UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE Husitská teologická fakulta
v
,
v ,
v
,
ZIDE V CESKYCH BUDEJOVICICH JEWS IN CESKE BUDEJOVICE v
,
Bakalářská práce
Vedoucí práce: Doc. PhDr.
Bedřich
Nosek, CSc.
Praha 2008
v
.
Autor: Tereza Placerová
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
Anotace: Ve své práci jsem se zabývala 4ějinami Židů v Českých Budějovicích od jejich příchodu v 2. pol. 14. století až po dnešní situaci kromě období, kdy byli Izraelité z Českých Budějovic
vyhnáni.
Vycházela jsem především z literatury, kterou nabízí Okresní archiv v Českých Budějovicích,
tedy prací Karla Pletzera, Mileny Urbánkové a dalších
historiků, kteří
publikovali své poznatky v Jihočeském sborníku historickém, a pro dokreslení situace v Čechách jsem čerpala z knihy Historie Židů v Čechách a na Moravě, jejímž autorem je Tomáš Pěkný. Snažila jsem se veškerou literaturu a informace, které se mi
podařilo
získat, sepsat do mé
práce a poprvé tak uspořádat dějiny Židů v Českých Budějovicích do jedné studie. Věnovala jsem se i architektonickým památkám spojeným·s pobytem židovského obyvatelstva na území města.
Annotation: The diploma thesis "Jews in České Budějovice" disserts on history of Jews in České Budějovice
since their coming in second half of 14th century to present time, except ofperiod
when Jews were banished out ofČeské Budějovice. Main informations I found in archival materials accessible in Okresní archiv České Budějovice,
nominally I used works ofKarel Pletzer, Milena Urbánková and others historians
who published their knowledge in Southbohemian historical magazine. For completion of situation in Bohemian I drew from a publication History of J ews in Bohemian and Moravia that was compiled by Tomáš Pěkný. I tried to incorporate all of the informations in my diploma and for the first time to order history of Jews in České Budějovice into one compact document. I took interest also in architectural monuments connected to presence of jewish inhabitants in České Budějovice.
Klíčová
slova:
Židé, historie, České Budějovice, hřbitov, synagoga
Keywords: Jews, history, České Budějovice, cemetery, synagogue
2
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala a literaturu.
Současriě
samostatně
a použila jen uvedené prameny
dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla
umístěna
v Ústřední knihovně UK a používána ke studijním účelům.
V Praze dne 28.6.2008
Tereza Pl.cerová
3
ll; /
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
Poděkování Na tomto
místě
Bedřichu
Noskovi, CSc., za jeho pomoc a neocenitelné rady, které mi
bych ráda
práce poskytl. Dále bych
poděkovala
mému vedoucímu
chtěla poděkovat
mým
bakalářské
práce, panu Doc. PhDr.
rodičům, sourozencům
při
a přátelům;
podporovali v nelehkých chvílích a dodávali mi sílu k dokončení studia i V neposlední
řadě
tímto
děkuji
sestavovárií této kteří mě
bakalářské
práce.
mému příteli Honzovi, bez kterého by tato práce snad
vůbec
nevznikla.
4
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
OBSAH OBSAH ...................................................................................................................................... 5 1. ÚVOD .................................................................................................................................... 7 2. HISTORICKÉ ZÁKULISÍ VZNIKU PRVNÍ ŽIDOVSKÉ OBCE V ČESKÝCH BUDĚJOVICícH .........................•............................................................................................. 8 2.1 První Židé v Čechách .................................................................................................................................... 8 2.2 Křížové výpravy a privilegia Soběslava II .................................................................................................... 8 2.3 Odraz kanovnického práva 12. a 13. století v českých zemích ................................................................... 10 2.4 Statuta Judaeorum Přemysla Otakara II ...................................................................................................... 11 2.5 Lucemburkové a Židé .................................................................................................................................. 13 2.6 Židé versus husité ........................................................................................................................................ 14 2.7 Rozklad královských regálů za vlády Vladislava II. Jagellonského ............................................................ 15 2.8 Josefmské reformy a jejich přfnos ............................................................................................................... 17 2.9 Rok 1848 v
českých
zemích - rok změn ..................................................................................................... 18
3. HISTORIE ŽIDŮ V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH ........................................................... 21 3.1 Vznik Židovské obce v Českých Budějovicích ........................................................................................... 21 3.2 Židovská ulice ajejí obyvatelé ve 14. a 15.stoletf... .................................................................................... 21 3.3 Události konce 15. století ........................................................................................................................... ; 24 3.4 Krádež zlatokorunského relikviáře a
šíření
protižidovských nálad ............................................................. 27
3.5 Pogrom- zánik židovské obce ............................... ,.................................................................................... 29 3.6 Změna situace v 19. a 20.století .................................................................................................................. 33
4. ŽIDOVSKÉ HŘBITOVY ..................................-.................................................................. 36 4.1 Hřbitov u Mlýnské stoky a hřbitov před Rožmberskou bránou .................................................................. 36 4.2 Židovský hřbitov v Pekárenské ulici ........................................................................................................... 36
5. ČESKOBUDĚJOVICKÉ SYNAGOGY .............................................................................. 39 5.1 Synagoga v Židovské ulici .......................................................................................................................... 39 5.2 Založení nové synagogy ............................................................................................................................. 40 5.3 Budova synagogy ..................................................................................... ,.................................................. 40 5.4 Demolice ..................................................................................................................................................... 41 5.5 Výstavba památníku .................................................................................................................................... 43
5
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
6. ZÁVĚR ................................................................................................................................. 44 7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ ......................................................... 45 8. SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................................. 46
6
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
1. ÚVOD Je to asi deset let, co jsem v televizi ještě
netušila, že
mě
viděla
dokument o holocaustu. V té
osloví natolik, abych poté s upřímným
překvapením
době
jsem ale
zjistila, že jsem
našla téma, kterému se· chci i nadále věnovat, a které bych si přála dokonce i studovat. Proto jsem se chtěla také seznámit s dějinami Židů v Českých Budějovicích. Jaké ale bylo mé překvapení, když mi náš rodinný přítel Stanislav Papírru'k sdělil, že o Židech v Českých Budějovicích
dosud neexistuje žádná souhrnná odborná publikace, která by
osudy židovské obce v mém rodném
městě.
Ten první impuls ke vzniku mé
alespoň
nastínila
bakalářské
práce
tedy přišel právě od pana Papírníka. Mým prvotním cílem, který jsem touto prací sledovala, bylo nabízely zkratkovité
články
v novinách a poskládat nalezené
dozvědět
střípky
něco
víc, než
informací do
alespoň
se
trochu srozumitelného kontextu dějin Českých Budějovic, které dokresluji situací v celých Čechách, a mimo jiné upozornit na nesnášenlivost vůči židovským přistěhovalcům, kteří
museli obhájit nejen své živobytí, ale samotnou existenci. Nutno dodat, že často nebylo jiného vyhnutí, nežli z města odejít a nechat všechen majetek hrabivým konšelům. Ale abych nebyla hned v úvodu tak pesimistická, v určitém historickém období se českobudějovickým Židům nevedlo tak zle. Hlavně v období přelomu 19. a 20. století, kdy
bychom mohli dokonce mluvit o rozkvětu židovské obce. Bohužel koncem třicátých let přišla obrovská rána. Hrozba genocidy nedala Židům spát. Nakonec se právě České Budějovice staly "prvním" shromaždištěm Židů zjižních Čech, jejichž další a
často
poslední cesta vedla do Terezína a dále do
pracovních táborů v Polsku, Německu, Rakousku, ...
7
koncentračních
nebo
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
2. HISTORICKÉ ZÁKULISÍ VZNIKU PRVNÍ ŽIDOVSKÉ OBCE v ,
v
,
VCESKYCH BUDEJOVICICH
2.1 První Židé v Čechách První Židé přišli do českých zemí přibližně na počátku 9. století, což dokládá příslib solnohradského arcibiskupa Arna. lékaře)
Obecněji je
a diplomata lbrahima lbn Jakuba,
965 - 966
střední
Evropu. Ve své
ale přijímána zpráva židovského kupce (možná
řečeného
zprávě
Al - Israili, který navštívil někdy v letech
o Praze, citované arabskými geografy 11. století,
zaznamenal přítomnost Židů ve městě. Bohužel ale z jeho popisu nelze vyčíst, zda šlo o Židy usedlé nebo pouze o obchodníky, kteří Prahou procházeli. Pozdější
trvalé usídlení židovských
vznikem jednoho z nejvýznamnějších
obchodníků tržišť
v podhradí Pražského hradu souvisí se
východní Evropy, a to v 10. - 11. století.
Zahraniční obchod byl u nás tehdy v rukou cizinců, hlavně Arabů, Řeků a především Židů.
V průběhu dalších století se Židé zasloužili o rozvoj domácího, zahraničního obchodu i obchodně
-
řemeslného
podnikání. Pro
hospodářský
život
země
byla nepostradatelná hlavně
jejich činnost v peněžnictví, i když byli Židé často obviněni z lichvi. Až do počátku 13. století byli v českých zemích považováni za cizince, obchodovali volně s naturálními i hotovými výrobky. řemesla,
Pravděpodobně
si také mohli
získávat půdu a domy.
Někteří
svobodně
vybrat místo, kde budou bydlet, provozovat
dokonce působili jako finanční poradci u královského
dvora, lékaři i jako vysocí dvorští úředníci. I Židovské obce měly pravděpodobně vnitřní autonomii. Jejich právní postavení bylo tedy do konce 11. století (kdy proběhla první křížová výprava) celkem příznivé.
2.2 Křížové výpravy a privilegia Soběslava lL Nejranější právní úpravy pobytu cizinců v Čechách pocházejí pravděpodobně již z dob
vlády Vratislava II. (1061 - 1092), který sv. Petra na
1 Tomáš
Poříčí.
Jejich
znění
přidělil
výsady pražské
německé osadě při
neznáme, víme ale, -že se na
Pěkný, Historie Židů v Čechách a na Moravě, Praha 2001, str. 14.
8
ně později
kostele
odvolával
Židé v Českých Budějovicích
Bakalářská
práce
Soběslav
II. (1173 - 1178), který je ve svých privilegiích vydaných v letech 1174 - 1178
potvrdil a
rozšířil.
Tato privilegia
na autonomii jak ve
věcech
zaručovala
všem
německým osadníkům
v podhradí právo
osobních, tak i správních a podnikatelských. Není ale německých,
že se tato privilegia týkala nejen
vyloučeno,
ale také románských a židovských
přistěhovalců.
Přesto byla situace Židů tíživá. Spadali sice pod královu jurisdikci a měli formálně zaručenou jeho
ochranu,
z důvodu nevraživosti
přesto
ale tato ochranná ruka panovníka nebyla vždy účinná.
křesťanských
obyvatel. Proto se
vladař často
Hlavně
uchýlil k poněkud
nečestnému řešení různých nevolí z řad křest'anů, kteří snad Židům jejich privilegia, zvláště
možnost volného pohybu a svobody,
záviděli.
Další a dle mého názoru i hlavní
domácí obyvatele i vládce popuzovala, byl majetek, kterým disponovali
věc,
hlavně
která
židovští
kupci. Postupem
času
značně nedostatečná,
byla právní ochrana židovského obyvatelstva
projevilo v průběhu
křížových
docházelo k obrovským
výprav. Už
masakrům téměř
při
první
výpravě
země
do Svaté
což se
(1096 - 1099)
ve všech židovských obcích, kterými tzv.
křižáci
prošli. Počet zavražděných Židů byl obrovský, ale jediné, co tehdejšího císaře Jindřicha IV. zajímalo, byl jejich ztracený majetek, po kterém k obrovskému pogromu.
Křižáci
se
řídili
heslem
usilovně "křest,
pátral. V Praze došlo roku 1096
nebo smrt".
Břetislav
II. byl tehdy
v Kladsku a protesty biskupa vyzněly naprázdno, takže se Židé pomoci nedovolali. Proto se sami postavili na svou obranu se zbraní v ruce a za "mlčenlivého souhlasu" panovníka pobili na 200 útočníků. Ale "křižácký antisemitismus" padl na úrodnou půdu. Ve strachu před novým pogromem se Židé připravovali na odchod ze země. Někteří odešli do Uher, Polska, možná i na Moravu dali
Břetislavovi
(přestože
záminku a ten vydal
zmocnit se veškerého jejich majetku.
ani té se
křižácký
pogrom nevyhnul). Tím ale
roku 1098 rozkaz vybít židovské domy v Praze a Odůvodnil
to tím, že majetek získali na jeho území,
proto ho zde také musí zanechat, jinak by to bylo považováno za rozkrádání královské pokladny. To byla předešlé
samozřejmě
neboť
bez jediného groše by si
postavení. Bohužel byl od 13. století
důsledně uplatňován.
také
lež,
Břetislavův
těžko
názor velmi
mohli vydobýt
často
aplikován a
Tento nárok poté neuplatňoval pouze panovník, ale odvolávali se na něj
křesťanští měšťané, kteří
v tomto
případě
nalezli
řešení
Bohužel, doklady tohoto jednání nalezneme i ve 20. století,
svých
finančních problémů.
například
po roce 1939, ale i
v roce 1948. Také v průběhu dalších křížových výprav byli Židé vražděni, a to přes zákaz a varování církevních i
světských
autorit. Ideová motivace 9
pogromů
se ve 12. - 13. století
rozšířila.
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
Kromě obvinění
z Ježíšovy smrti a
nařčení
z toho, že jsou
původci
moru, že otravují
křest'anům studny, popřípadě tráví lidi, byli Židé často obviňováni ze znesvěcení hostie,
hanobení symbolů křest'anského náboženství a z rituálních vražd křesťanských dívek a dětí. I Nakolik byla tato
obvinění
můžeme
pravdivá si
lehce domyslet. Bohužel ale
přetrvala
ve
skryté i zjevné podobě až do dnešní doby.
