UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 2. LÉKAŘSKÁ FAKULTA Ústav ošetřovatelství

Anna Čapková

Informovanost dospívajících dětí s diagnózou diabetes mellitus ve vztahu k dodržování léčebného režimu Bakalářská práce

Praha 2012

Autor práce: Anna Čapková Vedoucí práce: Mgr. Hana Nikodemová Oponent práce: Mgr. Marie Vlachová Datum obhajoby: 2012

Bibliografický záznam ČAPKOVÁ, Anna. Informovanost dospívajících dětí s diagnózou diabetes mellitus ve vztahu k dodržování léčebného režimu. Praha: Univerzita Karlova, 2. Lékařská fakulta, Ústav ošetřovatelství, 2012. 76 s. Vedoucí bakalářské práce Mgr. Hana Nikodemová.

Anotace Bakalářská práce je zaměřena na problematiku onemocnění diabetes mellitus u dospívajících dětí a na jejich vztah k dodržování léčebného režimu v souvislosti s jejich informovaností. Práce je rozdělena na dvě části. Teoretická část obsahuje základní charakteristiku onemocnění diabetes mellitus, způsobu jeho diagnostiky, léčby, léčebného režimu a informuje o edukaci pacientů. Edukace pacientů je důležitá pro jejich akceptaci nemoci a pro úspěšnost léčby, která je celoživotní. Praktická část obsahuje výsledky provedeného dotazníkového šetření, které má dát odpověď o úrovni informovanosti dospívajících dětí o nemoci diabetes mellitus a o jejich vztahu k léčebnému režimu. Dotazníkového šetření se účastnilo celkem 50 respondentů ve věku od 10 do 18 let. Práce by měla přispět k ucelenějšímu pohledu na danou problematiku a zjištění případných nedostatků v informovanosti dospívajících dětí o problematice onemocnění.

Annotation The Bachelor's thesis focuses on the problem of diabetes mellitus disease in adolescents and on their attitude to the compliance with the therapeutic regime on the basis of their information level. The education of patients is necessary for their acceptance of the disease and for the succes of its lifelong treatment. The study is devided into two parts : the theoretical one contains basic characteristics of the disease, its history, manner of diagnosis, treatment and therapeutic mode together with information on the education of patients. The second- practical - part includes the results of the investigation, carried out by means of questionaries, which should show the level of awareness about diabetes mellitus among adolescents and their information and attitude to the therapeutic mode,

diet, lifestyle . The investigation comprised a total of 50 the respondents aged of from 10 to 18 years. The study should contribute to a more coherent perspective on the presented issues and to identify any deficiencies in the awareness of adolescents of the disease.

Klíčová slova Diabetes mellitus; děti; dospívající; informovanost; léčebný režim; znalost

Keywords Diabetes mellitus; Children; Adolecents; Awareness; Treatment mode; Knowledge

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně pod vedením Mgr. Hany Nikodemové, uvedla všechny použité literární a odborné zdroje a dodržovala zásady vědecké etiky. Dále prohlašuji, že stejná práce nebyla použita pro k získání jiného nebo stejného akademického titulu.

V Praze 20. 4. 2012

Anna Čapková …………………………..

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Haně Nikodemové za odborné vedení, cenné rady, připomínky a ochotu, kterou mi jako vedoucí práce poskytla. Dále bych ráda poděkovala všem ostatním, kteří mi byli nápomocni.

Bakalářská práce

Informovanost dospívajících dětí s diagnózou diabetes mellitus ve vztahu k dodržování léčebného režimu

Obsah 1

ÚVOD .............................................................................................................................................. 11 1.1

2

CÍLE PRÁCE .................................................................................................................................. 12

TEORETICKÁ ČÁST ................................................................................................................... 13 2.1 HISTORIE ONEMOCNĚNÍ DIABETES MELLITUS ............................................................................... 13 2.2 CHARAKTERISTIKA A KLASIFIKACE DIABETES MELLITUS ............................................................. 14 2.2.1 Diabetes mellitus 1. typu .................................................................................................... 14 2.2.2 Diabetes mellitus 2. typu .................................................................................................... 15 2.2.3 Diabetes mellitus - MODY ............................................................................................... 16 2.2.4 Gestační diabetes mellitus (GDM) ..................................................................................... 16 2.2.5 Pankreatogenní diabetes mellitus ....................................................................................... 17 2.3 DIABETES MELLITUS 1. TYPU ........................................................................................................ 17 2.3.1 Léčba 1. typu diabetes mellitus .......................................................................................... 19 2.3.2 Dietní léčba 1. typu diabetes mellitus ................................................................................ 19 2.3.3 Inzulinová léčba 1. typu diabetes mellitus ......................................................................... 23 2.3.4 Sport a fyzická aktivita pacientů s diabetes mellitus 1. typu .............................................. 29 2.4 DIABETES MELLITUS 2. TYPU ........................................................................................................ 31 2.4.1 Léčba 2. typu diabetes mellitus .......................................................................................... 32 2.4.2 Dietní léčba 2. typu diabetes mellitus ................................................................................ 32 2.5 EDUKACE ..................................................................................................................................... 33 2.5.1 Edukační proces ................................................................................................................. 33 2.6 PŘEHLED DŘÍVE REALIZOVANÝCH STUDIÍ..................................................................................... 35

3

EMPIRICKÁ ČÁST....................................................................................................................... 36 3.1 CÍLE A PRACOVNÍ HYPOTÉZY ........................................................................................................ 36 3.2 METODIKA ................................................................................................................................... 38 3.3 ORGANIZACE PRÁCE ..................................................................................................................... 38 3.4 CHARAKTERISTIKA ZKOUMANÉHO VZORKU RESPONDENTŮ ......................................................... 39 3.5 VÝSLEDKY VLASTNÍ PRÁCE .......................................................................................................... 40 3.5.1 Oddíl 1 - Charakteristika respondenta ................................................................................ 40 3.5.2 Oddíl 2 - Znalosti respondenta ........................................................................................... 44 3.5.3 Oddíl 3 - Dovednosti respondenta ...................................................................................... 48 3.5.4 Oddíl 4 - Vztah respondentů k léčebnému režimu ............................................................. 55 3.6 DISKUSE ....................................................................................................................................... 58

4

ZÁVĚR ............................................................................................................................................ 64

REFERENČNÍ SEZNAM ....................................................................................................................... 65 SEZNAM PŘÍLOH .................................................................................................................................. 69



SEZNAM ZKRATEK % - relativní četnost ADA – American Diabetes Association BMI – body mas index CSII – kontinuální subkutánní infuze inzulinu ČDS – Česká diabetologická společnost DM – diabetes mellitus GDM – gestační diabetes mellitus HM – humánní IDDM – inzulin-dependentní LADA - latentní autoimunitní diabetes dospělých z angl. Latent autoimmune diabetes of adults MC – monokomponentní inzuliny MODY - Maturity-Onest Diabetes of the Young modifikace diabetes mellitus 2. typu n – Absolutní četnost n.l. – našeho letopočtu NIDDM – non-inzulin-dependentní; NPH - Neutral Protamin Hagedorn př.n.l. – před naším letopočtem SZO – světová zdravotnická organizace tj. – to je ÚZIS – Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR VJ – výměnná jednotka



1 Úvod Bakalářská práce je zaměřena na zjištění míry informovanosti dospívajících dětí s diagnózou diabetes mellitus ve vztahu k dodržování léčebného režimu. Diagnóza diabetes mellitus je stále aktuálnějším tématem zvláště proto, že se výskyt tohoto onemocnění u dospívajících dětí stále zvyšuje. Téma „Informovanost dospívajících dětí s diagnózou diabetes mellitus ve vztahu k dodržování léčebného režimu“ jsem si vybrala proto, že se domnívám, že dospívající diabetické děti by měly mít dostatečné informace o své diagnóze, způsobu léčby a o léčebném režimu. Ke zjištění a porovnání cílových informací a hypotéz jsem zvolila skupinu dospívajících dětí ve věku 10-18 let. Předkládaná bakalářská práce je rozdělena na dvě části – teoretickou a empirickou. V teoretické části práce se zabývám charakteristikou, historií, rozdělením onemocnění diabetes mellitus a edukací. Dále se věnuji především 1. a 2. typu diabetes melitus, kde se zmiňuji o definici, léčbě, dietních opatřeních, sportu a fyzické aktivitě. Zde byl cíl: prezentovat základní přehled poznatků o dané tématice. V empirické části bakalářské práce jsem stanovila následující cíle: pomocí strukturovaného dotazníku zjistit teoretické znalosti o diabetu mellitu v závislosti na věku pacienta, provést analýzu výsledků dotazníkového šetření, navrhnout opatření ke zlepšení současného stavu a pracovní hypotézy. Dále empirická část obsahuje metodiku průzkumného šetření, organizaci práce a stručnou charakteristiku zkoumaného vzorku. Nejdůležitější částí této práce je kapitola 3.5 Výsledky vlastní práce, ve které pomocí tabelárních přehledů prezentuji výsledky průzkumného šetření. Podrobnější analýzou získaných dat a srovnáváním vlastních výsledků průzkumného šetření s dříve realizovanou studií se zabývám v závěrečné diskusi. Závěr je věnován shrnutí celé práce.

11



1.1 Cíle práce Cílem bakalářské práce je zhodnotit informovanost dospívajících dětí s diagnózou diabetes mellitus ve vztahu k dodržování léčebného režimu. Pro naplnění tohoto záměru byly stanoveny následující cíle práce: Cíl 1: Prezentovat základní přehled poznatků o dané tématice. Cíl 2: Pomocí strukturovaného dotazníku zjistit teoretické znalosti o diabetu mellitu v závislosti na věku pacienta. Cíl 3: Provést analýzu výsledků dotazníkového šetření Cíl 4: Navrhnout opatření ke zlepšení současného stavu.

12



2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Historie onemocnění diabetes mellitus Diabetes mellitus se jako onemocnění objevilo již 2000 let před Kristem. První zmínky o symptomech diabetu se objevují v Indii – nesnesitelná žízeň a časté močení, které vedlo k obecnému strádání a smrti. První výstižný popis diabetu se nachází ve sbírce egyptských receptů - papyrů (někdy zvaných Eberský papyrus), jejichž vznik je datován rokem 1552 př.n.l. V tomto soupisu mnoha nemocí a rad byl například zaznamenán návod, jak se má léčit přílišné močení. (Lebl et al., 2004; Bělobrádková, 2006) Řecký lékař Aretaeus z Kappadocie ve 2. století n.l. popisuje onemocnění s neuhasitelnou žízní spojenou s nadměrným močením. „Píše o podivné nemoci, jejíž příčinou je vlhkost a chlad a při níž se maso a kosti taví do moče. Nemocní nikdy nepřestávají

močit,

moč

je

vylučována

z těla

jako

z otevřené

hadice.“

(www.diacentrum.cz) Aretaeus jako první užívá termín diabetes (z řeckého διαβήτης – diatétes), což v překladu znamená „procházím něčím.“ (www.diacentrum.cz) Již v roce 1674 si Angličan T. Willis všiml sladké chuti diabetické moče. Až v 18. století díky objevu chemické metody W. Dobsona, kterou lze detekovat cukr v moči, bylo možné odlišit moč pacientů s cukrovkou od ostatních nemocí s projevy častějšího močení. V 18. století byla objevena i sladká chuť krve u nemocných. V 19. století jsou popsány ostrůvky v pankreatu, rozlišeny na alfa a beta buňky. Přesto, že nebyla jasná jejich funkce, byla zjištěna souvislost mezi slinivkou břišní a diabetem. Osud nemocných se změnil až ve 20. století, kdy na Lékařské fakultě University of Toronto byl objeven inzulín, který reguluje využití cukrů v těle. Do roku 1922 neměly diabetické děti naději na přežití. Podobně nepříznivou perspektivu měli před sebou i lidé,

u

kterých

diabetes

mellitus

1.

typu

vznikl

v

pozdější

fázi života.

Na podzim roku 1921 objevil v kanadském Torontu mladý lékař, kanadský chirurg Frederick Banting a jeho žák, student medicíny Charles Herbert Best, novou látku ve zvířecích břišních slinivkách. Zkusili ji injekčně podat psům s cukrovkou. Po aplikaci injekce zjistili, že psům klesla hladina krevního cukru. První inzulín byl tedy na světě. Již na začátku roku 1922 byl nově objeveným inzulínem léčen první pacient s diabetem

13



– malý chlapec. Chlapec žil a jeho stav se po podání inzulínu zlepšil. Léčení inzulínem se rychle rozšířilo a Siru Frederickovi Bantingovi a jeho finančnímu mecenáši Johnu Jamesovi Richardovi Macleodovi byla udělena Nobelova cena za medicínu. Za uplynulých více než 80 let inzulín zachránil život milionům dětí i dospělých na celém světě. Odhalení tohoto tajemství znamenalo převratnou změnu v medicínském poznání a zejména v životě osob trpících diabetem. Technický rozvoj ve 20. století přináší možnost inzulínové léčby. Významnou roli v komplexní péči o pacienty s diabetem získává i vzdělání pacientů a jejich aktivní zapojování do léčby. (Lebl et al., 2004; Bělobrádková, 2006; www.diacentrum.cz; wikipedia, 2012)

2.2 Charakteristika a klasifikace diabetes mellitus Diabetes mellitus (DM) je celoživotní, ale léčitelná choroba. Toto chronické, etiopatogeneticky heterogenní onemocnění vzniká na základě genetické predispozice a přítomnosti určitých faktorů zevního prostředí. Společným rysem je hyperglykémie, která způsobuje typické pozdní komplikace. Onemocnění má různé klinické formy. (Svačina, 2010; Perušičová, 2005 elektronický zdroj) Každá z těchto forem má rozdílnou etiologii, částečně různé klinické projevy a průběh. Společná je komplexní porucha metabolizmu s hyperglykémií. Ve 30. letech minulého století byly poprvé popsány dvě hlavní formy klinického diabetu – inzulínsenzitivní (později označovaný jako inzulíndependetní, tzv. 1. typ) a inzulínrezistentní diabetes (později non-inzulíndepedentní, tzv. 2. typ). Základní patofyziologické rozdíly mezi těmito hlavními formami diabetu byly odhaleny v 50. letech s možností stanovit imunoreaktivní inzulin v séru, tzv. C-peptid. Pacientům s inzulinsenzitivním diabetem úplně nebo téměř úplně chyběl vlastní inzulín v důsledku zničení všech Langerhansových ostrůvků v pankreatu. (Svačina, 2010)

2.2.1 Diabetes mellitus 1. typu Pro diabetes 1. typu je charakteristické rychle se rozvíjející klinický obraz, který je způsoben absolutní inzulínopénií (nedostatek inzulinu). Kromě osmotických příznaků (polyurie, polydipsie) a poklesu hmotnosti se během několika dnů (resp. týdnů) rozvíjí dehydratace, ketóza až ketoacidóza, která se může projevovat zvracením, extrémní

14



žízní, dehydratací, bolestí břicha a Kussmaulovým acidotickým dýcháním. U některých malých dětí se může přidružit sekundární noční enuréza. (Rybka, 2007)

2.2.2 Diabetes mellitus 2. typu Dlouho se předpokládalo, že diabetes 1. typu je nemoc pankreatu a diabetes 2. typu nemoc periferních tkání spojený s inzulimorezistencí. Pacienti s diabetem 2. typu byli inzulinrezistentní a měli inzulinu jen relativní nedostatek. Dnes ovšem víme, že bez poruchy sekrece inzulinu nemůže vzniknout ani diabetes 2. typu. (Svačina, 2010) Tabulka A ukazuje rozlišnosti diabetes mellitus 1. typu a 2. typu. Tabulka A – Dva hlavní typy diabetes mellitus – jejich rozlišnost (Lebl et al., 2008) DM 1. typu

DM 2. typu

Glykémie

Zvýšená

Zvýšená

Glukóza v moči

Ano

Ano

Tvorba inzulinu

malá až žádná

normální, častěji

v těle Příčina vzniku

zvýšená malá až žádná tvorba inzulínu

ztráta vnímavosti k inzulínu

diabetu Spojení s otylostí

Ne

Časté

Věk při vzniku

dětství, dospívání, časná dospělost, méně

zralý věk a stáří,

diabetu

ve zralém věku

vzácně dříve

Léčení

inzulín parenterálně aplikovaný

pokus o obnovení vnímavosti k inzulínu: 1. redukční dieta, 2. Perorální antidiabetika zvyšující vnímavost k inzulínu, popř. tvorbu inzulínu, 3. při neúspěchu: parenterální inzulín v injekci

15



2.2.3 Diabetes mellitus - MODY Asi kolem 3-5% všech diabetem nemocných dětí má diabetes vyvolaný odchylkou jediného genu – tzn. monogenně podmínění diabetes. Tato forma se nazývá MODY diabetes je to diabetes dospělého typu objevující se u mladých lidí. Diabetes MODY je dán genetickou poruchou, která se přenáší z generace na generaci. Jedná se o autozomálně dominantní přenos, který je příčinou toho, že riziko vzniku diabetu u potomka pacienta s MODY je 50%. Takto vysoká dědičnost, která je vyšší než u běžných typů diabetu, je příčinou výskytu diabetu ve všech generacích rodiny v linii jednoho z rodičů. Což je jedno z diagnostických kritérií. Příznaky MODY mohou být stejné jako u klasického diabetu, ale mnohem častěji jsou tito pacienti zcela bez příznaků a diagnostikováni bývají náhodně při odběru krve z jiného důvodu. Diabetici MODY bývají velmi často skryti mezi diabetiky 1. a 2. typu a podle toho také léčení – inzulínem nebo perorálními antidiabetiky. (Brož, 2011; Průhová, 2009)

