Ekonomie dobra a zla

Tomásˇ Sedlácˇ ek: Ekonomie dobra a zla

1

Tomásˇ Sedlácˇ ek

Ekonomie dobra a zla Po stopách lidského tázán´ı od Gilgameˇse po finanˇcn´ı krizi 65. pole, 2009

• 14 Zdenˇek Neubauer • Realita se spˇra´ dá z pˇr´ıbˇehu, nikoliv z materie. • 16 ˚ nen´ı pˇr´ınosné jen pro historiky nebo kvuli ˚ tomu, abychom pochopili uvaˇzován´ı naˇsich Vˇenovat se starym ´ pˇr´ıbˇehum ˚ Pˇr´ıbˇehy maj´ı svou moc i poté, co se objev´ı pˇr´ıbˇeh novy, ´ (pra)otcu. e vyvrát´ı. ´ ktery´ ten minuly´ nahrad´ı nebo uplnˇ ˚ ze byt Pˇr´ıkladem muˇ ´ snad nejznámˇejˇs´ı spor dˇejin, spor mezi pˇr´ıbˇehem geocentrickym ´ a heliocentrickym. ´ Jak kaˇzdy´ v´ı, vyhrál pˇr´ıbˇeh heliocentricky, ´ ovˇsem dodnes geocentricky rˇ´ıkáme, zˇ e Slunce vycház´ı a zapadá. Naˇs´ı základn´ı orientac´ı ˚ ve svˇetˇe je vychod a západ. Pˇritom svˇet zˇ a´ dny´ vychod a západ nemá. A vycház´ı-li vubec nˇeco, je to naˇse Zemˇe, nikoliv ´ ´ Slunce. • 17 Témˇerˇ vˇsechny kl´ıcˇ ové myˇslenky, se kterymi dnes ekonomie vˇedomˇe cˇ i nevˇedomˇe operuje, maj´ı dlouhou historii ´ ˚ a jejich koˇreny sahaj´ı pˇrevázˇ nˇe zcela mimo obvykly´ zábˇer ekonomie a cˇ asto i vˇedy vubec. • 27 ˇ ım je civilizace vyspˇelejˇs´ı, Celé historii lidstva dominuje snaha stát se co nejménˇe závislymi na rozmarech pˇr´ırody. C´ ´ t´ım v´ıce je jedinec chránˇen od pˇrirozenych vlivu˚ a um´ı kolem sebe vytvárˇ et konstantn´ı prostˇred´ı dle libosti. Násˇ ´ ´ j´ıdeln´ıcˇ ek jiˇz nen´ı závisly´ na urodˇ e, na vyskytu lovné zvˇerˇ e cˇ i na roˇcn´ım obdob´ı. V dneˇsn´ı západn´ı civilizaci dokázˇ eme ´ udrˇzet konstantn´ı klima, at’ je tˇreskutá zima nebo horouc´ı léto. Tato konstantizace se tyk´ ´ a i lidské cˇ innosti. Dnes jiˇz dávno nen´ı zapotˇreb´ı, aby si kaˇzdy´ jednotlivec dokázal uˇs´ıt vlastn´ı obleˇcen´ı a obuv; ulovit, vypˇestovat cˇ i upravit své vlastn´ı j´ıdlo; nalézt zdroj pitné vody a postavit si obydl´ı. Tyto role pˇreb´ırá institut specializace (která pochopitelnˇe ˚ Kaˇzdy´ se tedy fungovala dávno pˇred t´ım, neˇz ji Adam Smith popsal jako jeden z hlavn´ıch zdroju˚ bohatstv´ı národu). specializuje na to, cˇ ´ım um´ı byt ´ spoleˇcnosti nejpˇr´ınosnˇejˇs´ı. Vˇse má vˇsak svou cenu a zˇ a´ dny´ obˇed nen´ı zadarmo. Ani blahobytny´ chod, ktery´ nám prostˇrela specializace. Cenou, ˇ ım je daná spoleˇcnost kterou plat´ıme za nezávislost na rozmarech pˇr´ırody, je závislost na naˇs´ı spoleˇcnosti a civilizaci. C´ ˇ ım je jako celek sofistikovanˇejˇs´ı, t´ım ménˇe jsou jej´ı cˇ lenové jako jedinci schopni pˇreˇz´ıt sami o sobˇe, bez spoleˇcnosti. C´ spoleˇcnost specializovanˇejˇs´ı, t´ım vˇetˇs´ı je poˇcet tˇech, na nichˇz jsme závisl´ı. • 33 Obˇcas je lépe cˇ erta zapˇrahnout do pluhu neˇz s n´ım bojovat. Neˇz vyv´ıjet obrovskou energii k boji proti zlu, je lépe ˚ postavit na rozbouˇrenou rˇ eku mlyn pouˇz´ıt jeho vlastn´ı energie k dosaˇzen´ı námi zˇ a´ danych ´ c´ılu; ´ m´ısto marné snahy proud odstranit. Tak postupoval i svaty´ Prokop v cˇ eskych ´ legendách – cˇ erta, ktery´ mu zlomyslnˇe polámal kolo od ˚ Prokop dobˇre pochopil, vozu, pˇrinutil, aby se sám smotal do klub´ıcˇ ka a poslouˇzil svˇetci jako hnac´ı s´ıla pro vuz. zeje moudˇrejˇs´ı a vyhodnˇ ejˇs´ı zˇ ivelnych ´ ´ chaotickych ´ sil vhodnˇe vyuˇz´ıt, neˇz se je marnˇe a sisyfovsky pokouˇset potlaˇcit, vylouˇcit a zniˇcit.


2

• 43 ˚ Hrdinové Starého zákona (lze-li vubec tohoto term´ınu pouˇz´ıt) cˇ asto chybuj´ı a jejich chyby jsou peˇclivˇe v Bibli zaznamenány – snad právˇe proto, aby zˇ a´ dny´ z nich nemohl byt ´ zboˇzsˇ tˇen. Pro pˇr´ıklady nemus´ıme chodit daleko: Noe se op´ıj´ı ´ do nˇemoty a v tomto stavu se nechává svést svymi vlastn´ımi dcerami. Abraham lˇze a prodává svou zˇ enu faraonovi ´ jako manˇzelku-konkub´ınu. Jákob podvede svého otce Izáka a pˇriprav´ı svého bratra Ezaua o poˇzehnán´ı prvorozeného. ˇ ˚ Mojˇz´ısˇ je vrahem Egypt’ana, král David smiln´ı s manˇzelkou svého vojevudce a pak jej nechává zab´ıt. Salamoun se ve stárˇ´ı obrac´ı k pohanskym ´ modlám a tak dále. • 44 ˚ byl (. . .) zcela ciz´ı asketismus cˇ i pohrdán´ı cˇ ´ımkoli materiáln´ım cˇ i tˇelesnym, Starozákonn´ım Hebrejum ktery´ pozdˇeji ´ ˇ nastupuje v Recku jakoby vlivem Sokrata a Platona. Tato rˇ ecká asketická filosofie se poté dostává i do kˇrest’anstv´ı, a to zejména skrze uˇcen´ı Pavla z Tarsu a novoplatonika Augustina. (. . .) ˇ ˇ u˚ ke svˇetu byl explicitnˇe naturáln´ı [. . .] systematická Zidovsk´ e zemitosti si vˇs´ımá jiˇz Max Weber, kdyˇz p´ısˇ e, zˇ e pˇr´ıstup Zid ” askese v jejich uˇcen´ı zcela chyb´ı“. Svˇet povaˇzuj´ı Hebrejové za skuteˇcny´ – nen´ı jen jakymsi st´ınovym ´ ´ odrazem lepˇs´ıho svˇeta kdesi v oblac´ıch idej´ı, jak si jej pˇredstavoval Platon. Tˇelo nebojuje proti duchu a nen´ı jeho vˇezen´ım, jak pozdˇeji p´ısˇ e Augustin. Naopak tˇelo a materiáln´ı – tedy ekonomicky´ – svˇet je vytvorem dobrého Boha. Zemˇe, svˇet, tˇelo, materiáln´ı ´ ˇ skuteˇcnost jsou pro Zidy korunn´ım dˇejiˇstˇem boˇzskych ´ dˇejin, vrcholem stvoˇren´ı. Tato myˇslenka je sine qua non rozvoje samotné ekonomie, jakoˇzto zcela pozemského kvaltován´ı“, které je oprávnˇené ” ˇ an´ı zcela pozemskych a ospravedlnˇené, pˇrestoˇze samo o sobˇe nemá duchovn´ı rozmˇer“, ale slouˇz´ı k naplnov´ ´ potˇreb ” a tuˇzeb. Stary´ zákon nezná pohrdán´ı bohatstv´ım cˇ i pˇen´ı chvály na chudobu cˇ i prostotu (vˇetˇsina tˇechto asociac´ı pocház´ı aˇz z Nového zákona – viz napˇr´ıklad podobenstv´ı o Lazarovi). To je pomˇernˇe pˇrekvapivé a pro mnohé zarázˇ ej´ıc´ı. ˇ se cˇ lovˇeku na svˇetˇe (ekonomicky) daˇr´ı, je chápáno jako projev Boˇz´ı pˇr´ıznˇe. Trefnˇe o tom koneckoncu˚ pojednává Ze ekonomizuj´ıc´ı sociolog Sombart: Proˇctˇete si zˇ idovskou literaturu, zejména svatá p´ısma a Talmud, a naleznete, to je pravda, ” nˇekolik málo pasázˇ´ı, které chvál´ı chudobu a vyzdvihuj´ı ji jako nˇeco vzneˇsenˇejˇs´ıho a uˇslechtilejˇs´ıho neˇz bohatstv´ı. Ale na druhé stranˇe naleznete stovky pasázˇ´ı, ve kterých je bohatstv´ı povaˇzováno za Hospodinovo poˇzehnán´ı a pouze zneuˇzit´ı bohatstv´ı je nebezpeˇc´ı, proti kterému je varováno.“. • 45 ˇ Zidovsk´ e lineárn´ı pojet´ı cˇ asu, které se ostˇre liˇsilo od tehdy rozˇs´ırˇ eného cyklicko-sisyfovského vn´ımán´ı dˇejin, umoˇznilo zrod ideje pokroku, coˇz se pozdˇeji stalo hnac´ı silou vzniku vˇedy. Maj´ı-li dˇejiny zaˇca´ tek i konec, a ten nen´ı ve stejném bodˇe, pak má najednou smysl vyzkum v oblasti, kde se plodu˚ doˇcká aˇz dalˇs´ı generace. Pokrok z´ıskává smysl. ´ • 46 (. . .) V´ıra v jakysi ´ rˇ a´ d v systému (spoleˇcnosti, ekonomice) je tichy´ pˇredpoklad jakéhokoli (ekonomického) zkoumán´ı. Na poˇca´ tku stvoˇren´ı, zdá se, bylo vˇse v pravém slova smyslu jen jednou neforemnou a bezbarvou hmotou; nic nemˇelo ˚ svˇetlo od tmy, vody od souˇse, den od jména ani oznaˇcen´ı, vˇse splyvalo v jedno. Aˇz po jednotlivych ´ ´ dnech oddˇeluje Buh noci atd. – a dává vˇecem rˇa´ d. Svˇet je utvoˇren rˇ a´ dnˇe – je sestaven moudˇre, rozumnˇe, tedy racionálnˇe. Bˇeh svˇeta je sestaven ˚ zpusobem deˇsifrovatelnym ´ jakékoli jiné moudré a rozumové bytosti, která ct´ı racionáln´ı pravidla. Principy, dle nichˇz se svˇet rˇ´ıd´ı, lze vˇedecky zkoumat. • 47 (. . .) Svˇet nám nen´ı nepochopitelny, ´ nen´ı zcela transcendentáln´ı. A pˇredevˇs´ım, zkoumán´ı nen´ı zapovˇezené. To, zˇ e ˚ ze byt rˇa´ d muˇ ´ lidskym ´ rozumem uchopen, je dalˇs´ım nevyˇrcˇ enym ´ pˇredpokladem, ktery´ slouˇz´ı jako základn´ı kámen jakémukoliv vˇedeckému zkoumán´ı. Pob´ıdek k nabyv´ ´ an´ı moudrosti je ve Starém zákonˇe v´ıce: Moudrost pronikavˇe volá ˇ o nˇekolik kapitol dále: Poˇca´ tek moudrosti je:” Snaˇz se z´ıskat moudrost, na ulici [. . .]: 0brat’te se, kdyˇz vám domlouvám.‘.“. Ci ’ ” za vˇsechno své jmˇen´ı z´ıskávej rozumnost.“. ´ cast na stvoˇritelZkoumán´ı svˇeta je tedy cˇ innost´ı naprosto legitimn´ı, a dokonce Bohem zˇ a´ danou – jde o jakousi spoluuˇ ˇ ském d´ıle. Clovˇ ek je povolán, aby porozumˇel sobˇe a svému okol´ı a pouˇz´ıval svou znalost k dobru. Pˇr´ıroda existuje pro cˇ lovˇeka, otev´ırá se moˇznosti nechat se zkoumat a mˇenit, k cˇ emuˇz je cˇ lovˇek vyzyv´ ´ an, ne-li pˇr´ımo stvoˇren. • 48 Samotné Pojmenováván´ı (velké P je na m´ıstˇe) tradiˇcnˇe patˇr´ı ke korunn´ımu aktu Stvoˇritele, pˇredstavuje jakési grand finale mistrovské tvorby, posledn´ı tah sˇ tˇetcem k dokonˇcen´ı obrazu, podpis. V knize Genesis nastává pozoruhodny´ moˇ ˚ Clovˇ ment: posledn´ı kapku stvoˇren´ı, tedy zv´ırˇ ata, pojmenovává cˇ lovˇek, nikoli Buh. ek dokonˇcuje stvoˇren´ı, jeˇz Hospodin zapoˇcal. [Genesis, 2 19–20:] Kdyˇz vytvoˇril Hospodin Buh ˚ ze zemˇe vˇsechnu poln´ı zvˇerˇ a vˇsechno nebeské ptactvo, pˇrivedl je k cˇ lovˇeku, aby ˇ ek tedy pojmenoval vˇsechna zv´ırˇata a nebeské vidˇel, jak je nazve. Kaˇzdý zˇ ivý tvor se mˇel jmenovat podle toho, jak jej nazve. Clovˇ ptactvo i vˇsechnu poln´ı zvˇerˇ.


