Èíslo 37 ze dne Obsah. Škola je tady, prázdniny fuè, pojïme si tedy spolu alespoò trochu zavzpomínat

Šprdzpravodaj Sdružení dìtí a mládeže pro volný èas, pøírodu a recesi Pozvánka na Drakyádu Vzdìlávací akce pro vedoucí Nìco málo o táboøe 1. Fotografická expedice Jeseník Jak jsme byli v jeskyních

Interní nepravidelník sdružení Vychází jednou za uherský mìsíc Èíslo 37 ze dne 9. 9. 1999

Obsah

Zprávy z tábora ze 2. oddílu Zprávy z tábora ze 3. oddílu Vtipy pro dobrou náladu Krátké zprávy Co øekli slavní

Škola je tady, prázdniny fuè, pojïme si tedy spolu alespoò trochu zavzpomínat.

Vydává a tiskne Sdružení dìtí a mládeže pro volný èas, pøírodu a recesi Duha Studánka, Bartoòova 1489, 547 01 Náchod Urèeno výhradnì èlenùm a pøátelùm sdružení. Náklad 60 výtiskù Tento Šprdzpravodaj pøipravili Jitka, Rolf a Karel.

Pozvánka na tradièní víkendovou akci Drakyáda 99 - Studánka u Vernéøovic

Místo konání: Táborová základna Studánka u Vernéøovic Termín: Od pátku 24. záøí do nedìle 26. záøí 1999 Sraz: Jako obvykle na vlakovém nádraží v Náchodì u stánku se zeleninou a potravinami v pátek v 16:00 hod Odjezd: Vlakem, smìr Bohdašín v 16:33 Pøíjezd: V nedìli vlakem v 16:26 do Náchoda Program: Pouštìní drakù, divoké hry v divoké pøírodì, nìjaký netradièní sportík, vaøení v Setonovì hrnci, tradièní pøekvapení, nìjaká drobná prácièka a hlavnì spousta legrace. Cena: 230,- Kè pro èleny Duhy Studánka, 270,-Kè pro neèleny. V cenì je zahrnuto vše co s akcí souvisí, tj. jízdné, strava, ubytování, náklady na program. Penízky vezmìte na nádraží a radìji pøesnì. Co s sebou: Spacák, teplé obleèení do sychravého podzimu, baterku, jedny náhradní boty (radìji starší), pøezùvky, teplejší vìci na spaní, svetr a tepláky navíc, zápisník, tužku, táborníèek (kdo má). Každý si pøipraví nìjaké zajímavé vyprávìní zážitkù z prázdnin pro podzimní èernou hodinu. Pøihlášení: Pøihlášku ze str. 15 vyplòte a odešlete na adresu Duhy Studánka, Bezruèova 345, 547 01 Náchod nejpozdìji do úterý 21. záøí. Pøihlásit se mùžete také telefonicky na èísle 0441/422301 nebo 0603/728817, pak je však nutné vzít vyplnìnou pøihlášku s sebou k vlaku. Telefonicky se mùžete pøihlašovat až do støedy veèer. Podrobnosti: Pokud nìjaké chcete vìdìt, se dozvíte na uvedeném telefonu.

Brannì - vzdìlávací akce pro vedoucí

Tentokrát s podtitulem: NIKDO NEVÍ KAM SE JEDE Jelikož se nám blíží konec roku (pomalu ale jistì) je tu další akce pro vedoucí zamìøená na procvièení fyzické kondice, osvìžení základù práce s mládeží z oblasti psychologie, pedagogiky, zdravotnictví a hygieny. Na programu bude též provìøení tábornických znalostí vyššího stupnì (orientace v neznámém terénu, odhad vzdálenosti, pohyb v noèním terénu), øešení simulované krizové situace. Sraz je u Rolfa doma, kde si necháte všechny vìci, které Vám budou odvezeny na místo konání vozem. Od Rolfa se vydáte na kolách podle individuálních pokynù pro skupinky. Snad se podaøí vás všechny sehnat telefonem. Pøihlásit se mùžete u Rolfa na telefonu 0441/422301, termín se dojasní èasem...

