Univerzita Karlova v Praze Fakulta sociálních věd Institut komunikačních studií a žurnalistiky Katedra žurnalistiky
Lucie Gaudlová Etické aspekty využití odposlechů a skryté kamery v televizním zpravodajství a publicistice
Bakalářská práce
Praha 2010
Autor práce: Lucie Gaudlová Vedoucí práce: PhDr. Martin Lokšík Oponent práce: Datum obhajoby: 2010 Hodnocení:
2
Bibliografický záznam GAUDLOVÁ, Lucie. Etické aspekty využití odposlechů a skryté kamery v televizním zpravodajství a publicistice. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, 2010. 59 s. Vedoucí bakalářské práce PhDr. Martin Lokšík.
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá problematikou využití odposlechů a skryté kamery v televizním zpravodajství a publicistice a na základě případové studie zkoumá jejich etické aspekty. Předmětem analýzy jsou vybrané reportáže odvysílané Českou televizí a TV Nova v letech 2006 až 2008, pro které bylo skryté pořizování záznamů klíčové. Největší pozornost je věnována dvěma investigativním reportážím, které významně ovlivnily vývoj této problematiky. První z nich připravil Janek Kroupa pro pořad Natvrdo, druhou David Havlík a Filip Černý pro pořad Reportéři ČT. Práce hledá odpovědi na základní výzkumné otázky, zda-li a za jakých okolností je využití odposlechů a skryté kamery eticky ospravedlnitelné a zda existuje striktní hranice mezi etickým a neetickým využitím těchto metod získávání informací.
Annotation The core of the thesis includes both description and analysis of ethical aspects of tapping and hidden camera in TV news and publicistics. The subject of the analysis consists of selected reports based on secret recording. These reports were broadcast either by Czech Television or TV Nova between the years 2006 and 2008. The main focus is dedicated to two investigative reports, which are significant for the development of tapping and hidden camera reporting in Czech Republic. The thesis aims to answer two fundamental questions. Under what circumstances are tapping and hidden camera ethically acceptable and secondly whether it is possible to define the border between ethical and non-ethical approach to it.
Klíčová slova Investigativní žurnalistika, etika, odposlechy, skrytá kamera, zpravodajství, publicistika, Česká televize, TV Nova
Key words Investigative journalism, ethics, tapping, hidden camera, TV news, TV publicistics, Czech Television, TV Nova
3
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s použitím literatury a ostatních zdrojů, které jsem uvedla v bibliografii. Text má 76 301 znaků včetně mezer. Souhlasím, aby práce byla zpřístupněna veřejnosti pro účely výzkumu a studia. V Praze, 15. května 2010
……………….. Lucie Gaudlová 4
Poděkování Ráda bych poděkovala PhDr. Martinu Lokšíkovi, vedoucímu mé práce, za vstřícný přístup, cenné rady a odbornou pomoc při psaní této bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat Mgr. Martinu Elgerovi, Mgr. Marku Wollnerovi a PhDr. Jiřímu Vondráčkovi za řadu zajímavých postřehů z praxe televizní investigativní žurnalistiky, které mě při tvorbě této práce inspirovaly.
5
Teze 1
6
Teze 2
7
Teze 3
8
Teze 4
9
Obsah Úvod 1. Teoretická východiska 1.1. Investigativní žurnalistika 1.2. Investigativní žurnalistika v televizním zpravodajství a publicistice 1.3. Odposlechy a skrytá kamera v televizním zpravodajství a publicistice 1.4. Etické aspekty využití odposlechů a skryté kamery 1.5. Etika 1.6. Novinářská etika a její samoregulační mechanismy 2. Metodologická východiska 3. Možnosti a meze využití odposlechů a skryté kamery 3.1. Kdy je využití odposlechů a skryté kamery eticky ospravedlnitelné 3.2. Kdy není využití odposlechů a skryté kamery eticky ospravedlnitelné 3.3. Příklady etického a neetického využití odposlechů a skryté kamery 3.4. Existuje striktní hranice mezi etickým a neetickým využitím odposlechů a skryté kamery? Závěr Summary Použitá literatura Elektronické zdroje Ostatní zdroje Seznam příloh Přílohy
10
Úvod Odposlechy a skrytá kamera jsou důležité, ale z etického hlediska kontroverzní metody získávání informací. Tato bakalářská práce se zabývá problematikou jejich využití v televizním zpravodajství a publicistice a na základě případové studie zkoumá jejich etickou rovinu. Opakovaně se vedou diskuse, zda je skryté pořizování záznamů etické nebo není. Metoda, ve které se střetává právo na informace s právem na soukromí, ale přispěla k odhalení mnohých kauz, které by jinak zůstaly před veřejností utajeny. Právě proto ji nemůžeme a priori zavrhnout, ale měli bychom se na ni podívat detailněji a z různých úhlů. Předmětem analýzy jsou vybrané reportáže odvysílané Českou televizí a TV Nova v letech 2006 až 2008, které byly na skrytém pořizování záznamů postavené a které zásadním způsobem přispěly do diskuse o etické stránce investigativní žurnalistiky. Zaměřím se na dvě investigativní reportáže, které významně ovlivnily vývoj této problematiky nejen proto, že na určitou dobu dominovaly mediální agendě. Obě reportáže patří mezi takzvané velké kauzy, které otřásly politickou scénou a vyvolaly dlouhodobý zájem veřejnosti. První z nich připravil Janek Kroupa pro pořad Natvrdo (reportáž odvysílala TV Nova 7. září 2008), druhou David Havlík a Filip Černý pro pořad Reportéři ČT (reportáž odvysílala Česká televize 12. března 2007). Aktérem první reportáže je bývalý poslanec Morava, který shání kompromitující informace o ostatních poslancích. Druhá reportáž vychází z dokumentu švédské veřejnoprávní televize SvT, který odhaluje podezřelé praktiky týkající se nákupu a později pronájmu stíhaček Gripen. Hlavním předmětem případové studie jsou tyto dvě reportáže, podrobná analýza většího počtu reportáží by zdaleka překročila rozsah této práce. Práce se snaží na příkladu vybraných reportáží ukázat, zda-li a za jakých okolností je využití odposlechů a skryté kamery eticky ospravedlnitelné. Dále hledá odpověď na základní výzkumnou otázku, zda existuje striktní hranice mezi etickým a neetickým využitím těchto metod získávání informací. Práce shrnuje poznatky a zkušenosti se skrytým pořizováním záznamů, a proto by mohla mít určitý přínos pro novináře, kteří se k odposlechům a skryté kameře dostanou v praxi a budou řešit etické otázky týkající se jejich využití. Práce by jim mohla usnadnit rozhodování a poradit při zvažování důsledků.
11
1. Teoretická východiska Cílem práce je analyzovat etické aspekty využití odposlechů a skryté kamery v televizním zpravodajství a publicistice. Analýza je založená na příkladu vybraných investigativních reportáží odvysílaných Českou televizí a TV Nova v letech 2006 až 2008. Základní výzkumné otázky zjišťují, zda-li a za jakých okolností je využití odposlechů a skryté kamery eticky ospravedlnitelné a zda existuje striktní hranice mezi etickým a neetickým využitím těchto metod. Práce má tři části. První část je teoretická, pracuje s odbornou literaturou a popisuje oblasti vědních oborů, ze kterých vychází část praktická. Druhá část je metodologická a věnuje se specifickým postupům, které jsou pro analýzu etických aspektů skrytého pořizování záznamů použity. Třetí část je praktická a aplikuje poznatky získané v teoretické části na konkrétní příklady využití odposlechů a skryté kamery z praxe televizní investigativní žurnalistiky. Prvním úkolem práce je vymezit pojem investigativní žurnalistika, protože právě investigativní žurnalistiky se tyto metody získávání informací ve většině případů týkají. Následuje velmi stručný průřez historií české televizní investigativní žurnalistiky a popis její role v televizním zpravodajství a publicistice. Dalším úkolem je charakterizovat odposlechy a skrytou kameru v kontextu televizního zpravodajství a publicistiky a nastínit, proč tyto metody získávání informací tak často balancují na hranici etické přijatelnosti. Dále se na řadu dostávají kapitoly věnované etice a novinářské etice s důrazem na její samoregulační mechanismy. Následuje metodologická část, tedy přehled metodologických východisek, která jsou pro splnění cílů práce použita. Přes pojem kvantitativní analýzy je vymezena analýza kvalitativní, která byla pro zkoumání vybraných investigativních reportáží zvolena. Z metodologického hlediska je práce případovou studií, tedy detailním zkoumáním několika málo případů, ze kterých jsou odvozena obecná východiska. Prvním úkolem praktické části je popsat možnosti a meze využití odposlechů a skryté kamery. Rozebrány jsou praktické, technické a etické aspekty využití těchto metod. Dále je na základě vybraných reportáží zkoumáno, za jakých podmínek je využití odposlechů a skryté kamery eticky přijatelné a za jakých podmínek už přijatelné není. Hlavním předmětem této části jsou popis a analýza reportáží Janka Kroupy týkající se poslance Moravy a Davida Havlíka a Filipa Černého o nákupu a později pronájmu stíhaček Gripen. Následně je uvedeno
12
několik příkladů etického a neetického využití odposlechů a skryté kamery z praxe televizní investigativní žurnalistiky. Závěrečným úkolem práce je popsat a vyhodnotit předem definované cíle a odpovědět na základní výzkumnou otázku, zda existuje striktní hranice mezi etickým a neetickým využitím odposlechů a skryté kamery.
1.1. Investigativní žurnalistika Investigativní žurnalistika vzhledem ke své povaze využívá metody získávání informací, které jsou na hranici etické přijatelnosti. Mezi důležité metody investigativní žurnalistiky patří také odposlechy a skrytá kamera. Proto je na tomto místě pojem investigativní žurnalistika stručně vymezen. Investigativní žurnalistika1 se zabývá hledáním skrytých a utajovaných skutečností a pátrá po pozadí a souvislostech událostí, jejichž rozkrytí a pochopení je ve veřejném zájmu. Investigativní žurnalistika hodna svého jména by měla obsahovat tři základní prvky.2 Pátrání by mělo být výhradně prací reportéra, téma by mělo mít pro příjemce podstatný význam a kdosi by se měl pokoušet záležitosti týkající se tématu skrýt. Tyto prvky patří k investigativní žurnalistice odjakživa. Egon Erwin Kisch, jeden ze zakladatelů žurnalistiky očitého svědectví, „dokonce neváhal měnit svou totožnost, aby se dostal k zajímavým informacím. Nečekal, až na zprávu narazí, ale aktivně po ní pátral.“3 Praktická encyklopedie žurnalistiky4 definuje investigativní žurnalistiku jako pátrací, vyšetřovací žurnalistiku, jejímž cílem je zveřejňovat zamlčované a odpírané, pro chod společnosti však důležité informace. „Tato forma předpokládá od novinářů důkladnou rešeršní činnost, shromažďování faktů a bezchybné důkazy, ověřené nejméně ze dvou nezávislých zdrojů, konfrontaci opačných stanovisek a možnost poskytnout prostor i obviňované straně. Snaha po odhalení „nepravostí“ však vede někdy k tomu, že tento typ rezignuje na jinak v žurnalistice proklamovanou nestrannost a mnohdy obsahuje subjektivní prvky.“5
1 LOCHMAN, Ondřej. Rozumět médiím [online]. Partners Czech o.p.s.: c2007, aktualizováno 2009-01-18 [cit. 2008-12-03]. Dostupné z WWW:
. 2 ŠMÍD, Milan. Přednáška předmětu Žurnalistické causy 20. století. Praha: 7. 10. 2008. 3 OSVALDOVÁ, Barbora. Otec investigativní žurnalistiky. Lidové noviny, 7.8.2001, roč. 14, č. 182, s. 16. ISSN: 0862-5924 4 OSVALDOVÁ, Barbora – HALADA, Jan a kolektiv. Praktická encyklopedie žurnalistiky. Praha: Nakladatelství Libri, 2002. ISBN 807277-108-6 5 OSVALDOVÁ, Barbora – HALADA, Jan a kolektiv. Praktická encyklopedie žurnalistiky. Praha: Nakladatelství Libri, 2002. S. 221. ISBN 80-7277-108-6
13
Investigativní žurnalistika má pro společnost velký význam. Podle novináře Jaroslava Kmenty6 není jejím cílem jen sbírání informací a jejich následná interpretace, ale novinář by se měl stát součástí vyšetřování. Informace o zločinu, korupci nebo nekalých praktikách v politice je ale většinou problematické získat očitým svědectvím, rozhovorem nebo rešerší. V praxi investigativní žurnalistiky tyto metody získávání informací selhávají, proto musí investigativní novinář využívat i metody, které jsou na hranici etické přijatelnosti. Kromě odposlechů a skryté kamery to jsou například skrytá rešerše (novinář popírá svou vlastní identitu a vydává se za někoho jiného) nebo provokace (novinář vyprovokuje podezřelou osobu k určitému činu). Zatímco někteří novináři zmíněné metody získávání informací používají, byť jen minimálně a ve výjimečných případech, jiní je zcela odsuzují. Podle RussMohla7 je žurnalistika odkrývající nepravosti oprávněná pouze v případě, že užívá legálních metod. V opačném případě se stává sama skandálem ve skandálu. Tři základní prvky investigativní žurnalistiky Pátrání by mělo být výhradně prací reportéra Téma by mělo mít pro příjemce podstatný význam Kdosi by se měl pokoušet záležitosti týkající se tématu skrýt
