UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a ţurnalistiky, katedra mediálních studií

Lucie Kuřátková

Sociální reklama v období Protektorátu Čechy a Morava Bakalářská práce

Praha 2010

Autor práce: Lucie Kuřátková Vedoucí práce: Doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc. Oponent práce: Datum obhajoby: 2010 Hodnocení:

Bibliografický záznam KUŘÁTKOVÁ, Lucie. Sociální reklama v období Protektorátu Čechy a Morava. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky, Katedra mediálních studií, 2010. 115 s. [130 s. včetně příloh] Vedoucí bakalářské práce Doc. PhDr. Barbara Köpplová, CSc.

Anotace Bakalářská práce „Sociální reklama v období Protektorátu Čechy a Morava“ se zabývá analýzou dvou protektorátních periodik, deníku České Slovo a ţenského časopisu Eva, s ohledem na výzvy a články vyzývající čtenáře k podpoře protektorátních institucí. Bakalářská práce se zaměřuje na apely protektorátních orgánů k sociální pomoci říši, a to přispěním na Německý Červený kříţ a Dílo válečné zimní pomoci (Winterhilfswerk), či samotnou prací a zaplněním pracovních míst uvolněných vojáky bojujícími na frontě. Zpracovávané časové úseky jsou ohraničeny obdobím narozenin Adolfa Hitlera v dubnu 1940 s ohledem na Winterhilfswerk, pro část zabývající se Akcí Německý Červený kříţ je to zejména zimní období 1942/43, kdy probíhala bitva u Stalingradu. Články věnující se pracovnímu nasazení jsou sledovány na roce 1943.

Annotation Bachelor thesis “Social Advertising in the Era of Protectorate Böhmen und Mähren“ deals with analysis of two protectorate journals, daily paper České Slovo and magazine for women Eva, with regards to the call appeals and articles arousing readers to support protectorate institutions. Bachelor thesis focuses on the appeals of the protectorate authorities for social assistance towards the Third Reich by contributing to the German Red Cross and Winterhilfswerk, or by filling posts freed by soldiers fighting at the front.

Klíčová slova Protektorát Čechy a Morava, sociální reklama, České Slovo, Eva, aktivismus, nacismus, Německý Červený kříţ, totální nasazení, práce pro říši, Winterhilfswerk

Keywords Protectorate Böhmen und Mähren, Social Marketing/Advertising, České Slovo, Eva, activism, Nazism, German Red Cross, totally deployed, working for the Third Reich, Winterhilfswerk

Prohlášení 1. Prohlašuji, ţe jsem předkládanou práci „Sociální reklama v období Protektorátu Čechy a Morava“ vypracovala samostatně a pouţila jen uvedené prameny a literaturu, tyto byly řádně citovány. 2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely studia a výzkumu. 3. Rozsah práce je 286 365 znaků s mezerami.

V Praze dne 3. ledna 2010

Lucie Kuřátková

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Doc. PhDr. Barbaře Köpplové, CSc. za její laskavou pomoc, konzultace, odborné připomínky a čas, který mi v průběhu psaní této práce věnovala. Dále tímto děkuji Ireně Zemanové, která mi k domácímu studiu zapůjčila protektorátní čísla časopisu Eva. Nakonec bych ráda poděkovala svému otci, který u mě vzbudil zájem o jedno z významných období českých dějin, období Protektorátu Čechy a Morava.

Obsah OBSAH ................................................................................................................................................... - 1 ÚVOD.......................................................................................................................................................... 3 1. SOCIÁLNÍ REKLAMA ........................................................................................................................ 5 2. OBDOBÍ PROTEKTORÁTU ČECHY A MORAVA ...................................................................... 11 2.1 STRUČNÉ VYMEZENÍ OBDOBÍ A STRUČNÝ POPIS SPOLEČENSKÝCH POMĚRŮ ...................................... 13 3. WINTERHILFE, ZIMNÍ POMOC .................................................................................................... 17 3.1 ROK 1942/43 (ZEJMÉNA ZIMNÍ MĚSÍCE) ........................................................................................... 21 4. AKCE NĚMECKÝ ČERVENÝ KŘÍŢ .............................................................................................. 22 4.1 ROK 1940 (ZEJMÉNA MĚSÍC DUBEN)................................................................................................. 24 5. VÝZVY SNAŢÍCÍ SE PŘESVĚDČIT ŢENY, ABY NASTOUPILY DO PRŮMYSLU, DO TOVÁREN K VÝROBĚ ZBRANÍ ......................................................................................................... 25 5.1 ROK 1943 ......................................................................................................................................... 29 6. ČASOPIS EVA ..................................................................................................................................... 33 6.1 STRUČNÝ POPIS ČASOPISU A SPOLEČENSKÉ SKUPINY, NA NIŢ BYL ZAMĚŘEN .................................... 34 6.2 ODRAZ SPOLEČENSKÉ SITUACE V OBSAHU ČASOPISU ....................................................................... 35 6.3 REKLAMY PROPAGUJÍCÍ VYBRANÁ TÉMATA VYTIŠTĚNÉ V JEDNOTLIVÝCH VÝTISCÍCH ČASOPISU V PROTEKTORÁTNÍCH LETECH ................................................................................................................... 37 6.3.1 Rok 1940 a výzvy uveřejněné v časopise Eva .......................................................................... 37 6.3.2 Rok 1941 a výzvy uveřejněné v časopise Eva .......................................................................... 42 6.3.3 Rok 1942 a výzvy uveřejněné v časopise Eva .......................................................................... 44 6.3.4 Rok 1943 a výzvy uveřejněné v časopise Eva .......................................................................... 49 7. ČESKÉ SLOVO ................................................................................................................................... 49 7.1 STRUČNÝ POPIS DENÍKU A POPULACE, NA NIŢ BYL ZAMĚŘEN ........................................................... 54 7.2 ODRAZ SPOLEČENSKÉ SITUACE V OBSAHU DENÍKU .......................................................................... 55 7.3 REKLAMY PROPAGUJÍCÍ VYBRANÁ TÉMATA OTIŠTĚNÉ VE VYBRANÝCH VÝTISCÍCH DENÍKU V PROTEKTORÁTNÍCH LETECH ................................................................................................................... 56 7.3.1 Rok 1940 a sbírka jako dar k narozeninám Vůdce .................................................................. 56 7.3.2 Rok 1940 a protektorátní sbírka pro Německý Červený kříţ v Českém Slově ......................... 57 7.3.3 Rok 1942 a sociálně prospěšné akce očima Českého Slova .................................................... 65 7.3.4 Rok 1943 a výzvy zaměřené na ţeny a jejich zapojení do práce pro říši v Českém Slově ....... 69 8. TISKOVÉ KONFERENCE VEDENÉ V OBDOBÍ PROTEKTORÁTU ....................................... 80 8.1 POROVNÁNÍ ÚKOLŮ STANOVENÝCH NA KONFERENCÍCH A VÝSTUPŮ VE ZVOLENÉM DENÍKU A ČASOPISU ............................................................................................................................................... 84 8.1.1 Dílo válečné zimní pomoci 1942/43 ........................................................................................ 84 8.1.2 Akce Německý Červený kříţ 1940 ............................................................................................ 84 8.1.3 Výzvy zaměřené na ţeny, motivující k zapojení do práce pro říši ........................................... 90 9. VYVOLANÝ OHLAS VE SPOLEČNOSTI - ÚSPĚŠNOST PROPAGAČNÍCH AKCÍ .............. 93 9.1 DÍLO VÁLEČNÉ ZIMNÍ POMOCI .......................................................................................................... 93 9.2 AKCE NĚMECKÝ ČERVENÝ KŘÍŢ ...................................................................................................... 95 9.3 ZAPOJENÍ ŢEN DO PRÁCE PRO ŘÍŠI .................................................................................................... 98 ZÁVĚR ................................................................................................................................................... 100 RESUMÉ ................................................................................................................................................ 103

-1-

Bakalářská práce

Sociální reklama v období Protektorátu Čechy a Morava

SEZNAM ZKRATEK ........................................................................................................................... 104 POUŢITÁ LITERATURA .................................................................................................................... 105 SEZNAM PŘÍLOH ................................................................................................................................ 110 PŘÍLOHY ............................................................................................................................................... 111

-2-



Úvod Periodický tisk je důleţitým historickým pramenem, který významně napomáhá pochopení doby. Tisk je nástrojem šíření názorů pro ni typických či ţádoucích a prostředkem ovlivňování veřejného mínění. Reklama mediální sdělení vyuţívá k vyvolání pro zadavatele ţádoucího chování u jejích příjemců. Tato bakalářská práce se věnuje významnému období českých dějin – době nacistické okupace, Protektorátu Čechy a Morava. Zabývá se mediálními výzvami protektorátních orgánů otištěnými v dobových periodikách, výzvami podněcujícími čtenáře k podpoře sbírek na Německý Červený kříţ a Dílo válečné zimní pomoci či říšského průmyslu. Z tohoto, v perspektivě více neţ půlstoletí vzdáleného odstupu, poměrně krátkého období jsem se zaměřila na dva roky. Rok 1940 a zejména jeho měsíc duben, měsíc oslav narozenin nacistického vůdce Adolfa Hitlera, a rok 1943, respektive zimu 1942/43, ve které probíhala rozhodující bitva východní fronty, bitva u Stalingradu. Tamější poráţka významně ovlivnila atmosféru v okupovaných zemích i Německu samém. Následné špatné zprávy z afrického kontinentu a další postup Spojenců dávaly tušit, ţe konec války je v nedohlednu a ţe bude nutné různými oběťmi prokázat věrnost říši. K výběru zmíněných období mne vedla vstupní hypotéza, ţe po mohutné kampani na podporu Winterhilfswerk z přelomu let 1941/42 bude v zimě dalšího roku, kdy u Stalingradu vrcholila operace Blau a kdy němečtí vojáci čelili krutým mrazům a problémům se zásobováním, následovat kampaň ještě mohutnější, burcující pozornost veřejnosti ve snaze přimět ji k příspěvku na Dílo válečné zimní pomoci. Nálada po poráţce na východní frontě a totální mobilizace byly na pozadí volby roku 1943 jakoţto roku pro sledování výzev k podpoře říšského průmyslu spolehlivou a pilnou prací. V dubnu se kaţdoročně věnovala Hitlerovým narozeninám v tisku značná pozornost. Konaly se kromě jiného také charitativní sbírky, které široké veřejnosti dávaly moţnost projevit svou loajalitu a podporu novému řádu. Duben roku 1940 jsem si pro rozbor vybrala kvůli právě proběhnuvšímu prvnímu výročí zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Výzvy jsem sledovala na vzorku deníku, kde působili významní aktivističtí novináři a který patřil mezi vlivné listy protektorátu – České Slovo. Vzhledem k tomu, ţe jsem se ve své práci chtěla věnovat kromě jiného výzvám, které oslovovaly

-3-



především ţeny, zvolila jsem společenský časopis pro ţeny, Eva, který se věnoval modernímu ţivotnímu stylu a který svou čtenářku označoval jako „horlivou vlastenku“. Pro sledovaná hesla a články jsem v tezi bakalářské práce zvolila označení sociální reklama, které se ukázalo býti poněkud nesprávné. V práci jsem sledovala kampaně se sociální tematikou, respektive přesvědčovací akce se sociálními cíly, které, pod vlivem doby, měly jednoznačně ideologické záměry. Důraz byl kladen na dobročinné – dnešními slovy sociálně prospěšné akce. Pro svůj význam bylo období protektorátu zpracováno v řadě publikací, mnoha autory, prameny nastiňující historické pozadí byly rozsáhlé a pro účely práce dostačující. Důleţitým zdrojem byly knihy Tomáše Pasáka a publikace kolektivu autorů zpracovávající zápisy z tiskových porad. Prameny věnující se akcím Winterhilfswerk a Německý Červený kříţ či nasazení ţen do průmyslových podniků byly na dohledání náročnější a nemají zde zastoupení, jaké by si autorka přála. Při citování pramenů jsem text přepisovala beze změn a pravopisných úprav, proto se v textu objevují nesrovnalosti například v označení protektorátu či říše. Při zpracovávání periodik jsem u Českého Slova pouţívala mikrofilmů dostupných ve fondu Národní knihovny, časopis Eva jsem měla zapůjčený k domácímu studiu od Ireny Zemanové, coţ mi, vedle menší periodicity, umoţnilo seznámit se se všemi jeho protektorátními čísly. Oproti tomu u deníku České Slovo bylo zpracování náročnější, a to s ohledem na mnoţství podkladů, ale i nepřehlednost mikrofilmové verze a velmi pováţlivou kvalitu dostupných čtecích přístrojů. Pro rozsáhlou materii zpracovávaných článků došlo v zájmu zvýšení přehlednosti této práce k odklonu od původního rozvrţení obsahu uvedeného v tezi k této bakalářské práci. Kapitoly 6.3, 7.3, 8.1 a 9 byly z tohoto důvodu dále rozčleněny do podkapitol.

-4-



1. Sociální reklama Sociální reklama vyuţívá reklamních principů a technik k ovlivnění cílového diváka, aby dobrovolně přijal, odmítl, změnil či se vzdal určitého chování ve prospěch jedinců, skupin či společnosti jako celku.1 „…Posláním sociální reklamy je oslovit prostřednictvím vybraného média veřejnost, upozornit ji na daný společenský problém, případně se pokusit navrhnout moţnosti řešení či zaktivizovat veřejnost přímo k podílu na řešení. Cílem sociální reklamy je snaha přinášet veřejný prospěch a v konečném důsledku dlouhodobě zlepšovat celospolečenskou situaci...“2 Sociální reklama je způsobem persvazivní komunikace, při níţ určitý subjekt, nezisková organizace či ideologický svaz, předkládá veřejnosti svou ideu s cílem přimět ji ke změně postojů. Právě mobilizace, získávání si příjemců pro určitou myšlenku a jejich přesvědčování, je dominantní funkcí reklamních sdělení. Toto se odehrává především prostředním masových médií.3 Lépe pochopit vnímání reklamy za let válečných nám umoţnil Reklamní klub spisovatelský, který se v červenci roku 1945 rozhodl vydat tiskem projev Dr. Jana Brabce jím pronesený na první členské schůzi klubu, tento vyšel pod názvem „Bůh, ďábel, reklama a nacismus“. Vedle odsouzení nacismu („…Byla mu jiţ dána všeliká jména, ţádné však jej nevystihuje snad tak dobře, jako prostě: špína. …“4) a mravního stavu válečné společnosti autor upozorňuje na zneuţívání slovní manipulace („…Neokupovalo a nezabíralo se, nýbrţ bralo se pod ochranu; ani se nekradlo, nerabovalo a nezatýkalo, nýbrţ zajišťovalo; ceny se nezvyšovaly, nýbrţ upravovaly; lidé nebyli zotročováni, nýbrţ tou směšně hnusnou češtinou ‚totálně nasazováni„, a do Osvětími a Mauthausenu nebyli posíláni ti, kteří si jiţ odseděli káznici nebo byli i osvobozeni, aby byli zavraţděni, nýbrţ aby byli převychováni. Podvodná a hrabivá špína ve všem všudy; zejména také v propagandě…“5). Ideu válečné a tedy protektorátní reklamy a propagandy pak Dr. Brabec shrnuje slovy: „…Ano, všechno lze získat klaněním se zlu a působením na to, co je v člověku zlého, neboť člověk je ve 1

Philip Kotler, Ned Roberto, Nancy Lee: Social marketing: improving the quality of life, 2002, s. 5 Kolektiv autorů: Metody a prostředky přesvědčování v masových médiích, 2005, s. 74, Marcela Göttlichová: kapitola Masová média a sociální reklama 3 Irena Reifová a kolektiv: Slovník mediální komunikace, 2004, s. 209-210 4 Dr. Jan Brabec: Bůh, ďábel, reklama a nacismus. Reklamní klub československý, 1945, s. 7 5 Dr. Jan Brabec: Bůh, ďábel, reklama a nacismus. Reklamní klub československý, 1945, s. 8 2

-5-



svém vývoji stále ještě mnohem blíţe pudům a citům zlým a škodlivým neţ dobrým a prospěšným…“ Moc lze získat působením na zlo a pouţíváním zla, a to ve všech oblastech lidského ţivota. 6 Reklama se má v budoucnu řídit zásadami dobra a má k dobru přispět hledáním pravdy a poznání. Reklama je definována jako umění „…hromadně působit na lidské názory a chování tak, aby lidé nakupovali to, co by k svému i k našemu prospěchu nakupovat měli…“7 Sociální reklama se snaţí ovlivnit lidské názory a chování, aby se podílely na řešení a zlepšení určitého (sociálního) problému. Sociální reklama nepropaguje výrobky a firmy, ale vyzývá k odpovědnosti a ochotě přispět potřebným.8 Vydává se pro účely charitativní či ochranné. Cílem reklamy, pokud ji nahlíţíme z pohledu pojmů persvaze či manipulace, je k něčemu nás přimět, ovlivnit, získat si pro něco (třídění odpadů, zřeknutí se alkoholu při řízení), ale také získat pomoc materiální či fyzickou. Ţádaná pomoc můţe směřovat k zadavateli reklamy (charitativní organizaci), ke konkrétním subjektům (obětem humanitární krize), ale můţe také přinášet prospěch přímo svým adresátům (týraným ţenám, dětem, menšinám apod.). Pouţitým hnacím motivem můţe být strach (hrozící rakovina, globální oteplování) anebo odměna (dobrý pocit, zařazení se do určité společenské skupiny). Důleţitým prostředkem je vyvolání emocí (soucitu, hněvu, pocitu viny, odpovědnosti).9 Reklama by měla být prezentována tak, aby si ji divák spojil se svým vlastním záţitkem, čehoţ se nejlépe dosáhne apelováním na jeho nejvlastnější zájmy a motivy, jakými jsou touha být zdravý, hromadit majetek, vlastnit apod. Z psychologického hlediska bylo doporučeno vyuţívat k motivování lidí taktiku strachu. Psychologické metody byly hojně a úspěšně vyuţívány za první světové války k naverbování dobrovolníků do sluţeb armády. Na tomto místě si můţeme připomenout zřejmě nejznámější plakát a jeho slogan dokumentující tuto snahu a toto období: „Daddy, what did YOU do in the Great War?“10 Svým sdělením i zpracováním útočí nejen na patriotismus, ale i na základní lidské vztahy a obavy. Po vyburcování těchto obav, a případného pocitu vinu, nabízí plakát rozřešení, ţe se nepříjemných pocitů lze zbavit zapojením se a pomocí válku vyhrát,

a

ochránit

tak

znázorněné

rodinné

hodnoty.

Meziválečná

reklama

z propagandistických plakátů značně čerpala, a to zejména aby vytvořila novou generaci 6

Dr. Jan Brabec: Bůh, ďábel, reklama a nacismus. Reklamní klub československý, 1945, s. 13, 14 Dr. Jan Brabec: Bůh, ďábel, reklama a nacismus. Reklamní klub československý, 1945, s. 17 8 William Leiss a kol.: Social communication in advertising: consumption in the mediated marketplace, 2005, s. 609 9 Zpracováno na základě: Kníţka o reklamě od Hany Srpové, 2008 10 Viz příloha č. 1 7

-6-



konzumentů, kteří udrţí průmysl v běhu. Způsob, jak toho docílit, byl vzbudit u diváků pocity nejistoty a nespokojenosti s nimi samými. Reklamy dvacátých let tak evokovaly nedůvěru v sebe sama a sebekritiku. Východiskem byla spotřeba. Tato reklamní taktika přetrvala i nadále („Líbíte se sama sobě? Ţádná ţena není vţdy úplně spokojena se svou krásou. Zahledíte-li se potajmu do neúprosného zrcadla, jistě i Vám ukáţe několik skvrnek, vráseček, nerovností pleti. HUDNUT … pomůţe rychle, úspěšně a nenápadně…“11). V období druhé světové války byl u reklam kladen důraz na šetrnost a sebezapření. Firmy vyzdvihovaly a holedbaly se svým úsilím a oběťmi s cílem povzbudit své zákazníky. Kampaně se zaměřovaly na co nejlepší vyuţití zdrojů a materiálů v období nedostatku a u svých produktů zdůrazňovaly především jejich trvanlivost a výdrţ („Věděla jste to jiţ? Čím slabší vrstvu krému nanesete a čím lépe jej vetřete, tím účinněji působí. Nerozhoduje mnoţství, nýbrţ hodnota!... EUKUTOL…“12; „…Úspora proudu a uhlí, které elektrárny k jeho (světla – poznámka LK) výrobě potřebují, ale při dobrém světle. Proto zaručují: ŢÁROVKY OSRAM – mnoho světla, málo proudu.“13; „Armada dlouho Vám vydrţí, znamená ochranu pro kůţi!“14). Období druhé světové války přineslo výraznou změnu v nahlíţení ţen v reklamách. Ţeny byly totiţ velice důleţité pro ekonomiku doby. A jako takové jiţ nebyly zobrazovány pouze jako pasivní spotřebitelé zajímající se především o svůj vzhled a zářivou domácnost, ale pod vlivem jejich zapojení do válečné výroby a do produkce jako takové reklamy odráţely jejich dvojí roli – ţen pracujících a zároveň ţen matek a manţelek („Zabraňte pracovní neschopnosti! Selháním pracovní síly označujeme stav, při kterém se projevují první příznaky újmy na zdraví a jejich následky, které způsobují pokles pracovní schopnosti. Podkladem těchto příznaků jsou vadné zuby… Chlorodont…“15; „Boj vápnu! Tvrdá vápenitá voda nejen zbytečně spotřebuje při praní více mýdla a pracího prášku, nýbrţ činí také prádlo šedivým a nevzhledným. Proto boj vápnu CLARAXEM… Tak uspoříte mýdlo, ušetříte prádlo!...“16). Produkty byly prezentovány jako prostředky, které usnadní ţivot zaneprázdněné ţeně, spíše neţ cesta k vyššímu sociálnímu statutu nebo ke zbavení se pocitu viny. Tento trend ustal po válce, kdy bylo třeba, aby ţeny naopak svá místa 11

Eva, číslo 21, ročník XII., 1. prosinec 1940, strana 27 Eva, číslo 16, ročník XIII, 15. září 1941, strana 16 13 Eva, číslo 2, ročník XV., 15. ledna 1943, strana 15 14 Eva, číslo 3, ročník XV., 1. února 1943, strana 17 15 Eva, číslo 2, ročník XV., 15. ledna 1943, předsádka 16 Eva, číslo 16, ročník XIII., 15. září 1941, strana 15 12

-7-



v továrnách uvolnily nazpět muţům navrátivším se z fronty a samy se vrátily do domácností.17 Toto by však jiţ byla kapitola pro jinou práci. Výstiţnou definici reklamy nám poskytuje P. Kotler: „Reklama je jakákoliv placená forma neosobní prezentace a propagace myšlenek, zboţí nebo sluţeb konkrétním investorem. Reklamu vyuţívají nejen firmy podnikající za účelem dosaţení zisku, ale i muzea, charitativní organizace a vládní instituce, které se obracejí na různé cílové skupiny obyvatelstva. Reklama je rentabilním způsobem šíření sdělení, ať jiţ tato sdělení vytvářejí preference pro Coca-Colu nebo chtějí vysvětlit lidem, proč se mají vyhýbat tvrdým drogám.“18 Sociální reklama chce na dané problémy upozornit, či zvýšit povědomí o nich, a „…předat poselství tak, aby si příjemce uvědomil spoluodpovědnost…“19 Pro-bono reklamní kampaně jsou významným prostředkem ovlivňování společenské diskuze. Některé důsledky tohoto širšího vyuţití modelu marketingové komunikace byly součástí vyvíjející se úlohy reklamy obecně, coţ vede ke stírání hranice mezi projevem komerčním, sociálním a politickým. Reklama by tedy měla být nahlíţena jako modalita sociální komunikace obecně, jako forma přesvědčovacího diskurzu, který se odlišuje spíše svým obsahem, formou a účelem neţ faktem, ţe obnáší přenos nějaké zprávy či poselství placenou cestou rozmanitými médii ke svému divákovi. Reklama má tedy dvojí fungování – jakoţto zboţí na trhu a jako fórum osvětového vyjádření. Pro své publikum se stává branou do diskuze o sociální politice a sociálním chování.20 V současné době se sociální reklama (nebo taktéţ dobročinná/pro bono reklama, reklama veřejného zájmu) obrací na veřejnost zejména s tématy chudoby ve světě a humanitární pomoci, ekologie, domácího násilí, týrání dětí, segregace duševně či fyzicky nemocných. Neziskové organizace a zájmové skupiny vyuţívají reklamy ke sdělení svého poselství veřejnosti.21 Vyzývají nás k podpoře charitativní akce, k pomoci 17

Gillian Dyer: Advertising as communication, 1982, s. 43-52 Kolektiv autorů: Metody a prostředky přesvědčování v masových médiích, 2005, s. 73, Marcela Göttlichová: kapitola Masová média a sociální reklama 19 Jure Apih v knize Metody a prostředky přesvědčování v masových médiích; Kolektiv autorů, 2005, s. 74, Marcela Göttlichová: kapitola Masová média a sociální reklama 20 William Leiss a kol.: Social communication in advertising: consumption in the mediated marketplace, 2005, s. 609 - 612 21 William Leiss a kol.: Social communication in advertising: consumption in the mediated marketplace, 2005, s. 609 18

-8-



nemocným a slabým, ale mohou také varovat před nebezpečným chováním (nezodpovědná jízda, kouření atd.).22 V dobách válečných nabývají na aktuálnosti výzvy snaţící se probudit solidaritu s válečnými oběťmi, s vojáky bojujícími za „nás doma“, případně varující před moţnými riziky a nástrahami, které válka přináší (nebezpečí nášlapných min, zneuţívání dětí jakoţto všehoschopných válečníků apod.). Za protektorátu se jednalo zejména o výzvy politické, politickou reklamu říšským ideám. Tato však byla doplňována výzvami apelujícími na zapojení se do materiální podpory vojáků, Německého Červeného kříţe a jiných říšských organizací. Tyto výzvy se často obracely na ţeny a vyuţívaly přitom osobnostních rysů nahlíţených jako typické právě pro ţeny. Dnešní vládní či charitativní reklamy nejsou většinou zaměřeny na zisk, vyuţívají však tytéţ techniky jako reklamy komerční. Tyto poté často stojí proti sobě, a pokud si uvědomíme, kolik prostředků mohou na kampaň vydat například zdravotnické organizace vyzývající k omezení kouření a kolik tabákové koncerny povzbuzující chuť kouřit, je to jednoduchá matematika.23 Dr. Brabec vyzdvihuje nové poválečné poslání reklamy slovy: „…Jak mnoho můţe reklama vykonat a jak dobře můţe slouţit zákazníkům jejich informováním a vychováváním!…”24 A s odkazem na válečná léta pokračuje: „…Nikdo nemá rád nátlak a u nás jej máme nejméně rádi, neboť dějiny našeho národa za posledních několik století jsou dějinami boje proti nátlaku. Výchovná a informativní reklama prodává nepřímo, a proto tím účinněji….”25 Přestoţe autor slov zohledňuje zejména reklamu komerční, dají se tato úspěšně vztáhnout i na reklamu, dnes nazývanou, sociální. Pro získání si přívrţenců nelze pouţívat jako prostředku teroru, popřípadě to lze pouze v míře omezené, nutné je jevit se veřejnosti přijatelně. Ideologickým doktrínám a účelovým lţím musí být neustále dodáván punc a zdání reality. Hannah Arendtová upozorňuje na podobnost totalitní propagandy, a jí kladeném důrazu na „vědeckou“ povahu jejích tvrzení, a určitých reklamních technik změřených taktéţ na masové působení.26 Inzerce, podpořena fakty a čísly a se svým „výzkumným“ oddělením za zády, dokazuje, ţe daný produkt je nejlepší. V reklamě se také setkáváme s určitým zábleskem násilí, kdy je nám předkládáno, ţe pokud nebudeme následovat daného 22

Hana Srpová: Kníţka o reklamě, 2008, s. 8 Gillian Dyer: Advertising as communication, 1982, s. 5 24 Dr. Jan Brabec: Bůh, ďábel, reklama a nacismus. Reklamní klub československý, 1945, s. 19 25 Dr. Jan Brabec: Bůh, ďábel, reklama a nacismus. Reklamní klub československý, 1945, s. 20 26 Hannah Arendtová: Původ totalitarismu I-III, 1996, s. 478 23

-9-



příkladu (nezakoupíme daný produkt s „vědecky“ podloţenými kvalitami), půjde o zásadní chybu, která nás můţe učiniti nešťastnými. Posedlost „vědeckými“ důkazy však končí, jakmile se totalitní hnutí dostane k moci. „…Nacisté prokázali, ţe lze vést celý národ do války s heslem ‚neboť jinak zahyneme„, a to nešlo o čas bídy, nezaměstnanosti nebo frustrovaných národních ambicí…“27 Tato tendence se projevuje zejména u dobročinných reklam na Německý Červený kříţ (NČK), kdy hrozbu představuje bolševismus, proti kterému nás mají říšští vojáci chránit – od nás je ţádáno vojáky podpořit příspěvkem na NČK, který se o ně v případě potřeby postará. Na důkaz své neomylnosti neváhali nacisté na konci války přivodit „…co nejúplnější zkázu Německa, aby se tak osvědčila pravdivost jejich předpovědi, ţe prohraje-li německý národ, bude zničen…“28 Aby reklamní sdělení byla úspěšná, musí udrţovat víceméně nepřetrţitý kontakt s masovým publikem a neustále se jej snaţit přesvědčovat. 29 Pro moderní masy je charakteristické, ţe je nepřesvědčují fakta, ani ta vymyšlená, ale právě konzistence systému, jehoţ jsou součástí. Opakování, tolik reklamou vyuţívaný prostředek, ţe i její název je od něho odvozen30, je důleţité právě proto, ţe masy přesvědčuje o konzistenci v čase. Pokud tedy reklama bude opakovaně, stejným jazykem a uváděním stejných motivů působit na masy, budou tyto, touţíce po konzistenci, více nakloněny uvěřit jejich pravdivosti a opodstatněnosti. Pokud se tedy budou pravidelně setkávat například s tvrzením, ţe svým příspěvkem na Německý Červený kříţ odvrátí nebezpečí vítězství bolševismu, a tedy narušení konzistence systému, budou přístupnější (náchylnější) tomuto (v čase konzistentnímu tvrzení) věřit a příspěvek darovat. Společenské, právní a politické tradice země byly zničeny, pakliţe se k moci dostal totalitarismus, a nové politické instituce byly vyvinuty. Třídy byly přeměněny v masy, systém stran nahrazen masovým hnutím, centrum moci se přesunulo z armády na policii, zahraniční politika byla zaměřena na ovládnutí světa.31 Totalitní propaganda (hojně vyuţívaná v reklamě veřejného zájmu) těţí, oproti propagandě jiných hnutí či stran, ze situace, kdy její obsah přestává být (a to zejména pro členy daného totalitního 27

Hannah Arendtová: Původ totalitarismu I-III, 1996, s. 482 Hannah Arendtová: Původ totalitarismu I-III, 1996, s. 483 29 Gillian Dyer: Advertising as communication, 1982, s. 9 30 Hana Srpová: Kníţka o reklamě, 2008, s. 47: „…Pojmenování reklama má svůj původ v latině (reklamo, reclamare), ale do češtiny bylo převzato z francouzštiny (réclame) a znamenalo ‚znovu a znovu volat, vykřikovat, křičet„…“ 31 Hannah Arendtová: Původ totalitarismu I-III, 1996, s. 621 28

- 10 -



hnutí) objektivní problematikou, ke které můţeme zaujmout vlastní postoj, ale stává se veskrze skutečným a nedotknutelným prvkem v ţivotě. V momentě poráţky totalitního hnutí jeho členové přestávají hlásaným dogmatům věřit, přestoţe dříve byli ochotni a připraveni jim obětovat i ţivot.32

2. Období Protektorátu Čechy a Morava „…Cíl akce je nutno vidět v bleskové okupaci Čech a Moravy a v izolaci Slovenska…“33 Jiţ v říjnu roku 1938 takto ve směrnici německému vrchnímu velení předestřel budoucí vývoj Adolf Hitler. První krok se podařil 14. března 1939, kdy bratislavský autonomní sněm vyhlásil slovenský stát. Ještě téhoţ dne navečer vjely první německé jednotky na Ostravsko a následujícího dne vpadli němečtí vojáci do českých zemí naplno. Tomuto vpádu předcházelo noční jednání prezidenta Háchy s Hitlerem v říšském kancléřství, jehoţ výsledkem byl podpis německého znění následující úmluvy: „Vůdce a říšský kancléř přijal dnes v přítomnosti říšského ministra zahraničních věcí šl. Ribbentropa československého státního presidenta Dr Háchu a československého státního ministra zahraničí Dr Chvalkovského na jejich přání v Berlíně. Při schůzce byla s plnou otevřeností přezkoušena váţná situace, vzniklá na dosavadním česko-slovenském státním území událostmi posledních týdnů. Na obou stranách bylo souhlasně projeveno přesvědčení, ţe cílem všeho úsilí musí být zajištění pokoje, pořádku a míru v této části střední Evropy. Československý státní president prohlásil, ţe chtěje poslouţit tomuto cíli a dosáhnout konečného uspokojení, vkládá s plnou důvěrou osud českého národa a země v ruce Vůdce německé říše. Vůdce přijal toto prohlášení a vyjádřil své rozhodnutí, ţe český národ béře pod ochranu německé říše a ţe mu zaručí autonomní vývoj jeho národního ţivota, odpovídající jeho povaze…“34. Dokument byl 15. března 1939 podepsán všemi čtyřmi výše zmíněnými muţi.35 Od ranních hodin český rozhlas v pravidelných intervalech vysílal zprávu: „Na rozkaz prezidenta republiky oznamujeme, ţe dnes 15. března od šesté hodiny obsazuje německé vojsko Čechy a Moravu. Více neţ kdy jindy vás vyzýváme, abyste zachovali klid, vyhnuli se sráţkám nebo incidentům, které by mohly mít nedozírné následky. 32

Zpracováno na základě: Hannah Arendtová: Původ totalitarismu I-III, 1996, s. 486 - 500 Emil Sobota: Co to byl protektorát, 1946, s. 21 34 Emil Sobota: Co to byl protektorát, 1946, s. 22 35 Emil Sobota: Co to byl protektorát, 1946, s. 21 - 22 33

- 11 -



Opakujeme: Zachovejte klid a vyčkejte dalších zpráv.“36 Po jednání odjel Adolf Hitler do Prahy, kde 15. března na Praţském hradě vyhlásil hlavní zásady německé okupace českých zemí. Výnos Vůdce a říšského kancléře o zřízení Protektorátu Čechy a Morava byl oficiálně publikován 16. března 1939. V prvním odstavci článku 1 se stanoví: „…Části bývalé Česko-Slovenské republiky, obsazené v březnu 1939 německými oddíly, náleţí nyní k území Velkoněmecké říše a vstupují jako ‚Protektorát Čechy a Morava‘ pod její ochranu…“37 Fakticky se nejednalo o protektorátní zřízení, neboť zde chyběly podstatné znaky státu a území bylo součástí Velkoněmecké říše; formálně měl protektorát autonomní postavení („…Protektorát Čechy a Morava je autonomní a spravuje se sám…“38). Dr. Stuckart, státní sekretář, který výnos připravoval a který termín „protektorát“ zvolil, chtěl v mezinárodním vědomí udrţet představu, ţe státnost nebyla českému lidu odňata. Právě z tohoto důvodu nebylo pouţito výstiţnějšího označení „vazalský stát“, nýbrţ termínu protektorát, který byl prost negativních konotací. Technicky však označení protektorát neodpovídalo, neboť protektoráty, chráněné subjekty tehdejší doby (např. Zanzibar, Borneo, Tunis), měly status státu, byť s omezenou suverenitou. Státem, „…který resignoval na uplatnění své vůle ve věcech zahraničních, ale podrţel právo býti subjektem mezinárodního práva. Nepřestal býti partnerem státu chránícího… Stuckart sám… prohlásil, ţe Protektorát Čechy a Morava nespadá pod ţádný obvyklý státoprávní pojem, ţe jest to útvar sui generis a ţe nemá nijakou mezinárodně právní existenci…“39 V čele zřízení stál státní prezident, exekutivním orgánem byla protektorátní vláda. Míru autonomie hlavy správy Protektorátu Čech a Moravy výmluvně dokládá Výnos Vůdce a říšského kancléře v článku 4, kterým se stanoví, ţe „…hlava protektorátu potřebuje pro výkon svého úřadu důvěry Vůdce a říšského kancléře…“40. Samotný titul „státní“ prezident byl říšským protektorem K. H. Frankem pozastaven a nahrazen titulem prezident protektorátu Čechy a Morava, neboť jelikoţ protektorát postrádal suverenitu, kriterium státnosti, nemohl být státem a mít tedy státního prezidenta.41

36

Jan Gebhart a Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 7 Jan B. Uhlíř: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, 2008, s. 103 38 Jan B. Uhlíř: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, 2008, s. 104: Čl. 3 odst. 1 Výnosu Vůdce a říšského kancléře o Protektorátu Čechy a Morava 39 Emil Sobota: Co to byl protektorát, 1946, s. 29-32 40 Jan B. Uhlíř: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, 2008, s. 104 41 Emil Sobota: Co to byl protektorát, 1946, s. 33 37

- 12 -



Protektorátní správa měla být vykonávána „…v souladu s politickými, vojenskými a hospodářskými zájmy Říše…“, coţ bylo kontrolováno a řízeno říší paralelně vytvořeným systémem úřadů a institucí (policejních, soudních, správních a politických), v jehoţ čele stál říšský protektor, hlavní zastánce říšských zájmů a zástupce Vůdce a říšského kancléře.42 Dle zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se měla protektorátní vláda stát jejich „...prodlouţenou rukou proti českému národu…” Protektor „...měl dbát, aby se v protektorátu naplňovaly Hitlerovy politické směrnice, jeho ‚vůle„. Potvrzoval protektorátní vládu a ‚uděloval jí rady„. Zkoumal její rozhodnutí a mohl si vynutit její odvolání či změnu. Říše mohla na území protektorátu vydávat právní předpisy a ‚činit opatření nutná pro zachování bezpečnosti a pořádku„. Výnos o zřízení protektorátu počítal s moţností omezovat autonomii, k čemuţ také během druhé světové války docházelo. Hlavním smyslem okupace českých zemí bylo připravit jejich germanizaci a úplné včlenění do Velkoněmecké říše po její vítězné válce...“43

2.1 Stručné vymezení období a stručný popis společenských poměrů Začlenění Čech a Moravy do prostoru Velkoněmecké (a později plánované Velkogermánské) říše s sebou přinášelo významné následky pro české a ţidovské obyvatelstvo; nastaly změny politické, společenské i hospodářské. České země, zejména pro svůj hospodářský potenciál, byly podrobeny válečnému řízenému hospodářství – přišla konfiskace a germanizace českého a ţidovského majetku a půdy, centralizace podniků, konec platnosti obchodních smluv se zahraničím, znehodnocení české koruny, která přestala být uznávána mezinárodním platidlem.44 Různými opatřeními docházelo k likvidaci volného trhu (řízení průmyslové výroby a oběhu zboţí, regulace výroby, stanovení závazných cen, přídělový systém v zásobování atd.). Do roku 1942 stoupaly

42

Jan B. Uhlíř: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, s. 104: Čl. 5 odst. 1, 2 Výnosu Vůdce a říšského kancléře o Protektorátu Čechy a Morava 43 Zpracováno na základě knihy Petra Čorneje Kdy, kde, proč & jak se to stalo v českých dějinách: sto událostí, které dramaticky změnily naši historii, 2001, s. 374 – 387 44 Tomáš Pasák v knize Pod ochranou říše, 1998, strana 363 uvádí zprávu generála Eliáše Londýnu z 12. prosince 1940: „…Tlak se zvyšuje se silnou nervozitou ze strany Němců. Průmysl, obchod i banky jsou soustavně i násilím germanizovány, mnohé české firmy jsou likvidovány, šéfové pozavíráni. Čeští lidé jsou násilně vystěhováni, aby germanizace neměla překáţek. Zavírají a ruší se násilně některé české střední školy, ba i měšťanské a obecné… Lid se drţí dosud a je silný jedině nadějí na brzký konec. Politikaření se mu hnusí… Vyţivovací stav je špatný, ale přece je aspoň něco. Beznadějná je vyhlídka na jaro, nepřijde-li z Východu zásobovací pomoc…“

- 13 -



ţivotní náklady a spotřeba trvale klesala.45 Uzavření mnichovské dohody a následný příchod Čechů z pohraničí měl za následek nárůst nezaměstnanosti. Ta se však postupně sniţovala odchodem českých dělníků do říše (v březnu 1939 se oficiálně počet nezaměstnaných odhadoval na 92 975 a v červnu téhoţ roku jiţ na pouhých 16 91246) a zejména pracovní mobilizací na jaře 1942. Počet dělníků v protektorátu vzrostl v letech 1939 – 1944 o 369 000. Nucená práce s sebou nesla prodluţování pracovní doby, a to nejdříve na 10 hodin denně v říjnu 1940 a následně v srpnu 1942 na 12 hodin denně.47 1. října 1939 vstoupila v platnost vyhláška o zavedení potravinových lístků, kterou 29. září 1939 vyhlásila protektorátní vláda. Tisk přinesl pouze oficiální oznámení, komentáře byly cenzurou ze strachu z reakce protektorátního obyvatelstva zakázány. Jelikoţ 1. října byla neděle, dočteme se o zavedení odběrných lístků na potraviny v Neděním Českém Slově číslo 234. Na druhé straně zde najdeme písmena A aţ E zmíněné vyhlášky, přičemţ pod písmenem A se nacházejí všeobecná ustanovení: „…K odběru potravin byly zavedeny podle §§ 8 a 9 vyhlášky předsedy vlády, kterou se stanoví všeobecné zásady pro úpravu hospodaření s potravinami a krmivy tyto lístky: potravinové lístky, lístky na maso, tukové lístky, chlebové lístky, mléčné lístky, lístky na cukr…“48 Následují informace o úpravě lístků, jejich výdeji, seznam objednacích lístků, výrobky na ně vázané, spotřební dávky a další. Otištění vyhlášky postrádá jakýkoliv komentář ze strany redakce. Na straně třetí je zpráva čt (Praha 30. září) „Výdej