3

˚ své stvoˇren´ı pˇredává cˇ lovˇeku v jakémsi O nazyv´ ´ an´ı a pojmenováván´ı se v jediném odstavci mluv´ı hned cˇ tyˇrikrát. Buh nedokonˇceném stavu (chtˇelo by se témˇerˇ rˇ´ıci ve stavu polotovaru) a nechává cˇ lovˇeka, aby stvoˇren´ı do-tvoˇril. Pojmenován´ı je toho symbolickym ´ vyjádˇren´ım. Právo pojmenovat znamenalo v zˇ idovské kultuˇre (a je tomu tak dodnes i v kultuˇre naˇs´ı) vysostn´ e právo a patˇrilo objeviteli (nového m´ısta), vynálezci (nového principu) cˇ i rodiˇci (d´ıtˇete). Tedy ´ ˚ tomu, kdo stál u zrodu, puvodu. Toto právo pˇre-dal Hospodin lidem. Motiv do-tvoˇrován´ı se objevuje i v samotné podobˇe zahrady, tedy m´ısta, které má cˇ lovˇek zuˇslecht’ovat, cˇ ili dotvárˇ et. • 49 Realita nen´ı danost, nen´ı trpná. Skuteˇcnost vyˇzaduje aktivn´ı participaci cˇ lovˇeka. Právˇe cˇ lovˇek mus´ı udˇelat posledn´ı krok, skutek (vˇsimnˇeme si pozoruhodné bl´ızkosti koˇrenu˚ slov skuteˇcnost a skutek v cˇ eˇstinˇe), aby se skuteˇcnost stala realitou. Real-izaˇcni skutek z naˇs´ı strany pˇredstavuje vytvoˇren´ı konstruktu, imputace smyslu a rˇ a´ du (coˇz je krásnˇe vyjádˇreno právˇe biblickym ´ pojmenován´ım, tedy kategorizac´ı, tˇr´ıdˇen´ım, rˇ a´ dem). Vzniká model, j´ımˇz se pˇribliˇzujeme realitˇe a pˇres nˇejˇz ji de facto vn´ımáme. Skrze tento rˇ a´ d se realita zaˇc´ıná skuteˇcnˇe jevit, bez nˇej pozbyv´ ´ a smyslu. A to, ” co zˇ a´ dný smysl nedává, se vubec ˚ nezjevuje.“ ˇ Clovˇ eku je nejen povoleno, ale pˇr´ımo dáno do v´ınku dotvárˇ et realitu, a to roztˇrid’ován´ım, oddˇelován´ım, pojmenováván´ım. Jinymi slovy, cˇ lovˇeku je urˇceno m´ıt se ke svˇetu analyticky. Analyticky´ postoj mimochodem zauj´ımá vˇeda. K tako´ ˇ vému závˇeru bezdˇeky docház´ı (post)modern´ı epistemologie. Clovˇ ek pomoc´ı svych ´ teori´ı nejen pˇr´ırodu objevuje, ale i vytvárˇ´ı. Nejen ve smyslu pˇretvárˇ en´ı pˇr´ırody (zvyˇsován´ım efektivity, tedy plodnosti skrze napˇr. orán´ı pole, sˇ lechtˇen´ı rostlin, postaven´ı hráze), ale i v hlubˇs´ım ontologickém pojet´ı. T´ım, zˇ e cˇ lovˇek vynalezne novy´ lingvisticky´ rámec cˇ i analyticky´ model nebo stary´ pˇrestane pouˇz´ıvat, vytvárˇ´ı nebo pˇretvárˇ´ı realitu. V tomto smyslu Newton vynalezl (nikoli pouze objevil!) gravitaci, protoˇze poukázal na jev, nad n´ımˇz se nikdo pˇred n´ım takto nezamyˇ ´ slel. Vymyslel (fiktivn´ı a zcela abstraktn´ı!) rámec, ktery´ byl obecnˇe pˇrijat a brzy pˇrekˇrtˇen“ na Realitu (. . .). Podobné Marx vymyslil, vytvoˇril ” pojem tˇr´ıdn´ı vykoˇrist’ován´ı. Skrze jeho myˇslenku byla zpˇetnˇe zmˇenˇena realita velké cˇ a´ sti svˇeta na témˇerˇ celé stolet´ı. • 50 ˚ avá ponecháMichael Novak dokonce hovoˇr´ı o syrovém stvoˇren´ı, tedy stvoˇren´ı v jakémsi pˇrirozeném stavu“, jeˇz zust´ ” ˇ no samo sobˇe a nezuˇslecht’ováno cˇ lovˇekem v potu tvárˇ e“. Clovˇ ek je ustanoven hospodárˇ em nad stvoˇrenym ´ svˇetem, ” ˚ tak jakoby skrze syrové (ne zcela hotové) stává se zodpovˇednym ´ za doveden´ı stvoˇren´ı k jeho plnému rozkvˇetu. Buh ´ stvoˇren´ı svˇeta spojuje cˇ lovˇeka s ukolem stˇreˇzit a chránit zahradu Eden, t´ım vlastnˇe spolu-tvoˇr´ı kulturn´ı krajinu. Krásnˇe to popisuje i cˇ esky´ filosof Zdenˇek Neubauer: Skuteˇcnost je taková a tak hluboká, zˇ e ochotnˇe krystalizuje ve svˇety. Proto ” vyznávám, zˇ e skuteˇcnost je stvoˇren´ım a nikoli výskytiˇstˇem objektivn´ı danosti.“. • 51 (. . .) V Eposu o Gilgameˇsovi se dobro a zlo jeˇstˇe neˇreˇs´ı systematicky na rovinˇe moráln´ı. V Eposu sice je zm´ınka o zlu, avˇsak zlo je podáno jako nˇeco, co se dˇeje exogennˇe, mimo nás. Ztˇelesnˇen´ı zla, Chuvava, pˇrebyv´ ´ a mimo mˇesto v cedrovém lese; Enkidu byl zlem, které rˇ a´ dilo mimo mˇesto – naopak momentem jeho po-mˇesˇ tˇen´ı se stává prospˇesˇ nym. ´ ˇ ˚ ze ubránit pocitu, zˇ e zlo koreluje s pˇr´ırodou a dobro s mˇestem, civilizac´ı, pokrokem. Zlo a doCtenárˇ Eposu se nemuˇ bro vˇsak nen´ı poj´ımáno morálnˇe – zlo cˇ i dobro nen´ı vysledkem (a)moráln´ıho cˇ inu. Zlo se nespojovalo se svobodnym ´ ´ ˚ ı jedince. Nejednalo se o morálnˇe-lidské, nybrˇ moráln´ım jednán´ım cˇ i vul´ ´ z o jakési pˇr´ırodn´ı zlo. Zlo a dobro jako by ˚ moralitou nebylo vubec dotˇceno. Zlo se prostˇe dˇelo a basta. Hebrejské myˇslen´ı se naopak moráln´ım zlem a dobrem zabyv´ ´ a intenzivnˇe. Do svych ´ pˇr´ıbˇehu˚ zavád´ı moráln´ı rozmˇer. Co v´ıc, dˇejiny na nˇem zakládá a vn´ımaje z perspektivy morality. Dˇejiny se pro Hebreje ub´ıraj´ı podle toho, jak morálnˇe ˚ tomu Stary´ zákon vypracovává sloˇzity´ moráln´ı se chovaj´ı jejich aktérˇ i. Lidsky´ hˇr´ıch má na historii vliv a právˇe kvuli kodex, ktery´ má zaruˇcit lepˇs´ı svˇet. Zlo jiˇz neleˇz´ı mimo mˇesto, kdesi v pˇr´ırodˇe cˇ i v lese, mimo nás. V mnohych ´ pˇr´ıbˇez´ıch lze vyˇc´ıst povˇedom´ı pˇresného opaku – pˇr´ırodn´ı pˇredstavuje dobré a mˇestské civilizace, obydl´ı lid´ı, znamenaj´ı zlé. • 52 ˚ kdy (a)moráln´ı poˇcin pˇredcház´ı dˇejiny, najdeme v Starém zákonˇe bezpoˇcet. Vyhlazen´ı Sodomy Takovych ´ pˇr´ıkladu, ˚ a Gomory pˇriˇslo jako dusledek hˇr´ıchu˚ tˇechto mˇest, cˇ tyˇricet let na pouˇsti pˇred vstupem do zemˇe zasl´ıbené bylo trestem ˚ za vzpouru na hoˇre Sinaj a tak dále. Celé dˇejiny zˇ idovského národa jsou interpretovány jako dusledek morality. Pokud se národ cˇ i jeho zástupci (nejˇcastˇeji králové a knˇezˇ ´ı) chovali dle Boˇz´ıch pˇrikázán´ı, pak Izrael vyhrával v boj´ıch, teˇsil se ´ e okoln´ıch národu, ˚ a co je pro nás nejduleˇ ˚ zitˇejˇs´ı, ekonomicky prosperoval. uctˇ • 58 ˚ (. . .) Stoikové nesmˇeli Hebrejové myˇslenkovˇe disponovali zaj´ımavym ´ kompromisem mezi uˇcen´ım stoiku˚ a epikurejcu. ˚ uˇzitek – neboli utilitu, nesmˇeli se na ni vubec ˚ hledat svuj ohl´ızˇ et, ani s n´ı nikterak poˇc´ıtat. Mˇeli jen zˇ ´ıt podle pravidel (nejvˇetˇs´ı slabinou této sˇ koly bylo obhájit, odkud se ona exogennˇe daná pravidla berou a zda jsou univerzáln´ı) a stavˇet ˚ Vyˇ se zcela lhostejnˇe k vysledku svych ´ ´ cˇ inu. ´ se utility – odplaty mˇela pro pravého stoika pˇredstavovat pouze pohyb po indiferenˇcn´ı kˇrivce.


4

Naopak epikurejci jednali s c´ılem maximalizovat utilitu a nehledˇeli na pravidla (pravidla se endogennˇe odv´ıjela od toho, co zvyˇsovalo utilitu – tj. jeden z hlavn´ıch trumfu˚ epikurejské sˇ koly; nepotˇrebovali exogennˇe dané normy, tvrdili, ˇ zeje dokázˇ ou spoˇc´ıtat“ pro kaˇzdou danou situaci ze situace samotné). Zidovsk´ e náboˇzenstv´ı nab´ız´ı variantu, která ” se nacház´ı kdesi uprostˇred: Raduj se, jinochu, ze svého mlád´ı, uˇz´ıvej pohody ve svém jinoˇsstv´ı a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých oˇc´ı. Vˇez vˇsak, zˇ e tˇe za to vˇsechno Buh ˚ postav´ı pˇred soud. Jinymi slovy, existuj´ı jasnˇe (exogennˇe) daná pravidla, kterych je nutné se drˇzet, nesm´ı se pˇrestupovat. Ale uvnitˇr ´ ´ tˇechto hranic je naprosto moˇzné, a dokonce doporuˇcené svou utilitu zvyˇsovat. V term´ınech modernˇejˇs´ı ekonomie hlavn´ıho proudu se jedinci doporuˇcuje provést optimalizaci uˇzitku uvnitˇr omezené mnoˇziny moˇznosti (exogenn´ımi ´ mezi legitimitou hledán´ı vlastn´ıho pravidly). Volá se po (hranicemi) vázané optimalizaci. Existovala jakási symbioza uˇzitku (tedy uˇz´ıván´ı si zˇ ivota) a dodrˇzován´ı pravidel, o kterych ´ se nediskutuje a která nejsou pˇredmˇetem optimalizace. ˚ Náboˇzenstv´ı Starého zákona nepusobilo jako asketické náboˇzenstv´ı zakazuj´ıc´ı pozemská potˇesˇ en´ı. Naopak, cˇ lovˇeku ´ byl dán svˇet, nebo, chcete-li, zˇ ivot, aby z nˇej cˇ erpal uˇzitek. Dolován´ı uˇzitku vˇsak nesm´ı j´ıt na ukor exogennˇe danych ´ pravidel. • 63 Svˇecen´ı soboty nese poselstv´ı, zˇ e smyslem stvoˇren´ı nebylo tvoˇren´ı jako takové, tedy nekonˇc´ıc´ı aktivita; jako p´ıle pro p´ıli samotnou. Stvoˇren´ı bylo stvoˇreno, abychom v nˇem nalezli spoˇcinut´ı, dokonán´ı, radost. Smysl, vyvrcholen´ı stvoˇreného nespoˇc´ıvá v dalˇs´ım tvoˇren´ı, ale v odpoˇcinku vprostˇred stvoˇreného. • 64 Ve Starém zákonˇe je vyvinut i pozoruhodny´ komplex sociálnˇe-ekonomickych ´ ustanoven´ı, která málokdy nalézáme u jinych ´ národu˚ té doby. Jedn´ım z nich je institut léta milosti. T´ımto systémem se pomˇernˇe do detailu˚ zabyv´ ´ a zejména ˚ odpoˇcinek, sobotu, a byla ponechána ladem. Co na neobdˇelá25. kapitola knihy Leviticus. Kaˇzdy´ sedmy´ rok mˇela puda ˚ e pˇresto vzrostlo, mˇelo byt vané pudˇ ´ ponecháno chudym ´ a zvˇerˇ i. ˚ ˚ podle puvodn´ ˚ Kaˇzdych ım vlastn´ıkum ıho plánu, ´ 49 let pˇricház´ı léto milosti, kdy se nemovity´ majetek vrát´ı puvodn´ ˚ jak byla zem rozdˇelena jednotlivym kdyˇz do Kenánu vstoupily. V jubilejn´ım roce se mˇely odpouˇstˇet dluhy ´ kmenum, ˚ své zadluˇzenosti dostali do otroctv´ı, mˇeli byt a Izraelci, kteˇr´ı se kvuli ´ propuˇstˇeni na svobodu. Toho roku odpadala mimochodem i povinnost platit danˇe. Na takové ustanoven´ı lze pohl´ızˇ et jako na dobové antimonopoln´ı a sociáln´ı opatˇren´ı. Hospodárˇ sky´ systém mˇel zˇrejmˇe i tehdy tendenci konvergovat ke koncentraci majetku, a tud´ızˇ i moci. Zdá se, zˇ e ustanoven´ı mˇela tomuto procesu bránit (bez potˇreby regulaˇcn´ıho orgánu). Obdob´ı padesáti let zhruba odpov´ıdalo doˇzitému tehdejˇs´ımu vˇeku a mˇelo se zˇrejmˇe zárovenˇ jednat o odstranˇen´ı problému generaˇcn´ı zadluˇzenosti. Generace následuj´ıc´ı po zadluˇzeném cˇ i chudém otci ˚ pozemek a mˇela sˇ anci zaˇc´ıt hospodaˇrit nanovo. Prohˇreˇsky otcu˚ (ˇspatné hospodaˇren´ı) nedopadaly z´ıskala zpˇet svuj ´ echy se nedˇedily lineárnˇe, jako za bˇezˇ ného ekonomického systému. tak tˇezˇ ce na hlavy jejich synu˚ a dcer. Stejnˇe tak uspˇ ˚ Kdykoliv se tedy mˇela prodávat“ puda, nebyl to prodej, ale pronájem. Cena (pronájem) nemovitosti záleˇzela na tom, ” jak daleko je k milostivému létu. • 65 (. . .) Systém [léta milosti] pˇripom´ıná, zˇ e zˇ a´ dné vlastnictv´ı nebudeme vlastnit vˇecˇ nˇe a zˇ e pole, na kterém oˇreme, nen´ı ˚ ˇ naˇse, ale Hospodinovo. Léto milosti znova zduraz nuje, zˇ e jsme zde pouze poutn´ıky, nic materiáln´ıho z tohoto svˇeta nás nespas´ı, nic si nevezmeme a vˇse, co máme, je jen jisty´ druh pronájmu. • 80 A. N. Whiteheaˇcek • Historie evropské filosofie jsou pouze poznámky pod cˇ arou k co napsal Platon, • 81 ˚ avá vˇzdy nemˇenné (. . .), nezust´ ˚ avaj´ı pˇri mnoˇzstv´ı jed(. . .) Filosofové jsou ti, kteˇr´ı jsou schopni pochopit to, co zust´ notlivych ´ jevu˚ pokládanych ´ za existenci, ale jdou neochvˇejnˇe svou cestou a neuspokojuj´ı svou lásku dotud, dokud nedosáhnou vlastn´ı podstaty kaˇzdé vˇeci tou cˇ a´ st´ı duˇse, j´ızˇ náleˇz´ı nˇeco takového dosahovat. Tak se pˇribliˇzuj´ı k pravému jsoucnu a spojuj´ı se s n´ım, a tak plod´ı rozum a pravdu • 85 Rádl podotyk´ ´ a, zˇ e aˇckoli (. . .) [Platonovy] politické experimenty selhaly, mˇely vˇsak svˇetodˇejinný význam: podle jeho plánu je ” ´ organizována katolická c´ırkev a na jeho Ustavu vzpom´ınaj´ı i komunisté.“.