1.2. Investigativní žurnalistika v televizním zpravodajství a publicistice Přestože se některá média v Československu snažila o investigativní žurnalistiku už před listopadem 1989 (například Mladá fronta), práci jim velmi ztěžovala politická situace. Naplno se u nás mohla investigativní žurnalistika rozvíjet až po sametové revoluci. Ještě o krok dál investigativní žurnalistiku posunuly televizní investigativní reportáže druhé poloviny devadesátých let. Možnost využít audiovizuálního principu a předat divákům informace prostřednictvím zvuku a obrazu oslovila širokou veřejnost. Diváci se najednou stali očitými svědky odhalování různých nepravostí, mohli být takzvaně při tom. Česká televize vysílala v devadesátých letech několik pořadů, které prvky investigativní žurnalistiky obsahovaly. Patřily mezi ně například magazíny Bez obalu, Fakta, Klekánice a Nadoraz. Tyto pořady měly velkou odezvu u diváků a „zároveň budily nevůli těch, kterým šly
6
KMENTA, Jaroslav. Investigativní žurnalistika v České republice [online]. Jaroslav Kmenta: c1993-2009, aktualizováno 2010-04-03 [cit. 2010-04-03]. Dostupné z WWW: . 7 RUSS-MOHL, Stephan. Žurnalistika: komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. Praha: Grada, 2005. S. 116. ISBN 80-247-0158-8
14
po krku.“8 Na Nově vznikl zárodek televizní investigativní žurnalistiky v pořadu Na vlastní oči.9 Pořad Na vlastní oči vysílala komerční televizní stanice Nova od roku 1994 a byl jedním z prvních pořadů, které se na investigativní žurnalistiku zaměřily. Byl postaven na reportážích, které „odhalovaly podstatu politických a finančních kauz, vracely se k nedořešeným
kriminálním
případům,
hledaly
pozadí
nevysvětlitelných
záhad
a
upozorňovaly na zajímavé lidské osudy.“10 V roce 2009 TV Nova tento pořad vysílat přestala, vzápětí se na něj pokusila navázat magazínem Natvrdo. Nový magazín se měl na televizních obrazovkách objevovat pouze nepravidelně a to ve chvílích, kdy reportéři natočí zajímavou kauzu. Ve zkoumaném období, tedy v letech 2006 až 2008, patřil k populárním investigativněžurnalistickým pořadům také pořad České televize Reportéři ČT. Reportéři ČT jsou v současné době jediným pořadem v České republice, který je zaměřený na investigativní žurnalistiku. Pořad se profiluje jako kritický investigativní týdeník, který poukazuje na závažné problémy společnosti.11 Divákům přináší „politické, ekonomické i společenské kauzy, hledá zajímavé lidské příběhy a natáčí unikátní rozhovory.“12 Česká televize připravuje tento pořad od roku 2004. Jeho vznik inspirovaly jednak magazíny Klekánice a Fakta, ale také pořad konkurenční televizní stanice Na vlastní oči. Podle generálního ředitele České televize Jiřího Janečka13 jsou Reportéři ČT jedním z klíčových pořadů, kterými Česká televize plní veřejnou službu. Věří, že tento typ pořadu diváci od televize veřejné služby přímo vyžadují. Soukromé televizní stanice, které jsou závislé na komerčních aspektech, mají k investigativní žurnalistice diametrálně odlišný přístup. Ilustruje ho názor Martina Ondráčka, šéfa zpravodajství a publicistiky TV Nova. Podle Ondráčka14 je televizní investigativní žurnalistika přežitá. Lidé si chtějí u televize odpočinout, pobavit se a tento typ žurnalistiky je už nezajímá. Marek Wollner,15 moderátor a dramaturg pořadu Reportéři ČT, nesouhlasí, že by televizní investigativní žurnalistika byla
8 LORENCOVÁ, Jana. Jsem novinářka, srdcem i duší [online]. Jana Lorencová: c2010, aktualizováno 2010-04-18 [cit. 2010-04-18]. Dostupné z WWW: . 9 KMENTA, Jaroslav. Investigativní žurnalistika v České republice [online]. Jaroslav Kmenta: c1993-2009, aktualizováno 2010-04-03 [cit. 2010-04-03]. Dostupné z WWW: . 10 TV Nova. Na vlastní oči [online]. CET 21 spol. s r.o.: c1999-2009, aktualizováno 2009-01-18 [cit. 2008-12-03]. Dostupné z WWW: . 11 ČESKÁ TELEVIZE. Reportéři ČT [online]. Česká televize: c1996 – 2010, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: 12 Česká televize. Reportéři ČT [online]. Česká televize: c1996-2009, aktualizováno 2009-01-18 [cit. 2008-12-03]. Dostupné z WWW: . 13 PŠENIČKA, Jiří. Oslepené vlastní oči [online]. Věci veřejné: c2009, aktualizováno 2010-04-03 [cit. 2010-04-03]. Dostupné z WWW: . 14 PŠENIČKA, Jiří. Oslepené vlastní oči [online]. Věci veřejné: c2009, aktualizováno 2010-04-03 [cit. 2010-04-03]. Dostupné z WWW: . 15 WOLLNER, Marek. Přednáška předmětu Televizní publicistika. Praha: 14. 10. 2009
15
přežitkem. Na Nově podle něj investigativní žurnalistiku dělat nechtějí a není to proto, že by o ni diváci nestáli. Soukromé televizní stanice si vysíláním pořadů tohoto typu mohou přidělávat problémy, protože informace o podezřelém nakládání s veřejnými prostředky a konfliktní témata se z nejrůznějších důvodů nemusí líbit sponzorům. Podle Wollnera se vedení Novy zbavilo pořadu Na vlastní oči zcela záměrně. Pauzy mezi jednotlivými díly a změny ve vysílacím čase vedly k poklesu sledovanosti a Nova argumentovala tím, že investigativní žurnalistiku zařazovat nebude, protože její diváci on ni ztrácejí zájem. Televizní investigativní žurnalistika je navíc časově, finančně i technicky velmi náročná, také proto u nás není větší počet investigativně-žurnalistických pořadů. A práce investigativního novináře není zdaleka tak atraktivní, jak na první pohled vypadá. „Tito lidé pracují dlouhou dobu s rizikem nejistých výsledků, nechodí na tiskové konference, nekomunikují s politiky a 90% jejich práce je neviditelných. Největším problémem ovšem je, že jejich práce je velmi drahá. Tento fakt je také dán tím, že dnes zde existuje obrovská inflace kauz, které se vzájemně překrývají a ve velmi krátké době vyšumí do ztracena…Kauzy, které by byly díky médiím vyřešeny, se řešení nedočkají, protože na takováto řešení není připravena společnost.“16 Budoucnost televizní investigativní žurnalistiky se zdá být nejistá, když je výroba jediné reportáže tak náročná a když z ní často nejsou vyvozeny ani žádné konkrétní důsledky. Podle novináře Karla Hvížďaly17 si ale všechny velké televizní stanice tento typ pořadů drží a nadále držet budou. Patří do standardního vysílacího schématu v celé Evropě a jsou diváky velice žádány. Televizní investigativní žurnalistika je divácky velmi atraktivní, navíc investigativní reportáže dokáží televizní zpravodajství a publicistiku zásadním způsobem oživit.
1.3. Odposlechy a skrytá kamera v televizním zpravodajství a publicistice Skryté pořizování zvukových nebo obrazových záznamů patří mezi metody získávání informací přibližně od druhé poloviny dvacátého století. Odposlechy se rozumí odposlechy telefonních hovorů, místností, ale i osob. Skrytá kamera představuje audiovizuální nahrávku, která zachycuje jednání inkriminované osoby. Chování podezřelé osoby je tedy
16
BERKA, Ondřej. Média v postmoderním světě: O etice užívání skryté kamery v žurnalistické práci [online]. Česká média s.r.o.: c2004, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: 17 PŠENIČKA, Jiří. Oslepené vlastní oči [online]. Věci veřejné: c2009, aktualizováno 2010-04-03 [cit. 2010-04-03]. Dostupné z WWW: .
16
zaznamenáváno pomocí zvukové nebo obrazové stopy. Pro odposlechy a skrytou kameru je klíčové, že nahrávání zvuku nebo obrazu probíhá bez vědomí nahrávaných osob.18 V televizním zpravodajství a publicistice se tyto metody získávání informací objevují koncem šedesátých let dvacátého století. Nové technologie umožnily výrobu cenově dostupnějších a hlavně menších mikrofonů a kamer, které bylo mnohem jednodušší před sledovanou osobou skrýt. Záznam z odposlechů nebo skryté kamery představoval důležitý důkaz, který mohl novinář použít ve vysílání. V první řadě se ale dostal k informacím, které by jinak neměl šanci získat. „Skrytá kamera je prostředkem, jak se v moderní žurnalistice dostat či dále infiltrovat do prostředí, ve kterém se udál nějaký kriminální čin.“19 Řada televizních reportáží by bez odposlechů a skryté kamery nikdy nevznikla, protože „kauzu nelze zveřejnit jen s odkazem na nejmenovaný zdroj. Chce to další důkazy, dokumenty, svědky a indicie.“20 Pokud by se ale tyto metody získávání informací používaly neuváženě, mohly by narušit důvěru diváků. „Skrytá kamera patří mezi standardní výbavu investigativního novináře v zemích, kde existuje demokracie a respekt ke svobodě slova. Tento prostředek nesmí být zneužíván a pro jeho nasazení se rozhoduje vždy po pečlivé úvaze a zevrubné diskusi, kdy je jeho použití ospravedlněno veřejným zájmem a v případě, kdy předchozí, otevřené způsoby natáčení selžou nebo je dopředu jasné, že nepovedou k odhalení skutečnosti.“21 Zatímco někteří mediální odborníci jsou přesvědčeni, že se odposlechů a skryté kamery v české žurnalistice využívá nadmíru,22 jiní zastávají názor, že by se tyto metody mohly používat častěji, pokud jejich využití nebude porušovat zásady ukotvené v etickém kodexu.23 Podle novináře Jaroslava Kmenty24 by hlavní zbraní investigativního novináře rozhodně neměl být tým placených detektivů ani nasazování odposlechů, ale obyčejná tužka, papír, diktafon a telefon. A vlastní hlava. Natáčení na skrytou kameru patří mezi výjimečné prostředky, které by se měly používat pouze výjimečně. Podle Marka Wollnera25 se pravidla pro využívání těchto metod oproti minulosti zpřísnila. Například v České televizi musí být 18
WILSON, John. Understanding journalism: a guide to issues. London: Routledge, 1996. S. 160. ISBN 0-415-11598-1 BERKA, Ondřej. Média v postmoderním světě: O etice užívání skryté kamery v žurnalistické práci [online]. Česká média s.r.o.: c2004, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: 20 KMENTA, Jaroslav. Investigativní žurnalistika v České republice [online]. Jaroslav Kmenta: c1993-2009, aktualizováno 2010-04-03 [cit. 2010-04-03]. Dostupné z WWW: . 21 ČESKÁ TELEVIZE. Reportéři ČT [online]. Česká televize: c1996 – 2010, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: 22 AUST, Ondřej. Anketa: Skrytá kamera v „kauze Dalík“ [online]. Ondřej Aust: c2010, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: < http://www.aust.cz/2006-12-01/anketa-skryta-kamera-v-kauze-dalik/> 23 VONDRÁČEK, Jiří. Přednáška předmětu Televizní publicistika. Praha: 21. 10. 2009 24 KMENTA, Jaroslav. Investigativní žurnalistika v České republice [online]. Jaroslav Kmenta: c1993-2009, aktualizováno 2010-04-03 [cit. 2010-04-03]. Dostupné z WWW: . 25 BERKA, Ondřej. Média v postmoderním světě: O etice užívání skryté kamery v žurnalistické práci [online]. Česká média s.r.o.: c2004, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: 19
17
jejich využití nejen v souladu s Etickým kodexem, ale navíc musí být vždy konzultováno a zdůvodněno šéfredaktorovi a velmi často také řediteli zpravodajství. Odposlechy a skrytá kamera se v televizním zpravodajství a publicistice využívají nejen v souvislosti s korupcí, trestnou činností a nekalým jednáním politiků. Tyto metody slouží také k testování spotřebního zboží nebo kvality služeb. V zahraničí jsou na kontrolování služeb skrytou kamerou postaveny celé pořady, u nás se podobné reportáže objevují například v magazínu České televize Černé ovce. Dne 1. dubna 2009 vstoupila v platnost novela trestního řádu, která využití odposlechů a skryté kamery v televizním zpravodajství a publicistice notně komplikuje. Takzvaný náhubkový zákon (zákon č. 52/2009 Sb.26) novinářům obrazně řečeno svázal ruce, protože omezil okruh informací, které mohou zveřejňovat. Nesmí být zveřejněny například informace, které vedou k identifikaci obžalovaných nebo obětí trestných činů či záznamy policejních odposlechů a informace, které z těchto odposlechů plynou. Ve zkoumaném období, tedy v letech 2006 až 2008, takzvaný náhubkový zákon ještě neplatil a analyzovaných reportáží se tak žádným způsobem nedotýká.
1.4. Etické aspekty využití odposlechů a skryté kamery První úvahy o tom, zda je využívání odposlechů a skryté kamery etické, vyvolala v roce 1967 reportáž o bezdomovcích, kterou připravovala britská televizní stanice BBC.27 Novináři dali tehdy hlavní hrdince reportáže do tašky skrytý mikrofon, poslali ji do supermarketu a z dálky ji natáčeli. Skrytý mikrofon byl ale v zápětí zaměstnanci supermarketu odhalen, případ se dostal na titulní strany novin a rozpoutal diskuse o etické stránce těchto metod získávání informací. Z diskusí vyplynulo, že skryté pořizování záznamů je nutné určitým způsobem regulovat. Tato regulace měla být ukotvena v etickém kodexu jako jistý příslib veřejnosti, že nikdo nebude narušovat ničí soukromí pouze ve jménu svobody projevu. Odposlechy a skrytá kamera se tak staly metodami za běžných okolností nepřijatelnými, podmínky jejich využití upravoval etický kodex. Využívání těchto metod se ale dodnes stává častým předmětem etických sporů. Opakovaně se vedou diskuse, zda-li a za jakých okolností je skryté pořizování záznamů eticky ospravedlnitelné. Odposlechy a skrytá kamera přitom přispěly k odhalení mnohých kauz,
26 ÚŘAD PRO OCHRANU OSOBNÍCH ÚDAJŮ. Zákon o ochraně osobních údajů [online]. ÚOOÚ: c2000-2010, aktualizováno 2010-0407 [cit. 2010-04-07]. Dostupné z WWW: . 27 GODDARD, Peter. Improper Liberties: Regulating Undercover Journalism on ITV, 1967 – 1980. Journalism, 2006, Vol. 7, No. 1, 45 – 63.