45

Jan B. Uhlíř: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, 2008, s. 536: „V roce 1941 stál na černém trhu 1kg zrnkové kávy 300-700 K, vepřového sádla 80-200 K, vepřového masa 80-120 K a cukru 50-125 K. Metr vlněné látky se prodával za 150-300 K a pár pánské koţené obuvi rovněţ za 150-300 K. Oficiální ceny byly pochopitelně diametrálně odlišné… V roce 1945… Vepřové maso stálo 20 K/kg, vepřové sádlo 19 K/kg, cukr 8 K/kg, vlněná látka 100 K/m. Z potravin představovala nejţádanější – a vůbec nejdraţší – poloţku zrnková káva, jejíţ 1 kg se na černém trhu prodával v roce 1945 za 9 000-9 400 K, dále pak vepřové sádlo 500-1 800 K/kg, kvalitní lihovina 600- 1 000 K/l, vepřové maso 300 aţ 580 K/kg, cukr 230-450 K/kg. Vlněnou látku bylo na černém trhu moţno dostat za 1 000-5 000 K/m… V posledních měsících existence protektorátu byly ceny na černém trhu 10-40x vyšší neţ ceny úřední. Extrémní výše pak dosahovaly ceny zrnkové kávy, sádla a cigaret, které se od úředních lišily 70-90x… výši mezd: V roce 1940 se hodinová hrubá mzda dělníků a drobných ţivnostníků (v Praze) pohybovala v rozmezí 5,14 K (leden) – 6,16 K (prosinec). Měsíční průměrná hrubá mzda po zaokrouhlení činila 1 077 K (v roce 1939 to bylo 856 K, v roce 1938 pak 829 Kč). Do poloviny roku 1943 se příjem téměř zdvojnásobil.“ 46 Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 49, 86; srovnej Tomáš Pasák: Pod ochranou říše, 1998, s. 94 - 95: „Na počátku okupace bylo v českých zemích 92 849 nezaměstnaných a různé náborové komise říšského ministerstva práce odeslaly k 1. listopadu 1939 na práci do Německa 96 676 českých dělníků. Podle zprávy poradního sboru při Ústřední kanceláři pro nezaměstnané bylo ke dni 30. června bez práce celkem 21 000 příslušníků inteligence.“ 47 Zpracováno na základě: Jan B. Uhlíř: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, 2008, s. 530-531 48 Nedění České Slovo, číslo 234, ročník XXXI., 1. října 1939, s. 2

- 14 -



odběrních lístků na potraviny“49, která informuje, ţe lístky jsou vydávány u týchţ komisí, jeţ vydávaly kmenové potravinové lístky. Večerní České Slovo z pondělí 2. října 1939 přetiskuje projev ministra zásobování Dr. Ladislava Feierabenda. Projev je nadepsán „Kaţdému občanu spravedlivý díl! Regulovaná spotřeba důleţitých potravin. Vláda Protektorátu zřídila zvláštní vyţivovací radu. Zachovat jednotu národa i v otázkách výţivy. Zvýšené dávky potravin pro těţce a nejtíţe pracující.“ Projev převzatý z ČTK je uveden zarámovaným textem. „Ministr zásobování dr. Lad. Feuerabend měl včera v neděli o půl druhé v rozhlase projev, v němţ pravil: ‚Válečný stav vyţaduje, aby stejně jako v Říši i u nás v Protektorátě zajištěno bylo zásobování pro případ déletrvající vojny. Proto bude zítřejším dnem spotřeba mnohých důleţitých potravin regulována, by bylo jisto, ţe se dostane na všechny spravedlivý díl, a aby bylo jisto, ţe se jich nebude nikde nedostávat. Budou vyměřeny spotřební dávky v chlebu, mouce, mase, tucích, mléku, vejcích, cukru, kávě, kávových náhraţkách, čaji, luštěninách, kroupách, krupici, rýţi a těstovinách. Spotřební dávky jsou přizpůsobeny, pokud to bylo moţno, spotřebním zvykům obyvatelstva v Protektorátě.“ Následuje výčet zmíněných potravin a stanovené dávkování, navíc je zde apelováno na zemědělce, „…aby plynulým obesíláním trhu zabezpečili řádné zásobování všeho našeho obyvatelstva a aby nikomu jinému ţádné potraviny neprodávali…“ Informuje se zde o zřízení zvláštní vyţivovací rady, která „…bude se snaţiti zajistiti výţivu našeho obyvatelstva v rámci daných moţností, způsobem nejlepším a zladiti veškeré příslušné zájmy výrobců, průmyslníků, obchodníků a spotřebitelů…“50 První komentář k tomuto kroku nám nabízí České Slovo v článku „Potravinové lístky přijaty s plným porozuměním“: „Plné porozumění, s jakým byly přijaty potravinové lístky obyvatelstvem protektorátního území, znamená další důkaz ukázněnosti obyvatelstva Čech a Moravy… ukázalo se také, ţe obecenstvo cítí se přímo uspokojeno jejich zavedením… učinilo rázem konec, ovšem jenom tu a tam se vyskytnuvším se pokusům, pořizovati si nespravedlivé zásoby, pak veřejnost spatřuje v zavedení lístků na potraviny záruku, ţe kaţdý obyvatel skutečně obdrţí mnoţství na něho připadající – a to bez jakéhokoliv stání ve frontě – nebo bez ohledu na stav a měšec… Velké uklidnění vyvolalo konstatování, ţe vůbec není třeba obávati se

49

Nedění České Slovo, číslo 234, ročník XXXI., 1. října 1939, s. 3, čt (Praha 30. září): „Výdej odběrních lístků na potraviny“ 50 Večerní České Slovo, číslo 221, ročník XXI., 2. října 1939, strana 3

- 15 -



nedostatků určitých důleţitých potravin… především pak naprosté uspokojení vyvolalo prohlášení, ţe vedle ostatních důleţitých předmětů brambory zůstanou úplně volné… Uznání obyvatelstva zračí se také v klidu a samozřejmosti, se kterou přijalo v posledních týdnech jednotlivá váznutí, jichţ na začátku velké akce nelze se vyvarovati…“51 Vyhláška se vztahovala na základní potraviny, jakými jsou máslo, jedlé tuky, cukr, maso a masné výrobky, mléko, čaj, káva a kávové náhraţky, mouka, chléb a pečivo. Obyvatelstvo bylo pro účely určení nároku na týdenní spotřební dávky rozděleno do tří kategorií: obyčejný spotřebitel, těţce pracující a velmi těţce pracující. Přičemţ pro děti do šesti let a od šesti do deseti let byly určeny příděly zvláštní, niţší, naopak zvýhodněni byli nemocní, kojící matky a ţeny v šestinedělí. Aby bylo moţné příděly potravin odebrat, museli obyvatelé příslušným obchodníkům odevzdat čtyři týdny dopředu závazný objednací lístek, osoby zvýhodněné byly obslouţeny přednostně.52 Přídělové kvóty se postupně sniţovaly, některé druhy zboţí byly staţeny z trhu (káva od 1. ledna 1940), případně jednorázově přidělovány. Z pultů zmizela kosmetika, boty, látky (byly zavedeny šatenky na textil a na obuv poukazy), nedostatkovými se staly domácí elektrické spotřebiče, květiny atd.53 Toto vše se odrazilo ve vzniku tzv. černého trhu.54 Trh bez lístků měl poměrně širokou nabídku, avšak ceny byly velmi vysoké a přístupné tedy pouze sociálně silné vrstvě obyvatelstva.55 Obecně se sociální podmínky a ţivotní úroveň českomoravského obyvatelstva opanovaného Velkoněmeckou říší radikálně zhoršily.56 Průměrná spotřeba byla niţší neţ v letech světové hospodářské krize. Jiţ 10. července 1939 se bylo moţné v 51

České Slovo, číslo 233, ročník XXI., úterý 3. října 1939, strana 4, šifra PZD Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 86 53 Vývoj situace lze vyčíst ze situační zprávy vládního prezidenta v Karlových Varech za listopad 1943: „…Na hospodářských úřadech se odehrávají drásavé scény, protoţe lístky na zimní oděvy a boty, na nábytek, na ţelezářské zboţí a všechny ostatní předměty denní potřeby ani zdaleka nepostačují a nemohou být uspokojeny ani nejnaléhavější poţadavky...“ - Volker Zimmermann: Sudetští Němci v nacistickém státě: Politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety (1938-1945), 2001, s. 303 54 Mark Spoerer: Nucené práce pod hákovým kříţem, 2005, s.193: „…Černé trhy vznikají v zásadě tehdy, kdy je zboţí na příděl, protoţe příjemci hodnotí přidělované zboţí různě a mohou si přilepšovat výměnou…“ 55 Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 85; ceny na černém trhu viz výše 56 Detlef Brandes: Češi pod německým protektorátem, 1999, s. 363: „…Zároveň s kontrolou cen byla zavedena kontrola mezd… Vládní nařízení z 10. prosince1941 přikázalo nakonec mzdy zcela zmrazit. Od té doby mohly být mzdy zvyšovány uţ jen při prodluţování pracovní doby nebo při stanovování úkolové mzdy…“ 52

- 16 -



příloze Oloupení českého národa ilegálního časopisu Informační sluţba národního osvobození, vydávaném ilegální organizací Národní hnutí pracující mládeţe, dočíst: „…Drahota stoupá, bída je stále větší, zásahy okupantů na ekonomickém a sociálním poli přímo ohroţují národní existenci…“57

3. Winterhilfe, zimní pomoc V Německu třicátých let byly konfesní dobročinné organizace při získávání finančních prostředků mimo církev postupně omezovány. Roku 1934 byl vydán zákon, který toto omezování stvrdil. Dobročinné kampaně byly obvykle podmíněny souhlasem ze strany státu, poštovní byly zakázány. Nacistický program „Zimní pomoc“58 se pro konfesní organizace stal jediným prostředkem získávání peněz, přičemţ většinový podíl z jejich výnosu připadl různým nacistickým organizacím. Na náboţenské organizace a Červený kříţ zbývalo stále méně a méně.59 Nacisté veřejnost burcovali aktivismem a dobročinnost spojili se sociální péčí. „…Masový voluntarismus demonstroval národní společenství v akci a zároveň umoţňoval vládě převádět veřejné zdroje na jiné účely, neţ byla sociální péče. Rozpočtové škrty z doby krize mohly pokračovat, protoţe finanční zátěţ sociální péče na sebe stále více přebíralo samo obyvatelstvo. Další přebytek peněz pohlcovala dobročinnost, která potlačením spotřebitelské poptávky nepřímo podporovala zbrojení. Nacisté tedy mohli zrušit sociální stát a jeho právní nároky a zároveň vzniklou mezeru naoko nahradit voluntarismem a stranickými organizacemi, proti nimţ potřební neměli moţnost jakéhokoli právního odvolání. To bylo příznačné pro celý širší proces, který rozeţíral stát a společnost tím, ţe do nich nasazoval ideologii a organizace bez vymezitelných hranic působnosti…“60 Adolf Hitler si zakládal na didaktické funkci dobročinnosti, kterou daně nikdy nemohly naplňovat: „…Sociální daně by samozřejmě byly pro nespočet lidí daleko snazší a daleko menší zátěţí, ale tím bychom opominuli právě to, co sledujeme Zimní pomocí, a sice výchovu k německému národnímu společenství…“61 Ve společnosti bylo 57

Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 85 Nebo take Válečná zimní výpomocná akce – Kriegswinterhilfswerk viz Volker Zimmermann: Sudetští Němci v nacistickém státě: Politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety (1938-1945), 2001, s. 290 59 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 190 60 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 191 61 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 192 58

- 17 -



neustále udrţováno aktivistické klima, vyzdvihovala se povinnost a obětování se pro blaho kolektivu. Zimní pomoc se stala hlavním nacistickým dobročinným projektem, jejím úkolem bylo „zmírňovat chudobu během nejkrutějších měsíců v roce.“62 Kořeny Zimní pomoci lze nalézt v roce 1931, kdy s ní začala Brüningova vláda, nicméně Hitler si zásluhy okázale, při kaţdoročním říjnovém zahajování sbírky, přivlastňoval. Postupně se pro nacisty stalo hlavním smyslem sbírky zobrazovat „národní společenství“ v akci. Kdyţ Hitler v říjnu 1935 zahajoval dobročinnou kampaň, prohlásil: „…Domníváme se, ţe takovýmito viditelnými projevy ustavičně otřásáme svědomím našeho lidu tak, aby si byl kaţdý z vás stále více vědom, ţe je národním soukmenovcem a ţe by měl přinášet oběti!… Chceme ukázat celému světu a našemu lidu, ţe pro nás, Němce, neznamená slovo ‚stát„ ţádný prázdný termín, ale něco, co nás opravdu vnitřně zavazuje…“63 Dva roky nato: „…Někdy, kdyţ vidím dívky v ošuntělých šatech, které se samy třesou zimou, jak vybírají s nekonečnou trpělivostí pro jiné trpící zimou, mám pocit, ţe jsou to všechno apoštolky nového křesťanství. Je to křesťanství, které se můţe hlásit samo k sobě jako ţádné jiné: je to křesťanství upřímného vyznání víry, protoţe za ním nestojí slovo nýbrţ čin! S pomocí tohoto ohromného společenství je nespočtu lidí pomáháno od pocitu společenské odloučenosti a osamocení. Mnozí tak znovu získávají pevnou víru, ţe nejsou zcela ztraceni a sami v tomto světě, ale ţe jsou součástí svého národního společenství, ţe také o ně je pečováno, ţe také na ně je myšleno a pamatováno. A navíc, je rozdíl mezi teoretickou znalostí socialismu a praktickým ţitím socialismu. Lidé se socialisty nerodí, ale musí se nejdříve učit, jak se jimi stát…“64 Nacistická dobročinnost při svých kampaních sázela na pocit viny vůči znevýhodněným a útočila na pocit hanby vůči těm, kteří jejím citovým svodům odolávali. Kaţdou druhou zimní neděli se vařil hromadný Eintopf65 a peníze takto ušetřené, směřovaly na konto Zimní pomoci. Adolf Hitler a další nacističtí vůdci byli s oblibou fotografováni, jak si na horkém guláši z hromadného kotle pochutnávají.66

62

Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 191-192 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 192 64 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 192 65 David Welch: The Third Reich: Politics and Propaganda, 1993, s. 60: Eintopf – rodiny byly vybízeny, aby v zimním období jednou v měsíci měly k nedělnímu obědu pouze jeden chod a ušetřené peníze darovaly výběrčím, kteří přijdou k jejich dveřím. Propagandistické plakáty nazývaly Eintopf jídlem obětování se říši a nabádaly všechny zvyšovat své příspěvky jako výraz vděku Vůdci. 66 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 192 63

- 18 -



Tyto rituály měly být ţivým důkazem nově vytvořené národní jednoty a loajality s reţimem.67 První nacisty organizovaná kampaň Zimní pomoci předčila svým výnosem tu za zimu 1931-1932 o 400%.68 Záběr Zimní pomoci 1933/34 byl rozsáhlý – přerozdělovala ohromná mnoţství zásob - šatstvo, uhlí, dřevo na otop, brambory, vykupovala dokonce 35% z celonárodního hlubokomořského úlovku, aby se čerstvé ryby dostaly k obyvatelstvu vnitrozemských oblastí. O Vánocích potom rozdávala dárky dětem z chudých rodin. „…V roce 1938… byli dárci vyzýváni, aby zkusili hádat celkovou vybranou částku v dané oblasti, načeţ vítěz vyhrál fotoaparát, vůdcův portrét či vysavač…”69 Hmotné dary získané sbírkami dostávaly přednost před těmi finančními, jejich objem byl totiţ vhodněji vyuţitelný k propagandistickým účelům. „…Goebbels tak mohl vypočítávat miliony metráků brambor či ‚3 734 752„ vstupenek do divadla a kina rozdaných chudým trpícím nedostatkem potravy či kulturního vyţití a grafy znázorňovaly devět metrů vysokou hradbu, kterou by bylo moţné hypoteticky postavit kolem celého Německa z téměř 5 milionů tun uhlí, které Zimní pomoc dohromady rozdala za čtyři roky…“70 Je nutno podotknout, ţe nacistická dobročinnost nesměřovala ke všem potřebným jedincům, nýbrţ byla soustředěna na ty produkce a reprodukce schopné. Péče o „nepotřebné potřebné“ (chronicky nemocné či staré) byla přenechána náboţenským organizacím. Nacistická dobročinnost a sociální péče vylučovaly z kolektivního blaha, o které usilovaly, jiné rasy a směřovaly pouze vůči rasově a eugenicky bezvadným jedincům.71 Po vyhlášení Norimberských zákonů roku 1935 byli z Winterhilfswerk zcela vyloučeni Ţidé72, a to jakoţto příjemci a stejně tak i dárci. Nicméně dary a příspěvky od ţidovských firem a korporací byly stále očekávány a někdy i vymáhány.73 Tím, ţe ostatní byli vyloučeni, bylo moţné soustředit všechny prostředky ve prospěch a dobročinnost na Zimní pomoc. Péče tedy v tomto pojetí

67

David Welch: The Third Reich: Politics and Propaganda, 1993, s. 60 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 193 69 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 193 70 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 193 71 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 194 72 Herbert A. Strauss: Hostages of Modernization: Studies on Modern Antisemitism 1870-1933/39, 1993, s. 256: Ţidé měli dovoleno pořádat vlastní Jüdische Winterhilfe, která byla zaloţena na podobných principech a pořádána v letech 1935/6 – 1939. 73 Arnold Paucker, Sylvia Gilchrist, Barbara Suchy: Die Juden im nationalsozialistischen Deutschland = The Jews in Nazi Germany, 1933-1943, 1986, s. 181, 182 68

- 19 -



nekompenzovala nepřízně osudu, nýbrţ fungovala spíše jako „…státem řízené přerozdělování soukromých financí mezi rodinné ‚buňky„, které by mohly mít v budoucnu pro ‚národní společenství„ nějaký přínos…“74 A to i přesto, ţe u obmyšlených často chyběl jakýkoliv právní nárok.75 Národně socialistické sdruţení pro sociální péči národa (NSV) vyuţívalo pro svoji kampaň různé prostředky od plakátů přes slony a jezdce na koních s kasičkami na dlouhých holích76. Nejbolestivější však bylo strhávání příspěvků na Zimní pomoc dělníkům přímo z platu, coţ bylo ospravedlněno hromadných přihlášením dělníků do NSV na závodní schůzi. Odznaky Zimní pomoci prodávali učitelé, anebo jejich prodej delegovali na ţáky. Průvodčí v autobusech a ve vlacích si nechávali drobné na dobročinné účely. V roli výběrčích se bylo moţno setkat s příslušníky SA, SS a Hitlerjugend. „…Zimní pomoc se stala formou zákonného vydírání...“77 Pokud někdo obětní povinnost nesplnil, bylo to nazíráno jako „…nepřátelský postoj ke kolektivním výchovným cílům národněsocialistického státu. Z uváţlivosti se stal politický zločin...“78 Sbírky však vzbuzovaly nelibost nejen pro svoji nátlakovost, ale i pro pochybnosti o vyuţití vybraných prostředků. Zejména uzdravující se ekonomika zavdávala příčinu k nelibosti s dalšími nátlakovými výběry. To, co stát ušetřil díky sbírkám, směřovalo na vojenské účely. Sbírky také často doprovázela korupce. „…Spokojení nebyli ani chudí, kteří si německou zkratku Zimní pomoci WHW překládali jako ‚dosud máme hlad‟…”79 Lidé začali dávat najevo svou nespokojenost a směřovali okázalé dary náboţenským dobročinným organizacím, přesto výtěţek sbírek bylo lze zaznamenat stoupající křivkou80 – odhodlání obyvatel se vzepřít nebylo dostatečně silné. Navíc se účast na sbírce dala ospravedlnit sluţbou dobré věci.81

74

Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 194 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 194 76 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 194 77 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 194 78 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 194 79 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 195 80 Volker Zimmermann: Sudetští Němci v nacistickém státě: Politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety (1938-1945), 2001, s. 322: „… mnoţství příspěvků pro Válečnou zimní výpomoc … plynule stoupalo z 949 613,78 ŘM při ‚vnitroţupní pouliční sbírce„ v lednu 1940 aţ na 5 925 426,73 marek při sbírce v roce 1944 … V ţádném případě to nebyl specificky sudetoněmecký jev: stoupající sbírkové příjmy byly typické pro postoj ke sbírkám po celé říši.“ 81 Volker Zimmermann: Sudetští Němci v nacistickém státě: Politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety (1938-1945), 2001, s. 322 75

- 20 -



3.1 Rok 1942/43 (zejména zimní měsíce) V podzimních měsících roku 1942 došlo k obratu na východní frontě – německá vojska byla zastavena před Moskvou a schylovalo se k boji na Volze.82 Dramatická byla situace téţ na bojištích afrického kontinentu. Po Rommelově rychlém postupu k Alexandrii a Tobruku na jaře 1942 následoval v listopadu průlom Montgomeryho armády u El Alameinu a vytěsňování německých jednotek zpět na západ. Nato se v severní Africe vylodili Američané. Na jaře jiţ drţeli spojenci na africké frontě převahu. Následující rok 1943 lze povaţovat za přelomový, vývoj na všech frontách ukazoval strategickou převahu spojenců.83 Avšak zpět k Volze a k převratné bitvě druhé světové války. Stály zde proti sobě Rudá armáda a 6. armáda Friedricha Pauluse84, která 3. září 1942 postoupila před brány Stalingradu, a to v pozici jedné z největších a nejlépe vyzbrojených armád východní fronty. První útok snaţící se proniknout do středu města podnikl Wehrmacht 14. září. Další pokusy následovaly 27. září a 14. října 1942. Sověti odpovídají operací Uran, jejímţ cílem bylo 6. armádu ve Stalingradu obklíčit, coţ se v listopadu podařilo. 31. ledna 1943 následuje Paulusova kapitulace. Bitva o Stalingrad končí kapitulací severního kotle a zbytku německé armády 2. února.85 Víceméně klidné a stabilní ovzduší protektorátu i v říši tak bylo trvale zasaţeno poráţkou u Stalingradu, coţ výstiţně odráţí situační zpráva okresního vedení NSDAP Most z přelomu let 1942 a 1943: „…Stalingrad na náladu těţce doléhá… Jinak je nyní značně napadána naše propaganda. Kritizuje se Goebbelsova propaganda, protoţe je příliš přikrášlená, jednostranná a neodpovídající skutečnosti. Nemělo by se všechno malovat narůţovo, kdyţ situace je ve skutečnosti zcela jiná, protoţe by velmi brzy mohla utrpět důvěra obyvatelstva ve veškeré (sic) zpravodajství…“86

82

Jakub Čermín a kol.: Národ se ubránil: 1939 – 1945, 1995, s. 56 Jakub Čermín a kol.: Národ se ubránil: 1939 – 1945, 1995, s. 66-93 84 Peter Antill: Stalingrad 1942, 2009, s. 17: Friedrich Paulus (1890-1957) – generál tankových vojsk, oddaný Hitlerovi. Slouţil v první světové válce (do armády vstoupil roku 1910). Velení nad 6. armádou převzal v lednu 1942, se kterou v rámci operace Blau postupoval na Stalingrad, kde po listopadové protiofenzivě ruské armády v obklíčení kapituloval (únor 1943). V té době jiţ dosáhl hodnosti polního maršála. Po skončení války byl svědkem sovětské obţaloby u Norimberského tribunálu, v zajetí však zůstal aţ do roku 1953. Po propuštění působil v Dráţďanech jako generální inspektor východoněmecké policie. 85 Peter Antill: Stalingrad 1942, 2009, s. 7-14 86 Volker Zimmermann: Sudetští Němci v nacistickém státě: Politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety (1938-1945), 2001, s. 299 83

- 21 -



Obyvatelstvo si navíc pod spojeneckými nálety na německá města uvědomovalo slabost wehrmachtu a luftwaffe a naopak silný vojenský potenciál Sovětského svazu a Spojených států. Povzbuzením měla být Hitlerem slibovaná odplata, avšak místo ní přišly „…poráţka v severní Africe v květnu, vylodění Spojenců na Sicílii v červenci roku 1943 a Jobovy zvěsti z východní fronty jedna za druhou … S kritikou obyvatelstva se stejně jako v říši setkala především ‚zrada„ bývalého náčelníka generálního italské armády Pietra Badoglia a svrţení Mussoliniho…”87 A tak jiţ v prosinci 1943 Hitlerovy a Goebbelsovy projevy otevřeně přiznávaly, ţe nelze doufat v brzký konec války a ţe jsou od obyvatelstva očekávány ještě velké oběti. V tisku i projevech se objevovaly výzvy nebádající k vytrvalosti a „k vděčnosti a věrnosti ‚vůdci„ a říši“.88 Zatímco přikrášlující propaganda se setkala s negativní odezvou, otevřená slova z Hitlerových či Goebbelsových projevů byla přijímána kladně. Uvolnění napjetí přineslo vylodění spojenců v Normandii v červnu 1944, jiţ nebyly nutné další spekulace. Nicméně spojenecký postup do vnitrozemí oţivoval zprávy o špatné vojenské situaci a ještě větší obavy způsoboval postup Rudé armády a blíţící se východní fronta. Vojenské nebezpečí mělo být odvráceno totálním válečným nasazením, avšak panovaly obavy, ţe situace zašla tak daleko, ţe je jiţ pozdě.89

4. Akce Německý Červený kříţ „…Pokud byla pro národní socialismus příznačná víra a naděje, pak kupodivu také dobročinnost. Ta přestala být vnímána jako prosté vyjádření lidského altruismu, a tím méně jako něco, co jednotlivci dělají diskrétně pro dobro své duše nebo kvůli slevám na daních či titulu. Místo toho se z ní stal oblíbený prostředek mobilizace obecné sentimentality, tohoto nejpodceňovanějšího, přesto však kvintesenciálního rysu nacistického Německa…”90 Německá pobočka Mezinárodního Červeného kříţe spadala (spolu s dalšími dobročinnými organizacemi) pod celonárodní sdruţení Německá liga pro dobrovolnou

87

Volker Zimmermann: Sudetští Němci v nacistickém státě: Politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety (1938-1945), 2001, s. 300 88 Volker Zimmermann: Sudetští Němci v nacistickém státě: Politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety (1938-1945), 2001, s. 300 89 Zpracováno na základě: Volker Zimmermann: Sudetští Němci v nacistickém státě: Politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety (1938-1945), 2001, s. 299-301 90 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 189

- 22 -



sociální péči. „…Německý Červený kříţ… ztratil svou reakcionářskou vilémovskou pověst elitní dobročinné organizace horních deseti tisíc a přechod na republiku se mu podařilo úspěšně zdolat tím, ţe svou jiţ z většiny neaktuální roli ošetřovatele vojáků nahradil řadou civilních projektů sociální péče…“91 Do prominentních funkcí byli jmenováni nacisté – předsedou byl Jeho královské veličenstvo Carl Eduard, vévoda ze Saska-Coburgu-Gothy. Německý Červený kříţ projevoval své přizpůsobování se i veřejným vystupováním, kdy byly zavedeny hitlerovské pozdravy a nacistické písně. 92 Zmíněná civilní sociální péče, které se Červený kříţ věnoval v dobách míru, byla převzata Národně socialistickým sdruţením pro sociální péči národa (NSV) 93 a postupně se projevovala snaha navrátit Červený kříţ opět k jeho „původnímu vojenskému zdravotnickému poslání“.94 Tento přechod měl symbolizovat i fakt, ţe roku 1937 se jeho místopředsedou stal Robert Grawitz, hlavní říšský lékař SS. Zákony z let 1937 a 1938 byl Červený kříţ zapojen do vojenské organizace. „…Jeho úkolem je péče o zraněné, v mírových dobách působí v péči o válečné poškozence, při velkých katastrofách, v naléhavých případech apod. Vybudoval také mateřské domy (DRK – Mutterhäuser)… Instituce, věnované výlučně mírové sociální péči byly právě v r. 1938 od Červeného kříţe odloučeny a předány národně socialistické péči o blaho lidu (N.S. – Volkswohlfahrt), s níţ Červený kříţ při svých mírových úkolech spolupracuje... Tři vedoucí skupiny ţenské práce v Červeném kříţi jsou: školené sestry, výcvik pomocnic a konečně společnosti Červeného kříţe… Školení v samaritánské péči je doplňováno vojenskou disciplinou a samozřejmou spoluprací s vojskem… v současné válce koná Červený kříţ v první řadě to, co je jeho hlavním úkolem a co měl na mysli jeho zakladatel:95 péči o zraněné vojíny na frontě i za frontou, v lazaretech, ve válečném pásmu i v nemocnicích v zápolí...“96

91

Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 190 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 190 93 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 191: „…V roce 1939 se NSV stalo druhou největší nacistickou masovou organizací po Německé pracovní frontě, s 12,5 milionem členů, neboli 15% obyvatelstva, coţ pokrývalo přes polovinu domácností v celé zemi…“ 94 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 190 95 Henri Dunant 96 Eva, číslo 13, ročník XII, stran 8, Dr. Alena Procházková: „Německý Červený kříţ v míru a ve válce“ 92

- 23 -



4.1 Rok 1940 (zejména měsíc duben) Jaro roku 1940 bylo ve znamení záplav, které postihly Prahu a další místa v povodí Vltavy97. Hladina Vltavy se zvedla více neţ o 4 metry nad průměrnou výši. Avšak velká voda nebyla hlavním zdrojem znepokojení. Pro představitele protektorátní správy to bylo první výročí 15. března 1939 a sílící aktivita odbojového hnutí. „…Ve městech i na venkově se objevilo nebývalé mnoţství letáků98, lidé strhávali vlajky, zdi ‚vyzdobila„ protiněmecká hesla a na stoţárech veřejného osvětlení se objevily nálepky s protesty proti okupantům. Prahou i dalšími místy kolovaly výzvy k zastavení práce na jednu minutu a maximální zpomalení pracovního procesu…”99 Oficiální protektorátní reprezentace však postupně „…ustupovala z linie obrany autonomního vývoje protektorátu a čím dál víc podléhala nacistickému tlaku, a to bez ohledu na své subjektivní představy a úmysly… Manévrovací prostor, který protektorátní autonomie skýtala, se začal pováţlivě zmenšovat…”100 Okupační moc připravovala pompézní oslavy prvního výročí vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava. Hlavním úkolem propagandy bylo rozšířit přesvědčení, „…ţe první rok okupace přinesl českému národu mnoho dobrého…”101 Pro český národ bylo toto výročí připomínkou ztráty svobody a jeho nejisté situace, přesto však neztrácel naději. Tuto víru odráţí dubnové číslo časopisu V boj: „…My jsme byli počátkem nynější války a budeme také po jejím zakončení… Němci vědí, ţe za zlý čin musí následovat odplata a ţe se také všichni přičiníme, abychom se jim odměnili po zásluze, která jim náleţí…”102 V dubnu 1940 „…německá branná moc převzala ozbrojenou ochranu Dánska a Norska… Dánsko kapitulovalo bez boje. Norové se německé invazi bránili… Ale 97

V tisku proběhla kampaň upomínající na sbírku ve prospěch postiţených povodněmi: České Slovo, č. 82, ročník XXXII., 9. dubna 1940, strana 5, nesignováno: „Dary ve prospěch postiţených povodní“; článek obsahuje seznam dárců a uvádí výši jejich darů, které ve dnech 28. – 30. března 1940 došly Národní pomoci. Dále: České Slovo, č. 85 ze 12. dubna 1940, ročník XXXII., strana 4. čt: „Dary ve prospěch postiţených povodní“ - opět obsahuje seznam jmen a výši příspěvků; níţe se nachází zpráva téhoţ autora: čt: „NS. v Praze XV. uvádí Jiráskovu ‚Lucernu„ ve prospěch povodněmi poškozených spoluobčanů“ 98 Boris Čelovský: Řešení české otázky podle německých dokumentů 1933 – 1945, 1995, s. 249: „…Letáky… mají ručně tištěný nadpis: ‚Proti mnichovským zrádcům. V pátek 9 hodin ráno manifestujeme minutou ticha za svobodnou Č.S.R. KSČ.„…“ 99 Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 123 100 Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 123-124 101 Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 124, 126 102 Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 129

- 24 -



převaha nacistů byla drtivá a statečný odpor většiny norských vojáků, který trval tři měsíce, byl nakonec marný. 10. června 1940 Norsko kapitulovalo… Významné však bylo, ţe došlo k prvnímu přímému střetnutí pozemních ozbrojených sil západních mocností103 s německým wehrmachtem. Tím nastal zlom v dosavadním vývoji válečného konfliktu…“104 Protektorát reagoval počátkem dubna na přípravy taţení do západní Evropy vyhlášením sbírky ušlechtilých kovů. Výtěţek byl směřován k pomoci německému válečnému hospodářství. „…Ilegální Český kurýr v čísle z 13. dubna povaţoval za samozřejmé, ţe všichni vlastenecky smýšlející Češi ji budou bojkotovat, neboť jde o akci, která má odsávat ‚české majetkové hodnoty ve prospěch dobyvačné války„ a měla být především záleţitostí vlajkařů…“105 10. května 1940 Německo prolomilo další ze svých slibů a zahájilo západní taţení106 – německá vojska překročila východní hranice Belgie, Holandska a Lucemburska.107

5. Výzvy snaţící se přesvědčit ţeny, aby nastoupily do průmyslu, do továren k výrobě zbraní Čeští dělníci a potenciál československého průmyslu, zejména zbrojního, měli pro Třetí říši značný význam a byli tak nacisty nahlíţeni. Vyspělost československého hospodářství (s ohledem na období první republiky, byly Čechy a Morava jedním z průmyslově nejvyspělejších a nejbohatších území světa108, koncem dvacátých let dosahoval hrubý národní produkt na osobu stejné výše jako v Norsku či v Itálii109) byla bezesporu jedním z hlavních motivů událostí března 1939. Zastupující říšský protektor

103

Britsko-francouzských jednotek (Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 130) 104 Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 130-131 105 Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 132 106 České Slovo, č. 109, ročník XXXII., 11. května 1940, titulní strana, Berlín 10. května (ČTK): „Říše chrání neutralitu Belgie, Holandska a Lucemburska“; níţe z téhoţ zdroje následuje: „Vůdcovo provolání k vojsku na západní frontě. – Vojáci západní fronty! Hodina nejrozhodnějšího boje o budoucnost německého národa nadešla… Konejte svoji povinnost. Německý národ je s vámi se svým poţehnáním…“; České Slovo, č. 111, ročník XXXII, 15. května 1940, titulní strana, Berlín 14. května (čtk): „HOLANDSKO KAPITULOVALO. Rozkaz vrchního velitele holandské armády: Armáda sloţí zbraně…“ 107 Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 133 108 Jan B. Uhlíř: Protektorát v obrazech, 2008, s. 171 109 Mark Spoerer: Nucené práce pod hákovým kříţem, 2005, s.41

- 25 -



Reinhard Heydrich na zasedání Jihovýchodoevropské společnosti na Praţském hradě 17. prosince 1941 pronesl: „…Protektorát je součástí Říše, hospodářství – jako jeho součást – je nedělitelnou částí říšského hospodářství, ať jiţ ve válce či míru…“110 K. H. Frank zase 20. dubna 1941 na Staroměstském náměstí v Praze prohlásil: „…Pro Čechy a Moravu je nyní ve válce jen jeden úkol a ten zní: aby protektorát do plné a nejkrásnější míry přinášel svůj příspěvek ve všech oborech ve prospěch říše, která stojí v boji. To pochopila také veliká část českého národa a vřadila se do nesmírného pracovního a zbrojního procesu říše, která je přece také říší jeho…“111 Nakonec zde zmíním úryvek z Háchova prohlášení k válce na Východě: „…Pro všechny české lidi platí jediný příkaz, jediná národní povinnost – v klidu a naprosté kázni pracovat se zdvojenou silou na úkolu nám svěřeném, na zásobovacím a výzbrojním plánu Velkoněmecké říše…“112 Vznik protektorátu přinesl Třetí říši nárůst kapacity výroby zbraní a munice o celých 26 procent.113 Významný podíl na tom nesly zejména plzeňské Škodovy závody114 a brněnská Zbrojovka, které později vytvořily holding Waffen Union SkodaBrünn GmbH pod nacistickým státním průmyslovým impériem Reichswerke Hermann Göring Aktiengesellschaft (Říšské závody Hermanna Göringa, a.s.).115 Úrovni zapojení podniků do říšské válečné zbrojní výroby odpovídá jejich plné vytíţení, a tedy třísměnný provoz, zvyšování pracovního tempa a rozšiřování 116 či dokonce zavádění nových továrních objektů. S ohledem na bombardování německých průmyslových oblastí bylo území protektorátu z hlediska vojenských operací nejchráněnější oblastí německého průmyslu a docházelo tak i k přesunům říšských podniků, jejichţ německé továrny byly vybombardovány,117 na jeho území.118 Tak došlo k přeměně pro oblast 110

Mark Spoerer: Nucené práce pod hákovým kříţem, 2005, s.41 Tomáš Pasák: Pod ochranou říše, 1998, s. 278 112 Tomáš Pasák: Pod ochranou říše, 1998, s. 304 113 Tomáš Pasák: Pod ochranou říše, 1998, s. 305: „…soustřeďoval Protektorát Čechy a Morava třetinu veškeré produkce těţkého zbrojního materiálu z celého obsazeného území…” 114 Zdeněk Roučka: Plzeň pod hákovým kříţem, 2003, s. 11: „…Jedním z nejvýznamnějších zbrojních center, které získali nacisté po obsazení českých zemí, byly Škodovy závody. Uţ ve třicátých letech v souvislosti se zostřující se mezinárodní situací, rozšiřovala plzeňská Škodovka svou zbrojní výrobu a těsně před vypuknutím druhé světové války činil její podíl v celkové produkci závodu 62 procent…“ 115 Zdeněk Roučka: Plzeň pod hákovým kříţem, 2003, s. 11: „…V celém Protektorátě ovládl Göringův koncern přes 80 společností, v nichţ pracovalo na počátku války 150 000 dělníků…” 116 Zdeněk Roučka: Plzeň pod hákovým kříţem, 2003, s. 11: investice nacistů do rozšíření zbrojní produkce Škodových závodů se rovnaly „…celkovému objemu investic v koncernu Škoda v letech 19271938…“ 117 Zdeněk Roučka: Plzeň pod hákovým kříţem, 2003, s. 12: „…Po tři roky se Německo stávalo terčem ničivého bombardování, jehoţ záměr byl jediný, zasadit Říši důleţitý úder na nejcitlivějším místě, zničit zdroje, které podporovaly válečné úsilí, a zlomit morálku obyvatelstva. Uţ v roce 1943 začaly spojenecké bomby dopadat na cíle hluboko v nacistickém státě… Oblast Protektorátu Čechy a Morava… zůstala po 111

- 26 -



typického spotřebního průmyslu v průmysl strojírenský a „…záhy se rozšířil výrok o Sudetech jako o ‚protileteckém krytu říše„…“119 Při tom všem se oficiální místa snaţila, aby měl dělník „…pocit důstojnosti a významu jeho práce…“120 Nejednalo se však pouze o dělníka, ale o způsob nahlíţení práce jako takové – jeden z nacisty vyuţívaných sloganů hlásal: „Práce šlechtí“.121 Nacisté „…rozpoznali u dělníků potřebu úcty a hrdost na jejich práci, řemeslo, nástroje a na produkty jejich práce…“122 Součástí snahy o změnu nahlíţení na práci byla i jiţ předválečná kampaň „očištění pracovního prostředí“, jejímţ cílem bylo zbavit pracoviště prachu a špíny, hygienické umývárny a celkově důstojné pracovní prostory.123 Byl zřízen odbor „Krásy práce“ Pracovní fronty, který pracovní prostředí zušlechťoval.124 Pokud zaměstnavatelé toto zanedbávali, byli nejprve varováni a případně trestáni. „…Nacismus stavěl na skutečné víře v píli německého dělnictva a v kvalitu jeho řemeslnosti oproti podřadné anglosaské a sovětské masové výrobě, jeţ se paradoxně stala jedním z faktorů vedoucích k vítězství posledně jmenovaných na válečné hospodářské frontě...“125 Příklad nabízí České Slovo v projevu Rudolfa Hesse, vůdcova náměstka, ze dne „Národního svátku německého lidu“. Píše se zde: „…Není propasti mezi dělníkem a vojákem. Dnes není jiţ propasti, která zela ve válce 1914 aţ 1918 mezi vojákem a vyreklamovaným dělníkem! … Německo Adolfa Hitlera jest země sociální spravedlnosti, je země důstojné práce, země, ve které se po zásluze hodnotí i ethická cena práce a nikoliv jen hmotný výnos. Důstojnost práce a čest dělníka: To jest neviditelný nápis na čestných praporech německých závodů! Zlatá vlajka, která se i dnes opět propůjčuje, jest výrazem vítězství nacionálně socialistického hnutí na sociálním poli… Nacionálně socialistický vzorný závod je dnes pevností vnitřního míru! A jako ve válce výcvik celou první polovinu války téměř mimo účinný dosah spojeneckých leteckých operací. V souvislosti s příznivým vývojem válečných událostí se ale dostalo i na Plzeň a další průmyslová centra…“ 118 Zpracováno na základě Jan B. Uhlíř: Protektorát v obrazech, 2008, s. 168 - 181 119 Volker Zimmermann: Sudetští Němci v nacistickém státě: Politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety (1938-1945), 2001, s. 304: „…Přesuny zbrojních podniků z oblastí ohroţených bombardováním nabývaly netušených rozměrů. Jen od 1. Ledna 1943 do 5. Května 1944 přesunuly říšské úřady do ţupy celkem 517 podniků o celkové ploše 1 130 953 m² … byly pro akci uchystány celkem asi dva miliony metrů čtverečních; bylo nutno vyklidit tovární provozy, zařídit bydlení…” 120 Peter Reichel: Svůdný klam Třetí říše: fascinující a násilná tvář fašismu, 2004, s. 200 121 Peter Reichel: Svůdný klam Třetí říše: fascinující a násilná tvář fašismu, 2004, s. 201 122 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 209 123 Peter Reichel: Svůdný klam Třetí říše: fascinující a násilná tvář fašismu, 2004, s. 201 124 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 209: „…Odbor… dohlíţel na čistotu, dostatek světla a rostoru, čistotu závodních jídelen a umýváren a příjemný vnější vzhled továren, který je měl činit méně odpudivými…“ 125 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 210