2.3 Odraz kanovnického práva 12. a 13. století v
českých
zemích
Právní ošetření postavení Židů ve společnosti bylo formálně do počátku 13. století docela uspokojivé, ale k obrovskému zlomu došlo po zasedání IV. lateránského církevního koncilu v roce 1215. Ten totiž z podnětu papeže Innocence III. (1198 - 1216) potvrdil úplnou segregaci židovského obyvatelstva, vyhlášenou roku 1179
předchozím
církevním
sněmem
a
nakázal Židům nosit viditelné zvláštní označení. To mělo v různých dobách a krajích různou podobu: kolečka
pláště,
aj.
velké krejzHky, kukly,
Přesto
nebyla tato
špičaté
nařízení často
klobouky s rolničkou, barevné stuhy, žlutá
dodržována. K tomuto
řešení
se poté uchýlily i
nacistické úřady, které u nás tyto vyhlášky obnovily v letech 1941 - 1945. Styk Židů s křesťany byl omezován výhradně na jednání obchodní, eventuáhiě soudní. Křesťanské
výše
obyvatelstvo
zmíněných
mělo výslovně
zakázáno jakýkoliv jiný styk, který by byl nad rámec
povolených jednání. Intimní vztahy mezi
členy těchto zrtesvářených
"obcí"
byly považovány ze hrdelní zločin. Přibližně od 13. století směli Židé obývat pouze uzavřené ulice, či malé čtvrtě, později ghetta. Podle kanonického práva byli v průběhu 12. a 13. století Židé považováni za "otroky a vězně říše římské", nesměli zaměstnávat křesťany, vlastnit půdu a zabývat se zemědělstvím. I
To znamená, že jediným zdrojem obživy se pro ně stal obchod s penězi, jehož součástí je také obchod s úroky, což mají nesměli vůbec
provozovat,
křesťané postupně
podle Bible zakázáno. Co se
týče řemesel,
zprvu je
ale byly některé ze zakázaných živností povoleny, nikoli
však mimo ghetto. Obchodovat směli Židé pouze tam,· kde nekonkurovali křesťanským kupcům
a
obchodníkům.
Tato
nařízení tvořila
v podstatě nonnu, ke které se mohla
světská
a církevní moc vracet v případě potřeby a tím odůvodňovat svou vlastní židovskou politiku. To znamená, že postavení židovského obyvatelstva se v průběhu 13. století velmi změnilo. Židé se stali zcela zvláštní skupinou obyvatel, ke které se vztahovaly zcela odlišné zákony 1 Tomáš
Pěkný, c. d., str. 18.
10
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
a nařízení. Lze říci, že se stali skupinou postavenou mimo křesťanskou hierarchii a zatlačenou na okraj
společnosti.
zcela závislými na legálně
právo a
stěhovat
do
Jako
osobně
nesvobodní byli přímo
panovníkově vůli.
podřízeni
Nutno podotknout, že
právě
panovníkovi,
museli za všechno platit nemalé
ochrany. Ten byl ale pouze
dočasný
a
často
částky, hlavně
porušovaný. Jen
se stali
panovník jako jediný
zasáhnout do židovských záležitostí. Jen s jeho svolením se měst. Přitom
čímž
směli
měl
usazovat
za příslib královy
výjimečně udělil
panovník
šlechtické či jiné vrchnosti právo držet omezený počet Židů. Tento dávný regál totiž patřil k hlavním
zdrojům příjmů
královské pokladny, a proto bylo ve
pokud možno pokojné soužití
křesťanského
vladařově
zájmu udržovat
a židovského obyvatelstva. To byl úkol nadmíru
složitý, jelikož peněžní obchod, vnucený Židům jako dominantní zdroj obživy, přinášel s sebou neustálé konflikty, které z hrdelního zločinu.
křesťané řešili často násilně,
Terčem různých útoků
křivým obviněním
nebo
se stávaly i synagogy, modlitebny a hřbitovy.
2.4 Statuta Judaeorum Přemysla Otakara II. Tato ale i
téměř
bezvýchodná situace dala
světských nařízení
podnět
ke vzniku mnoha papežských bul,
a privilegií jednotlivých panovníku,
poddaným svobodný výkon kultu, zachoyání
mravů
a
kteří měli
obyčejů
zajistit židovským
a celkovou právní jistotu.
Např. židovský statut císaře Fridricha II. z roku 1244, který určoval postavení Židů ve společnosti
a povinnosti jejich
dlužníků, zvláště
1254), vydané v letech 1247 a 1253. zvůle vůči obyvatelům
Právě
pak
dvě
buly papeže Innocence IV. (1243 -
tato papežova ustanovení odmítala jakékoliv akty
ghett, zakazovala je nutit ke
křtu, připravovat
o
jmění,
fyzicky je
napadat, vyrušovat při bohoslužbách a šábesu, zneuctívat jejich pohřebiště atd. 2 Tato bula z roku 1247 zakazuje také pro jakákoliv obvinění Židy bez soudu a doznání trýznit, mrzačit a upalovat. Je to tedy první oficiální církevní dokument, který židovské obyvatelstvo bránil před křivým obviněním
Na
základě
již výše
a následnou mstou. zmíněných
listin vydal král
Přemysl
Otakar II. (1253 - 1278) Statuta
Judaeorum. Ta se stala základem židovského zákonodárství v Čechách a na Moravě až do konce 18. století. Časem také získala i mezinárodní uplatnění: privilegium převzala některá
1 Tomáš 2 Tomáš
Pěkný, c. d., str. 20. Pěkný, c. d., str. 22.
11
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
slezská knížectví a později snad i Polsko, kde roku 1264 Charta Boleslava Zbožného
otevřela
dokořán dveře Židům pronásledovaným v západní Evropě. 1
Statuta Judeaorum obsahovala zákony, které konečně pevně stanovily vztah Židů k panovníkovi, omezovaly jejich styk s křesťanským obyvatelstvem a určov~ly zásady platné pro vnitřní autonomii a soudní praxi uvnitř židovské obce. Jejich definice právního postavení je následující: Židé JSou přímými poddanými panovníka, který jim
zaručuje
ochranu, mají právo svobodného náboženského života
a povolený obchod s penězi. Za slíbenou ochranu musí židovská obec platit králi a poskytovat
půjčky,
v případě
potřeby
daně
zaplatit i jiné dávky; které král stanovil. Jakýkoliv
útok proti Židům je chápán jako útok proti královské komoře. Člověk, který zabije Žida, má být potrestán ztrátou jmění, ten, kdo ho zraní nebo mu ublíží, musí zaplatit vysokou pokutu do pokladny královské komory a navíc někdo násilně
odvedl židovské
určitou částku
dítě, čekal
jako odškodné postiženému. Pokud by
by ho trest jako
zloděje.
Za nepodložená
obvinění
a lživá nařčení z rituální vraždy by čekal žalobce takový trest, jaký by stihl Žida, kdyby daný zločin
hřbitova čeká
opravdu provedl, tedy ztráta majetku a života. Za zhanobení židovského
viníka smrt, za poškození synagogy pouze pokuta. Dále byl obsahem těchto statut zákaz nutit usedlé Židy v království ke křtu a odmítnutí paušálního obvinění z rituální manipulace s lidskou krví a rituálních vražd. obchodníkům
Statuta
zaručovala
volný
pravidla obchodu s penězi, jemuž se dluhů, úroků
přechod
věnovalo
hranic, sedm
přikazovala
paragrafů
Židovským
jim platit clo a
týkajících se
určovala
půjček,
zástav,
a řešení případných sporů.
Právě kvůli
vydání Statut Judaeorum byl
Přemysl
Otakar II. ve své
době
považován za
ochránce Židů, kterým ho nazval i český rabín Richard Feder. Díky českému králi patřilo postavení židovského obyvatelstva ve 13. století v českých zemích k nejlépe zabezpečeným
v celoevropském
měřítku.
právně
Za Otakarovy vlády nedošlo k větším násilnostem
na Židech ani ze strany měšťanského stavu. Po jeho smrti se ale situace obrátila, protože židovská privilegia platila pouze do konce panovníkovy vlády, který je vyhlásil. Nový je mohl potvrdit nebo obnovit, ale za to se vždy draze platilo.
1 Tomáš
Pěkný, c. d., str. 23.
12
vladař
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
2.5 Lucemburkové a Židé Prvním, kdo potvrdil Otakarova Statuta Judaeorum z roku 1262, byl Jan Lucemburský. Na to navázal i Karel IV. v roce 1356 a Václav IV. roku 1393. Ovšem za jejich vlády se také projevila
nedostatečnost těchto zákonů,
zaručovaly
protože
Nehledě
ochranu židovských obyvatel jako celku.
práva jednotlivcům, nikoli však
na to, že byly celkem liberální
a umožňovaly nejrůznější formy exploatace Židů, přičemž docházelo i k pogromům. Přesto tu nedosáhlo mnoho
vraždění
Izraelitů
zdaleka takových
rozměrů
jako v říši. A tak do
českých
zemí utíkalo
ze západní Evropy, kde byla situace mnohem horší. V říši byli
ze zatažení moru do Evropy a
nemilosrdně
obviňováni těžiště
popravováni. Proto se duchovní
aškenázských Židů přesunulo na východ: do Čech, Polska a Litvy. Karel IV., považován za osvíceneckého panovníka, se nechoval k Židům zrovna přátelsky. Ve
finanční
tísni vydával
listiny, v nichž byla umoření může
někdy městským
radám, které mu vypomohly
půjčená částka zajištěna
být provedeno
při
nejblíže
půjčkou,
dlužní
na židovském obyvatelstvu s klauzulí, že její
příštím
židovském pogromu, kdy se
město může
zmocnit peněz a majetku vyloupených Židů nebo i převzít domy po těch, kteří budou během pogromu ubiti. l A pogromy skutečně brzy vypukly. Největší prospěch z nich měli patricijové a šlechtici,
kteří
si rozebrali domy
předem označených obětí.
Tyto násilnosti v letech
1348 - 1350 tedy neměly náboženský charakter. Šlo o velmi dobře organizovanou účelem
chladnokrevnou akci za
získání majetku, takže
vraždění
proběhlo
čistě
z
ekonomických důvodů. Abychom ale Karla IV. pouze nekritizovali, musíme dodat, že
právě
on stál u zrodu
Nového Města pražského, ve kterém Židům povolil roku 1348, aby se tam s rodinami a majetkem
nastěhovali,
a sliboval jim naprosto stejnou ochranu, kterou poskytoval
křesťanům. Později se snažil upravit i celková právní postavení Židů a podporoval jejich nová
osídlení jak ve
městech,
kde byla ghetta
zničena,
tak i na nových místech. V zákoníku
Maiestas Carolina dokonce navrhoval povolit Židům držbu vladyckých nebo jiných svobodných vesnic, z kterých se měly odvádět peníze do královské pokladny.l Tento zákoník ale nikdy nevešel v platnost. Z mého pohledu je tedy postoj Karla IV. k Židům velice rozporuplný. Domnívám se, že spíše než
křesťanská
splatit dluhy, 1 Tomáš
ať
láska k bližnímu ho kjistým
už v říši nebo v Zemích koruny
Pěkný, c. d., str. 34.
13
ústupkům
vedla
české. Přesto
čistě
mu ale
materiální
potřeba
nemůžu upřít
jisté
Bakalářská
zásluhy.
Židé v Českých Budějovicích
práce
Zvláště
povolení nastěhovat se do Nového
alespoň částečně ulehčilo jejich strastiplné
Města
pražského a jiných měst
Izraelitům
živobytí.
Václav IV. (1376 - 1419) měl ve vztahu k židovským obyvatelům postoj odlišný. Často je pojmenován jako
"přítel kacířů"
nebo také "židovský král",
přestože
nic
významnějšího
pro
Židy neudělal. Pouze hájil zájem svého regálu, když tlačil na dlužníky, aby Židům vše neboť právě
zaplatili i s úroky, předešlého řešení,
on, panovník, z toho
finančně těžil.
Navíc ani on se nebránil
ke kterému se uchýlilo mnoho panovníků před ním. Např. roku 1385 zbavil
38 říšských měst odpovědnosti za finanční závazky k Židům, kteří byli okamžitě pozavíráni a byl jim zabaven majetek. Mimo jiné na nich také král vymáhal výkupné. Roku 1393 ale udělil Židům privilegium, pravděpodobně draze vykoupené, které přikazovalo,
dvorských věřitelům,
pře
aby všechny
či
zemských
židovských poddaných,
soudů často marně
kteří
se u
městských,
dožadovali svých práv
církevních,
vůči křesťanským
spadaly pouze do pravomoci podkomořního soudu. Ale je dosti pravděpodobné, že
toto ustanovení bylo pouze zapsané, nikoli však dodržované, a to z důvodu minimální autority panovníka. Za vlády Václava IV. byl také spáchán jeden z největších pogromů a to 18. dubna 1389. Z pohledu obecnějšího ohlašoval blížící se reformační bouři.
2.6'Židé versus husité Smrt Václava IV.
přinesla určité změny,
které byly vyvolány
hlavně
novou
společenskou
situací. Židé nové reformační hnutí spojované s husity přivítali. Již předtím chodili naslouchat kněžím, kteří
církev kritizovali a pranýřovali i
světský
život. V Praze patřil k nejoblíbenějším
Konrád Waldhauser. Jejich pozornost přitáhlo hlavně to, že se reformátoři věnovali Starému zákonu,
především
starozákonních
knihám
bojovníků
Proroků
a jejich etice. Proto husity uvítali jako jakousi obdobu
a podporovali je jak
Dokonce jim vypomohli i v boji
obchodně
při opevňovacích
(dováželi
zbraně),
tak
finančně.
pracích proti Vyšehradu roku 1420.
Největší sympatie v Židech vzbuzovali táborité. Ale současny historik husitství František
Šmahel považuje názor o "tolerantním a šetrném postoji husitů k Židům" za zdání vyvolané pozdější
tradicí i dobovými zprávami z druhé ruky a
upozorňuje
na to, že situace byla
mnohem složitějŠí. 1 Přesto je jisté, že husitská revoluce načas uvolnila některá omezení týkající se Židů. Směli se usídlit na venkově" učit se některým řemeslům, dokonce byli 1 Tomáš
Pěkný, c. d., str, 36.
14
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
zbaveni zvláštního
označení.
Hlavní
příčinou těchto změn
byly ideové spory a války, které
odsunuly Židy mimo hlavní pozornost křesťanů. To ovšem neznamená, že by po tu dobu byli ušetřeni
husitů,
násilnostem, jak ze strany
tak jejich
protivníků.
Pronásledování ze strany
protihusitské bylo však soustavnější. Židé byli vypovídáni z měst, císař Zikmund Lucemburský (1419;1436 - 1437) je
chtěl
dokonce vyhnat z Prahy a rušil jejich dlužní úpisy.
Především ale byli obyvatelé ghett napadáni křižáky, kteří měli o důvod víc, proč Židy
masakrovat a nutit je ke křtu, a to jejich náklonnost k husitům. V letech 1431 - 1433 byly na basilejském koncilu potvrzeny všechny starší protižidovské zákony. Zanedlouho poté, v letech 1453 - 55, byli Židé ve Slezsku masově vražděni a nuceni k odchodu, aby jejich majetek mohl rodičům
křesťanům.
a dávány:na vychování ke
Jejich obce se
téměř
připadnout
obcím.