Nìco málo o táboøe

Nevím, jak je to možné, ale léto uteklo døíve než jsme se z nìj zaèali radovat. Možná to je taky poèasím. S létem taky utekl tábor. Všichni jsme se snažili objednat hezké poèasí a taky nám to vyšlo. Za celý tábor nepršelo. Sice nìkdy bylo vedro, že se nedalo skoro chodit a všichni byli líní jako (teï nevím, co mám napsat, abych nìkoho neurazila, radši nebudu psát nic). Ale to se dalo vyøešit. Jakmile jsme pøijeli, nastal pøedpokládaný všeobecný zmatek. Dìti se zaèaly seznamovat nìjak rychle a my jsme je nestaèili nahánìt ke svým oddílùm. Nejednou se nám stalo, že jsme dìti zahnali úplnì k jinému oddílu, než patøily. Naštìstí si dìti své vedoucí pamatovaly a k jinému oddílu se zahnat nedaly. Po pár dnech si i vedoucí zaèali pamatovat svoje dìti a zmatek ustal. Nejhorší na táboøe byla noc, hlavnì ta první, na ostatní jsme se pak už pøipravili. Divila jsem se, když jsme se ráno probouzeli skoro zasypáni snìhem nebo jinovatkou. Další noc už to bylo lepší. Dobøe jsme se na ni pøipravili. Kdo mìl s sebou èepice, rukavice, oteplováky a zimní bundu byl za vodou. Ti, co tyhle potøebné vìci na letní tábor nemìli (což byli všichni) dostali celtu, která docela dobøe izolovala teplo. Nejvíc mì ale udivil zájem o softbal. Pro dìti to byla nejvìtší odmìna. Myslela jsem si, že je to po pár dnech omrzí, ale spletla jsem se. Skoro každý den se hrál. U starších dìtí - to bych pochopila. Ale po softbalu šílely úplnì malé dìti. Já prostì dodnes nechápu, jak se nìkdo mùže trefit klackem (softbalovou pálkou) do balónku. Neøíkám, že jsem se nikdy netrefila, ale vždycky to byla náhoda. Úplnì nejpøekvapenìjší, jsem ale byla z dìtí z prvního oddílu. Ti se normálnì skoro bez problému do balónku trefovaly. Softbal se vìtšinou hrál až do úplné tmy. My jsme si vždycky naivnì mysleli, že to dìti utahá a pak pùjdou v klidu spát. Spletli jsme se. Jediní, kdo byli utahaní a unavení jsme byli my, vedoucí a instruktoøi. Tak tak jsme se veèer doplazili na poradu a pak do stanù spát. Taky jsme párkrát byli na koupališti v Teplicích. Místní obyvatelé z nás mìli radost. Pøišli jsme, vybrali jsme si místo, utáboøili jsme se a zaèali jsme pomalu vytlaèovat ostatní lidi. Samozøejmì, že nechtìnì. Ještì, že tam byli rozumní lidé, kteøí nám ani nenadávali, když na nì rozdovádìnì dítì šláplo nebo omylem hodilo plnou èepici vody. Vzali si deku a posunuli se na druhý konec bazénu. Jedeno z nejrozdovádìnìjších dìtí byl Rolf (hlavní vedoucí tábora). Najednou hodil na cizí a neznámou sleènu, která se slunila na dece, hrocha napuštìného vodou. Rolf je naštìstí dost výøeèný a sleènu ukecal, aby se nezlobila. Bylo tìžké dostat dìti z bazénu, ale vždycky se nám to povedlo. Byli jsme v tomto ohledu neoblomní a tvrzení dítìte, které bylo napùl modré s fialovou drkotající pusou, že mu opravdu není zima a že takhle vypadá normálnì, nebylo úèinné. Bìhem ètvrt hodinky dìti uschly a zase chtìly do bazénu, kde spoleènì topily vedoucí. No nebylo koupání nádhera? Ještì musím upozornit na kuchyò, která to taky s námi nemìla jedno-

duché. Nevím, jak je to možné, strašnì jsme se rozežrali. Nìkdy jsem mìla strach, že nám dìti snìdí i kuchaøky. Ale kuchaøky byly ve støehu a nedaly se. Vaøily opravdu skvìle, nejednou na nì i na nìkteré vedoucí nezbylo. Tábor se nám vydaøil bez problémù a prùšvihù. Sami jsem se divili, že probìhl tak hladce a všichni už se tìšíme na další, nebo alespoò na víkendové akce, kterých nebude málo. Jitka