- 27 -



vojáků a jeho zdokonalení se nejen nepřerušuje, nýbrţ pokud moţno ještě stupňuje, tak i v německém hospodářství nesmí se přerušiti nacionálně socialistická výstavba a výchova…“126 Reinhard Heydrich se po svém nástupu do funkce zastupujícího říšského protektora rozhodl jít cestou taktiky cukru pro protektorátní dělníky pracující ve prospěch říše. „…Ve zbrojních závodech zvýšil mzdy, zavedl zvláštní dodávky potravin pro pracující127, práce přes čas byla odměňována zvlášť motivujícím způsobem. Pro tisíce dělníků a dělnic zařídil zdarma tzv. zotavovací akce k obnově pracovních sil. Protektor obdrţel po nástupu do úřadu od Hitlera osobní tzv. politický fond ve výši 9 000 000 říšských marek na rok. Z toho 2 000 000 byly vyuţívány na velkorysé dary obuvi, ošacení a jízdních kol pro české dělníky… Kaţdou sobotu se v hlavní škodovácké jídelně pořádaly tzv. Pestré večery, zábava s bohatým občerstvením a kulturním programem…“128 Pořádala se různá sportovní utkání, fotbalový turnaj o pohár generálního ředitele, kina promítala české komedie (s německými titulky). „…Výsledky se dostavily, průmysl v Protektorátě pracoval aţ na malé výjimky kvalitně a naplno…“129 Avšak právě ţeny jevily pro pracovní nasazení pramalé pochopení, o to menší bylo u ţen sociálně lépe situovaných. I přes hrozbu sníţení rodinných podpor odmítlo práci bez udání důvodu pouze v rámci Sudet 293 ţeny130. Byly zaznamenány různé projevy této nevole – „…výpadky podniků v důsledku ‚nechuti členů pracovního kolektivu, zejména ţen, pracovat„,… spatřoval v odmítání práce ‚obecný příznak nálady velké části obyvatelstva, a zejména ţen odvedenců„, jeţ v mnoha případech ‚nemají dostatečné pochopení pro podíl na dobrovolné pomoci při plnění velikých pracovních úkolů ve vlasti„. Vzhledem k varováním reţimu hraničilo odmítání ‚dobrovolného„ pracovního nasazení téměř s vyhýbáním se práci. Der Neue Tag 10. října 1941 napsal: ‚Budeme si pamatovat všechny ţeny málo dbalé svých povinností, jeţ nechtějí přispět k vítězství„…“131 126

České Slovo, číslo 102, ročník XXXII, 3. května 1940, strana 2., pokračování projevu Rudolfa Hesse z první strany 127 Zdeněk Roučka: Plzeň pod hákovým kříţem, 2003, s. 66: „…Ti, co pracovali v nejtěţších provozech (Škodových závodů – L.K.) a na důleţitých zakázkách, měli vysoké mzdy a podle tzv. kmenových listů zvýšené příděly potravin. Navíc fasovali např. alkohol a kuřivo…” 128 Zdeněk Roučka: Plzeň pod hákovým kříţem, 2003, s. 11 129 Zdeněk Roučka: Plzeň pod hákovým kříţem, 2003, s. 11 130 Volker Zimmermann: Sudetští Němci v nacistickém státě: Politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety (1938-1945), 2001, s. 336 131 Volker Zimmermann: Sudetští Němci v nacistickém státě: Politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety (1938-1945), 2001, s. 336

- 28 -



5.1 Rok 1943 Rok 1943 byl pro Německo rokem poráţek na východní frontě a v Africe a spojeneckého vylodění v Itálii. České naděje na německou poráţku ve světle těchto událostí vzrůstaly, a tak Češi projevovali své protiněmecké postoje výrazněji. Nicméně ve zbrojní produkci nebyly zaznamenány ţádné výpadky.132 „…Aby se pokryl výpadek pracovních sil vzniklý nasazením obyvatel protektorátu na práci do říše133, vyšlo vládní nařízení č. 46/1941 Sb., na jehoţ základě byli lidé přikazováni na práci na území protektorátu. Uţ v prosinci 1942 nuceně zaměstnávaly protektorátní podniky 105 619 pracovníků a v průběhu roku 1943 přibyly další 165 864 osoby, z nichţ necelá polovina putovala na pomocné práce a zbytek hlavně do zemědělství nebo lesnictví. Nejvíce se tak rozrostla kategorie dělníků ve zbrojním průmyslu a všechny druhy nádenického dělnictva…”134 Adolf Hitler vyhlásil v důsledku těţkých ztrát a poráţek na východní frontě135 „totální mobilizaci Německa a materiálních a lidských zdrojů okupované Evropy“.136 V poslední fázi nacistické okupace byla mobilizace pracovních sil ve snaze předejít poráţce a zkáze Německa maximálně vystupňována (v zájmu totálního válečného úsilí). Totální mobilizace, která měla zabránit rozpadu říše, byla souborem ekonomických, vojenských a politických opatření. „…Domnívali se, ţe jejich účinnost přivodí alespoň dočasnou stabilizaci vojensko-strategické situace, bezprostředně zmírní dopady poráţek a do budoucna připraví podmínky k nové protiofenzívě…”137 Ekonomický význam protektorátu pro nacistické válečné hospodářství opět stoupl.138 Proto se při sledování četnosti výzev zaměřených na ţeny stran jejich zapojení do průmyslu soustředím na výtisky deníku

132

Detlef Brandes: Češi pod německým protektorátem, 1999, s. 413 Volker Zimmermann: Sudetští Němci v nacistickém státě: Politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety (1938-1945), 2001, s. 271: „…Od března 1939 do října 1944 bylo 405 tisícům Češek a Čechů z Protektorátu ‚zprostředkováno„ pracovní nasazení v říši. Ještě v říjnu 1944 jich tam setrvávalo 282 300; kaţdé ráno na cestě do práce v říši překračovalo protektorátní hranice 29 400 ‚pendlerů‟…” 134 Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 52 135 Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 254: „…Po tříměsíčních úporných bojích muselo 3. února 1943 německé vrchní velení branné moci konstatovat: ‚Boj o Stalingrad je zakončen… 6. armáda podlehla nepřátelské přesile a nepřízni poměrů, kdyţ víc a víc mizela a konečně zmizela moţnost jejího vyproštění.„…“ 136 Tomáš Pasák: Pod ochranou říše, 1998, s. 346 137 Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 253 138 Tomáš Pasák: Pod ochranou říše, 1998, s. 346 133

- 29 -



Českého Slova z roku 1943.139 V tomto období docházelo k hromadnému odčerpávání pracovních sil ze zemědělství, uzavíraly se ţivnosti a menší průmyslové závody140 i kulturní instituce.141 27. ledna 1943 vyhlásil Fritz Sauckel, ţupní vedoucí a říšský místodrţící, generální zmocněnec pro pracovní nasazení, mobilizaci všech pracovních sil a výrobních rezerv.142 Toto vyţadovalo, aby „…muţi (ve věku od 15 do 65 let) a ţeny (ve věku od 17 do 45 let), kteří dosud nekonají sluţby pro válečně důleţité úkoly, účinně spolupracovali…“.143 Svého propagandistického úkolu se ujala i Národní odborová ústředna zaměstnanecká (NOÚZ). České dělnictvo bude burcováno, „…aby do sluţeb konečného vítězství říše ‚dalo vše, co má„,… aby se ‚čeští lidé nedali svést z cesty, po níţ jdou, a aby dělníci projevili svůj postoj k dnešku právě teď stupňovanou dokonalou prací a tak přispěli svým pracovním nasazením k zabezpečení vítězství říše„…“144 Vojáci byli povoláváni z továren, dopravy či zemědělství. Jak jiţ bylo zmíněno, náhradníci na jejich místa byli hledáni mezi obyvatelstvem okupovaných zemí.145 Jelikoţ protektorátní zbrojní průmysl sám potřeboval obsluhu, nebyl protektorát nuceným nasazením mimo své území tolik dotčen.146 Nicméně „Nařízení o pracovním nasazení na obranu říše“, vydané Martinem Bormannem 1. března 1943 se plně vztahovalo i na protektorát. 26. února 1943 pronesl K. H. Frank na shromáţdění 139

Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 256: „…Dne 2. února 1943 napsalo České slovo: ‚Je třeba nasadit vše, co je nutné k vítězství. Říše provede totální mobilizaci práce na podporu totální války. Dnes uţ nejsou ţádné výlučné zájmy říše, ale její zájmy jsou zájmy celé Evropy… Německá vůle a víra ve vítězství musí se přelít také do českých ţil.„…“ 140 Miroslav Kárný a Jaroslava Milotová: Protektorátní politika Reinharda Heydricha, 1991, s. 45, 46: „…Uţ první vlna koncentrace podniků, uskutečněná na jaře 1942, přinesla téměř 2900 průmyslovým podnikům výměry o jejich úplném anebo částečném zastavení. Uvolňovalo se z nich na 50 tisíc dělníků a Heydrich předpokládal, ţe bude ještě stejný počet k dispozici po pročesání obchodních a řemeslnických podniků… Jak ukázal poválečný výzkum, z celkového počtu zastavených závodů bylo jen jediné procento německých…“ 141 Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 53 142 Volker Zimmermann: Sudetští Němci v nacistickém státě: Politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety (1938-1945), 2001, s. 303, 304: „…V hospodářské orientaci na zbrojní produkci nebral prý Henlein ohled na to, zda například textilní průmysl bude po válce moţno opět vybudovat. Odstavování takzvaných ‚závodů nedůleţitých pro válku„ – k nim patřily právě textilní závody – vyvolávalo protesty postiţených podnikatelů. Vyslovovali podezření, ţe akce odstavování nejsou na ostatních německých územích prováděny zdaleka tak důkladně jako v ţupě…” 143 Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 253 144 Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 256 145 Detlef Brandes: Češi pod německým protektorátem, 1999, s. 366: „…V důsledku vojenské situace na východní frontě bylo v 1. čtvrtletí 1942 povoláno k vojenské sluţbě 522 000 německých muţů, ve 2. čtvrtletí dokonce 748 000; 243 000 (169 000) z nich muselo být odvoláno z práce ve zbrojních závodech. Tyto mezery se německé vedení pokoušelo zaplnit zahraničními pracovními silami. Z 822 000 pracovníků, kteří byli zbrojnímu průmyslu přiděleni ve 2. čtvrtletí, pocházela zhruba polovina z obsazených území…“ 146 Detlef Brandes: Češi pod německým protektorátem, 1999, s. 366

- 30 -



v praţské Lucerně projev: „…Začínáme totální válku. A jiţ jenom to, co slouţí válce, tj. k vítězství, bude od nynějška smět ţít a konat… Nařídili jsme a zahájili provádění přesně týchţ opatření v Čechách a na Moravě jako ve staré říši… České obyvatelstvo ve svém celku bude přibráno a zapřaţeno k plnému pracovnímu výkonu… Ulejváci budou přitaţeni a dostanou příleţitost, aby na jiném místě přemýšleli o své zdráhavosti k práci… Chtěl bych přitom konstatovat, ţe si český národ sám působí těţkou škodu, věří-li heslům z nepřátelského rozhlasu, ţe při opatřeních pro zastavování podniků a pro včleňování do práce jde o germanizační nebo otrokářské metody zlých Němců – známe jen jedinou úlohu: zmobilizovat všechny síly k dobytí vítězství…“147 Na počátku června roku 1943 hodnotili představitelé nacistického Německa výsledky totální mobilizace – při shromáţdění v berlínském Sportovním paláci byla veřejnosti zdůrazněna dvě čísla: „…za uplynulých pět měsíců bylo zaregistrováno tři a půl milionu nových pracovních sil, a mnoho set tisíc německých muţů bylo tak uvolněno pro brannou moc. ‚Zimní krize je u konce,„ oznamoval Goebbels, ‚konečně dojde k tomu, ţe bude moţné v létě obnovit ofenzívu na východě.„…“148 Dalším důvodem zaměření se na rok 1943 bylo rozšíření ţenské práce v Německu. Zde jiţ před začátkem války bylo výdělečně činných přes 40% ţen, coţ byla situace značně odlišná například od Spojených států či Velké Británii, kde tato stoupala aţ v průběhu války. Nicméně „…nacionálněsocialistická ideologie přisuzovala ţeně spíše pasivní roli pečující matky, která měla odlehčit muţské hlavě rodiny prací v domácnosti…“149, a tak se jiţ v roce 1933 usilovalo o „…vytlačení ţen z pracovního ţivota…“150 Pozdější znovuzačlenění ţen do pracovního procesu bylo citlivé zejména ze dvou důvodů: ţenám vojáků by reţim musel buď citelně zkrátit vojenskou podporu, nebo je k návratu do práce přimět nátlakem. Navíc by reţim kaţdým z těchto kroků přiznal, ţe válečná ekonomika je v koncích a ţe zprávy o úspěších na frontě nejsou příliš pravdivé.151 Aţ roku 1943 se nasazení ţen zintenzívnilo, nicméně nárůst počtu pracujících ţen nebyl ani tehdy dramatický (na pozadí stála i skutečnost, ţe pracovní úřady mohly čerpat pracovní síly ze zdrojů obsazených území Československa a 147

Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 258-259 Jan Gebhart, Jan Kuklík: Dramatické i všední dny protektorátu, 1996, s. 260 149 Mark Spoerer: Nucené práce pod hákovým kříţem, 2005, s. 32 150 Mark Spoerer: Nucené práce pod hákovým kříţem, 2005, s. 32 151 Michael Burleigh: Třetí říše: Nové dějiny, 2008, s. 641: „ …Zahraniční dělníci, jejichţ účelem bylo uvolnit všechny postradatelné německé muţe pro sluţbu v armádě a zároveň zbavit zemi nutnosti vyuţívat k práci německé ţeny, která by demoralizovala německé válečné úsilí…“ 148

- 31 -



Polska152, a tak v květnu 1939 činil počet pracujících ţen v Německu 14,6 milionu a v září 1944 stoupl na 14,9 milionu153). Přestoţe se nacistický reţim sice nikdy neodhodlal ke kompletnímu nasazení ţen (jako například Spojené státy), od roku 1943 jich podniky zaměstnávaly stále více, a to i proti jejich vůli.154 V oblasti Sudet pracovaly ve zbrojních závodech zejména ţeny, coţ dokládá srovnání tamního pracovního úřadu z prosince 1943 s rokem 1939, podle kterého bylo roku 1943 v ţupě zaměstnáno asi 1 050 000 lidí (včetně válečných zajatců a cizinců), coţ oproti roku 1939 znamenalo o 39 000 muţů méně a o 120 000 ţen více. Zakázky pro wehrmacht si vyţádaly 60 pracovních hodin týdně pro muţe a 53 – 55 pro ţeny. „…Byl nařízen mimo jiné zákaz dovolených, nasazení dívek do zbrojních podniků a rozšíření domácké válečné malovýroby…“155 Všeobecná pracovní povinnost v protektorátu byla v červenci 1939 zavedena pro Čechy ve věku 16 aţ 25 let. Po uplynutí této povinnosti mohli být ještě na dva roky povolání k „úkolům s mimořádnou důleţitostí pro stát“. Český pracovní trh zcela podléhal kontrole německé okupační správy. V prosinci 1939 byla zavedena pro přijímání a propouštění povinnost souhlasu. Pracovní povinnost byla na přelomu let 1941/42 rozšířena pro všechny protektorátní příslušníky, muţe i ţeny, ve věku 18 aţ 50 let. „…Nejméně 600 000 Čechů pracovalo v protektorátu přímo pro německý zbrojní průmysl, další dva miliony nepřímo…“156 V podnicích svázaných se zbrojním průmyslem bylo české vedení nahrazeno německým. Pracovní úřady kontrolované Němci přitvrdily pracovní podmínky (docházelo ke zvyšování pracovní doby z osmi na dvanáct hodin, zkracování dovolené a sniţování potravinových dávek).157 Škodovy závody měly v roce 1943 36 000 zaměstnanců, z nich 50% v přímé zbrojní výrobě. V závodě byl vykonáván politický dohled, který obstarávalo gestapo. Válečná produkce závodu byla ze 72% tvořena zbrojní výrobou, zbývajících 28% připadalo „…na klasické strojní zakázky, ocelové konstrukce, lokomotivy, náhradní 152

Mark Spoerer: Nucené práce pod hákovým kříţem, 2005, s. 274: „…Nucené pracovnice navíc podléhaly dvojí diskriminaci, rasistické a sexistické. Mladé neprovdané ţeny ţily normálně v domě rodičů a vdané s manţelem. Fakt, ţe byly v zahraničí samy a ţily v barákovém táboře, se neslučoval s tradičním pojetím jejich role…“; s. 214: ke 30. září 1944 bylo 22 936 961 Němců v pracovním nasazení, z toho bylo 49,3% ţen, k témuţ datu bylo v pracovním nasazení 276 340 Čechů, z čehoţ bylo 16,1% ţen 153 Mark Spoerer: Nucené práce pod hákovým kříţem, 2005, s. 33 154 Mark Spoerer: Nucené práce pod hákovým kříţem, 2005, s. 183 155 Volker Zimmermann: Sudetští Němci v nacistickém státě: Politika a nálada obyvatelstva v říšské ţupě Sudety (1938-1945), 2001, s. 304, 305 156 Mark Spoerer: Nucené práce pod hákovým kříţem, 2005, s. 43 157 Mark Spoerer: Nucené práce pod hákovým kříţem, 2005, s. 41 - 43

- 32 -



díly, stroje na výrobu cigaret, elektrotechniku atd. Zvlášť důleţité a preferované zbrojní zakázky byly zahrnuty do tzv. Vůdcových programů. Šlo o zbraně, jejichţ výrobu kontroloval s pomocí zvláštních zmocněnců osobně Adolf Hitler. Ve Škodovce se jednalo o protiletadlová a útočná děla, děla pro ponorky a munici…”158 Pro vysokou kvalifikaci dělníků Škodovky byly sem směřovány i opravy jmenovaných zbraní, úpravy výzbroje, výroba náhradních dílů a podobně.159 Jmenování Fritze Sauckela do funkce generálního zplnomocněnce pro pracovní nasazení znamenalo pro okupovaná území vyostřování náborových opatření. Změna charakteru programu nucených prací souvisela se změnou vojenské situace od začátku roku 1943 (a jiţ jednou dříve na konci roku 1941).160 Nucená práce zahraničních dělníků výrazně napomohla válečnému úsilí Třetí říše a umoţnila jí vzdorovat spojeneckým armádám aţ do května 1945. „…Nejpozději na jaře 1942 byly totiţ vyčerpány pracovní rezervy německého hospodářství a další fungování zbrojního průmyslu nebo zemědělství bylo moţné jen právě díky vyuţití nucené práce zahraničních dělníků. V letech 1939 – 1945 bylo v Německu pracovně nasazeno přibliţně třináct a půl milionů dělníků ze zahraničí…“161

6. Časopis Eva Časopis Eva nesl podtitul časopis vzdělané ţeny. Tomáš Pasák jej v Soupise legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939-1945 řadí mezi ilustrované módní a zábavné časopisy.162 Právě módní a společenská ţurnalistika byla v období mezi světovými válkami „…velmi rozšířena a její vliv na společnost koncem třicátých let významně sílil. Vedle vysloveně módních časopisů, které se inspirovaly především podobným tituly vycházejícími ve Francii, Anglii či Německu, existuje v období vyhlášení Protektorátu v Čechách celá řada časopisů společenských, v nichţ je módě věnována značná část obsahu, ale soustředí se také na společenský ţivot, sport, architekturu a kulturu, u níţ, především od počátku třicátých let, významně dominuje

158

Zdeněk Roučka: Plzeň pod hákovým kříţem, 2003, s. 12 Zdeněk Roučka: Plzeň pod hákovým kříţem, 2003, s. 12 160 Mark Spoerer: Nucené práce pod hákovým kříţem, 2005, s. 271 161 Mark Spoerer: Nucené práce pod hákovým kříţem, 2005, s. 305 162 Tomáš Pasák: Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939-1945, 1980, s. 156 159

- 33 -



zejména zaměření na filmovou produkci… Ve srovnání s dnešními módními časopisy obsahovaly tituly z období před zaloţením Protektorátu (a mnohé i v jeho průběhu) velké mnoţství originálního publicistického materiálu, na němţ se podíleli přední čeští novináři – a to samozřejmě i muţi…”163 Díky tomu, ţe společenské časopisy nesledovaly pouze trendy a novinky v oblasti módy, ale i v dobách protektorátu se věnovaly také kultuře – hudbě, filmu, umění, a neopomíjely ani oblast obchodu a průmyslu, zastávaly významné místo na mediálním trhu.

6.1 Stručný popis časopisu a společenské skupiny, na niž byl zaměřen 15. listopadu 1928 přichází vydavatelství Melantrich Praha s prvním číslem právě takového periodika věnujícího se modernímu ţivotnímu stylu, Eva - časopis vzdělané ţeny, ta „…se po následujících víc neţ patnáct let stala jakousi mluvčí snaţení, radostí i obav celé jedné generace českých ţen. V Evě se jako v prvním ţenském časopise na trhu plně objevují nejen témata módní, společenská a zábavná, ale také celá škála zájmů a problémů moderní československé ţeny… Vedle zpravodajského materiálu, recenzí či umělecké kritiky dostávala v Evě oproti jiným ţenským časopisům větší příleţitost i literární publicistika – a to nejen ta určená ţenám. Aktuálnost podporovaly i postupně vydávané romány na pokračování předních československých autorů. Ty si postupně získaly obrovskou čtenářskou popularitu…”164 Jiţ podle svého podtitulu byl časopis Eva zaměřen na moderní a vzdělanou ţenu. Eva sama nám její charakteristiku nabízí v článku z 1. dubna roku 1935: „…Dohovoří se několika jazyky, ale dokonale ovládá i svoji mateřštinu. Dovede popěvovat všechny moderní šlágry, zná však také klasiky. Je horlivá vlastenka, ale nikdy neurazí příslušníka jiné národnosti. Dovede vzdělaně mluvit, ale včas dokáţe mlčet. Je sportovní duší i tělem, ví však také, kdo to byl Rousseau. Hlásá zásady demokracie, nikdy nedá pocítit své sluţebné třídní rozdíl. Dovede dokonale zacházet s růţem a krášlícími prostředky, přitom však zvýrazní individuální rysy i výraz svého obličeje. Podporuje veřejnou dobročinnost, ale pomáhá, i kdyţ to nikdo nevidí. Svého muţe oslovuje ve

163

Irena Zemanová: Mediální obraz české zábavní filmové tvorby ve společenských časopisech Eva, Módní revue a Pestrý týden v období 1939 aţ 1942, 2008, s. 39 164 Irena Zemanová: Mediální obraz české zábavní filmové tvorby ve společenských časopisech Eva, Módní revue a Pestrý týden v období 1939 aţ 1942, 2008, s. 45-46, 49

- 34 -



společnosti vţdy s úsměvem, jako k nejdraţšímu člověku na světě se k němu chová i doma. Nedokáţe však ţít v manţelství nedůstojném…“165

6.2 Odraz společenské situace v obsahu časopisu Roku 1939 pokračoval jiţ XI. ročník tohoto časopisu. Vycházel vţdy 1. a 15. den v měsíci, v červenci a srpnu však pouze jednou měsíčně. Jeden výtisk byl k dostání za 3,- K. Předplatné bylo moţné nejen v tuzemsku, ale i v Jugoslávii a Polsku166 a v ostatních evropských zemích. Odpovědnou redaktorkou byla Jarmila Nováková.167 V 1. čísle druhorepublikového vydání z 1. ledna 1939 vyšel na straně 8 text redakce „Píšeme ročník XI.“, který nám nejlépe nastíní poslání a obsah časopisu Eva: „Váţené čtenářky, jak vidíte, začínáme svůj nový – jedenáctý – ročník 1. lednem. Příčiny pro to jsou zcela jednoduché a netajemné: nepokojný podzim, za kterého se zdrţelo vydání dvou posledních čísel ročníku desátého, a snaha, zjednodušit administrativní úkoly redakce. Na ideové linii Evy neměníme nic. Chce být dále průvodkyní ţen po umění, literatuře, i ve všech ostatních krásách tohoto divného světa, chce být ovšem i praktickou radou v domácnosti, módě a probrati i některé otázky speciální: o dětech a jejich výchově, o některých právních otázkách, které se týkají ţen, o kosmetice a zdravovědě, atd. …“ Zmínka o nepokojném podzimu a dva nové cíle časopisu nám ukazují, ţe Eva se věrna svému podtitulu zaměřovala na vzdělané ţeny, které neměly stát pouze opodál okolního dění: „…Prohloubiti chceme letošní program v dvojím: Mimořádné poměry a přerod a obnova našeho státu nás přesvědčily o významu pokusu získati některé vynikající a vedoucí osobnosti, aby nám psaly úvahy, 165

Eva, číslo 7, ročník VII., 1. dubna 1935, strana 10, RJ: „Jaká je moderní ţena“ Tyto dvě země byly jmenovány výslovně, ovšem pouze v ročníku XI., roku 1942 ročník XII. zmiňuje jiţ pouze Jugoslávii 167 Kolektiv autorů: Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 aţ 1945; 2007, s. 89: Jarmila Nováková (*23.07.1896 +14.11.1967; provdaná Šaldová) maturitní zkoušky sloţila na dívčím lyceu na učitelském ústavu ve Slezské Ostravě, státní zkoušky absolvovala ve zpěvu a hry na klavír na praţské konzervatoři. V letech 1922 – 1926 byla redaktorkou přílohy pro ţeny Moravskoslezského deníku, poté přešla do jako redaktorka do Českého slova, kde působila aţ do roku 1942 a od roku 1926 zde redigovala přílohy Ţenské slovo a Slovíčko (příloha pro děti k vystřihování). V redakci praţského ţenského čtrnáctideníku Eva působila na pozici odpovědné redaktorky a šéfredaktorky v letech 1930 aţ 1943. Redaktorskou funkci zastávala i v dalších listech vydavatelství Melantrich. Před odchodem do důchodu v roce 1951 pracovala v redakci vydavatelství Práce, a to od května 1947. Jarmila Nováková byla členkou Národního svazu novinářů, avšak roku 1943 z něj byla vyloučena (v témţe roce končí i vydávání časopisu Eva). Je autorkou řady příruček pro ţenské ruční práce (Co si upleteme, Přešíváme a připlétáme, Pro volná odpoledne, Dětem na zimu, Ruční práce ze zbytků vln a hedvábí). 166

- 35 -



které by nám byly všeobecným vodítkem. Ale ještě více bychom chtěli zdokonaliti program ve směru zcela opačném: Je nutno chceme-li se udrţet, abychom si uměly za všech okolností poradit a provést své rodiny úskalím těţké doby pokud moţno bezpečně. Budeme proto věnovati ještě více místa otázkám hospodyňským, se stanoviska hospodářského i technického… Shrneme-li tedy všechny naše sliby v jedinou větu: Chceme být aktuální a jsme jisti, ţe naše čtenářky, ty věrné staré, a všechny nové naši práci uvítají a ocení…“168 Časopis dostál této novoroční předmluvě a na původních169 přibliţně třiceti stranách publikoval mimo jiné povídky, aktuální texty českých autorů (jmenovitě například Marie Majerové170), na pokračování Kouzelný dům od K. J. Beneše, který se prolínal vţdy celým vydáním a od kterého si podle jiţ citovaného úvodního slova pro rok 1939 redakce mnoho slibovala: „…Nejvíce pak čekáme od nového románu Evy. Bude to letos jediný román vzhledem k rozšíření obsahu … - Přinášíme Kouzelný dům od K. J. Beneše … Náš román má místa nejčistšího lyrismu i plná dramatického účinu, dotýká se tragedie a dovede mluvit ztišenými tóny, je milostný přece plný bolestného napětí naší doby…“171 Velkou měrou se časopis věnoval módě – střihům, účesům i doplňkům. Zaměřoval se přitom na módu elegantní, všední, ale i sportovní, a to vše doprovázely vkusné fotografie a kresby modelů. Objevovaly se zde i fotografie a články Mileny Králové a architekta Františka Zelenky věnované architektonickému uspořádání domácnosti. Zadní stránky byly věnovány rozmanitým receptům, v období války často zaměřeným na úspornou kuchyni. Jednotlivými výtisky se prolínaly nejrůznější reklamy, a to inzerce řady firem (například na zubní pastu Chlorodont, ţárovky Osram, potravinové doplňky Dr. Oetkera, pastu na obuv Armada), tak i reklamy na příručky Evy („Učíme všechny ţeny! Příručky Evy“). Svůj dvanáctý ročník Eva představila 15. prosince 1939 v textu „Do dvanáctého ročníku“ následovně: „Tímto číslem EVY končíme XI. ročník. Děkujeme svým čtenářkám za pozornost, kterou věnovaly EVĚ po celý rok, za slova uznání, která nám byla největší odměnou. Do dvanáctého ročníku vstupuje EVA ve váţné době. Jako všechny časopisy je EVA právě tak dotčena zdraţením materiálu a práce, proto nemůţe tentokrát, věrna 168

Eva, číslo 1, ročník XI., 1. ledna 1939, strana 8, redakce: „Píšeme ročník XI.“ Číslo 17 z 1. října roku 1940 vychází v menším formátu a následně číslo 14. z 1. srpna 1941 má pouze 16 stran 170 Eva, číslo 21 (264), ročník XII., 1. prosince 1940, str. 9: Marie Majerová: „Robinsonka“ (z románu, který roku 1940 vyšel v nakladatelství Melantrich); Eva, č. 18, ročník XI., 15. října 1939, str. 10: Marie Majerová: „Hlasy ţen něţné i nezvučné“; Eva, č. 20, ročník XI., 15. listopadu 1939, str. 6: Marie Majerová: „Tvrdé osudy“ 171 Eva, číslo 1, ročník XI., 1. ledna 1939, strana 8, redakce: „Píšeme ročník XI. “ 169

- 36 -



své tradici, rozesílati svým čtenářkám prémie. Eva nezvýšila cenu, jako mnohé časopisy, ale aby nemusila slevovati z vysokého technického vybavení časopisu, nemůţe zatěţovati náklad listu prémiemi. Váţené čtenářky pochopí zajisté váţnost našich důvodů a prominou nám, o coţ je snaţně prosíme. Potřebujeme věrnost svých čtenářek zvláště dnes. Budeme se snaţit ze všech sil, aby prémie byla vyváţena hodnotným obsahem EVY. Pro nový ročník chystáme bohatý program, který však vyzradíme aţ v prvním čísle dvanáctého ročníku… Vstupujeme do nového ročníku s upřímnou snahou zůstati věrni poslání Evy. Budeme zajímaví a aktuální, budeme slouţit české minulosti i české budoucnosti s vírou v naši národní tradici a svébytnost…“172

6.3 Reklamy propagující vybraná témata vytištěné v jednotlivých výtiscích časopisu v protektorátních letech

6.3.1 Rok 1940 a výzvy uveřejněné v časopise Eva Probíhající válečný konflikt nám připomíná: „Upozornění čtenářkám! Šetříme dnes se vším, tedy i s papírem a místem v časopisech. Doufáme, ţe naše čtenářky pochopí a ocení naši snahu vyuţít kaţdého řádku k rozšíření redakční části listu a trpělivě si i mezi inseráty vyhledají články, které je zajímají. Redakce Evy.“173 Dále se jiţ toto vydání odvíjí standardně, a přestoţe se jednalo o rok 1940, kdy válka ovládala Evropu, z obsahu časopisu tuto okolnost nelze vypozorovat, připomínky války jsou pouze výjimečné, v přibliţně třech číslech tohoto ročníku. Časopis odráţí idylickou dobu plnou elegantní módy, širokých moţností pro samostatné ţeny, které vedle vzdělávání se, cyklistiky, jachtingu a dalších volnočasových aktivit zvládnou i péči o domácnost. Válka jako by v roce 1940 neexistovala, snad v různých nenápadných návodech jak ušetřit a nahradit drahé suroviny levnějšími. Propaganda tak pomáhala udrţet klid, klid na práci pro Velkoněmeckou říši. Zlom nastává v čísle 13, kde se poprvé objevuje článek vyzdvihující a oslavující říši. Tato tendence zůstane zachována i u příštích čísel ročníku XII. Článek Dr. Aleny

172 173

Eva, číslo 22, ročník XI., 15. prosince 1939, strana 17, redakce: „Do dvanáctého ročníku“ Eva, číslo 6, ročník XII., 15. března 1940, strana 1, redakce

- 37 -



Procházkové „Německý Červený kříţ v míru a ve válce“174 doprovázejí dvě fotografie zobrazující, jak uvádí komentář: „Sestry Červeného kříţe ve sluţbách pouliční sbírky ve prospěch válečné pomoci Německému Červenému kříţi. – Pečlivá ruka sestry přispívá k uzdravení raněného vojína,“175 kde v nemocničním prostředí sestra Německého Červeného kříţe ošetřuje vojáka.176 Článek se věnuje zakladateli mezinárodního Červeného kříţe, Henri Dunantovi a jeho vztahu k německým státům. Dr. Procházková zde vyzdvihuje Německo jako jeden „…z prvních států v Evropě, který pochopil ušlechtilou humanitní myšlenku zakladatele…“ Dunantova základní idea byla „…organizování a neutralizování lékařů a ošetřovatelů raněných vojínů…“ Dunant v rámci agitace navštívil řadu evropských zemí, zde jsou zmíněny jeho návštěvy v německých státech, jmenovitě potom v Prusku a Sasku, a jeho „příznivé přijetí“ v nich, jejichţ výsledkem bylo zaloţení „Pomocných společností pro pomoc raněným v Německu“. Zákony z let 1937 a 1938 byl v Německu Červený kříţ zapojen do vojenské organizace. „…Jeho úkolem je péče o zraněné, v mírových dobách působí v péči o válečné poškozence, při velkých katastrofách, v naléhavých případech apod. Vybudoval také mateřské domy (DRK – Mutterhäuser)… Instituce, věnované výlučně mírové sociální péči byly právě v r. 1938 od Červeného kříţe odloučeny a předány národně socialistické péči o blaho lidu (N.S. – Volkswohlfahrt), s níţ Červený kříţ při svých mírových úkolech spolupracuje… Tři vedoucí skupiny ţenské práce v Červeném kříţi jsou: školené sestry, výcvik pomocnic a konečně společnosti Červeného kříţe. To je vlastně základ organizace, protoţe v nich jsou organizovány dvě třetiny německých ţen. Společnosti Červeného kříţe svou prací, zejména získáváním prostředků, umoţňují práci druhých dvou skupin, zejména školení nových sil, opatřování potřebného materiálu, prádla apod. … Školení v samaritánské péči je doplňováno vojenskou disciplinou a samozřejmou spoluprací s vojskem…Práce Červeného kříţe je přijímána německými ţenami s plným pochopením… v současné válce koná Červený kříţ v první řadě to, co je jeho hlavním úkolem a co měl na mysli jeho zakladatel: péči o zraněné vojíny na frontě i

174

Eva, číslo 13, ročník XII., 1. července 1940, strana 8, Dr. Alena Procházková: „Německý Červený kříţ v míru a ve válce“ 175 Eva, číslo 13, ročník XII., 1. července 1940, strana 8, Dr. Alena Procházková: „Německý Červený kříţ v míru a ve válce“ 176 viz příloha č. 2

- 38 -



za frontou, v lazaretech, ve válečném pásmu i v nemocnicích v zápolí. Německé ţeny nastoupily k této práci dokonale připraveny a organizovány…“177 Druhá polovina roku 1940 byla ve znamení letecké bitvy o Velkou Británii, která byla zahájena 13. 8. 1940 operací Adlerangriff. Letecké útoky pokračovaly v druhé vlně od 7. září 1940.178 V tomto dobovém kontextu na území protektorátu probíhal „…sběr starého papíru do 30. září, dále od 1. září do 30. listopadu sběr kostí, dále sběr hadrů apod. Výnos těchto sbírek přijde k dobru hospodářství Protektorátu, udrţí na dosavadní výši průmyslovou výrobu, zabrání nezaměstnanosti apod. Dosud docházelo v tomto oboru k mnoha nedopatřením a cenné odpadky přicházely na zmar. K provádění těchto akcí dostane tisk články a hesla, spolupracovati bude také rozhlas a biografy… Tiskový odbor proto ţádá, aby všechny tyto akce, pořádané ve prospěch hospodářství Protektorátu, byly tiskem intensivně podporovány a propagovány…“179 Podle instrukcí přednesených na „tiskové konferenci“ vychází v září v časopise Eva výzva „Nepohrdneme ani náprstkem“, která čtenářky upozorňuje: „V celém Protektorátě jsou teď pořádány sbírky starého, vyřazeného materiálu nebo v domácnosti

neupotřebitelných předmětů, jako starého ţeleza, kostí, papíru a j.