2.2.4 Gestační diabetes mellitus (GDM) GDM je definován jako jakýkoliv stupeň intolerance sacharidů vznikající v průběhu gravidity. Gestační diabetes mellitus je považován za nejčastější metabolickou poruchu v těhotenství, která může mít při nedostatečné kompenzaci diabetu krátkodobé i dlouhodobé následky pro matku i pro dítě. V rozsahu preventivních prohlídek je gravidním ženám naměřená vyšší glykémie a jsou označeny jako pacientky s těhotenským, gestační diabetes. Jeho další vývoj bývá dvojí – buď pokračuje hyperglykémie a nemoc je kategorizovaná jako diabetes mellitus 2. typu, nebo hyperglykémie vymizí. I v tomto případě patří onemocnění do skupiny diabetu 2. typu a metabolického syndromu a další rozvoj diabetu v pozdějším věku je pravděpodobný. Zásadně se liší ve svém původu, správné terapii i riziku vzniku diabetických komplikací, a tím celkových zdravotních vyhlídek diabetika. (Bartášková et Kožnarová in Postgraduální medicína, 2009 s. 451)

16



2.2.5 Pankreatogenní diabetes mellitus Pankreatogenní diabetes patří mezi sekundární typy diabetu (mezi takzvané specifické typy diabetu). Je to diabetes podmínění buď to chronickou pankreatitidou, nebo odstraněním pankreatu chirurgicky. Onemocnění většinou spěje k léčbě inzulínem, s ohledem na současný nedostatek glukagonu je velmi labilní – pacient snadno upadá do hyperglykémie i hypoglykémie. Pro současnou poruchu i zevní sekrece pankreatu bývá typický astenický habitus, respektive malnutrice. Diabetes z malnutrice je typický i pro rozvojové země a bývá provázen kalcifikacemi v pankreatu. Léčba inzulinem není nutná v případě, že je zachovaná sekrece inzulinu, diabetes je uspokojivě kompenzován pomocí perorálních antidiabetik a porucha sekrece inzulinu neprogreduje při léčbě příčin základního onemocnění slinivky. Důležité je zabránit pokračování abúzu alkoholu u nemocných s chronickou ethylickou pankreatitidou. Diabetes při jiných definovaných syndromech a stavech tvoří samostatnou jednotku. Patří sem např. diabetes při Cushingově syndromu, akromegalii, feochromocytomu či glukakomu. (Svačina, 2010; Musil in Interní Medicína, 2008)

2.3 Diabetes mellitus 1. typu Onemocnění diabetes mellitus 1. typu (dříve tzv. inzulinodependetní diabetes (IDDM) – diabetes závislý na inzulinu) je charakterizováno absolutním nedostatkem inzulínu. Když se po jídle vstřebává glukóza do krve, glykémie stoupá, nepřechází totiž povel, aby se nadbytečná glukóza uložila do zásob v játrech. (Lebl et al., 2004) Glukóza tedy koluje ve velkém množství v krvi a glykémie je vysoká. Glykémie v tomto případě stoupá, i když člověk nejí: játra tvoří stále další a další glukózu. „Tělní buňky však nemohou glukózu dobře využívat, rozkládat ji a získávat z ní potřebnou energii. Chybí jim k tomu inzulínu, který buňky pro glukózu otevírá. Chybí-li inzulín, buňky zůstávají uzavřené, i když jsou omývány krví s velikým obsahem glukózy. Koupou se tedy v moři glukózy a přitom hladovějí.“ (Lebl et al., 2004 s. 14) Onemocnění začíná typickými příznaky, kterými jsou hyperglykémie a ketoacidóza, již od počátku vyžaduje léčbu inzulínem. Hyperglykémie je zvýšená hladina glukózy v krvi, která také způsobuje častější močení a velký objem moči. Menší

17



děti se mohou začít v noci znovu pomočovat. Tyto velké ztráty tekutin vyvolávají žízeň. Tělo ztrácí močí velkou část toho, co přijalo v potravě, musí žít ze svých zásob, a proto dítě hubne. Nemocné dítě je nápadně unavené, nevýkonné a spavé. V případě, že tyto první příznaky uniknou pozornosti, pokračují nadále tělesné obtíže, které se můžou projevit až ketoacidózou. Ketoacidóza a hyperglykémie spolu velmi úzce souvisejí. Přesto, že má tělo nadbytek glukózy, díky chybění inzulínu nebo jeho nedostatku jí nedokáže využít. Zpracovává tedy tuky, jelikož pro uvolnění jejich energie inzulín není zapotřebí. Glukózu ovšem tuk bezpochyby nedokáže zcela nahradit. Tělo neumí tuky zpracovávat úplně celé a zbytky tuků, takzvané „ketolátky“ (zjednodušeně aceton), zůstávají i nadále v organismu. Ketoacidózu tedy zjednodušeně můžeme rozdělit na ketózu a acidózu. Ketóza tedy znamená, že jsou v krvi již zmíněné ketolátky a acidóza znamená, že ketolátek je již mnoho a krev je kyselá. ketoacidóze

Výsledkem je, že se při

objevuje zvracení znemožňující nahradit ztracené tekutiny, které tělo

pozbylo močí, a rychle se rozvíjejí příznaky dehydratace. Tento stav již vyžaduje lékařskou pomoc. (Svačina, 2010; Neuman, 2011; Šilhová 2010) Onemocnění diabetes mellitus 1. typu patří mezi tzv. autoimunitní onemocnění. V České republice je diabetes 1. typu hlášen u 6,5 % diabetiků, tedy asi u 0,5 % populace. Příčinou je autoimunitní destrukce beta buněk pankreatu tzv. imunologický proces vedoucí k autoimunitní inzulitis. Autoimunní inzulitis je charakterizována infiltrací Langerhansových ostrůvků T lymfocyty. Nemusí to ještě nutně vést k destrukci beta buněk slinivky břišní, ve kterých je inzulín tvořen, a proces se může zastavit. Pokud však pokračuje dál, působením destruktivních cytosinů a volných radikálů beta buňky postupně zanikají. Počátek onemocnění probíhá skrytě několik týdnů (výjimečně i let) až do zničení 80% beta buněk, kdy již dochází ke klinickým projevům onemocnění. (Bělobrádková, 2006; Anděl, 1996) Autoimunní destrukci betabuněk pankreatu spouštějí různé zevní faktory obvykle viróza (nejčastěji infekce vyvolané pankreatotropními viry). Podílet se na tom může téměř 20 velmi proměnlivých virů a vakcinace proti nim by neměla žádný význam. Hyperglykémie vzniká v době, kdy autoimunní zánět probíhal již delší dobu, a sekreční kapacita beta-buněk klesla asi na 20%. Po zahájení léčby inzulínem se zvýší citlivost na inzulín a pacient může být léčen po dobu měsíců až let velmi malou dávkou inzulínu. Teoreticky je možné ponechat pacienta bez inzulínu, ale tento přístup není vhodný. Tomuto období léčby nízkými dávkami se obvykle říká honey-moon period. (Svačina, 2010; Lebl et al., 2008)

18



Od počátku devadesátých let je diagnostikována modifikace diabetes mellitus 1. typu, takzvaný typ LADA (latentní autoimunitní diabetes dospělých z angl. Latent Autoimmune Diabetes of Adults). Tento typ diabetu vzniká nejčastěji u dětí a dospívajících, přičemž vrchol onemocnění je mezi 12 – 15 lety. Většinou se ale může projevit až do 40 let věku. Nástup je většinou rychlý, provázený typickými příznaky. K manifestaci dochází často při horečnatě probíhajícím onemocnění (viróze, angíně), nebo při psychickém stresu, kdy jsou vyplaveny kontraregulační hormony. Pokud je inzulinová sekrece nedostatečná, dochází k manifestaci diabetu (hyperglykemii). (Rybka 2007; Lebl et al., 2008) Diabetes mellitus 1. typu se může projevit v každém věku. V prvních letech života vzniká spíše výjimečně, to znamená, že u novorozenců, kojenců a batolat je velmi vzácný. Vznik diabetu u předškoláků je již častější a u školáků a dospívajících je častý. Postihuje jak děvčata, tak i chlapce. V posledních letech se počet nových dětských diabetiků zvyšuje, snižuje se ale věková hranice. (Lebl et al., 2008)

2.3.1 Léčba 1. typu diabetes mellitus Léčbu diabetes mellitus 1. typu můžeme rozdělit na léčbu dietní a inzulínovou. K léčbě dietní i k léčbě inzulínové patří samozřejmě i pohybový režim.

2.3.2 Dietní léčba 1. typu diabetes mellitus Režimová opatření – dieta a fyzická aktivita – jsou v léčbě diabetu 1. typu velmi důležitým

opatřením.

Léčba

dietou

by

měla

být

podpořena

i

vhodným

psychoterapeutickými postupy vedoucími k upevnění dietních změn a fixací upraveného životního stylu. Dieta diabetika 1. typu se liší od racionální stravy jen vyšší frekvencí jídel a omezením jídel s vyšším obsahem cukru. Diabetik nemusí být od společnosti izolován a zejména v rodině může jíst podobnou stravu jako ostatní. Průměrný BMI diabetiků 1. typu leží dnes v dolním pásmu nadváhy, a dietu diabetika tedy diabetik s nadváhou musí korigovat co do energetického obsahu podobně jako diabetik 2. typu, pokud má nadváhu či je obézní. Dieta diabetika 1. typu je založena na rovnoměrném příjmu sacharidů během celého dne. (Svačina, 2010; Lebl et al., 2008)

19



2.3.2.1 Výměnná jednotka, jídelní plán, regulovaná strava Všechny potraviny, které jíme, jsou složeny z několika základních skupin živin, i když mohou mít velmi různorodou chuť. Diabetik by měl dobře porozumět složení stravy a významu jednotlivých skupin živin důležitých pro organismus i pro léčení diabetu. Naše strava se skládá z bílkovin, tuků, sacharidů (což jsou zároveň i zdroje naší energie) a vody, solí, vitamínů a vlákniny. Regulovaná strava znamená regulovaný přívod sacharidů v jednotlivých jídlech, který je upraven dle zvyklostí pacienta, ale je přibližně stále stejný. K vyjádření obsahu cukrů v jednotlivých potravinách jsou využívány výměnné jednotky. (Lebl et al. 2008; Rušavý, Frantová 2007) Výměnná jednotka (VJ), někdy také nazývaná, jako chlebová jednotka nebo sacharidová jednotka, je umělý pojem, který byl zaveden, aby usnadnil lidem s diabetem orientovat se v jídle a přísunu sacharidů. Každý diabetik a snad i laik by měl vědět, že jedinou hlavní živinou, která ovlivňuje glykémii je sacharid neboli cukr. VJ je určité množství potraviny nebo jídla, které obsahuje vždy stejné množství sacharidů (10g nebo 12 g sacharidů = 2 kostky cukru). Zkušenosti ukázali, že není mezi těmito výměnnými jednotkami významný rozdíl. Základem pro používání VJ je znalost druhu sacharidů, jejich obsah v potravinách a jejich vliv na hladinu glykémie. Vhodné je naučit se znát výměnné jednotky podle velikosti, počtu kusů nebo počtu lžic.(Jirkovská 1999; Lebl et al., 2008) „Denní potřeba výměnných jednotek se mezi jednotlivými diabetickými dětmi a mladistvými nápadně odlišuje nejen podle věku, ale i podle jejich pohybové aktivity a tělesné konstituce.“ Tabulka B (Lebl et al., 2008 Abeceda diabetu…, str. 72)

Tabulka B Denní potřeba

10 let

11 let

12 let

13 let

14 let

15 let

16 let

17 let

18 let

Dívky

16-20

17-22

17-23

14-20

13-20

13-20

13-16

11-17

9-19

Chlapci

16-20

17-22

17-23

20-24

17-27

18-27

20-26

18-24

18-24

VJ

„Záleží na množství pohybu. Sportovec při pohybu vydává mnoho energie. Musí tedy také více energie přijímat. Je přirozené, že bude jíst více sacharidů. Studentka,

20



která se bude každý den do noci učit a nebude jí zbývat čas nebo chuť na sport bude potřebovat energie méně.“ (Lebl et al., 2008 Abeceda diabetu…, str. 73) Regulovaná strava se používá u každého diabetika léčeného intenzifikovaným inzulínovým režimem (neboli systém vícečetných injekcí inzulínu). (Müller, 2006) „Intenzifikovaná terapie inzulínem představuje podávání inzulínu způsobem, který napodobuje fyziologickou sekreci inzulínu, to znamená, hradí jeho bazální a prandiální potřebu. Předpokladem úspěšné intenzifikované léčby inzulínem je samostatná kontrola glykémií nemocným a průběžné úpravy dávek inzulínu. U nemocných s diabetem 1. typu jde o jediný způsob léčby, který umožňuje dosáhnout trvale dobré kompenzace“. (Pelikánová, 2004, s. 317) Při použití inzulínové pumpy či krátkodobých analog je význam prvního důvodu omezen a u dobře spolupracujícího diabetika lze malá jídla i vynechat. (Müller, 2006)

2.3.2.2 Umělá sladidla Umělá sladidla jsou přípravky, které mají sladkou chuť a nahrazují sacharózu neboli řepný cukr. Na trhu je k dostání řada nepřeberné množství těchto přípravků. Tato sladidla můžeme rozdělit do dvou skupin: 1. Skupinu tvoří – chemicky umělá sladidla a 2. skupinu – náhradní cukry. Do 1. skupiny (chemicky umělých sladidel) patří látky jako například sacharin, aspartam a acesulfam. Tyto látky nemají nic společného normálním cukrem kromě sladké chuti. Jsou ve formě tabletek, kapek či sypkých směsi s vysokou sladivostí. Jedna malá tableta, nebo pár kapek sladí tolik jako jedna kostka cukru. Tyto látky však nejsou zdrojem energie a proto neovlivňují glykémii. Je třeba ale myslet na to, že ne všechny potraviny, nebo nápoje označené „dia“, „light“ a podobně zaručují, že v nich nejsou obsaženy sacharidy. Ta tam mohou být například v podobě sušeného ovoce. Proto je dobré stejně, jako ostatní potraviny započítat tyto výrobky do jídelního plánu, mezi výměnné jednotky a vždy sledovat na obalu skutečný obsah sacharidů v potravině. Do 2. skupiny patří náhradní cukry, které na rozdíl od umělých sladidel nejsou připravována chemickou cestou a vypadají jako řepný cukr. Mají stejnou energetickou hodnotu jako řepný cukr a zvyšují glykémii. Zvyšují jí ovšem pomaleji a rychleji se vstřebají a tím i odbourávají. Patří mezi ně hlavně fruktóza a sorbit. (Lebl et. al., 2008; Kubát et al., 2001)

21



2.3.2.3 Základní principy diety pro pacienta s diabetem 1. typu V dietě diabetika je potřeba dodržovat základní principy, které jsou důležité: 1. Pravidelnost v jídle – jídelníček je rozdělen do více jídel denně u diabetu 1. typu. Pravidelnost v jídle by neměla být realizována za každou cenu, tj. nemocný by se neměl do jídla nutit. Po určité nepravidelnosti by mělo následovat jídlo obvyklé velikosti. 2. Rovnoměrné rozdělení energie a sacharidů během celého dne, aby nedocházelo k hladovění a velkým výkyvům glykemií. 3. Rozdělení dávky sacharidů, např. 200 g, do 6 jídel. Pacient přitom může využít svou znalost sacharidů nebo principu tzv. chlebových jednotek, které jsou používány např. v Německu. 4. Diabetes je výrazně aterogenní onemocnění, a proto musí být dieta antisklerotická - omezení živočišného tuku a nevhodné aterogenní úpravy potravin. 5. Diabetici používají náhradní sladidla. Vhodnější jsou sladidla bez energetické hodnoty, ta, která mají energetickou hodnotu, se musejí započítat do celkové doporučené hodnoty energie.“ (Svačina, 2010, s. 32) Univerzální dieta pro diabetes obou typů prakticky neexistuje a rozdíly v dietách pro diabetes typu 1 a 2 jsou následující: -

„Diabetik 1. typu je při léčbě krátkodobě působícím inzulinem nucen k velmi pravidelnému příjmu šesti jídel denně farmakodynamickým efektem inzulinových preparátů. Z toho hlediska je výhodné využití krátkodobých inzulinových analog. Fyziologicky se do dvou hodin po jídle hyperinzulinemie normalizuje. U diabetika je nutno v důsledku přetrvávajícího účinku aplikovaného inzulinu vložit po 2 až 3 hodinách další jídlo, aby nedocházelo k hypoglykemii. Z tohoto hlediska je výhodné využití krátkodobých inzulinových analog. Diabetik 1. typu má však i zvýšenou tendenci ke ketóze, a trvalý přísun malých dávek sacharidů jí brání.

-

Hyperinzulinemický diabetik 2. typu má malou tendenci ke ketóze a delší pauza mezi jídly mu nevadí. Vzhledem k neschopnosti metabolizovat větší dávku

22


-


sacharidů naráz rozdělujeme přísun sacharidů do menších porcí. Proto počet porcí je ale rozhodující celkový doporučený příjem energie. Zejména pokud pacient není léčen inzulinem nebo deriváty sulfonyl močoviny, časové rozvržení stravy není striktní a malá jídla se mohou i vynechat.

-

Diabetik 1. typu, pokud nemá sklony k obezitě, nemá energetický příjem, podobně jako zdravý člověk, výrazně omezen.

