UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut sociologických studií

Bc. Adéla Roedlová

Co pro ženy znamená stáří a stárnutí?

Diplomová práce

Praha 2014 1

Autor práce: Bc. Adéla Roedlová Vedoucí práce: prof. PhDr. Hynek Jeřábek, CSc. Oponent práce: Datum obhajoby:

Hodnocení:

Bibliografický záznam ROEDLOVÁ, Adéla. Co pro ženy znamená stáří a stárnutí? Praha, 2014. 75 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut sociologických studií. Vedoucí diplomové práce prof. PhDr. Hynek Jeřábek, CSc.

Anotace Diplomová práce se zabývá subjektivním pohledem českých žen střední a starší věkové kategorie na stáří a stárnutí. Česká odborná veřejnost se totiž tomuto tématu věnuje spíše optikou pohledu zvnějšku, tedy věkovým prognózám či vztahu generací, a ne subjektivnímu vnímání a prožívání této životní fáze. Práce si klade za cíl zjistit, co ženy považují za klíčové elementy stárnutí a vytvořit komplexní pohled na stárnutí z pohledu ženy. Zároveň je pro práci stěžejní určit rozdíly a podobnosti ve vnímání stárnutí z hlediska věku či životní fáze. V práci je proveden kvalitativní výzkum, který je ukotven ve fenomenologické teorii. Sběr dat probíhá pomocí metody ZMET. Tato projektivní technika sběru dat, jejíž teorie a postupy jsou v práci popsány, je založena na představě, že lidé nepřemýšlejí verbálně, nýbrž v obrazech. Obrázky, které si respondentky na rozhovor samy přinesou, pomohou k lepšímu vyjádření jejich myšlenek. Využití metody je rovněž v práci zhodnoceno. Výsledky výzkumu jsou prezentovány s ohledem na hlavní determinant ovlivňující vnímání stáří a stárnutí, tedy odchod do důchodu. Je tedy porovnáno vnímání stáří a stárnutí u žen pracujících a u žen po odchodu do důchodu. Výsledky se týkají zjištění v oblasti vnímání věku, času, hodnot a své vlastní osoby v souvislosti se stářím a stárnutím. Výsledky kvalitativního výzkumu jsou dány do souvislosti s relevantními závěry z empirických výzkumů provedených v České republice.

Klíčová slova Stáří, stárnutí, ženy, ZMET, projektivní metody, fenomenologický přístup.

Abstract This master thesis deals with the subjective view of middle aged and older Czech women on problematic of old age and aging. Czech researches devote to this topic relatively little attention. In connection of old age and aging they focus more on the aging of the whole society or relation between the generations, but not on a subjective perception and experience of this life stage and process. The aim of this work is to find out what women consider as the key elements of old age and aging and also to create a comprehensive view of aging from the women perspective. It is also essential to the thesis to determine the differences and similarities in the perception of aging in terms of age and life stage. In this thesis is used a method of qualitative research, which is grounded in the phenomenological approach and data collection is carried out using the ZMET research method. This projective technique of data collection, whose theory and practice is described in the work, is based on the idea that people do not think verbally but in images. Images that respondents bring on their own to the interview help them to express better their own ideas. Application of the method is also evaluated in the thesis. The research results are presented considering the major determinant influencing the perception of old age and aging, retirement. Therefore it is compared the perception of old age and aging in women and of women working and of the women after retirement. The results include the findings of perception of age, time structure and own personality in connection with aging and aging. The results of this qualitative research are put into the context of relevant findings from empirical research conducted in the Czech Republic.

Keywords Age, aging, women, ZMET, projective methods, phenomenological approach

Prohlášení 1. Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. 2. Souhlasím s tím, aby práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 6. 1. 2014

Bc. Adéla Roedlová

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala svému vedoucímu práce, profesoru Hynku Jeřábkovi za podnětné a přínosné konzultace. Dále děkuji všem svým respondentkám, které mi bez nároku na honorář ochotně věnovaly čas nejen během rozhovoru, ale i v rámci domácí přípravy. Také děkuji svým rodičům a příteli za nesmírnou podporu.

Institut sociologických studií UK FSV Teze DIPLOMOVÉ práce

Příjmení a jméno: Bc. Adéla Roedlová Imatrikulační ročník: 2010 Studijní obor: Sociologie Zaměření: Aplikovaný výzkum Předpokládaný název: Co pro ženy znamená stárnutí? Předpokládaný název v angličtině: What does aging mean for women? Předpokládaný termín dokončení: LS 2012 Jméno konzultanta: Prof. PhDr. Hynek Jeřábek CSc. Zdůvodnění výběru tématu: Kombinace fenoménů stárnutí populací a současného kultu mládí mě přivedla na myšlenku sepsání diplomové práce o stárnutí z pohledu žen. Při bližším zkoumání tématu jsem zjistila, že ženy různých věkových kategorií vnímají stárnutí rozdílně a řadí do něj i jiná témata. Ve své práci se tedy budu zabývat tím, co si ženy v různých životních stádiích pod pojmem stárnutí představují. Můj postup by měl vytvořit základní předpoklady pro zpracování tohoto tématu i kvantitativně.

Základní charakteristika tématu a předpokládaný cíl práce

Ve své diplomové práci se budu snažit zjistit, jak ženy různých věkových kategorií vnímají stárnutí. Pokusím se popsat vývoj chápání tohoto tématu od pubescentky až po ženu, jejíž věk se blíží osmdesáti. Budu se snažit stanovit klíčové faktory stárnutí pro jednotlivá životní období ženy. Se ženami z jednotlivých vývojových stádií budu provádět hloubkové rozhovory, pomocí nichž odhalím, jak o tématu smýšlejí a co vlastně do tématu

staří zařazují. Ze získaných dat vytvořím mentální mapu, na které zobrazím vývoj tématu v závislosti na věku.

