Ekonomická svoboda a hospodářský růst

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Ekonomická svoboda a hospodářský růst Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Aleš Franc, PhD.

Slávka Kamanová

Brno 2013

Zadání práce

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu této bakalářské práce Ing. Aleši Francovi, Ph.D. za odborné vedení, trpělivost a cenné rady, které mi v průběhu vytváření této práce věnoval. Také bych chtěla poděkovat své rodině za velkou podporu, kterou mi věnovala v průběhu celého studia.

Tímto prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Ekonomická svoboda a hospodářský růst“ vypracovala samostatně s použitím literatury a pramenů uvedených v seznamu literatury. V Brně dne 20. května 2013

__________________

Abstract KAMANOVÁ, S. The economic freedom and economic growth. Bachelor thesis. Brno: Mendel University in Brno, 2013. The bachelor thesis explores the relationship between the economic freedom and economic growth for a sample of OECD’s countries. It deals with ways of measuring economic freedom, which are described in detail in the two most influential organizations in this field. The main method used in this work is a simple regression analysis of economic growth shown such as GDP per head and an index of economic freedom selected organizations. The work also includes a literature review of works that deal with similar issues such as this work. Keywords Econometric analysis, economic freedom, economic growth, index of economic freedom, United States of America, Germany, Czech Republic.

Abstrakt KAMANOVÁ, S. Ekonomická svoboda a hospodářský růst. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. Bakalářská práce zkoumá vztah ekonomické svobody a hospodářského růstu vybraného vzorku zemí OECD. Zabývá se způsoby měření ekonomické svobody, které jsou podrobně popsány u dvou nejvlivnějších organizací v této oblasti. Hlavní metodou použitou v této práci je jednoduchá regresní analýza hospodářského růstu znázorněného jako HDP na obyvatele a indexu ekonomické svobody vybraných organizací. Součástí práce je také literární rešerše děl zabývajících se podobnou problematikou jako tato práce. Klíčová slova Ekonometrická analýza, ekonomická svoboda, hospodářský růst, index ekonomické svobody, Spojené státy americké, Německo, Česká republika.

Obsah

7

Obsah 1

Úvod

11

2

Cíl práce a metodika

12

3

2.1

Cíl práce ................................................................................................... 12

2.2

Metodika .................................................................................................. 12

Ekonomická svoboda 3.1

Negativní svoboda ............................................................................ 15

3.1.2

Pozitivní svoboda ............................................................................. 15

Studie zkoumající problematiku ekonomické svobody .......................... 16

3.2.1

Michael Walker ................................................................................ 16

3.2.2

Alvin Rabushka ................................................................................ 17

3.2.3

Walter Block a Robert Lawson ........................................................ 17

3.2.4

Henryk Gugul a Łukasz Lach ...........................................................18

3.2.5

Abdiweli M. Ali a Mark W. Crain ..................................................... 19

3.2.6

Noel D. Campbell a Thomas J. Snyder ........................................... 20

3.2.7

Jac C. Heckelman ............................................................................ 20

3.2.8

Bernhard Boockmann a Axel Dreher............................................... 21

3.3

5

Pozitivní a negativní svoboda .................................................................. 15

3.1.1 3.2

4

14

Shrnutí ..................................................................................................... 21

Index ekonomické svobody

23

4.1

The Heritage Foundation ....................................................................... 23

4.2

The Fraser Institute ................................................................................ 26

Vztah ekonomické svobody a hospodářského růstu

29

5.1

Jednoduchý regresní model ................................................................... 30

5.2

Rozbor ekonomické svobody ve vybraných státech ............................... 33

5.2.1

Spojené státy americké ................................................................... 34

5.2.2

Německo.......................................................................................... 36

5.2.3

Česká republika ............................................................................... 39

Obsah

8

5.3

Shrnutí ..................................................................................................... 41

6

Závěr

43

7

Literatura

45

A

Regresní model s indexem ekonomické svobody FI

49

B

Zdrojová data pro ekonometrický model HF

51

C

Zdrojová data pro model FI

52

D

Chí-kvadrát test dobré shody

53

Seznam obrázků

9

Seznam obrázků Obr. 1 Obr. 2 Obr. 3 Obr. 4 Obr. 5 Obr. 6 Obr. 7 Obr. 8 Obr. 9

Modelace závislosti hospodářského růstu na ekonomické svobodě (index HF)

31

Vývoj indexu ekonomické svobody HF a HDP na obyvatele v USA (1995 – 2011)

34

Vybrané ukazatele Indexu ekonomické svobody HF (USA)

36

Vývoj indexu ekonomické svobody HF a HDP na obyvatele v Německu (1995 – 2012)

37

Vybrané ukazatele Indexu ekonomické svobody HF (Německo)

38

Vývoj indexu ekonomické svobody HF a HDP na obyvatele v České republice (1995 – 2012)

40

Vybrané ukazatele Indexu ekonomické svobody HF (Česká republika)

41

Srovnání ekonomické svobody USA, Německa a České republiky (1995 – 2013)

42

Model závislosti hospodářského růstu na ekonomické svobodě (index FI)

50

Obr. 10 Chí-kvadrát test dobré shody (HF)

53

Obr. 11

54

Chí-kvadrát test dobré shody (FI, normální rozdělení)

Seznam tabulek

10

Seznam tabulek Tab. 1

Rozdělení zemí do tříd dle dosažené ekonomické svobody

26

Tab. 2

Výsledky metody OLS

30

Tab. 3

Testy specifikace modelu

32

Tab. 4

Testy reziduí

32

Tab. 5

Výsledky metody OLS s využitím indexu ekonomické svobody FI

49

Tab. 6

Testy specifikace modelu a reziduí

49

Tab. 7

Zdrojová data pro ekonometrický model s indexem ekonomické svobody HF

51

Zdrojová data pro ekonometrický model s indexem ekonomické svobody FI

52

Tab. 8

Úvod

11

1 Úvod Ke konci minulého století se začala hodnotit nová oblast zasahující do každodenního života jednotlivců. Klade důraz na základní práva člověka, jako je svobodné rozhodování nad vlastním majetkem či prací. Zahrnuje v sobě vlivy, které jedinci znemožňují, nebo naopak usnadňují svobodný výběr práce, množství spotřeby či investic a zakládání nových podniků. Stát při tom hraje roli dozorce nad právním řádem, nad dodržováním platných norem a do ekonomiky zasahuje pouze minimálně. Řeč je o ekonomické svobodě. Protože má tento druh svobody vliv nejen na jedince, ale i na celé společnosti a státy, je dobré jeho vývoj sledovat. Ovlivnit dokáže například hospodářské směřování států, jejich ekonomický vývoj nebo odolnost zemí vůči hospodářským výkyvům. Může být také důležitým faktorem při rozhodování investorů, zda vstoupit do jimi vybraných, například rozvojových zemí. Proto se měřením ekonomické svobody začalo zabývat několik nezávislých neziskových organizací. Přitom jejich nezávislost je důležitá při vytváření indexů, které v pravidelných intervalech zveřejňují. Právě míra vzájemného působení ekonomické svobody a hospodářského růstu, různé názory uznávaných ekonomů a vzrůstající vliv indexů ekonomických svobod byly podnětem k sepsání této práce.


12

2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce Cílem této práce je zhodnotit, zda existuje vztah mezi mírou ekonomické svobody a hospodářským růstem ve vyspělých státech. Pro určení míry ekonomické svobody bude vycházeno z indexů ekonomických svobod měřených příslušnými organizacemi a hospodářský růst bude vztažen k HDP na obyvatele. Dílčím cílem této práce je popsání tří vybraných států z hlediska jejich ekonomické svobody. Důvody ke zvolení právě těchto států jsou popsány v samotné práci. Úkolem první části práce je přiblížení pojmu svobody. Jsou v ní popsány rozdíly mezi pozitivním a negativním pojetím svobody, které mj. vysvětlují i postoj vlád k regulacím a jejich zasahování do samotného ekonomického systému. Důležitou součástí je také shrnutí vybraných studií, které se danou či podobnou problematikou již zabývaly. Charakteristika vybraných ukazatelů ekonomické svobody tvoří druhou kapitolu práce. V této části jsou vybrané ukazatele blíže analyzovány, nechybí ani přiblížení metodiky jejich měření a popsání jejich vypovídající schopnosti k dané problematice. Další část práce obsahuje analýzu vztahu ekonomické svobody, zastoupené zvoleným indexem ekonomické svobody, na hospodářský růst zemí OECD pomocí ekonometrického modelování. Je zde rozebrán vztah výše zmíněných veličin, provedena jeho analýza i následná verifikace celého modelu. Součástí je také rozbor ekonomické svobody ve třech vybraných státech, kterými jsou Spojené státy americké, Německo a Česká republika. Poslední kapitola je věnována diskuzi výsledků zkoumaného modelu a závěrů z něj vyplývajících, spolu s konečným zhodnocením a shrnutím výsledků této práce.

2.2 Metodika Metodika této práce je vystavěna na ekonometrickém modelu, konkrétně jednoduché regresní analýze. Pomocí ní je určen vztah mezi zkoumanou otázkou vztahu ekonomické svobody na hospodářský růst. Dále je v práci využito jednoduchého modelování dat pro určení vztahu ekonomické svobody a hospodářského růstu ve zkoumaných zemích. Pro sestavení výše zmíněného modelu je využito nástrojů regresní analýzy. Jedním z nejdůležitějších je odhad regresní funkce přímky za pomoci aplikace metody nejmenších čtverců, jinak známé jako OLS. K určení závislosti mezi ekonomickou svobodou a růstem HDP je sestaven jednoduchý regresní model s jednou vysvětlující proměnnou. Vysvětlovanou proměnnou je pro účely zvoleného modelu hospodářský růst, respektive HDP na obyvatele. Vysvětlující proměnná zastupuje ekonomickou svobodu vyjádřenou indexem ekonomické svobody příslušné organizace. Na základě správného určení obou proměnných


13

je pak naplněn cíl této práce, a to posouzení závislosti růstu HDP na ekonomické svobodě. Výzkum je prováděn pro období od roku 1995 do roku 2012, resp. 2013. Důvodem rozdílných posledních období pozorování jsou chybějící data, která pro svoji jedinečnost měření, ze kterých vycházejí, nemohou být nahrazena daty organizací zabývajících se stejnou problematikou. Všechny výpočty a modelování jsou u výše zmíněného postupu realizovány pomocí ekonometrického softwaru Gretl. Některé výsledky pak jsou doplněny vlastními měřeními, výpočty a v neposlední řadě také komentáři. Pro účely testování je v následující práci vždy uvažována 5% hladina významnosti.

Ekonomická svoboda

14

3 Ekonomická svoboda Otázkou svobody se zabývali již antičtí filosofové, kteří zkoumali, co samotná svoboda představuje a co přináší obyčejnému člověku. Většinou se shodovali v tom, že svobodný člověk se od otroka odlišuje vlastní odpovědností za své jednání a je zároveň nezávislý na ostatních. Ovšem pohled na svobodu se během let vyvíjel a tak se objevovaly i názory, které svobodnou vůli člověka z různých důvodů popíraly – ať už z titulu náboženství, neodvratitelného osudu či jiných tezí. Později se do popředí dostává nejen občanská, ale také politická svoboda člověka. V novodobých dějinách je z hlediska vývoje svobody velmi důležitá situace po skončení druhé světové války, kdy byl svět zaskočen událostmi, které se během ní odehrály. Tento stav vyústil v sepsání Všeobecné deklarace lidských práv v roce 1948, která prohlásila všechny lidské bytosti za svobodné a rovnoprávné bez ohledu na jejich vyznání, národnost, pohlaví či rasu. K tomuto nezávaznému dokumentu se připojilo mnoho států, i když jeho dodržování je v některých z nich diskutabilní. V různých formách tento dokument vstoupil i do většiny ústav vyspělých států (Česká republika zde není výjimkou – v jejím prostředí se jedná o Listinu základních práv a svobod). Dnes je ve vyspělých státech svoboda vnímána téměř jako samozřejmost, se kterou se již člověk narodí. Většina svobodných lidí se tak ztotožňuje s názorem filozofa Thomase Hobbese (2002), který vymezil svobodu jako určitou volnost člověka, která je ale omezena zákonem, který definuje její hranice. Dalším rozšířeným míněním o svobodě je tvrzení, že svoboda jednoho člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého (John Stuart Mill). Na tomto místě je nutné zmínit, že každý jednotlivec tento pojem chápe i vnímá odlišně. A tedy – co jeden vnímá jako svobodné, druhý může vnímat jako omezující či počátek útlaku. Samozřejmě se pak na svobodu dívají odlišně obyvatelé vyspělých zemí, občané komunistických režimů, či kočovné africké kmeny. V dnešním prostředí je možno rozlišit mnoho druhů svobod – od základních, mezi které lze například zahrnout volby, svobodu shromažďování či vyznání, po úžeji specifikované, které zahrnují svobodu politickou a ekonomickou. Právě ekonomická svoboda bude v následujícím textu rozebrána ze dvou hlavních pohledů, bude popsána metodika jejího měření a zmíněny názory vybraných světových ekonomů na její význam a vypovídající hodnotu. Vzhledem k tomu, že je pojem ekonomické svobody velmi široký, není snadné jej přesně specifikovat. Lze ho však přiblížit pomocí základních práv člověka z ekonomického pohledu – tj. mít právo svobodně pracovat, vlastnit majetek, spotřebovávat a nabízet statky a investovat. Následující řádky by tento pojem měly čtenáři dostatečně přiblížit pro vytvoření si vlastního názoru a pohledu na pojem, význam i přínos ekonomické svobody.