5

• 90 (. . .) V ranych ´ dobách kˇrest’anstv´ı (zvlásˇ tˇe pak v uˇcen´ı svatého Pavla, které bylo podstatnˇe ovlivnˇeno rˇ eckou filosofi´ı) vládl velice negativisticky´ pˇr´ıstup ke svˇetu a k viditelné realitˇe, respektive ke vˇsemu, co bylo materiáln´ı a s materiálnem operovalo. Samotné pnut´ı mezi pˇrij´ımán´ım svˇeta a jeho marginalizac´ı vyˇcteme i v mnoha cˇ a´ stech Nového zákona, aˇc se Jeˇz´ısˇ ovo ˚ ci svˇetu apriornˇe negativnˇe. Koneckoncu˚ hlavn´ı obsah Jeˇz´ısˇ ova evangelia tvoˇrila mnohokrát opakouˇcen´ı nestav´ı vuˇ vaná zpráva, zˇ e Boˇz´ı královstv´ı je zde“, tedy ve hmotném svˇetˇe. Apoˇstol Pavel ovˇsem toto pojet´ı vyraznˇ e posouvá ´ ” ´ ych smˇerem k rˇ eckému smyˇ ´ slen´ı a dokonaly´ svˇet pro nˇej leˇz´ı kdesi daleko, mimo materiálno, v prostoru platonsk ´ idej´ı. M´ısto Jeˇz´ısˇ ova Boˇz´ı královstv´ı je tady, jako by Pavel rˇ´ıkal: Boˇz´ı královstv´ı je tam.“. Pavel vyzyv´ ´ a k ukˇriˇzován´ı ” ˚ k umrtvován´ı skutku˚ tˇela. Pobyt na tomto svˇetˇe pro nˇej neskyt´ tˇelesnych vásˇ n´ı a sklonu, ´ ´ a nic dobrého, je pro nˇej ˚ utrpen´ım ( smrt je pro mˇe zisk“) a jediny´ duvod k byt´ı na tomto svˇetˇe spatˇruje v moˇznosti pomáhat svym ´ bratˇr´ım. ” Materiáln´ı svˇet vn´ımá jako zbyteˇcné m´ısto, jehoˇz jediny´ smysl spoˇc´ıval v pˇr´ıpravˇe na nebesky´ svˇet, ktery´ má teprve nastat. • 91 Pˇrestoˇze Tomásˇ pˇrij´ımá od Aristotela valnou cˇ a´ st uˇcen´ı, nepˇreb´ırá ji nekriticky a bylo by silnym ´ zjednoduˇsen´ım tvrdit, zˇ e tomismus pˇredstavuje jen pˇrevleˇceny“ ´ cˇ i pˇrekˇrtˇeny“ ´ aristotelismus. Cituje Aristotela proto, aby nemusel zbyteˇcnˇe ” ” ˚ ´ ˚ jeˇz vyˇrkl Filosof. Na rozd´ıl od svého souˇcasn´ıka Siegera opakovat jiˇz provedeny´ dukaz, nikoli ze slepé ucty ke slovum, ˚ neˇz o pravdu“, jde z Brabantu, ktery´ se nechá slyˇset, zˇ e se mus´ı v´ıce dbát na to, aby byl zjiˇstˇen názor Filosofuv, ” Tomásˇ ovi právˇe o obhajován´ı pravdy, nikoli Aristotela. Tomásˇ v jistych ´ bodech naopak poukazuje na chybné argumentace Aristotela a v nˇekterych Areopagita. ´ otázkách se pˇridrˇzuje názoru Augustina nebo novoplatonika Dionysose ´ • 91 Podobnˇe jako Augustin zapracoval myˇslenky platonismu do kˇrest’anstv´ı, cˇ in´ı totézˇ Tomásˇ Akvinsky´ s myˇslenkami Aristotelovymi (ve svych ´ ´ spisech se na Aristotela odvolává témˇerˇ neustále – coby na Filosofa). Jedn´ım z hlavn´ıch pˇr´ınosu˚ Tomásˇ e Akvinského bylo postaven´ı alternativy augustiniánskému novoplatonismu, ktery´ podp´ıral uˇcen´ı c´ırkve po tis´ıc let. Pˇrekˇrtˇen´ım“ Aristotela vytvoˇril Tomásˇ systém, ktery´ pohl´ızˇ el na stávaj´ıc´ı svˇet vyraznˇ e pˇra´ telˇstˇejˇs´ım ´ ” okem neˇz do jeho doby naprosto dominuj´ıc´ı augustinianismus. • 92 ´ ˇ Platonsk´ e myˇslen´ı má v oblibˇe pˇredstavu vzestupu k Boˇz´ımu nemˇennému byt´ı pˇres stupnovitou hierarchii, seˇrazenou v´ıceménˇe podle svázanosti s hmotou (která je naproti tomu v témˇerˇ neustálé promˇenˇe). Tomásˇ Akvinsky´ naopak rˇ´ıká: Vˇse, co existuje – at’ je zˇ ivé cˇ i neˇzivé, hmotné cˇ i duchovn´ı, dokonalé cˇ i ubohé, dokonce at’ je to dobré cˇ i zlé – vˇse, co má byt´ı, ” mne bezprostˇrednˇe konfrontuje s prazákladn´ı skuteˇcnost´ı Boha. Tento svˇet je nejen dobrý, je posvátný.“. Tomásˇ nás uˇc´ı chovat ˇ ceno slovy Tomásˇ e Akvinského, neuvˇerˇ itelny´ respekt ke vˇsemu stvoˇrenému; stavˇet se kladnˇe ke vˇsemu, co existuje. Reˇ ˚ je ve vˇsech vˇecech. Z ontologického hlediska chápal Tomásˇ Akvinsky´ hmotny´ dluˇzno nazvat samo byt´ı dobrem“. Buh ” ˚ svˇet jako naprosto reálny; stˇem zla, nedokonalym ´ svˇet pro nˇej nebyl jen pˇreludem, st´ınem, past´ı, testovac´ım pusobiˇ ´ ˚ ci moˇznosti pouˇz´ıvat rozum a pˇr´ırodu k tomu, aby zde pˇredskokanem svˇeta skuteˇcného. Je mnohem optimistiˇctˇejˇs´ı vuˇ na svˇetˇe mohl byt ´ vybudován systém podobny´ Boˇz´ımu královstv´ı. • 92 Tomásˇ ovi se jevilo naprosto smysluplné zab´ıhat do detailu˚ problémy tohoto svˇeta. Stejnˇe jako jeho vzor Aristoteles byl s to napjatˇe naslouchat stvoˇren´ı a vˇenovat se kaˇzdému detailu, ktery´ si zaslouˇz´ı pozornost. O jeho smyslu pro chozen´ı svˇetem s hlavou nikoli v oblac´ıch, ale s lupou bl´ızko u zemˇe svˇedˇc´ı tis´ıce svazku˚ systematizovanych poznámek, ´ které simultánnˇe zaznamenávali jeho cˇ tyˇri p´ısaˇri. Tomásˇ Akvinsky´ sˇ el v tomto smˇeru dokonce dál neˇz Aristoteles. Aristoteles tvrdil, zˇ e svˇet byl Bohem zformován z pre-existuj´ıc´ı hmoty, která nepˇredstavovala subjekt Boˇz´ıho stvoˇren´ı, ˚ jednotliviny pouze zformuloval. Tomásˇ , zcela v souladu s uˇcen´ım judaismu, zust´ ˚ avá pˇresvˇedˇcen, ale materii, z n´ızˇ Buh ˚ a zˇ e i ona je d´ılem dobrého Boˇz´ıho stvoˇren´ı. Nebot’ vˇsechno, co Buh zˇ e i tuto prahmotu“ stvoˇril Buh ˚ stvoˇril, je dobré.“. ” ” ˚ ˚ tvoˇril z niˇceho, ex Tato nenápadnˇe vyhl´ızˇ ej´ıc´ı otázka má nedoz´ırné dusledky zejména pro ekonomii. Pokud Buh nihilo, pak i hmota mus´ı byt ´ dobrym ´ Boˇz´ım stvoˇren´ım. Z tohoto pohledu hmota, realita a svˇet pˇredstavuj´ı dobro – ˚ netvoˇril z niˇceho, má tedy cenu se jimi zabyvat, vylepˇsovat je a vˇenovat se i neduchovn´ım vˇecem. Jestliˇze vˇsak Buh ´ ˚ avá dobrym ale formoval jiˇz existuj´ıc´ı hmotu, kterou nestvoˇril a která zde byla pˇred n´ım, pak na realitˇe zust´ ´ pouze jej´ı duchovn´ı rozmˇer a dalˇs´ım nemá smysl se zabyvat. ´ Ekonomie, jak ji známe dnes, je moˇzná jen ve svˇetˇe, ktery´ nechápe materiáln´ı vˇeci jako pouhé zdrˇzen´ı, pˇrekázˇ ku, klamnou bludiˇcku pˇri cestˇe za vnitˇrn´ım duchovnem. (. . .) • 93 Kˇrest’anské uˇcen´ı vid´ı cˇ lovˇeka jako bytost pˇredevˇs´ım duchovn´ı. Známá vˇeta nejen chlebem bude cˇ lovˇek zˇ iv“ toto vn´ımán´ı ” ˚ nikterak se v n´ı dobˇre demonstruje. Aˇckoliv Jeˇz´ısˇ ova vˇeta poukazuje na to, zˇ e cˇ lovˇek neˇzije pouze z materiáln´ıch statku,


6

nenaznaˇcuje, zˇ e cˇ lovˇek je natolik duchovn´ı bytost, aby se snad mohl obej´ıt bez nich. Otázka chleba“ se i v kˇrest’anstv´ı ” ˚ avá závislé na vnˇejˇs´ım, materiáln´ım (nejen duchovn´ım) zabezpestav´ı jako jedna ze základn´ıch otázek lidstva, jeˇz zust´ cˇ en´ı. ˚ Samotny´ fakt, zˇ e potˇrebujeme vnˇejˇs´ı, materiáln´ı faktory, abychom v sobˇe udrˇzeli zˇ ivot, znamená duvod zabyvat se ´ také ekonomi´ı. Po dobu byt´ı na tomto svˇetˇe“ je nezbytnˇe nutné znát povahu svˇeta, zkoumat jej, reagovat na nˇej a tam, ” kde moˇzno, jej opatrnˇe pˇretvoˇrovat. K tomu potˇrebujeme materiáln´ı svˇet, ktery´ uspokojuje naˇse potˇreby, alesponˇ zˇca´ sti pochopit, k cˇ emuˇz slouˇz´ı ekonomie. • 94 Podle knihy Genesis pˇredstavuje cˇ lovˇek pány pˇr´ırody. Abychom vˇsak lépe porozumˇeli kˇrest’anskému vn´ımán´ı vlastnictv´ı, pojem pána“ chápejme ve smyslu zahradn´ıka cˇ i správce, nikoli svévolného niˇcitele bez jakékoli odpovˇednosti. ” • 95 Apoˇstol Pavel p´ısˇ e: Nebo budete-li podle tˇela zˇ ivi, zemˇrete; pakli byste Duchem skutky tˇela mrtvili, zˇ ivi budete.“. Vˇzdyt’ Touhy ” ” lidské pˇrirozenosti smˇerˇuj´ı proti Duchu Boˇz´ımu, a Boˇz´ı Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad. . .“ a Ti, kteˇr´ı náleˇzej´ı Kristu ” ˚ Jeˇz´ısˇi, ukˇriˇzovali sami sebe se svými vásˇnˇemi a sklony.“. Odpovˇed’ na tuto otázku pˇrinásˇ´ı nedohledné dusledky do celé poptávkové strany ekonomie. Budeme-li jakoukoli nadbyteˇcnou tˇelesnou poptávku povaˇzovat za hˇr´ısˇ nou a c´ılem ˚ ze vzniknout sofistikovaná trˇzn´ı kaˇzdého kˇrest’ana bude se od svych materiáln´ıch tuˇzeb oprostit, jak muˇ ´ tˇelesnych, ´ spoleˇcnost? • 96 Pouˇz´ıván´ı vˇetˇs´ıho neˇz potˇrebného mnoˇzstv´ı vˇec´ı (pˇrebytek) nepovaˇzuje Tomásˇ za nic zlého. Nejedná-li se o vysloveny´ ˚ zeme dary tohoto svˇeta v´ıceménˇe svobodnˇe pˇrij´ımat ke svému hˇr´ıch cˇ i zneuˇz´ıván´ı (napˇr. opilost nebo obˇzerstv´ı), muˇ ˚ ktery´ za nejvˇetˇs´ı ctnost, jedinou, jiˇz nelze hnát do extrému uˇzitku. I v Tomásˇ ovˇe uˇcen´ı je vidˇet silny´ vliv Aristoteluv, a uˇcinit z n´ı hˇr´ıch, povaˇzuje stˇr´ıdmost. Na rozd´ıl od Platona cˇ i Augustina se Tomásˇ neodvrac´ı od svˇeta jako asketa, nybrˇ ´ z zauj´ımá kladné stanovisko ke vˇsemu skuteˇcnému, materiáln´ımu. Uˇcen´ı o podˇradnosti vˇec´ı materiáln´ıch ˚ kteˇr´ı tvoˇrili naprosto dominantn´ı a opovrhován´ı svˇetem s jeho nab´ıdkou se zaˇcalo vytrácet z povˇedom´ı kˇrest’anu, ˚ zˇ ivotopisec Chesterton, Buh pod´ıl tehdejˇs´ı populace. Jak p´ısˇ e Tomásˇ uv ˚ stvoˇril cˇ lovˇeka tak, zeje schopen vej´ıti ve styk se ” skuteˇcnost´ı, a co Buh ˚ spojil, cˇ lovˇek nerozluˇcuj“. • 99 Tomásˇ Akvinsky´ • Bylo-li by zabránˇeno vˇsemu zlu, z vesm´ıru by se vytratila mnohá dobra. • 99 Podobenstv´ı o pleveli má jeˇstˇe jeden rozmˇer – pravdˇepodobnˇe bychom nebyli ani schopni rozpoznat, co je dobré ” s´ımˇe“ a co plevel. Dokonce i naˇse abstraktnˇe-moráln´ı systémy jsou nedokonalé, nemluvˇe o jejich exekuci cˇ i pˇrevodu ˚ do reálné praxe. Neexistuje jediná moráln´ı sˇ kola, která by dokázala byt ´ zcela konsistentn´ı a obeˇsla se bez protimluvu. ˚ Spadá vubec do moci cˇ lovˇeka rozsuzovat mezi dobrem a zlem ( nesud’te, abyste nebyli souzeni“)? Toto proroctv´ı se ” ˇ mimochodem vyplnuje do dneˇsn´ıho dne, kdy lidstvo nen´ı schopno sestavit uspokojivy´ moráln´ı systém, aˇckoliv se tomuto smˇeru vˇenovaly nejlepˇs´ı a nejtvoˇrivˇejˇs´ı mozky. • 99 ˚ Zustane vˇecˇ nym moráln´ıch uˇcen´ı, zˇ e pád cˇ lovˇeka v zahradˇe Eden zapoˇcal skrze ´ paradoxem vˇsech náboˇzenskych ´ ochutnán´ı plodu ze stromu poznán´ı dobrého a zlého – pˇritom se vˇsechny moráln´ı sˇ koly pˇredhánˇej´ı v tom, která z nich lépe (roz)pozná rozd´ıl mezi dobrym ´ a zlym. ´ • 100 ˇ Kristus odˇcinuje jakoukoli moralitu a odplatu za ni. Kristus ruˇs´ı ekonomii dobra a zla. • 100 Adam a Eva, kteˇr´ı ochutnali ze zakázaného stromu poznán´ı dobrého a zlého, se stali podobni Bohu, schopni poznat dobro a zlo, ovˇsem neschopni jej abstraktnˇe kategorizovat cˇ i vykonat. Lidstvo tedy má pojem o dobru a zlu – jsme schopni vn´ımat rozd´ıl (v tom jsme Bohu podobn´ı), nejsme vˇsak schopni tento rozd´ıl pˇresnˇe urˇcit (tak jako ve zm´ınˇeném podobenstv´ı o pleveli) a nejsme schopni dobro (do)konat. • 106 Zda je cˇ lovˇek dobry, ´ nebo zly, ´ znamená kl´ıcˇ ovou otázku pro spoleˇcenské vˇedy. Od n´ı se totiˇz bude odv´ıjet regulace“. ” Pokud má byt ´ cˇ lovˇek od pˇrirozenosti zly, ´ pak je tˇreba jej k dobru (v kontextu a pod záminkou spoleˇcenského dobra“) ”