Cíle práce: 1) 2) 3) 4) 5)

Vytvořit komplexní pohled na stárnutí Zjistit, co ženy považují za klíčové elementy stárnutí Popsat vývoj vnímání tématu stárnutí závisle na věku ženy Vytvořit mentální mapu stárnutí Navrhnout kvantitativní dotazník k danému tématu

Metodologie Pro svoji diplomovou práci zvolím kvalitativní metodologii. Tímto směrem se budu ubírat především proto, že se budu snažit zachytit subjektivní vnímání daného fenoménu. Jelikož se jedná o intimní a individuální téma, použiji jako výzkumnou metodu hloubkový rozhovor. V rozhovorech aplikuji projektivní techniku, která se používá v případě, kdy výzkumník potřebuje odhalit skryté či obtížně vyjádřitelné emoce respondenta. Z projektivních technik vyberu konkrétně metodu Metaphor Elicitation Technique od Geralda Zaltmana (ZMET). Tato technika byla vyvinuta na počátku devadesátých let na Harvard Business School, původně pro marketingový výzkum. Zaltman vychází z vědeckých teorií založených na předpokladu, že lidé myslí spíše ve formě vizuálních obrazů než slov. Respondenti jsou většinou požádáni, aby shromáždili soubor obrázků, které reprezentují jejich pocity a myšlenky o daném tématu. Díky obrázkům se respondentům lépe hovoří i o abstraktních tématech. Cílem ZMET rozhovorů a analýzy je odhalit základní struktury, které provází lidské smýšlení o daném tématu. Vyhodnocení rozhovorů následně zobrazím do mentální mapy a popíšu její jednotlivé větve. Protože mentální mapy tvoří kvalitní základ pro tvorbu dotazníku, pokusím se na základě mapy sestavit návrh kvantitativního dotazníku na dané téma.

Předpokládaná struktura práce 1. Úvod 2. Cíle práce a výzkumné otázky 3. Metodologie 3.1 Metoda sběru dat (Popis techniky ZMET) 3.2 Způsob zpracování dat (Popis Mentálních map)

4. Teoretické vymezení stárnutí 4.1 Psychologický pohled na stárnutí 4.2 Sociologický pohled na stárnutí 4.3 Biologický pohled na stárnutí 5. Vývojová stádia ženy (Popis vývojových stádií, do kterých budou zařazeny respondentky) 6. Výzkumná část 6.1 Cíl výzkumu 6.2 Výzkumný soubor 6.3 Výsledky 6.4 Mentální mapa a její deskripce 7. Tvorba kvantitativního dotazníku 8. Závěr

Základní literatura

Literatura pro teoretickou část ALAN, Josef. Etapy života očima sociologie. Praha: Panorama, 1989. 439 s. AMÉRY, Jean. O stárnutí: revolta a rezignace. Praha: Prostor, 2008. 169 s. BINSTOCK, Robert H., et al. Handbook of aging and the social sciences. Amsterdam: Academic Press, an imprint of Elsevier, 2006. 514 s. FARKOVÁ , Marie. Dospělost a její variabilita. Praha: Grada, 2009. 136 s. GRUSS, Peter. Perspektivy stárnutí: z pohledu psychologie celoživotního vývoje. Praha: Portál, 2009. 222 s. HAMILTON, Ian Stuart. Psychologie stárnutí. Praha: Portál, 1999. 319 s. HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ, Jaroslava. "No co, tak je mi šedesát pět let": vztah žen k viditelnému fyzickému stárnutí. Sociální studia. 2008, 5, 1, s. 35–53. HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. 365 s. KÖVEROVÁ, Štefánia. Sociológia životného cyklu. Bratislava: Občianske združenie Sociálna práca, 2003. 137 s. LESNOFF-CARAVAGLIA , Gari. Health aspects of aging. Springfield: Thomas, 2000. 198 s. MOODY, Harry R. Aging. Concepts and controversies. Thousand Oaks: Pine Forge Press, 2006. 474 s. ORT, Jiří. Kapitoly ze sociologie stáří (společenské a sociální aspekty stárnutí). Ústí nad Labem, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Pedagogická fakulta, 2004, 56 s.

SÝKOROVÁ, Dana. Autonomie ve stáří: Sociologické nakladatelství, 2007. 284 s.

kapitoly z

gerontosociologie.

Praha:

Literatura pro metodologickou a výzkumnou část BUZAN, Tony. Mentální mapování. Praha: Portál, 2007, 165 s. COULTER, Robin A.; ZALTMAN, Gerald; COULTER, Keith S. Interpreting Consumer Perceptions of Advertising: An Application of the Zaltman Metaphor Elicitation Method. Journal of Advertising . 2001 , 4, 30. DENZIN, Norman K.; LINCOLN, Yvonna S. Handbook of qualitative research. Thousand Oaks: Sage Publications, 2000. 1065 s. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. Praha: Portál, 2008. 407 s. KITCHIN, Robert. Cognitive Maps: What Are They and Why Study Them? Environmental Psychology 14 (1): s. 1–19. ŠMÍDOVÁ, Olga. Mentální mapování. Mimeo. Praha: FSV UK, 2003.

Datum/Popis studentky

………………………………..

Datum/ Podpis vedoucího práce

..…………………………

Journal of

Obsah 1

Úvod ............................................................................................................................. 3

2

Cíle práce a výzkumné otázky ...................................................................................... 4

3

Výsledky výzkumů věnovaných vnímání stáří a stárnutí ............................................. 6

4

3.1

Věk jako determinant stáří ................................................................................... 7

3.2

Role rodiny ve stáří............................................................................................... 9

3.3

Stáří a volný čas .................................................................................................. 10

3.4

Obavy ve stáří ..................................................................................................... 13

3.5

Příprava na stáří ................................................................................................. 19

3.6

Odchod do důchodu jako zlom .......................................................................... 22

Metodologická část práce ......................................................................................... 25 4.1

Teoretické ukotvení výzkumu ............................................................................ 25

4.1.1

Zásady a postupy v kvalitativním výzkumu z fenomenologického hlediska 27

4.2

Research design.................................................................................................. 30

4.2.1

Kategorizace respondentek dle věku a následně dle životní fáze .............. 30

4.3

Výzkumný vzorek................................................................................................ 31

4.4

Popis zvolené metody ........................................................................................ 33

4.4.1

Představení konceptu metafor ................................................................... 33

4.4.2

Jednotlivé kroky metody ZMET ................................................................... 36

4.4.3

Aplikace metody ZMET na výzkum vnímání stárnutí u žen ........................ 38

4.4.4

Analýza dat vzniklých pomocí metody ZMET.............................................. 39

4.5

Zhodnocení využití metody ZMET ve výzkumu stárnutí žen .............................. 39

4.6 Etické aspekty kvalitativního výzkumu ............................................................... 42 4.7

Informovaný souhlas .......................................................................................... 42 1