Ekonomická svoboda

15

3.1 Pozitivní a negativní svoboda Rozlišení svobody na pozitivní a negativní reflektuje historický vývoj na půdě nejen filozofické, ale také ekonomické. Pro účely tohoto vymezení bude vycházeno z díla britského společenského a politického teoretika a filozofa Isaiaha Berlina, který, ač toto rozlišení provedl spíše v obecné rovině, tyto pojmy vystihuje velmi přesně. K následujícímu rozdělení lze poté přiřadit dva hlavní vzájemně konkurenční proudy, kterými jsou intervencionismus na straně jedné a liberalismus na straně druhé. 3.1.1

Negativní svoboda

Negativní svobodu definoval Berlin jako „svobodu osvobozující od něčeho“ (1999, s. 225) – tedy jako absenci překážek, bariér či omezení. Je tím myšleno nezasahování do osobního rozhodování, myšlení a tvůrčí schopnosti jedince. Klade zde důraz na to, čeho je člověk sám schopen dosáhnout bez intervence dalších osob či autorit zvenčí. Avšak ihned dodává, že „k zajištění svobody jedněch musí být občas omezena svoboda druhých“(Berlin, 1999, s. 223). Kde ale leží hranice mezi svobodou a zasahováním, je velmi obtížné stanovit, neboť názory jednotlivých myslitelů se v této oblasti někdy až diametrálně liší. Všichni se však shodnou, že dovedení svobody do její absolutní podoby také není dobré, neboť by došlo k chaosu, kdy by lidé začali uplatňovat své svobodné myšlení i na úkor druhých – slabších a méně průbojných jedinců. Shodují se tak se závěry Berlina o potřebě omezení svobody jedince, aby zůstaly zachovány základní principy společnosti a také osobní svoboda jednotlivce. Z tohoto důvodu je dle Berlina (1999, s. 221) „nutno vytyčit hranici mezi oblastí soukromého života a oblastí veřejné správní moci.“ Z výše uvedeného vymezení negativní svobody je patrná souvztažnost mezi tímto typem svobody a liberalismem. Jedním ze základních bodů tohoto ekonomického směru je totiž upřednostňování svobody jednotlivce, přičemž role státu musí být v tomto případě značně omezena. Toto tvrzení lze vztáhnout i na ekonomický systém, kdy Adam Smith a jeho stoupenci věřili v neviditelnou ruku trhu, při jejímž fungování by měla být role státu pouze minimální. Jednotliví představitelé liberálního směru se však, stejně jako filozofové, liší v otázce, do jaké míry by měla být osobní svoboda omezena, respektive kolik a jakých zákonů je zapotřebí k udržení veřejného pořádku a základní ochrany jednotlivce. 3.1.2

Pozitivní svoboda

Podle Berlina (1999, s. 230) může být pozitivní svoboda identifikována jako „svoboda k“, která zároveň „vychází z přání jednotlivce být svým pánem.“ Pokud je na tato tvrzení pohlíženo podrobněji, vyjde na povrch odlišnost od svobody negativní. V tomto případě má totiž jedinec přání být sám sebou, k čemuž často nemá potřebné vědomosti, dovednosti či předpoklady. Je zde patrný požadavek přítomnosti „něčeho dalšího“, což negativní svoboda odmítá, jako například vyšší kontroly, která vede k sebeurčení a seberealizaci.

Ekonomická svoboda

16

Na pomyslnou scénu tak nastupuje vyšší autorita, která jedinci pomůže v jeho seberealizaci, umožní mu dosáhnout svých cílů, dá mu pocit kontroly nad svým vlastním životem a pomůže mu uvědomit si své prospěšné poslání pro společnost. Jí samotné se tím dostane velkého vlivu, který v zájmu vyššího dobra neustále uplatňuje. Pozitivní svoboda je tak často přičítána kolektivům a jednotlivcům, kteří jsou členy těchto sdružení. Právě s myšlenkou kolektivismu se ztotožňuje teorie Rousseauovy svobody, podle které je svobody jednotlivce dosaženo prostřednictvím účasti v procesu1, v němž autorita vykonává kolektivní dohled nad svými vlastními zájmy a záležitostmi v souladu s „obecnou vůlí“ (Rousseau, 20022). S těmito názory samozřejmě sympatizují i další myslitelé jako G. F. W. Hegel, Karl H. Marx nebo Thomas H. Green. Z výše uvedeného je patrná souvztažnost mezi pozitivní svobodou a kolektivistickými směry, které navrch staví nadřazenou autoritu, jež zasahuje, jinak řečeno provádí intervenci, do široké oblasti veřejných zájmů. Není proto těžké k tomuto typu svobody přiřadit politické směry jako komunismus nebo – při extrémním pohledu – i nacismus. Mnoho liberálů je přesvědčeno, že pozitivní pojetí svobody s sebou nese nebezpečí autoritářství. Jako příklad uvádějí utlačované menšiny většinou, neboť menšinové skupiny se zde musí podřídit většinovému přesvědčení o obecném dobru pro všechny. V extrémním případě pak podle Berlina (1999, s. 235) může dokonce dojít i k utlačování většiny ve jménu vyšší svobody hlásané vládnoucí autoritou.

3.2 Studie zkoumající problematiku ekonomické svobody Svůj názor na ekonomickou svobodu v průběhu času vyjádřila řada ekonomů. Ve svých myšlenkách a závěrech se v některých aspektech shodují, v jiných nikoli. V následující části proto budou uvedeny názory vybraných ekonomů na danou problematiku, s důrazem na jejich názor týkající se vztahu mezi ekonomickou svobodou a hospodářským růstem. 3.2.1

Michael Walker

Prvním vybraným autorem zabývajícím se otázkou ekonomické svobody je kanadský ekonom Michel Walker (1991, s. 13-33), mimo jiné jeden ze zakladatelů The Fraser Institute. Zabývá se otázkou jak politických, tak občanských i ekonomických svobod. V otázce svobody pak v mnoha případech souhlasí s názory Miltona Friedmana, kterým se velmi inspiroval. Po rozsáhlých úvahách i zhodnocení názorů dalších ekonomů dospívá k závěru, že mnohem významnější a důležitější jsou pro hospodářský růst svobody občanské a ekonomické, než

1 2

Zde je myšlen převážně proces pracovní. Citováno z: Li, Kui Wai: Economic freedom: lessons of Hong Kong, 2012, s. 339 – 342.

Ekonomická svoboda

17

svoboda politická. To odůvodňuje situací, kdy je politická svoboda ovlivňována a často i utvářena většinovou vládou, která, ač volena občany, může zneužít práva menšin a dopouštět se tak různých forem útlaku. Jako příklad pro toto tvrzení uvádí např. Hongkong, kde jsou politické svobody potlačeny, avšak díky uvolněným občanským poměrům a ekonomickým svobodám, které se zde v posledních letech podařilo prosadit, je jeho ekonomická situace velmi dobrá a lze zde zaznamenat velmi rychlý hospodářský růst. 3.2.2

Alvin Rabushka

Druhým vybraným je americký politolog Alvin Rabushka (1991, s. 99-105). Ve své práci zkoumá základní atributy ekonomické svobody a provádění vládních politik, které svým jednáním zvyšují nebo ohrožují individuální ekonomické svobody. Následně vyzdvihuje sedm odlišných kategorií, které by měly být dle jeho názoru vždy řádně zváženy a prozkoumány. Patří sem: osobní vlastnictví, rozsah právního státu, daně, státní výdaje (zde klade důraz na veřejné výdaje do oblastí jako je sociální péče a kontrola životního prostředí), regulace obchodu a práce, měnová politika a volný obchod. Jelikož jsou tyto kategorie nesmírně široké, vyžadují další podrobnou specifikaci a koncepční vyjmenování a vyčíslení prvků, které podporují nebo ohrožují ekonomickou svobodu. Za hlavního tvůrce a opatrovníka svobody považuje stát, který však v některých případech svobodu spíše potlačuje, místo aby ji podporoval. Aby však vláda mohla plnit pozici ochránce práva a svobody, musí k tomu mít dostatečné zdroje. Ty může získat z daní, půjček nebo vydáním vlastních peněz. Za hlavní zdroj peněz pak Rabuska považuje daně. Díky nim může stát plnit své základní cíle, které by ale měl přizpůsobit výše zmíněným oblastem tak, aby podpořil ekonomickou svobodu nejen obyvatel, ale i podnikatelů a dalších institucí. Podle něj totiž svobodný stát, který má zároveň dobře propracovaný právní rámec, dosahuje vždy daleko lepších hospodářských výsledků, než státy s autokratickými režimy. 3.2.3

Walter Block a Robert Lawson

Dalšími dvěma vybranými zástupci ekonomů, působících mimo jiné i pod záštitou The Fraser Instutite, jsou Walter Block a Rober Lawson (1992, s. 153-186). Ve své práci vymezují pojem ekonomické svobody, jehož podstatu spatřují ve třech hlavních bodech, kterými jsou: 1.

ochrana soukromého vlastnictví (včetně vlastnického práva k vlastní práci), které je nabyto bez použití násilí, krádeže nebo podvodu;

2. svoboda osobní volby, která zahrnuje také použití vlastních zdrojů; 3. svoboda směny. V těchto oblastech je navíc možné kvantifikovat důležité ukazatele ekonomické svobody. Zároveň však upozorňují na nedostatky indexů ekonomických svobod, neboť ty nejsou schopny zachytit všechny prvky ekonomické svobody. Jako pří-

Ekonomická svoboda

18

klad lze uvést situaci, kdy stát potřebuje získat peníze např. na výplatu sociálních dávek. Pokud se tohoto rozhodne dosáhnout pomocí zvýšení daní, promítne se toto zvýšení také v indexu ekonomické svobody. Může ale nastat také situace, kdy stát nařídí zaměstnavatelům, aby propuštěným zaměstnancům vypláceli vysoké odstupné i po delší časové období. Stát v tomto případě za takto nezaměstnaného občana nebude platit dávky, ušetří, a tato situace se zároveň do indexu ekonomické svobody nepromítne. A takovýchto situací lze nalézt více. Block a Lawson také upozorňují na skutečnost, že není možné indexy ekonomické svobody použít k predikci budoucího vývoje v dané zemi. Tyto ukazatele totiž zjišťují stav k danému okamžiku, navíc některé situace, které by v nich mohly a měly být zahrnuty, pro svou špatnou zjistitelnost nezahrnují – jako příklad lze uvést korupci v politice nebo negativní postoje obyvatel k situaci ve státě a začínající nepokoje.3 Výše uvedení ekonomové ve své práci zkoumali také vztah mezi vývojem ekonomické svobody a hospodářským růstem vybraných zemí v letech 1975 až 1988. Na základě tohoto zkoumání došli k závěru, že země, ve kterých se index ekonomické svobody zlepšoval, dosahovaly daleko vyššího hospodářského růstu na obyvatele než země, které stagnovaly. Navíc země, ve kterých ekonomická svoboda mírně klesala, dosahovaly téměř nulového a v několika případech dokonce záporného ekonomického růstu. 3.2.4

Henryk Gugul a Łukasz Lach

Gurgul a Lach (2011) se ve své studii zabývají souvislostí mezi ekonomickou svobodou a hospodářským růstem nových zemí Evropské unie (tj. zemí střední a východní Evropy) v procesu transformace v období 2000 až 2009. Na základě provedených ekonometrických analýz docházejí k závěru o existenci významné příčinné souvislosti pramenící z konkrétních oblastí ekonomické svobody (např. monetární a fiskální svobody, otevřenosti obchodu, regulace úvěrů, práce a podnikání, právní struktury a zabezpečení vlastnických práv) k růstu – a to zejména v málo a středně rozvinutých zemích střední a východní Evropy. Navíc došli k závěru, který dokazují provedenými analýzami, že ekonomická svoboda byla jedním z faktorů stimulujících konvergenci těchto ekonomik směrem k bohatým členům Evropské unie. Na druhou stranu tyto analýzy v opačném směru prokazují jen velmi slabou kauzalitu, která je navíc patrná pouze u středně rozvinutých zemí (navíc jen v některých oblastech, jako jsou korupce, velikost a výdaje vlády a volný mezinárodní obchod). Nicméně žádnou z těchto zemí konkrétně nespecifikují, neboť jejich analýza založená na Grange-

3

O indexech ekonomické svobody podrobně pojednává kapitola 4.