7

nutit a omezit jeho svobodu. Pokud je cˇ lovˇek cˇ lovˇeku vlkem, m´ın´ı Thomas Hobbes, potˇrebujeme silny´ stát, mocného Leviathana, ktery´ nás donut´ı k dobru. Pokud je ale naopak lidská pˇrirozenost (tedy jakési ontologické jádro byt´ı cˇ lovˇeka, jeho samotné já, odkud plynou moˇ ˚ dobrá, pak je moˇzno v´ıce laissez faire. Clovˇ tivy cˇ inu) eka lze nechat být, jelikoˇz lidská pˇrirozenost automaticky smˇerˇ uje k dobrému. Státn´ı zásahy, regulace a omezován´ı svobody lze aplikovat pouze tam, kde cˇ lovˇek jako souˇca´ st celku nen´ı dostateˇcnˇe (kolektivnˇe) racionáln´ı cˇ i kde sˇ patnˇe funguje spontánn´ı spoleˇcenská koordinace a kde vynucená koordinace je schopna zajistit lepˇs´ı vysledky (napˇr´ıklad v pˇr´ıpadˇe externalit). Jde zde o jednu z kl´ıcˇ ovych ´ ´ otázek ekonomie: lze ˚ tis´ıcu˚ jedincu, ˚ nebo spoleˇcnost potˇrebuje koordinaci shora? V jakych spoléhat na svobodnou vuli ´ oblastech lidského poˇc´ınán´ı dokázˇ e spontánn´ı trh dosahovat an sich optimáln´ı vysledky? Kdy interakce svobodného (neregulovaného) ´ lidského poˇc´ınán´ı smˇerˇ uje spontánnˇe k dobru a kdy ke zlu? • 110 Obˇcas je (. . .) lépe cˇ erta zapˇra´ hnout do pluhu neˇz s n´ım bojovat. Neˇz vyv´ıjet obrovskou energii k boji proti zlu je lépe ˚ pouˇz´ıt jeho vlastn´ı energii k zˇ a´ danym postavit na rozbouˇrené rˇ ece mlyn ´ c´ılum; ´ nebo zapˇra´ hnout cˇ erta do vozu, jak to udˇelal nám jiˇz známy´ svaty´ Prokop. Moudˇrejˇs´ı a vyhodnˇ ejˇs´ı je zˇ ivelnych ´ ´ chaotickych ´ sil vhodnˇe vyuˇz´ıt, neˇz se je marnˇe a sisyfovsky pokouˇset potlaˇcit. Jde o stejné proklet´ı zla, které uˇz známe d´ıky proˇreknut´ı Goethova Mefistofela. ( Té s´ıly d´ıl jsem já, jeˇz, cht´ıc vˇzdy páchat zlo, vˇzdy dobro vykoná.“.) ” Energii chaosu, jeˇz se samohybnˇe vyˇzivuje a vytvárˇ´ı zpˇetnym ˇ ´ kruhem kauzality, staˇc´ı uˇz jen zlehka rˇ´ıdit a usmˇernovat, ˚ aby slouˇzila naˇsim c´ılum. Nen´ı tˇreba práskat biˇcem a drˇzet ji násil´ım. Ekonomie by tedy mˇela znamenat kormidel˚ chápat jako pˇrekázˇ ku (jakkoli se jev´ı coby rozbouˇrené moˇre), nické umˇen´ı. Nemˇela by chaos interakce svobodné vule nybrˇ ´ z jako prostˇredek. Sp´ısˇ e neˇz se snaˇzit pod hrozbou násil´ı moˇre uklidnit a rˇ´ıdit, mˇela by se snaˇzit nauˇcit kormidlovat na nˇem. Zaj´ımavˇe o tomto problému p´ısˇ e známy´ americky´ ekonom Michael Novak ve své knize Duch demokratického kapitalismu. Tvrd´ı, zˇ e ze vˇsech existuj´ıc´ıch i historickych ´ systému˚ pouze systém demokratického kapitalismu porozumˇel, jak hluboce je hˇr´ıch“ v lidské duˇsi zapuˇstˇen, a uvˇedomil si, zˇ e nen´ı v moˇznostech jakéhokoli systému ” tento hˇr´ıch vykoˇrenit. Kapitalismus proto bere padly´ svˇet“ jako skuteˇcnost, z n´ızˇ je tˇreba vycházet, a nav´ıc dokázˇ e ” pˇretransformovat jeho energii v tvoˇrivou s´ılu“. ” • 113 Bylo by velikym ´ nedorozumˇen´ım tvrdit, zˇ e doba stˇredovˇeké scholastiky byla dobou slepé v´ıry a zˇ e na obrozen´ı ˇ rozumu si lidstvo muselo poˇckat aˇz do osv´ıcenstv´ı. Cteme-li s touto mylnou perspektivou Tomásˇ e Akvinského, bude ˚ nás znovu a znovu zarázˇ et, kolik durazu klade na rozumovou cˇ a´ st poznán´ı. V tomto smˇeru se projevil jako jeden z nejoddanˇejˇs´ıch posluchaˇcu˚ racios. Jin´ı teologové pˇred n´ım i po nˇem apelovali na cˇ isté zjeven´ı a pod hlaviˇckou na ” rozumnost svou se nespoléhej“ rozumem pohrdali. Martin Luther napˇr´ıklad pozdˇeji tvrdil, zˇ e v´ıra se prosazuje v protikladu k rozumu, a rozum nazyval dˇevkou d’áblovou“. Teprve v tomto kontextu vyniká Tomásˇ ovo co je rozumu pˇrirozenˇe ´ ” ” dáno, nemuˇ ˚ ze se pˇr´ıcˇ it této [kˇrest’anské] pravdˇe“. Poˇzaduje dialekticky´ vztah mezi v´ırou a rozumem ve smyslu, zˇ e jedno ˇ potˇrebuje druhé, a sám se pˇriˇcinuje o to, aby rozum byl co nejv´ıce rozv´ıjen a naˇse v´ıra nebyla scestná, . . . nebot’ bludný ” názor na stvoˇrené má za následek nesprávné chápán´ı Boha“. ˚ zitá pro uˇcen´ı v´ıry, nebot’ prokázˇ e-li se nepochybnˇe nˇeco, Akvinsky´ vˇsak jde jeˇstˇe dále a trvá na tom, zˇ e vˇeda je duleˇ co evidentnˇe vˇerouce odporuje, potom nám zde vˇeda odhalila odstavec v´ıry, ktery´ byl bud’ sˇ patnˇe interpretován, nebo nepochopen. Takto velké role se rozumu v náboˇzenstv´ı jeˇstˇe nedostalo. Ustanovil vˇedu takto: dokázˇ e-li opravdu své praktické objevy, mus´ı tradiˇcn´ı vyklad P´ısma pˇred tˇemito objevy ustoupit, nebot’ tento vyklad je nutnˇe mylny. ´ ´ ´ ˚ zˇ ivotopisec G. K. Chesterton je pˇresvˇedˇcen, zˇ e Kdyby bývala celá vˇec svˇerˇena jenom jemu a lidem jemu podobným, Tomásˇ uv ” nebylo by nikdy doˇslo ke sporu vˇedy a náboˇzenstv´ı. Vynasnaˇzil se co nejlépe, aby jim vymezil dvˇe oblasti a narýsoval mezi nimi spravedlivou hranici.“. Rozum je dán témˇerˇ do rovnosti s ctnost´ı, nebot’ vzpouzen´ım se rozumu se cˇ lovˇek vzpouz´ı Bohu“. Boˇzstvo poj´ımá jako ryz´ı ” ˇ inteligenci. Clovˇ ek je natolik ctnostny, ´ do jaké m´ıry je schopen svému rozumu naslouchat a posléze podle nˇej jednat. Kdyˇz cˇ lovˇek hˇreˇs´ı, klesá pod urove ´ nˇ rozumu a ztrác´ı dustojnost ˚ vnitˇrnˇe svobodné lidské bytosti. Klesá do otrockého postaven´ı ” zv´ırˇete.“. Nepouˇz´ıván´ı rozumuje hˇr´ıch – nevˇedomost je hˇr´ıch“, p´ısˇ e doslova. V kapitole, kde pojednává o opilstv´ı, ” ˚ tomu, zˇ e se cˇ lovˇek vˇedomˇe vzdává uˇz´ıván´ı rozumu“. Takovychto klasifikuje opilost jako hˇr´ıch právˇe kvuli podobnych ´ ´ ” exaltac´ı rozumu nalezneme v Tomásˇ ovych ´ spisech celou rˇ adu. Bylo pˇr´ımo zˇ ivotn´ı silou tomistické nauky, zˇ e rozumu lze ” duvˇ ˚ erˇovat.“. Podobnˇe jako pozdˇeji Descartes ani Tomásˇ si nebyl schopen pˇredstavit Boha klamatele“, ktery´ cˇ lovˇeku ” dal rozum a smysly, jen aby ho jimi klamal. • 116 ˇ (. . .) Clovˇ ek disponuje nadvládou nad ostatn´ım stvoˇren´ım d´ıky daru rozumu, s jehoˇz pomoc´ı je schopen aktivnˇe ´ ˇ an´ı pˇrirozeného, vˇecˇ ného zákona. Ukolem ´ elem) cˇ lovˇeka je v potu tvárˇe“ se pod´ılet na objevován´ı a uskuteˇcnov´ (ˇci udˇ ” ˇ an´ı dobra. Lidská dovádˇet vˇeci do jejich dokonalosti tak, aby nejlépe slouˇzily pˇrirozenému zákonu, to jest k uskuteˇcnov´


8

práce tvoˇr´ı souˇca´ st pˇrirozené lidské tvoˇrivosti, která byla cˇ lovˇeku vtisknuta v momentˇe stvoˇren´ı do podoby obrazu Boˇz´ıho. Tomásˇ dokonce uvád´ı, zˇ e cˇ lovˇek pracoval na zahradˇe Eden ve stádiu dokonalosti a blaˇzenosti. Práce náleˇz´ı ˇ cˇ lovˇeku jako prostˇredek pro plnˇejˇs´ı projevován´ı a realizován´ı se. Clovˇ ek tedy primárnˇe nepracuje z nutnosti, ale z pˇrirozenosti. Tomásˇ ovo pojet´ı vyraznˇ e odporuje ekonomickému pohledu na práci, ktery´ implicitnˇe pˇredpokládá ´ negativn´ı uˇzitek z práce jiˇz od prvn´ı odpracované hodiny. Práce má cˇ lovˇeku poskytovat radost a naplnˇen´ı. Bible nevolá k zˇ ivotu bez práce. Práce je dokonce povinnost´ı cˇ lovˇeka: ´ Kdo nechce pracovat, at’ nej´ı!“. Vyrok stoj´ı proti vˇsem platonsk ym ´ ´ tez´ım tvrd´ıc´ım, zˇ e kontemplativn´ı zˇ ivot je v opozici ” ˚ ci zˇ ivotu aktivn´ımu. Pˇredstavu, zˇ e duchovn´ı cˇ lovˇek by mˇel byt ˇ vuˇ ´ prost vˇs´ı lopoty a pozemského kvaltován´ı, zastinuje jednoduchá skuteˇcnost, zˇ e nejduchovnˇejˇs´ı postava kˇrest’anstv´ı, Jeˇz´ısˇ Kristus, pˇriˇsel do Jeruzaléma coby vyuˇceny´ tesaˇr. Vˇsichni jeho uˇcedn´ıci pracovali, ponejv´ıce jako rybárˇ i, ale tˇreba i jako vybˇ ´ erˇc´ı dan´ı. Nikdo z nich se neˇzivil coby ˚ cˇ as meditacemi. I apoˇstol Pavel, ktery´ sepsal ohromuj´ıc´ı cˇ a´ st Nového filosofuj´ıc´ı intelektuál, jenˇz by trávil vˇsechen svuj ˇ ıma, se nespecializoval na duchovn´ı vˇeci, a kdykoliv mohl, pracoval – vyrábˇel zákona a rozˇs´ırˇ il evangelium aˇz do R´ stany. • 126 J. A. Komensky´ • Veˇskeré lidské kvaltován´ı toliko pro hovada dobré jest. ˚ re? Coˇz dobytek jsem, zˇ e vˇse, co dˇelám, pro bˇricho dˇelám a jeˇstˇe huˇ • 141 ˚ zitˇejˇs´ı vlastnost´ı doby modern´ı se stala zmˇena durazu ˚ Snad nejduleˇ z otázky proˇc? na otázku jak?. Doba vˇedecká se snaˇzila odmystifikovat svˇet kolem nás, pˇredstavit jej v mechanickém, matematickém, deterministickém a racionáln´ım ˚ které nelze empiricky ovˇerˇ it, jako je v´ıra a náboˇzenstv´ı. I v dimenzi jak? si ovˇsem svˇet kolem hávu a zbavit se axiomu, nás dodnes drˇz´ı svá tajemstv´ı. • 143 (. . .) Fascinován tehdejˇs´ım technickym ´ pokrokem, zavád´ı [Descartes] pˇredstavu matematické mechaniky jako ontolo´ eho strojn´ıho uˇzit´ı povyˇsuje na nejvyˇssˇ´ı metu v ontologickém gického pˇrediva reality. Mechaniku tedy z relativnˇe uzk´ zˇ ebˇr´ıcˇ ku. Byla-li tedy v pˇredstavách Hebreju˚ hlavn´ım pˇredivem reality morálka, u kˇrest’anu˚ milosrdenstv´ı a u Augustina láska, stává se v rukou Descartovych ´ t´ımto pˇredivem mechanika. • 143 P. Mini ˚ • Pˇrestoˇze Descartes kladl na prvn´ı pohled velky´ duraz na rozumové zkoumán´ı, ve skuteˇcnosti urˇcil rozumu jen velice margináln´ı roli. Je mnoho cest k poznán´ı, ale on uznával jen jednu – matematickou. • 143 S redukc´ı intelektu na matematiku souvis´ı i redukce antropologie cˇ lovˇeka. A to pˇr´ımo v jeho ekonomickém smyslu. Zde leˇz´ı koˇreny homo oeconomicus, co nejuˇzsˇ´ıho vymezen´ı cˇ lovˇeka, jaké si jen muˇ ˚ zeme pˇredstavit.“ (P. Mini). V takovémto ” svˇetˇe nen´ı m´ısto pro emoce, náhodu cˇ i jakykoli nevyplnˇeny´ prostor. Vˇse na sebe navazuje s determinaˇcn´ı tvrdost´ı ´ a pˇresnost´ı mechanickych ´ hodinek. Descartes a jeho následovn´ıci pohl´ızˇ eli prakticky na vˇse v matematickém smyslu – ” vesm´ır, politiku, lidské tˇelo, dokonce i na lidské impulsy a moralitu“ (P. Mini). Kartesiánskou mechaniku pˇr´ıkladnˇe shrnuje ˚ pˇr´ıklad, kdyˇz nevn´ımá tˇelo jako nic jiného neˇz sochu nebo stroj z hl´ıny“ a jeho funkˇcnost odvozuje vlastn´ı Descartuv ” od jednoduchych stejnych, jakých se pouˇz´ıvá pˇri výrobˇe hodin, umˇelých fontán, mlýnu˚ a jiných ´ principu˚ mechanickych, ´ ´ ” ´ podobných pˇr´ıstroju“. ˚ Tento princip udajnˇ e um´ı vysvˇetlit vˇsechno – i to, o co se lopotnˇe snaˇz´ı psychologie do dneˇsn´ıho dne, tedy pochody nejvnitrnˇejˇs´ıch pohnutek a emoc´ı“. Tato v´ıra je aˇz dodnes v ekonomii stále pˇri s´ıle – cˇ lovˇek eko” nomicky´ je mechanicky´ konstrukt, ktery´ funguje na neomylnych ´ principech matematickych ´ a cˇ irou mechanikou jsou ekonomové schopni vysvˇetlit i jeho nejniternˇeji pohnutky. • 146 Ekonomické modely tedy nejsou pˇrij´ımány na základˇe vˇetˇs´ı cˇ i menˇs´ı pravdivosti (i kdyˇz korespondence s realitou jim jistˇe pˇridává na atraktivitˇe), ale sp´ısˇ e na základˇe vˇetˇs´ı cˇ i menˇs´ı uvˇerˇitelnosti cˇ i vhodnosti, pˇresvˇedˇcivosti nebo korespondenci s naˇs´ı internalizovanou v´ırou o chodu svˇeta (tj. pˇrejatymi paradigmaty, pˇredsudky). Vˇedecké a ekonomické modely tedy ´ sehrávaj´ı podobnou roli jako myty, byl ´ kdy jeden systém nahrazuje cˇ i boˇr´ı druhy. ´ Tak se stalo, zˇ e teologicky´ mytus ´ vykl´ınován mytem vˇedeckym. ´ ´ • 147 Je paradoxn´ı, zˇ e Descartes, ktery´ se chtˇel oddat cˇ isté logice a racionalitˇe, nás ve své knize vystavuje plejádˇe logicky ˚ neoduvodnˇ enych ´ pˇredstav, pˇredsudku˚ a ideologi´ı, kterym ´ sám vˇerˇ il. Jeho cesta cˇ istou racionalitou“ pak pˇrekvapivˇe ”


9

˚ tedy svˇeta takového, jaky´ jej Descartes vidˇel vede zpˇet k afirmaci jeho pˇredeˇslych ıch pˇredstav (pˇredsudku), ´ vychoz´ ´ ˚ pˇredt´ım, neˇz vubec zaˇcal pochybovat (i kdyˇz bezpochyby pochyboval upˇr´ımnˇe). ˚ ze poslouˇzit Descartuv ˚ ˚ Jako pˇr´ıklad muˇ dukaz“ Boˇz´ı existence, ktery´ stav´ı na tom, zˇ e v mysli si neseme (rozumˇej ” Descartes nesl) pˇredstavu Boha, kterou by podle nˇej nebylo moˇzné m´ıt, kdyby nebyla reálná. Descartes si s sebou na vˇsechny cesty brával Bibli a Tomásˇ ovu Sumu teologickou, psal také o svych ´ mystickych ´ zjeven´ıch, ovˇsem pokud by ´ nebyl kˇrest’anem, tˇezˇ ko by k tomuto podle nˇej obecnˇe platnému závˇeru nˇekdy doˇsel. Jeˇstˇe absurdnˇejˇs´ıho usudku se ˚ dopouˇst´ı v dukazu existence extern´ıch vˇec´ı, tedy vˇec´ı nacházej´ıc´ıch se mimo intelekt – v empirickém, jevovém“ svˇetˇe. ” Zjednoduˇsenˇe rˇ eˇceno, nen´ı myslitelné, zˇ e nás smysly klamou, a z toho dovozuje závˇer, zˇ e nás neklamou. Descartes, ˚ je sám etabluje. ktery´ svou metodu vyvinul právˇe a hlavnˇe proto, aby se zbavil tradic a pˇredsudku, • 147 Antropologicky´ rozd´ıl mezi cˇ lovˇekem vˇedeckym ´ a cˇ lovˇekem pˇredvˇedeckym ´ spoˇc´ıvá ovˇsem v tom, zˇ e cˇ lovˇek pˇredvˇedecky´ zm´ınˇené pˇredpoklady (artikly v´ıry a myty) explicitnˇe znal a aktivnˇe je pˇrij´ımal (ˇci odm´ıtal). Oproti tomu cˇ lovˇek ´ modern´ı v sobˇe nos´ı svá (vˇedecká) vyznán´ı v´ıry nevˇedomˇe. Náboˇzenstv´ı prováz´ı explicitn´ı vyznán´ı v´ıry, vˇedu nikoli. Jako by se modern´ı cˇ lovˇek za v´ıru stydˇel: dost moˇzná proto, zˇ e ji nelze vˇedecky dokázat, coˇz jaksi neodpov´ıdá naˇs´ı ˚ modern´ı antropologii. Pˇredvˇedˇecky´ cˇ lovˇek si s vˇedeckymi dukazy hlavu nelámal, a tud´ızˇ se za své pˇredsudky (axi´ omy, které jsou postulovány, nikoli dokazovány) stydˇet nemusel. Vˇedecky´ cˇ lovˇek modern´ı ano. A. N. Whitehead tyto Descartovy postupy odsuzuje jako zdroj vˇsech neuvˇerˇitelných abstrakc´ı, které zruinovaly modern´ı filosofii“. ” • 149 Od (. . .) dob [Descarta] cˇ lovˇeka nedefinuj´ı emoce, nybrˇ ´ z logika uvaˇzován´ı. C´ıt´ıc´ı jedinec zapadá a ztrác´ı se v obecnosti objektivn´ı a pro vˇsechny shodné racionality. Co nelze spoˇc´ıtat nebo alesponˇ aproximovat matematikou, jako by nebylo reálné cˇ i alesponˇ správnˇe pochopené. Ideálem pravdy se stává matematicky´ vzoreˇcek – chladny, ´ pro vˇsechny ˇ jedince stejny, ek i realita se redukuj´ı na mechanicko-matematicky´ kalkul, bez ´ dˇejinnˇe a prostorovˇe nemˇenny. ´ Clovˇ ´ ujmy na obecnosti. Pokud tuto redukci uˇcinit nelze, jako by to jen svˇedˇcilo o nedostatku poznán´ı a o ignoranci – ˚ avá zem´ı neprozkoumanou, mytickou a opovrhovanou. takové hájemstv´ı zust´ • 153 ˚ Adam Smith, Thomas Malthus, John S. Mill, John Locke – velc´ı otcové klasické liberáln´ı ekonomie – pusobili pˇrede˚ rovnic vˇs´ım jako moráln´ı uˇcitelé. O stolet´ı pozdˇeji se ekonomie stala matematizuj´ıc´ı a alokativn´ı vˇedou, plnou grafu, a tabulek, kde pro etiku nen´ı m´ısto. • 153 (. . .) [Bernard Mandeville] je sice ménˇe známym, ´ ale skuteˇcnym ´ otcem myˇslenky neviditelné ruky trhu v podobˇe, jak ji známe dnes. Teorie neviditelné ruky trhu, dnes mylnˇe pˇrisuzovaná Adamu Smithovi, zanechala v morálce ekonomie hlubokou ryhu: na soukromé etice nezáleˇz´ı, cokoli se dˇeje, at’ morálnˇe cˇ i amorálnˇe, pˇrisp´ıvá k obecnému blahu. Nen´ı ´ obt´ızˇ né nabyt ´ podezˇren´ı, zˇ e právˇe v momentu trivializace principu neviditelné ruky se ekonomie s etikou nadobro ˚ vypoˇra´ dala a odm´ıtla ji jako irelevantn´ı. Puvodn´ ı obecná pˇredstava o vztahu etiky a ekonomie, na niˇz jsme narazili jiˇz ve Starém Zákonˇe, byla postavená na hlavu. Odvázˇ nˇe se spolu s Mandevillem zaˇcalo tvrdit, cˇ ´ım v´ıce neˇresti, t´ım v´ıce materie pro generován´ı obecného dobra. Je jistou ironi´ı dˇejin, zˇ e se Adam Smith od myˇslenky neviditelné ruky trhu, jak ji pˇredstavil Bernard Mandelville, ostˇre a zcela jednoznaˇcnˇe distancoval. • 156 ´ celem – dle vlastn´ıch slov – aby poukázal na naˇse pokryMandeville stav´ı trpké zrcadlo své dobˇe, a to za jedinym ´ uˇ ˇ tectv´ı. Láteˇr´ıme na neˇrest, za kaˇzdou cenu se ji snaˇz´ıme vymytit Mandeville ´ – pˇritom z n´ı plyne násˇ prospˇech. Zil-li ve spoleˇcnosti, kde se hodilo sp´ılat neˇrestem, pak sám poukazuje, zˇ e stejnym ´ neˇrestem za mnohé vdˇecˇ ´ıme. Proto se ˚ ses´ılá poˇcestnost jako trest za pokrytectv´ı vˇcel´ıho neˇrestem rozhodl m´ısto zatracen´ı vˇenovat chvalozpˇev. Vˇcel´ı buh hn´ızda, protoˇze hˇr´ıchem vˇcelek nebyla neˇrest, nybrˇ ´ z pokrytectv´ı. Pˇritom se Mandeville neobrac´ı k apologii neˇrest´ı – nadále povaˇzuje neˇresti za neˇresti. Poukazuje vˇsak na nˇekteré detaily. Neˇrest´ı se spoleˇcnost nezbav´ı, pˇres vˇsechny pokusy, nikdy: Muˇ ˚ ze se lidstvo snad stát ctnostnˇejˇs´ım na základˇe toho, co se rˇekne cˇ i nap´ısˇe? Lidstvo zust´ ˚ avá stále stejné, po vˇsechny vˇeky. ” Nepodaˇrilo se jej zmˇenit ani pˇres veˇskeré pouˇcné a elegantn´ı spisy, které byly sepsány za uˇ ´ celem uzdraven´ı neˇrest´ı lidstva. Ani já nejsem tak domýsˇlivý, abych si myslel, zˇ e bych byl schopen lidstvo polepˇsit touto nevýznamnou bajkou.“. • 159 Kaˇzdá neˇrest znamená zárovenˇ efektivn´ı poptávku bud’ po zboˇz´ı (luxusn´ı obleˇcen´ı, j´ıdlo, stavby atd.), nebo sluˇzbˇe (policii, regulaci, právn´ıc´ıch atd.). Vyspˇelá spoleˇcnost, tvrd´ı Mandeville, pˇrevázˇ nˇe zˇ ije z ekonomického uspokojován´ı tˇechto potˇreb.