Děti
mladší sedmi let byly odebírány
To vše prožívali Izraelité v celém království.
vylidnily, zhoršilo se jejich právní postavení.
Přes
to všechno se jim
v době husitských bouří vedlo lépe, než jejich souvěrcům v ostatních zemích Evropy. Albrecht II. Habsburský (1437 - 1439), který se na
český trůn
dostal díky
sňatku
se
Zikmundovou dcerou, Židy v lásce neměl. I pro jejich sympatie s husitským reformačním hnutím. Jedním z jeho prvních
vladařských činů
bylo
vypovězení
židovských obyvatel
z Jihlavy v roce 1426. Jeho syn Ladislav Pohrobek(1453 - 1457) otcovu nelásku k Židům zdědil a pokračoval v jeho politice. Vyhnal Židy z Brna, Olomouce, Znojma, atd. a tím úplně změnil
podobu židovského osídlení českého království.
2.7 Rozklad královských
regálů za
vlády Vladislava II. Jagellonského
V 2. pol. 15. století se Židé v Čechách dostávali vlivem husitských bouří stále ve větší míře pod pravomoc panstva a měst. To se časů
pravomoci vzít ani za
krále
samozřejmě
Jiříka
vrchnosti hodilo a nenechala si nově nabyté
z Poděbrad (1458 - 1471) a už
Vladislava II. Jagellonského (1471 - 1516), kdy se rozpadat.
Města chtěla vytěžit
začala
vůbec
ne za vlády
králova moc nad regálem zcela
z pobytu židovských obyvatel co nejvíc, a tak vyžadovala
poplatky, které nebyli Židé povinni platit, a obcházela či rušila jejich výsady. Mimo jiné probíhal mezi panovníkem a feudály boj o úvěru. Stejný zápas
vlivu v oblasti židovského
probíhal i mezi králem a královskými městy, kde se Židé stávali
poddanými a dědičnými
I
uplatnění výlučného
městských
obcí. Ty si tak činily nárok na služby ghetta. Díky tomuto
Tomáš Pěkný, c. d., str. 44.
15
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
sváru se Židé dostali do nezáviděníhodné situace. Do jejich práv mohl zasahovat jak panovník, královští
úředníci,
tak i .šlechta a konšelé.
Nejsložitější
to
měli
tedy ve městech
královských. To se nakonec odrazilo i v Českých Budějovicích na počátku 16. století (viz. Kap. 3.4). Vladislav si toto oslabení královské moci uvědomoval a snažil se ji znovu upevnit.
Přinutil
zemský sněm, aby potvrdil výsady udělené Židům roku 1454 Ladislavem Pohrobkem, a roku 1499 znovu vyhlásil svou výhradní pravomoc nad židovským regálem Čech a Moravy. Také určil
jeho nejvyššího
úředního
správce. Ale ve svém znovudobývání židovských regál
uspěl
jen z části. V průběhu 90. let vydal Vladislav také a
křesťanskému
se
kromě
několik nařízení,
obchodu s penězi. Tím reagoval
toho, že
formálně
hlavně
v nichž určil pravidla židovskému
na usnesení zemských
povolovala existenci nežidovského
úvěru,
sněmů,
pokoušela
která
nepokrytě
zlikvidovat úvěr židovský. 1 Tato panovníkova nařízení ovšem značně popudila města, která opakovaně žádala, aby byli okamžitě všichni Židé vyhnáni. Ale tyto žádosti měly jen malou naději. Král totiž v Olomouci potvrdil výsady udělené Židům jeho předchůdci a požadoval,
aby se k němu sněm připojil.
Sněm,
kterého se z trucu města nezúčastnila, se ke královi přidal
a vydal usnesení, v němž žádá, aby" Židé zachováni byli v koruně České beze všech nátiskův a
vyhoštění
ze
země,
jakož jsou byli za starodávných
časův
zachováni beze všeho zmatku na
věčné a budoucí časy. ,,2 Židé měli platit ročně 500 kop grošů královské komoře a neměli být
nuceni k žádným jiným platbám. Na zemském
sněmu
se také deklarovala zásada, podle které
se za provinění jedince nesmí potrestat celá židovská obec. Ale tato zásada byla velmi
často
porušována, nebot' konšelé měli již odpradávna zvyk jakékoliv provinění z řad Židů paušalizovat. Panovník k rozhořčeným Proti
neměl
moc chránit židovské obyvatelstvo
městům přidaly
Izraelitům
tedy
nejostřeji
jednotlivě,
a pokud se
i stavy, nemohl již chránit židovskou obec ani jako celek.
vystupovala
města
a postupem
času
i cechy, které se obávaly
konkurence, protože se Židé přes všechny překážky postupem času dokázali vymanit z nejostřejší ekonomické izolace a obchodníků
začali důrazně
ohrožovat výsadní postavení nežidovských
a řemeslníků.
Docházelo tedy znovu k pogromům a právě za vlády Vladislava Jagellonského se často podařilo
městům
získat od krále souhlas s vyhnáním židovských obyvatel. K největší tragédii,
s tímto povolením související, došlo v Českých Budějovicích v roce 1505, které několik následujících století již bránu Židům neotevřely. Pěkný, c. d., str. 53. Tomáš Pěkný, c. d., str. 54 .
1 Tomáš
2
16
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
2.8 Josefínské reformy a jejich přínos Dříve,
než
přikročíme
k vlastnímu roku
1848, který byl tak významný pro
českobudějovické Židy, musíme se vrátit o několik desetiletí zpět, a to do doby Josefa II.
(1780 - 1790).
Právě
za jeho vlády vešly v platnost zákony, které
zásah do židovské politiky od dob
Přemysla
Otakara II. Tzv.
představovaly největší
Toleranční
patent, vydaný
13. října 1781, a Patent o zrušení nevolnictví v Čechách, na Moravě a Slezsku (1. listopad 1781)
tvořily
základ panovníkových reforem v oblasti židovského práva,
semitských obyvatel monarchie bezprostředně netýkaly.
Postupně
přestože
se
v dalších letech ale Josef II.
vydal řadu dalších nařízení, která nově upravovala postavení Židů, jejich práva a povinnosti a významně zasahovala do vnitřních záležitostí obce. Josefínské židovské zákonodárství se otevřelo 13. května 1781, kdy byla zrušena povinnost nosit zvláštní označení a dne 18. října 1781 povolil všem Židům v Čechách a na Moravě přihlásit
se na všechny typy vyšších škol
včetně
univerzit,
fakulty. Dále jim byla povolena veškerá živnost, mohli provozovat všechny druhy
řemesel,
kromě
samozřejmě
s výjimkou teologické
nájmu šenkoven,
desátků
mlýnů,
a
dosahovat v nich mistrovství a zakládat cechy.
Mimo jiné mohli poprvé po tolika staletích
svobodně obdělávat půdu,
ovšem s tou
podmínkou, že veškerá čeleď se bude skládat pouze ze souvěmíků. Židé tedy mohli zakládat směnárny,
provozovat obchod se
střižním,
kupeckým i smíšeným zbožím. Ale pokud
z židovských obyvatel nepracoval v některém z těchto povolených vypovězen
ze
země.
Co se týče
společenského
šenk, bydlet s křesťany v jednom
domě
zaměstnání,
života, mohli snad poprvé v
a
hlavně
byl
dějinách
pobývat v jim jinak
někdo
okamžitě
navštívit
nepřístupných
královských městech dva dny před trhem a dva dny po trhu. Po zavedení všeobecného soudního
řádu
roku 1781 a po
úpravě
soudnictví o
tři
roky
později byli Židé poprvé podrobeni stejné jurisdikci jako křesťané. I Židovské soudy poté
rozhodovaly pouze ve sporech rodinného práva, v otázkách náboženských a ceremoniálních. Po dalších 60 let byly židovské obce považovány jen za náboženské korporace a jejich hlavním úkolem bylo starat se o náboženský život. Bohužel, dalo se
očekávat,
pokrokové a zlomové, že po
že se zvedne vlna odporu, panovníkově
neboť
smrti se jejich váha
Josefovy reformy byly natolik opět
snížila,
nicméně
v jádru
byly zachovány. Roku 1797 pak posloužily jako model pro vznik tzv. Systemálního židovského patentu, který usnadnil
1 Tomáš
úřadům jednání
Pěkný, c. d., str. 109.
17
s židovskou komunitou v
českých
zemích
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
a stal se na nepřinesl.
příštích
padesát let základem jejího právního postavení,
přestože
nic nového
První oddíl pojednává o záležitostech náboženských, o daních ze synagog
a potvrzuje zákaz křtů dětí do 18 let bez souhlasu rodičů. Druhý oddíl se týká reformy školství, povoluje přístup Židům na gymnázia a univerzity a dále ustanovuje nutnost vzdělání pro výkon rabínského
úřadu
a povoluje používat pouze hebrejské knihy, které ovšem předtím
prošly cenzurou. Třetí oddíl se zabývá problematikou židovských jmen a nařizuje, aby Židé přijali německá poručník
jména. Podle patentu si musel do konce ledna 1788 každý židovský otec, německé
i svobodný muž zvolit pro sebe a svou rodinu
jméno (každý jednotlivec
pak. své vlastní jméno osobní) a museli ho užívat celý život beze seznam jmen, která byla povolena. Ale nijak velké
změny
změny.
nepřineslo.
to
Ke
Také
skutečně
přinášel
velkým
proměnám židovských jmen došlo po roce 1836, kdy bylo Židům umožněno používat
jakákoliv německá
německá
jména,
kromě
jmen
křesťanských
svatých. Po 2.
jména počešťovali, nebo s odchodem do Izraele
přeložili
světové
válce si mnozí
své jméno do hebrejštiny.
Čtvrtý oddíl určuje podmínky, za kterých se Židé smějí ženit, oddíl pátý jedná o pramenech
obživy. Ostatní
části
se
zaměřují
na podmínky ubytování židovských obyvatel, okolnosti
jejich stěhování, politické postavení obcí ajejich povinnosti vůči státu. Tyto reformy a
měly
hospodářský růst země.
za cíl
především přiblížit
Tíživé povinnosti
vztah státu a židovských obyvatel
toleranční daně,
od roku 1797 ve výši 216 000
zlatých v Čechách, přesto Josef II. židovské poddané nezbavil. Jeho nástupci se snažili reformy zbrzdit. František II. (1792 - 1835) pouze židovských rodin o pouhých 59 na 8600. němčiny,
tj.
vysvědčení
Nově
nepatrně
počet
povolených
museli židovští poddaní prokázat znalost
z německé školy. Izraelité se nadále
a usazovat se v místech, ze kterých byli
zvýšil
dříve vypovězeni,
nesměli svobodně stěhovat
slib volnosti mimo ghetta nebyl
odvolán, avšak volnost se praktikovala jen v malém měřítku. Částečné uvolnění segregace vzbuzovalo nevoli u křesťanských měšt'anů. Ještě roku 1846 požadovali, aby se všichni Židé vrátili do uzavřených ghett, jinak jim hrozili vyhnanstvím a vysokými pokutami.
2.9 Rok 1848 V českých zemích - rok změn Roku 1833 na žádost o udělení plného státního občanství všem tolerovaným Židům, kterou předneslo
být
54 významných židovských obyvatel,
osvícenějším úředníkům
dvůr
nereagoval.
Přitom
už v té
době začalo
jasné, že se vztah k židovskému obyvatelstvu musí
18
změnit,
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
protože Systemální patent byl stylizován na rozhraní absolutistické a osvícenecké vlády, jež byla stále ještě
ovlivněná
krutou minulostí středověku. Tato vznesená jednání o revizi narazila
na odpor dvorských úřadů a jednání probíhala již od počátku 40. let. Až v červenci roku 1841 vydal císař dekret, ve kterém přijal týkajících se
stěhování,
alespoň část reformačních
byl zrušen trest
vypovězení
ze
revizí. Došlo k uvolnění příkazů
země,
továrníci a velkoobchodníci
z pražského ghetta mohli bydlet v hlavních ulicích Prahy. Ale i přes úřadů
na vysoké zatížení židovského obyvatelstva,
zvláště
upozornění účetnických
chudých vrstev, nebyli Izraelité
zbaveni toleranční daně a v platnosti zůstalo mnoho dalších omezení. Revoluční události roku 1848 Židé uvítali. Sympatizovali s českými obrozeneckými
snahami. Dokonce zasedali na
kroměřížském
i
vídeňském
ústavodárném
sněmu,
v Praze
spolupracovali na březnové petici a řada Židů se účastnila březnové i říjnové revoluce (např.
MUDr; Adolf Fischhof, jeden z iniciátorů
březnových vídeňských bouří).
Bojovali
na ulicích, měli své mrtvé a raněné. Židovskou podporu vyhledávali studenti a část inteligence, ale proti stáli obchodníci, živnostníci i zrovnoprávnění
zemědělci, kteří
se obávali úplného
židovských obyvatel s křesťany, což by vedlo k mnohem
větší
která by postihla jejich obchody a živnosti. Proto vyvolávali protižidovské
konkurenci,
bouře. Největší
proběhla v Praze, kde již dlouhou dobu usilovali o segregaci Židů. Vydávali ostře
antisemitské letáky, které v roce 1848 zaplavily celé hotovost devíti tisíc
mužů,
město.
studentských legií a vojska, které
Drancování ghetta zabránila jen přišlo
díky Národnímu výboru,
na který se Židé obrátili s prosbou o ochranu. Přesto se stále nemohli cítit bezpečně. Už tehdy se
začaly
objevovat náznaky nacionalismu. Podstatné zhoršení
rodiny dokonce až k odchodu ze
země.
poměrů přinutilo některé
Po porážce revoluce museli mnozí emigrovat také
z politických důvodů. Celkově však roky 1848 - 49 znamenaly zásadní zrněnu právního postavení Židů, kteří
4. dubna 1849 získali svobodu pohybu a osídlení, což se odrazilo i na
zrněně
postoje
v Českých Budějovicích. O měsíc později jim byla udělena svoboda v právu rodinném, takže se mohli bez povolení ženit a vdávat a zrušena i toleranční získají
formálně
daň.
otevřel
se jim
přístup
do
veřejných úřadů.
Byla
Již bylo zřejmé, že je jen otázkou času, kdy židovští občané konečně
rovnoprávnost s křesťany. Vydáním tzv. prosincové ústavy roku 1867 bylo
Židům přiznáno státní občanství, politická a náboženská rovnost před zákonem. Mohli tedy
provozovat jakoukoliv živnost, dostali aktivní a pasivní volební právo. A dále mohli také poprvé v českých dějinách vlastnit a najímat půdu. Rok 1848 - 49 přináší obrovskou změnu v osídlení Čech židovským obyvatelstvem. Lidé odchází ze
stísněných
ghett a navrací se do
měst,
19
která jim do té doby byla uzavřena. Pravda,
Bakalářská
často
Židé v Českých Budějovicích
práce
nebylo
přivítání
zrovna
přátelské.
