Univerzita Karlova v Praze Pedagogická fakulta – katedra hudební výchovy
Elektronické klávesové nástroje jako součást Multimediální výchovy na ZUŠ Diplomová práce
Autor: Pavel Krčmárik (Hudební výchova – Hra na nástroj) Vedoucí práce: Doc. MgA. Jana Palkovská Oponent: Ing. Petr Krkavec
Praha 2010
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně, s pouţitím literatury a pramenů uvedených v bibliografii.
V Praze dne 31. března 2010 -2-
Anotace: Výuka elektronických klávesových nástrojů na základních uměleckých školách je částečně limitována neinformovaností a neexistencí příslušné učitelské aprobace. V této práci jsem vymezil pozici EKN v hudebním školství s přihlédnutím k uplatnění absolventa tohoto vzdělávacího zaměření po skončení studia a upozornil na často opomíjené, ale klíčové aspekty výuky EKN. Práce zároveň nabízí metodicky zpracované podněty pro potřebu pedagogů ZUŠ.
Resume: Keyboard education at elementary music schools is partly limited, because there is no teaching qualification for keyboards. Therefore, teachers have less knowledge than necessary. This thesis offers instructions and hints for teachers for more complex and effective keyboard teaching. The thesis is focused on neglected parts of keyboard education. Another aim of this work is to determine a proper place of keyboards in our music education system.
-3-
Děkuji vedoucí diplomové práce Doc. MgA. Janě Palkovské za ochotu pomoci nad rámec běţných povinností.
-4-
Obsah 1
Úvod ......................................................................................................................... 7
2
Výuka hry na elektronické klávesové nástroje v kontextu rámcových a školních
vzdělávacích programů ............................................................................................................... 9 3
Profil absolventa oddělení EKN a jeho uplatnění .................................................. 12
4
Sonda ...................................................................................................................... 14
5
Improvizace a rozvoj sluchových schopností......................................................... 19 5.1
Hra podle sluchu ............................................................................................. 25
5.2
Improvizace .................................................................................................... 27
5.2.1 Práce s rytmem .......................................................................................... 28 5.2.2 Práce s tóny ............................................................................................... 30 6
Problematika stylizace klavírních doprovodů ........................................................ 19
7
Notační programy................................................................................................... 35 7.1
Nastavení ........................................................................................................ 35
7.1.1 Nastavení počítače .................................................................................... 35 7.1.2 Nastavení Finale 2007 ............................................................................... 37 7.2
Úvodní okno ................................................................................................... 40
7.2.1 Exercise Wizard ........................................................................................ 41 7.2.2 Setup Wizard ............................................................................................. 43 7.3
Základní dovednosti ........................................................................................ 45
7.3.1 Základní obrazovka ................................................................................... 45 7.3.2 Jednoduché vkládání not ........................................................................... 47 7.3.3 Zápis not v reálném čase ........................................................................... 50 -5-
7.3.4 Navigační dovednosti ................................................................................ 56 7.4
Přidáváme detaily ........................................................................................... 57
7.4.1 Dynamická a artikulační označení ............................................................ 57 7.4.2 Práce s takty, klíči, předznamenáním a repeticemi ................................... 59 7.4.3 Práce s textem ........................................................................................... 60 7.5 8
Finální úpravy dokumentu .............................................................................. 61
Záznam a editace zvuku ......................................................................................... 64 8.1
Audio nebo MIDI? .......................................................................................... 64
8.2
Zapojení hardwaru .......................................................................................... 66
8.3
Nastavení hardwaru ........................................................................................ 67
8.4
Orientace v základním okně............................................................................ 70
8.5
Nahrávání audia .............................................................................................. 72
8.6
Editace audia ................................................................................................... 76
8.7
Nahrávání MIDI .............................................................................................. 78
8.8
Editace MIDI .................................................................................................. 83
8.9
Efekty a mixování zvuku ................................................................................ 84
8.10 9 10
Export projektu............................................................................................ 88
Závěr....................................................................................................................... 90 Seznam literatury a pramenů .............................................................................. 91
-6-
1 Úvod Výuka hry na elektronické klávesové nástroje (dále jen EKN) na základních uměleckých školách je u nás poměrně novým vzdělávacím zaměřením. Obohacuje hudební obor o další rozsáhlou oblast hudební interpretace a tvorby. Vzhledem k rychle narůstajícímu zájmu o hru na EKN ze strany veřejnosti se také urychluje integrace tohoto vzdělávacího zaměření do učebních plánů základních uměleckých škol. Přesto některé školy začleňují výuku hry na EKN s nedůvěrou a nelibostí. Několikrát jsem se jako učitel a aktivní hráč na elektronické klávesové nástroje setkal s názorem ze strany jiných učitelů hudebníků, ţe EKN jsou pouze „levnou náhraţkou klavíru“ a degradují a konkurují výuce klavírní hry. Zde se ovšem podle mého názoru jedná o zjevné nepochopení moţností a účelu elektronických klávesových nástrojů. Jejich stanovisko se dá pochopit, kdyţ si uvědomíme, ţe většina učitelů základních uměleckých škol jsou absolventi konzervatoří, kde se s problematikou EKN setkat nemohli. Nemají tedy dostatek informací, aby mohli pochopit, kde se nachází místo EKN v hudebním školství. Na druhé straně stojí učitelé, kteří uznávají oprávněnost začlenění výuky EKN na „zuškách“ a sami EKN učí, ale vzhledem k zatím neexistující aprobaci na toto zaměření nemají uspokojující kvalifikaci, ačkoli zájem o vzdělání v této oblasti mají. Potřeba školení učitelů v práci s EKN vzrůstá i s nadcházející reformou školství, kde se s EKN napevno počítá. Po mnoha diskuzích na toto téma se svými kolegy, kteří mě i ţádali o sepsání srozumitelné publikace, která by jim pomohla ve výuce EKN, jsem se rozhodl napsat diplomovou práci, kde bych objasnil účel a moţnosti elektronických klávesových nástrojů a nabídl kolegům impulzy pro jejich práci. Veškeré didaktické a metodické prvky zde obsaţené vycházejí z mé několikaleté praxe učitele EKN na ZUŠ J.B.Foerstera v Jičíně. Pro doloţení aktuálnosti tématu práce jsem rozeslal po školách v republice dotazník pro učitele EKN jako sondu do současného stavu výuky elektronických klávesových nástrojů. Prioritou celé práce je poukázat na klíčové, ale zároveň často zanedbávané součásti výuky EKN a nabídnout učitelům (zejména těm, kteří nemají ţádné zkušenosti s EKN a zvukovou tvorbou) vodítka pro jejich pedagogickou činnost. Zároveň bych rád rehabilitoval pověst EKN v očích části pedagogické veřejnosti a ukázal, ţe elektronické klávesové nástroje -7-
nejsou náhradou za jiný klávesový nástroj, ale novým a soběstačným tvůrčím programem v uměleckém vzdělávání.
-8-
2 Výuka hry na elektronické klávesové nástroje v kontextu rámcových a školních vzdělávacích programů V současné době probíhá v České republice kurikulární reforma školství1. Ta spočívá ve zvýšené autonomii škol při vytváření vlastního obsahu a formy vzdělávání. Stát je stále garantem minimální úrovně vzdělání na jednotlivých typech škol, ta je specifikována v tzv. „Národním programu vzdělávání“ a „Rámcových vzdělávacích programech“ (dále jen RVP ), kaţdá škola si však zpracovává vlastní dokument, kde si podle potřeb svých ţáků a učitelů jednotlivé výstupy z RVP konkretizuje. Tento dokument, který je pro kaţdou konkrétní školu závazný, se nazývá „Školní vzdělávací program“ (dále jen ŠVP ). Reforma tedy probíhá zároveň na dvou úrovních – státní a školní. Názorně můţeme vidět tuto problematiku na následujícím schématu, aplikovaném na oblast základního uměleckého vzdělávání. Tento systém poskytuje školám značnou volnost při volbě vizí školy, výchovných vzdělávacích
a strategií,
obsahu vzdělávání, zabezpečení vzdělávání ţáků mimořádně talentovaných nebo ţáků se speciálními potřebami. Školy si mohou stanovit i vlastní způsob hodnocení ţáků. Podívejme se blíţe na rámcový vzdělávací program pro základní umělecké vzdělávání (dále jen RVP ZUV).
1
V době vypracování této práce se reforma pro základní umělecké vzdělávání nachází teprve v „pilotní“ fázi. Je
moţné, ţe některé pouţité informace nebudou ve finální podobě dokumentů přesné.
-9-
Z hlediska výuky hry na EKN dochází v RVP ZUV k zásadní změně. Vzhledem k překotnému vývoji elektronických klávesových nástrojů a nahrávací techniky v posledních několika desetiletích, díky němuţ se zvýšil zájem veřejnosti o tuto oblast, a dostupnosti potřebného vybavení pro digitální hudební produkci, vznikla i potřeba vzdělávání dětí ve hře na EKN a práci se zvukem. Do nabídky základních uměleckých škol se tedy dostaly „keyboardy“ a částečně elektronické zpracování hudby. Nicméně pevné začlenění tohoto vzdělávacího zaměření do systému nastává teprve nyní. V RVP ZUV vzniká nová vzdělávací oblast „Elektronické zpracování hudby a zvuková tvorba“. Toto zaměření sestává ze tří vzájemně propojených modulů: Hra na elektronické klávesové nástroje a jejich ovládání – ţák se naučí hře a obsluze nástroje na takové úrovni, aby jej mohl pouţít jako vstupní zařízení pro přenos audio a MIDI dat do digitálního prostředí Technika záznamu, zpracování a reprodukce zvuku – zde se ţák seznámí se základními pojmy z akustiky a elektrotechniky, a naučí se obsluhovat potřebný hardware a software pro snímání, digitalizaci a editaci zvuku Tvorba hudby prostřednictvím digitálních technologií – modul zaměřený na vlastní autorskou práci ţáka v digitálním prostředí. Ţák se naučí vytvářet vlastní hudební projekty i pracovat s přejatým materiálem (remixy, koláţe) v souladu s autorským zákonem.
Výhodou zde pouţitého modulárního systému je moţnost integrovat jednotlivé moduly i do jiných vzdělávacích zaměření. Škola se tak můţe například rozhodnout, ţe modul „Technika záznamu, zpracování a reprodukce zvuku“ začlení do učebního plánu pro sólový zpěv nebo hru na housle. Tím se oblast práce s digitálními technologiemi otevírá i zájemcům nehrajícím na elektronické klávesové nástroje. Koncepce RVP ZUV počítá i s tím, ţe ne všichni učitelé jsou odborníci přes „zvukařinu“ a proto je moţné mít v nabídce ŠVP pouze některé moduly nebo pouze jeden z nich. Ve většině případů si škola, která nemá potřebného odborníka na tuto pozici, vybere modul „Hra na elektronické klávesové nástroje a jejich ovládání“. Začlenění EKN a digitálních technologií do systému výuky na základních uměleckých školách je konečně v nové reformě školství obsaţeno. Jedna důleţitá výtka k systému zůstává. Narozdíl od všech ostatních hudebních nástrojů, hra na EKN není systematickým předmětem studia na školách vzdělávajících budoucí učitele základních uměleckých škol. Zejména na konzervatořích by hra na EKN jako hlavní studijní obor našla podle mého názoru své - 10 -
opodstatnění. A právě k částečnému vyplnění této zjevné mezery v hudebním školství poslouţí, jak doufám, i tato práce. Uvědomuji si však, ţe vzhledem k omezenému prostoru musím nastínit pouze to nejzásadnější z mého pohledu.
- 11 -
3 Profil absolventa oddělení EKN a jeho uplatnění Kaţdý dobrý učitel doufá, ţe jeho ţáci i po ukončení studia na ZUŠ budou dále aktivně hrát na klavír, zpívat, tancovat nebo malovat. Doufá, ţe dokázal vštípit ţákům motivaci i prostředky k celoţivotnímu vzdělávání. K tomu je ovšem nutné zohledňovat ve výuce budoucí uplatnění ţáka v uměleckém světě. U ţáků, kteří chtějí pokračovat na profesionální úrovni je to poměrně jasné – připravit je, aby zvládli přijímací zkoušky na střední nebo vysokou uměleckou školu a neměli vypěstované špatné návyky. U amatérů se musíme zamyslet i jinak. Hlavní roli hraje pěstování vnitřní motivace, aby ţák sám chtěl pokračovat v umělecké seberealizaci bez vnějšího pobízení. Dále je nutné se zamyslet, jakým způsobem se ţák můţe mimo školu realizovat. A v neposlední řadě musíme uváţit, co bychom měli ţáka naučit, aby toho byl vůbec schopen. Uplatnění absolventa oddělení EKN můţe být velmi různorodé. V první řadě se nabízí působení v hudebních uskupeních různých ţánrů, tanečními kapelami počínaje a heavy metalovou skupinou konče. Ve většině ţánrů je keyboard vítaným, ne-li nezbytným členem pódiové sestavy. Dále můţe absolvent v kombinaci s výpočetní a audio-vizuální technikou nahrávat hudební projekty a aranţovat hudbu různých ţánrů. V neposlední řadě se naskýtá moţnost umělecké seberealizace prostřednictvím vlastní autorské multimediální tvorby. Z výše uvedených příkladů moţného uplatnění absolventa oddělení EKN vyplývá, ţe elektronické klávesové nástroje mají jiné uplatnění neţ tradičně vnímaný klavír, a nejsou tak pouhou „levnou náhraţkou klavíru“. Co konkrétně je ale nutné ţáka naučit, aby se opravdu takto mohl uplatnit? Pochopitelně v první řadě naučit ovládat a hrát na nástroj. To je dominantní sloţkou při výuce hry na EKN a učitelé vědí, jak to děti učit. Zde není tolik rozdílů mezi hrou na klavír a na keyboard. U dalších nutných dovedností uţ hodně učitelů tápe. Pro hru v kapele je výhodné umět improvizovat a hrát podle sluchu. Pro nahrávání hudby je nutné znát audio techniku a ovládat nahrávací software. Pro skladatele je vhodné umět pracovat s notačním programem apod. To pochopitelně není samozřejmostí pro učitele, který vystudoval hru na klavír, akordeon, housle nebo pedagogickou fakultu se zaměřením na hudební výchovu. A přesto - 12 -
všichni tito lidé musí (nebo i chtějí) učit hru na elektronické klávesové nástroje. V této práci se pokusíme ukázat, jakým způsobem pracovat, abychom i bez aprobace pro hru na EKN mohli vést ţáky ke kompetencím, potřebným pro výše uvedená umělecká uplatnění.
- 13 -
4 Sonda V ţádném vzdělávacím zaměření hudebního oboru na základních uměleckých školách není tak různorodé sloţení pedagogů jako u EKN. Je to způsobeno jiţ zmíněnou neexistencí příslušné aprobace. Tím zákonitě vznikají značné rozdíly v obsahu vzdělávání, poskytovaném jednotlivými pedagogy. Pro potvrzení této domněnky pouţijeme dotazník rozeslaný učitelům EKN na různých školách. Menší návratnost dotazníku neumoţňuje zachycení přesné situace na základních uměleckých školách v republice, ale pro hrubou představu je dostačující. Grafy reprezentují odpovědi dvaceti učitelů EKN z patnácti škol. První graf ukazuje velmi různorodou skladbu učitelů vyučujících EKN z hlediska jejich aprobace. Vidíme, ţe logicky převaţují učitelé se zkušenostmi s klávesovými nástroji.
Následující graf zobrazuje odpovědi na otázku: „Měl/a jste v začátcích výuky hry na EKN znalosti z oblasti EKN a zvukové techniky?“ Více neţ polovina učitelů uvádí, ţe jejich zkušenosti z této oblasti nebyly ţádné nebo pouze nedostačující na počátku jejich profesní dráhy.
- 14 -
Kombinace vyuţití výpočetní techniky a elektronických klávesových nástrojů nabízí spoustu moţností zatraktivnění výuky EKN. Přesto mnohé učebny EKN zatím toto z různých důvodů neumoţňují. Nejčastěji jsem se setkal s finančními argumenty nebo nepochopením moţností spolupráce výpočetní techniky a EKN.