18
které by se bez nich pravděpodobně nikdy nedostaly na veřejnost. A právě proto je není možné jednoznačně označit za neetické a nepřijatelné, ale je nutné podívat se na ně detailněji. Podle Johna Wilsona28 jsou pro novináře, kteří odhalují jakési nepravosti, tyto metody získávání informací velmi důležité. Když médium odhalí nějaký přestupek, potřebuje důkaz, aby o něm mohlo veřejnost informovat. A skutečnosti zachycené odposlechy nebo skrytou kamerou nelze popřít. Často jde navíc o velmi cenné informace, které by nebylo možné získat jiným způsobem. Sledovaná osoba by s nejvyšší pravděpodobností novináři ani nikomu jinému pravdivé informace nesdělila. Přesto považuje většina médií tuto metodu získávání informací až za poslední možné řešení. Novinář by ji měl využít až ve chvíli, kdy jisté nepravosti odhalí rešerše a jediné co chybí, je důkaz. Obsah, který mají odposlechy nebo skrytá kamera zaznamenat, by tak měl být novináři dopředu znám. V každém případě se musí jednat o důležité informace, které by neměly být veřejnosti zamlčeny. „Novináři zkrátka musí ostatní přesvědčit, že když svou prací někdy zasahují do práv ostatních, tak to nedělají pro svůj plezír či osobní ambice ani proto, aby jejich zaměstnavatelé měli větší zisky, ale že to dělají výhradně ve veřejném zájmu.“29
1.5. Etika Etika je filosofická disciplína, která se zabývá studiem lidského chování a jeho norem. Podle Václava Moravce30 obsahuje vše, o čem člověk přemýšlí a co činí vzhledem k nejhlubší rovině svého lidství: k uskutečňování dobra. Zkoumá principy, které lidské chování usměrňují a hledá základy, na nichž stojí morálka. Snaží se „zdůvodnit, reflektovat, zakládat, popřípadě poskytnout pravidla a normy lidského chování a jednání.“31 Podle Karen Sanders32 etika v moderním slova smyslu zkoumá, co je dobré a co špatné. Ke studiu etiky můžeme zvolit čtyři základní přístupy.33 Prvním je deskriptivní etika, která popisuje mravní rozhodnutí a hodnoty, které zastává určitá společnost. Jejím klíčovým rysem je skutečnost, že se nesnaží zjišťovat, co je a není správné. Normativní etika jde o krok dál a zkoumá normy, kterými se ve svém mravním rozhodování lidé řídí. Cílem metaetiky je diskuse o jazyce, kterým se o morálce hovoří. Čtvrtým přístupem je etika aplikovaná, která se
28
WILSON, John. Understanding journalism: a guide to issues. London: Routledge, 1996. S. 160. ISBN 0-415-11598-1 ČERMÁK, Miloš. Skryté aspekty otevřeného boje o skryté kamery [online]. Economia, a.s.: c1996 – 2010, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: 30 MORAVEC, Václav. Přednáška předmětu Základy etiky novinářské práce. Praha: 3. 3. 2009 31 BRÁZDA, Radim. Úvod do srovnávací etiky. Praha: KLP, 1998. S. 129. ISBN 80-85917-46-7 32 SANDERS, Karen. Ethics & Journalism. London: Sage Publications, 2003. S. 14. ISBN 0-7619-6966-7 33 THOMPSON, Mel. Přehled etiky. Praha: Portál, 2004. S. 11. ISBN 80-7178-806-6 29
19
týká praxe. Zabývá se konkrétními problémy, které vybízejí k vyjadřování a zkoumání mravních rozhodnutí a hodnot. Jejím cílem je aplikovat etická pravidla na konkrétní případ. Aplikované etice se také říká etika profesní. „Profesní etika je soustavou vybraných hodnot, norem, principů a dovedností, které mají přispívat k formování žádoucích způsobů jednání, vysvětlovat hodnoty a mravní normy profese.“34 Jednou z oblastí aplikované etiky je i novinářská etika. Čtyři základní přístupy ke studiu etiky deskriptivní etika normativní etika metaetika aplikovaná etika
1.6. Novinářská etika a její samoregulační mechanismy Podle Václava Moravce35 se novinářská etika zabývá psanými i nepsanými normami, které se uplatňují v žurnalistice v každodenní praxi a to nejen v souvislosti s etickými problémy, se kterými se novináři setkávají. Mezi nejčastější etické problémy spojené se žurnalistikou patří narušování soukromí (jde o jev, kdy novinář porušuje právo na ochranu soukromí jednotlivců či skupin, ale za narušování soukromí je možné považovat i nedodržování principu presumpce neviny), střet zájmů (nastává zpravidla při posuzování práce novináře s jeho mimopracovními aktivitami, ale také politická kariéra novináře nebo referování o firmě, jejíž akcie vlastní), úplatky (především finanční a hmotné výhody, které se nabízejí novináři při jeho práci), klamání (novinářské postupy, které mohou klamat čtenáře, zdroje informací nebo ty, kteří jsou předmětem zpravodajství), osobní účast na zprávě (když se novinář spíše než nezaujatým pozorovatelem stává přímým účastníkem zprávy) a plagiátorství (převzetí cizích textů či jejich částí a vydávání je za vlastní, ale může jít i o přebírání zpravodajských či publicistických námětů bez uvedení média, které se tématu věnovalo jako první).36
34
NEDĚLNÍKOVÁ, Dana. Etická dilemata v terénní sociální práci. [online]. TF JU: c2008-2010, aktualizováno 2010-04-03 [cit. 2010-0403]. Dostupné z WWW: . 35 MORAVEC, Václav. Přednáška předmětu Základy etiky novinářské práce. Praha: 3. 3. 2009. 36 MORAVEC, Václav. Etika a česká média in Jirák, J. (et all): 10 let v českých médiích. Praha: Portál, 2005. S. 51. ISBN 80-7178.925-9
20
Aby novináři neporušovali zásady etiky, je fungování médií v liberálně-demokratických společnostech regulováno.37 Termín regulace má dvě roviny, regulaci externí a regulaci interní. Regulace externí38 obsahuje právní rámec činnosti médií, cenzurní zásahy státu, regulační orgány, které mohou dodržování pravidel vynutit a zároveň mohou ukládat postihy (například Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, Rada České televize, Rada Českého rozhlasu, Rada České tiskové kanceláře), ale i mezinárodní smlouvy. Mezi nejdůležitější mezinárodní dohody, které mají vliv na regulaci médií, patří Všeobecná deklarace lidských práv a Listina základních práv a svobod. Z těchto dokumentů vyplývá, že by se měl stát při zvažování zásahu do svobody slova chovat zdrženlivě a hlavně by měl respektovat prostor pro samoregulační standardy v podobě etických kodexů. Devadesátá léta byla podle Václava Moravce39 soubojem o externí míru regulace médií. Média u nás podléhala až do roku 1989 kontrole státu a když se po sametové revoluci konečně osvobodila, novináři nechtěli připustit, aby média někdo znovu kontroloval. „Chápali totiž každou normativní regulaci jako omezování svobody slova a médií.“40 Řešení nastínila až deklarace ministrů států zúčastněných na 4. evropské konferenci o politice hromadných sdělovacích prostředků, která se konala v prosinci 1994 v Praze. Z ní vyplynulo, že novináři mají právo přijímat své vlastní samoregulační normy například ve formě etických kodexů. Kodexy chování mají být dobrovolně přijímány a dobrovolně uplatňovány, protože výkon novinářského povolání je založen zejména na základním právu na svobodu projevu, kterou zaručuje článek číslo 10 Evropské konvence o lidských právech.41 Regulace interní42 obsahuje pravidla profesně přijatelného chování, která přijímají novinářské svazy, odborové a profesní organizace, vlastníci médií, ale i jednotlivci. Dodržování pravidel si hlídá samo médium. Pokud jsou pravidla kodifikována, jsou ukotvena v etických kodexech. „Kodifikace etických pravidel by měla být výsledkem reflexe mnohaletých zkušeností redakčních týmů, reflexe zaběhaných postupů, chcete-li tradic jednotlivých médií, a především výsledkem hlubokého dialogu nejen uvnitř novinářské profese, ale i mezi novinářskou obcí a veřejností.“43 V ideálním světě by se etický kodex skládal z jedné jediné věty – jednej podle svého nejlepšího svědomí.44
37
MORAVEC, Václav. Přednáška předmětu Základy etiky novinářské práce. Praha: 3. 3. 2009. MORAVEC, Václav. Přednáška předmětu Základy etiky novinářské práce. Praha: 3. 3. 2009. 39 MORAVEC, Václav. Přednáška předmětu Základy etiky novinářské práce. Praha: 3. 3. 2009. 40 MORAVEC, Václav. Etika a česká média in Jirák, J. (et all): 10 let v českých médiích. Praha: Portál, 2005. S. 51. ISBN 80-7178.925-9 41 MORAVEC, Václav. Etika a česká média in Jirák, J. (et all): 10 let v českých médiích. Praha: Portál, 2005. S. 54. ISBN 80-7178.925-9 42 MORAVEC, Václav. Přednáška předmětu Základy etiky novinářské práce. Praha: 3. 3. 2009. 43 MORAVEC, Václav. Etika a česká média in Jirák, J. (et all): 10 let v českých médiích. Praha: Portál, 2005. S. 61. ISBN 80-7178.925-9 44 BBC. Editorial Guidelines [online]. BBC: c2010, aktualizováno 2010-02-12 [cit. 2010-02-12]. Dostupné z WWW: 38
21
Etický kodex je zjednodušeně řečeno soubor pravidel, kterými by se novináři měli řídit. V první řadě se snaží „sladit práva a svobody novinářů s právy a svobodami občanů.“45 Etické kodexy vyvolávají v novinářích různé reakce.46 Pro někoho představují závazek profesionality, nástroj k popíchnutí vlastního svědomí nebo snahu novinářů dostat média pod kontrolu a odvrátit legislativu, která by jinak kontrolovala jejich aktivity. Někteří věří, že kodexy potlačují svobodu tisku a jiní si myslí, že pravidla jsou tu proto, aby mohla být porušována. „Dodržování kodexu nemůže být vynutitelné, musí pramenit z hlubšího morálního přesvědčení.“47 Jako první u nás kodifikovala svá pravidla Česká televize. „Dne 27. září 1995 schválila Rada České televize na návrh generálního ředitele televize veřejné služby Statut České televize, jehož přílohou byl i Kodex České televize.“48 Kodex České televize z roku 1995 obsahoval
princip
odpovědnosti
novinářského
povolání,
vymezení
rozdílu
mezi
zpravodajstvím a publicistikou a ochranu projevu svobody pracovníků. Problematika využití odposlechů a skryté kamery v něm nijak upravena nebyla. Na základě Kodexu České televize byl ustaven Etický panel, který se stal konzultačním orgánem vedení České televize. Hlavním úkolem Etického panelu je posuzovat otázky, které vyplynou z uplatňování Kodexu České televize. Kodex České televize z roku 2003 má „stanovit zásady naplňování veřejné služby v oblasti televizního vysílání a má sloužit nejenom jako vodítko pro správné rozhodování při řešení konkrétních otázek a problémů televizního vysílání, ale současně představuje závazek kvality daný divákům a veřejnosti“.49 Mezi jeho základní principy patří „otevřenost, nestrannost, nezávislost, povinnost stát vždy na straně lidské důstojnosti, základních lidských práv a svobod a úcty k přírodě a kulturnímu dědictví.“50 Problematice odposlechů a skryté kamery už věnuje celou kapitolu. Etický kodex novináře přijala 15. června 1998 jako otevřený dokument také valná hromada Syndikátu novinářů ČR.51 Kodex obsahuje 26 pravidel, rozdělených do třech částí. První část se jmenuje právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace, druhá požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice a třetí důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu médií. Tento kodex není platný jen v rámci jednoho média, ale jde 45 SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ ČESKÉ REPUBLIKY. Etický kodex novináře [online]. Syndikát novinářů České republiky: c2008, aktualizováno 2010-02-12 [cit. 2010-02-12]. Dostupné z WWW: 46 KEEBLE, Richard. Ethics for Journalists. London: Routledge, 2001. S. 13. ISBN 0-415-24296-7 47 HERZOGOVÁ, Zuzana. Základy filosofie a profesní etiky. Praha: Policejní akademie České republiky, 1999. S. 107. ISBN 80-7251-013-4 48 MORAVEC, Václav. Etika a česká média in Jirák, J. (et all): 10 let v českých médiích. Praha: Portál, 2005. S. 53. ISBN 80-7178.925-9 49 ČESKÁ TELEVIZE. Kodex České televize [online]. Česká televize: c1996 – 2010, aktualizováno 2010-02-12 [cit. 2010-02-12]. Dostupné z WWW: 50 ČESKÁ TELEVIZE. Kodex České televize [online]. Česká televize: c1996 – 2010, aktualizováno 2010-02-12 [cit. 2010-02-12]. Dostupné z WWW: 51 MORAVEC, Václav. Přednáška předmětu Základy etiky novinářské práce. Praha: 3. 3. 2009.
22
nad rámec ostatních médií. Řada médií z něj při formování svého kodexu vycházela. Odposlechům a skryté kameře se Etický kodex novináře věnuje v první části. TV Nova a TV Prima, v současné době nejvýznamnější komerční televizní stanice působící na českém mediálním trhu, se řídí etickým kodexem, který přijala Asociace televizních organizací. Využití odposlechů a skryté kamery v něm upravují dva články. Zatímco u nás probíhaly v devadesátých letech bouřlivé debaty o regulaci médií, ve Velké Británii už měli jasnou představu, jak má etický kodex vypadat. Velká Británie má za sebou velmi bohatou historii samoregulace žurnalistiky, první etický kodex představila Nation Union of Journalists už v roce 1936. Poslední etický kodex pochází z roku 2004 a jmenuje se BBC Editorial Guidelines. Obsahuje základní principy chování nezávislé žurnalistiky, definuje její hodnoty a vydává směrnice, které se vztahují na tvorbu všech pořadů.52 Problematice odposlechů a skryté kamery se věnuje velmi detailně ve dvou článcích. Zákony a etické kodexy nejsou tím jediným, co novináře při výkonu práce omezuje. Musí se přizpůsobovat různým dalším aspektům.53 Například vlastníkům médií, hierarchii, byrokracii, času, prostoru a ostatním zájmům. Regulace médií Regulace externí
Právní rámec činnosti médií
Cenzurní zásahy státu
Regulační orgány
Mezinárodní smlouvy
Regulace interní
Pravidla profesně přijatelného chování, která přijímají novinářské svazy, odborové a profesní organizace, vlastníci médií, ale i jednotlivci
52
BBC. Editorial Guidelines [online]. BBC: c2010, aktualizováno 2010-02-12 [cit. 2010-02-12]. Dostupné z WWW: 53 KEEBLE, Richard. Ethics for Journalists. London: Routledge, 2001. S. 2. ISBN 0-415-24296-7
23
2. Metodologická východiska Pro splnění cílů práce je použita kvalitativní analýza. Jejím hlavním předmětem jsou dvě investigativní reportáže, pro které je skryté pořizování záznamů klíčové. Jak reportáž Janka Kroupy týkající se poslance Moravy tak reportáž Davida Havlíka a Filipa Černého o nákupu a později pronájmu stíhaček Gripen patří mezi takzvané velké kauzy, které otřásly politickou scénou, vyvolaly dlouhodobý zájem médií a veřejnosti a rozpoutaly debaty o etické stránce investigativní žurnalistiky. Někteří metodologové chápou kvalitativní výzkum jako pouhý doplněk tradičních kvantitativních výzkumných strategií.54 Přitom kvalitativní výzkum hledá odpovědi na úplně jiné otázky než výzkum kvantitativní.55 Kvalitativní výzkum je zjednodušeně řečeno jakýkoliv výzkum, „jehož výsledků se nedosahuje pomocí statistických metod nebo jiných způsobů kvantifikace.“56 Na rozdíl od analýzy kvantitativní nemusí být strukturovaný a intersubjektivně ověřitelný, spíše než na obsah sdělení se soustředí na význam sdělení a navíc nabízí detailnější interpretaci jednotlivých témat výzkumu.57 Lze říci, že kvalitativní výzkum zachovává výhody kvantitativního výzkumu a posunuje je o krok dál. Charakteristickým znakem kvalitativního výzkumu je flexibilita, proto výsledky bývají většinou až do poslední chvíle nejisté.58 V typickém případě kvalitativní výzkumník vybírá na začátku výzkumu téma a určí základní výzkumné otázky,59 například za jakých okolností je využití odposlechů a skryté kamery eticky ospravedlnitelné a zda existuje striktní hranice mezi etickým a neetickým využitím těchto metod. Otázky je možné díky povaze výzkumu modifikovat nebo doplňovat v jeho průběhu. Práce kvalitativního výzkumníka je přirovnávána k činnosti detektiva. Výzkumník vyhledává a analyzuje jakékoliv informace, které přispívají k osvětlení výzkumných otázek. Samotný výzkumný proces tak zahrnuje pozorování, sbírání informací, hledání pravidelností, které v těchto informacích existují, zkoumání významu těchto informací a formulace předběžných závěrů. Kvalitativnímu výzkumu bývá vytýkáno, že výsledky představují sbírku subjektivních dojmů.60 Jeho pružný a nestrukturovaný charakter také působí potíže při zobecňování výsledků. Výhodou kvalitativního výzkumu je získání hloubkového popisu případu. 54
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2008. S. 47. ISBN 978-80-7367-485-4 BARBOUR, Rosaline. Introducing Qualitative Research. London: Sage Publications, 2008. S. 11. ISBN 978-1-4129-1266-2 56 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2008. S. 48. ISBN 978-80-7367-485-4 57 MAYRING, Philipp. Qualitative Content Analysis [online]. Forum Qualitative Sozialforschung: c1999-2008, aktualizováno 2009-01-18 [cit. 2008-12-03]. Dostupné z WWW: . 58 LINDOLF, Thomas R. – TYLOR Bryan C. Qualitative Communication Research Methods. London: Sage Publications, 2002. S. 66. ISBN 0-7619-2493-0 59 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2008. S. 48. ISBN 978-80-7367-485-4 60 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2008. S. 50. ISBN 978-80-7367-485-4 55
24
V poslední době se prosazuje názor, že na oba přístupy, tedy na kvalitativní a kvantitativní analýzu, se nelze dívat jako na kontradiktorní, protože výsledky získané oběma strategiemi se doplňují.61 „Kvalitativní metody se tak čím dál častěji využívají společně s metodami kvantitativními.“62 Tento postup se nazývá smíšený výzkum. Z metodologického hlediska je práce případovou studií, případová studie je jedním ze základních přístupů kvalitativního výzkumu.63 Jde o detailní studium jednoho nebo několika málo případů, například reportáží o poslanci Moravovi a stíhačkách Gripen. V případové studii jde o zachycení složitosti případu a o popis vztahů v jejich celistvosti. Jan Hendl64 přirovnává případovou studii k mikroskopu: její hodnota záleží na tom, jak dobře je zaostřená. Důkladným prozkoumáním jednoho případu lépe porozumíme jiným podobným případům. Na konci studie se případ řadí do širších souvislostí. Robert E. Stake rozlišuje tři typy případových studií.65 Intrinsitní studie se věnuje případu jenom kvůli němu samému. Výzkumník chce poznat konkrétní případ a vztah k obecnější problematice už nehraje roli. Výzkumník popisuje vybrané stránky případu do hloubky, aby případu plně porozuměl. Instrumentální studie podrobně zkoumá případy, které jsou považovány za příklady obecnějšího jevu a tento jev reprezentují, například etické aspekty využití odposlechů a skryté kamery. Výzkumník volí jev, vyhledá případ nebo několik případů, které tento jev reprezentují a podrobně je zkoumá. Případ je důležitý pouze jako prostředek pro určitý cíl. Výzkumník se příliš nezajímá o specifické závěry případu, ale chce udělat závěry nad rámec daného případu. Třetí případovou studií je kolektivní studie. Jde o hloubkové zkoumání více instrumentálních případů a o teoretizování v širším kontextu. Výzkumník věří, že sledováním více případů získá větší vhled do dané problematiky. Takové studie se využívají v komparativních výzkumech, při testování určité teorie nebo při její modifikaci, rozvoji nebo původním navrhování.
