Univerzita Karlova v Praze Fakulta humanitních studií BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Kvalita života seniorů v domově pro seniory: kontext veřejné a soukromé služby Quality of life of seniors in homes for the elderly: the context of public and private service Kateřina Lubinová Vedoucí práce: doc. Ing. Karel Müller, Csc.
Praha 2014
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby byla tato práce zpřístupněna v příslušné
knihovně
Univerzity Karlovy a
prostřednictvím
elektronické
databáze
vysokoškolských kvalifikačních prací v repozitáři Univerzity Karlovy a používána ke studijním účelům v souladu s autorským právem. Práce nebyla využita k získání jiného nebo stejného titulu.
V Praze dne 3.1.2014 ……………………………………… KATEŘINA LUBINOVÁ
-2-
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu bakalářské práce, doc. Ing. Karlu Müllerovi, Csc., za jeho rady, konstruktivní kritiku, trpělivost a ochotu při vedení mé práce. Dále bych ráda poděkovala vedení domovů pro seniory za to, že mi umožnilo provádět v prostorách domovů výzkum, personálu za jeho ochotu být mi nápomocen a velký dík patří obyvatelům domovů za to, že mi dovolili nahlédnout do jejich soukromí a do jejich životů.
-3-
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová Obsah
1. ÚVOD ................................................................................................................................................................. 5 2. TEORETICKÁ ČÁST ...................................................................................................................................... 7 2.1 TEORETICKÁ DISKUZE K PROBLÉMŮM STÁŘÍ A STÁRNUTÍ – POJMY A KONCEPČNÍ PŘÍSTUPY.................. 7 2.2. AKTIVNÍ VS. PASIVNÍ STÁŘÍ, KVALITA ŽIVOTA .......................................................................................... 9 2.3. VĚDY O STÁŘÍ A STÁRNUTÍ - GERONTOLOGIE, GERIATRIE A GERONTOPSYCHOLOGIE .......................... 10 2.4. SOCIÁLNÍ PATOLOGIE VE STÁŘÍ ............................................................................................................... 12 2.4.1 Věková diskriminace ........................................................................................................................... 12 2.4.2. Násilí na seniorech – „syndrom bitých starců“ ................................................................................ 13 2.4.4. Sociální vyloučení .............................................................................................................................. 13 2.4.5. Syndrom EAN .................................................................................................................................... 14 2.5 DEMOGRAFIE A SOCIOLOGIE STÁŘÍ ......................................................................................................... 14 2.6. SOCIÁLNÍ SLUŽBY PRO STARŠÍ OSOBY...................................................................................................... 17 2.7. KDO BY MĚL PŘEVZÍT ODPOVĚDNOST ZA STÁŘÍ, ZA SENIORY? .............................................................. 18 2.8. DOMOVY PRO SENIORY – „OPUŠTĚNÉ OSTROVY“.................................................................................... 18 2.9. TŘI SEKTORY – VEŘEJNÝ, SOUKROMÝ A NEZISKOVÝ .............................................................................. 20 2.10. SOUKROMÝ DOMOV PRO SENIORY JAKO SOCIÁLNÍ PODNIK .................................................................. 22 2.11. VOLNÝ ČAS A VOLNOČASOVÉ AKTIVITY ................................................................................................ 23 2.11.1. Ergoterapie ...................................................................................................................................... 25 2.11.2. Arteterapie ....................................................................................................................................... 25 2.11.3. Zooterapie........................................................................................................................................ 26 2.11.4. Taneční a pohybová terapie, muzikoterapie, dramaterapie............................................................. 27 3. FORMULACE HYPOTÉZ A VÝZKUMNÝCH OTÁZEK ....................................................................... 29 4. METODOLOGIE ........................................................................................................................................... 31 4.1. VÝZKUMNÁ STRATEGIE A TECHNIKA SBĚRU DAT ....................................................................................... 31 4.2. VÝBĚR VZORKU A PROSTŘEDÍ VÝZKUMU ................................................................................................... 32 4.3. METODY VYHODNOCOVÁNÍ DAT A INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT .......................................................... 33 4.4. HODNOCENÍ KVALITY VÝZKUMU................................................................................................................ 34 4.5. ETICKÉ OTÁZKY SPOLEČENSKOVĚDNÍHO VÝZKUMU ................................................................................... 34 5. EMPIRICKÁ ČÁST ....................................................................................................................................... 36 5.1. PRŮBĚH VÝZKUMU .................................................................................................................................... 36 5.2. CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO PROSTŘEDÍ....................................................................................... 37 5.2.1. Veřejný (státní) domov pro seniory .................................................................................................. 37 5.2.2. Soukromý domov pro seniory ........................................................................................................... 39 5.3. VÝSLEDKY VÝZKUMU ............................................................................................................................... 40 5.3.1. Výsledky výzkumu získané z rozhovorů s obyvateli domovů pro seniory ........................................ 40 5.3.2. Výsledky výzkumu získané z rozhovorů s personálem a vedením domovů pro seniory .................. 48 5.4. INTERPRETACE ZÍSKANÝCH DAT .............................................................................................................. 49 5.4.1. Interpretace dat, které jsem získala z rozhovorů s obyvateli domovů pro seniory .......................... 49 5.4.2. Interpretace dat, které jsem získala z rozhovorů s personálem a vedením domovů........................ 53 EXKURZ: MIKULÁŠSKÉ BINGO ........................................................................................................................ 54 6. ZÁVĚR............................................................................................................................................................. 55 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ............................................................................................................... 57 PŘÍLOHA 1 ......................................................................................................................................................... 59 PŘÍLOHA 2 ......................................................................................................................................................... 62
-4-
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
1. Úvod Tato bakalářská práce se zabývá kvalitou života seniorů, kteří jsou umístěni v domovech pro seniory. Cílem bakalářské práce je zjistit, jaká je situace v domovech pro seniory a jaký vliv mají právní a vlastnické formy domovů pro seniory (soukromý/veřejný domov pro seniory) na kvalitu života seniorů v nich umístěných. Budu zkoumat soubor faktorů, které ovlivňují kvalitu života seniorů. Zejména pak souvislost terapeutických, sociálně komunikačních a organizačních faktorů, včetně jejich uspořádání podle hledisek veřejné a soukromé služby. Výzkum bude prováděn ve dvou domovech důchodců v Ústeckém kraj - v jednom soukromém a v jednom veřejném (státním). Toto téma jsem vybrala z toho důvodu, že se týká početné složky populace - v roce 2011 představovali senioři 15,5 procenta celkové populace v České republice1. Počet seniorů v naší společnosti neustále narůstá a to hlavně díky dobrým životním podmínkám. Svou roli hraje i kvalitní zdravotní péče. Za seniory jsou považováni lidé, kteří dosáhli penzijního věku a i přes rozdílné penzijní systémy v jednotlivých státech jsou jimi občané starší 65 let. Faktem zůstává, že na jejich místě bude jednou většina z nás a většina z nás se na toto období svého života vůbec netěší a má z něj obavy. Domov pro seniory je pro většinu lidí uzavřený svět, lidé si moc nedokážou představit, co se v domovech pro seniory děje. Toto téma jsem si vybrala také z toho důvodu, že většina mých známých a příbuzných má hrůzu z toho, že by jednou měli skončit v domově pro seniory a udržují si od těchto institucí značný odstup. Tento pocit jsem s nimi sdílela, ale rozhodla jsem se, že tuto barieru odstupu a strachu z prostředí v domovech pro seniory překonám a ukážu sobě, mým známým i čtenářům této práce, že domovy pro seniory nejsou jen „odkladišti“ starých lidí, o které se nemá nikdo zájem, ale že jsou tam umístění i lidé, kteří mají plno elánu, chtějí prožít nebo prožívají aktivní stáří a tuto svou radost ze života a chuť k aktivitě dále předávají ostatním obyvatelům domova. Chtěla bych touto prací přiblížit svět domovů pro seniory a ukázat i jejich pozitivní stránku. V této práci objasním příklady, které ukazují, že lze strávit stáří kvalitně. V teoretické části práce vymezím důležité pojmy týkající se stáří a stárnutí, zmíním také vědy zabývající se stářím. Zařadila jsem i sociální patologii ve stáří, demografii a sociologii stáří. Dále jsem se zaměřila na to, jaké spektrum sociálních služeb je seniorům nabízeno a také na problém týkající se péče o staré lidi. V teoretické částí nesmí chybět obecný popis domova pro seniory. 1
Senioři v ČR v roce 2011. Český statistický úřad. Dostupné z http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/seniori
-5-
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
Tato práce se týká veřejného i soukromého domova pro seniory, proto jsem zařadila kapitoly o veřejném, soukromém a neziskovém sektoru. Důležitou součástí teoretické části je kapitola volnočasové aktivity, která v sobě obsahuje i popis různých terapií pro seniory. V empirické části se budu zabývat konkrétními domovy pro seniory – soukromým a veřejným domovem pro seniory v Ústeckém kraji. Bude mne zajímat, jaké volnočasové aktivity domovy seniorům nabízí, jaké mají senioři mezi sebou vztahy a jaké mají vztahy se svými rodinami, dále mne bude zajímat, zda má jejich životní povolání vliv na prožívání stáří a také jak jsou spokojeni s domovem, ve kterém žijí. Výzkum bude prováděn pomocí polostrukturovaných rozhovorů, zúčastněného pozorování a analýzy dokumentů o domovech. Výzkum by měl objasnit, jak oba dva domovy pro seniory fungují, co seniorům nabízí a výsledkem výzkumu by mělo být zjištění rozdílů mezi domovy a jejich komparace.
-6-
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
2. Teoretická část 2.1 Teoretická diskuze k problémům stáří a stárnutí – pojmy a koncepční přístupy Tato kapitola obsahuje vymezení důležitých, základních pojmů (stáří, stárnutí a senior), přičemž ve vymezování těchto pojmů mi byla nápomocna díla některých autorů, kteří se tématem stáří a stárnutí zaobírají.
Stárnutí postihuje člověka v podstatě od narození. Jak píše Haškovcová (2010, s. 20), „proces stárnutí je vždy diskontinuitní, což znamená, že v některých obdobích svého života člověk stárne rychleji, v jiných pomaleji“. Jak člověk stárne, tak má pocit, že čas se neustále zkracuje – den, týden, měsíc a rok mu přijdou kratší, než tomu bylo v dětství a mládí (Sak, Kolesárová, 2012). Ondrušová (2011) zase přirovnává stárnutí k důležité osobní zkušenosti, se kterou se dříve nebo později setká každý z nás. Podle Ondrušové (2011, str. 13) je stárnutí „celoživotní biologický proces, který je neodvratný a na jehož konci je stáří.“ Na stárnutí má vliv i genetické kódování. Stáří je bráno jako poslední etapa lidského života. Většina lidí se této etapy svého života obává, spojuje si ji hlavně s nemocemi, s osamocením a se smrtí. Co se týče nemocí, tak „žádné studie nedokázaly, že hlavní příčinou nemocí je faktor stáří“ (Rheinwaldová, 1999, str. 8). Lidé vidí stáří jako nutné zlo, které je pravděpodobně nemine. Jako pozitivní stránku této etapy vidí svobodu (jejímž projevem je možnost dělat to, na co dříve nebyl čas) a volný čas, které jim zajistí odchod z pracovního procesu. Haškovcová (2010, str. 156) uvádí další pozitiva stáří a „jedná se především o trpělivost, rozvahu a životní nadhled, větší stálost v názorech a vztazích a odpovědnější přístup k svěřeným úkolům.“ Sak a Kolesárová (2012) k pozitivním atributům stáří ještě přidávají užívání si vnoučat, která dávají seniorům nesmrtelnost a to v tom smyslu, že seniory přenáší do budoucnosti a evolučně a společensky jim potvrzují smysl života. Faktem zůstává, že „o svém vlastním stárnutí a stáří většinou neuvažujeme až do doby, než se nás začne osobně nebo zprostředkovaně, ale blízce týkat“ (Haškovcová, 2010, str. 17). Se stářím lidé počítají, většinou se na něj připravují, přesto je překvapí. Jak uvádí Štilec (2004, str. 12) „člověk je tak starý, jak staře myslí“. To, jaký vztah budeme mít ke stáří, ovlivňují naši rodiče a to tím, jak se sami chovají ke svým rodičům. Velmi pravděpodobně se stejně budeme chovat my k nim až zestárnou. Náš pohled na stáří je odrazem prostředí, v němž žijeme (Štilec, 2004). „Na jedné straně chceme stáří ctít, milovat, na druhé straně nás dráždí svou pomalostí, zevnějškem, svou zdánlivou neschopností. Staří -7-
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
nám nevědomky připomínají naši vlastní perspektivu, s níž se nechceme ztotožnit“ (Štilec, 2004, str. 14). Stáří musí být chápáno v souvislosti se všemi prožitými etapami člověka. Způsob, jakým jsme prožili svůj život, velice ovlivní kvalitu života ve stáří (Sak, Kolesárová, 2012). Zdá se, že stáří a dětství jsou vzdálené životní fáze, ale mají k sobě blízko. Dítě postupem času získává na síle, senior sílu ztrácí a jeho schopnosti klesají. Stáří je obdobím, kdy se jedinec pomocí vzpomínek vrací do svého dětství a konfrontuje prožitý život s hodnotami, které mu byly v dětství předány. (Sak, Kolesárová, 2012) Čevela, Kalvach a Čeledová (2012, str. 19) definují stáří jako „obecné označení pozdních fází ontogeneze.“ Tito autoři také rozlišují biologické, kalendářní a sociální stáří. •
Biologické stáří - v případě biologického stáří se jedná o nevratné biologické změny (pokles výkonnosti, změna postavy atd.). Biologické stáří nemá přesnou hranici, neexistují pro něj striktní pravidla. Významnou součástí biologického stáří je psychický aspekt související například se subjektivním vnímáním věku.
•
Kalendářní stáří – oproti biologickému stáří je kalendářní stáří lehce stanovitelné. Z toho důvodu je hojně využíváno v demografii. Odvozuje se od data narození. Kalendářní stáří představuje dosažení určitého věku, který vychází z průměrného biologického stárnutí a průběhu života. Existují různá členění stáří, např. členění, které je akceptované gerontologickými experty Světové zdravotnické organizace: -
Rané stáří (60-74 let)
-
Vlastní stáří neboli senium (75-89 let)
-
Období dlouhověkosti (90 let a více)
Výstižnější je však členění na: -
Mladé seniory (65-74 let)
-
Staré seniory (75-84 let)
-
Velmi staré seniory (85 let a více)
(Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012 cit. dle Zavázalová, 2001; Holmerová, 2002) • Sociální stáří – „je dáno souhrnem sociálních změn, změn sociálních rolí, postojů, sociálního potenciálu, souhrnem znevýhodnění a typických životních událostí pokročilé věku“ (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 26). Za přechod k sociálnímu stáří se považuje věk, při němž člověku vzniká nárok na starobní důchod, ale také samotný odchod do důchodu. Odchod do důchodu bývá doprovázen poklesem životní úrovně (Ondrušová, 2011). V současně době hraji roli také skutečnost, že pro některé -8-
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
lidi je odchod do důchodu (mnohdy do předčasného) vysvobozením od jejich složité situace na pracovním trhu. Haškovcová (2010, str. 16) připomíná, že „lidé říkávají, že stárnutí a stáří, stejně jako smrt, jsou jedinou spravedlivou jistotou, kterou máme.“ Senior je podle Saka a Kolesárové (2012, str. 25) „člověk završující životní fázi se specifickým postavením ve společnosti“. Věk sice představuje jen úřední a formální informaci o seniorovi. Přesto je velmi rozšířená teze, že za senior je považován člověk, který dosáhl penzijního věku a i přes rozdílné penzijní systémy v jednotlivých státech je jím občan starší 65 let (Haškovcová, 2010). Spodní hranice stáří je velice problematická, přičemž platí, že čím je člověk sám starší, tím výše si tuto spodní hranici stáří představuje. Sak a Kolesárová (2012) uvádí tři „věky“, které podle většiny české populace určují hranici seniorského věku - první hranice je hranice 60 let, druhá hranice je 65 let a třetí je 70 let. Toto zjištění se dá shrnout tezí, že „podle české populace se člověk stává seniorem mezi 60. a 70. rokem věku v závislosti na svých individuálních charakteristikách“ (Sak, Kolesárová, 2012, str. 26). Sak a Kolesárová (2012, str. 21) zároveň uvádějí, že „senior má největší zásobu životních zkušeností, zažil společnost v různých kritických a krizových situacích, různé politické reprezentace s různými politickými programy, získal nadhled nad společenským děním, své společenské a politické zkušenosti zobecnil, a především si vytvořil programy pro analýzu, hodnocení a pochopení společenského dění.“ V současné době ale představa seniora jako „zásobárny vědomostí a zkušeností“ není příliš rozšířená.