- 15 -
Z mého pohledu nezbytnou částí výuky EKN je hra podle sluchu a improvizace. Zde se situace na školách dle mých zkušeností postupně zlepšuje, coţ je částečně vidět i na příslušných grafech.
Absence výpočetní techniky v učebnách EKN resp. absence práce s ní, se odráţí na velmi malém procentu učitelů, kteří vytváří s ţáky vlastní hudební CD, koláţe, nebo vyučují práci s notačním programem. Zde je značný prostor pro zpestření výuky EKN. - 16 -
Poslední otázkou „Uvítali byste publikaci, která by pro potřeby učitelů ZUŠ prakticky pojednávala o výše uvedené problematice s návody, jak při výuce postupovat?“ jsem zjišťoval případný zájem pedagogů o pomoc s integrací práce s výpočetní a audiovizuální technikou, improvizace a hry podle sluchu do výuky. Stoprocentně kladná odpověď ze strany pedagogů dokládá potřebnost dalšího vzdělávání učitelů EKN a důleţitost tématu této práce. Různorodé sloţení pedagogů EKN zároveň klade poţadavek na práci srozumitelnou i učitelům, kteří nemají ţádné zkušenosti s EKN a audiovizuální a výpočetní technikou. - 17 -
- 18 -
5 Problematika stylizace klavírních doprovodů Tuto kapitolu, která do tématu EKN zdánlivě nepatří, zařazuji ze dvou důvodů. Předně, jak uţ jsem uvedl na začátku této práce, do profilu hráče na EKN by měly patřit dovednosti, které jsou potřebné pro hraní v nástrojových skupinách různých ţánrů a je proto podle mého názoru nezbytné být schopen uspokojivě doprovodit sólistu, a to i samostatně, bez podpory kohokoli jiného. V praxi se většinou setkáme s potřebou doprovodit zpěv, ale v závislosti na ţánru, který hrajeme, musíme být schopni doprovodit i jiné sólové nástroje. To samozřejmě klade na „klávesáka“, případně klavíristu určité specifické nároky, protoţe najednou jeho hra musí hudebně nahradit celou kapelu. Doprovod tak v sobě musí obsahovat nejen správnou harmonii v podobě akordů, ale i rytmus, kterým suplujeme bicí, kontrabas, případně kytaru a melodické postupy, které zastupují třeba smyčce, ţestě nebo dřeva a doplňují nebo naopak kontrastují k sólovému partu. Zároveň je ale nutné, aby takový doprovod nebyl příliš komplikovaný a přeplněný naší snahou splnit všechny výše uvedené poţadavky. Ideální doprovod je v podstatě jednoduchý, čistý, ale přesto pestrý a měnící se podle průběhu skladby, aby vyjadřoval a podporoval sólistův záměr. Toto je pochopitelně poněkud nesnadné a správné realizování tohoto úkolu vyţaduje alespoň částečnou dovednost hrát podle sluchu a improvizovat. A právě nutnost improvizovat a hrát podle sluchu je druhý důvod, proč zde tuto kapitolu uvádím. Nácvikem klavírních doprovodů můţeme tyto dovednosti rozvíjet a to opět zapadá do profilu hráče na EKN. Zároveň tak podporujeme snahu ţáků po tvůrčí seberealizaci. Na stupních hudebního
všech našeho školství
se
můţeme poměrně často setkat se situací, kdy pod pojmem
klavírní
doprovod se myslí, a také pouţívá, akordická hra levé ruky a melodie v pravé ruce, v lepším případě pak monotónní rozloţení akordu v levé ruce a opět melodie v pravé, případně přiznávkový doprovod levé ruky.
- 19 -
Tento styl doprovodů je bohuţel velmi limitující a často i nevhodný. Akordy v levé ruce často zní nepříjemně hluboko, stále stejný rozklad akordů začne být brzy nudný a melodie v pravé ruce spíše překáţí a nekryje se se záměrem a s artikulací sólisty. Najdeme jistě i situace, kdy se tento doprovod hodí, třeba při doprovodu malých dětí, kdy potřebujeme hrát melodii, aby se udrţely v tónině, nebo kdyţ ještě nejsme natolik zkušení zvládnout lepší doprovod okamţitě bez přípravy. Jinak ale existují lepší způsoby jak doprovodit sólovou skladbu nebo píseň, a na základy této dovednosti se podíváme v této kapitole. Nejdříve
se
zbavíme
přebytečné
melodie,
kterou
ponecháme na sólistovi. Akordy
z levé
přesuneme
do
ruky pravé,
čímţ se dostaneme na nástroji do střední polohy a akordy tak nebudou hrány příliš hluboko. Současně se nám uvolní levá ruka, kterou pouţijeme pro basovou linku. Základní kostra nového doprovodu je tedy basový tón v levé ruce (můţe být zdvojený do oktávy) podle akordových značek vţdy na první době, nebo kdyţ se mění harmonie, a rytmická hra akordů v pravé ruce. Frekvenci akordů volíme podle tempa, charakteru skladby a vlastního vkusu, polohou akordů se stále snaţíme
být
stejném
místě2.
s doprovodem nebo
nízko
přibliţně příliš nezní
na
Setrvávat vysoko většinou
dobře. Nyní se na základě této kostry můţeme pokusit o další zkvalitnění. Prostor pro změny máme v obou rukou. Inspirací nám mohou být i jiné nástroje neţ klavír, zejména kytara a basová kytara. U pomalých skladeb jako je tato se přímo naskýtá moţnost napodobit „vybrnkávání“ kytary.
2
Doporučuji nezačínat akordy v kvintové poloze, protoţe při posunu akordů např. Em, Dm, C vznikají paralelní
kvinty, které většinou nezní příliš dobře.
- 20 -
Můţeme také pouţít jednoduchý, přesto efektní klavírní způsob obohacení pravé ruky.
Inspirací pro levou ruku je nám zejména basová kytara resp. kontrabas. V ideálním případě by naše levá ruka měla být nezávislá na pravé a vytvářet svébytnou rytmickomelodickou linku. Pokud je to moţné, snaţíme se basovou linku vést logicky a plynule a vyuţít kaţdou moţnost pro delší melodický postup. Pro začátek stačí efektivně vyuţívat obratů
akordů
jako
v následující
ukázce.
Dále určitě stojí za zváţení pouţití septakordů, nehodí se však všude. V lidové písni můţou způsobit více škody neţ uţitku, v populární hudbě jsou ale nezbytné. Septakordy jako čtyřzvuky mají bohatší zvuk neţ trojzvuky a jeden obrat navíc, při jejich pouţití musíme však vzít v potaz zvukovou čistotu. Problém je v tom jednom tónu navíc. Zatímco u trojzvuku hrajeme současně čtyři tóny (akord + bas), u septakordu nám vychází tónů pět. Někdy to - 21 -
nemusí vadit, ba naopak, obecně se ale doporučuje udrţovat stále stejný počet hlasů v doprovodu a myslet polyfonicky tj. pracovat s kaţdým hlasem jako samostatnou melodií.
Takto vypracovaný doprovod působí jiţ velmi dobře, přesto, jakýkoli model hraný stále stejně začne být po chvíli nudný. Proto je vhodné v místech, kde se tzv. nic neděje, v místech přechodu mezi částmi skladby nebo jednoduše na konci logické části (obvykle čtyřtaktí,
osmitaktí
apod.)
zahrát
něco
jiného
a
vyhnout
se
tak
stereotypu.
U rychlých písní (skladeb) je klíčovým aspektem doprovodu přesný a vhodný rytmus. Jednoduchou, ale přesto efektivní moţností doprovodu je varianta „přiznávkového“
- 22 -
doprovodu jako na následujícím příkladu.
U skladeb tanečního charakteru musíme dbát zejména na stylovou čistotu a dodrţovat specifické rysy daného tance. Jiný doprovod vyţaduje tango, jiný polka, případně bossanova. Zde je na místě uplatnit vlastní zkušenost, podloţenou poslechem a analýzou konkrétního tance. Neocenitelnou sluţbu nám zde mohou poskytnout i automatické doprovody na keyboardech, kde jsou základní rysy kaţdého tance dobře vystiţeny. Opět si všímáme zejména basové linky doprovodu.
Pokud jsme se jiţ dříve zmínili o výhodnosti vedení basu v levé ruce melodicky, existuje technika, na které tento způsob doprovodu můţeme dobře demonstrovat. Pouţívá se běţně v jazzu, ale po jejím zvládnutí nabízí univerzální vyuţití. Nazývá se „walking bass“ neboli „kráčející bas“. Jedná se v principu o plynulý postup basové linky, kdy spojujeme jednotlivé harmonické plochy rytmicky konstantním pohybem. Při výběru tónů respektujeme především harmonii daného místa (taktu), ale je vhodné dodrţovat několik pravidel, ačkoli dobře pouţitá výjimka je občas nezbytná. 1. Nejlépe zní postup v sekundových krocích 2. Na první době v taktu kde se mění harmonie, hrajeme základní tón akordu 3. Pokud potřebujeme skočit o větší interval, pouţíváme akordické tóny nebo skočíme o (půl)tón k jinému akordickému tónu, kterým následně pokračujeme 4. Snaţíme se kráčet ve stejných rytmických hodnotách 5. Míšení tónů mezi dur a moll je běţný postup 6. V nejistých případech se řídíme vlastním vkusem. - 23 -
Pro názornost se podívejme na několik příkladů, jak můţeme spojit C-Dur a F-Dur a jeden delší úryvek.
Místo tónu „b“ lze v prvním taktu hrát i „h“. Všimněme si rozdílu ve zvuku.
Kroky po akordických tónech znějí dobře, přesto se snaţíme hned navázat sekundovými postupy.
Při nutnosti pouţití chromatických tónů znějí lépe ty, jeţ jsou příbuzensky blíţe.
Na závěr této kapitoly bych rád ještě uvedl několik rad. 1. Kaţdý stereotyp začne po chvíli nudit. 2. Doprovod musí respektovat charakter skladby i změny během ní. 3. Pro vyplnění prázdného místa ve skladbě lze pouţít imitaci motivů z melodie, jiný rytmický model nebo i ticho 4. Dobrý doprovod postupuje plynule a logicky ve všech hlasech 5. Není moţné vytvořit dokonalý doprovod bez sluchové představy - 24 -
6 Improvizace a rozvoj sluchových schopností Pokud se zeptáme bývalých absolventů základních uměleckých škol, co jim při studiu scházelo, u mnoha z nich zjistíme, ţe by rádi uměli hrát bez not (například písně, které slyší v rádiu) nebo improvizovat, ale ve škole je to nikdo neučil. Také rodiče často tyto poţadavky směrem k základním uměleckým školám vznášejí. Toto je stále jedno ze slabých míst mnoha škol, ačkoli moderní metodiky na rozvoj těchto schopností pamatují a například improvizace byla základní výbavou hudebníka jiţ v období baroka. Ve 20. století se však na školách vzdělávajících profesionální hudebníky a učitele hudby tyto předměty dostaly do pozadí zájmu. Není tedy divu, ţe spousta učitelů hru podle sluchu a improvizaci neučí a nemají k ní vztah, protoţe oni sami improvizovat neumí a nevědí jak ji učit. Tento deficit se jen těţko odbourává, protoţe učitel i kdyby chtěl, nemá v hlavě ţádnou metodickou posloupnost pro výuku a tápe. Navíc improvizace je velmi široké téma s mnoha přístupy a směry. V této kapitole nastíníme několik záchytných bodů pro rozvoj hudebnosti v oblasti improvizace a hry podle sluchu. Z vlastní zkušenosti doporučuji věnovat těmto aktivitám pět aţ deset minut v kaţdé hodině. Pokud pro ně nemůţeme vyčlenit prostor při individuální výuce, je moţné vytvořit v ŠVP kolektivní předmět tohoto zaměření z disponibilních hodinových dotací.
6.1 Hra podle sluchu Hra podle sluchu je zaloţena na dvou rovinách – horizontální a vertikální. Vnímáme tedy zároveň jak melodii, tak harmonickou strukturu (akordy) skladby. Existuje mnoho metod, jak se naučit analyzovat a následně reprodukovat melodickou linku (solmizační, intervalová metoda, fonogestika, metoda opěrných písní apod.). Většina je postavena na tonálním cítění, tj. odvozuje tóny od jednoho centra, kterým je základní tón. Touto cestou půjdeme i my, a jako pomůcku pouţijeme keyboard. Naším cílem bude naučit se správně sluchem rozpoznat jakýkoli tón v rámci jedné tóniny. Protoţe všechny tóny budeme odvozovat od základního tónu a budeme tedy zpívat stupně v tónině, potřebujeme v první řadě bezpečně určit základní tón. Tím je vţdy první stupeň, tj. tón „c“ v C dur, „f“ v F dur apod. Stejně jako u veškerého učení je dobré zafixovat si ho několika způsoby.
- 25 -
Vymezíme tóninu zahráním tóniky a hrajeme a zpíváme s dítětem krátkou jednohlasou melodii, kterou ukončíme na základním tónu. Ten jako jediný opět podloţíme akordem. Později si ţák vymýšlí vlastní melodie. Vymezíme tóninu a zpíváme se ţákem libovolnou píseň začínající od základního tónu např.: „Kočka leze dírou“, „Vyletěla holubička ze skály“, „Ovčáci, čtveráci“. Později necháme ţáka nastupovat po akordu samotného a mateme ho vymezením tóniny v jiném obratu. Střídáme tóniny. Vymezíme tóninu a zahrajeme dominantu následně rozvedenou sekundovým krokem do tóniky v oktávové poloze (základní tón nejvýše). Zkusíme postupně všechny moţnosti. Později hrajeme pouze dominantu a necháme dítě rozvod zazpívat bez pomoci.
Tím bychom měli zafixovaný základní tón, ačkoli je jasné, ţe některým ţákům to půjde snadno, jiným hůře, a pro další budeme muset vymyslet něco úplně jiného. Nyní ale pokročíme dál. Samotný základní tón nám ještě k přesné orientaci nedostačuje, protoţe odvozovat vše přímo od něj je zdlouhavé. Naučíme se tedy odvozovat tóny od celého tónického kvintakordu. K tomu se ideálně hodí začátek výše uvedené písničky „Ovčáci, čtveráci“, která kvintakordem začíná. Tu postavíme na základním tónu. Hrajeme s dítětem jednotlivé tóny (1, 3, 5) se zpěvem stále dokola, neţ si je zafixuje. Potom uţ pouze ukazujeme na příslušné klávesy a dítě zpívá samo. Následně měníme libovolně pořadí tónů např.: 3, 5, 1, 3, 1 apod. Opět střídáme tóniny a občas pouţíváme místo klaviatury notovou osnovu. Úplné zvládnutí problematiky si ověříme tím, ţe ţák zahraje nebo zapíše úryvek, který jsme mu předehráli, aniţ se směl dívat na klaviaturu. Po bezpečném zvládnutí kvintakordu přidáváme po jednom další stupně, které odvodíme vţdy od nejbliţšího tónu kvintakordu, aby opora byla dostatečná. Jako poslední fixujeme chromatické tóny. V ideálním případě tak docílíme stavu, kdy ţák zvládá po vymezení tóniny identifikovat a reprodukovat jakýkoli tón. Tuto dovednost je vhodné ještě podpořit vertikální sluchovou orientací. Tím myslím rozpoznání znějící harmonie. Je pochopitelně nemoţné chtít po ţácích správné rozpoznání kaţdé harmonie, to je i u celkem čisté hudby období klasicismu problém pro většinu i profesionálně vzdělaných hudebníků. Můţeme ale zkusit vypěstovat u ţáků alespoň cit pro rozpoznání základních harmonických funkcí, u nejlepších z nich můţeme přidat funkce na ostatních stupních, obraty, septakordy, případně mimotonální dominanty.
- 26 -
Vzhledem k tomu, ţe taková sluchová analýza bude pravděpodobně pro všechny ţáky zcela nová, musíme začít od elementárních úkolů. I pouhé rozpoznání změny harmonie můţe být ze začátku problém. Musíme tedy naučit ţáka rozlišit změnu harmonické funkce. Začneme na nejzákladnějším vztahu tónika – dominanta (T-D). Opět je dobré kombinovat několik způsobů nácviku. Pro názornost uvedu několik příkladů. Hrajeme lidovou píseň, doprovázenou tónikou a dominantou, necháme ţáka určit, kdy nastane změna. Hrajeme melodii známé lidové písně. Ţák má pravou ruku na základním tónu tóniky, levou na dominantě a snaţí se správně hrát buď pravou nebo levou rukou podle toho, jak se harmonické funkce střídají. Hrajeme tóniku v různých polohách, občas přidáme dominantu a ţák hádá, co je co.