Dokonce
některá města
protesty. Nakonec však musela na tyto žádosti rezignovat.
proti tomu podávala
Během několika
úřední
let vzrostl
počet
židovských obcí téměř dvojnásobně. Židé se nastěhovali do Teplic, Karlových Varů, Ústí nad Labem, Olomouce, ... a Českých Budějovic. Pojďme se proto podívat blíže na osudy českobudějovických Židů, které budeme sledovat již od roku 1341.
20
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
3. HISTORIE ŽIDŮ V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH
3.1 Vznik Židovské obce v Českých Budějovicích První židovská komunita v Českých Budějovicích vzniká v 2. pol. 14. století. Jan Lucemburský udělil 18. dubna 1341 souhlas, aby se v Budějovicích usadily rodiny. Král jim zajistil stejná práva a ulehčil přesídlení
dnem jejich královské To
do
Budějovic,
příchodu).
Poté šel
město, hospodářsky
samozřejmě
městech,
a aby jim
poplatků
na 10 let
(počínaje
osvobodil je ode všech daní a výtěžek
zjejich daní na opravu
počet
souvěrce.
židovské
jako v jiných královských
městských
prosperující, jim poskytovalo dostatek
lákalo i ostatní
privilegium, které zvýšilo
obyčeje
dvě
příležitostí
Za Karla IV. bylo vydáno 18.
židovských rodin ze dvou na
tři.
hradeb. Toto k obživě.
července
1364
Mimo jiné znovu oprostil
nově příchozí Židy od daně, tentokrát pouze na 5 let. Kdy se však na základě těchto privilegií
Židé do města přistěhovali, nevíme. Ale již koncem 14. století máme řadu písemných zpráv o obyvatelích Židovské ulice.
3.2 Židovská ulice a její obyvatelé ve 14. a 15. století Vicus Judeorum (dnes ulice U Černé věže) začínala za Černou věží od Děkanské ulice až ke hradbám a podle Huyera zasahovala až do hradební uličky (viz. mapka s parcelami domů). Za hradbami poté býval hřbitov. Je pravděpodobné, že sloužil k poslednímu odpočinku všech jihočeských Izraelitů. Židovská ulice sice byla jediným místem, kde mohli Židé přebývat,
ale nestály v ní pouze židovské domy.
Právě
naopak.
Většina
budov
patřila křesťanům.
V případě českobudějovických Židů tedy nemůžeme mluvit o uzavřeném ghettu, protože de facto žádný oddělený prostor výhradně pro Židy neexistoval. V knize lozunků byli v roce 1396 jmenováni jako majitelé domů tři Židé a dále zde byla zapsána synagoga. l Ta byla oceněna
jednou
hřivnou,
nikde se ale neuvádí, kdo z tohoto objektu platil
daně. Můžeme
se
však domnívat, že zde bydlel někdo, kdo se o synagogu staral. Huyer došel k názoru, že to byl v roce 1380 Žid Israel Sundel. Poplatníci v této uličce byli v roce 1396 zapsáni podle domů 1 SOkA, Státní okresní archiv, Č. Budějovice, Jihočeský sborník historický, roč. LV, 1986, sign. D 520, Milena Urbánková, Židé a Židovská ulice v Českých Budějovicích koncem 14. a počátkem 15. století, str. 197.
21
Bakalářská
v tomto
Židé v Českých Budějovicích
práce
pořadí:
Zikmund (zedník, Sigismundus), sladovnice Dytlinová (Dietline),
Ondřej
(Andreas) Greiner, Žid Mates (Mathes Judeus), synagoga, Žid Merkel (Merkel Judeus), koženík Václav, Michael syn Mudrice, Pfifferling, Mates syn Kerlina, Židovka Kuna (Chuna - Judea), Čech (Bohemus). Podruhy v této ulici byli šenkýř Tomel u Michaela kožešníka a Gurge kramář. I Obraťme však svou pozornost na židovské obyvatele. Dům Žida Matese, oceněný jednou hřivnou, přešel roku 1400 do vlastnictví kramáře
Henslina. Synagoga
(čp.
219) byla
oceněna
také jednou
hřivnou.
Sousední
dům (čp.
220)
patřil Židu Merklovi (byl oceněn rovněž jednou hřivnou) a po celou dobu neměnil majitele.
Zato osud domu Pfifferlingova je plný vlastnických
změn.
Roku 1398
přešel
do vlastnictví
Blahuta a od roku 1407 se stal majitelem poloviny domu kožešník Václav, zvaný také Malý, který ve stejném roce prodal
svůj původní dům
Janovi ze
Soběslavi.
Druhou polovinu domu
poté koupil krejčí Štěpán a v roce 1416 se stal majitelem Žid Gaad (Gaad Judeus). Tím pádem došlo k tomu, že spoluvlastníky jednoho domu se stali lidé dosvědčuje určitou
toleranci
budějovických občanů
k židovské
různého
komunitě.
vyznání, což
Ta ovšem trvala
pouze do doby husitské, jelikož s příchodem 16. století došlo k obrovskému pogromu (o něm se zmiňuje dokonce i Tomáš Pěkný ve své knize Historie Židů v Čechách a na Moravě,
která je jinak
zaměřená
spíše na události v Praze a ostatní
města
jsou zastoupena
méně než okrajově). Další, tentokrát obyvatelka Židovské ulice, Židovka Kuna, žila ve svém domě
3
snad až do roku 1416, kdy se stal majitelem domu Largel. Tento
hřivnami
a byl to tedy jeden z nejdražších
domů
dům
v ulici. V roce 1396 se
byl
oceněn
uvádělo,
že
v Židovské ulici stojí dvanáct domů, v roce 1416 jich už bylo čtrnáct a patřily mezi lacinější až nejlacinější nemovitosti ve městě. Ale zápisky městských dávek nejsou jediným pramenem, který by vypovídalo židovských obyvatelích. Mnoho informací se dá
vyčíst
také z listin a
městských
knih.
Např.
v Knize
soudní je v roce 1377 jmenován první budějovický Žid Muslin (Musslinus Judeus, vlastnil dům čp. věřitel
218), o kterém nalezneme záznam
sedláka Martina, který mu dlužil
85 kop pražských
grošů
čtyři
ještě
v roce 1379 a 1380, kdy vystupuje jako
kopy. V roce 1383,4. srpna mu bylo za půjčku
zastaveno všechno zboží zlatokorunského kláštera. Dále byla v roce
1380 v již zmíněné Knize soudní jmenována Židovka Muslinová. V roce 1378 byl také vystaven dlužní úpis mezi dlužníky Jaroslavem Kropnou, Janem z Myšletína a Janem řečeným Žižka z Trocnova a Židovkami jménem Stane a Johue. V Židovské ulici nalezneme
totiž také dům č. 20/234, který je nazván "Žižkův dům". Pokud by se označení týkalo slavného českého vojevůdce, jedná se tedy o dům výše zmíněných Židovek Stane a Johue, 1 Milena
Urbánková, c. d., str. 108.
22
Židé v Českých Budějovicích
Bakalářská práce
jelikož to je jediný dům v Českých Budějovicích, do kterého Jan Žižka prokazatelně vstoupil. Významnou Židovkou je bezesporu Bendith Punzová, vdova po Židu Israeli Sundelovi, která vlastnila synagogu a dům mezi nemovitostmi řezníka Vly. Dalšími souvěrci, kteří Židovskou ulici obývali, byli Žid Leb a Jakub. "Informátorem" o činnosti židovských obyvatel je také kniha sporného a nesporného soudnictví z let 1396 - 1525, kde najdeme žalobu Židovky chtěl půjčit
Kuny na Mikuláše, který
od Kuny peníze na zástavu, kterou odmítla. On pak šel
za ní do pokoje, položil jí nůž na hrdlo, peníze jí vzal a utekl. Jak je vidno, život Izraelitů tedy rozhodně
nebyl bez
nebezpečí,
které
přinášely právě peněžní
a nesporného soudnictví je totiž Kuna uvedena
ještě
transakce. V Knize sporného
v roce 1399, 1402 a 1407
při
maj etkoprávních záležitostech. Ale s těmito údaji, které nalezneme v městských listinách a knihách, vyvstává jeden problém, na který
správně
upozornila paní Milena Urbánková. Kde tak vysoký
počet
zmiňovaných Židů bydlel, když v knize lozunků jsou uvedeny jen tři židovské domy se
synagogou, to
řádriě zdaněny
vysvětluje následovně.
pobytu
město
získávalo rodově
smyslu a více upřednostňovala
a placeny? Bydleli snad i v jiných částech města? Paní Urbánková Jednak tím, že
město
mimořádné příjmy, spřízněných
krylo
nadpočetné
židovské rodiny, zjejichž
nebo byl pojem rodina chápán v širším slova domě.
rodin bydlelo v jednom
Já sama bych
druhou domněnku.
Židům nebylo povoleno provozovat řemesla, proto museli všechny nástroje nakupovat od křesťanských mistrů.
Jedinými výjimkami z tohoto pravidla byli oční lékař Izák a košer řezník
Hirsch, jehož řemeslo nemohl zastoupit nikdo z křesťanů. Židé přiznávali ke zdanění pouze
domy,
měli
potvrzovalo
však peníze, které hyp~tézu
půjčovali
J. Mezníka, že
a
přesto nepřiznávali
zdanění částek, označených
movitý majetek. To by
jako "mobilita", znamenalo
zdanění obchodní činnosti a nikoliv movitý majetek, lichva se za obchod nepovažovala. l
Jak bylo obvyklé, obživu si Židé zajišťovali peněžnictvím, přičemž měli právo požadovat velmi vysoký úrok, aby mohli poté odvádět nemalé daně královské komoře. O půjčky je žádali
měšťané
a obyvatelé
dávali do zástavy cennosti.
města,
ale i patricijové a
příslušníci
Kromě
toho také obchodovali s propadlými zástavami a
nižší šlechty z okolí,
kteří
věcmi,
které lacino kupovali a draze prodávali. Neomezovali se jen na České Budějovice, často za obchodem cestovali. Proto jejich styky se souvěrci v Jižních Čechách, ale i v Praze, která jednala jménem všech Židů, byly čilé a přátelské. Tyto finanční aktivity, ke kterým byla de facto židovská komunita donucena zákazem řemesel a jiných živností, byly a končívaly ztrátami nebo propadnutím půjčky.
23
často
riskantní
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
Předhusitské období, pokud pomineme přepadení Židovky Kuny, bylo obdobím vcelku
poklidným a židovská komunita se nepotýkala se zvláštními
případy
náboženské
nesnášenlivosti, které by vyústily v násilný konflikt mezi křesťany a Židy. Již samotný fakt, že v Budějovicích nevzniklo samostatné ghetto na okraji
města,
nýbrž ulice
přímo
v blízkosti
centra společná jak pro křesťany tak Židy, svědčí o tolerantnosti budějovických měšťanů. Nutno dodat, že se nejednalo o
případ ojedinělý,
protože i v jiných
městech
byla situace ve
14. a poč. 15. století obdobná. Vztahy se zhoršily nejen s příchodem husitských bouří a válek, ale také s požárem, vyvolaným v 80. letech 15. století, který zavinil sluha ze synagogy. V roce 1494 byli poté Židé obviněni z toho, že si na Velký pátek dělali posměch z utrpení Ježíše Krista, a také sílilo
podezření,
že obchodují s kradenými
situace vyústila v roce 1505, kdy došlo k pogromu,
soudům
věcmi.
Tato zhoršující se
a popravám, i když
obvinění,
kterému Židé čelili, bylo nepravdivé. Izraelité, kteří tuto vlnu násilí a pomstychtivosti přežili, byli nuceni z města uprchnout.
Proč
ajak se celá tato nemilá situace přihodila?
Odpovědí jsou
pro nás události přelomu 15. a 16. století, chmurné předzvěsti konce židovské obce v Českých Budějovicích.
3.3 Události konce 15. století Židovská obec postupně rostla a bohatla, takže měla ke konci 15. století odhadem asi 100 členů.
jehož
Zájmy ve styku s městskou správou hájil zástupce volený ze starší obce křesťanským protějškem
Uher, po něm Weljl,
zeť
byl pak zvláštní židovský
rychtář.
čili
mistra,
Prvním mistrem byl Izák
zvoníka a synagogálního sluhy Hirsche.
Pokud bychom hledali jména Židů, kteří v Budějovicích trvale sídlili v letech 1482 - 1506, potřebné
informace
vyčteme
synagogou, bydlel Markl a po
z knihy
městských
něm jako
dávek. V
domě čp.
220, který sousedil se
spolumajitelé Jakub, syn mistra Izáka, a
Jakubův
syn
Mojžíš Muschl. Ob jeden dům dále (čp. 222) bydlel Žid Mojžíš. Majitelem domku čp. 223 byl Salomona mladší dcera Welflova, po něm převzal domek Welflův bratr Čelal. U hradeb sídlil v domě
čp.
224 Salomon, mladší
Davida Siesla zvaného Velký Svinské ulice
(čp.
197)
patřící
(čp.
Welflinův
syn. V
196) a k němu
uličce
přiléhal
!zradi Uhrovi. Na rohu
proti hradební zdi stál domek
velký rohový
Kněžské
dům
ulice proti
s průčelím do
hradbě
stál
dům
čp. 281, který po roce 1482 koupil od Janka Feutrata Žid Lev s manželkou Chanou.
1 Milena Urbánková,
c. d., str. 200.
24
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
Ob dva domy vedle byl oční lékař Izák (čp. 229), jehož dům poté přešel do vlastnictví Azriela a Rišky Smulových a po nich do rukou Izáka Welfla a Wachtla. Sousední
dům čp.
230
patřil
Židu Josefovi a později jej získal již zmíněný Izrael Uher. Jeho nástupci byla dcera Drazl s manželem Izákem. V malém domku u Mojžíš s manželkou Khel a po straně
na východní koupil druhý
něm
židovské ulice u
dům čp.
234
Jakubův
městské
zdi
Mojžíš, syn
městské
zdi
(čp.
232) bydlel do roku 1492 rabín
Jakubův
v čp. 231. První dva domy
měly křesťanské
syn David. Sousední
dům čp.
majitele, ale po roce 1482 235 vlastnil
Mojžíšův zeť
Samuel, po něm Mariana, manželka Welfla, a posléze jejich syn Benjamin se snachou Sárou. dům
Poslední židovský
na této
straně (čp.
