1 °C. Snímače byly také vystaveny průvanu. Složka standardní nejistoty typu B způsobena průvanem je zhruba 1,2 °C. Celková nejistota měření vlivem průvanu stoupne o 0,8 °C. Je tedy třeba respektovat pravidla, doporučená předpisy, a zejména se vyvarovat možnému přímému osvitu teploměrů, ať se jedná o kteroukoli z měřených teplot. V dnešní době, a jak to zdokumentovala i teoretická část práce, bychom se ale zdaleka neměli spokojit jen s prostým s měřením teploty vzduchu. Komplexnější pohled na prostředí a jeho tepelnou pohodu poskytuje střední radiační teplota a operativní teplota. Jako základ byl k měření použit nákladný profesionální Vernon – Jokl kulový teploměr o průměru 100 mm, který byl použit v režimu polokulového teploměru. Jako teplotní čidlo byla zvolena malá Pt100, což již umožní i následnou automatizaci měření sběru dat. Tento Vernon – Jokl kulový teploměr pak dosáhl nejistoty U 2  to   1,044 °C. Jako další teploměr byl pro měření střední radiační teploty a operativní teploty použit vyvinutý plastový polokulový o průměru 39,6 mm. se stejným teplotním čidlem jako Vernon – Jokl polokulový teploměr, tj. s Pt100. Testům byl podroben i polokulový snímač od firmy Domat. Z výsledků analýz měření vyplynulo, že vyvinutý plastový polokulový snímač vykazuje podobnou celkovou nejistotu měření jako profesionální Vernon – Joklův teploměr. Polokulový teploměr Domat s výrazně nižší pořizovací cenou než je u Vernon – Joklova teploměru dosáhl kombinované nebo rozšířené nejistoty sice o něco nižší než výše zmíněné teploměry, ale za to s větší odchylkou od teploměru Vernon – Jokl. Pro měření rychlosti proudění se jako velmi vhodná sonda jeví anemometrická sonda TESTO žhavenou kuličkou, který umí měřit i malé rychlosti proudění a také navíc vyniká téměř univerzální všesměrovostí. Dostatečně srovnatelných výsledků dosahuje rovněž anemometr tranzistorový, naopak velmi nevhodný je pak vrtulkový anemometr. V případě, že se proudění vzduchu odchýlí od osy vrtulky, není ani třeba analýzy nejistot a na první pohled je patrné, že při větším úhlu natočení proti směru proudění dostáváme nejistoty až velikosti mezi (50 - 100) % měřené hodnoty.

Strana 135


Pro měření vlhkosti vzduchu nebyl k dispozici dostatek přístrojů a hlavně nějaké spolehlivé měřicí zařízení, které by nám při měření mohlo prezentovat její pravou hodnotu. Navíc vzduch v laboratoři je velmi suchý, takže by bylo zapotřebí pronajmout kromě techniky i jiné prostory. Veškeré experimentální činnosti se v tomto roce značně zkomplikovaly kvůli rekonstrukci budovy A1, ostatní místnosti totiž byly využívány prakticky nepřetržitě a bylo složité najít prostory a čas, kdy by nebylo měření ovlivněno dalšími paralelně probíhajícími aktivitami v laboratoři. Základem tepelné pohody je především sledování teploty, ať už se jedná o teplotu vzduchu, teplotu radiační nebo operativní, které jsou ale zase vypočítávány z teploty vzduchu a teploty kulového teploměru. Zde je potřeba zdůraznit i skutečnost, kterou ukázala kap. 12, že kvalitu měření může výrazně zhoršit, až na pokraj znehodnocení, nesprávné umístění teploměru a jeho ovlivnění průvanem. Ještě horší zkreslení přináší přímý sluneční svit na teploměr, který byl vyhodnocen samostatně, a představoval i několikanásobek kombinované nejistoty. Proto jsem ani do výsledné nejistoty složku od přímého slunečního záření nepřipočítávala, neboť by to bylo v rozporu v doporučeními o umístění snímačů teploty. Ve svých dopadech to představuje totéž, co hrubá chyba v analýze chyb.