10

˚ Samotné Mandevillovy myˇslenky nejsou origináln´ı, nová je ale jejich kompilace a zpusob podán´ı. Zárovenˇ se poprvé zamyˇ ´ sl´ı nad t´ımto tématem ekonom a cˇ in´ı z nˇej základn´ı kámen svého myˇslenkového systému. S tez´ı, zˇ e zlo v jedˇ notlivostech pˇrisp´ıvá dobru celku, a proto nen´ı radno jej odstranovat, jsme se opakovanˇe setkali v mnohem starˇs´ıch spisech. Jiˇz v´ıme, jak si Gilgameˇs i svaty´ Prokop spˇra´ telili s´ılu, jiˇz nelze zkrotit, a transformovali nespoutané pˇr´ırodn´ı zlo v nˇeco spoleˇcensky prospˇesˇ ného. Hédonisté spatˇruj´ı v (zlém) egoismu jediné vod´ıtko svého chován´ı. Jeˇz´ısˇ odrazuje své uˇcedn´ıky od trhán´ı plevele, nebot’ mnoho dobrého by tedy bylo ztraceno, pokud by se zlo jednotlivin vymýtilo“. A Tomásˇ ” Akvinsky´ pˇripom´ıná: Bylo-li by zabránˇeno vˇsemu zlu, z vesm´ıru by se vytratila mnohá dobra.“. ” Je moˇzná sˇ koda, zˇ e Mandelville o tˇechto pramenech nevˇedˇel, nebot’ odvolán´ım se na nˇe by si jistˇe uˇsetˇril mnoho kontroverze, kterou jeho bajka vyvolala. • 163 Za duchovn´ıho otce modern´ı ekonomie je vˇseobecnˇe povaˇzován Adam Smith, jenˇz jako by byl k této roli pˇredurˇcen jiˇz svym ´ jménem. Smith v angliˇctinˇe znamená kovárˇ a v starozákonn´ı hebrejˇstinˇe se kovárˇ pˇrekládá jako Kain. Naopak ´ Abel v hebrejˇstinˇe znamená vánek, dech nebo tézˇ marnost. Kovárˇ a zemˇedˇelec Kain tedy zab´ıj´ı neukotveného pastevce do vˇetru“. Adam v hebrejˇstinˇe neznamená nic jiného neˇz jméno prvn´ıho cˇ lovˇeka, Adama (Adam v hebrejˇstinˇe ” znamená cˇ lovˇek). Adam Smith, cˇ lovˇek kovárˇ, tak ve svém jménu bezdˇeky etymologicky spojuje vzácnou kombinaci vyznamu. ´ ˚ Podobné hry se jmény jsou v pˇr´ıbˇez´ıch relativnˇe cˇ asté. Speciálnˇe v Bibli bylo na vyznam jména kladeno mnoho durazu. ´ Modern´ı pˇr´ıbˇeh z filmu Matrix rozehrává podobnou slovn´ı hˇr´ıcˇ ku. Hlavn´ı hrdina filmu se jmenuje Neo (anagram slova One, tedy narázˇ ka na Mesiásˇ e, pˇriˇcemˇz Neo v rˇ eˇctinˇe znamená novy). ´ V iluzorn´ım Matrixu se stejná postava jmenuje Thomas Anderson. Pˇr´ıjmen´ı Anderson je velice cˇ asté pˇr´ıjmen´ı (v USA deváté nejfrekventovanˇejˇs´ı) a stoj´ı ˚ puvod ˚ tak v pˇr´ımém rozporu k origináln´ımu a novému jménu Neo. Anderson má svuj jako Andrew’s son. Andrew znamená rˇ ecky totézˇ co hebrejsky Adam, tedy cˇ lovˇek. Anderson tak znamená Syn cˇ lovˇeka, coˇz je oznaˇcen´ı, jaké sám ˇ ´ pro sebe cˇ asto volil Jeˇz´ısˇ . A jsme-li u Matrixu, pˇripomenme, zˇ e uhlavn´ ım nepˇr´ıtelem Nea nebyl nikdo jiny´ neˇz (agent) Smith. • 163 Milan Kundera fenoménu nesmrtelnosti velkych ´ osobnost´ı, jejichˇz nesmrtelná legenda zcela opom´ıj´ı hlavn´ı poselstv´ı a soustˇred´ı se na (ˇcasto pomylen´ ´ e) podruˇznosti, vˇenuje svou knihu Nesmrtelnost. Tak se napˇr´ıklad stalo, zˇ e to hlavn´ı, co si kaˇzdy´ pamatuje o známém astrologovi Tychonovi de Brahe, nejsou jeho objevy, nybrˇ ´ z jeho praskly´ moˇcovy´ mˇechyˇ ´ r. Tato podruˇzná a podle vˇseho nepravdivá historka zcela pˇreválcovala jeho skuteˇcné nesmrtelné poselstv´ı. • 165 Adam Smith • (. . .) Tendence, která je pˇrirozená vˇsem lidem, ale kterou zejména filosofové pˇestuj´ı s velikou oblibou – tendence ˚ vysvˇetlit co moˇzná nejv´ıce jevu˚ co moˇzná nejmenˇs´ım poˇctem základn´ıch principu. • 167 Adam Smith se ostˇre se stav´ı proti myˇslence, kterou dnes mylnˇe pˇripisujeme právˇe jemu. Bav´ıme-li se o poˇca´ tc´ıch ekonomie a o tezi, podle n´ızˇ bohatstv´ı národu˚ stoj´ı na sobectv´ı a sebezájmu, vˇetˇsina z nás by bez váhán´ı za otce tohoto uˇcen´ı oznaˇcila Adama Smithe. Pˇritom vid´ıme, zˇ e Smith se od (Mandevillova) pokusu redukovat vˇse na (neˇrestny) ´ egoismus vyslovnˇ e a opakovanˇe distancuje. Adam Smith v zˇ a´ dném pˇr´ıpadˇe nepˇrijal za svou tezi, zˇ e nen´ı rozd´ılu ´ mezi neˇrest´ı a ctnost´ı (coˇz ale netvrdil ani Mandeville, jak mu vkládá do pera Smith). Dalˇs´ı zvlásˇ tnost´ı je, zˇ e aˇc byl Adam Smith s Mandevillovym ´ d´ılem podrobnˇe seznámen, v Bohatstv´ı národu˚ jej nikde necituje. Opak plat´ı pro Teorii mravn´ıch citu, ˚ kde se v celé knize od nikoho jmenovitˇe nedistancuje – od nikoho kromˇe ˇ prostopásˇ ného“ Mandevilla, jehoˇz zpochybnuje hned na nˇekolika m´ıstech. Obˇcas t´ım bud´ı dojem, jako by celá kniha ” ´ vznikala s umyslem argumentovat proti Mandevillovi. Smith se tedy v zˇ a´ dném pˇr´ıpadˇe nepovaˇzuje za Mandevillova pokraˇcovatele, za nˇehoˇz jej naopak povaˇzuje historie. Smith se pˇredevˇs´ım nebyl ochoten sm´ırˇ it s tez´ı, zˇ e nen´ı rozd´ılu mezi neˇrest´ı a ctnost´ı. To ovˇsem netvrdil ani Mandeville, byt’ ho za to Smith kárá. Ve skuteˇcnosti jsme sp´ısˇ e svˇedky toho, zˇ e definice dobrych ´ a sˇ patnych ´ vlastnost´ı se u Smithe m´ırnˇe posouvá. Mandeville povaˇzuje sobectv´ı, sebelásku za neˇrest, na n´ızˇ (vedle plejády dalˇs´ıch neˇrest´ı) stoj´ı prosperita vˇcel´ıho královstv´ı. Proto doˇsel k závˇeru, zˇ e neˇresti vedou k blahu. Adam Smith vˇsak sebelásku za neˇrest ˇ nepovaˇzuje. Sebelásku pˇrejmenovává na sebezájem (self-interest; oba term´ıny libovolnˇe zamˇenuje), a pˇrestoˇze na nˇem ˚ zity´ v obchodn´ım styku. T´ım se muˇ ˚ ze postavit proti (ve své nestav´ı princip fungován´ı spoleˇcnosti, povaˇzuje jej za duleˇ dobˇe tolik opovrhovanému) Mandevillovi a zárovenˇ svou ekonomickou teorii postavit na podobném základˇe. Tichym ´ pˇredefinován´ım neˇresti na cnost se Smithovi podaˇrilo vytˇezˇ it logiku Mandelvillova argumentu, aniˇz by tézˇ musel cˇ elit posmˇesˇ né kritice. Z Mandelvillovy opovrˇzlivˇe sebelásky se u Smithe stává ctnostny´ sebezájem (self-interest) – slovo,


11

které (na rozd´ıl od term´ınu egoismus) nalezneme v Bohatstv´ı národu˚ cˇ i Teorii moráln´ıch sentimentu˚ mnohokrát a vesmˇes v pozitivn´ım svˇetle. ˚ zeme se jen divit, jak mohl Smith mlˇcky pˇredefinovat neˇrest na ctnost Od uˇcitele mravu˚ e to pˇrekvapuj´ıc´ı postup. Muˇ bez patˇriˇcného diskursu a jak mohl opomenout pˇriznat Mandelvillovi alesponˇ trochu uznán´ı. • 169 V knize Bohatstv´ı národu˚ se cˇ lovˇek jev´ı jako individualista, jehoˇz pohnutky jsou dané sebezájmem. Smith – byt’profesor ˚ etiky – na tomto m´ıstˇe moráln´ı otázky vubec neˇreˇs´ı a nezabyv´ ´ a se ani t´ım, jak cˇ lovˇek ve spoleˇcnosti funguje mimo hájemstv´ı obchodn´ıho styku. Jedinym ´ a zdá se dostaˇcuj´ıc´ım poj´ıtkem mezi cˇ leny spoleˇcnosti je sebeláska, o nutnosti ˇ vzájemné sympatie nepadá ani slovo. Clovˇ ek jedná racionálnˇe a v zájmu vlastn´ıho uˇzitku. V´ıtˇeznˇe obstoj´ı jen cˇ lovˇek, ” kterému se podaˇr´ı zapˇra´ hnout sebelásku ostatn´ıch ve svuj ˚ prospˇech a ukázat ostatn´ım, zˇ e vykonat pro nˇej pˇresnˇe to, co po nich chce, je pro jejich vlastn´ı dobro.“. Známy´ citát s rˇ ezn´ıkem nás pouˇcuje o neviditelné ruce, která vˇse harmonicky, elegantnˇe a nenásilnˇe rˇ´ıd´ı, a zdá se, zˇ e zˇ a´ dnou dalˇs´ı pomocnou ruku nepotˇrebuje. ˇ ıd´ıc´ım principem lidského jednán´ı je Oproti tomu lidská bytost v knize Teorie moráln´ıch citu˚ vypadá zcela jinak. R´ ˇ laskavá benevolence, náklonnost; cˇ lovˇek nen´ı racionáln´ım cˇ initelem, ale primárnˇe jej vedou emoce. Clovˇ ek nen´ı inˇ dividuáln´ım aktérem odtrˇzenym ´ od spoleˇcnosti, aleje naopak jej´ı ned´ılnou souˇca´ st´ı. Skoly, které uˇc´ı jinak, podrobuje Smith ostré kritice. Nejostˇrejˇs´ı slova má vyhrazena právˇe pro systém Mandevilla, ktery´ mu nav´ıc pozdˇejˇs´ı badatelé mylnˇe pˇriˇcetli jako jeho (nejvˇetˇs´ı?) pˇr´ıspˇevek do dˇejin ekonomického myˇslen´ı. Adam Smith v Teorii mravn´ıch citu˚ zárˇ´ı jako filosof a velice schopny´ (a dodnes uznávany) ´ moráln´ı uˇcitel, nikoli jako ekonom. Vytvárˇ´ı velice odvázˇ né, origináln´ı a sloˇzité psychologicko-spoleˇcenské konstrukty, jen aby dal zcela najevo, zˇ e pˇr´ıstup, ktery´ za vˇs´ım hledá skryty´ ˇ sebezájem, je pomylen ´ y. ´ M´ısty jako by Smith schizofrennˇe konfrontoval sám sebe a jako by jedna kniha zpochybnovala druhou. • 171 Aby se Adam Smith vyhnul námitce, zˇ e ochota respektovat pohnutky jinych ´ je vlastnˇe jen pˇrevleˇcenou sebeláskou ˚ vlastn´ı systém: cˇ lovˇek si podle nˇeho nepˇredstavuje, (napˇr. boj´ıme se, aby se podobná bolest nestala nám), vytvárˇ´ı svuj zˇ e se dany´ stav pˇrihod´ı jemu samotnému, ale vˇz´ıvá se do role druhého cˇ lovˇeka. Jako pˇr´ıklad udává muˇze vcit’uj´ıc´ıho se do porodn´ıch bolest´ı zˇ eny, aˇc v´ı, zˇ e jeho nikdy taková bolest nepostihne a nemus´ı sej´ı ani bát. V tom spoˇc´ıvá ˚ zity´ rozd´ıl a Smith na tomto zdánlivém detailu trvá. Tráv´ı s n´ım mnoho cˇ asu a energie, aby jej vyzdvihl nade vˇs´ı duleˇ ´ echu by totiˇz nemohl cˇ elit argumentu, zˇ e soucit (nebo spoluuˇ ´ cast na utrpen´ı cˇ i radosti pochybnost. V pˇr´ıpadˇe neuspˇ jinych) se jen pˇrevtˇelil do pojmu sebezájem. Pomoc´ı vˇzit´ı se do situace jiného“ vytvoˇril Smith psychologickou obranu ´ ” proti individualismu své doby. Empatie nemuˇ ˚ ze být v zˇ a´ dném pˇr´ıpadˇe povaˇzována za sobecký princip.“. ” • 176 Hume se proslavil citátem, ktery´ stav´ı racionalistickou antropologii na hlavu: rozum je otrokem vásˇn´ı“. (Mimochodem ” se v tomto bodˇe dostává velice bl´ızko myˇslence Bernarda Mandevilla, kterého spolu se Smithem tak srdeˇcnˇe kritizuje.) Citát v´ıceménˇe shrnuje jeho filosofii – rozum a cit spolu nebojuj´ı a jedno nestoj´ı proti druhému. Neleˇz´ı totiˇz na stejné ´ urovni, aby spolu mohly soupeˇrit. Lidské jednán´ı vedou city, vásˇ nˇe, afekty (passions) a rozum sehrává svou roli ´ aˇz na sekundárn´ı urovni, pˇri procesu racionalizace. John Locke pouˇz´ıvá podobny´ argument: Rozum ve skuteˇcnosti ” neustanovuje ani neformuluje pˇrirozený zákon, jen jej vyhledává a objevuje [. . .] rozum se vlastnˇe nepod´ıl´ı na vytvárˇen´ı zákonu, ˚ ˚ animal spirit. sp´ısˇe je interpretuje.“. Podobny´ iracionáln´ı charakter má i Keynesuv • 176 ˚ Naˇse jednán´ı se Naˇse jednán´ı nen´ı vysledkem opatrné kalkulace vyhodnosti cˇ i nevyhodnosti, uˇzitku˚ a nákladu. ´ ´ ´ sp´ısˇ e nechá vést silami, kterym ´ nerozum´ıme. Emocemi, které nás motivuj´ı k cˇ inu. Skoro by se na tomto m´ıstˇe chtˇelo ˚ známy´ vyrok: parafrázovat Sartruv Nikoli my cˇ in´ıme cˇ iny, ale cˇ iny cˇ in´ı nás. ´ • 193 Ekonom Piero Mini si vˇs´ımá pozoruhodné skuteˇcnosti. Newton potˇreboval rˇ eˇsit fyzikáln´ı problém, a tak si sestavil ˚ aby si zjednoduˇsil vlastn´ı kalkulus. Vynalezl svou matematiku tak, aby jako nástroj vyhovovala pozorovanym ´ faktum, práci a aby se mu s fakty dobˇre pracovalo. Ekonomie se, zdá se, obˇcas dopouˇst´ı pravého opaku. Tvoˇr´ı si svˇet (a cˇ lovˇeka) tak, aby vyhovoval matematice. • 193 Skrze Descarta se matematika stala zosobnˇen´ım rozumu, a co v´ıc, dokonalé pravdy. Zákony“ se stávaj´ı pravdou ” pˇr´ırody. Dokonalé exaktn´ı vzoreˇcky jako by platily vˇsude, jsou boˇzsky nezávislé na cˇ ase, prostoru, naˇsich emoc´ıch cˇ i cˇ emkoli jiném vratkém. Jsou pevné. Jakékoli modely, které nelze matematizovat, jsou povaˇzovány za nedokonalé a nedostateˇcnˇe vˇedecké.