61
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2008. S. 54. ISBN 978-80-7367-485-4 BARBOUR, Rosaline. Introducing Qualitative Research. London: Sage Publications, 2008. S. 31. ISBN 978-1-4129-1266-2 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2008. S. 101. ISBN 978-80-7367-485-4 64 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2008. S. 102. ISBN 978-80-7367-485-4 65 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2008. S. 105. ISBN 978-80-7367-485-4 62 63
25
3. Možnosti a meze využití odposlechů a skryté kamery Jaké jsou možnosti a meze využití odposlechů a skryté kamery? Praktickou část práce otevírá přehled praktických, technických a etických aspektů těchto metod získávání informací. Novinář se s pomocí odposlechů a skryté kamery může dostat k informacím, které by jiným způsobem neměl šanci získat. Navíc se mu do ruky dostává nezpochybnitelný důkaz, na základě kterého může informace zveřejnit. Skryté pořizování záznamů ale komplikuje řada praktických, technických a etických aspektů. Využívání odposlechů a skryté kamery je časově velmi náročné. Novinář musí nejprve získat důvěru osob, které má v plánu natáčet, a potom se s nimi opakovaně schází, dokud se mu nepodaří zjistit informace potřebné k rozkrytí případu. Příprava jedné reportáže trvá zpravidla několik týdnů, někdy i měsíců. Například reportáž Janka Kroupy týkající se poslance Moravy vznikala osm měsíců a pracovalo na ní přibližně dvacet lidí. Na skrytou kameru bylo za tu dobu natočeno čtyřicet hodin záznamu. Skryté pořizování záznamů je také finančně náročné. Drahá je jak nahrávací technika tak samotná reportáž, na které pracuje poměrně dlouhé období několik kvalifikovaných lidí. Do poslední chvíle navíc není jisté, zda novinář získá informace potřebné k odhalení určitých souvislostí a zda bude možné reportáž odvysílat. Práce investigativního novináře je také psychicky velmi náročná, protože novinář pracuje pod tlakem, který umocňuje strach z nepředvídatelných komplikací. Natáčet reportáž postavenou na využití odposlechů a skryté kamery může být pro novináře také nebezpečné. Novinář se pokouší proniknout takříkajíc za zavřené dveře, zjišťuje podrobnosti o skutečnostech, které se někdo snaží tajit a pohybuje se mezi lidmi, kteří až na vzácné výjimky nemají žádné morální zásady. Zveřejnění kritického materiálu může navíc zainteresovaným lidem způsobit vážné problémy. Proto se občas stává, že se chce novináři někdo pomstít, v lepším případě to skončí u vyhrožování a zastrašování. Využitím odposlechů a skryté kamery novinář nebalancuje jen na hranici etické přijatelnosti, ale často také na hranici zákona. Nesmí udělat chybu, natáčení musí mít promyšlené do nejmenších detailů. Ve všech případech je proto důležitá podpora redakce a pravidelné konzultace nejen s kolegy a nadřízenými, ale také s právníky. Z technického hlediska je dnes skryté pořizování záznamů mnohem jednodušší než před deseti dvaceti lety. Kamery už neváží patnáct kilo, ale jsou miniaturní a dají se dobře schovat.
26
Nahrávací technika66 pro skryté natáčení je velmi rozmanitá a pro člověka, který se s ní nesetkává pravidelně, poměrně složitě odhalitelná. Přesto je klíčové dokázat se s takovou technikou pohybovat a umět s ní natáčet, protože vzhledem k její velikosti záleží na jejím přesném umístění. Pokud se podaří zachytit pouze zvuk a obraz je nerozpoznatelný, ztrácí celá nahrávka svou věrohodnost. Dalším velmi důležitým technickým aspektem je doba provozu skryté kamery a ta je maximálně hodinu.67 Kdo alespoň trochu nahrávací technice rozumí, bude novináře „hodinu tahat za nos a pak mu vše vyklopí,“68 aby na skrytou kameru nemohl nic natočit. Jakým způsobem může novinář skrytou kameru použít? Jednak ji může umístit do bezpečné vzdálenosti od sledované osoby, což mu umožní zachytit celkový obraz včetně prostředí. Kamera je v takovém případě statická a obraz velmi kvalitní. Na druhou stranu je záznam ochuzen o detaily, většinou se nepodaří nahrát zvuk a pokud se sledovaná osoba otočí, kameru už není možné přemístit. Může se tak klidně stát, že klíčový okamžik setkání, například převzetí úplatku, nebude zdokumentován. Tento způsob lze využít pouze v případě, že novinář domluví místo a čas schůzky v dostatečném časovém předstihu, aby mohl nahrávací techniku na místě předem připravit. Dále může mít novinář kameru umístěnou přímo na sobě. Tento způsob umožňuje zachytit detaily, novinář se s kamerou může pohybovat za sledovanou osobou a v neposlední řadě pořídit i kvalitní zvukový záznam, který je často důležitější než obraz. Na druhou stranu obrazový záznam nebývá příliš kvalitní a novinář nemůže během natáčení kontrolovat, co přesně natáčí. Za jakých podmínek je využití odposlechů a skryté kamery eticky ospravedlnitelné? Z čistě etického hlediska záleží na tom, jaký filosofický přístup si novinář k problematice zvolí.69 Pro ilustraci poslouží čtyři příklady.70 Podle Thomase Hobbese by etika měla být postavená na smluvní dohodě mezi lidmi. Odposlechy a skrytou kameru je tak možné eticky ospravedlnit v případě, že společnost tyto metody získávání informací uzná. David Hume věřil, že etika není založená na rozumu, ale na citech. Odposlechy a skrytá kamera jsou jako metody získávání informací z etického hlediska v pořádku, pokud jejich využití povede například ke štěstí. Podle utilitarianismu by etika měla vycházet z očekávaných výsledků 66
BERKA, Ondřej. Média v postmoderním světě: O etice užívání skryté kamery v žurnalistické práci [online]. Česká média s.r.o.: c2004, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: 67 BERKA, Ondřej. Média v postmoderním světě: O etice užívání skryté kamery v žurnalistické práci [online]. Česká média s.r.o.: c2004, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: 68 BERKA, Ondřej. Média v postmoderním světě: O etice užívání skryté kamery v žurnalistické práci [online]. Česká média s.r.o.: c2004, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: 69 THOMPSON, Mel. Přehled etiky. Praha: Portál, 2004. S. 13. ISBN 80-7178-806-6 70 THOMPSON, Mel. Přehled etiky. Praha: Portál, 2004. S. 13. ISBN 80-7178-806-6
27
jednání. Pokud využití odposlechů a skryté kamery přinese větší užitek než škodu, jsou tyto metody získávání informací etické. Immanuel Kant věřil, že základní etické principy by měly být postaveny jen na čistém praktickém rozumu. Odposlechy a skrytá kamera jsou nečestné metody získávání informací a podle Kanta je proto nemůžou ospravedlnit žádné okolnosti. Etický přístup k těmto metodám získávání informací se liší stát od státu, často i médium od média. V Evropě můžeme vypozorovat dva extrémy.71 Například ve Velké Británii je možné nahrávat na skrytou kameru prakticky cokoliv, co ospravedlní veřejný zájem, zatímco ve Francii a Německu jsou pravidla pro využívání odposlechů a skryté kamery velmi přísná. V Německu má pořizování skrytých nahrávek jasná pravidla. Lze natáčet pouze na veřejných místech, v záběru musí být minimálně pět osob, při zpracovávání reportáže se rastruje obličej a buď dochází ke změně zvukové stopy nebo někdo načte slova nahrávané osoby. Následně se vedou složité debaty o tom, zda je možné reportáž vůbec odvysílat. Materiál získaný odposlechy nebo skrytou kamerou sice může dokládat určitá tvrzení, ale reportáž na nich nesmí být postavená. Použitelnost záznamu natočeného skrytým mikrofonem nebo skrytou kamerou ovlivňuje také politické klima dané země.72 Když v České republice novinář upozorní na podezřelou okolnost, v redakci po něm chtějí důkazy, které by měly šanci uspět u trestního řízení. Když ale na podezřelé praktiky v souvislosti s kauzou Gripen upozornili novináři ve Švédsku, důkazy pro trestní řízení už sháněly orgány, které k tomu mají pravomoci. Velký rozdíl je také v tom, že švédští politici, kterých se případ dotýkal, byli připraveni nést odpovědnost. Podle Karla Hvížďaly a Marka Wollnera73 je tento fakt dán také tím, že média ve vyspělých společnostech nemají funkci zábavní, ale zejména funkci kontrolní. Důsledně dohlížejí na všechny kroky politiků, upozorňují na podezřelé souvislosti a tím politické prostředí kultivují. Dalším důležitým etickým aspektem jsou důsledky. Při využití odposlechů a skryté kamery dochází k porušení jednoho ze základních pravidel ochrany zdroje (zdroj nemá možnost volby, zda informace poskytne nebo neposkytne) a také k mimořádnému zásahu do práva na soukromí. Proto je velmi důležité zvážit důsledky využití těchto metod. Novinář by měl pokaždé promyslet, jaké bude mít využití odposlechů a skryté kamery důsledky pro veřejnost, koho a jak poškodí a zda přinese nějaká řešení. 71
BERKA, Ondřej. Média v postmoderním světě: O etice užívání skryté kamery v žurnalistické práci [online]. Česká média s.r.o.: c2004, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: 72 BERKA, Ondřej. Média v postmoderním světě: O etice užívání skryté kamery v žurnalistické práci [online]. Česká média s.r.o.: c2004, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: 73 BERKA, Ondřej. Média v postmoderním světě: O etice užívání skryté kamery v žurnalistické práci [online]. Česká média s.r.o.: c2004, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW:
28
Poynterův institut pro studium médií na Floridě stanovil soubor podmínek, které musí být splněny, aby bylo využití odposlechů a skryté kamery etické.74 1. Informace je nesmírně podstatná, 2. Všechny další alternativní způsoby získání informace byly bez úspěchu vyčerpány, 3. Novináři zapojení do případu jsou ochotni zveřejnit podstatu svého klamu veřejnosti a podat o něm vysvětlující informace, 4. Novináři a jejich organizace vyvinou veškeré úsilí potřebné pro plné uchopení kauzy, 5. Újma, které je zveřejněním dané informace zabráněno, je větší než újma způsobená použitím neetických prostředků k jejímu získání, 6. Novináři došli k rozhodnutí o užití neetických prostředků po důkladném uvážení všech pro a proti. Možnosti a meze využití odposlechů a skryté kamery: Praktické aspekty
Možnost dostat se k důležitým informacím
Nezpochybnitelný důkaz
Časově náročné
Finančně náročné
Technicky náročné
Do poslední chvíle nejistý výsledek
Nebezpečné pro novináře a jeho okolí
Technické aspekty
Nahrávací technika je dnes kompaktnější
Nahrávací technika je dnes dostupnější
Každý se neumí s nahrávací technikou pohybovat a natáčet
Doba provozu je maximálně jedna hodina
Různé způsoby umístění nahrávací techniky
Etické aspekty
Rozdílné filosofické přístupy
Právní rámec státu
Etický kodex
Důsledky natáčení
Podmínky Poynterova institutu pro studium médií -
Informace je nesmírně podstatná
74
KIČMEROVÁ, Lada. Používání neetických prostředků v televizní žurnalistice. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, 2005. Vedoucí bakalářské diplomové práce PhDr. Milan Šmíd
29
-
Všechny další alternativní způsoby získání informace byly bez úspěchu vyčerpány
-
Novináři zapojení do případu jsou ochotni zveřejnit podstatu svého klamu veřejnosti a podat o něm vysvětlující informace
-
Novináři a jejich organizace vyvinou veškeré úsilí potřebné pro plné uchopení kauzy
-
Újma, které je zveřejněním dané informace zabráněno, je větší než újma způsobená použitím neetických prostředků k jejímu získání
-
Novináři došli k rozhodnutí o užití neetických prostředků po důkladném uvážení všech pro a proti
3.1. Kdy je využití odposlechů a skryté kamery eticky ospravedlnitelné Za jakých podmínek je využití odposlechů a skryté kamery eticky ospravedlnitelné? Podle Kodexu České televize75 lze bez vědomí snímaných osob natáčet pouze při zpracovávání tématu, které se vážně dotýká veřejného zájmu a to pouze tehdy, pokud nelze materiál ani při vynaložení zvýšeného úsilí získat jinak. Novinář smí použít jen ty části materiálu natočeného skrytým mikrofonem nebo skrytou kamerou, které obsahují pouze pasáže s přímým vztahem k tématu. O využití odposlechů a skryté kamery ve vysílání rozhoduje šéfredaktor příslušné redakce a na použití těchto metod získávání informací musí být divák upozorněn. Etický kodex novináře,76 který přijala valná hromada Syndikátu novinářů ČR, řadí odposlechy a skrytou kameru k nepoctivým prostředkům. Ve své první části použití nepoctivých prostředků k získávání informace, fotografie, dokumentu nebo využití k tomu dobré víry kohokoliv zapovídá. Za určitých okolností ale odposlechy a skrytou kameru podle Etického kodexu ospravedlnil lze, protože „nepoctivost prostředků je třeba posuzovat v souvislosti s veřejným zájmem na publikování příslušné informace.“77 Podle Etického kodexu Asociace televizních organizací (viz Přílohy) lze odposlechy a skrytou kameru využít pouze v případě, že záběry není možné získat jinak a současně jsou nezbytné pro zpracování reportáže. Lze použít jen záběry, které mají přímý vztah k tématu reportáže a téma musí být ve veřejném zájmu. 75
ČESKÁ TELEVIZE. Kodex České televize [online]. Česká televize: c1996 – 2010, aktualizováno 2010-02-12 [cit. 2010-02-12]. Dostupné z WWW: 76 SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ ČESKÉ REPUBLIKY. Etický kodex novináře [online]. Syndikát novinářů České republiky: c2008, aktualizováno 2010-02-12 [cit. 2010-02-12]. Dostupné z WWW: 77 SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ ČESKÉ REPUBLIKY. Etický kodex novináře [online]. Syndikát novinářů České republiky: c2008, aktualizováno 2010-02-12 [cit. 2010-02-12]. Dostupné z WWW:
30
Veřejný zájem může využití odposlechů a skryté kamery ospravedlnit i podle BBC Editorial Guidelines.78 Tyto prostředky je ovšem možné využít až ve chvíli, kdy všechny ostatní metody získávání informací selžou. Skryté pořizování záznamů je také ospravedlnitelné při získávání informací ve státech, ve kterých nelze kvůli místním zákonům potřebný materiál získat jinak. Využití odposlechů a skryté kamery musí být schváleno editorem, odvysílání materiálu založeném na skrytém pořizování záznamů musí být znovu schváleno editorem. Použití těchto metod získávání informací musí mít v každém případě vážný důvod. Skryté pořizování záznamů je eticky ospravedlnitelné, jen pokud existuje určité důvodné podezření, které je natáčením možné dokázat. Novinář by se měl samozřejmě při využití odposlechů a skryté kamery snažit vyvarovat dalším nepoctivým metodám získávání informací. Zda je využití odposlechů a skryté kamery eticky ospravedlnitelné záleží i na různých dalších okolnostech. Například na míře společenské závažnosti, na způsobené morální újmě nebo na zásahu do práv dalších osob. Nejčastěji se ale novináři, kteří využijí tyto metody získávání informací, odvolávají na veřejný zájem. Veřejný zájem je ale složité definovat. „Jde o kategorii v mediální teorii velmi používanou, ale zároveň křehkou a těžko definovatelnou. Její naplnění je věcí názoru, pocitu a v důsledku pak i společenské atmosféry.“79 John Wilson80 dokonce uvádí, že veřejný zájem je oblíbenou výmluvou novinářů, kteří jsou obviňováni, že nějakým způsobem pochybili. Podle Václava Moravce81 v sobě veřejný zájem zahrnuje odhalování vážného přestupku či zločinu, ochranu veřejného zdraví a pořádku, odhalení vědomého uvádění veřejnosti v omyl, odhalování střetu zájmů ve veřejné sféře, odhalování firemní chamtivosti a obhajobu veřejného zájmu při zachování svobody slova a svobody médií. V demokratické společnosti má veřejnost právo na informace, které jsou pro ni důležité.82 Pokud je pro společnost výhodné, aby takové informace byly zveřejněny a pokud se novinář k informacím nemůže dostat jiným způsobem než s pomocí odposlechů a skryté kamery, je jejich použití etické.