U všech těchto cvičení hrajeme levou rukou základní tón příslušného akordu, aby se ţák mohl orientovat i podle basové linky, na coţ ho předem upozorníme. Po zvládnutí spoje T – D přidáme subdominantu a stejnými postupy ji zafixujeme. Tak pokračujeme i u dalších funkcí. Pro opravdu jisté zvládnutí této sluchové analýzy je nezbytné vnímat současně tři aspekty kaţdého akordu: basový tón (ten pak rozhoduje i o obratu funkce), barvu akordu (dur – moll, septakordy) a konsonantnost – disonantnost (v první řadě cítit klid tóniky v kontrastu s předtím zahraným napětím dominanty). Na závěr bych rád upozornil, ţe dobré zvládnutí vertikální orientace pomáhá při orientaci horizontální a naopak.
6.2 Improvizace Většina lidí po vyslechnutí nějaké improvizace uvede, ţe interpret má jednoduše dar, a myslí si, ţe se jí nedá naučit. To je velmi rozšířený omyl. Ano, talent hraje nezanedbatelnou roli, ale zejména v tom, ţe díky snadnějšímu chápání věcí motivuje k intenzivnější práci. Ti největší improvizátoři jsou právě ti, kteří tráví nejvíc času tréninkem a znají nejlépe svůj obor. Z osobní zkušenosti si dovolím tvrdit, ţe během improvizace interpret uplatní maximálně pět aţ deset procent originálních nápadů, zbytek buď někde slyšel, nejčastěji studiem dřívějších legend oboru, nebo sám uţ několikrát hrál. Klíčovou roli při improvizaci tedy hrají: vědomosti, fungující jako díly stavebnice, ze kterých si vybíráme a stavíme skladbu - 27 -
představivost, která díly rovná za sebe a vymýšlí originální nápady sluch, který dopředu kontroluje, aby v momentu zaznění tónu zaznělo opravdu to, co slyšíme v hlavě
Jakým způsobem ale improvizaci učit? A jakou improvizaci učit? Na tyto otázky se dobrý učitel bude ptát sám sebe celý ţivot. Shodneme se ale určitě v tom, ţe improvizace bez sluchové představy by byla velmi chaotická. Začít s improvizací je vhodné hned od počátku docházky do ZUŠ, a to z několika důvodů: Děti se rychleji učí novým věcem (musí být v souladu s jejich zralostí). Vyhneme se velmi častému ostychu, který provází začátek výuky improvizace u starších ţáků. U dětí snadno docílíme přijetí improvizace jako své přirozenosti. Improvizace rozvíjí hudebnost ţáka, a tím podporuje i interpretační sloţku výuky. Improvizace posiluje orientaci na klaviatuře a technickou jistotu hry.
Protoţe je nemoţné postihnout celou oblast improvizace, budeme se v této kapitole věnovat pouze úsekům, na kterých můţe kreativní učitel stavět, a pak jít s ţáky vlastní cestou. V první řadě mějme na paměti, ţe improvizace by měla postupovat v souladu s rozvojem hry podle sluchu, aby měl ţák kontrolu nad tím, co hraje. Tak se nám vymezuje a postupně obohacuje tónový materiál. Dále si musíme uvědomit, ţe improvizace se netýká pouze melodické linky, ale i rytmu a frázování. Zejména pestrosti rytmu musíme věnovat dost pozornosti. A také bych rád připomenul, ţe pro jakékoli efektivní, a zároveň zábavné učení je zapotřebí kombinovat více postupů najednou.
6.2.1 Práce s rytmem V hudbě se často setkáváme se rčením parafrázujícím Bibli: „Na počátku byl rytmus“. To výstiţně postihuje důleţitost rytmu pro hudební vyjadřování. Ukáţeme si několik her, které jej rozvíjejí. Občas je prospěšné cvičit rytmickou improvizaci zcela samostatně, zvlášť u mladších ţáků a při výuce nové látky. Dosáhneme tak rychlejší a kvalitnější fixace a automatizace probírané látky. - 28 -
Hra s jazykem – Různým rytmickým modelům přiřadíme vhodné názvy květin. Ty potom řadíme za sebe. Udáme tempo a ţák rytmicky vyslovuje názvy květin podle zadání učitele. Dalším krokem je nahrazení řeči hrou na nástroj nebo tleskáním, kdy si ţák příslušnou květinu představuje uţ jen v hlavě. Po zvládnutí všech rytmických modelů necháme ţáka, aby vymýšlel vlastní kombinace modelů v ohraničeném prostoru např. dvojtaktí. Na keyboardu se nabízí pouţití rejstříku bicích sad nebo perkusí.
Hra na tělo – Učitel udá tempo a zahraje na svém těle rytmický úryvek, který ţák stejným způsobem opakuje. Fantazii se meze nekladou, můţe jít o ťukání na čelo, dupání, pleskání rukama o stehna, tleskání, případně kombinace všeho. V druhé fázi ţák nekopíruje učitelův model, ale obměňuje jej při zachování délky úryvku. Doporučuji časté vkládání pomlk, aby ţák cítil rytmický puls i v tichu a chápal pomlky jako rovnocenné notám. Tance – Rytmickou představivost můţeme posilovat i znalostí metro-rytmické struktury tanců. Vybereme si na keyboardu v sekci doprovodů tanec nebo styl dle vlastního uváţení. Začínáme spíše lehčími tanci jako je polka, valčík. S pokročilými ţáky můţeme zkusit i latinsko-americké tance, R&B, rock aj. Zapneme doprovod, ale pouze bicí sekci, a analyzujeme, kde jsou těţké a lehké doby, akcenty, a které nástroje na příslušných dobách hrají. Hlavní je velký buben, malý buben a hi-hat resp. činel. Ve většině případů zjistíme, ţe velký buben patří na těţkou dobu, malý buben na lehkou dobu a činel se hraje pravidelně v drobných hodnotách. Na keyboardu nastavíme rejstřík bicích a pokusíme se daný rytmus napodobit. Po jeho zvládnutí se pokusíme naučený rytmus trochu zahustit nebo obměnit. Inspirací nám můţe být variace doprovodu na keyboardu. V další fázi hrají učitel a ţák společně stylizaci tance. Učitel melodii a ţák bicí.
- 29 -
6.2.2 Práce s tóny Děti mají přirozenou potřebu hrát si. To musíme vyuţít i při výuce improvizace a pojmout ji jako hru, čímţ zajistíme probouzení vnitřní motivace ţáka. Dále vyuţijeme skutečnosti, ţe nejsnadnějším způsobem učení u dětí je učení nápodobou. Následující hra seznamuje ţáka s moţnostmi klaviatury, tónové soustavy a barvy zvuku. Hrátky se zvířátky – Učitel improvizuje snadno poznatelná zvířata, nejlépe kontrastní dvojice (slon – vrabec; medvěd – myš) a nechá dítě poznat, které je které. Baví se spolu o charakteristických rysech pouţitých zvířat. Potom se ţák snaţí napodobit učitele, nejprve stejná zvířata, posléze jiná, opět podle typických rysů daného zvířete např: kočka našlapuje tiše = hrajeme potichu, portamento, sekundy nahoru nebo dolů ve vyšší poloze apod. Zároveň učíme ţáka na kaţdé zvíře vybírat na keyboardu vhodný rejstřík. Starší děti můţou znázorňovat stejným způsobem cokoli, nejen zvířata (počasí, nálady, obrazy ad.).
Předchozí hrou jsme snad probudili u ţáků zájem o vlastní hudební vyjadřování. Nyní se zkusíme podívat na základní principy improvizace zaloţené na obměně melodické linky. Dobře nám k tomu poslouţí lidová píseň, kterou ţák bezpečně zná. Pokud je uţ trochu schopen hry podle sluchu, připraví si píseň doma, bez notového zápisu. Doprovod dostačuje jedním prstem podle harmonických funkcí. Před vlastní improvizací si píseň zazpíváme a zahrajeme. Nyní se můţeme pustit do práce. Moţností je mnoho, ale začínáme vţdy od nejmenších úprav, jako jsou ozdoby a zaměnění jednotlivých tónů.
- 30 -
Při větších změnách je riziko, ţe se v písničce ztratíme, proto si pomůţeme metodou, kdy při zachovaném rytmu změníme tóny, ale na opěrných bodech necháme tóny původní, abychom jsme se stále orientovali.
Z opěrných důvodů je uţitečná i varianta, kdy při zachovaném rytmu libovolně střídáme tóny kvintakordu příslušné funkce. Později je tento druh nácviku neocenitelnou pomocí v momentu, kdy se příliš vzdálíme od původní melodie. Stačí zahrát jakýkoli akordický tón zrovna platné funkce, abychom se vrátili zpět do „kolejí“.
Postupně se pouštíme do větších změn, aţ se původní melodie můţe zcela ztratit. Pamatujme si ale, ţe při jakékoli improvizaci bychom neměli oporu akordických tónů ztrácet z mysli.
O jedné důleţité věci jsme se doposud příliš nezmínili – o formě. A přece bez základního chápání formálních souvislostí, nebude naše improvizace znít logicky a správně. Nezbytným minimem je chápání členění hudby na předvětí a závětí. K tomu slouţí další hra. Otázky a odpovědi – Podle úrovně ţáka při hře podle sluchu vybereme tónový materiál (např. v C-Dur c – g). Učitel zahraje čtyřtaktí (dvojtaktí) končící jiným tónem neţ základním (otázka). Ţák naváţe také čtyřtaktím, a zahraje podobný úryvek, ale zakončený základním tónem. Podle úrovně ţáka rozšiřujeme výběr tónů, délku hudební věty a pestrost rytmu. Snaţíme se, aby byl ţák schopen svou odpověď - 31 -
nejdříve zazpívat, a poté správně zahrát. Tento princip, kdy na konci logické části směřujeme ke klidu tóniky a základního tónu, aplikujeme u všech zde uvedených typů improvizace.
S lidovou písní pochopitelně nevystačíme po celou dobu studia a pravděpodobně se setkáme se zájmem ţáků o něco modernějšího. Podíváme se tedy nyní na improvizaci na bluesovém schématu za pouţití tónového materiálu bluesové stupnice. Tato forma improvizace tvoří základy blues a rocku, a inspirovala většinu dalších ţánrů nonartificiální hudby 20. století. Pro naše účely je bluesové schéma velmi vhodné, zejména z těchto důvodů: Bluesové schéma v základní verzi má pouze tři akordy (T, S, D), je tedy rychle naučitelné. Nejčastěji má 12 taktů, které se dají opakovat stále dokola, můţeme proto jednoduše vytvořit i dlouhé improvizační plochy. Tóny jedné bluesové stupnice se hodí na všechny základní harmonické funkce. Stačí si osvojit pár návyků a improvizace zní velmi dobře i bez dokonalé sluchové kontroly. Osvojením bluesové stupnice se nám otevírá cesta k mnoha dalším ţánrům. Základní verze bluesového schématu vypadá takto. Vidíme, ţe je to poměrně snadné, pravidelné a přehledné. Ze zvukových důvodů se ovšem všechny akordy obohacují a doporučuji učitelům, aby ţáky doprovázeli alespoň těmito akordy. Způsobů doprovodu je víc, zkusme pro názornost pouţít metodu kráčejícího basu, kterou jsme nastínili v kapitole o stylizacích klavírních doprovodů. Učitel hraje doprovod a
ţák improvizuje na tónech bluesové stupnice.
Nezačínáme
s celou stupnicí, ale stačí začít třeba na dvou, třech tónech. Důleţitější je v tuto chvíli
- 32 -
rytmická přesnost a pestrost. I na dvou, třech tónech můţeme utvořit kvalitní improvizaci.
Současně učíme ţáka pouţívané tóny i zpívat a slyšet. Časem přidáváme další tóny, aţ obsáhneme celou stupnici. Důleţité je, snaţit se o co nejpestřejší rytmus, protoţe pouţíváme jen šest tónů. Můţeme například učit při improvizaci ţáky nové rytmické útvary: synkopy, trioly apod.
Ačkoli jsme výše uvedli, ţe nám na celý průběh bluesového schématu 3 stačí tóny jedné bluesové stupnice, musíme si přesto dát pozor na vhodnost určitých tónů během harmonického průběhu schématu, uvedu proto několik rad: Nejpřijatelněji znějí tóny, které patří do zrovna hrané harmonie. Tóny, které zní příliš disonantně, je vhodné zahrát jako rychlé melodické tóny nebo ozdoby. Zejména je nutné ohlídat tón zvětšené kvarty. Jedním z nejdůleţitějších prvků improvizace je rytmická pestrost a preciznost. Z chyby je moţné udělat záměr, pokud ji, nejlépe okamţitě, několikrát zopakuji. Je dobré učit se poslechem těch nejlepších v oboru.
3
Platí pouze pro schéma se třemi akordy (T, S, D).
- 33 -
Bluesová stupnice se dá i rozšířit, taková improvizace klade však jiţ větší nároky na sluchovou kontrolu hry. Přesto je dobré se o to časem s pokročilými ţáky pokusit, protoţe například střídavé pouţití mollové a durové tercie je pro blues zásadní. Na keyboardu máme navíc oproti klavíru výhodu moţnosti ohýbání tónu pomocí kontroleru Pitchbend a můţeme tak hrát i tzv. „blue notes4“, které se vymykají běţnému ladění, ale pro blues jsou charakteristické.
Vyčerpat všechny přístupy k improvizaci je nemoţné a není to ani účelem této kapitoly. Je však dobré si uvědomit, ţe improvizaci je moţné se učit. A také, ţe improvizace je jedinečným a trvalým vkladem pro tvořivost ţáka.
4
Běţné pro tercie, které nejsou intonačně ani dur, ani moll.
- 34 -
7 Notační programy Notační programy jsou uţitečné nástroje pro vyjádření hudebních myšlenek v tištěné podobě. Současný stav vyspělosti těchto programů nám jako běţným uţivatelům umoţňuje vytvářet stejně dokonalé notové záznamy jako běţně dostupné komerčně prodávané materiály. Uplatnění notačních programů je široké, ať uţ potřebujeme zapsat svoje vlastní kompozice pro školní orchestr, upravit něco pro své ţáky, případně spoluhráče v kapele. Ideální vyuţití funkcí notačního programu je ve spojení počítače a MIDI klaviatury, která slouţí jako prostředek k rychlému vkládání not. V současné době se na pomyslném vrcholu oboru nachází programy Sibelius a Finale. Oba tyto programy jsou profesionální moţností jak dokonale vyjádřit hudební nápady na papír. Pro potřeby školy není větší problém nějaký z těchto programů zakoupit, prodávají se školní licence na několik počítačů, které nejsou drahé. Další potřebné vybavení pro provoz notačního programu, počítač a jakýkoli keyboard schopný MIDI komunikace by měl být samozřejmostí v kaţdé učebně EKN. My se v této kapitole budeme zabývat prací s programem MakeMusic Finale 2007. Jeho ovládání je vcelku snadné a intuitivní, vyţaduje však nejdříve osvojení základních dovedností. Snadný start do tohoto programu dále znesnadňuje nepřítomnost češtiny. V této kapitole se naučíme vytvářet kvalitně zpracované notové dokumenty bez nutnosti nastudovat mnohosetstránkový manuál
7.1 Nastavení 7.1.1 Nastavení počítače Ačkoli Finale 2007 není při běţném pouţití náročný program na výkon počítače, přesto se musíme ubezpečit, ţe náš počítač splňuje minimální poţadavky uvedené výrobcem – Win 2000, XP, 256 MB RAM a 200MB místa na harddisku. Pokud bychom chtěli pouţívat
- 35 -
nějaké virtuální nástroje, musíme samozřejmě počítat s místem navíc, větší zátěţí procesoru a paměti, kde bych určitě doporučoval mít alespoň 1GB RAM. Další pozornost musíme věnovat správnému propojení PC a keyboardu, který nám bude slouţit jako MIDI klaviatura. V dnešní době je naštěstí uţ MIDI komunikace moţná přes USB konektor, kterým je většina moderních keyboardů vybavena. Pokud je keyboard vybaven konektory USB – A i USB – B, pro komunikaci s počítačem slouţí zpravidla typ B.