2.2. Aktivní vs. pasivní stáří, kvalita života
V současné době se v souvislosti se stářím a stárnutím používají pojmy aktivní a pasivní stárnutí. „V devadesátých letech přijala Světová zdravotnická organizace termín „aktivní stáří“, jehož cílem bylo nabídnout pozitivní vizi stárnutí založenou především na udržení autonomie a nezávislosti ve stáří“ (Hasmanová Marhánková, 2010, str. 211). Zároveň Hasmanová Marhánková (2010) uvádí, že aktivní stáří se netýká pouze individuálního životního stylu seniorů a jejich fyzické aktivity, ale zdůrazňuje rovněž jiné dimenze aktivního zapojení seniorů v jejich okolí a komunitě. Cílem konceptu aktivního stáří je vnést pochybnosti na mýtus neproduktivního stáří. Všechny přístupy k aktivnímu stáří pojí jeden společný aspekt – aktivní stáří uchopují jako dobré, pozitivní, vhodné, správné, zdravé stáří. „Aktivní stárnutí vystupuje v současném gerontologickém diskursu i ve vládních a mezinárodních dokumentech jako univerzální obraz pozitivní vize stárnutí“ (Hasmanová -9-
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
Marhánková, 2010, str. 214). Překážkou pro aktivní stáří může být špatný zdravotní stav seniora. „Přítomnost aktivity jako centrálního prvku nutně vznáší otázku po postavení těch, kteří nemohou či nechtějí stárnout aktivně“ (Hasmanová, Marhánková, 2010, str. 217). To je negativní stránka konceptu aktivního stáří – utváření nerovností mezi seniory. O aktivitě ve stáří rozhodují čtyři dimenze – společenská atmosféra, individualita člověka, zdravotní stav a nabídka možností (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012). K prodloužení aktivního života přispívá kromě zdravého způsobu života a prevence onemocnění také aktivní využívání schopností a zkušeností. Čevela, Kalvach a Čeledová (2012) uvádějí teorii aktivního stáří, jejíž cílem je snaha o zachování maxima dosavadních aktivit, žít životem středního věku, jen optimalizovat podmínky. Pasivní stáří se bere jako projev neúspěšného stárnutí nebo jako projev závažného zdravotního postižení. Senioři prožívající pasivní stáří přijali etapu stáří jako „dožití“ svého života. Podle Orta (2004) se bude „pasivní důchodcovství“ v budoucnu označovat jako sociálně-patologický jev. Oba pojmy – aktivní a pasivní stáří – v sobě mají symbolickou hodnotu a jsou sociálně upevněny jako stereotypy. Vyvázání se ze stereotypu pasivního stáří (stáří je jen dožívání) je sice individuální volbou, avšak velmi záleží na sociálním kontextu. S pojmy aktivní a pasivní stáří je také v jisté míře spojen pojem kvalita života. Kvalita života není nutně vázána na stav zdraví člověka. V současné době se odborníci shodují v tom, že kvalita života je především subjektivní požitková kategorie (Haškovcová, 2010). Jen člověk sám může posoudit, zda se cítí spokojený. Nabízí se otázka, zda senior trpící dlouhodobou nemocí a samotou může žít kvalitní život. Odpověď je jednoznačná – měl by se o to alespoň pokusit (Haškovcová, 2010). Matoušek (2003, str. 100) přichází s definicí kvality života a tvrdí, že se jedná o „komplexní kritérium používané k hodnocení efektivity sociální péče. jde o ekvivalent "zisku" v ekonomickém uvažování. opírá se buď o širší definici zahrnující zdraví, sociální postavení, mezilidské vztahy, materiální podmínky, přehled denních aktivit apod., nebo o jedno měřítko, např. o životní spokojenost.“ Kvalitu života nemůžeme určit, aniž bychom nebrali v úvahu informace od posuzovaného člověka.
2.3. Vědy o stáří a stárnutí - gerontologie, geriatrie a gerontopsychologie
Pojem gerontologie vznikl spojením dvou slov – řeckého slova „geron, gerontos“, což znamená starý člověk, a slova logos, to znamená nauka. „Gerontologie je interdisciplinární věda, souhrn poznatků o stáří a starých lidech“ (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 63). Dá se také charakterizovat jako věda o stáří a stárnutí (Ort, 2004). Poprvé pojem gerontologie - 10 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
patrně použil nositel Nobelovy ceny Ilja Iljič Mečnikov (1845-1916) v roce 1903 ve svém díle „Etude sur la nature humaine“. Gerontologie zkoumá problematiku života ve stáří, ale také příčiny a projevy stárnutí. Ve čtyřicátých letech 20. století spatřily světlo světa první gerontologické společnosti (v České republice v šedesátých letech). Dnes už se gerontologie rozvíjí jako studijní obor na vysokých školách (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012). Gerontologie se dělí na tři typy – gerontologie experimentální, gerontologie klinická a gerontologie sociální. • Experimentální gerontologie se zabývá tématem, proč a jak živé organismy stárnou. Studuje stárnutí buněk, tkání a organismů. Je součástí biologie, ale v jejím středu je výzkum psychických změn v průběhu stárnutí a ve stáří. • Klinická gerontologie bývá označována jako geriatrie. Zabývá se zvláštnostmi chorob včetně jejich diagnostiky, léčby a prevence, ale také poklesem potenciálu zdraví. Zvláštnostmi je myšlen hlavně výskyt více nemocí současně (Haškovcová, 2010). • Sociální gerontologii zajímá život ve stáří, stárnutí společnosti a vztahy mezi seniory a zbytkem společnosti. Za hlavní cíl si klade přecházet předčasnému stárnutí a usilovat o zdravé stárnutí (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012). Její významnou součástí je demografie (věda, která se zabývá reprodukcí lidských společností).
Geriatrie je, jak už bylo řečeno výše, klinická gerontologie. Jako zakladatel geriatrie bývá uváděn americký učenec Ignác Leo Nasher (1863-1944). Je uváděn jako první představitel celé geriatrické školy a je také považován za otce specializované gerontologické literatury (Haškovcová, 2010). Nasher je také autorem monografie z roku 1914 – „Geriatrics“. Geriatrie se zabývá zdravím ve stáří a jeho udržováním. Geriatrie je lékařský obor, který ale přesahuje i do dalších oborů, hlavně do neurologie a psychiatrie. U nás byla geriatrie jako lékařský obor ustanovena v roce 1983 a jeho lůžkovou základnou se staly léčebny pro dlouhodobě nemocné (Haškovcová, 2012). „Závažným úkolem geriatrie je formulování zdraví, především funkčního zdraví, a tím i normy ve stáří“ (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 65). Za otce naší klinické geriatrie je považován profesor Rudolf Eiselt (1881-1950) (Haškovcová, 2010).
Gerontopsychologie je součástí psychologie a zabývá se zvláštnostmi psychiky starých lidí (Haškovcová, 2012). Znalosti gerontopsychologie se využívají i v společenském kontextu, - 11 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
zejména je využívají prodejci spotřebního zboží (např. výrobci se přizpůsobí seniorům tím způsobem, že začnou prodávat přístroje, na jejichž displejích budou větší písmena než obvykle).
2.4. Sociální patologie ve stáří
V dnešní době je stále více rozšířené negativní vnímání seniorů ve společnosti. „Aplikovaná sociologická disciplína sociální patologie, která se přejmenovala mnohem výstižněji na sociologii sociálních deviací, zkoumá nezdravé společenské jevy, které na jedné straně seniory poškozují, ale také patologické či antisociální chování samotných gerontů“ (Ort, 2004, str. 55).
2.4.1 Věková diskriminace
Věková diskriminace neboli ageismus je „označení diskriminace na základě věku, především stáří“ (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012, str. 107). Haškovcová (2012, str. 48) ageismus označuje jako „pestré projevy averze vůči starým lidem a všemu, co stáří připomíná.“ V českém jazyce nemá výraz ageismus vhodný ekvivalent. Výraz ageismus zavedl v roce 1968 gerontolog R. Butler (ředitel National Institute on Aging v USA). Ageismus vychází z pocitu, že stáří je nemoc a že staří lidé už většinu věcí nezvládnou, nedokážou se rozhodovat a adekvátně jednat. Ageismus má dvě podoby – diskriminaci na základě věku a diskriminace na základě křehkosti neboli frailtismus (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012). K frailtismu patří názor o bezcennosti existence křehkých starých osob. Nejčastější forma věkové diskriminace jsou negativní nálady a předsudky vůči starým lidem. Média tyto negativní předsudky ještě posilují a to tím, že představují starší osoby jako neschopné, pasivní a jen jako příjemce služeb a dávek. Kromě médií má ještě svůj podíl na negativních náladách vůči seniorům tzv. demografická panika. „Šíření tzv. demografické paniky zobrazující stárnutí populace jako hrozbu pro fungování společnosti se výraznou měrou odrazilo i ve vnímání seniorů“ (Hasmanová Marhánková, 2010, str. 214). Demografická panika vzniká neustálým zdůrazňováním problémů se staršími lidmi v souvislosti s financováním penzijního systému či zdravotnictví. Ort (2004) zmiňuje tzv. pozitivní ageismus (pozitivní věkovou diskriminaci). Ta je spojena především se státem a společenskými institucemi, jejichž hlavním cílem je usnadnit seniorům
- 12 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
život. Jako příklad bych uvedla zlevněné vstupné do divadel, na koupaliště atd., ale patří sem i doprava v MHD zdarma. „Ageismus je jako mor prostupující celou společností, není cizí ani pracovníkům sociálních služeb a zdravotníkům, včetně zdravotnických sester a lékařů“ (Ort, 2004, str. 63). Věková diskriminace se týká dokonce i lidí ve věku nad 45 let a to v souvislosti s hledáním zaměstnání.
2.4.2. Násilí na seniorech – „syndrom bitých starců“
Co se týče násilí, tak senioři se mohou stát obětí nejen domácího násilí (křik, stres, fyzické násilí, ponižování apod.), ale také násilí nebo nevhodného jednání v ústavní péči, což je velmi závažné téma. Jde především o ponižování, maligní komunikaci, omezování pohybu mimo zařízení, ale také o nadměrné omezování mechanické (kurtování) a farmakologické, jedná se také o zanedbání výživy, o vystavování chladu za trest a podobně (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012). „Někdy je nemocný senior příliš medikován, aby spal a neobtěžoval“ (Haškovcová, 2010). Součástí tohoto násilí je i nedostatečný pitný režim a rozsáhlé narušování soukromí. Narušování soukromí má na člověka velmi negativní vliv. Matoušek, Kodymová, Koláčková a kol. (2005, str. 220) zmiňují připomínku, že „respekt k soukromí klientů se v zařízeních, jejichž cílem není represe, vyjadřuje vizitkami na dveřích, klepáním na dveře před vstupem personálu do obytné místnosti, nevstupováním do soukromého prostoru bez souhlasu klienta, tím, že se v maximální možné míře nechává na klientovi, jak má být soukromý prostor zařízen a vybaven, a také, jak chce klient využívat čas a programové nabídky ústavního zařízení.“ V souvislosti s násilím na seniorech Haškovcová (2010, str. 309) zmiňuje tzv. syndrom bitých starců, „který označuje fyzickou, psychickou nebo materiální újmu seniorů, ke které ovšem může dojít jak v domácím prostředí, tak i v instituci.“ Senioři ale také představují snadnou kořist obecné kriminality. Slabou stránkou seniorů je jejich důvěřivost, která láká různé podvodníky a zloděje. V případě napadení nejsou schopni se fyzicky bránit, což vede k tomu, že pachatel jim způsobí zranění, která potřebují lékařské ošetření.
2.4.4. Sociální vyloučení
Sociální vyloučení má několik podob. Jedná se o pauperizaci, segregaci a vyobcování. - 13 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
Co se týče pauperizace, ta je spjata hlavně s ekonomickým vyloučením z běžného životního stylu a to hlavně z toho důvodu, že senioři už nemají tolik peněz (je zde také souvislost s nízkými důchody). Problémem je tzv. feminizace chudoby. Feminizace chudoby se týká nejen matek samoživitelek, ale je patrná i u starších žen. Hlavním faktorem je, že ženy žijí déle než muži, avšak důchody žen jsou zpravidla nižší. Segregace je spojená hlavně s prostorem. Obvykle probíhá jako „vytěsňování starých mezi staré“ (Ort, 2004). Jedná se především o umístění starých osob do ústavních zařízení. Segregace může vyústit až k vyobcování. Vyobcování souvisí s psychickým stavem seniora, protože při vyobcování ztrácí senior sounáležitost s velkou částí společnosti. (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012)
2.4.5. Syndrom EAN
„Tak jako Mezinárodní zdravotnická organizace (WHO) definovala syndrom CAN (Child abuse and neglect), týraní, zneužívání a zanedbávání dětí, stejnou pozornost věnuje problematice „Elder abuse and neglect“ – EAN, nevhodnému zacházení s geronty“ (Ort, 2004, str. 57). Syndrom EAN zahrnuje týrání seniorů, povětšinou ve formě domácího násilí. Senioři musí snášet křik, nadávky, zesměšňování, majetkové a psychické vydírání, odmítání a užívání nejrůznějších forem fyzického násilí. Senioři většinou o domácím násilí mlčí a tak případů, které se podaří odhalit, je jen zlomek. Pojem, který je spojen se syndromem EAN, je mistreatment (nevhodné jednání). Jedná se o označení všech typů přístupů k seniorům a patologických projevů. Pod tento pojem spadá nejen syndrom EAN, ale také vykořišťování, zneužívání a obtěžování (Ort, 2004). K týrání seniorů ze strany vlastní rodiny (vnoučat, dětí) dochází častěji ve velkoměstech než na vesnicích.
2.5 Demografie a sociologie stáří
Stárnutí populace je jedno z civilizačních témat a také problémem v globálním rozměru. Je jedním z dominantních problémů lidské populace. Za několik desítek let se očekává absolutní i relativní nárůst seniorů ve většině populací světa. Demografové předkládají dvě příčiny, které nastartovaly mechanismus postupného stárnutí populace. Za první příčinu považují déle trvající omezování porodnosti. Druhá příčina tkví v postupném snižování míry úmrtnosti a v prodlužování délky života (Ort, 2004). Střední - 14 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
délka života je údaj, který říká, „kolika roků se s vysokou pravděpodobností dožije právě narozené zdravé dítě“ (Haškovcová, 2010, str. 22). Synonymem pro střední délku života je naděje na dožití – anglicky life expectancy. Za snižováním míry úmrtnosti a prodlužováním střední délky života stojí bezpochyby kvalitnější zdravotnická péče, strava, zlepšující se hygienické podmínky, možnost užívat různé doplňky stravy atd. „Prodloužení střední délky života můžeme považovat za jeden z největších úspěchů 20. století“ (Štilec, 2004, str. 13). V České republice došlo k mírnému prodlužování střední délky života především od roku 1991. Stále platí, že ženy se dožívají vyššího věku a tento fakt platí v celosvětovém měřítku. „Předpověď vývoje počtu obyvatel České republiky do roku 2020 předpokládá hlubší pokles plodnosti a menší snížení úmrtnosti. Podle této projekce by u nás v roce 2020 měla činit střední délka života při narození u mužů 73-75 roků, u žen 78-80 roků“ (Štilec, 2004, str. 13). Předpověď pro rok 2050 uvádějí Čeleda, Kalvach a Čeledová (2012) a vypadá následovně – do roku 2050 bude v ČR nadále pokračovat trend výrazného stárnutí populace, což znamená, že obyvatel ČR ve věku 60 let a výše bude 40%, ve věku 65 let a výše 33% a nad 80 let téměř 10%. Dá se předpokládat, že i charakteristiky budoucích seniorů se budou lišit od jejich současných vrstevníků – pravděpodobně se dožijí vyššího věku, budou vzdělanější i aktivnější. Strach z demografického vývoje však nemusí být velký, protože se předpokládá, že starých lidí bude v Evropě přibývat, celkově však počet obyvatel klesne. „Prognózy do roku 2050 předpokládají na celém kontinentu pokles o 28 milionů, v ČR o 2,5“ (Haškovcová, 2010). „V roce 1932 formuloval Stanley Hall základní problémy osob vyššího věku; napsal spis Senescence a je právem považován za prvního sociologa stáří“ (Haškovcová, 2010). Česká sociologie se především zabývala sociologií dětství a mládeže. „Pro sociologii stáří a sociologii generací je zajímavé a podnětné navazovat na poznatky sociologie mládeže o generaci ve fázi mládí, která se ve svém vývoji z mládí posunula do stáří“ (Sak, Kolesárová, 2012, str. 15). Fenomén stárnoucí společnosti podnítil rozvoj sociologie stáří. Sociologie stáří se zabývá negativními stereotypy stáří a věnuje se také představám o stáří. Do sociologie stáří bych zařadila Goffmanův koncept totálních institucí. „Goffman definuje totální instituce jako místo, jež slouží současně jako bydliště i pracoviště a v němž větší počet podobně situovaných jedinců odříznutých na delší dobu od vnější společnosti kolektivně realizuje navenek uzavřený a formálně spravovaný způsob života“ (Goffman, 1961 cit. dle Keller, 2007, str. 121). Pod pojem totální instituce spadají takové organizace jako například vězení, léčebny pro mentálně postižené, internátní školy, ale - 15 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
i domovy pro seniory. Domovy pro seniory spadají do skupiny totálních institucí, které byly vybudované za tím účelem, že se budou starat o lidi, kteří už sami nejsou schopni se o sebe postarat (Keller, 2007). Totální instituce ovlivňují veškerý život lidí v nich umístěných. Společným rysem všech totálních institucí je, že spánek, práce a volnočasové aktivity jsou soustředěny na jednom místě, pod jednou střechou. To je velmi neobvyklé, protože v moderní společnosti jsou tyto činnosti prováděny většinou na oddělených místech. Dalším důležitým společným rysem totálních institucí je, že všechny činnosti jsou provozovány nejenom na jednom místě, v tomtéž prostoru, ale i pod dozorem téže autority, což je v podmínkách moderní společnosti silně neobvyklý rys (Keller, 2007). Jako poslední společný znak bych uvedla přísný rozpis všech činností, který brání člověku ve svobodném rozhodnutí, co by chtěl dělat. V každé totální instituci proti sobě stojí dva tábory – lidé žijící v instituci a personál pracující v této instituci. „Vládne mezi nimi velká sociální distance, neexistuje prakticky žádná mobilita, jejich vzájemné chování je přísně reglementováno, což jen dále posiluje antagonistické stereotypy na obou stranách“ (Keller, 2007, str. 122). Další faktor, který mezi těmito dvěma tábory způsobuje rozdíly, je vedení vlastní domácnosti. Je to pouze personál, kdo si může vést vlastní domácnost. Negativní stránkou totálních institucí je skutečnost, že člověk v nich nikdy není úplně sám, je neustále v kontaktu s jinými lidmi nebo alespoň s jejich pohledy. Pojem soukromí v totálních institucích nemá své místo, je zcela eliminováno. Problémem je, že „nezanedbatelná část totálních institucí slouží jako pouhé odkladiště problémových lidí. Veřejnosti jsou však prezentovány jako zcela racionálně fungující organizace efektivně naplňující své oficiálně schválené cíle“ (Keller, 2007, str. 126). Někteří autoři však zastávají názor, že péče v domovech pro seniory by právě za žádnou cenu neměla vypadat jako Goffmanův koncept totálních institucí. Například Dvořáčková (2012) poukazuje na nutnost individuálního přístupu při zjišťování potřeb seniorů. V této oblasti je také důležité vzdělávání klíčových pracovníků. A to z toho důvodu, že znalost a práce s faktory, které ovlivňují kvalitu života seniorů, mohou pomoci zřetelněji vymezit potřeby seniorů v domovech pro seniory a tím i usnadnit plánování cílů poskytovaných služeb (Dvořáčková, 2012). Dvořáčková (2012, str. 93) také uvádí, že „poskytování sociálních služeb vychází z osobních cílů a potřeb uživatelů.“ Zdůrazňuje také, že senioři potřebují pocit bezpečí (fyzického i psychického), jistoty a touží po důvěře a spolehlivosti. Na tyto potřeby by neměli pracovníci v domovech pro seniory zapomínat.