4.8 5

Důvěrnost a potencionální dopady účasti ve výzkumu...................................... 43

Výsledky analýzy rozhovorů ...................................................................................... 45 5.1

Vnímání stáří u starších žen ............................................................................... 45

5.1.1

Relativizace věku ......................................................................................... 46

5.1.2

Hraní role starší ženy .................................................................................. 47

5.1.3

Strukturace času ......................................................................................... 48

5.1.4

Obrat ke „skutečným“ hodnotám ............................................................... 50

5.1.5

Obavy – smíření, koloběh života ................................................................. 52

5.2

Vnímání stáří u žen mladší věkové kategorie ..................................................... 54

5.2.1

Projekce vlastního stárnutí do stárnutí svých dětí ..................................... 54

5.2.2

Absence povinností ..................................................................................... 54

5.2.3

Víra v dobré konce (mě se to netýká) ......................................................... 56

5.2.4

Obavy – vyjednávání ideálu ........................................................................ 56

5.2.5

Příprava na stáří .......................................................................................... 58

5.2.6

Očekávaná změna hodnot ve stáří.............................................................. 58

5.3

Komparace obou kategorií ................................................................................. 59

Závěr .......................................................................................................................... 61 Summary .................................................................................................................... 63 Přílohy ........................................................................................................................ 68

2

1 Úvod

Téma diplomové práce s názvem Co pro ženy znamená stáří a stárnutí vzešlo z kombinace dvou fenoménů, diskutovaných v současné době v sociálních vědách. Prvním je stárnutí populace a s tím související počet starých lidí ve společnosti a druhým fenoménem je kult mládí, který je prezentovaný médii a analyzován v rámci genderových teorií. Přítomnost tohoto rozporu mě přivedla k zájmu o subjektivní prožívání a nahlížení na stáří a stárnutí. V rámci zúžení již tak širokého tématu došlo k zaměření pouze na ženy a to od určité věkové kategorie. V diplomové práci budou nejprve shrnuty poznatky o vnímání stáří a stárnutí z empirických výzkumů. Témata v této části budou ovšem prezentována již s ohledem na výsledky kvalitativního výzkumu provedeného v rámci této práce. Těžiště mého zkoumání bude spočívat ve fenomenologickém přístupu, který si klade za cíl nahlížet na realitu optikou respondenta. K tomu, aby výzkum přinesl zjištění, která jsou stěžejní pro respondenta, a zároveň došlo k omezení vlivu výzkumníka, bude jako metoda dotazování aplikována metoda ZMET. Ta je založená na představě, že lidé přemýšlejí více v obrazech a nikoli verbálně, a že dokáží projektovat své myšlenky a pocity do obrázků. Závěry výzkumu budou strukturovány s ohledem na dvě stěžejní kategorie, které byly ve vnímání stáří a stárnutí u žen postulovány.

3

2 Cíle práce a výzkumné otázky Předmětem mé diplomové práce je zkoumání toho, jak ženy vnímají stárnutí a stáří. Budu zkoumat subjektivní nahlížení žen na fenomén přítomný v jejich životě. Zkoumání bude teoreticky ukotvené ve fenomenologickém kvalitativním výzkumu. Analýza, provedená v této práci, totiž neusiluje o zachycení skutečné podstaty fenoménu stárnutí, ale o zjištění toho, jak je daný fenomén skupinou vnímaný, cítěný, popisovaný a sdělovaný ostatním. Pro užší vymezení tématu bylo zvoleno zkoumání pohledu na stárnutí pouze jednoho pohlaví, a to žen. Z hlediska genderových teorií existuje předpoklad, že ženy budou vnímat stárnutí odlišněji než muži. Ke zjištění, že pohlaví je proměnná determinující vnímaní a prožívání stárnutí došla např. Vidovićová ve svém výzkumu. „Bez diskuse existují silné genderově odlišné postoje respondentu - ženy a muži vnímají některé věci jinak a určité události jsou respondenty jinak hodnoceny u mužů a žen.“ [Vidovićová 2008: 193] Cílem práce je tedy zjistit, co ženy považují za klíčové elementy stárnutí, a vytvořit komplexní pohled na stárnutí z pohledu ženy. Zároveň si práce klade za cíl určit rozdíly a podobnosti ve vnímání stárnutí z hlediska věku či životní fáze ženy. Výsledky budou zpracovány a demonstrovány s ohledem na tyto rozdíly. Ve své práci jsem si položila tři základní výzkumné otázky:   

Jaké pojmy, fenomény a pocity mají ženy spojené se stářím? Je vnímání stáří u žen ovlivněno věkem či životní fází? Jaké faktory ovlivňují u žen vnímání stáří?

Z těchto otázek poté vycházejí otázky specifické:       

Existují nějaké elementy spojené se stárnutím, které jsou zastoupeny v představách každé ženy? Jaké elementy stárnutí považují ženy za klíčové? Lze najít ve vnímání stáří u žen na základě věkových kategorií či životních fází určité podobnosti, a pokud ano, jaké? Jaké jsou hlavní diference v představách žen o stárnutí na základě věku a životní fáze? Jaké faktory v životě ženy mají vliv na odlišné vnímání stáří od běžných schémat? Ovlivňuje představy o stáří ženina profese? Jak ovlivňuje představu žen o stárnutí péče o seniora v rodině?

4

Na výzkumné otázky se budu snažit odpovědět prostřednictvím svého vlastního výzkumu, dostupných sociologických dat a odborné literatury. V práci bude použita kvalitativní metoda. Je to proto, že se pokusím odhalit podstatu zkušeností s tímto jevem určité vybrané skupiny respondentek, a rovněž proto, že téma vnímání stárnutí nebylo v dostupných pramenech víceméně zkoumáno. Neexistují tudíž podklady pro aplikaci kvantitativní metody. Pro dotazování bude použita speciální projektivní technika s názvem Zaltman Metaphor Elicitation Technique. Metoda je založená na představě, že lidské myšlení probíhá v obrazech a nikoli verbálně. Tento způsob dotazování je založený na vyplavování skrytých myšlenek, které by bylo během běženého hloubkového rozhovoru těžké zachytit. Technika využívá obrázků a přesně daných kroků k vyplavování hlubších pocitů a myšlenek. Zaltman tyto myšlenky nazývá metafory. Metoda slouží k odhalení základní struktury, podle které probíhá lidské myšlení o daném tématu. Tato metoda byla zvolena především z důvodu, že stárnutí je velice abstraktní a citlivé téma, které by bylo pomocí běžných hloubkových rozhovorů těžké uchopit. Obrázky pomohou respondentkám k lepšímu vyjádření svých myšlenek a rovněž i výzkumníkovi k lepšímu pochopení myšlení účastnic výzkumu.