78
BBC. Editorial Guidelines [online]. BBC: c2010, aktualizováno 2010-02-12 [cit. 2010-02-12]. Dostupné z WWW: ČERMÁK, Miloš. Skryté aspekty otevřeného boje o skryté kamery [online]. Economia, a.s.: c1996 – 2010, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: 80 WILSON, John. Understanding journalism: a guide to issues. London: Routledge, 1996. S. 31. ISBN 0-415-11598-1 81 MORAVEC, Václav. Přednáška předmětu Základy etiky novinářské práce. Praha: 3. 3. 2009. 82 ANDERSON, David – BENJAMINSON, Peter. Investigative reporting. Bloomington: Indiana University, 1976. S. 6. ISBN 0-253-331641 79
31
Na základě jednotlivých etických kodexů lze stanovit kritéria, podle kterých je možné hodnotit, zda je využití odposlechů a skryté kamery ve vybraných investigativních reportážích etické: zveřejnění informace je ve veřejném zájmu informaci nelze získat jinak zveřejněna je pouze pasáž s přímým vztahem k tématu divák je na využití odposlechů a skryté kamery upozorněn existuje důvodné podezření, které je nezbytné prokázat informace je velmi závažná míra morální újmy míra zásahu do práv dalších osob Prvním předmětem analýzy je reportáž, kterou odvysílala TV Nova v pořadu Natvrdo v neděli 7. září 2008.83 Jejím autorem je Janek Kroupa a v hlavní roli vystupuje poslanec Jan Morava. Dnes už bývalý poslanec Morava sháněl kompromitující informace o ostatních poslancích a tyto informace chtěl s nejvyšší pravděpodobností využít v politickém boji. K natočení reportáže o pozadí české politiky inspirovaly Janka Kroupu prezidentské volby v roce 2008. Prezidentské volby, které přenášela živě Česká televize, politici okořenili nejrůznějšími výhružkami a vzájemným obviňováním se z korupce. Kroupa věděl, že do uzavřeného českého politického prostředí by mohl jen stěží proniknout, a proto požádal o spolupráci rebela občanských demokratů Vlastimila Tlustého. Poslanec Tlustý s natáčením reportáže souhlasil a začal nahrávat své kolegy v Poslanecké sněmovně na diktafon. Žádný kompromitující materiál se mu tímto způsobem získat nepodařilo, proto se Kroupa rozhodl takový materiál obstarat a nabídnout politikům. Aby kompromitující materiál vznikl, nechal se poslanec Tlustý nafotit s figurantkou v hotelovém bazénku. Než začal Kroupa fotografie nabízet politikům, založil na internetu fiktivní detektivní agenturu, která měla fotografie Tlustého získat jako vedlejší produkt jiné činnosti. Tým Janka Kroupy nabídl snímky nejprve Marku Dalíkovi, ale lobbista a přítel expremiéra Mirka Topolánka je odmítl, že už podobné fotografie má. O snímky projevil zájem druhý oslovený, mladý poslanec Jan Morava. Během prvních schůzek poslanec Morava prozradil, že by rád
83
TV NOVA. Obchod s kompromitujícími fotografiemi v politice [online]. CET 21 spol. s r.o.: c2010, aktualizováno 2010-01-18 [cit. 201001-18]. Dostupné z WWW:
32
získal další podobné materiály. Slíbil, že připraví seznam poslanců, kteří ho zajímají, protože „jsou věci, pro které se shánějí hlasy. A motivace může být jak pozitivní tak negativní.“84 Novináři nemohli fotografie Moravovi odevzdat, aniž by zajistili, kdo se k nim dostane, a proto domluvili spolupráci s kolegy z MF Dnes. Redakce MF Dnes požádala Moravu o rozhovor a když se ho vyptávala na poslance Tlustého, mladý politik jim snímky sám od sebe nabídl. Při následujícím setkání s týmem Janka Kroupy zadal Morava fiktivní detektivní agentuře zakázku. Požadoval, aby na pražském letišti nafotila dvě až tři osoby, které přiletí z Dublinu. Podrobnosti si sice nechal pro sebe, ale na schůzce s MF Dnes prozradil, že jeho stranickým úkolem je momentálně rebelka Strany zelených Olga Zubová a zároveň přiznal, že ví, že její dcera se vrací z Dublinu. O týden později mělo dojít k předání fotografií, ale dát Moravovi snímky Martiny Zubové nebylo možné, protože by mohlo být narušeno dívčino soukromí. Na poslední schůzce proto poslanec Morava dostal prázdné DVD a novináři zjišťovali, jak chce fotografie dcery poslankyně Zubové využít. Morava přiznal, že fotografiemi chce Zubovou zastrašit a ukázat jí, že její dceru kdosi sleduje. V závěru reportáže konfrontuje Janek Kroupa poslance Moravu s natáčením na skrytou kameru a dává mu prostor, aby své jednání vysvětlil. Proč je využití odposlechů a skryté kamery v tomto případě etické? Podstata veřejného zájmu naplněna byla, protože ve veřejném zájmu bezpochyby je, aby se lidé dozvěděli, jak se obchoduje s hlasy poslanců. Podle Jana Jiráka85 z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy byla tato reportáž prvním krokem české žurnalistiky otevřeně a detailně mapovat taková témata, jako je vnitřní fungování české politické scény. Informaci nebylo možné získat jiným způsobem, protože poslanec Morava by se podobného jednání nedopustil, kdyby věděl, že je nahráván. „Pokud se jinými prostředky nedá dobrat zjištění, která se dají získat skrytou kamerou a popřípadě provokací, tak bonus, tedy to, co veřejnost získá jako důležitou informaci, užití zmíněných prostředků ospravedlňuje.“86 Záznam na skrytou kameru navíc představuje důležitý důkaz. Kdyby neexistoval, Morava by své chování pravděpodobně popřel a novináři by celou kauzu nemohli zveřejnit. 84
TV NOVA. Obchod s kompromitujícími fotografiemi v politice [online]. CET 21 spol. s r.o.: c2010, aktualizováno 2010-01-18 [cit. 201001-18]. Dostupné z WWW: 85 MAŇÁK, Vratislav. Kauza Morava vyvolala diskuse o etické stránce žurnalistiky [online]. Česká televize: c2010, aktualizováno 2010-0312 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: 86 MAŇÁK, Vratislav. Kauza Morava vyvolala diskuse o etické stránce žurnalistiky [online]. Česká televize: c2010, aktualizováno 2010-0312 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: < http://www.ct24.cz/domaci/27940-kauza-morava-vyvolala-diskuse-o-eticke-strancezurnalistiky/>
33
Zveřejněny byly pouze pasáže, které měly přímý vztah k tématu. Tým Janka Kroupy natočil na skrytou kameru přes čtyřicet hodin záznamu, ale většinu materiálu nemohl použít, protože se tématu týkala jen velmi okrajově. Divák byl na využití odposlechů a skryté kamery upozorněn. Prezidentská volba v roce 2008 předznamenala, že se v Poslanecké sněmovně obchoduje s hlasy poslanců. Impulsem pro zahájení natáčení reportáže bylo tedy důvodné podezření, které bylo nezbytné prokázat. Informace, které se novinářům podařilo získat, jsou navíc velmi závažné. Z reakce ostatních politiků lze podle Jiráka87 usuzovat, že reportáž odhaluje politickou strukturu jako celek a zároveň poukazuje na praktiky celého systému. „Médiím se díky skryté kameře podařilo popsat typickou politiku posledních let, v níž sebestřední jedinci neváhají použít jakékoliv prostředky k tomu, aby druhého porazili, zničili a zadupali do země.“88 Reportáž zásadním způsobem ovlivnila osobní i profesní život poslance Moravy, jeho morální újma byla určitě nezanedbatelná. Poslanec je ale veřejně činná osoba, a proto by neměl mít nárok na stejné soukromí, jako mají běžní občané. Tím spíš, když se ve výkonu své funkce dopustí eticky nepřijatelného chování. Proč je využití odposlechů a skryté kamery v tomto případě etické? zveřejnění informace bylo ve veřejném zájmu informaci nebylo možné získat jinak zveřejněna byla pouze pasáž s přímým vztahem k tématu divák byl na využití odposlechů a skryté kamery upozorněn existovalo důvodné podezření, které bylo nezbytné prokázat informace byla velmi závažná Druhou analyzovanou reportáž odvysílala Česká televize v pořadu Reportéři ČT v pondělí 12. března 2007.89 Reportáž o nákupu a později pronájmu stíhaček Jas-39 Gripen připravili David Havlík a Filip Černý. Vycházela z dokumentu švédské veřejnoprávní televize SvT a na české politické scéně vyvolala rozruch. SvT natočila na skrytou kameru Jana
87 BUKÁČEK, Martin. Podívejte se: Média a svět: O novinářské etice [online]. Česká média s.r.o.: c2004, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: 88 MAŇÁK, Vratislav. Kauza Morava vyvolala diskuse o etické stránce žurnalistiky [online]. Česká televize: c2010, aktualizováno 2010-0312 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: < http://www.ct24.cz/domaci/27940-kauza-morava-vyvolala-diskuse-o-eticke-strancezurnalistiky/> 89 ČESKÁ TELEVIZE. Reportéři ČT [online]. Česká televize: c1996-2009, aktualizováno 2010-01-18 [cit. 2010-01-18]. Dostupné z WWW: < http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/207452801240009-reporteri-ct/>.
34
Kavana, bývalého ministra zahraničních věcí, jak otevřeně promluvil o tom, že nákup stíhaček Gripen je spojen s úplatky. Jan Kavan se v reportáži rozpovídal o korupci na nejvyšších místech a potvrdil tak spekulace, že největší zbrojní zakázka země byla od začátku ovlivňována úplatky. Do soutěže, kterou vyhlásila vláda Miloše Zemana, se původně přihlásilo pět výrobců. Čtyři v zápětí odstoupily, protože se jim soutěž zdála neférová. Kavan připustil, že před samotným hlasováním se největší pozornost upínala k politikům, kteří na nákup stíhaček neměli jednoznačný názor nebo se ještě nerozhodli, jak budou hlasovat. Právě ti museli být přesvědčeni a právě jejich podporu si chtěli zástupci britského koncernu BAE Systems koupit. O nestandardních krocích mluvilo v reportáži i několik dalších významných politiků. Většina naznačovala, že se s korupcí v souvislosti s nákupem stíhaček Gripen setkala, ale nikdo z nich neprozradil nic konkrétního. O silném tlaku, který předcházel hlasování, mluvili například Jiří Šedivý, bývalý náčelník Generálního štábu AČR, Jaroslav Tvrdík, bývalý ministr obrany nebo bývalí poslanci Stanislav Fišer a Radim Turek. Proč je využití odposlechů a skryté kamery v tomto případě etické? Zveřejnění informace bylo ve veřejném zájmu, protože občané České republiky mají právo vědět, že největší zbrojní zakázku země provázela korupce. Stejné právo má veřejnost na informace o tom, jak se obchoduje s hlasy poslanců a co všechno předchází realizaci státních zakázek. Informace nebylo možné získat jiným způsobem, protože Jan Kavan by o korupci provázející nákup stíhaček Gripen nikdy otevřeně nepromluvil. To dokládá fakt, že po odvysílání reportáže svá slova okamžitě popřel. Tvrdil, že jeho vyjádření bylo špatně přeloženo. Kdyby jeho výpověď nenatočila skrytá kamera, novináři by neměli žádný důkaz, že se s hlasy poslanců v souvislosti s nákupem stíhaček opravdu obchodovalo. Ostatní politici, kteří v reportáži vystupovali, nic konkrétního neprozradili. Odvysílány byly pouze pasáže, které měly přímý vztah k tématu. V reportáži se objevily jen vybrané záběry skryté kamery, na kterých Jan Kavan hovoří o korupci, která se nákupu a později pronájmu stíhaček týkala nebo o možnosti pozdržet policejní vyšetřování případu. Na tyto záběry byli diváci upozorněni. Dokument švédské veřejnoprávní televize poukázal na podezřelé praktiky, které nákup a později pronájem stíhaček Gripen doprovázely. Novináři tak měli před natáčením Jana Kavana důvodné podezření, které bylo nezbytné prokázat. Informace, které se novinářům podařilo získat, jsou navíc velmi závažné. Nevztahují se jen na jednu konkrétní kauzu, ale vypovídají o neetických a nezákonných postupech, které mají na české politické scéně své místo. 35
Reportáž určitě ovlivnila osobní i profesní život Jana Kavana, ale bývalý ministr zahraničních věcí by neměl mít nárok na stejné soukromí, jako mají běžní občané. Každý politik by měl být připravený nést odpovědnost za jednání, kterého se ve výkonu své funkce dopouštěl nebo kterému přihlížel. A exministr Kavan znal okolnosti případu velmi dobře. Proč je využití odposlechů a skryté kamery v tomto případě etické? zveřejnění informace bylo ve veřejném zájmu informaci nebylo možné získat jinak zveřejněna byla pouze pasáž s přímým vztahem k tématu divák byl na využití odposlechů a skryté kamery upozorněn existovalo důvodné podezření, které bylo nezbytné prokázat informace byla velmi závažná
3.2. Kdy není využití odposlechů a skryté kamery eticky ospravedlnitelné Za jakých podmínek není využití odposlechů a skryté kamery eticky ospravedlnitelné? Podle Kodexu České televize90 není využití odposlechů a skryté kamery eticky ospravedlnitelné ve chvíli, kdy se téma vážně nedotýká veřejného zájmu a kdy je možné materiál a informace získat jiným způsobem. Dále pokud je odvysílána část záznamu, která se netýká tématu nebo případ nikam neposunuje a pokud není divák na použití těchto metod získávání informací upozorněn. Podle Etického kodexu Asociace televizních organizací (viz Přílohy) nelze odposlechy a skrytou kameru využít ve chvíli, kdy je možné získat záběry nezbytné pro zpracování reportáže jinak. Dále je využití těchto metod získávání informací neetické v případě, že se téma reportáže nedotýká veřejného zájmu. Veřejný zájem je pro ospravedlnění odposlechů a skryté kamery klíčový i podle BBC Editorial Guidelines.91 Tyto prostředky nelze využít, dokud všechny ostatní metody získávání informací neselžou. Skryté pořizování záznamů je také neetické v případě, že neexistuje důvodné podezření, které je natáčením možné dokázat. Jinými slovy, novinář by se neměl snažit někoho namátkou nachytat při nějaké nepravosti.