- 16 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
2.6. Sociální služby pro starší osoby
Existuje několik druhů sociálních služeb – služby pobytové, ambulantní nebo terénní. Pobytové služby představují služby, které jsou spojeny s ubytováním v různých zařízeních. Ambulantní služby jsou takové služby, jejichž součástí není ubytování. Senior tedy musí za takovými službami docházet. Terénní služby jsou poskytovány v přirozeném prostředí seniora (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012). Vyjmenuji několik sociálních služeb. •
Pečovatelská služba – jedná se o službu, která je poskytována v domácím prostředí nebo v zařízeních sociálních služeb a to ve vymezeném čase. Tato služba má poskytovat pomoc a péči osobám se sníženou soběstačností při každodenních činnostech.
•
Osobní asistence – na rozdíl od pečovatelské služby je osobní asistence poskytována bez časového vymezení. Také má pomáhat osobám se sníženou soběstačností v domácím prostředí.
•
Centra denních služeb – jedná se o ambulantní službu, která je poskytována osobám se sníženou soběstačností a jejichž situace je taková, že potřebují pomoc fyzické osoby.
•
Denní a týdenní stacionáře – jsou podobná centrům denních služeb, ale kromě ambulantních služeb je zde možné využít i ubytování
•
Domovy pro seniory – poskytují pobytové služby seniorům, které mají zejména z důvodu věku sníženou soběstačnost a jejichž situace si vyžaduje pravidelnou pomoc fyzické osoby.
•
Domovy se zvláštním režimem – tyto domovy jsou určeny pro osoby, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu chronického duševního onemocnění, závislosti na návykových látkách a osobám, které trpí stařeckou, Alzheimerovou demencí a jejichž situace vyžaduje specifickou pomoc fyzické osoby
•
Sociální služby ve zdravotnických zařízeních ústavní péče – poskytují pobytové služby osobám, které již nevyžadují ústavní zdravotní péči, ale nemohou být propuštěny ze zdravotnického zařízení ústavní péče do té doby, než budou mít k dispozici pomoc od blízké osoby (nebo jiné fyzické osoby).
- 17 -
Bakalářská práce •
Kateřina Lubinová
Sociálně aktivizační služby – jsou poskytovány především seniorům, kteří jsou ohroženi sociálním vyloučením. Jedná se hlavně o ambulantní služby, v některých případech i o terénní služby.
(Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012)
2.7. Kdo by měl převzít odpovědnost za stáří, za seniory?
Tato otázka může mít několik odpovědí. V odpovědi na tuto otázku má jasno například klasická sociální demokracie, jejíž politická filozofie v sobě obsahuje komplexní pojetí sociálního státu, který své občany chrání v podstatě od kolébky až do hrobu (Giddens, 2001). Stát poskytuje lidem sociální dávky, bez kterých by se některé rodiny neobešly. Stát by měl poskytnout podporu a převzít zodpovědnost tam, kde se jednotlivci už nedokážou sami o sebe postarat. Účast státu na rodinném životě je pro klasickou sociální demokracii nevyhnutelná a nezbytná (Giddens, 2001). Naopak thatcherismus nebral ohled na sociální otázky. Podle sociálních demokratů měl thatcherismus vliv na vznik společnosti, ve které mají přednost zájmy jednotlivce. „Sociální demokraté viní tržní síly, které spolu s ideologickým působením thatcherismu zdůrazňovaly pojetí, že jednotlivci se mají starat především sami o sebe a na stát se příliš nespoléhat“ (Giddens, 2001, str. 38). Další možností je, že se o seniory má postarat rodina. Vláda ve Spojených státech v roce 1983 se dokonce snažila prosadit povinnost dětí pomáhat svým stárnoucím rodičům (Giddens, 2001). Návrh nebyl přijat, ale faktem zůstává, že některé státy v USA mají zákony, které ukládají lidem povinnost finančně pomáhat svým chudým, stárnoucím rodičům. Evropská katolická tradice zastávala názor, že církev, rodina a přátelé jsou hlavními zdroji společenské solidarity a teprve ve chvíli, kdy tyto instituce neplní své závazky na sto procent, by měl zasáhnout stát (Giddens, 2001).
2.8. Domovy pro seniory – „opuštěné ostrovy“
Domovy pro seniory, které byly dříve (i dodnes občas jsou) nazývané jako domovy důchodců, představují nejznámější typ sociálních služeb. Jejich historický vývoj začal po druhé světové válce, kdy byly právě vznikající domovy pro seniory zahrnuty do systému sociální péče a to s představou, že v nich senioři prožijí spokojený a klidný „podzim života“ (Haškovcová, 2012). Původně tedy sloužily pouze jako sociální zařízení bez zdravotní péče. Postupem času ale bylo nutné zaměstnat v těchto domovech zdravotnický personál. Důvodem - 18 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
byla skutečnost, že lidé, kteří domovů důchodců přišli jako zcela soběstační, zestárli a začali se potýkat s nemocemi. Rozhodnutí přijmout do domovů důchodců zdravotnický personál podnítilo rozhodnutí dalších nemocných seniorů vstoupit domovů důchodců právě z toho důvodu, že v nich byl zdravotnický personál k dispozici. Zlomem pro domovy důchodců byl rok 2007, kdy se účinností zákona č. 108/2006 Sb. přetransformovaly na domovy pro seniory (Haškovcová, 2012). S tímto rokem také přišlo zlepšení materiální úrovně. Jediná negativní stránka této transformace se týkala snížení počtu zdravotních sester. Důvod seniorova odchodu do domova pro seniory představuje hlavně fakt, že rodiny seniorů většinou žijí v malých bytech a při nejlepší vůli není prostě na staré rodiče ani místo ani čas (Rheinwaldová, 1999). V několika případech ani není pro seniory bezpečné žít v domácím prostředí. Je tedy nevyhnutelné, že lidé, kteří z jakéhokoliv důvodu ztratili svou soběstačnost a péče o ně ze strany rodinných příslušníků chybí, odcházejí žít do domovů pro seniory (Rheinwaldová, 1999). Po příchodu do domova pro seniory se musí přizpůsobit neznámým podmínkám, je přinucen navazovat nové kontakty a zároveň je ohrožen adaptačním šokem a ztrátou intimity (Ondrušová, 2011). Domovy pro seniory se nejčastěji dělí na soukromé a státní (veřejné). Státní domovy pro seniory jsou většinou levnější. Soukromé se orientují hlavně na bohatší vrstvu společnosti, někdy ale cena za soukromý domov pro seniory neodpovídá kvalitě služeb. Haškovcová (2010) uvádí, že podíl soukromých rezidenčních zařízení pro seniory na „trhu seniorských rezidenčních služeb“ tvoří přibližně 15%. Zároveň Haškovcová (2010) přichází s údajem, že pouze 3-4% seniorů, kteří jsou starší 70 let, se stávají klienty domovů pro seniory. Tento údaj je velmi překvapivý, protože většina lidí má dojem, že v domově pro seniory žije mnohem větší procento seniorů. Je v České republice dostatek míst v domovech pro seniory? V roce 2011 bylo registrováno 474 domovů pro seniory s kapacitou 37 657 míst.2 „Vzhledem ke stárnutí populace bude už v roce 2020 nutné poskytnout sociální rezidenční služby 52 830 osobám.“ (Haškovcová, 2010, str. 242). Je tedy jasné, že domovů pro seniory musí do budoucna přibýt. Domov pro seniory by měl seniorům poskytnout nejenom nezbytnou péči (zdravotní péče, strava atd.) a střechu nad hlavou, ale také vyplnit jejich dlouhé dny a také by měl uspokojovat jejich společenské požadavky. Domov pro seniory by měl klientům poskytovat motivaci k životu, radost a možnost se na něco těšit. Nezbytnou součástí domova důchodců je kvalitní 2
Veřejná databáze ČSÚ. Sociální služby poskytované v zařízeních sociálních služeb v krajích. Dostupné z http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=SZB0090PU_KR&&kapitola_id=16
- 19 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
program, který zajišťuje fyzickou činnost a mentální stimulaci, ale také příležitost ke sblížení a ke konverzaci. „Každý program by měl obsahovat trochu zábavy a trochu terapeutického účinku. Jedině takové aktivity, které uspokojují plně potřeby obyvatel, jsou účinné a vyhledávané“ (Rheinwaldová, 1999, str. 13). V České republice tyto programy většinou vedou sestry, sociální pracovnice a nebo je v domově pro seniory přítomna ergoterapeutka (bohužel jen malé procento domovů důchodců má ergoterapeutku). Je možné i zapojení dobrovolníků, kteří ale musí být předem vyškoleni. Podle Rheinwaldové (1999, str. 21) „úspěch jakéhokoli programu závisí na třech požadavcích: nadšení personálu, tvořivé přípravě programů, připravenosti obyvatel.“ Programy se dají rozdělit do několika kategorií. Například - diskuse, hry, hudba, tanec, cvičení, vzdělávací činnost, rukodělná činnost, činnosti venku v přírodě. Programy se také dají dělit podle různých forem – poznávací, zábavné, kolektivní, individualizované apod. Rheinwaldová (1999) přirovnává klienty domovů pro seniory k „opuštěným ostrovům“. Rodiny lidí umístěných v domovech pro seniory jsou daleko, moc je nenavštěvují, nemají na ně čas a nebo o tyto lidi už prostě nemají zájem. Většina lidí v domovech pro seniory už ztratila své životní partnery a přátel také postupem času ubývá. To vše způsobuje, že lidé v domovech pro seniory se cítí odstrčení, nepotřební, osamělí. Domov pro seniory by se měl snažit tyto „opuštěné ostrovy“ spojit, například pomocí různých činností a aktivit, které pomáhají ve sbližování lidí. Když se senior sám rozhodne pro vstup do domova pro seniory a když si i zcela sám vybere konkrétní domov pro seniory, je zde velká pravděpodobnost, že v domově bude spokojen. Tuto tezi podporují i Matoušek, Kodymová, Koláčková a kol. (2005, str. 181), kteří píší, že je „pro seniora je výhodné, když jde o změnu plánovanou, k níž dojde na základě dobrovolného rozhodnutí, když si sám zvolí zařízení, v němž by chtěl žít, když je připraven na tento způsob řešení své životní situace.“ Důležitou roli hraje i to, když senior už zná prostředí domova pro seniory, do kterého se rozhodl jít. Nejvhodnější situace je, když senior má s domovem už své zkušenosti – bydleli v něm jeho příbuzní nebo známí a on je chodil navštěvovat. Přechod je také mnohem snadnější, když senior má co nejvíc informací o tom, co ho bude čekat a když jsou zachovány dosavadní sociální vazby (Matoušek, Kodymová, Koláčková a kol., 2005).
2.9. Tři sektory – veřejný, soukromý a neziskový
V jedné z předchozích kapitol jsem zmínila různé ideologické přístupy k řešení problému stáří a převzetí odpovědnosti za seniory (thatcherismus, klasická sociální demokracie). Tyto - 20 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
přístupy vycházejí z předpokladu, že péče o seniory je buď veřejná nebo soukromá služba. Když se ale podíváme na organizaci služeb pro seniory blíže, zjistíme, že kromě veřejné a soukromé služby se nám objevuje ještě neziskový způsob organizace služeb pro seniory. Z ekonomického pohledu na společnost je národní hospodářství členěno na tři sektory – veřejný sektor (stát), soukromý sektor (trh) a třetí sektor (sociální ekonomika). Veřejný sektor je spojen jak se státem, tak také s vládou a s jejím programem při respektování ústavní legislativy. "Veřejným sektorem rozumíme tu oblast společenské reality, resp. podsystém jednotlivých sfér společenského života, která se nachází ve veřejném vlastnictví, v níž se z politického hlediska rozhoduje veřejnou volbou a uplatňuje se v ní veřejná kontrola, přičemž účelem fungování veřejného sektoru je naplňování veřejného zájmu a správa věcí veřejných“ (Ochrana, 2001, str. 11). Soukromý sektor obsahuje výrobu a také produkci zboží a služeb. S veřejným sektorem je spojen pojem veřejná služba a veřejný statek. Podle Matouška (2003, str. 259) je veřejná služba „v užším pojetí služba provozovaná státními orgány. Z právního hlediska jsou služby poskytované nestátními organizacemi, a to i církevními, službami soukromými. Pracovníci státní veřejné služby jsou primárně motivováni vazbami v aparátu státní správy, nikoli prospěchem klientů. V širším pojetí je veřejná služba spojena s konceptem veřejného zájmu, z kterého má vycházet ve své práci jak státní správa, tak samospráva.“ Veřejný statek definuje Matoušek (2003, str. 260) jako „pojem z ekonomické teorie označující komoditu, z níž mají prospěch všichni lidé bez ohledu na to, jestli za ni zaplatili. Trh sám není schopen v dostatečné míře veřejné statky vytvářet, vytváří je proto buď stát, nebo nestátní subjekty (neziskové organizace, jednotlivci). Nestátní subjekty tak mohou naplňovat potřeby menších skupin občanů, které nemají dostatečný vliv na politické rozhodování.“ Pro třetí sektor se užívá několik označení – občanský sektor, neziskový sektor, dobrovolnický sektor apod. Ve společnosti se nachází v prostoru mezi státem, trhem a domácnostmi. Matoušek (2003, str. 123) uvádí definici nestátní neziskové organizace – „nestátní nezisková organizace je v běžném evropském pojetí organizace zřízená jiným subjektem než státem, jejímž primárním účelem není vytváření zisku. Pokud spotřebovává peníze či vytváří zisk, investuje výhradně do svých předem definovaných aktivit ve sféře veřejného zájmu.“ Sférou veřejného zájmu se myslí např. sociální věci, zdravotnictví.
- 21 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
2.10. Soukromý domov pro seniory jako sociální podnik
Pojem sociální podnik je velmi úzce spojen s pojmem sociální ekonomika, který se poprvé objevuje ve Francii v roce 1830 a je spojován s Charlesem Dunoyerem. Sociální ekonomika je často spojovaná se třetím sektorem, pro který se u nás užívá nejčastěji označení neziskový nebo také občanský sektor. Používání pojmu sociální ekonomika pro třetí sektor je však možné jen v omezené míře. „Subjekty v sociální ekonomice jsou soukromé, nezávislé na státu, vykonávají ekonomické činnosti, ale odlišují se od ziskových subjektů v tržním sektoru tím, že zároveň sledují sociální a environmentální cíle“ (Dohnalová a kol., 2012, str. 9). Činnost subjektu by měla být založena na třech pilířích – ekonomické prosperitě, kvalitě životního prostředí a na sociálním kapitálu (Dohnalová a kol., 2012). Sociální ekonomika reaguje nejen na potřeby občanů, ale také na konkrétní problémy. „Sociální ekonomika je tedy souhrnem aktivit, uskutečňovaných různými typy subjektů, jejichž cílem je služba členům nebo komunitě prostřednictvím podnikání nebo podpory podnikání“ (Dohnalová a kol., 2012, str. 30). Šloufová, Dohnalová a kol. (2010) předkládají návrh pracovní definice sociálního podniku, který je postaven na dvou druzích kritérií – ekonomických a sociálních. Co se týče ekonomického hlediska, tak prvním z hlavních bodů je skutečnost, že sociální podniky produkují výrobky nebo poskytují služby lidem - ekonomická činnost je jedna z hlavních důvodů jejich existence. Druhým bodem je vysoký stupeň autonomie, což souvisí s tím, že sociální podniky jsou dobrovolně utvářeny skupinami lidí, kteří je i řídí a to pomocí plánů, které si sami stanovují. Mají právo aktivitu rozšířit nebo ukončit. Třetí bod se týká přijetí ekonomických rizik, což je spojeno s faktem, že na rozdíl od většiny veřejných institucí závisí jejich finanční udržitelnost na úsilí zaměstnanců a členů při zabezpečování nezbytných zdrojů. A poslední, čtvrtý bod, souvisí s minimálním podílem placené práce, který aktivity sociálních podniků vyžadují. Podniky mohou vznikat na základě dobrovolnické práce, ale musí existovat tendence vytvoření pracovních míst. Sociální hledisko obsahuje pět hlavních bodů. První bod se týká hlavního cíle sociálního podniku. Hlavní cíl sociální podniku je prospět společnosti nebo určité skupině lidí. Druhý bod souvisí se vznikem sociálních podniků. Sociální podniky vznikají ze skupinové iniciativy, za jejich vznikem stojí společná aktivita občanů, kteří sdílí nějakou potřebu nebo záměr. Důležité je, že tento kolektivní záměr musí zůstat zachován. Třetí bod se týká práva rozhodovat, které není spojeno s výší vloženého kapitálu, přičemž by při rozhodovacím procesu měl být uznáván princip „jeden člen, jeden hlas“. Čtvrtým bodem je participativní charakter, který stojí na zapojení všech zúčastněných aktérů vykonávané aktivity. Typickými - 22 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
znaky sociálních podniků je spolupráce s klienty a zapojení zúčastěných aktérů do rozhodovacího procesu. Pátý bod představuje omezené přerozdělování zisku. Mezi sociální podniky řadíme i ty podniky, které se neřídí podmínkou absolutního zákazu přerozdělování výnosu. (Šloufová, Dohnalová a kol., 2010) Šloufová, Dohnalová a kol. (2010) upozorňují, že uvedené charakteristiky představují ideální typ sociálního podniku, nemají poskytovat definici, která by určovala jasně vymezené hranice organizací, které se dají nebo nedají zařadit mezi sociální podniky. Tato pracovní definice má pouze poskytnout nástroj, pomocí něhož je snazší určit, kolik společných bodů má zkoumaný podnik s tímto ideálním typem. Shrnující definici sociálního podniku uvádí Dohnalová a kol. (2012, str. 81) – „sociálním podnikem se rozumí „subjekt sociálního podnikání“, tj. právnická osoba založená dle soukromého práva (nebo její součást) nebo fyzická osoba, které splňují principy sociálního podniku.“ Pro sociální podnik má stejnou váhu dosahování zisku a veřejný prospěch.