-

Diabetik 2. typu má zvýšenou tendenci přibírat na hmotnosti s ohledem na celoživotní vývoj metabolického syndromu až k obezitě a diabetu. Vyřadíme tedy všechny tučné potraviny – tučné sýry, uzeniny, tučná masa, paštiky, šlehačka, tučné moučníky, sušenky, mražené smetanové krémy, majonéza apod.“ (Svačina, 2010, s. 32-33) Pro oba typy diabetu však platí doporučení technologií pro přípravu jídel, která

musí být antisklerotická. Pokrmy připravujeme vařením, dušením, pečením, můžeme též grilovat, vhodná je úprava v mikrovlnné nebo horkovzdušné troubě. Při přípravě volíme způsoby bez použití tuků, jelikož se tak velmi sníží energetická hodnota pokrmu. Maso pro lepší chuť a barvu opékáme nasucho a pak dusíme. U některých nízkokalorických diet nepodáváme zahuštěné polévky. Nepřepravujeme smažené pokrmy. Pokud lze přidat tuk, vkládáme ho do hotových pokrmů, zamezíme tím přepalování tuků při přípravě a snadněji kontrolujeme množství tuku na porci. Intenzivnější fyzická aktivita obvykle vyžaduje úpravu dietní léčby.

2.3.3 Inzulinová léčba 1. typu diabetes mellitus Úspěšná terapie diabetu, jak už jsme se jednou zmínili, stojí na třech základních pilířích, kterými jsou: léčba inzulínem, dodržování diabetické diety a fyzická aktivita. U diabetika 1. typu je zapotřebí zahájit léčbu pomocí inzulínových injekcí a za pomoci dobře sestaveného jídelní plánu. Inzulín, který si tělo nedokáže vyrobit samo, musíme nahradit opakovanými každodenními dávkami inzulínu. Dávky mají být voleny tak, aby vedly k postupnému poklesu glykemií, které jsou soustavně vyhodnocovány. Po dosažení uspokojivých výsledků v glykemických profilech se přechází na jednu z variant intenzivní inzulínové terapie. Často se dnes používají inzulínová pera, která podávání injekce usnadňují a jsou vhodná i pro mladší děti. Léčbu inzulínovou pumpou

23



je dobré zavést spíše dětem staršího školního věku, nebo adolescentům, jelikož v tom to období by již měli být schopni samostatně řešit akutní komplikace a případné technické problémy s pumpou. Pokud by byla jednoznačná indikace pro léčbu inzulínovou pumpu lze ji podat i dítěti předškolního věku, ovšem za předpokladu, že bude pod stálým dohledem rodiče nebo jiné osoby, která poskytuje péči a umí léčbu regulovat. (Venháčová in Interní medicína, 2009) Po ústupu symptomů diabetu (polyurie, polydipsie, ketóza) a navození normální glykémie může být potřeba inzulínu i značně malá, tedy i pod 10 jednotek na den. Terapie inzulín by se tedy mohla jevit jako zbytečná, přesto inzulín nevysazujeme. Důvody jsou dvojí, jak psychologické (protože je jisté, že brzy k inzulínové terapii znovu dojde), tak objektivní (jelikož léčba inzulínem vede k pomalejšímu zániku exkrece vlastního inzulínu). Léčba inzulínem má již téměř 90letou historii. Po celé 20. století byly používány zvířecí inzuliny, zejména vepřové. Jako MC (monokomponentní) inzulíny byly označovány inzulíny bez nečistot (nečistotou se rozumí < 10 mol/l mil. částic). Od používání zvířecích inzulinů se u nás v posledních dvaceti letech zcela upustilo. U části pacientů vznikly v místě aplikace tzv. lipoatrofie. Později začal být využíván pouze lidský (humánní – HM) inzulín. (Svačina 2010; Lebl et al., 2008) „Zásady léčby inzulínem u diabetika 1. typu: 1. Léčba se provádí humánními inzulíny nebo inzulínovými analogy, k jejichž podávání se mají využívat aplikátory inzulínu. 2. Počet dávek je volen tak, aby zajistil co nejlepší kompenzaci diabetu a přitom se sladil s denním režimem pacienta. 3. Velikost

jednotlivých

dávek

je

třeba

stanovit

individuálně,

tak

aby

minimalizovaly exkurze glykémii a současně podmiňovaly jejich co nejlepší hodnoty. Velikost dávek se musí soustavě hodnotit spolu s klinickým obrazem pacienta a jeho tělesnou hmotností. Trvalý přírůstek tělesné hmotnosti u chronicky léčeného diabetika je známkou nadměrných dávek inzulínu, které je nutno revidovat. Obecně je zapotřebí volit co nejnižší účinné dávky inzulínu. 4. Úspěšnost léčby nezávisí na druhu použitého inzulínu, ale spíše na volbě inzulínového režimu, edukaci nemocného a jeho spolupráci.

24



5. Integrální součástí intenzivní léčby inzulínem je provádění sebekontrol (selfmonitoring) glykémií, tj. hodnocení jednotlivých glykémií a glykemických profilů. 6. Při neuspokojivé kompenzaci diabetu, kterou hodnotíme individuálně (glykémie nalačno nad 6,5 mmol/l či po jídle nad 9 mmol/l a HbA1c nad 5,3% dle IFCC The International Federation of Clinical Chemistry and Laboratory Medicineg), je nezbytné revidovat léčebný plán (režimová opatření, farmakoterapii) s cílem odhalit její příčinu. 7. Při neuspokojivé kompenzaci je třeba vyzkoušet konvenční léčbu různými druhy inzulínu včetně inzulínových analog a zvolit takovou kombinaci, která vede ke zlepšení kompenzace diabetu. 8. Při selhání konvenční léčby inzulínem u trvale neuspokojivě kompenzovaného diabetika je možné vyzkoušet efekt léčby inzulínovou pumpou, pokud jsou splněny podmínky jejího použití. 9. Bezprostřední

stav

kompenzace

diabetu

1.

typu

je

závislý

i

na

nefarmakologických opatřeních, především na fyzické aktivitě a dietním (jídelním) režimu, které mají být sladěny s léčbou inzulínem. 10. Dlouhodobé výsledky léčby diabetika 1. typu jsou podmíněny komplexním přístupem, a nejsou proto závislé jen na léčbě inzulínem.“ (Česká diabetologická společnost in Interní medicína pro praxi 2009, s. B17-B18)

2.3.3.1 Rozdělení inzulínu Humánní lidské inzulíny můžeme rozdělit na krátkodobě, středně dlouze a dlouhodobě působící. Krátce působící inzulín, tj. rychle působící inzulin (Tabulka C). Podobně, jako lidský inzulín vyráběný v pankreatu, se dokáže krátkodobý inzulín vstřebat z podkoží poměrně rychle. Subkutánní aplikací jeho účinek trochu zpozdí, protože se nejdříve dostane do tukové tkáně a poté se vstřebá do krevního řečiště. Přes noc je třeba „zjištění“ inzulínu na delší dobu. Tento inzulín je čirý. (Lebl et. al., 2008; Svačina, 2010)

25



Dlouho působící inzulín, tj. depotní inzulín - je opět připraven z lidského inzulínu. V těle tvoří zásobárnu, ze které se uvolňují pozvolna a stabilně. Tento inzulín je mléčně zkalený, důležité je ho před aplikací dobře promíchat. Středně dlouze působící inzulín - NPH inzulín (Tabulka D) – Je označen zelenou barvou a písmenem „N“ (N-NPH). Je zkalený a před použitím je potřebné ho dobře promíchat. „Při léčbě dětí a mladých dospělých s diabetem 1. typu se nejlépe osvědčují depotní inzulíny se středně prodlouženým účinkem. Obvykle začínají působit za 2 až 3 hodiny po injekci, účinek vrcholí za 6 až 8 hodin a působení v těle trvá celkově 12 až 16 hodin po injekci. Ke konci této doby působí již jen slabě“. (Lebl et. al., 2008, str. 23) Humánní lidský inzulín můžeme převést na inzulínová analoga („analoga“ znamená, že lidský inzulín byl biomedicínským inženýrstvím upraven). Analoga můžeme také dále rozdělit na analoga krátkodobě působící a dlouhodobě působící. (Lebl et. al., 2008; Svačina, 2010) Indikací tohoto převodu bývá nemožnost stávající léčbou dosáhnout cílových hodnot metabolické kompenzace. (Lebl et. al., 2008; Svačina, 2010) Krátkodobá (rychlá) inzulínová analoga (Tabulka E) je možné využívat tam, kde jsou problémem postprandiální (objevující se po jídle) hyperglykémie nebo interprandiální hypoglykémie. (Lebl et. al., 2008; Svačina, 2010) Dlouhodobá (pomalá) inzulínová analoga (Tabulka F) mají účinek vyrovnanější než depotní inzulíny. Využívají se v případech, kdy za pomoci humánních inzulínů nelze dosáhnout uspokojivých glykémií ráno nalačno, případně při výskytu nočních hyperglykémií. (Lebl et. al., 2008; Svačina, 2010; Kvapil, 2009)

Tabulka C Krátce působící

Začátek účinku

Vrchol účinku

Efektivní trvání účinku

Actrapid

30 min

1,5–3,5 hod

7–8 hod

Humulin R

20–30 min

1–3 hod

5–7 hod

Insuman Rapid

30 min

1–4 hod

7–9 hod

26



Tabulka D Středně dlouho působící

Začátek účinku

Vrchol účinku


Insulatard HM

Do 1,5 hod

4–12 hod

24 hod

Insuman Basal

Do 1 hod

3–4 hod

11–20 hod

Humulin N

1–2,5 hod

4–12 hod

12–16 (20) hod

Rychle působící analoga

Začátek účinku

Vrchol účinku


Lispro/Humalog

10–15 min

30–60 min

3–4 hod

Aspart/Novorapid

10–15 min

40–50 min

3–5 hod

Glulisin/Apidra

10–15 min

55 min

3–5 hod

Tabulka E

Tabulka F Dlouhodobě působící analoga

Začátek účinku

Vrchol účinku


Glarin/Lantus

60–120 min

Není

24 hod

Detemír/Levemir

60–120 min

Není

20 hod

Inzulíny jsou výhradně dodávány v koncentraci 100 jednotek/ml. Aplikují se inzulínovými pery, speciálními stříkačkami („inzulínkami“), případně zevní přenosnou inzulínovou pumpou. „Diabetiky 1. typu léčíme dnes intenzifikovaným režimem s podáním obvykle 3 dávek krátkodobého inzulínu a depotního inzulínu buď jen večer, nebo 2x denně. Stejným léčebným režimem podáváme i inzulínová analoga. Výhoda podávání inzulínových analog je jediná, a sice nižší výskyt hypoglykémií u pacientů, u kterých se hypoglykemie při léčbě často vyskytovaly“. (Svačina 2010, str. 38) U nás jsou analoga inzulínu indikována jako předstupeň léčby inzulínovou pumpou, tedy jako pokus o kompenzaci pacienta ještě méně invazivní aplikací inzulínu.

2.3.3.2 Inzulínová pera V dnešní době většina diabetiků – dětí i dospělých využívá možnosti aplikace inzulínu inzulínovým perem. Inzulínové pero eliminuje menší možnost chyby při dávkování za použití aplikátoru. Aplikace stříkačkou vyžaduje větší zručnost, zkušenost

27



nemocného, je obtížnější a déle trvá. Inzulínové pero umožňuje diabetikovy aplikovat si inzulín s minimální bolestí, prakticky kdykoliv a kdekoliv.

2.3.3.3 Inzulínová pumpa Inzulínová pumpa (CSII – kontinuální subkutánní infuze inzulínu) je přístroj, který pravidelně dávkuje pro tělo inzulín. Umí rozdělit inzulín do času. Má mnoho užitečných, ale i ochranných funkcí, které mnohonásobně kontrolují bezpečnost léčení. Klasické inzulínové pumpy se svým základním nastavením času, rozdělením bazální dávky a možností bolusů jsou nahrazovány „chytrými“ („smart“) pumpami s velkou řadou dalších technických vymožeností. Tím zpřesňují léčení a přinášejí výhody pro různé pacienty – sportovce, lidi nesmělé i pro malé děti. (Neuman, 2011, Šumník 2009) Inzulínová pumpa je indikována u pacientů, u kterých nedosáhneme kompenzace klasickou inzulínovou terapií a to zejména při častých hypoglykémiích. Diabetický pacient dostává podkožně zavedenou kanylou trvale různou předprogramovatelnou rychlostí mikrodávky inzulínu (bazální dávka) a k jídlu si dávky sám podle potřeby může upravit (tzv. bolusové dávky). Inzulínová pumpa se pro každého pacienta nehodí. Pacient, který se léčí diabetem musí v léčbu inzulínovou pumpou získat důvěru. I náhodně vzniklé problémy mohou pacienta od užití pumpy nakonec odradit. (Svačina, 2010; Piťhová, 2009) Inzulín používaný pro inzulinové pumpy je některý z tzv. rychlých analog. Jsou to speciálně upravené inzulíny pro velmi rychlé vstřebání z podkoží, takže například s jídlem se po aplikaci bolusu, inzulínu k jídlu, nečeká. Jí se hned. (Rybka, 2007) „Dávka inzulínu při léčbě pumpou často klesne až na úroveň fyziologické sekrece, tedy na 20 – 30 j./den. Pacienti mají obvykle velmi dobrou kompenzaci. U některých diabetiků 1. typu je inzulínová pumpa jedinou možností, jak dosáhnout kompenzace. Typicky také pumpy užíváme prekoncepčně a v graviditě. Je však zde přítomno určité riziko ketoacidózy, a to v situaci, kdy pacient nedokáže adekvátně rychle podle selfmonitoringu zvýšit dávky inzulínu při interkurentním onemocnění, např. infekci či ve stresu. Dávka inzulínu u diabetika 1. typu by obvykle neměla přesáhnout 40 – 50 j., i když u některých diabetiků zejména s obezitou jsou potřebné i dávky vyšší. Schematicky lze léčbou rozdělit na tzv. bazální a korekční dávku. Běžnou kompenzační dávkou je dávka užívaná při běžné kompenzaci každý den. Korekční dávka obvykle krátkodobě působícího inzulínu či analoga je přidávána nebo odečítána podle aktuální

28



glykémie a činí obvykle 4-6 j. na 1 mmol/l glykémie. Dávky obvykle mírně snižujeme při sportu či při sníženém příjmu sacharidů.“ (Svačina, 2010, s. 38-39) Při subkutánní (podkožní) aplikaci se inzulín dostává nejdříve do periferního oběhu a teprve potom do jater. Protože subkutánně aplikovaný krátkodobý inzulín začíná působit až po určité době po podání, musejí si pacienty aplikovat inzulín přibližně 30 minut před jídlem. Výhodou krátkodobého analoga lidského inzulínu je rychle nastupující účinek, takže může být podán těsně před jídlem. Jeho účinek je ale velmi krátký (asi 2 hodiny), a proto je nezbytné řádně zajistit denní bazální inzulinémii podáním další dávky střednědobého bazálního inzulínu ráno nebo použitím dlouhodobého analoga. Noční hypoglykémie bývá často provázena reaktivní ranní hyperglykemií. Proto při výskytu ranní hyperglykémie je vždy nejisté, zda jde o fyziologický projev tzv. fenoménu svítání – dawn phenomenon, kdy k ránu stoupá fyziologicky inzulinorezistence a stoupá potřeba večerního inzulínu, nebo zda jde o reaktivní ranní hyperglykémii, která je následkem noční hypoglykémie a kdy je třeba snížení večerní dávky inzulínu. Klinicky je však možné stavy rozlišit jen vyšetřením noční glykemie, při nejasnostech i kontinuálním monitorem. Z tohoto důvodu je léčba inzulinovou pumpou zvláště výhodná, protože umí reagovat právě na změny noční a ranní glykémie. Léčba diabetu typu LADA se neliší od léčby diabetiků 1. typu. Po dlouhou dobu se obvykle vystačí s léčbou antidiabetiky a na diagnózu je pomýšleno při špatné kompenzaci. Jakmile diagnózu stanovíme, je vhodné zahájení intenzifikované inzulinoterapie. (Svačina, 2010; Lebl et al., 2008)

2.3.4 Sport a fyzická aktivita pacientů s diabetes mellitus 1. typu Pohyb je přirozeným projevem každého živého organismu. Pravidelná fyzická aktivita přispívá k rovnováze mezi příjmem a výdejem energie. U pacienta s diabetem významně zvyšuje využití glukózy v periferních tkáních a má nenahraditelný pozitivní efekt na kompenzaci onemocnění. Fyzická zátěž by měla být pravidelná a měla by být přizpůsobena zdravotnímu stavu a zdatnosti pacienta. Každodenní cvičení má další příznivé dopady, např. na snížení hmotnosti či psychický stav člověka. Pravidelná mírní fyzická aktivita je optimální. Diabetik by neměl provozovat sporty

29



vyžadující vysoké soustředění, kde změna chování může mít závažné následky. (Bělobrádková, 2006) Diabetik zpočátku vyžaduje při sportování odbornou pomoc podobnou té, kterou poskytuje vrcholovému sportovci jeho profesionální tým. Úplně všechny sporty jsou z hlediska náročnosti zátěže kompatibilní s diabetem 1. typu. Jen extrémním sportům jako maraton a triatlon by se měl člověk s diabetem vyhnout. Dnes existují dokonce guidelines pro potápění diabetiků podle monitoringu glykemií, i když jde u diabetika 1. také o velmi rizikový sport. Silové aktivity typu cvičení v posilovně či dělání dřepů nejsou kromě rozcvičení při sportu vhodné. Také rychlé anaerobní aktivity nejsou vhodné, vedou k produkci laktátu, který se musí po určitou dobu odstraňovat odpočinkem. Tyto aktivity tedy nemají obvykle žádný význam v redukci hmotnosti či kompenzaci diabetu, mohou však mít význam v tvorbě svaloviny. (Svačina, 2010) Hypoglykemie po fyzické zátěži u diabetika závislého na inzulinu byly popsány již v roce 1926. Pro riziko vzniku hypoglykémií je při větší fyzické zátěži vhodné podat navíc uhlovodany a při delší fyzické zátěži obvykle znovu i po 12 – 14 hodinách. Také hyperglykemie u diabetiků 1. typu je při sportu běžná. Vzniká ve dvou situacích, jednak při deficitu inzulinu a při metabolické nestabilitě – hyperglykémii před cvičením. Také může vzniknout při extrémní zátěži i u toho, kdo má jinak dobrou kompenzaci. Pro fyzickou aktivitu platí, že by diabetik neměl cvičit 2 – 3 hodiny po jídle. Injekce inzulinu by neměly být podávány intramuskulárně obecně, ale zvláště pak ne před sportovním výkonem. Při nepravidelné, resp. výraznější fyzické aktivitě je vhodné monitorovat glykemie a obvykle mírně snížit dávku inzulinu. (Bělobrádková, 2006) Při cvičení s pumpou je obvykle vhodné snížení bazální dávky inzulinu na 50 – 80 %. Pokud bude pacient cvičit před jídlem, pak je vhodné redukovat bolus o 20 – 50%. Fakultativně je možné zvýšit dávky jídla o 15 – 30 g sacharidů nebo kombinace mírného snížení bolusu inzulinu a přidání jídla. Při dlouhém cvičení po několik hodin je vhodné i snížení bazální dávky přesahující o několik hodin cvičení. (Svačina, 2010; Lebl et al., 2008; Bělohrádková, 2006) Při cvičení je obvykle třeba výrazně navýšit celkovou denní dávku glukózy. Bylo by chybou nutit sportujícího diabetika do nízkého příjmu glycidů v obvyklých dietách 150 – 200 g uhlovodanů za den. U nediabetiků se při sportu doporučují spíše

30



potraviny s vysokým glykemickým indexem. U diabetiků je to z hlediska sportu asi nevýznamné. Sportující diabetik by měl mít u sebe „balíček“ k zajištění případné hypoglykemii. Vhodné jsou ovoce, koláče, jogurty nebo chléb. Při hodnotách glykémie pod 5,5 mmol/l je vhodné si vzít jídlo navíc již před cvičením.