Typ A slouţí pro připojení přenosné paměti typu FlashDrive nebo MP3 přehrávače. Dále je většinou nutné nainstalovat MIDI ovladač. Ten by měl být součástí příslušenství ke keyboardu, připadně je moţné jej stáhnout ze stránek výrobce.
Pokud máme ovladač nainstalovaný, zbývá jen zapnout keyboard, potom Finale a v menu MIDI a submenu MIDI SETUP nastavit keyboard jako MIDI IN device. Tím Finale rozpozná nástroj jako vstupní zařízení pro vkládání not.
- 36 -
7.1.2 Nastavení Finale 2007 Kdykoli spustíme program Finale 2007 a otevřeme nový dokument, načte se základní nastavení programu. To zahrnuje všechna nastavení písma, grafiky, zadávání a zápisu not, rozvrţení „defaultního“ dokumentu apod. Toto nastavení je uloţeno v souboru Maestro Font Default.ftm. Můţeme si však uloţit vlastní nastavení. Tím nám odpadne stále se opakující práce při přizpůsobování nového dokumentu našim představám. V úvodním okně, které nás automaticky uvítá po startu programu a jemuţ se budeme více věnovat v následující kapitole, klikneme na moţnost Default Document. Otevře se přednastavený dokument. Na horní liště v menu Edit klikneme na Program Options. Zde můţeme nastavit chování programu jako takového. Vybereme si, zda chceme povolit automatické ukládání práce(1), kam se mají ukládat zálohy souborů(2), vzhled programu(3) apod.
- 37 -
Před zavřením Program Options potvrdíme změny kliknutím na Použít. Teď opět na horní liště v menu Document otevřeme Document Options. Zde se budeme hlavně věnovat záloţce Fonts. Není totiţ samozřejmostí, aby se Finale vypořádalo s českou diakritikou. Proto musíme u veškerého textu nastavit správný font a středoevropský script. V rozbalovacích lištách Lyrics a Text postupně u kaţdé poloţky klikneme na Set Font, vybereme písmo, které chceme a nastavíme script na středoevropský. Ale pozor. Zdaleka ne všechny druhy písma tento script podporují. Já doporučuji nechat přednastavený font Times New Roman. Změny potvrdíme opět kliknutím na Použít.
- 38 -
Nyní zavřeme Document Options a klikneme na tuto ikonu
. Na horní liště nám
přibylo menu Text. V něm klikneme na Font a opět nastavme Script na středoevropský. Později, aţ se naučíme nastavit i samotný dokument, můţeme pochopitelně uloţit jako „defaultní“ nastavení i nastavení partitury( nástroje, osnovy, systémy, playback apod.) Poslední věcí, kterou musíme udělat, aby si Finale pamatovalo co udělat při kaţdém vytvoření nového dokumentu, je uloţit dokument i se změnami jako Maestro Font Default.ftm, a tím tak nahradit původní soubor. V menu File klikneme na Save as a jako příponu souboru vybereme „ftm“. Vyhledáme soubor Maestro Font Default. Ten se nachází standartně v adresáři /Program Files/Finale 2007/Component Files. Přepíšeme ho.
- 39 -
Tím máme hotovo a můţeme se začít seznamovat přímo s programem.
7.2 Úvodní okno Po spuštění Finale nás uvítá úvodní okno, které nabízí snadný start do všech činností, jaké program nabízí. Podívejme se tedy blíţe na tuto základní nabídku.
- 40 -
Setup Wizard – uţitečný pomocník, který nám pomůţe vytvořit základní rysy dokumentu jako počet a obsazení nástrojů, tempo skladby, takt, předznamenání, název skladby atd.
Exercise Wizard – na základě 8000 šablon vytvoří tento pomocník na míru různá cvičení pro námi zvolené nástrojové seskupení včetně transpozice pro nástroje jiného neţ C ladění.
SmartMusic Wizard – umoţní vytvářet inteligentní doprovody
Default Document – rychle vytvoří dokument podle základního nastavení programu
Templates – vytvoří dokument podle přednastavených šablon
Scanning – naskenuje a importuje tištěný dokument
Open – otevře existující dokument Finale, ale i třeba soubor s příponou .mid, je tedy snadné převést MIDI skladby do tištěné podoby
Open Recent File – otevře dokument Finale, se kterým se nedávno pracovalo
Import File – importuje dokument kompatibilní s Finale
Program Options – umoţní nám nastavit Finale podle vašich potřeb
QuickStart Videos – videa, která nás naučí pracovat s programem
User Manual – manuál k programu
Tutorial Guide – psaný rádce a cvičení na seznámení s programem
Help – pomoc
Close – zavře okno Pokud by se toto okno automaticky neotevřelo při startu programu, najdeme ho
v menu File jako Launch Window nebo vyvoláme zkratkou Ctrl-Shift-N. Rozhodně stojí za to úvodní okno pouţívat, urychlí nám práci. Na některé nabídky úvodního okna se nyní podíváme blíţe.
7.2.1 Exercise Wizard Tento šikovný pomocník potěší všechny uţivatele Finale, zejména začínající, protoţe umoţňuje vytvořit kompletní notový dokument bez jakékoli znalosti práce s programem Finale. Představme si, ţe potřebujeme například vytvořit stupnicové cvičení pro školní orchestr, ale nechceme pochopitelně vše rozepisovat ručně a strávit tím celý víkend. V tom případě je Exercise Wizard ideálním pomocníkem. V úvodním okně nebo v menu File pod záloţkou New otevřeme Exercise Wizard a odklikneme informační okno. Napíšeme název cvičení podle libosti. Pokud chceme změnit písmo, klikneme na Set Font a vybereme si. - 41 -
V dalším okně zvolíme vhodné cvičení. Na výběr máme 8000 variant stupnic (scales), intervalových, rytmických, arpeggiových a jazzových cvičení. Pokud rozbalíme nabídku a klikneme na číslo cvičení, ukáţe se nám náhled v okně vpravo dole. Poté výběr potvrdíme volbou Add a pokračujeme do dalšího okna. Tam nastavíme poţadovanou tóninu, artikulaci a pokyny k provedení (Exercise Title) a postoupíme do posledního okna.
Zde je potřeba určit pro jaké nástrojové seskupení je cvičení třeba rozepsat. Můţeme si vybrat z přednastavených seskupení (select an ensemble) jako plný orchestr (full orchestra) nebo smíšený sbor (mixed choir) a další. Pokud píšeme stále pro stejné seskupení, Finale nabízí moţnost uloţit a pojmenovat si vlastní uskupení. Jednoduše místo přednastavených moţností zvolíme new ensemble. Vybereme nástroje a převedeme je do pravého okna volbou Add. Zvolíme počet kopií (number of copies), které pro kaţdý nástroj budeme chtít tisknout, podle počtu hráčů kaţdého partu, a celé nastavení uloţíme a pojmenujeme pomocí volby Save as. Budeme tak mít vlastní nastavení k dispozici pro další projekty. Zaškrtnutím moţnosti fit lesson on one page zajistíme, aby se celé cvičení vešlo na jednu stránku. Party nástrojů v jiném neţ C ladění jsou automaticky transponovány.
- 42 -
Teď uţ zbývá cvičení jen vytisknout (print) nebo uloţit (save lesson). U uloţení máme na výběr lesson file – schéma cvičení pro pozdější účely, notation files – party jednotlivých nástrojů nebo both – obojí a máme hotovo. Rychle vytvořená, kompletní etuda pro školní orchestr, kapelu apod.
7.2.2 Setup Wizard Setup Wizard je dalším uţitečným pomocníkem, který nám pomůţe jednoduše v několika krocích nastavit základní vlastnosti našeho dokumentu jako název skladby, počet osnov, nástrojové obsazení, takt aj. Otevřeme Setup Wizard a v prvním okně vyplníme název skladby (Title), jméno autora (Composer), copyright a velikost a orientaci pracovní plochy (portrait, landscape). Další okno slouţí k vymezení nástrojového obsazení. Nejdříve si zvolíme, zda chceme pouţívat při playbacku interní sadu hudebních nástrojů nebo jinou (pokud ji máme nainstalovanou). K tomu slouţí kolonka Instrument Set. Při výběru nástrojů postupujeme stejně jako v Exercise Wizardu, můţeme opět vyuţít přednastavené nástrojové sestavy nebo si nastavit vlastní a pojmenovat a uloţit jej pomocí Save As pro případné další skladby. Pořadí nástrojů v partituře měníme podle libosti šipkami v pravém okně. Dále se ujistíme, ţe máme - 43 -
zaškrtnuté Use a separate channel for each staff a Generate Linked Parts, bude se nám to hodit později.
V dalším okně nastavíme tóninu a takt. Pokud nám nabídnutý výběr taktových označení nepostačuje, klikneme na ikonku zobrazující dva otazníky a nastavíme počet dob v taktu (Number of Beats) a jejich hodnotu (Beat Duration).
Klikneme na další a dostanene se do posledního okna. Zde můţeme nastavit tempové označení skladby. Jednoduše zaškrtneme moţnost Specify initial tempo marking, napíšeme zamýšlené tempové označení a zadáme odpovídající tempo. Pokud bude naše skladba začínat předtaktím, zaškrtneme Specify pickup measure a vyznačíme rytmickou hodnotu odpovídající celkové hodnotě dob předtaktí.
- 44 -
Poslední věc, kterou si musíme zvolit, je grafický font. Font Maestro je klasický font, běţný pro artificiální tištěnou hudbu. Font Jazz pouţijeme, jak uţ název napovídá, pro stylové zobrazení hudby jazzového okruhu.
Nyní zbývá jen kliknout na dokončit a prohlédnout si vygenerovaný dokument.
7.3 Základní dovednosti 7.3.1 Základní obrazovka Dostáváme se na základní obrazovku programu Finale 2007. Kolem dokumentu, který jsme si vytvořili v Setup Wizardu, se objevilo vlastní prostředí programu. Všimněme si základních prvků na ploše. Úplně nahoře je lišta podobná například té, kterou známe z MS Wordu. Tady najdeme všechny moţnosti programu, včetně těch, jenţ se na základní obrazovce běţně nevyskytují.
Pod touto lištou se nachází to nejdůleţitější, co Finale nabízí – lišta s nástroji. Je dobré ji znát hned od začátku, neboť mezi jednotlivými nástroji budeme přepínat velmi často. Podle ikon zleva doprava jsou základní nástroje: - 45 -
Selection Tool – umoţní nám editovat většinu prvků v dokumentu prostým kliknutím na objekt, který chceme změnit. Levé a pravé tlačítko mají jinou funkci, je třeba si to vyzkoušet.5
Staff Tool – edituje počet a rozloţení osnov a systémů
Key Signature Tool – nastaví předznamenání skladby
Time Signature Tool – nastaví taktové označení skladby
Clef Tool – vše, co souvisí s klíči
Measure Tool – má na starost uspořádání taktů
Simple Entry Tool – nástroj na krokové vkládání not myší, z klávesnice nebo MIDI klaviaturou
Speedy Entry Tool – jiná alternativa krokového zápisu
Hyperscribe Tool – nástroj na zápis not v reálném čase pomocí MIDI klaviatury
Tuplet Tool – umoţňuje zápis triol, kvintol a jiných nepravidelných rytmických útvarů
Smart Shape Tool – má na starost obloučky, crescenda, glissanda apod.
Articulation Tool – nástroj, který se stará o artikulační symboly
Expression Tool – umoţňuje vypracovat dynamiku, tempová a jiná výrazová označení
Repeat Tool – umístí repetice, codu, případně da capo al fine aj.
Chord Tool – nástroj na tvorbu akordových značek
Lyrics Tool – nástroj na vkládaní textu k vokálním skladbám
Text Tool – vkládání textu jako název skladby, jméno skladatele apod.
Mass Edit Tool – umoţňuje jednoduše označit a měnit velkou plochu dokumentu
Resize Tool – nastaví rozměry not, osnov a systémů
Page Layout Tool – nástroj pro závěrečnou úpravu rozvrţení dokumentu před tiskem
Pod lištou s nástroji se nachází panel pro přehrávání a nahrávání.
5
Jeden z nejlepších nástrojů Finale, ušetří nám spoustu přepínání mezi nástroji
- 46 -
Dále se na základní obrazovce standartně nachází panel Simple Entry Tool, který slouţí k základnímu zápisu pomocí myši. Pokud by se nám na ploše neobjevil, otevřeme jej v menu Window jako Simple Entry Palette. Současně zde můţeme na plochu umístit i další panely nástrojů, které jsou standartně skryty.
Dole vlevo si všimneme standartního přepínání mezi stránkami a čísel 1-4. Ty slouţí k přepínání vrstev hlasů. To se týká případů, kdy v rámci jedné osnovy pracujeme s více hlasy, ať uţ kontrapunkticky nebo jinak. Ve Finale můţeme pracovat na jedné osnově aţ se čtyřmi hlasy.
Tak tedy vypadá základní obrazovka Finale a nyní se pustíme do vkládaní not.
7.3.2 Jednoduché vkládání not Jednoduché vkládání not neboli Simple Entry Tool je jedinou metodou zápisu ve Finale 2007, kde se teoreticky obejdeme bez MIDI klaviatury. Stačí nám pouze klávesnice a myš. Přesto, pokud nejsme v této metodě zkušení, bude to pro nás trochu zdlouhavé. Ideální je pouţívat MIDI klaviaturu, klávesnici i myš současně. Pro případy, ţe něco při práci pokazíme a nebudeme ihned vědět jak to napravit si zapamatujme asi nejdůleţitější zkratku ve Finale – CTRL-Z. Ta vrátí poslední krok(y), které jsme provedli. Simple Entry Tool slouţí ke krokovému zadávání not, tedy ne nahrávání v reálném čase. K tomu slouţí Hyperscribe Tool, nástroj na vkládání not přímo ţivou hrou v reálném čase. Hyperscribe Tool budeme jako hráči na keyboard z pochopitelných důvodů preferovat, ale pro opravy a přidávání detailů do takto nahraného dokumentu je i tak Simple Entry Tool nepostradatelný. Pro práci v něm musíme mít aktivovanou příslušnou ikonu.
- 47 -
Kliknutím na ni se na horní liště objeví nové menu Simple a na notové osnově kurzor
s notou.
Ten ukazuje pozici a rymickou hodnotu noty, kterou Finale zapíše po
stisknutí klávesy „ENTER“. Výšku not ovládáme na klávesnici šipkami a délku na numerické klávesnici vkládáme klávesou „ENTER“. Tento způsob vkládání not je ale dost pomalý, zkusíme proto něco jiného. Jednou rukou měníme délku not a druhou píšeme na klávesnici přímo názvy not6 nebo klikneme myší na poţadované místo v osnově. Stejně tak můţeme jednou rukou hrát na klaviaturu7 (pokud ji máme v dosahu) a druhou měnit délku not na numerické klávesnici. Mezi jiţ napsanými notami se pohybujeme šipkami. Vybraná nota je vţdy zvýrazněná, a můţeme ji tak snadno opravit. Vybrat notu můţeme také pomocí CTRLLTM8, coţ je rychlejší, zejména v dokumentu o více osnovách. Všimněme si, ţe pokud nějakou notu měníme nebo vybíráme, kurzor zmizí. Pro pokračování v zápisu ho musíme opět aktivovat9. Vybereme poslední notu zápisu a stiskneme „ENTER“. Kurzor se objeví a můţeme pokračovat v zápisu. Při změně výšky not šipkami Finale postupuje diatonicky. Pro chromatický posun pouţíváme + a – na numerické klávesnici. Enharmonickou záměnu provedeme zkratkou ALT-E. Mazání not provádíme buď gumou na Simple Entry Palette nebo
klávesou DELETE. Kdyţ chceme vymazat třeba deset taktů, lépe nám poslouţí Mass Edit Tool. Aktivujeme ho a tahem myší vybereme počet taktů, které chceme vymazat. Teď máme dvě moţnosti. Pomocí klávesy BACKSPACE smaţeme všechny noty v označených taktech, pomocí DELETE smaţeme takty úplně.