Strana 136


14 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1]

ANSI/ASHRAE, 1992. ASHRAE Standard 55-1992. Thermal Environmental Conditions for Human Occupancy. American Society of Heating, Refrigerating and AirConditioning Engineers, Inc., Atlanta. [2] ČSN EN ISO 7726: 2002. Ergonomie tepelného prostředí – Přístroje pro měření fyzikálních veličin. Praha: Český normalizační institut, 2002. 56s. [3] ČSN EN ISO 7730: 2005. Ergonomie tepelného prostředí - Analytické stanovení a interpretace tepelného komfortu pomocí výpočtu ukazatelů PMV a PPD a kritéria místního tepelného komfortu. Praha: Český normalizační institut, 2005. 48s. [4] ČSN EN ISO 10012:2003 Systémy managementu měření - Požadavky na procesy měření a měřicí vybavení. Praha: Český normalizační institut, 2003. 36 s. [5] ČSN EN ISO/IEC 17000:2005 Posuzování shody - Slovník a základní principy. Praha: Český normalizační institut, 2005. 36 s. [6] ČSN EN ISO/IEC 17025:2005 Všeobecné požadavky na způsobilost zkušebních a kalibračních laboratoří. Praha: Český normalizační institut, 2005. 48 s. [7] ČSN ISO 21748:2012 Návod pro použití odhadů opakovatelnosti, reprodukovatelnosti a pravdivosti při odhadování nejistoty měření. Praha: Český normalizační institut, 2012 [8] ČSN P ENV 13005:2005 Pokyn pro vyjádření nejistoty měření (GUM). Praha: Český normalizační institut, 2005. 239 s. [9] ČSN P ISO/TS 21749:2007 Nejistoty měření v metrologických aplikacích – Opakovaná měření a hierarchické experimenty. Praha: Český normalizační institut, 2007. 40 s. [10] ČSN ISO 7243:1993 Horká prostředí. Stanovení tepelné zátěže pracovníka podle ukazatele WBGT (teploty mokrého a kulového teploměru) Praha: Český normalizační institut, 1993. 12 s. [11] EA 4/02, Vyjadřování nejistot měření při kalibracích. Praha: Český institut pro akreditaci, 2002, 74 s. [online]. [cit. 2011-10-29]. Dostupné z WWW: < http://www.cia.cz/Download.ashx?Type=Document&Id=4870> [12] EA 4/16 Směrnice EA o vyjadřování nejistoty v kvantitativním zkoušení . Praha: Český institut pro akreditaci, 2004. 32 s. [online]. [cit. 2013-05-29]. Dostupné z WWW: < http://www.cai.cz/Download.ashx?Type=Document&Id=5141> [13] Guide to the Expression of Uncertainty in Measurement. BIPM/IEC/ISO/OIML, 1995. [14] ILAC-G17:2002 Zavádění k koncepce stanovení nejistot zkoušení v návaznosti na aplikaci normy ISO/IEC 17025. Praha: Český institut pro akreditaci, 2004. 7 s. [online]. [cit. 2013-07-29]. Dostupné z WWW: < http://www.cai.cz/Download.ashx?Type=Document&Id=5144 > [15] TNI 01 0115:2009 Mezinárodní metrologický slovník - Základní a všeobecné pojmy a přidružené termíny (VIM). Praha: Český normalizační institut, 2009. 90 s. [16] TNI 01 4109-1:2011 Nejistota měření - Část 1: Úvod k vyjadřování nejistot měření (Pokyn ISO/IEC 98-1). Praha: Český normalizační institut, 2011. 36s. [17] TNI 01 4109-3:2011 Nejistoty měření - Část 3: Pokyn pro vyjádření nejistoty měření (GUM:1995) (Pokyn ISO/IEC 98-3). Praha: Český normalizační institut, 2011. 168 s. [18] TNI 01 4109-4:2011 Nejistota měření - Část 4: Úloha nejistoty měření při posuzování shody. Praha: Český normalizační institut, 2011. 68 s.