Ekonomická svoboda

19

rově příčinné souvislosti byla prováděna pouze v obecné rovině, kdy byly souhrnné ukazatele nově přistoupivších států sumarizovány.4 Dalším důležitým názorem, který opírají o svoji práci, je skutečnost, že ekonomická liberalizace zkoumaných států a s tím spojená rostoucí ekonomická svoboda umožnila novým členským státům EU zvýšit své tempo růstu. Navíc rozvoj ekonomické svobody stále sehrává důležitou roli v pokračujícím procesu „dohánění“ bohatých „starých“ členských států EU. 3.2.5

Abdiweli M. Ali a Mark W. Crain

Zkoumáním vztahu mezi ekonomickou svobodou a hospodářským růstem se také zabývají Ali a Crain (2002). Ve své práci rozlišují růstové efekty politické a ekonomické svobody, neboť vycházejí z hypotézy, že každý z těchto faktorů s hospodářským růstem korelují v jiné míře. Podle jejich názoru nelze na vliv politických režimů na ekonomický růst pohlížet pouze přes „černo-bílé“ rozlišení demokratických a nedemokratických uspořádání. I v demokratických státech s širokou škálou politických a občanských svobod mohou politici přijmout hospodářská opatření, která podporují zneužívání zdrojů a odrazují od svobodného podnikání a investic. Stejně tak mohou autokratické režimy zavést taková hospodářská opatření, které přiznají zásadní hospodářské svobody a tím podpoří investice a soukromé podnikání. Pro účely jejich zkoumání v jednotlivých modelech rozlišují následující tři proměnné: ekonomickou svobodu, politickou svobodu a občanskou svobodu. Docházejí pak k závěru, že koeficient politické stability je v tomto případě nevýznamný na rozdíl od celkové změny politiky země5. Fiskální a obchodní politiky států mají na ekonomický růst pozitivní, ale v kontextu analýzy Aliho a Craina zanedbatelný vliv. Dále také zaznamenávají malý vliv ekonomické svobody na zvýšení investic, které pozitivně ovlivňují růst. Nejvyšší závislost nacházejí mezi Indexem ekonomické svobody (zde používají index Fraserova institutu) a hospodářským růstem.

Na tomto místě lze doplnit, že daleko výraznější souvztažnost ve směru od hospodářského růstu k ekonomické svobodě lze vypozorovat u jihovýchodních asijských států, často označovaných jako „asijští tygři“. Nejvýrazněji lze pak tuto souvztažnost pozorovat u Indie, která v posledních letech v ekonomické oblasti udělala velký krok dopředu. Díky investicím proudícím z vyspělých ekonomik do této oblasti tak došlo např. k zakázání kastovního systému, který měl v této oblasti dlouhou tradici (The Heritage Foundation, 2013, s. 139-140, 219-220). 5 Politickou stabilitou je zde myšleno střídání pravicových a levicových vlád. Jako příklad změny politiky země pak Ale a Crain mají na mysli například revoluci, resp. převrat, kdy dojde ke změně totalitního režimu v režim demokratický a naopak. 4

Ekonomická svoboda

3.2.6

20

Noel D. Campbell a Thomas J. Snyder

Zajímavou studií se zabývají také Campbell a Snyder (2012). Zkoumají vztah mezi hospodářským růstem, ekonomickou svobodou a omezeností přírodních zdrojů. Nejdříve dokazují pozitivní vztah mezi ekonomickou svobodou a hospodářským růstem. Navazují studií vzájemného vztahu mezi přírodními zdroji na ekonomickou svobodu a investice, kde docházejí k závěru, že omezenost přírodních zdrojů má negativní dopad na ekonomickou svobodu a pro hospodářský růst může být v delším časovém období prokletím. Jako příklad uvádějí energetická odvětví, který jsou stále z velké části závislá na těžebním průmyslu (např. uhlí, zemního plynu a ropy). Mnoho států tuto oblast reguluje, a to nejen z hlediska cen energií a daní na tyto energie či pohonné hmoty uvalené. Jedná se také o vlastnická práva státu v těchto organizacích, díky nimž tuto oblast ještě více ovládají a tím snižují ekonomickou svobodu této oblasti. I přes dosavadní hojnost těchto zdrojů zde podle uvedených autorů existuje riziko jejich vyčerpání, kdy nahrazení zdroji jinými může být problematické a pro značnou část obyvatelstva také finančně nedosažitelné. Státy by pak musely být (a některé již jsou) závislé na dovozu těchto surovin ze zahraničí, přičemž přistoupení na podmínky zahraničních dodavatelů by v případě celosvětového nedostatku surovin mohlo ekonomickou svobodu takto závislých států velmi výrazně omezit. Doporučují proto opatrné zacházení s omezenými zdroji, přičemž upozorňují na negativní situaci lobbingu ve vládě za navýšení těžebních práv. Hojnost určitých zdrojů není negativně korelována s růstem, v opačném případě ale může působit velmi negativně. Pokud časem některé zdroje dojdou a zároveň nebudou včas nahrazeny jinými (a tato situace zde skutečně hrozí), poškodí to celou ekonomiku, včetně svobody ekonomické. 3.2.7

Jac C. Heckelman

Heckelman (2000) ve své studii zkoumá vztah mezi národními mírami hospodářského růstu a Indexu ekonomické svobody zveřejňovaným The Heritage Foundation. Jelikož tento ukazatel ekonomické svobody má mnoho podúrovní, které v sobě zahrnuje, Heckleman je zkoumá jednotlivě, neboť dle jeho názoru jen některé z nich ovlivňují hospodářský růst. Vládní intervence dle jeho názoru ovlivňují hospodářský růst velmi přímo, kdežto oblasti měnové politiky státu, vlastnických práv a vládních nařízení ovlivňují hospodářský růst pouze ve střední míře významnosti. A ještě méně významný vztah nachází u svobod v oblastech bankovnictví a černých trhů. Žádný (respektive zanedbatelný) vliv na hospodářský růst má dle jeho analýzy obchodní a daňová politika. Státy by svou politiku měly, dle jeho názoru, zaměřit na správné nastavení měnové politiky – konkrétně inflace – která, pokud za posledních 10 let nepřesáhne nízkou úroveň (kterou ovšem blíže nespecifikuje), povede k okamžitému krátkodobému růstu. Tato situace pak může být udržitelná pouze tehdy, pokud dojde k uvolnění – a tedy zvýšení svobody – v oblasti kapitálových toků, zahraničních investic, platů, cenové regulace a vlastnických práv. Pak by neměl být

Ekonomická svoboda

21

problém dosahovat ve střednědobém horizontu vždy kladného tempa hospodářského růstu. 3.2.8

Bernhard Boockmann a Axel Dreher

Boockmann a Dreher (2002) ve své práci analyzují vliv politiky Mezinárodního měnového fondu a Světové banky na souhrnný index ekonomické svobody. Na základě provedených analýz zjišťují, že vliv výše zmíněných institucí může mít na ekonomickou svobodu dvojznačný vliv. Projekty těchto organizací zvyšují ekonomickou svobodu, neboť jejich zaváděním se v cílových státech zlepšuje situace v různých veřejných oblastech dle zaměření přijatých projektů – od privatizačních a liberalizačních až po projekty s důrazem na snížení inflace i vládních výdajů. Se zvyšujícím se objemem úvěrů se ekonomická svoboda naopak snižuje, protože dluhové břemeno státu v čase roste progresivním trendem. Tyto závěry dle jejich názoru platí nejen pro celkové indexy ekonomické svobody, ale i pro jednotlivé komponenty těchto indexů a to navzdory skutečnosti, že tyto složky pokrývají značně rozdílné oblasti hospodářské politiky, jako jsou měnová a fiskální politika, kvalita právního řádu nebo překážky obchodu. Dle jejich názoru tedy vyšší počet programů zvyšuje ekonomickou svobodu, neboť zvyšují množství komunikace mezi jednotlivými státy i těmito institucemi a napomáhají zlepšování vnitrostátních politik díky sdílení nejen nových poznatků. Je-li však s těmito programy spojena podmínka následného financování, vlády tento fakt vnímají jako své politické omezení, což má negativní dopad na ochotu vlád provést případné reformy. Z toho vyvozují závěr, který říká, že projekty Světové banky mají na ekonomickou svobodu daleko pozitivnější vliv než projekty MMF.

3.3 Shrnutí Začátek této kapitoly rozkryl rozdíly mezi svobodou z pozitivního a negativního pohledu. Nebylo tomu pouze z důvodu zajímavých skutečností z tohoto rozdělení plynoucího, ale také proto, že znalost popsaného rozdělení předpokládá správné pochopení dále zmiňovaných indexů ekonomické svobody. Z výše uvedených studií lze vyčíst převládající názor na pozitivní vliv ekonomické svobody na hospodářský růst. Naopak otázka politických svobod je spornějším bodem. Podle některých autorů jsou k růstu ekonomik potřeba oba druhy svobody, jak ekonomická, tak politická, neboť v dlouhodobém horizontu bez jedné či druhé je nemožné dosahovat kladného hospodářského růstu. Tomuto názoru kontrují zastánci druhého přístupu – a to – že i bez velkých politic-

Ekonomická svoboda

22

kých svobod lze dosahovat příznivého růstu. Jako příklad pro svoji argumentaci uvádějí rychle se rozvíjející asijské „tygry“6. Na základě provedené literární rešerše je již možné lépe specifikovat pojem ekonomické svobody. Jedná se tedy o situaci, kdy stát chrání soukromé vlastnictví nejen jednotlivců, ale i velkých organizací. Pokud je tento předpoklad splněn, mohou jednotlivé subjekty (více méně) volně vstupovat na trh, kde mohou nabízet nebo naopak poptávat statky jiných. Důležité je zároveň i oddělení právní moci mezi tvůrci a správci zákonů, které jsou realizovány za pomoci nezávislých soudů, jež jsou základním zdrojem právních záruk a jeho vymáhání. Toto oddělení přináší vyšší ekonomické i politické svobody (La Porta, LÛpez-de-Silanes, Pop-Eleches a Shleifer, 2002). V rámci ekonomické svobody je možno odlišit různé faktory (a to ať pozitivní – minimální omezení mezinárodního obchodu, flexibilita soudů a rychlost soudních procesů, ochrana soukromého vlastnictví; tak negativní – vysoké daňové zatížení, přemíra byrokracie) ekonomické svobody, které jednotliví autoři zmiňují. Tyto budou popsány v další kapitole pojednávající o indexech ekonomické svobody.

Mezi státy splňující toto kritérium patří např. Hongkong a Singapur, státy umisťující se dlouhodobě na předních místech žebříčků ekonomických svobod (The Heritage Foundation, 2013; Li, Ku Wai, 2012).

6


23

4 Index ekonomické svobody Jelikož významu ekonomické svobody je v posledních letech přikládána čím dál vyšší důležitost, vznikly organizace, které vytvořily vlastní indexy ekonomické svobody. V následující části budou popsány indexy dvou nejznámějších a v těchto dnech také nejvýznamnějších institucí, které se danou problematikou podrobně zabývají – a to The Heritage Foundation a The Fraser Institute. Každá z nich se ve svých měřeních zabývá mírně odlišnými oblastmi a také jim přikládá různou důležitost. Jejich společným znakem je jejich negativní pohled na ekonomickou svobodu, aneb každý zásah státu do ekonomiky vnímají spíše negativně. Některým oblastem, pro každého člověka však důležitým, jako jsou zdravotnictví nebo vzdělávací systém, přikládají jen malou roli v celkové ekonomické svobodě států. Vycházejí přitom z myšlenky, že všechny výdaje je třeba financovat a prostředky na tyto výdaje stát nejčastěji získává formou daní, které však obyvatele státu zatěžují.

4.1 The Heritage Foundation The Heritage Foundation je nezávislou americkou organizací, která spolu s listem The Wall Street Journal každoročně od roku 1995 zveřejňuje vlastní index ekonomické svobody. Samotná organizace byla založena již v roce 1973 jako významná vzdělávací instituce, tzv. „think-tank“, jejímž posláním je formulování a prosazování konzervativní veřejné politiky založené na zásadách svobodného podnikání, omezení role vlády, rozvinuté osobní svobodě, tradičních amerických hodnotách a silné ochraně národního dědictví (The Heritage Foundation, 2013a). Podle této organizace je ekonomická svoboda základním právem každého člověka na svobodný výběr své práce a správu vlastního majetku. V ekonomicky svobodných společnostech mají jednotlivci možnost svobodně pracovat, vyrábět, spotřebovávat nebo investovat, přičemž stát má (resp. by měl mít) v tomto ohledu pouze ochranné právo těchto svobod a jinak do nich nezasahuje (The Heritage Foundation, 2013b). Samotný index ekonomické svobody je sestaven z analýzy deseti specifických složek, kterým tvůrci tohoto indexu v rámci ekonomické svobody přikládají zásadní důležitost. Pro lepší orientaci jsou rozděleny do čtyř základních pilířů ekonomické svobody, kterými jsou právní řád, vládní omezení, regulační efektivnost a otevřenost trhů. V rámci těchto skupin jsou pak dále rozváděny. Každá z deseti zkoumaných svobod je hodnocena na stupnici od 0 do 100, přičemž 100 je nejlepší možné hodnocení. Výsledný index svobody je dosažen jednoduchým zprůměrováním všech složek a je měřen ve 185 zemích světa.


24

Členění indexu je poté následující:7 A.

Právní řád: 1. Vlastnická práva – Tato složka posuzuje schopnosti jednotlivců akumulovat soukromý majetek zajištěný transparentními zákony, které jsou plně vynutitelné státem. Měří míru, ve které státy chrání soukromé vlastnictví a do jaké míry prosazují příslušné zákony. Posuzují také pravděpodobnost vyvlastnění soukromého majetku a analyzují nezávislost soudů, existenci korupce v soudnictví a schopnost jednotlivců a podniků domáhat se svých smluv. Čím je právní ochrana majetku vyšší, tím vyšší bodové hodnocení země získává. Naopak vyšší pravděpodobnost vyvlastnění soukromého majetku přináší nižší bodové ohodnocení. V této oblasti je zavedeno 11 zón, do kterých se země dle získaného skóre následně rozdělují. 2. Omezení korupce – Korupce podkopává ekonomickou svobodu vnášením nejistoty a neurčitosti do ekonomických vztahů. Skóre pro tento ukazatel je odvozeno především z indexu vnímání korupce organizace Transparency International (CPI), který pro rok 2011 měří míru korupce ve 183 zemích světa. Pro země, které nejsou do CPI zahrnuty, je skóre stanovováno pomocí kvalitativních informací od mezinárodně uznávaných a spolehlivých zdrojů. Opět platí, že vyšší míra korupce přináší nižší míru celkové ekonomické svobody a tím pádem i nižší bodové hodnocení země.