5

3 Výsledky výzkumů věnovaných vnímání stáří a stárnutí Cílem této kapitoly je představit dosavadní poznání z oblasti empirických výzkumů, ze kterých je možno čerpat informace o vnímání stáří a stárnutí. V této části diplomové práce budou uvedeny pouze autoři, díla a závěry, které jsou relevantní pro diplomovou práci. Zařazuji především závěry výzkumů provedených v České republice, protože reflektují česká specifika, jako je např. věk odchodu do důchodu, výše důchodu apod. Kromě toho není komparace vnímání stárnutí s jinými světovými státy cílem této práce. V této části jsou rovněž již zařazena témata, která rozšiřují a doplňují závěry z kvalitativního výzkumu provedeného v rámci této diplomové práce. V České republice není téma stárnutí rozhodně téma opomíjené. Na téma stárnutí a stáří z různých pohledů vycházejí publikace, odborné stati a píší se diplomové práce. Celkový výčet práci zde není kvůli rozsahu možné uvést, a proto uvádím především odborné články či publikace z posledních let, které jsou navíc tematicky relevantní pro zaměření této diplomové práce. Je ovšem nutné říci, že se předkládané studie nevěnují přímo ženskému stárnutí či jeho aspektům. Výsledky tedy uvádím pro ženy i muže dohromady, přičemž pokud jsem měla k dispozici primární data, vždy testuji statistickou významnost pro odlišnosti mezi skupinou žen a mužů. V posledních letech se výzkumy věnovanými komplexnímu pohledu české společnosti na stáří zabýval tým Petra Saka a Karolíny Kolesárové-Sakové, který v letech 2007 – 2011 realizoval celkem osmnáct kvalitativních a kvantitativních výzkumů. Jejich závěry je možné nalézt v jednotlivých výzkumných zprávách a také v publikaci Sociologie stáří a seniorů (2012). Gerontosociologii a autonomii ve stáří se věnuje Dana Sýkorová, která se v posledních letech zabývá vlivem autonomie na úspěšné zvládání stáří. Životní styl a problémy samotných seniorů jsou ústředními tématy výzkumů Lucie Vidovićové, která se tomuto tématu věnuje v desítce odborných prací. Celkovým stárnutím české populace se ve svých výzkumech zabývá i Ladislav Rabušic. Cenným zdrojem informací k pohledu české populace na stárnutí může být i výzkum z roku 2002 s názvem Život ve stáří nebo výzkum Střední generace z roku 2004, které vedla Věra Kuchařová. Výzkum byl zaměřený na zkušenosti a názory respondentů na podmínky života starších občanů. Pohledu na stáří z hlediska solidarity mezi generacemi se v posledních letech věnoval Hynek Jeřábek a kolektiv v knize Mezigenerační solidarita v péči o seniory (2013). Tematicky nejblíže mé 6

diplomové práci je badatelské zaměření Jaroslavy Hasmanové-Marhánkové; tato autorka se stárnutí věnuje především z pohledu genderu. Věnovala tomuto tématu i rigorózní práci s názvem Gender a stárnutí: pohled na stáří očima žen (2008). Na následujících stránkách budou tedy zveřejněny relevantní závěry z některých výše jmenovaných studií, které tematicky rozdělím podle dílčích závěrů. Závěry z těchto výzkumů jsou uvedeny již s ohledem na výsledky empirické části mé práce. Mají za cíl rozšířit a doplnit zjištění výzkumu provedeného v rámci této diplomové práce.

3.1 Věk jako determinant stáří Věkem a jeho rolí ve společnosti se zabývá vědní subdisciplína sociologie – sociologie věku. Věk je významnou složkou sociálního statusu jedinců a neoddělitelnou charakteristikou řady sociálních struktur a systémů. Tato subdisciplína se zabývá výzkumem, teorií a politikou věku ve společnosti. [Vidovićová 2008: 18] Teorie stratifikace podle věku je dle Riley Fonner a Moor stejně důležitá pro chování lidí a jejich sociální strukturu jako třída, pohlaví a etnický původ. Teorie předpokládá, že individua či skupiny jsou lokalizovány v sociální struktuře dle věku. Každá věková vrstva se skládá z lidí ve stejné životní fázi, kteří mají tendenci sdílet kapacity, schopnosti a motivace, které se váží k věku. Věk je tedy základ pro strukturovanou sociální nerovnost [Saxena 2006: 3] Nebylo tomu ale vždy tak. V předindustriálních společnostech nebylo možné zařadit člověka na základě informace o věku do jeho sociální či sociálně-ekonomického postavení. Věk byl v té době více biologickým jevem než sociálním atributem. Struktura institucí neexistovala na základě věkových hranic a kulturní normy nepředepisovaly striktně věkové ukotvené chování. V případě, že existovaly nějaké věkové normy, jednalo se spíše o jisté tradiční konvence, nikoli o moderní institucionální prostředky, které ustanovovaly sociální řád. [Vidovićová 2008: 19] Výše uvedené tvrzení ovšem neříká, že by životní etapy neexistovaly. Chronologický věk pouze nehrál tak důležitou roli jako v dnešní společnosti. Ukažme si tedy, jak souvisí věk a stárnutí očima české populace. První otázka, která souvisí s touto problematikou, zajisté zní, zdali je možné určit hranici stáří.

7

Graf 1: Lze určit, od jakého věku je už člověk starý?

319

717

Nelze určit

Lze určit

Zdroj: Data – Život ve stáří 2002, n=10361 Z grafu je patrné, že více než 69 % respondentů uvedlo, že konkrétní věk, ve kterém je člověk starý, není možné určit.2 V odpovědích se nevyskytovaly zásadní rozdíly mezi ženami a muži. Celých 68,4 % mužů a 69, 4 % žen odpovědělo, že přesnou věkovou hranici není možné určit. Určité množství respondentů (31 %) ovšem odpovědělo, že hranici možné určit je. Tito respondenti nejvíce označovali jako hranici stáří věky 60, 65 a 70 let, jak ukazuje následující graf.