Strana 137


[19] TNI 01 4109-3.1:2011 Nejistota měření - Část 3: Pokyn k vyjádření nejistoty měření (GUM 1995) Doplněk 1: Šíření rozdělení užitím metod Monte Carlo (Pokyn ISO/IEC 98-3/Doplněk 1). Praha: Český normalizační institut, 2011. 118 s. [20] AHLBORN. Kulový teploměr. Produkty [online]. [cit. 2011-10-29]. Dostupné z WWW: . [21] AHLBORN. Souprava pro měřeni tepelného komfortu ALMEMO [online]. [cit. 2013-08-02]. [22] CENTNEROVÁ, L. Tepelná pohoda a nepohoda. Vytápění, větrání, instalace: Odborný časopis pro techniku prostředí. 2000, ročník 9, č. 5, s. 213-216. ISSN 1210-1389. [23] CENTNEROVÁ, L. Tradiční a adaptivní model tepelné pohody. Praha: České vysoké učení technické v Praze, 2001. Vedoucí disertační práce Doc. Ing. Karel Papež, CSc. [24] CIHELKA, J. Vytápění a větrání. 2., přepracované a doplněné vydání. Praha: SNTL, 1975, 697 s., 3 přílohy v pásce na přídeští. [25] COMET. COMMETER D0241 Teploměr čtyř kanálový. Produkty [online]. [cit. 201308-22]. Dostupné z WWW: [26] DAVID, J. Monitorovací systém prostředí pro dlouhodobé sledování kancelářských prostor. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství, 2006. 55s. Vedoucí diplomové práce Ing. Josef Štětina. [27] DOMAT CONTROL SYSTÉM ASTF Nástěnné čidlo teploty (polokulový teploměr). Produkty [online]. [cit. 2013-08-22]. Dostupné z WWW: [28] DOMAT CONTROL SYSTÉM RPFT2 Vysuté čidlo teploty – kulový teploměr). Produkty [online]. [cit. 2013-08-22]. Dostupné z WWW: [29] FANGER, P.O. Thermal Comfort: Analysis and Applications in Environmental Engineering. Copenhagen: Danish Technical Press, 1970, 244 s. [30] GM. Platinové teplotní čidlo Pt100 – 100R. [online]. [cit. 2013-08-19]. Dostupný z WWW: [31] HALAJ, M., PALENČÁR, R. Metrologické zabezpečenie systémov riadenia kvality. 1. vyd. Bratislava: Vydavateľstvo STU v Bratislave, 1998. 138 s. ISBN: 80-227-1171-3 [32] HAVLÍČEK, V. Parametry pracovního prostředí a jejich měření. Brno: Vysoké Učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství, 2011. 42 s. Vedoucí bakalářské práce Ing. Jana Košíková. [33] HELEKAL, T. Měření rychlosti proudění vzduchu. Brno: Vysoké Učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství, 2013. Vedoucí bakalářské práce Ing. František Vdoleček CSc.. [34] HLAVÁČ, V. Nejistoty měření. Text z přednášky Technická měření. [online]. Praha, 2011 [cit. 2011-07-10]. Dostupný z WWW: < http://www.fsid.cvut.cz/tem/nejistoty/nejistoty1.pdf >. [35] HRUŠKA, František. Sledování a řízení parametrů tepelné pohody. Automa [online]. 2001, ročník 7, č. 4, [cit. 2011-07-27]. Dostupný z WWW: [36] CHUDÝ, V., PALENČÁR, R., KUREKOVÁ, E., HALAJ, M. Meranie technických veličín. 1. vyd. Bratislava: Vydavateľstvo STU v Bratislave, 1999. 688 s. ISBN: 80-227-1275-2. Strana 138