B.

Vládní omezení 3. Fiskální svoboda – Zjišťuje míru daňové zátěže stanovené vládou. Skládá se ze tří kvantitativních faktorů, kterými jsou: horní mezní sazba daně z příjmů fyzických a právnických osob a celková daňová zátěž jako podíl na HDP. Každý z těchto číselných faktorů je hodnocen na stupnici od nuly (nejhorší) do sta (nejlepší) a z výsledných čísel jednotlivých částí se pak průměrováním získává výsledné hodnocení této složky. 4. Vládní výdaje – Tato složka posuzuje výši vládních výdajů, včetně vládní spotřeby a transferů, k procentu celkového HDP. Nicméně dosud se nepodařilo stanovit optimální úroveň vládních výdajů. Ideální hladina výdajů se totiž pro každou zemi liší a závisí na mnoha rozličných faktorech, od kultury, přes národní zvyklosti a potřeby až po celkovou úroveň rozvoje země. Mnoho výzkumů však prokázalo, že nadměrné vládní výdaje, způsobující chronické rozpočtové schodky a hromadění státního dluhu, jsou jedním z nejzávažnějších ohrožení hospodářské dynamiky země. Metodika měření vládních výdajů tedy vychází z takového předpokladu, který říká, že čím nižší jsou vládní výdaje, tím lépe pro úroveň ekono-

Následující část je zpracována dle publikace The Heritage Foundation: 2013 Index of Economic Freedom, části Methodology, 2013, s. 477-490. 7


25

mické svobody. Teoreticky tak mohou zaostalé země s velmi málo rozvinutou státní správou obdržet lepší výsledek, než státy plně rozvinuté, které na ni vynakládají daleko vyšší výdaje. Tento nedostatek je ale vyrovnán v některé z dalších složek indexu ekonomické svobody (jako je nízká svoboda investic, podnikání či vlastnických práv). Stupnice pro bodování je dále nelineární, neboť vládní výdaje blížící se nule jsou již vnímány jako negativní a podobně vládní výdaje přesahující 30 % HDP snižují skóre ještě výrazněji. Státy v tomto rozmezí naopak získávají velmi pozitivní hodnocení. Nulové skóre pak obdrží pouze země, jejichž celkové výdaje přesahují např. 58 % HDP. C.

Regulační efektivnost 5. Svoboda podnikání – Jedná se o celkový ukazatel nařízení vlády v oblasti podnikání. Kvantitativní hodnocení je odvozeno z měření deseti různých stupňů zátěže podnikatelů, od průtahů při začátcích podnikání, přes samotnou činnost (a zaměstnávání zaměstnanců), po ukončení podnikatelské činnosti. Všech deset faktorů má stejnou váhu (opět je nejlepším hodnocením 100). Údaje jsou přebírány ze studií Doing Business Světové banky. V šesti zemích, ve kterých toto měření neprobíhá, se vychází z informací od spolehlivých a mezinárodně uznávaných zdrojů. 6. Svoboda práce – Tento kvantitativní ukazatel se zabývá různými aspekty právního a regulačního rámce dané země na trhu práce. Zahrnuje v sobě šest částí se stejnou váhou: poměr minimální mzdy k průměrné přidané hodnotě na pracovníka, překážky k zaměstnávání, rigidita odpracovaných hodin, obtížnost propouštění zaměstnanců, výpovědní lhůty a povinné odstupné. Opět se vychází z dat Doing Business Světové banky. 7. Měnová svoboda – Svoboda měnové oblasti kombinuje míru cenové stability s posouzením cenových kontrol, přičemž tyto regulace narušují tržní aktivitu. Ideálním stavem pak je cenová stabilita bez mikroekonomických intervencí. Skóre je založeno na dvou faktorech: vážené průměrné míře inflace za poslední 3 roky a cenové regulaci.

D.

Otevřenost trhů 8. Svoboda obchodu – Zachycuje absenci celních a netarifních překážek, které ovlivňují dovoz a vývoz zboží. Skóre je založeno na dvou vstupech: průměrná vážená obchodní celní sazba a necelní bariéry (tarify). Identifikování i vyčíslení necelních překážek obchodu je poměrně složitou záležitostí, která vyžaduje další podrobnější členění a výpočty. 9. Investiční svoboda – V ekonomicky svobodné zemi neexistují žádné překážky týkající se toku kapitálu. Jednotlivci i podniky mohou přesouvat své zdroje do svých podnikatelských projektů i mimo tyto aktivity a to nejen v rámci státu, ale i mimo něj, bez omezení. Skóre se v tomto případě určuje odečítáním trestných bodů při odlišnostech od ideálního stavu. Rozkoly jsou viděny v těchto oblastech: vnitrostátní omezení zahraničních investic, omezení vlastnictví půdy, odvětvo-


26

vá investiční omezení, vyvlastnění investice bez náhrady, devizové kontroly a regulace kapitálu. Další body mohou být odečteny z bezpečnostních důvodů, kvůli nedostatku základní infrastruktury nebo kvůli vládním politikám ztěžujícím investiční proces a omezujícím investiční svobodu. 10. Finanční svoboda – Tato složka zachycuje míru bankovní efektivity a míru nezávislosti finančního sektoru. Státní vlastnictví finančních institucí omezuje hospodářskou soutěž a snižuje úroveň nabízených služeb. V ideálním bankovním a finančním prostředí stát zasahuje minimálně a nemá vlastní finanční instituce – vymáhá smluvní závazky a slouží jako prevence podvodů. Samostatnost centrální banky je zde samozřejmostí. Finanční instituce poskytují různé druhy produktů fyzickým i právnickým osobám a veškeré bankovní operace jsou bezplatné. Podobně jako v předchozí složce, i zde se od ideálního skóre (100) odečítají negativní aspekty. Mezi ně patří: rozsah vládní regulace finančních služeb, míra státní intervence (i z hlediska vlastnictví) v sektoru, rozmanitost finančního a kapitálového trhu, vliv vlády na přidělení úvěrů a otevřenost zahraniční konkurenci. Po určení skóre indexu celkové ekonomické svobody jsou země rozděleny do pěti skupin dle výše dosaženého hodnocení. Tab. 1

Rozdělení zemí do tříd dle dosažené ekonomické svobody

Třída země Svobodná země Převážně svobodná země Mírně svobodná země Převážně nesvobodná země Nesvobodná země

Hodnocení země 100 – 80 79,9 – 70 69,9 – 60 59,9 – 50 49,9 – 0

Zdroj: 2013 Index of Economic Freedom (The Heritage Foundation, 2013). Vlastní zpracování.

4.2 The Fraser Institute The Fraser Institute je významný nezávislý kanadský institut zabývající se veřejnými politickými otázkami a vzděláváním. Spolupracuje s bezmála 80 dalšími organizacemi v různých zemích světa. Jeho hlavni vizí je „svobodný a prosperující svět, kde jednotlivci těží z větší škály možností, konkurenčních trhů a osobní odpovědnosti.“ (The Fraser Institute, 2013) Hlavním cílem této organizace je měřit, studovat a interpretovat dopad konkurenčních trhů a vládních zásahů na životy jednotlivců. Index ekonomické svobody zveřejňovaný The Fraser Institute určuje, v jaké míře politiky a instituce jednotlivých zemí podporují ekonomickou svobodu. Základními kameny zkoumané svobody jsou dle tohoto institutu možnost osobní volby, dobrovolná směna, svobodná soutěž a zabezpečení osobního vlastnictví. V ekonomicky svobodné společnosti je hlavním úkolem vlády chránit jed-


27

notlivce a jejich majetek před agresí ostatních. Na základě tohoto předpokladu index měří, do jaké míry jsou instituce a státní politiky v souladu s touto ochrannou funkcí. Ekonomický index je konstruován ze 42 proměnných, které jsou zařazeny do pěti hlavních oblastí popsaných níže. Každá komponenta indexu je hodnocena na stupnici od 0 do 10 (nejlepší hodnocení) a pro určení skóre jednotlivých oblastí jsou mezi sebou průměrovány. Analyticky je pak pro dosažení výsledného ratingu země mezi sebou průměrováno i pět zkoumaných oblastí.8 Pět hlavních oblastí Indexu ekonomické svobody organizace The Fraser Institute je následujících: 1.

2.

3.

4.

Oblast působnosti vlády – Skládá se ze 4 hlavních složek, kterými jsou: (i) vládní spotřeba; (ii) transfery a dotace; (iii) vládní investice a podniky; a (iv) horní mezní daňová sazba z příjmů. Tyto čtyři komponenty dohromady ukazují, do jaké míry země spoléhá na soukromé trhy a zdroje, než na státní rozpočty a politická rozhodnutí. Proto země s nízkou úrovní vládních výdajů na celkových výdajích, menším vládním podnikovým sektorem (neboť ten bývá zvýhodňován) a nižší mezní daňovou sazbou (která zatěžuje jednotlivce) získávají nejlepší hodnocení této oblasti. Právní řád a vlastnická práva – Do této oblasti spadá 9 následujících podsložek: (i) soudní nezávislost; (ii) nezávislé soudy; (iii) ochrana vlastnických práv; (iv) vojenské vměšování do právního řádu a politiky; (v) celistvost právního systému; (vi) právní vymáhání smluv; (vii) regulační omezení prodeje nemovitého majetku; (viii) bezúplatnost policie; a (ix) náklady na potlačení trestné činnosti. Pokud jednotlivcům a společnostem chybí důvěra v zachování a ochranu svých práv, klesá produktivita jejich činnosti. Tato sekce je velmi důležitá pro efektivní alokaci zdrojů. U zemí, které mají nedostatky v této oblasti, je nepravděpodobné, že budou prosperovat v ostatních čtyřech oblastech a to bez ohledu na jejich politiku. Hodnota peněz – V této oblasti rozlišujeme 4 kategorie, z nichž první tři (peněžní přírůstek, směrodatná odchylka inflace a vývoj inflace za poslední rok) měří konzistenci měnové politiky s dlouhodobou cenovou stabilitou. Poslední komponenta, kterou je svoboda ve vlastnictví zahraničních účtů v cizích měnách, měří, jak snadno lze pracovat s jinými měnami prostřednictvím tuzemských i zahraničních bankovních účtů. Pro dosažení vysokého hodnocení této oblasti je nezbytné, aby v dané zemi existovaly nezávislé finanční instituce, stát neměl oprávnění k monetizaci dluhu a neomezoval subjekty finančního trhu. Svobodný mezinárodní obchod – V současné době je mezinárodní obchod jednou z hlavních složek ekonomické svobody. Stále však existuje celá škála

Následující část je zpracována dle publikace The Fraser Institute: Economic Freedom of the World: 2012 Annual Report, 2012, s. 7-36.

8


28

omezení, která mezinárodní směnu zpomaluje a v některých případech dokonce znemožňuje. Mezi tyto patří například tarify, kvóty, cla, administrativní omezení, umělé zásahy do směnných kurzů měn a kontrola přeshraničního kapitálu. Země s vysokým hodnocením této oblasti musí mít nízká cla, snadné odbavení a efektivní správu cel, volně směnitelnou měnu a minimální kontroly pohybu osob a kapitálu. 5. Regulace – Poslední oblast indexu se zaměřuje na regulační omezení svobody úvěrového trhu, trhu práce a výrobků. V rámci svobod úvěrového trhu se zkoumá, zda jsou banky v osobním vlastnictví, výše úvěrů poskytovaná soukromému sektoru a kontrola úrokových sazeb ze strany vlády. Ekonomickou svobodu dále oslabuje vysoká regulace trhu práce, jako je určování minimální mzdy, předpisy upravující přijímání a propouštění zaměstnanců a časové průtahy s nimi spojené, povinné vyplácení odstupného a povinné odvody. Poslední komponenta určuje míru regulace a byrokracie, které omezují volný vstup do hospodářské soutěže. Jako příklady této části lze uvést správní náklady, lhůty a náklady spojené se zahájením a ukončením podnikání, zvýhodnění některých společností, licenční omezení nebo náklady na dodržování daňových předpisů. Pro rok 2013 byl index ekonomické svobody měřený The Fraser Institute určen pro 144 států světa. Ty jsou dále seřazeny dle dosaženého ratingu od nejlépe hodnocených, tj. s nejvyšším přiděleným skóre, po nejhůře hodnocené. Následně jsou tyto státy rozděleny na čtyři stejně velké skupiny, které jsou označeny následovně: nejsvobodnější země, země v druhém a ve třetím kvartálu a nejméně svobodné země. Tento index byl poprvé sestaven v roce 1970, poté po v letech 1975, 1980, 1985, 1990, 1995 a 2000. Od roku 2000 je tento index ekonomické svobody sestavován pravidelně každý rok.