1

Data jsou dostupná v Sociálně vědním datovém archivu ČR.

2

Základní populací šetření byli obyvatelé České republiky starší 60 let. Jednalo se o kvótní výběr. Data jsou volně dostupná v Českém sociálně vědním datovém archivu.

8

Počet respondentů

Graf 2: Věk určující hranici stáří 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

40

50

55

58

60

63

65

67

69

71

74

77

85

věk označený respondenty

Zdroj: Data – Život ve stáří 2002, n=1036 K obdobným závěrům došel i výzkum z roku 2008, jenž cílil na celou populaci.3 Objevily se zde rovněž tři věky pro hranici seniorského věku. Seniorem se člověk stává v 60 letech pro 45 % populace. Druhou hranicí je věk 65 let, který označilo 23 % respondentů a třetí hranicí je věk 70 let, který uvedlo 16 %. Podle kumulativních četností je v tomto věku člověk seniorem již podle 97 % respondentů. Pokud se zaměříme na vnímání hranice dle věku respondenta, zjistíme, že od patnácti let je senior vymezován věkově jako šedesátiletý a jeho věk poté stoupá až do věkové skupiny respondentů 41 až 50 let. Poté věk opět poklesne na 63. Je to pravděpodobně způsobené tím, že čím více se člověk stáří blíží, tím více se ho snaží oddálit a tím je způsobeno posouvání věkové hranice. [Sak, Kolesárová 2012: 26] Rozdíly mezi určováním věkové hranice nebyly mezi pohlavími přítomné.

3.2 Role rodiny ve stáří Rodinné zázemí a vzájemná podpora členů rodiny je zajisté důležitá v každé životní fázi. Stáří s sebou ovšem přináší dva aspekty, kdy je vzájemná rodinná solidarita ještě viditelnější. Jedná se o péči o seniora samotného a na druhé straně o pomoc prarodičů při péči o vnoučata. V České republice je typická podpora rodičů dospělým dětem a jejich 3

Názory a postoje české populace k seniorům 2008, cílovou populací byli občané České republiky starší 15 let. Jednalo se o kvótní výběr.

9

rodinám až do vysokého věku. Opačně pomoc a podpora také funguje, jenom bývá kombinována s pomocí specializovanou či institucionální, a to v případě, kdy rodina nezvládá pečovat sama. [Kuchařová 2002: 69] V obou případech ovšem hraje důležitou roli žena. Ve výzkumu Život ve stáří se dle kumulativních četností shoduje 77 % mužů a 85 % žen, že břímě péče o staré rodiče leží převážně na ženách (manželkách, dcerách, snachách). Toto tvrzení odpovídá skutečnosti, protože z rozsáhlého množství literatury víme, že osobní péči o starého člověka většinou zajišťují ženy. [Jeřábek 2013: 47] Na druhé straně péčí a zájmem o vnoučata udržují prarodiče ať už vědomou či nevědomou generační kontinuitu. Z kvalitativní studie vyplývá, že tato kontinuita je seniory udržována pravidelnými kontakty s dětmi a vnoučaty, citovou angažovaností a zájmem o jejich prosperitu, ale i praktickou instrumentální pomocí. Senioři dokonce charakterizovali obě mladší generace krátkým, ale emocionálně zabarveným spojením „moje všechno“, „můj smysl života“. Dobré vztahy se senioři s mladšími generacemi snaží udržet i za cenu ústupků a kompromisů, které mohou vést k ambivalentnosti vzájemných vztahů. [Sýkorová 2007: 47] Dobré rodinné vztahy jsou ovšem dle populace starší 60 let velice důležité pro spokojené stáří. Pokud se podíváme na kumulativní součet odpovědí, vidíme, že celkově 93 % respondentů uvedlo souhlas na otázku, zdali jsou dobré rodinné vztahy nevyhnutelnou podmínkou pro spokojené stáří. [Data: Život ve stáří 2002]

3.3 Stáří a volný čas Životní náplň mládí a stáří se liší především strukturovaným programem. Současný trend aktivního stáří vychází z předpokladu, že život dělá bohatším a uspokojivějším zapojení jedince do společenských aktivit a vztahů v různých odlišných sférách společnosti. Výsledky různých šetření ukazují, že především senioři ve větších městech žijí aktivním a společenským životem do vysokého věku. Četnost aktivit, které probíhají mimo prostředí domova, však v porovnání s aktivitami, jež probíhají v domácím prostředí, klesá v závislosti na věku. [Vohralíková, Rabušic 2004: 76] Volný čas je českou populací viděn jako největší benefit stáří. Na otevřenou otázku, která zjišťovala, zdali seniorský věk a důchod přináší něco pozitivního, uvedlo 56 % respondentů volný čas (více volného času, časová neomezenost, nové možnosti využití, svobodná organizace, méně musím-více mohu, vychutnání si volného času, záleží na nich, jak 10

s ním naloží) a dalších 26 % respondentů uvedlo aktivity, zájmy, záliby, koníčky, vitalita, tvořivost, které vlastně s volným časem souvisí.4 [Sak, Kolesárová 2008: 23] Existuje rovněž i pohled respondentů nad 60 let, kteří nevidí problém v zaplnění času, který není strukturován prácí. Graf 3: Zaplnění volného času v důchodu

„Starší lidé, kteří jsou v důchodu, si mohou bez problémů svůj čas zaplnit i bez zaměstnání" 494

500 450 400

387

350 300 250

Počet respondentů

200 131

150 100

19

50 0 Rozhodně souhlasím

Spíše souhlasím

Spíše Rozhodně nesouhlasím nesouhlasím

Zdroj: Data – Život ve stáří 2002, n=1036 4

Jako další benefity respondenti uváděli: 15 % odpočinek, relaxace - zasloužený odpočinek, klid, pohoda, procházky 11 % rodina/vnoučata – věnovat se více rodině, vnoučatům-hlídání 11 % životní styl/podmínky - změna; život jiný, nové životní hodnoty; život - více si užívá života, život – klidnější/žádný stres/bez buzerace, člověk se nemusí honit/bez shonu/uvolnění; náplň dne; jiné priority než dříve; užívat si života, větší prožitek z přítomnosti, užívají si všeho, na co neměli při zaměstnání čas; žití plným životem 9 % nemuset chodit do práce/pracovat, konec hektického pracovního života 7 % cestování, výlety, turistika 7 % volný čas – více pro sebe, na seberealizaci, sebereflexe, seberozvíjení, větší péče o sebe 5 % zkušenosti, znalosti, rozum, moudrost, zodpovědnost; oproštění se od nepodstatného, životní nadhled; zkušenosti pro mladší generaci často udivující 5 % nemuset vstávat do práce, možnost déle spát/přispat si, více se vyspat, nemusí ráno brzo vstávat 3 % důchod – jistý/trvalý příjem, není starost o živobytí, žádné dluhy – vše splaceno [Sak, Kolesárová 2008: 23]