[37] JANEČKA, J. Návrh zařízení pro měření a hodnocení tepelného stavu prostředí. Brno: Vysoké učení technické v Brně, Fakulta strojního inženýrství, 2012. 128 s. Vedoucí disertační práce Ing. František Vdoleček, CSc. [38] JANEČKA, J. Systémy pro měření a hodnocení tepelného stavu prostředí. Pojednání ke státní doktorské zkoušce. Brno: FSI VUT v Brně, 2009. 20s. [39] JANEČKA, J., MLČÁK, R., KOŠÍKOVÁ, J., KAZKAZ, M.; VDOLEČEK, F.; PAVELEK, M. Komora pro kalibraci senzorů tepelné pohody. Fakulta strojního inženýrství, Vysoké učení technické v Brně, 2011 (funkční vzorek) [online]. [cit. 201307-19]. Dostupný z WWW: < http://www.energetickeforum.cz/file/229> [40] JANEČKA, J., KOŠÍKOVÁ, J., VDOLEČEK, F., PAVELEK, M. Kompaktní snímač operativní teploty. Fakulta strojního inženýrství, Vysoké učení technické v Brně, 2012 (funkční vzorek) [online]. [cit. 2013-07-19]. Dostupný z WWW: [41] JANEČKA, J.; KOŠÍKOVÁ, J.; VDOLEČEK, F.; PAVELEK, M. Snímač pro monitorování rychlosti proudění vzduchu. Fakulta strojního inženýrství, Vysoké učení technické v Brně, 2011 (funkční vzorek) [online]. [cit. 2013-07-19]. Dostupný z WWW: [42] JANEČKA, J. , ZUTH, D. Systémy pro monitorování tepelné pohody člověka. Bulletin A.S.I. [online]. 2008, č. 42, [cit. 2011-07-22]. Dostupný z WWW: [43] JANOTKOVÁ, E. Technika prostředí [online]. Brno, 2010 [cit. 2011-07-25]. Dostupné z WWW: [44] JANOTKOVA, E. Technika prostředí. Skripta VUT, Brno, 1991.ISBN: 80-214-0258-X. [45] JOKL, Miloslav. Optimalizace fyzikálních podmínek pro práci člověka. 1. vydání Praha: Práce, 1984, 236 s. [46] JOKL, Miloslav. Přirozená klimatizace. 1. vydání Brno: ERA group, 2004, vii, 81 s. ISBN 80-86517-84-5. [47] JOKL, Miloslav. Teorie vnitřního prostředí budov. 2. přepracované vydání Praha: České vysoké učení technické, 1991, 261 s. [48] JOKL, Miloslav. Zdravé obytné a pracovní prostředí. Vydání 1. Praha: Academia, 261 s.,xvi s. barev. obr. příl. ISBN 80-200-0928-0. [49] KABELE K, VEVERKOVA, Z. Modelovaní operativní teplota. Vytápění větrání instalace [online]. 2003, č. 1, [cit. 2013-06-26]. Dostupný z WWW: . [50] KOŠÍKOVÁ, J. Systémy pro hodnocení tepelného stavu prostředí a analýza jejich nejistot měření. Pojednání ke státní doktorské zkoušce. Brno: FSI VUT v Brně, 2011. 35s. [51] KOŠÍKOVÁ, J., JANEČKA, J., VDOLEČEK, F., ZUTH, D. Accuracy and Uncertainties in Airflow Measurement. In Sborník přednášek 13th International conference Mechanical Engineering 2010. Bratislava: STU Bratislava - FME, 2010. s. S2-49-S2-54. ISBN 978-80-227-3304-5. [52] KOŠÍKOVÁ, J.; KAZKAZ, M.; VDOLEČEK, F.; PAVELEK, M. Testovací komora pro porovnávání snímačů tepelné pohody. Fakulta strojního inženýrství, Vysoké učení technické v Brně, 2011 (funkční vzorek) [online]. [cit. 2013-06-06]. Dostupný z WWW: [53] KOŠÍKOVÁ, J., VDOLEČEK, F., JANEČKA, J. Thermo diagnostics use for monitoring of the working environment parameters. In Sborník přednášek XIV. ročník Strana 139


[54]

[55]

[56]

[57]

[58]

[59]

[60]

[61] [62] [63] [64]

[65] [66]

[67]

medzinárodnárodnej vedeckej konferencie Teória a aplikácia metód technickej diagnostiky - DIS 2011. Košice: Strojnícka fakulta TU v Košicích, 2011. s. p07_1 – p07_8. ISBN: 978-80-553-0732-9. LUDVÍK V. Nejistoty měření, přesnost měření, správnost měření a otázky spojené se vzájemnou porovnatelností výsledků měření a s prohlášením o shodě s technickými specifikacemi. Sborníky technické harmonizace 2005, UMNZ [online]. [cit. 2012-0707]. Dostupný z WWW: LUMASENSE TECHNOLOGIES. Air Velocity Transducer. [online]. [cit. 2013-08-07]. Dostupný z WWW: LUMASENSE TECHNOLOGIES. Operative Temperature Transducer. [online]. [cit. 2013-08-07]. Dostupný z WWW: LUMASENSE TECHNOLOGIES. Surface Temperature Transducer. [online]. [cit. 2013-08-07]. Dostupný z WWW: LUMASENSE TECHNOLOGIES. Thermal Comfort Datalogger INNOVA 1221. [online]. [cit. 2013-07-20]. Dostupné z www: . LEHOCKÁ, H., JIRÁK, Z. Kulový teploměr a jeho vývoj z hlediska hodnocení tepelné pohody organismu [online]. 2005, [cit. 2011-10-26]. Dostupný z WWW: . MATUŠKA T., MAREŠ, L.. Experimentální metody 1. [online]. Praha, 2009 [cit. 201307-25]. Dostupné z WWW: Nařízeni vlády č.361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Nařízeni vlády č.63/2012 Sb., kterým se mění nařízeni vlády č.361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění nařízení vlády č. 68/2010 Sb. NĚMEČEK, P. Nejistoty měření. 1. vydání. Praha: Česká společnost pro jakost, 2008. 98 s. ISBN: 978-80-02-02089-9. NOVÁK, M. Snímače teploty. 5. přednáška předmětu Diagnostika a měření na Textilních strojích. [ppt]. Liberec, 2011 [online]. [cit. 2011-10-29]. Dostupná z WWW: . NOVÝ, R. Technika prostředi. 2. přepracované vydání. Praha: ČVUT, 2006. 267 s. ISBN 80-01-03492-5. OLESEN, Bjarne W. Heat Stress. Technical Review: To Advance Techniques in Acoustical, Electrical and Mechanical Measurement [online]. 1985, č. 2. ISSN 00072621 [online]. [cit. 2013-07-20]. Dostupný z WWW: OLESEN, Bjarne W. Thermal Comfort. Technical Review: To Advance Techniques in Acoustical, Electrical and Mechanical Measurement [online]. 1982, č. 2. ISSN 00072621 [online]. [cit. 2013-06-25]. Dostupný z WWW: < http://www.bksv.com/doc/technicalreview1982-2.pdf >