2.11. Volný čas a volnočasové aktivity
Senioři se po odchodu z pracovního procesu střetávají s nesmírným množstvím volného času. Odchod do důchodu je závažný stresor, protože se mění životní stereotypy, přerušují kontakty, snižují se finanční zdroje, dochází ke ztrátě prestiže, oslabení seberealizace a to vše může nabýt až trýznivých rozměrů (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012). Odchod do důchodu nemusí být pro seniora tak stresující pokud ví, že kontakt se svými bývalými kolegy z práce neztratí (například když firma, ve které pracoval, organizuje každý rok sraz bývalých zaměstnanců, kteří jsou v důchodu). Čevela, Kalvach a Čeledová (2012) také mluví v souvislosti s odchodem do důchodu o hrozbě maligní nudy. „Je nesporné, že po skončení pracovního poměru, v důsledku odchodu do starobního důchodu, se mění denní režim, životospráva a rytmus života. Nastává dominantní vláda volného času“ (Ort, 2004, str. 66). Co to ale vlastně volný čas je? Pávková, Hájek, Hofbauer a kol. (2008, str. 13) chápou volný čas jako dobu, „kdy si své činnosti můžeme svobodně vybrat, děláme je dobrovolně a rádi, přinášejí nám pocit uspokojení a uvolnění.“ Pod pojmem volný čas se skrývá zábava, rekreace, zájmové činnosti, relaxace apod. Odchod do důchodu je pozitivní pro ty seniory, kteří měli v době, kdy chodili do zaměstnání, nějaké koníčky, záliby (zahrádkaření, chození na procházky, pletení, pečení atd.). Ale pro ty seniory, kteří až do odchodu do důchodu viděli smysl svého života v pracovní seberealizaci, není odchod do důchodu ničím vítaným. Můžeme mluvit o tzv. penzijním kolapsu (někdy také - 23 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
označován jako penzijní smrt), který odborníci popsali před 25 lety a jehož podstatou je ztráta programu a zaměstnanecké role (Haškovcová, 2010). Tito senioři pak trpí prázdnotou a trápí se ze své nečinnosti. Když se člověk chce vyhnout penzijnímu kolapsu, musí se na stáří a na odchod do penze dopředu připravit. „Ústředním motivem přípravy na stáří je snaha přesvědčit jedince již ve středním věku o nutnosti promyšleného, plánovitého přístupu, který zahrnuje všechny oblasti nezbytné k racionálnímu způsobu života ve stáří. Koncepce se netýká pouze pohybu, ale preferuje celostní přístup. Jde v zásadě o psychosociální orientaci lidí, kteří stojí před odchodem z pravidelné pracovní aktivity“ (Štilec, 2004, str. 21). Haškovcová (2010, str.173) uvádí, že „v zásadě se rozlišuje příprava dlouhodobá, střednědobá a krátkodobá.“ Dlouhodobou příprava začíná už v útlém věku a dá se přirovnat k přípravě celoživotní. Střednědobá příprava na stáří začíná zhruba deset let před plánovaným nástupem do důchodu. Krátkodobá příprava také souvisí s plánovaným odchodem do důchodu. Krátkodobá příprava by měla začít tři až pět let před nástupem do důchodu (Haškovcová, 2010). Někdy problém tkví v tom, že si senioři neumějí své volnočasové aktivity po odchodu do důchodu zorganizovat. Dobrou organizaci volnočasových aktivit najdeme například právě v domovech pro seniory. Volnočasové aktivity označuje Haškovcová (2012, str. 170) jako „všechny společenské, kulturní a sportovní aktivity, kterým se občané věnují ve svém volném čase.“ Nejčastější volnočasové aktivity seniorů jsou chataření, zahradničení, sběratelství, hudba atd. Při plánování aktivit v domovech pro seniory je tím nejdůležitějším faktorem zájem obyvatel a ne personálu (Rheinwaldová, 1999). Samozřejmě ale musí být přítomno i nadšení personálu, jinak by program nebyl úspěšný. Důležité je i prostředí pro aktivity, senioři se v něm musí cítit bezpečně, jistě a pohodlně a musí být přizpůsobeno potřebám seniorů. Neodmyslitelnou součástí domovů důchodců jsou oslavy narozenin členů domova důchodců, občas se také pořádá ples nebo maškarní bál. Co se týče plesu a maškarního bálu, tak pokud jsou v domově důchodců pěvecké nebo taneční kroužky, jsou zařazeny do programu. Rheinwaldová tvrdí (1999, str. 55), že „nějaký větší program by se měl konat každý měsíc, aby se obyvatelé měli na co těšit a připravovat. To jim dává určitou životní náplň, zabraňuje nudě a ztrátě motivace žít a pečovat o sebe.“ Několikrát do roka by měli mít klienti domova důchodců možnost jet na výlet. V nabídce většinou bývá výlet do ZOO, návštěva divadelního představení atd. Oblíbenou činností také bývá pantomima. Opomenout nesmíme ani sledování televize. Podle Saka a Kolesárové (2012, str. 103) „je sledování televize pevnou a stěžejní součástí životního stylu současné generace seniorů. Jedná se o technologii, která se vyvíjela souběžně s jejich životem a oni ji postupně začleňovali do svého života, pro sledování - 24 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
televize nejsou žádná zdravotní omezení.“ Důležitou součástí života seniorů v domovech pro seniory je také luštění křížovek a návštěva kaple (pokud ji domov důchodců má). „Rozhodujícím faktorem, ovlivňujícím podstatným způsobem rozsah a množství volnočasových aktivit, je zdravotní stav“ (Ort, 2004, str. 66). V současnosti už jsou v nabídkách domovů důchodců nejrůznější terapie. Tyto terapie jsou k dispozici i mimo domovy pro seniory. Jedná se nejen o známou ergoterapii, oblíbenou arteterapii a muzikoterapii, ale třeba i dramaterapii a zooterapii (Haškovcová, 2010). Všechny aktivity a terapie nabízené v domovech pro seniory mohou využít i senioři, kteří bydlí v okolí domova pro seniory.
2.11.1. Ergoterapie
Pojem ergoterapie vznikl spojením dvou slov – řeckého slova ergon, což znamená dílo a slova therapeia, to znamená léčení. Jedná se „zdravotnický obor, který se zabývá hodnocením, diagnostikou a podporou soběstačnosti“ (Haškovcová, 2012, str. 79). Za otce ergoterapie je považován psychiatr William Rush Dunton (1868-1966). „Ergoterapie je profese, která prostřednictvím smysluplného zaměstnávání usiluje o zachování a využívání schopností jedince potřebných pro zvládání běžných denních, pracovních, zájmových a rekreačních činností u osob jakéhokoli věku s různým typem postižení. Pojmem zaměstnávání jsou myšleny veškeré činnosti, které člověk vykonává v průběhu života a jsou vnímány jako součást jeho životního stylu a identity.“ (Česká asociace ergoterapeutů, 2008 in Jelínková, Krivošíková, Šajtarová, 2009, s. 13). Při ergoterapii se „trénují“ každodenní činnosti, jako je oblékání, vaření, domácí práce, osobní hygiena atd. Podle ergoterapeutů je potřeba být aktivní základní potřebou všech lidí. „Je přirozenou potřebou každého člověka mít možnost vykonávat činnosti jako ostatní lidé, přispívat společnosti, cítit se oceňovaný, zachovat si důstojnost, respekt k vlastní osobě a být úspěšný.“ (Jelínková, 2009, str. 15). Ergoterapie je řazena k rehabilitačním profesím. Součástí ergoterapie je arteterapie.
2.11.2. Arteterapie
Dá se nazvat jako léčba uměním. Kromě malby a kreslení také zahrnuje výrobu ozdob, dárků, pletení, háčkování a podobně. Jak píše Campbellová (2000, str. 14), „vytváření spontánních obrazů je klíčovou součástí arteterapie.“ Cílem arteterapie není vytváření - 25 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
dokonalých, dokončených, povedených výtvarných prací, ale rozvoj individuální tvořivosti. Skupinová arteterapie by měla poskytnout starší lidem dostatečný prostor pro jejich vzpomínky. „Vnitřní potenciál výtvarného tvoření spočívá v tom, že vyžaduje aktivní zapojení i ochotu riskovat a zároveň umožňuje jedinečné sebevyjádření na základě neverbálních prostředků“ (Campbellová, 2000, str. 19). -
Aktivní zapojení se týká toho, že pro malbu, kreslení a modelování je charakteristický pohyb, který vždy podněcuje naše smysly a vyvolávají v nás prožitky, ať už citové, vizuální nebo duchovní.
-
Ochota riskovat je obsažena ve spontánní tvorbě, kdy je její začátek, průběh i výsledek neznámou oblastí.
-
Jedinečné sebevyjádření úzce souvisí s tím, že při arteterapii se výsledky jednotlivých lidí velmi různí. Do výtvarných prací se odráží jejich osobnost, myšlenky a to díky symbolům, barvám, kompozici, které použijí. Když je arteterapie provozována ve skupině, tak prostřednictvím výtvarné tvorby lze posilovat skupinové ideály.
-
Neverbální prostředky jsou elementární součástí výtvarné tvorby, čímž se stává velmi dostupnou i těm lidem, kteří mají problémy se slovním vyjadřováním.
(Campbellová, 2000)
2.11.3. Zooterapie
Zooterapie se dá definovat jako „aktivace pacientů/klientů s pomocí zvířat. Zvířeti, které potěší seniora, se říká pet-terapeut, tedy zvířecí terapeut“ (Haškovcová, 2012, str. 134). Zooterapie využívá pozitivního vlivu zvířat na psychickou, ale také fyzickou pohodu člověka. „Zvíře pro klienta může znamenat mnoho – zprostředkuje komunikaci se zbytkem světa a rozveselí ve smutných chvílích, může pomoci i od fyzických bolestí nebo třeba rozcvičí ztuhlé svalstvo. Vždy je ale třeba mít na paměti, že na druhém konci vodítka či opratí je člověk – zooterapeut. Je to on, kdo rozhoduje zda, kdy a jak přítomnosti zvířete využít ke zmírnění lidského trápení“ (Freeman, 2007, str. 30). Nejrozšířenější typ zooterapie je canisterapie – terapie za pomocí psů (canis=latinsky pes, terapie=slovo řeckého původu, léčba). Při provozování canisterapie se využívá bezprostředního kontaktu speciálně vycvičeného psa a člověka. Autorem termínu canisterapie se v roce 1993 stala Jiřina Lacinová, která byla také se sdružením Filia průkopníkem v tomto oboru (Eisertová, 2007). - 26 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
Další typy zooterapie:
-
Felinoterapie nebo-li terapie za pomocí koček. Stejně jako u canisterapie se využívá pozitivního působení koček domácích na člověka.
-
Hipoterapie využívá koně v rámci zooterapie. Je využívána hlavně jako fyzioterapeutická metoda, ale také jako metoda léčby v psychosociální oblasti.
-
Ornitoterapie využívá jako prostředníka různé druhy ptactva. Používají se zejména papoušci, kteří jsou schopni si vytvořit s majitelem silné pouto a mají velmi kladný vliv na lidskou psychiku.
-
Delfinoterapie využívá v rámci zooterapie delfíny. V ČR se tento druh zooterapie nepraktikuje. Nejčastěji se delfinoterapie provádí u dětí (např. u autistů).
-
Insektoterapie nebo-li terapie s hmyzem.
-
Lamaterapie zooterapeuticky využívá lamy.
-
Caviaterpie je léčba pomocí morčat. Morčata nejen zahání samotu u starých lidí, ale také zlepšuje motoriku rukou.
2.11.4. Taneční a pohybová terapie, muzikoterapie, dramaterapie
Taneční a pohybová terapie se začala rozvíjet pro druhé světové válce. Taneční a pohybová terapie přináší seniorům nejen radost, ale zlepší mezi nimi i komunikaci, umožní ať už psychický nebo fyzický kontakt, ale hlavně přispívá k rehabilitaci. Největší zásluhu na rozvoji taneční terapie u nás má baletní mistr Petr Veleta (Haškovcová, 2010). „V taneční terapii se tanec chápe jako terapeutický pohyb. Estetická stránka zde ustupuje do pozadí a naopak se zdůrazňují faktory psychologické (schopnost nonverbálně komunikovat, zlepšit emotivitu a podobně), fyzické (zlepšení koordinace pohybu, celkové síly, rovnováhy atd.) i sociální (vytvoření skupiny lidí, kteří si mají co sdělit)“ (Veleta, Holmerová, 2002, str. 11). Muzikoterapie je obor, který využívá hudbu a zvuk k terapeutickým účelům. Ještě na počátku 20. století někteří autoři (např. Katnwer nebo Schiller) nevěřili, že muzikoterapie získá větší uplatnění (Šimanovský, 2001). Po druhé světové válce se však tato jejich předpověď nenaplnila a začaly vznikat první školy muzikoterapie (např. ve Švédsku v roce 1948, založená A. Pontvikem), společnosti pro muzikoterapii (např. Britská společnost pro muzikoterapii založená J. Alvinovou), muzikoterapeutická centra (např. v Rakousku v roce 1959 vzniklo První výchovné a výzkumné muzikoterapeutické centrum), muzikoterapeutické ústavy (např. v Paříži v roce 1969) apod. (Šimanovský, 2001). Muzikoterapii se postupně - 27 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
dostávalo respektu. V České republice se muzikoterapie začíná používat hlavně v Praze v psychiatrické léčebně v Bohnicích, na Foniatrické klinice M. Seemana a na foniatrickém oddělení Logopedického ústavu (Šimanovský, 2001). Muzikoterapie tak získala své místo i v českém prostoru. „Cílem muzikoterapie je rozvinout potenciál a/nebo obnovit funkce jedince tak, aby mohl dosáhnout lepší intrapersonální nebo interpersonální integrace a následně také vyšší kvality života prostřednictvím prevence, rehabilitace nebo léčby" (Kantor, 2009, s. 27). Mezi hlavní cíle dramaterapie patří rozvoj kreativity, fantazie a posílení sebedůvěry. Řadíme ji mezi skupinové aktivity. Klíčovou součástí dramaterapie je prožívání jedince. „Dramaterapie pomáhat uchopit a zmírnit sociální a psychologické problémy, mentální onemocnění i postižení a stává se nástrojem zjednodušeného symbolického vyjadřování, díky němuž jedinec poznává sám sebe, a to prostřednictvím tvořivosti zahrnující verbální i nonverbální složku komunikace“ (The British Association for Dramatherapists, 1979 in Valenta, 2001, str. 15).
- 28 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
3. Formulace hypotéz a výzkumných otázek Rozsáhlá teoretická část pojednává o stáří z různých hledisek. Názor, že stáří je jen konec života, je v dnešní době již na ústupu a do popředí se dostává koncept aktivního stáří. V teoretické části je obsaženo také terapeutické hledisko, které nabízí postupy, jak reagovat na potřeby (pohybové, mentální atd.) seniorů. V současné době je nabídka různých terapií široká. Terapie mohou pozitivně ovlivnit kvalitu života seniorů. Je možné si představit, že pokud by bylo dost finančních prostředků a dostatek terapeutů, bylo by možné terapeutické služby individualizovat. Záběr teoretické části se snaží charakterizovat dosti širokou nabídku služeb a sociální podmínky využití služeb ve prospěch zkvalitnění života seniorů. V empirické části budu však sledovat jen některá témata. Budu sledovat zejména sociální aspekty, ale také aspekty týkající se komunikace mezi seniory samotnými i komunikace seniorů se svými rodinnými příslušníky a aspekty týkající se nabídky služeb pro seniory v domovech pro seniory. Pro empirický výzkum budou stěžejní tato témata - téma sociálního stáří, jako velmi formálního přechodu ke stáří, téma týkající se volnočasových aktivit v domovech pro seniory a domovů pro seniory samotných a také téma aktivního stáří. Zajímat mne budou hlavně sociální problémy a problémy komunikace, přičemž budu zvažovat jejich obsah v širších souvislostech, které jsou prezentovány v teoretické části. S ohledem na přetížení sociálního státu a veřejných služeb se prosazuje trend privatizace veřejných služeb. Předpokládá se, že privátní služby jsou efektivnější jak ekonomicky, tak sociálně. Tento předpoklad nebudu přehlížet a budu ho testovat pomocí výzkumných otázek. Budu zkoumat tyto výzkumné otázky, které se týkají rozhovorů s obyvateli domovů pro seniory:
Jaké faktory ovlivňují spokojenost s domovem pro seniory? Jakým aktivitám se senioři mohou věnovat ve veřejném a soukromém domově pro seniory? Jak mezi sebou senioři v domově pro seniory komunikují? Jaké mají senioři vztahy se svými rodinami a známými? Ovlivňuje životní zaměstnání seniorů prožívání jejich stáří nebo za ním udělali „tlustou čáru“ po odchodu do důchodu?
- 29 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
Výzkumné otázky týkající se rozhovorů s personálem a vedením domovů pro seniory:
Má domov nějaký roční plán aktivit? Je domov schopen odpovídat na poptávku po péči o stáří? Má nyní naplněnou kapacitu? Je nějaká akce/aktivita, které se mohou zúčastnit i rodiny seniorů?