90 ČESKÁ TELEVIZE. Kodex České televize [online]. Česká televize: c1996 – 2010, aktualizováno 2010-02-12 [cit. 2010-02-12]. Dostupné z WWW: 91 BBC. Editorial Guidelines [online]. BBC: c2010, aktualizováno 2010-02-12 [cit. 2010-02-12]. Dostupné z WWW:
36
Využití odposlechů a skryté kamery je neetické, když hlavním důvodem pro využití těchto metod získávání informací není veřejný zájem, ale například snaha zvýšit sledovanost, získat novinářské ocenění, být lepší jak konkurence nebo někoho poškodit. Od neetického využití odposlechů a skryté kamery je to často už jen malý krok k trestné činnosti. Například když je nahrávka pořízena neoprávněně s cílem získat prospěch nebo porušit vážnost toho, kdo je natáčen. Dále na skrytý mikrofon nebo skrytou kameru nelze za žádných okolností nahrávat svědky, pokud z jakéhokoliv důvodu svědčit nechtějí. A to ani v případě, že je jejich svědectví ve veřejném zájmu. Využití odposlechů a skryté kamery je z etického hlediska problematické také vzhledem k častému spojení s dalšími eticky spornými metodami získávání informací. Je nepravděpodobné, že si například politik vezme úplatek někde na veřejném místě, kde bude připravená skrytá kamera, aby vše zaznamenala. Právě proto se odposlechy a skrytá kamera většinou využívají v kombinaci s dalšími metodami získávání informací. Mezi metody získávání informací,92 které balancují na hranici etické přijatelnosti a využívají se společně s odposlechy a skrytou kamerou, patří sledování (dlouhodobější pozorování určité osoby bez jejího souhlasu a vědomí), cílená provokace (novinář vstupuje do děje, snaží se vytvořit takovou situaci, ve které se sledovaná osoba zachová, jak novinář předpokládá: například nabídne politikovi úplatek a ten ho přijímá) a změna identity (novinář se vydává za někoho jiného, aby se měl šanci infiltrovat do určitého prostředí). Právě díky spojení skryté kamery a cílené provokace je podle některých mediálních odborníků reportáž Janka Kroupy o poslanci Moravovi neetická. Proč není využití odposlechů a skryté kamery v kauze Morava etické? Přestože z chování poslance Moravy lze usuzovat, že se podobně chovají i ostatní politici, reportérům se nepodařilo prokázat, že jsou podobné praktiky na české politické scéně opravdu běžné. Navíc se jim nepodařilo objasnit motivy, na jejichž základě poslanec Morava jednal. Je tedy sporné, zda zveřejnění informace, kterou tým Janka Kroupy získal, bylo ve veřejném zájmu. Sporný je také záměr, s jakým byla reportáž natočena. Reportéři si při její tvorbě určitě uvědomovali, jak velký zájem diváků i médií vyvolá. Opravdu byla hlavním motivem pro natočení reportáže služba veřejnosti? V reportáži sice byly zveřejněny pouze pasáže s přímým vztahem k tématu, ale byly často mnohem delší, než bylo nezbytné. Například záběry Martiny Zubové a její kamarádky 92 VONDŘICH, Lukáš. Praktické a právní aspekty metod získávání informací pro účely investigativní žurnalistiky v kontextu novinářské etiky. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2009. Vedoucí bakalářské diplomové práce JUDr. Mgr. Martin Škop, Ph.D.
37
byly rozhodně delší, než téma reportáže vyžadovalo. Reportáž byla na záznamech skryté kamery doslova postavená, ostatní záběry společně s asynchrony pouze zasazovaly nově získané informace do kontextu. Po prezidentské volbě v roce 2008 měli novináři určitá podezření, že korupce a vydírání mají na české politické scéně své místo, ale rozhodně neměli důvodné podezření, že by se podobného jednání dopouštěl poslanec Morava. Poslance Moravu si dokonce vybrali proto, že vypadal mladě, slušně a nezkaženě. Pokud by existovalo důvodné podezření, že právě on se nějakých nepravostí dopouští, bylo by etické natáčet ho na skrytou kameru. V tomto případě je ale natáčení poslance Moravy minimálně eticky sporné. Problematický je také fakt, že tým Janka Kroupy poslance Moravu ke shánění kompromitujících materiálů vyprovokoval. Když novinář zachytí na skrytou kameru odvrácenou stranu politiky, je to v pořádku. Pokud ale vyprovokuje politika k jednání, kterého by se třeba sám od sebe nikdy nedopustil, a natočí ho na skrytou kameru, je to přinejmenším sporné. Informace navíc není tak závažná, jak by se na první pohled mohlo zdát. Poslanec Morava sice sháněl kompromitující materiály a objednal si sledování Martiny Zubové, ale chybí důkaz, že by informace a fotografie opravdu využil nebo využít plánoval. Kdyby natáčení reportáže mohlo pokračovat a Morava s pomocí těchto materiálů někoho například vydíral, využití odposlechů a skryté kamery by bylo v tomto případě jednoznačně etické. Natáčení reportáže ale skončilo příliš brzy. Eticky problematický je také zásah do práv dalších osob. Podle právníka Tomáše Sokola93 je hlavní problém v tom, že se na záběrech získaných skrytou kamerou objevuje Martina Zubová, čímž došlo k narušení soukromí člověka, který není veřejně činný ani podezřelý z jakékoliv nezákonné činnosti. Zveřejnění jejího setkání s poslancem Moravou navíc vývoj kauzy nijak neovlivnilo. Někteří mediální odborníci vidí problém také v nahrávání telefonického hovoru s Markem Dalíkem. Dalík se v politickém prostředí sice pohybuje, ale je soukromou osobou. Proč je využití odposlechů a skryté kamery v tomto případě neetické? je sporné, zda zveřejnění informace bylo ve veřejném zájmu zveřejněné pasáže s přímým vztahem k tématu byly delší, než bylo nezbytné je sporné, zda existovalo důvodné podezření, které bylo nezbytné prokázat 93
ČESKÁ TELEVIZE. Události, komentáře [online]. Česká televize: c1996-2009, aktualizováno 2009-01-18 [cit. 2009-01-18]. Dostupné z WWW: < http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/208411000370908-udalosti-komentare/>.
38
informace není tak závažná, jak by se na první pohled mohlo zdát došlo k zásahu do práv dalších osob Proč je využití odposlechů a skryté kamery v kauze Gripen neetické? Eticky problematické je především spojení skrytého pořizování záznamů s metodou změny identity novináře. Bývalý ministr zahraničních věcí Jan Kavan předpokládal, že jedná se zaměstnanci bezpečnostní agentury. Někteří mediální odborníci tvrdí, že zatímco využití odposlechů a skryté kamery veřejný zájem ospravedlnit může, změnu identity už veřejným zájmem ospravedlnit nelze. Taková informace není pro veřejnost podstatná, protože „není pravdou o světě, o niž by měl novinář usilovat, ale pravda o inscenaci.“94 V souvislosti s touto kauzou zmínil Marek Wollner,95 že si stále ještě nedokáže představit, že by si jako novinář změnil identitu a pokusil se vylákat politika do třetí země, kde by s ním pod falešnou identitou natočil obdobný rozhovor. Podle Wollnera není česká politická kultura na takový postup ještě připravená, a proto by se obával poměrně silných tlaků nejen ze strany politiků, ale i policie.
3.3. Příklady etického a neetického využití odposlechů a skryté kamery Zda je využití odposlechů a skryté kamery eticky ospravedlnitelné, není ve všech případech zcela jednoznačné. Reportáž Janka Kroupy týkající se kauzy poslance Moravy a reportáž Davida Havlíka a Filipa Černého o podezřelých praktikách doprovázejících nákup a později pronájem stíhaček Gripen ukázaly, že názory na využití těchto metod získávání informací se ve vztahu k oběma případům různí. Podle jednoho mediálního odborníka je jejich využití v těchto reportážích etické, podle druhého neetické. Využití odposlechů a skryté kamery často ospravedlní až samotný výsledek. „V případě odkrývání zločinu nebo výrazného etického prohřešku, který se zločinu rovná, je použití skryté kamery legitimní. Také záleží na tom, jestli bude redaktor odkrývat další souvislosti, jestli po případu půjde dál a odkryje příčiny, konkrétní lumpárnu. Když není divákovi jasné, co se vlastně stalo, použití této metody legitimní není.“96
94 BUKÁČEK, Martin. Podívejte se: Média a svět: O novinářské etice [online]. Česká média s.r.o.: c2004, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: 95 BERKA, Ondřej. Média v postmoderním světě: O etice užívání skryté kamery v žurnalistické práci [online]. Česká média s.r.o.: c2004, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: 96 AUST, Ondřej. Anketa: Skrytá kamera v „kauze Dalík“ [online]. Ondřej Aust: c2010, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: < http://www.aust.cz/2006-12-01/anketa-skryta-kamera-v-kauze-dalik/>
39
Odposlechy a skrytá kamera hrály důležitou roli v několika dalších reportážích odvysílaných Českou televizí a TV Nova v letech 2006 až 2008. Jednu z nich připravil Janek Kroupa pro pořad Na vlastní oči. Reportáž s názvem „Hráči“ se objevila na TV Nova ve středu 11. října 2006. Reportáž přináší svědectví o tom, jak fungoval gang Ladislava Péti, bývalého starosty Budišova. S nápadem natočit reportáž přišel architekt Marek Řičář. Kontaktoval Janka Kroupu a svěřil se mu, že oprava zámku v Budišově, která měla být financována ze státního rozpočtu, je spojena s korupcí. Novináři se dostali k zajímavé informaci, ale neměli k dispozici žádné konkrétní důkazy, které by mohly kauzu někam posunout. Řičář se tedy nabídl, že na skrytou kameru natočí rozhovor s Ladislavem Péťou. Péťa mluvil o zmanipulovaných výběrových řízeních v Budišově a půl roku před vypsáním konkurzu na stavbu zámku prozradil jméno společnosti, která později veřejnou zakázku opravdu vyhrála. Jeho výpověď byla impulzem pro novináře, že mají s natáčením pokračovat. Novináři se rozhodli do natáčení zapojit skrytého agenta, který měl získat důvěru sledovaných osob a dostat se k nim tak blízko, aby mohl zdokumentovat například nabízení a předávání úplatků. Skrytého agenta Aleše Vébra seznámil s Péťou architekt Řičář. Vébr se starostovi líbil, protože se prezentoval jako člověk, který má kontakty a peníze. Péťa po pár schůzkách Vébrovi nabídl, že pokud ovlivní dotaci na stavbu zámku, dostane provizi. Vébr úkol splnil a od starosty dostal sto padesát tisíc korun. Vébr natočil také schůzku se Zdeňkem Doležalem, který ve skupině zastával funkci bezpečnostního poradce. Na veřejnost se využitím skryté kamery dostaly informace o podvodu založeném na nadhodnocené rekonstrukci zámku a o penězích, které si mezi sebou měli rozdělit lidé kolem starosty Péti. Je využití odposlechů a skryté kamery v tomto případě etické? Zveřejnit informaci, že rekonstrukce budišovského zámku je spojená s úplatky, bylo ve veřejném zájmu. Rekonstrukce měla být financovaná ze státního rozpočtu a občané mají právo vědět, jak politici zacházejí s veřejnými financemi. Využití odposlechů a skryté kamery v tomto případě ospravedlňuje fakt, že informace nebylo možné získat jiným způsobem. Ladislav Péťa ani Zdeněk Doležal by nikdy zneužívání státních peněz veřejně nepřiznali. Bez využití těchto metod získávání informací by nebylo možné odhalit důležité souvislosti a celý případ rozkrýt. Zveřejněny byly sice pouze pasáže s přímým vztahem k tématu, ale často byly mnohem delší, než bylo pro vývoj reportáže nezbytné. Na využití odposlechů a skryté kamery byl divák upozorněn. Ještě než začal tým Janka Kroupy reportáž natáčet, měl důvodné podezření, že projekt na rekonstrukci budišovského zámku ovlivňují úplatky. Architekt Marek Řičář podal o pozadí 40
připravovaného projektu svědectví, které bylo nezbytné prokázat. Informace, které novináři využitím odposlechů a skryté kamery získali, byly velmi závažné, protože se podařilo prokázat korupci a odhalit organizovaný zločin. Eticky problematický je v tomto případě zásah do práv dalších osob. Ladislava Péťu doprovázela na všech schůzkách jeho sekretářka, která se na záznamech skryté kamery objevuje. Přestože o všech nepravostech pravděpodobně věděla, rozhodně nepatřila mezi klíčové osoby, které by bylo třeba ve veřejném zájmu na skrytou kameru natáčet. Došlo k narušení soukromí osoby, která není veřejně činná. Je využití odposlechů a skryté kamery v tomto případě etické? zveřejnění informace bylo ve veřejném zájmu informaci nebylo možné získat jinak zveřejněné pasáže s přímým vztahem k tématu byly delší, než bylo nezbytné divák byl na využití odposlechů a skryté kamery upozorněn existovalo důvodné podezření, které bylo nezbytné prokázat informace byla velmi závažná došlo k zásahu do práv dalších osob Využití odposlechů a skryté kamery bylo klíčové také pro reportáž, kterou odvysílala Česká televize v pořadu Reportéři ČT v pondělí 18. února 2008. Reportáž přináší informace o tom, že architekt Marek Řičář, který pomohl rozklíčovat kauzu Budišov, zpronevěřil peníze z evropských fondů a z Ministerstva pro místní rozvoj. Řičář vypracoval projekt na zavedení internetu do obcí a hledal partnera, který projekt zaštítí a požádá o dotace ve výši patnáct milionů korun. Oslovil mikroregion Podještědí, pro který projekt sice příliš zajímavý nebyl, ale přesto se do projektu rozhodl zapojit a o dotace požádat. Za projekt architekta Řičáře, který podle oslovených odborníků obsahoval řadu nedostatků a navíc byl nerealizovatelný, bojoval Jiří Faifr, ředitel odboru regionálního rozvoje Ministerstva pro místní rozvoj. Na kameru se vyjádřit nechtěl, proto byla jeho výpověď natočena na skrytou kameru. Faifr přiznal, že při schvalování projektu architekta Řičáře postupoval nestandardně. Na skrytou kameru byl natočen také Jaroslav Král, 1. náměstek ministra pro místní rozvoj. Když byl po čase architekt Řičář vyzván, aby vrátil peníze, které na nerealizovatelný projekt dostal, Král podepsal dokument, na základě kterého si Řičář mohl peníze nechat. Král 41
se s novináři odmítl bavit a na skrytou kameru je zaznamenáno pouze to, jak sprostě gestikuluje. Je využití odposlechů a skryté kamery v tomto případě etické? Zveřejnění informace bylo v tomto případě ve veřejném zájmu, protože veřejnost má právo vědět, proč byla několikamilionová dotace ze státního rozpočtu za podezřelých okolností schválena na projekt, který nebyl realizovatelný. Podnětem pro natočení reportáže bylo svědectví Věry Jourové, bývalé náměstkyně ministra pro místní rozvoj. Novináři měli na základě jejího svědectví důvodné podezření, které bylo nezbytné prokázat. Informace byla velmi závažná, protože odkryla důležité souvislosti, které pomohly rozkrýt případ týkající se neoprávněného čerpání dotací z evropských fondů a z Ministerstva pro místní rozvoj. Reportáž navíc přináší další důkazy o neetickém jednání, kterého se ve výkonu své funkce dopouštějí čeští politici a vysocí státní úředníci. Výpověď Jiřího Faifra a Jaroslava Krále nebylo možné získat jiným způsobem, protože se oba odmítli k případu vyjádřit na kameru. Jejich vyjádření ale bylo pro vývoj reportáže velmi důležité, proto se novináři rozhodli využít skrytou kameru. Zveřejněny byly pouze pasáže s přímým vztahem k tématu a divák byl na využití odposlechů a skryté kamery upozorněn. K zásahu do práv dalších osob nedošlo. Je využití odposlechů a skryté kamery v tomto případě etické? zveřejnění informace bylo ve veřejném zájmu informaci nebylo možné získat jinak zveřejněna byla pouze pasáž s přímým vztahem k tématu divák byl na využití odposlechů a skryté kamery upozorněn existovalo důvodné podezření, které bylo nezbytné prokázat informace byla velmi závažná nedošlo k zásahu do práv dalších osob Podle Marka Wollnera97 není vůbec jednoduché najít jasný a prokazatelný případ, kdy byly odposlechy a skrytá kamera v televizním zpravodajství a publicistice zneužity. „Novináři seriózních médií tuto metodu používají natolik uměřeně a odpovědně, že se zatím neobjevil
97
BERKA, Ondřej. Média v postmoderním světě: O etice užívání skryté kamery v žurnalistické práci [online]. Česká média s.r.o.: c2004, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW:
42
žádný případ neoprávněného užití až zneužití.“98 Problematické ale bývá využití nahrávek, které redakci poskytnou známí či neznámí respondenti. Takové nahrávky soud může považovat za neprůkazné, například pro možnou střihovou úpravu.99 Téměř každé využití odposlechů a skryté kamery rozpoutá bouřlivé debaty o etické stránce investigativní žurnalistiky a jejích metodách získávání informací. Novináři si ale většinou jejich využití dokáží obhájit. K využití odposlechů a skryté kamery totiž přistupují velmi obezřetně, protože si uvědomují důsledky, které by jejich zneužití mohlo mít.