Strana 140


[68] PARSONS, K. Human thermal environments: The effects of hot, moderate, and cold environments on human health, comfort, and performance. 2nd ed. London: Taylor, 2003, xxiv, 527 s. ISBN 04-152-3793-9. [69] PAVELEK, M.; ŠTĚTINA, J. Experimentální metody v technice prostředí. 3. vydání. Brno : Akademické nakladatelství CERM, 2007. 215 s. ISBN 978-80-214-3426-4. [70] PAVELEK, M., ŠTĚTINA J. Experimentální metody v technice prostředí. 1. vydání Brno: VUTIUM, 1997, 215 s. Učební texty vysokých škol (Vysoké učení technické v Brně). ISBN 80-214-0970-3. [71] PULKRÁBEK, J. Větrání. Praha: SNTL, 1961; 3. vydání. 391 s. [72] RUBIN A., RUBINOVÁ O. Vnitřní prostředí budov a tepelná pohoda člověka. [online] [cit. 2013-06-17] dostupné na WWW : [73] SENSIT. přenosný ukazovací přístroj SENSITEST 204C . [online] [cit. 2013-08-15] dostupné na WWW : < http://www.sensit.cz/ke-stazeni/soubory/90_7.pdf> [74] SENSIT. Snímače teploty s kovovým pouzdrem a kabelem . [online] [cit. 2013-08-15] dostupné na WWW: < http://www.sensit.cz/ke-stazeni/soubory/06_14.pdf> [75] SENSIT. Snímač teploty do interiéru . [online] [cit. 2013-08-15] dostupné na WWW : < http://www.sensit.cz/ke-stazeni/soubory/07_13.pdf> [76] SENSIRION. Conditions of Thermal Comfort: Influence of Humidity and Temperature on Personal Well-Being. Application Notes [online]. 2010, version 2.0, [cit. 2011-0728]. Dostupný z WWW: . [77] Pokyn pro vyjadřování nejistoty měření (GUM). Sborníky technické harmonizace 2012. ÚNMZ Praha, 2012 [online] [cit. 2013-05-30] dostupné na WWW : [78] SWEMA Thermal Comfort [online]. [cit. 2013-08-22]. Dostupné na WWW: [79] ŠTĚTINA, J., JAROŠ, M., RAMÍK, P., PAVELEK, M., JEDELSKY, J., MICHALICA, K. Tepelný stav prostředí. Virtuální laboratoř – Zkoušení vozidel [online]. Brno, 2003, kap. 5.1, [cit. 2011-10-27]. Dostupný z WWW: . [80] Tepelná pohoda. Podklady katedry elektroenergetiky FEL ČVUT v Praze [online]. 2007, [cit. 2011-07-27]. Dostupný z WWW: . [81] Terminologie z oblasti metrologie (2. vydání). Sborníky technické harmonizace 2010. ÚNMZ Praha, 2010 [online] [cit. 2013-05-30] dostupné na WWW : [82] TESTO Anemometrická sonda TESTO se žhavenou kuličkou. [online] [cit. 2013-08-22]. dostupné na WWW : < http://www.zam-servis.cz/KATALOG_TESTO/TESTO/PDF_FILES/445.pdf> [83] TESTO Kulový teploměr o průměru 150 mm . [online] [cit. 2011-05-02] dostupné na WWW: < http://www.zam-servis.cz/KATALOG_TESTO/TESTO/PDF_FILES/445.pdf> [84] VDOLEČEK, F., PALENČÁR, R., HALAJ, M.; Nejistoty v měření I. – V. Cyklus