- 30 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
4. Metodologie 4.1. Výzkumná strategie a technika sběru dat
Výzkum bude proveden kvalitativní metodou. A to z toho důvodu, že výzkumníkovi nabízí detailnější vhled do sociální situace (Disman, 2002). Jelikož výzkum bude soustředěn pouze na dva domovy důchodců – jeden soukromý a jeden veřejný – bude organizován do detailů a do hloubky. Bude se jednat o velké množství informací o relativně malém okruhu seniorů a tak nevýhodou je, že nemůžeme pak dále výsledek generalizovat na širší vzorek. Kvalitativní výzkum používá induktivní logiku – na začátku výzkumného procesu je pozorování a dále výzkumníka čeká pátrání po pravidelnostech existujících v těchto datech a formulace předběžných závěrů. Výstupem jsou pak nově formulované hypotézy (Disman, 2002). Kvalitativní metoda sice nevyžaduje předem formulované hypotézy, ale není od věci vypracovat si základní výzkumné otázky, k jejichž vypracování nám pomůže prostudovaná literatura (Hendl 2005). Tyto otázky pak výzkumníkovi pomohou při sběru dat, protože bude vědět, na co se má soustředit a neztratí se ve velkém množství dat. Otázky pak výzkumník může doplňovat jak v průběhu výzkumu a sběru dat, tak i v průběhu analýzy dat (Hendl, 2005). Z tohoto důvodu se kvalitativní výzkum považuje za pružný typ výzkumu (Hendl, 2005). Pro sběr dat se nabízí rozhovor, kdy jsou vyžadované informace získávány v přímé interakci s informátorem. Rozhovor má své výhody i nevýhody. Mezi výhody patří hlavně fakt, že množství úspěšně dokončených rozhovorů bude mnohem vyšší než by bylo množství vrácených dotazníků, což v případě seniorů platí dvojnásob. Nevýhoda rozhovoru je jeho časová náročnost. V tomto výzkumu výzkumník využije polostrukturovaný rozhovor, protože není tolik svazující jako strukturovaný rozhovor a dotazovaný má větší volnost při odpovídání na otázky. Rozhovory budou provedeny se samotnými seniory, kteří budou fyzicky a psychicky schopni rozhovor s výzkumníkem absolvovat a s lidmi, kteří se podílejí na organizaci aktivit v domovech důchodců a vedením domovů. Rozhovory se seniory se budou týkat následujících témat – výplň jejich času, nejoblíbenější aktivita, představa ideálního dne z hlediska volnočasových aktivit, spokojenost s domovem, ve kterém jsou umístěni, vztahy s rodinou, spokojenost s personálem, jejich odchod do důchodu, profesní život atd. Otázky pro vedení domovů a organizátory aktivit se budou týkat ročního plánu aktivit, schopnosti
- 31 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
domova odpovídat na poptávku po péči o stáří apod. Každá skupina informátorů bude vyžadovat jiné formulace otázek. Rozhovory budou nahrávány a následně přepisovány. Výzkumník si také povede výzkumný deník, kam si bude zapisovat dojmy z rozhovorů. Polostrukturované rozhovory nebudou ale jediným sběrem dat. Zařazeno bude i zúčastněné pozorování, které je rovnocennou složkou k polostrukturovanému rozhovoru. Podle Hendla (2005, str. 191) „rozhovory obsahují vždy směs toho, co je, a toho, co si o tom respondent myslí. Pozorování naproti tomu představuje snahu zjistit, co se skutečně děje.“ Zúčastněné pozorování je styl výzkumu, ve kterém se výzkumník podílí na každodenním životě lidí, které studuje (Disman, 2002). Výzkumník bude v roli účastníka jako pozorovatele, což je situace, kdy přijímá roli rovnoprávného člena skupiny, ale klienti domova důchodců si budou vědomi jeho totožnosti (Hendl, 2005). Do výzkumného deníku si výzkumník bude zaznamenávat emoce, nálady a pocity informátorů. Posledním sběrem dat bude analýza dokumentů. Analýza dokumentů „otevírá přístup k informacím, které by se jiným způsobem těžko získaly“ (Hendl, 2005, str. 130). Dokumenty mají svou výhodu – jsou mimo sféru vlivu výzkumného procesu, výzkum je sice zpracovává, ale nijak se nemění (Surynek, Komárková, Kašparová, 2001). V průběhu výzkumu je nutné neustále kontrolovat, jestli data, která výzkumník shromažďuje, opravdu odpovídají na výzkumné otázky a v případě potřeby je korigovat (Chenail, 1998).
4.2. Výběr vzorku a prostředí výzkumu
Jelikož se jedná o kvalitativní výzkum, nebude vzorek vybírán náhodně, ale cíleně (Hendl, 2005). Vzorek v kvalitativním výzkumu reprezentuje populaci problému, nikoli populaci jednotlivců jako v případě kvantitativního výzkumu (Disman, 2002). Bude se jednat o účelový výběr, kdy jsou kritéria pro zařazení do vzorku výzkumným problémem předem dána. Vzorek bude jak ve veřejném, tak v soukromém domově pro seniory vybrán vedením domovů. V přípravné fázi výzkumu jsou vybrány dva domovy důchodců, které se nacházejí v Ústeckém kraji – jeden soukromý a veřejný. Soukromý domov důchodců se nachází v zrekonstruované budově, ve které kdysi bývala škola a byl otevřen 20.4.2009. Nachází se ve vesnici nedaleko středně velkého města.
Veřejný domov důchodců se nachází v klidné
lokalitě malého města, kolem domova je park a nedaleko se nachází centrum města. V prosinci 2013 oslavil dvacáté výročí otevření. Domovy důchodců, které jsou v přípravné - 32 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
fázi výzkumu vybrány, byly vybrány z toho důvodu, že do nich bude mít výzkumník dobrý přístup. V případě veřejného domova zná jednu z všeobecných sester a v případě soukromého domova zná majitele domova. Rozhovory budou prováděny přímo v budovách a budou probíhat s informátory, kteří budou souhlasit s účastí ve výzkumu. Souhlas s provedením výzkumu poskytne vedení každé instituce, zároveň mu bude sdělen cíl výzkumu. Předpokládá se, že bude provedeno 10-12 rozhovorů. Sběr dat bude prováděn v období několika týdnů, což znamená, že se bude jednat o krátkodobý výzkum.
4.3. Metody vyhodnocování dat a interpretace získaných dat
Všechny audionahrávky budou přepsány do textového dokumentu. Půjde o doslovnou transkripci, aby výzkumníkovi žádná důležitá data neunikla a aby analýza rozhovorů byla co nejpřesnější. Doslovná transkripce rozhovorů nebude přiložena k této práci, do styku s ní přijde pouze výzkumník. Ve chvíli, kdy má výzkumník před sebou shromážděný materiál ve formě transkripcí provedených rozhovorů a další dokumenty, před ním stojí fáze interpretace těchto dat. Cílem této interpretace je najít pravidelnosti, vztahy atd. Interpretace a analýza dat probíhá v případě kvalitativního výzkumu po celou jeho dobu. Na řadu přijde kódování, které usnadní orientaci v nasbíraných datech. „Kódováním se rozumí rozkrytí dat směrem k jejich interpretaci, konceptualizaci a nové integraci“ (Hendl, 2005, str. 246). Bude využito tzv. otevřené kódování. Strauss a Corbinová (1999, str. 42) definují otevřené kódování jako „proces rozebírání, prozkoumávání, porovnávání, konceptualizace a kategorizace údajů.“ Otevřené kódování odhaluje v datech určitá témata a dochází k dělení nashromážděných dat na části (např. odstavce), které pak budou samostatně studovány a budou zjišťovány podobnosti. Při pozorování i při rozhovorech je užitečné si dělat poznámky (tzv. terénní poznámky), díky kterým si může výzkumník zaznamenat také chování a emoce informátorů. Díky těmto poznámkám bude pro výzkumníka jednodušší vnímat data v kontextu. Jako výsledek analýzy se předpokládá vytvoření podložených hypotéz, popis pravidelností a vznik nové teorie. Není však jisté, že do této fáze tato bakalářská práce dospěje.
- 33 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
4.4. Hodnocení kvality výzkumu
Hodnocení validity kvalitativního výzkumu je obtížnější než v případě kvantitativního výzkumu. Je to z důvodu rozdílné povahy dat i způsobu jejich získávání. Zajištěním kvality výzkumu se zabývají autoři Lincoln a Guba (Hendl, 2005). Rozdělují různá nebezpečí pro validitu (platnost) výzkumu do tří kategorií – reaktivita, zkreslení ze strany výzkumníka, zkreslení ze strany účastníků. Reaktivitou míní skutečnost, že přítomnost výzkumníka může ovlivnit procesy, na které je výzkum zaměřen. Zkreslení ze strany výzkumníka představuje to, co si výzkumník jako pozorovatel přináší do výzkumu. Jedná se hlavně o předsudky, teorie atd. Pod zkreslením ze strany účastníků se nachází nebezpečí zatajování informací nebo jejich zkreslování. Dotazovaní se budou chtít před výzkumníkem ukázat v „lepším světle“. Lincoln a Guba také navrhli náhradní koncepty týkající se hodnocení kvalitativního výzkumu (Hendl, 2005). Jedná se o důvěryhodnost, přenositelnost, hodnověrnost a potvrditelnost. Koncept důvěryhodnosti se týká přesné identifikace a popisu předmětu zkoumání. Koncept přenositelnosti znamená možnost využít závěry z jednoho případu i na jiný, podobný případ. Koncept hodnověrnosti je nutný k důvěryhodnosti a spolehlivosti kvalitativní studie. A jako poslední je koncept potvrditelnosti, který se týká objektivity výzkumu i výzkumníka. Výzkumník by ve svém výzkumu neměl na tyto koncepty zapomínat.
4.5. Etické otázky společenskovědního výzkumu
Součástí každého výzkumu je řada etických dilemat s kterými je výzkumník nucen se vypořádat. Nejdřív výzkumník vedení domova důchodců a seniory seznámí s cíly výzkumu a ubezpečí je, že výzkum je anonymní a jejich osobní údaje budou používány pouze pro potřeby výzkumníka a nikde se neobjeví. Zároveň budou ubezpečeni, že název domova pro seniory ani název města, ve kterém se nachází, nebudou uvedeny. Od všech seniorů, kteří se budou chtít výzkumu zúčastnit, ale také od vedení domova důchodců, bude žádán informovaný souhlas. Bude se jednat o aktivní souhlas, což znamená podepsání příslušného dokumentu (Hendl, 2005). V informovaném souhlasu bude vymezeno, za jakým účelem je výzkum uskutečňován. Důležitou součástí výzkumu je fakt, že výzkumník nesmí narušovat soukromí seniorů a nesmí seniorům za žádných okolností ublížit. Senioři budou také ještě před zahájením výzkumu obeznámeni s možností kdykoli z výzkumu vystoupit. Výzkumník musí dodržovat princip dobrovolné participace. - 34 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
Výzkumník nebude nikde uvádět jména ani iniciály seniorů. Výzkumník nebude uvádět ani přesný název domova důchodců, kde byl výzkum prováděn. V případě zájmu budou mít senioři možnost nahlédnout do výsledné práce. O této možnosti budou senioři také vědět předem. Sebraná data budou uložena u výzkumníka a bude s nimi zacházeno v souladu se zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
- 35 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
5. EMPIRICKÁ ČÁST 5.1. Průběh výzkumu
Jak už jsem uvedla v metodologické části, tyto dva domovy pro seniory (soukromý a veřejný) jsem do výzkumu vybrala z toho důvodu, že jsem do nich měla snadný přístup. Co se týče veřejného domova, tak do něj jsem měla přístup díky známosti s všeobecnou sestrou – maminkou mé spolužačky z gymnázia. Ta mi vše dohodla a zařídila u vedoucí domova i u vrchní sestry. Získat přístup do soukromého domova také nebyl velký problém, protože jeho majitelem je tatínek mého spolužáka z gymnázia. Když jsem měla povolený přístup od majitele domova tak pak už další kroky zbyly na mne – domluvit se s vedoucí domova co a jak ohledně výzkumu. Veřejný domov pro seniory jsem poprvé kontaktovala na konci září roku 2013 a v půlce října jsem měla první schůzku s vrchní sestrou. Vrchní sestře jsem znovu nastínila cíle svého výzkumu. Ta neměla k výzkumu žádné výhrady a domluvily jsme se, že hned další týden znovu přijdu a ona mě seznámí se seniory (obyvateli domova), s kterými by bylo možné provést rozhovory. Rozhovory se seniory jsem realizovala v průběhu listopadu a prosince roku 2013. Vrchní sestra mi k rozhovorům doporučila čtyři respondentky, které byly schopné se mnou polostrukturovaný rozhovor provést a zároveň s účastí ve výzkumu předběžně souhlasily. Rozhovory s těmito respondentkami jsem si rozdělila do dvou dnů (každý den dvě respondentky), abych jim mohla věnovat co nejvíce času. Všechny respondentky mi ochotně na mé otázky odpovídaly a nedošlo k situaci, kdy by na některou z mých otázek odmítly odpovědět. Také jsem provedla rozhovor s vedoucí domova. Soukromý domov pro seniory jsem kontaktovala v polovině října roku 2013. Majitel domova souhlasil s výzkumem a odkázal mě na vedoucí domova, které jsem pak telefonovala, abych si s ní domluvila termín schůzky. Poprvé jsem s vedoucí domova měla schůzku na začátku listopadu 2013. Na této schůzce mi řekla všeobecné informace o jejich domově, po domově mě provedla a domluvili jsme si příští schůzku, na které mi sdělí, kolik respondentů budu mít k dispozici a předběžně se pokusí získat jejich souhlas k účasti ve výzkumu. Při příští schůzce mi sdělila, že k dispozici budu mít tři respondenty, kteří jsou schopni odpovídat na mé otázky a kteří předběžně s účastí ve výzkumu souhlasí. Rozhovory s těmito
- 36 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
respondenty jsem si stejně jako ve veřejném domově pro seniory rozdělila do dvou dnů – jeden den jsem provedla rozhovor s nejstarším obyvatelem domova a zároveň úplně prvním klientem domova (nastěhoval se v den otevření domova) a druhý den jsem měla k dispozici dvě respondentky. Stejně jako ve veřejném domově nedošlo k situaci, že by některý z respondentů odmítl odpovědět na mou otázku. Dále jsem ještě provedla několik rozhovorů – s vedoucí domova a s administrativními pracovnicemi. Výzkum trval v průběhu listopadu a prosince 2013.
5.2. Charakteristika výzkumného prostředí
Nyní uvedu základní informace o veřejném a soukromém domově pro seniory, které jsem vybrala do výzkumu. Nesmí chybět ani jejich historie. Všechny tyto informace jsem získala hlavně analýzou dokumentů. Na to, co jsem v dokumentech nenašla, jsem se zeptala vedoucí domova.
5.2.1. Veřejný (státní) domov pro seniory
5.2.1.1. Popis domova
Veřejný (státní) domov pro seniory, který jsem vybrala pro první část tohoto výzkumu, se nachází v Ústeckém kraji na okraji menšího města (počet obyvatel cca 3 500). Je umístěn uprostřed zeleně, v klidném prostředí. Jeho kapacita je 153 lůžek. Skládá se ze dvou částí – staré budovy a nové budovy. Obě budovy jsou třípodlažní a bezbarierové. Jsou propojené, takže klienti z obou budov mohou využívat vnitřní objekt. Všechny pokoje jsou vybaveny nábytkem, klienti si však mohou po dohodě s vedením domova pokoje vybavit sami, případně jen dovybavit několika kusy nábytku. Domov má vlastní kuchyň, která zajišťuje celodenní stravu, včetně diet, které sestavuje nutriční terapeut. Klienti mají na výběr ze dvou hlavních jídel. Domov má svou vlastní prádelnu. Úklid pokojů se provádí denně. Obě budovy jsou obklopeny rozsáhlým parkem. Stará budova (tak ji nazývá i veškerý personál v domově) vznikla v roce 1932 a nyní je kompletně zrekonstruovaná. V této budově jsou dvoulůžkové a třílůžkové pokoje se společným sociálním zařízením na chodbě. Jsou zde k dispozici dvě jídelny a dvě kuchyňky (v každém patře jedna). Jídelny slouží zároveň jako společenské místnosti s televizí.