1. Fotografická expedice Jeseník

Ètyøi vedoucí Duhy Studánka (Rolf, Jiøinka, Strýèek a Karel) podnikli víkendový výjezd do jeskyní v okolí Jeseníku. Cílem tentokrát nebylo „podívat se do jeskyní“, ale vyzkoušet si a nauèit se provádìt fotodokumentaci v podzemí. O tom, že fotografování v  podzemí není žádná legrace svìdèí to, že jsme díky množství potøebného materiálu museli cestovat za pomocí dvou aut místo jednoho. Všechen tento materiál jsme také nosili s sebou v podzemí. Nìkterým èlenùm týmu již lezl pomalu na nervy. Nejhùøe byl na tom Strýèek, který nosil celou dobu nejt잚í z olovìných akumulátorù, které jsme mìli s sebou. V Jeseníku se k nám pøidal ještì Karel (kterého známe jako Maøíka) z ostravské Duhy a ostravských jeskyòáøù. I on mìl s sebou dostatek materiálu, takže nᚠcelkový vzhled rozhodnì nekazil. O  tom, jak se s tímto materiálem postupuje v úzkých plazivkách a nad propastmi bude asi psát Rolf. Proto se soustøedím pouze na programovou náplò naší expedice. Když jsem dojel v nedìli v noci domù a rodièe se mì ptali: „Jaké tam bylo poèasí?“, musel jsem odpovìdìt, že nevím. Strávili jsme v podzemí více èasu než na povrchu. Prùmìrná doba každého z pobytù byla 8,5 hodiny. Celkem jsme vlezli pod zem ètyøikrát. Jak jsem již uvedl, cílem bylo nauèit se fotografovat v podzemí. Není to jednoduché. Sintrová výzdoba v jeskyni Rasovna. Problémy jsou témìø se vším: s osvìtlením tak, aby byly snímky plastické (tím je témìø vylouèeno použití fotografického blesku), s  nasvícením velkých prostor, barevnou korekcí použitých svìtel. Když už je toto zvládnuto, zjistí se, že není kam postavit stativ s  fotoaparátem, protože ho skuteènì

Detail tvoøícího se stalaktitu s kapkou vody.

není kam postavit, nebo pøed objektem není dostatek místa. Èas poøízení jedné fotografie se podle informací Rolfa pohyboval okolo jedné hodiny. Funkce všech pìti èlenù týmu byly pøedem urèené a díky spoleèné koordinované spolupráci se dostavily i  výsledky. Fotografovali jsme jak velké prostory a vìtší sintrové útvary, tak i malé detaily jeskynní výzdoby. Zajímavou technikou, kterou jsme zkoušeli, bylo fotografování fotoluminiscence (pøesnìji fotofosforescence) stalaktitù. Stalaktity, které jsou èistì bílé, bez dalších pøímìsí, totiž dokáží viditelnì svítit, když se na nì posvítí ultrafialovým neviditelným záøením.

Tomuto jevu se øíká fotoluminiscence. Další vlastností tìchto èistých krápníkù je, že po skonèení jejich osvìtlování ultrafialovým svìtlem nepøestanou svítit ihned, ale slabé žlutozelené svìtlo jakoby dohasíná ještì nìkolik sekund (fosforescence). A  právì v tomto „dohasínajícím“ svìtle jsme    nìkteré krápníky fotografovali. Jako zdroj ultrafialového svìtla jsme používali normální, ale výkonný fotografický blesk. Kromì toho, že jeho záblesk je ve viditelném svìtle, obsahuje také záøení neviditelné. Toto neviditelné záøení, které je více energetické a má kratší vlnové délky než svìtlo viditelné, se je právì ono ultrafialové záøení (UV), které umí vybudit fotoluminiscenci i fotofosforescenci. Poøízení snímkù stalaktitù ve vybuzeném fotofluorescenèním svìtle trvalo asi nejdelší dobu. Záøení je totiž velmi slabé, okem je pozorovatelné asi dvì sekundy po osvìtlení stalaktitu ultrafialovým záøením. Aby bylo vùbec na fotografii nìco vidìt, používali jsme velice citlivý film, objektiv s velkou svìtelností a hlavnì mnohoStalaktity osvìtlené karbidovou lampou a jejich fosforescence.

násobnou expozici (osvit) stejného políèka filmu. Fotoaparát byl umístìn na stativu pøed krápníky tak, aby se mezi jednotlivými expozicemi na stejné políèko filmu neposunul a nedošlo k rozmazání snímku. Postup fotografování byl takový, že se nastavila napøíklad sedmnáctinásobná expozice jednoho snímku a doba expozice osm sekund. Poté jsme vždy osvítili krápníky bleskem a pomocí elektronické spouštì ihned po záblesku spustili nastavenou osmisekundovou expozici. A to celé sedmnáctkrát. Pøíklad fotografie fosforeskujících stalaktitù je na obr. 3 b). Jejich skuteèný vzhled je na obr. 3 a). Bìhem naší expedice jsme se nauèili mnoho nového o fotografování v podzemí. Kromì toho jsme však i plánovali naše další spoleèné akce. Máme v plánu se speleologií pokraèovat i v budoucnu a proto jsme vìnovali tolik èasu právì technikám speleoalpinismu a speleofotografii. Máme možnost uspoøádat exkurze do zajímavých jeskyní po celé ÈR i  v  zahranièí. Záleží jen na vás, jestli budete mít o speleologii zájem i nadále. Karel