3.4. Existuje striktní hranice mezi etickým a neetickým využitím odposlechů a skryté kamery? Každý případ využití odposlechů a skryté kamery je natolik specifický, že vyžaduje individuální přístup. Každý etický kodex navíc upravuje využití těchto metod získávání informací nepatrně jinak, proto je problematické určit přesnou hranici mezi jejich etickým a neetickým využitím. Etický kodex sice představuje pro novináře důležité vodítko, ale zvážit jednotlivé etické aspekty týkající se konkrétního využití odposlechů a skryté kamery už musí novinář sám. Obecně hranici mezi etickým a neetickým využitím odposlechů a skryté kamery určuje veřejný zájem. Vymezení pojmu veřejný zájem ale problematiku značně komplikuje, protože jeho interpretace se různí. Proto se často stává, že se ani odborníci na novinářskou etiku neshodnou, zda bylo skryté pořizování záznamů v konkrétním případě z etického hlediska v pořádku. Kritéria pro stanovení hranice mezi etickým a neetickým využitím odposlechů a skryté kamery jsou natolik subjektivní, že v mnoha případech ani nelze jednoznačně určit, zda bylo jejich využití etické nebo ne. To ostatně dokazuje i využití těchto metod získávání informací v kauze poslance Moravy a v reportáži o nákupu a pronájmu stíhaček Gripen.
98
BERKA, Ondřej. Média v postmoderním světě: O etice užívání skryté kamery v žurnalistické práci [online]. Česká média s.r.o.: c2004, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: 99 ELGER, Martin. Informace o využívání odposlechů a skryté kamery v ČT. Praha: 27. 4. 2010.
43
Závěr Cílem práce bylo analyzovat etické aspekty využití odposlechů a skryté kamery v televizním zpravodajství a publicistice. Analýza byla založená na příkladu vybraných investigativních reportážích odvysílaných Českou televizí a TV Nova v letech 2006 až 2008. Základní výzkumné otázky zjišťovaly, zda-li a za jakých okolností je využití odposlechů a skryté kamery eticky ospravedlnitelné a zda existuje striktní hranice mezi etickým a neetickým využitím těchto metod. Práce byla rozdělená na tři části. První teoretická část pracovala s odbornou literaturou a popisovala oblasti vědních oborů, ze kterých vycházela praktická část. Druhá metodologická část se věnovala konkrétním postupům, které byly pro analýzu etických aspektů odposlechů a skryté kamery použity. Třetí praktická část aplikovala poznatky získané v teoretické části na konkrétní příklady využití skrytého pořizování záznamů z praxe televizní investigativní žurnalistiky. Prvním úkolem práce bylo vymezit pojem investigativní žurnalistika, protože právě investigativní žurnalistika tyto metody získávání informací využívá. Následoval stručný průřez historií české televizní investigativní žurnalistiky a popis její role v televizním zpravodajství a publicistice. Dalším úkolem bylo charakterizovat odposlechy a skrytou kameru v kontextu televizního zpravodajství a publicistiky a nastínit, proč jsou tyto metody získávání informací z etického hlediska tak problematické. Následovaly kapitoly věnované etice a novinářské etice s důrazem na její samoregulační mechanismy. Po vysvětlení regulace externí a interní se na řadu dostala metodologická část. Její součástí byl přehled metodologických východisek, která byla pro splnění cílů práce použita. Pro zkoumání vybraných investigativních reportáží byla zvolena kvalitativní analýza. Z metodologického hlediska byla práce případovou studií, protože se jednalo o studium několika vybraných případů, ze kterých byla odvozena obecná východiska. Prvním úkolem praktické části byl přehled možností a mezí využití odposlechů a skryté kamery. Rozebrány byly praktické, technické a etické aspekty využití těchto metod. Dále bylo na základě vybraných reportáží zkoumáno, za jakých podmínek je využití odposlechů a skryté kamery etické a za jakých už není. Tato část byla založena na popisu a analýze reportáží Janka Kroupy týkající se poslance Moravy a Davida Havlíka a Filipa Černého o nákupu a pronájmu stíhaček Gripen. Následovalo několik příkladů etického a neetického využití odposlechů a skryté kamery z praxe televizní investigativní žurnalistiky.
44
Závěrečným úkolem práce bylo popsat a vyhodnotit předem stanovené cíle a odpovědět na základní výzkumnou otázku, zda existuje striktní hranice mezi etickým a neetickým využitím odposlechů a skryté kamery. Odposlechy a skrytá kamera patří v žurnalistické praxi mezi důležité, ale z etického hlediska kontroverzní metody získávání informací. Měly by být využívány pouze ve výjimečných případech, kdy novinář odkrývá zločin nebo odhaluje jiné společensky nebezpečné jevy a informace nemůže ani při vynaložení zvýšeného úsilí získat jiným způsobem. Tyto metody by neměly být za žádných okolností zneužívány, a proto vyžadují velmi korektní přístup. Žurnalistika, která tyto metody využívá, je pro společnost nepostradatelná a má tedy svůj smysl. Často je totiž jedinou možností, jak se přiblížit pravdě.
45
Summary The aim of the thesis is to describe and analyse ethical aspects of tapping and hidden camera in TV news and publicistics. The analysis is based on selected investigative reports broadcast either by Czech Television or TV Nova between the years 2006 and 2008. The core questions focus on the circumstances under which tapping and hidden camera are ethically acceptable and furthermore whether it is possible to define the border between ethical and non-ethical approach to it. The thesis consists of three parts. The first part concentrates on obtaining factual information about the thesis subject. The thesis methodology is described in the second part. Finally, the factual information gained is highlighted using specific examples of tapping and hidden camera. The first task of the thesis is to introduce investigative journalism as tapping and hidden cameras are essential parts of it. The following task is to describe the television investigative journalism in Czech Republic along with its role in TV news and publicistics. The third task is to provide a definition of tapping and hidden camera and to discuss various ethical issues related to such methods. The fourth task is to take in account both ethics and journalism ethics. The methodological part describes the nature of the qualitative analysis as well as the case study. The following practical section discusses the borders of tapping and hidden camera. Finally, the selected reports are analysed and the essential questions of the thesis answered.
46
Použitá literatura ANDERSON, David – BENJAMINSON, Peter. Investigative reporting. Bloomington: Indiana University, 1976. ISBN 0-253-33164-1 BARBOUR, Rosaline. Introducing Qualitative Research. London: Sage Publications, 2008. ISBN 978-1-4129-1266-2 BENEŠ, Martin. Profese televizního redaktora z pohledu vývoje technologií. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, 2007. Vedoucí bakalářské diplomové práce PhDr. Martin Lokšík BRÁZDA, Radim. Úvod do srovnávací etiky. Praha: KLP, 1998. ISBN 80-85917-46-7 GODDARD, Peter. Improper Liberties: Regulating Undercover Journalism on ITV, 1967 – 1980. Journalism, 2006, Vol. 7, No. 1, 45 – 63. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2008. ISBN 97880-7367-485-4 HERZOGOVÁ, Zuzana. Základy filosofie a profesní etiky. Praha: Policejní akademie České republiky, 1999. ISBN 80-7251-013-4 HUNTER, Mark. Ethical Conflict and Investigative Reporting. The Harvard International Journal of Press/Politics, 1997, Vol. 2, No. 2, 77 - 95. KEEBLE, Richard. Ethics for Journalists. London: Routledge, 2001. ISBN 0-415-24296-7 KIČMEROVÁ, Lada. Používání neetických prostředků v televizní žurnalistice. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, 2005. Vedoucí bakalářské diplomové práce PhDr. Milan Šmíd KUTIL, Tomáš. Kauza poslance Moravy jako problém novinářské etiky. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2009. Vedoucí bakalářské diplomové práce Mgr. Svatava Navrátilová, Ph.D. LINDOLF, Thomas R. – TYLOR Bryan C. Qualitative Communication Research Methods. London: Sage Publications, 2002. ISBN 0-7619-2493-0 MORAVEC, Václav. Etika a česká média in Jirák, J. (et all): 10 let v českých médiích. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178.925-9 OSVALDOVÁ, Barbora. Otec investigativní žurnalistiky. Lidové noviny, 7.8.2001, roč. 14, č. 182, s. 16. ISSN: 0862-5924 OSVALDOVÁ, Barbora – HALADA, Jan a kolektiv. Praktická encyklopedie žurnalistiky. Praha: Nakladatelství Libri, 2002. ISBN 80-7277-108-6 RUSS-MOHL, Stephan. Žurnalistika: komplexní průvodce praktickou žurnalistikou. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-0158-8 SANDERS, Karen. Ethics & Journalism. London: Sage Publications, 2003. ISBN 0-7619-6966-7
47
THOMPSON, Mel. Přehled etiky. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-806-6 VACÍŘOVÁ, Martina. Využití nových komunikačních prostředků v televizní žurnalistice. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta sociálních věd, 2007. Vedoucí bakalářské diplomové práce PhDr. Martin Lokšík VONDŘICH, Lukáš. Praktické a právní aspekty metod získávání informací pro účely investigativní žurnalistiky v kontextu novinářské etiky. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií, 2009. Vedoucí bakalářské diplomové práce JUDr. Mgr. Martin Škop, Ph.D. WILSON, John. Understanding journalism: a guide to issues. London: Routledge, 1996. ISBN 0-41511598-1
48
Elektronické zdroje AUST, Ondřej. Anketa: Skrytá kamera v „kauze Dalík“ [online]. Ondřej Aust: c2010, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: < http://www.aust.cz/2006-12-01/anketa-skrytakamera-v-kauze-dalik/> BBC. Editorial Guidelines [online]. BBC: c2010, aktualizováno 2010-02-12 [cit. 2010-02-12]. Dostupné z WWW: BERKA, Ondřej. Média v postmoderním světě: O etice užívání skryté kamery v žurnalistické práci [online]. Česká média s.r.o.: c2004, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: BUKÁČEK, Martin. Podívejte se: Média a svět: O novinářské etice [online]. Česká média s.r.o.: c2004, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: ČECHOVÁ, Petra. Tlustý, Morava a skrytá kamera [online]. Český rozhlas: c2000-2010, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: ČERMÁK, Miloš. Skryté aspekty otevřeného boje o skryté kamery [online]. Economia, a.s.: c1996 – 2010, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: ČESKÁ TELEVIZE. Kodex České televize [online]. Česká televize: c1996 – 2010, aktualizováno 2010-02-12 [cit. 2010-02-12]. Dostupné z WWW: ČESKÁ TELEVIZE. Reportéři ČT [online]. Česká televize: c1996-2009, aktualizováno 2010-01-18 [cit. 2010-01-18]. Dostupné z WWW: < http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/207452801240009reporteri-ct/>. ČESKÁ TELEVIZE. Reportéři ČT [online]. Česká televize: c1996 – 2010, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: ČESKÁ TELEVIZE. Reportéři ČT [online]. Česká televize: c1996-2009, aktualizováno 2009-01-18 [cit. 2008-12-03]. Dostupné z WWW: . ČESKÁ TELEVIZE. Události, komentáře [online]. Česká televize: c1996-2009, aktualizováno 200901-18 [cit. 2009-01-18]. Dostupné z WWW: . ČT24. Poslanec Morava sbíral kompromitující informace o poslancích [online]. Česká televize: c2010, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: FENDRYCH, Martin. Šmírování se u nás zabydluje jako krysy v kanálu [online]. Mediacop: c2006, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW:
49
KMENTA, Jaroslav. Investigativní žurnalistika v České republice [online]. Jaroslav Kmenta: c19932009, aktualizováno 2010-04-03 [cit. 2010-04-03]. Dostupné z WWW: . LOCHMAN, Ondřej. Rozumět médiím [online]. Partners Czech o.p.s.: c2007, aktualizováno 2009-0118 [cit. 2008-12-03]. Dostupné z WWW: . LORENCOVÁ, Jana. Jsem novinářka, srdcem i duší [online]. Jana Lorencová: c2010, aktualizováno 2010-04-18 [cit. 2010-04-18]. Dostupné z WWW: . MAŇÁK, Vratislav. Kauza Morava vyvolala diskuse o etické stránce žurnalistiky [online]. Česká televize: c2010, aktualizováno 2010-03-12 [cit. 2010-03-12]. Dostupné z WWW: MAYRING, Philipp. Qualitative Content Analysis [online]. Forum Qualitative Sozialforschung: c1999-2008, aktualizováno 2009-01-18 [cit. 2008-12-03]. Dostupné z WWW: . NEDĚLNÍKOVÁ, Dana. Etická dilemata v terénní sociální práci. [online]. TF JU: c2008-2010, aktualizováno 2010-04-03 [cit. 2010-04-03]. Dostupné z WWW: . PŠENIČKA, Jiří. Oslepené vlastní oči [online]. Věci veřejné: c2009, aktualizováno 2010-04-03 [cit. 2010-04-03]. Dostupné z WWW: . SYNDIKÁT NOVINÁŘŮ ČESKÉ REPUBLIKY. Etický kodex novináře [online]. Syndikát novinářů České republiky: c2008, aktualizováno 2010-02-12 [cit. 2010-02-12]. Dostupné z WWW: TV NOVA. Na vlastní oči [online]. CET 21 spol. s r.o.: c1999-2009, aktualizováno 2009-01-18 [cit. 2008-12-03]. Dostupné z WWW: . TV NOVA. Obchod s kompromitujícími fotografiemi v politice [online]. CET 21 spol. s r.o.: c2010, aktualizováno 2010-01-18 [cit. 2010-01-18]. Dostupné z WWW: ÚŘAD PRO OCHRANU OSOBNÍCH ÚDAJŮ. Zákon o ochraně osobních údajů [online]. ÚOOÚ: c2000-2010, aktualizováno 2010-04-07 [cit. 2010-04-07]. Dostupné z WWW: .