Strana 141


článků, Automa, 2001- 2002, ročník 7- 8. ISSN 1210-9592. [85] VDOLEČEK, F. Technická měření. Text pro podporu výuky v kombinovaném studiu [online]. Brno, 2002 [cit. 2011-07-06]. Dostupný z WWW: . [86] VÍT, M. Metodické opatření pro měření mikroklimatických parametrů pracovního prostředí a vnitřního prostředí staveb. Věstník Ministerstva zdravotnictví České Republiky [online]. 2004, částka 11, [cit. 2011-08-05]. Dostupný z WWW: [87] ZMRHAL, V.; DRKAL, F.; MATHAUSEROVA, Z. Směrnice STP – OS 01/č.3/2010: Operativní teplota v praxi. Vytápění, větrání, instalace: Odborný časopis pro techniku prostředí. 2010, ročník. 19, č. 5, s. 1-8. ISSN: 1210-1389.

Strana 142


15 VLASTNÍ PUBLIKAČNÍ ČINNOST 2012 KOŠÍKOVÁ, J.: Thermal comfort and measurement of mean radiant temperature. In Sborník příspěvků Mezinárodní Masarykovy konference pro doktorandy a mladé vědecké pracovníky 2012. Hradec Králové: MAGNANIMITAS, 3. vydání, 2012. s. 2901 – 2908. ISBN 978-80905243-3-0, ETTN 042-12-12017-12-5. KOŠÍKOVÁ, J., JANEČKA, J., VDOLEČEK, F.: Komplexní sledování tepelné pohody. In Sborník přednášek z 8. technické konference Automatizace, regulace a procesy ARaP2012. Praha: DIMART s.r.o., 2012. s. 61 - 66. ISBN: 978-80-903844-7-7. KOŠÍKOVÁ, J., VDOLEČEK, F., JANEČKA, J.: Sledovanie strednej radiačnej teploty a operatívny teploty ako parametrov pracovného prostredia. Spravodaj ATD SR, 2012, č. 2 / 2012 s. 29 - 31. ISSN: 1337-8252. KOŠÍKOVÁ, J., VDOLEČEK, F., JANEČKA, J.: Sledovanie strednej radiačnej teploty a operatívny teploty ako parametrov pracovného prostredia. In Sborník přednášek XV. ročníku medzinárodnej vedeckej konferencie Teória a aplikácia metód technickej diagnostiky - DIS 2012, s. 9_1-9_8. Košice: Strojnícka fakulta TU v Košicích, 2012. ISBN: 978-80-553-0732-9. KOŠÍKOVÁ, J.; JANEČKA, J.; VDOLEČEK, F. Problémy s přesností parametrů tepelné pohody. In XXXVI. Seminář ASR 2012 - "Instruments and Control". Ostrava: VŠB- TU Ostrava, 2012. s. 41-49. ISBN: 978-80-248-2626- 4. JANEČKA, J.; KOŠÍKOVÁ, J.; MLČÁK, R.; VDOLEČEK, F.; PAVELEK, M. Ověřování a kalibrace snímačů tepelné pohody. Automa, 2012, roč. 18, č. 4, s. 10-12. ISSN: 1210- 9592. VDOLEČEK, F.; JANEČKA, J.; KOŠÍKOVÁ, J. Modely pro výuku termodiagnostiky. Technická diagnostika, 2012, roč. 21, č. Z1, s. 347-352. ISSN: 1210- 311X.