6
Nezapomeňte, ţe pro většinu zemí náš tón H=B, musíte ho tedy tak psát
7
Pro hraní not z klaviatury v Simple Edit Tool aktivujte v menu Simple-> Use MIDI Device for Input
8
Levé tlačítko myši
9
Neplatí pro zápis myší. Jednoduše klikněte kde chcete pokračovat
- 48 -
Vrátíme se opět do Simple Entry Tool reţimu a naučíme se zadávat pomlky. Pokud píšeme pomocí myši, pouţijeme klávesu “R” na změnu jiţ vytvořené noty na pomlku a obráceně10. Při práci s klávesnicí nebo MIDI klaviaturou pouţíváme klávesu “TAB” pro vkládání pomlk a na numerické klávesnici kontrolujeme délku, stejně jako u zadávání not. Zatím jsme vkládali pouze jednohlasou melodickou linku. Nyní si vyzkoušíme psaní akordů. Nejrychlejším způsobem je opět MIDI klaviatura, kde zahrajeme rovnou celý akord. Pokud pouţíváme myš, stačí kliknout nad nebo pod libovolnou notu pro vytvoření vícezvuku. Při psaní na klávesnici máme moţností více. Stisknutím příslušného čísla (3= tercie, 5= kvinta apod.), tentokrát ne na numerické klávesnici, přidáme k vybrané notě interval nahoru nebo se stisknutou klávesou SHIFT dolů. Druhá moţnost je přidat přímo konkrétní notu. Chceme-li přidat například tón “F”, stiskneme na vybrané notě SHIFT-F. Podobně postupujeme i u jiných tónů. Mezi jednotlivými tóny akordu vybíráme pomocí CTRL-LTM nebo šipkami nahoru a dolů při drţené klávese CTRL. Pro označení celého akordu pouţijeme zkratku CTRL-A. Něco trochu jiného je psaní kontrapunktu, případně vnitřních hlasů. Jak jsme se zmínili jiţ v kapitole Základní obrazovka, psaní dalšího hlasu na jedné osnově probíhá samostatně jako jiná vrstva. Při kaţdém novém dokumentu Finale automaticky zapisuje první vrstvu, a pokud chceme psát další hlas, musíme přepnout na jinou vrstvu. Kaţdá ze čtyř moţných má pro přehlednost jinou barvu, ale při tisku se automaticky nastaví obligátní černá. Přepneme tedy na jinou vrstvu a vyzkoušíme si zapsat druhý hlas. V případě, ţe chceme druhý hlas psát od jiné neţ první doby v taktu, vybereme notu co nejblíţ poţadované době. Poté přepneme vrstvu a provedeme zápis. Pomlky, které kvůli přehlednosti nechceme při tisku zobrazit, zakryjeme stisknutím klávesy “H”. Pokud nechceme, aby Finale automaticky doplňovalo pomlky do taktu, můţeme tuto funkci vypnout v menu Simple.
10
Funguje pouze na notě, se kterou právě pracujete, tj. zvýrazněné notě
- 49 -
Na závěr uvádím některé uţitečné klávesové zkratky, které nám ulehčí ţivot.
ALT-G = vytvoří ozdobu z označené noty
L = přehodí směr noţičky
čárka11 = spojí nebo rozdělí trámec
T = spojí sousedící noty obloučkem
7.3.3 Zápis not v reálném čase Pro potřeby hráčů na EKN se jako nejpřirozenější způsob zápisu not dá předpokládat ţivé hraní, které by se přímo přenášelo do notačního programu. Tato metoda je ve Finale naštěstí poměrně dobře implementována a jedná se o spolehlivě nejrychlejší způsob zápisu not. Umoţní nám nahrávat přímo v reálném čase podle metronomu nebo třeba udávat a měnit tempo nahrávání nohou na pedále podle obtíţnosti místa, které hrajeme. Za chvíli tak zvládneme napsat i několik stránek notového záznamu. Přepněme tedy do nástroje Hyperscribe Tool.
11
myšleno čárka nad písmenem např.: ó
- 50 -
Nejdříve musíme provést pár nastavení. Předpokládám, ţe keyboard máme zapnutý a nastavený jako MIDI IN Device, jak jsme si ukázali v kapitole Nastavení počítače. Pokud ne, je potřeba tak učinit nyní. V menu MIDI, kde se všechna tato nastavení provádí si všimneme několika poloţek. Klikněme na Click and Countoff. Zde můţeme nastavit, zda chceme při nahrávání odpočítat takty dopředu a případně kolik (1), zda a při čem chceme slyšet metronom (2) a další, pro nás uţ méně důleţité údaje. Pokud chceme mít při nahrávání k dispozici jeden takt dopředu a během nahrávání slyšet metronom pro udávání dob, coţ je obvyklé nastavení, mělo by správné nastavení vypadat takto:
Další poloţkou v menu MIDI je Quantization Settings. Tady se musíme zastavit trochu déle, protoţe správné nastavení kvantizace je klíčové pro správný přepis vaší hry do not. Kvantizace pomáhá programu určit, co z vaší strany je chyba a co záměr tím, ţe nastaví přesná vymezení přepisu not podle délky a rytmu. Špatné nastavení můţe pak zcela znemoţnit naši snahu o korektní zápis.
- 51 -
Nejdříve vybereme nejkratší noty, které se v naší hře budou vyskytovat (1). Drobnější noty bude pak Finale povaţovat za ozdoby nebo ignorovat. Další nastavení se týká přepisu rytmu. Máme na výběr tři moţnosti. Jak můţeme vidět na obrázku, pro správný zápis sloţitějšího rytmu musíme mít zvolenou moţnost Mix rhythms (3). Moţnost No tuplets (2) předpokládá nulový výskyt nepravidelných rytmických útvarů jako jsou trioly, kvintoly apod. a moţnost Space notes evenly in beat (4) přepisuje rytmus rovnoměrně podle počtu zahraných not v době, takţe tři noty přepíše jako triolu, čtyři jako šestnáctiny apod. a zapíše je tak i kdybychom je zahráli třeba jako synkopu. Asi vás napadne nechat tedy vţdy zapnutou moţnost Mix rhythms, která si poradí i se sloţitým rytmem. Bohuţel, tak jednoduché to není. Tím, ţe se Finale snaţí rozpoznat tolik moţností najednou, je mnohem pravděpodobnější, ţe se zmýlí. Proto si vţdy musíme
ujasnit, zda jiné nastavení nebude pro danou skladbu
výhodnější. Nyní klikneme ve stejném okně na More Setings pro další nastavení. Tady můţeme nastavit, jak se Finale bude chovat k drobným ozdobným notám. Povolí je (1), smaţe (2) nebo převede na běţné noty (3). Můţeme také povolit zápis druhého hlasu (4), ale doporučuji tuto moţnost aktivovat pouze u důsledně vícehlasých skladeb. Občasné vnitřní hlasy je výhodnější psát ručně, budeme tak méně opravovat. Sensitivity level (5) nastavíme na hodnotu nejkratších not, které budeme hrát, případně na hodnotu o řád kratší.
- 52 -
Tím
můţeme
opustit menu MIDI a přesunout se do menu Hyperscribe, které se na horní liště objeví vţdy, kdyţ
přepneme
na
Hyperscribe Tool. Zde nastavíme, zda si chceme tempo nahrávání udávat sami například nohou na sustain pedále12 (1), nebo to necháme na Finale (2), případně na externím nástroji (3). Kliknutím na moţnost Tap nebo Playback and/or Click, se objeví další okno. Zvolíme tedy nyní například moţnost Playback and/or Click. V tomto okně nastavíme v jakých
12
Tento způsob má jednu podstatnou výhodu. Pokud zvolníme tempo, Finale se přizpůsobí. To znamená, ţe těţší
místa můţeme hrát pomaleji a lehká rychleji podle libosti.
- 53 -
hodnotách chceme udávat tempo (standartně je nastavena čtvrťová nota), tempo nahrávání 13 a zdroj signálu pro start nahrávání. Ve většině případů vystačíme s moţností Any MIDI Data, kdy Finale spustí
nahrávání
po
jakémkoli rozpoznatelném MIDI signálu, například stisknutí klávesy. Zavřeme
okno
a
dále nastavíme v menu Hyperscribe pod poloţkou Record Mode, zda chceme nahrávat do jedné, dvou nebo více osnov najednou. Nahrávání do dvou zejména
osnov
pouţijeme
pro
klávesové
nástroje a u této moţnosti musíme ještě nastavit bod rozdělení
klaviatury.
Stiskneme Listen a zahrajeme na klaviatuře v místě, kde chceme mít při zápisu předěl mezi vrchní a spodní osnovou. Tím je vše nastavené a můţeme začít nahrávat. Klikneme myší na první takt skladby, objeví se obdélník, který ukazuje platnou nahrávací pozici. Následně stiskneme libovolnou klávesu na našem keyboardu a Finale začne nahrávat. Pro skončení nahrávací sekvence stiskneme tlačítko stop
na panelu pro přehrávání. V případě potřeby můţeme celou
nahranou sekvenci rychle smazat klávesovou zkratkou pro vrácení posledních změn CTRL-Z.
13
Tempo můţeme udat i kliknutím myší nebo sustain pedálem. Vybereme moţnost Listen a zadáme tempo.
- 54 -
Můţe se stát, ţe přes všechna nastavení bude Finale zapisovat úplně něco jiného neţ hrajeme. V tom případě bude na vině zpomalení, ke kterému dochází na cestě mezi keyboardem a počítačem. Pokud se to stane, musíme ono zpomalení kompenzovat. V menu MIDI najedeme do okna MIDI Setup, klikneme na Show Advanced a metodou pokus – omyl14 nastavíme odpovídající hodnotu Midi In Latency. Je moţné, ţe pozorované zpoţdění můţe být v ojedinělých případech i v řádu stovek ms.
Uţitečnou funkcí, kterou ocení zejména méně zdatní hráči, je Repitch Tool. Ikonu
Repitch Tool najdeme na paletě Simple Entry Tool. Aktivujeme ji a přepneme také do nástroje Simple Entry Tool. Vrátíme kurzor na libovolnou notu, kterou jsme vytvořili dříve a zahrajeme něco na klaviaturu. Zjistíme, ţe noty se přepsaly na nově zahrané, při zachování rytmu. Pro méně zdatné hráče se tím otvírá další moţnost jak rychle provést zápis. Nahrajeme v reálném čase rytmus na jedné notě a pomocí nástroje Repitch Tool poté krokovým způsobem zadáme správnou výšku.
14
Nahrávejeme vţdy pár taktů jednodušších motivů s různým nastavením MIDI In Latency, dokud nebude zápis
v pořádku.
- 55 -
7.3.4 Navigační dovednosti Efektivní práce v programu Finale 2007 nezávisí pouze na rychlém zápisu not, ale i na schopnosti rychle se orientovat v partituře. Finale pro ještě snadnější práci s partiturou nabízí tři odlišné způsoby zobrazení, kaţdé z nich má své specifické výhody a některé funkce programu se dají pouţít pouze v jednom způsobu zobrazení. Podíváme se tedy co nám Finale 2007 nabízí.
Scroll View – partitura ubíhá zleva doprava, rychlá navigace prostřednictvím zadávání čísla taktu (1), pro přehlednost umoţňuje schovat osnovy, se kterými zrovna nechceme pracovat15
Page View – klasické stránkové zobrazení, nezbytné pro finální úpravy a tisk dokumentu
Studio View – podobné jako scroll view, přidává moţnost jednoduše měnit pomocí mixeru nalevo MIDI parametry osnov pro playback jako hlasitost, barvu nástroje aj.
Nejčastěji budeme přepínat mezi Scroll View a Page View. Můţeme tak učinit v menu View nebo rychleji klávesovou zkratkou CTRL-E. Pro drobné pohyby v partituře pouţijeme pravé tlačítko myši. Klávesy PageUp a PageDown slouţí k přechodu od začátku stránky ke konci
a
rychlý
přesun
na
další/předchozí
stránku
umoţňuje
zkratka
CTRL-
PageDown/PageUp. Při práci s party oceníme rychlé přepínání mezi partiturou a jednotlivými party pomocí zkratky CTRL-ALT-tečka/čárka. Další důleţitou pomůckou je tzv. Zoom neboli přiblíţení. Pokud si potřebujeme přiblíţit nějaký detail dokumentu pouţijeme SHIFT-PTM, pro oddálení pouţijeme SHIFTCTRL-PTM.
15
Přepneme na Staff Tool, u kaţdé osnovy se objeví manipulační čtverec. Na vybrané osnovy klikneme se
stisknutou klávesou SHIFT. Poté se stisknutou klávesou CTRL klikneme na menu View a uloţíme naše nastavení prostřednictvím volby Program Staff Set
- 56 -
7.4 Přidáváme detaily 7.4.1 Dynamická a artikulační označení Finale 2007 nabízí spoustu moţností jak doplnit notový zápis o přesnější pokyny k interpretaci. Samozřejmostí jsou trylky, koruny, staccata a dynamická označení všeho druhu. Práce s těmito detaily je poměrně rychlá, protoţe většinou stačí vypracovat jeden kratší úsek, například takt, a na další podobná místa zkopírovat co je potřeba. O dynamická a tempová označení se stará Expression Tool. Přepneme do něj a projedeme myší poblíţ dříve vytvořených not. Všimněme si, ţe se kurzor mění. Nabízí nám tak dvě moţnosti. Buď vztáhnout dynamické označení pouze na konkrétní notu resp. osnovu (kurzor s notou) nebo na místo v celé partituře16 (kurzor bez noty). Dvakrát rychle klikneme na poţadovaném místě a z moţností vybereme, co potřebujeme. V případě, ţe nenajdeme vhodné označení, můţeme si ho vytvořit. Označíme z výběru nejpodobnější označení a klikneme na Duplicate. Objeví se identická kopie označení. Klikneme na Edit a upravíme zejména textové označení a pokyny pro playback. V okně playback nastavíme typ označení (1) a adekvátní hodnotu (2). Pro označení
by správné zadání vypadalo
následovně:
O akcenty, koruny, staccato a podobná artikulační označení se stará Articulation Tool. Práce v něm je podobná té v Expression Tool. Po dvojím kliknutí u zvolené noty se objeví okno s výběrem znaků. Můţeme však pracovat i bez něj a rychleji. Většina znaků má
16
Dynamické znaménko se utvoří pro kaţdou osnovu zvlášť.
- 57 -
vpravo nahoře zkratku, kterou můţeme přímo pouţít pro vytvoření daného symbolu. Pro staccato je tato zkratka klávesa „S“. Pokud tedy s drţenou klávesou „S“ označíme myší skupinu not, u kaţdé se objeví symbol staccata. Určitě se vyplatí si nejpouţívanější zkratky zapamatovat. Významně to urychlí práci. Smart Shape Tool je šikovný nástroj pro tvorbu obloučků, crescend, trylků apod. Po přepnutí do reţimu Smart Shape Tool se objeví lišta s nástroji. Vybereme oblouček a po dvojkliknutí na vybrané notě jej tahem spojíme s poslední notou fráze. Stisknutím klávesy „F“ ho můţeme přesunout z pozice nad osnovou pod osnovu a obráceně. Pomocí manipulačních drţadel upravíme tvar obloučku. Podobně vytvoříme i crescendo a ostatní tvary. Pro efektivní práci nám Finale nabízí dva způsoby jak rychle zkopírovat jakýkoli materiál na jiné místo v dokumentu. Vypracujeme tedy jeden takt se všemi detaily. Přepneme do nástroje Mass Edit Tool a kliknutím nebo tahem myší s drţeným levým tlačítkem myši označíme vypracovaný takt. Stiskneme zkratku CTRL-F a dále SHIFT-CTRL-F. V následném okně označíme, co chceme kopírovat (slursobloučky apod.) a klikneme na Find. Finale najde další rytmicky stejné místo a čeká na náš pokyn, zda chceme výběr zkopírovat na dané místo. To provedeme volbou Paint. Tak můţeme postupovat dále partiturou pomocí Find next a Paint nebo si urychlíme práci a zvolíme Paint All. V tom případě Finale zkopíruje námi vybraný obsah na všechna podobná
místa
v dokumentu.