11

Další graf zobrazuje rovněž názor respondentů starších 60 let, kteří rozhodně neshledávají život v důchodu jako nudný a nezajímavý. Graf 4: Názor respondentů na život ve stáří „Život v důchodu

je dost nudný a nezajímavý"

500

466

450 400

342

350 300 250

Počet respondentů

184

200 150 100 50

38

0

Rozhodně souhlasím

Spíše souhlasím

Spíše nesouhlasím

Rozhodně nesouhlasím

Zdroj: Data – Život ve stáří 2002, n=1036 Následující tabulka ukazuje, čemu konkrétně se senioři věnují: Tabulka 1: Aktivity, kterým se věnují lidé starší 65 let Název aktivity Procházky Cvičení, sport Četba novin, časopisů Poslech rozhlasu či televize Kontakt s dětmi, vnoučaty Kontakt s jinými osobami

Podíl osob nad 65 let (v procentech) 75,4 12,0 95,4 98,4 87,7 87,7

Zdroj: Zavázalová 2001 Ve výzkumu Život ve stáří (2002) uváděli respondenti jako nejčastější aktivitu sledování televize a četbu novin či časopisů. Poté následovalo setkávání s příbuznými či známými a práce na domácím hospodářství či chalupě. Dále byly oblíbené i vycházky a sportovní činnosti. Diferenciace mezi pohlavími nebyla zjištěna. Naopak faktorem ovlivňujícím životní styl bylo partnerské soužití. Lidé v manželství nebo v páru jsou více 12

zapojeni do různých aktivit. Aktivněji rovněž stáří prožívali lidé s vyšším vzděláním. Věk sám o sobě nevykazoval příliš významnou souvislost s pocitem osamělosti. [Kuchařová 2002: 54– 59] Časté sledování televize potvrzuje i výzkum společnosti ppm factum, ve kterém odpovědělo 98 % respondentů starších 61 let, že ji ve svém volném čase sledují pravidelně nebo občas. V dlouhodobějším horizontu přinese určitou změnu ve trávení času seniorů doba, kdy zestárne současná mladá a střední generace, trávící značnou část svého volného času u počítače na internetu. Z výzkumu agentury ppm factum vyplývá, že obecná populace starší 61 let tráví volný čas na internetu pravidelně pouze ve 4 % a vůbec ho na něm netráví celých 79 % respondentů tohoto věku. Zatímco respondenti ve věku 31 – 40 let odpověděli, že na internetu tráví volný čas pravidelně a občas již v 68 %, respondenti ve věku 21 – 31 let dokonce v 76 % a nejmladší respondenti odpověděli, že se ve svém volném času věnují internetu pravidelně a občas v 85 %.5 [ppm factum: 2010]

3.4 Obavy ve stáří Nová životní fáze může v lidech vzbuzovat určité obavy. Na otázku: „Co pro Vás představuje seniorský věk především?“ odpovědělo 12 % populace, že hrozbu, riziko a strach. Zhruba polovina respondentů odpověděla, že seniorský věk bere jakou součást života, které se ani nebojí a ani se na ni netěší. A průměrně 16 % dotazovaných odpovědělo, že se na stáří těší nebo ho s potěšením prožívají. Mezi jedinci, kteří vnímali stáří jako hrozbu a riziko, nebyly významné rozdíly v jejich příslušnosti k sociálním a demografickým skupinám. Určité diference je ale přece jenom možné najít. Poněkud častěji (v řádu 3 %) obavy projevovali lidé nad 60 let a zároveň méně (o 4 %) tyto obavy uváděla věková skupina 45 až 59 let. U této věkové skupiny se výrazně častěji oproti mladším věkovým skupinám objevila odpověď, že se na seniorský věk těší. [Sak, Kolesárová 2008: 21] Je to nejspíše způsobeno tím, že této věkové kategorii se seniorský věk blíže nejvíce, a proto se snaží na přicházející období nahlížet pozitivněji, nebo také tím, že jsou již na hranici seniorského věku a vice vidí i klady, které toto životní období přináší. Seniorský věk rovněž představuje hrozbu, riziko či strach výrazně méně pro vysokoškoláky. Vysokoškolsky vzdělaní lidé uváděli tuto představu 5

Vzorek zahrnoval přibližně 1000 respondentů a byl získán metodou kvótního výběru.