2011 VDOLEČEK, F.; KOŠÍKOVÁ, J.; JANEČKA, J. Tepelná pohoda v širších souvislostech. Automa, 2011, roč. 17, č. 12, s. 22-23. ISSN: 1210- 9592. KOŠÍKOVÁ, J.; VDOLEČEK, F.; JANEČKA, J. Thermo diagnostics use for monitoring of the working environment parameters. In Zborník XIV. medzinárodnej vedeckej konferencie DIS 2011. DIS. Košice: Asociácia technických diagnostikov SR, 2011. s. P9_ 1 - P9_9 s.. ISBN: 978-80-553-0732- 9. KOŠÍKOVÁ, J.; VDOLEČEK, F.; JANEČKA, J. Thermo diagnostics use for monitoring of the working environment parameters. Spravodaj ATD SR, 2011, roč. 2011, č. 1,2. 2011, s. 2931. ISSN: 1337- 8252. JANEČKA, J.; VDOLEČEK, F.; KOŠÍKOVÁ, J. Měření a analýza teplotních polí ve výuce termodiagnostiky. In Zborník XIV. medzinárodnej vedeckej konferencie DIS 2011. DIS. Košice: Asociácia technických diagnostikov SR, 2011. s. P7_ 1 (P7_8 s.)ISBN: 978-80-5530732- 9.

Strana 143


2010 JANEČKA, J.; VDOLEČEK, F.; KOŠÍKOVÁ, J.; ZUTH, D. Smart Sensor of Airflow Velocity. In ME 2010 - Mechanical Engineering 2010. Bratislava: STU Bratislava - FME, 2010. s. S2- 43 - S2-48 s. ISBN: 978-80-227-3304- 5. KOŠÍKOVÁ, J.; JANEČKA, J.; VDOLEČEK, F.; ZUTH, D. Accuracy and Uncertainties in Airflow Measurement. In ME 2010 - Mechanical Engineering 2010. Bratislava: STU Bratislava - FME, 2010. s. S2- 49 - S2-54 s. ISBN: 978-80-227-3304- 5. JANEČKA, J. Měření rychlosti proudění vzduchu v technice prostředí. In Sborník přednášek 33. mezinárodní konference TD 2010 - DIAGON 2010. 1. Academia centrum UTB ve Zlíně, 2010. s. 7-10. ISBN: 978-80-7318-940- 2.

Strana 144


16 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK DR NTC PD PMV PPD PTC WBGT

stupeň obtěžování průvanem termistor se záporným teplotním součinitelem odporu vertikální rozdíly teplot vzduchu předpověď středního tepelného pocitu ukazatel procentuálního podílu nespokojených termistot s kladným teplotním součinitelem odporu teplota mokrého a výsledného (kulového) teploměru

k

součinitel přestupu tepla konvekcí,

W  m2  K 1

s  P b

součinitel přestupu tepla sáláním (radiací) emisivita černé koule koeficient vyzařování leštěného čidla, koeficient vyzařování černého čidla

W  m2  K 1   

  

absolutní vlhkost vzduchu relativní vlhkost vzduchu mechanická účinnost práce člověka



Stefan-Boltzmanova konstanta

A Ai

Cv

koeficient závisející na rychlosti proudění vzduchu součinitelé citlivosti jednotlivých zdrojů nejistot tepelná ztráta (zisk) prouděním

Cd

tepelná ztráta (zisk) vedením

W

D

vnější průměr koule

m

Ediff

tepelná ztráta difúzí pokožky

W

Ersw

tepelná ztráta běžným pocením

W

Eresp

tepelná ztráta dýcháním (latentní ztráta)

W

f f cl

funkce stupeň pokrytí těla oděvem

-

hc

součinitel přestupu tepla konvekcí

W  m2  K 1

I I cl k

intenzita sálání

W  m2

kkor kp

kr ks

% % C

kg  m3 % W  m2  K 4

W

bezrozměrný tepelný odpor oděvu konstanta (kulový teploměr) zavisející na průměru kulového teploměru korekční koeficient závislý na počtu opakovaných měření koeficient rozšíření rovný kvantilu normovaného normálního rozdělení pro pravděpodobnost P koeficient rozšíření součinitel vycházející ze zákona rozdělení, kterých se příslušný

Strana 145


L

zdroj nejistoty řídí tepelná ztráta dýcháním (citelná ztráta)

W

m mp

počet vstupních veličin hmotnost par ve vzduchu

kg

mk mt mv M

hmotnost kapalné fáze H 2O (vody) ve vzduchu hmotnost tuhé fáze H 2O (vody) ve vzduchu hmotnost suchého vzduchu

kg kg kg

n P PP Pb pa

energetický výdej člověka (činnost), vztažený k povrchu lidského těla počet měření pravděpodobnost výskytu hodnot výkon dodaný leštěnému snímači, výkon dodaný černému snímači, parciální tlak vodní páry

p´´p

parciální tlak nasycených par při dané teplotě vzduchu

Pa

qc

výměna tepla prouděním mezi koulí a vzduchem

W  m2

qm

metabolické teplo

qr Q q Qm

výměna tepla radiací mezi koulí a plochami prostoru veličina průměrná hodnota metabolický měrný tok