2.3.4.1

Diabetický deník

Diabetický deník může být ve formě předtištěných notýsků nebo listů, které si každé diabetické dítě může navrhnout samo podle svých potřeb. Slouží hlavně pro zpětnou kontrolu pacientovi a potom hlavně lékaři. Lékař totiž z deníku může zjistit, zda pacient správně dodržuje životosprávu a jestli se u pacienta vyskytly nějaké komplikace (např. hyperglykémie). Pacient si zaznamenává do diabetického deníku naměřené hodnoty glykémií, přítomnost glukózy (případně ketolátek) v moči, aplikovaný počet jednotek inzulinu s časem samotné aplikace. Dále si do deníku zapisuje množství zkonzumovaného jídla (buď ve výměnných jednotkách, nebo v gramech sacharidů), poznámky obsahují neobvyklé činnosti, změny zdravotního stavu a tělesnou hmotnost. (Martinovská in Sestra, 2010)

2.4 Diabetes mellitus 2. typu Diabetes mellitus 2. typu byl donedávna považován za onemocnění, které postihuje jen dospělé jedince. Dříve se také používala synonyma noninzulindepedentní diabetes mellitus (NIDDM), vzácněji diabetes dospělých. Ovšem počátkem 70. let 20. století se objevily i první případy diabetu 2. typu u dětí. V některých amerických centrech se v současnosti objevily nově diagnostikované případy diabetes mellitus 2. typu u dětí a dopívajících ve věku 10-17 let a to z jedné čtvrtiny až třetiny z celkového počtu všech diabetických onemocnění u dětí. (Lebl et al., 2008) Prevalence (Kaufman, 2002) diabetu mellitu 2. typu u dětských pacientů se v posledních 15 letech zvýšila o 33%. (JAMA, 2006) Toto zvýšení se odráží i v nárůstu nadváhy ve zmíněné dětské populaci. Americká asociace diabetu ADA (American Diabetes Association) reagovala na zvýšení nárůstu dětského diabetes mellitus 2. typu vydáním konsensuálního prohlášení,

31



v němž je upřesněno, jak by měli lékaři postupovat při prevenci, sreeningu a léčbě toho to onemocnění. (Diabetes Car, 2003) Diabetes mellitus 2. typu tvoří asi 85-90% všech nemocných s diabetem. K manifestaci dochází ve vyšším věku, po 40. až 50. letech, s výjimkou MODY diabetu (modifikace diabetes mellitus 2. typu), kde k manifestaci dochází okolo 20. roku. (Rybka, 2007)

2.4.1 Léčba 2. typu diabetes mellitus Léčba dětí a dospívajících dětí s diabetem 2. typu se od léčby dospělých diabetiků liší. U dětského diabetika s diabetem 2. typu je nutné se soustředit na pokles citlivosti vůči inzulinu, na tělesný růst, na schopnost zapojit se do vlastní léčby a na pohlavní zrání. Také může mít vliv na zranitelnost nervového systému během epizod hypoglykémie (hlavně u dětí kolem 5 let). Režim léčby by se měl jednotlivě přizpůsobovat pacientům, podle jejich individuálních potřeb. Péči o mladé diabetiky jde nejlépe zajistit prostřednictvím týmu. Tým zahrnuje nejen samotného nemocného, ale i jeho rodinu a edukační tým. Kromě léčby by se tento tým měl také zaměřit na edukaci a otázky výživy a chování. Edukace týkající se zdravého stravování, každodenní fyzické aktivity, podávání inzulinu a dalších léčiv a ohledně samotného sledování glykémie má zásadní význam. (Diabetes Care, 2006)

2.4.2 Dietní léčba 2. typu diabetes mellitus Dodržování dietního režimu tvoří základná kámen léčby diabetes mellitus 2. typu. Cílem změny stravování diabetika je racionální, zdravý způsob výživy. Diabetes mellitus 2. typu je v 60 – 90% spojen s nadváhou až obezitou a to hlavně u dospělých. Nejzávažnější hrozbou pro pacienty s diabetem 2. typu představuje riziko úmrtí na kardiovaskulární příhody. (Diabetes Care, 2006) Cílem dietní léčby u diabetiků 2. typu je tedy nejen optimalizace hladiny glykémie v souladu s pohybovou aktivitou a ostatní léčbou, ale také optimalizace hladiny krevních tuků a tělesné hmotnosti. Redukce tělesné hmotnosti vede ke snížení inzulinovou rezistenci, vede ke zlepšení kompenzace diabetu a k normalizaci ostatních metabolických parametrů, umožní pacientovi kvalitní pohybovou aktivitou a zpravidla

32



vyřeší řadu dalších potíží, které s obezitou souvisejí. Energetický příjem by proto měl být vždycky v souladu s energetickým výdejem, součástí redukčních diet je snížení energetického příjmu nejméně o 500kcal/den proti energetickému výdeji. Dietou a cvičením lze úpravy metabolizmu dosáhnout u méně než 10% dětí a dospívajících s diabetem 2. typu a ve většině případů je nutno aplikovat perorální léčbu, nebo léčbu inzulinem. (Diabetes Care, 2006)

2.5 Edukace Jedná se o formu vzdělávání a vychovávání v našem případě dospívajícího diabetika a jeho rodinných příslušníků. Cílem edukace je aby byl pacient schopen sám zvládnout denní činnosti spojené s léčbou diabetes mellitus a dodržování léčebného režimu. Edukace začíná většinou při návštěvě lékaře, který diabetes mellitus diagnostikoval. Většina lékařů má v ambulanci, nebo má kontakty na edukační sestry, které jsou nedílnou součástí edukačního plánu. Každému diabetikovi by měli být poskytnuty základní informace a praktické dovednosti, takovou formou, kterou by dokázal přijmout. Důležité je aby po základní edukaci spolehlivě věděl, co dělat, jak léčit a hlídat své již celoživotní onemocnění. Pacient by měl vědět, proč by měl dodržovat to, co mu doporučujeme.

2.5.1 Edukační proces Edukační proces obsahuje tři fáze. 1. fáze je hned po diagnostikování diabetu (jak už se zmiňuji v edukaci) anebo pokud doposud nebyl diabetik edukován. Tato fáze se nazývá počáteční (základní) edukace, měla by obsahovat nejdůležitější znalosti a dovednosti (např. cíle léčby diabetu, samostatná kontrola diabetu, způsob léčby diabetu, rozpoznání hypo a hyperglykémie, dietní a režimová opatření). Po několika týdnech, někdy i měsících nastupuje 2. fáze, která se nazývá komplexní (specializovaná) edukace, tato edukace umožňuje podat více informací většímu počtu diabetiku. Při této fázi si sami diabetici mohou vyměňovat svoje zkušenosti a znalosti to může vést aktivizaci i ke zlepšení psychického stavu. Poslední 3. fáze se nazývá reedukace (cílená) při které si diabetik potřebné znalosti a dovednosti obnovuje. Může probíhat individuálně, tak formou skupinové edukace. Bývá zaměřená na specifické problémy nemocných s diabetes mellitus. Forma edukace by měla zahrnovat praktické ukázky,

33



nácvik samotným diabetikem, opakování a dostatečný edukační materiál. Každý diabetik by měl obdržet stručné písemné doporučení a souhrn. V porovnání s edukací dospělých pacientů má edukace diabetických dětí a jejich rodičů řadu specifik: „Z hlediska celoživotní prognózy bude diabetes vzniklý v dětství na organizmus působit déle, protože riziko vzniku pozdních komplikací diabetu se přesouvá do nižšího věku. Děti s diabetem mají větší riziko metabolických výkyvů včetně akutních komplikací (hypoglykémie, ketoacidóza), než dospělí se stejným typem nemoci. Léčení diabetu v dětském věku je vždy úkolem celé rodiny. Úměrně svému věku se na péči o diabetes postupně podílí i dítě samo. Jak hyperprotektivní přístup, tak i nepřiměřená míra zodpovědnosti přenesená na dítě může narušit nejen léčení ale i psychosociální vývoj dítěte. Podmínkou úspěchu edukace je pozitivní motivace dítěte k dobré kompenzaci diabetu. Úkolem edukace je vést dítě a jeho rodinu k takovému přístupu k diabetu, který zajistí přiměřenou metabolickou kontrolu, ale vážněji nenaruší emoční a sociální vývoj. Takovýto přístup k edukaci vyžaduje vysokou profesionalitu edukačního týmu. Jednou z důležitých podmínek úspěšné edukace je vytvoření dlouhodobých osobních vazeb mezi diabetickým dítětem a jeho rodiči a členy edukačního týmu“. (Česká diabetologická společnost, 2010)

34



2.6 Přehled dříve realizovaných studií V této kapitole uvádím dříve realizovanou studii, které souvisí s řešenou problematikou. Vzhledem ke zpracování tématu považuji za nejvhodnější tuto závěrečnou práci: PEČÍNKOVÁ, Hana. Diabetes mellitus u mladistvých. Jihlava:

Vysoká škola

polytechnická Jihlava, Katedra zdravotnických studií, 2011. 92 s. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Milena Hradová. Tato bakalářská práce byla zaměřena na zjištění, zda mladiství s diagnózou diabetes mellitus znají a dodržují zásady správné životosprávy. Dále se studentka v této práci snaží zmapovat problémy mladistvých a jejich rodičů. Dotazníkový průzkum byl rozdán mladistvým

pacientům

diabetologických

v Jihomoravském kraji.

35

ambulancí

v kraji

Vysočina

a



3 EMPIRICKÁ ČÁST V této části bakalářské práce jsou uvedeny cíle a pracovní hypotézy, metodika a organizace práce a charakteristika zkoumaného vzorku. Následují výsledky vlastní práce a diskuse.

3.1 Cíle a pracovní hypotézy Cíl 1: Prezentovat základní přehled poznatků o dané tématice Cíl 2: Pomocí strukturovaného dotazníku zjistit teoretické znalosti o diabetu mellitu v závislosti na věku pacienta Cil 3: Provést analýzu výsledků dotazníkového šetření Cil 4: Navrhnout opatření ke zlepšení současného stavu Pracovní hypotézy Hypotéza č. 1: Předpokládám, že respondenti budou častěji znát pojem glykemický profil než pojmy glukagon a glykogen. Hypotéza č. 2: Očekávám, že muži si budou častěji myslet, že diabetik při sportování nemá žádné omezení než ženy. Hypotéza č. 3: Předpokládám, že většina respondentů ve věku 10-14let si nebude umět sama změřit glykémii, oproti respondentům ve věku 15-18let. Hypotéza č. 4: Očekávám, že ve věku 10-14let si bude více respondentů aplikovat inzulín inzulínovou pumpou než respondenti ve věku 15-18let. Hypotéza č. 5: Předpokládám, že respondenti ve věku 15-18let se setkali s hypoglykémií častěji než respondenti ve věku 10-14let.

36



Hypotéza č. 6: Očekávám, že více respondentů ve věku 15-18let bude provozovat nějaký sport než respondenti ve věku 10-14let.

37



3.2 Metodika Pro získání požadovaných dat jsem použila průzkumné šetření pomocí strukturovaného dotazníku, který respondenti vyplňují anonymně. Dotazník se skládá z 24 otázek, které jsou rozděleny do čtyř částí (charakteristika respondenta, znalosti respondentů, dovednosti respondentů, vztah respondentů k léčebnému režimu). První část je zaměřena na charakteristiku respondenta. Obsahuje celkem 7 otázek, kdy otázky č. 1, 3, 4 a 5 jsou uzavřené. Otázky č. 6 a 7 jsou polouzavřené a v otázce č. 2, která je otevřená, poskytuji účastníkům šetření prostor pro vlastní odpovědi a vyjádření. Druhá část dotazníku se zabývá zjištěním míry znalostí respondentů. Skládá se taktéž ze 7 otázek. Všechny otázky v této části jsou uzavřené, jedná je tedy o otázky č. 8, 9, 10, 11, 12, 13, 14. Třetí část dotazníku se týká dovedností respondentů a obsahuje celkově 8 položek. 6 položek této části dotazníku je koncipovaných tak, aby na ně mohli odpovědět všichni respondenti. Dvě podotázky rozšiřují informaci týkající se otázky č. 19. Respondenti na tyto dvě podotázky odpovídali jen v případě, že jejich odpověď na otázku č. 19 byla kladná. Z celkového počtu 8 otázek je 6 uzavřených, jsou to otázky č. 15, 17, 18, 19, 19A, 19B. Otázka č. 16 je otevřená a otázka 20 je polouzavřená. Poslední čtvrtá část dotazníků obsahuje otázky týkající léčebného režimu u respondentů. Celkem tato část obsahuje 4 otázky. Otázky č. 21 a 23 jsou z kategorie otázek otevřených a otázky č. 22 a 24 jsou polouzavřené.

3.3 Organizace práce Průzkumné šetření bylo provedeno v nemocnici ve Strakonicích v diabetologické ambulanci v období od začátku ledna do konce března 2012. Souhlas s provedením dotazníkového šetření uvádím v příloze č. 3. Průzkumné šetření prostřednictvím dotazníku jsem zvolila proto, že se jedná o nejjednodušší formu získání potřebných dat od většího počtu respondentů za určitý časový úsek. Celkem jsem distribuovala 50 dotazníků a jejich návratnost byla 100,00%. Větší část dotazníku obsahuje možnost zaškrtnutí odpovědi na dané otázky. Jsou tam pak ale také otázky, které vyžadují vlastní iniciativu respondenta v podobě, krátkých odpovědí.

38



Autentické odpovědi respondentů vkládám postupně k jednotlivým otázkám. Výsledky vlastního šetření jsou zaznamenávány do tabelárních přehledů zpracovaných pomocí programu Microsoft Office Excel 2007. Tabulky vždy obsahují absolutní četnost n a relativní četnost v %.

3.4 Charakteristika zkoumaného vzorku respondentů Dotazníkového šetření se účastnilo celkově z 50 respondentů, 24 chlapců (48,00%) a 26 dívek (52,00%). O vyplnění dotazníku byli požádáni děti a dospívající s diagnózou diabetes mellitus ve věkovém rozmezí 10 až 18 let. Pro snadnější vyhodnocení získaných dat jsem vzorek respondentů, u otázek týkajících se dovedností a léčebného režimu diabetický dětí, rozdělila na mladší dospívající děti ve věku 10-14 let a straší dospívající děti ve věkovém rozmezí 15-18 let. Skupina mladších dospívajících dětí (10-14 let) je zastoupena celkem 27 respondenty, 11 dívkami a 16 chlapci. Druhou skupinu starších dospívajících dětí (1518 let) tvořilo 23 účastníků šetření, z toho 15 dívek a 8 chlapců. Období dospívání je ohraničeno biologicky za prvé pubertálním vývojem každého jedince a za druhé ukončením tělesného růstu a dosažením plné pohlavní zralosti. Jedná se o specifickou životní fázi, které předchází dětství a po uplynutí této fáze nastupuje plná dospělost. Dospívání začíná u dívek okolo 10 let, což je v průměru o dva a půl roku dříve než u chlapců, u kterých toto období začíná ve 12,5 letech. Ovšem i mezi jedinci stejného pohlaví je obvyklá variabilita ± 2 roky. Dospívání je velmi individuální a závisí na více faktorech. Od počátku dospívání uplynou obvykle 2-3 roky, které vyústí dosažením plné pohlavní zralosti (první menarche, ejakulace) a 4-5 let do konečného ukončení tělesného růstu. Dříve se oddělovalo období fyzické puberty a období adolescence především ve významu fáze psychosociálního dozrávání, přibližně tedy mezi 15. a 18. rokem věku. Jednoznačně ohraničit dospívání oproti dospělosti je na základě fyziologických projevů obtížné. (Lebl et al., 2007)

39



3.5 Výsledky vlastní práce V této kapitole bakalářské práce prezentuji výsledky vlastního průzkumného šetření.

Pomocí

přehledných

tabelárních

výstupů

vyhodnocuji

data

získaná

s dotazníkového šetření.