236) získal koupí od ševce
Jiřího
David, syn
Jakubův, který se do města přistěhoval až po roce 1487. Byl označován jako David Černý,
aby se odlišil od jmenovce Davida Velkého, který byl původem z Volyně. I Oba byli zdatní finančníci. Zvlášť
bohatý byl ale Mojžíš, který mohl půjčovat i velké sumy peněz.
České Budějovice byli koncem 15. století opravdu prosperujícím městem s čilým řemeslným
a obchodním ruchem a poskytovaly dostatek
příležitostí
i pro židovskou
komunitu. Není proto divu, že se staly cílovou stanicí také jakéhosi Samuela, Mojžíšova zetě (ale nevíme zda Mojžíše boháče, nebo Mojžíše rabína), který tak chtěl
učinit
v roce 1485. Ale
narazil na silný odpor stávajících židovských obyvatel Českých Budějovic, zvláště pak souvěrce
Welfla. To ho ovšem nijak neodradilo a obrátil se na nejvyššího pražského
purkrabího Jana Jence z Janovic. Purkrabí měl na starosti všechny záležitosti v zemi, které se týkaly Židů, a u městské rady promluvil 23. února 1485 v jeho prospěch. To židovkou obec popudilo a jejich postoj k přijetí nového Samuel z Hrádku a
Valečova
člena
se nijak
nezměnil.
podkomoří
se do sporu vložil a za svého pobytu v září roku 1485
židovského
rychtáře
přimlouval
za žadatele Samuela, ale z výhradou, že se nebude
Pavla a
Královský
Jiříka
Jamnického, aby to vše urovnali. Poté se 4. rozkmotřovat
pověřil
října
znovu
s budoucími
sousedy, jinak ho budou moci Českobudějovičtí odmítnout. Nakonec se tedy vše vyřešilo a nový občan Samuel se v Českých Budějovicích usadil. Koupil dům po měšťanovi Štěpánovi (čp.
235), ale v židovské komunitě se nijak neprosadil. Bud' zemřel, nebo z města odešel.
Vzájemné vztahy mezi
křesťanskými
a židovskými obyvateli
města
ale
postupně
upadaly.
Nevraživost pramenila z reakce na nerovnoprávnost a ubližování, jež si Židé až bolestně uvědomovali,
ale
zároveň
prýštila z církevní propagandy, která velmi
silně ovlivňovala
značnou část obyvatel Českých Budějovic. Přívrženci církevní propagandy poté byli schopni
obvinit Židy ze všech zločinů spáchaných ve městě. To samozřejmě nemohlo přinést nic I SOkA, Státní okresní archiv, České Budějovice, Reinhold Huyer, sign. R 59, Zur Geschichte der ersten Judengemeinde in Budweis, 1911.
25
Židé v Českých Budějovicích
Bakalářská práce
dobrého. V případě
nebezpečí
Izraelité hledali ochranu a pomoc u
podkomořího
nebo
přímo
u krále. Jak jsme si již vyložili v úvodních kapitolách, týkajících se historických okolností v širším
měřítku
židovské politiky, královská komora
měla
příliš časté
zájem na tom, aby
pronásledování židovských obyvatel neomezilo jejich schopnost odvádět poplatky a daně přímo do královské pokladny. Proto se podkomoří a panovník Židů ujímali, ale zase ne moc důrazně,
aby to nevyvolalo vlnu nevolí ze strany
měšťanů.
Z toho vyplývá, že královy
intervence byly krátkodobé a Budějovičtí je nebrali příliš na vědomí. Další zhoršení situace přišlo v 80. letech 15. století, kdy vznikl v Židovské ulici ohromující požár, který
zničil většinu domů,
a jak jsme se v předešlé kapitole zmínili,
zavinil synagogální pomocník.
Nařčena
založení požáru. Všem hrozilo
nebezpečí
neúmyslně
ho
byla ale celá židovská obec, a to z úmyslného nemluvě.
fyzického násilí, o slovních útocích
napomenutí krále Vladislava II. k násilnostem nedošlo, ale skupina
měšťanů
Po
vznesla proti
Židům žalobu za vinu na požáru. Městský soud však kolektivní zavinění nepotvrdil a došel l
k závěru, že jediný, koho z požáru vinit
může,
je sluha v synagoze a jeho nerozumné
zacházení s ohněm. K mnohem
nebezpečnějšímu osočení
židovských obyvatel došlo o Velikonocích roku
1494. Tehdy se po městě rozšířila zpráva, že si Židé tropí posměch z Kristova utrpení. Toto obvinění přerostlo
v protižidovskou
doneslo i královi. Purkmistr a
bouři
městská
provázenou násilnými akcemi. Vše se
rada se
chtěli nějak
samozřejmě
ospravedlnit, ale panovník byl
informován i z druhé strany. Nakonec došel k názoru, že vznesená
obvinění
jsou lichá
a k represáliím proti Židům nebylo důvodu. Také zdůraznil, že "takových búřek a všetečných předsevzetí" nebude napříště trpět. 2 O rok později byli Židé obviňováni z otravování studní,
jelikož ve městě propukla epidemie. Konec 15. století tedy nebyl k Židům zrovna přívětivý. To vše jistě souviselo i se situací v celých Čechách a benevolentní politikou Vladislava II. Jagellonského. Přesto ještě krize židovské komunity nedosáhla svého vrcholu.
1 SOkA, Státní okresní archiv, České Budějovice, Jihočeský sborník historický, roč. XLIV, 1975, sign. D 520, Karel Pletzer, Z temných dob, str. 37. 2 Karel Pletzer, c. d., str. 37.
26
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
3.4 Krádež zlatokorunského relikviáře a šíření protižidovských nálad
z počátku 16. stoletIpochází další obvinění, které bylo vzneseno proti Židům. V roce 1502 totiž došlo k odcizení
stříbrného
a pozlaceného
relikviáře
v podobě busty sv. Markéty
z cisterciáckého kláštera ve Zlaté Koruně. Na jaře, 6. dubna 1503, byli v Českém Krumlově za tuto krádež upáleni
tři zloději, kteří
z několika
výslechu uvedli, že to vše
kostelů. Při
se
přiznali ještě
k loupeži
směnili
kalichů
za peníze u
a mešních rouch
českobudějovických
Židů. Petr z Rožmberka okamžitě požádalo uvěznění budějovického Žida lzraela Uhra. Celý
tento
případ
vyvolal ve
k náboženským
městě
obřadům,
překupování věcí
nepokoj a rozruch, protože
Městská
bylo považováno za svatokrádež.
sloužících
rada podala žádost
ke královskému dvoru do Budína, aby odvetou za tento čin mohla vypovědět všechny Židy z města. Vladislav II. však s ohledem na usnesení z roku 1501, ve kterém se zemský dohodl na tom, že židovští obyvatelé nesmí být trestáni jako celek, nýbrž pouze odsouzení
zvlášť určeným
soudem. Proto
město
muselo
čekat
na královského
sněm
individuálně
podkomořího
Albrechta z Leskovice, který měl obžalovaného soudit. Ten přijel do Českých Budějovic několikadenního
v srpnu, ale za svého
pobytu rozsudek nevynesl. S tím byl pán z Rožmberka
velice nespokojen a vznesl stížnost až ke králi. Obvinil z průtahů jak
podkomořího,
tak
českobudějovické konšely a vyslovil pochybnost, zda záležitost patří před komorní soud.!
Král nemohl výtku mocného feudála nijak pominout, a proto
nařídil
Albrechtovi, aby bylo
Petrovi stanoveno další jednání v Českých Budějovicích. Podkomoří nebo hofrychtář Zikmund z Chmelic případ
měli
za pomoci
konšelů
a purkmistra
Izraela Uhra k závěru. Hned v listopadu Albrecht do
komo~í
soud osadit a dovést
Budějovic skutečně
dorazil, ale
ani při druhém soudním jednání nemohl být Uher uznán vinným. Vše nakonec vyústilo v osočení královského podkomořího z nadržování Židům. To si vymysleli vychytralí měšťané, kteří v tomto případě viděli příležitost, jak se Židů konečně zbavit, a vyvolali protižidovskou nejvyšší purkrabí
Jindřich
bouři.
se ale
i snaha získat vlivné
pravděpodobně přijel
i nový
z Hradce, aby se pokusil situaci uklidnit. Ke králi však přišla další
stížnost - Albrechta z Leskovice a Vzbouření měšťané
V souvislosti s nimi
chtěli
přímluvce
městské
rady, která se proti
zbavit jakékoliv
buřičům
postavila také.
odpovědnosti, přičemž důležitou
u královského dvora. Zjejich
podnětu
roli hrála
král Vladislav II.
1 sborník Naše dny se naplnily, sestavil Jan Podlešák, České Budějovice 2002, Karel Pletzer, Hospodářské aktivity českobudějovických Židů na přelomu 15. a 16. století, str. 14.
27
Bakalářská
nařídil
Židé v Českých Budějovicích
práce
26. prosInce purkmistrovi a
konšelům,
oněm měšťanům
aby
svědectví, která potřebují, protože se chtějí ospravedlnit z obvinění.
Následující osud nebohého !zraela Uhra není znám. Je dosti mučení
do rukou Petra z Rožmberka, což znamenalo nelítostné vina nemohla být nijak dokázána.
Upřímně řečeno,
Petr po
neodmítali vydat
1
pravděpodobné,
a smrt upálením,
důkazech
že byl vydán přestože
mu
asi ani nepátrala rovnou
vydal !zraela katovi. V prosinci roku 1505 sice několik Židů z rakouského Pleisingu v Horních Rakousích zetěm
vypovědělo
Izákem zlatokuranský
z popudu
relikviář
českobudějovického
rabína, že Uher se svým
opravdu koupili a prodali jej do Prahy, ale šlo
o vynucené přiznání mučícími nástroji. Organizátoři
listopadových bouří nejsou nikde
zmíněni,
ale s velkou pravděpodobností šlo
nejen o náboženské fanatiky, ale i měšťany, kteří byli u Židů zadluženi a stejně jako v mnoha jiných případech tak obvyklým způsobem řešili
finanční
problémy.
Shodou okolností se k nespokojenostem s průtahy soudu
připojily
obviněná
zprávy, tentokrát ze Strakonicka. Jakási tamní poddaná
další znepokojivé
z vraždy svého
dítěte
vypověděla, že tak učinila z popudu dvou Židů a jedné Židovky. Mluví tedy o rituální vraždě.
Tehdejší pán Strakonic, velkopřevor řádu johanitů Jan ze Švamberka, dal všechny podezřelé upálit. To bylo ale v přímém rozporu s tehdejšími výnosy, které
přikazovali
projednávat
prohřešky Židů proti zákonu na zvláštním soudním jednání.
Všechny tyto události
samozřejmě přilévaly
jen olej do
ohně roztrpčených budějovických
měšťanů a podněcovaly protižidovské myšlenky. Začalo přibývat výzev, "aby na Židy nějaký
počátek učinili a statky jim brali a je mordovali".2 Král na zkazky o těchto výzvách
k pogromu reagoval jako vždy obojetným naléhavě městskou
radu, aby
způsobem.
Listem z 13. ledna 1504 napomenul
neumožňovala činit příkoří
poddaným a ponechala je ve
městě,
ale na straně druhé se zavázal, že po návratu domů do Čech se bude zasazovat o právo každého, kdo bude mít vůči Židům oprávněnou stížnost. Obával se totiž, že by protižidovské nálady mohly přerůst v domácí válku. Královský list ale přišel do Českých Budějovic pozdě, neboť ještě
rok
předtím několik
židovských rodin ze strachu
oprchlo a uchýlilo se pod ochranu
podkomořího.
s dalším listem ze 14. února téhož roku, kde
před
fyzickým násilím z města
Vladislav II. Jagellonský sice
víceméně
přispěchal
potvrzoval předešlý výnos, ale nebylo
to příliš účinné. Českobudějovičtí se sice nebránili návratu židovských uprchlíků z města, ale už tehdy byli rozhodnuti, že Židy z města při nejbližší vhodné příležitosti vypudí.
1 Karel 2 Karel
Pletzer, Z temných dob, str. 38. Pletzer, Z temných dob, str. 38.
28
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
3.5 Pogrom - zánik židovské obce Dne 28.
června
1505 obdržela
městská
důvěrný
rada
list od hejtmana dolnorakouského
hrabství Hardeggu Jana Sokolíka z Dubé o doznání pastýře Štefla ze vsi Pleisingu, jež vznesl těžké obvinění
proti
českobudějovickým Izraelitům.
Tvrdil, že se o posvícení setkal
v městečku Retzu s jakýmsi Židem Michalem, kterému na žádost českobudějovického rabína Mojžíše prodal jeho společně
prostřednictvím křesťanského
podle rituálního
způsobu
šestiletého chlapce, kterého pak v lese
zavraždili a jeho krev zachytiti do láhve. Za
spoluúčast
dostal zaplaceno 12 zlatých rýnských, přestože mu Židé slíbili 32 rýnských. Dokonce po něm výpovědi
podle jeho
žádali, aby do konce týdne
a poté mu doplatí zbytek slibované
částky.
přivedl
Také
do rabínova domu ještě jedno
pastýřova
žena uvedla, že o všem
dítě,
věděla
a sama prý pomáhala opatřit druhého chlap·ce. Ale o tom, že jej Štefl do Českých Budějovic opravdu dovedl, není ani zmínka. Tento list mučením
vynucené
přiznání
okamžitě
využila
brala jako nezpochybnitelné a jako
městská
rada.
skutečný důkaz
Pastýřovo
k obžalobě
domácích Židů. Byla to výborná záminka pro to, aby je z města mohli vyhnat, jako to před rokem
učinili
postupovat, a
konšelé v Plzni. Zprávu zároveň
sdělili
okolním
šlechticům,
vyslali jednoho ze spoluradních
přímo
které žádali o radu, jak dál vyšetřil
do Hardeggu, aby
podrobnosti. Radní ale pastýře ani jeho ženu nezastihl, protože byli oba již popraveni. mu tedy písemné svědectví pěti Ještě před vyšetřování
návratem
šlechticů
Stačilo
z hradeckého panství a čtyř konšelů městečka Retzu.
"vyšetřovatele"
z Rakouska
domů
se konšelé rozhodli zahájit
sami. Snažili se veškerá jednání udržet v tajnosti, ale i tak se informace dostaly až
do Židovské ulice, kterou její obyvatelé urychleně opouštěli. Tušili, co by je všechny čekalo, a tak z města uprchli. Zřejmě to považovali za dočasné řešení, jelikož si u měšťana Šebestiána uložili plný soudek peněz a syna.
Později
důvodem
šperků. Zeť
Izraela Uhra Izák dokonce ve
si pod vlivem událostí návrat rozmyslel .a
jejich útěku z města byl strach před
spatřovali důkaz
o jejich spoluvině.