12

• 194 naˇs´ı mysli, nic v´ıce, nic ménˇe. Je tak elegantn´ı a dokonalá, protoˇze de facto nen´ı Matematika je ryz´ı abstraktn´ı vyplod ´ skuteˇcná. • 195 Wittgenstein • Hranice naˇseho svˇeta jsou hranicemi naˇseho jazyka. • 195 ˚ mus´ıme také poˇc´ıtat s dusledkem, ˚ Pokud se matematika stala jazykem ekonomu, zˇ e se t´ım náleˇzitˇe omezil násˇ svˇet. • 197 (. . .) Ve fyzice se pˇredpoklady stav´ı jako leˇsen´ı, které pomáhá stavbu konstruovat, a poté, co se pomoc´ı tˇechto umˇelych ´ ˚ vod´ıtek a pomucek chrám vystav´ı, leˇsen´ı se strhne. Napˇr´ıklad odmyˇslen´ı tˇren´ı vzduchu a posuzován´ı rychlosti pádu pouze na základˇe cˇ asu, tedy nikoli hmotnosti cˇ i tvaru (p´ırko versus kámen) padaj´ıc´ıho pˇredmˇetu, bylo geniáln´ım krokem smˇerem k abstrakci, jenˇz mnohé zjednoduˇsil. Pˇri skuteˇcném vypoˇ ´ ctu vˇsak jiˇz mus´ıme tˇren´ı vzduchu zohlednit, chceme-li se skuteˇcnˇe dopátrat toho, zda k zemi spadne rychleji p´ırko nebo kámen. Pˇri skuteˇcné aplikaci je nutné odhl´ızˇ et od zjednoduˇsuj´ıc´ıch pˇredpokladu˚ a vrátit se zpˇet na zem. Pˇri konstrukci modelu mus´ıme troˇsku odhlédnout od reality a pˇri aplikaci tohoto modelu na realitu zas mus´ıme odhlédnout od modelu. • 201 Karl Popper popisuje, proˇc mu pˇriˇsel marxisticky´ pˇr´ıstup k dˇejinám jako nevˇedecky: ´ svou teori´ı je totiˇz schopen Marx ´ ˚ e situace. Pokud daná teorie dokázˇ e vysvˇetlit vˇsechny pˇredstavitelné vysvˇetlit uplnˇ e vˇse – a to i zdánlivˇe protichudn´ situace napˇr´ıklad v kontextu teorie tˇr´ıdn´ıho boje, pak je nˇekde nˇeco sˇ patnˇe. Pokud teorie dokázˇ e vysvˇetlit vˇse, nen´ı to jej´ı s´ıla, ale slabost. • 202 ˚ zeme, z tautologi´ı nikoli. Tautologie jsou uˇziteˇcnym Z chyb se pouˇcit muˇ ´ cviˇcen´ım v logické metodˇe. Tautologie totiˇz zˇ a´ dné chyby z definice nepˇripouˇstˇej´ı. Tautologie jsou pˇrece vˇzdy platné a pravdivé“. Nejsou ne-smyslné (nejdou proti ” ˚ a má smysl matematiku provozovat, protoˇze to je uˇziteˇcná tautologie), ale jsou bez-smyslové, empirickym ´ smyslum bez-obsaˇzné. Skoro by se chtˇelo rˇ´ıci, zˇ e jsou mimo-smyslové. (Jsou mimo smysly, ve své racionalitˇe nemaj´ı empiricky, ´ ˚ ze provozosmyslovy´ protˇejˇsek, ten se jim teprve mus´ı skrze aplikovanou vˇedu dodat.) Jinymi slovy, matematiku muˇ ´ vat i cˇ lovˇek, ktery´ v zˇ ivotˇe svˇet nevidˇel ani nec´ıtil. To je jej´ı vyhoda i nevyhoda. ´ ´ • 203 Søren Kierkegaard • Existence transcenduje logiku. • 204 ˚ ze byt Dan´ı za vˇedeckou pˇresnost a eleganci je fakt, zˇ e zˇ ivot vˇedˇe uniká. Náhraˇzkou muˇ ´ svˇet logiky a abstrakc´ı, které ve svém vlastn´ım svˇetˇe funguj´ı. V tomto trpném svˇetˇe funguje i matematika, stejnˇe jako mechanika, kauza˚ avá hranice naˇseho jazyka, lita a vˇsechny naˇse (internˇe konsistentn´ı) konstrukty. (Jedinou hranic´ı tohoto svˇeta zust´ naˇseho pˇremyˇ ´ slen´ı.) • 205 Stˇredovˇek kypˇel mnoˇzstv´ım tanˇc´ıc´ıch andˇelu˚ na sˇ piˇcce jehly, naˇsi dobu ovládaj´ı margináln´ı optimalizace. • 206 L. Wittgenstein ˚ zeme mluvit, o tom mus´ıme mlˇcet. • O cˇ em nemuˇ • 209 V ekonomii tak panuje dvoj´ı pot´ızˇ : v teorii mus´ı ekonom ignorovat valnou vˇetˇsinu skuteˇcného zˇ ivota; v praktickém ekonomickém zˇ ivotˇe pak mus´ı ignorovat valnou vˇetˇsinu teori´ı. Ekonomie zˇ ije ve zvlásˇ tn´ım stavu schizofrenie. Teoretizuj´ıc´ı ekonom mus´ı zapomenout na skuteˇcny´ svˇet (mus´ı sn´ıt, stejnˇe jako Descartes), jinak se ve svych ´ modelech daleko nedostane. Odmˇenou mu byvaj´ ´ ı závˇery, které jsou stejnˇe odtaˇzité a neaplikovatelné na reálny´ svˇet jako model samotny. ´ Kdyˇz má vˇsak ekonom hovoˇrit o praktické ekonomii, napˇr´ıklad o hospodárˇ ské politice, zapom´ıná na modely (jsou mu v praxi k niˇcemu), odhazuje nepotˇrebny´ sofistikovany´ teoreticky´ aparát a hovoˇr´ı ze zkuˇsenosti. Pouˇz´ıvá logiku, j´ızˇ se dostává i (zkuˇsenému) sedlákovi.


13

• 209 Ekonom by mˇel byt ´ pokorny´ – mus´ıme si uvˇedomit, zˇ e ekonomiku nevymyˇ ´ sl´ıme ani nestav´ıme. Samotná ekonomika existovala mnohem dˇr´ıve neˇz nauka o n´ı. Je nˇecˇ ´ım tak archetypáln´ım jako lidstvo samo. • 210 ˚ (. . .) Ekonomika existovala a zˇ ila svym narodila ekonomie jako dis´ vlastn´ım zˇ ivotem mnohem dˇr´ıve, neˇz se vubec cipl´ına. Nejsme architekty ekonomiky, jsme jen pouhymi (v´ıce cˇ i ménˇe zcestovalymi) turisty. Jsme na tom podobnˇe, ´ ´ jako kdybychom pozorovali cifern´ık a zkouˇseli odhalit princip fungován´ı hodinového stroje schovaného uvnitˇr. Po cˇ ase bychom dokázali pˇredpovˇedˇet, kde budou ruˇciˇcky v libovolném cˇ ase v budoucnosti (byt’ i zde bychom museli ignorovat a postavit pˇred závorku moˇzné nepˇresnosti hodinek cˇ i dokonce jejich zastaven´ı, byt’ oboj´ı se ve skuteˇcném svˇetˇe dˇeje). Kdyby takové hodinky vidˇel mimozemˇst’an nebo cˇ lovˇek, ktery´ nev´ı, jak funguj´ı, mohl by si pro vysvˇetlen´ı pohybu ruˇciˇcek vytvoˇrit libovolny´ poˇcet teori´ı. Z nich by se na základˇe danych ´ metod a akademickych ´ sporu˚ vybrala ta nejlepˇs´ı, at’ uˇz podle kritéri´ı matematické elegance, jednoduchosti, uvˇerˇ itelnosti, politické vyhodnosti, na základˇe ´ vrozenych ´ pˇredstav o tom, jak by takovy´ pˇr´ıstroj mˇel fungovat atd. (Lze pˇritom pochybovat o tom, zˇ e by právˇe teorie, ˚ ych která by navrhla vysvˇetlen´ı pomoc´ı sloˇzitych ´ vztahu˚ pruˇzin a mnoha ruzn ´ koleˇcek, v této soutˇezˇ i vyhrála.) Pravda by se ukázala aˇz v momentˇe, kdy by se tyto hodiny porouchaly a bylo by je tˇreba spravit. Dodnes nen´ı mezi ˚ ekonomy zˇrejmé, co ukonˇcuje cˇ i zpusobuje ekonomické krize (. . .). Ekonomové nejenˇze neumˇej´ı opravit mechanismus, ktery´ pˇrestal fungovat podle jejich pˇredstav, ale ani po osmdesáti letech se neshodnou na tom, co jej znovu uvedlo v rˇ a´ dny´ chod. Jak vˇsak tedy poznávat onen skryty´ princip, pokud nám nen´ı umoˇznˇeno nahlédnout jej pˇr´ımo? Budeme vˇecˇ nˇe tápat v pokoˇre pˇred zˇ ivym ´ mechanismem, ktery´ jsme nezkonstruovali – jako nechápaj´ıc´ı zˇ a´ ci, kteˇr´ı pˇred t´ımto kolosáln´ım ´ zasu a doufaj´ı, zˇ e se nezastav´ı, nebot’ stejnˇe jako v legendˇe o praˇzském orloji jej nedokázˇ e spravit zázrakem stoj´ı v uˇ nikdo jiny´ neˇz mistr Hanuˇs, ktery´ jej stvoˇril. Ekonomové umˇej´ı ekonomiku komentovat a jemnˇe ladit, pokud vˇse funguje tak jako v nedávné (a chápané) minulosti. • 214 I matematika byla prvotnˇe jen emoc´ı. Této emoci jsme se musili uˇcit (stejnˇe tak, jako sej´ı dodnes uˇc´ı zˇ a´ ci v prvn´ıch tˇr´ıdách ´ esˇ né spoleˇcenské konfirmaci daného faktu (. . .), tato emoce základn´ı sˇ koly). Pouze skrze neustálé opakován´ı a d´ıky uspˇ postupnˇe tvrdla, aˇz se z n´ı stala pevná, tvrdá, spolehlivá konstrukce, kterou jsme se nauˇcili pouˇz´ıvat bezpeˇcnˇe a bez nutnosti opakovanˇe ji konfirmovat cˇ i ovˇerˇ ovat. Emocionáln´ı vjem zracionálnˇel. • 214 Vezmˇeme si (. . .) lásku cˇ i pˇra´ telstv´ı. V prvn´ıch momentech této silné emoce ji neum´ıme zaˇradit, protoˇze proˇz´ıváme zkuˇsenost cˇ ehosi zcela nového a jiného, nemáme pro ni v nejhlubˇs´ım slova smyslu slov. (Slova jsou moˇzná jen v systému obecnˇe-spoleˇcenského proˇzitku, ktery´ zaˇzij´ı nejménˇe dva cˇ lenové, pˇriˇcemˇz zjist´ı, zˇ e jejich jedineˇcny´ proˇzitek je podobný.) Teprve pozdˇeji v naˇsem proˇzitku nalézáme prvky, o kterych ´ jsme slyˇseli cˇ i cˇ etli, a jsme ochotni (ˇci pˇrinuceni) ´ zobecnit násˇ individuáln´ı a neopakovatelny´ proˇzitek na urove nˇ term´ınu, ktery´ jiˇz existuje a se kterym ´ se setkali i dalˇs´ı ˇ adná láska ani pˇra´ telstv´ı nen´ı stejné, nikdo z proˇz´ıvaj´ıc´ıch subjektu˚ nepˇrij´ımá shodné vjemy cˇ lenové spoleˇcenstv´ı. Z´ cˇ i pocity (nejsou ani srovnatelné – a to z definice). Nicménˇe pokud lidé proˇz´ıvaj´ı pocity, ve kterych ´ nalézaj´ı souzvuk s ostatn´ımi, dokázˇ ou pro své neopakovatelné zázˇ itky naj´ıt abstraktn´ı slova vyjadˇruj´ıc´ı cosi obdobného. Ani jeden západ slunce se neshoduje s jinym, kaˇzdy´ je jedineˇcny, ´ ´ násˇ proˇzitek jsme ovˇsem schopni oznaˇcit jedinym ´ term´ınem, ˇ ktery´ vyjadˇruje vˇsechny lidskym události spolu s potˇrebou proˇzitek komu´ okem pozorované západy slunce. Cetnost nikovat utvárˇ´ı v jistých ohledech (nikdy ne ve vˇsech!) opakovanou zkuˇsenost, která z´ıskává své vlastn´ı jméno a stává se abstraktn´ım pojmem. Tedy cˇ ´ımsi tvrdym, ´ s cˇ ´ım je moˇzno operovat. • 216 Malé chyby v pozorován´ı cˇ i odchylky, které neodpov´ıdaj´ı stávaj´ıc´ı teorii, maj´ı nˇekdy schopnost poodhalit rouˇsku nedokonalosti teorie a zcela ji rozb´ıt. Tak se napˇr´ıklad stalo, zˇ e pˇri pozorován´ı orbitáln´ı dráhy Merkuru byly ke konci 19. stolet´ı objeveny v jeho pohybu drobné odchylky, které odporovaly newtonovskému svˇetonázoru. Celá záleˇzitost se vyˇreˇsila v roce 1915 pomoc´ı Einsteinovy obecné teorie relativity, která dokázala tyto drobné diskrepance vysvˇetlit ˚ systém nahradila. a která posléze Newtonuv Chvála tedy chybám, odchylkám a nepˇresnostem, nebot’ tento komár dokázˇ e porazit velblouda, tak jako David odzbrojil Goliásˇ e. Model nen´ı nic jiného neˇz pˇr´ıbˇeh a v chybách stávaj´ıc´ıch (jinak vˇsak dobˇre funguj´ıc´ıch) modelu˚ ˚ novym. a abstrakc´ı nalézáme cestu k pˇr´ıbˇehum Rezidua nezapadaj´ıc´ı do rovnic stávaj´ıc´ıch teori´ı v sobˇe cˇ asto drˇz´ı ´ ˚ schovany´ kl´ıcˇ k novym Vˇedec by tedy nikdy nemˇel chyby zaokrouhlovat, ale naopak jim vˇenovat maxi´ horizontum. máln´ı pozornost, nebot’ právˇe v nich jest moˇzno nalézt zárodek zcela nového (lepˇs´ıho) axiomatického systému. • 217