Jak jsme byli v jeskyních

Jak Karel již naznaèil ve svém èlánku o podzemním focení, pokusím se Vám nyní popsat, jak probíhalo lezení v jeskyních, které jsme jeli prozkoumat. Byla to akce jen pro vedoucí, protože byla celkovì nároènìjší. Hned po pøíjezdu jsme na sebe navlékli jeskyòáøské obleèky a vydali se k jeskyni Raušárka, kde jsme byli pøed prázdninami s nìkterými z vás. Druhý den po snídaòoobìdì jsme vyrazili k jeskyni Rasovna, což byl hlavní cíl naší výpravy. Do jeskynì nás lezlo celkem pìt, což byl ideální poèet. Každý jsme s sebou mìli batoh. Batohy byly plné nejrùznìjších dùležitých vìcí. To máte: velké reflektory, menší reflektory, žárovky, náhradní žárovky, kabely, svorky, velký akumulátor, malý akumulátor, nejmenší akumulátor, baterky, baterie, žárovièky, lano, provázky, svaèinu, sušenky, koko, kapesníky, foáky, blesky, filtry, objektivy, filmy já nevím co všechno ještì. Vìtšinou jsme se protahovali rùznými skulinami v tomto poøadí: Maøík, Rolf, Strýèek, Jirka a Karel. Maøík šel první, protože se v tìch jeskyních vyzná jako doma, Karel poslední, protože z nás má asi nejvíce zkušeností s jeskynìmi a tak to jistil zezadu. Pokud to šlo, nesl nebo spíš vlekl každý jeden batoh. Vìtšinou jsme však museli batohy „stìhovat“, protože bylo hodnì míst, kudy se èlovìk protáhl jen tak tak. Bylo slyšet jen takové: Posílám batoh... né, poèkej, musím se tu nìjak srovnat... už ho mùžu poslat?... jó, ale opatrnì, jsou tam svìtla... kde to vázne... poèkej, tady se zadrhnul popruh... mùžeš... posílám další... jó, ale opatrnì je v nìm foák...

ten šel dobøe, pošli další... nemùžu, pøivazuju tady provaz... tak poèkej, já to poponesu dál... honem, tahej nebo mi to spadne... vydrž... to je òáký tìžký... doufám, že to byl poslední... né, ještì dva... to mi neøíkej, tady to není kam dát... vlezu za tebou, abychom to porovnali... to bychom museli nejdøíve porovnat sebe... mám skulinu, kam se to vejde, pošli další... mùžeš táhnout, ale opatrnì, je v tom akumulátorek... ty‘s tam dal i òáký šutry, to není možný... A tak nìjak to probíhalo celou dobu. Když jsme se koneènì doplazili ke krásným krápníèkùm, zaèalo vybalování techniky a zkoušení nasvìtlování, tu zleva, tu zprava nebo zespodu, pak nastavit stativ a foák. Každá fotka nám opravdu zabrala tak hodinu štelování svìtel a stativu. Když jsme fotili krápníèky ve tmì, jen osvìtlené bleskem, tak to bylo ještì delší, protože se to dìlalo sedmkrát až sedmnáctkrát za sebou na jedno políèko filmu. Pak se Karel ptal Maøíka: „kde jsi mìl pravou ruku, když jsme to fotili.“ Maøík se ho ptal proè ho to zajímá. Karel se nenechal odbýt a naøídil mu, aby si lehnul pøesnì tak jako pøi focení. „No jo. Fotíme znova, ty jsi mìl totiž ruku na snímku, to by vypadalo hroznì.“ No a celá procedùra se konala znovu. Všichni jsme z toho byli doslova odvázaní a nezbylo, než další hodinku mrznout. Když jsme se koneènì vydali na další cestu do nitra jeskynì, šlo to ztuha. Strýèek se neprotáhl vùbec a když se i Karel opodál zasekl v takové divné šikmé poloze, pøemýšleli jsme, že se dáme na zpáteèní cestu. Jenom Maøíka, zkušeného jeskyòáøe, ta skulinka nezaskoèila a chtìl pokraèovat dál. Když se ho Karel ptal, jestli je za tou šikmou štìrbinou nìjaký vìtší prostor, Maøík øíkal, že ne a že je to až na konec jeskynì poøád takhle úzké. Karel povídal nìco o tom, že to nemá zapotøebí a jen tak tak se vyškrábal ven. Cesta zpìt byla celkem v pohodì (v mezích jeskynì, samozøejmì), do chvíle než jsme se vrátili k myší díøe, kterou jsme lezli i dovnitø. Myší díra - to je taková dlouhá úzká skulinka, kam se èlovìk vejde jen když má ruce hodnì natažené nad hlavu. Prostor kolem tìla není vìtší než pìt až deset centimetrù. Karel se nahoru plazil jako první a dle mé rady nasadil styl leháro, neboli sun strmý zadní. Po nìkolika minutách se dostal tak o deset centimetrù výš a musel si odpoènout (stejnì tak jako jsme museli všichni), aby uvolnil všechny svaly v tìle a mohl pokraèovat dál. Šlo to pomalu, ale šlo to. Když vylezl, šel na øadu Strýèek. Nebudu popisovat co všechno øíkal nebo prožíval, nebo to byly perné chvíle pro nás pro všechny a hlavnì by mì pak vykostil za to, že ho pomlouvám. Strýèek je zkrátka chlap jako hora a bylo to podobné, jako kdybyste chtìli ukecat velkou žížalu, aby prolezla brèkem a ještì do kopce. Potíž