W  m2 -

Qved

tepelný tok sdílený z povrchu těla do okolí vedením

W

Qkon

tepelný tok sdílený z povrchu těla do okolí konvekcí

W

Qsál

tepelný tok sdílený z povrchu těla do okolí sáláním (radiací)

W

Qvyp

tepelný tok sdílený z povrchu těla do okolí vypařováním

W

Qdých

tepelný tok sdílený z povrchu těla do okolí dýcháním

W

Rcl

tepelný odpor oděvu (oblečení) součinitel korelace mezi veličinami xi a x j

m2  K  W1

r  xi , j 

r  zij 

W  m2

W W

Pa

kcal  h 1  m2

W

korelační koeficient

rh  % , RH

relativní vlhkost vzduchu

s  x , s  y

směrodatná odchylka

S Si S

celý povrch měřené plochy části povrchu S změna kapalné kapacity

m2 m2 W

ta , T a

teplota vzduchu

C , K

tcl tg

teplota povrchu oděvu

°C

teplota výsledného (kulového) teploměru teplota kulového teploměru v ustáleném stavu

°C K

Tg

%

Strana 146


Střední teplota pokožky

°C °C °C

t pr , Tpr

teplota přirozeně větraného mokrého teploměru operativní teplota radiační teplota protilehlých ploch

t pr1 , t pr 2

teploty dvou protilehlých ploch malého rovinného prvku

°C

t pr

asymetrie střední radiační teploty

°C

tr

radiační teplota

C

tr ts twg

střední radiační teplota povrchová teplota

C °C

teplota mokrého výsledného (kulového) teploměru povrchová teplota ploch 1 až N intenzita turbulence standardní nejistota nejistota veličiny xi

°C K %

tk tnw to

T1 , , TN Tu u u  xi  u  xj 

u  xi , j 

U uA

°C , K

nejistota veličiny x j kovariance nejistoty mezi korelovanými veličinami xi a x j rozšířená nejistota měření nejistota typu A

u Ak  y 

korigová nejistota

uB

nejistota získaná metodou B

uC

dílčí nejistota typu B jednotlivých zdrojů kombinovaná nejistota měření

V va

celkový objem vlhkého vzduchu. rychlost proudění vzduchu kolem kulového teploměru

m3 m  s1

var w w

relativní rychlost proudění vzduchu, vůči lidskému tělu

m  s1

rychlost proudění vzduchu střední rychlost vypočítaná z dlouhodobého měření rychlosti ve sledovaném místě jednotlivé měření rychlosti

m  s1

relativní rychlost proudění vzduchu, vůči lidskému tělu mechanický výkon člověka vztažený k povrchu těla měrná vlhkost vzduchu měřená veličina výběrový (aritmetický) průměr vstupní veličiny výstupní veličina maximální odchylka j-tého zdroje nejistoty

m  s1 W g  kg 1

uB  zi 

wi war W x X x xi y zi max Zi

m  s1 m  s1

možné zdroje nejistot

Strana 147


Strana 148


17

SEZNAM PŘÍLOH Následující přílohy jsou uloženy na CD:

1 - mereni ta - TESTO sondy (porovnani).xls 2 - nejistota B (pruvan).xls 3 - nejistota B (slunce).xls 4 - mereni polokulovych teplomeru (porovnani vc grafu).xls 5 - Vypocet tg.xls 6 - Vypocet tr.xls 7 - Vypocet to.xls 8 - rychlost proudění data Helekal (z textu bakalarky, 22 V 11).xls 9 - rychlost proudění.xls 10 - Innova - 28 I 13 odpoledne (Innova 3 vysky s Domat a VJ uprostred).xls 11 - srovnani kulovych teplomeru (doplnek k mereni s Innovou).xls 12 - kompaktni snimac operativni teploty.xls

Strana 149

FAKULTA STROJNÍHO INŽENÝRSTVÍ ÚSTAV AUTOMATIZACE A INFORMATIKY FACULTY OF MECHANICAL ENGINEERING INSTITUTE OF AUTOMATION AND COMPUTER SCIENCE

Recommend Documents