- 37 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
Nová budova byla vystavěna v roce 1993. V prosinci 2013 oslavila 20 let od svého vzniku. V nové budově se nacházejí pouze jednolůžkové, maximálně dvoulůžkové pokoje. Jednolůžkové pokoje i dvoulůžkové pokoje mají svá vlastní sociální zařízení a některé i balkon. Budova má dvě jídelny, kulturní místnost, kuchyňku, kadeřnický salón s pedikúrou, malý sál (určen pro zájmovou činnost klientů a jejich aktivity), velký sál (v něm s pořádají koncerty, zábavy, výstavy, přednášky atd.) a místnosti určené k rehabilitaci klientů – malou tělocvičnu, místnost s rotopedy a místnost s vířivkami. V budově se také nachází kavárna, bufet, kaple (kde se konají pravidelné bohoslužby), knihovna, ergoterapeutická dílna a herna (zde jsou umístěné počítače s přístupem na internet). Je zde také plavecký bazén, který je přístupný i veřejnosti. V domově pracuje 68 zaměstnanců – 2 sociální pracovnice, 23 pracovníků v sociálních službách, 3 ergoterapeutky, 2 staniční sestry, 8 všeobecných sester, 1 vedoucí oddělení péče a služeb, 1 nutričního terapeuta, 1 vedoucí, 1 provozáře, 3 zaměstnanci v prádelně, 1 švadlena, 1 skladová účetní, 8 kuchařek, 9 uklízeček, 2 údržbáři a 2 zahradnice. Strategický plán tohoto domova je snížit v rámci rozvojového plánu kapacitu o několik lůžek a docílit tak vyšší míry soukromí a bezpečí pro uživatele tohoto zařízení a zlepšení životního prostředí pro pobyt uživatelů v zařízení. V souladu s tímto strategickým cílem budou zrušeny všechny třílůžkové pokoje a tím se zajistí, že personál bude mít kvalitnější prostor pro obsluhu lůžek. Dlouhodobým cílem je pomáhat vést uživatelům plný, nezávislý a aktivní život formou pravidelně pořádaných, měsíčních akcí, které připravují ergopracovnice ve spolupráci s uživateli, kteří mají možnost se aktivně zapojit do rozhodování v zařízení. Péče o klienty je zde k dispozici ve dne v noci 7 dní v týdnu. Za příplatek je možné klientům zajistit pedikúru, kadeřnici a donáškovou službu (nákupy). Obecným cílem zařízení je posilovat nebo udržet zdraví a soběstačnost uživatelů
5.2.1.2. Historie domova
První návrh na výstavbu domova vznikl na Okresním zastupitelstvu na schůzi, která se konala 17. září roku 1908. Na oslavu pamětního Jubilea měl být otevřen chorobinec, přičemž bylo navrhnuto, aby byl postaven vedle školy. 30. dubna 1909 o tom návrhu jednala komise a na tomto jednání padlo několik návrhů na umístění chorobince. Komise se ale nakonec na ničem neshodla. Toto téma se znovu otevřelo ve dvacátých letech a na podzim roku 1927 bylo předběžně rozhodnuto o stavbě nového chorobince. V roce 1930 se začíná se stavbou - 38 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
a 1. dubna 1932 je chorobinec otevřen. V péči bylo 44 osob z města a okresu, o které pečovaly jako ošetřovatelky čtyři jeptišky z řádu Šedých sester sv. Františka. 7. listopadu 1932 byl Okresním zastupitelstvem schválen návrh, aby správa chorobince byla svěřena právě jeptiškám z řádu Šedých sester sv. Františka. V letech 1935-36 došlo k rozšíření chorobince – v roce 1935 bylo postaveno boční západní křídlo a v roce 1936 bylo na západní křídlo přistaveno první patro a jídelna. Díky těmto rozšířením vzrostla kapacita chorobince na 81 míst. V roce 1943 byl ústav určen pro nevyléčitelné, práce neschopné osoby. Před koncem války bylo v budově zřízeno velitelství Wehrmachtu a to v budově zůstalo do května roku 1945. Roku 1973 rada ONV rozhodla, že bude provedena přístavba další samostatné budovy. Ke dni 30. září 1973 řádové sestry ukončily svoji činnost a byli zaměstnáni pouze civilní zaměstnanci. V letech 1991-93 dochází k přístavbě, o které se začalo hovořit už v roce 1975 a zároveň dochází k přestavbě domova důchodců. 29. prosince 1993 se objekt nového pavilonu otevírá veřejnosti. V roce 1994 už nastoupili první klienti. Nový ústav se skládá ze čtyř pavilonů – dva obytné a dva provozní. Celková kapacita ústavu je 156 míst. Komplex má novou kuchyni, prádelnu a jídelnu. V novém areálu je velký sál, který slouží nejenom klientům, ale i veřejnosti na různé kulturní akce. Je v něm také nová kaple, která byla vysvěcena 29.12.1993. Všechny pokoje v novém ústavu jsou vybaveny spínačem k přivolání personálu. V roce 1996 dochází k výstavbě plaveckého bazénu. Ten byl vystavěn v původní budově v bývalých prostorách jídelny, kuchyně, prádelny a skladů. V letech 2001-2002 byla zrekonstruována stará budova. Přibyly v ní dva výtahy.
5.2.2. Soukromý domov pro seniory
5.2.2.1. Popis domova
Soukromý domov pro seniory, který jsem vybrala pro druhou část výzkumu, se nachází uprostřed malé vesnice nedaleko středně velkého města (cca 13 000 obyvatel) v Ústeckém kraji. Jedná se o nově vybudované zařízení. Leží přímo u hlavní silnice, mezi poštou a kostelem. K dispozici má pouze malý areál s troškou zeleně a pár lavičkami. Budova je třípodlažní s výtahem. Kapacita domova je 20 osob. Jsou zde dvou až třílůžkové pokoje, které jsou vybavené elektrickými polohovatelnými lůžky s nastavitelnými nočními stolky, stolem a speciálními židlemi pro snadné vstávání klientů. Každé lůžko je napojeno na interní dorozumívající zařízení, kterým klient komunikuje s personálem. Sociální zařízení je společné na chodbě. - 39 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
Zázemí tvoří kuchyňka s lednicí pro klienty a jedna společenská místnost s televizí a DVD přehrávačem, která slouží zároveň jako jídelna, knihovna, místnost pro volnočasové aktivity (hraní her, rukodělná tvorba atd.) a místo pro setkávání klientů s rodinou. Pro návštěvy je uvnitř areálu k dispozici parkoviště. Celý objekt je bezbariérový (samozřejmostí jsou bezbarierové WC). Jedenkrát týdně nebo dle potřeby dochází do tohoto zařízení lékař. Pečovatelská služba je zde poskytována 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Strava je klientům poskytována 5x denně (snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře), která je přizpůsobena dietním potřebám klientů. Dbá se na dostatečný přísun ovoce a zeleniny a na pitný režim. Klienti si mohou kdykoli personálu říci o moučník, kávu nebo zmrzlinu. Domov si klade za cíl vytvořit pro klienty příjemné prostředí s přátelskou atmosférou, doplněné kvalitní zdravotní péčí, sociálními službami a zájmovou činností.
5.2.2.2. Historie domova
Historie soukromého domova není tak rozsáhlá, protože funguje teprve od roku 2009. Tento soukromý domov pro seniory se nachází v zrekonstruované budově. Původně budova sloužila jako škola, ale před rekonstrukcí byla v dezolátním stavu. Rekonstrukce probíhala v letech 2008-2009. 20. dubna 2009 byl domov otevřen a již se začínali do domova stěhovat první klienti. Myšlenka vzniku tohoto zařízení vznikla však mnohem dříve.
5.3. Výsledky výzkumu
Pro snadnější orientaci jsem se rozhodla výsledky výzkumu rozdělit do čtyř oblastí, okruhů. Informace v těchto okruzích jsou brány hlavně z odpovědí respondentů.
5.3.1. Výsledky výzkumu získané z rozhovorů s obyvateli domovů pro seniory
5.3.1.1. Spokojenost seniorů s domovem pro seniory
Na otázku „Jak na vás působí prostředí tohoto domova pro seniory?“ mi respondenti odpovídali v souvislosti s tím, ve kterém domově pro seniory jsou umístěni. Respondenti ve veřejném domově pro seniory byli celkem jednotného názoru, že jsou s prostředím spokojeni a nemají žádné výhrady. Respondentka z veřejného domova pro seniory, která v něm bydlí
- 40 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
spolu se svým manželem, mi odpověděla „Cítíme se zde dobře“ (Rozhovor A). Další respondentky z veřejného domova pro seniory sdílí stejný názor.
„Prostředí na mě působí výborně, nemužu říct, že bych si nařikala. Mně se to tu líbí.“ (Rozhovor B)
„Prostředí domova na mě působí velice dobře.“ (Rozhovor C)
„Jsem spokojená. Prostředí je tu pěkný.“ (Rozhovor D)
Co se týče soukromého domova pro seniory, tak v něm spokojenost klientů s prostředím jejich domova není tak velká, jako u veřejného domova pro seniory. Odpovědi respondentů byly většinou neutrální. „No jde to.“ (Rozhovor E). „Docela jsem spokojenej“ (Rozhovor G). Jedna respondentka nebyla s prostředím spokojena, protože si domov pro seniory nemohla sama vybrat a ani nevěděla, že její syn má v plánu jí do domova pro seniory umístit. „Mě sem odvezla sanitka rovnou z nemocnice, syn řek sestřičce ať už mě nevozej domu, ale rovnou sem. Já to tu ale vůbec neznám, tenhle kraj je pro mě španělská vesnice“ (Rozhovor F). Pokud se senioři sami rozhodnou jít do domova pro seniory a sami si vyberou konkrétní domov pro seniory, je velmi pravděpodobné, že budou v domově pro seniory spokojeni.
„Než jsme šli sem, tak jsem po odchodu do důchodu pár let pečovala o matku svého manžela. A tím jsme se dostali sem do domova vlastně. Manžel je tady z vedlejší vesnice a když jsem potřebovala odjet do lázní kvůli srdečním problémům a matku jsme potřebovali na tu dobu, co budu v lázních někam dát, tak jsme objížděli domovy důchodců a nikde se nám nelíbilo až tady. A tady se nám tolik zalíbilo, že potom když zemřela, tak jsme si sem dali žádost jako že bychom sem chtěli jít. Takže takhle jsme se sem dostali. Věděli jsme, do čeho jdeme.“ (Rozhovor A)
„Byla jsem tady dřív podívat se snachou. Syn mi chtěl původně zajistit pečovák ve vedlejším městě, ale tam když se něco stane večer, tak musej zavolat doktora, tady mám všechno doma tu péči. Takže jsem mu řekla, že jestli mám někam jít, tak na bílým koni a že chci prostě sem. Mám tu všechno doma, mám jistotu, že tu pořád někdo je. Doktoři a sestřičky jsou výborný.“ (Rozhovor B)
- 41 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
„Mně by na ten baráček důchod nestačil, všechny spotřebiče už stárly a topit uhlím bylo hrozný. Rok jsem v něm bydlela sama, protože manžel už byl tady s Alzheimerem, já jsem za ním jezdila a řekla jsem si mám bejt tady nebo doma? Mejm dětem se to nelíbilo, všichni je napadali, že mě sem šoupli. Ale bylo to moje rozhodnutí. Vnučka řikala, že mi koupí garsonku a tak, ale pak si to tady prohlídla a už s tím neměla problém, že sem chci jít. Muž zemřel a mně tady nabídli pokoj. 24. ledna zemřel a 1. února jsem se sem nastěhovala. Ale věděla jsem, do čeho jdu, protože kromě manžela jsem tu měla ještě tetu.“ (Rozhovor C)
„Musel jsem se od své přítelkyně odstěhovat, protože její děti na mě vrčely, nebyly na mě hodný. Tak jsem byl 4 měsíce u syna, ale ta jeho manželka na mě byla taková divná, řikala, že o svoje rodiče se taky starala, tak že mám dvě dcery tak ať se staraj voni. Tak jsem šel do domova důchodců u Prahy a tam jsem byl rok a půl. Dcera ale řekla, že mám bejt radši u nich, že za ty peníze co platim, že se o mě taky postará, tak jsem šel k nim. Ale ta má vnoučata tak abych jim nepřekážel, tak jsem se rozhod jít sem“ (Rozhovor G)
Ke spokojenosti seniora v domově pro seniora také přispívá ochota a vřelost personálu. Spokojenost s personálem dopadla ve výzkumu podobně jako spokojenost s prostředím. Ve veřejném domově byli všichni respondenti spokojeni a v soukromém domově byla patrná až jakási nevraživost mezi klienty a personálem. Ve veřejném domově ani v jedné odpovědi nebyla na personál negativní výtka.
„Děvčata jsou příjemný, co potřebuju, to mi udělaj. Já po nich zatím moc nechci, co můžu, si udělám.“ (Rozhovor A)
„Mě všichni řikaj, že jsem pořád spokojená se všim. Já jsem ale opravdu s nima spokojená, o co je poprosim, jak sestřičku, tak uklizečku, tak to udělaj. I s kuchyní jsem tady taky spokojená, každej den máme na výběr ze dvou jídel.“ (Rozhovor B)
„Jsem s nima spokojená, všecko udělaj, nedá se stěžovat na ně.“ (Rozhovor D)
Naopak v soukromém domově se mi dostalo ohledně spokojenosti s personálem odpovědi, kterou jsem nečekala. Dvě respondentky se shodly na tom, že s personálem musí být spokojené. Nic jiného jim prý nezbývá.
- 42 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
„Musíme bejt spokojený. Nemůžeme nic říct, protože bychom s nima pak tady nevydrželi. Oni by se nám pak mstili, víte? A nevydrželi bychom to tu.“ (Rozhovor E)
„No musíme bejt spokojený, co nám zbejvá.“ (Rozhovor F)
5.3.1.2. Volnočasové aktivity seniorů v domovech pro seniory
Respondentům jsem kladla otázky ohledně jejich volnočasových aktivit po odchodu do důchodu a také ohledně aktivit, kterým se věnují v domově pro seniory. A také zda mají možnost věnovat se volnočasovým aktivitám, kterým se věnovaly před vstupem do domova pro seniory, i po vstupu do domova pro seniory. Pokud mají možnost věnovat se v domově pro seniory činnostem, kterým se věnovali před vstupem do domova pro seniory, přechod do domova je méně stresující. Nejčastější aktivitou respondentů po odchodu do důchodu bylo zahradničení, nebylo však jedinou volnočasovou aktivitou respondentů po odchodu do důchodu.
„Měli jsme byt a domek matky, takže jsem se o to starala. Pak už to bylo náročný to udržovat, a tím, že jsme šli sem, tak jsme se toho zbavili. Ještě máme chatu takovou malou, kde trávíme přes léto soboty a neděle. Takže i takhle ten čas vyplňujeme.“ (Rozhovor A)
„Doma, a i když jsem čekala na autobus, tak jsem pletla. Tady taky pletu, takže to mi zůstalo.“ (Rozhovor B)
„Po odchodu do důchodu jsem pořád někde brigádničila, v trafice a tak. A starala se o manžela.“ (Rozhovor C)
„Uklízela jsem prasatům, pomáhala jsem synovi na poli. A chatu jsme měli, takže práce na chatě. Pořád bylo co dělat.“ (Rozhovor D)
„Když jsem šel do důchodu, tak jsme si koupili s manželkou chalupu na horách. Pak zemřela, je to 27 let. Rok a půl jsem tam pak byl sám, jezdil jsem tam a děti mi furt řikali, ať si najdu nějakou pani, ať jsme tam spolu. Jednou jsem tam něco opravoval, vez sem fůru prken a zastavil jsem se v jedný prodejně, měl jsem žízeň tak abych si koupil napít a tam byla pani po řezníkovi, kterou jsem dobře znal, protože jsme se spolu dřív kamarádili a dohodli jsme se, - 43 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
abych přišel k nim večer na kávu. Tak jsem tam přišel a dohodli jsme se, že bychom mohli být spolu a byli jsme spolu 15 roků. Bydleli jsme nakonec u ní. Pak jsem musel na operaci srdce a chalupu jsem prodal. Měl jsem auto Mercedesa tak jsme jezdili po výletech, pak mi doktor zakázal už jezdit tak i auto jsem prodal, protože jenom stálo.“ (Rozhovor G)
Museli se senioři po vstupu do domova pro seniory vzdát svých oblíbených volnočasových aktivit? Někteří ano. „Zahradničení mi skončilo hned, jak sem šla sem.“ (Rozhovor B). Existují ale i výjimky. Světlou výjimkou je respondentka z veřejného domova pro seniory. „Já si vždycky vezmu kolo a jedu k dceři na zahrádku, ta bydlí tady kousek, takže to zahradničení mi zůstalo“ (Rozhovor C). Podobná situace je u respondentky, která se svým manželem vlastní chatu, kam se jezdí rekreovat přes léto o víkendy. „Ale už taky se rozhodujeme, že se toho zbavíme, je to náročný, protože všechno vyžaduje určitou starost a určitou práci, není to o tom se tam jenom rekreovat. Takže ta chata nám zůstala i po vstupu sem“ (Rozhovor A). Další aktivita, které se respondenti mohou věnovat i po vstupu do domova seniory, je například pletení, které zmínila jedna respondentka. „Pletení mi zůstalo, to chodím sem pravidelně do dílny“ (Rozhovor B). Činnost, která spojuje většinu seniorů, je sledování televize, Této činnosti se senioři věnovali před vstupem do domova pro seniory a věnují se jí i v domovech pro seniory. Televize je pro seniory neodmyslitelnou součástí dne. Jak senioři vyplňují čas v domovech pro seniory? Ne všichni využívají aktivit, které organizují domovy a vymýšlí si svůj program.
„Já jsem dost netrpělivá. Když musíte třeba u kuželek čekat, než deset lidí odhází a až pak na váš přijde řada tak na to já nemám trpělivost. A já než přečtu noviny a časopisy tak mi to to dopoledne trvá, pak přijde manžel, ten je dole v dílně, pořád něco kutí. Odpoledne jdu do města na procházku a večer trávím u televize, to je pro mě oddechový, nemusím nad tím přemýšlet. Je tu taky dílna pro muže a dílna pro ženy. Ženy dělaj ruční práce, tam jdu jen, že si dokážu, že to dokážu, chybí mi právě ta trpělivost. To můj muž naopak tu trpělivost má, on je leteckej modelář, takže dělá letadýlka.“ (Rozhovor A)
„Ráno vstanu, vykoupám se, oholim se, ustelu postel, nasnídám se, šlapu na rotopedu, uvařim si kávu a po kávě jdu ven, jako jedinej smim i do vesnice. Odpoledne trávim ve společenský místnosti, ale tam musíme bejt.“ (Rozhovor G) - 44 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
Několik respondentů ale plně využívá aktivit, které nabízí jejich domov pro seniory.
„Navštěvuju dílnu, hraju kuželky, karty, šipky a tak. Těmto činnostem se věnuju každej den kromě soboty a neděle. Ale to je otevřená kavárna zase takže tam jdu na kafíčko.“ (Rozhovor C)
„Chodím do dílny, kde vyrábíme co je potřeba. Výzdobu a tak. Společenské hry taky často hrajeme. A karty mastíme. Teď pečeme cukroví.“ (Rozhovor D)
„Chodím sem pravidelně do dílny. Docela dost času trávím u televize, hlavně odpoledne a večír. Přes léto chodím i na procházky nebo do parku.“ (Rozhovor B)
Respondenti ve veřejném domově pro seniory byli spokojeni s nabídkou aktivit. Ani jeden nevyslovil přání, že by chtěl v domově více aktivit.