3.5.1 Oddíl 1 - Charakteristika respondenta Otázka č. 1 – Jste muž – žena? Tabulka č. 1 Pohlaví Žena Muž Celkem

n % 10-14 let % 15-18 let % 26 52,00% 11 40,74% 15 65,22% 24 48,00% 16 59,26% 8 34,78% 50 100,00% 27 100,00% 23 100,00%

Tabulka č. 1 vypovídá o zastoupení jednotlivých pohlaví v celkovém vzorku účastníků šetření, který čítá 50 odpovědí respondentů. Ve zkoumaném vzorku je více zastoupeno ženské pohlaví, tedy 26 dotazovaných žen (52,00%), z toho 11 účastnic šetření (40,74%) je ve věku 10-14 let a 15 respondentek (65,22%) ve věku 15-18 let. Dále je 24 respondentů (48,00%) mužského pohlaví, z toho 16 dotazovaných mužů (59,26%) ve věku 10-14 let a 8 účastníků šetření (34,78%) ve věku 15-18 let. Otázka č. 2 – Váš věk? Tabulka č. 2 Věk 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 15 let 16 let 17 let 18 let Celkem

n 6 5 4 6 6 6 5 5 7 50

40

% 12,00% 10,00% 8,00% 12,00% 12,00% 12,00% 10,00% 10,00% 14,00% 100,00%



Věkové rozmezí účastníků šetření bylo od 10 do18 let. Nejvíce respondentů bylo ve věku 18 let, odpovědělo jich 7 (14,00%). Dále následovaly ve stejném počtu odpovědi respondentů ve věku 10, 13, 14 a 15 let, které uvedlo 6 dotazovaných (12,00%). Předposlední skupina dospívajících diabetických dětí byla ve věku 11, 16 a 17 let, opět se shodným počtem 5 odpovědí (10,00%). Nejméně dotazovaných odpovědělo ve věku 12 let, tedy 4 respondenti (8,00%). Otázka č. 3 - V jakém věku Vám bylo diagnostikováno onemocnění diabetes mellitus? Tabulka č. 3 V jakém věku Vám bylo diagnostikováno onemocnění diabetes mellitus? Od narození Před 5. Rokem Mezi 5. - 10. rokem Po 10. Roce Po 15. Roce Celkem

n

%

2 14 23 9 2 50

4,00% 28,00% 46,00% 18,00% 4,00% 100,00%

Analýzou získaných dat bylo zjištěno, že nejčastěji bylo diagnostikováno onemocnění diabetes mellitus mezi 5. - 10. rokem, celkem u 23 účastníků šetření (46,00%). Před 5. rokem věku bylo onemocnění diabetes mellitus diagnostikováno 14 dotazovaným (28,00%), dalších 9 (18,00%) odpovědělo, že jim onemocnění bylo diagnostikováno po 10. roce života. Po narození či po 15. roce bylo onemocnění diabetes mellitus diagnostikováno shodně 2 respondentům (4,00%).

41



Otázka č. 4 - Kdo první vám podal informace o léčbě diabetu a dodržování režimu?

Tabulka č. 4 Kdo první Vám podal informace o léčbě a dodržování režimu? Lékař, který mi diagnostikoval diabetes mellitus Edukační sestra Lékař i sestra Celkem

n

%

36

72,00%

1 13 50

2,00% 26,00% 100,00%

Z této tabulky vyplývá, že většině, tedy 36 účastníkům šetření (72,00%), podal první informace o léčbě a dodržování režimu lékař, který jim onemocnění diabetes mellitus diagnostikoval. Ve 13 případech (26,00%) jako první informovali lékař i sestra. Pouze 1 respondent (2,00%) uvedl, že o vzniklém stavu ho informovala edukační sestra. Otázka č. 5 – Jak často navštěvujete diabetologickou ambulanci? Tabulka č. 5 Jak často navštěvujete diabetologickou ambulanci? a) 1x za rok (více není potřeba) b) 3-4x za rok c) 6x a vícekrát za rok Celkem

n

%

0 27 23 50

0,00% 54,00% 46,00% 100,00%

Nejčastěji uváděnou odpovědí, kterou uvedlo 27 účastníků šetření (54,00%), bylo, že dotazované děti navštěvují diabetologickou ambulanci 3-4x za rok. 23 dotazovaných (46,00%) navštěvuje diabetologickou ambulanci 6x a víckrát za rok. Možnost a) 1x za rok (více není potřeba) nezvolil žádný respondent (0,00%).

42



Otázka č. 6 - Jste Vy nebo Vaši rodiče členem nějakého sdružení, spolku, klubu diabetiků? Tabulka č. 6 Jste Vy nebo Vaši rodiče členem nějakého sdružení, spolku, klubu diabetiků? a) Ano, jsem členem (kterého) … b) Ne Celkem

n

%

22 28 50

44,00% 56,00% 100,00%

Většina dotazovaných není členem žádného sdružení, spolku, klubu diabetiků. Tuto odpověď uvedlo 28 respondentů (56,00%). Dalších 22 účastníků šetření (44,00%) odpovědělo kladně, jejich autentické odpovědi jsou uvedeny zde: 1) Ano, sdružení rodičů a přátel diabetických dětí. (Tato odpověď zazněla 14x) 2) Ano, diacel. (Tato odpověď zazněla celkem 5x) 3) Ano, dítě s diabetem. 4) Ano, klub mladých diabetiků. 5) Ano, diahelp. Otázka č. 7 - Dozvěděli jste se ve sdružení/spolku diabetiků jiné důležité informace než, které vám byly poskytnuty v diabetologické ambulanci? (Odpovězte, pouze pokud navštěvujete, nebo jste členem svazu diabetiků). Tato otázka je vyhodnocena v tabulce č. 6, ze které vyplynulo, že děti s DM navštěvují nějaké sdružení, spolek, klubu diabetiků ve 22 případech (44,00%). Jejich autentické odpovědi jsou uvedeny níže. Z 22 respondentů jich pouze 5 svou odpověď rozšířilo o informaci, které jiné důležité informace se ve sdružení, spolku, klubu diabetiků se dozvěděli. Zbývajících 17 dotazovaných odpovědělo pouze zaškrtnutím odpovědi „ano“, ale již nevyplnili, které informace se tedy dozvěděli. Autentické odpovědi respondentů: 1) Ano, deníky, informace o sportu. 2) Ano, pokaždé něco nového. 3) Ano, například možnost táborů, kde budou i jiné děti diabetici. 4) Ano, např. možnost výběru diabetických deníků. 5) Ano, deníky.

43



3.5.2 Oddíl 2 - Znalosti respondenta Tento oddíl dotazníku se skládá celkově ze 7 otázek. Otázka č. 8 – Víte co je glykémie? Tabulka č. 8 Víte co je to glykémie? a) Ano b) Ne Celkem

n 50 0 50

% 100,00% 0,00% 100,00%

Z výše uvedené tabulky č. 8 vyplývá, že všech 50 účastníků šetření (100,00%) ví, co znamená pojem glykémie. Otázka č. 9 – Co znamená pojem hypoglykémie? Tabulka č. 9 Co znamená pojem hypoglykémie? a) Je to nízká hladina cukru v krvi b) Je to vysoká hladina cukru v krvi c) Je to normální hladina cukru v krvi Celkem

n 50 0 0 50

% 100,00% 0,00% 0,00% 100,00%

Všech 50 respondentů (100,00%) odpovědělo na otázku, co znamená pojem hypoglykémie, správně. Glykémie je nízká hladina cukru v krvi.

44



Otázka č. 10 - Víte co znamená pojem glykovaný hemoglobin (HbA1c v %)? Tabulka č. 10 Víte, co znamená pojem glykovaný hemoglobin (HbA1c v %)? a) Je to totéž co glykemický profil (určení hladiny krevního cukru (glykémie) několikrát v průběhu dne) b) Hodnota, která ukazuje průměrné výsledky léčení diabetu mellitu za posledních 6 týdnů c) Tento pojem nemá nic společného cukrovkou Celkem

n

%

ženy

%

muži

%

1

2,00%

0

0,00%

1

4,17%

49

98,00%

26 52,00%

23

95,83%

0

0,00%

0

0,00%

50 100,00%

0

0,00%

26 52,00%

24 100,00%

Z celkového počtu 50 dotazovaných jich 49 (98,00%) označilo správnou odpověď, že glykovaný hemoglobin je hodnota, která ukazuje průměrné výsledky léčení diabetu mellitu za posledních 6 týdnů. Jen 1 respondent (2,00%), muž (4,17%), odpověděl chybně, jelikož zvolil odpověď a) je to totéž co glykemický profil (určení hladiny krevního cukru (glykémie) několikrát v průběhu dne).

45



Otázka č. 11 - Je rozdíl mezi glukagonem a glykogenem? Tabulka č. 11 Je rozdíl mezi glukagonem a glykogenem? a) Glukagon je hormon, vznikající alfa buňkách slinivky břišní, dokáže zvýšit glykémii (působí tedy proti inzulínu) a glykogen je zásobní forma glukózy v játrech b) Glykogen je hormon, vznikající alfa buňkách slinivky břišní, dokáže zvýšit glykémii (působí tedy proti inzulínu) a glukagon je zásobní forma glukózy v játrech c) Glukagon = glykogen Celkem

n

ženy

%

%

Muži

%

47

94,00%

25

96,15%

22

91,67%

1

2,00 %

1

3,85%

0

0,00%

2 4,00% 50 100,00%

0 0,00% 26 100,00%

2 8,33% 24 100,00%

Z tabulky výše uvedené tabulky je zřejmé, že 47 respondentů (94,00%), z toho 25 žen (96,15%) a 22 mužů (91,67%), odpovědělo na tuto otázku správně. Špatně odpověděla pouze 1 dotazovaná žena (3,85%) a 2 respondenti (8,33%) Otázka č. 12 - Je vhodné pro diabetiky pít nápoje slazené sacharózou (řepným cukrem – většina běžných limonád, přislazené ovocné šťávy i některé džusy)?

Tabulka č. 12 Je vhodné pro diabetiky pít nápoje slazené sacharózou? a) Ano, protože nezvyšuje glykémii b) Ano, stačí připíchnout více inzulínu a bude to zas dobré c)Ne, rychle se vstřebávají a zvyšují glykémii, ani připíchnutí inzulínu nepomůže Celkem

n

%

ženy

%

muži

%

1

2,00%

0

0,00%

1

4,17%

3

6,00%

2

7,69%

1

4,17%

46 92,00% 50 100,00%

24

92,31%

22

91,67%

46

26 100,00%

24 100,00%



Analýzou získaných dat bylo zjištěno, že na otázku a) je vhodné pít nápoje slazené sacharózou, protože nezvyšuje glykémii, odpověděl špatně 1 respondent (2,00%), tedy muž (4,17%). Variantu b), která je taktéž špatná, zvolili 3účastníci šetření (6,00%), z toho 2 ženy (7,69%) a 1 muž (4,17%). Variantu c), z které vyplývá, že není vhodné pít slazené nápoje sacharózou a ani případné připíchnutí inzulínu by tento stav nezlepšilo, odpovědělo správně 46 dotazovaných (96,00%) z toho 24 žen (92,31%) a 22 mužů (91,67%). Otázka č. 13 - Myslíte si, že může diabetik provozovat jakékoliv sportovní aktivity? Tabulka č. 13 Myslíte si, že může diabetik provozovat jakékoliv sportovní aktivity? a) Ano, nemá žádné omezení b) Ano, ale jen některé sporty c) Ne, nesmí, vedlo by to k zhoršení jeho zdravotnímu stavu Celkem

n

%

ženy

%

muži

%

35

70,00%

19

73,08%

17

70,83%

14

28,00%

6

23,08%

7

29,17%

1

2,00%

1

3,85%

0

0,00%

50 100,00%

26 100,00%

24 100,00%

Z tabulky č. 13 vyplývá, že 35 účastníků šetření (70,00%), z toho 19 žen (73,08%) a 17 mužů (70,83%), odpovědělo správně, protože zvolilo variantu a) ano, nemá žádná omezení. Variantu b) zvolilo 14 respondentů (28,00%), z toho 6 žen (23,08%) a 7 mužů (29,17%). V teoretické části je uvedena kapitola věnovaná sportu a fyzické aktivitě diabetiků. Pro diabetika nejsou úplně vhodné extrémní sporty, jako je maraton apod. Pouze 1 účastnice šetření (2,00%), žena (3,85%), označila variantu c), která není správná. Sportovní aktivity jsou všeobecně diabetikům doporučovány.

47



Otázka č. 14 – ovlivňuje tělesný pohyb glykémii? Tabulka č. 14 Ovlivňuje tělesný pohyb glykémii? a) Ano, při pohybu spalujeme energii a tím klesá glykémie b) Ne, pohyb nemá na snížení ani zvýšení glykémii vliv Celkem

n

%

ženy

%

48

96,00%

24

92,31%

2

4,00%

2

7,69%

50 100,00%

26 100,00%

muži

%

24 100,00%

0

0,00%

24 100,00%

Správnou variantu a) zvolilo 48 respondentů (96,00%), z toho 24 žen (92,31%) a 24 mužů (100,00%). Tělesný pohyb glykémii ovlivňuje, při pohybu totiž spalujeme energii a tím klesá glykémie. Špatně odpověděli 2 účastnice šetření (4,00%), ženy (7,96%).

3.5.3 Oddíl 3 - Dovednosti respondenta Oddíl 3 obsahuje celkem 8 otázek, ze kterých je 6 určeno pro všechny účastníky šetření, další 2 jsou podotázky. Otázka č. 15 - Umíte si sami změřit glykémii s pomoci glukometru? Tabulka č. 15 Umíte si sami změřit glykémii s pomoci glukometru? a) Ano b) Ne, potřebuje pomoc (maminky..) c) Ne, nedokážu to sám Celkem

n

%

10-14 let

%

49

98,00%

26

96,30%

1

2,00%

1

3,70%

0 0,00% 50 100,00%

0 0,00% 27 100,00%

15-18 let

%

23 100,00% 0

0,00%

0 0,00% 23 100,00%

Z tabulky č. 15 lze vyčíst, že většina dospívajících diabetických dětí si samo dokáže změřit glykémii pomocí glukometru. Celkově 49 respondentů (98,00%) zvolilo variantu a). Pouze 1 respondent (2,00%) ve věku 10-14let (3,70%) odpověděl, že ještě potřebuje pomoc někoho druhého.

48



Otázka č. 16 – Jak často si měříte glykémii? (např. denně 6x, týdně 1x, měsíčně 3x…) Tabulka č. 16 Jak často si měříte glykémii? 1x denně 2x denně 3x denně 4x denně 5x denně 6x denně 7x denně 8x denně 9x denně 10x a víc krát denně Celkem

n

%

0 0,00% 4 8,00% 1 2,00% 5 10,00% 12 24,00% 23 46,00% 2 4,00% 1 2,00% 1 2,00% 1 2,00% 50 100,00%

10-14 % let 0 0,00% 0 0,00% 0 0,00% 1 3,85% 6 23,08% 17 65,38% 0 0,00% 1 3,85% 0 0,00% 1 3,85% 26 100,00%

15-18 % let 0 0,00% 4 17,39% 1 4,35% 3 13,04% 6 26,09% 6 26,09% 2 8,70% 0 0,00% 1 4,35% 0 0,00% 23 100,00%

Analýzou získaných dat bylo zjištěno, že 6x denně si glykémii měří 23 účastníků šetření (46,00%), z toho 17 ve věku 10-14 let (65,38%) a 6 ve věku 15-18 let (26,09%). 12 dotazovaných (24,00%) si glykémii měří 5x denně, z toho 6 ve věku 10-14 let (23,08%) a ve věku 15-18 let (26,09%). Dalších 5 respondentů (10,00%), z toho 1 ve věku 10-14 let (3,85%) a 3 ve věku 15-18 let (13,04%), si měří glykémii 4x denně. 4 účastníci šetření (8,00%) ve věku 15-18 let (17,39%) měří glykémii 2x denně. 2 respondenti (4,00%) ve věku 15-18 let (8,70%) si měří glykémii 7x denně. 8x denně a 9x denně si měří glykémii jeden účastník šetření ve věku 10-14 let (3,85%). 10x denně si měří glykémii ve věku 15-18 let (4,35%).