13

v průměru až o 9 % méně oproti lidem se základním vzděláním a o 14 % méně oproti lidem vyučeným. Určité odlišnosti můžeme najít i z hlediska příjmu. Lidé, spadající příjmem do nejnižší kategorie, mající tedy příjem na osobu od 5000 do 20 000 Kč, vidí v etapě stáří nejvyšší hrozbu; uvedlo to v průměru 16 % dotázaných osob. Dále následuje kategorie respondentů s nejvyšším příjmem od 30 001 Kč a více, ve které projevilo obavu ze stáří 12 % respondentů. Nejméně vidí stáří jako hrozbu respondenti se středním příjmem, tedy mezi 20 000 až 30 000 Kč. [Sak, Kolesárová 2008: 21] Důvod spatřuji především v tom, že lidé se středními příjmy nemají takovou obavu z poklesu příjmu, která v důchodu nastane, jako lidé, jejichž finanční situace se po odchodu do důchodu výrazněji zhorší. A čeho konkrétně se česká populace obává? Více než polovina respondentů odpověděla, že se rozhodně bojí či se spíše bojí nemocí (78 %) a rovněž finanční a existenční nouze (54 %). Dále se česká populace bojí osamocenosti (49 %) a následně smrti (43 %) a rovněž nedostupnosti nebo nedostatečnosti lékařské péče (37 %). Výzkum tedy ukazuje, že se česká společnost bojí více osamocenosti a nemocí než smrti. [Sak, Kolesárová 2008: 25] Otázkou zůstává, zdali je to způsobeno tím, že smrt je v naší společnosti civilizačně vytěsněná z našich životů a nemluví se o ní, jak píše Jiřina Šiklová ve své knize Vyhoštěná smrt (2013); lidé o ní tudíž nemají dostatek informací a tolik ji nevnímají na rozdíl od nemocí a osamocení. Nebo zda je to fenomén, který byl ve společnosti přítomný vždy. Jako další zdroj obavy ve stáří respondenti uváděli respondenti změnu životního stylu, které se obává 37 % populace, nedostatek lásky a citu uvedlo 36 % respondentů a nedostatek sexu 26 %. Nedostatku prestiže se obává 31 % populace a nedostatku úcty nebo respektu v rodině 23 % respondentů. [Sak, Kolesárová 2008: 25] Při určitém zobecnění lze říci následující: „Česká populace se více bojí toho, co se ve stáří stane v mezilidských a společenských vztazích ve vazbě na seniora, než z konce svého osobního života. Podstatnější je pro českou populaci kvalita mezilidských vztahů na konci jejich života než konec jejich osobní existence.“ [Sak, Kolesárová 2008: 25] Z hlediska diferenciací mezi ženami a muži v obavách ve stáří můžeme říci, že stáří se obávají více ženy, a to téměř ve všech položkách. Zajímavé je, že výjimku tvoří obavy z nedostatku lásky a citu, kde vyšší hodnoty uváděli muži. [Sak, Kolesárová 2008: 29] Závěry následujících výzkumů nám ukazují, zda se obavy respondentů naplňují nebo nikoliv. Podíváme-li se na srovnání spokojenosti v jednotlivých životních etapách (mládí, 14

střední věk a současné období) respondentů starších 60 let, vidíme, že spokojenost se nijak zvlášť neliší. Ženy a muži se ve svých odpovědích rovněž významně nelišili. Nejvyšší rozdíl bylo možné najít v odpovědích na otázku, která se týkala výběru nejlepšího období života. Pro téměř 49,8 % žen bylo mládí nejlepší období a střední věk pro 40,8 %. U mužů byl nejlepším obdobím života s nepatrným rozdílem střední věk – 45,2 %, a následně až mládí – 44,9 %. Stáří se tedy může zdát jako neoblíbený věk, když ho jako nejlepší uváděli muži i ženy jen v 9 % případů. [Data Život ve stáří, 2002] Pokud ale toto zjištění porovnáme s hodnocením jednotlivých životních období zvlášť, nevychází stáří z tohoto porovnání pesimisticky, viz následující graf: Graf 5: Hodnocení jednotlivých období života oběma pohlavími

Špatné

Spíše špatné Stáří Střední věk Spíše dobré

Mládí

Dobré

0

100

200

300

400

500

600

700

Zdroj: Data – Život ve stáří 2002, n=1036 Jak bylo zmíněno výše, jako největší obavu spojenou se stářím uváděli respondenti nemoci. Tato obava se ovšem ukazuje vyšší než je reálná zkušenost seniorů. Subjektivně se totiž cítí více či méně zdrávy více než čtyři pětiny mužů a tři čtvrtiny žen ve věku 65 až 74 let. Ovšem ani mezi lidmi staršími 74 let není hodnocení subjektivního pocitu zdraví špatné. I v tomto věku let označují své zdraví za dobré stále téměř dvě třetiny mužů a tři pětiny žen. Subjektivní hodnocení pocitu zdraví je tedy u starších žen o něco horší než u mužů. Konkrétní čísla je možné sledovat v tabulce č. 1. Ovšem i přes subjektivně zhoršující se zdravotní stav,

15

roste u starších ročníků ve srovnání s mladšími ročníky, a to zejména u žen, podíl osob s emoční pohodou. [Vohralíková, Rabušic 2004: 31] Tabulka 2: Subjektivní pocit zdraví podle věkových skupin

věk 55–64 65–74 75+ celkem 35–44

velmi dobré muži ženy 4,4 8,0 1,6 2,3 – 4,1 15,6 12,4 18,9 8,1

Zdraví subjektivně hodnoceno jako dobré vcelku dobré špatně muži ženy muži ženy muži ženy 30,6 27,8 37,6 43,8 23,6 16,7 38,5 22,3 41,8 52,3 14,8 20,8 29,3 18,6 39,7 35,1 29,3 38,1 42,1 38,0 30,8 36,4 10,3 11,6 47,6 45,7 26,7 37,0 6,8 8,7

velmi špatně muži ženy 3,8 3,7 3,3 2,3 1,7 4,1 1,2 1,6 – 0,5

Zdroj: Papeš a kol. 2000 in Vohralíková, Rabušic 2004

Naproti tomu strach z osamocení se může jevit jako reálná hrozba především ženám starším 65 let. Více než polovina z nich totiž žije sama v domácnosti, zatímco mužů žije sama v domácnosti jedna třetina.6 [CZSO, Senioři v mezinárodním srovnávání, 2012] I subjektivní pocit osamění mají ženy ve srovnání s muži vyšší, což ukazuje následující graf č. 6. Na otázku, zdali se někdy cítí osamělá, odpovědělo 52 % žen a 33 % mužů kladně. Tento fakt je zřejmě způsoben tím, že ženy častěji ovdoví a obecně se dožívají delšího věku než muži.

6

Pokud provedeme srovnání s ostatními státy Evropy, nachází se Česká republika na sedmém místě (za Arménií, Maltou, Španělskem Itálií, Albánií a Tureckem) v počtu žen žijících samotných v domácnosti. [CZSO, Senioři v mezinárodním srovnávání 2012 ]