14

Zaveden´ım jisté abstrakce (. . .), která se stane obecnˇe pˇrij´ımanou, se mˇen´ı i svˇet. Pˇresvˇedˇcivym ´ zaveden´ım konstrukce (abstraktu) zaˇcne byt ´ svˇet vn´ımán skrze toto prizma. Vˇedecká teorie, modelové vysvˇetlen´ı svˇeta, se stává ned´ılnou souˇca´ st´ı reality“ samotné. V tomto smyslu jsme dokonavateli stvoˇren´ı, podobnˇe bylo jiˇz naznaˇceno v knize Genesis. ” ˚ pˇr´ımˇer, i pozoruj´ıc´ı Nejsme totiˇz ani schopni vn´ımat svˇet bez interpretaˇcn´ıho rámce. Abychom pouˇzili Wittgensteinuv ˚ avá souˇca´ st´ı svˇeta, v naˇsem vyznamu oko zust´ je toto oko on´ım interpretaˇcn´ım rámcem, skrze ktery´ vid´ıme svˇet. ´ • 217 Pokud lidské psych´ ´ e absorbuje (nebo je pˇrinuceno absorbovat) pˇr´ıliˇs velké mnoˇzstv´ı nekonsistentn´ıho a nekonsolidovatelného pozorován´ı, které neum´ı vysvˇetlit cˇ i spojit do jednoho svˇeta, brán´ı se psychika t´ım, zˇ e vytvoˇr´ı dvˇe postavy, nebo dva svˇety, které v kaˇzdé z danych situac´ı reaguj´ı (a jsou!) jiné. Kontrast rol´ı se stal tak radikáln´ım, ´ zˇ e jiˇz nejsou udrˇzitelné a nestaˇc´ı jen stˇr´ıdán´ı rol´ı, ale je tˇreba vytvoˇrit obranné stˇr´ıdán´ı osobnost´ı. • 218 (. . .) Kaˇzdá teorie je tedy v´ıce cˇ i ménˇe uˇziteˇcná fikce, nebo, chcete-li, pˇr´ıbˇeh. Modely vˇsak nebyvaj´ ´ ı obecnˇe pˇrij´ımány na základˇe uˇziteˇcnosti. Obl´ıbenost modelu záleˇz´ı na jinych ´ faktorech. ˚ e teorie jako by vedly evoluˇcn´ı boj o pˇreˇzit´ı, o formován´ı a tvoˇren´ı reality. Tento (chvályhodny) Ruzn´ ´ boj se vˇsak neodehrává na kolbiˇsti reflexe reality, ale na bojiˇsti matematické elegance, lákavosti pˇr´ıbˇehu, souznˇen´ı nového pˇr´ıbˇehu ˇ s pˇr´ıbˇehy starymi. Nejsilnˇejˇs´ım faktorem, ktery´ ovlivnuje výber cˇ i akceptaci modelu, jenˇz má konstituovat násˇ eko´ nomicky´ svˇetonázor, je svobodná volba daného ekonoma cˇ i vˇedce. Modely an sich nejsou s to nás pˇresvˇedˇcit; kaˇzdy´ ˚ Model dokázˇ e jen utvrdit. Vybˇ svˇetonázor disponuje svou vlastn´ı legi´ı dostateˇcnˇe funkˇcn´ıch modelu. ´ er ekonomického modelu tedy záleˇz´ı na apriorn´ım svˇetonázorovém vybaven´ı jedince. To je dáno jiˇz t´ım, zˇ e paradigmata, vychodiska, ´ axiomy daného modelu se nedokazuj´ı, ale jedinec si vol´ı takovy´ model, ktery´ nejlépe odpov´ıdá jeho svˇetov´ırˇe v pˇredpokladech nebo závˇerech daného modelu. Jeho volba byv´ ´ a cˇ asto zcela iracionáln´ı a emotivn´ı, vycház´ı z apriorn´ıch sympati´ı s pˇredpoklady cˇ i oˇcekávanymi vysledky modelu. Modely tedy nejsou akceptovány na základˇe souladu s realitou ´ ´ (ˇza´ dny´ z nich nen´ı realisticky), ´ ale na základˇe souznˇen´ı s pˇredstavou svˇeta, jak v nˇej vˇerˇ´ıme nebo (ˇcastˇeji) chceme vˇerˇ it. I pozitivn´ı modely jsou v základech normativn´ı. Ekonomie je v tomto smyslu také v´ırou – v axiomy, které se nedokazuj´ı, mus´ıme vˇerˇ it. V extrémn´ım pojet´ı se i ekonomie stává náboˇzenstv´ım. • 220 ´ ˚ umˇen´ı cˇ i zjeven´ı Prvotn´ı zlomové objevy v poznán´ı (. . .) pˇricházej´ı d´ıky inspiraci. Dˇeje se tak v hájemstv´ı muzy, snu, (jak se to pˇrihodilo Descartovi v jeho snu). Jinymi slovy v oblasti emotivn´ı, nikoliv racionáln´ı. Ne nadarmo se rˇ´ıká, zˇ e ´ ´ cil na mne pes). Myˇslenka na nás padá, rozsv´ıt´ı se“ nám. nás myˇslenka napadla (ve smyslu napadl, zautoˇ ” • 220 Ob-jevit znamená (. . .) to samé jako zasadit jeven´ı do souladu s jinymi ´ jevy. Dany´ novy´ jev je tˇreba ob-klopit do kontextu jevu˚ jinych, dˇr´ıve poznanych. ´ ´ • 220 L. Wittgenstein • Tvrzen´ı mus´ı pouˇz´ıt staré vyroky, aby mohlo komunikovat novy´ smysl. ´ • 220 ´ Emotivn´ı inspiraci lze (. . .) povaˇzovat za jakysi ´ motor automobilu objevován´ı a rozum je jeho brzdou. Tyto dva poly ´ ˚ ze mˇekkého a ztvrdlého (nového a zasazeného) proˇzitku zˇ ij´ı v symbioze, stejnˇe jako zˇ a´ dny´ funkˇcn´ı automobil nemuˇ existovat bez funguj´ıc´ıho motoru a brzd. K tomu, abychom byli ochotni rozjet automobil novym ´ smˇerem, mus´ıme ˚ erˇ ovat tomu, zˇ e ovládáme i brzdy. Mus´ıme ale také znát omezen´ı smˇeru (systému) pˇredeˇslého, abychom byli s to duvˇ ˇ an (oˇzivován) inspirac´ı, stejnˇe jako inspirace mus´ı byt smˇer zmˇenit. Jedna ruka netleská. Rozum mus´ı byt ´ doplnov´ ´ korigována (drˇzena pˇri zemi) rozumem. Emancipace citu˚ a inspirace k novému paradigmatickému systému si zˇ a´ dá racionáln´ıho rˇ idiˇce, ktery´ novou myˇslenku otestoval prizmatem (racionáln´ıho) omezen´ı. Bez rozumového brˇzdˇen´ı se emoce a inspirace bezobsaˇznˇe rozletuj´ı ´ ˚ a padaj´ı na neurodnou pudu; jejich vykvˇ ´ ety nejsou k niˇcemu. K logice je potˇreba mysticismu inspirace (o kterém hovoˇr´ı Russell). K ukotven´ı a komunikován´ı inspirace zas potˇrebujeme metodu. Mus´ıme inspiraci tak rˇ´ıkaj´ıc sedlat metodou. (. . .) • 221 ˚ ze (a má) nastat aˇz sekundárnˇe v rámci nového systému, ktery´ si ovˇsem tvoˇr´ı systém Svázán´ı vyzkumu metodologi´ı muˇ ´ ˇ adná apriorn´ı metodologie vˇedeckého zkoumán´ı neexistuje. Vznikne-li, bude vˇzdy nanovo a nepredikovatelnˇe sám. Z´ jen destruktivn´ı. Neexistuje vˇedecky´ pˇr´ıstup k vˇedˇe.


15

• 225 To, co máme v sobˇe nevˇedomky uloˇzeno, lze nejlépe rozpoznat v dobách krize. • 226 Také ekonomika nám toho o sobˇe mnohdy rˇ ekne v´ıce, kdyˇz projev´ı svou slabost, neˇz kdyˇz je v plné s´ıle. Mnohem lépe ji poznáme, kdyˇz je nahá a pokorná, kdyˇz nepˇrekypuje pychou a nepohrdá vˇs´ım, co je jiné neˇz ona sama. S´ıla cˇ asto ´ skryje pravou podstatu, zat´ımco slabost nám ji odhal´ı. • 226 (. . .) Chyby a slabiny nás cˇ asto dokázˇ ´ı posunout na novy´ práh poznán´ı. Ze skulinek se stanou praskliny, a kdyˇz pak do starého mˇechu nalijeme nové v´ıno, roztrhne se. Krize pˇricház´ı proto, aby nám nˇeco nového poodhalila, proto bychom nemˇeli tento signál ignorovat. • 227 ´ ´ ˚ Krize V zˇ ivotˇe je jen málo situac´ı, kdy lze pˇrestoupit na vyˇssˇ´ı urove nˇ rˇ a´ du, aniˇz bychom pˇredt´ım proˇsli udol´ ım st´ınu. ˚ ˚ ehu ukl´ızen´ı pokoje udˇeláte vˇetˇs´ı nepoˇra´ dek, neˇz byl pˇredt´ım? je fenomén rustu. Uˇz jste si nˇekdy vˇsimli, zˇ e v prubˇ ˇ m´ıstnost, kterou právˇe malujete, je ménˇe pouˇzitelná, neˇz kdyˇz jste zaˇcali? Ze ˇ nejlepˇs´ı zpusob, ˚ Ze jak uklidit sˇ upl´ık, je ˚ nohama, vyvolat chaos a aˇz pak zaˇc´ıt ukl´ızet. pˇrevrátit ho vzhuru ´ elem: vyˇssˇ´ı urovnˇ ´ ´ Zdá se, zˇ e tak je to s celym e rˇ a´ du jsme schopni dosáhnout jen skrze udol´ ı ´ naˇs´ım pozemskym ´ udˇ ´ chaosu a neˇra´ du. Neum´ıme jen tak zvyˇ nˇ rˇ a´ du v daném systému, aniˇz bychom alesponˇ naˇcas udˇelali nepoˇra´ ´ sit urove ˚ zeme vystopovat v pohádkách i starych dek. Stoupáme skrze prvotn´ı pokles. Plat´ı to uˇz odpradávna a tento princip muˇ ´ mytech. Pˇred pouˇzit´ım zˇ ivé vody je nejprve nutno pouˇz´ıt vodu mrtvou; pˇred vstupem do zemˇe zasl´ıbené mus´ıme ´ proj´ıt pouˇst´ı. Bájny´ Fénix povstává z popela v plné s´ıle a s vyjimkou své de facto sebevraˇzedné smrti“ je nezra´ ” nitelny, ´ a t´ım pádem i nesmrtelny. ´ A nejvˇetˇs´ı pˇr´ıklad naˇs´ı civilizace: pˇred vykoupen´ım lidstva od hˇr´ıchu bylo tˇreba Kristovy potupné smrti, pˇred jeho vystoupen´ım na nebesa byl sestup do pekel. Prostˇe to jako lidstvo neum´ıme jinak. Krize jsou nutnou souˇca´ st´ı naˇseho byt´ı. Nejsme schopni stoupat nepˇretrˇzitˇe ˚ po malych ˚ cc´ıch. Uˇc´ıme se skrze chyby, ke kaˇzdému kopci patˇr´ı udol´ ´ vzhuru ı. Jsme jako zubn´ı pasta: je ´ a jistych ´ kruˇ nás tˇreba poˇra´ dnˇe zmácˇ knout, aby z nás nˇeco kloudného vylezlo. A naˇs´ı jedinou modlitbou budiˇz, aby krize byly ´ erné naˇsemu stavu, a nikoli fatáln´ı. Aby to prub´ırˇ ské zmácˇ knut´ı bylo pevné, ale jemné, aby nás pos´ılilo a nezabilo. umˇ Krize, at’ uˇz hospodárˇ ské cˇ i osobn´ı, s námi budou stále. Neum´ıme hladce a bez problému pˇrecházet z jednoho stupnˇe na stupenˇ vyˇssˇ´ı, potˇrebujeme krizovou mezihru. Nev´ıme pˇresnˇe, proˇc tomu tak je, ale vztah mezi dobrem (vzestupem) ˇ ı a snad i potˇrebuj´ı. a zlem (propadem) je prostˇe takovy, ´ zˇ e se vzájemnˇe doplnuj´ • 228 ´ el a je jen na nás, kolik z n´ı naˇcerpáme znamen´ı, pouˇcen´ı a koneckoncu˚ nové energie. (. . .) Krize je násˇ lidsky´ udˇ ´ Této krizové energie se neradno zˇr´ıkat. Ukl´ızet sˇ upl´ık tak, aby s kaˇzdym nˇ rˇ a´ du, ´ pohybem nastal vyˇssˇ´ı a vyˇssˇ´ı urove ˚ ı po je velice zdlouhavé, ne-li pˇr´ımo nemoˇzné. Cesta ke skuteˇcnému pokroku je sp´ısˇ e j´ızdou po U-rampˇe neˇz chuz´ schodech. ´ At’ uˇz se na rampˇe ocitneme zámˇernˇe (uklid sˇ upl´ıku, malován´ı pokoje, ekonomická transformace), nebo neplánovanˇe (hospodárˇ ská krize), je tˇreba vˇedˇet dvˇe vˇeci: Za prvé, nen´ı moˇzné porodit vyˇssˇ´ı rˇ a´ d bez porodn´ıch bolest´ı. Za druhé, nelze ztrácet nadˇeji, kdyˇz se v prvn´ı cˇ a´ sti procesu propadáme hloubˇeji do chaosu: i tehdy je tˇreba v procesu neustávat. Nikdo, kdo poloˇz´ı ruku na pluh a ohl´ızˇ´ı se zpátky, nen´ı zpusobil´ ˚ y pro Boˇz´ı královstv´ı.“. ” • 230 y´ had (nˇekdy také drak)] Uroburos z poloviny b´ıly´ (svˇetly) Na nˇekterych ´ zobrazen´ıch je [bájny´ mytick ´ ´ a z poloviny ˇ ıc´ı dualitu vˇec´ı; vzájemnˇe se doplnuj´ ˇ ıc´ıch opaˇcnych cˇ erny´ (tmavy), ´ coˇz naznaˇcuje symboliku jin-jang, znázornuj´ ´ prin˚ Také byv´ cipu. ´ a stoˇceny´ do tvaru leˇz´ıc´ı osmiˇcky, symbolu nekoneˇcna. Nen´ı bez zaj´ımavosti, zˇ e podobny´ obraz Urobura ˇ pouˇz´ıvaj´ı fyzikové pro vykreslen´ı pomˇeru velikosti cˇ lovˇeka k veˇskerenstvu. Clovˇ ek totiˇz svym ´ mˇerˇ´ıtkem stoj´ı pˇresnˇe ˚ má podobnˇe daleko k velikosti atomu˚ na jedné stranˇe a galaxi´ı na stranˇe druhé. uprostˇred mikro a makro rozmˇeru, Paralelu s t´ımto zjiˇstˇen´ım lze vidˇet i v básni A. Popa (. . .): cˇ lovˇek je usazen mezi dvˇema krajnostmi“. ” • 236 ´ Salman Rushdie v knize Zbˇesilost pˇredloˇzil následuj´ıc´ı uvahu: veˇskery´ hˇr´ıch spoˇc´ıvá v nepˇrimˇerˇenosti. Aristoteles k tomuto p´ısˇ e, zˇ e kaˇzdá vlastnost (i dobrá), je-li vyvedena do extrému, stává se sˇ kodlivou. A tak pˇresilné lásce hroz´ı ˚ ze stát nesnesitelná sobeckost, kdy vˇse kromˇe mne a mych dusivá zˇ a´ rlivost, ze zdravé pécˇ e o sebe se muˇ ´ zájmu˚ ztrác´ı legitimitu. Proto je Aristoteles cˇ asto nazyv´ ´ an filosofem zlaté stˇredn´ı cesty. Jediná vlastnost, p´ısˇ e Aristoteles, kterou nelze nikterak vyvést do extrému˚ ani pˇrehnat, je pˇrimˇerˇenost.