49



Otázka č. 17 – Jakým způsobem si aplikujete inzulín? Tabulka č. 17 Jakým způsobem si aplikujete inzulin? a) Aplikuji si inzulín pomocí inzulinového pera b) Aplikuji si inzulin inzulinovou pumpou Celkem

n

%

10-14 let

%

15-18 let

%

31

62,00%

17

62,96%

14

60,87%

19

38,00%

10

37,04%

9

39,13%

50 100,00%

27 100,00%

23 100,00%

Z uvedené tabulky je patrné, že 31 účastníků šetření (62,00%), z toho 17 ve věku 10-14 let (62,96%) a 14 ve věku 15-18 let (60,87%), si aplikuje inzulín pomocí inzulínového pera. Zbylých 19 respondentů (38,00%), z toho 10 ve věku 10-14 let (37,04%) a 9 ve věku 15-18 let (39,13%), si inzulín aplikuje inzulínovou pumpou. Otázka č. 18 – Umíte si sami aplikovat inzulín, inzulínovým perem? Tabulka č. 18 Umíte si sami aplikovat inzulín, inzulínovým perem? a) Ano b) Ne c) Ne, aplikuji si inzulín jiným způsobem Celkem

n

%

10-14 let

%

15-18 let

%

45 2

90,00% 4,00%

24 2

88,89% 7,41%

21 0

91,30% 0,00%

3

6,00%

1

3,70%

2

8,70%

50 100,00%

27 100,00%

23 100,00%

Na otázku č. 18, zda si účastníci šetření umí aplikovat inzulín inzulínovým perem, odpovědělo 45 dotazovaných dospívajících dětí (90,00%), z toho 24 ve věku 1014 let (88,89%) a 21 ve věku 15-18 let (91,30%), že ano. Aplikovat inzulín inzulínovým perem si neumí 2 respondenti (4,00%) ve věku 10-14 let (3,70%). Jiným způsobem si inzulín aplikují 3 dotazovaní (6,00%), z toho 1 respondent ve věku 10-14 let (3,70%) a 2 účastníci šetření ve věku 15-18 let (8,70%).

50



Otázka č. 19 – Léčíte se pomocí inzulínové pumpy? Tabulka č. 19 Léčíte se pomocí inzulinové pumpy? a) Ano b) Ne Celkem

n

%

19 38,00% 31 62,00% 50 100,00%

10-14 % let 10 37,04% 17 62,96% 27 100,00%

15-18 % let 9 39,13% 14 60,87% 23 100,00%

Z této tabulky lze vyčíst počet respondentů, kteří se léčí inzulínovou pumpou. Jedná se o 19 účastníků šetření (38,00%), z toho 10 ve věku 10-14 let (37,04%) a 9 ve věku 15-18 let (39,13%). 31 dotazovaných (62,00%), z toho 17 ve věku 10-14 let (62,96%) a 14 ve věku 15-18 let (60,87%), se léčí jiným způsobem. Otázka č. 19A – Umíte si bez pomoci zavést (vpíchnout) kanylu do podkoží? Tabulka č. 19A Umíte si bez pomoci zavést (vpíchnout) kanylu do podkoží? a) Ano, bez zaváhání b) Ne, nerad to dělám, přenechám to někomu jiného (mamince, otci… Celkem

n

%

10-14 let

%

17

89,47%

8

80,00%

9 100,00%

2

10,53%

2

20,00%

0

19 100,00%

10 100,00%

15-18 let

%

0,00%

9 100,00%

Tato se týká pouze účastníků šetření, kteří si aplikují inzulín pomocí inzulínové pumpy. Analýzou získaných dat bylo zjištěno, že většina, tedy 17 respondentů (89,47%), z toho 8 ve věku 10-14 let (80,00%) a 9 ve věku 15-18 let (100,00%), si umí zavést podkožní kanylu bez zaváhání. 2 respondenti (10,53%) ve věku 10-14 let (20,00%) tuto činnost zatím raději přenechají někomu jinému

51



Otázka č. 19B – Umíte vyměnit a naplnit zásobník potřebným množství inzulínu? Tabulka č. 19B Umíte vyměnit a naplnit zásobník potřebným množstvím inzulinu? a) Ano, nedělá mi to žádné problémy b) Ne Celkem

n

%

10-14 let

%

19

100,00%

10

100,00%

9 100,00%

0 0,00% 10 100,00%

0 0,00% 9 100,00%

0 0% 19 100,00%

15-18 let

%

Otázka č. 19B je druhá doplňující otázka a jasně z ní vyplývá, že si všech 19 respondentů (100,00%), z toho 10 ve věku 10-14 let (100,00%) a 9 ve věku 15-18 let (100,00%), umí vyměnit a naplnit zásobník potřebným množstvím inzulínu do inzulínové pumpy. Otázka č. 20 – Již jste někdy sami měli, nebo u někoho jiného setkali s hypoglykémií? Co byste v takovém případě dělali? Tabulka č. 20 Již jste někdy sami měli, nebo u někoho jiného setkali s hypoglykémií? a) Ano, setkal/a jsem se s tím b) Ne, nesetkal/a jsem se s tím, ale vím, co by mi v takové situaci pomohlo c) Ne, nesetkal/a jsem se tím a nevím, co bych v takovém případě dělal/a d) Ne, nezajímá mě to Celkem

n

%

10-14 let

%

15-18 let

%

37

74,00%

15

55,56%

22

95,65%

13

26,00%

12

44,44%

1

4,35%

0

0,00%

0

0,00%

0

0,00%

0 0,00% 50 100,00%

0 0,00% 27 100,00%

0 0,00% 23 100,00%

Z celkového počtu 50 respondentů jich 37 (74,00%) odpovědělo, z toho 15 ve věku 10-14 let (55,56%) a 22 ve věku 15-18 let (95,65%), že se setkali s hypoglykémií. Variantu odpovědi b) zvolilo 13 účastníků šetření (26,00%), z toho 12 ve věku 10-14 let (44,44%) a 1 ve věku (4,35%). Možnosti c) a d) nezvolil žádný z respondentů (0,00%).

52



Autentické odpovědi respondentů jsou zaznamenány zde: 1. (15let) cukr, glukagon, volat záchranku v nejhorším 2. (15let) Dali napít slazený nápoj 3. (10let) cukr 4. (18let) podali glukózu, při těžké hypoglykémii glukagon 5. (13let) Dal bych mu sladké pití. Při velmi těžké bych zavolal záchranku. 6. (18let) podat sladký nápoj nebo potravinu s vysokým glykemickým indexem, banán atd. 7. (18let) dodaly sacharidy 8. (15let) Dám si pumpu do stopu a najím se. 9. (14 let) Najedl bych se . 10. (10let) podat rychle sladký nápoj - coca colu, džus.... hroznový cukr 11. (10let) najíst se a odpočinout 12. (13let) podali hroznový cukr a jednotku jídla, popř. sladký nápoj 13. (12let) Dodali jídlo v množství podle glykémie (1-2 výměnné jednotky) 14. (15let) Dala si rychlý cukr! 15. (11let) podám sladký nápoj 16. (18let) Při podezření na hypoglykemii je potřeba se změřit, zda nejde pouze o subjektivní pocit, poté záleží na tom, jak je hypoglykemie těžká. při lehké hypoglykemii stačí, když se člověk sám nají, při střední (těžší) je třeba, byl rychle do těla dopraven cukr (pokud možno v co nejednoduší formě, např. cukr rozpuštěný ve vodě, sladká limonáda,...). Pokud jde o těžkou hypoglykemii je poté potřeba pomoc další osoby, pokud postižený polyká, dát mu napít něčeho sladkého, či vložit kostky cukru pod jazyk, případně píchnout GlukagenHypokit (pokud jej má u sebe), v nejtěžším případě volat záchranku 17. (17let) Cítím-li hypoglykémii já, změřím si a sním něco sladkého (např. tatranku), popř. vypiju sklenku džusu či slazeného nápoje. Bude-li mít hypoglykémii kamarád, udělám u něj to samé. Má-li velmi nízký cukr a upadne-li do bezvědomí, zavolám sanitku, strčím mu cukr do pusy, uvedu ho předtím do stabilizované polohy, aby nezapadl jazyk a pokud bude mít u sebe pero s cukrem (pero první pomoci), budu se řídit návodem a píchnu mu injekci do pozadí. 18. (16let) podal cukr (sladký nápoj) nebo píchl glukagon 19. (14let) vezmu si cukr nebo se napiji coca – coly 20. (15let) Změřím se a když je cukr nízko, tak si vezmu něco sladkého. 21. (16let)dodali sladký nápoj, dojíst pokud komunikuje a popřípadě píchnou glukagen 22. (11let) podat rychlý cukr, nejlépe v tekuté formě, rychlejší vstřebání

53



23. (18let) ano, dnes a denně; při vědomí- rychlé sacharidy (oslazený čaj, 100% džus) + jeli k disp. glukagon: aplikovat dle návodu, do návratu vědomí kombinace, případně volat 155/112 dle situace!!! 24. (18let) cukr, jídlo, glukagon,… 25. (13let) podat slazený nápoj - rychlé cukry 2v.j. potom pomalé cukry 2v.j.při vědomí, při bezvědomí píchnout glukagon a volat RZ. 26. (10let) Změřím, snažím se doplnit cukry. Džus, nebo piškoty s mlékem. A trochu jídlajednotky podle glykemie. 27. (12let) podle gykémie, buď dojíst rychlý cukr nebo škrob, při bezvědomí píchnout glukagon a volat záchranku 28. (13let) Podám sladký nápoj,a sním oplatku nebo pečivo, 29. (17let) Sladký nápoj, nebo cukr 30. (14let) Něco sladkého bych si snědl, hroznový cukr.. sladké pití.. 31. (11let) Určitě podat něco sladkého, cukr, limonádu..v horším případě volat sanitku 32. (16let) Sladký nápoj, nebo podat cukr 33. (12let) Hroznový cukr, sladký nápoj, nebo píchnout glukagon, volat sanitku 34. (17let) Podat glukózu, píchnout glukagon, nebo volat záchranku 35. (10let) Něco sladkého, sladký nápoj, cukr 36. (14let) Cukr, sladký nápoj, nebo píchnout glukagon 37. (13let) sníst cukr, nebo vypít sladký nápoj 38. (18let) Posadit se, nebo lehnout, vypít sladký nápoj, nebo sníst cukr, v horším případě píchnout glukagon 39. (15let) cukr, sladké pití 40. (16let) sladké pití, cukr 41. (17let) Dám si cukr, nebo sladký nápoj 42. (12let) něco sladkého k pití, nebo hroznoví cukr 43. (11let) sladký nápoj, kostku cukru 44. (17let) hroznový cukr, nebo obyčejný cukr, sladké pití, nebo připíchnutí glukagonu 45. (13let) Cukr, sladký pití 46. (16let) Glukóza, sladké pití, cukr 47. (14let) sním něco sladkého, třeba hroznový cukr, nebo vypiji něco sladkého 48. (11let) sladké pití, cukr 49. (10let) cukr, sladké pití 50. (14let) něco sladkého, pití, cukr

54



3.5.4 Oddíl 4 - Vztah respondentů k léčebnému režimu Otázka č. 21 – Co si představíte pod pojmem „výměnná jednotka“? Tabulka č. 21 1.

(15let) množství jednotek převedených na určité potraviny

2.

(10let )Cukr

3. 4.

(18let) množství potraviny obsahující 12 gramů sacharidů (18let) 12g sacharidů (18let) přepočet sacharidů na výměnné jednotky, např. 25g krajíc chleba má 2 výměnní jednotky. K večeři mám určeny 4 jednotky, mohu si tedy dát 50g chleba např. se sýrem, který neobsahuje sacharidy, tudíž neobsahuje žádné (11 let) výměnná jednotka VJ 30. je 10-12g cukrů (18 let) 12 g sacharidů v určitém množství jídla 31. (16 let) 12g sacharidů (12 let) Výměnná jednotka (15let) kolik jídlo obsahuje sacharidy. 32. je 10-12g sacharidů (17 let) výměnná jednotka (14 let) jednotky jídla . 33. je 12 g sacharidů (10 let) přepočet jídla na jednotky 1 vj = 12g sacharidů 34. (10 let) 12g cukru (14 let) výměnná jednotka (10 let) sacharidy 35. je 12g sacharidů (13 let) výměnná (13let) 12 g sacharidů 36. jednotka=12g sacharidů (12let)Jedna výměnná jednotka je 12 g sacharidů obsažených v jídle. 37. (18 let) je to 12g sacharidu (15 let) Je to jednotka, která se počítá i jídla 38. (15 let) 12g sacharidů (11 let) 12 g sacharidů,množství jídla,které při zvážení můžeme vyměnit za potravinu jinou a obě nám ovlivní (16 let) výměnná jednotka glykémii přibližně stejně 39. 10-12g sacharidů (18 let) 10g sacharidů = 1.v.j. (případně 12g, ale pro mě 10g), to na co se přepočítává jídlo 40. (17 let) 12g sacharidů (17 let) 1 v. j. = 12 g cukru, popř. 15g mouky. Každé jídlo má různý počet v. j., přičemž by se tím měl diabetik řídit (12 let) jednotka cukru, při správném dodržování diety. 41. 12g sacharidů (16 let) 12 gramů sacharidů 42. (11 let) 12g sacharidu (14 let)Jedná se o cukry, ale přesně to nevím,jídlo mi (17 let) 12g sacharidů, připravuje máma a ta to ví. 43. cukru (15 let) např. půl krajíce chleba (25 g chleba - 12g sacharidů) 44. (13 let) Cukr (16 let) přepočet na jídlo 45. (16 let)10-12g sacharidů (11 let) výměnná jednotka = 12g sacharidů, je to přemýšlení o jídle 46. (14 let) 12g sacharidů (18 let) přepočtový ekvivalent pro 10g sacharidů mnohdy ztotožňována s chlebovou jednotkou (BE 1BE = 12g cukru 47. (11 let) 10-12g sacharidů (18 let) 10 nebo 12 g sacharidů 48. (10 let) 12g cukru (13 let) výměnná jednotka = 12g sacharidů 49. (14 let)12g sacharidů (10 let) Množství jídla, které obsahuje 12g sacharidů. 50. (15 let)12g sacharidů

5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13.

14. 15.

16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25.

55

26. (12 let) 12 g sacharidů (13 let) výměnná jednotka 27. je 10,nebo 12g sacharidů (17let) jedna výměnná je 28. 10 -12 g sacharidů 29. (14 let) VJ=12g sacharidů



Tabulka č. 21 obsahuje autentické odpovědi všech 50 respondentů. Velká většina z nich zvolila správnou odpověď, že výměnná jednotka = 10-12 g sacharidu. Otázka č. 22 – Připravujete si svůj jídelní, denní plán podle výměnných jednotek? Tabulka č. 22 Připravujete si svůj jídelní, denní plán podle výměnných jednotek? Ano, vím, kolik výměnných jednotek denně potřebuji Ne Nevím, nezajímá mě to Celkem

n

%

10-14 let

%

15-18 let

%

45

90,00%

24

88,89%

21

91,30%

5 10,00% 0 0,00% 50 100,00%

3 11,11% 0 0,00% 27 100,00%

2 8,70% 0 0,00% 23 100,00%

Analýzou získaných dat bylo zjištěno, že 45 účastníků šetření (90,00%) ví, kolik výměnných jednotek potřebuje a podle toho si připravuje svůj denní jídelní plán. Z těchto 45 respondentů jich bylo 24 ve věku 10-14 let (88,89%) a 21 ve věku 15-18 let (91,30%). 5 dotazovaných (10,00%), z toho 3 ve věku 10-14 let (11,11%) a 2 ve věku 15-18 let (8,70%), si svůj denní jídelní plán podle VJ nepřipravuje. Mezi 50 účastníky šetření nebyl ani jeden, který by o této problematice nevěděl a nezajímalo ho to. Otázka č. 23 - Sladíte si pokrmy, nebo nápoje umělým sladidlem? Pokud ano, tak kterým? Tabulka č. 23 Sladíte si pokrmy, nebo nápoje umělým sladidlem? Ano, kterým? Ne Celkem

n

%

12 24,00% 38 76,00% 50 100,00%

10-14 % let 7 25,93% 20 74,07% 27 100,00%

15-18 % let 5 21,74% 18 78,26% 23 100,00%

Z výše uvedené tabulky vyplývá, že 12 respondentů (24,00%), z toho 7 ve věku 10-14 let (25,93%) a 5 ve věku 15-18 let (21,74%), sladí pokrmy nebo nápoje umělým sladidlem. Většina, 38 účastníků šetření (76,00%), z toho 20 ve věku 10-14 let (74,07%)

56



a 18 ve věku 15-18let (78,26%), nesladí. Z 12 respondentů, kteří sladí, jich 6 používá Stevii, další sladí Cukerínem, Candys, Diachromem, Sacharinem, Susskraftem a jeden respondent odpověděl, že sladí různými přípravky. Otázka č. 24 – Provozujete nějaký sport? Tabulka č. 24 Provozujete nějaký sport? Ano Ne Celkem

n

% 44 88,00% 6 12,00% 50 100,00%

10-14 let 22 5 27

% 81,48% 18,52% 100,00%

15-18 % let 22 95,65% 1 4,35% 23 100,00%

Analýzou získaných dat bylo zjištěno, že 44 respondentů (88,00%), z toho 22 ve věku 10-14 let (81,48%) a 22 ve věku 15-18 let (95,65%), provozuje nějaký sport. Jen 6 dotazovaných (12,00%), z toho 5 ve věku 10-14 let (18,52%) a 1 ve věku 15-18 let (4,35%), žádný sport neprovozuje.