Všechny tyto sbírky přijdou k dobru Protektorátu… ţádný z nyní nepotřebných odpadků nepřijde jiţ nazmar. Velmi důleţitý bude zásah škol do sběrací akce. Od škol bude sebraný materiál odkupován,… výhodná příleţitost… zejména pro pomoc svých sociálně slabších ţáků. Největší úkol připadá při sbírce hospodyním, které mohou nyní dobře osvědčiti svůj hospodyňský smysl: Nic nesmí přijíti nazmar, nepohrdneme ani náprstkem. (pro zvýraznění věty bylo pouţito odlišné formátování, poznámka LK) … dojde ke sběru… předmětů, které se někdy zbytečně v domácnosti povalují a jsou jimi způsobovány různé úrazy, hlavně dětí. Lze očekávati, ţe nás tyto doby vůbec naučí nehromaditi ve svých bytech ani na svých pracovištích mimo domov, zbytečné předměty, které tím, ţe se rozbily, poškodily, otloukly, polámaly, přestaly plniti svůj úkol. Navykněme si prováděti… úklid svých domácností… prohlédnou nám čistotou… a současně získáme důleţité suroviny pro výrobu. Co znamená nepřerušená výroba pro dělnictvo a zaměstnanectvo, odkázané, aby v dotyčných podnicích nalézalo obţivu, to 177

Eva, číslo 13, ročník XII., 1. července 1940, strana 8, Dr. Alena Procházková: „Německý Červený kříţ v míru a ve válce“ 178 Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 41 179 Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 121, Pravidelná týdenní porada šéfredaktorů denního tisku dne 21. června 1940, 13:30 hodin, C. Melč

- 39 -



kaţdý z nás také dobře ví…”180 V inzerci se uvádějí i termíny, ve kterých sběr papíru a kostí proběhne. Text byl nejspíš určen přímo ţenským časopisům, neb apeluje na ţeny a hospodyňky („…pomoc sociálně slabším… Největší úkol připadá… hospodyním… různé úrazy, hlavně dětí… úklid svých domácností… prohlédnou nám čistotou…“). Inzerát je umístěn ve středu první strany 16. čísla, mezi třemi dalšími reklamami však zaniká. Reklama na klobouky ze salonu Manky Vítkové, na šněrovačku Efpe Wegena i na ţárovky Osram jsou doprovázeny fotografií a ilustracemi, apel na účast na sbírce starého materiálu je pouze textový a oproti zbylým reklamní textům málo výrazný i kvůli zhuštěnému textu. V tomtéţ čísle se nachází článek „Válečná pomoc německých ţen v průmyslu a v pomocných sluţbách“181 od Dr. Aleny Procházkové. Text je doprovázen fotografií mladé ţeny naklánějící se nad pracovním strojem182. Do článku je zakomponován reklamní text znění: „Berliňačky! Hledají se průvodčí elektrických pouličních drah k okamţitému nastoupení. Mohou nastoupiti i ty ţeny, které dosud nebyly nikdy výdělečně činny jakoţ i ty, které se chtějí vrátiti do výdělečného ţivota. Eventuelně mohou vykonávati také sluţbu polodenní.“, s podpisem Osobní oddělení Berlinské dopravní společnosti (BVG).183 Autorka v článku „Válečná pomoc německých ţen v průmyslu a v pomocných sluţbách“184 srovnává mírové období, kdy ţeny mohly zůstat v domácnosti a procento zaměstnaných vdaných ţen se sniţovalo, „… v povolání zůstávaly jiţ jen dívky svobodné, které se nevdaly nebo vdávati nechtěly. Vdané ţeny se pak uplatňovaly v četných dobrovolných institucích národně socialistické sociální péče. V posledních válečných týdnech však jsou volány ţeny, které dosud ţily jen své rodině a domácnosti, aby se hlásily ke spolupráci v závodech a v pomocných sluţbách. Insertní části denních listů ukazují na vysokou poptávku po ţenských pracovních silách ve všech odvětvích hospodářství. … Jsou tedy volány v první řadě hospodyně, aby zdvojnásobily své síly a rozdělily svou práci mezi péči o muţe a děti, obstarávání domácího hospodářství a mezi povolání mimo domov v podniku nebo v sociální instituci. Rozhodný boj německého 180

Eva, číslo 16., ročník XII, 15. září 1940, strana 1, inzerce –TNS-: „Nepohrdneme ani náprstkem“, viz příloha č. 3 181 Eva, číslo 16., ročník XII, 15. září 1940, strana 8, Dr. Alena Procházková: „Válečná pomoc německých ţen v průmyslu a v pomocných sluţbách“ 182 viz příloha č. 4 183 Eva, číslo 16., ročník XII, 15. září 1940, strana 8 184 Eva, číslo 16., ročník XII, 15. září 1940, strana 8, Dr. Alena Procházková: „Válečná pomoc německých ţen v průmyslu a v pomocných sluţbách“

- 40 -



národa vyţaduje naprosté vypětí sil. Mocné pohyby vojsk na západě, vzrůst obsazovaných území, to vše neustále povolává další muţe od jejich pracovních míst. Ale doplňování výstroje a výzbroje bojovníků na souši, na moři a ve vzduchu se nesmí zhoršiti ani v kvalitě ani v kvantitě. Pro pomocné ruce německých ţen je mnoho práce… Dvě pole působnosti potřebují pomoci ţen: zbrojní průmysl a sociální sluţby v sousedství. Zbrojní průmysl je svým provozem naprosto vzdálen ţenskému myšlení a cítění, protoţe ţena stojí u pramenů ţivota a ne u jeho konce. Ale při výrobě kterékoliv zbraně či střely si uvědomuje německá ţena v první řadě to, ţe svou prací jen zvyšuje ochranu svému muţi, synu, bratru, a pomáhá vítězně skončiti boj svého národa o jeho ţivotní práva…“ Působí autorka na city čtenářek a pokračuje v přesvědčování: „…O nějaké fysické námaze nelze ani mluvit…“, kdy zmiňuje úlohu strojů při výrobě a jejich snadnou obsluhu, kterou „…můţe vykonávati i ţena, která nikdy nepracovala v továrně. Dokonce při výrobě některých jemných přístrojů třeba pro zpravodajskou sluţbu jsou vyhledávány jen ţenské ruce právě pro svoji obratnost spojenou s jemným zacházením. Dnes nelze mluviti také o továrnách jako o nepříjemných místech práce… heslo ‚krása v práci‘ změnily továrny ve světlé veselé sály. Hospodyni … pomáhají při obtíţných začátcích sociální pracovnice podniku, skupinová důvěrnice a ostatní spolupracovnice a kamarádky. Práce je polodenní, kaţdých čtrnáct dní je volno pro důkladný úklid domácnosti. Péče o děti je svěřena národně socialistické sociální péči… A tak nejen ţena hospodyně, matka a manţelka, ale pracovnice ve zbrojním průmyslu a v průmyslu nezbytném pro dnešní dobu, dále sociální pracovnice … patří k obrazu dnešního ţivota v Říši a je jedním z hlavních pilířů silné vnitřní fronty.“185 Končí autorka článek, který apeluje na ţeny v domácnosti, aby se staly součástí „vnitřní fronty“ a přihlásily se do průmyslu a produktivní sféry ve všech jejích podobách, přičemţ je zde zdůrazněno, ţe tímto zapojením se by neutrpěla jejich rodina a domácnost („…kaţdých čtrnáct dní je volno pro důkladný úklid domácnosti. Péče o děti je svěřena národně socialistické sociální péči…“). 1. října 1940 vyšla Eva č. 17 XII. ročníku v menším formátu. Účelem byla nejspíše úspora papíru. Tato snaha se odrazí výrazněji na výtiscích z roku 1941. První čísla ročníku XIII. vycházela opět na přibliţně 25-ti – 30-ti stranách. Číslo 14. z 1. srpna

185

Eva, číslo 16., ročník XII, 15. září 1940, strana 8, Dr. Alena Procházková: „Válečná pomoc německých ţen v průmyslu a v pomocných sluţbách“

- 41 -



1941 má však stran jiţ pouze 16186, ţádné vysvětlení ani zmínku o této změně však toto vydání nenabízí. Omezení počtu stran přišlo krátce po zahájení operace Barbarossa a tedy bojů na východní frontě.187

6.3.2 Rok 1941 a výzvy uveřejněné v časopise Eva Článek Rudolfa Wagnera nazvaný „Ţeny se osvědčují“188 svým obsahem navazuje na výše zmíněný článek Aleny Procházkové vyzývající ţeny k zapojení se do průmyslu. Rudolf Wagner vyzdvihuje, ţe v době totální války se ţeny osvědčují více neţ kdy v minulosti, „…válečné hospodářství v Říši vyţaduje dnes od ţen výkonů, jakých od nich nebylo dosud ţádáno nikdy, ani v Německu, ani v ţádné jiné zemi. … ţeny se osvědčují i na pracovištích vyhrazených dříve jen muţům…“ Následuje popis uniformy a rozhovor s průvodčí o její sluţbě, na němţ se dokládá, ţe se jedná o práci, kterou můţe ţena vykonávat spolehlivě a rovnocenně s muţi. „…Nepřítomnost muţů a přebudování národního hospodářství na hospodářství válečné vyţaduje pouţívání ţenských pracovních sil ve zvýšené míře i ve všech jiných odvětvích,“ píše Rudolf Wagner dále. „…Proto dnes v kaţdém německém městě nebo osadě vidíme sta a tisíce ţen, které vykonávají sluţbu na pracovištích vyhrazených dříve jen muţům. Zastávají tu všude plně muţe, kterých bylo třeba pro jiné naléhavé úkoly. Vidíme je pracovat v dílnách u soustruhu, u vrtaček, u svěráku, ba dokonce i u vysokých pecí. … kde dříve byli zaměstnáni výhradně muţi, třídí nyní dopisy ţeny… Pracují prostě všude tam, kde je třeba plného výkonu na místě uvolněném po muţi, který byl povolán buď do zbraně nebo do jiné sluţby. Jeden z nejdůleţitějších úkolů ovšem dnešní ţena musí zastávat ve své vlastní domácnosti. … hospodaření s potravinami a správně řízená spotřeba nejrůznějších statků vyţaduje… porozumění hospodyně, která se tak stává jednou z nejhlavnějších opor státu při opatřeních proti účinkům blokády…“ Autor zde vypočítává moţnosti, které Říše nabízí pracujícím matkám, aby nemusely zanedbávat své povinnosti hospodyně, manţelky a matky. Podporu poskytovaly dívky z ţenské 186

Tomáš Pasák: Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939-1945, 1980, s. 64: „…Od roku 1941 byl podstatně omezován v českém legálním tisku rozsah časopisů včetně inzerce, zakazovala se pouţívat lepší druh papíru aj. Podstatným zásahem do struktury českého tisku bylo vládní nařízení ze dne 7. května 1941 o úpravě poměrů v českém tisku. Na základě tohoto nařízení bylo předsednictvo ministerské rady zmocněno stanovit termíny pro vydávání tiskovin, určovat rozsah časopisů a jednotlivých jejich částí, včetně inzerce a jiných soukromých oznámení, stanovit výši nákladu tiskovin a zastavovat vydávání tiskovin…” 187 Více o operaci Barbarossa na jiném místě textu 188 Eva, číslo 8, ročník XIII, 15. dubna 1941, strana 12, Rudolf Wagner: „Ţeny se osvědčují“

- 42 -



pracovní sluţby, průmyslové závody zřizováním jesliček, mateřské školky či Hitlerova mládeţ. Tyto instituce umoţnily ţenám „… zaujmouti na vnitřní válečné frontě takové postavení, jaké stát a národ od ní ţádají…“ Rudolf Wagner končí článek slovy: „…Německá ţena však ve své namáhavé práci nevidí nic mimořádného. Koná-li svou povinnost celý národ, protoţe vše, co se děje, děje se jen pro dobro a blaho národa a jeho budoucnost, obětuje i dnešní německá ţena s radostí a nadšením veškeré své síly pro zdar celku, neboť obětavost a statečnost byly vţdy nejvýznačnějším rysem jejího charakteru…”189 Tento článek, spolu s dřívějším od Dr. Procházkové, nám ilustruje protektorátní dobu, dobu referující o německém jakoţto našem, kdy se všichni mohou a mají zapojit do boje respektive jeho podpory. Je zde patrný posun v nahlíţení ţen, samozřejmě zkreslený snahou vlichotit se jí a zapůsobit na její city s cílem přimět ji k angaţovanosti a k zapojení se do průmyslu či jiné sluţbě říši. V číslech ze září a října 1941190 se objevuje nový prvek propagace Říše, kdy je téměř na čtvrtině předsádky otištěno velké písmeno „V“ propojené nápisem „Říše vítězí na všech frontách pro Evropu“ a dole je doplněno sedmi menšími písmeny „V“ lemovanými zdobnými lístky191. Jedná se o součást rozsáhlé kampaně „Viktoria – znamení vítězství“, která vznikla po zahájení bojů na východní frontě proti SSSR a byla provázena řadou hesel a různými variacemi na písmeno „V“. Její hlavní symbol písmeno „V“ se objevovalo v tisku, filmových týdenících, na plakátech, v městské hromadné dopravě. „V“ bylo také promítáno světlomety na nebe nad Petřínem. Tato mohutná kampaň vrcholila v letních a zimních měsících roku 1941.192 Velké „V“ z předsádky doprovází a spojuje s propagandistickou myšlenkou články uvnitř výtisků. V čísle 15 se jedná o text od Karla Plavce nazvaný „Všechny chtějí do Afriky; koloniální škola pro ţeny v Rendsburgu“193 doprovázený pěti fotografiemi194. V 16. čísle byl publikován článek JUDr. Zdeňky Sutnarové „Vliv zákonné ochrany ţen na populaci“, ve kterém vyzdvihuje nutnost ochrany pracujících ţen v souvislosti 189

Eva, číslo 8, ročník XIII, 15. dubna 1941, strana 12, Rudolf Wagner: „Ţeny se osvědčují“; viz příloha č. 5 190 Eva, číslo 15-17, ročník XIII, 1. a 15. září 1941, 1. října 1941 191 viz příloha č. 6 192 Jan B. Uhlíř: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, 2008, s. 366, 384, 387, 404 193 Eva, číslo 15, ročník XIII, 1. září 1941, strana 8, Karel Plavec: „Všechny chtějí do Afriky; koloniální škola pro ţeny v Rendsburgu“; článek pojednává o škole „…pro odborné vzdělání pro ţivot v koloniích v Rendsburgu…“, kterou navštěvují dívky s přáním „…odjet do Afriky, do německých kolonií…“ 194 viz příloha č. 7

- 43 -



s rozvojem tovární práce, zapojení ţen do ní a nutnost zvláštní ochrany pracujících ţen s ohledem na další generace.195 V čísle 17 na „vítězné“ „V“ z předsádky odkazuje článek E. Krčka „Spolupráce školy a rodiny v Říši“196, kterým tato kampaň v Evě končí. Projevy kampaně „Viktoria – znamení vítězství“ od konce listopadu 1941 postupně slábly a krátce po ukončení prvního výjimečného civilního stavu 20. ledna 1942 byly všechny znaky „V“ odstraněny.197

6.3.3 Rok 1942 a výzvy uveřejněné v časopise Eva V číslech XIV. ročníku z předsádky zmizel obsah čísla ve prospěch většího rozsahu obchodní inzerce. Ta nyní obsazovala třičtvrtiny předsádky, strany 15 a 16 a závěrečnou obálku. Pod dalším článkem z pera Iva Liškutína „Ţena a její poslání v současném německém písemnictví“ je v Evě otištěna reklama znění: „Je národní povinností českých ţen přispět ke zdaru sbírky zimních potřeb pro východní frontu“198. Toto číslo vyšlo 15. ledna 1942, necelý týden předtím odjelo prvních tisíc Ţidů transportem z terezínského ghetta do Rigy, do vyhlazovacích táborů. 15. ledna bylo vydáno vládní nařízení č. 14/1942 Sb., jímţ vyvrcholila reforma ústředních orgánů protektorátní správy zavedená zastupujícím říšským protektorem Reinhardem Heydrichem. Tato reforma ve svém důsledku vedla k omezení autonomie protektorátu a protektorátní vlády. Bylo zrušeno Předsednictvo protektorátní vlády, sníţen počet ministerstev; zrušena byla ministerstva sociální a zdravotní správy, veřejných prací a Předsednictvo ministerské rady bylo nahrazeno Sekretariátem předsedy protektorátní vlády. Část pravomocí Předsednictva přešla na ministerstvo vnitra, tiskové záleţitosti přešly z jeho působnosti na Ministerstvo lidové osvěty. Po zatčení předsedy vlády generála A. Eliáše gestapem

195

Eva, číslo 16, ročník XIII, 15. září 1941, strana 4, JUDr. Zdeňka Sutnarová: „Vliv zákonné ochrany ţen na populaci“ 196 Eva, číslo 17, ročník XIII, 1. října 1941, strana 8, E. Krčka: „Spolupráce školy a rodiny v Říši“. Text poukazuje na to, ţe „…při výchově mládeţe v Říši spolupracují tři činitelé: rodina, škola a Hitlerova mládeţ…“ a ţe „… všichni tito tři činitelé si musí býti stále vědomi, ţe jejich výchova je součástí celkového státního plánu pro výchovu mládeţe…“ Dále zde autor popisuje funkci a strukturu rodičovských sdruţení, jejichţ hlavním cílem bylo seznámit rodiče „… s výchovnými cíli nacionálně socialistického státu, při čemţ má býti pojednáváno o péči státu o rodinu, o plemenných a rasových otázkách, o dědičnosti, o péči o zdravé potomstvo, o tělesné kázni, o pracovní povinnosti a o HJ…“ 197 Jan B. Uhlíř: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, 2008, s. 388 198 Eva, číslo 2, ročník XIV, 15. ledna 1942, strana 4; viz příloha č. 8

- 44 -



z rozkazu R. Heydricha v září roku 1941199 a jeho odsouzení k trestu smrti v říjnu téhoţ roku, byla 19. ledna 1942 jmenována protektorátní vláda v čele s Jaroslavem Krejčím. Sedmičlennou vládu jmenoval na návrh R. Heydricha Emil Hácha. Ministrem školství a lidové osvěty byl jmenován Emanuel Moravec, ministrem vnitra Richard Bienert. V jednotlivých resortech měli své zastoupení němečtí generální zmocněnci.200 Toto bylo politické prostředí doby pro českou ţenu oslovenou reklamou. Východní fronta vznikla 22. června roku 1941 operací Barbarossa (krycí název odkazující na Fridricha I. Barbarossu symbolizuje kříţovou výpravu proti komunismu), kterou bez vyhlášení války napadlo Německo Sovětský svaz. Počáteční úspěch, kdy byla ruská obrana rychle prolomena a postup německých vojsk nezadrţitelný, vedl k vyhlášení vlastenecké války Stalinem. Do války se měl zapojit kaţdý občan, následovala mobilizace. Němci postupně dobyli Minsk, Tallinn, Smolensk, Kyjev a další. Dalšími cíly se staly Leningrad a Moskva. Nejvýznamnější bitvou této operace byla bitva o Moskvu. V prosinci 1941 přešla sovětská vojska do protiútoku a Němcům se Moskvu nepodařilo dobýt, zejména kvůli blátu a čtyřicetistupňovým mrazům, na které němečtí vojáci nebyli vybaveni. Operace Barbarossa skončila, boje na východní frontě však pokračovaly, na jaře 1942 došlo k jejich obnovení a německá vojska směřovala na Kavkaz, Stalingrad a Krym. Právě situace na východní frontě a neutěšená hospodářská situace, kdy muţi byli na frontě, byly hlavním motivem výzev oslovujících ţeny k přispění do sbírky zimních potřeb. 1. června 1942 se na titulní straně Evy vedle barevné fotografie elegantní ţeny objevuje zarámovaná výzva: „Je povinností české ţeny, aby darem Německému Červenému kříţi přispěla k zmírnění obětí německého vojáka“201. Na vnitřní straně zadní obálky je otištěno: „Upozornění. Podle úředního upozornění vylučují se s okamţitou platností z odběru všech druhů časopisů i ţidovští míšenci a jejich podnájemníci, jimţ je zakázáno doručovati noviny, ať donáškou, poštou, nebo jakýmkoliv jiným způsobem, je tedy nutno, aby nám všichni jednotlivci, jichţ se zákaz 199

Jiří Hronek: Černá kniha Heydrichova reţimu: Dokumenty a zápisy září 1941 – leden 1941, 1942, s. 65, zpráva ČTK 30 září 1941: „…Z nařízení zastupujícího říšského protektora Obergruppenführera generála Heydricha byl ministerský předseda autonomní protektorátní vlády Ing. Eliáš zatčen pro velezradu a zemězradu a odevzdán lidovému soudu německé říše k vynesení rozsudku. Zastupující říšský protektor zbavil současně zatčeného jeho úřadu jako ministerského předsedy autonomní protektorátní vlády…“ 200 201 Eva, číslo 11, ročník XIV, 1. června 1942, titulní strana, viz příloha č. 9

- 45 -



týká, obratem oznámili, ţe jsou ţidovskými míšenci, po případě jejich podnájemníky, ve smyslu citovaného upozornění. Dodávka časopisů jim bude zastavena. Eva, oddělení předplatitelů.“202 Číslo 11 z prvního června bylo první číslo Evy po atentátu spáchaném 27. května 1942 na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Atentát s krycím názvem operace Anthropoid provedli českoslovenští parašutisté Jozef Gabčík a Jan Kubiš, vyslaní exilovou vládou v Londýně. V době vydání 11. čísla byl zastupující říšský protektor ještě naţivu a jeho stav dokonce vykazoval známky zlepšení. Probíhala však přísná opatření směřující k dopadení atentátníků. Jejich rozsah se znásobil po 4. červnu, kdy Reinhard Heydrich následkům atentátu podlehl.203 Zprávu o atentátu v den jeho spáchání obdrţelo gestapo, Karl Hermann Frank a Adolf Hitler. Důsledky byly pro český národ dalekosáhlé. Jiţ 27. května vyhlásil Státní tajemník K. H. Frank, Hitlerem pověřený řídit prozatímně agendu říšského protektora, civilní výjimečný stav nad celým Protektorátem Čechy a Morava. Stanné právo trvalo aţ do 3. července 1942. K. H. Frank svým výnosem dále oznamuje: „…Na dopadení pachatelů se vypisuje odměna 10 miliónů K. Kaţdý, kdo pachatele přechovává nebo jim poskytuje pomoc, anebo má vědomost o jejich osobě anebo o jejich pobytu a neoznámí to, bude zastřelen s celou svou rodinou…”204 Uvádí téţ v platnost zákaz nočního vycházení, přerušení provozu hostinců, biografů, divadel a veřejných zábavních podniků, byla zastavena veškerá hromadná doprava.205 Naplno se spustila mašinérie nelítostného nacistického teroru, na jejímţ konci byly tisíce mrtvých. Ihned po obdrţení informace o atentátu, vyzval Hitler Franka, aby nechal pro výstrahu zatknout a popravit 10 000 nepřátelsky smýšlejících Čechů.206 Za hranicemi vyvolaly největší odezvu zejména dvě odvetné události – vypálení obce Lidice 10. června 1942 a obce Leţáky 24. června 1942. Československému odboji se podařilo dosáhnout cíle celé akce – příslibu poválečné obnovy Československa

202

Eva, číslo 11, ročník XIV, 1. června 1942, zadní předsádka Tomáš Pasák: Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939-1945, 1980, s. 72: „…V době heydrichiády vyšla ve večerním Českém slově básnička, jejíţ začáteční písmena veršů, čtena od shora dolů, dávala větu: ‚Proklínáme krvavého kata Heydricha„. Adresa autora básničky byla fingována…“ 204 Miroslav Ivanov: Atentát na Reinharda Hendricha, 2003, s. 277: Článek II. Výnosu říšského protektora v Čechách a na Moravě v zastoupení: K.H. Frank ze dne 27. května 1942, Praha 205 Miroslav Ivanov: Atentát na Reinharda Hendricha, 2003, s. 278 206 Miroslav Ivanov: Atentát na Reinharda Hendricha, 2003, s. 277 203

- 46 -



v rámci hranic před Mnichovskou dohodou, kterou Britové, následováni francouzskou vládou, po červnových událostech roku 1942 odvolali. 15. června 1942 Eva oznámila Heydrichovo úmrtí: „SS – Obergruppenführer Heydrich zemřel na následky vraţedného útoku; Zastupující říšský protektor v Čechách a na Moravě a náčelník bezpečnostní policie a bezpečnostní sluţby, SS – Obergruppenführer a generál policie REINHARD HEYDRICH, podlehl dne 4. června váţnému zranění, utrpěnému při vraţedném útoku, který na něj byl spáchán dne 27. května.“207 Text orámovaný silnou černou linkou a doprovázený fotografií Heydricha připomíná smuteční parte.208 Na druhé straně byl zveřejněn ţivotopisný oslavný text „Za padlým hrdinou“. Informaci, ţe Reinhard Heydrich podlehl následkům „vraţedného útoku“ přinesly povinně na titulní straně všechny protektorátní deníky, ale i týdeníky.209 Druhá strana je zakončena reklamou: „České ţeny mají vděčný úkol postaviti se v čelo dárců ve sbírce pro Německý Červený kříţ. Čím větší měrou budou české ţeny podporovati sbírku na Německý Červený kříţ, tím větší jejich zásluhy o národ.“210 Toto umístění výzvy jakoby upozorňovalo protektorátní obyvatele na povinnost solidaritou dokázat svoji příslušnost a poslušnost říši. V podání protektorátní ideologie se jakoby nabízí moţnost darem „odčinit“ zlo napáchané atentátem, moţnost distancovat se od tohoto činu. Boj československých výsadkářů skončil 18. června 1942 v chrámu Sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, kde sebevraţdou ukončili více jak dvouhodinový boj s gestapem a protektorátními orgány. Zanechal po sobě sedm obětí. Další sociální reklama, se kterou se v Evě můţeme setkat, je následujícího znění: „České ţeny! Uvědomte si, ţe odevzdání postradatelných předmětů a tkanin na sbírku, která má opatřit našim dělníkům, zemědělcům a pracujícím ţenám dostatek pracovních obleků, není činem obětavosti, nýbrţ mravní povinnosti!“211 Tato výzva je určena ţenám, čtenářkám časopisu, které mají z pohledu vyzyvatele povinnost zapojit se do podpory říše sbírkou určitých předmětů, neb zatím nepřinesly jinou oběť, nestaly se například ţenami pracujícími. Výzva byla v časopise zdůrazněna umístěním v barevně

207

Eva, číslo 12, ročník XIV, 15. června 1942, strana 1-2 viz příloha č. 10 209 Jan B. Uhlíř: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, 2008, s. 166 210 Eva, číslo 12, ročník XIV, 15. června 1942, strana 2, viz příloha č. 11 211 Eva, číslo 18, ročník XIV, 15. října 1942 strana 5 208

- 47 -



odlišené ploše zabírající spodní část stránky, ale také větším písmem oproti článku publikovaném výše.212 Více se jiţ neopakovala. Článek Jiřího V. Šamly „Uzlíček dojmů z Říše“213 pojednává o ţivotě českých ţen v Říši. Začíná krátkým telegramem z ţenského tábora v Halle: „…240 českých dělnic, 5 českých kuchařek, 1 švadlena, 1 kadeřnice, dohromady 247 veselých děvčat… ‚Nám tu nic nechybí.‘…“ Dále se autor věnuje českým umělkyním, zejména Adině Mandlové, působícím v Říši. Následuje část nazvaná Válka ţen: „…Ţádná válka nekladla dosud tak velké poţadavky na ţeny, jako dnešní. V ţádné válce se však také ţeny nemohly tak čestně uplatnit jako v dnešní. Není muţského zaměstnání, které by ţena nevykonávala, a buďme upřímní: nevykonávala stejně dobře jako muţ… Není rozdílu mezi muţskou a mezi ţenskou prací. Je jen jedna práce a tu konají všichni stejně…“ V části nazvané Co naše ţeny neznají se Jiří V. Šamla zamýšlí: „… K práci se naše ţeny dovedou postavit stejně čestně, ale chybí jim sluţba národu, obětavost, sebezapření, láska k bliţnímu a touha pomoci v té míře, jakou ji mají německé ţeny. … A kdybyste se rozhlédli po ţivotě v Říši, najdete ţeny všude, kde je třeba obětavé práce. Při sbírkách, při spravování statisíců párů ponoţek pro vojáky, při pletení teplých oděvů pro vojáky, při přešívání darovaných věcí, při výchově mládeţe, při pomoci starým, … Všude najdete obětavou, nezištnou německou ţenu, která je šťastna, mohla-li někde pomoci, mohla-li se obětovat, prospět, poslouţit. Srdce našich ţen je stejně dobré, stejně krásné a obětavé. Je jen uzavřené. Potřebujeme silnou ţenu, která by je dovedla otevřít, aby se jejich láska rozlila po celém národě…“ Působí autor na city čtenářek a pokračuje: „…Zatím hledejte velké české ţeny, které mají klíče k vašim srdcím. Nevěřte těm, kdo říkají, ţe dnes není doba na velkou práci. Právě naopak. Nikdy nebylo tolik třeba práce ţen, jejich pomoci, jejich obětavosti, jejich úsilí a organisačních schopností jako právě dnes. Začněte s jakoukoli prací, ale začněte ihned. Kaţdého dne je škoda! Rozpoutejte síly, které dřímají v srdcích a v rukou českých ţen! Bez silných ţen nebudeme mít silného národa!“214 Právě kvalifikovanost českých pracovních sil, a na druhou stranu jejich nedostatek v Třetí říši, napomohla tomu, ţe počet obětí na straně Čechů byl

212

viz příloha č. 12 Eva, číslo 21, ročník XIV, 1. prosince 1942, strana 4 214 Eva, číslo 21, ročník XIV, 1. prosince 1942, strana 4, Jiří V. Šamla: „Uzlíček dojmů z Říše“; viz příloha č. 13 213

- 48 -



nesrovnatelně niţší neţ ztráty na straně Ţidů a Poláků.215 Z vojenských, strategických a ekonomických důvodů potřebovali nacisté na českém území udrţet klid a pracovní výkonnost.216

6.3.4 Rok 1943 a výzvy uveřejněné v časopise Eva Pro Evu XV. ročník posledním a vyšlo z něj pouhých pět čísel. 14. března 1943, den před obvyklým dnem vydání Evy, vydavatelství Melantrich oznámilo, ţe jeho vydávání, společně s vydáváním časopisu Ahoj, zastavuje.217 1. března 1943 tak vyšlo poslední číslo tohoto časopisu „vzdělané ţeny“. Je třeba uvést ještě článek „Sestry Německého červeného kříţe“. Autor textu uveden není, pod čtyřmi doprovodnými fotografiemi je šifra Kafr. Článek oceňuje úlohu sester Německého Červeného kříţe, ať uţ tyto působí kdekoli, a zejména jejich roli při péči o raněné vojáky. „…Jednou na sebe vzaly tuto těţkou povinnost, obětovaly jí mnohé a dnes stojí jako nerozborný celek, jako vojáci jiné fronty za bojujícími armádami. Také ony bojují svým vlastním způsobem za konečné vítězství. A kaţdý raněný, který jejich péčí byl vyléčen a uzdraven, rád poví, ţe jsou to právě sestry Německého Červeného kříţe, které k tomuto vítězství přispívají měrou netušenou…”218

7. České slovo České slovo vycházelo v letech 1907 – 1945, neslo podtitul Ústřední orgán české strany národně sociální (1907-), Ústřední orgán Československé strany národně socialistické (1935), List národního souručenství (1939; stejně jako téměř všechny české deníky i České slovo formálně zaujalo pozici tiskového orgánu Národního souručenství a přijalo toto označení219), List pro národ a socialismus (1941).

215

Jan B. Uhlíř: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, 2008, s. 360 Tomáš Pasák: K historii českého fašismu, 1985, s. 57 217 Na tomto místě bych ráda zmínila zprávu z Nedělního Českého Slova (číslo 10/61, ročník XXXV, 14. března 1943, strana 4), kde je mezi denními zprávami zmíněno: „Čtenářům časopisů Ahoj a Eva. Redakce a vydavatelstvo časopisů Ahoj a Eva děkují svým čtenářům za dosavadní přízeň a zároveň jim oznamují, ţe Ahoj i Eva nebudou po dobu války vycházet.“ Důvody se ve zprávě neuvádějí. Podpis chybí. 218 Eva, číslo 4, 15. února 1943, ročník XV, strana 4, Kafr: „Sestry Německého červeného kříţe“ 219 Kol. autorů: Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 aţ 1945, 2007, s. 6; téţ Tomáš Pasák: Pod ochranou říše, 1998, s. 70: „…Po vzniku Národního souručenství byly všechny listy (kromě pozdější ‚Vlajky„) formálně tiskovými orgány této instituce…“ 216

- 49 -



České slovo bylo zaloţeno roku 1907 jako deník národně sociální strany. Jeho vydávání bylo během 1. světové války zastaveno, v letech 1914 – 1915 vycházelo jako „Naše slovo“. Jako orgán strany národně sociální (později národně socialistické) vycházelo opět od konce roku 1918. Od 31. 3. 1939 bylo listem Národního souručenství. Nedělní vydání vycházelo v nákladu 32.2000 jako „Nedění české slovo“. Jeho připojenými deníky bylo České slovo (M. Ostrava), Moravské slovo (vycházelo v Brně), Večerní České slovo, dále Telegraf (Praha) a vydání v M. Ostravě, A-Zet.220 Nakladatelem bylo vydavatelství Melantrich, Česká strana národně sociální. Roku 1945 bylo vydávání úředně zastaveno. K 20. 1. 1939 České slovo vycházelo v Praze v nákladu 15.564, 10.000 k 20. 11. 1939 a 9.658 k 20. 1. 1940.221 V letech 1940 – 1943 byla nedělní vydání doprovázena přílohou Kvítko (humoristická příloha), jejímţ odpovědným redaktorem byl Vladislav Peroutka. V roce 1940 byla součástí Českého slova příloha Slovíčko (např. dětské romány na pokračování). Pro ranní vydání byli odpovědnými redaktory v letech válečných Karel Jíše, dr. Antonín Houdek, František Meloun (1936 – 1939), Ing. Jaroslav Kšikal (1940), Karel Laţnovský (1941), od roku 1943 opět Ing. Jar. Kšikal spolu s Karlem Wernerem222. Pro večerní vydání byli odpovědnými redaktory Antonín Finger a J. Dréman - Nerad (1936 – 1940), později Vladislav Brejník (1941). V letech 1940 – 1944 vycházel také A-Zet ranní; redaktoři František Šulc, J, Kovařík, Bedřich Pankrác, L. Technik, Jiří Pichl. A-Zet Pondělník vycházel v letech 1940 – 1944 a jeho redaktorem byl Bedřich Pankrác.223 Na tomto místě bych ráda představila dva z odpovědných redaktorů – Karla Laţnovského a Antonína Fingera, jakoţto představitele dvou moţných a zásadně odlišných směrů pro protektorátní novináře. Karel Laţnovský224 byl novinářem z povolání od roku 1928, přičemţ předtím pracoval jako pomocný dělník v dole. Ve dvacátých letech byl činný v KSČ. Členem Syndikátu novinářů se stal 1. července 1933. 220

Tomáš Pasák: Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939-1945, 1980, s. 134 221 Tomáš Pasák: Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939-1945, 1980, s. 419 222 Kol. autorů: Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 aţ 1945, 2007, s. 8: Karel Werner byl v únoru 1942 Vladimírem Krychtálkem jmenován do poradního výboru Národního svazu novinářů 223 Bibliografické údaje mikrofilm 224 Kol. autorů: Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 aţ 1945, 2007, s. 75: Karel Laţnovský: *08.03. 1906 Motyčín, okres Slaný +10.10.1941 Praha. Absolvoval dva ročníky obchodní akademie bez maturity. Dílo např.: Dynamická cesta ţivotem (1937, pod pseudonymem Robert Korec), Hovory s dějinami. Především s hlediska mladé generace. (1940), Ein Tscheche über das Benesch-Regime. Prag, Orbis-Verlag (1940), Revoluce na postupu. Rozbor současného dění po stránce hospodářské a sociální. (vlastním nákladem, 1941), Říše a my (1941)

- 50 -



Přispíval do časopisu Duch českého severu, působil v redakci plzeňského národně socialistického Českého směru. Roku 1933 se stal redaktorem listů nakladatelství Melantrich – od července 1933 redaktorem plzeňského Večerního Českého slova, odkud v březnu 1939 přešel do praţské redakce Českého slova. Zaměřoval se zde na vnitřní politiku a posléze se začal věnovat politické publicistice. Přispíval také do Praţského ilustrovaného zpravodaje. S delegací protektorátních novinářů navštívil roku 1940 bojiště ve Francii, v Belgii, v Holandsku a Německu. Na postu šéfredaktora Českého slova působil od března 1941 aţ do své smrti v září 1941. Sporná smrt Karla Laţnovského a následná „travičská“ neboli „chlebíčková“225 aféra byly zneuţity nacisty a Emanuelem Moravcem k útokům proti A. Eliášovi a českému odboji. 18. září se Karel Laţnovský zúčastnil spolu s dalšími aktivistickými novináři přijetí u předsedy vlády Eliáše226, po němţ 11. října 1941 údajně, podle úřední zprávy, na následky poţití otráveného občerstvení zemřel.227 Na schůzce „…Laţnovský uvedl, ţe vláda se aţ dosud nepostarala o převýchovu národa. Navrhl, aby členové vlády konali ideologické přednášky, které by odpovídaly koncepci česko-německého souţití. Vyslovil mj. tezi, ţe ‚aţ dosud dělali vlastně aktivistickou práci jen aktivističtí novináři, takţe v národu vzniká dojem, ţe jsou zaprodanci Němců a zrádci národa‟…”228 Antonín Finger229 začal svoji novinářskou kariéru roku 1913, kdy působil jako redaktor Ostravských listů, a to aţ do roku 1915. Po návratu z první světové války byl aţ do roku 1922 zaměstnán v ČTK Ostrava, poté působil jako zástupce šéfredaktora časopisu Duch času. V letech 1928 a 1929 byl dopisovatelem Prager Presse ve Varšavě a Bělehradě, byl také dopisovatelem ČTK, kde roku 1930 pracoval jako vedoucí redaktor směny v Praze. Post redaktora v Melantrichu zastával od listopadu 1930 do září 1942. Ve Večerním Českém slově začínal jako vedoucí zahraniční rubriky, později, aţ do svého propuštění v prosinci 1941, zde byl odpovědným redaktorem. Od prosince 1942 do srpna 1946 byl tiskovým referentem a šéfredaktorem týdeníku Ústředního Svazu československých řemesel Řemeslo. Poté se v září téhoţ roku vrátil do

225

Tomáš Pasák: Pod ochranou říše, 1998, s. 318 Toto střetnutí kolaborantských novinářů s ministerským předsedou vzešlo z iniciativy Wolframa von Wolmara – Tomáš Pasák: Český fašismus 1922 – 1945 a kolaborace 1939 – 1945, 1999, s. 322 227 Kolektiv autorů: Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 aţ 1945; 2007, s. 75 228 Tomáš Pasák: Pod ochranou říše, 1998, s. 317 229 Kol. autorů: Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 aţ 1945, 2007, s. 35: Antonín Finger (*28.02.1895 Moravská Ostrava +20.01.1956 Praha) Vystudoval gymnázium a absolvoval čtyři semestry studia na Právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Dílo: přeloţil v r. 1924 Mehringův ţivotopis Karla Marxe. 226

- 51 -



Melantrichu, kde aţ do odchodu do invalidního důchodu roku 1951 pracoval v překladatelském oddělení. Byl také přispěvatelem Svobodného zítřku a Svobodného slova. (Od roku 1921 byl členem Syndikátu denního tisku čs., od roku 1926 Syndikátu čs. novinářů) Ráda bych zde zmínila mnohokrát citované stenografické zápisy, které vyšly v souboru Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara.230 U těchto dvou představitelů novinářského stavu jsem se zastavila, neboť právě novináři denního tisku měli být mluvčími oficiální politické linie a působit na politické, kulturní a duchovní klima v období totalitním a nedemokratickém, jakým Protektorát Čechy a Morava byl. Německé úřady vše směřovaly k úplnému podřízení českého tisku německému vlivu,231 a tak „…v důsledku německého zásahu a utuţení cenzurních opatření docházelo i mezi ţurnalisty k diferenciaci…“232 V těchto poměrech bylo moţno následovat (zůstat pokud moţno věrný) odkaz demokratického modelu, anebo podřídit se plně zájmům moci a diktátu totality, centralizovanému modelu. Období protektorátu znamenalo nejprve omezování počtu titulů (zejména těch spojených s komunistickou stranou) a zavádění totalitních praktik a cenzurních opatření, zákazy výkonu povolání a centralizaci řízení tisku, přičemţ zpočátku se řada novinářů k tomuto stavu stavěla zdrţenlivě. Později, od května 1942, však řada novinářů podlehla zastrašovacím a likvidačním praktikám a uchýlila se ke kolaboraci. Karel Laţnovský patřil do skupiny novinářů označovaných jako „aktivističtí novináři“233, byl nazýván „…‚apoštolský typ„ česko-německé spolupráce. Ve skutečnosti to byl vysloveně konjunkturální, domýšlivý ţurnalista samouk….“234 Aktivističtí novináři poţadovali „…iniciativní činnost české strany ve smyslu německo-českého přátelství, která by byla

230

Kolektiv autorů: Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 aţ 1945; 2007, s. 35 231 Tomáš Pasák: Pod ochranou říše, 1998, s. 68 232 Tomáš Pasák: Pod ochranou říše, 1998, s. 128 233 Encyklopedický slovník českých dějin 1938-1945, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v.v.i. , str. 7: Aktivističtí novináři byli „…skupina představitelů programového aktivismu v českém ţurnalismu…“ V první fázi se propagandistickým sloţkám okupačního aparátu podařilo získat novináře antisemitsky zaměřených periodik jakými byly Vlajka, Arijský boj a Štít. Aktivně tedy spolupracovali ţurnalisté M. A. Brikcius, J. Hallmann, R. Novák, J. Oploštil a další. Jelikoţ byli přesvědčeni, ţe spojení českých zemí s Německem bude trvalé, oportunisticky proklamovali českou iniciativu pilnou propagací nacionálněsocialistické ideologie a snaţili se získat důvěru německé strany. Jejich kritiku si vyslouţila pasivita protektorátních orgánů – protektorátní vláda a NS (pro neschopnost „převychovat národ v proněmeckém duchu). Vedle výše zmíněných novinářů je nutno zmínit jména dalších aktivistickým ţurnalistů - Emanuela Moravce, ideového vůdce, a od března 1941 ustavenou tzv. sedmičku vedoucích ţurnalistů (šéfredaktorů největších deníků): Emanuel Vajtauer (Večerník České slovo), Karel Laţnovský , J. Křemen (A-Zet), V. Crha (Národní politika), V. Ryba (Národní práce), K. Werner (Polední list), V. Krychtálek (později Venkov). 234 Tomáš Pasák: Pod ochranou říše, 1998, s. 250

- 52 -



větší neţ samotné poţadavky německých míst…“235 a oportunisticky se podíleli na kolaboraci s nacistickou okupační mocí a jejími představiteli a prosazovali proříšské postoje a hodnoty. Snaţili se „…získat důvěru německých úřadů, zmocnit se vedení českého tisku a dát mu plně konformní náplň a politickou ideu. Koncepce této skupiny vycházela z trvalého spojení českých zemí s Německem; plně se proto orientovala na jeho vítězství a snaţila se vytvořit protiváhu dosavadní retardační politice236 Eliášovy vlády…”237 Zároveň tato část novinářského stavu ohroţovala fyzickou i profesní existenci novinářů, kteří se k tomuto proudu odmítali připojit.238 Tuto druhou skupinu reprezentoval právě Antonín Finger. Jakoţto odpovědný redaktor Večerního Českého slova byl vysílán na tiskové konference, ze kterých pořizoval stenografické zápisy. Tyto následně předával dále s určením do londýnského rozhlasu239. Jelikoţ konference byly důvěrné, určené pouze pro vnitřní potřebu a jejich účastníci byli vázáni mlčenlivostí, hrozilo Antonínu Fingerovi za jeho vlastenecké jednání zatčení.