„Nedá se říct, že by mi nějaká aktivita chyběla.“ (Rozhovor C)
„Žádná aktivita mi tu nechybí.“ (Rozhovor B)
„Myslím, že žádná aktivita mi tu nechybí, akorát nám teď omezili vejlety, že nejsou peníze. To docela se mi líbilo ty výlety, ty byly dobrý. Ale aktivit je tu poměrně dost.“ (Rozhovor D)
Naproti tomu respondenti v soukromém domově se většinou shodli na tom, že by aktivit mohlo být víc. K dispozici mají sledování filmu ve společenské místnosti, park, společenské hry, jednou za čas taneční terapii a mohou se zúčastnit rukodělné činnosti. Klienti se shodli, že je aktivity, kterých se mohou dobrovolně zúčastnit, nezaujaly. Proto se jich většinou neúčastní.
„Musíme sedět tady ve společenský místnosti a nebo mužem jít tady do parku ven, ale jinak nic moc nemužem. Aktivit se účastnim jen málo.“ (Rozhovor E)
„Moc nechodim na aktivity tady, nebaví mě to.“ (Rozhovor F)
- 45 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
5.3.1.3. Vztahy s rodinou a s lidmi uvnitř domova pro seniory
To, co seniora, který žije v domově pro seniory, spojuje s okolním světem, jsou návštěvy jeho blízkých. Pokud ho nikdo nenavštěvuje, může se cítit „odstrčený“. Bohužel několik respondentek ve výzkumu bylo v této situaci. „Tak jednou za rok mám návštěvu. Syna. Dělá ale, že mámu nezná“ (Rozhovor D). Další respondentky vysvětlovaly malý výskyt návštěv nedostatkem času svých příbuzných. „Dcera je zaměstnaná, takže chodí do práce a i kdyby chtěla sem chodit, tak má málo času“ (Rozhovor E). „No oni to maj docela daleko. Syna mám v Plzni. Nemaj moc času, takže moc nejezděj“ (Rozhovor F). Jednu respondentku nechodil navštěvovat vůbec nikdo a to z důvodu, který v člověku vzbudí vlnu empatie. „Už mám jenom manžela, všichni příbuzní zemřeli. Nikdo nás tedy nenavštěvuje“ (Rozhovor A). Naopak ostatní respondenti měli návštěvy velice často. „Všichni, každej tejden někdo příde. Dcera když jede nakupovat, tak se u mě staví. Bydlí tady ve vedlejší vesnici“ (Rozhovor G). Někteří respondenti vypověděli, že i oni sami jezdí na návštěvy ke svým rodinám. „Rodina mě chodí navštěvovat a já jezdim k nim ještě. Teď pojedu taky k synovi. Ještě jezdim k vnukovi, ten má po mě domeček. Dcera za mnou chodí pravidelně. Zrovna dneska odpoledne ji čekám“(Rozhovor C). „Chodí mě navštěvovat hlavně vnuci. K jednomu z nich jsem jezdila často na víkend, teď už ale moc ne“ (Rozhovor B). Návštěvy jsou v životech seniorů žijících v domovech pro seniory velmi důležité, stejně důležité jsou i vztahy mezi samými seniory uvnitř domova. Dobré vztahy totiž navozují klid a pohodu v domově. Několik respondentů prozradilo, že se v domově baví jen s pár jedinci.
„Okruh lidí tady nemám, s jednou pani chodím do tý dílny a tam jsme většinou jen spolu dvě. Což nám vyhovuje, protože ona je hluchá a když tam někdo přijde, tak už se špatně slyšíme. Ale teď je tady plno novejch, takže se s nima ještě pořád seznamuju. Už tady není ta parta, ty už umřeli, tak už není jako to bejvalo.“ (Rozhovor B)
„My tady toho moc spolu nenamluvíme, akorát s jednim pánem si povídám, tomu je 97 roků. Vždycky ve společenský místnosti spolu povídáme.“ (Rozhovor G)
Naproti tomu mě u ostatních respondentů až překvapilo s kolika lidmi se baví a tráví s nimi čas. Byli to respondenti z veřejného domova pro seniory.
- 46 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
„Mám tady takovou partu, přes den se s nima stýkám na těch hrách a tak. Večer máme pak sezení, kde si povídáme. Probíráme všecko možný i nemožný.“ (Rozhovor D)
„Mám tady svůj okruh lidí, každej den od 6 do 7 se scházíme a debatujeme. U kavárny je velkej stůl, tak u něj sedíme. Někdy se nás sejde 12, jindy jen 8. Někdy je to veselý, jindy zase smutnější. Teď zrovna zemřela jedna naše kámoška, tak jsme smutnili.“ (Rozhovor C)
„Při aktivitách a zábavách máme svůj okruh lidí. Ale jsou tu party lidí, kteří se znají a baví se spolu, ale ty se baví o věcech, které mě nezajímají.“ (Rozhovor A)
5.3.1.4. Životní zaměstnání a jeho vliv na prožívání stáří
Velkou část života člověk stráví v zaměstnání. Také nám o člověku něco napoví. Je možné, aby člověka ovlivňovalo i po odchodu do důchodu? Na to jsem se zeptala všech svých respondentů. Někteří respondenti se ani po odchodu do důchodu své profese úplně nevzdali.
„Já jsem byl vyučenej řezníkem, 37 roků jsem dělal řezničinu. Jako vedoucí prodejny. Když jsem šel do důchodu tak syn měl taky řeznictví, tak jsem mu tam pomáhal, vařil jsem polívky. Dršťkovou a gulášovou. To byly fronty.“ (Rozhovor G)
„Od patnácti let až do důchodu jsem dělala kadeřnici. Ještě dneska udělám občas kamarádce hlavu.“ (Rozhovor D)
Pouze jedna respondentka je s bývalými kolegy z práce stále v kontaktu. „Já dělala tady v elektře a s těma lidma se pořád scházím. Po nějaký době máme vždycky sraz“ (Rozhovor C). Zbytek respondentů udělal za svým zaměstnáním po odchodu do důchodu „tlustou čáru“. „Než jsem šla do důchodu, tak jsem dělala v jednom dřevařskym podniku. V kontaktu s lidma s práce nejsem a ani nechci“ (Rozhovor E). V podobné situaci byla také další respondentka ze soukromého domova pro seniory, která s lidmi ze svého zaměstnání v kontaktu být nechtěla, protože s nimi těsně před odchodem do důchodu měla nepříjemnou zkušenost. „Já jsem dělala na Národním výboru ve Starý Boleslavi. Pak jsem přešla na Pedagogickou fakultu, tam jsem dělala administrativu. Takže asi obě tyto zaměstnání považuju za životní, protože jsem dělala stejně dlouhou dobu. S těma lidma z Pedagogický fakulty se nestýkám, protože před odchodem do důchodu jsem s nima neměla dobrou zkušenost, upadla mi peněženka a když - 47 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
jsem se pro ni sehnula, tak se mi zamotala hlava a chtěla jsem se chytnout tý svý kolegyně, co stála vedle mě, ale ta mi uhnula a já jsem upadla. Ještě na mě byly nevraživý, že je jako zdržuju od práce nebo co, když maj řešit, kam mě odvezou na vyšetření.“ (Rozhovor F)
5.3.2. Výsledky výzkumu získané z rozhovorů s personálem a vedením domovů pro seniory
5.3.2.1. Fungování domovů pro seniory z hlediska volnočasových aktivit a možnosti domova reagovat na poptávku po péči o seniory
Vedoucí veřejného a soukromého domova pro seniory dostaly stejnou otázku týkající se ročního plánu aktivit domova. Oba domovy takový plán mají. Vedoucí veřejného domova pro seniory odpověděla „Každý měsíc máme naplánováno nejmíň pět větších akcí, jako zábavy, diskotéky a tak, ale jinak každý den je otevřená ergoterapeutická dílna, bazén, tělocvična a tak, takže aktivity jsou tu k dispozici každý den. Každý měsíc se pak jezdí na výlet, teď jsme byli v divadle“ (Rozhovor H). Roční plán aktivit v soukromém domově pro seniory je chudší. „Každej měsíc vypíšeme tak čtyři aktivity jako je dílna, čtení, zpívání, deskové hry, jinak jsem teď udělala takovej plán, aby se za každou cenu jezdilo dvakrát za rok na výlet. Jedinou větší akcí je sportovní den, kterej se koná v červenci. Občas je taky taneční terapie“ (Rozhovor I). Taneční terapii a rukodělnou dílnu vede jedna z administrativních pracovnic. „Taneční terapii s nima dělám spíš v létě venku, teď už moc ne, teď spíš ta dílna. Děláme takový jednoduchý věci, že třeba jen něco lepí a tak“ (Rozhovor J). Dále jsem se vedení domovů ptala na to, jak je nyní jejich domov pro seniory naplněn a zda stíhají reagovat na poptávku po péči o seniory. Na tuto otázku mi vedoucí veřejného domova odpověděla „Teď zrovna máme jedno úmrtí a už máme dalšího člověka, který si podal žádost, takže naplňujeme hned. Jen zřídka kdy máme delší dobu volné místo, spíš je naše kapacita menší než poptávka“ (Rozhovor H). Soukromý domov až do jara 2013 nebyl schopen uspokojit poptávku po péči o seniory, nyní je ale situace jiná. „Máme 20 míst, ale zaplněných je jen 17. Teď je zatím nejhorší období od otevření. Doufáme, že se poptávka zvýší“ (Rozhovor I). Jak už jsem uvedla několikrát, kontakt s rodinou je pro seniory velmi důležitý a přispívá k jejich duševní pohodě. Akci nebo aktivitu, které se mohou zúčastnit i rodinní příslušníci, si senioři si velmi pravděpodobně více užijí a bude je bavit. Vedoucích domovů jsem se ptala na to, jakých akcí nebo aktivit se mohou zúčastnit i rodiny seniorů. Co se týče veřejného domova pro seniory, tak zde je takových akcí více. „Rodiny se účastní akce Miss staré koleno, ta je - 48 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
velmi oblíbená, také Mikulášské diskotéky, různých koncertů, ukončení školního roku, to je taková sranda akce, kdy seniorům rozdáváme vysvědčení a dostávají známky za chování, mluvu a tak. Ale i různejch turnajů se mohou účastnit, v šipkách, kuželkách, ale těch už se neúčastní tak často“ (Rozhovor H). V soukromém domově je akcí, na které mají přístup i rodiny seniorů, velmi poskrovnu. „Rodiny klientů jezdí hlavně na sportovní den, jinak spíš jen na oslavy narozenin a tak. Nemáme tolik akcí nebo aktivit, kterých by se mohli zúčastnit“ (Rozhovor I).
5.4. Interpretace získaných dat
V této kapitole zkusím pomocí získaných dat z výzkumu zformulovat odpovědi na výzkumné otázky.
5.4.1. Interpretace dat, které jsem získala z rozhovorů s obyvateli domovů pro seniory
5.4.1.1. Jaké faktory ovlivňují spokojenost s domovem pro seniory?
Z výsledků výzkumů jednoznačně vyšlo, že senioři, kteří bydlí ve veřejném domově pro seniory, jsou mnohem spokojenější než senioři ze soukromého domova pro seniory. Z obyvatel veřejného domova čišela radost a neustále všichni opakovali, jak se jim tam moc líbí a jak jsou se vším spokojení. Od klientů soukromého domova jsem nic podobného neslyšela. Z obyvatel soukromého domova jsem necítila takovou pohodu a klid jako z obyvatel veřejného domova pro seniory. „Jsou nervózní, nechtějí opouštět své pokoje“ (terénní zápisky 18.11.2013). Obyvatelé veřejného domova pro seniory všechno chválili, stravu, personál, prostředí, množství aktivit. Na klientech soukromého domova pro seniory byla vidět nespokojenost. „Po obědě nás normálně zastelou do postele, i když nechceme. První den jsem vůbec nechápala, co dělají. Ale musíme dodržovat tady ten harmonogram, takže nemužem nic říct“ (Rozhovor F). „Musíme každý odpoledne sedět ve společenský místnosti“(Rozhovor E). Výsledky výzkumu mluví stejně ohledně spokojenosti s personálem. Senioři z veřejného domova pro seniory vypověděli, že vše, o co personál poprosí, jim personál s ochotou splní. Co se týče soukromého domova pro seniory, tak v něm byly pro mě šokující odpovědi dvou respondentek, které vypověděly, že jakoukoli nespokojenost s personálem nemůžou dát najevo, jinak by jim personál udělal „peklo“. - 49 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
Obyvatelé veřejného domova byli spokojeni i s volnočasovými aktivitami, které mohou navštívit. Byli spokojeni i s jejich množstvím. Klienti soukromého domova pro seniory se cítili svázáni harmonogramem domova a vypovídali, že nic moc dělat nemůžou. Zaujalo mne, že jsou nuceni každé odpoledne trávit ve společenské místnosti, i když by třeba raději byli na pokoji nebo šli ven. Jediná činnost, která je založená na dobrovolném rozhodnutí klientů, je rukodělná činnost. Dle výsledků výzkumu lze konstatovat, že senioři žijící ve veřejném domově pro seniory jsou spokojenější a mají větší svobodu než klienti soukromého domova pro seniory. Jak jsem už uvedla v předchozí kapitole, na spokojenost seniorů má také velký vliv to, zda se rozhodli sami jít do domova pro seniory a zda se sami se rozhodli, do kterého domova chtějí jít. Pokud vše vychází z jejich vlastních rozhodnutí, pak jsou většinou v domově pro seniory spokojeni. To se ve výzkumu potvrdilo.
5.4.1.2. Jakým aktivitám se senioři mohou věnovat ve veřejném a soukromém domově pro seniory?
Větší množství aktivit mají k dispozici obyvatelé veřejného domova pro seniory – hraní kuželek, šipek, karet, možnost navštívit ergoterapeutickou dílnu (kde jsou přítomny tři ergoterapeutky, tato dílna je otevřena každý den), knihovnu, kavárnu, kapli, místnost s počítači, tělocvičnu, místnost s rotopedy a za zmínku určitě stojí, že mají k dispozici krytý plavecký bazén. Každý měsíc jsou pořádány nejméně čtyři velké akce – například turnaj v kuželkách, v šipkách, ve stolním tenise, maškarní bál, zábava, diskotéka, vánoční trhy, vánoční koncert. Zajímavou akcí je Miss staré koleno, které se účastní i příbuzní seniorů a která se koná jednou za rok. Menších akcí je pak kolem pěti za měsíc. Například křížovky na čas, beseda s knihovnicí, oslava dne matek, otců, píšeme diktát, Mikulášské bingo, návštěva ZŠ apod. Senioři z veřejného domova pro seniory vypověděli, že se většiny těchto akcí účastní, ale že vše je dobrovolné. Také se minimálně jednou za dva měsíce jezdí na výlet – do divadla, na koncert, do ZOO apod. Slaví se narozeniny každého seniora, této oslavy se účastní i jeho rodina. Obyvatelé veřejného domova pro seniory nejsou časově omezováni žádným pevně stanoveným denním harmonogramem (kromě jídla – snídaně, obědy a večeře jsou v určitém časovém úseku, ne však v pevnou dobu). Mohou se sami rozhodnout, jak vyplní svůj den. Všechny aktivity jsou dobrovolné.
- 50 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
V soukromém domově pro seniory je pouze jedna větší akce za rok a tou je sportovní den v létě, který se koná v parku u domova. Této akce se účastní i příbuzní seniorů. Na rozdíl od veřejného domova je účast na této akci povinná. Jinak se konají menší akce – např. pěvecké vystoupení dětí z blízké školy nebo když jim hudebník z blízkého města přijede zahrát pár písní na kytaru. V neděli ráno mají možnost jít do blízkého kostela. Na výlet se jezdí dvakrát za rok, většinou do zooparku. Stejně jako ve veřejném domově pro seniory, i zde se slaví narozeniny každého seniora a zpravidla se této oslavy zúčastní i jeho rodina. Ergoterapeutka v soukromém domově není přítomna, všechny aktivity vymýšlejí a se seniory vykonávají administrativní pracovnice, které si v podstatě jen „odskočí od papírů.“ Nemají k dispozici žádnou dílnu pro rukodělnou činnost, takže vše se odehrává ve společenské místnosti. Tato „ergoterapeutická dílna“ funguje jednou za měsíc. Do „ergoterapeutické dílny“ mohou, ale nemusí chodit, tato jediná činnost je dobrovolná. Jedna administrativní pracovnice si udělala kurz na taneční terapii, ta se koná jednou za měsíc. Dopoledne se s klienty soukromého domova pro seniory každý den cvičí. Odpoledne jsou nuceni strávit ve společenské místnosti u televize, maximálně si mohou zahrát společenskou hru, společenskou místnost ale nesmí opustit. Ještě mají k dispozici park, ale tam smí jen dopoledne a za hezkého počasí. Obyvatelé veřejného domova pro seniory si denní harmonogram určují sami, mohou si vybrat, kterou aktivitu navštíví a kdy ji navštíví. Opakem je soukromý domov pro seniory, kde musí klienti striktně dodržovat denní harmonogram daný domovem pro seniory. Výhodami veřejného domova pro seniory jsou bazén a kaple. Z výsledků výzkumu je jasné, že obyvatelé veřejného domova mají k dispozici mnohem více aktivit než obyvatelé soukromého domova pro seniory. Ve veřejném domově se koná mnohem více akcí a výletů. Je jen na obyvatelích, čeho se účastní a čeho ne, mohou den strávit podle vlastních představ. To se nedá říci o klientech soukromého domova pro seniory. Ti si nemohou vymýšlet svůj program, většina aktivit je povinná (kromě návštěvy „ergoterapeutické dílny“) a personál je má v podstatě ve své moci, protože rozhoduje, co se bude dělat. V úvahu se musí vzít to, že soukromý domov pro seniory je mnohem menší než veřejný domov pro seniory. Přesto si myslím, že i tak by se dalo pořádat více akcí a vymyslet více aktivit pro klienty.