Po
ukončení
kopírování zavřeme okno a stiskneme opět CTRL-F. Druhou moţností kopírování je klasický způsob, totiţ kopírovat a vložit – CTRL-C, CTRL-V. Opět jej lze pouţít pouze v reţimu Mass Edit Tool. Poloţky, které chceme kopírovat lze vymezit v menu Mass Edit pod poloţkou Items to copy. Standartně je nastaveno kopírování veškerého obsahu označené plochy. Samotné kopírovaní provádíme buď výše uvedenými zkratkami, nebo přetáhnutím označené plochy myší na nové místo. V případě, ţe chceme označit menší plochu neţ jeden takt, musíme povolit v menu Edit moţnost Select Partial Measures.
- 58 -
7.4.2 Práce s takty, klíči, předznamenáním a repeticemi Často se stane, ţe v průběhu skladby potřebujeme změnit takt, klíč, přidat repetici nebo změnit předznamenání. Ukáţeme si, jak tyto základní změny provést. Nejrychlejším způsobem, jak změnit takt, předznamenání nebo klíč, jsou klávesové zkratky. Přepneme do nástroje Simple Entry Tool a umístíme kurzor tam, kde chceme provést změnu. Pouţijeme klávesovou zkratku ALT-T pro změnu taktu, ALT-K pro změnu tóniny a ALT-C pro změnu klíče. Více moţností máme k dispozici přímo v příslušných
nástrojích.
Přepneme
například do nástroje Repeat Tool
tedy .
Klikneme pravým tlačítkem myši v taktu, kde chceme provést změnu, a zvolíme repetici daného taktu (1), prima a seconda voltu (2), zakončení (3), repetici dopředu (4) nebo zpět (5). Pro více moţností pouţijeme místo pravého tlačítka dvakrát rychle za sebou levé. Tak se dostaneme i k moţnostem jako D. C. al Fine, Segno nebo Coda. V nástroji Measure Tool stojí za zmínku moţnost spojit souvislé prázdné takty do několikataktové pauzy. V menu Measure pod poloţkou Multimeasure Rests klikneme na Create for Parts/Score, zaškrtneme, pro které party nebo partituru chceme prázdné takty sloučit, a potvrdíme volbou Ok.
- 59 -
7.4.3 Práce s textem Pro začlenění textu do dokumentu máme k dispozici dva nástroje. Lyrics Tool, který slouţí pro přiřazení textu písní a vokálních partů a Text Tool pro běţný text jako jsou názvy a interpretační pokyny. Uţitečnou funkcí je moţnost automaticky přiřadit předem napsaný text přímo k notám. Můţeme tak například text staţený z internetu po krátké úpravě přiřadit přímo k melodii bez nutnosti psát kaţdou slabiku zvlášť ke kaţdé notě. Ukáţeme si jak na to.
Přepneme do nástroje Lyrics Tool
a v menu Lyrics zvolíme Edit Lyrics. Zde
vloţíme náš text a upravíme tak, aby mezi slabikami byla pomlčka a mezi slovy mezera. Vlevo dole zvolíme, zda je tento text pro sloku (verse) nebo refrén (chorus). Zavřeme okno a v menu Lyrics zvolíme Click Assignment. Klikneme pod první notu textu. Objeví se první slabika. Poté u další noty klikneme levým tlačítkem s drţenou klávesou CTRL a text se automaticky přiřadí ke všem dalším notám. Při ručním psaní not, které je občas také nutné, napíšeme slabiku k první notě a pouţijeme klávesu SPACE pro posun k další notě.
Uţitečnou pomůckou pro nastavení pozice textu jsou poziční trojúhelníky. Ty jsou čtyři a najdeme je nalevo od psaného textu. První zleva nastaví pozici textu v celém dokumentu, druhý v příslušné osnově, třetí na konkrétním systému a čtvrtý pro kaţdou novou poloţku na řádku.
- 60 -
Běţný text píšeme v nástroji Text Tool. Pro moţnost pouţít českou diakritiku musíme nastavit u fontu písma středoevropský skript, jak jsme si ukázali jiţ v kapitole „Nastavení Finale 2007“. Na místě, kde chceme vloţit text, dvakrát klikneme levým tlačítkem myši a zadáme poţadovaný text. Klávesou ENTER se posuneme na další řádek. Kdyţ myší klikneme mimo místo zápisu, reţim psaní se ukončí a u textu se objeví drţadlo. Můţeme tak snadno upřesnit jeho pozici v dokumentu.
7.5 Finální úpravy dokumentu Zbývá nám poslední úprava dokumentu před tiskem. Upravení počtu systémů na stránku, rozměry osnov, skrytí prázdných osnov, vzdálenost mezi osnovami apod. K tomu
účelu slouţí nástroje Resize Tool
a Page Layout Tool
.
Nástroj Resize Tool nám umoţňuje měnit velikost not, osnov, systémů a stránek. Klikneme pravým tlačítkem na libovolnou notu v dokumentu. Objeví se nabídka moţností, které můţeme pouţít. Podle potřeby tedy změníme velikost hlavičky (Notehead), noty nebo pomlky (Note or Rest), osnovy (Staff), systému (System) nebo stránky (Page). Velikost jakéhokoli objektu je vyjádřena procenty (100 %), upravíme tedy procenta na poţadovanou úroveň. Výsledek můţe vypadat například jako na následujícím obrázku.
- 61 -
Nyní se podíváme blíţe na Page Layout Tool. Po přepnutí do tohoto nástroje se objeví drţadla,
jejichţ
nastavením
upravujeme
rozloţení systémů na stránce. Dále máme k dispozici několik uţitečných automatických funkcí pro optimalizaci dokumentu. Najdeme je v menu Page Layout. První z nich je Fit Music. Tato funkce umoţňuje nastavit stejný počet taktů na kaţdém
systému.
Standartně je
nastavena pro změnu celého dokumentu (All measures). V situacích kdy chceme ručně přesunout krajní takty o systém výše nebo níţe, označíme si vybraný takt v nástroji Mass Edit Tool a šipkami nahoru nebo dolů jej přesuneme. Příkaz Space systems evenly automaticky srovná vzdálenost mezi systémy v celém dokumentu nebo na poţadované
stránce.
Na
obrázku
vidíme nastavení příkazu pro všechny stránky dokumentu s poţadavkem čtyř systémů na stránku. Pokud nechceme, aby program
změnil
námi
ručně
nastavený počet systémů na stránku, vybereme moţnost Do not change the number of systems on each page. Velmi Optimize
uţitečnou
Staff
Systems.
funkcí
je
Program
objeví prázdné osnovy v partituře a schová je, čímţ ušetří místo na stránce a zpřehlední dokument. Tato funkce je nezbytná zejména u sloţitých dokumentů, jako jsou orchestrální partitury.
- 62 -
Nakonec se podíváme na funkci Page Size. Tady můţeme nastavit velikost stránky a její orientaci. K dispozici jsou běţné rozměry A4, A5, B5, ale i méně obvyklé. Orientaci stránky nastavíme na výšku (Portrait) nabo na šířku (Landscape). Po všech těchto úpravách ještě znovu zkontrolujeme celý dokument a můţeme tisknout.
- 63 -
8 Záznam a editace zvuku 8.1 Audio nebo MIDI? Technologie záznamu a editace zvuku je v dnešní době na takové úrovni, ţe i běţný uţivatel je bez nutnosti pronajmout si nahrávací studio schopen vytvořit si v domácích podmínkách hudební projekt, na běţný poslech nerozpoznatelný od profesionálního. Moţností je mnoho. Tvorba hudebního CD, spojení videozáznamu se zvukem apod. Pro potřeby nás, hráčů na EKN, se přímo nabízí práce prostřednictvím propojení keyboardu, počítače a vhodného softwaru. V první řadě si však musíme ujasnit pár základních pojmů. Chceme nahrávat audio, MIDI nebo oba způsoby zkombinovat? Kaţdá varianta má své výhody i nevýhody, které vyplývají z povahy způsobu záznamu. Z fyzikálního hlediska je zvuk vlnění. Pokud nahráváme audio, snaţíme se co nejpřesněji převést ono vlnění do digitální podoby. Zjednodušeně řečeno převádíme vlnění vzduchu na elektrický signál, a ten pak na „nuly a jedničky“ tj. do binární (dvojkové) soustavy, ve které pracuje počítač. Výhody i nevýhody si můţeme ukázat například na záznamu zpěvu. Pomocí mikrofonu nahrajeme záznam libovolného pěveckého úryvku. Při přehrání slyšíme věrnou reprodukci toho, co jsme nahráli. To je jistě výhoda. Pokud bychom si ale později usmysleli, ţe chceme změnit část not, tempo nebo frázování, je to velmi problematické, spíše nemoţné. U lidského hlasu a akustických nástrojů ale nemáme na výběr. Lze je nahrávat pouze jako audio. U elektronických nástrojů si vybrat můţeme. Buď nahrávat přímo zvuk se všemi klady a zápory, nebo pouţít MIDI. MIDI (Musical Instrument Digital Interface) narozdíl od audia zvuk vůbec nenahrává. Zaznamenává pouze informace. Kdy byla klávesa stisknuta, jakou silou, v jaké výšce, kdy byla uvolněna apod. Kaţdý důleţitý údaj je zaznamenán a je moţné ho bez problémů změnit, jako kdyţ editujeme zápis například v textovém editoru. MIDI je pouze komunikační protokol, který byl vytvořen, aby si různé elektronické nástroje spolu rozuměly: „MIDI systém byl vlastně původně navržen jako pomocný, jednoduchý a levný prostředek k propojování několika hudebních nástrojů mezi sebou, aby se získaly bohatší zvukové barvy“17. Konkrétní zvuk, který slyšíme, vzniká aţ aplikací informací na konkrétním
17
FORRÓ, Daniel. Svět MIDI. 1. vydání. Praha : Grada, 1997. s. 319.
- 64 -
nástroji, v našem případě na keyboardu, kdy se zvuk k informacím přiřadí. MIDI záznam je tedy velmi flexibilní, ale není tak věrný jako audio. Ideální je kombinovat obě metody záznamu podle účelu, pro který konkrétní projekt tvoříme. Různých způsobů nahrávání zvuku je příliš mnoho, neţ abychom je v této kapitole pokryli všechny. Přidrţíme se tedy moţností, které by měla poskytovat běţná učebna výuky hry na EKN. Keyboard schopný MIDI a audio komunikace (v podstatě všechny), počítač s kvalitní (nejlépe externí) zvukovou kartou s vlastními audio vstupy a podporou ASIO ovladačů (slouţí k rychlé komunikaci mezi zvukovou kartou a softwarem), kabely na propojení, případně mikrofon, a program, ve kterém hodláme záznam nahrávat a editovat. Ideálními kandidáty jsou softwarové sekvencery, coţ jsou programy, které zvládají všechny potřebné operace jak s MIDI, tak i s audiem najednou. V našem případě pouţijeme program Cubase 4 Le, coţ je odlehčená verze špičkového a velmi rozšířeného produktu Cubase 4 od firmy Steinberg a bývá často součástí příslušenství kvalitního nahrávacího hardwaru. Většina vědomostí, které získáme v tomto programu je snadno přenosná i na jiné aplikace podobného typu. V následující kapitole se podíváme jak správně propojit všechna zařízení, aby správně fungovala.
- 65 -
8.2 Zapojení hardwaru
Na schématu nahoře můţeme vidět běţné zapojení jednoduchého systému. MIDI komunikace. Mezi keyboardem a PC probíhá nejčastěji prostřednictvím USB-B – USB-A kabelu, jak jsme si říkali jiţ v kapitole o notových programech. Připomenu jen, ţe keyboard musí být zapnutý, aby ho počítač rozpoznal. Externí zvuková karta v našem případě komunikuje a je napájena také pomocí USB. Audio komunikace si zaslouţí trochu více pozornosti. Všimněme si označení output (výstup) a input (vstup). Výstup vţdy posílá signál ven, zatímco vstup signál přijímá. Konkrétně to na našem schématu vypadá tak, ţe posíláme zvuk z keyboardu (směr out) do zvukové karty (směr in), která vše zpracuje v součinnosti s Cubase a pošle výsledek do reproduktorů nebo sluchátek (směr out). Je tedy klíčové, nastavit správně odkud kam proudí informace. V případě, ţe máme tu moţnost, je lepší nahrávat stereo (levou a pravou stranu signálu zvlášť), v opačném případě zapojíme jeden místo dvou kabelů do výstupu s nápisem mono. U starších levných nástrojů, které výstupy nemají, můţeme pouţít i výstup pro
- 66 -
sluchátka. K propojení keyboardu se zvukovou kartou se pouţívají nástrojové kabely typu „jack-jack“. Stejné pouţijeme i na zapojení kytar a dalších nástrojů.
U snímání zvuku přes mikrofon musíme zváţit ještě další aspekty. V první řadě co chceme nahrávat. Pro zpěv je vhodný jiný mikrofon neţ pro snímání kontrabasu. Naštěstí v popisu výrobku se většinou tyto informace vyskytují. Dalším problémem je napájení. Pro zpěv se běţně pouţívají dynamické nebo kondenzátorové mikrofony. Kondenzátorové mikrofony ovšem potřebují speciální tzv. „phantomové napájení“. To většina zvukových karet nepodporuje. mikrofonu,
Řešením pouţití
„phantomového
je
pouţití
zvukové
karty
napájení“,
dynamického s podporou nebo
koupě kondenzátorového mikrofonu a samostatného napájení. Na propojení mikrofonu se zvukovou kartou nebo mixáţním pultem budeme potřebovat kabely typu „XLR-XLR“ nebo „XLR-jack“.
8.3 Nastavení hardwaru Předpokladem korektní práce našeho systému je i správně fungující počítač. Zpracování zvuku je totiţ poměrně náročná výpočetní činnost. Hlavními zdroji problémů mohou být zejména pomalý procesor, malé mnoţství operační paměti „RAM“, pomalý pevný disk a špatně fungující ovladače. Nároky kladené na počítač vzrůstají s rostoucím mnoţstvím současně prováděných operací. Proto je dobré věnovat pozornost několika věcem. V první řadě se musíme přesvědčit, ţe počítač splňuje (v ideálním případě výrazně přesahuje) minimální poţadavky uvedené v dokumentaci ke zvukové kartě a nahrávacímu softwaru. Dále - 67 -
je vhodné aktualizovat ovladače v počítači. Ovladače jsou programy, které se starají o správnou komunikaci mezi operačním systémem a jednotlivými komponenty počítače. Nejnovější ovladače můţeme stáhnout ze stránek výrobce příslušný komponenty. U pevného disku hlídáme volnou kapacitu a stav fragmentace disku. Obecně doporučuji provést aspoň jednou za tři měsíce defragmentaci disku pro zrychlení jeho práce. Tuto funkci najdeme implementovanou přímo ve „Windows“: Start > Programy >Příslušenství > Systémové nástroje > Defragmentace disku. Pro operační paměť platí, ţe čím více jí máme, tím lépe. Pokud jí máme nedostatek, a nechceme dokupovat další, zkusíme alespoň vypnout během práce všechny ostatní nepotřebné programy např. internetový prohlíţeč, ICQ, Skype apod. Uvedené procedury je vhodné provést zejména, pokud ukazatel zatíţení procesoru a disku v Cubase vykazuje příliš vysoké hodnoty. Předpokládejme tedy, ţe počítač funguje správně, máme vše nainstalované (včetně MIDI ovladače keyboardu), a máme zapnutý keyboard. Nyní vymezíme Cubase, s čím má komunikovat. Spustíme program a otevřeme Device Setup v menu Devices. V tomto okně se nacházejí všechna MIDI a audio zařízení, která Cubase „vidí“. Klikneme na MIDI Port Setup. Vpravo se objeví okno s dostupnými MIDI zařízeními. Vidíme zde, která zařízení mohou posílat informace dovnitř a která ven (1), pod jakým názvem se v Cubase zařízení zobrazují (2), zda jsou právě aktivní (3), a jestli jsou v nabídce vstupů a výstupů vidět nebo ne (4). U většího počtu zařízení je někdy vhodné nevyuţívané porty kvůli přehlednosti odznačit, abychom se v nabídce vstupů/výstupů rychleji zorientovali.