29

5 Vztah ekonomické svobody a hospodářského růstu Následující část bude věnována praktickému ověření hypotézy kladného vztahu závislosti hospodářského růstu na velikosti ekonomické svobody. Jak již bylo zmíněno dříve, touto problematikou se již zabývalo více autorů, přičemž názory některých z nich byly ve zkratce interpretovány výše (viz kapitola 3.2). Pro účely testovaného vztahu bude využito ekonometrického modelu, který bude níže popsán a rozebrán. Na tuto část naváže komparace tří vybraných států, jejich ekonomické svobody a hospodářského růstu. Budou na nich demonstrovány vazby, které ovlivňují vývoj jejich hospodářské situace i ekonomické svobody. Pro účely ekonometrického modelování je pro zobrazení hospodářské situace jednotlivých států využito hrubého domácího produktu (dále jen HDP) na obyvatele dle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) v amerických dolarech. Ekonomickou svobodu reprezentuje index ekonomické svobody organizace The Heritage Foundation (HF). Pro srovnání je v příloze A uveden model s využitím indexu ekonomické svobody měřeným organizací The Fraser Institute (FI). Data HDP na obyvatele jsou použita za rok 2012, neboť novější nyní nejsou na OECD k dispozici. Index ekonomické svobody HF je měřen vždy rok a půl a zveřejňován pro následující období (tedy dopředu; nikoli zpětně, jako je tomu v případě HDP), proto je vycházeno z indexu pro rok 2013 (ten věrně zachycuje stav svobody ve státech od roku 2011 do poloviny roku 2012). Organizace The Fraser Institute dosud index ekonomické svobody pro tento rok nezveřejnila, proto je vycházeno z indexu zveřejněného touto organizací naposledy, a to indexu uvedeného pro rok 2010. Zdrojová data použitá v obou analýzách jsou v přehledných tabulkách zachycena v přílohách B a C. Identifikace a zobrazení vztahu mezi zkoumanými proměnnými bude realizována pomocí empirické analýzy, konkrétně jednoduchého lineárního regresního modelu s využitím jedné vysvětlující proměnné pro specifikaci sklonu a průběhu křivky, která vztah zkoumaných oblastí bude názorně reprezentovat. Určení (resp. odhad) parametrů ekonometrického modelu bude proveden na základě metody nejmenších čtverců (tzv. OLS metody). Důležitou součástí modelování dat je také verifikace modelu, která se skládá ze tří hlavních částí – statistické, ekonomické a ekonometrické verifikace. Ekonometrické modelování a jednotlivá data, výpočty a statistiky jsou realizovány pomocí ekonometrického softwaru Gretl.


5.1

30

Jednoduchý regresní model

Před samotným modelováním je nezbytné model správně specifikovat, neboli určit správnou funkční formu. Pro účely této práce bude vycházeno z lineární funkční formy, neboť ta dokáže velmi dobře vystihnout vývoj dat zachycených v obrázku 1. Uvažovány byly i jiné funkční formy (např. kvadratická), ale vzhledem k horším výsledkům jednotlivých proměnných, které se ukazovaly být nevýznamnými, od nich bylo upuštěno. Zvolená regresní přímka má obecný předpis Yi = β0 + β1Xi + ε. Vysvětlovaná proměnná Yi reprezentuje HDP na obyvatele a ukazuje jeho závislost na ekonomické svobodě, která je v tomto případě vysvětlující proměnnou Xi. Parametr β0 zastupuje úrovňovou konstantu, která by v případě tohoto modelu neměla nabývat nulové hodnoty, neboť údaje HDP na obyvatele ani ekonomické svobody se u zkoumaných států nule neblíží. Zároveň tato konstanta říká, při jaké velikosti HDP na obyvatele by bylo dosaženo nulové ekonomické svobody. Zbývající parametr β1 je parametrem směrnice přímky a ve zkoumaném modelu by měl dosahovat nezáporných hodnot, aby byl potvrzen předpoklad kladného vztahu mezi hospodářským růstem a ekonomickou svobodou. Součástí předpisu přímky je také stochastický chybový člen ε, který popisuje závislost vysvětlované proměnné na proměnných neznámých nebo nezahrnutých do modelu. V klasickém vyjádření přímky se tento člen neuvádí. Na základě modelace zvolených dat bylo dosaženo výsledků uvedených v tabulce 2, které vycházejí z vlastních měření a výpočtů. Uvedená data jsou určena (resp. odhadnuta) na základě metody analýzy nejmenších čtverců. Tab. 2

Výsledky metody OLS

Koeficient Směr. chyba t-podíl p-hodnota Konstanta -42631,6 27838,6 -1,5314 0,14134 Index ekonomické 1108,5 393,437 2,8175 0,01064 ** svobody HF Střední hodnota závisle Sm. odchylka závisle 35613,03 10462,68 proměnné proměnné Součet čtverců reziduí 1,65e+09 Sm. chyba regrese 9070,979 Adjustovaný koeficient Koeficient determinace 0,284132 0,248338 determinace F (1, 20) 7,938099 P-hodnota (F) 0,010638 Z výše uvedené tabulky vyplývá, že lineární funkční forma nabývá tvaru Y = - 42.632 + 1.109X, což potvrzuje výše uvedené předpoklady. Zároveň z ní lze vyčíst, že v daném modelu index ekonomické svobody zachycuje pouze z 28,4 % změnu HDP na obyvatele. Tento údaj značí, že ekonomická svoboda má jistý vliv na růst či pokles hospodářského růstu, avšak tyto změny hospodářského růstu nelze přičítat pouze jí, nýbrž i dalším faktorům, které tento model nezohledňuje.


31

Zajímavé je také zjištění, že pokud dojde ke zvýšení ekonomické svobody o jednotku, HDP na obyvatele se (dle OLS odhadu) zvýší o 1.109 jednotek. Tento údaj je určen na základě elasticity indexu ekonomické svobody HF, kterou lze vyčíst z koeficientu β1. Následující graf zachycuje závislost HDP na obyvatele na indexu ekonomické svobody HF.

Obr. 1

Modelace závislosti hospodářského růstu na ekonomické svobodě (index HF)

Aby bylo možné výše uvedené výsledky prohlásit za relevantní, je potřeba provést verifikaci uvedeného modelu. Její první částí je verifikace ekonomická, která zkoumá významnost jednotlivých parametrů. Jejich p-hodnoty jsou porovnávány s hladinou významnosti, která je pro účely pro účely tohoto měření zvolena na 5% úrovni. Pokud je daná p-hodnota vyšší než hladina významnosti, jedná se o nevýznamný parametr. Z tabulky 1 je patrné, že v případě konstanty se jedná o parametr nevýznamný a bylo by možné ho z modelu vyloučit. I jeho vyřazení by však mělo zanedbatelný vliv na vysvětlující funkci modelu, a proto zůstane v modelu zařazen. Naopak parametr indexu ekonomické svobody HF je významný a v modelu má své nezastupitelné místo. Celkově se pak jedná o ekonomicky významný model, jehož modelace má smysl i vlastní vypovídající hodnotu.


32

Statistická verifikace modelu je posuzována na základě F-testu. Žádoucí je také provést RESET test správné specifikace modelu a testy nelinearity. V případě všech těchto testů platí, že pokud je 5% hladina významnosti nižší než testovaná p-hodnota, jedná se o statisticky významný, resp. lineární, či dobře specifikovaný model. Pro testy nelinearity a RESET test bude vycházeno z následující tabulky 3: Tab. 3

Testy specifikace modelu

Model RESET test LM test nelinearity – čtverce LM test nelinearity – logaritmy

Testová statistika 0,151623 0,241148 0,265645

p-hodnota 0,86 0,623378 0,606268

Z tabulky vyplývá, že u všech tří testů je 5% kritická hodnota nižší než jednotlivé p-hodnoty. Proto lze na základě RESET testu tento model prohlásit za správně specifikovaný. Zároveň z obou testů nelinearity vyplývá, že mezi proměnnými je lineární funkční forma. To potvrzuje i F-test, který rovněž splňuje výše uvedené podmínky pro prohlášení modelu za správně statisticky specifikovaný. Poslední ověřovanou částí modelu je verifikace ekonometrická, která testuje rezidua modelu, tj. splnění dvou klasických předpokladů regresního modelu – homoskedasticity a normálního rozdělení chybového členu. K ověření těchto předpokladů budou využity testy uvedené v tabulce 4. Opět je využito p-hodnot, přičemž v tabulce jsou uvedeny u výchozí hypotézy. Klasické předpoklady budou potvrzeny, pokud p-hodnoty dosáhnou vyšší hodnoty než stanovená 5% hladina významnosti. Tab. 4

Testy reziduí

Model Whiteův test Breusch-Paganův test Chí-kvadrát test normality

Testová statistika 0,629733 0,032415 11,366

p-hodnota 0,729886 0,857121 0,00340

Whiteův i Breusch-Paganův test zkoumají homoskedasticitu modelu. Jelikož je splněna výchozí podmínka, kdy jsou jejich p-hodnoty vyšší než kritická hodnota, je patrné, že se heteroskedasticita neprokázala. Model je tedy homoskedastický a chybový člen má konstantní rozptyl. Poslední z uvedených testů – a to Chí-kvadrát test normality – nepotvrdil normální rozdělení chybového členu, neboť p-hodnota dosahuje nižších hodnot než zvolená hladina významnosti (viz příloha D). To je způsobeno některými státy, které mají velmi vysoké HDP na obyvatele při relativně nižší ekonomické svobodě, než tomu je u dalších států a naopak – některé státy mají při relativně nižším hospodářském růstu vyšší Index ekonomické svobody HF.


33

Z vybraných států tak výrazně vybočuje Norsko (viz obrázek 1), které při relativně nižším indexu ekonomické svobody 70,5 bodu dosahuje velmi vysoké hodnoty HDP na obyvatele (62 950 $). Zodpovězení otázky, jak je možné dosahovat takovýchto výsledků i s nižší ekonomickou svobodou v porovnání s dalšími státy, by vydalo na celou další práci, avšak je zde možné zmínit, že v současné době má Norsko v porovnání s evropskými státy daleko vyšší daňové zatížení obyvatelstva. Tyto příjmy pak dále přerozděluje mezi obyvatelstvo, čímž zvyšuje životní úroveň země a investičními pobídkami stimuluje růst hospodářství. Má také velmi propracovaný systém sociálního zabezpečení, díky němuž se nezaměstnanost stabilně pohybuje kolem 3 % (Statistics Norway, 2013). Nad normálem je také výrazněji Švýcarsko, jediný evropský stát, který se řadí mezi svobodné státy dle organizace The Heritage Foundation s 81 body indexu ekonomické svobody, ale v jeho případě není již rozdíl oproti trendu tak markantní. Mírně vybočuje také Itálie, Rakousko, Nizozemí, Belgie a Švédsko. Estonsko z vybraných států vybočuje nejvíce pod přímkou trendu. Se svými 75,3 body indexu ekonomické svobody dosahuje v porovnání s ostatními státy velmi nízkého HDP na obyvatele (pouze 23 019 $). Pod trendovou přímkou se také nacházejí státy bývalého sovětského bloku – Česká republika, Slovensko, Maďarsko a Polsko. V jejich případě je důležitý delší časový odstup, který ukazuje postupný trend přibližování se k vyspělým státům, které nebyly poznamenány totalitním režimem.

5.2 Rozbor ekonomické svobody ve vybraných státech Tato část je věnována komparaci vybraných států, kterými pro účely této práce jsou Spojené státy americké (USA), Německo a Česká republika. První dva státy byly vybrány pro jasnou demonstraci rozdílného zaměření jejich svobod. Jelikož jsou Spojené státy americké považovány za převážně liberální stát plný osobních svobod a neomezených možností, budou v následující části reprezentovat zemi s nižšími zásahy do hospodářského systému. Podle Berlinova rozdělení (viz kapitola 3.1) tento postoj odpovídá negativní koncepci svobody. Německo je pak vybráno jako protipól USA, jelikož jeho politika má spíše intervencionistický charakter. V následujících řádcích tak bude plnit úlohu státu se spíše pozitivním přístupem ke svobodě. Třetím vybraným státem je Česká republika. Její zařazení z hlediska dvou výše zmíněných pohledů na svobodu není zcela specifické, ačkoliv lze v některých oblastech rozpoznat výraznější intervencionistické sekvence. Tento stát je vybrán primárně pro jeho totalitní minulost, kdy zastupuje celou skupinu středoevropských států s podobným historickým vývojem. Bude tak zajímavé sledovat, jak se tento stát vyrovnal s přechodem od plánovaného systému k tržnímu a jakým způsobem tato změna ovlivnila hodnocení jeho ekonomické svobody. Dalším, o poznání méně významným důvodem pro zařazení tohoto státu, je hospodářská blízkost České republiky s výše zvoleným Německem a bude tak sloužit jako příklad malé závislé ekonomiky na jiném vyspělém státě.


5.2.1

34

Spojené státy americké

Spojené státy americké, ač v posledním desetiletí byly nuceny přijmout mnoho opatření, která mají spíše intervencionistický charakter, stále patří mezi nejliberálnější státy světa. V globálním měřítku ekonomicky dominují všem ostatním státům, ačkoliv tato pozice již není tak výrazná, jako tomu bylo v období po druhé světové válce.

Obr. 2

85 80 75 70 65

HDP na obyvatele Index ekonomické svobody HF

20 11

20 09

20 07

20 05

20 03

20 01

19 99

60 19 97

19 95

50000 45000 40000 35000 30000 25000 20000 15000 10000


HDP na obyvatele [$]

Vývoj ekonomické svobody a hospodářského růstu v USA

Vývoj indexu ekonomické svobody HF a HDP na obyvatele v USA (1995 – 2011)

Zdroj: The Heritage Foundation (2013), OECD (2013). Vlastní zpracování.