- 51 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
5.4.1.3. Jak mezi sebou senioři v domově pro seniory komunikují?
Jak už je uvedeno v teoretické části, pokud seniory chodí navštěvovat jejich příbuzní, mají senioři pocit, že mají spojení s okolním světem a necítí se tak „odříznutí“. Když je ale nikdo nenavštěvuje, nemusí to být pro ně až tak stresující, pokud mají v domově někoho, s kým tráví čas, chodí s ním na aktivity, jezdí na výlety apod. Všichni respondenti někoho takového mají. Někteří mají pouze jednoho blízkého člověka, jiní mají svou „partu“, s kterou se pravidelně schází. Z výzkumu vyplývá, že ve veřejném domově pro seniory tvoří senioři skupinky, ve kterých mezi sebou komunikují. Naopak v soukromém domově jsou vztahy mezi klienty domova neutrálního rázu a skupinky se vůbec nevytvářejí.
5.4.1.4. Jaké mají senioři vztahy se svými rodinami a známými?
U respondentů jsem se setkala s několika situacemi – rodina je chodí navštěvovat často a pravidelně, rodina je chodí navštěvovat zřídka kdy a situace, kdy už nemají nikoho, kdo by je chodil navštěvovat. Většinou frekvence návštěv něco vypovídá o vztazích mezi seniory a jejich rodinami. Senioři, kteří mají návštěvu každý týden (děti, vnoučata), mají se svou rodinou velmi dobrý vztah. Senioři, kteří mají návštěvu opravdu málokdy (maximálně dvě návštěvy do roka), nemají se svou rodinou tak vřelý vztah a jejich rodiny o ně spíš nemají zájem. Situace jedné respondentky, kterou už nemá kdo navštěvovat, je velice specifická (viz. rozhovor A). Respondentů, které chodí rodina pravidelně a často navštěvovat, je méně než jsem čekala. Na většinu respondentů nemají jejich rodiny čas (nebo to alespoň seniorům tvrdí).
5.4.1.5. Ovlivňuje životní zaměstnání seniorů prožívání jejich stáří nebo za ním udělali „tlustou čáru“ po odchodu do důchodu?
Z odpovědí respondentů je patrné, zda jejich životní zaměstnání ještě stále zasahuje do jejich životů nebo ne. Všichni vypověděli, že své zaměstnání vykonávali rádi, přesto někteří z nich za ním udělali „tlustou čáru“ a jsou rádi, že už do zaměstnání nemusejí. Někteří jsou dokonce rádi, že už nemusejí vídat své kolegy. Jedna respondentka dokonce zaznamenala po odchodu do důchodu obrat v postoji k ostatním lidem. „Dělala jsem ve státních orgánech, pak provozní v obchodních domech, takže jsem byla pořád mezi lidma. Teď sem se dostala do takový
- 52 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
situace, že mi docela lidi vaděj. Celej život jsem dělala mezi lidma a teď mi nějak vaděj, teď jsem ráda, když jsem sama“ (Rozhovor A). Naopak někteří respondenti se ani po odchodu do důchodu nedokázali se svým zaměstnáním rozloučit a jedna respondentka dokonce své zaměstnání občas vykonává i teď (Rozhovor D – kadeřnice). Jedna respondentka (Rozhovor C) se schází s lidmi, s kterými dříve pracovala a s lidmi, kteří stále pracují na místě kde ona, takže ví, co se děje, co je v jejím bývalém zaměstnání nového atd.
5.4.2. Interpretace dat, které jsem získala z rozhovorů s personálem a vedením domovů
5.4.2.1. Má domov nějaký roční plán aktivit/akcí?
Z rozhovorů s vedoucími domovů pro seniory vyplynulo, že oba domova mají roční plán aktivit. Veřejný domov pro seniory má roční plán aktivit mnohem bohatší než soukromý domov pro seniory, je v něm obsaženo mnohem více výletů a větších akcí.
5.4.2.2. Je domov schopen odpovídat na poptávku po péči o stáří? Má nyní naplněnou kapacitu?
Z výzkumu vyplývá, že veřejný domov pro seniory není schopen uspokojit poptávku po pobytu v domově pro seniory. V případě, že se uvolní místo, je na toto místo ihned několik zájemců. Naopak soukromý domov pro seniory v době výzkumu nebyl zcela zaplněn, měl hned tři volná místa. Vedoucí domova ale zdůraznila, že je to horší období a že až do jara 2013 neměli se zaplněním kapacity problém. Získat místo v soukromém domově pro seniory je tedy mnohem snazší (v době výzkumu) než ve veřejném domově pro seniory.
5.4.2.3. Je nějaká akce/aktivita, které se mohou zúčastnit i rodiny seniorů?
Soukromý domov pro seniory pořádá pouze jednu velkou akci na kterou zve i rodiny klientů. Jedná se o sportovní den. Veřejný domov pro seniory zve rodinné příslušníky hned na několik akcí – Miss staré koleno, ukončení školního roku apod. Ve veřejném domově pro seniory jsou tedy více nakloněni k tomu, aby se akcí účastnily i rodiny obyvatel.
- 53 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
Exkurz: Mikulášské bingo
Dne 6.12.2013 jsem se zúčastnila ve veřejném domově pro seniory akce, která se nazývá Mikulášské bingo. Jednalo o spojení hry bingo s příchodem (zhruba v půlce akce) Mikuláše, čerta a anděla. Na této akci se potvrdil můj pozitivní dojem ohledně veřejného domova pro seniory. Všichni senioři neustále vtipkovali a vládla pohoda. Akce se zúčastnilo asi 30 obyvatel domova. Vznikalo hned několik vtipných situací. Jeden pán byl čerstvě ostříhán, takže byl středem pozornosti všech přítomných seniorek. Zazněly slova chvály jako například „Jé ty jsi dneska hezkej“, přičemž jedna seniorka hned s úsměvem na rtech odvětila „No jo, ho sestříhli, teď má kratší rozum.“ Samotnou mě ale nejvíce pobavil moment, kdy sestřička přivezla paní na vozíčku a ta si poručila, na jakém místě u stolu chce sedět. Vybrala si místo, kde seděla zády k sestřičce, která měla hlásit čísla vylosované na bingo. Hned se ozvalo „Ježiši no ta si zase sedla zády, to bude furt KOLIK??.“ Podle dalších reakcí na seniorku jsem usoudila, že bingo neustále vyhrává, protože se ozývalo „Jestli budeš zase vyhrávat, tak tě vyhodíme“ nebo „No jo, je tady, tak to nic nevyhrajem zase.“ Akci organizovaly tři ergoterapeutky, dvě byly převlečené za čerty a jedna za anděla. Jedna z nich vyvolávala čísla na bingo a dvě běhaly po sále a kontrolovaly seniory, zda správně slyšely, jaké číslo bylo vytaženo a zda nepotřebují s něčím pomoct. Kdo měl bingo, získal dárek (většinou oplatku) a mohl si říci, kterou vánoční koledu chce od ostatních zazpívat. Hned po první koledě říká jedna z ergoterapeutek jedné seniorce „Jak to, že nezpíváte? Všichni zpíváme“ Seniorka s úsměvem odvětila „Proč bych zpívala, když jsem nevyhrála, to nemá cenu.“ Hrálo se pět kol binga a přibližně v polovině třetího kola dorazil Mikuláš s čertem a andělem. Za Mikuláše byla převlečena vrchní sestra, za čerta a anděla byly převlečeny všeobecné sestry. Obcházely všechny seniory a ti zlobiví museli říct říkanku nebo zazpívat písničku. Také vznikaly velmi zábavné situace. Mikuláš požádal jednu seniorku o zazpívání písničky, ona ale na jeho výzvu vůbec nereagovala. Všichni se začali smát a seniorka sedící vedle mne mi s pobavením říká „Nebude zpívat, protože je hluchá.“ Mikuláš znova požádal seniorku o nějakou písničku, to už ho slyšela a odsekla mu „Nebudu zpívat, protože teď máme bingo a hotovo.“ Akce trvala přibližně dvě hodiny a opravdu jsem se na ní bavila. Neustále se vtipkovalo a bylo vidět, že senioři mezi sebou mají dobré vztahy. Potvrdil se můj dojem, že tento domov pro seniory je plný pohody, zábavy a dobré nálady a že v něm senioři žijí spokojeně. Zároveň bylo dobře vidět, že vztah personálu k obyvatelům domova a naopak je pozitivního rázu. - 54 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
6. Závěr V úvodu této práci píši, že jsem se rozhodla pro překonání odstupu od domovů pro seniory a že ukážu sobě, mým známým i čtenáři, že domovy pro seniory nejsou jen „odkladišti“ starých lidí, ale že jsou tam lidé plní elánu a života. Toto moje předsevzetí se mi podařilo naplnit jen částečně. V domovech pro seniory jsem sice našla lidi, kteří jsou aktivní a plni elánu, ale tezi, že domovy pro seniory jsou jen „odkladišti“ starých lidí, se mi úplně vyvrátit nepovedlo. Jako „odkladiště“ starých lidí vypadal soukromý domov pro seniory, i když to nebyla tak úplně vina samotného domova, jako spíše faktu, že do něj děti „odkládaly“ své staré rodiče, o které neměly už zájem. Ze soukromého domova pro seniory jsem měla negativní dojem a když jsem tam byla asi podruhé, říkala jsem si sama sobě, že tady bych teda opravdu ve stáří skončit nechtěla. O klienty domova se nikdo moc nezajímal, personál nevyjímaje. Pro personál bylo každé přání seniorů přítěží a brali ho jako práci navíc. To klienti domova pociťovali. Zároveň klienti soukromého domova pro seniory neměli moc příležitostí k tomu, aby se sami rozhodli, jak chtějí strávit den. Jako ideální místo, kde prožívat stáří, se jevil veřejný domov pro seniory. Všichni obyvatelé byli se vším spokojeni, bavili se spolu, k dispozici jim je nespočet možností jak strávit den a mohou se účastnit mnoha akcí a výletů. V domově vládla pohoda. Za celou dobu výzkumu jsem neviděla sestřičku, která by byla na obyvatele nepříjemná a nesplnila jim jejich požadavek nebo přání. To potvrdili i samotní respondenti, kteří říkali, že s personálem nemají sebemenší problém. Otázka zní: Proč jsou tyto rozdíly mezi soukromým a veřejným domovem pro seniory? Myslím si, že rozdíly mohou způsobovat tři faktory. Jeden z nich se týká tradice domovů. Veřejný domov už má nějakou tradici a reputaci a snaží se si tuto reputaci udržet. Soukromý domov pro seniory je otevřen krátce a žádnou reputaci nemá a možná o ni ani nemá zájem, protože nabývá dojmu, že institucí, které pečují o stáří je málo a pokaždé se nějací ti klienti najdou. Další možností je, že je ještě málo usazen. Nicméně pokud se o svoji reputaci a pověst nezačne starat, nebude mít asi nikdy zcela zaplněnou kapacitu. A to z toho důvodu, že je umístěn na malé vesnici blízko středně velkého města, takže zde není anonymita velkoměsta a lidé, kteří v něm mají umístěné své příbuzné a nejsou se službami spokojeni, to řeknou dalším potenciálním klientům a domov už nikdy nezíská dobré jméno. Poslední faktor, který by mohl způsobovat rozdíly mezi soukromým a veřejným domovem pro seniory, je profesionalita personálu. Profesionální personál je bezpochybně ve veřejném domově pro
- 55 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
seniory, což je další z jeho předností. Naproti tomu o personálu v soukromém domově pro seniory se nedá říci, že je profesionální. Z výzkumu vyplývá, že největší podíl na rozdílu mezi soukromým a veřejným domovem pro seniory má faktor týkající se kvalifikovanosti a profesionality personálu. Personál významnou měrou ovlivňuje prostředí domova. Profesionální personál přispívá ke kvalitě života ve stáří v domovech pro seniory.
- 56 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
Seznam použité literatury Knižní zdroje: Campbellová, J. 2000. Techniky arteterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha: Portál Čevela, R., Kalvach, Z., Čeledová, L. 2012. Sociální gerontologie: úvod do problematiky. Praha: Grada Disman, M. 2002. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Vydavatelství Karolinum Dohnalová, M. a kol. 2009. Sociální ekonomika – vybrané otázky. Praha : Výzkumný ústav práce a sociálních věcí Dohnalová, M. a kol. 2012. Sociální ekonomika, sociální podnikání : podnikání pro každého. Praha : Wolters Kluwer Dvořáčková, D. 2012. Kvalita života seniorů v domovech pro seniory. Praha: Grada Eisertová, J. Canisterapie – terminologie. In: Velemínský, M. a kol. 2007. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice : Dona Freeman, M. Terminologie v zooterapii. In: Velemínský, M. a kol. 2007. Zooterapie ve světle objektivních poznatků. České Budějovice : Dona Giddens, A. 2001. Třetí cesta. Obnova sociální demokracie. Praha : Mladá Fronta Hamanová Marhánková, J. 2010. Konstruování představ aktivního stárnutí v centrech pro seniory. Praha : Sociologický časopis, Vol. 46, No. 2 Haškovcová, H. 2010. Fenomén stáří. Praha: Nakladatelství Havlíček Brain Team Haškovcová, H. 2012. Sociální gerontologie aneb Senioři mezi námi. Praha : Galén Hendl, J. 2005. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál Chenail, R. J. 1998. Jak srovnat kvalitativní výzkum do latě? Biograf, 15-16, 30 odst. Jelínková, J. Úvod: Předmět a cíle oboru ergoterapie. In: Jelínková, J., Krivošíková, M., Šajtarová, L. 2009. Ergoterapie. Praha: Portál. Str. 11-18 Jelínková, J., Krivošíková, M., Šajtarová, L. 2009. Ergoterapie. Praha: Portál Kantor, J. 2009. Vymezení muzikoterapie. In: Základy muzikoterapie. Kantor, J., Lipský, M., Weber, J. a kol. Praha: Grada Keller, Jan. 2007. Sociologie organizace a byrokracie. Praha: Sociologické nakladatelství Matoušek, O. 2003. Slovník sociální práce. Praha : Portál Matoušek, O., Koláčková, J., Kodymová, P. 2005. Sociální práce v praxi. Praha : Portál Ochrana, F. 2001. Veřejný sektor a efektivní rozhodování. Praha : Management Press Ondrušová, J. 2011. Stáří a smysl života. Praha : Nakladatelství Karolinum
- 57 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
Ort, J. 2004. Kapitoly se ze sociologie stáří. Ústí nad Labem : Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Pedagogická fakulta Pávková, J., Hájek, B., Hofbauer B. a kol. 2008. Pedagogika volného času. Praha : Portál Rheiwaldová, E. 1999. Novodobá péče o seniory. Praha: Grada Sak, P., Kolesárová, K. 2012. Sociologie stáří a seniorů. Praha: Grada Strauss, A., Corbinová, J. 1999. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Brno: Sdružení Podané ruce, Boskovice, Albert. Surynek, A., Komárková, R., Kašparová, E. 2001. Základy sociologického výzkumu. Praha : Management Press Šimanovský, Z. 2001. Hry s hudbou a techniky muzikoterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi. Praha : Portál Šloufová, R., Dohnalová, M. a kol. 2010. Sociální podniky v ČR. Praha : Výzkumný ústav práce a sociálních věcí Štilec, M. 2004. Program aktivního stylu života pro seniory. Praha : Portál Valenta, M. 2001. Dramaterapie. Praha : Portál Veleta, P., Holmerová, I. 2002. Úvod do taneční terapie pro seniory. Praha : Česká alzheimerovská společnost
Elektronické zdroje:
Veřejná databáze Českého statistického úřadu. Sociální služby poskytované v zařízeních sociálních služeb v krajích. [online]. [cit. 2013-12-28]. Dostupné z: http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulka&cislotab=SZB0090PU_KR&&kapitola_i d=16
Český statistický úřad. Procentuální zastoupení populace ve věku 65 a více let v jednotlivých státech Evropy v roce 2011. [online]. [cit. 2013-12-28]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/seniori
www stránky domovů pro seniory, které z důvodu zachování anonymity nemohu uvést
- 58 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
Příloha 1 Fotografie z Mikulášského binga
- 59 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
- 60 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
- 61 -
Bakalářská práce
Kateřina Lubinová
Příloha 2 Příprava polostrukturovaného rozhovoru Otázky pro obyvatele domovů pro seniory 1. Spokojenost seniorů s domovem pro seniory Jak dlouho žijete v domově pro seniory? Jak na vás působí prostředí tohoto domova pro seniory? Jste spokojený/á s personálem? Bylo to vaše rozhodnutí přestěhovat se do domova pro seniory? Vybral/a jste si sám/sama tento domov pro seniory? 2. Volnočasové aktivity seniorů v domově pro seniory Jakým činnostem jste se věnoval/a před vstupem do domova pro seniory? Můžete se těmto činnostem věnovat i nyní? Jakým činnostem se zde věnujete a jak často? Jak by vypadal váš ideální den z hlediska volnočasových aktivit? Navštěvujete zde nabízené aktivity? Pokud ne, tak z jakého důvodu? V případě, že by zde byla nabídnuta nová aktivita, přišel/přišla byste se podívat? Bál/a byste se vyzkoušení? Jaké aktivity vám tu chybí? Jaké byste uvítal/a? Přijde vám, že dny strávené zde v domově pro seniory jsou nekonečně dlouhé a nudné? 3. Vztahy s rodinou a s lidmi uvnitř domova pro seniory Jaké máte vztahy s rodinou? Chodí vás někdo navštěvovat? Máte zde v domově nějaký okruh lidí, s kterými pravidelně trávíte čas? Pokud ano, jak čas trávíte? 4. Životní zaměstnání a jeho vliv na prožívání stáří Jaké zaměstnání považujete za své životní? Ovlivňuje nějak vaše životní zaměstnání nyní vaše stáří a prožívání volného času? Jste v kontaktu s lidmi z vašeho zaměstnání? Otázky pro personál a vedení domovů pro seniory 1. Fungování domovů pro seniory z hlediska volnočasových aktivit a možnosti domova reagovat na poptávku po péči o seniory Jak je tento domov nyní zaplněn? Máte nějaké volné místo? Pořádáte akce, kterých se mohou zúčastnit i rodiny seniorů? Máte nějaký roční plán aktivit? Jak vypadá?
- 62 -