- 68 -
Nyní se přesuneme do okna VST Audio System. Zde aktivujeme ASIO ovladač naší zvukové karty. Všimněme si,
ţe
v závislosti
na
pouţitém ovladači se mění hodnoty
Input/Output
Latency (zpoţdění). To je klíčová hodnota pro práci v Cubase v reálném čase. Toto zpoţdění vzniká na trase
mezi
zařízeními V našem
jednotlivými a
počítačem. modelovém
systému by se toto zpoţdění stalo
problémem,
pokud
bychom nahrávali MIDI přes keyboard a jako zdroj zvuku pouţili například virtuální nástroj z počítače. V tom případě mezi stiskem klávesy a samotným tónem vzniká zpoţdění, podobné tomu na některých typech kostelních varhan. Proto je dobré, kdyţ hodnota Input Latency je
pod deset milisekund
. Dobré ASIO ovladače nám tyto hodnoty
umoţní. V závislosti na zvukové kartě je v okně Device Setup dostupné ještě jedno okno s audio vstupy/výstupy a kontrolním panelem zvukové karty. Ten poskytuje další specifická nastavení pro zvukovou kartu.
- 69 -
8.4 Orientace v základním okně Cubase je komplexní nástroj pro zpracování hudby na počítači a pro nového uţivatele můţe být ze začátku nepřehledný pro mnoţství ovládacích prvků na ploše. Ukáţeme si tedy, jak se orientovat v základním okně programu, které se nazývá Project Window (okno projektu) a vysvětlíme si základní ovládací prvky. Okno projektu je tvořeno několika oblastmi.
Menu – zpřístupňuje základní funkce programu, ale i ty, které nejsou dosaţitelné přímo z okna projektu.
Lišta s nástroji –
- 70 -
Inspektor –
Transportní panel –
- 71 -
Výše popsané ovládací prvky jsou ty, se kterými se budeme setkávat při práci opravdu často. Všimněme si, ţe některé prvky se vyskytují v okně projektu na několika místech. Je to z praktických
důvodů,
ale
funkčně
(přiblíţení/oddálení).
se
neliší.
Velmi
uţitečná
je
funkce
zoom
Doporučuji ji vyuţívat často, abychom měli neustále
přehled nad pracovní plochou. V následujících kapitolách se budeme věnovat základním operacím v projektu od záznamu prvotního signálu aţ k finální podobě souboru formátu hudebního CD.
8.5 Nahrávání audia Pro práci v Cubase si potřebujeme vytvořit nový projekt. Princip je stejný jako při manipulaci se soubory ve „Wordu“ nebo jiném textovém editoru. V menu
File
klikneme
na
New
Project.
V následujícím okně zvolíme Empty18 (prázdný). Dále musíme vybrat pracovní adresář na disku pro náš projekt. Pokud jej nemáme vytvořený, pouţijeme volbu Create (vytvořit) a zadáme název. Potvrdíme a pomocí OK zavřeme i další okno. Před námi se objeví obrazovka s naším, zatím prázdným, projektem. Hned na začátku připomínám, ţe průběţné ukládání je velmi uţitečné. Není nic horšího neţ přijít o hodinu neuloţené práce. Ukládáme
18
Ostatní moţnosti jsou přednastavené, je uţitečné si je prohlédnout.
- 72 -
buď zkratkou CTRL-S nebo v menu File jako Save nebo Save as. Zde také najdeme příkaz Open pro otevření uţ uloţeného projektu19. Nyní musíme správně nastavit komunikaci mezi zvukovou kartou a Cubase. Otevřeme okno VST Connections v menu Devices. Vidíme zde
záloţky
(vstupy)
a
Inputs Outputs
(výstupy). Představme si to tak, ţe vstupní signál (zvuk) jde ze zvukové karty do Cubase, tam ho zpracujeme, a pošleme jako upravený výstupní signál do reproduktorů, kde slyšíme finální výsledek. Nastavíme tedy výstupy. Z cvičných důvodů odstraníme nejdříve to, co nám přednastavil přímo program, a začneme od začátku. Klikneme pravým tlačítkem na název sběrnice (Bus name), pravděpodobně označenou jako Stereo Out a zvolíme Remove bus (odstranit sběrnici). Měli bychom mít nyní prázdné okno. V horní části okna je volba Add bus (přidat sběrnici). Stiskneme ji a vytvoříme novou. Zvolíme Stereo, přeci jen jsme zvyklí převáţně poslouchat stereo mix20. Objeví se nová sběrnice, jejíţ nastavení závisí na našem audio hardwaru.
Sběrnici
pojmenujeme
(Bus
name),
nastavíme zvukovou kartu pro výstup signálu (Audio device) a zkontrolujeme, zda máme aktivován levý a pravý výstup (Device port). Přepneme na záloţku vstupů a postupujeme stejně jako v předchozím případě. Opět zvolíme stereo, protoţe budeme nahrávat keyboard21. U zpěvu nebo kytary bychom museli pouţít mono sběrnici22.
19
V menu File je také poloţka Recent projects, která nám umoţní rychle otevřít poslední rozpracované projekty.
20
Smíchaný signál z levé a pravé strany.
21
Pokud vedeme z keyboardu signál pouze jedním kabelem, zvolíme mono sběrnici.
22
Sběrnic si můţeme vytvořit více podle potřeby – mono i stereo. Je však vhodné je pojmenovat kvůli přehlednosti.
- 73 -
Po nastavení vstupů a výstupů zavřeme okno VST Connections a vrátíme se do základního okna projektu. V menu Project klikneme na Project Setup. Zde nastavíme základní parametry projektu. Zásadní jsou: Sample Rate (vzorkovací frekvence), Record Format (nahrávací formát) a Record File Type (typ nahrávacího souboru). U prvních dvou platí, ţe vyšší číslo znamená lepší kvalitu, ale vyšší nároky na počítač, typ souboru doporučuji jedině Wave File, který je typický pro platformu PC. Pro běţné účely je víc neţ dostačující nastavení 48 kHz, 24 bitů. Nyní vytvoříme stopu, na kterou budeme nahrávat. V menu Project vybereme z nabídky Add Track ->Audio a přidáme stereo audio stopu. Kromě stopy by se na levé straně obrazovky mělo objevit i okno s informacemi. Pokud ne aktivujte tuto
ikonu
. V tomto okně, které se nazývá Inspektor, se ujistíme, ţe vstupy a
výstupy stopy jsou tak, jak je potřebujeme.
Dále se musíme přesvědčit,
zda vstupní signál z keyboardu není příliš silný. Pokud by byl, nahrávka by byla znehodnocena „praskáním“ a dalšími kazy. Zahrajeme tedy na keyboard v maximální síle, kterou hodláme pouţít. Pokud se nám vpravo na transportním panelu objeví červený ukazatel,
signál je příliš silný.
Musíme tedy ztlumit nástroj nebo
citlivost vstupní úrovně na zvukové kartě23. Optimální úroveň signálu je co nejvyšší, ale bez kazů. V případě, ţe potřebujeme hrát v přesném tempu, zapneme na transportním panelu metronom (click), nastavíme tempo24 a
23
U externích karet by úroveň měla jít korigovat přímo na kartě, u interních v aplikaci k ní dodávané.
Podrobnosti najdeme v manuálu ke zvukové kartě. 24
Ručně lze nastavit tempo pouze v reţimu fixed, v případě, ţe je nastaven reţim track, klikneme na „tempo“.
- 74 -
můţeme vyuţít i moţnost předklepání metronomu25. Teď uţ zbývá jen umístit kurzor na pozici, kde chceme začít nahrávat, zkontrolovat, zda je stopa povolena pro nahrávání
a spustit nahrávání.
25
Nastavení počtu taktů dopředu lze změnit v menu Transport pod volbou Metronom Setup na poloţce Precount
bars
- 75 -
8.6 Editace audia Podařilo se nám nahrát audio, ale většinou je potřeba s nahrávkou dále pracovat. Přemísťovat, řadit za sebe, stříhat, mazat, zesilovat, čistit apod. Tímto se budeme zabývat v této kapitole. Úryvek, který jsme nahráli, se nazývá událost. Začneme tím, ţe si kvůli pořádku událost přejmenujeme. Program sice generuje při nahrávání názvy pro vše, co vytvoříme, z těch ale nepoznáme, co konkrétně se v daném místě nachází. První změníme název samotné stopy. Doporučuji to provést ještě před nahráváním. Tím všechny události ponesou námi vybraný název. Pokud jim chceme dát odlišné popisy, klikneme na vybraný a v horní části obrazovky se objeví řádek s informacemi o události. Zde můţeme změnit jeho popis pod moţnostmi File a Description. V případě, ţe se řádek neobjeví, musíme aktivovat tuto ikonu
. Nyní se podíváme na změnu velikosti události. Potřebujeme se například zbavit
několika vteřin ticha před začátkem skladby. Nejdříve se ujistíme, ţe funkce přichytávání (Snap) je vypnuta
. Chytneme pomocí levého tlačítka myši roh
události a posuneme začátek těsně před začátek skladby. Nemusíme se bát chyby, protoţe tímto krokem nic nemaţeme, událost lze stejným způsobem opět vrátit do původního stavu. Stříhání a rozdělování hudebního materiálu je v Cubase zajišťováno funkcí „ split“ . V prostoru pracovního okna klikneme pravým tlačítkem myši a z nabídky vybereme symbol nůţek. Vypneme funkci přichytávání a
- 76 -
vidíme, ţe můţeme událost rozdělit kdekoli. Kdyţ pouţijeme navíc přiblíţení26 (zoom), lze dosáhnout mnohem větší přesnosti, neţ je naše ucho vůbec schopno rozlišit. Případnému praskání zabráníme střihem v bodě, kde se „zvuková vlna“ dotýká osy. V případě, ţe potřebujeme provést střih po taktech nebo dobách, zapneme přichytávání a nastavíme, v jakých minimálních hodnotách chceme stříhat. Na výběr máme: takty (bars), doby (beats) nebo kvantizaci ( use quantize), která nám umoţní nastavit i drobnější hodnoty.
Opětovné spojení částí k sobě provedeme pomocí funkce lepidla opět z nabídky pravého tlačítka
.
Přesouvání materiálu probíhá opět podobně jako u běţného textového editoru. Jednoduše přetáhneme událost myší na vybrané místo. Pokud během přesunu drţíme klávesu „ALT“, objekt se zkopíruje. Více objektů najednou označíme stisknutím levého tlačítka myši ve volném prostoru okna a následným tahem myši přes vybrané události. Pro zrychlení práce je vhodné pouţívat i následující klávesy a zkratky: CTRL-C – zkopíruje vybraný obsah do schránky CTRL-V – vloţí obsah schránky na pozici kurzoru CTRL-A – označí vše v aktuálně aktivním okně CTRL-D – duplikuje vybraný obsah těsně za konec výběru CTRL-Z – vrátí poslední změnu DEL – smaţe označený objekt
Uţitečnou funkcí je moţnost ztlumení jednotlivých událostí na stopě. Z nabídky pravého tlačítka myši vybereme tento symbol
a označíme události určené ke
ztlumení. Opětovným kliknutím na ztlumené objekty tento efekt zase zrušíme.
26
Pro nejpřesnější přiblíţení stiskneme na poţadovaném místě v prostoru pravítka levé tlačítko myši a tahem myši
dolů/nahoru přibliţujeme/oddalujeme.
- 77 -
Důleţitou a často pouţívanou úpravou audia je postupné ztišování nebo zesilování signálu tzv. „Fade out“ resp. „Fade in“. Vytvoříme jej velmi rychle. Označením události se v horních rozích objeví dvě trojúhelníková drţadla, jejichţ posunem vytvoříme poţadovaný efekt. Čtvercové drţadlo uprostřed označené události zase upraví celkovou hlasitost eventu.
8.7 Nahrávání MIDI Jak jsme se uţ zmínili dříve, při MIDI nahrávání nezaznamenáváme zvuk, ale pouze informace. Tyto informace potom přiřadíme ke zvuku, který je v digitální podobě uloţen v našem keyboardu, nebo na počítači v podobě tzv. „virtuálních nástrojů (virtual instruments)“. Virtuální nástroje, jsou soubory s převáţně „nasamplovanými“ barvami akustických
nástrojů
a
také
s
čistě
elektronickými
rejstříky.
Postup
při
„samplování“(vzorkování) nástrojů si můţeme přiblíţit takto: Pomocí mikrofonu nahrajeme zvuk například trumpety v různých dynamických a barevných odstínech a v různé výšce. Tyto vzorky se uloţí v počítači a na základě MIDI informací se potom vybere ten správný, který má být přehrán. Tento postup se hodí zejména pro akustické nástroje. Druhou moţností jak získat digitalizovaný zvuk, je nasimulovat celý proces vzniku zvuku pomocí matematických algoritmů. Tento postup se hodí naopak spíše pro experimentální zvukové barvy. Pouţití virtuálních nástrojů nebo zvuků z našeho keyboardu je věcí volby. My nyní pouţijeme jako zdroj zvuku náš keyboard. Správné zapojení hardwaru jsme uţ řešili, teď musíme jen zajistit správnou komunikaci přímo v Cubase. Opět to souvisí se vstupy a výstupy. Otevřeme Device Manager v menu Devices (zařízení) a klikneme na Install Device. - 78 -
Z nabídky vybereme náš keyboard. Pokud není v seznamu, vybereme GM nebo XG Device, podle toho, s kterým standardem je náš keyboard kompatibilní. To zjistíme z dokumentace k nástroji. V následujícím okně si nové zařízení můţeme pojmenovat. Dále vybereme, kam budeme
MIDI
informace V našem
posílat. případě
je
potřebujeme poslat zpátky do keyboardu, který pouţíváme jako zdroj zvuku. Kdyţ máme výstup správně nastavený, zavřeme Device Manager a vytvoříme si nový projekt. S tím rozdílem, ţe místo audio stopy budeme pouţívat MIDI stopy27. U kaţdé z nich musíme v první řadě správně nastavit vstup a výstup informací. Vstupem je pro nás klaviatura našeho keyboardu, ale ve většině případů stačí nechat nastavenou volbu All MIDI Inputs (Všechny dostupné vstupy). Jako výstup zvolíme naše nově vytvořené MIDI zařízení.
Pod oknem výstupu se nachází číslo MIDI kanálu, na kterém konkrétní stopa komunikuje s keyboardem. Cubase kaţdé stopě automaticky nastavuje jiný MIDI kanál. To je nezbytné, aby informace proudily právě tam, kam mají. Pokud bychom měli nastaveno víc stop na stejném kanálu, příkazy určené pro jednu stopu by ovlivňovaly i jiné, pro které nebyly určeny. Většinou si správné nastavení pohlídá program sám, jen je vhodné vědět, ţe pro nahrávání bicích se standardně pouţívá kanál deset, a nastavit ho ručně. Robert Guérin o MIDI kanálech pojednává takto:“ Kanál MIDI se podobá televiznímu kanálu nebo rádiové stanici. Tímto způsobem MIDI izoluje informace, takže nástroj „naladěný“ na určitý kanál
27
Při pouţití virtuálních nástrojů musíme pouţít Instrument Track (nástrojovou stopu)
- 79 -
přijme právě jen tu informaci, která je pro něj určena, a zbytek jednoduše odfiltruje. Pokud v televizi sledujete třetí kanál, televize přijímá a zobrazuje právě jen třetí kanál. To samozřejmě neznamená, že zbylé kanály přestaly existovat. Kanály MIDI fungují stejně. Když nástroj přijímá informaci MIDI skrze svůj vstup MIDI In, zpracuje a přehraje pouze ta data, která jsou nastavena na stejný kanál, na který je nastaven on“28. Další důleţitou poloţkou v okně Inspektor je volba programu. Programem se rozumí zvukový rejstřík pro danou stopu. Kliknutím rozbalíme nabídku a vybereme poţadovaný rejstřík. Před
samotným
nahráváním
se
ještě
zastavíme
u
nahrávacích reţimů. Cubase umoţňuje nahrávat dvěma základními způsoby. Lineárně nebo v cyklu (smyčce). Lineární nahrávání jsme si vyzkoušeli v kapitole o nahrávání audia. Probíhá plynule v čase zleva doprava jako souvislý záznam. Nahrávání v cyklu probíhá v ohraničeném pásmu stále dokola. U obou způsobů záznamu máme ještě několik variant, mezi kterými přepínáme podle potřeby
na transportním panelu: Lineární nahrávání Normal – nahraný materiál překryje jako nová vrstva předchozí vrstvy, ale nepřemaţe je Merge – nahraný materiál se přidá k existující vrstvě Replace – nový materiál nahradí starší záznam na stejném místě
Nahrávání v cyklu Mix – přidává v kaţdém cyklu nový materiál k uţ nahranému Overwrite – kaţdý cyklus přepíše ten předchozí Keep last – ponechá poslední cyklus, pokud aktuální cyklus nebyl dokončen
28
GUÉRIN, Robert. Velká kniha MIDI : Standarty, Hardware, Software. Brno : Computer Press, 2004. s.32
- 80 -
Standardně je v Cubase nastaveno lineární nahrávání. Pro změnu na „smyčkové“ nahrávání musíme aktivovat příslušnou ikonu
a nastavit pomocí lokátorů nahrávací
oblast. Lokátory můţeme nastavit přímo na transportním panelu nebo přesunem lokátorů myší
v prostoru pravítka.