Při pohledu na obrázek 2 je velmi patrný růstový trend ekonomiky USA, ačkoliv index ekonomické svobody má spíše kolísavý charakter a v posledních letech zaznamenává lehký propad. Výraznější pokles hospodářství USA lze zaznamenat v roce 2009. Tento stav je způsoben celosvětovou hospodářskou krizí, která se právě ze Spojených států přenesla do všech ekonomicky rozvinutých regionů světa. V tomto období je také patrný postupný pokles indexu ekonomické svobody měřený organizaci The Heritage Foundation a to díky úsporným opatřením, která však nezabránila růstu státního dluhu, vládním zásahům do fungování velkých národních korporací a přijímání zákonů s restriktivním dopadem na ekonomické svobody USA. Země se tak propadla z kategorie zcela svobodných států, ve které setrvávala v letech 2006 až 2009 a její hodnocení se pohybovalo kolem 81 bodů (ze 100), do kategorie spíše svobodných států. V současné době se svým skóre 76 bodů zaznamenala další zhoršení ekonomické svobody oproti roku 2011 zachyceným v obrázku 3. V žebříčku ekonomické svobody The Herigate Foundation tak obsazuje 10. místo. Podobnou situaci ve vývoji ekonomické svobody zachytila i organizace The Fraser Institute. V jejím hodnocení Spojené státy americké dosahovaly nejlepšího hodnocení v roce 2000, kdy dosahovaly ratingu 8,50 (z 10) a celosvětově se umístily na pomyslném bronzovém místě jako jeden z nejsvobodnějších států


35

světa. Ten se postupně zhoršoval na 8,10 v toce 2005 a při posledním měření v roce 2010 se propadl až na hodnotu 7,69 a USA tak v tomto žebříčku obsadily 18. místo. Klesající trend indexu ekonomické svobody je jasným signálem, že se americká ekonomika dosud plně nevyrovnala s následky nedávné finanční a hospodářské krize z roku 2008 a následné recese. Výdaje na národní úrovni se v roce 2010 zvýšily na více než 25 % HDP (CIA, 2013) a hrubý veřejný dluh překročil 100 % HDP v roce 2011 (CIA, 2013). Tyto výdaje však pomohly rozproudit finanční trhy a zároveň nově přijaté zákony o zdravotní péči v roce 2010 posílily regulační úlohu centrální vlády. Po roce 2010 pak dochází k zpomalování růstu veřejných výdajů vlády. Dvě ze čtyř hlavních oblastí zkoumaných The Heritage Foundation zůstávají v posledním roce beze změny – právní řád a otevřenost trhů. Smíšeného výsledku dosáhla vládní omezení. V kategorii fiskální svobody zaznamenala další propad, kdežto vládní výdaje se postupně daří omezovat, proto tento ukazatel lehce vzrostl. Tato oblast také zachycuje potřebu komplexních daňových reforem (The Heritage Foundation, 2013, s. 451-452). Jak lze vyčíst z webových stránek CIA (2013), nejvyšší sazby pro fyzické i právnické osoby dosahují 35 %. Celková daňová kvóta, do které se navíc zahrnují daně z kapitálových výnosů a spotřební daně, dosahuje 24,8 % celkového domácího produktu. Rozpočtové schodky pak od roku 2009 přesahují 1 bilion dolarů i přes to, že se v posledním roce podařilo tento schodek mírně snížit. Zhoršení naopak zaznamenala oblast regulační efektivnosti. I když zahájení podnikatelské činnosti a vlastní podnikání, regulované především na státní úrovni, jsou stále efektivní a trh práce zůstává stále do značné míry flexibilní, na zhoršení situace v této oblasti se promítlo více než 100 nových federálních předpisů schválených od roku 2009. Jejich náklady se odhadují na 46 miliard dolarů, což není zanedbatelné číslo (The Heritage Foundation, 2013, s. 451-452). Vlivem porušení některých pravidel měnové politiky dle The Heritage Foundation (2013) došlo k cenové deformaci v částečně regulovaných oblastech a i přes to, že současná inflace má pouze mírný růstový trend, je na místě se obávat dlouhodobých inflačních rizik. Vývoj kategorií výše popsaných oblastí, které výrazněji ovlivnily hodnocení Indexu ekonomické svobody The Heritage Foundation zaznamenává následující obrázek 3.


36

100 90

celkový index

80

fiskální svoboda

Obr. 3

vládní výdaje

70

svoboda podnikání

60

svoboda práce

50

peněžní svoboda

20 13

20 11

20 09

20 07

20 05

20 03

20 01

19 99

19 97

40 19 95

index kategorií ekonomické svobody HF

Vybrané ukazatele Indexu ekonomické svobody HF

Vybrané ukazatele Indexu ekonomické svobody HF (USA)

The Heritage Foundation (2013). Vlastní zpracování.

Aby se Spojené státy americké opět dostaly mezi ekonomicky svobodné státy, musejí podle The Heritage Foundation (2013) projít výraznými politickými reformami, zejména v oblasti velikosti vlády, daňového systému, transformace nákladných mandatorních programů a zjednodušení federálních předpisů. 5.2.2

Německo

Druhým vybraným státem je Německo. Pro účely této práce reprezentuje příklad vyspělého státu se silně intervencionistickou politikou a zároveň největší evropskou ekonomikou. Pro německé prostředí je typická vyšší regulace hospodářství, státní intervence do pracovního trhu (např. stupeň ochrany zaměstnanců je zde mnohem vyšší než v jiných státech) a zatěžování podniků různými nařízeními. Je diskutabilní, do jaké míry tyto intervence ovlivňují hospodářskou situaci země, nicméně v posledním desetiletí je patrný velmi pomalý hospodářský růst, ačkoliv má tato země zajisté daleko vyšší potenciál. I v případě Německa je hospodářský růst znázorněn pomocí HDP na obyvatele a ekonomická svoboda za využití Indexu ekonomické svobody The Heritage Foundation. Jak ukazuje obrázek 4, stejně jako USA i Německo zaznamenalo v roce 2009 hospodářský propad. Jak již bylo zmíněno výše, způsobila ho celosvětová finanční krize, která postupně zasáhla všechny sféry hospodářství.


37

Obr. 4

80 75 70 65 60


20 05 20 07 20 09 20 11

19 95 19 97 19 99 20 01 20 03

50000 45000 40000 35000 30000 25000 20000 15000 10000



Vývoj ekonomické svobody a hospodářského růstu Německa

Vývoj indexu ekonomické svobody HF a HDP na obyvatele v Německu (1995 – 2012)


Na rozdíl od Spojených států amerických mají hodnoty Indexu ekonomické svobody HF Německa daleko vyrovnanější charakter. V průběhu poslední hospodářské krize se úroveň ekonomické svobody snížila jen nepatrně a v roce 2010 dokonce mírně vzrostla. Pro rok 2013 dosahuje Index ekonomické svobody zveřejněný organizací The Heritage Foundation hodnoty 72,8, což je prozatím nejvyšší dosažené skóre Německa, a řadí se tak na 19. místo v žebříčku jako země převážně svobodná. V Evropském prostředí dosáhlo na 10. místo (ze 43 zemí). V žebříčku organizace The Fraser Institute se Německo umístilo na 31. místě s dosaženým skóre 7,52 (v roce 2010). Na rozdíl od Indexu The Heritage Foundation žebříček této organizace nezachycuje žádné oslabení ekonomické svobody v průběhu hospodářské krize, jak je tomu na obrázku 4. V letech 2007 až 2009 je dle indexu ekonomické svobody FI skóre Německa stabilní na hodnotě 7,50. Tento rozdíl je způsoben odlišným způsobem měření indexů (viz kapitola 4). Z obou indexů ekonomické svobody vyplývá spíše stabilní hodnota ekonomické svobody v zemi s velmi mírným růstem, přičemž metodika měření The Heritage Foundation je citlivější na změny jednotlivých ukazatelů, proto jsou hodnoty jejího indexu více „nevyrovnané“. V oblasti právního řádu zaznamenává Německo velké úspěchy. Propracovaný právní rámec dává jistoty všem účastníkům trhu. Na vysoce profesionální úrovni zde funguje soudnictví, které spolu s transparentní vládou dobře potlačuje jakékoliv náznaky korupce. Také ochrana majetku či duševního vlastnictví je na velmi vysoké úrovni. Celá oblast právních omezení zaznamenala zlepšení. Úroveň vládních výdajů podle Eurostatu (2013) dosahuje 45,7 % HDP, vládní dluh již přesahuje 80 % HDP, nicméně rozpočtové deficity se daří snižovat. Horní sazba daně z příjmů dosahuje 45 %. Federální daň z příjmů právnických osob je na 15,8 %, přičemž


38

přes 5,8 p. b. z ní tvoří daň solidární. Celkové daňové zatížení je na úrovni 36,3 % HDP. Z hlediska regulační efektivnosti je třeba vyzdvihnout svobodu práce, která je v německém prostředí velice silně regulována. Pracovněprávní vztahy jsou v souladu s mezinárodními standardy, avšak silně regulovány. V oblasti měnové svobody Německu nelze nic vytknout, peněžní systém je velmi stabilní, a to i přes to, že v posledních letech investovalo nemalé prostředky do zachování eura ve státech nejvíce postižených hospodářskou krizí. Stejně jako v celé Evropské unii, oblast otevřenosti trhů je na dobré úrovni. Celní sazba zde dosahuje 1,6 % a netarifní překážky jsou velmi malé. Se zahraničními i domácími investory je zacházeno bez rozdílu. Finanční sektor je vnitřně konkurenční a do značné míry stabilní. Následující obrázek zachycuje vybrané ukazatele indexu ekonomické svobody The Heritage Foundation, o kterých bylo pojednáno výše.

100 90 80 70 60 50 40 30 20

Obr. 5

celkový index korupční omezení fiskální svoboda vládní výdaje svoboda podnikání svoboda práce

20 13

20 11

20 09

20 07

20 05

20 03

20 01

19 99

peněžní svoboda 19 97

19 95

index kategorií ekonomické svobody HF

Vybrané ukazatele indexu ekonomické svobody HF

finanční svoboda

Vybrané ukazatele Indexu ekonomické svobody HF (Německo)


Oproti minulému roku se celkové hodnocení Německa zlepšilo 1,8 bodu, čehož bylo dosaženo díky zlepšení hned v 6 z 10 sledovaných kategoriích, jako je např. finanční nezávislost, řízení vládních výdajů a svoboda práce. Jak uvádí The Heritage Foundation (2013, s. 221-222), zvýšení svobody spolu s hospodářským růstem je jasným signálem odolání tlakům globální ekonomické nejistoty a evropské dluhové krize. Vláda obhájila svoji politiku s důrazem na zdravé veřejné finance, udržování veřejných výdajů na únosné úrovni pomocí snižování deficitu státu. Reformy pracovního trhu, které proběhly v posledních letech, zvýšily pracovní flexibilitu a přispěly tak ke snížení strukturální nezaměstnanosti, což je velmi dobrá výchozí situace pro opětovné rychlé nastartování německé ekonomiky. Odhodlání Německa k regulacím, které se podle The Heritage Foundation (2013, s. 221-222) ukazují být efektivními, a posilování právního rámce, který


39

účinně poskytuje ochranu vlastnických práv, významně přispívá jak k růstu ekonomické svobody, tak i k růstu hospodářskému. Zároveň je třeba vyzdvihnout velmi malý prostor pro korupční prostředí, což vytváří ideální prostředí pro celou škálu nejen podnikatelských aktivit. 5.2.3

Česká republika

Česká republika, země ležící ve středu Evropy, bývalý stát komunistického bloku, je malou otevřenou ekonomiku, která je v určitých směrech závislá na mezinárodním obchodu. Jejím největším obchodním partnerem je Německo. Dala by se proto předpokládat jistá souvztažnost v jejím vývoji s německým hospodářstvím. Po rozpadu Sovětského svazu a pozdějším rozdělení Československa již samostatná Česká republika využila nabízené příležitosti zapojit se do mezinárodního obchodu. Dařilo se jí zavádět účinná opatření na podporu mezinárodního obchodu i investic a navíc se snažila získat konkurenční výhodu zavedením konkurenčních daňových sazeb. Byl tak povzbuzen vývoj podnikatelského sektoru, který velmi rychle rostl ve všech sférách. V současné době Česká republika prochází řadou úsporných opatření, která se projevují škrty v rozpočtech, různých sociálních a veřejných oblastech a také zvyšováním daní. Cílem těchto opatření je zpomalení rostoucího zadlužení státu, které, ač v porovnání např. s Německem není tak vysoké, má daleko progresivnější trend. To je způsobeno mimo jiné vysokým podílem obyvatel v postproduktivním věku. Z toho vyplývá další důležité reformní opatření, kterým je reforma důchodového systému. Ta má zabránit negativním dopadům stárnutí populace a donutit diverzifikovat budoucí penzisty své finanční úspory. Zda bude toto opatření úspěšné, je v této chvíli nejasné. Česká republika zaznamenala v roce 2013 posílení ekonomické svobody o celý jeden bod a je tak 29. nejsvobodnější zemí světa. Zároveň je se svým hodnocením 70,9 bodů Indexu ekonomické svobody The Heritage Foundation na 15. místě v Evropě, její skóre je vyšší než regionální i globální průměr. Tento nárůst svobody ovlivnilo výrazné zvýšení svobody práce a snaha o odpovědné řízení státních výdajů, které je nicméně z velké míry vykompenzováno zhoršením korupčního prostředí. Z pohledu organizace The Fraser Institute Česká republika dosáhla v roce 2010 v indexu ekonomické svobody 7,16 bodů. I zde si oproti předcházejícím letům polepšila a lze ve vývoji ekonomické svobody spatřovat rostoucí trend, který byl nejvýraznější v desetiletí po sametové revoluci. V žebříčku této organizace se však umisťuje až na 58. místě. V tomto případě je vidět výrazný rozdíl v metodikách měření obou organizací, rozdíl téměř třiceti míst je toho důkazem. Obrázek 6 názorně zachycuje vývoj ekonomické svobody a hospodářského růstu v České republice.