57



3.6 Diskuse V této části bakalářské práce se věnuji rozboru jednotlivých odpovědí průzkumného šetření. Celkem dotazník vyplnilo 50 účastníků šetření, z toho 26 respondentů ženského pohlaví a 24 respondentů mužského pohlaví. Věk účastníků šetření byl od 10 do 18 let. První část dotazníku zjišťuje charakter respondenta – jeho věk, pohlaví, kdy mu bylo diagnostikováno onemocnění diabetes mellitus, kdo ho první informoval, jak často navštěvuje diabetologickou ambulanci, zda ještě navštěvuje nějaké sdružení/spolek diabetiků a pokud ano, tak jaký to pro něj mělo přínos v podobě například nových informací, které diabetologické ambulanci nezískal. Věkové rozmezí účastníků šetření bylo od 10 do 18let. Nejvíce dospívajících dětí odpovědělo ve věku 18let, 7 dotazovaných dětí (14,00%). Nejméně dospívající dětí odpovědělo ve věku 10 let, tedy 4 respondenti (8,00%). Nejčastěji bylo účastníkům šetření diagnostikováno onemocnění diabetes mellitus mezi 5. -10. rokem (n=23, 46,00%). Nejméně často bylo onemocnění diabetes mellitus diagnostikováno od narození a po 15. roce věku, o čemž hovoří fakt, že na obě varianty odpověděli pokaždé 2 respondenti (4,00%). Z celkového počtu 50 účastníků šetření jich 36 (72,00%) uvedlo, že jim první informace o diagnóze diabetes mellitus a léčebném režimu sdělil lékař. 13 respondentům (26,00%) sdělili první informace lékař i sestra. Pouze 1 respondent (2,00%) uvedl, že ho první informovala edukační sestra. Hana Pečinková (2011) ve své bakalářské práci došla k výsledku, že 99 respondentů (51,00%) získalo informace o diabetes mellitus od lékaře a jiného zdravotnického personálu. Rozdíl mezi oběma průzkumy byl tedy 21,00%. Další otázka zněla: „Jak často navštěvujete diabetologickou ambulanci“. Nejčastější dotazované děti navštěvují diabetologickou ambulanci 3-4x za rok. Tuto možnost zvolilo 27 respondentů (54,00%). Druhá nejčastější odpověď byla, že diabetologickou ambulanci navštěvují 6x a vícekrát za rok, tuto variantu zvolilo 23 respondentů (46,00%). Žádný z respondentů nezvolil variantu a) 1x za rok (více není potřeba). V další otázce jsem zjišťovala, zda jsou respondenti nebo jejich rodiče v nějakém sdružení, spolku či klubu diabetiků. Z celkového počtu 50 účastníků šetření odpovědělo 22 z nich (44,00%), že jsou členem nějakého sdružení, spolku, klubu

58



diabetiků. Nejčastěji se v odpovědích dotazovaných dospívajících dětí opakovalo Sdružení rodičů a přátel diabetických dětí, členem tohoto sdružení je celkem 14 dotazovaných (63,64%). Ke sdružení Diacel se přihlásilo 5 respondentů (22,73%), Diahelp označil 1 účastník šetření (4,55%), Klub mladých diabetiků uvedl také 1 dotazovaný (4,55%) a spolek Dítě s diabetem označil 1 respondent (4,55%). Domnívám se, že se účastníci šetření stávají členy různých sdružení díky možnosti internetového připojení. Nikdo z dotazovaných do dotazníku nezaznamenal, že by se dozvěděl nějakou zásadní informaci, kterou se v diabetologické ambulanci nedozvěděl, pouze si své poznatky rozšířili o možnost „diatáborů“, kde se oni sami nebo jejich děti budou moci setkat se s dospívajícími dětmi, které mají stejné problémy. Zbývajících 28 účastníků šetření (56,00%) odpovědělo, že nejsou členy žádného spolku diabetiků. Druhá část dotazníku se zabývá znalostmi respondentů. Obsahuje otázky, které se týkají glykémie, hypoglykémie, glykovaného hemoglobinu, rozdílu mezi glukagonu a glykogenu, zda je vhodné pít slazené nápoje, zda diabetik může provozovat nějaký sport, ovlivňuje tělesný pohyb glykémii. Na otázku, zda rozumí pojmu glykémie, odpovědělo všech 50 účastníků šetření (100,00%), že tento pojem zná. Tuto odpověď podporuje hned následující otázka, která zjišťuje, jestli respondenti vědí, co znamená pojem hypoglykémie. Všech 50 dotazovaných (100,00%) uvedlo správnou odpověď, že je to nízká hladiny cukru v krvi. Je patrné, že u těchto otázek nerozhoduje věk ani pohlaví respondentů. Pojem glykovaný hemoglobin je pro laickou veřejnost již méně známý. Ovšem pouze 1 respondent (2,00%), muž (4,17%), odpověděl chybně. Tento výsledek považuji za velmi uspokojivý. Otázka č. 11 v této části dotazníku je dle mého názoru nejtěžší, jelikož může snadno dojít k záměně pojmů glukagon a glykogen. Přesto je výsledkem správná odpověď 47 účastníků šetření (94,00%), z toho 25 žen (96,15%) a 22 mužů (91,67%), že glukagon je hormon vznikající v alfa buňkách slinivky břišní, který dokáže zvýšit glykémii (působí tedy proti inzulínu a glykogen je zásobní forma glukózy v játrech). Na otázku, zda je pro diabetiky vhodné pít nápoje slazené sacharózou, odpovědělo správně 46 respondentů (92,00%), z toho 24 žen (92,31%) a 22 mužů (91,67%). Pití slazených nápojů sacharózou není pro diabetiky vhodné, protože cukr se z těchto nápojů rychle vstřebá, zvyšuje glykémii a ani připíchnutí inzulínu nepomůže. Chybně odpověděly 2 ženy (7,69%), když zvolily variantu b). A chybně odpověděli také 2 muži, 1 zvolil (4,17%) variantu b) a další 2 zvolili (4,17%) variantu a). 59



Poslední dvě otázky této části se týkají sportovních aktivit diabetiků. 35 účastníků šetření (70,00%), z toho 19 žen (73,08%) a 17 mužů (70,83%), si správně myslí, že každou sportovní aktivu může provádět i diabetik. 14 respondentů (28,00%), z toho 6 žen (23,08%) a 7 mužů (29,17%), se domnívá, že diabetik může provozovat sportovní aktivity, ale jen některé. Tuto odpověď by bylo možné přijmout za správnou, ale sport, které by neměl diabetik provádět, se týká spíše sportů extrémních a nemyslím si, že tyto sporty měli respondenti, kteří na tuto otázku odpovědi, na mysli. Poslední otázka, které se týká této části, zjišťuje, zda tělesný pohyb ovlivňuje glykémii. 48 dotazovaných (96,00%) odpovědělo správně, že tělesný pohyb glykémii ovlivňuje, jelikož při pohybu se spaluje energie a tím klesá i glykémie. 2 ženy (7,96%) odpověděly chybně. Z celé části základních znalostí respondentů vyplývá, že většina respondentů má základní znalosti o léčbě diabetes mellitus. Ve třetí části dotazníkového šetření se zaměřuji na dovednosti dotazovaných dospívajících dětí. První otázka zjišťuje, zda si účastníci šetření sami umí změřit glykémii pomocí glukometru. 49 respondentů (98,00%), z toho 26 ve věku 10-14 let (96,30%) a 23 ve věku 15-18 let (100,00%), odpovědělo, že si glykémii změřit glukometrem umí. Pouze 1 dotazovaný (3,70%) ve věku 10-14 let odpověděl, že potřebuje pomoc druhé osoby. Další otázka byla zaměřena na měření glykémie, ale tentokrát šlo o počet měření za den. Nejčastější odpověď respondentů byla 6x denně, zvolilo ji 17 účastníků šetření ve věku 10-14 let (65,38%) a 6 respondentů ve věku 15-18 let (26,09%). Další otázka zjišťuje, kterým způsobem si respondenti aplikují inzulín. Aplikaci inzulínovým perem zvolilo 17 respondentů ve věku 10-14 let (62,96%) a 14 účastníků šetření ve věku 15-18 let (60,87%). Aplikací inzulínovou pumpou označilo 10 respondentů ve věku 10-14 let (37,04%) a 9 dotazovaných ve věku 15-18 let (39,13%). Na otázku, zda by si respondenti dokázali aplikovat inzulín inzulínovou pumpou, odpovědělo kladně celkem 45 účastníků šetření (90,00%), z toho 24 ve věku 10-14 let (88,89%) a 21 ve věku 15-18 let (91,30%). Inzulínovým perem si inzulín aplikovat neumí 2 účastníci šetření ve věku 10-14 let (7,41%). Ve stejné věkové kategorii odpověděl 1 respondent (3,70%), že si inzulín aplikuje jiným způsobem, stejně jako 2 respondenti ve věku 15-18 let (8,70%). Na otázku, zda se respondenti léčí inzulínovou pumpou, odpovědělo 19 dotazovaných (38,00%), že ano, z toho 10 ve věku 10-14 let (37,04%) a 9 ve věku 1518 let (39,13%). Těchto 19 účastníků šetření dále odpovědělo na dvě podotázky. První 60



podotázka zjišťovala, zda si dotazované dospívající děti umí zavést kanylu do podkoží, bez pomoci na tuto otázku odpovědělo 17 účastníků šetření (89,47%) z toho 8 ve věku 10-14 let (80,00%) a 9 ve věku 15-18- let (100,00%). 2 dotazovaní ve věku 10-14 let (10,53%) odpověděli, že tuto činnost raději přenechají někomu jinému. Druhá podotázka zněla, zda si respondenti dokážou sami naplnit zásobní inzulínové pumpy. Na tuto otázku odpovědělo kladně všech 19 respondentů (100,00%). Poslední otázka z této části zjišťuje, zda se respondenti někdy setkali s hypoglykémií, a co by v takovém případě udělali. Celkem 37 účastníků šetření (74,00%) se s hypoglykémií setkalo, z toho 15 ve věku 10-14 let (55,56%) a 22 ve věku 15-18 let (95,00%). 13 respondentů (26,00%), z toho 10 ve věku 10-14 let (44,44%) a 1 ve věku 15-18 let (4,35%), se s hypoglykémií nesetkalo, ale věděli by, co v takovém případě udělat. Z autentických odpovědí vyplývá, že i některé mladší děti ve věku 10-14 let dovedou adekvátně na otázku odpovědět, stejně jako někteří starší dospívají děti ve věku 15-18 let. Čtvrtá, poslední část dotazníku, je zaměřená na léčebný režim. Otázka č. 24 byla otevřená, chtěla jsem pomocí ní zjistit, zda respondenti znají a rozumějí pojmu „výměnná jednotka“. Z autentických odpovědí účastníků šetření vyplývá, že každý dotazovaný ví, že výměnná jednotka je sacharid. Dále se ve většině odpovědí objevuje varianta, že výměnná jednotka představuje 10-12g sacharidu, odpovědělo tak 76,00% dotazovaných. Pečinková (2011) ve své bakalářské práci uvedla, že 88 dotazovaných (88,00%) vědělo, kolik sacharidů obsahuje výměnná jednotka (12g sacharidu). Rozdíl mezi oběma průzkumy činil 12,00%. V další otázce jsem se respondentů dotazovala na jejich jídelní a denní plánem. Zjišťovala jsem, jestli si ho diabetici podle výměnných jednotek připravují. Celkem 45 účastníků šetření (90,00%), z toho 24 ve věku 10-14 let (88,89%) a 21 ve věku 15-18 let (91,30%), uvedlo, že ví, kolik výměnných jednotek potřebuje a podle toho si připravuje svůj denní jídelní plán. Rozdíl mezi jednotlivými věkovými skupinami je 2,41%. Analýza získaných dat tedy ukázala, že starší respondenti si svůj jídelní plán připravují podle výměnných jednotek častěji než mladší účastníci šetření. Na otázku č. 23, zda účastníci šetření sladí umělým sladidlem, odpovědělo 38 dotazovaných (76,00%), z toho 20 ve věku 10-14 let (74,07%) a 18 ve věku 15-18 let (78,26%), že nesladí vůbec. 12 dotazovaných dospívajících dětí (24,00%), z toho 7 ve věku 10-14 let (25,93%) a 5 ve věku 15-18 let (21,74%) odpovědělo, že sladí umělými sladidly. 61



Poslední otázka č. 24 zjišťuje, zda účastníci šetření provozují nějaký sport. 44 respondentů (88,00%), z toho 22 ve věku 10-14 let (81,48%) a 22 ve věku 15-18 let (95,65%), odpovědělo, že se sportu věnují. Na začátku průzkumného šetření jsem stanovila 6 hypotéz, které jsem se snažila ověřit pomocí anonymního dotazníkového šetření Hypotéza č. 1: Předpokládám, že respondenti budou častěji znát pojem glykemický profil než pojmy glukagon a glykogen. K ověření hypotézy se vztahují otázky č. 10 a 11. Pojem glykemický profil zná 49 respondentů (98,00%) a pojmy glukagon a glykogen zná 47 respondentů (94,00%). Rozdíl mezi znalostmi pojmů jsou 4,00%. Rozdíl v relativních četnostech není statisticky významný, přesto lze hypotézu na základě provedeného průzkumného šetření a s odkazem na výsledky vlastní práce přijmout. Hypotéza č. 2: Očekávám, že muži si budou častěji myslet, že diabetik při sportování nemá žádné omezení než ženy. K ověření hypotézy se vztahuje otázka č. 13. Celkem 70,83% mužů odpovědělo na otázku správně, že diabetik nemá žádná omezení, a může provozovat jakýkoliv sport. Též správně odpovědělo 73,08% žen. Rozdíl mezi porovnávanými skupinami není příliš významný, činí 3,08%. S odkazem na výsledky vlastního šetření lze výše uvedenou hypotézu s platností na uvedený soubor odmítnout. Hypotéza č. 3: Předpokládám, že většina respondentů ve věku 10-14let si nebude umět sama změřit glykémii, oproti respondentům ve věku 15-18let. K ověření této hypotézy se vztahuje otázka č. 15. Celkem na tuto otázku odpovědělo 27 respondentů věku 10-14let a samo si změřit glykémii umí 26 z nich (96,30%). Z celkového počtu 23 respondentů ve věku 15-18let odpověděli všichni (100,00%), že si umí sami změřit glykémii. Na základě provedeného průzkumného šetření s odkazem na výsledky vlastní práce lze hypotézu přijmout. Hypotéza č. 4: Očekávám, že ve věku 10-14let si bude více respondentů aplikovat inzulín inzulínovou pumpou než respondenti ve věku 15-18let.

62



K ověření této hypotézy se vztahuje otázka č. 17. Pomocí inzulínové pumpy si aplikuje inzulín 10 účastníků šetření (37,04%) ve věku 10-14let a 9 respondentů (39,13%) ve věku 15-18let. S odkazem na výsledky vlastního šetření nelze výše uvedenou hypotézu s platností na uvedený soubor přijmout. Hypotéza č. 5: Předpokládám, že respondenti ve věku 15-18let se setkali s hypoglykémií častěji než respondenti ve věku 10-14let. K ověření platnosti stanovené hypotézy směřuje otázka č. 20. Celkem 15 respondentů (55,56%) ve věku 10-14let se setkalo s hypoglykémií a 22 respondentů (95,65%) ve věku 15-18let. Na základě provedeného průzkumného šetření s odkazem na výsledky vlastní práce lze hypotézu přijmout. Hypotéza č. 6: Očekávám, že více respondentů ve věku 15-18let bude provozovat nějaký sport než respondenti ve věku 10-14let. K ověření platnosti této hypotézy se vztahuje otázka č. 24. Celkově odpovědělo 22 respondentů (81,48%) ve věku 10-14let a 22 respondentů (95,65%) ve věku 15-18let, že provozují nějaký sport. S odkazem na výsledky vlastního šetření nelze výše uvedenou hypotézu s platností na uvedený soubor přijmout. Z výsledků provedeného dotazníkového šetření vyplývá, celková informovanost (která se skládá ze znalostí, dovedností a vztahu k léčebnému režimu) je u obou pohlaví a věkových skupin na dobré úrovni. Domnívala jsem se, že dotazníkové šetření prokáže neinformovanost dospívajících dětí, ale toto šetření mě přesvědčilo, že tomu tak není.

63



4 Závěr Na začátku práce jsem si stanovila 4 cíle. Prvním cílem bylo prezentovat základní přehled poznatků o dané tématice, kterým se zabývám v teoretické části. Snažila jsem se v této části práce uvést všechny body, které by mohly být obsaženy v „informovanosti“ dospívajících dětí. Především, co je to diabetes mellitus, jaké jsou způsoby léčby, dietní opatření a edukační plán. Druhým a třetím cílem bylo pomocí strukturovaného dotazníku zjistit teoretické znalosti o diabetes mellitus v závislosti na věku a provést analýzu výsledků dotazníkového šetření. Vyplněním těchto cílů jsem se věnovala v empirické části pomocí hypotéz. Překvapilo mě, že většina respondentů projevila dobré znalosti, dovednosti i vztah k léčebnému režimu. Opatření pro zlepšení situace, si myslím, není nutné zajišťovat. V průběhu dotazníkové šetření jsem zjistila, že pro informovanost a edukaci diabetických dětí je již vymyšlena velká spousta kurzů, táborů, edukačních programů, materiálů.

64



REFERENČNÍ SEZNAM 1) AMERICAN diabetes Association.Type 2 diabetes in childern and adolescents. Diabetes Care 2003;26:2194-2197 2) ANDĚL, Michal. Život s cukrovkou. Vyd. 1. Praha: Grada, 1996, 115 s. ISBN 80716-9087-2. 3) BARTÁŠKOVÁ, KOŽNAROVÁ. Medicína po promoci = Postgraduate Medicine Czech: časopis postgraduálního vzdělávání lékařů : dvouměsíčník. Praha: Medical Tribune, 2008, roč. 9, č. 2. ISSN 1212-9445.