Svěřený
zůstal
neodůvodněnou
městě
v Praze.
zanechal svého
Přestože
hlavním
pomstou, konšelé v tomto
činu
soudek židovského jmění proto zabavili a uložili
na radnici. Městští
radní vznesli obžalobu proti všem židovským
obyvatelům města
a
urychleně
vyslali zvláštního posla do Prahy k nejvyššímu purkrabímu Jindřichovi z Hradce. Požadovali, aby intervenoval u krále a pomohl získat jeho souhlas s vypovězením
Izraelitů
z města.
To samé nárokovali u nejvyššího hofmistra Viléma z Pernštejna, Petra z Rožmberka a Jana ze
29
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
Švamberka. Svoje úsilí vysvětlovali jako snahu ochránit Židy před ostatními obyvateli města, které tato zpráva velice pobouřila. Budíně
Dne 4. listopadu 1505 byli do Uher ke královskému dvoru v Při
Martin a konšel Osvald Reichensteiner.
vysláni
městský písař
slyšení se Vladislav II. Jagellonský nechal
strhnout jejich sugestivním vypravováním a bez ohledu na fakta, která se ani nesnažil
řádně
prověřit, udělil 20. listopadu Českobudějovickým svolení, aby "všecky Židy, kteříž jsú kolivěk
toho zlého
účinku
účastni
a skutku
byli a vinni, do vazby vezmúce, kázali bez meškánie a beze
všie milosti ohněm podle práva trestati a odpraviti".l Současně s tímto rozsudkem vyzval
zvláštním listem české stavy, aby všichni provinilí Židé z Českých Budějovic, kterým se podařilo Zároveň
utéci, byli na požádání vydáni kancléř
dostal nejvyšší
zástupcům města
přímo
nebo
příkaz,
Albrecht z Kolovrat
odsouzeni k upálení.
aby jménem krále vydal
budějovickým měšťanům majestát opravňující k vypovězení všech Židů z města.
Českobudějovičtí okamžitě přistoupili k potrestání "provinilých" Židů a dali zajmout
všechny
dospělé
k přiznání
řady
kteří
muže,
trestných
se mezitím odvážili vrátit do
činů, přičemž některé
města. Mučením
je donutili
z nich byly velmi staré nebo zcela
vykonstruované. Vyslýchaní Jakub Taka, Veliký David, Čelal, jeho syn Markvart, Izák, Siesl, Hirsch zvoník se svým
odcizený
relikviář
zetěm
Welflem a
řezník
Hirsch
ze Zlaté Koruny koupil v Mojžíšově
V dalším osudu uloupeného
relikviáře
se ale
výpovědi
shodně
světnici
uvedli, že
před třemi
roky
zeť
Izák.
Izrael Uher a jeho
rozcházejí. Jakub
vypověděl,
že byla
prodána do Prahy, David ji viděl u Izaiáše ve Vodňanech. Také Siesl a Welf1 si prý koupili tři kalichy a byli ve spojení se zlatníkem Wolfgangem. Kupovalo se však i jiné kradené zboží a písecký Žid Daniel je odvezl pryč z města k dalšímu prodeji. Následující
přiznání
se týkala padělání dlužních listin a
znehodnocování zlatých mincí
ořezáváním
úpisů,
falšování
účetních dokladů,
a falšování Mojžíšových register. Ale nejen to.
Především David Veliký vypovídalo činech, které měly zvlášť přitěžující charakter. Přiznal,
že prý navedl strakonickou Židovku Markvartovou a její dva syny, aby podle žádosti Žida Markla z Plzně koupili
křesťanské dítě.
Dále
hovořil
o tom, že Izák, Siesl, Mošl a David
Černý o Velkém pátku zesměšňovali bičování Ježíše Krista tím, že mrskali polonahého souvěrce.
O pravdivosti
vypovězeny
těchto výpovědí můžeme
neboť
byli
pod nátlakem fyzického a psychického týrání a David Velký si jimi
pravděpodobně chtěl zachránit Přes
s úspěchem pochybovat,
holý život.
veškerá tato doznání se žádný z nich
původně obviněni,
nepřiznal
tedy z rituální vraždy šestiletého
30
ke spáchání
křesťanského
činu,
ze kterého byli
chlapce. Podle
výpovědí
Bakalářská
prý
Židé v Českých Budějovicích
práce
většina
z nich o
vraždě věděla,
ale nikdo v souvislosti s tím neuvedl jméno Michala, ani
se nezmínili o rabínovi. Naopak, všichni
sváděli
vinu na nepřítomného starého Welfla, který
se prý na koupi dítěte podílel. Tak svědčil Jakub Taka, že to
"skutečně ví,
že to jest starý Weljl
kúpil a hned dal deset zlatých a slíbil mu také ostatek dáti"? Údajně slyšel od Welf10va bratra Čelala, že Welf1 koupil dětskou krev. Totéž prý slyšel od Welf10vých synů Grane a Libela
také
zvoníkův zeť,
shodou okolností
rovněž
jménem Welf1. Zvoník Hirsch
vypověděl,
že se
Židé sešli u starého Welf1a vedle zdi a tu "trželi o krev a dítě". Další výpověď Velkého Davida a Čeiala se již točila okolo následujícího putování krve křesťanského dítěte, jež měla být podle žalobců použita k pečení macesů. Městský
soud
uspořádal
12. ledna 1505
závěrečný
výslech
obviněných
a v tu dobu již
odsouzených Židů, jejichž rozsudek pro sedm z nich zněl trest smrti upálením. Kvůli zdánlivé objektivitě byli přizváni jako svědci strakonický velkopřevor Jan ze Švamberka a zástupci
z okolních
měst
v tvář smrti
a
vypovědět čistou
pravdivost svých z
příslušníků
výpovědí,
drobné šlechty. Odsouzení
pravdu, aby tak nezatížili své jejichž obsah byl
obšírněji
19. prosince 1505, o které z opatrnosti požádala
z Březnice,
Oldřicha
měli
Roubíka z Havlatec na
Habří
na purkmistrovu výzvu
svědomí.
Všichni prý potvrdili
zachycen v písemném
městská
a jeho
tváří
rada vladyku příbuzného
Jiřího
svědectví
Majnuše
Ctibora Roubíka
z Havlatec na Dubném. Ještě téhož dne b"yli odsouzení odvedeni na nový židovský hřbitov před Rožmberskou
branou a upáleni. Na hranici
zemřeli
Jakub Puczka, Velký David, Siesl, Jakub Wachtl, zvoník
Hirsch, Čelal a jeho synovec Markvard. Smrti vyšli vstříc zpěvem a jen někteří z nich spílali soudcům. Ostatní Židé zůstali uvězněni a čekali na svůj osud. Ještě před koncem roku bylo třináct
z nich, mezi nimi byly i ženy, odsouzeno k smrti utopením. Tato druhá poprava byla
vykonána v noci z 29. na 30. prosince roku 1505. Brzy na to byli všichni přeživší dospělí Židé přinuceni
opustit svá obydlí i majetek a byli vyhnáni z města. Nejvíce se jich poté uchýlilo do
Prahy, někteří odešli z Čech do Krakova. Mezi vyhnanci převládaly ženy a děti. Třiadvacet větších chlapců a dívek bylo odebráno matkám a násilně pokřtěno. 3
Nenávist proti židovským obyvatelům doznívala v Českých Budějovicích ještě dlouho po prosincových událostech. Majetek popravených a vyhnaných Židů samozřejmě propadl královské
komoře
a panovník jej daroval svému
známa, ale lze ji odhadnout na
několik
tisíc kop
1 Karel
městu.
Výše zkonfiskovaného majetku není
grošů,
pomineme-li propadlé dlužní úpisy,
Pletzer, Z temných dob, str. 40. Pletzer, Z temných dob, str. 40. 3 Karel Pletzer, Hospodářské aktivity českobudějovických Židů na přelomu 15. a 16. století, str. 17. 2 Karel
31
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
které jistě měly nemalou hodnotu. Židovské domy postupně prodávala obec zájemcům z řad měšťanů.
Jen v jednom případě
zůstal dům původnímu
syna Izáka Welfla, nazývaného Jan Baptisatus a
majiteli, a to ve vlastnictví pokřtěného
později
Jan Hunger. Synagoga byla
přeměněna v kapli sv. Markéty (viz. Kap. 5.1). Také jméno Židovské ulice bylo nahrazeno hřbitov před
názvem Svatomarkétská ulice. Zrušen byl i
Rožmberskou branou, který od té
doby sloužil k pochovávání sebevrahů. Po několika letech se situace židovských obyvatel v Čechách zlepšila a příbuzní bývalých Izraelitů z Českých Budějovic se odhodlali k podání žádosti na náhradu zabaveného majetku.
Spory zahájil již roku 1507 v Praze usedlý Žid Kussiel, který sám prožil českobudějovický věznění,
pogrom a
ze kterého byl
propuštěn
díky zákroku nejvyššího
kancléře
Albrechta
z Kolovrat. Kussiel si cenil zabavený majetek, který jeho žena uschovala v sudu u Šebestiána, na 400 kop
grošů.
Bylo mu nabídnuto
odškodnění
v hodnotě
tří čtvrtin,
to ale Kussiel
nechtěl
přijmout. Jeho příkladu následovali i ostatní Židé, kteří rovněž vznesli své požadavky. Českobudějovičtí platit nechtěli a hledali znovu pomoc u krále. Vladislav II. dne 22. května
1508 přikázal všem stavům, aby žádné obtěžování ze strany Židů netrpěli, protože majetek jejich příbuzných v Českých Budějovicích propadl královské komoře a on jej rozdělil podle své
vůle.
Tento vlastní zákrok panovníka nebyl
naklonili nejvyššího
kancléře.
spokojil pouze s náhradou 280
příliš úspěšný,
jelikož si židovští obyvatelé
Purkrabský soud dal Kussielovi zapravdu a ten se po grošů,
které mu
českobudějovičtí
dohodě
radní vyplatili v roce 1510.
Další spor vedlo město s bývalým rodákem Židem Mojžíšem, ve kterém se rozhodlo ve prospěch města, narozdíl od jednání se Židem Davidem z Písku. Městská rada poté musela vyplatit odškodnění ještě dalším pozůstalým. Před
letnicemi v roce 1538 projevili
výročního
trhu. Radní o jejich
připuštění
někteří
židovští obchodníci zájem
jednali na zasedání 19.
června
zúčastnit
a kupodivu
se
přístup
schválili. Ale Židé mohli do města vstoupit pouze o svobodných výročních trzích a nemohli se zdržovat dlouhou dobu. To je
ostatně
ani nenapadlo,
neboť měli
stále v živé
paměti
kruté
pronásledování jejich souvěrců z roku 1505. Izraelité tak z Českých Budějovic zmizeli na dlouhá staletí. Pokud se v roce 1621, kdy nakrátko
někdo
pokusil do
působil
města
v Budějovicích
vstoupit, byl exortován. Tak se stalo již bankéř
Jakob Bassevi. Dokonce
v roce 1848 byl Žid J. Blunk, podomní obchodník, vyveden z města. l
32
ještě
Židé v Českých Budějovicích
Bakalářská práce
3.6 Změna situace v 19. a 20.století V letech 1848 - 49 byla poslední dvě města, České Budějovice a Cheb, nucena ustoupit osvícenským reformám a nesmyslné zákony, které zrušeny.
Téměř
po 350 letech se brány
otevřely
umožňovaly
židovskou segregaci, byly
a prvním novodobým židovským usedlíkem
se stal roku 1849 Bernhard Kohn, který se zabydlel na Pražském předměstí. Židé se do dříve zapovězeného města znovu navraceli. Při soupisu domů a obyvatel v Českých Budějovicích
bylo v roce 1857
napočítáno
již 166 židovských obyvatel. S příchodem továrníka Emanuela představenstva
Fiirtha a s jeho volbou do
obce
začal
ve
městě
v roce 1858 nový život
židovské komunity. 2 Po složitých úředních jednáních vznikla v roce 1859 Židovská náboženská obec, která se rychle
rozrůstala.
Již v roce 1880
měla
969
členů,
v roce 1890
jejich počet vzrostl na tehdy neuvěřitelných 1 088 osob. V roce 1898 tvořili Židé 6% všeho obyvatelstva. Prvním rabínem a učitelem náboženství byl Filip Bondy. Židovská náboženská obec si zřídila
současně
modlitebnu,
vznikl roku 1893 náboženský
pohřební
spolek Chevra kadiša
(Svaté bratrstvo), Izraelský ženský spolek (1883), spolek Chanuka a tzv. Stolní spolek Izraelitů. Pohřební součástí
byla
bratrstvo
pohřební
zřídilo
roku 1866 nový
hřbitov
U
Křížku
(viz. Kap. 4.2), jehož
kaple, která v šedesátých letech 20. století podlehla devastaci a byla
asanována. Dalšími rabíny byli: Adam Wunder (1817 - 1905), 1867 - 1905 krajský rabín, za kterého byla vystavěna synagoga (viz. Kap. 5.2 ), Emil Krakauer (*1876), v úřadě 1905 - 1906, Karel Thieberger (1869 - 1938), v úřadě 1906 - 1938, a jako poslední
českobudějovický
rabín
RudolfFerda (1889 -1944), v úřadě 1938 -1942, který zahynul v OsvětimU
Židovská náboženská obec měla ve 20. letech 20. století sídlo v Biskupské ulici a jejími členy
byli
převážně občané střeních
vrstev, nebo velice vlivní a zámožní židovští obyvatelé.