235

Tomáš Pasák: Pod ochranou říše, 1998, s. 181 Tomáš Pasák tento pojem vysvětluje v knize Pod ochranou říše, 1998 na stranách 347 a 348: „…Tento směr odmítal nacionálně socialistickou ideologii a okupaci chápal jako dočasnou mocenskou záleţitost. V jeho podtextu byl znatelný taktický oportunismus, který ovšem vycházel ze snahy přeţít, zachovat národní existenci a převést národ jako neporušený celek do poválečných poměrů. Tento směr spatřoval největší nebezpečí v postupné germanizaci a té se také snaţil především čelit. Není proto náhodné, ţe touto skupinou prostupoval i odboj a dokonce někteří představitelé protektorátní reprezentace (gen. A. Eliáš) byli na počátku okupace v jeho popředí. Z toho ovšem nevyplývá, ţe vláda jako celek byla retardačním činitelem, ale obranářské momenty nelze v její praktické činnosti pominout…” 237 Tomáš Pasák: Pod ochranou říše, 1998, s. 181, viz téţ strana 252: „…Aktivističtí redaktoři byli přesvědčeni o německém vítězství a s osudem Německa chtěli také trvale spojit existenci českých zemí….“ a strana 270: „…Aktivističtí novináři… vystoupili otevřeně proti Eliášově retardační taktice, kterou povaţovali za organické pokračování Němcům nepřátelské linie z let minulých, a označovali ji za váţnou překáţku vzájemného smíření a vyrovnání…” 238 Zpracováno na základě: Kol. autorů: Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 aţ 1945, 2007, s. 5, 10 239 Jakub Končelík, Barbara Köpplová, Jitka Kryšpínová: Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara, 2003, s. 19 – Úvodní slovo Antonína Fingera: „…Za Večerní České Slovo jsem docházel na konference já. Psal jsem si poznámky, z nichţ jsem zpočátku podával jen ústní referát šéfredaktoru Luďkovi Stránskému a Rudolfu Kepkovi. Později jsem zprávy o těchto tak zvaných tiskových konferencích – říkali jsme tomu raporty – přepisoval, jakmile jsem přišel do redakce. Byly uţ obšírnější, protoţe místo původních poznámek to uţ byly skoro stenografické protokoly. Průklepy dostával Luděk Stránský, který jich pouţíval pro informaci naší emigrace prostřednictvím vysílaček skupiny docenta dra Krajiny, dále Rudolf Kepka pro potřebu redakce… Ke čtení je dostával redaktor Arnošt Polavský, spolupracovník časopisu ‚V boj„, a jiní. Věděl jsem, ţe tyto informace jsou různými cestami posílány do ciziny naší emigraci (Vitásek, Hruban, Polavský), ačkoliv jistotu jsem o tom tehdy měl jen u Stránského…”; Slovník odpovědných redaktorů, 2007, s. 114-115: Luděk Stránský (30.1.190010.10.1950; vystudoval reálné gymnázium v Novém Bydţově) byl v letech 1924-1941 šéfredaktorem Večerního Českého slova, o tuto funkci se dělil s Rudolfem Kepkou. Byl zapojen do ilegální činnosti ve skupině doc. V. Krajiny, za coţ byl v březnu 1941 zatčen a následně aţ do června 1945 vězněn v koncentračním táboře Oranienburg. 236

- 53 -



7.1 Stručný popis deníku a populace, na niž byl zaměřen České Slovo vycházelo pětkrát týdně – úterý aţ sobota. V neděli vycházelo Nedělní České Slovo, rozšířené vydání Českého Slova. Melantrich také vydával Večerní České Slovo, jehoţ zprávy byly často předzvěstí toho, čemu se dalo dočíst druhý den ráno v Českém Slově. Večerní České Slovo vycházelo i v pondělí. Nedělní České Slovo, List pro národ a socialismus, mělo 10 stran, respektive 12 s přílohou Slovíčko či Kvítko. Na první, druhé a třetí straně byly nejaktuálnější události (postup německých vojsk na východní frontě, projevy Hitlera, Goebbelse) z domova (rozuměj z protektorátu i z říše) a ze světa zejména hospodářské, politické, sociální a vojenské povahy. Na druhé či třetí straně byl sloupek nazvaný Politické aktuality. Čtvrtá strana se věnovala Denním zprávám a právě zde byly nejčastěji otiskovány výzvy čtenářům k účasti na nejrůznějších sbírkách (papíru, pecek, šatstva a textilu, Winterhilfe apod.). Zveřejňovaly se zde informace o úmrtích, popravách a trestech smrti, různé vyhlášky

a

oznámení.

Byl

zde

také

rozepsán

program

rozhlasu,

rubriky

Z nejzajímavějších výroků, obrázkové reklamy a kreslený vtip. Na straně páté následovaly rubriky Hospodářství a práce a Kulturní ţivot a opět reklamy. Strana 6 se věnovala sportu, byl zde zveřejňován program kin a divadel (praţských). To vše doprovázeno reklamami, které jiţ na straně sedm značně převládaly, mimoto zde byly texty věnující se módě a zveřejňující Osobní a rodinné zprávy a úřední vyhlášky. Strany 8 – 10 zaplňovala inzerce Malý oznamovatel (seznámení, práci hledají, stěhování, hudební nástroje, půjčky, byty hledají atd.). Struktura Českého Slova byla velmi podobná, nejmarkantnějším rozdílem byla absence rozšířeného (dvoustránkového) Malého oznamovatele a tedy i niţší počet stran (sedm aţ osm), přičemţ čtvrteční České Slovo mělo strany pouze čtyři. Dále na straně 4 bylo obohaceno o rubriku Šachy a strana pátá se cele věnovala kultuře (Kulturní ţivot) a v její dolní části byl otiskován román na pokračování (roku 1942 to byl Zázračný obraz od Rudolfa Kepky). Šestá strana je uvedena jako sekce Hospodářství – Práce – Veřejná správa. Na straně sedm byly případy Ze soudní síně, Tělesná výchova a sport, co vysílá Rozhlas a nechybí tu rozmanité reklamy a krátká verze Malého oznamovatele, tvořená přibliţně čtyřmi oznámeními. Osmá strana se opět věnuje kultuře, a to zejména kulturním akcím, které proběhly v protektorátě a v říši. Časté byly citáty oslavující Říši a blahořečící fakt, ţe protektorát je její součástí, citáty distancující se od exilové vlády Eduarda Beneše a tedy od jakéhokoliv odporu - 54 -



proti Říši: „…Český národ má jen jednu zákonnou vládu, a ta je zde, v naší vlasti. Češi, kteří se řídí pokyny zákonné vlády, nemají se čeho obávati – ti budou dále spokojeně ţít. Místo českého národa je v tomto velkém boji jedině po boku Velkoněmecké říše. Nepřátelé Velkoněmecké říše jsou také nepřáteli českého národa. 30. května 1942…“240

7.2 Odraz společenské situace v obsahu deníku Legální protektorátní tisk „…nebyl a také nemohl být projevem svobodné vůle utlačovaného národa. Byl usměrňován a řízen v tendencích protektorátního okupačního reţimu a směrnic okupačních úřadů. Legální tisk byl tak nástrojem a projevem potlačovatelské zvůle okupanta, přičemţ rozhodující úlohu při jeho vydávání měla okupační cenzura. Protektorátní periodický tisk, především jeho politická část, byl zároveň organickou součástí kolaboračního procesu v českých zemích. V jistém smyslu byl politický tisk antipólem tisku ilegálního, který byl skutečným mluvčím porobeného národa…“241 V Čechách a na Moravě vycházelo v letech 1939 – 1945 2125 českých novin, časopisů a úředních věstníků, přičemţ toto číslo kleslo na 238 na konci roku 1944. Zastavovány byly „…především časopisy odborné povahy a nikoliv noviny a časopisy politického charakteru…“242 Z pohledu propagandy a jejích strůjců byl tisk oproti rozhlasu povaţován za méně působivé médium. Moc mluveného slova se těšila větší důvěře neţ moc slova psaného. Rozhlas, nazývaný osmou velmocí (parafrázováním Napoleona), byl upřednostňován pro jeho schopnost vyburcovat emoce a zprostředkovat aktuálnost a autenticitu. Oproti tomu tisk byl povaţován za pole více či méně intelektuálního publika a jiţ Adolf Hitler jej v knize Mein Kampf činil spoluodpovědným za poráţku Německa v roce 1918.243 „…České slovo patřilo přitom mezi ty časopisy, které výrazně podporovaly kolaborační úsilí. V novinách byly různé rubriky (kulturní, sportovní aj.), kde byla někdy odlišná atmosféra, ve srovnání s politickým zpravodajstvím. Politický charakter

240

Nedělní České Slovo, číslo 48/283, ročník XXXIV., 29. listopadu 1942, titulní strana, Státní prezident E. Hácha 241 Tomáš Pasák: Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939-1945, 1980, s. 7 242 Tomáš Pasák: Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939-1945, 1980, s. 8-9 243 Peter Reichel: Svůdný klam Třetí říše: fascinující a násilná tvář fašismu, 2004, s. 147-151

- 55 -



tisku se tím ale neměnil…“244

7.3 Reklamy propagující vybraná témata otištěné ve vybraných výtiscích deníku v protektorátních letech 7.3.1 Rok 1940 a sbírka jako dar k narozeninám Vůdce Ve vztahu k nadcházejícím 51. narozeninám Vůdce se v číslech Českého Slova z dubna 1940 můţeme dočíst apelů na účast na dobrovolné sbírce kovů. „Výzva Národního souručenství, učiněná po dohodě s vládou Protektorátu, aby všechny místní skupiny Národního souručenství daly veškeré své síly k disposici oficiální akci na sbírání jako dar k narozeninám Vůdce a říšského kancléře Adolfa Hitlera, byla přijata s veškerým pochopením. Český člověk ví, ţe je to dobrovolná odpověď s české strany na výzvu, kterou před nedávnem učinil polní maršálek Göring na posílení zásoby kovů Velkoněmecké říše a současně konkrétní a viditelný projev dobré vůle s české strany, přispět svou hřivnou k vítězství Třetí říše v jejím současném boji. Vedení Národního souručenství učinilo u svých podřízených sloţek opatření k hladkému a rychlému průběhu této sběrné akce. Jde nyní o to, aby celá česká veřejnost správně pochopila smysl této akce a její praktický význam pro zjednání příznivého ovzduší vzájemné důvěry a spolupráce mezi českým a německým národem. Není to nic jiného neţ praktické rozvedení zásad, vyslovených opětovně v poslední době nejvyššími a nejodpovědnějšími představiteli našeho národně-politického ţivota. Prohlásil-li vedoucí výboru Národního souručenství Josef Nebeský, rozváděje směrnice pana státního presidenta, ţe český národ chce přispět k vítězství říše klidným zázemím a tvorbou statků, zvláště těch, jichţ Říše právě potřebuje, pak naznačil cestu, po níţ musíme jíti, abychom svému národu zabezpečili patřičné místo v nové Evropě, o níţ říšská branná moc bojuje. Kaţdý dobrý Čech zajisté vyhoví těmto výzvám a vyjde vstříc těm, kdoţ byli pověřeni touto akcí.“245 O organizaci sbírky se zmiňuje i Dr. František Hofman na všeobecné tiskové konferenci z 5. dubna 1940: „…Na celém území Říše jest organizována sbírka kovů. Pro příslušníky našeho národa nebyla uskutečňována sbírka po domech, ale je naším zájmem, aby i naši lidé přispěli co nejhojnější měrou. Je to

244

Tomáš Pasák: Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939-1945, 1980, s. 72 245 České Slovo č. 89 ze 17. dubna 1940, ročník XXXII., strana 4. tns: „Kaţdý dá co můţe“

- 56 -



samozřejmě jeden z oněch nekrvavých příspěvků, které jsou od nás ţádány k vítězství Říše…“246

7.3.2 Rok 1940 a protektorátní sbírka pro Německý Červený kříţ v Českém Slově Propaganda se v dubnových číslech Českého Slova věnuje Dílu válečné pomoci pro Německý Červený kříţ, jehoţ zahájení oznámila slovy: „Dílo zimní pomoci odpovědí Říše Západu. Říšský ministr dr. Goebbels zahájil v Berlíně válečné Dílo pomoci pro Německý Červený kříţ…“247 Na jeho podporu dále cituje ministra propagandy Josepha Goebbelse: „…odhodlání německého lidu hájit svá ţivotní práva všemi prostředky, které má ve své moci. Bezohledná brutalita, s níţ naši odpůrci odhalili své válečné cíle, nezanechala v německém lidu jiţ ţádné pochybnosti o úmyslech anglo-francouzských plutokracií. ‚Nechtěli jsme tuto válku‘, konstatoval dr Goebbels, ‚připravili jsme se však na ni a proto nás nepřekvapila nevyzbrojeny…‘ … Zvláště výmluvným a zářivým vzorem pro tuto sociální jednotu je Dílo zimní pomoci, které se přes všechny předpovědi všech pochybovačů a skeptiků vyvinulo v jeden z nejpřesvědčivějších dokumentů naší sociální konstruktivní vůle. Nacionální socialismus postavil kdysi Dílo zimní pomoci na podklady naprosto moderní: Nikoliv jako poskytování almuţny, nýbrţ jako věc sociálního závazku vůči chudým a nemajetným vrstvám, který měl a musel ovládat všechen německý lid. Zatím co plutokratický svět v Anglii a Francii není ani s to přikročit ve svých vlastních zemích k řešení nejelementárnějších otázek, německý lid přes všechnu hospodářskou tíseň přece jenom dovedl rozřešit velkou část těchto sociálních otázek… Kaţdý z nás má v poli někoho, kdo je mu drahý, končil dr. Goebbels. Nechť si tedy představí, ţe tento muţ jemu drahý bude někdy potřebovat pomoci Německého Červeného kříţe. Pak bude plnýma rukama dávat jemu a tím i celé německé branné moci. Vůdce nás zavolal; nyní my všichni přijdeme a přineseme své oběti. Ve víře v něho bude domovina pracovat a fronta bojovat. Na konci je pak německé vítězství.“248

246

Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 81 247 České Slovo č. 90 z 18. dubna 1940, ročník XXXII., strana 1, nesignováno: „Dílo zimní pomoci odpovědí Říše Západu“; viz příloha č. 14 248 České Slovo č. 90 z 18. dubna 1940, ročník XXXII., strana 1, 2: ČTK (Berlín, 17. dubna): „Celkový výnos letošní sbírky dosáhl 602.5 milionu marek“

- 57 -



Význam sbírky zdůrazňuje České slovo také slovy Adolfa Hitlera: „Vůdce vydal toto provolání: ‚Od sedmi měsíců nasazuje německý vojín na souši, na vodě a ve vzduchu svůj ţivot k ochraně domoviny. Za to očekává, ţe bude-li zraněn nebo nemocen, domovina bude se o něho co nejlépe starat a o něho pečovat. Pro tyto úkoly jsou ve dne v noci pohotovi muţové i ţeny Německého Červeného kříţe, vyzbrojení nejlepšími zkušenostmi a technickými prostředky. Jak rozmanitá je činnost Německého Červeného kříţe, tak velká je potřeba prostředků. Proto jsem nařídil, aby v nastávajících měsících bylo uskutečněno Dílo válečné pomoci pro Německý Červený kříţ a vyzývám německý lid, aby dary pro Dílo válečné pomoci dokázal, ţe je hoden obětí vojínů.‘“249 Následují oznámení připomínající číslo účtu, na který bylo lze peněţité dary zasílat: „Dodatkem ke zprávě o sbírkách pro Německý Červený kříţ oznamujeme znovu, ţe číslo účtu Poštovní spořitelny, na který jest odváděti příspěvky pro oficiální vládní sbírku na Červený kříţ, je 63.000.“250 A také v čísle z druhého dne, 1. května 1940: „Ke zprávě o sbírkách pro Německý Červený kříţ se znovu upozorňuje, ţe číslo účtu Poštovní spořitelny, na který jest odváděti příspěvky pro oficiální vládní sbírku na Červený kříţ, je 63.000.“251 V období od 19. května do 2. června 1940 probíhala protektorátní vládou pořádaná sbírka pro Německý Červený kříţ a České Slovo jí věnovalo řadu článků uvnitř čísel, jakoţ i úvodníků. „Výzva k českému obyvatelstvu Čech a Moravy, aby darem a obětí co moţno největší přispělo k sbírce pro Německý Červený kříţ, je výzvou k českému rozumu i citu. Podle rozhodnutí Vůdce a říšského kancléře není od českého obyvatelstva ţádána sluţba ve zbrani. Protektorát je součástí Velkoněmecké Říše a sbírka ve prospěch Německého Červeného kříţe bude viditelným výrazem tohoto včleňování se českého obyvatelstva v Říši; bude výrazme pochopení boje, který Říše vede. Ale ta dvě slova: Červený kříţ mluví také k citu. Myšlenka Červeného kříţe vzešla z krásné úvahy, ţe tam, kde byl raněn a klesl bojovník, musí promluviti lidské srdce rychlou a účinnou pomocí, vlídným ošetřením a laskavou účastí při jeho bolesti. Myšlenka Červeného kříţe je výrazem pospolitosti mezi těmi, kteří bojují, kteří nasazujé svoje ţivoty a těmi, kteří zůstávají doma, jdou po své práci. Je výrazem souručenství 249

České Slovo č. 90 z 18. dubna 1940, ročník XXXII., strana 1: Berlín 17. dubna (Čtk): „Vůdcova výzva k Dílu válečné pomoci pro Německý Červený kříţ“ 250 České Slovo č. 100, 30. dubna 1940, ročník XXXII., strana 1: Praha 29. dubna (čtk): „Ke sbírkám pro Německý Červený kříţ“ 251 České Slovo č. 101, 1. května 1940, ročník XXXII., strana 2: Praha 30. dubna. (ČTK.): „Ke sbírce pro Německý Červený kříţ“

- 58 -



mezi těmi, kteří v boji byli zraněni a potřebují pomoci a těmi, kteří ţijí v klidu a mohou pomáhati a slouţiti těm, kteří šli splniti svoji největší a nejzávaţnější povinnost. Rozum a cit volá po tom, aby účast českého lidu na sbírce pro Německý Červený kříţ byla co největší. Český národ mnohokrát prokázal svoji obětavost. Tato jeho vlastnost a schopnost jistě neselţe ani při sbírce pro Německý Červený kříţ. Pošlete ihned svůj příspěvek sloţenkou na číslo 63.000.“252 Organizace prostřednictvím tisku vyzývaly své členy k účasti na sbírce: „Výbor Nár. souručenství ke sbírkám pro Německý Červený kříţ; Tisková sluţba Národního souručenství oznamuje: V úterý 21. t.m. v 19.15 hodin po zprávách tiskové kanceláře přednese v českém rozhlase zmocněnec pro propagandu NS. Karel Kut jménem Výboru Nár. souručenství výzvu k činovníkům a funkcionářům Nár. souručenství ke sbírkám pro Německý Červený kříţ. Činovníci a funkcionáři místních skupin, okresů a krajů Nár. souručenství a činovníci a funkcionáři Mládeţe Nár. souručenství se vyzývají, aby byli zítra v uvedený čas u svých přijímačů. Účel a úkol sbírek pro Německý Červený kříţ je tak mimořádný, ţe vyţaduje nejvyšší pohotovosti celého aparátu Nár. souručenství ve městech i na venkově.“253 A k přispění na její účet: „Sbírka pro Německý Červený kříţ. Český svaz pro spolupráci s Němci vybízí své členy, aby nejen sami v nejhojnější míře přispěli na sbírku ve prospěch Německého Červeného kříţe, nýbrţ aby podobně, jako při sbírce kovů ve prospěch Velkoněmecké říše, působili ve svém okolí, aby český lid splnil svou povinnost ke statečnému německému vojsku, které bojuje stejně za lepší budoucnost německé jako české vlasti. Tím bude podpořena myšlenka česko-německé spolupráce nejkrásnější a nejzásluţnější měrou. Sbírku zahájila vláda Protektorátu Čechy a Morava v neděli 19. května a v nedělních novinách jsou podrobné informace, jak se sbírka koná a kde se odevzdávají příspěvky na ni.“254 Výzvy odkazují na skutečnost, ţe Německý Červený kříţ pomáhá bojujícím a raněným vojákům a pro „nebojující zázemí“ by tedy příspěvek měl být samozřejmostí, zejména v perspektivě historického křesťanství: „Čím urputnější a bezohlednější se stává válečné zápolení, tím větší je potřeba pomáhat obětem války a ulehčovat její následky. Tuto tichou, zásluţnou práci koná v celém prostoru Říše Německý Červený kříţ, který se svou široce rozvětvenou organisací pohotově rozvinul dílo první pomoci pro raněné a onemocnělé vojáky, ošetřovatelskou a samaritánskou dobrovolnou sluţbu,

252

České Slovo č. 116, 21. května 1940, ročník XXXII., strana 4, nesignováno České Slovo č. 116, 21. května 1940, ročník XXXII., strana 2, Praha 20. května (ČTK) 254 České Slovo č. 116, 21. května 1940, ročník XXXII., strana 4, šifra čt 253

- 59 -



léčebnou péči ve vlastních nemocnicích a podporování rodin muţů v poli. Ušlechtilé poslání Červeného kříţe přesahuje všechny národní meze. Vyššího významu této instituce jest si vědom nejen národ německý, ale také národ náš. Českému národu netřeba důleţitost naší účasti na sbírkách pro Čevený kříţ široce objasňovat, neboť smysl pro lidskost a pomoc trpícím je uţ v české povaze. Sbírková akce pro Německý Červený kříţ má ovšem i širší politický význam, poněvadţ zároveň tvoří součást politiky skutečností, zahájené krokem našeho státního presidenta v březnu 1939, přispěje jistě také k práci pro dobré vztahy mezi německým a českým národem a představuje i kladný přínos v rámci povinnosti nebojujícího zázemí. Ale vědomě zdůrazňujeme nejvlastnější stránku sbírek pro Německý Červený kříţ, jíţ jest jeho dílo lidskosti, protoţe český národ se hlásí k programu křesťanskému a skutky milosrdenství náleţejí ke křesťanským povinnostem. Výbor Národního souručenství je přesvědčen, ţe výsledek české sbírky pro Německý Červený kříţ bude úměrný vyspělému smyslu českého národa pro věc lidskosti a pro reálnou politiku.“255 Organizační stránka a moţnosti přispět jsou popsány následně: „Primátor hlavního města Prahy dr. Otakar Klapka a Ústřední sociální úřad hlavního města vydali pokyny k rychlému a účinnému provedení sbírek pro Německý Červ. kříţ… Obyvatelé hlavního města se upozorňují, ţe správce domu je navštíví se sběrací listinou, na niţ se napíše jméno dárce i výše daru, coţ kaţdý potvrdí vlastnoručním podpisem. Protoţe sbírka se koná pouze 14 dní a sběrací archy byly jiţ rozeslány s výzvou, aby se ke sbírce přikročilo neprodleně, vykonají správci domů sbírku nejbliţší dny. Výzvy k hojným darům, jeţ dal magistrát hlavního města vyvěsiti nejen na nároţích, ale i do divadel a biografů a všech zábavních podniků, budou prakticky uskutečněny prováděním sbírek příplatkovými bloky v divadlech, biografech a zábavních podnicích, ve kterých se vybírá vstupné. Kaţdý blok má 100 lístků v hodnotě po 20 haléřích. Kdo si kupuje vstupenku do zábavního podniku, dostane tolik útrţků po 20 haléřích, kolik činí hodnota daru… Provádění sběrací akce je myšleno tak, aby mimo dokonalou kontrolu bylo moţno provésti sbírku velmi brzy, nejdéle do 2. června… Ústřední sociální úřad hlavního města Prahy ţádá, aby všichni čeští obyvatelé přispěli na sbírky v hojné míře, ty pak, kdo jsou pověřeni prováděním sbírky, ţádá, aby této akci věnovali plnou

255

České Slovo č. 117, 22. května 1940, ročník XXXII., strana 1: TNS: „Přispějme na ušlechtilé dílo Německého Červeného kříţe“

- 60 -



pozornost a dbali, aby se archy a bloky nepoškodily nebo neztratily.“256 Z výše popsaného postupu („…správce domu je navštíví se sběrací listinou, na niţ se napíše jméno dárce i výše daru, coţ kaţdý potvrdí vlastnoručním podpisem…“) je patrna nátlakovost akce – oficiální místa tak měla k dispozici přesný jmenný seznam dárců i případných odpůrců. V Českém Slově se objevuje série textů na podporu sbírky. Tyto byly zveřejňovány na 4. straně, mezi zprávami rubriky Denní zprávy, bez šifry či obrazového doprovodu. První z nich byl znění: „Jakým způsobem se všichni zaslouţíme o zdar sbírek pro Německý Červený kříţ, v tom se zároveň projeví nejen naše občanská solidarita, nýbrţ i naše lidské svědomí. Jsme-li uchráněni od nutnosti obětovat svou krev a své ţivoty na válečném bojišti, o to větší je naše povinnost, abychom svými dary na Německý Červený kříţ učinili vše k zmírnění a zahojení bolestí, které tato válka zasadí německým vojínům, kteří bojují i za baši bezpečnost. Pošlete svůj příspěvek sloţenkou na účet číslo 63.000.“257 Dalšího dne, 23. května 1940, zněl příspěvek: „Vláda Protektorátu Čechy a Morava obrací se na občanstvo výzvou, aby přispělo na sbírky pro Německý Červený kříţ. Finanční podpora této instituce dokáţe, ţe obyvatelstvo Protektorátu dokončilo svůj politický přerod a je si vědomo, ţe jeho osud je spjat s osudem Říše. Červený kříţ léčí a mírní rány a bolesti zasazené krutou válkou, vyvolanou v ţivot západními plutokraciemi. Sbírka ve prospěch Červeného kříţe dokáţe porozumění protektorátního obyvatelstva pro potřeby Říše. Číslo účtu poštovní spořitelny, na které se dary zasílají, je 63.000.“258 Hesla, vyzývající čtenáře k daru na účet protektorátní sbírky ve prospěch Německého Červeného kříţe, byla postupně uveřejňována ve všech číslech Českého Slova, která vyšla v období konání sbírky mezi 19. květnem a 2. červnem 1940. Hesla byla redakcím dodána jiţ v předstihu Tiskovým odborem, Česká korespondence kampaň doplnila o článkový materiál.259 Výzvy zdůrazňují, ţe od obyvatel protektorátu nebyla vyţadována vojenská sluţba a ţe za klidné zázemí vděčí německým vojákům, kteří bojují za nový pořádek na frontě. Německý voják takto přinášel svou oběť a obyvatelé protektorátu neměli „pouze nečinně přihlíţet“, ale měli svoji „povinnost“ splnit příspěvkem na NČK. Jinými hesly autor apeloval na „lásku k bliţnímu“, jako by 256

České Slovo č. 117, 22. května 1940, ročník XXXII., strana 3: Praha 21. května Čt.: „Město Praha a sbírky pro Německý Červený kříţ“ 257 České Slovo č. 117, 22. května 1940, ročník XXXII., strana 4, nesignováno 258 České Slovo č. 118, 23. května 1940, ročník XXXII., strana 4, nesignováno 259 Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 97, Pravidelná týdenní porada šéfredaktorů denního tisku dne 17. května 1940, C. Melč

- 61 -



říkal, ţe právě čtenářův příspěvek můţe zachránit ţivoty německých raněných vojáků. Čtenáři byli vyzýváni, aby své dary na konto sbírky převedli co nejdříve, neboť „…kdo rychle dává, dvakrát dává…“260 Oficiální ráz výzev byl zdůrazňován opakováním, ţe sbírka byla vyhlášena vládou Protektorátu Čechy a Morava, nátlak však byl mírněn zmínkou, ţe vláda je mluvčím protektorátního lidu a lid tak výzvu můţe vzít za svou. Sbírka byla prezentována jako příleţitost demonstrovat svou sounáleţitost s říší: „…Pro kaţdého Čecha je tato sbírka příleţitostí ukázat pochopení pro zájmy Říše a její těţké úkoly a zároveň příleţitostí upevnit svazek mezi německou Říší a obyvatelstvem Protektorátu. Dokáţeme to tím, ţe nebudeme státi stranou, ale budeme pomáhat těm, kteří nasazují ţivoty za německou Říši, jejíţ součástí je Protektorát Čechy a Morava…“261 Příspěvkem měl dárce vyjádřit vděčnost samotnému Vůdci, jelikoţ díky jeho rozhodnutí nemusel český lid bojovat na frontě.262 „…O to větší cítí povinnost a závazek usnadniti práci těm, kteří aktivně pečují o zraněné ve válce, o jejich rodiny a o všechny, jiţ byli válkou, vnucenou Říši (zvýraznila LK), postiţeni,“263 bylo ve výzvě konstatováno. Výzva působila na city čtenářů zmínkou o rodinách raněných vojáků, o civilistech, kteří trpěli válkou, v níţ se ocitli jako nevinné oběti. Ulehčit jejich osudu bylo moţné účastí na sbírce, která byla pro dárce navíc příleţitostí „…zúčastniti se společného díla a připojiti se k rozhodujícímu vítězství…“264 Výzva zveřejněná v poslední den sbírky jakoby kontrolovala svědomí čtenářů: „...Nelze si představiti, ţe by mezi námi se našel člověk, který by plně nepochopil obětavou a vysilující práci německého Červeného kříţe a nepřispěl na českou sbírku podle svých moţností. Ti, kdoţ i za nás na frontě bojují, zaručují nám svým konečným vítězstvím nový ţivot ve Velkoněmecké Říši. Nepřinésti oběti na penězích tam, kde jiní nasazují ţivoty za budoucnost národa a jeho rozkvět, bylo by neodpustitelným činem lidské lhostejnosti…“265 Pro oznámení ukončení sbírky si uveďme ukázku z Nedělního Českého Slova: „Dnešním dnem bude ukončena sbírka na Německý Červený kříţ, uspořádaná vládou Protektorátu Čechy a Morava ve dnech 19. května aţ 2. června 1940. Dosavadní zprávy 260

České Slovo č. 122, 28. května 1940, ročník XXXII., strana 4, nesignováno České Slovo č. 125, 31. května 1940, ročník XXXII., strana 4, nesignováno 262 České Slovo č. 126, 1. června 1940, ročník XXXII., strana 4, nesignováno: „…Český národ není nucen z rozhodnutí Vůdce a říšského kancléře bojovati na bojištích…“ 263 České Slovo č. 126, 1. června 1940, ročník XXXII., strana 4, nesignováno 264 České Slovo č. 126, 1. června 1940, ročník XXXII., strana 4, nesignováno 265 Nedělní České Slovo číslo 22 (127), 2. června 1940, ročník XXXII., strana 4, nesignováno 261

- 62 -



o průběhu sbírky poskytují oprávněnou naději, ţe celkový výsledek sbírky bude opravdu důstojný velkých úkolů Německého Červeného kříţe. Všechny úřady, obce a hospodářské organisace se důtklivě vyzývají, aby ještě v poslední den sbírky učinily vše pro její úspěšné zakončení. Zvláště se vyzývají jednotlivci, kteří v začátku tohoto měsíce obdrţeli své platy a mzdy, aby poukázali podle svých sil co největší příspěvek Německému Červenému kříţi na účet u Poštovní spořitelny číslo 63.000. Všechny úřady, obce a hospodářské organisace, které ve svých obvodech, mezi svými zaměstnanci nebo u svých členských úřadů prováděly hromadné sbírky podle vládních pokynů, se důrazně vybízejí, aby po skončení sbírky vybrané částky odeslaly ihned v pondělí dne 3. června na účet u Poštovní spořitelny č. 63.000. Veškeré české obyvatelstvo Protektorátu se upozorňuje, ţe účet u Poštovní spořitelny č. 63.000 zůstane nadále otevřený, aby mohly býti na něj zasílány další peněţité dary ve prospěch Německého Červeného kříţe.“266 Autor dalšího článku se ptá: „Jsme lidmi a rozumíme svým zájmům? Jen výsledek sbírek na Německý Červený kříţ dá uspokojivou odpověď na tuto otázku,“ odpovídá jedním dechem a pokračuje: „Jedna z rozhodujících fází velké války, kterou Německu a svým národům vnutil zkomírající plutokratický reţim západu, je rozhodnuta. Totální poráţkou Francie a Anglie, poráţkou, jakou neznají válečné dějiny posledního století. … A co tam na pobřeţí Lamanšského kanálu doznívají poslední akordy velikého boje statísícových vojenských sborů, co tam jarní zeleň polí pokryly trosky a desetitisíce mrtvých a raněných, u nás se těšíme z poţehnaných ţírných lánů, které slibují dosti nového chleba. Co tam zní k nebesům sten raněných a hukot děl, u nás pohnuti nasloucháme jásavému zpěvu ptactva. Co tam miliony dětí sdílí s rodiči smutný úděl utečenců, naše děti klidně a bezpečně chodí do škol a blaţeně spí v náručí milujících matek. Co tam vlaky rozváţejí jen nářek a zoufání, my klidně jedeme na svůj nedělní weekend a i nejchudší náš spoluobčan můţe aspoň ztráviti svůj volný čas na zelené mezi. Jen omezenec by nechápal, jak velkomyslně s námi jedná Osud, ţe nás postavil do situace, ve které jsme. Ale mýlil by se také kaţdý, ţe to je jen osud a náhoda. Nikoli. Měli jsme jen krok k údělu, který teď drtí západ. Nebyli bychom tak šťastní, jakými se můţeme dnes cítit, kdyby nebylo hrdinného německého vojáka a jeho vedení, které odvrátilo nebezpečí vpádu do své i naší vlasti a vzdálilo od nás hrůzy, které proţívají klamané národy evropského západu. Také za nás, za bezpečnost našich ţivotů, za štěstí našich rodin a za klid našich měst a dědin krvácí německý voják a trpí jeho rodiny. 266

Nedělní České Slovo číslo 22 (127), 2. června 1940, ročník XXXII., strana 1, nesignováno: „Vše pro úspěšné zakončení sbírky pro Německý Červený kříţ“

- 63 -



Neskonalá a věčná vděčnost musí nás ovládati všechny za to, ţe jsmě ušetřeni všeho toho, co přináší válka. Platonická vděčnost by však byla výsměchem tomu, k čemu jsme povinni. Vděčnost se musí projeviti také úměrnými činy. Z pouhé vděčnosti by se nepostavilo ani jediné lůţko pro raněného německé hrdinu, pouhá vděčnost by nezahojla ani jednu z ran, kterou utrpěl. Musíme aktivně projevit účast s velkým zápasem. Nechce se na nás ţivot ani krev. Chce se jen to nejmenší, co se můţe od nás ţádat. Chce se – a to po právu a spravedlivě – abychom svou hřivnou přispěli k vznešenému poslání Německého Červeného kříţe, který uţ sám obstará sanaci utrpení, které podstoupil německý voják za opravdový klid a mír světa. Jen tvrdý necita by v tuto chvíli mohl odolati výzvě a odvrátil se od minimální povinnosti, která se po něm ţádá. Sbírky pro Německý Červený kříţ se v naší vlasti chýlí ke konci. Ještě jen několik hodin máme příleţitost ukázati, ţe jsme skutečnými lidmi, kteří mají cit a lidmi, kteří si dovedou váţit svého štěstí, které jim ochránil německý voják. Za několik hodin budeme sečteni a bude zváţena ta naše tak mnohokráte vynášená humanita, ale také naše národní prozíravost a politický rozhled. Ještě v posledních několika hodinách dokaţme, ţe rozumíme, co je lidské cítění bez fráze a bez planých příkras a ţe rozumíme také svým povinnostem a svým zájmům. Ještě dnes se vraťme se k sběracím archům pro Německý Červený kříţ, případně přichystejme si ještě na zítřek sloţenku a pošleme jí nejvyšší částku, jakou jen můţeme. Je to pro účel nejvznešenější, jaký vůbec existuje, je to pro raněného obhájce naší vlastní bezpečnosti, je to pro německého vojáka, ale je to také pro naši vlast a pro nás samotné. Nikoli podle slov budeme váţeni, ale podle skutků. A tento skutek, to pravé naše lidské a aktivistické smýšlení bude vyjádřeno, jen jediným faktem: celkovou částkou, kterou jsme přispěli na Sbírky Němckého Červeného kříţe. A aby ta byla opravdu imposantní, je ţivotním zájmem kaţdého příslušníka českého národa.“267 V Českém Slově z úterý 4. června 1940 jiţ nebyla otištěna další výzva, nicméně účet zůstal dále otevřený268, a tak se i po oficiálním datu ukončení sbírky na Německý

267

Nedělní České Slovo číslo 22 (127), 2. června 1940, ročník XXXII., strana 1, 2: Praha 1. června (r): „Jsme lidmi a rozumíme svým zájmům? Jen výsledek sbírek na Německý Červený kříţ dá uspokojivou odpověď na tuto otázku.“ 268 Nedělní České Slovo číslo 22 (127), 2. června 1940, ročník XXXII., strana 1: „…Veškeré české obyvatelstvo Protektorátu se upozorňuje, ţe účet u Poštovní spořitelny č. 63.000 zůstane nadále otevřený, aby mohly býti na něj zasílány další peněţité dary ve prospěch Německého Červeného kříţe.“

- 64 -



Červený kříţ nadále v Českém Slově vyskytovaly články motivující k přispění na něj a k účasti na sbírce.269

7.3.3 Rok 1942 a sociálně prospěšné akce očima Českého Slova V říjnu 1942 jiţ České Slovo zohledňuje blíţící se zimu a oficiální sbírku textilních předmětů, a to v den jejího zahájení, 1. října 1942, v čísle s titulním článkem Neotřesitelná víra německého národa ve vítězství, který je přetiskem projevu Vůdce ze Sportovního paláce. Samotná výzva je uvedena jako Sbírka starého šatstva a tkanin (Ve dnech 1. aţ 21. října) a její text zněl: „Na základě výzvy vlády Protektorátu a výnosu ministerstva hospodářství a práce provede magistrát hlav. města Prahy za součinnosti národních organisací, učitelstva a zájmových organisací průmyslu, obchodu a ţivností ve dnech 1. aţ 21. října 1942 sbírku starého šatstva a tkanin všeho druhu u českého obyvatelstva. Všechno české obyvatelstvo, jakoţ i průmyslové, obchodní a ţivnostenské podniky se vyzývají, aby obětavě a bez náhrady darovaly i odevzdaly: Veškeré obnošené, ještě pouţitelné šatstvo, jehoţ není nezbytně třeba, jako zimníky, svrchníky a jiné pláště, obleky vycházkové, sportovní, jezdecké, lyţařské, pracovní, kabáty, ţakety, kazajky pro sport, lyţování, pracovní kazajky a haleny, kalhoty teplé, sportovní, jezdecké, vesty, kazajky do větru, jupky vlněné, lodenové, čapky, plstěné klobouky všeho druhu, radiovky atd., ţenské pláště zimní, jarní, letní a sportovní, šaty a bluzy, pokud moţno prací, kabátky od kostýmů, proti větru, pro lyţe a sport, pro jízdu na koni, sukně vlněné nebo z dobrých pracích látek, halenky, pracovní šaty a kazajky, velké šatové zástěry, pokud jich lze pouţívati jako pracovních obleků v nejširším pojetí. Dále: oděvní součásti všeho druhu jako jsou šle, kravaty, punčochy, ponoţky, klobouky plstěné nebo látkové, rukavice (nekoţené), papuče, odstřiţky a zbytky látek, vzorkovnice látek, šatky pro panenky, roztrhané loţní a stolní prádlo, prostěradla, cíchy, povlaky, ubrusy, pokrývky, krajkoviny, záclony, závěsy, prýmkové zboţí, různé šátky, kapesníky, staré 269

České Slovo číslo 130, 6. června 1940, ročník XXXII., strana 4: TNS: „Dovedeme štědře pomáhat potřebným a trpícím. Dovedeme proto v zájmu národa náleţitě přispět dílu pomoci Německého Červeného kříţe.“; České Slovo číslo 131, 7. června 1940, ročník XXXII., strana 4, nesignováno: „Pamatujte na raněné a nemocné německé vojíny, kteří nasadili svůj ţivot v boji, aby také naše země zůstaly ušetřeny válečných hrůz. Posílejte dary Německému Červenému kříţi sloţenkou na číslo 63.000.“ České Slovo číslo 132, 8. června 1940, ročník XXXII., strana 4, nesignováno: „Lehce se pamatuje číslo sloţenky, na kterou lze zaslati dar Německému Červenému kříţi. Je to číslo 63.000. Kaţdý ví, co znamená symbol Červeného kříţe. Proto kaţdý přispěje darem na sloţenku číslo 63.000 a vyhoví tím výzvě vlády Protektorátu Čechy a Morava.“

- 65 -



prapory, koberce, utěrky, šňůry, provazy, lana, sítě, odpadky příze, staré potahy z deštníků a slunečníků, jutové a kokosové koberce, předloţky, rohoţky, čalounický materiál ze starého nábytku, staré pytle, ucpávky, hadry všeho druhu z vlny, bavlny, lněné, z buničiny, hedvábí, umělého hedvábí, juty, konopí, kokosových vláken, jeţ se vyskytují v ţivnostenských podnicích, domácnostech atd., textilní odpad v ţivnostech krejčovských, konfekcích a u švadlen, pokud se neodevzdávají přímo obchodu s odpadky. Nevadí, jsou-li tyto oděvní a textilní součásti roztrhány, zamazány, zamořeny moly nebo zaolejovány. Majitelé domů, případně jimi pověřené osoby vyzvednou si ve dnech 1. aţ 3. října s odevzdáním obálek lístků na potraviny sběrné listiny a informační letáky, a to kaţdý u své příslušné pobočky městské správy. Majitelé továrních podniků, kteří nemají lístky pro domácnost, vyzvednou si tyto listiny rovněţ tam. Se sběrnými listinami navštíví neodkladně všechny české nájemníky a podnájemníky v domě, upozorní je na důleţitost sbírky a vyzvou je, aby věci, jeţ chtějí darovati, připravili k převzetí. Informační letáky vydají zároveň všem českým nájemníkům. V kaţdém domě buďte darované předměty shromáţděny majiteli domů a připraveny k odevzdání nejpozději do večera 11. října. Darované předměty se zapíší přesně do sběrných listin. Předměty shromáţdí kaţdý vlastník domu ve vhodné místnosti svého domu. Jiţ při tom nutno tříditi staré šatstvo a ostatní odpad, textilie, kaţdý druh zvlášť. Na kaţdý balík se napište číslo sběrné listiny, městská část, pop. číslo domu anebo se připevní k balíku listina s označenými údaji. Majitel domu anebo oprávněný zástupce ručí za to, ţe obsah balíků souhlasí se sběrnou listinou, kterou úředním orgánům, jeţ si pro dary přijedou, společně s balíky odvede. Druhopis sběrné listiny si uschová. Ve dnech od 12. aţ 17. října dostaví se do kaţdého domu obecní zaměstnanci a převezmou od vlastníka domu darované předměty se sběrnou listinou. Darované předměty, eventuálně nevyzvednuté do 18. hod. 17. října 1942 obecními zaměstnanci, jest vlastník povinen odevzdati nejbliţší obecní sběrně se sběrními listinami do 21. října t.r. – Sběrny jsou podrobně uvedeny na příslušných vyhláškách.270 Na sbírku a její konání upozornili na poradě šéfredaktorů denních listů C. Melč a Erich Schubert, zástupce vedoucího Gruppe Presse, jiţ 24. září 1942: „…Poradu zahájil C. Melč. Oznámil, ţe od 1. do 21. října t. r. bude uspořádána sbírka textilních předmětů všech druhů, a to starých obnošených šatů i útrţků látek, které se dají dále zpracovati v textilním průmyslu. Pravděpodobně bude vydána v tomto směru výzva 270