4) BAUCHNER, Howard. JAMA: Prevalence of Overweight and Obesity in the United States, 1999-2004. OGDEN, Cynthia L., Margaret D. CARROLL, Lester R. CURTIN, Margaret A. MCDOWELL, Carolyn J. TABAK a Katherine M. FLEGAL. JAMA: The Journal of the Americen Medical Association [online]. USA, 1999-2004

[cit.

2012-04-04].

Dostupné

z:

http://jama.ama-

assn.org/content/295/13/1549.full?ijkey=0eb3fe834d1086015f9afaa539b046b287ca 3d86 5) BĚLOBRÁDKOVÁ, Jana a Ludmila BRÁZDOVÁ. Diabetes mellitus. 1. vydání. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů, 2006, 161 s. ISBN 80-7013-446-1. 6) BRÁZDOVÁ, Ludmila, et al. Průvodce diabetologií : pro zdravotní sestry. první. Brno : Idvpz, 2000. 128 s. ISBN 80-7013-305-8. 7) BROŽ, Jan. DIACENTRUM: stránky pro diabetiky. BROŽ, Jan. Diacentrum: stránky pro diabetika [online]. Praha, 2011 [cit. 2012-04-03]. Dostupné z: http://www.diacentrum.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=21&Ite mid=124

65



8) Česká diabetologická společnost: Standardy a jiná doporučení. VÝBOR ČESKÉ DIABETOLOGICKÉ SPOLEČNOSTI. Česká diabetologická společnost: Standardy a jiná doporučení [online]. Praha, 8.12.2010, 8.12.2010 [cit. 2012-04-08]. Dostupné z: http://www.diab.cz/standardy 9) Československá pediatrie. Praha: Olympia, a.s., 2009, roč. 64, č. 9. ISSN 00692328.

10) Diabetes mellitus: Historie. In: Diabetes mellitus: Historie [online]. 11. 2. 2012, 11. 2. 2012 [cit. 2012-02-25]. DOI: http://cs.wikipedia.org/wiki/Diabetes_mellitus#His. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Diabetes_mellitus#Historie 11) JIRKOVSKÁ, Alexandra, et al. Jak (si) kontrolovat a léčit DIABETES : Manuál pro edukaci diabetiků. Praha : PANAX, 1999. 201 s. ISBN 80-902126-6-2. 12) KUBÁT, Karel. Jak se vyhnout cukrovce?. 1. vydání. Praha: Grada Publishing, spol. s r. o., 2001, 112 s. Zdraví, 20. ISBN 80-247-0059-X. 13) KVAPIL, Milan — ADAMÍKOVÁ, Alena — ANDĚL, Michal, et al. Konsenzus k léčbě inzulínovými analogy. Postgraduální medicína, 2009, roč. 11, č. 4, s. 417-422. 14) LEBL, Jan, PRŮHOVÁ, Štěpánka, ŠUMNÍK, Zdeněk. Abeceda diabetu: příručka pro děti a mladé dospělé, kteří chtějí o diabetu vědět víc. 3., přepr. a rozš. vyd. Praha : Maxdorf, 2008. 184 s. : il., tab. ; 20 cm. ISBN: 978-80-7345-141-7. 15) LEBL, Jan, PRŮHOVÁ, Štěpánka. Abeceda diabetu: příručka pro děti, mladé dospělé a jejich rodiče. 2. přeprac. a rozš. vyd. Praha : Maxdorf, 2004. 183 s. : tab., grafy ; 18 cm. ISBN: 80-7345-022-4. 16) LEBL, Jan. [Komentář]. Léčba diabetes mellitus 2. typu v dětství a dospívání: aktualizace poznatků. Medicína po promoci, 2008, roč. 9, č. 2, s. 34-35. 17) MARTINOVSKÁ, Zuzana. Péče o dítě s DM 1. typu na standardním oddělení. Sestra, 2010, roč. 20, č. 9, s. 74-76. 66



18) MÜLLER, Sven-David. Nový rádce pro diabetiky. Vyd. 1. Překlad Martin Burkhard. Olomouc: Fontána, 2006, 95 s. ISBN 80-733-6265-1. 19) MUSIL, František. Pankreatogenní diabetes. Interní medicína pro praxi: Konference Interní medicína pro praxi získala pod záštitou ČIS odborné renomé. 2008, roč. 10, č.

4,

s.

159-160.

ISSN

1212-7299.

DOI:

1212-7299.

Dostupné

z:

http://www.medvik.cz/link/bmc07510684 20) NEUMANN, David. Léčba diabetu inzulinovou pumpou u dětí krok za krokem: -nejen pro rodiče a edukační sestry. 1. vyd. Praha : Mladá fronta, 2011. 138 s. : il., tab. ; 20 cm. ISBN: 978-80-204-2480-8. 21) PELIKÁNOVÁ, Terezie. Léčba inzulinem. Remedia, 2004, roč. 14, č. 4, s. 317-323. 22) PERUŠIČOVÁ.

Diabetes

mellitus

-

diagnóza

klasifikace,

epidemiologie.

Zdravotnické noviny: ZDN [online]. 2005, roč. 2005, č. 4 [cit. 2012-02-26]. ISSN 1214-7664. DOI: http://www.zdn.cz/clanek/postgradualni-medicina/di. Dostupné z: http://www.zdn.cz/clanek/postgradualni-medicina/diabetes-mellitus-diagnozaklasifikace-epidemiologie-168305 23) PETERSON, Kevin — SILVERSTEIN, Janet — KAUFMAN, Francine — WARREN-BOULTON, Elizabeth. Léčba diabetes mellitus 2. typu v dětství a dospívání: aktualizace poznatků. Medicína po promoci, 2008, roč. 9, č. 2, s. 29-33. 24) PIŤHOVÁ, Pavlína a Kateřina ŠTECHOVÁ. Léčba inzulínovou pumpou pro praxi. 1. vyd. Semily: Geum, c2009, 190 s. ISBN 978-80-86256-64-1 (VáZ.). 25) PRŮHOVÁ, Štěpánka. Monogenní formy diabetes mellitus u dětí a dospívajících. Postgraduální medicína, 2009, roč. 11, č. 4, s. 365-370. 26) RUŠAVÝ, Zdeněk a Veronika FRANTOVÁ. Diabetes mellitus čili cukrovka. Dieta diabetická. 1. vyd. Praha: Forsapi, 2007, 94 s. Rady lékaře, průvodce dietou, sv. II. ISBN 978-809-0382-022.

67



27) RYBKA, Jaroslav. Diabetes mellitus: komplikace a přidružená

onemocnění. 1.

vydání. Praha: Grada Publishing, 2007, 320 s. ISBN 978-80-247-1671-8. 28) SRB, Tomáš. Aktuální informace Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky: Činnost oboru diabetologie, péče o diabetiky v roce 2010 [online]. Praha,

2011[cit.

2012-02-26].

26.

Dostupné

z:

http://www.google.cz/cse?cx=002651195016181801082:vaw3ri0c5ky&q=diabetes %20mellitus#gsc.tab=0&gsc.q=diabetes%20mellitus&gsc.page=1 29) SVAČINA, Štěpán. Diabetologie. Vyd. 1. Praha : Triton, 2010. 188 s. ; 21 cm. ISBN: 978-80-7387-348-6. 30) ŠILHOVÁ, Kamila — NOHOVÁ, Kateřina. Diabetes mellitus 1. typu v dětském věku. Sestra, 2010, roč. 20, č. 9, s. 72-73. 31) ŠUMNÍK, Zdeněk. Inzulínové pumpy a kontinuální monitory glykémie v terapii dětského diabetu. Postgraduální medicína, 2009, roč. 11, č. 6, s. 609-614. 32) VENHÁČOVÁ, Jitřenka,VENHÁČOVÁ, Petra. Zvláštnosti diagnostiky a léčby diabetu u dětí. Interní medicína pro praxi, 2009, roč. 11, Suppl. B, B50-B54.

68



SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Seznam tabulek ........................................................................................... 61 Příloha č. 2: Dotazník ..................................................................................................... 63 Příloha č. 3: Souhlas s provedením dotazníkového šetření............................................. 67

69



PŘÍLOHY Příloha č. 1: Seznam tabulek Tabulka A – Dva hlavní typy diabetu Tabulka B – Denní potřeba výměnných jednotek Tabulka C – Krátce působící inzulin Tabulka D - Středně dlouho působící inzulin Tabulka E - Rychle působící analoga Tabulka F - Dlouhodobě působící analoga Tabulka č. 1 - Jste? Tabulka č. 2 - Váš věk? Tabulka č. 3 - V jakém věku Vám bylo diagnostikováno onemocnění diabetes mellitus ? Tabulka č. 4 - Kdo první vám podal informace o léčbě diabetu a dodržování režimu? Tabulka č. 5 - Jak často navštěvujete diabetologickou ambulanci? Tabulka č. 6 - Jste Vy nebo Vaši rodiče členem nějakého sdružení, spolku, klubu diabetiků? Tabulka č. 7 - Dozvěděli jste se ve sdružení/spolku diabetiků jiné důležité informace než, které vám byly poskytnuty v diabetologické ambulanci? (Odpovězte, pouze pokud navštěvujete, nebo jste členem svazu diabetiků) Tabulka č. 8 - Víte co je glykémie? Tabulka č. 9 - Co znamená pojem hypoglykémie? Tabulka č. 10 - Víte co znamená pojem glykovaný hemoglobin (HbA1c v %)? Tabulka č. 11 - Je rozdíl mezi glukagonem a glykogenem? Tabulka č. 12 - Je vhodné pro diabetiky pít nápoje slazené sacharózou (řepným cukrem – většina běžných limonád, přislazené ovocné šťávy i některé džusy)? Tabulka č. 13 - Myslíte si, že může diabetik provozovat jakékoliv sportovní aktivity? Tabulka č. 14 - Ovlivňuje tělesný pohyb glykémii? Tabulka č. 15 - Umíte si změřit glykémii s pomocí glukometru? Tabulka č. 16 - Jak často si měříte glykémii? Tabulka č. 17 - Jakým způsobem si aplikujete inzulín? Tabulka č. 18 - Umíte si aplikovat inzulín, inzulínovým perem, Tabulka č. 19 - Léčíte se pomocí inzulínové pumpy? Tabulka č. 19A – Umíte si bez pomoci zavést (vpíchnout) kanylu do podkoží? Tabulka č. 19B – Umíte si vyměnit a naplnit zásobník potřebným množstvím inzulínu?



Tabulka č. 20 - Již jste sami měli, nebo se u někoho setkali s hypoglykémií? Co byste v takovém případě dělali? Tabulka č. 21 - Co si představíte pod pojmem „výměnná jednotka“? Tabulka č. 22 - Připravujete si svůj jídelní plán podle výměnných jednotek? Tabulka č. 23 - Sladíte si pokrmy, nebo nápoje umělým sladidlem? Pokud ano, tak kterým? Tabulka č. 24 - Provozujete nějaký sport?



Příloha č. 2: Dotazník DOTAZNÍKOVÉ ŠETŘENÍ pro děti a dospívající ve veku od 10 do 18 let Dobrý den, jmenuji se Anna Čapková a jsem studentkou 3. ročníku bakalářského studia oboru Ošetřovatelství na 2. Lékařské Fakultě UK v Praze v Motole. Obracím se na Vás s prosbou o vyplnění tohoto dotazníku. Dotazník je zcela anonymní a údaje z něj získané budou výhradně použity jen pro potřeby mé bakalářské práce na téma:

Informovanost dospívajících dětí s

diagnózou diabetes mellitus ve vztahu k dodržování léčebného režimu. Za vyplnění dotazníku Vám velmi děkuji.

I. ČÁST DOTAZNÍKU SE TÝKÁ VAŠÍ OSOBY (zaškrtněte prosím odpověď) 1. Jste?  Žena  Muž 2. Váš věk? DOPLŇTE PROSÍM …................. 3. V jakém věku Vám bylo diagnostikováno onemocnění diabetes mellitus?  Od narození  Před 5. rokem  Mezi 5 . - 10. rokem  Po 10. roce  Po 15. roce 4. Kdo první vám podal informace o léčbě diabetu a dodržování režimu?  Lékař, který mi diagnostikovat diabetes mellitus  Edukační sestra  Lékař i sestra



5. Jak často navštěvujete diabetologickou ambulanci?  1x za rok (víc není potřeba)  3-4x za rok  6x a vícekrát za rok 6. Jste Vy nebo Vaši rodiče členem nějakého sdružení, spolku, klubu diabetiků?  Ano, jsem členem (kterého) ………………………………………….  Ne 7. Dozvěděli jste se ve sdružení/spolku diabetiků jiné důležité informace než, které vám byly poskytnuty v diabetologické ambulanci? (Odpovězte, pouze pokud navštěvujete, nebo jste členem svazu diabetiků)  Ano, které…………………………………………………………………  Ne

II. ČÁST DOTAZNÍKU SE TÝKÁ VAŠICH ZNALOSTÍ (zaškrtněte prosím odpověď) 8. Víte co je glykémie?  Ano  Ne 9. Co znamená pojem hypoglykémie?  Je to nízká hladina cukru v krvi  Je to vysoká hladiny cukru v krvi  Je to normální hladina cukru v krvi 10. Víte co znamená pojem glykovaný hemoglobin (HbA1c v %)?  Je to totéž co glykemický profil (určení hladiny krevního cukru (glykémie) několikrát v průběhu dne)  Hodnota, která ukazuje průměrné výsledky léčení diabetu mellitu za posledních 6 týdnů  Tento pojem nemá nic společného cukrovkou 11. Je rozdíl mezi glukagonem a glykogenem?  Glukagon je hormon, vznikající alfa buňkách slinivky břišní, dokáže zvýšit glykémii (působí tedy proti inzulínu) a glykogen je zásobní forma glukózy v játrech  Glykogen je hormon, vznikající alfa buňkách slinivky břišní, dokáže zvýšit glykémii (působí tedy proti inzulínu) a glukagon je zásobní forma glukózy v játrech  Glukagon = glykogen



12. Je vhodné pro diabetiky pít nápoje slazené sacharózou (řepným cukrem – většina běžných limonád, přislazené ovocné šťávy i některé džusy)?  Ano, protože nezvyšuje glykémii  Ano, stačí připíchnout více inzulínu a bude to zas dobré  Ne, rychle se vstřebávají a zvyšují glykémii, ani připíchnutí inzulínu nepomůže 13. Myslíte si, že může diabetik provozovat jakékoliv sportovní aktivity?  Ano, nemá žádné omezení  Ano, ale jen některé sporty  Ne, nesmí, vedlo by to k zhoršení jeho zdravotnímu stavu 14. Ovlivňuje tělesný pohyb glykémii?  Ano, při pohybu spalujeme energii a tím klesá glykémie  Ne, pohyb nemá na snížení ani zvýšení glykémii vliv

III. ČÁST DOTAZNÍKU SE TÝKÁ VAŠICH DOVEDNOSTÍ (zaškrtněte prosím odpověď) 15. Umíte si sami změřit glykémii s pomoci glukometru?  Ano  Ne, potřebuji pomoc (maminky, staršího sourozence…)  Ne, nedokážu to sám 16. Jak často si měříte glykémii? a. 1x denně b. 2x denně c. 3x denně d. 4x denně e. 5x denně

 6x denně  7x denně  8x denně  9x denně  10x denně

17. Jakým způsobem si aplikujete inzulin? a. Aplikuji si inzulín pomocí inzulinového pera b. Aplikuji si inzulin inzulinovou pumpou 18. Umíte si sami aplikovat inzulín, inzulínovým perem?  Ano  Ne  Ne, aplikuji si inzulín jiným způsobem



19. Léčíte se pomocí inzulinové pumpy? a. Ano b. Ne 19. A) Umíte si bez pomoci zavést (vpíchnout) kanylu do podkoží? (Opovězte, jen pokud jste ne otázku 19 odpověděli Ano) c. Ano, bez zaváhání d. Ne, nerad to dělám, přenechám to někomu jiného (mamince, otci…) 19. B) Umíte vyměnit a naplnit zásobník potřebným množstvím inzulinu? (Odpovězte, jen pokud jste na otázku 19 odpověděli Ano) e. Ano, nedělá mi to žádné problémy f. Ne 20. Již jste někdy sami měli, nebo se u někoho jiného setkali s hypoglykémií? Co byste v takovém případě dělali?  Ano, setkal/a jsem se s tím a pomohlo mi……………………………………………………………..  Ne, nesetkal/a jsem se s tím, ale vím, co by mi v takové situaci pomohlo……………………………………………………….  Ne, nesetkal/a jsem se tím a nevím, co bych v takovém případě dělal/a  Ne, nezajímá mě to

IV. ČÁST DOTAZNÍKU SE TÝKÁ VAŠEHO REŽIMU (zaškrtněte prosím odpověď) 21. Co si představíte pod pojem „výměnná jednotka“? …………………………………………………………………………………… 22. Připravujete si svůj jídelní, denní plán podle výměnných jednotek?  Ano, vím, kolik výměnných jednotek denně potřebuji  Ne  Nevím, nezajímá mě to 23. Sladíte si pokrmy, nebo nápoje umělým sladidlem? Pokud ano, tak kterým? a. Ano, kterým………………………………………………. b. Ne 24. Provozujete nějaký sport?  Ano  Ne



Příloha č. 3: Souhlas s provedením dotazníkového šetření

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

Recommend Documents