byla v tom, že se nebylo o co opøít. Žádný výstupek ani hrb. Stoupal tedy Maøíkovi na ramena i na hlavu. Po ètyøiceti minutách strachu, že tam zùstane, se nakonec podaøilo, že Strýèek nezešílel a vylezl sedøený a potrhaný ven. Pak jsme se s Jirkou lehce pohádali, kdo z nás poleze další, ale Jirka nakonec neodolal síle mých argumentù a tak jsem lezl já. Mì to šlo ze zaèátku, kde nebyly stupy, špatnì, jako všem. Ale pak jsem to vzal stylem píïalka a dál to byla zívaèka. Když jsem byl skoro nahoøe, kápla mi na rameno kapka vody z krápníku. Chtìl jsem poèkat, až kápne další, že bych se trošku napil. Karel mì nakonec ukecal, abych lezl dál. Tvrdil, že další kapka se na krápníku vytvoøí tak za týden. Pak lezl Jirka a zase jsme posílali batohy. Maøík je dole pøivazoval, Jirka tahal a posílal pøes Karla a Strýèka ke mì, abych je zase nìjak natìsnal do skulin. K východu z jeskynì to už byla jenom jeskyòáøská procházka. Když jsme vylezli na povrch, byla už zase tma, takže jsme se rychle svlékli z mokrých a zabahnìných oblekù a jeli k chatì, kde jsme bydleli. Po veèeøi jsme zaèali povídat o tom co budeme dìlat zítra, jak se nám líbilo v jeskyni a tak. Jen mezi øeèí Maøík pronesl, že myší díra je jeden ze tøech možných východù z jeskynì a zrovna ten nejobtížnìjší. Když jsme to slyšeli, nastalo ticho. Èekali jsme, co øekne Strýèek, ale ten mlèel a jen se blbì usmíval. Když jsme se ho ptali co je a jestli by tam ještì nìkdy vlezl, øekl že ano, ale do myší díry prý nikdy. V nedìli jsme šli do té samé jeskynì ještì jednou, ovšem úplnì jinou cestou, takže jsme se dostali na úplné dno. Maøík øíkal, že dno je 65 metrù pod zemí, což není málo. Je to zhruba jako 24 patrový mrakodrap, ovšem pod zemí. A abychom završili celý prùzkum jeskyní v katastru obcí Lipová a Žulová, šli jsme ještì do Jeskyní na Pomezí, které jsou otevøeny pro veøejnost a chodí se tam s prùvodcem, který toho spousty navykládá. Nejen naším prùvodcem byla sleèna Nadìžda Babinská. Po nìkolika minutách našich pøipomínek k výkladu poznala, že trochu dìláme do jeskyní a pak nám vykládala zajímavé vìci, které normálnì návštìvníkù neøíká. Napøíklad, že tam ve stropì je skulina, která vede na povrch. Z toho jsme rázem usoudili, že bychom tam mohli jít pøíštì zadarmo, což se zase nelíbilo sleènì Babinské. Pak øíkala, že tamten krápník pøipomíná Eskymáka s opièkou na lodi. Pøedseda naopak tvrdil, že to není žádná opièka s tím Eskymákem, ale papoušek, èímž sleènu Babinskou tak naštval, že zhasla v celé jeskyni, nebo vìdìla, že s sebou nemáme baterky. Nakonec jsme se rozlouèili, vyfotili a jeli domù. Jeli jsme stejnì jako sem, pøes Polsko, protože je to mnohem kratší, než když se jede po Èechách. Na hranicích už celníci vìdìli, že pojedeme v nedìli zpátky a tak pøesvìdèili polské kolegy, aby nás nekontrolovali, protože to stejnì nemá cenu. To, že jsme byli v jeskyních, snadno poznali podle plného auta špinavých vìcí a helem. Jen se nás ptali proè máme na oknì helmy tøi, když jsme v autì jen dva. Moc nám nechtìli vìøit, že jedna helma je náhradní, ale nakonec to prošlo. Myslím, že bych mohl o této akci psát ještì dlouho, ale radìji si nìco nechám na vyprávìní na nìjakou víkendovku. Byla to velmi nároèná akce,

ale velmi podaøená a všem se nám líbila. Až zase nìkdy polezeme do jeskyní i s dìtmi, musíme ale zvolit nìjakou jednodušší cestu, protože pøece jen trénujeme jeskyòaøení málo. Snad se nám to všem podaøí napravit. Rolf