40

20000

70

15000

65

10000

60

Obr. 6 2012)


20 11

75

20 03 20 05 20 07 20 09

25000

19 97 19 99 20 01

80

19 95

30000


HDP na ovybatele [$]

Vývoj ekonomické svobody a hospodářského růstu v ČR

Vývoj indexu ekonomické svobody HF a HDP na obyvatele v České republice (1995 –


V oblasti právního řádu jsou poměrně dobře chráněna vlastnická práva pomocí nezávislých soudů. Nicméně vyřešení soudních sporů může trvat velmi dlouhou dobu. Vláda reagovala na rozmáhající korupci v roce 2011 zvýšením trestních sazeb v této oblasti a zároveň udělila policii více pravomocí k potlačování této trestné činnosti. Nicméně Česká republika v tomto ohledu teprve v začátcích a přínos těchto opatření by se měl projevit až v budoucnu. Pro tento rok se index zachycující korupci zhoršil. Vládní výdaje zaznamenaly pokles a vylepšily tak hodnocení oblasti vládních opatření. Toho bylo dosaženo důrazem na fiskální disciplínu a usilováním o vyrovnanou bilanci státního rozpočtu po letech fiskálních deficitů. Vládní výdaje se podle Českého statistického úřadu (2013) pohybují okolo 43,5 % HDP a veřejný dluh již přesáhl 45 % HDP. Jednotná sazba daně z příjmu fyzických osob je 15 %, u právnických osob činí 19 % a celková daňová kvóta pak vychází na 34,9 % HDP. Regulační efektivnost České republiky zaznamenala celkově zlepšení i přes mírný pokles svobody podnikání. Ten je způsoben zpomaleným procesem reforem v této oblasti (v porovnání se srovnatelnými ekonomikami) i přesto, že se v posledních letech byrokratická zátěž kladená na podnikatele snížila. Trh práce je poměrně pružný a zaznamenal zlepšení. Inflace oproti předcházejícímu období, spolu s hospodářským růstem, mírně zpomalila. Co se otevřenosti trhu týče, v České republice platí stejná pravidla jako v dalších zemích Evropské unie. Investiční pobídky jsou na relativně dobré úrovni a stejnému zacházení se dostává domácím i mezinárodním společnostem. Většina státních podniků je již privatizována a mnohé z nich pak s majoritní zahraniční účastí. Finanční sektor je srovnatelný s mezinárodním standardem.


41

Vývoj vybraných indikátorů Indexu ekonomické svobody The Heritage Foundation zachycuje následující obrázek 7.

100

Obr. 7

celkový index

80

korupční omezení

60

vládní výdaje svoboda podnikání

40

svoboda práce

20

peněžní svoboda svoboda obchodu 20 13

20 11

20 09

20 07

20 05

20 03

20 01

19 99

19 97

0 19 95

Index kategorií ekonomické svobody HF

Vybrané ukazatele indexu ekonomické svobody HF

Vybrané ukazatele Indexu ekonomické svobody HF (Česká republika)


Česká republika přestála dopady globální ekonomické krize i evropské dluhové problémy relativně dobře. Jedná se o vcelku rozvinutou ekonomiku, nicméně, jak uvádí The Heritage Foundation (2013, s. 185-186), přetrvávající korupce zvyšuje celkové náklady na podnikání. Pro další hospodářský rozvoj proto budou nezbytné další reformy podporující základy ekonomické svobody. Zároveň je žádoucí, aby ve snaze o fiskální disciplínu došlo ke sjednocení politického názoru napříč politickým spektrem.

5.3 Shrnutí Z výše uvedeného rozboru vybraných států vyplývá, že nevyššího hodnocení ekonomické svobody dosahují Spojené státy americké. To je dáno historickým vývojem této země, jelikož již od počátku zde byl kladen důraz na svobodu jednotlivce. Tento liberální přístup však ve srovnání s Německem či Českou republikou příliš neobstál v nedávné hospodářské krizi a následující recesi. V prostředí Spojených států totiž došlo k výraznějšímu propadu indexu ekonomické svobody, kdežto další dva státy si udržely rostoucí trend tohoto ukazatele, což názorně demonstruje obrázek 8. Jak již bylo zmíněno výše, tento stav v USA nastal díky přijímání dodatečné legislativy, která měla za úkol pomoci státu vyrovnat se s recesí. Německo i Česká republika se s propadem hospodářství vyrovnaly daleko lépe. Index ekonomické svobody The Heritage Foundation u nich i při velkých úsporných opatřeních stále mírně rostl. Mezi těmito dvěma státy lze navíc od roku 2002 zaznamenat podobný vývoj ekonomické svobody, která má v posledních letech tendenci postupného přibližování se. Česká republika se v té do-


42

bě pilně připravovala na vstup do Evropské unie, jenž se následně uskutečnil v roce 2004. Otevřely se jí tak další možnosti zahraničních styků a nejen vlivem přejímání unijní legislativy opětovně v roce 2005 nastartovala růst své ekonomické svobody. Spolu s ním se navíc daleko rychleji rozvíjí i české hospodářství a celý stát tak směřuje k vyššímu blahobytu.

Obr. 8

85 80 USA

75

Německo 70

Česká republika

65

20 13

20 11

20 09

20 07

20 05

20 03

20 01

19 99

19 97

60 19 95

Index ekonomické svobody HF

Ekonomická svoboda USA, Německa a České republiky

Srovnání ekonomické svobody USA, Německa a České republiky (1995 – 2013)

Zdroj: The Heritage Foundation. Vlastní zpracování.

Z výše uvedeného vyplývá, že intervencionistický politický přístup Německa se s krizí vyrovnal daleko lépe, než liberální politika Spojených států amerických. Nicméně by bylo unáhlené tvrdit, že jeden z těchto přístupů je pro růst ekonomické svobody vhodnější. Z obrázku 8 je patrné, že v období konjunktury naopak hodnota ekonomické svobody rostla rychleji v USA. Nelze proto jasně určit, který z obou přístupů je vhodnější, neboť každý má své slabé i silné stránky. Na příkladu České republiky je vidět postupný rostoucí trend ekonomické svobody, který je podobný u všech přistoupivších států do Evropské unie v roce 2004. Jakožto zástupce postkomunistického státu názorně demonstruje postupné přibližování těchto zemí k úrovni ekonomické svobody vyspělých států, čemuž napomáhá i členství v Evropské unii a dalších mezinárodních organizacích.

Závěr

43

6 Závěr Na základě provedeného ekonometrického modelování s využitím nástrojů regresní analýzy byla potvrzena hypotéza o existenci vztahu mezi ekonomickou svobodou a hospodářským růstem a to u modelů obou organizací – The Heritage Foundation i The Fraser Institute. Analýzou indexu ekonomické svobody The Heritage Foundation a HDP na obyvatele byla zjištěna 28,4% závislost vysvětlované proměnné hospodářského růstu na vysvětlující proměnné ekonomické svobodě. Tento výsledek potvrzuje jistou míru závislosti změny hospodářského růstu na změně ekonomické svobody, avšak tuto změnu nevysvětluje zcela. To je logické, neboť na hospodářský růst působí řada dalších faktorů, jako je například spotřeba domácností, výrobní potenciál země, působení restriktivních opatření, výše veřejného dluhu a veřejných výdajů, ekonomická úroveň země, mezinárodní prostředí, otevřenost nejen domácích trhů, ale i trhů okolních států a mnoho dalších. Bylo by proto zavádějící se domnívat, že změnu hospodářského růstu (ať už k lepšímu či k horšímu) plně vysvětlí změna indexu ekonomické svobody. S tímto závěrem ve své práci souhlasí i Block a Lawson (1992), kteří se tímto vztahem také zabývali. Potvrzují tak výsledky této práce. V jejich práci navíc uvádějí, že státy se stagnujícím indexem ekonomické svobody mají velmi pomalé tempo růstu HDP. Docházejí také k závěru, že země, ve kterých ekonomická svoboda mírně klesne, dosahují téměř nulového nebo dokonce záporného ekonomického růstu. To se v této práci potvrdit nepodařilo, navíc všechny tři zkoumané země v průběhu jejich vývoje zaznamenaly v několika letech snížení ekonomické svobody, které vždy neznamenalo hospodářský růst blížící se nulovým hodnotám. Nicméně hypotéza Blocka a Laesona nemůže být plně vyvrácena, neboť rozbor tří zkoumaných zemí není v globálním měřítku vypovídající a nelze vyloučit, že v jiných, například rozvíjejících se ekonomikách, by jejich hypotéza měla plnou platnost. Dílčím cílem práce bylo zachycení ekonomické svobody u třech vybraných hospodářsky vyspělých států, Spojených států amerických, Německa a České republiky. Na základě jejich rozboru bylo zjištěno, že se Spojené státy politikou zaměřenou spíše liberálně hůře vyrovnaly s ekonomickou recesí než Německo, které naopak zastává intervencionistický politický přístup. Naopak v době prosperity Spojené státy americké zažívaly velmi rychlý růst, což se o hospodářském prostředí Německa nedá říci. Nelze se tedy domnívat, že pouze jeden z vyhraněných přístupů – až už liberální, jako aplikace negativní svobody, nebo intervencionistický, který zastupuje svobodu pozitivní – je z hlediska vyšší ekonomické svobody a prosperity státu vhodnější. Tento závěr je v souladu s názorem Alvina Rabushka (1991), který státu přisuzuje úlohu ochránce práv občanů a společnosti, přičemž je pro něj žádoucí, aby prostředky na jeho fungování vybíral pomocí vhodně nastavených daní. Z jeho názoru je také patrná rozporuplnost mezi liberálním přístupem, kdy vyzdvihuje minimální zásahy vlády do ekonomiky a pouze dozorčí roli státu nad

Závěr

44

základními principy na straně jedné, a intervencionistickým názorem, kdy je podle něj třeba vybírat daně v takovém rozsahu, aby pokryly celý státní aparát a případné dodatečné výdaje státu. Podařilo se také potvrdit tezi Gugula a Lacha (2011), kteří zkoumají vývoj nově přistoupivších států střední a východní Evropy do Evropské unie. Jejich názor staví na ekonomické liberalizaci těchto států, což zvyšuje jejich tempo růstu a také je přibližuje původním vyspělým členským státům. Tím se vysvětluje rychlý růst nejen HDP, ale i ekonomické svobody v České republice, která byla v této práci analyzována jako zástupce těchto zemí. Heckelman (2000) zkoumá jednotlivé části indexu ekonomické svobody The Heritege Foundation a dochází k závěru, že vlastnická práva ovlivňují hospodářský růst pouze ve střední míře a velmi malý vliv pak má korupční prostředí, svoboda bankovního systému a obchodní a daňová politika. Tento názor by mohl být v kontextu této práce označen za neúplný, respektive je vhodné ho doplnit o poznatky z této práce vyplývající. Z rozboru států vyplývá, že působení černých trhů má vliv na hospodářský růst (viz kapitola 5.2.3 o České republice). Pokud tuto situaci dovedeme do extrému, pak stát, ve kterém by existoval velmi rozvinutý černý trh, bude tratit příjmy z daní, které by mohl pomocí transferů a investičních pobídek dále přerozdělit. Tím pádem nedojde k podpoření růstu ekonomiky v takovém rozsahu, k jakému by došlo v případě zanedbatelného černého trhu a dalších nekalých praktik. Závěrem lze uvést, že problematika hospodářského růstu je velmi široký pojem, který zkoumá velmi rozmanité oblasti, jež nelze zcela vyčerpávajícím způsobem vysvětlit, natož analyzovat, v jedné krátké práci. I když se zde podařilo potvrdit pozitivní vztah mezi ekonomickou svobodou a hospodářským růstem, stále zůstává otevřený prostor pro další zkoumání – například vztahu jednotlivých částí indexů ekonomické svobody k hospodářskému růstu.