Díky jejich postavení také mohla vzniknout novogotická synagoga, založená v 19. století. V
hospodářském
neboť právě
i kulturním
tito lidé se
životě
významně
zaujímala židovská komunita velmi významný prostor,
podíleli na podnikání. Za monarchie byli sice orientováni
spíše na Rakousko, ale s rozpadem Rakouska - Uherska a nástupem demokratického režimu v českých zemích se
částečně
asimilovali. Najejím počeštění nese zásluhu hlavně představitel
českých Židů Šimon Wachtl, komerční rada a prezident československých smaltoven, zvolený SOkA, Státní okresní archiv, České Budějovice, Výběr z prací členů historického klubu při JčM v Č.B., č. 1, 1991, sign. D 525, František Josef Čapek, Českobudějovická židovská obec v letech 1849 - 1940, str. 48. 2 Encyklopedie Českých Budějovic, Č. Budějovice 1998, Jan Podlešák, Židé, str. 573. 1
33
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
roku 1925 do představenstva obce. Na počátku minulého století byl představitelem obce
Izrael Kohn, jeho zástupcem Ludvík Lederer. náměstci
Představenými
synagogy byl Ignác Fantl a jeho
byli Josef Freund a Otto Ullmann. Výbor náboženského spolku tvořili: Viktor
Fiirth, Gustav Hesky, Rudolf Koprl a S. Schulz. Dále bylo v náboženském spolku asi
ještě
dalších dvanáct význačných osobností. Nejen v a
hospodářské sféře
společenská
spoluobčané
stali nepostradatelnými. Také kulturní
scéna objevila osobnosti, které dokazovali, že židovská
opravdu vysoká. umělecká
se židovští
Těmi
velikány byli: Karel Fleischmann -
lékař,
vzdělanostní úroveň
básník a výtvarník, jehož
tvorba vyvrcholila v terezínském ghettu (+ 1944 Birkenau); Emil Flusser -
a spisovatel, kjehož knize "Válka jako nemoc" napsal
je
předmluvu
lékař
Albert Einstein; Norbert
Frýd a hudební skladatel RudolfKende. Počet
v
židovských obyvatel
Budějovicích
utěšeně
rostl až do období první republiky. V roce 1921 jich
žilo již 1 423. Ale s příchodem
německé
okupace nastal obrovský zlom.
Tři roky byli Židé kvůli rasovým zákonům vyřazováni ze společenského života. Vše ale
vyvrcholilo v roce 1942. V dubnu se museli všichni shromáždit v
Taublově továrně
na lišty
a rámy a odtud byli 18. dubna 1942 v počtu 909 osob deportováni transportem Akb do Terezína. Z tohoto transportu zahynulo 878 osob v táborech, osvobození se dožilo pouze 30 osob.
Terezíně
nebo jiných
Přesný počet obětí
koncentračních
této strašlivé genocidy ale
neznáme, protože můžeme předpokládat, že mohli být někteří zavražděni gestapem, aniž by to nějaký
dokument evidoval. Ti,
svobodné ciziny. Mnozí
přitom
kteří
se zachránili
vstoupili do
před
deportací,
československých
většinou
emigrovali do
vojsk a bojovali proti
fašistům
na frontě nebo vstoupili do RAF. Za oběť okupace padla také novogotická synagoga, kterou nechalinacisti 5. července 1942 vyhodit do povětří. Tím dovršili totální likvidaci židovského obyvatelstva v Českých Budějovicích. Po osvobození byla v červnu roku 1945 obnovena Židovská náboženská obec, avšak s malým
počtem
členů.
V modlitebně byly zahájeny bohoslužby a
započaly
opravy
zdemolovaného hřbitova. To ale obec nezachránilo. Členové ubývali a náboženská obec byla přeměněna na tzv. synagogální sbor, přičleněný k Židovské náboženské obci v Plzni.
S nástupem komunistů se ale situace znovu rapidně zhoršila. Mnoho Židů odešlo do ciziny, zvláště
po událostech ze srpna roku 1968. Proto modlitebna fungovala pouze do roku 1970,
kdy.zanikla a nebyla nikdy obnovena, stejně jako vlastní tradiční židovský život v Českých Budějovicích.
1 Jan
Podlešák, c. d., str. 573.
34
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
V poválečné
době přesto
Herz (1893 - 1976), který Za války byl
vězněn
angličtiny, němčiny
věnoval
několik
působil před
v Terezíně,
výrazných osobností.
druhou
Osvětimi
světovou
Především
to byl Lev
válkou jako profesor
a Buchenwaldu, po válce se
češtiny.
věnoval učitelství
a francouzštiny, ale hlavně se spolupodílel na obnovení náboženské obce.
Dalším významným zahraničního
nalezneme
občanem
odboje, za
byl
komunistů
Bedřich
Popper (1909 - 1997). Za války se
byl perzekuován, ale z pohledu náboženské
účastnil
činnosti
se
synagogálnímu sboru a je také autorem dosud nepublikovaných pamětí.
V dnešní době se v Českých Budějovicích nachází opravdu minimum židovských obyvatel, kteří
se sdružují v Klubu
přátel
Izraele v modlitebně církve
Adventistů
sedmého dne. Jiné
společenství zde již nefunguje. Židovský hřbitov chátrá, i když byl nedávno restaurován.
Nikdo ho neudržuje, jelikož se ve městě už nikdo z pozůstalých nenachází.
35
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
4. ŽIDOVSKÉ HŘBITOVY
4.1 Hřbitov U Mlýnské stoky a hřbitov před Rožmberskou bránou Prvním místem, kam měli Židé právo pohřbívat své zesnulé, byl ve středověku prostor mezi vnitřní a vnější hradební zdí. Hřbitov existoval již v roce 1468 na břehu Mlýnské stoky v prostoru mezi ulicí U Černé věže a Kněžskou ulicí. I K pohr'bům sloužil až do konce 15. století. V té době totiž vznikl
druhý
hřbitov před
Rožnovskou bránou (doloženo v daňových knihách z roku 1514), ale
mohlo jít jen o jednorázové pohřebiště. Poté však přišel rok 1505, kdy byli Židé popravováni a vyhnáni malou brankou v hradbách Rabštejnské hřbitovy
věže,
nikoli branou hlavní, aby jejich potupa byla co možná
největší.
Oba
byly po těchto událostech zničeny. V místě hřbitova u Mlýnské stoky byla roku 1906
na rohu postavena secesní kavárna u Volprichtů. 2
4.2 Židovský hřbitov v Pekárenské ulici Po dlouhá staletí se Židé k branám Českých Budějovic nesměli skoro ani přiblížit, ale po roce 1848 jim byl hřbitov,
Vznikl
přístup
do
města umožněn.
Zanedlouho nato také vzniká nový židovský
který byl založen u steré cesty na Rudolfov (nyní cesta U
přibližně
křížku,
koncem 19. století na severovýchodním okraji
rok neznáme, protože se údaje
různých autorů
liší.
Např.
podle J.
ulice Pekárenská).
městského Heřmana
katastru.
Přesný
byl založen roku
1866, F.J.Čapek se domnívá, že vznikl v letech 1887 - 1888, a nakonec R. Huyer stanovil dobu vzniku do roku 1896. Já bych se spíše
přikláněla
k názoru J.
Heřmana
a J.Podlešáka,
neboť Židovská náboženská obec vznikla roku 1856 a na území dnešního hřbitova se začalo pohřbívat již
v roce 1866. Do té doby sloužil k pohřebním účelům židovský hřbitov v Hluboké
nad Vltavou. S jistotou ale víme, že
konečnou
podobu dostal nový
kdy byla postavena kaple s obřadní síní.
Podlešák, c.d., židovské hřbitovy, str. 574. Jan Schinko, Českobudějovické listy, 30.5.1994, Židovský hřbitov, str. 12.
1 Jan 2
36
hřbitov
v roce 1896,
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
Českobudějovický hřbitov se rozkládá na ploše 6 470 m 2 •1 Sloužil k pohr'bívání zesnulých
ze širšího regionu, proto zde nalezneme hroby Židů z Dolního Bukovska (Joachim Schwarz) nebo Pištína (Karoline Fant!). Podle seznamu
hrobů
z roku 1936 zde byl jako první
Nejstarší dochovaný náhrobek
patří
pohřben
David Waldstein (+ 1867).
Loepoldu Fiirthovi (+ 1868). Posledním zde
byl bývalý terezínský vězeň Hugo Hirsch (+ 1962), ale v
článku
pohřbeným
Jana Schinka se dozvídáme,
že nejmladší náhrobky pocházejí až z roku 1975 a 1976. Nejstarší skupinu představují tradiční
židovské stély,
pozdější
náhrobky odpovídají
standardu své doby. Nápisy na hrobech jsou převážně hebrejské a objevují i podařilo
české
a hebrejské.Texty na náhrobcích jsou
řemeslnému německé,
náhrobků
a výtvarnému
po roce 1945 se
špatně čitelné, přesto
se jich
několik
rozluštit: Adolf Bondy, lsac Ferda, Rozalinda Ferda, Barbara Lowy, Fanny Fantl.
Get. Bondy,
středoškolský profesor Lev Herz,
Významní
pohřbení:
...
krajský rabín Adam Wunder (1817 - asi 1905); rabín Karel
Thieberger (1869 - 1938); matka spisovatele Norberta Frýda Klára Friedová, roz Maierová (+ 1935);
rodiče lékaře,
spisovatele a výtvarníka Karla Fleischmanna Adolf Fleischmann
a Františka Fleiséhmannová (+ 1949), která přežila vězení v Terezíně; Armin Weisz (+ 1934); správce
hřbitova
Rudolf Fried (15.9.1886 - 23.10.1951) a hudební skladatel Rudolf Kende
(14.2.1910 - 24.8.1958). Za
německé
okupace byl
hřbitov těžce
poškozen. Nacisté prodali náhrobky
kamenickým firmám. 15.10.1950 byl ve vstupním prostoru
slavnostně
dvěma
odhalen památník
souvěrců umučených v nacistických táborech a padlých v boji proti nacismu. 2 Tento
pískovcový památník je ve tvaru tumby s hebrejskými a Židovská
náboženská
obec
v Českých
českými
Budějovicích
nápisy. Vybudovala ho
podle
návrhu
architektky
M Schwaryové. Samotného zhotovení se ujal kamenosochař JosefKřivánek. V 60. létech 20. století byla
obřadní síň
(Temp!) vybudovaná
současně
s ohradní zdí
zbořena3 a hřbitov, ačkoli byl zapsán pod č. 846 jako státem chráněná památka, nezadržitelně
chátral. V současné době je ve vlastnictví Židovské obce v Praze, která se také spolu s Úřadem města Českých Budějovic, Okresním úřadem v Českých Budějovicích a univerzitním
profesorem Henrym hřbitova
o. Hartem (synem profesora L. Herze) podílela na nákladech na opravu
v 90. letech 20. století, kdy se
započalo
1 Jan
Schinko, c. d., str. 12. Podlešák, c. d., židovské hr'bitovy, str. 574. 3 František Josef Čapek, c. d., str. 49. 2 Jan
37
s obnovou centrální
pěšiny, průčelní
zdi
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
a brány. Také se
přikročilo
možná není, protože příležitosti
50.
třetina
výročí
k restaurování zachovaných
náhrobků,
ale úplná rekonstrukce
stél chybL Celá obnova vyvrcholila v roce 1998, kdy byl
vzniku státu Izrael,
slavnostně otevřen společně
v hřbitovním domku seznamující s dějinami Židů v Českých Budějovicích.
38
při
s malou expozicí
Židé v Českých Budějovicích
Bakalářská práce
5. ČESKOBUDĚJOVICKÉ SYNAGOGY
5.1 Synagoga v Židovské ulici S příchodem Židů do Českých Budějovic a jejich usídlením také souvisí vznik a výstavba první synagogy. Ta byla založena roku 1380 uprostřed západní strany ulice u Černé věže, dříve zvané Židovská. l Vedle konání bohoslužeb sloužila pravděpodobně i ke školním účelům, neboť
se žádné prameny o samostatné ješivě nezmiňují.
Podle. pozůstatků, které byly objeveny
při
demolici domu
o menší gotickou budovu o přibližné délce 6,5 m,
šířce
čp.219
v dubnu 1908, šlo
5 I I a výšce 7 I I s křížovou klenbou,
pro gotický sloh typickou, a hlavním vchodem umístěným v severní stěně. 2 V jižní se nacházela brána spojující synagogu se sousedním domem, který snad obýval rabín nebo synagogální sluha. Na
vnitřní straně
jižní
stěny
se zachovaly zbytky malby a hebrejského
nápisu. Ty původně zdobily i ostatní stěny synagogy. Po již
dříve zmíněných
tragických událostech v českobudějovické židovské obci v letech
1505 - 1506 (kdy na základě falešného obvinění z tzv. rituální vraždy bylo zdejších 20 Židů popraveno, 23 židovských macešského
města
dětí
a dospívajících
byli vyhnáni)
přestala
na katolickou kapli, zasvěcenou sv.
násilně pokřtěno
a zbylí židovští obyvatelé
sloužit židovským bohoslužbám a byla
Markétě
přeměněna
na paměť zlatokorunského relikviáře, jehož stopa
zde údajně zmizela. 3 Při likvidaci synagogy vzaly za své stříbrné a pozlacené desky s desaterem
přikázání.
Bohoslužebné pergamenové knihy byly
zničeny
a
rozřezané
používaly na desky a k vazbě knih v městské kanceláři.
Milena Urbánková, c. d., str. 197. Podlešák, c. d., synagogy, str. 485. 3 Karel Pletzer, Hospodářské aktivity českobudějovických Židů na přelomu 15. a 16. století, str. 17. I
2 Jan
39
listy se
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
5.2 Založení nové synagogy Roku 1849, tedy teprve po zrušení legislativní segregace Židů, se znovu usadilo několik izraelitských rodin v Českých Budějovicích. Zanedlouho poté (roku 1859) zde dokonce založili noví židovští občané Židovskou náboženskou obec, která si zřídila modlitebnu s duchovními, tedy rabínem a kantorem (tj, synagogální zpěvák).! Po
obnově
života náboženské obce se
nejdříve
konaly bohoslužby v modlitebnách. Proto
sílil tlak na vybudování nové synagogy, která by uspokojila také kulturní. A tak se v polovině 80. let 19. století
potřeby
přikročilo
skvostu v dnešní ulici F.A.Gerstnera. Došlo k tomu za
nejen náboženské, ale
k výstavbě novogotického
úřadování
krajského rabína Adama
Wundera (1817 Česká Lípa - 1905 České Budějovice), který působil v Českých Budějovicích
jako rabín od roku 1862 až do své smrti (od roku 1867 v úřadu krajského rabína), a za
představeného
náboženské obce a
městského lékaře
MUDr. Loepolda Lowyho (*1883).
Židovská obec zakoupila k tomuto účelu staveniště o rozloze 4 200 m2 předměstí,
Stavba
tj. v místě někdejšího Krumlovského rybníka. započala
vídeňské
architekt
podle architektonického plánu Maxe Fleischera - proslulý židovský radnice, který se ve své
architekturu. Vybudování německý
Stavělo
na Lineckém
svatyně
činnosti hlavně:
realizovali
specializoval na židovskou sakrální architekt Johann Midele z Vídně,
stavitel Bernhard Wandrey pod vedením pražského stavitele Alfonse Werthmiillera.
se v letech 1885 - 1888, kdy byla 5. září synagoga slavnostně vysvěcena.