Zprávy z tábora ze 2. oddílu

První týden o víkendu, což bylo 30. 7. až 1. 8., jsme se jako poslední vydali na harc. Pøed námi byla daleká cesta, ale nemuseli jsme se obávat, jelikož jsme s sebou mìli hodnì zásob jídla. Nejdøíve jsme zdolali obøí krpál. Rolf nám samozøejmì slíbil, že to bude poslední kopec, ale o tom jsme si mohli nechat jenom zdát, protože známe Rolfa... Za chvíli jsme šlapali další. Po každých 10 minutách jsme zastavovali. Cestou jsme slupli pár šáteèkù, které nám velmi chutnaly. Po výborném obèerstvení jsme vzali batohy na záda a vyrazili smìrem na Hvìzdu. Když jsme dorazili na hvìzdu, snìdli jsme zásoby chlebù. Odebrali jsme se na louku, kde jsme mìli spát. Mìli jsme krásný výhled na krajinu a krásnì nám svítily hvìzdy, takže se perfektnì usínalo. Pøedtím jsme si opekli k veèeøi buøty na cizím ohništi, které bylo opodál. Ráno jsme se vzbudili, nasnídali a šli dál. Na rozcestí na nás èekal nᚠzdravotník Ondøej s naší instruktorkou Bárou. Ondøej nám øekl, že vyrazíme k supímu hnízdu a tam vylezeme nìjakou skálu. Úplnì všichni zdolali vrchol. Pak jsme se vydali smìrem na Slavný a cestou jsme snìdli mnoho borùvek. Dorazili jsme nad Slavný a tam už nás èekal Karel, se kterým jsme šli do jeskynì. Prolézali jsme tam vodou a bahnem. Byli jsme celí špinaví. Když jsme vylezli, rozdìlali jsme si oheò na polní cestì a ukuchtili výteènou veèeøi. Pomalu se stmívalo a odebrali jsme se ke spánku. Spali jsme na místì, kde chodili turisti od samého rána, takže jsme museli o pùl šesté ráno vstávat a vydat se na cestu zpátky do tábora. Cesta byla dlouhá, ale pøesto jsme dorazili do tábora jako první. Harc se všem líbil. Chtìli bychom podìkovat všem vedoucím za obìtavost a veselou náladu. Napsaly: Mirka Frelichová a Lenka Paleèková

Zprávy z tábora ze 3. oddílu

Nᚠoddíl se skládal z 10 výtržníkù a dvou prdlých vedoucích. Nìkteøí jedinci z našeho oddílu vynikali. Ten, kdo s námi žil aspoò tìch 14 dní, to jistì pochopí. Hned první den nás Rolf velice potìšil zprávou, že pùjdeme hledat strachy. Nᚠtøetí oddíl, jelikož byl nejstarší, vycházel, když už byla èernoèerná tma. Ikdyž jsme strachy mìli daleko, tak si každý svùj strach našel a v táboøe spálil. Hlídky byly docela dobrý, hlavnì ta, kterou jsme hlídali s Lubošem za první oddíl. Luboš nám zpøíjemnil hlídání tím, že nám zazpíval lidovou píseò, která byla tak slušná, že jsme se až divily. Byla to píseò o Anèe, ale né o té naší. Tøetí den se tábor rozbìhl už úplnì naplno. Odpoledne nás Luboš a Increment uèili házet a chytat míèek a natáèet boky pøi odpalu. Softbal se hrál skoro každý den, protože to byla naše nejoblíbenìjší hra. Mockrát dìkujeme našim kuchaøkám Ivanì a Zuzce za výborné jídlo. Všichni vedoucí byli bezva a pøipravili nám záživný, ale i dobrodružný program na každý den. Mockrát dìkujme Vaše staré rakety Bára a Anèa

Fotka z táboráku. Zrovna tam jsou Anèa s Barèou.

Vtipy pro dobrou náladu

Maminka: „Tak co, Pepíèku, byl jsi se podívat u pana øezníka, jestli má telecí nožièky?“ Pepíèek: „Byl.“ Maminka: „No a má je?“ Pepíèek: „Já nevím, on si nechtìl sundat kalhoty.“

Pepíèek: „Tati, nìkdo chce asi s tebou mluvit telefonem.“ Tatínek: „Jak si na to pøišel?“ Pepíèek: „Teï zazvonil, já jsem ho vzal a ze sluchátka se ozvalo, seš to ty, vole?“ Babièka pøišla od kadeøníka, toužila po pochvale, takže se obrátila na svého malého vnouèka s dotazem: „Frantíku, že už nevypadám jako babièka?“ „Ne, teï vypadᚠjako dìdeèek.“