Literatura

45

7 Literatura Literární zdroje ALI, Abdiweli M. a W. Mark CRAIN. Institutional Distortions, Economic Freedom, and Growth [online]. 2002, s. 415-426 [cit. 2013-03-20]. Cato Journal, 21 (3). Dostupné z: http://www.cato.org/sites/cato.org/files/serials/fil es/cato-journal/2002/1/cj21n3-4.pdf. BERLIN, Isaiah. Čtyři eseje o svobodě. V čes. jaz. vyd. 1. Překlad Martin Pokorný. Praha: Prostor, 1999, 332 s. Střed, sv. 27. ISBN 80-726-0004-4. BLOCK, Walter a Robert LAWSON. Measuring Economic Freedom. EASTON, Stephen T. a Michael WALKER. Rating global economic freedom. Vancouver: Fraser Institute, 1992, s. 153-186. ISBN 0-88975-145-5. BOOCKMANN, Bernhard a Axel DREHER. The Contribution of the IMF and the World Bank to Economic Freedom. ZEW Discussion Paper [online]. 2002, No. 02-18, s. 35 [cit. 2013-03-05]. Dostupné z: ftp://ftp.zew.de/pub/zew-docs/dp/dp0218.pdf. CAMPBELL, Noel D. a Thomas J. SNYDER. Economic Growth, Economic Freedom, and the Resource Curse. The Journal of private enterprise. 2012, Volume 28, Number 1, s. 23-46. ISSN 0890-913x. GURGUL, Henryk a Łukasz LACH. The nexus between economic freedom and growth: Evidence from CEE countries in transition. [online]. 2011, s. 26, 2012 [cit. 2013-03-15]. Munich Personal RePEc Archive. MPRA Paper No. 37434. Dostupné z: http://mpra.ub.uni-muenchen.de/id/eprint/37434. GWARTNEY, James, Robert LAWSON a Joshua HALL. THE FRASER INSTITUTE. Economic Freedom of the World: 2012 Annual Report [online]. Canada: The Fraser Institute, © 2012 [cit. 2013-04-13]. ISBN 978-0-88975-258-0. Dostupné také z: http://www.freetheworld.com/2012/EFW2012-complete.pdf. HECKELMAN, Jac C. Economic Freedom and Economic Growth: A Short-Run Causal Investigation. Journal of Applied Economics. 2000, Vol. 3, No. 1, s. 71-91. ISSN 1514-0326. HOBBES, Thomas. Leviathan, aneb, Látka, forma a moc státu církevního a politického. Vyd. 1. Editor Jiří Chotaš, Zdeněk Masopust, Marina Barabas. Překlad Karel Berka. Praha: Oikoymenh, 2009, 513 s. Knihovna novověké tradice a současnosti, sv. 47. ISBN 978-807-2981-069. LA PORTA, Rafael, Florencio LÛPEZ-DE-SILANES, Cristian POP-ELECHES a Andrei SHLEIFER. The Guarantees of Freedom. NBER WORKING PAPER SERIES [online]. 2002, No. 8759, s. 54 [cit. 2013-03-05]. Dostupné také z: http://www.nber.org/papers/w8759.pdf. LI, Kui Wai. Economic freedom: lessons of Hong Kong. Hackensack, N. J., USA: World Scientific, c2012, xix, 781 p. ISBN 978-981-4368-841.

Literatura

46

MILLER, Ambassador T., Kim R. HOLMES a Edwin J. FEULNER. THE HERITAGE FOUNDATION. 2013 Index of Economic Freedom [online]. Washington, D. C.: The Heritage Foundation and Dow Jones & Company, Inc., 2013, 494 s. [cit. 2013-04-06]. ISBN 978-0-89195-284-8. Dostupné z: http://www.heritage.org/index/download. RABUSHKA, Alvin. Preliminary Definition of Economic Freedom. BLOCK, Walter a James C. AHIAKPOR. Economic freedom: toward a theory of measurement : proceedings of an international symposium [online]. Vancouver, B. C., Canada: Fraser Institute, © 1991, s. 99-134 [cit. 2013-03-10]. ISBN 0-88975-129-3. Dostupné také z: http://www.fraserinstitute.org/researchnews/display.aspx?id=13008. ROUSSEAU, Jean-Jacques. O společenské smlouvě, neboli, O zásadách státního práva. Dobrá Voda: Aleš Čeněk, 2002, 157 s. Knihovna společenských věd. ISBN 80-864-7310-4. WALKER, Michael. Setting the Scene: A Discussion of Freedom, Democracy and Economic Welfare. BLOCK, Walter a James C. AHIAKPOR. Economic freedom: toward a theory of measurement : proceedings of an international symposium [online]. Vancouver, B. C., Canada: Fraser Institute, © 1991 [cit. 2013-03-10]. ISBN 0-88975-129-3. Dostupné také z: http://www.fraserinstitute.org/research-news/display.aspx?id=13008. Webové stránky About Heritage. THE HERITAGE FOUNDATION. The Heritage Foundation: Leadership for America [online]. Washington, D. C.: The Heritage foundation, © 2013 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.heritage.org/about. CIA: The World Factbook. CIA. Central Intelligence Agency [online]. © 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: https://www.cia.gov/library/publications/th e-world-factbook/geos/us.html. ČSÚ: Nejnovější ekonomické údaje. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD. Český statistický úřad [online]. Praha, © 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/aktualniinformace. Economic Data and Statistics on World Economy and Economic Freedom. THE HERITAGE FOUNDATION. Index of Economic Freedom: Promoting Economic Opportunity and Prosperity by Country [online]. © 2013 [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://www.heritage.org/index/explore. Economic Freedom. THE HERITAGE FOUNDATION. The Heritage Foundation: Leadership for America [online]. Washington, D. C.: The Heritage Foundation, © 2013 [cit. 2013-04-06]. Dostupné z: http://www.heritage.org/issues/economic-freedom.

Literatura

47

Government finance statistics. EUROPEAN COMMISSION. Eurostat: Statistics Explained [online]. Luxembourg: Eurostat, © 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/Governm ent_finance_statistics#Further_Eurostat_information. Gross domestic product (GDP): GDP per head. OECD. OECD: Better policies for better lives [online]. 2013 [cit. 2013-04-30]. Dostupné z: http://stats.oecd.org/index.aspx?queryid=558. National accounts – GDP. EUROPEAN COMMISSION. Eurostat: Statistics Explained [online]. Luxembourg, © 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://epp.eurostat.ec.europa.eu/statistics_explained/index.php/National _accounts_%E2%80%93_GDP. STATISTICS NORWAY'S LIBRARY AND INFORMATION CENTRE. Statistics Norway: official statistics about Norwegian society since 1876 [online]. Oslo (Norway), © 2013 [cit. 2013-05-05]. Dostupné z: http://www.ssb.no/en/forside;jsessionid=341C186A8150C8A26D8D6F100 D4813A7.kpld-as-prod03. United States Economy: Population, GDP, Unemployment, Inflation, Spending. THE HERITAGE FOUNDATION. Index of Economic Freedom: Promoting Economic Opportunity and Prosperity by Country [online]. © 2013 [cit. 2013-05-02]. Dostupné z: http://www.heritage.org/index/country/unitedstates. Who We Are: Mission - A freer world. The Fraser Institute [online]. Canada: The Fraser Institute, © 2010 [cit. 2013-04-07]. Dostupné z: http://www.fraserinstitute.org/about-us/who-we-are/mission.aspx.

Přílohy

48

Přílohy


49

A Regresní model s indexem ekonomické svobody FI Níže je uveden regresní model závislosti hospodářského růstu na ekonomické svobodě s použitím indexu ekonomické svobody The Fraser Institute. Opět bylo využito OLS odhadů a jeho modelování. Tab. 5

Výsledky metody OLS s využitím indexu ekonomické svobody FI

Koeficient Směr. chyba -42686,1 28339,3

t-podíl -1,5063

p-hodnota 0,14246

Konstanta Index ekonomické 10132,2 3803,77 2,6637 0,01231 ** svobody FI Střední hodnota závisle Sm. odchylka závisle 32678,75 10027,92 proměnné proměnné Součet čtverců reziduí 2,52e+09 Sm. chyba regrese 9167,079 Adjustovaný koeficient Koeficient determinace 0,191276 0,164319 determinace F (1, 30) 7,095490 P-hodnota (F) 0,012311 Z výše uvedených dat v tabulce 7 je patrné, že tato modelace bude mít velmi podobný průběh jako model s využitím indexu ekonomické svobody HF. Regresní přímka pro tento model nabývá tvaru Y = -42.686 + 10.132X. Poněkud výrazněji se liší parametr β1, který je v tomto případě téměř desetkrát vyšší. To je způsobeno větším sklonem přímky díky většímu počtu zahrnutých dat. Daný model zároveň vysvětluje pouze 19,1 % vývoje hospodářského růstu vlivem změny ekonomické svobody. Tato hodnota se na rozdíl od výše uvedeného modelu snížila, neboť je v tomto modelu zahrnuto více států, které mají vyšší rozdíly mezi svými ekonomikami a tím pádem i různé zastoupení faktoru ekonomické svobody na svůj hospodářský vývoj. Tab. 6

Testy specifikace modelu a reziduí

Model RESET test LM test nelinearity – čtverce Whiteův test Chí-kvadrát test normality

Testová statistika 0,550163 1,04391 0,805806 1,421

p-hodnota 0,583 0,306915 0,668377 0,49136

Stejně jako u modelu s indexem HF i v tomto případě by bylo třeba model verifikovat. K tomu bude vycházeno z dat uvedených nejen v tabulce 7, ale i v tabulce 8. Vzhledem k tomu, že je z tabulky jasně patrná podobnost dat a podmínky uvedené výše platí i v tomto případě, lze již na tomto místě prohlá-


50

sit tento model za správně ekonomicky i statisticky specifikovaný s odpovídající vypovídající hodnostou. Oba modely se však liší v rozložení jejich dat, neboť tento model splňuje oba klasické požadavky regresního modelu – chybový člen má konstantní rozptyl a zároveň i normální rozdělení. Tento rozdíl je opět jasně vidět i v grafickém vyjádření, které zachycuje příloha D. Níže je uveden obrázek 12 zachycující závislost hospodářského růstu vyjádřeného pomocí HDP na obyvatele na ekonomické svobodě zastoupení indexem ekonomické svobody The Fraser Institute. Závislost HDP na obyvatele na Inedexu ekonomické svobody HF (2010) 60000 státy Y = -4,27e+004 + 1,01e+004X 55000

50000


45000

40000

35000

30000

25000

20000

15000 6,6

6,8

7

7,2

7,4

7,6

7,8

8

8,2

Index ekonomické svobody FI

Obr. 9

Model závislosti hospodářského růstu na ekonomické svobodě (index FI)

8,4

Zdrojová data pro ekonometrický model HF

51

B Zdrojová data pro ekonometrický model HF Následující tabulka 9 zachycuje zdrojová data pro ekonometrický model regresní analýzy v kapitole 5.1. Tab. 7

Zdrojová data pro ekonometrický model s indexem ekonomické svobody HF

Státy Belgie Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Irsko Island Itálie Izrael Maďarsko Německo Nizozemí Norsko Polsko Portugalsko Rakousko Slovensko Slovinsko Španělsko Švédsko Švýcarsko Velká Británie

Index ekonomické svobody HF (2013) 69,2 70,9 76,1 75,3 74,0 75,7 72,1 60,6 66,9 67,3 72,8 73,5 70,5 66,0 63,1 71,8 68,7 61,7 68,0 72,9 81,0 74,8

HDP na obyvatele [$] (2012) 39 254,67 26 434,81 41 391,51 23 019,19 38 240,86 42 648,99 37 465,49 32 539,81 29 951,91 21 593,55 40 375,72 42 978,97 62 949,72 21 908,38 25 149,77 43 214,92 24 914,19 26 820,38 32 167,46 42 135,14 52 521,56 35 809,73


Zdrojová data pro model FI

52

C Zdrojová data pro model FI Uvedená tabulka 10 prezentuje data použitá ve srovnávacím ekonometrickém modelu regresní analýzy s využitím dat organizace The Fraser Institute. Tab. 8

Zdrojová data pro ekonometrický model s indexem ekonomické svobody FI

Státy Austrálie Belgie Česká republika Dánsko Estonsko Finsko Francie Chile Irsko Island Itálie Izrael Japonsko Kanada Maďarsko Mexiko Německo Nevý Zéland Nizozemí Norsko Polsko Portugalsko Rakousko Řecko Slovensko Slovinsko Spojené státy americké Španělsko Švédsko Švýcarsko Turecko Velká Británie

Index ekonomické svobody FI (2010) 7,97 7,35 7,16 7,71 7,74 7,88 7,32 7,84 7,75 7,06 6,77 7,24 7,64 7,97 7,08 6,66 7,52 8,36 7,40 7,57 7,31 7,14 7,56 6,78 7,45 6,63 7,29 7,43 7,53 8,24 6,92 7,75

HDP na obyvatele [$] (2010) 41 783,10 37 877,79 25 306,04 40 600,19 20 093,39 36 029,40 34 394,74 18 561,41 40 244,73 35 495,30 32 084,85 27 084,62 33 512,14 39 075,20 20 625,07 15 822,12 37 660,77 29 724,01 41 681,56 57 454,48 19 862,31 25 547,25 40 410,97 27 539,01 23 193,44 26 649,07 46 548,13 31 573,44 39 249,10 48 962,04 15 775,42 35 298,87

Zdroj: The Fraser Institute (2013), OECD (2013). Vlastní zpracování.


53

D Chí-kvadrát test dobré shody Následující obrázky 13 a 14 názorně zobrazují grafické rozdělení chybového členu podle Chí-kvadrátu testu dobré shody. První z nich zachycuje toto rozdělení při použití indexu The Heritage Foundation, ve kterém normální rozdělení nebylo prokázáno, a druhý naopak demonstruje normální rozdělení chybového členu v modelu s indexem ekonomické svobody The Fraser Institute. 0,00006 Rozdělení chybového členu N(-1,4883e-012 9071)

Testovací statistika pro normalitu: Chí-kvadrát(2) = 11,366 [0,0034]

0,00005

Hustota

0,00004

0,00003

0,00002

0,00001

0,00000 -30000

-20000

-10000

0 Rozdělení chybového členu

Obr. 10

Chí-kvadrát test dobré shody (HF)

10000

20000

30000


54

0,00005 Rozdělení chybového členu N(-2,2737e-013 9167,1)

Testovací statistika pro normalitu: Chí-kvadrát(2) = 1,421 [0,4914] 0,00005

0,00004

0,00004

Hustota

0,00003

0,00003

0,00002

0,00002

0,00001

0,00001

0,00000 -30000

-20000

-10000

0

10000

Rozdělení chybového členu FI

Obr. 11

Chí-kvadrát test dobré shody (FI, normální rozdělení)

20000

30000

Ekonomická svoboda a hospodářský růst

Recommend Documents