5.3 Budova synagogy Samotná synagoga byla vystavěna v novogotickém slohu, takže můžeme mluvit o objemné trojlodní bazilice s vysokým zvenčí
dvojvěžím
v západním
průčelí
z červených neomítnutých cihel
a ze žlutých uvnitř. Exteriér byl velmi podobný kostelu sv. Brigity ve čtvrti Brigittenau
ve Vídni? Hlavní
loď
s křížovou klenbou byla 26 m dlouhá, 11 m široká a 11 m vysoká,
postranní lodi měly výšku 4,5 m. Na východní
straně
obě
byla hlavní loď uzavřena apsidou, v níž
byl umístěn svatostánek (schránka na Tóru, hebrejsky aron ha - kodeš), na
stěnách
pod okny
I sborník Naše dny se naplnily, sestavil Jan Podlešák, České Budějovice 2002, Jan Podlešák, Českobudějovická synagoga, str. 197. 2 Kamila Čechová, Českobudějovické listy, 28.3.1996, O Židech ajejich synagoze, str. ll.
40
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
byly ozdobným písmem namalovány citáty z Tóry.l Na její západní straně se nacházela empora s varhanami, za nimi bylo kulaté rozetové okno. Mramorové desky Desatera přikázání na západním
průčelí,
barevná okna, Davidovy
hvězdy
na vrcholu štíhlých
polychromie a hebrejské nápisy v interiéru dotvářely vzhled
věží,
svatyně, připomínající
bohatá
katolickou
katedrálu. Ale samozřejmě chyběly sochy a náboženské obrazy. Do llrostoru synagogy se vešlo ne~méne S()() osob. Ceskobuue~ovická žiuovská komunita byla velmi liberální a užívala reformované liturgie, proto nebyly v synagoze vybudovány žádné ženské galerie, které jsou v jiných synagogách naprosto běžné. Ženy seděly v postranních lodích na stejné úrovni s muži usazenými v hlavní lodi. O samotnou liturgii pečoval
rabín (v
meziválečném
období dva rabíni), dva
kantoři, pěvecký
sbor s dirigentem
a varhaník. Synagoga stála v parku, který se tehdy nacházel v již pozdějšího Justičního
zmíněné
paláce. Nutno dodat, že její interiér a
ulici F.A.Gertsnera, vedle
výtečně umělecky vytvořený
exteriér českobudějovickou synagogu přiřadil k nejhodnotnějším synagogálním architekturám střední Evropy. A snad ji můžeme i nazvat novogotickou perlou nejen Jižních Čech. Bohužel,
její krása nezdobila České Budějovice dlouho. Za německé okupace se stala jednou z prvních obětí
nacistického vandalismu.
5.4 Demolice Koncem třicátých let 20. století se na prahu Židovské náboženské obce a všech jejích členů objevila nová hrozba. Nástup Hitlera k moci a vznik Protektorátu Čechy a Morava strach všech židovských občanů umocnil. Pokud naše číslem
v kartotéce
koncentračních táborů.
země
Izraelité včas neopustili, stali se pouhým
Ale genocida, jakou
svět
do té doby nezažil, se
nedotkla jen lidí, ale i budov a jakýchkoli věcí se Židy a ostatními národy, které se nacistickému
Německu
českobudějovická Ještě
znelíbily,
spojených.
Jednou
z těchto
staveb
byla
také
synagoga.
v roce 1939 byly podniknuty dva pokusy o záchranu této stavby, ale neúspěšné. Jeden
z těchto pokusů učinila Církev' československá v Českých Budějovicích, jejíž rada starších požádala 4. května roku 1939 na Okresním úřadě v Č.B., aby při převádění neárijského majetku do árijských rukou byla synagoga postoupena zdejší náboženské obci této církve,
1 Jan
Podlešák, Českobudějovická synagoga, str. 198.
41
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
která na Lineckém
předměstí neměla
žádný vlastní svatostánek.
Leč
nebylo jí
vyhověno.
To
přimělo Židovskou obec jistě k nelehkému rozhodnutí, v té době již nevyhnutelnému. Vzdala
se své synagogy a nabídla ji městu, o čemž
svědčí
úřadu
dopis Zemského
v Praze Okresnímu
úřadu v Českých Budějovicích ze dne 14. července 1939 obsahující dotaz, zda zprávy
denního tisku o předání synagogy městu jsou pravdivé a kde nyní zdejší Židé konají bohoslužby. Dochovaný koncept
odpovědi
Okresního
úřadu dosvědčuje
jednak
převod
synagogy, ale také skutečnost, že českobudějovičtí Židé přestali bohoslužby vykonávat. Jednání o převodu synagogy do vlastnictví města probíhala ještě v roce 1940 a vedle zástupců Židovské náboženské obce, městské samosprávy a protektorátních úřadů se jich zúčastnily i německé okupační orgány (vládní komisař v Českých Budějovicích, Ústředna pro židovské vystěhovalectví
- Zentralstelle fUr jiidische Auswanderung - v Praze), ale nic pozitivního tato
jednání nepřinesla. l Veškerá snaha o záchranu synagogy byla neúspěšná. Jistě také zásluhou německého
5.července
nacistického starosty Friedricha Davida, který dal
1942 rozkaz
k podminování a následnému odstřelu novogotické synagogy. Po detonacích se _ dílo zkázy dokonáno kdy bylo
město
zřítily obě věže krumpáči
a lopatami. Možná části zdí
bombardováno
soudu, divadla, Lannovu
třídu
a klenby. Obvodové zdivo odolalo a proto muselo být
Američany,
zůstaly
na místě až do 24.3.1945,
mimo jiné (od Hartmutovy vily
přes
budovu
až do ulice Chelčického). Americké bomby možná zasáhly
i poslední zbytky synagogy. 1 Všechen zbylý materiál židovského svatostánku, který na rybníku
zůstal,
něm
dříve
synagoga stála, se zarovnal. V letech 1947 - 1948
byla postavena turistická noclehárna a
synagogy nebyl nikdy obnoven.
1 Jan
bývalého Krumlovského
byl použit na zavážku na stavbu zimního stadionu, jehož provoz byl zahájen
27.10.1946. Prostor, na kterém na
místě
Podlešák, Českobudějovická synagoga, str. 199.
42
kancelář
Cestovní
informační
služby. Park
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
5.5 Výstavba památníku V roce 1992 byl na
místě českobudějovické
synagogy postaven pomník, jehož iniciátory
byli Dr. Henry O. Hart z USA (českobudějovický rodák) a Ing. Karel Groulík z Českých Budějovic, tehdejší místopředseda Panevropské unie Čech a Moravy, který se stal zároveň
předsedou komise, která posuzovala předložené umělecké návrhy monumentu. 2
Nakonec byl vybrán a realizován návrh akademického a akademického zároveň
sochaře
českým
a synagogy byl
slavnostně
Romana Brichcína
Ivana Tláška. Památník ve tvaru sedmiramenného svícnu, který
symbolizuje ruku
s hebrejským a
malíře
vězně koncentračního
tábora, stojí na kruhovém podstavci
nápisem a siluetou synagogy. Památník odhalen 5.
července
obětí
transportu Akb
1992. Nic ale nenahradí židovskou svatyni ani
životy těch, kteří se stali obětí holocaustu.
I Jan Schinko, Českobudějovické listy. 20.1.1999, Materiál ze synagogy byl použit na výstavbu zimního stadionu, str. 14. 2 Jan Podlešák, Českobudějovická synagoga, str. 202.
43
Židé v Českých Budějovicích
Bakalářská práce
6. ZÁVĚR Židé V Českých Budějovicích byli jistě nemalou skupinou obyvatel, která se podílela na
hospodářském
i
společenském životě města.
částečně přiblížit jejich osudy v průběhu několika Přestože
shromáždit
jsem pracovala na větší
bakalářské
množství informací.
Doufám tedy, že se mi
podařilo alespoň
staletí.
práci více než
Důvodem
půl
roku,
nepodařilo
se ml
byla mimo jiné také nezkušenost, jak
prameny získávat. Velkým pomocníkem mi byl sborník Naše dny se naplnily, který sestavil Jan Podlešák. Tato publikace je jistě velkým přínosem voblasti historie Židů v jižních Čechách, ale neobsahuje podrobnější a celistvé informace o Židech v Českých Budějovicích.
Ani v knihovně Židovského muzea v Praze jsem nenalezla významné podklady pro mou bakalářskou práci.
Souhrnné historii od příchodu Izraelitů do Českých Budějovic do počátku 20. století se věnuje
Reinhold Huyer. Jeho práce je sice
informací, které v dnešní
době
již dohledat
poněkud nepřehledná,
nemůžeme,
jelikož
čerpal
ale obsahuje mnoho z listin, které podlehly
zkáze. Mnoho poznatků z různých úseků historie Českých Budějovic nalezneme v pracích historiků.
Velice si cením studie Karla Pletzera, dle mého názoru jednoho z největších
odborníků této problematiky a historie Českých Budějovic vůbec. Bohužel již ve své práci nemůže pokračovat, neboť
v roce 2002
zemřel.
Na jeho bádání ale navazuje Jan Podlešák,
který spolupracoval i na Encyklopedii Českých Budějovic. Nepovažuji tuto práci za úplnou a uzavřenou, protože chci i nadále studovat osudy Židů v Českých Budějovicích. Tato problematika je totiž nesmírně zajímavá a nabízí také setkání s výjimečnými lidmi, kteří se tomuto tématu věnují. .
44
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
7. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A PRAMENŮ Bondy Bohumil: K historii Židů v Čechách, na Moravě a Slezsku I. a II. Díl, Praha 1900. Encyklopedie Českých Budějovic, Č. Budějovice 1998. Huyer Reinhard: Zur Geschichte der ersten Judengemeinde in Budweis, Prag 1911. 1 Jihočeský sborník historický, roč. XLIV, 1975. 2
Jihočeský sborník historický, roč. LV, 1986. 3 Pěkný Tomáš: Historie Židů v Čechách a na Moravě, Sefer s.r.o., Praha 2001.
Podlešák Jan: sborník Naše dny se naplnily, České Budějovice 2002. Výběr z prací členů historického klubu při JčM v Č. Budějovicích, 1977, č. 3. 4 Výběr z prací členů historického klubu při JčM v Č. Budějovicích, 1991, č. 1. 5
Výběr z prací členů historického klubu při JčM v Č. Budějovicích, 1998, č. 3. 1 Českobudějovické listy, 17. 1. 1994: Pletzer Karel, Ukradená Markéta, upálení zloději, str.l1. Českobudějovické listy, 30. 5. 1994: Schinko Jan, Židovský hr'bitov, str. 12.
Českobudějovické listy, 28. 3. 1996: Čechová Kamila, O Židech ajejich synagoze, str. 11. Českobudějovické listy, 20. 1. 1999: Schinko Jan, Materiál ze synagogy ... , str. 14.
1 SOkA,
Státní okresní archiv, SOkA, Státní okresní archiv, 3 SOkA, Státní okresní archiv, 4 SOkA, Státní okresní archiv, 5 SOkA, Státní okresní archiv, 2
Č. Č. Č. Č. Č.
Budějovice, Budějovice, Budějovice, Budějovice, Budějovice,
sign. R 59 sign. D 520 sign. D 520 sign. D 525 sign. D 525
45
Bakalářská
Židé v Českých Budějovicích
práce
8. SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 - Mapa osídlení Židovské ulice v roce 18242 Příloha č. 2 - Záhlaví jedné ze zakládajících listin českobudějovické synagogy3 Příloha č. 3 - Půdorys českobudějovické novogotické synagogy4 Příloha č. 4 - Exteriér synagogy5
Příloha č. 5 - Interiér synagogy6 Příloha č. 6 - Pohlednice7 Příloha č. 7 - Fotografie zachycující demolici synagogy8 Příloha č. 8 - Zdemolovaný hřbitov v Pekárenské ulici 9 Příloha č. 9 - Rekonstruovaná brána hřbitova v Pekárenské ulici 10 Příloha č. 10 - Památnľk ll Příloha č.
11 - Náhrobky: Karel Fleischmann, rodina Fleischmannova, RudolfKende, Fanny Fantl 12
Příloha č. 12 - Významné osobnosti českobudějovické židovské obce 13 Příloha č. 13 - Fleischmannovy kresby14
Příloha č. 14 - báseň Židovský hřbitov autora Miroslava Dědiče 15
Státní okresní archiv, Č. Budějovice, sign. D 525 Reinhold Huyer, Zur Geschichte der ersten Judengemeinde in Budweis, Prag 1911. 3 sborník Naše dny se naplnily, sestavil Jan Podlešák 4 www.sweb.czlroman.tfi.zide 5 www.sweb.czlroman.tfi.zide 6 www.sweb.czlroman.tfi.zide 7 www.sweb.czlroman.tfi.zide 8 www.sweb.czlroman.tfi.zide 9 www.sweb.czlroman.tfi.zide 10 www.sweb.czlroman.tfi.zide 11 Fotoarchiv Terezy Placerové 12 Fotoarchiv Terezy Placerové 13 sborník Naše dny se naplnily, sestavil Jan Podlešák + archiv Židovského muzea v Praze 14 sborník Naše dny se naplnily, sestavil Jan Podlešák 15 sborník Naše dny se naplnily, sestavil Jan Podlešák 1 SOkA,
2
46
Příloha Č.
1
Rz'ng-Ptalz
Příloha č.
2
.Přílohač.3
·
Příloha č.
4
.,,
·
Příloha č.
5
·
Příloha č.
6
fStuss
Př-íloha č.
7
Příloha č.
8
Příloha č.
9
Příloha č.
10
Příloha ě.
11
Příloha Č.
12
Rb. Dr, A", Tlzieberger
Tgna= Fanll
Oi/o Ulman"
Jlorit=. r:llmann
J{"rkus r.:llmann
Bertha S/cin
MUDr. Korei Flciscllmlll1ll. Nor/)('rt Frýd
Příloha č.
13
Karel F7eischmann: Bedny s mrtU.I;mi do krematoria (hresba. 7erezin 1943).
Kard FÍeischmalill: no tra/lSportu vystrojellí (hresba. Terezín 1943).
d
"'bSe/lI/Will/. I1I1/u/lUrttd (1'13/)
Příloha Č.
14
Miroslav Dědič Židovský hřbitov Změť beztvarých kamenů dříme
sen, ruch okolí tu ztich a mizí v šeru, stesk v duši pad, jak kout ten opuštěn. Krok s krokem střídám v tichých besídkách smutečních stromů. Jen list se chvěje. Zeď nízká dumá v dávných povídkách, které zapadly jak do závěje. V mysli zřím ten strastiplný dějů tok, krev prolitou nevinnou, krev lidí, jež věky trestá osud nenávistí a stále životem je bude hnísti. Stopu krvavou zanechá každý krok. Jdu dál, kde márnice se bělá v keřích. I tam krev na tmavé zdi, černých dveřích.