Uèitel chemie vysvìtloval nový pojem: „Sublimací nazýváme pøemìnu látky pevné pøímo na látku skupenství plynného, to znamená pøemìnu tuhé látky na plyn. Mohl by mi nìkdo uvést nìjaký konkrétní pøípad?“ Pøihlásil se žák Koutný. „Pøed chvílí sublimoval Velinský.“ „Jakého rodu je prase, Lukáši?“ „Prase je rodu ...“ „Pomùžu ti. Øíká se ten prase, ta prase nebo to prase?“ „Øíká se ty prase, pane uèiteli.“

„Horálku, co je to bajka?“ „Toje ... tøeba když se spolu baví kùò a osel jako my dva, pane uèiteli.“

Uèitelka vešla do tøídy a pravila: „Dnes jsem tu za kolegyni Tùmovou. Je u lékaøe. Bolí ji uši a špatnì slyší.“ Karel Vodrážka prohlásil ze zadní lavice: „Kdyby ještì blbì vidìla, tak by pak byla doopravdy ideální uèitelka.“

Ve škole: „Otevøte okno, a necítím pach vašich leností a neschopností tlejících a rozkládajících se mozkù.“

Stalo se na Ostravsku. Hanka byla drzá, odmlouvala. Uèitelka napsala poznámku „Je hubatá!“ a chtìla, aby ji tatínek doma podepsal. Druhý den kontrolovala podpis otce a strnula. Dostala šok. Pod poznámkou „je hubatᓠbylo totiž tìžkou havíøskou rukou pøipsáno: „To má po mámì, ztøískal jsem je vobì.“

Další poznámky Bez dovolení padá ze židle. Jezdí po zábradlí nepøimìøenou rychlostí. Vyndala pøi hodinì tìlocviku bez vyzvání kozu a celá tøída pøes ni skákala. Pøidrátoval spolužáka k židli, èímž mu znemožnil jakýkoliv pohyb. Rozbil sklenìné okno. Snìdl spolužákovi matku od kružítka. Vᚠsyn hodil mokrou houbu po uèitelce, která pak udìlala loužièku.

Dan si udìlal pohodlí. Sedìl na židli a nohy mìl v oknì. Byl pøistižen a „vyfasoval“ poznámku: „Mìl nohy mimo školní budovu.“

Perlièky: Babièka umí vyprávìt tak krásné pohádky, že u nich sama usne. Samièkám vèel øíkáme trubice. Podstatné jméno rodu ženského je vysavaèka. Neví se, zda Homér vùbec žil, ale ví se jistì, že byl slepý. Psí víno je divoké, proto se pøivazuje k plotu. Páteø je dlouhá ohebná kost, na jejímž konci sedí hlava a na druhém sedíme my. A nakonec jeden kreslený ...

Krátké zprávy

Novì se nám tu objevila i rubrièka krátkých zpráv. Budou to jen takové zajímavé, ale strohé informace o tom co se dìje v rámci našeho sdružení. Ema mele maso. (Ema je naše kamarádka)

Strýèek fušuje do módy. Tvrdí, že pøíští rok budou módní barvy modrá s èervenou. Nelenil a v duchu tohoto trendu nabarvil i sekyry, které po táboøe opravoval.

Máma má mísu. (Karlova, Rolfova, Jitèina i Strýèkova a ...)

Císaøské relikvie byly po ètyøech letech koneènì uloženy v archívu. Zùstanou tam ještì nìkolik let odpoèívat, než je opìt navlékne další následník císaøského trùnu. Karel s Incrementem pojednou pøíští týden do èeského krasu na prùzkum. Bude to prùzkum jeskyní, do kterých bychom mìli lézt na další v poøadí tøetí jeskyòáøské víkendovce. Další výprava na Slovensko probìhne 17. - 19. záøí pøi pøíležitosti svatby naší kamarádky Dažïa. Nìkdo si ji bude urèitì pamatovat z prvního zahranièního tábora DS v Irsku v roce 1996. Výprava je zatím ve složení: Jitka, Zdena Mikovcová, Rolf a Magda (auto). Znamená to, že máme jedno až dvì místa stále volná, proto neváhej a volej Zdenì na tel 0441/426043.

Nìkolik hezkých ztrát a nálezù zbylo z tábora. Jedná se konkrétnì fialovou termobundu a zelenou mikinu s barevnými pruhy. Dále pak velký ešus. Pinïa má stále svùj pìkný batùžek u Rolfa doma. Batohu se samozøejmì nic nestane, ale za zbytek sušenek Disko neruèí. Buï se do nich dají zvíøátka nebo návštìva nebo Rolf. Nejpravdìpodobnìjší je, že sušenky znièí návštìva, nebo k Rolfovi se èasto stavuje: Increment, Jitka, Karel, Tomᚠa tak... (VZKAZ POUZE PRO PINÏU: pokusim se batoh vzit s sebou. stop. pojedes? stop. rolf. stop.)