16

• 238 ˚ ekonomické vˇedy patˇr´ı, zˇ e lidské potˇreby jsou neomezené, zat´ımco zdroje ne. Na tomto K základn´ım pˇredpokladum principu stoj´ı kaˇzdá optimalizaˇcn´ı teorie. To ovˇsem dávno nen´ı jediná varianta. Naˇse prostˇredky narostly o tolik, zˇ e ˚ zeme dovolit mnohem v´ıce neˇz plné nasycen´ı. Naˇse saturace, násˇ bliss point je kdesi uvnitˇr mnoˇziny toho, co si si muˇ ˚ zeme dovolit, je uvnitˇr naˇseho rozpoˇctového omezen´ı. Nalézt jej je stejnˇe obt´ızˇ né, jako kdyˇz Komensky´ hledal Ráj muˇ ˚ ze snadno dovést k pˇresycenosti a depres´ım. srdce. Nemá-li cˇ lovˇek silnou vnitˇrn´ı discipl´ınu, materiáln´ı pˇrebytek jej muˇ Ani jedno nen´ı blaˇzeny´ stav. A tak se snadno stane, zˇ e nadáváme pod t´ıhou vlastn´ıho nákupu, protoˇze v naˇs´ı civilizaci nen´ı na vdˇek m´ısto. • 238 ˇ ek Tylor Durden, hlavn´ı hrdina románu Klub rvácˇ u, ˚ vykresluje modus vivendi konzumn´ı spoleˇcnosti následovnˇe: Clovˇ ” celý den pracuje v práci, kterou nesnásˇ´ı, aby si mohl koupit vˇeci, které nepotˇrebuje.“. • 239 ˚ Zdá se (. . .), zˇ e jsou dva zpusoby, jak byt ´ konzumnˇe sˇ t’astny: ´ neustále spotˇrebu eskalovat (k dosaˇzen´ı dalˇs´ı jednotky sˇ tˇest´ı potˇrebujeme cˇ ´ım dál t´ım v´ıc konzumn´ıho materiálu), nebo si uvˇedomit, zˇ e máme dostatek. To druhé je velice základn´ı kontemplaˇcn´ı cviˇcen´ı, ve kterém si vˇetˇsina lid´ı uvˇedom´ı, zˇ e nouz´ı vskutku netrp´ı. Jediné, cˇ eho máme nedostatek, je nedostatek samotny. ´ • 240 Nedostatek si mus´ıme umˇele vytvárˇet. Jen v nedostatku je totiˇz dobrodruˇzstv´ı, a t´ım pádem i zábava, zˇ ivot. Je symptoma´ celem vzniklo celé prumyslov´ ˚ ˚ tické, zˇ e za t´ımto uˇ e odvˇetv´ı: zábavn´ı prumysl – továrn´ı vytvárˇ en´ı zábavy a rozptylen´ ´ ı, které cˇ asto spoˇc´ıvá v simulaci nedostatku. Proˇc? Protoˇze se nám toho skuteˇcného v bˇezˇ ném zˇ ivotˇe nedostává. A tak se stane, zˇ e pˇresyceni v teple domova sledujeme televizn´ı dobrodruˇzstv´ı, v nˇemˇz hrdinové trp´ı hladem a zimou. Bav´ıme se ciz´ım nebezpeˇc´ım, které bychom vlastnˇe rádi sami proˇz´ıvali. Je to paradox: cˇ ´ım v´ıce budeme syt´ı a v bezpeˇc´ı, t´ım v´ıce budeme poptávat umˇelou zábavu a plastikové nebezpeˇc´ı. A druhy´ paradox: sledovat filmovou simulaci utrpen´ı ˚ zeme pouze z nadbytku, z tepla domova a s popcornem v ruce. Sledovat takovy´ film pˇri vlastn´ım o zimˇe a hladu muˇ nedostatku by bylo jen tˇezˇ ko pˇredstavitelné. • 243 Pavel Kohout, ekonom • Co udˇeláte vy, kdyˇz fakta nesouhlas´ısˇ vaˇsimi názory? • 244 Diplom dostanete za správné rˇ eˇsen´ı problému˚ a odpov´ıdán´ı otázek uvnitˇr dané fikce. O tom, kde fikce zaˇc´ıná a kde konˇc´ı, se vˇsak na sˇ kolách neuˇc´ı. • 244 Pˇremyˇ ´ slet jako ekonom je sice uˇziteˇcné mentáln´ı cviˇcen´ı, ale je to podobné jako se hrou v sˇ achy. D´ıky n´ı se nauˇc´ıme ˚ myslet strategicky, ale bylo by asi bláhové tvrdit, zˇ e svˇet je sˇ achovnice a zˇ e tahy na n´ı odpov´ıdaj´ı reálnym ´ pohybum vojsk. Nav´ıc pokud se cˇ lovˇek s rol´ı ekonoma sˇzije pˇr´ıliˇs, pˇrestane uvaˇzovat o tom, zˇ e v zˇ ivotˇe lze hrát i na jiné struny neˇz ty sobecky-ekonomické. Moˇzná nˇeco podobného mˇel na mysli i Joseph Schumpeter: Tento bod snad ani nemuˇ ˚ zeme ” dostateˇcnˇe zduraznit. ˚ Dˇejiny obecnˇe, ekonomické dˇejiny a jeˇstˇe konkrétnˇeji prumyslov´ ˚ e dˇejiny jsou nejen nepostradatelné, ale ve skuteˇcnosti nejduleˇ ˚ zitˇejˇs´ı ve smyslu pochopen´ı celé problematiky. Vˇsechny ostatn´ı metody statistické i teoretické jsou vuˇ ˚ ci tomuto poznán´ı jen podˇradné a sp´ısˇe sˇkodlivé, neˇz zˇ e by byly jen neuˇziteˇcné.“. • 245 Obˇcas je model uˇziteˇcny, ´ obˇcas zavádˇej´ıc´ı, ale v obou pˇr´ıpadech si mus´ıme uvˇedomit, zˇ e nepopisuje realitu, ale jen jej´ı racionáln´ı abstrakci. Jedná se tedy o fikci, snad obˇcas o uˇziteˇcnou, ale stále jen fikci. Ekonom si mus´ı být tˇechto fikc´ı vˇedom. Ekonom at’ pouˇz´ıvá své modely, ale mus´ı, rˇ eˇceno s Wittgensteinem, vylézt nad nˇe. Mus´ı je prohlédnout, nesm´ı ˚ ze napáchat v´ıce sˇ kody jim zcela vˇerˇ it ani se jim plnˇe oddávat. Mus´ı vˇedˇet, kde jsou a kde nejsou uˇziteˇcné. Jinak muˇ neˇz uˇzitku. • 245 ˚ kontext, bez nˇeho se stává nebezpeˇcnou. Podobnˇe tak muˇ ˚ zeme rˇ´ıci zˇ ivot je krátky“ Kaˇzdá abstrakce mus´ı dbát na svuj ´ ” a m´ıt stejnou pravdu, jako kdyˇz rˇ ekneme zˇ ivot je dlouhy“. ´ Záleˇz´ı jen na kontextu. ” • 245 Ekonom by mˇel k realitˇe pˇristupovat pokornˇe. Nemá asi cenu snaˇzit se, aby se vˇsichni ekonomové shodli na jedné axiomatické struktuˇre. Nen´ı lepˇs´ım ekonomem ten, kdo vˇerˇ´ı v metodologicky´ kolektivismus, neˇz ten, kdo vˇerˇ´ı v metodologicky´ individualismus, nebo naopak. Neexistuje metoda, kterou lze vˇse sjednotit nebo se vzájemnˇe pˇresvˇedˇcit o vˇetˇs´ı


17

validitˇe, o pˇrevaze jednoho rámce nad druhym, ´ stejnˇe tak jako teoretická fyzika stále nesm´ırˇ ila kvantovou mechaniku s teori´ı relativity. Prostˇe nemáme ten luxus postupovat axiomaticky cˇ i dokonce metodologicky konsistentnˇe pˇri rˇ eˇsen´ı ˚ Pokud chce fyzik zkoumat extrémnˇe malé cˇ a´ stice, vol´ı mikroteorii kvantové mechaniky. Pokud chce vˇsech problému. ´ rˇ eˇsit problémy na hvˇezdné urovni, vol´ı makro-teorii relativity. Pokud si chce ulehˇcit (sloˇzity) ´ zˇ ivot, pro pád tˇeles v lidskych rozmˇerech pouˇzije Newtona. Tuˇs´ıme kdesi hluboko, zˇ e by se cˇ a´ stice mˇely chovat stejnˇe – nezávisle na ´ velikosti lupy cˇ i teleskopu. Ale zat´ım jsme tomu nepˇriˇsli na kloub. Jednotná teorie vˇseho se prostˇe zat´ım stále jeˇstˇe hledá. A pokud ji nenalezla ani fyzika, bude asi pˇr´ıliˇs troufalé cht´ıt právˇe toto po ekonomii. • 247 Ekonomové by mˇeli byt ´ pokorn´ı. Nejsme architekty ekonomiky. Nikdy jsme ji nepostavili, a ve skuteˇcnosti j´ı ani hlubinnˇe nerozum´ıme. Ekonomika existovala dávno pˇred ekonomi´ı. Ekonomika je mystérium, spontánn´ı tajemstv´ı a je zázrak, zˇ e funguje. Vˇzdyt’ pˇrece cˇ asto nerozum´ıme ani sami sobˇe, nerozum´ıme svym ´ pohnutkám a nev´ıme, proˇc ˚ zeme cˇ init nárok rozumˇet svému bliˇzn´ımu? A jak se nˇekdy c´ıt´ıme bez zjevné pˇr´ıcˇ iny dobˇre a nˇekdy zle. Jak si pak muˇ pak chceme, ve své poˇsetilosti, pochopit fungován´ı celé spoleˇcnosti lid´ı? • 248 ˚ zitá. (. . .) Nen´ı to shoda na odpovˇedi, co vytvárˇ´ı pˇra´ tele, ale to, zˇ e oba bytostnˇe c´ıt´ı, zˇ e daná otázka je duleˇ • 248 C. S. Lewis: The Four Loves ˇ • Clovˇ ek, ktery´ s námi souhlas´ı v tom, zˇ e jistá otázka, která tˇreba nikoho jiného nezaj´ımá, je neskonale zaj´ımavá, ˚ ze byt ˚ ten muˇ se pˇritom nemus´ıme shodnout v odpovˇedi. ´ naˇs´ım pˇr´ıtelem. Vubec • 253 ˚ IBM, jehoˇz m´ısto na slunci poté pˇrevzal Microsoft, ktery´ je nyn´ı nahra(. . .) Srovnán´ı tˇr´ı generac´ı legendárn´ıch titánu: zován svym ´ mladym ´ rivalem Googlem. IBM stále vyrábˇel sice sofistikované, ale pˇresto materiáln´ı (kovové a plastové) zboˇz´ı (poˇc´ıtaˇce). Zboˇz´ım Microsoftu je software, coˇz je samo o sobˇe dost abstraktn´ı, ale produkt lze asponˇ zabalit do ˚ cek dále a na rozd´ıl od Mickrabice, prodávat a chránit copyrightem. Google vˇsak dovád´ı abstraktnost o dalˇs´ı kruˇ ˚ uˇz ani vubec ˚ ´ redn´ı cˇ asoprostorovy´ rosoftu zákazn´ıkum nic neprodává. Google vydˇelává na tom, zˇ e obsadil a uhájil ustˇ komunikaˇcn´ı uzel cˇ i kˇriˇzovatku. Pokud bychom mˇeli oznaˇcit pomyslny´ stˇredobod internetu, vˇsudypˇr´ıtomné abstraktn´ı pavuˇciny informac´ı a zábavy, mohl by j´ım docela dobˇre byt ´ právˇe Google. Funguje jako brána k chaosu internetu s trilionem gigabytu˚ informac´ı, kterych ´ se potˇrebujeme zbavit, protoˇze hledáme jen jednu jedinou. Brána samotná je pˇritom prázdná, aˇz na jediny´ ˇ ceno slovy Mistra Eckharta, Google nás zbavuje vˇseho NE, co na internetu nechceme. rˇ a´ dek, ktery´ sami vypln´ıme. Reˇ Google nás zbavuje kaˇzdého NE v chaosu internetu, zbavuje nás vˇseho, co nen´ı hledaná informace. ˇ z prodeje exkluzivity. Google to vn´ımá Microsoft se snaˇz´ı zabránit uˇz´ıván´ı svych ´ produktu˚ lidem, kteˇr´ı nezaplatili. Zije ˚ tomu nab´ız´ı zdarma skoro vˇsechny sluˇzby, které Microsoft opaˇcnˇe: cˇ ´ım v´ıce lid´ı ho pouˇz´ıvá, t´ım lépe. Právˇe kvuli ´ zné m´ısto je také zdarma. Textovy´ editor um´ı opravit i cˇ eˇstinu. Microsoft se boj´ı prodává ve svém bal´ıku Office. Uloˇ ˚ zdrojovy´ kod; ´ programy mohou upravovat jen zamˇestnanci Microsoftu. Google spontaneity, a proto si hl´ıdá svuj naopak ze spontaneity zˇ ije. Dobrym ´ pˇr´ıkladem je server YouTube, jejˇz Google pˇrevzal. Kdo by kdy vˇerˇ il, zˇ e na spontánn´ım sd´ılen´ı a prom´ıtán´ı domác´ıch vide´ı se dá vydˇelat tolik penˇez?! Tyto sluˇzby dnes pln´ı roli veˇrejného statku, k nˇemuˇz má pˇr´ıstup témˇerˇ kaˇzdy. ´ Google si zakládá na designu a image, podaˇrilo se mu vytvoˇrit svou vlastn´ı subkulturu (srovnejme s povˇest´ı Microsoftu). Prostˇred´ı firmy pˇripom´ıná sp´ısˇ dˇetské hˇriˇstˇe neˇz kancelárˇ – m´ısto zˇ idl´ı závˇesné houpaˇcky nebo nafukovac´ı barevná kˇresla, m´ısto schodu˚ kluzaˇcky a hasiˇcské tyˇce, po zemi se vál´ı m´ıcˇ e a velké kostky. Hrát si v práci je doporuˇceno, nosit kravatu nikoli. ˚ Podobnˇe i prumyslov´ a vyroba mus´ı pomalu rezignovat na snahu oslovit jedn´ım vyrobkem co nejvˇetˇs´ı masu zákazn´ı´ ´ ˚ zaj´ımá se o potˇreby individuáln´ıch lid´ı, a ne o jejich nepotˇreby. Vyroba ku, uniformn´ıho zboˇz´ı typu one-size-fits-all ´ ˚ zitost a pˇresouvá smˇerem na vychod ztrác´ı duleˇ od Evropy. V Evropˇe se vytvárˇ ej´ı nové, zcela neˇcekané trhy, kde se ´ ˚ zitˇejˇs´ı neˇz samotny´ produkt je jeho originalita, jedineˇcnost a vztah prodávaj´ıc´ıho vyrobky sˇ ij´ı lidem na m´ıru a kdy duleˇ ´ se zákazn´ıkem. Továrny se z Evropy brzy odstˇehuj´ı. Zbylá podnikavost se zamˇerˇ´ı na design, individuáln´ı pˇr´ıstup. Právˇe proto je stránka Google prázdná, dokud sˇ iji uˇzivatel nedefinuje sám. ´ ˚ zitá pro ekonoma nebo kohokoli, kdo se zamyˇ Proˇc je tato uvaha duleˇ ´ sl´ı nad naˇs´ı dobou? Protoˇze ukazuje, kam krácˇ ´ı ˚ zitˇejˇs´ı vlastnost´ı budoucnost vyroby. Pˇresouvá se do vyˇssˇ´ıch pater abstrakce a stává se i lidˇstˇejˇs´ı. Pro Google je nejduleˇ ´ ˚ zitá strokreativita, nápad a hravost. Tomu odpov´ıdá i atmosféra jeho pracovn´ıho prostˇred´ı. V minulosti byla duleˇ ´ jovost, strojenost, serioznost, technické a exaktn´ı myˇslen´ı – jenˇze toto vˇse se bˇehem nˇekolika málo let pˇrestˇehuje do ˇ ıny. Indie a C´


18

• 256 ˚ ze byt (. . .) Dobrym ´ ekonomem muˇ ´ bud’ dobry´ matematik, nebo vynikaj´ıc´ı filosof. Zdá se mi, zˇ e jsme dali pˇr´ıliˇs velkou ˚ a matematikum ˚ na ukor ´ ˚ Smˇenili jsme aˇz pˇr´ıliˇs mnoho moudrosti za exaktnost, roli právn´ıkum básn´ıku˚ a filosofu. pˇr´ıliˇs mnoho lidskosti za matematizovatelnost. • 256 ˚ (. . .) Nen´ı pomaten´ı vˇedn´ıch jazyku˚ a neschopnost porozumˇen´ı mezi jednotlivymi obory také dusledkem toho, zˇ e se ´ kaˇzdy´ z nich vyˇsplhal do pˇr´ıliˇs závratnych ´ vyˇ ´ sin, kde byv´ ´ a pusto, a opustil n´ızˇ iny, kde sice nen´ı tak precizn´ı vyhled ´ do dálek, ale zato tam zˇ ij´ı lidé? Nen´ı pomaten´ı vˇedn´ıch jazyku˚ podobno tomu, co se kdysi stalo pˇri stavbˇe vˇezˇ e ´ babylonsk´ e? A nen´ı lepˇs´ı – jak se mnohdy rˇ´ıká – m´ıt zhruba pravdu neˇz se pˇresnˇe mylit? ´ Kdybychom ubrali na naˇs´ı sofistikovanosti a hovoˇrili jasnˇe a srozumitelnˇe, byt’ jednoduˇseji, snad bychom si rozumˇeli v´ıce. A v´ıce si uvˇedomili, jak moc se ony osamostatnˇené obory navzájem potˇrebuj´ı k tomu, aby stavba byla pevná. Nen´ı to vˇsechno tak trochu t´ım, zˇ e se ekonomie (a tˇreba i jiné obory) pˇr´ıliˇs vzdálila svˇetu zˇ ivych ´ a vytvoˇrila si dokonalé modely, které zˇ ij´ı v mrtvém svˇetˇe a kterym ´ máloktery´ smrteln´ık rozum´ı? • 257 Pouˇcen´ı v krizi je zdá se naˇse jediná nadˇeje. V cˇ asech dobrych ´ totiˇz nen´ı vhodná doba na zpytován´ı a reflexi, natoˇz ˇ ˚ na jakousi zmˇenu cesty v duchu puvodn´ ıho smyslu slova pokán´ı. To v krizi se zjevuje pravda. Casto ve své nehezké nahatosti (král je nahy!), ´ ale zato ve vˇs´ı vehementnosti.

Stano Krajˇci, 1.–30. 9. 2009

typeset by LATEX

Ekonomie dobra a zla

Recommend Documents