České Slovo číslo 232, II. vydání, 1. října 1942, ročník XXXIV., strana 5: nesignováno: „Sbírka starého šatstva a tkanin (Ve dnech 1. aţ 21. října)“

- 66 -



vlády Čech a Moravy, na niţ bude potom navázána tisková a propagační akce. Tisková propagační akce bude arci jen pomocnou sloţkou při této sbírce, kterou budou v prvé řadě prováděti na venkově obecní a okresní úřady, ve velkých městech magistráty. Příslušný materiál bude všem redakcím dán včas k dispozici…“271 Erich Schubert jej následně doplňuje: „…Při otázce vládní výzvy ke sběru textilního zboţí, prosím, aby při komentářích, které nyní nastanou, pokaţdé bylo zdůrazňováno, ţe snad nejde o textilní zboţí pro německé vojáky anebo dělníky, nýbrţ ţe cílem sběru je zaopatření pracovního oděvu pro dělníky v Protektorátu a rozšíření základny surovin pro ně. Je důleţité, aby to bylo zdůrazňováno, protoţe štědrost v takovém případě bývá větší neţli kdyţ jde o účel odlehlejší…“272 Toto upozornění odráţí výzva Praţanům: „…Připravte si věci pro sbírku starého šatstva a tkanin,“ pořádanou, „…za účelem opatření pracovního šatstva pro pracující v Protektorátě…“273 Následující den, 2. října 1942, České Slovo přináší „Výroční zprávu o třetím Díle válečné zimní pomoci“, v níţ „…Ministr Goebbels zhodnotil obětavost národa. I letos domovina dokáţe, ţe je hodna Vůdcova uznání…“274 A přepsáním projevu dr. Goebbelse z berlínského Sportovního paláce informuje o zahájení desátého Díla zimní pomoci německého národa.275 Čtvrté Dílo zimní pomoci na Slovensku slavnostně zahajoval prezident Tiso a České Slovo tuto událost zaznamenalo: „…Tak jako velký německý národ ve válečném Díle zimní pomoci ţivelným způsobem projevuje svoji jednotu,“ cituje se zde Tiso, „protoţe ví, ţe jen tím zůstane nezranitelným vnějšími nepřáteli a bude ţít v budoucnosti, tak musí také malý slovenský národ vyjadřovati vţdy znovu v Díle zimní pomoci osudový smysl národní jednoty. V boji a v práci vytrvá slovenský národ po boku svých spojenců aţ do konečného vítězství…“276 Další zemí byla vichistická Francie: „…Náčelník francouzského státu maršál Pétain obrátil se v pátek večer rozhlasem na francouzský národ, aby se zúčastnil nově

271

Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 520, Pravidelná týdenní porada šéfredaktorů denních listů ve čtvrtek 24. září 1942 272 Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 524, Pravidelná týdenní porada šéfredaktorů denních listů ve čtvrtek 24. září 1942 273 Večerní České Slovo, číslo 200, 1. října 1942, ročník XXIV, strana 4: nesignováno 274 České Slovo číslo 233, 2. října 1942, ročník XXXIV., strana 1: nesignováno: „Výroční zpráva o třetím Díle válečné zimní pomoci“ 275 České Slovo číslo 233, 2. října 1942, ročník XXXIV., strana 1: nesignováno: „Výroční zpráva o třetím Díle válečné zimní pomoci“ 276 České Slovo číslo 249, 21. října 1942, ročník XXXIV., strana 2: ČTK

- 67 -



začínajícího díla zimní pomoci. Ve svém krátkém proslovu zdůraznil, ţe francouzský národ přes všechny nesnáze odpovídal vţdy velkoryse na tento plán v duchu solidarity.“277 Nový rok 1943 vítá České Slovo bilancováním 1942 v obraze, které je tvořeno dvanácti fotografiemi ilustrujícími významné události právě uplynulého roku. Právě první z nich je popsána „Zimní sbírka –dík domoviny“.278 Do sbírky ve prospěch Německého válečného díla zimní pomoci se zapojila také protektorátní pošta emisí tři příleţitostných protektorátních známek. Tyto příleţitostné známky byly s příplatkem ve prospěch Díla, a to ve třech různých hodnotách a podobách – 60h + 40h fialové barvy s reprodukcí hlavy Karla IV., 120h + 80h světlečervenou s Petrem Parlérem a v hodnotě 250h + 150 h tmavomodré barvy s hlavou krále Jana Lucemburského. Známky byly v prodeji od 29. ledna a platily do konce června 1943.279 Podpora Dílu zimní válečné pomoci přicházela z různých koutů světa a České Slovo o tom informovalo: „Jedna setnina africké armádní skupiny věnovala svůj ţold z posledních čtyřiceti dnů ve výši 60.000 lir pro válečné Dílo zimní válečné pomoci. Setnina oznámila tento dar dr. Goebbelsovi radiofonicky.“280 K protektorátním sbírkám se České Slovo vrací článkem Praţské sbírky na Válečné dílo zimní pomoci. Tradiční jídlo z jednoho hrnce na Staroměstském náměstí, který ilustruje fotografie od Bilddienst Reichsprotektor. „Ve dnech 3. a 4. dubna uspořádala branná moc v celé Říši, tedy i v Praze, sbírky na Válečné dílo zimní pomoci 1942-1943. Pro váţnost doby nekonaly se letos ţádné slavnosti, ani společenské podniky. V sobotu 3. t. m. byly uspořádány v poledne i odpoledne na různých praţských náměstích veřejné koncerty hudebních sborů armády, vojenských SS a německé pořádkové policie. Neděle byla zahájena propagačním pochodem dvou setnin vojska a jedné setniny vojenských SS s hudbou. Tyto setniny pochodovaly starými ulicemi i novými dopravními tepnami. V poledne bylo na Staroměstském náměstí podáváno tradiční jídlo z jednoho hrnce. Rozlehlé náměstí před staroměstskou radnicí bylo ozdobeno prapory hnutí. Jídlo se připravovalo ve vojenských polních kuchyních… Po 277

Nedělní České Slovo číslo 45 (265), 8. listopadu 1942, ročník XXXIV., strana 2: Vichy 7. listopadu (čtk): „Pétainova výzva k dílu zimní pomoci“ 278 České Slovo číslo 1, 1. ledna 1943, ročník XXXV., strana 3: nesignováno: „1942 v obraze“ 279 České Slovo číslo 18, 23. ledna 1943, ročník XXXV., strana 4: ptt 280 České Slovo číslo 60, 13. března 1943, ročník XXXV., strana 2: Berlín 12. března (čtk): „Dar africké armádní skupiny na Dílo zimní pomoci“

- 68 -



jídle, kterého se zúčastnilo velké mnoţství lidí a které mělo opět plný úspěch, odebral se Generalleutnant Toussaint do Myslbekova pavilonu na Příkopech, aby rozhodl o přidělení cen v soutěţi ‚Duševní péče a volný čas ve vojsku‘.“281 Autor navozuje skromnou atmosféru akce konající se ve „váţné době“, nicméně neopomíná zmínit pokrok, který tato doba přinesla („nové dopravní tepny“), a kladnou odezvu veřejnosti na akci doprovázenou jídlem z jednoho hrnce a zakončenou předáním cen. Sbírková akce byla uspořádána dva měsíce po poráţce německých vojsk u Stalingradu, ke které došlo 2. února 1943. Den po jejím skončení, 5. dubna 1943, začali nacisté s popravami českých vlastenců, „…do 26. 4. 1945 jich bylo popraveno 1075…“282 Květnové České Slovo cituje vedle svého loga z Vůdcova provolání k válečnému pomocnému dílu: „Je čestnou povinností domoviny ukázat vojákům, ţe při všem utrpení a obtíţích, jeţ sama musí snášet, nezapomíná ani na chvíli na vojáky na frontě a hlavně, ţe neopomine nic z toho, čím je moţno přispět k zahojení ran jejích bojovníků.“283

7.3.4 Rok 1943 a výzvy zaměřené na ţeny a jejich zapojení do práce pro říši v Českém Slově Poctivá práce českého národa byla vnímána jako jeho příspěvek k vítězství říše a „Nové Evropy“. „…V tomto prostoru Říše potřebujeme klid, pořádek a poctivou práci. Všechno co zneklidňuje, co vyvolává nepořádek a způsobuje pokles pracovního výkonu, jsou zjevy neţádoucí, které ohroţují vítězství… Budeme-li my284 dobře pracovat v prostoru Čech a Moravy, dá tento říšské branné moci nejen co nejvíce válečného materiálu, nýbrţ také uvolní jí co nejvíce sil pro frontu…“285 České Slovo pracovnímu výkonu a jeho významu věnovalo mnoho prostoru. V článku Také Protektorát nasadí vše pro vítězství Říše. Válečné včleňování do práce se píše: „Generální zmocněnec pro včleňování do práce vyzval nařízením z 28. ledna 1943 muţe a ţeny, nekonající dosud sluţby pro válečně důleţité úkoly, k účinné spolupráci. … 281

České Slovo číslo 80, 6. dubna 1943, ročník XXXV., strana 4: lbm: „Praţské sbírky na Válečné dílo zimní pomoci. Tradiční jídlo z jednoho hrnce na Staroměstském náměstí“ 282 Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 563 283 České Slovo číslo 110, 13. května 1943, ročník XXXV., strana 1: nesignováno 284 rozuměj novináři - LK 285 Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 472, Tisková porada šéfredaktorů denního tisku 8. května 1942, vedoucí Úřadu lidové osvěty ministr E. Moravec

- 69 -



Okruh působnosti nařízení generálního zmocněnce… se tedy nevztahuje na Čechy a Moravu. Avšak také zde má kaţdý muţ a kaţdá ţena povinnost dáti k disposici velkému úkolu veškeré své síly…“286 Článek pokračuje na straně druhé a plynule na něj navazuje další: „Jestliţe Říše nasazuje všechny síly pro urychlení svého konečného vítězství v této válce, pak tedy je samozřejmou povinností i pro kaţdého muţe a kaţdou ţenu v Protektorátě Čechy a Morava, aby dali k disposici velkému úkoly všechny své síly. Neboť Říše nebojuje proti hrozícímu bolševickému nebezpečí jen v zájmu vlastním, nýbrţ v zájmu celé Evropy a tedy i v zájmu našem. Jen díky ochranné ruce Říše byli jsme aţ dosud ušetřeni válečných hrůz a mohli jsme se věnovati pokojnému ţivotu a práci a čeští muţi nemusí vykonávati válečnou sluţbu… Při včleňování příslušných osob do práce ve válečném hospodářství budou úřady bráti dalekosáhle zřetel k osobním a sociálním poměrům kaţdého jednotlivce… Při opatřeních bere se také zřetel na ţenymatky s dvěma a více dětmi, mladšími 14 let, pokud tyto ţijí ve společné domácnosti, resp. Ţeny s nejméně jedním dítkem, mladším šesti let… Naproti tomu nebude se moci vyhnouti práci nikdo, kdo jí bude schopen, ať půjde o muţe či ţenu z kterékoli společenské třídy. Není pochyby o tom, ţe český lid pochopí velikost daného úkolu a ţe napne všechny své síly v rámci daného úkolu ve válečném hospodářství, aby pomohl Říši v jejím mocném boji proti bolševickému běsu, ohroţujícímu celou evropskou kulturu a civilisaci.“287 Prostředkem přesvědčování byly také informace o způsobech, jakými říšské podniky ulehčovaly ţenám jejich začlenění do pracovního procesu - byly zavedeny sluţby ţenských důvěrnic, zvyšoval se počet sociálních pracovnic působících v závodech, skloubit práci s rodinnými povinnostmi měly napomáhat jesle a školky „…ve kterých děti mohou býti přes den, kdy matky jsou v práci.“288 Ráz článku, který o opatřeních pojednává, je strohý a faktický, jako by konstatoval, ţe zde jiţ nejsou ţádné další překáţky, které by ţenám bránily přispět prací k vítězství.

286

České Slovo číslo 27, 3. února 1943, ročník XXXV., strana 1: ČTK, Praha, 2. února: Také Protektorát nasadí vše pro vítězství Říše. Válečné včleňování do práce 287 České Slovo číslo 27, 3. února 1943, ročník XXXV., strana 2: alh 288 České Slovo číslo 44, 23. února 1943, ročník XXXV., strana 6: Berlin (cs): „Usnadnění práce ţenám v továrně“: „Zaměstnaným ţenám v říšských továrnách a podnicích je jejich práce všemoţně usnadňována. Nyní působí v říšských továrnách celkem 39.000 ţenských důvěrnic a počet 560 závodních sociálních pracovnic z roku 1939 stoupl na 2300 koncem roku 1942, k čemuţ přistupuje ještě nyní 683 začátečnic. Pro děti zaměstnaných pracovnic bylo za války zřízeno 900 závodních dětských jeslí a školek, ve kterých děti mohou býti přes den, kdy matky jsou v práci.”

- 70 -



O tom, ţe pracovní nasazení se netýkalo pouze ţen v protektorátu, ale i v zemích „nepřátelských“ zpravuje článek Na místě muţů. Ţeny v anglickém leteckém průmyslu: „Sir Stafford Cripps, anglický ministr pro leteckou výrobu, prohlásil na shromáţdění britského svazu výdělečně činných ţen, ţe za minulé dva roky se zdvojnásobilo procento ţen pracujících v anglickém leteckém průmyslu. Dnes zaměstnávají mnohé továrny ve svých leteckých montáţních dílnách více neţ 40 procent, některé dokonce 50 procent ţen, zatím co v továrnách na letecké motory tvoří ţenské osazenstvo celkem 35 aţ 40 procent. V radiovém průmyslu jsou osazenstva sloţena obyčejně z 55 aţ 70 procent ţen. V jednom případě dostoupilo dokonce nasazení ţen 87 procent. V závěru své řeči Cripps zdůraznil: ‚Budeme musit své veškeré energie pouţít k tomu, abychom našli úspěšné moţnosti pro nasazení veškerého obyvatelstva.‘“289 Výzvy vyuţívaly „bolševického nebezpečí“ jako hrozbu, před kterou lze ubránit sebe a své rodiny poctivou prácí. „…Je důleţité, aby bylo dnes kaţdému skutečně vštípeno nebezpečí… Dějinné zápolení nacionálně socialistické Říše s jejím nejurputnějším nepřítelem, bolševickým sovětským státem, vstoupilo do rozhodujícího stadia. Je nyní také úlohou českého tisku, aby českému národu zjednal naprosté jasno o ţidovsky řízeném a Ţidy zaloţeném bolševismu… Po 25 let zbrojil bolševický systém bezohledně a brutálně, vymýtiv statisíce lidí, náleţející k inteligentním vrstvám k tomuto účelu a odstraniv jakýkoliv soukromý způsob ţivota vytvořil bezpříkladnou, z robotů sloţenou miliónovou armádu vojáků, zbrojních dělníků a dělnic. Milióny příslušníků sovětských národů byly při sledování cíle tohoto zbrojení chladnokrevně obětovány… Bolševismus, jehoţ síly konec konců nejsou také nevyčerpatelné, pochopil, ţe jde o bytí či nebytí… Češi stejně tak jako Němci musí pochopit,… ţe bolševické vítězství by znamenalo pro ně jen záhubu jako pro Němce a ostatní Evropany… pro kaţdého Čecha se jedná o otázku jeho občanské existence, jeho rodiny, jeho blahobytu a budoucího štěstí…“290 České Slov vyuţívá základní myšlenky protibolševické propagandy a v zarámovaném textu na titulní straně na čtenáře apeluje: „Chtěl bys, český člověče, aby se tvé děti staly vyvrheli lidské společnosti, aby tví synové se potulovali v loupeţnických tlupách a tvé dcery se staly v nejútlejším mládí 289

České Slovo číslo 53, 5. března 1943, ročník XXXV., strana 3: Velká Británie, ČTK: „Na místě muţů. Ţeny v anglickém leteckém průmyslu“ 290 Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 578, 579, Pravidelná týdenní porada šéfredaktorů denního tisku 26. února 1943, vedoucí generální referátu Tisk vlád. rada Dr. von Wolmar

- 71 -



řemeslnými nevěstkami? Chtěl bys, aby tvé postavení, které sis vydobyl usilovnou prací ve vlasti, vzalo za své bůhvíkde v anarchistickém zmatku? Chtěl bys hladovět a zoufale a beznadějně ţivořit v nepředstavitelné bídě? Chtěl bys být zbaven všech mravních a kulturních hodnot, které činí tvůj ţivot ţivotem? Jistě ne! Ne! Ne! Tímto jasným a přesvědčivým ‚Ne!‘ musíme proto stejně odpovědět na všechny pokusy nepřátel vnášet do našich řad bolševickou agitaci. Bolševismus je ztělesněním všech těch hrůz. Proto nesmí zvítězit a také nezvítězí. My všichni se o to přičiníme poctivou prací a věrností k Říši, která jediná je s to zadrţet bolševický děs před branami Evropy a rozdrtit jej.“291 Při rekapitulaci čtvrtého roku Protektorátu Čechy a Morava otisklo České Slovo sérii jedenácti fotografií připomínajících naše začlenění do Říše. Poslední fotografie v levém dolním rohu nese popisek: „Nejen čeští muţi. Ale i české ţeny vynakládají veškeré své síly pro vítězství německých zbraní. Zkušenosti ukazují, ţe co do pilnosti, obratnosti i výkonu mohou se směle měřit s muţi, ba v některých oborech je i předčí. Na našem obrázku jsou ţeny při práci ve zbrojovce.“292 O tom, jaké role ţeny za protektorátu zastávaly, nás zpravují i články První listonošky na praţských ulicích a Ţeny v hostinských ţivnostech: „V těchto dnech se na praţských ulicích objevily první listonošky.293 Prozatím jen na Vinohradech a v Libni. Ještě tento týden nastoupí sluţbu další ţeny na Smíchově a na Hradčanech. Teprve potom je spatří i ostatní čtvrti.“294 Druhý článek vyzdvihuje aktuální důvody pro to, aby ţeny převzaly určité role v oblasti pohostinství. „Nařízení o válkou vyţadovaných úsporách a racionalisaci v hostinských ţivnostech vyslovuje hlavní poţadavek, aby muţské pracovní síly byly v co největším rozsahu nahrazeny ţenami. Tento vývoj bude nyní značně urychlen následkem poţadavku totální mobilisace všech sil v hostinských ţivnostech. Známé nařízení o největším pouţití ţen jako čísnic, kuchařek, telefonistek, účetních a pokladních sil v hostinských ţivnostech podstatně urychlí zařazení ţen do tohoto oboru a svědčí současně o tom, jak odpovědné práce jim budou svěřovány. … Je nutno vytvořiti co nejvíce a s co nejmenšími prostředky. A k tomu je zvláště nadána ţena. … Lze právem očekávati, ţe … obtíţní hosté budou se k ţenám chovat poněkud 291

České Slovo číslo 54, 6. března 1943, ročník XXXV., strana 1: nesignováno České Slovo číslo 62, 16. března 1943, ročník XXXV., strana 3: nesignováno 293 srovnej s článkem Rudolfa Wagnera: „Ţeny se osvědčují“, Eva, číslo 8, ročník XIII, 15. dubna 1941, strana 12, kde se na příkladu Sudet zmiňují ţeny u drah a dále v článku také ţeny pracující na poště: „…Místa listonošů zastávají přívětivé listonošky…“ 294 České Slovo číslo 65, 19. března 1943, ročník XXXV., strana 4: l: „První listonošky na praţských ulicích“ 292

- 72 -



zdrţenlivěji neţ k číšníkům. …Ţena povolávána nyní tak často na místa muţů, splní také v hostinské ţivnosti svou povinnost a své těţké, ale krásné úkoly. Můţe si být jista, ţe také na tomto úseku domácí fronty, kde jde o zásobování pracujících spoluobčanů, koná sluţbu, jeţ je pro válku velice důleţitá.“295 O situaci za hranicemi referuje zpráva: „Ministerský předseda Quisling vydal nařízení o zavedení povinné pracovní sluţby pro ţeny v Norsku. Ţeny v Norsku mohly se dosud hlásit do pracovní sluţby jen dobrovolně.“296 Článek Do práce za lepší budoucnost národa apeluje na obyvatelstvo protektorátu, aby se prací bránilo bolševizaci hrozící v případě vítězství spojeneckých vojsk: „Uvolňování všech postradatelných sil pro válečně důleţité úkoly a přebudování hospodářského ţivota v Protektorátě pokračuje zdárně. Celý národ pochopil, ţe bolševizace Evropy by znamenala úplné zničení národní svébytnosti a kulturních statků, které jsme povinni zachovati příštím generacím. Dobře je chápáno, ţe jeden musí přinášeti oběti pro druhé a ţe zájmy jednotlivců musí býti v dnešní době beze všech kompromisů podřízeny zájmům celku. Na nová pracoviště nastupují naši lidé s plným vědomím svých povinností a snaţí se, aby byli přeškoleni v nejkratší době. Na polích, v zahradách, továrnách a kancelářích jsou zdolávány úkoly, které dokáţí, ţe příslovečná česká pracovitost, nás řadí mezi mladé národy Evropy na čestné místo. Do práce za lepší budoucnost národa je heslem všech.“297 V tomtéţ duchu se nese hned vedle loga tiskoviny zarámovaný text: „O malých evropských národech nebude rozhodovati ani Velká Británie, ani Spojené státy, ani Sovětský svaz. Jejich osud je spjat s vítěznými zbraněmi mocností Osy. Pracujeme-li pro vítězství Říše, pracujeme i pro lepší osud našeho národa!“298 Ţenským pracovnicím a jejich ţenským stránkám se věnuje článek Duše ţeny: „Na pracovním místě muţů, tolika rozličných oborů, nastoupily dneska ţeny, a pokud mají s nimi odborníci nějaké zkušenosti, za poměrně krátkou dobu, vykonávají svoji práci dobře, ba někdy i obratněji neţ muţi. Osvědčují se tu u nich dávné ţenské vlastnosti, vrozené, jako snazší obratnost, chápavost a cit rukou, které bohuţel nám 295

České Slovo číslo 66, 20. března 1943, ročník XXXV., strana 6: Ker: „Ţeny v hostinských ţivnostech“ České Slovo číslo 80, 6. dubna 1943, ročník XXXV., strana 2: ab 297 České Slovo číslo 80, 6. dubna 1943, ročník XXXV., strana 4: Út: „Do práce za lepší budoucnost národa“ 298 České Slovo číslo 86, 13. dubna 1943, ročník XXXV., strana 1: nesignováno 296

- 73 -



muţům nejsou tak běţné, jak by měly být. Je však zajímavé u všech těchto ţenských pracovnic, ţe ani jedno nové jejich povolání neutlumilo v nich čistě ţenské sklony, ony projevy hluboce citlivé duše, jíţ jsme my muţi zvyklí říkat duše ţeny… Všude tam, kde příslušnice krásného pohlaví zaujaly, přinuceny voláním doby, místa muţů, bratrů či milenců. Nesplnila se tu obava, ţe jejich práce bude méněcennou, ţe se projeví v jejich činnosti jen špatné vlastnosti, kterých ţeny nabyly pohodlným ţivotem v míru, ale naopak nás všechny jejich počiny utvrzují v mínění, ţe jakmile jim to zase poměry dovolí, jakmile opustí místa, kam ve snaze prospět celku dneska nastoupily a vrátí se opět ke svým čistě ţenským určením ţivotním, budou z nich zase ony milé, jemné ohleduplné sestry, ţeny a milenky, jako bývaly v dobách dřívějších. Jen jedno by si bylo přát, aby na ony špatné vlastnosti, na něţ dnes zapomínají v návalu nové, radostné práce, aby na ně i pak zapomněly a vrátily se nám muţům také nové, duševně obrozené, čistší a tak nějak lepší. Uvidí sami, jak je uvítáme rádi.“299 Tento článek by v dnešní době vzbudil pravděpodobně vášnivé reakce zejména ţenské části společnosti pro jeho šovinistické vyznění. Opět v rámečku vedla loga novin je umístěn citát ţupního vedoucího Fritze Sauckela: „Vůdce ví, ţe za jeho statečnými vojáky stojí nevyrovnatelní dělníci v domovině.“300 Otázce bezpečnosti se České Slovo věnuje také. Přináší informace o vzdělávacích akcích, které mají pomoci předcházet úrazům ţen, a ukazuje tak, ţe protektorátní závody dbají o zdraví svých zaměstnankyň. „…Nasazení ţen ve většině průmyslových oborů přináší s sebou také nové problémy, týkající se pracovní bezpečnosti. Zábrany úrazů jednotlivých podniků jsou postaveny před úkol řešit různé speciální otázky a vychovávat ţeny, aby dbaly bezpečnostních předpisů a opatrnosti, zvláště při práci u strojů. V Baťových závodech bude bezpečnosti ţen při práci u strojů věnována zvláštní akce. Ţeny v ní budou upozorňovány na vše, co by mohlo zavinit jejich úraz. Zvláštní péče bude věnována ochraně vlasů ţen před zachycením rotujícími součástkami strojů. Všechny zaměstnankyně jiţ dostaly ochranné barety a je nutno, aby je měly při práci vţdy nasazeny, a to řádně nasazeny. Vlasy by mohly být zachyceny, i kdyţ snad jen vyčnívají pod baretem. Jistě ţádná z ţen si nechce v práci poškodit své 299 300

České Slovo číslo 86, 13. dubna 1943, ročník XXXV., strana 4: Vlad. Novák: „Duše ţeny“ České Slovo číslo 88, 15. dubna 1943, ročník XXXV., strana 1: nesignováno

- 74 -



zdraví, a proto si kaţdá bude všímat a dbát bezpečnostních předpisů, jeţ jsou vydávány pro jejich ochranu.“301 20. dubna 1943, v den narozenin Adolfa Hitlera, vyšlo České Slovo s velikou fotografií Vůdce na titulní straně, ověnčenou dubovým listím, a v záhlaví (vedle loga novin) je zarámován také jeho citát: „Povaţuji za nejnutnější, aby český národ alespoň svým pracovním výkonem pomáhal přivést k úspěšnému konci světový boj, jehoţ zakončení také pro jeho vlastní ţivot bude znamenat buď budoucnost nebo zničení. Neboť Evropa pod bolševickým panstvím nepřikázala by českému národu ţádnou panslavistickou úlohu, nýbrţ zařadila by ho jenom do řady národů, určených k zničení. Adolf Hitler.“302 Připomíná se zde zkáza, která by obyvatelstvu hrozila, pokud by polevilo ve své práci a podpoře říši a umoţnilo by tak vítězství bolševického panství. Další článek vyzývá ţeny, které jsou zde prezentovány jako schopné a významné pracovnice (čímţ jim lichotí), k zamyšlením se nad moţnostmi zlepšení práce: „Také ţeny mohou zlepšovat práci. Ţeny zaujímají dnes ve všech průmyslových oborech daleko význačnější postavení, neţ tomu bylo dříve. Své zvýšené, válkou určené úkoly, plní dobře. V mnoha směrech dokázaly, ţe se dovedou rychle přizpůsobit a brzy zapracovat do nové práce. Nelze pochybovat, ţe by mohly velmi cenně přispívat svými nápady i při zlepšování práce. K tomu je právě chce podnítit akce, kterou zahájily v těchto dnech Baťovy závody pod heslem: ‚Spolupracovnice, také od tebe očekáváme návrh na zlepšení práce.‘ Ţeny jsou vyzývány, aby zkoumaly svoji práci, zda by se u ní nedalo něco zdokonalit, usnadnit, urychlit nebo zda by se na jejich pracovním místě mohla ještě dále zlepšit bezpečnostní opatření nebo ušetřit materiál a pod. Samy moţná mají u svých prací různé potíţe, které by se mohly odstranit. Je jen třeba se nad nimi zamyslit.“303 V jiném čísle nám pracující ţeny připomíná alespoň fotografie K. Hájka (ţen pracujících na poli) s komentářem: „Ţeny jsou pilnými a obratnými pracovnicemi na polích, kde dávno jiţ jejich práce je s plným vděkem oceňována.“304

301

České Slovo číslo 88, 15. dubna 1943, ročník XXXV., strana 3: zk: „Ochrana ţen před úrazy při práci“ České Slovo číslo 92, 20. dubna 1943, ročník XXXV., strana 1 303 České Slovo číslo 100, 30. dubna 1943, ročník XXXV., strana 4: zk: „Také ţeny mohou zlepšovat práci“ 304 České Slovo číslo 103, 5. května 1943, ročník XXXV., strana 4, fotografie K. Hájka 302

- 75 -



Článek Práce je jen jedna shrnuje zbytečnost dělit práci na ţenskou a muţskou – v dané době je třeba zapomenout na stereotypy, kaţdý by měl zastat práci, která je právě potřebná: „Práce je jen jedna. Příliš jsme rozlišovali dříve v dobách míru práci jen muţskou a práci jen ţenskou. Za války však jsme poznali, ţe i ţena dovede vykonávat ‚muţské‘ práce a ‚muţská‘ povolání stejně dobře jako muţi. A muţ naopak má zase ochotně v domácnosti přiloţit ruku k dílu, jestliţe toho vyţaduje úleva ţeně, vykonávající jiné důleţité zaměstnání. Musíme si stále uvědomovat, ţe dnes je pracovní výkon vším, a nemůţeme tedy rozlišovat práci na ţenskou a muţskou. Práce je jen jedna a na ní se musí podílet všichni bez rozdílu pohlaví. Jde jen o to, aby se odlišným potřebám ţeny vyhovělo a aby technický způsob práce jí byl co nejvíce přizpůsoben. Muţ zase můţe zcela dobře zmírňovat pracovní úkol ţeny. Prostě musíme pracovat všude, kde je zapotřebí, a bez starých předsudků.“305 Ţeny zachycené při práci dokumentují tři fotografie od Hájka (2) a Hanky (1) doprovázené textem: „Ţeny při práci. Víme dobře ze zkušeností, ţe ţeny dovedou zastat k plné spokojenosti práce muţů. Na našich obrázcích vidíme ţenu při práci na soustruhu, druhou při broušení dřevěných podráţek a na třetím se sešly slečna průvodčí z tramvaje, slečna ţelezničářka a pošťačka.“306 Návod, jak si zachovat ţenskost a své ţenské zvyky, přináší článek Ţeny po boku muţů: „V totálním pracovním nasazení zaujaly ţeny místa po boku muţů. Vyţaduje to na novém pracovišti od nich nejen určitý pracovní výkon, spojený s jejich silám přiměřenou námahou, ale i jistou přizpůsobivost, dovednost, zručnost, svědomitost a vytrvalost. Chce to od nich však také vhodné uspořádání celkového denního rozvrhu tak, aby odpovídal jejím novým povinnostem pracovního nasazení i aby vyhovoval ostatním jejím zájmům a úkolům ţeny, matky, snoubenky. Při promyšleném časovém plánu nebude třeba se zříkat ani některých uţitečných zálib. Zejména u dívek sport bude vhodnou rekreací po pracovním vypětí. Mnohé, zvláště ty, které dříve pracovaly v závodech a podnicích jen s ţenskými silami, budou si muset teprve zvykat na spolupráci s muţskými partnery. V pracovním kamarádství sice nesluší povýšenost a

305 306

České Slovo číslo 116, 20. května 1943, ročník XXXV., strana 3: -ek: „Práce je jen jedna“ České Slovo číslo 126, 1. června 1943, ročník XXXV., strana 4: fotografie Hájek, Hanka

- 76 -



nafoukanost nebo nějaké ohrnování nosánků, ale to ještě neznamená, ţe by naše ţeny a dívky si musely v továrním pracovním prostředí zadávat a ztrácet svou ţenskost.“307 V Politických aktualitách si 12. června 1943 nalezl první místo článek Ţena ve válečném nasazení, který nabádá k porozumění pro nové pracovní povinnosti ţen jejich muţe. „Prostředkovatelky říšských pracovních úřadů shodně dosvědčují, ţe při vřazování ţen do výrobního procesu na základě pracovní povinnosti není hlavním problémem, jak se tyto ţeny zapojí do továrního procesu, nýbrţ to, jak se při svém novém zasazení vyrovnají s potřebami svých domácností a svých manţelů. Počet ţen, které nesou dvojí pracovní povinnost, jsouce zaměstnány a starajíce se při tom ještě o své domácnosti, v poslední době podstatně vzrostl. … Naskýtá se tu mnoho moţností v časových úsporách při mytí, praní a vaření. Také manţelové se musejí přizpůsobovat ochotně novým poţadavkům. … Mohou velmi vydatně pomáhat svým ţenám… Bude-li se jejich postoj k novým rodinným problémům opírat o porozumění válečným poţadavkům, ušetří se mnohá nesnáz a rodinný ţivot nabude opět záhy uspokojující rovnováhy.“308 Ulehčení měly pracujícím ţenám přinést sociální pracovnice a závodní vedoucí: „Některé z těch ţen, které jsou nyní zařaďovány do pracovního procesu, mívají někdy starosti, jak jim to půjde v novém prostředí. Ale to všechno brzy pomine. Ve větších závodech sociální pracovnice a závodní vedoucí se vynasnaţují co nejvíce, aby nová pracovnice si co nejdříve zvykla na nezvyklé dosud prostředí, a při práci ji podle svých sil také podporují. Samozřejmě, ţe i ostatní ţeny, v závodě jiţ dříve zaměstnané a důkladně zapracované, pomáhají radou i činem ţenám nově nastupujícím, aby jim jejich úkol usnadnily. Za těchto okolností tedy ţeny, které nastupují do neznámých jim oborů práce s určitými počátečními starostmi, rychle se jich zbavují a brzy splývají s pracovním celkem, ve kterém se pak cítí docela kamarádsky.“309 Postavení ţeny, jakoţto pracující matky, popisuje článek Hodnota pracovního nasazení ţen: „Totální pracovní nasazení postavilo také ţenu do nejrůznějších druhů povolání a také i na místa, která byla dříve výlučně obstarávána muţi. Jak je obecně konstatováno, vykonávají ţeny svěřené práce stejně spolehlivě, jako jejich muţští 307

České Slovo číslo 132, 8. června 1943, ročník XXXV., strana 8: or: „Ţeny po boku muţů“, fotografie Stanislava Hulíka s popisem: „Ţena se ve válečném nasazení osvědčila také jako průmyslová dělnice.“ 308 České Slovo číslo 136, 12. června 1943, ročník XXXV., strana 2: hč: „Ţena ve válečném nasazení“ 309 České Slovo číslo 152, 2. července 1943, ročník XXXV., strana 4: -ek: „Pomocná ruka ţenám při začlenění do práce“

- 77 -



kolegové. Nejen denní tisk ale jiţ celé knihy jsou věnovány ţeně, která se postavila do pracovní pospolitosti. … nynějším pracovním nasazením plní ţena dva úkoly: svůj vlastní úkol ţeny – práci v domácnosti a úkol pracovní pospolitosti – svým mimořádným nasazením do práce na nejrůznějších pracovištích.“310 Z červencového Českého Slova se dozvídáme, ţe „Praha má svoji první droţkářku. Před ţenou není dnes jiţ uzavřeno ţádné povolání, pokud na ně ovšem její síly stačí. Proto spatřit ţenu při jakékoliv práci není dnes jiţ ţádnou sensací. Ale včera se přece Praţáci v údivu zastavili při pohledu na první ţenu, která sedí na kozlíku koňské droţky. Je to dcera jednoho praţského droţkáře, která si otcovo povolání vybrala také za svou obţivu.“311 Vedle svého loga České Slovo v rámečku cituje list protektorátního ministra zemědělství a lesnictví A. Hrubého: „Jsme vděčni těm, kteří svou prací v továrnách, na polích, v dílnách a kancelářích přinášejí zajištění národní budoucnosti oběti a dokazují tak, ţe český národ ve své převaze pochopil nového řádu, v němţ není práce otroctvím, ale sluţbou vlasti a lidu.“312 Uplatnění a vývoj postavení ţen u říšské pošty popisuje článek Ţeny u říšské pošty: „Říšská pošta patří k podnikům, které jiţ velmi brzy zaměstnávaly ţeny, neboť uţ před 75 lety přijímala ţeny k telegrafní sluţbě a k sluţbě na menších poštách. Tehdy byly obavy, ţe spolupráce muţů a ţen přinese různé potíţe, ale rostoucí výstavba telegrafní a telefonní sítě ţádala více zaměstnaných ţen, jeţ se dobře osvědčily. … Ţeny pracují u přepáţek, u telefonu, u zesilovačů, měřících a protiporuchových zařízení a osvědčují se i v krátkovlnném provozu zámořské telegrafie a v rozhlasu. Mnoho ţen dosáhlo u říšské pošty úřednických míst, neboť se ukázalo, ţe jak v mnohém technickém, tak i organizačním oboru se při nejmenším vyrovnají muţům. Při své práci u pošty mají ţeny všestrannou pracovní ochranu a říšská pošta pečuje o ţeny vedle všeobecně platných sociálních zákonů ještě různými vlastními ochrannými zařízeními a výhodami.“313 V podpoře myšlenky pracujících ţen si České Slovo pomáhá další fotografií zobrazující šestici dívek vesele kráčející po nábřeţí řeky. Snímek má následující 310

České Slovo číslo 152, 2. července 1943, ročník XXXV., strana 5: Bhn: „Hodnota pracovního nasazení ţen“ 311 České Slovo číslo 168, 21. července 1943, ročník XXXV., strana 4: pl: „Praha má svoji první droţkářku“ 312 České Slovo číslo 173, 27. července 1943, ročník XXXV., strana 1 313 České Slovo číslo 181, 5. srpna 1943, ročník XXXV., strana 3: cs: „Ţeny u říšské pošty“

- 78 -



popisek: „Vesele do práce. Dnešní mladá děvčata plně pochopila příkaz doby a místo bezplánovitého utrácení volného času sbírají síly rekreací a sportem. Tím lépe se pak mohou věnovat poctivé práci v uţitečném zaměstnání – jak vidíte na vesele si vykračujících dívkách na snímku.“314 O nových úkolech německých dívek na území Říše – zpravodajských úkolech České Slovo informuje následovně: „…v rámci Říšské pracovní sluţby vykonávají dnes dívky kromě pomoci zemědělské hospodyní téţ činnou sluţbu zpravodajských pomocnic letenské zbraně. Úkol ten, přenesený Vůdcem na ţenskou pracovní sluţbu, představuje zvláštní vyznamenání, jeţ dívky naplňuje hrdostí…“315 V sekci Hospodářství a práce Českého Slova se dozvídáme, ţe vyhláškou ministerstva hospodářství a práce byla zkrácena pracovní doba pro ţeny, těţké poškozence a osoby schopné niţšího výkonu. „Tato vyhláška přihlíţí ke skutečnostem, ţe... s totálním nasazením pracovních sil stále více ţen se podjímá výdělečné práce vedle jejich povinnosti v domácnosti a v rodině… Tato úprava neplatí, má-li podnik prováděti a) neodkladné válečně důleţité úkoly nebo b) práce, jeţ jsou nezbytně nutné k zajištění výţivy.“316 Titulek Pracujícím ţenám přednost při nákupech! uvádí článek apelující na obchodníky, aby vyšli vstříc pracujícím ţenám: „Pracující ţeny mohou obstarávat své nákupy buď časně ráno, nebo večer. V obchodech, kde nakupují ţivotní potřeby, se tak jistě stane. Prodejny velkých obchodních společností usnadňují nákup pracujícím ţenám zavedením nákupních obálek a pod. Přednost pracujícím ţenám při nákupech musí se však stát také heslem při nyní uvolněném prodeji punčoch a ponoţek. Tento prodej musí být řízen tak, aby i ve večerních hodinách bylo určité mnoţství zboţí k disposici. Pracující ţeny nemohou chodit na nákupy ráno, nemají čas vystávat před obchody. Jejich pracovní kníţka nebo občanská legitimace je dokladem, ţe si této celkem malé pozornosti od obchodníků zaslouţí. Je příkazem doby a národní pospolitosti, aby k nim byl brán největší ohled.“317

314

České Slovo číslo 205, 2. září 1943, ročník XXXV., strana 3: fotografie Sova České Slovo číslo 243, 16. října 1943, ročník XXXV., strana 6: cs: „Nové uplatnění dívek německé pracovní sluţby“ 316 České Slovo číslo 276, 24. listopadu 1943, ročník XXXV., strana 5: mwa 317 České Slovo číslo 290, 10. prosince 1943, ročník XXXV., strana 4: nesignováno: „Pracujícím ţenám přednost při nákupech!“ 315

- 79 -



Slovy ţupního vedoucího Sauckela, generálního zmocněnce pro včleňování do práce, který „…vydal ke všem pracujícím německého válečného hospodářství povolání, ve kterém u příleţitosti skončení těţkého roku války a práce konstatuje, ţe Vůdce a německý voják uvedli vniveč záměr nepřátel odstranit socialistickou výstavbu ve prospěch ţidovsko-plutokratických vykořisťovatelských method. Dělníci a dělnice – praví se v provolání dále – ukuli zbraně, vytvořili ţivotně důleţité hodnoty a splnili svou povinnost bezpříkladným způsobem. Nepřemoţitelná udatnost německých vojáků a nepřekonatelná píle pracujících budou i v novém roce zárukou konečného uskutečnění nejvyšších cílů našeho osudového společenství. Heslo pro osudový rok 1944, jeţ jsme si sami zvolili, nechť zní: ‚Tempo, tempo, tempo – výkon, výkon, výkon!‘“318