Tuènou odmìnu, v podobì veliké slaïouèké tyèinky se skvìlými velkými lískovými oøíšky Deli Super, za pøíspìvky do Šprdzpravodaje tentokrát dostane: Bára a Lenka Paleèkovi, Mirka Frelichová, Anièka Rolhulánová, Karel Roubík a dvojitou odmìnu dostane jako vždy ...

Co øekli slavní

„Nikdy proti proudu.“ - Ampér „Øíkám holou pravdu.“ - Inspektor Kojak „Neštìstí nechodí nikdy samo.“ - Marx a Engels „Hrajte z voleje.“ - Shell „Když se dva perou, tøetí se smìje.“ - Procter a Gamble „Lepší vrabec v hrsti, než holub na støese.“ - Alfred Hitchcock „Nemá to jiskru.“ - Diesel „Už jsem v obraze.“ - Mona Lisa „Nenechat se vytoèit.“ - Bell „Pøijali nás chladnì.“ - Amundsen „Všechno brát s rezervou.“ - Barum „Nebudu se s tím párat.“ - Jack Rozparovaè „Mít v kalhotách.“ - Krteèek „Tì pic.“ - Puškin „Není malých rolí.“ - Harmasan „Kam èert nemùže, nastrèí ženskou.“ - Valentyna Tìreškovová „Nestavte se mi na odpor.“ - Ohm „Musíme to udržet pod poklièkou.“ - Denis Papin „Sedm je šastné èíslo.“ - Krkavci „Království za konì.“ - Karpov „Jsem to ale èíslo.“ - Ludolf „Jsem z toho na vìtvi.“ - Tarzan „Nemám páru.“ - James Watt „Nedá se svítit.“ - Køižík „Kostky jsou vrženy.“ - Rubik „Lidé, bdìte.“ - Šípková Rùženka „To je tvrdý oøíšek.“ - Popelka „Nemá to cenu.“ - Nobel „Lže jako když tiskne.“ - Guttenberg „My v tom prsty nemáme.“ - Jezinky „Kdo døív pøijde, ten døív mele.“ - Don Quijote „Visí to ve vzduchu.“ - Hrabì Zeppelin „Na to se musí jít od lesa.“ - Robin Hood „Hlavnì nešlápnout vedle.“ - Neil Armstrong „Nenechat se dobìhnout.“ - Zátopek „Kdo neumí, uèí.“ - J. A. Komenský „Žít si na vysoké noze.“ - Baba Jaga „Jedno oko nezùstalo suché.“ - Kyklop „Jdi mi k šípku.“ - Rùženka „Melu pátou pøes devátou.“ - Beethoven „Je poøádnì nafoukaná.“ - Hrabì Zeppelin „Zase na tahu.“ - Kasparov

Pøedpokládané termíny dalších akcí. Samozøejmì, že pøed každou akcí Vám domù pøijde Šprdzpravodaj s aktuálními informacemi.

Drakyáda 99 24. - 26. 9. 1999 - pro dìti Brannì - vzdìlávací akce 1. - 3. 10. 1999 - pro vedoucí Tam, kde nejsou vidìt hvìzdy III. 22. - 24. 10. 1999 - pro všechny Cvvz 12. - 14. 11. 1999 - pro ved. a instrukt. Jednodenní výlet nìkam do neznáma - sobota v listopadu - pro všechny Koulovaèka 99 10. - 12. 12. / 17. - 19. 12. 1999- pro všechny Pøihlášku odstøíhnìte, vyplòte a pošlete nebo pøineste na nádraží k odjezdu. Budete-li mít nìjakého kamaráda, kamarádku nebo spolužáka, spolužaèku mùže si pøihlášku vyrobit sám, jen na kousek papíru. Hlavnì aby tam byly všechny údaje. Posílat mùžete na adresu (nejpozdìji do úterý pøed odjezdem): Duha Studánka Pavel Rolf Vymetálek Bezruèova 345 547 01 Náchod

Telefonovat mùžete na èísla (nejpozdìji do støedy pøed odjezdem - pak je to také možné, ale jízdné si budete platit sami, nebude totiž možné podat vèas žádost o hramadnou jízdenku z Vaším jménem): 0441 / 422 301 od rána do veèera. 0603 / 728 817 taky poøád.

#

Závazná pøihláška na akci Duhy Studánka

Drakyáda 99, která se koná od 24. do 26. 9. 1999 Závaznì pøihlašuji své dítì: ........................................................... R.È.: .................................... Zdrav. pojišovna: ............................. Adresa: ............................................................................................ Dne: ................................ Podpis rodièe: .......................................