Pro názornost si
ukáţeme typické pouţití cyklického zápisu při nahrávání bicích. Vytvoříme si stopu na MIDI kanálu deset a zvolíme program bicí sady.
Nastavíme lokátory v rozsahu dvou taktů, aktivujeme ikonu cyklu a zkontrolujeme, zda je reţim cyklického nahrávání nastaven na Mix. Zapneme metronom (případně i předklepání metronomu) a kurzor nastavíme na pozici levého lokátoru kliknutím na jeho ikonu. Zkontrolujeme, je-li stopa povolena pro nahrávání a začneme nahrávat.
V prvním cyklu nahrajeme prostřednictvím klaviatury našeho keyboardu třeba jen velký buben, ve druhém cyklu malý buben, potom činel. Následně zastavíme nahrávání a spojíme pomocí nástroje „lepidlo“ všechny vrstvy. Tím máme hotový základní rytmus bicích, a ten můţeme dále kopírovat podle potřeby. Výhodou, kterou audio nahrávání neposkytuje, je u MIDI moţnost automatické korekce rytmických nepřesností naší hry během nahrávání. Tato funkce se nazývá kvantizace. Zapnout ji lze na transportním panelu,
a řídí se nastavením v horní části okna
- 81 -
projektu.
Kvantizace kaţdou nepřesnost zarovná
k nejbliţší nastavené hodnotě. Lze ji obecně doporučit, zejména při nahrávání bicích.
- 82 -
8.8 Editace MIDI Jiţ jsme mluvili o tom, ţe práce s MIDI je velmi flexibilní. Cokoli potřebujeme změnit, můţeme. Dokonce jsme jiţ poznali, ţe pomocí kvantizace můţe program automaticky opravovat i naše rytmické chyby. Podíváme se teď na některé další moţnosti práce s MIDI. Všechny úpravy (kopírování, stříhání, duplikování apod.), které jsme pouţili při editaci audia v okně projektu, fungují i s MIDI. Pro přesnější práci se ale pouţívá tzv. Key Editor. Dostaneme se do něj dvojím kliknutím na jakoukoli MIDI událost. Můţeme vidět, ţe noty jsou graficky vyjádřeny jako červené obdélníkové útvary, které ukazují výšku noty (podle klaviatury vlevo), dobu trvání (podle délky obdélníku) a umístění v čase (podle lišty pravítka). Pod mříţkou s notami se pak nachází okno s kontrolery. Defaultně zde bývá přednastavena rychlost stisku klávesy (velocity) resp. hlasitost noty.
Běţné operace s notami fungují opět tak, jak uţ známe. Se stisknutým levým tlačítkem myši přesouváme noty podle libosti, tahem za konec noty prodluţujeme nebo zkracujeme délku noty, pomocí nástroje „tuţka“ kreslíme nové noty. Opět je zde důleţitá funkce přichytávání, která nám podle nastavení kvantizace řadí notový materiál do mříţky, coţ potřebujeme pro přesný rytmický zápis. Jejím vypnutím povolíme umísťovat noty kamkoli.
- 83 -
V Key Editoru se tedy dá pracovat s notami, ale nejen s nimi. Můţeme ovládat i další parametry MIDI záznamu jako například sílu našeho úhozu, mnoţství pravého pedálu ve hře, změnu barvy zvuku apod. Parametr, který chceme editovat, volíme z nabídky okna pod mříţkou s notami.
Editujeme pak nejčastěji pomocí tuţky, ale vyuţijeme jistě i gumu nebo přímku. Pro okamţitý poslech námi provedených změn je nutné mít aktivován reproduktor
.
Pokud bychom hledali drobné nevýhody MIDI záznamu, byla by to jedině nutnost převést MIDI stopy na audio, kdyţ chceme přidat ke stopě zvukové efekty nebo finalizovat projekt jako stereo mix pro vypálení na CD. MIDI stopa totiţ přijímá pouze informace a dál vysílá také pouze informace, ţádný zvuk. Tomuto problému bychom se vyhnuli, pokud bychom pouţívali virtuální nástroje na nástrojové stopě (Instrument Track). Ta totiţ přijímá informace a vysílá zvuk. Jestliţe tedy máme virtuální nástroje v počítači v lepší kvalitě neţ zvuky na keyboardu, doporučuji pouţívat je. Postup je podobný jako u MIDI stop. Vytvoříme si Instrument Track, z nabídky vybereme virtuální nástroj a zvukový restřík. Potom pracujeme stejně jako s MIDI, ale máme víc moţností.
8.9 Efekty a mixování zvuku Dostali jsme se do fáze, kdy máme všechny stopy nahrané, špatné noty opravené a rytmus srovnaný. To ale bohuţel pro kvalitní nahrávku stále nestačí. Určitě si všimneme, ţe některé stopy by mohli být tišší, některé naopak, basová kytara např. duní a celkový zvuk je suchý. S tím vším si ale můţeme poradit. Pomocí klávesy „F3“ zobrazíme mixáţní pult.
- 84 -
Vidíme, ţe kaţdá stopa má vlastní lištu s táhlem na ovládání hlasitosti. Nastavíme si tedy přibliţně úrovně všech stop, pustíme si výsledek a během poslechu doladíme detaily. Stále si hlídáme, aby nám signál nepřesáhl bezpečnou hranici. Její překročení poznáme výstrahou „clip“ (přebuzení signálu) na hlavním výstupu mixáţního pultu. Protoţe naším výstupním mixem bude ve většině případů stereo, je moţné i vhodné jednotlivé stopy trochu „rozházet“ v prostoru. Některé stopy dát trochu nalevo, jiné napravo. To provedeme kliknutím myší na vybraném
místě v okénku stereopozice
.
Další uţitečnou funkcí, kterou Cubase nabízí je automatizace. Všechny změny hlasitosti, stereopozice, efektů a kontrolerů, provedené námi během přehrávání skladby, si je program schopen zapamatovat a při další reprodukci skladby provést bez našeho zásahu. Stačí pro vybrané stopy povolit zápis automatizace
, zapnout přehrávání a jednou změny
provést manuálně. Potom zakáţeme zápis automatizace a povolíme její čtení
. Při
dalším přehrávání uţ vše pracuje automaticky. Druhou moţností jak zapsat automatizaci je vyznačit poţadované změny parametrů tuţkou přímo do stopy automatizace, která je schována u kaţdé stopy.
- 85 -
Dalším krokem, důleţitým pro kvalitní vyznění naší nahrávky, je ekvalizace. Ekvalizér mění barvu zvuku stopy posilováním nebo zeslabováním konkrétních frekvencí. Můţeme tak přidat výšky zpěvu, hloubky basové kytaře apod. K ekvalizéru a současně i efektům, kterými se budeme zabývat za chvíli, se dostaneme kliknutím na tlačítko Edit
.
Kliknutím myši v okně můţeme aktivovat aţ čtyři táhla a nastavit ekvalizér podle potřeby. Svislá osa představuje posun hladiny zvuku v decibelech a vodorovná zvukovou frekvenci (výšku tónů). Ekvalizace je velmi subjektivní práce, protoţe zvukový ideál má kaţdý jiný, proto se zde nevyhneme metodě „pokus – omyl“. Vypnutí, resp. zapnutí jednotlivých elementů ekvalizéru se provádí příslušnou ikonou
.
Poslední nezbytnou věcí, kterou bychom měli pouţít před finálním dokončením projektu, jsou efekty. Co se tím myslí? Zkreslení elektrické kytary, dozvuk nebo zpoţdění přidané zpěvům apod. Tato problematika sama o sobě vystačí na několik publikací, pokusíme si ale alespoň stručně přiblíţit klíčové pojmy. V Cubase 4 Le máme moţnost pracovat s insert efekty a send efekty. Jaký je v nich rozdíl? Insert efekt se zařadí do cesty signálu, který je - 86 -
následně efektem celý zpracován. Oproti tomu send efekt zpracuje pouze část signálu, kterou přimíchá zpátky k původnímu signálu.
Vloţení efektů je přístupné ve stejném okně jako ekvalizér. Pro send efekty je ale navíc nutné vytvořit speciální stopu, která se nazývá Fx Channel Track. Tu vytvoříme v menu Project volbou Add Track ->Fx Channel. V následujícím okně zvolíme poţadovaný efekt. Objeví se specifické okno pro zvolený efekt, kde můţeme nastavit jeho parametry, ale často můţeme pouţít i řadu přednastavených moţností od výrobce, většinou velmi dobře nastavených.
Potom se vrátíme pomocí ikony Edit do efektového okna, abychom mohli stopu k efektu připojit. Kaţdá stopa má vlastní okno, proto si musíme dávat pozor, abychom editovali správnou stopu. - 87 -
Vlevo je osm pozic pro insert efekty, vpravo pro send efekty. Aktivujeme tedy náš send efekt. Kliknutím na libovolnou pozici se objeví nabídka, kde vybereme náš efekt. Zapneme jej a tahem myší nastavíme mnoţství efektu. Úroveň opět kontrolujeme poslechem, stejně jako moţné přebuzení signálu.
8.10 Export projektu Předpokládejme, ţe náš finální výsledek je hudební CD. Musíme tedy finální podobu našeho projektu převést na tento formát. To provedeme exportováním projektu do jedné stereo audio stopy. Předně se ujistíme, ţe všechny stopy jsou buď audio, nebo nástrojové (s virtuálními nástroji). MIDI stopy, které jsme měli nastavené, aby pouţívaly rejstříky našeho keyboardu, musíme převést na audio. K tomu potřebujeme mít audio výstupy našeho keyboardu vyvedeny do vstupů zvukové karty, jak je popsáno v kapitole „ Zapojení hardwaru“. V projektu si vytvoříme další audio stopu, kde jako vstupy nastavíme ty, ve kterých je zapojen náš keyboard. Potom uţ stačí jen spustit současně nahrávání na nové stopě a přehrávání MIDI stop. Lze samozřejmě nahrát i kaţdou stopu zvlášť.
- 88 -
Ujistíme se, ţe ţádné stopy určené pro export nejsou ztišené a pomocí lokátorů vymezíme oblast určenou k exportu. V menu File klikneme na volbu Export->Audio Mixdown. Tím se dostaneme do exportního okna. Vybereme název souboru
a
poţadované
umístění.
Zaškrtnutím volby Use Project Audio Folder se export uloţí v našem pracovním adresáři. Jako formát souboru nastavíme Wave File. Nejdůleţitějšími
poloţkami
v tomto okně jsou Sample Rate (vzorkovací frekvence) a Bit Depth Hudební
(bitová
hloubka).
CD
pracuje
s nastavením 44,1 kHz a 16 bitů. Nastavíme tedy to samé. Dál uţ stačí jen kliknout na Export a výsledný soubor vypálit jako audio stopu v našem oblíbeném vypalovacím programu.
- 89 -
9 Závěr Záměrem této práce bylo ukázat ţivotaschopnost elektronických klávesových nástrojů jako samostatného vzdělávacího zaměření hudebního oboru základních uměleckých škol. Zároveň má tato práce slouţit jako pomůcka pro učitele ZUŠ při rozšiřování a zpestřování obsahu výuky hry na elektronické klávesové nástroje. Jednotlivé kapitoly byly vybrány, aby reprezentovaly často opomíjené základy výuky EKN potřebné k rozvíjení těch klíčových kompetencí ţáků, které ţáci uplatní i po skončení studia a v souladu s principem celoţivotního vzdělávání. Součástí práce je výzkumná sonda do myšlení, přístupu, zkušeností a znalostí učitelů ZUŠ ve výuce EKN, jejíţ výsledek je relevantním zhodnocením současné situace v této oblasti. Vzhledem k některým jedinečným moţnostem elektronických klávesových nástrojů, zejména při spojení s výpočetní technikou, povaţuji za prokázané vymezení EKN jako studijní zaměření, které není pouze „náhraţkou klavíru“, ale má odlišné výstupy a uplatnění. Současně se domnívám, ţe práce můţe být praktickým přínosem pro pedagogy na základních uměleckých školách, protoţe zpracovává dostupné moţnosti výuky EKN z didaktického a metodického hlediska a zároveň zohledňuje a podporuje tvůrčí přístup pedagoga i ţáka na různých stupních odborné erudice.
- 90 -
10 Seznam literatury a pramenů Literatura: FORRÓ, Daniel. Svět MIDI. 1. vydání. Praha : Grada, 1997. 384 s. ISBN 80-7169-412-6. GUÉRIN, Robert. Velká kniha MIDI : Standarty, hardware, software. 1. vydání. Brno : Computer Press, 2004. 333 s. ISBN 80-722-6985-2 JANEČEK, Karel. Harmonie rozborem. 2.vydání. Praha : Supraphon, 1982. 213 s. JIRÁSEK, Ondřej – VONDRÁČEK, Josef. Elektronické klávesové nástroje. 3. vydání. Brno : Computer Press, 2003. 214 s. ISBN 80-7226-824-4 JŮZLOVÁ, Věra. Práce u klavíru : psychická regulace pohybů a některé otázky cviku v klavírní hře. 1.vydání. Praha : Supraphon, 1982. 204 s. KOFROŇ, Jaroslav. Učebnice harmonie. 6. vydání. Praha : Supraphon, 1981. 195 s. NEDĚLKA, Michal. Příručka klavírní improvizace : Díl 1. 1.vydání. Praha : Karolinum, 1997. 111 s. ISBN 80-7184-314-8. NĚMEC, Vladimír. Vytváříme hudební CD a MP3 : Jak vylepšit a zachránit zvukové nahrávky. 3. vydání. Brno : Computer Press, 2002. 132 s. ISBN 80-7226-557-1 SEDLÁK, František. Základy hudební psychologie. Praha : Státní pedagogické nakladatelství, 1990. 319 s. ISBN 80-04-20587-9. TICHÁ, Alena. Učíme děti zpívat : hlasová výchova pomocí her pro děti od 5 do 11 let. 1. vydání. Praha : Portál, 2005. 148 s. ISBN 80-7178-916-X. TICHÝ, Vladimír. Harmonicky myslet a slyšet. Praha : HAMU, 1996. 267 s. ISBN 80-8588310-4. VLACHÝ, Václav. Praxe zvukové techniky. Praha : Muzikus, 2008. 297 s. ISBN 80-8625305-8. VLASÁKOVÁ, Alena. Klavírní pedagogika : První kroky na cestě ke klavírnímu umění. 2. vydání. Praha : Akademie múzických umění, 2003. 172 s. ISBN 80-7331-005-8. - 91 -
Manuály: Cubase 4 le - Operational Manual Finale 2007 – Operational Manual Internetové prameny: Výzkumný Ústav Pedagogický. Výzkumný Ústav Pedagogický [online]. 2009-12-21 [cit. 2010-03-27]. Www. vuppraha.cz. Dostupné z WWW:
.
Internetové stránky: www.muzikus.cz www.soundonsound.com www.cubase.net www.finaleforum.com/forums
- 92 -