8. Tiskové konference vedené v období Protektorátu Mezi významné protektorátní instituce se řadil tisk. Jeho prostřednictvím bylo vyjadřováno podřízení se říši. Spolu s rozhlasem a filmovými týdeníky byl tisk hlavním nástrojem ovlivňování názorů protektorátní společnosti.319 Ţádoucí byl proříšský aktivismus, politika měla být součástí všech novinových rubrik. Neodmyslitelnou sloţkou byla propaganda a manipulace čtenáři. Představitelé nepřátelských myšlenek měli být zostuzováni a karikováni, naopak veškeré úspěchy německé strany musely být velebeny a náleţitě zdůrazněny. Ihned po vyhlášení protektorátu se objevily předpisy vymezující oblasti činnosti českých novinářů. 16. března 1939, den po vzniku protektorátu, byla výnosem vlády zřízena Tisková dozorčí sluţba, která podléhala Tiskovému odboru Předsednictva ministerské rady. Téhoţ dne byla také v Praze zřízena prozatímní sluţebna Říšského tiskového úřadu podléhající Konradu Henleinovi, který zastával funkci šéfa civilní správy dočasného okupačního vojenského velitelství. Následovně byla nejvýznamnější zpravodajská informační agentura Československá (Česká) tisková kancelář (ČTK) obsazena německými úředníky a stala se zprostředkovatelnou oficiálních zpráv německé zpravodajské kanceláře Deutsches Nachrichtenbüro (DNB), šéfredaktorem tiskového oddělení byl jmenován Zdeněk Schmoranz.320 24. března 1939 vydal Konrad 318

České Slovo číslo 306, 30. prosince 1943, ročník XXXV., strana 2: čt, Berlín: „Evropský dělník splnil svůj úkol“ 319 Jan B. Uhlíř: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, 2008, s. 255 320 Kol. autorů: Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 aţ 1945, 2007, s. 6

- 80 -



Henlein výnos o zajištění pořádku v tisku. V něm mimo jiné stanoví, „…ţe kaţdá změna nynějšího stavu tiskovin… jakoţ i zakládání a vydávání nových nebo opětné vydávání tiskovin zastavených vyţaduje jeho schválení…“321 V řízení českého tisku se odehrály výrazné změny. V počátcích protektorátní tisk spadal pod Tiskový odbor Předsednictva ministerské rady, tedy pod protektorátní vládu. Na počátku září 1939 přešel pod Úřad říšského protektora, pod jehoţ vedením zůstal do zřízení Úřadu (resp. Ministerstva) lidové osvěty, který se jeho řízení ujal v lednu 1942.322 Přechod pod Úřad říšského protektora byl vedle začátku války323 spojen i se zatčením a likvidací jádra odbojové organizace Zdeňka Schmoranze, přednosty Tiskového odboru Předsednictva ministerské rady 25. srpna 1939. Jednalo se o organizaci tzv. tiskových referentů zaloţenou na spolupráci zástupců České tiskové kanceláře (ČTK) a Obrany národa (ON). Schmoranzova organizace shromaţďovala a vyhodnocovala informace politické, hospodářské a vojenské povahy, které byly následně dopisovateli ČTK předávány Aloisi Eliášovi, jakoţto předsedovi protektorátní vlády, představitelům Obrany národa a československého zahraničního exilu, ale i osobnostem s vlivem na politické dění v mezinárodním měřítku.324 Postoupení vedení českého protektorátního tisku Úřadu říšského protektora znamenalo, ţe se tisk měl stát nástrojem prosazování státní politiky. Tomu měly napomoci pravidelné tiskové konference pro šéfredaktory pořádané pod vedením a dohledem vedoucího tiskového odboru v Kulturněpolitickém oddělení Úřadu říšského protektora Wolfgangem Wolframem von Wolmarem. Četnost porad se lišila v závislosti na periodicitě tiskoviny – pro šéfredaktory denního tisku se konaly jednou týdně, u týdeníků a měsíčníků se jednalo o porady měsíční.325 Porady byly pořádány v Pressklubu (Tiskový klub 1939, Pressklub von 1939) v Praze, v Opletalově ulici.326 Konference napomáhaly zavádět do praxe úkoly stanovené tzv. Souborným přehledem pokynů pro tiskovou přehlídku závazným od 17. září 1939. Odpovědnost za 321

Jan B. Uhlíř: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, 2008, s. 255 Jan B. Uhlíř: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, 2008, s. 255 323 Tomáš Pasák: Pod ochranou říše, 1998, s. 135-136: „…Zákrok gestapa proti tiskovým referentům byl plánovanou akcí, která byla načasována k rozpoutání německo-polské války… Zatýkání referentů pokračovalo ještě v září… Proces s ústředím tiskových referentů se konal 12.-13. listopadu 1941… Soud vynesl rozhodnutí, na základě kterého byli Schmoranz, Svoboda a Vajs odsouzeni k trestu smrti, Bareš dostal 10 let káznice… Z celkového počtu 70 příslušníků, kteří buď byli tiskovými referenty, anebo se podíleli na vytvoření skupiny, jich 25 zahynulo na popravišti nebo v koncentračním táboře…” 324 Jan B. Uhlíř: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, 2008, s. 316, 753 325 Jan B. Uhlíř: Protektorát Čechy a Morava v obrazech, 2008, s. 255, 257; J. Končelík, B. Köpplová, J. Kryšpínová: Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara, 2003, s. 20 326 Kol. autorů: Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 aţ 1945, 2007, s. 9 322

- 81 -



plnění úkolů nesli šéfredaktoři jednotlivých listů a přímo v redakcích působící úředníci Tiskové dozorčí sluţby. Souborný přehled stanovil, ţe „…všechny pokyny vydané do 17. září 1939 a do čísla 245 pozbývají platnosti a od nynějška platí pouze tento souborný pokyn…“ Obsah pokynů byl klasifikován jako přísně důvěrný a zavazoval šéfredaktory a úředníky tiskové dozorčí sluţby, aby s ním takto nakládali, a také k mlčenlivosti vůči třetím osobám. Jakoţto úkol tisku určuje „…tvořiti veřejné mínění a vésti je cílevědomě a jednotně směrem, který jest dán ţivotními zájmy Říše, Protektorátu, a tím i českého národa včleněného do rámce Říše. Při tom jest míti na zřeteli zcela mimořádné poměry, ve kterých ţijeme: válečný stav, který byl Říši přes její snahu o zachování míru vnucen, vyţaduje, aby byly bezohledně odsunuty stranou všechny zájmy dílčí a sobecké, všechno, co odvádí pozornost jiným směrem, a aby všechny síly mravní i hmotné byly jednotně soustředěny na dosaţení hlavního cíle zápasu vojenského a diplomatického. V této situaci ustupují do pozadí také hospodářské a konkurenční zájmy novinářských podniků, které jsou povinny do všech důsledků dáti se do sluţeb shora vytčeného úkolu i za cenu obětí a hmotných ztrát. Všechny technické i materielní obtíţe nebo škody s hlediska redakce a novinářského podniku jsou zcela podřadného významu u srovnání s politickými a hospodářskými zájmy Říše a nemohou tudíţ míti ţádný vliv na výkon censury, resp. na provádění censurních zásahů. Hlavním odpovědným činitelem listu jest šéfredaktor, který jest oprávněn a povinen všechna opatření, vyplývající z vytčeného úkolu v tisku, anebo uloţená mu zvláště konkrétními pokyny. Vydavatelstvo listu jest povinno učiniti vše, aby šéfredaktor mohl splniti svůj úkol a aby mohl odpovídati za celý list, zejména, aby mohl rozhodovat plně o obsahu listu jak po stránce redakční i insertní, tak po stránce technické (zvláštní vydání), o pohotovosti a prodlouţení pracovní doby personálu administračního, expedičního a tiskárenského atd. … Šéfredaktoři jsou povinni dbát, aby obsah i úprava listu odpovídal zcela smyslu a duchu hlavního úkolu, který tisku nyní připadá, aby v listě jim svěřeném nevyšlo nic závadného, aby zprávy, stati a obrázky byly umístěny tak, jak toho jejich význam vyţaduje, po případě tak, jak zvláštním pokynem jim bude uloţeno, a aby byl připraven umístiti důleţité zprávy napřed avisované. Tyto pokyny jsou vydávány s hlavním zřetelem na denní tisk, ale platí podle smyslu obdobně i pro tisk ostatní…”327 Dokument dále stanovuje úkoly Tiskové dozorčí sluţby (TDS) a jejích úředníků. TDS má napomáhat šéfredaktorům při plnění daných úkolů a zároveň zabránit „všemu, 327

J. Končelík, B. Köpplová, J. Kryšpínová: Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara, 2003, s. 469, 470

- 82 -



co je v rozporu s těmito zásadami a konkrétními pokyny, vydanými pro tisk.“ Úředníci TDS, nazývaní také domácí cenzoři, kontrolovali obsah příslušných deníků, připravený k uveřejnění, přímo v redakcích. „Ve stálém osobním a přátelském styku s šéfredaktory i s ostatními členy redakce a personálem listu jsou povinni odstraniti všechny závady na místě samém. V pochybných případech vyţádají si rozhodnutí Ústřední tiskové dozorčí sluţby v Praze.“328 Na základě Souborného přehledu pokynů pro tiskovou přehlídku regulovaly média pravidelné tiskové konference „vedené hlavními představiteli okupačních a protektorátních úřadů ovlivňujících tisk“329 (Karl von Gregory, Wolfgangem Wolframem von Wolmarem z Úřadu říšského protektora). Obsah konferencí byl důvěrný a účastníci byli zavázáni k mlčenlivosti. Na konferencích se určovalo, jak má tisk vypadat a na co se má zaměřit, co má být jeho obsahem. Byl chápán, stejně jako ostatní média, jako „nástroj prosazování státní politiky“330. Naplnění těchto cílů měli zajistit tzv. aktivističtí novináři331. Nacisté se rozhodli působit na veřejně politický ţivot skrze „kolaborantskou skupinu novinářů vedenou K. Laţnovským a Vl. Krychtálkem, dále pak podporovali E. Moravce jako ideologa programové kolaborace.“332 Obecně počet novin a časopisů s délkou války klesal, stejně tak jako i počet novinářů a redaktorů. Obecný úkol tisku, vznesený Wolframem von Wolmarem, byl „vychovávat český národ k říšskému vědomí“. Tisk měl být příkladem proříšského aktivismu, vyzývaly k němu tiskové konference. Tuto úlohu podle okupační moci uspokojivě nenaplňovaly časopisy, jejichţ obsah nebyl dostatečně ideologický. Pro 328

J. Končelík, B. Köpplová, J. Kryšpínová: Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara, 2003, s. 471 329 J. Končelík, B. Köpplová, J. Kryšpínová: Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara, 2003, s. 7 330 J. Končelík, B. Köpplová, J. Kryšpínová: Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara, 2003, s. 7 331 Encyklopedický slovník českých dějin 1938-1945, Ústav pro soudobé dějiny AV ČR v.v.i. , str. 7: Aktivističtí novináři byli „…skupina představitelů programového aktivismu v českém ţurnalismu…“ V první fázi se propagandistickým sloţkám okupačního aparátu podařilo získat novináře antisemitsky zaměřených periodik jakými byly Vlajka, Arijský boj a Štít. Aktivně tedy spolupracovali ţurnalisté M. A. Brikcius, J. Hallmann, R. Novák, J. Oploštil a další. Jelikoţ byli přesvědčeni, ţe spojení českých zemí s Německem bude trvalé, oportunisticky proklamovali českou iniciativu pilnou propagací nacionálněsocialistické ideologie a snaţili se získat důvěru německé strany. Jejich kritiku si vyslouţila pasivita protektorátních orgánů – protektorátní vláda a NS (pro neschopnost „převychovat národ v proněmeckém duchu). Vedle výše zmíněných novinářů je nutno zmínit jména dalších aktivistickým ţurnalistů - Emanuela Moravce, ideového vůdce, a od března 1941 ustavenou tzv. sedmičku vedoucích ţurnalistů (šéfredaktorů největších deníků): Emanuel Vajtauer (Večerník České slovo), Karel Laţnovský , J. Křemen (A-Zet), V. Crha (Národní politika), V. Ryba (Národní práce), K. Werner (Polední list), V. Krychtálek (později Venkov). 332 Tomáš Pasák: K historii českého fašismu, 1985, s. 68

- 83 -



odlišný postoj byly výhrůţky: „Minulý týden byly zastaveny tři praţské listy. Dnes platí více neţ jindy: musíte počítat s tím, ţe při nějakém provinění, ať úmyslném nebo z nedbalosti, i v optickém vzhledu novin, nebudou ve válce brány ţádné ohledy. Buďte si vědomi své odpovědnosti k svému národu i k říši!“, nebo jindy „…v těchto kruzích (rozuměj tiskový stav) se udělá pořádek a já po mnoha varováních nebudu dávat pardon a budu všechny časopisy, které prohrály právo na existenci, zastavovat. Tím se ušetří mnoho papíru a očistí se tím novinářský stav.“333

8.1 Porovnání úkolů stanovených na konferencích a výstupů ve zvoleném deníku a časopisu

8.1.1 Dílo válečné zimní pomoci 1942/43 Na pravidelné poradě šéfredaktorů denního tisku konané dne 1. října 1942 byl protektorátní tisk pochválen za rychlou reakci na zahájení Díla zimní pomoci: „…K Vůdcově řeči je třeba podotknouti, ţe český tisk pracoval v tomto případě potěšitelně rychle a ţe ráno po řeči vyšly jiţ v několika listech komentáře…“334

8.1.2 Akce Německý Červený kříţ 1940 Sbírka pro Německý Červený kříţ se stala tématem pravidelné týdenní porady šéfredaktorů denního tisku ze dne 17. května 1940: „…Sbírka pro Německý Červený kříţ, pořádaná vládou Protektorátu, trvá od 19. května do 2. června. Tisk je povinen, jak je zřejmo jiţ dříve vydaných zpráv, přispěti ze všech sil k úspěchu této sbírky. Česká korespondence dodala jiţ listům článkový materiál. Tiskový odbor dal doručiti redakcím řadu hesel, které doporučuje uveřejňovati postupně po celou dobu trvání sbírky v dobré typografické úpravě. Články v tisku buďteţ rovněţ regulovány, a sice tak, aby denně byly články ve 2-4 listech, a nikoli aby jeden den měly články všechny

333

J. Končelík, B. Köpplová, J. Kryšpínová: Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara, 2003, s. 15 334 Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 527: Pravidelná porada šéfredaktorů denního tisku dne 1. října 1942, C. Melč, Praha, 3. října 1942; viz kapitola 7.3 Reklamy propagující vybraná témata otištěné ve vybraných výtiscích deníku v protektorátních letech

- 84 -



listy a potom nastoupila týdenní pausa. Další hesla budou dodána během příštího týdne. Při propagaci sbírky budiţ pouţíváno jen správného názvu ‚Německý Červený kříţ„ /nikoli ‚říšský‟/…”335 Zatímco časopis Eva v tomto období sbírku na Německý Červený kříţ nereflektuje a první článek o něm referující se v časopise objevuje aţ 1. července 1940336, České Slovo jí věnuje sérii propagačních textů.337 Tyto byly nejčastěji otištěny na čtvrté straně jednotlivých čísel a připomínaly povinnost nebojujícího klidného zázemí přispět na péči o raněné vojáky bojující za vítězství Říše nad bolševismem. Součástí bylo číslo účtu, na který bylo lze peněţité dary zasílat.338 Dr. Hofman, šéfredaktor Tiskového odboru se ke sbírce vrátil na pravidelné týdenní poradě šéfredaktorů denního tisku dne 24. května 1940 v bodě: „…Na západě a na severu rozvíjí se válečné drama a němečtí vojáci svádějí tam rozhodný boj o nové uspořádání Evropy a celého světového řádu. Rýsují se první známky rozhodnutí. My nebojujeme se zbraní v rukou, ale je to také náš boj a boj o naši budoucnost. Svoji účast jsme povinni aktivně projevit. Příleţitost k tomu, zejména pro tisk, je v akci pro Německý Červený kříţ. Moţno říci, ţe tato akce je zkušebním kamenem, pro český tisk, aby ukázal, jak dovede plnit svůj úkol výchovy lidu a vedení veřejného mínění. A je moţno také konstatovat, ţe zde tisk najde úrodnou a dobře připravenou půdu. Sbírka pro Německý Červený kříţ našla totiţ uţ mocný ohlas v nejširších vrstvách českého lidu, jak o tom svědčí skutečnost, ţe první příspěvky, které došly a stále ještě docházejí, jsou právě drobné příspěvky z nejširších vrstev našeho národa, a ţe tyto drobné příspěvky převýšily jiţ značně částku jednoho miliónu korun. /Tuto cifru neuveřejňovat zatím/. Bylo by dobře, aby se i v tisku projevilo to, co se zcela jasně projevuje v této sbírkové akci: tu mluví uţ nejenom chladný rozum nebo úvaha o tom, co je prospěšné 335

Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 97, Pravidelná týdenní porada šéfredaktorů denního tisku dne 17.května 1940 336 viz Eva, číslo 13, ročník XII., 1. července 1940, strana 8, Dr. Alena Procházková „Německý Červený kříţ v míru a ve válce“, kapitola 6.3 Reklamy propagující vybraná témata vytištěné v jednotlivých výtiscích časopisu v protektorátních letech 337 viz kapitola 7.3 Reklamy propagující vybraná témata otištěné ve vybraných výtiscích deníku v protektorátních letech 338 České Slovo č. 119, 24. května 1940, ročník XXXII., strana 4, nesignováno: „V době, kdy se usiluje o nastolení nového pořádku a kdy němečtí vojíni přinášejí velké oběti, nemůţe zůstat český národ nečinně přihlíţejícím. Naše klidné zázemí se musí projevit účinnou pomocí. Sbírka na Německý Červený kříţ, která byla vyhlášena protektorátní vládou, dává také vám, pokud jste tak jiţ neučinil, příleţitost poslati svůj příspěvek. Stačí na kterémkoli poštovním úřadě vyplniti sloţenku s čís. 63.000 a splniti tak svoji povinnost.“ České Slovo č. 122, 28. května 1940, ročník XXXII., strana 4, nesignováno: „Raněný voják potřebuje pomoci. Pomoc musí býti rychlá a pečlivá. I při sbírkách pro Německý Červený kříţ platí: Kdo rychle dává, dvakrát dává. České obyvatelstvo svojí účastí na sbírce Německého Červeného kříţe můţe projeviti nejen svoje cítění s raněnými německými vojáky, ale také svoji krajní obětavost a hlavně pohotovost tam, kde jde o účinnou pomoc bliţnímu. Dary zasílejte sloţenkou 63.000.“

- 85 -



nebo nutné, tu se ozývá jiţ také cit, a to je velmi důleţitý prvek pro práci na nové orientaci a výchově našeho lidu. Akce pro Německý Červený kříţ, stává se spontánní celonárodní akcí, ve které se všechen náš lid staví rád, z přesvědčení a ze srdce za svou vládu a za její podnět. Bylo by chybou, kdyby se tato skutečnost neprojevila také v tisku a v jeho hlasech. Příští neděle, která bude vyvrcholením celé sbírkové akce a rozhodnou pro její konečný výsledek, je proto příleţitostí, aby všechny naše listy vlastními úvahami a články akci podepřely a zhodnotily, aby ukázaly její rozsáhlý a hluboký ohlas v českém lidu a aby také vyzvedly citovou stránku věci. Vláda doufá, ţe nebude v neděli jediného českého listu, který by kromě pravidelně uveřejňovaných hesel a zprávy, která bude ještě dodána zítra dopoledne od ČTK, nepřinesl vlastní redakční glosu, úvahu nebo stať, hodnotící tuto velmi významnou akci a její ohlas…“339 Nedělní České Slovo poslední den sbírky odpovědělo několika tematickými články a hesly, 340 ve kterých „se ozývá jiţ také cit“: „…Nebyli bychom tak šťastní, jakými se můţeme dnes cítit, kdyby nebylo hrdinného německého vojáka a jeho vedení, které odvrátilo nebezpečí vpádu do své i naší vlasti a vzdálilo od nás hrůzy, které proţívají klamané národy evropského západu. Také za nás, za bezpečnost našich ţivotů, za štěstí našich rodin a za klid našich měst a dědin krvácí německý voják a trpí jeho rodiny. Neskonalá a věčná vděčnost musí nás ovládati všechny za to, ţe jsmě ušetřeni všeho toho, co přináší válka. Platonická vděčnost by však byla výsměchem tomu, k čemu jsme povinni. Vděčnost se musí projeviti také úměrnými činy. Z pouhé vděčnosti by se nepostavilo ani jediné lůţko pro raněného německé hrdinu, pouhá vděčnost by nezahojla ani jednu z ran, kterou utrpěl. Musíme aktivně projevit účast s velkým zápasem. Nechce se na nás ţivot ani krev. Chce se jen to nejmenší, co se můţe od nás ţádat. Chce se – a to po právu a spravedlivě – abychom svou hřivnou přispěli k vznešenému poslání Německého Červeného kříţe, který uţ sám obstará sanaci utrpení, které podstoupil německý voják za opravdový klid a mír světa. Jen tvrdý necita by v tuto chvíli mohl odolati výzvě a odvrátil se od minimální povinnosti, která se po něm ţádá. Sbírky pro Německý Červený kříţ se v naší vlasti chýlí ke konci. Ještě jen několik hodin máme příleţitost ukázati, ţe

339

Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 99, Pravidelná týdenní porada šéfredaktorů denního tisku dne 24. května 1940 340 viz kapitola 7.3 Reklamy propagující vybraná témata otištěné ve vybraných výtiscích deníku v protektorátních letech

- 86 -



jsme skutečnými lidmi, kteří mají cit a lidmi, kteří si dovedou váţit svého štěstí, které jim ochránil německý voják…“341 Aktivismus při proběhnuvší sbírce byl oceněn Dr. Hofmanem: „…Zapojili jsme se aktivně a iniciativně do díla obnovy Evropy pod vedením Velkoněmecké říše, zapojili jsme se do něho jako celý národ pod vedením svého státního prezidenta a vlády. První část tohoto aktivního spolupůsobení právě s úspěchem dokončujeme. Je to všenárodní sbírka pro Německý Červený kříţ, na níţ tisk spolupracoval tak, jak to vláda očekávala a jak to bylo jeho povinností. Jiţ minule jsme konstatovali a vy jste to správně zhodnotili, ţe tu se projevila nejen rozumová úvaha, nýbrţ ţe tu promluvilo také české srdce a ţe cit tu zasáhl snad poprvé v tak širokém měřítku, ţe z akce vládní stala se spontánní akce celonárodní. Avšak tj. jenom jeden krok na této cestě, další následují a budete o nich v dané chvíli informováni. Vláda, která je připravuje, je si vědoma, ţe se setkají se stejnou spontánností, jako tomu bylo v tomto případě, a ţe tisk bude moci stejně účinně vésti veřejné mínění, jako tomu je dnes…“342 Ke kampani se Dr. Hofman vrací také slovy: „…hlavní věc, před kterou stojí svět s úţasem: německé úspěchy jsou především výsledkem ohromného vzepětí duchovního, celého 80 milionového národa… Je to přesvědčení, ba víc neţ přesvědčení, je to hluboká a nezvratná víra, ţe tu nejde jen o měření sil vojenských, nýbrţ ţe tu jde o zápas ideový, o boj dvou světů: na jedné straně jest starý svět, který jest budován na nahromaděném bohatství a moci, na druhé straně nový svět, bojující o své uplatnění jarou, mladou silou, nesený revoluční myšlenkou spravedlivého řádu uvnitř národů i mezi národy… Naším úkolem jest, abychom v tomto závratném víru událostí měli svou správnou a pevnou orientaci, která by našemu malému národu zabezpečila jeho existenci a vývoj,“ a pokračuje: „…máme moţnost se sjednotiti, a oproštěni od chyb minulosti zapojiti se do tvoření nového světového řádu. A tu právě má veliký, historický úkol český tisk. Má vésti národ po cestě, která dává jiný pohled na celou společenskou výstavbu lidskou, která vyţaduje nové organizace a nového vedení, která vede k novému řádu uvnitř národů i mezi národy. Tisk má pro tento úkol nejen dosti argumentů a důkazů o tom, ţe jednáme správně, nýbrţ je dnes uţ povolán k tomu, aby i poslednímu příslušníku národa vštípil vědomí, ţe nejsme, nebudeme a nesmíme býti 341

Nedělní České Slovo číslo 22 (127), 2. června 1940, ročník XXXII., strana 1, 2: Praha 1. června (r): „Jsme lidmi a rozumíme svým zájmům? Jen výsledek sbírek na Německý Červený kříţ dá uspokojivou odpověď na tuto otázku.“ 342 Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 104, Pravidelná týdenní porada šéfredaktorů denního tisku 31. května 1940, 13 hodin

- 87 -

Bakalářská práce v tomto

revolučním

Sociální reklama v období Protektorátu Čechy a Morava dění

pouhými

diváky,

nýbrţ

účastníky

a

pomocníky,

spolubudovateli… A věřte, ţe český lid chápe úlohu, kterou mu přikazují dějiny i jeho geografická poloha, lépe a hlouběji, neţli se to navenek zdá, a ţe vaše snaha pomáhati mu v plnění této úlohy a vésti jej při tom, bude přijímána s mocným a obecným souhlasem. Věřte, ţe český lid neselţe, a věřte také sami sobě, ţe v tomto úkolu neselţe český tisk. Kdybychom neměli tuto víru ve svém poslání, nebyli bychom na svém místě jako novináři… Dnes stojí před námi … důkaz, který mluví velmi výmluvnou a pádnou řečí o tom, jak smýšlí a cítí český lid. Je to průběh a výsledek vládní akce pro Německý červený kříţ. Nebudu vám dnes říkati ţádné číslice…, ale uvedu několik momentů, které vám mohou pomáhati při vlastním hodnocení a komentování této akce, které jistě všichni provedete, a k němuţ se jistě ještě častěji vrátíte. Výsledek sbírkové akce však bude překvapením pro všechny, kdoţ se domnívali, ţe český lid stále ještě tápe v tenatech staré orientace a bude povzbuzením pro všechny, kdoţ se přihlásili k pozitivní budovatelské práci pod vedením pana státního prezidenta a vlády Protektorátu Čechy a Morava. Ještě větší překvapení však přináší rozbor částek této sbírky, který ukazuje, jak se činy projevuje smýšlení nejširších vrstev národa. Můţeme říci, ţe vládní sbírka na něm. Č. K. byla skutečnou sbírkou lidovou, drobné příspěvky jsou tím nejpočetnějším a nejvýznamnějším činitelem v ní. Tím není nic ubíráno na hodnotě příspěvkům větším a velkým, ale význam drobných příspěvků, poskytovaných zřejmě z mála, spočívá právě v tom, ţe se tu projevila skutkem a namnoze obětí vůle a snaha nejširších vrstev českého lidu přispěti účinně a aktivně k velikému dílu obnovy světa, o kterou se zápasí na bojištích. Český člověk nechce v tomto zápase státi stranou trpně a nečinně jako divák, nýbrţ chce spolupůsobit, spolupracovat, spolutvořit, chce přiloţit ruku k dílu, chce činem projevit své smýšlení a cítění. Účast při sbírce na NČK to dokázala. A ještě jednu stránku cítění našich českých lidí ukázala tato sbírka. Je to projev, úcta a obdiv k německému vojákovi… Výsledek sbírky na NČK budiţ proto správně hodnocen jako projev vůle českého národa a nejširších jeho vrstev činně přispívati a pomáhati k dílu, které tvoří německý národ v čele se svým velkým Vůdcem, a téţ jako projev úcty a lásky českého člověka k statečnému německému vojákovi… Jest mou povinností a bylo mi to také panem předsedou vlády uloţeno, abych tisku poděkoval, ţe v této významné věci splnil dobře a všestranně svůj úkol, ţe akci správně pochopil a náleţitě propagoval, ţe se tu ukázal skutečným vůdcem veřejného mínění na nových cestách a ţe přispěl ke zdárnému výsledku. Pro vás samotné pak tato rekapitulace bude jistě povzbuzením, ţe vaše práce není marná, ţe to co hlásáte, má - 88 -



v lidu českém ţivou odezvu a ţe jste s to splniti i v budoucnosti úkoly, které na vás čekají… Pokud jde o účet u Poštovní spořitelny číslo 63 000, je třeba veřejnosti říci, ţe tento účet zůstává otevřený a ţe i nadále je moţno na něj zasílat příspěvky pro Německý Červený kříţ, neboť ukončením první velké organizované sbírkové akce neskončí potřeba českého lidu a potřeba jeho srdce, aby projevoval účinnou pomoc německým vojákům. Budou i v budoucnu docházet příspěvky jednotlivců a budou organizovány postupně a soustavně další akce v tomto směru, při kterých tisk jistě opět bude plně na svém místě, jako tomu bylo tentokráte…“343 Ve stejném duchu se nese článek Českého Slova Dobrý vlastenecký čin: „Česká sbírka na Německý Červený kříţ měla v našem národě i v celé české ţurnalistice veliký ohlas. Výsledky sbírky nejsou dosud přesně známy, ale jednotlivé veliké dary podniků, obcí i jiných institucí a také všeobecné dary jednotlivců byly tak četné, ţe je moţno doufat v celonárodní účast na této sbírce. To by byl dobrý vlastenecký čin, neboť osvědčení sociálního citu vůči německému vojákovi můţe slouţit k pochopení dobrosrdečnosti našeho lidu.“344 Dík drobným darům a dárcům vyjadřuje citát prezidenta Háchy: „…Právě okolnost, ţe největší část darů došla od českých lidí, jejichţ prostředky jsou jen velmi skromné, dosvědčuje, ţe celý národ projevil účinné odhodlání přispěti v mezích svých sil Říši v jejím velikém boji…“345 Stále otevřený účet veřejnosti České Slovo připomnělo: „Veškeré české obyvatelstvo Protektorátu Čechy a Morava se upozorňuje, ţe účet u poštovní spořitelny č. 63.000 zůstává otevřen, aby na něj mohly být zasílány další dary na Německý Červený kříţ.“346

343

Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 112-117, Osmá všeobecná tisková konference 7. června 1940 344 České Slovo č. 131, 7. června 1940, ročník XXXII., strana 2, sekce Vnitřní, Praha 6. června (ý): „Dobrý vlastenecký čin“ 345 České Slovo č. 134, 11. června 1940, ročník XXXII., strana 3: „Stát. President dr. Hácha k výsledku sbírky na Německý Červený kříţ“ 346 České Slovo č. 134, 11. června 1940, ročník XXXII., strana 3: ČTK Praha 10. června: „Dary pro Německý Červený kříţ“ České Slovo č. 143, 21. června 1940, ročník XXXII., strana 3, Praha 20. června (ČTK): „Dary na Německý Červený kříţ stále docházejí. Po skončení vládní sbírky na Německý Červený kříţ, provedené ve dnech 19. května aţ 2. června, která vynesla přes 31 mil. K, upozornila vláda Protektorátu Čechy a Morava, ţe účet č. 63.000 u poštovní spořitelny zůstává otevřen, aby české obyvatelstvo mohlo na něj zasílat další své dobrovolné dary ve prospěch Německého Červeného kříţe. Tato výzva vlády setkala se u českého obyvatelstva s potěšujícím porozuměním. Od uzavření první vládní sběrací akce do dnešního dne došlo na Německý Červený kříţ na tisíce nových darů. Je radostnou skutečností, ţe další dary od nejširších vrstev českého obyvatelstva na Německý Červený kříţ stále docházejí. Takto projevovaná snaha českého obyvatestva přispěti účinně Německému Červenému kříţi k plnění jeho vysoce humánních úkolů jistě nebude ochabovat. Je v zájmu dalšího zdárného úspěchu sbírky, aby české obyvatelstvo soustřeďovalo své dary na Německý Červený kříţ jako dosud jen na účet u pošt. spořitelny č. 63.000.“

- 89 -



O úspěchu akce dále svědčí záznam z konference: „…V souvislosti se sbírkou na Německý Červený kříţ moţno konstatovati, ţe na účet čís. 63 000 stále docházejí nové příspěvky, takţe ke 2. červnu vykázaná částka byla překročena o slušný počet miliónů. Tento potěšitelný přírůstek budiţ tisku podnětem, aby na základě dodaných hesel tento účet veřejnosti opětovně připomínal. Také příplatkové známky buďteţ vhodnou formou propagovány…“347 O emisi známek ve prospěch NČK informuje jiţ České Slovo ze 27. června a upozorňuje, ţe jejich prodej bude zahájen 29. června 1940.348 Nedělní České Slovo později připomíná: „Dobročinné známky ve prospěch Německého Červeného kříţe vydané Protektorátní poštou Čech a Moravy (60 h s příplatkem 40 h a 1.20 K s příplatkem 80h) byly jiţ dány do prodeje. Od soboty prodávají je velké poštovní úřady, ostatní poštovní úřady budou jimi zásobovány postupně co nejdříve. Protektorátní pošta umoţňuje tak kaţdému, aby zakoupením známky s celkem nepatrným příspěvkem přispěl k dílu ušlechtilé lidskosti a projevil zároveň činem obdiv a vděčnost říšské branné moci bojující i za zajištění naší budoucnosti. Pouţívejte proto co njehojněji těchto známek k vyplácení své korespondence obchodní, úřední i soukromé. Pamatujet: Šekový účet u poštovní spořitelny v Praze, čís. 63.000 a dobročinné známky Protektorátní pošty ve prospěch Německého Červeného kříţe.“349

8.1.3 Výzvy zaměřené na ţeny, motivující k zapojení do práce pro říši Vliv porad šéfredaktorů na tvář Českého Slova se projevil na čísle oslavujícím čtvrté výročí zřízení protektorátu. C. Melč na konferenci pronesl: „…Pokud jde o články, které tomuto výročí budou věnovány, budou přirozeně zaměřeny se zvláštním zřetelem na význačné události uplynulého roku a na čtvrtý rok války, tj. na úkoly, které z totálního válečného nasazení vyplývají pro český národ. Doporučuje se zpestřiti je obrázky…“350 Toto ještě doplnil „…vedoucí gen. referátu Tisk vládní rada Dr. von Wolfram… Pro větší noviny by se podle okolností doporučovalo, aby uveřejnily polovic

347

Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 132-133, Pravidelná týdenní porada šéfredaktorů denního tisku dne 5. července 1940, 13:30 hodin, C. Melč 348 České Slovo č. 148, 27. června 1940, ročník XXXII., strana 5: PTT 349 Nedělní České Slovo č. 26 (151), 30. června 1940, ročník XXXII., strana 5: čt: „Známky ve prospěch Německého Červeného kříţe“ 350 Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 583, Pravidelná týdenní porada šéfredaktorů denního tisku 11. března 1943, C. Melč

- 90 -



nebo celou stranu obrázků…“351 České Slovo při této příleţitosti otisklo sérii jedenácti fotografií připomínajících toto výročí.352 Poslední fotografii doprovází text: „Nejen čeští muţi. Ale i české ţeny vynakládají veškeré své síly pro vítězství německých zbraní. Zkušenosti ukazují, ţe co do pilnosti, obratnosti i výkonu mohou se směle měřit s muţi, ba v některých oborech je i předčí. Na našem obrázku jsou ţeny při práci ve zbrojovce.“353 Ministr hospodářství a práce Walter Bertsch se při návštěvě tiskové konference věnoval zejména tématu zastavování podniků a opatřením provázejícím „…totální nasazení muţů a ţen pro válku, tj. přihlašovací povinnost /jak v Říši, tak i zde/ pro ţeny do 45 a pro muţe do 65 let… Kaţdý jednotlivý případ bude zkoumán a bude se v něm postupovati bez ohledu na stav, původ a dosavadní zaměstnání jednotlivce… Při zařazení ţen do práce se přihlíţí k tomu, zda jsou vázány k místu svého pobytu a na kolik hodin mohou býti zaměstnány; na tyto okolnosti bere se ohled. Doposud probíhala všechna tato opatření hladce a přišlo se zde zrovna tak jako v Říši k tomu, ţe se ţeny povolávají k výkonu lehčích prací. V podnicích o ně pečují sociální pomocnice jejich vlastní národnosti, jimţ mohou přednášeti své stíţnosti, k nimţ se podle moţností přihlíţí. Je to vţdy kruté pro toho, kdo se dostane do zaměstnání, které je mu cizí, avšak kruté je to téţ pro německého vojáka, který bojuje jiţ 4 roky na frontě; a proto se zde můţe ţádati od muţů a ţen, aby konali svou práci rádi a ochotně…“354 O sociálních pomocnicích následně referuje České Slovo: „Některé z těch ţen, které jsou nyní zařaďovány do pracovního procesu, mívají někdy starosti, jak jim to půjde v novém prostředí. Ale to všechno brzy pomine. Ve větších závodech sociální pracovnice a závodní vedoucí se vynasnaţují co nejvíce, aby nová pracovnice si co nejdříve zvykla na nezvyklé dosud prostředí, a při práci ji podle svých sil také podporují. Samozřejmě, ţe i ostatní ţeny, v závodě jiţ dříve zaměstnané a důkladně zapracované, pomáhají radou i činem ţenám nově nastupujícím, aby jim jejich úkol usnadnily. Za těchto okolností tedy ţeny, které nastupují do neznámých jim oborů práce s určitými počátečními starostmi,

351

Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 583, Pravidelná týdenní porada šéfredaktorů denního tisku 11. března 1943, vedoucí gen. referátu Tisk vládní rada Dr. von Wolfram 352 Jelikoţ České Slovo v pondělí nevycházelo, připomnělo toto výročí aţ úterní číslo 16. března 1943. viz kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 583, Pravidelná týdenní porada šéfredaktorů denního tisku 11. března 1943, C. Melč: „…Listy, které nemají pondělníky /České Slovo a Venkov/, vydají čísla ke 4. výročí v úterý 16. března…“ 353 České Slovo číslo 62, 16. března 1943, ročník XXXV., strana 3: nesignováno 354 Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 603, 605, Pravidelná týdenní porada šéfredaktorů denního tisku 29. dubna 1943, ministr Bertsch

- 91 -



rychle se jich zbavují a brzy splývají s pracovním celkem, ve kterém se pak cítí docela kamarádsky.“355 Při přetištění citátu protektorátního ministra zemědělství a lesnictví A. Hrubého („Jsme vděčni těm, kteří svou prací v továrnách, na polích, v dílnách a kancelářích přinášejí zajištění národní budoucnosti oběti a dokazují tak, ţe český národ ve své převaze pochopil nového řádu, v němţ není práce otroctvím, ale sluţbou vlasti a lidu.“356) České Slovo dostálo daným instrukcím: „…Tisk obdrţí projev ministra zemědělství a lesnictví v obšírném výtahu k volnému pouţití. Projev obsahuje materiál, který bude zajímati čtenáře všech novin. Při jeho zpracování můţe se tisk odvolati na to, ţe materiál článku je čerpán z ministrova projevu, avšak nesmí se zmiňovati o té okolnosti, ţe k projevu došlo na tiskové poradě a ţe se tato konala v Presseklubu. Pro zpracování samé platí zásada, ţe není třeba se zabývati projevem bezpodmínečně ihned, nýbrţ teprve v pátek nebo v sobotu v kratších článcích…“357 Citát list otiskl na titulní straně zarámovaný vedle svého loga bez uvedení, odkud tento pochází. Prosinec roku 1943 s sebou přinesl bilancování a tisk čekal úkol ohlédnut se za ním a uvést rok 1944. Na konferenci byl pro inspiraci připomenut ministr Goebbels „…zdůrazňující, ţe zárukou budoucího vítězství je houţevnatá vytrvalost…“ Dalším doporučením je „…shrnouti především to, co od tohoto roku očekával nepřítel. Ve starých spisech… našel jsem zejména záznam… týkající se Benešova projevu z 24. prosince 1942. Podle tohoto projevu měl rok 1943 přinésti zcela jistě nepříteli vítězství. Dnes můţeme konstatovati, …. ţe záleţí na roce 1944, zdaří-li se, aby se udělalo konečně něco rozhodujícího, nebo ukáţe-li se přitom s konečnou platností, ţe německá branná moc a německý národ budou s to vytrvati…“358 České Slovo se s končícím rokem rozloučilo slovy generálního zmocněnce pro včleňování do práce Sauckela, která obě doporučení naplňují: „…Vůdce a německý voják uvedli vniveč záměr nepřátel odstranit

socialistickou

výstavbu

ve

prospěch

ţidovsko-plutokratických

vykořisťovatelských method. Dělníci a dělnice – praví se v provolání dále – ukuli zbraně, vytvořili ţivotně důleţité hodnoty a splnili svou povinnost bezpříkladným způsobem. Nepřemoţitelná udatnost německých vojáků a nepřekonatelná píle 355

České Slovo číslo 152, 2. července 1943, ročník XXXV., strana 4: -ek: „Pomocná ruka ţenám při začlenění do práce“ 356 České Slovo číslo 173, 27. července 1943, ročník XXXV., strana 1 357 Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 629, Pravidelná týdenní porada šéfredaktorů českého denního tisku dne 1. července 1943 358 Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 677, Řádná tisková porada šéfredaktorů českého denního tisku dne 21. prosince 1943, vedoucí zvláštního oddělení Kulturpolitik SS-Sturmbannführer Wolf