50
Ostatní zdroje ELGER, Martin. Informace o využívání odposlechů a skryté kamery v ČT. Praha: 27. 4. 2010. MORAVEC, Václav. Přednáška předmětu Základy etiky novinářské práce. Praha: 3. 3. 2009. ŠMÍD, Milan. Přednáška předmětu Žurnalistické causy 20. století. Praha: 7. 10. 2008. VONDRÁČEK, Jiří. Přednáška předmětu Televizní publicistika. Praha: 21. 10. 2009. WOLLNER, Marek. Přednáška předmětu Televizní publicistika. Praha: 14. 10. 2009.
51
Seznam příloh BBC Editorial Guidelines – články týkající se využití odposlechů a skryté kamery (text) Etický kodex Asociace televizních organizací – články týkající se využití odposlechů a skryté kamery (text) Etický kodex novináře (text) Kodex České televize – články týkající se využití odposlechů a skryté kamery (text) Listina základních práv a svobod – článek číslo 10 (text)
52
Přílohy BBC Editorial Guidelines – články týkající se využití odposlechů a skryté kamery (text) SECRET RECORDING Secret recording must be justified by a clear public interest. It is a valuable tool for the BBC because it enables the capture of evidence or behaviour that our audiences would otherwise not see or hear. However, secret recording should normally be a method of last resort – isuse or overuse could discredit or devalue its impact. The BBC will normally only use secret recording for the following purposes: • as an investigative tool to expose issues of public interest where: • there is clear existing documentary or other evidence of such behaviour or of an intention to commit an offence. • it can be shown that an open approach would be unlikely to succeed. • the recording is necessary for evidential purposes. • to obtain material outside the UK where a country’s laws make the normal and responsible gathering of material extraordinarily difficult or impossible. • as a method of consumer, scientific or social research in the public interest, where no other methods could naturally capture the attitudes or behaviour in question. The results should be edited to provide a fair and accurate representation of what happened, and consent obtained retrospectively, or identities obscured. • for comedy and entertainment purposes where the secret recordings, and any deception involved, are themselves an integral part of the programme and consent obtained retrospectively, or identities obscured. Secret recording is defined as: • the use of hidden cameras and microphones. • the deliberate use of audio-video equipment including long lenses, small video cameras, mobile phone cameras or radio microphones, either to conceal the equipment from targeted individuals or to give the impression of recording for purposes other than broadcasting, for example, a holiday video. • the general use of audio-video equipment including long lenses, small video cameras, mobile phone cameras, webcams and radio microphones when people are unaware they are being recorded. • recording phone calls for broadcast without asking permission. • deliberately continuing a recording when the other party thinks that it has come to an end.
53
The following rules apply to any proposal to secretly record, whether for news, factual or comedy and entertainment purposes. • All proposals to record secretly must be approved in advance by the relevant senior editorial figure in each Division or for Independents by the commissioning editor who may consult Editorial Policy. Each Division is responsible for maintaining these records to enable the BBC to monitor and review the use of such techniques across its output. • A signed record must be kept of the approval process, even if the request is turned down, and secretly recorded material must be logged. This record is required even if the material gathered isn't broadcast. • The gathering and broadcast of secretly recorded material is always a two stage process. The decision to gather is always taken separately from the decision to transmit. • Any deception required for the purposes of obtaining material and secret recording should be the minimum necessary and proportionate to the subject matter and must be referred to the relevant senior editorial figure or for Independents to the commissioning editor. • The re-use of secretly recorded material must be referred to a senior editorial figure or for Independents to the commissioning editor before transmission and a record kept of the decision. Secret recording for news and factual programmes • The BBC requires a higher public interest test for secretly recording in a private place where the public do not have access. • The BBC requires a higher public interest test for secretly recording medical treatments. • The BBC requires a higher public interest test for secretly recording identifiable people in grief or under extremes of stress both in public and semi-public places. • We must not go on “fishing expeditions” – that is secretly recording on private property in search of crime or anti-social behaviour by identifiable individuals or a group when there is no clear or current evidence against them of that behaviour. • We must never use unattended recording equipment on private property without permission of the owner, occupier or agent unless for the purpose of gaining evidence of serious crime. Any proposal to do this must be referred to Controller Editorial Policy and Programme Legal Advice. Secret recordings from outside sources Secret recordings made by others and offered to the BBC for broadcast should pass the same tests we use for gathering our own material. If it was not gathered according to BBC Editorial Guidelines it should not normally be broadcast. Any proposal to broadcast such material must be referred to Controller Editorial Policy. Approval will only be given if there is a clear public interest in broadcasting it, however it was obtained. 54
ELECTRONIC NOTE-TAKING We can record our conversations in both audio and video, for example, by using small cameras or telephones, for note-taking purposes without obtaining consent. Electronic notetaking can ensure accuracy in our reporting, or enable us to gather evidence to defend the BBC against possible legal action or complaints. The intention of such recordings must be for note-taking and research, not for broadcast. We do not normally broadcast any recordings originally made for note-taking purposes. Any proposal to broadcast recordings originally made for note-taking purposes must be referred to Controller Editorial Policy. Retrospective permission to broadcast material gathered in this way will only be granted in exceptional circumstances. Etický kodex Asociace televizních organizací – články týkající se využití odposlechů a skryté kamery (text) Čl. 7 Použití skryté kamery a skrytého mikrofonu 1)
Skrytou kameru a/nebo skrytý mikrofon lze použít pro zpravodajské a publicistické účely v případě, že záběry nelze získat jinak a současně jsou nezbytné pro zpracování reportáže. Pro zpracování reportáže lze použít jen ty záběry, získané skrytou kamerou a/nebo skrytým mikrofonem, které mají přímý vztah k tématu reportáže, které je ve
2)
veřejném zájmu. O použití skryté kamery nebo skrytého mikrofonu musí být divák vhodným způsobem
3)
informován při vysílání reportáže. Příslušný redaktor příp. provozovatel televizního vysílání zajistí, aby ostatní záběry pořízené za použití skryté kamery či skrytého mikrofonu, které nebudou použity v reportáži, nebyly zpřístupněny třetím osobám. Čl. 8 Uveřejnění odposlechů
1) 2)
Odposlechy může redaktor uveřejnit, pokud k uveřejnění dá souhlas osoba, které se informace obsažené v odposlechu týkají. Odposlechy může redaktor uveřejnit i když nezíská souhlas osoby, které se informace obsažené v odposlechu týkají, pokud je zde veřejný zájem na uveřejnění takové informace. Redaktor vždy zvažuje právo presumpce neviny na straně jedné a svobodu
55
3)
projevu na straně druhé. Redaktor odposlech neuveřejní, pokud by jejím jediným účelem byla bulvarizace osoby, které se odposlechy týkají. K uveřejnění odposlechů se redaktor vyžádá vždy stanovisko šéfredaktora.
Etický kodex novináře (text) Deklarace ministrů států zúčastněných na 4. Evropské konferenci o politice hromadných sdělovacích prostředků konané v Praze v prosinci 1994 uznala v bodě 11 c, že "novináři mají právo přijímat své vlastní samoregulační normy např. ve formě etického kodexu." V rezoluci č. 2 této konference se říká, že kodexy chování mají být "dobrovolně přijaty a dobrovolně uplatňovány" a že "výkon novinářského povolání je založen zejména na základním právu na svobodu projevu, zaručenou článkem č. 10 Evropské konvence o lidských právech." Kodexy chování novinářů, které byly přijaty v řadě evropských demokratických zemí se snaží různým způsobem sladit práva a svobody novinářů s právy a svobodami občanů tak, aby se nedostávaly do konfliktu, a stanovit odpovědnost novinářů za jejich činnost. Syndikát novinářů České republiky na základě studia mezinárodních i národních dokumentů vypracoval Etický kodex novináře, který je závazný pro jeho členy a k jehož dobrovolnému dodržování vyzval všechny české a moravské novináře bez ohledu na jejich členství v syndikátu. 1. Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace Občané demokratického státu bez rozdílu svého společenského postavení mají nezadatelné právo na informace, jak jim je zajišťuje čl.17 Listiny práva svobod, jež je součástí Ústavy České republiky. Novináři toto občanské právo realizují svou činností. Nezbytně proto přejímají plnou odpovědnost za to, že informace, které předávají veřejnosti, jsou včasné, úplné, pravdivé a nezkreslené. Občan má právo na objektivní obraz skutečnosti. Novinář je proto povinen: a. zveřejňovat jen informace, jejichž původ je znám, nebo v opačném případě je b. c. d. e.
doprovodit nezbytnými výhradami, respektovat pravdu bez ohledu na důsledky, které to pro něj může mít, vyhledávat informace, které slouží všeobecnému zájmu, i přes překážky, dbát na rozlišování faktů od osobních názorů, hájit svobodu tisku i svobodu jiných medií, neodchylovat se věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti,
56
f. nepřipustit, aby domněnka byla vydávána za ověřený fakt a zprávy byly deformovány zamlčením důležitých dat, g. odmítat jakýkoli nátlak na zveřejnění nepravdivé, nebo jen částečně pravdivé informace, h. odmítat jakékoli zásahy státních orgánů, jež by mohly ovlivnit pravdivost sdělení, i. přijímat pouze úkoly srovnatelné s jeho profesionální důstojností, j. nepoužívat nepoctivé prostředky k získání informace, fotografie nebo dokumentu nebo využívat k tomu dobré víry kohokoliv. Nepoctivost prostředků je při tom třeba posuzovat v souvislosti s veřejným zájmem na publikování příslušné informace. 2. Požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice Povahou novinářské profese je odpovědnost k veřejnosti. Proto je základním předpokladem pro tuto činnost vysoká profesionalita. Z tohoto hlediska je novinář povinen: a. nést osobní odpovědnost za všechny své uveřejněné materiály, b. vyloučit všechny činnosti, které by jej mohly kompromitovat nebo vést ke c.
d.
e. f. g. h.
konfliktu zájmů, nepřijímat žádné hodnotné dary nebo výhody, které by měly souvislost s jeho novinářskou činností, zvláště pak z důvodů zveřejnění nebo zatajení nějaké informace, nezneužívat povolání novináře k činnosti reklamního pracovníka a nepřijímat žádnou odměnu přímou nebo nepřímou od zájemců o reklamu, odmítnout podílet se na publikování skryté reklamy, nepodepisovat svým jménem obchodní ani finanční reklamy, nepřijímat peníze ve veřejné službě nebo v soukromém podniku tam, kde jeho postavení novináře a jeho vliv by mohly být zneužity, nezneužívat výsad, plynoucích z povolání novináře, k prezentování svých osobních postojů, nezneužívat možných výhod, plynoucích z členství v Syndikátu novinářů, k uspokojování soukromých potřeb.
3. Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu medií Z tohoto hlediska je novinář povinen řídit se těmito požadavky:
57
a. nic neomlouvá nepřesnost nebo neprověření informace, každá uveřejněná informace, která se ukáže jako nepřesná, musí být neprodleně opravena, b. jestliže si zdroj informací přeje zůstat utajen, novinář je povinen zachovávat profesionální tajemství, i kdyby mu z toho měly vzniknout potíže, c. respektovat soukromí osob, zejména dětí a osob, které nejsou schopny pochopit následky svých výpovědí, d. dodržovat přísně zásadu presumpce neviny a neidentifikovat příbuzné obětí nebo delikventů bez jejich jasného svolení, e. považovat pomluvu, neprokázané obvinění, překroucení dokumentů, faktů a lži za nejzávažnější profesionální chyby, f. kromě nesporných důvodů veřejného zájmu nesmí novinář svou činností dostat dotčené osoby do nesnází nebo osobní tísně, g. novinář nesmí využívat ve svůj prospěch informace získané při výkonu svého povolání dříve, než budou tyto informace zveřejněny, h. nesmí vytvářet ani ztvárňovat námět, který by podněcoval diskriminaci rasy, barvy pleti, náboženství, pohlaví nebo sexuální orientace, i. při reprodukci jakéhokoli textu musí být uveden jeho autor formou adekvátní k rozsahu přetištěného materiálu, j. plagiát se zásadně zakazuje. Etický kodex novináře přijala jako otevřený dokument valná hromada Syndikátu novinářů ČR dne 18. 6. 1998 a na návrh Komise pro etiku při Syndikátu novinářů jej aktualizovala správní rada dne 25. 11. 1999.
Kodex České televize – články týkající se využití odposlechů a skryté kamery (text) Skrytá kamera nebo mikrofon 16.13 Česká televize je oprávněna natáčet nebo nahrávat bez vědomí snímaných osob pouze v případech a za podmínek uvedených v následujících článcích pro použití skryté kamery nebo mikrofonu ve zpravodajství a publicistice a dále při tvorbě zábavních nebo uměleckých pořadů. 16.14 Česká televize je oprávněna použít skrytou kameru nebo skrytý mikrofon pro zpravodajské nebo publicistické účely při zpracovávání tématu vážně se dotýkajícího veřejného zájmu, jestliže materiál, který má být natočen, nelze ani při vynaložení zvýšeného úsilí získat jinak a jestliže je tento materiál současně nezbytný pro zpracování tématu. Během použití skryté kamery nebo skrytého mikrofonu je zapotřebí zvláště pečlivě dbát na dodržení
58
omezení k ochraně soukromí (čl. 15.1 až 15.4). Výběr částí materiálu natočeného skrytou kamerou nebo skrytým mikrofonem, jež mají být použity v pořadu, smí zahrnout pouze pasáže s přímým vztahem k tématu. Česká televize zabezpečí, aby nedošlo k jakémukoliv zneužití nebo zpřístupnění v pořadu nepoužitých částí materiálu. Za natáčení skrytou kamerou nebo skrytým mikrofonem se považuje také situace, kdy sice snímaná osoba kameru nebo mikrofon vidí, ale důvodně se domnívá, že nejsou uvedeny do provozu. O použití skryté kamery rozhoduje šéfredaktor příslušné redakce. Na použití skryté kamery nebo skrytého mikrofonu musí být divák při uvedení takto pořízených záběrů upozorněn. Listina základních práv a svobod – článek číslo 10 (text) (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno. (2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života. (3) Každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
59