- 92 -



pracujících budou i v novém roce zárukou konečného uskutečnění nejvyšších cílů našeho osudového společenství. Heslo pro osudový rok 1944, jeţ jsme si sami zvolili, nechť zní: ‚Tempo, tempo, tempo – výkon, výkon, výkon!‘“359

9. Vyvolaný ohlas ve společnosti - úspěšnost propagačních akcí 9.1 Dílo válečné zimní pomoci U příleţitosti zahájení desátého Díla zimní pomoci Josephem Goebbelsem v Berlíně České slovo v článku Františka Peigera Sociální plebiscit německého národa hodnotí dosavadní výsledky této sbírky: „Jiţ sama skutečnost, ţe celková číslice letošních darů přesáhla loňské Dílo válečné zimní pomoci o téměř tři sta milionů říšských marek, tj. o plnou třetinu, podává přesvědčivý doklad, jak hluboce vnitřně je celý německý národ sjednocen. … Bezpečným zrcadlem těchto skutečností jsou právě strohé číslice, udávající výši darů na Dílo válečné zimní pomoci. Všechny sloţky se zúčastnily a zaslouţily plnou měrou o zdar. Dělníci a všichni ostatní zaměstnanci, kteří dobrovolně odevzdávali na tento účel část svých mezd a příjmů360 … Rovněţ při obětních nedělích a pouličních sbírkách se zřetelně ukázalo, jak se nepřátelská propaganda nesmrtelně blamovala vyprávěním pohádek o nějakém ‚rozkolu‘ nebo ‚nespokojenosti‘ mezi obyvatelstvem Říše. … Všichni ti pracovníci i dárci vědí, ţe výnos sbírek je pouţit tam, kde je to s lidské i mravní stránky nejvíce zapotřebí. Organisace ‚Matka a dítě‘, všeobecná sluţba lidového zdravotnictví, pomocné dílo proti tuberkulose, potírání rachitidy, zdravotní sluţba Hitlerovy mládeţe, péče o šestinedělky, dětské denní útulky, akce pro rekreaci dětí na venkově a jiné a jiné podobné ušlechtilé účely, to jsou všechno místa, kam plyne výnos sbírek… Velká obětavost německého národa, posvěcená

359

České Slovo číslo 306, 30. prosince 1943, ročník XXXV., strana 2: čt, Berlín: „Evropský dělník splnil svůj úkol“ 360 Kol. autorů: Museli pracovat pro Říši, Státní ústřední archiv v Praze – Archivní areál Chodovec, doprovodná publikace k výstavě pořádané SÚA, ÚSD AVČR a Kanceláří pro oběti nacismu ČNFB; s. 41: „…Čeští dělníci, nuceně nasazení za války do říše, jejich hrubá mzda podléhala četným sráţkám, z nichţ největší byla sráţka ze mzdy, dosahující u svobodných aţ 10%. Všem se strhávali dávky nemocenského a invalidního pojištění, pojištění v nezaměstnanosti a dokonce i příspěvek na německou pracovní frontu (DAF). Někteří dělníci objevili na výplatních listinách rovněţ sráţku na zimní pomoc…“

- 93 -



nezlomnou vůlí zvítězit v této velké válce, jeho jednota a z ní pramenící nesmírná síla, budí právem obdiv u všech národů světa.“361 Večerní České Slovo při zahájení čtvrtého válečného Díla zimní pomoci cituje Josepha Goebbelse v článku Domovina hodna hrdinství vojáků, kde se dozvídáme, ţe „…celkový výsledek třetího válečného Díla zimní pomoci, který činil miliardu a 208 milionů říšských marek a převýšil obrovský výsledek předešlého roku ještě téměř o 300 milionů marek…“362 Tentýţ výsledek shrnuje i jiţ výše citované České slovo: „…Ve třetí válečné zimě bylo věnováno německým národem 1208 milionů RM. (Překvapující celkový výsledek oznámený doktorem Goebbelsem byl provázen trvalými projevy nadšení. Také oznámení dalších číslic vyvolalo vţdy ţivý souhlas.) Tím jest předešlé druhé Dílo válečné zimní pomoci se svými 916 miliony RM opět daleko překročeno, a to o 32 procent…“363 Zmiňované další číslice se věnují výčtu jednotlivých poloţek a přispěvatelů. Dále se v článku dočteme, ţe „…celkový výnos našich Děl zimní pomoci od roku 1933 překročil v tomto roce daleko pátou miliardu a činí 5296 milionů RM…“364 V dubnu 1943 je pod nadpisem 56,179.613.58 RM výnosem poslední obětní neděle zveřejněn výnos říšské sbírky o obětní neděli toho roku a jeho srovnání s rokem loňským: „Podle prozatímního zjištění vynesla sedmá a poslední oběťní neděle (14. března) Válečného díla zimní pomoci 1942/43 celkem 56,179.613.58 RM. Loni bylo vybráno k témuţ dni 38,083.696.36 RM. Letos se tedy výnos sbírky zvýšil o 18,095.917.22 RM, t.j. o 47,52%. Sedmá a poslední oběťní neděle zaznamenala nejvyšší výsledek všech oběťních nedělí. Ve srovnání s letošní první oběťní nedělí je to přírůstek o 40%.“365

361

České Slovo číslo 233, 2. října 1942, ročník XXXIV., strana 1: František Peiger: „Sociální plebiscit německého národa“ 362 Večerní České Slovo číslo 200, 1. října 1942, ročník XXIV., strana 1: ČTK, Berlín 30. září: „Domovina hodna hrdinství vojáků“ (Joseph Goebbels) 363 České Slovo číslo 233, 2. října 1942, ročník XXXIV., strana 2: „Výroční zpráva o třetím Díle válečné zimní pomoci“ (přepis projevu ministra Josepha Goebbelse) 364 České Slovo číslo 233, 2. října 1942, ročník XXXIV., strana 2: „Výroční zpráva o třetím Díle válečné zimní pomoci“ (přepis projevu ministra Josepha Goebbelse) 365 České Slovo číslo 80, 6. dubna 1943, ročník XXXV., strana 4: Berlín 5. dubna; čtk: „56,179.613.58 RM výnosem poslední obětní neděle“

- 94 -



9.2 Akce Německý Červený kříž Výsledek Akce Německý Červený kříţ shrnuje na všeobecné tiskové poradě 19. července 1940 šéfredaktor Hofman: „…Vraťme se znovu ještě jednou k takovému markantnímu, skutkem prokázanému projevu… smýšlení a cítění. Byla to dobrovolná sbírka na Německý červený kříţ, jejíţ výsledek v první etapě jsme si dovolili Vám zde názorně představiti malou expozicí. /výklad a ukázky z výstavky/. V 1. skupině dary do 1 000 K, ve druhé od 1 000 do 10 000 K, ve 3. dary nad 10 tisíc K. Vidíte jaká to byla sbírka vskutku lidová – jaká masa je těch malých příspěvků po 10-20-50-100 K. … Doprovodné psaní na rubu sloţenek, vůle k činu a k projevu účasti pro německého vojáka – i v těch skupinách dary hromadné, sbírky mezi občanstvem v obcích, mezi dělníky a úředníky v závodech, mezi ţactvem na školách, mezi zaměstnanci v úřadech. I to je výraz účasti a poměru drobných českých lidí k NČK a Říši. Několik velkých darů svým počtem daleko ustupuje do pozadí a i jejich úhrnná částka představuje jenom malou část výsledku sbírky. Po 8. [června] kdy byla první sběrací akce účetně uzavřena, docházejí stále další dary, které celkově dosáhly jiţ částky slušné řádky miliónů K. Tuto část sbírky moţno nazvat ještě větším právem sbírkou lidovou, protoţe o její spontánnosti a dobrovolnosti nemůţe býti pochyby a opět jsou to skoro vesměs příspěvky od lidí malých…”366 V tisku byla shrnuta jiţ po svém oficiálním ukončení v červnu 1940: „Českým spoluobčanům! Dostává se mi radostné zprávy, ţe sbírka českého obyvatelstva na německý Červený kříţ docílila úctyhodné částky přes 31,000.000 K. Pouţívám této příleţitosti, abych poděkoval ze srdce všem, kdo v tak velké míře uposlechli výzvy vlády i Národního souručenství a přispěli k lidumilnému dílu Německého Červeného kříţe. Dík můj platí nejen dárcům, nýbrţ i úřadům, nesčetným organisačním pracovníkům a všemu tisku. Právě okolnost, ţe největší část darů došla od českých lidí, jejichţ prostředky jsou jen velmi skromné, dosvědčuje, ţe celý národ projevil účinné odhodlání přispěti v mezích svých sil Říši v jejím velikém boji. Jsem šťasten, ţe krásný úspěch sbírky opětovně prokázal nejenom dobré srdce českého člověka, nýbrţ i jeho zdravý smysl pro dnešní dějinnou chvíli. Dr. Emil Hácha v.r.“367 366

Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 140, Všeobecná tisková porada dne 19. července 1940, šéfredaktor Hofman 367 České Slovo číslo 134, 11. června 1940, ročník XXXII., strana 3: „Stát. President dr. Hácha k výsledku sbírky na Německý Červený kříţ“

- 95 -



Přesnou částku předkládá Úřední zpráva o vládní sbírce na Německý Červený kříţ: „Kdyţ Vůdce a říšský kancléř dne 17. dubna 1940 vydal výzvu k německému národu, aby v nastávajících měsících bylo uskutčněno Dílo válečné pomoci pro Německý Červený kříţ, rozhodla se vláda protektorátu Čechy a Morava přispěti přímo na toto dílo a kromě toho zorganisovati téţ u českého obyvatelstva dobrovolnou sbírku ve prospěch Německého Červeného kříţe… byl 27. dubna otevřen u Poštovní spořitelny pro tento účel účet č. 63.000 a v době od 19. května do 2. června byla uspořádána vlastní sběrací akce… Na vládní sbírku pro Německý Červený kříţ došlo podle výkazu ze dne 8. června 1940 celkem K 31.002.218.80. Další příspěvky stále ještě docházejí. To je výsledek plným právem uspokojující a přímo mimořádný. Vedle větších darů zámoţných osob, hospodářských podniků a organisací byl tento výsledek vládní sbírky vytvořen především menšími dary tisíců a tisíců drobných lidí z nejširších lidových vrstev. Lze proto vládní sbírku na Německý Červený kříţ nazvat opravdu lidovou sbírkou…“368 V srpnu je na poradě uveden konkrétní výsledek oficiální sbírky na NČK i výnos darů, které na propagovaný účet docházely po jejím ukončení. „…Dalších 10 miliónů, věnovaných ze sbírky pro Německý Červený Kříţ, je novým důkazem politického aktivismu a podnětem, aby se tisk o průběhu a výsledku této sbírky znovu rozepsal. Sbírka byla vypsána vládou dne 19. května a do 2. června bylo sebráno přes 31 milión K; k této částce přistupuje nyní dalších 10 miliónů. Na účtě čís. 63 000, který zůstává i nadále otevřen, zbude kromě toho ještě asi půl miliónu. Tato dobrovolná sbírka měla a má spontánní ráz a dokázala slova prezidentova, ţe český národ má nejen dobré srdce, nýbrţ ţe má také plné pochopení pro dnešní historickou dobu. To obé se projevilo jmenovitě ve velkém počtu darů malých lidí a v slovních doprovodech k těmto darům. Nový výsledek předstihl dokonce projev vlády z 11. června369, který označil výsledek 368

České Slovo číslo 134, 11. června 1940, ročník XXXII., strana 3: „Úřední zpráva o vládní sbírce na Německý Červený kříţ“ 369 České Slovo číslo 134, 11. června 1940, ročník XXXII., strana 3: ČTK Praha 10. června: „Velký úspěch sbírky Protektorátu na Německý Červený kříţ. Říšský protektor svob. pán von Neurath přijal dnes předsedu vlády Ing. Eliáše, který mu oznámil výsledek sbírkové akce vlády Protektorátu pro Německý Červený kříţ, která dosáhla celkové částky 31,002.218.80 K. Říšský protektor svob. pán von Neurath vzal s uspokojením na vědomí tento potěšující výsledek sbírky a poţádal předsedu vlády Ing. Eliáše, aby tlumočil jeho dík vládě Protektorátu a všem oněm dárcům, kteří přispěli k tomuto úspěchu.“ (tato část zarámována pod titulkem) České Slovo číslo 135, 12. června 1940, ročník XXXII., strana 1: Praha 11. června (čt): „Ke sbírkám na Německý Červený kříţ. Členům a činovníkům Národního souručenství. Tisková sluţba Národního souručenství oznamuje tento projev výboru Národního souručentství: Pan státní president dr. Emil Hácha poděkoval ze srdce všem českým spoluobčanům za skvělý výsledek sbírek na pomocné dílo Německého Červeného kříţe. Ve svém projevu zdůraznil velký význam skutečnosti, ţe čeští muţové a ţeny

- 96 -



sbírky za projev skutečného smýšlení českého národa a jeho poměru k osudovému boji Říše…“370 V tisku se výsledky sbírek odráţely v různých článcích a srovnáních, referovalo se také o výsledcích v říši: „Také při první pouliční sbírce Díla válečné pomoci pro Německý Červený kříţ dokázal německý lid Vůdci, ţe jeho domovina koná svou povinnost. Podle sdělení dosud došlých činí prozatímní konečná částka RM 23.039.606.33. Tím byl o 50 procent překonán výsledek první říšské pouliční sbírky Díla zimní válečné pomoci 1939/40. Znovu ukázal německý lid svou radostnou obětavostí, ţe je silný ve své jednotě a ţe projevuje svou vděčnost těm, kdoţ v této době nasazují své ţivoty k ochraně domoviny.“371 19. července 1940 České Slovo zveřejňuje na titulní straně bilanci říšské sbírky na Německý Červený kříţ: „…Podle dosavadních zpráv bylo při domovní sbírce pro NČk, která byla provedena 6. a 7. července 1940, sebráno 37,112.354.63 RM…. Zvýšil se výsledek sbírky … o 187%…”372 K výsledku sbírky se vracejí i čísla roku 1943, kde je však tento vyuţit ke zdůraznění úspěchů sbírek pozdějších: „Emise 1942 dobročinných známek s příplatkem pro Německý Červený kříţ setkala se s velkým úspěchem. Z výtěţku prodeje mohlo býti Německému Červenému kříţi odvedeno přes 4 ½ milionu K, zatím co výtěţek prodeje známek s příplatkem pro NČK emisí 1940 a 1941 činil po kaţdé jen o málo více neţ 2 miliony K. Výsledek tento svědčí o oblibě těchto známek a o vzrůstajícím pochopení nejširších vrstev naší veřejnosti pro ušlechtilé cíle Německého Červeného kříţe.“373 Náleţitě byly vyzdvihovány a propagovány příspěvky jednotlivců: „Dělníkův dar na Německý Červený kříţ. Věnoval celou týdenní mzdu ve prospěch raněného otce nejpočetnější rodiny. K praţskému Oberlandratovi se dostavil v těchto dnech dělník,

uposlechli výzvy vlády a Národního souručenství a pochopili tak v míře opravdu přesvědčivé nejen mravní, ale také rozumovou a věcnou stránku této sbírkové akce. Výbor Nár. souručenství povaţuje proto za svou povinnost, poděkovat také se své strany všem členům a činovníkům Nár. souručenství za úspěšný výsledek sbírky na Německý Červený kříţ v přesvědčení, ţe je to další důkaz dobré vůle českého národa pomoci Velkoněmecké Říši v jejím historickém boji.“ 370 Kol. autorů: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava, elektronická edice 2009, s. 148, Pravidelná týdenní porada denního tisku dne 9. srpna 1940, 13:30 hodin, šéfredaktor Hofman 371 České Slovo číslo 155, 6. července 1940, ročník XXXII., strana 2, ČTK – Berlín 5. července: „Velký úspěch pouliční sbírky na Německý Červený kříţ“ 372 České Slovo číslo 166, 19. července 1940, ročník XXXII., strana 1: ČTK – Berlín 18. července: „Výsledek sbírky na NČk“ 373 České Slovo číslo 59, 12. března 1943, ročník XXXV., strana 4: ptt: „Velký úspěch známek s příplatkem pro NČK“

- 97 -



který daroval celou svou týdenní mzdu v částce 238.35 K na Německý Červený kříţ a ţádal, aby tento dar byl poskytnut onomu těţce zraněnému, který má nejvíce dětí.“374 Jiný pohled přináší rok 1941. Po zahájení sovětsko-německé války375 „…vláda vypsala sbírku na Německý červený kříţ. Její celkový výnos byl 43,5 milionu korun. Němci byli informováni o tom, ţe to byla záleţitost především podnikatelů. Bylo kupř. zjištěno, ţe v 63 obcích okresu Louny bylo vybráno na jednoho občana 0,02 RM, zatímco v 15 obcích nebyl vybrán ţádný příspěvek. Podobně tomu tak bylo i v Horaţďovicích, kde bylo vybráno celkem 5736 korun (na 5000 obyvatel). V celé Praze bylo např. za jednu neděli vybráno pouze 4630 K, a to především od Němců. Na Staroměstském náměstí byl celkový výtěţek 13,70 K! Tyto výsledky signalizovaly okupační správě ‚nedostatek porozumění českého obyvatelstva pro válku„ a z toho také bylo vyvozováno protiněmecké zaměření občanů…“376

9.3 Zapojení žen do práce pro říši Zapojení ţen do práce pro říši je v Českém Slově roku 1943 hodnoceno velmi zřídka. Tématu se věnuje v případech zaměstnání pro ţeny netypických. Referuje tak o „zajímavém opatření v Říši“, kterým bylo povolání ţen do hasičské sluţby. „O pouţití ţen v dobrovolné hasičské sluţbě bylo nyní sděleno několik číslic, které ukazují, ţe se ţeny dobře osvědčily v boji proti ohni. Koncem roku 1939 bylo v Říši 54.000 dobrovolných hasičských sborů s 1,800.000 hasiči, z nichţ byla během války dobrá polovina povolána do vojenské sluţby. K vyplnění takto vzniklé mezery bylo pouţito nejdříve hasičských sborů Hitlerovy mládeţe, čítajících 300.000 příslušníků, a v letech 1941 a 1942 bylo povoláno v rámci krátkodobé sluţby k hasičstvu 560.000 muţů. Zůstával však stále ještě nedostatek asi 200.000 aţ 300.000 muţů, a proto byl učiněn pokus s povoláním ţen do hasičské sluţby, a to v městech s méně neţ 100.000 obyvatel. Od letošního února bylo takto povoláno mnoho ţen, které se velmi dobře osvědčily. Ukázalo se, ţe k hasičské sluţbě jsou nejlépe způsobilé ţeny od 20 do 35 let. Ţeny jsou určeny především k denní hasičské sluţbě, protoţe skoro všichni dobrovolní hasiči

374

České Slovo číslo 129, 5. června 1940, ročník XXXII., strana 1: ČTK Praha 4. června (LBM.): „Dělníkův dar na Německý Červený kříţ“ 375 22. 6. 1941 376 Tomáš Pasák: Pod ochranou říše, 1998, s. 309

- 98 -



konají přes den své zaměstnání. Výcvik ţen je uspořádán tak, aby ţeny neutrpěly škody na zdraví, a jsou jiţ v běhu také kursy pro strojnice a řidičky motorových stříkaček.“377 Nebo později v článku 600.000 ţen v protiletecké obraně: „Přes 600.000 ţen je činovnicemi Říšského svazu protiletecké obrany. Jejich zásluhou bylo zachráněno jiţ mnoho lidských ţivotů a bylo zabráněno velkým škodám…“ Následují případy, kdy ţeny svými zákroky pomohly zachránit říšské ţivoty či majetek („…uhasila během jednoho náletu jedna ţena sama skoro 80 zápalných pum…“), a pokračuje: „…Všechny tyto ţeny pracují bez odměny a konají své dílo vedle práce v zaměstnání a v domácnosti.“378 Totální pracovní nasazení přineslo nárůst počtu pracujících mladých ţen. S ohledem na zlínské závody jej reflektuje České Slovo. „Totální pracovní nasazení přivedlo do práce hodně vdaných ţen, coţ se projevuje značným vzestupem počtu pracujících vdaných ţen ve velkých závodech. Podle výkazu Baťových závodů činí toto zvýšení plných 100 procent za pouhý poslední rok. Vdané ţeny plní své nové úkoly svědomitě tím spíše, ţe ve Zlíně mnohé z nich uţ v závodech pracovaly a vrátily se pouze na svá místa, jak toho ţádá zvýšené pracovní úsilí doby.“379 Článek Ţeny v pracovním nasazení se osvědčily vyzdvihuje zásluhu ţen a jejich zapojení do pracovního procesu, kterým umoţnily uvolnění muţů pro frontu. „Po několika měsících totálního nasazení ţen a dívek do všech oborů válečného zbrojního průmyslu moţno konstatovati, ţe tím byly uvolněny celé armády nových bojovníků pro frontu. Mezi ţenami a dívkami byly jistě mnohé, které nastupovaly novou, dosud jim neznámou práci v továrnách zbrojního průmyslu s určitými obavami. Nezvyklost nové práce je skličovala a často také z počátku silně působil nedostatek sebevědomí. Dnes se jiţ sblíţily se svým novým prostředím. Všechny povaţují svoji práci za něco samozřejmého, za svoji nejvyšší vlasteneckou povinnost, kterou jako členky národa vzaly na sebe, aby také svými silami pomáhaly zdárně dokončit veliké dílo.“380

377

České Slovo číslo 243, 16. října 1943, ročník XXXV., strana 3: šifra s. České Slovo číslo 266, 12. listopadu 1943, ročník XXXV., strana 3: cs.: „600.000 ţen v protiletecké obraně“ 379 České Slovo číslo 164, 16. července 1943, ročník XXXV., strana 4: mt: „Vdané ţeny také ve zlínských závodech“ 380 České Slovo číslo 303, 25. prosince 1943, ročník XXXV., strana 4: oz: „Ţeny v pracovním nasazení se osvědčily“ 378

- 99 -



Závěr Bakalářská práce „Sociální reklama v období Protektorátu Čechy a Morava“ sleduje na vzorku dvou legálních periodik vycházejících v období Protektorátu Čechy a Morava výzvy apelující na sociální cítění čtenářů a podněcující je k podpoře institucí protektorátní a okupační moci. Vstupní hypotéza práce byla potvrzena pouze částečně. Časopis Eva, časopis vzdělané ţeny, podlehl redukci periodik v období nacistické okupace a jeho vydávání bylo zastaveno oznámením vydavatelství Melantrich 14. března 1943, poslední číslo vyšlo 1. března 1943. Protektorátní čísla zůstala věrná svému zaměření a věnovala se i nadále, v podmínkách okupace, modernímu ţivotnímu stylu. Charakter článků, které byly daleky atmosféry války, jakoby pomáhal udrţet klid, klid na práci, pro kterou byl protektorát pro Velkoněmeckou říši významný. Od července 1940 jsou v časopise Eva zveřejňovány články, jejichţ hlavním tématem byl ţivot v říši a postavení a přínos ţen, jakoţto činitele, který napomáhá jejímu budování a zlepšování. Těmto článkům byla věnována osmá strana. Výzev, které jsou předmětem této práce, se v Evě nedostává tolik prostoru jako v druhém sledovaném periodiku, deníku České Slovo. Při jejich zveřejňování redakce následuje pokyny z „tiskových konferencí“ a věnujeme jim přední strany listu, kdy u sbírky starých materiálů to byla strana první, a v červnu 1942 byl výzvě k darování příspěvku na Německý Červený kříţ věnován prostor přímo na titulní straně. Apel k přispění na sbírku zimních potřeb pro východní frontu byl v lednu 1942 otištěn na straně čtvrté. Významného prostoru se dostalo kampani „Viktoria – znamení vítězství“, které byla věnována část strany první pro její logo a propagandistické stránky na straně osm, respektive čtyři. Oficiální instrukce a podklady redakce následovala při informování o úmrtí Reinharda Heydricha, to však se netýká výzev, které jsou předmětem této práce. Sledování protektorátních čísel časopisu Eva potvrdilo vstupní hypotézu pouze částečně. Přestoţe tisk sbírkám ve prospěch říše, ale i dalším aspektům, jakými bylo nabírání ţen do práce pro říši, věnoval pozornost, nesetkali jsme se zde s přímými výzvami adresovanými českým ţenám, aby se svou prací zapojily do říšského průmyslu, které by svou formou odpovídaly sdělením reklamním. Tyto apely se objevují v souvislosti se sbírkou na Německý Červený kříţ a na podporu akce Winterhilfswerk. Ani zde však vstupní hypotéza nebyla potvrzena zcela a výzvy

- 100 -



provázejí kampaně z období odlišných, neţ předpokládala hypotéza. Oproti tezi Eva upozorňuje na sbírku zimních potřeb pro východní frontu 15. ledna 1942, tedy jako součást rozsáhlé kampaně na podporu Winterhilfe 1941/42 zmíněné v úvodu. Výzvy k podpoře sbírky ve prospěch Německého Červeného kříţe se v časopisu Eva objevovaly v červnu 1942. Z rozboru vybraných čísel druhého zvoleného protektorátního periodika České Slovo lze konstatovat, ţe největšího prostoru se ve sledovaném období dostalo Akci Německý Červený kříţ. V ţádném z čísel, která vyšla v období konající se protektorátní sbírky (19. května aţ 2. června 1940), nechyběl článek či výzva připomínající obyvatelstvu povinnost na Německý Červený kříţ přispět. Články, které byly součástí této přesvědčovací kampaně, byly otiskovány na předních stranách Českého Slova, většinou přímo na titulní straně. Byly převzaty z ČTK a TNS, pod dvěma byla podepsána šifra „čt“ u jednoho šifra „r“. Výzvy, které byly zveřejňovány na straně čtvrté, nebyly signovány. Jak dokládají „tiskové konference“, pocházely články a hesla z úředních pramenů - články byly dodávané Českou korespondencí, hesla Tiskovým odborem. Sledování článků týkajících se Díla válečné zimní pomoci v zimním období 1942/43 nepotvrdilo vstupní hypotézu zcela a kampaň nedosahovala takových rozměrů, jako ta ke sbírce ve prospěch Německého Červeného kříţe. Na podporu sociální myšlenky Díla válečné zimní pomoci vycházely propagandistické články informující čtenáře o sbírkách pořádaných v jiných zemích, o zajímavých dárcích či doprovodných akcích. Článkům patřily přední stránky a hlavním zdrojem byla ČTK. Výzvy adresované roku 1943 ţenám a podněcující je k pracovnímu nasazení doprovázely zejména články referující o zlepšujících se pracovních podmínkách pro ţeny, o zajímavých povoláních, které nyní ţeny mohou zastávat, a zejména pochvalné články hodnotící přínos ţen průmyslu a jiným odvětvím. Motivací měla ţenám být podpora a uvolnění sil pro frontu, které měly pomoci vítězství říše a poráţce bolševismu. Články byly uveřejňovány na různých místech deníku, nepatřily jim pouze první strany. Oproti výše zmiňovaným výzvám tyto, zaměřené na ţeny, pocházely z redakce Českého Slova a byly signovány šiframi. Tisk ve sledovaném období pracoval s dobovou představou o moţnostech působení a sociální reklama, jak ji známe dnes, nebyla hlavním nástrojem protektorátního tisku. Její účel, vzbudit pozornost čtenáře, vyburcovat jej k solidaritě, - 101 -



zamyšlení se nad problémem, plnily propagandistické články a výzvy. S kampaní větších rozměrů, která byla doplněna zmenšenými plakáty, se setkáváme v září roku 1943. České Slovo doprovázelo sbírku na Německý Červený kříţ probíhající v období 15. 9. – 31. 10. 1943 sérií článků a „reklamních plakátů“ znázorňujících vojáka se zbraní v rukou, za nímţ se rýsuje kopec a symbol Červeného kříţe. Doprovodný text zněl: „Náš dar na Německý Červený kříţ – náš dík obráncům naší vlasti; 15.9. – 31.10.1943; číslo šek. účtu 63.000“381. Vstupní hypotéza, ţe protektorátní tisk a propaganda bude ke zdůraznění sledovaných akcí vyuţívat přesvědčovacích akcí se sociální tematikou, se potvrdila. Práce nám ukázala, jak v obtíţné době pracoval český legální tisk a jakých prostředků pouţívali novináři, kteří napomáhali udrţení a fungování oficiálního reţimu. „…Nacisté potřebovali po dobu války udrţet na českém území z vojenských, strategických a ekonomických důvodů klid a pracovní výkonnost. Ke splnění tohoto úkolu byl nápomocen také protektorátní tisk… Český legální tisk je za nacistické okupace svědectvím nejhlubšího úpadku ţurnalistiky. Je prostoupen duchem nacistické sociální a politické demagogie, kdy v goebbelsovském pojetí byla vydávána leţ za pravdu a naopak….“382 Situaci protektorátních novinářů popsal hned 16. března 1939 redaktor Venkova Č. Jeţek: „…Potlačit cit, dát rozumu nadvládu nad celou vlastní osobností, nad svými činy, v ţelezné sebekázni přijímat danou situaci, plnit nařízení, zákony, občanské povinnosti a rozkazy, toť jediný vlastní příkaz, který si musí kaţdý člen českého národa dát jako jednotlivec, příkaz, kterým se český národ jako celek musí řídit v budoucích dnech, s ním jít do nového údobí národního ţivota a české svébytnosti…”383 Po skončení války bylo v rámci očisty novinářského stavu – z řad těch, kteří se z politických či finančních důvodů rozhodli podporovat oficiální politickou linii – 51 novinářů předáno Národnímu soudu a 35 jich bylo vyloučeno ze Svazu novinářů.384

381

České Slovo číslo 224, 24. září 1943, ročník XXXV., strana 4; viz příloha č. 15 Tomáš Pasák: Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939-1945, 1980, s. 68 383 Tomáš Pasák: Pod ochranou Říše, 1998, s. 65 384 Tomáš Pasák: Pod ochranou Říše, 1998, s. 65 382

- 102 -



Resumé The bachelor thesis “Social Advertising in the Era of Protectorate Böhmen und Mähren“ deals with analysis of two legal protectorate journals, daily paper České Slovo and women‟s magazine called Eva, with emphasis onto the call appeals and articles arousing readers to support protectorate institutions. Bachelor thesis focuses on the appeals of the protectorate authorities for social assistance for the benefit of the Third Reich. The analyzed calls were prompting public to contribute to the German Red Cross and Winterhilfswerk charity, or to fill the jobs freed by soldiers fighting at the front and to support the protectorate industry. These calls were followed in the issues from April 1940 with regards to the German Red Cross, winter of 1942/43 with regards to Winterhilfe, and year 1943 to monitor call appeals targeting women and protectorate industry. The bachelor thesis also follows momentous and significant events of the analyzed periods that impacted the then society and reflected in the press. The legal press and pro-regime journalists have been strongly influenced by protectorate authorities and occupying power. Their impact on the content of the periodicals is evident from analysis of press meetings that were regularly organized by the Press Department of the Council of Ministers. Journalists and press representatives were evaluated there and they were also given instructions on the desired style and topics. The working hypothesis that the selected periodicals have been using tool of social advertising in the followed periods to pursue and convince readers to get the desired behaviour, proved to be correct partially only. The propaganda articles and slogans have been the main instrument of persuasion. Slogans promoting gatherings in favour of Winterhilfswerk and the German Red Cross or slogans convincing women to start working were published accordingly to the instructions provided at press meetings, however were quite rare in protectorate copies of the women‟s magazine Eva. Character of the magazine has not changed much during the war and thus helped to keep the calm atmosphere. The second periodical České Slovo has proved to be an important voice of the occupying power, particularly with regards to its involvement in the German Red Cross gathering in the followed period of 1940. In each of the copies issued at the time of the official gathering a call for contributions to the charity account was repeated.

- 103 -



Seznam zkratek ČTK – Česká tisková kancelář Kol. - kolektiv NČK - Německý Červený kříţ NOÚZ - Národní odborová ústředna zaměstnanecká NSV - Nationalsozialistische Volkswohlfahrt - Národně socialistické sdruţení pro sociální péči národa SA – Sturmabteilung – úderné oddíly SS – Schutzstaffeln – Ochranné oddíly TO – tiskový odbor TNS – Tisková sluţba Národního souručenství WHW – Winterhilfswerk – zimní výpomocná akce

- 104 -



Pouţitá literatura Seznam pouţité a odkazované literatury a pramenů

Literatura ČORNEJ, Petr a kolektiv autorů. Kdy, kde, proč & jak se to stalo v českých dějinách: sto událostí, které dramaticky změnily naši historii. Praha: Reader's Digest Výběr, spol. s r.o., 2001. 480 s. ISBN 80-86196-33-X. UHLÍŘ, Jan Boris. Protektorát Čechy a Morava v obrazech. Praha: Ottovo nakladatelství, s.r.o., 2008. 799 s. ISBN 978-80-7360-675-6 KONČELÍK, Jakub; KÖPPLOVÁ, Barbara; KRYŠPÍNOVÁ, Jitka. Český tisk pod vládou Wolfganga Wolframa von Wolmara. Praha: Karolinum, 2003. 503 s. ISBN 80-246-0591-0 KOLEKTIV AUTORŮ: Řízení legálního českého tisku v Protektorátu Čechy a Morava (Elektronická edice tiskových konferencí z let 1939 – 1945) Praha: Karolinum, Publikace vyšla v rámci řešení projektu Český tisk v době Protektorátu Čechy a Morava 1939-1945 (GAČR 409/06/0303), 2009. 872 s. KOLEKTIV AUTORŮ, BLODIGOVÁ, Alexandra. Slovník odpovědných redaktorů a šéfredaktorů legálního českého denního tisku v letech 1939 aţ 1945. Praha: Matfyzpress, 2007. 159 s. ISBN 978-80-86732-96-1 GEBHART, Jan; KUKLÍK, Jan. Dramatické i všední dny protektorátu. Praha: Themis, 1996. 288 s. ISBN 80-85821-35-4 SOBOTA, Emil, JUDr. Co to byl protektorát. Praha: Kvasnička a Hampl v Praze, 1946. 163 s.

- 105 -



IVANOV, Miroslav. Atentát na Reinharda Heydricha. Praha: Hart, 2003. 384 s. ISBN 80-86529-36-3 PASÁK, Tomáš. K historii českého fašismu: Český fašismus a jeho zhoubná politika v letech 1922 - 1945. Praha: Český svaz protifašistických bojovníků, 1985. 94 s. PASÁK, Tomáš. Pod ochranou říše. Praha: Práh, 1998. 429 s. ISBN 80-85809-88-5 PASÁK, Tomáš: Soupis legálních novin, časopisů a úředních věstníků v českých zemích z let 1939-1945. Praha: Univerzita Karlova, 1980. 441 s. ARENDTOVÁ, Hannah. Původ totalitarismu I-III. Praha: Oikoymenh, 1996. 679 s. ISBN 80-86005-13-5 REICHEL, Peter. Svůdný klam Třetí říše: fascinující a násilná tvář fašismu. Praha: Argo, 2004. 384 s. ISBN 80-7203-604-1 SPOERER, Mark. Nucené práce pod hákovým kříţem: zahraniční civilní pracovníci, váleční zajatci a vězni ve Třetí říši a v obsazené Evropě v letech 1939 – 1945. Praha: Argo, 2005. 314 s. ISBN 80-7203-708-0 ROUČKA, Zdeněk. Plzeň pod hákovým kříţem. Plzeň: ZR&T, 2003. 112 s. ISBN 80-238-6599-4 BRANDES, Detlev. Češi pod německým protektorátem: okupační politika, kolaborace a odboj 1939-1945. Praha: Prostor, 2000. 657 s. ISBN 80-7260-070-2 BURLEIGH, Michael: Třetí říše: nové dějiny. Praha: Argo, 2008. 711 s. ISBN 978-80-257-0054-9

- 106 -



KÁRNÝ, Miroslav; MILOTOVÁ, Jaroslava: Protektorátní politika Reinharda Heydricha. Praha: Tisková, ediční a propagační sluţba, 1991. 304 s. ISBN 80-7065-064-8 ČERMÍN, Jakub a kolektiv: sborník prací historiků a pamětníků. Národ se ubránil: 1939-1945. Praha: Sdruţení MAC, 1995. 109 s.

ANTILL, Peter D. Stalingrad 1943. Praha: Grada, 2009. 96 s. ISBN 978-80-247-2889-6

PAUCKER, Arnold; GILCHRIST, Sylvia; SUCHY, Barbara. Die Juden im nationalsozialistischen Deutschland = The Jews in Nazi Germany, 1933-1943. Tübingen: J.C.B. Mohr, 1986. 426 s. ISBN 978-3-16-745103-8. Dostupné z WWW:

STRAUSS, Herbert A. Hostages of Modernization: Studies on Modern Antisemitism 1870-1933/39: Germany – Great Britain – France. Berlin: de Gruyter, 1993, 666 s. ISBN 3-11-013715-1. Dostupné z WWW: KOLEKTIV AUTORŮ: Museli pracovat pro Říši. Státní ústřední archiv v Praze – Archivní areál Chodovec, doprovodná publikace k výstavě pořádané SÚA, ÚSD AVČR a Kanceláří pro oběti nacismu ČNFB, 2004, 110 s. ISBN 80-86712-06-0

WELCH, David. The Third Reich: Politics and Propaganda. New York: Routledge, 1993. 203 s. Dostupné z WWW:

- 107 -



BRABEC, Jan, Dr. Bůh, ďábel, reklama a nacismus. Praha: Reklamní klub československý, 1945. 28 s.

KOTLER, Philip; ROBERTO, Ned; LEE, Nancy. Social marketing: improving the quality of life. Thousand Oaks, Calif: Sage, 2002. 438 s. ISBN 0-7619-2434-5 SRPOVÁ, Hana, PhDr., CSc. Kníţka o reklamě. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, Filozofická fakulta, 2008. 196 s. ISBN 978-807368-533-1

LEISS, William; KLINE, Stephen; JHALLY, Sut; BOTTERILL, Jacqueline. Social communication in advertising: consumption in the mediated marketplace. New York: Routledge, 2005. 683 s. ISBN 0-415-96676-0 SEI, Keiko. Konečná krajina. Praha: One Woman Press, 2004. 267 s. ISBN 80-86356-28-0

DYER, Gillian. Advertising as communication. London: Methuen, 1982. 230 s. ISBN 0-416-74530-X JIRÁK, Jan; KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost. Praha: Portál, 2007. 207 s. ISBN 978-80-7367-287-4 KOLEKTIV AUTORŮ: Metody a prostředky přesvědčování v masových médiích. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická fakulta, 2005. 237 s. ISBN 80-7368-101-3 REIFOVÁ, Irena a kolektiv. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál, 2004. 328 s. ISBN 80-7178-926-7

- 108 -



Kvalifikační práce ZEMANOVÁ, Irena. Mediální obraz české zábavní filmové tvorby ve společenských časopisech Eva, Módní revue a Pestrý týden v období 1939 aţ 1942. [s.l.], Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních studií, Institut komunikačních studií a ţurnalistiky, Katedra mediálních studií, 2008. 170 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Petr Bednařík, Ph.D.

Periodika České Slovo, ročníky 1939 – 1943 Nedělní České Slovo, ročníky 1940 – 1943 Večerní České Slovo, ročníky 1939 - 1943 Eva, ročníky 1939 – 1943 Internetové zdroje

Knihy Google

- 109 -



Seznam příloh Příloha č. 1: „Daddy, what did YOU do in the Great War?“ (obrázek) Příloha č. 2: Sestry Červeného kříţe (obrázek) Příloha č. 3: „Nepohrdneme ani náprstkem“ (obrázek) Příloha č. 4: „Berliňačky!“ (obrázek) Příloha č. 5: „Ţeny se osvědčují“ (obrázek) Příloha č. 6: „V“ (obrázek) Příloha č. 7: „Všechny chtějí do Afriky“ (obrázek) Příloha č. 8: Sbírka zimních potřeb (obrázek) Příloha č. 9: Sbírka ve prospěch Německého Červeného kříţe (obrázek) Příloha č. 10: Oznámení o úmrtí Reinharda Heydricha (obrázek) Příloha č. 11: Sbírka ve prospěch Německého Červeného kříţe II (obrázek) Příloha č. 12: Sbírka postradatelných tkanin a předmětů (obrázek) Příloha č. 13: „Uzlíček dojmů z Říše“ (obrázek) Příloha č. 14: Dílo zimní pomoci (obrázek) Příloha č. 15: Kampaň pro Německý Červený kříţ (obrázek)

- 110 -



Přílohy Příloha č. 1: „Daddy, what did YOU do in the Great War?“ (obrázek)

- 111 -



Příloha č. 2: Sestry Červeného kříţe (obrázek)

- 112 -



Příloha č. 3: „Nepohrdneme ani náprstkem“ (obrázek)

- 113 -



Příloha č. 4: „Berliňačky!“ (obrázek)

- 114 -



Příloha č. 5: „Ţeny se osvědčují“ (obrázek)

- 115 -



Příloha č. 6: „V“ (obrázek)

- 116 -



Příloha č. 7: „Všechny chtějí do Afriky“ (obrázek)

- 117 -



Příloha č. 8: Sbírka zimních potřeb (obrázek)

- 118 -



Příloha č. 9: Sbírka ve prospěch Německého Červeného kříţe (obrázek)

- 119 -



Příloha č. 10: Oznámení o úmrtí Reinharda Heydricha (obrázek)

- 120 -



Příloha č. 11: Sbírka ve prospěch Německého Červeného kříţe II (obrázek)

- 121 -



Příloha č. 12: Sbírka postradatelných tkanin a předmětů (obrázek)

- 122 -



Příloha č. 13: „Uzlíček dojmů z Říše“ (obrázek)

- 123 -



Příloha č. 14: Dílo zimní pomoci (obrázek)

Příloha č. 15: Kampaň pro Německý Červený kříţ (obrázek)

- 124 -

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Recommend Documents