16

Graf 6: Rozdíl mezi pocitem osamělosti u žen a u mužů

Vůbec ne

Téměř ne Ženy Muži

Někdy ano

Velmi často 0

25

50

75 100 125 150 175 200 225 250 275

Zdroj: Data – Život ve stáří 2002, n=1036

Mezi základní charakteristiky, které ovlivňují míru osamělosti, patří rodinný stav a s tím související forma rodinného soužití, tj. v jaké domácnosti člověk žije a konkrétně s kým. Obecně je však možné říci, že pokud člověk žije v domácnosti, ať už jakkoli veliké na počet členů, bez svého partnera, cítí se více osaměle než lidé žijící se svým partnerem. Druhým významným faktorem je zdravotní stav, který v sobě zahrnuje i věk a případný problém snížení mobility, který vede k omezení sociálních kontaktů. Tento faktor v sobě zahrnuje i psychologický prvek, kdy člověk se zhoršeným zdravotním stavem hůře prožívá nepříznivé situace, a proto je interpretuje jako horší. Věk sám o sobě nevykazoval příliš významnou souvislost s pocitem osamělosti. [Kuchařová 2002: 61] Jako druhou nejčastější odpověď k tématu obavy ve stáří uváděli respondenti obavy z finanční a existenční nouze. Podívejme se tedy, jak vypadá finanční situace českých seniorů. V interpretaci výsledků je třeba rozlišovat subjektivní a objektivní chudobu. Subjektivní chudoba je jedincovo subjektivní vnímání dané situace bez ohledu na to, jaký je jeho reálný příjem. Mareš a Rabušic (1996) k tématu doplňuji: „To, že je subjektivní, neznamená, že je vymyšlená. Ve shodě se sociologickými konstruktivisty musíme konstatovat, že subjektivní chudoba může být pro jedince i pro společnost stejně tíživá.“ [Mareš, Rabušic 1996: 302] Objektivní chudoba je vymezena faktory, které jsou nezávislé na mínění těch, kdo jsou pak za chudé považováni. [Mareš, Rabušic 1996: 301] 17

Ve výzkumu populace nad 60 let hodnotily ženy svoji domácnost z hlediska úrovně majetku, nemovitostí a úspor v průměru na škále 1 až 6 (1 znamenala bohatou a 6 chudou domácnost) v průměru v podstatě stejně chudou jako muži. Průměr odpovědí mužů činil 4,3 a žen 4,1. Z hlediska subjektivní chudoby nebyly v tomto reprezentativním souboru rozdíly. Ty se ukazují až z hlediska objektivní chudoby. [Data: Život ve stáří, 2002] Je známým faktem, že genderové nerovnosti v oblasti příjmu se prodlužují z produktivního věku i do stáří, a proto v tomto výzkumu mají ženy v průměru o 1899 Kč nižší čisté osobní příjmy než muži. Tento fakt je způsoben závislostí výpočtu důchodu z pracovních příjmů a také životními okolnostmi, jako je mateřská dovolená nebo menší výskyt žen na řídících pozicích. [Kuchařová 2002: 28] Konkrétní rozdíly ve výši starobního důchodu nám ukazuje graf č. 7

Graf 7: Rozdíly mezi ženami a muži ve výši starobního důchodu Starobní důchodci podle výše starobního důchodu k 31.12. 2011 700 000

Počet důchodců

600 000 500 000 400 000

ženy

muži

346 361

343 298

300 000 200 000

148 330

100 000 24 689

6 553

13 428

13 933

40 010

0 < 5599

5600-5999 6000-6599 6600-6999 7000-7599 7600-8599 8600-9999 >10000

Výše důchodu v korunách Zdroj: ČSÚ – Gender- Sociální zabezpečení

Konkrétně obavami žen ze stárnutí se zabýval americký výzkum autorů Barretta a Robbinse (2008) Ve svém výzkumu se zabývali třemi možnými zdroji obav, které souvisí se

18

stárnutím – poklesem atraktivity, zdraví a plodnosti.7 Došli k závěru, že obavy ze ztráty atraktivity byly více přítomny mezi ženami mladšími, bílé pleti, heterosexuálními, méně finančně nezávislými a s horšími partnerskými vztahy. Strach ze ztráty plodnosti byl vyšší mezi mladšími ženami, více vzdělanými, heterosexuálními, více finančně nezávislými a bezdětnými. Strach ze ztráty zdraví byl významně více přítomen u žen bílých, méně finančně nezávislých, žen s horšími partnerskými vztahy a zdravím. Obecně byl strach ze ztráty atraktivity a zdraví vyšší než strach ze ztráty plodnosti. [Barrett, Robbins 2008]

3.5 Příprava na stáří Ke zvýšení šance seniorů na plnohodnotný a kvalitní život existují národní i nadnárodní programy. Největší odpovědnost však stále zůstává na samotném člověku. Záleží do určité míry na jeho přípravě, jak jeho následné stáří bude probíhat. Haškovcová rozlišuje tři druhy příprav na stáří: dlouhodobá, střednědobá a krátkodobá. Dlouhodobá příprava má být součástí výchovných a vzdělávacích programů, které začínají již v útlém věku a zahrnují rovněž pevné citové vazby mladé generace s prarodiči. Střednědobá příprava na stáří se datuje do doby, kdy do nástupu do důchodu zbývá zhruba 10 let ekonomicky aktivního života. V této fázi by měl každý akceptovat stáří jako nedílnou součást života a zvolit si náplň druhého životního programu. Posledním druhem preparace je krátkodobá příprava, která má být realizována v době 3–5 let před předpokládaným odchodem do důchodu. V této fázi je třeba se věnovat bydlení, uspořádání samotného bytu, dostupnosti lékaře, nákupu nových spotřebičů a tvorbě finančních rezerv. [Haškovcová 2010: 173-177] Následující statistiky ukazují, jak konkrétně se česká populace na stáří připravuje. Výzkum Střední generace z roku 20048 mimo jiné zjišťoval, zda respondenti považují za nutné se na stáří připravovat a pokud ano, tak od kolika let tento fakt brali respondenti vážně.9 Výsledky ukazují, že skoro 22 % respondentů nikdy na přípravu na stáří nepomyslelo.

7

Autorky používají data z National Survey of Midlife Development ze Spojených států, který se uskutečnil v letech 1995-1996. 8

Cílovou populací tohoto výzkumu byli lidé ve věku 45–59 let, ekonomicky aktivní, kteří vychovali alespoň jedno dítě, a v současnosti s nimi žádné dítě nežije ve společné domácnosti. Jednalo se o kvótní výběr, kterého se zúčastnilo 1059 respondentů. 9

Otázka doslova zní: „Pomyslel(a) jste někdy v mladším věku na to, že byste se měl(a) nějak připravit na stáří? Kdy jste to začal(a) brát vážně?“

19

Nejvíce respondentů – 37,4 % – uvedlo, že přípravu na stáří začalo brát vážně mezi svými čtyřiceti až padesáti lety. V mladším věku bralo přípravu na stáří vážně pouhých 4,6 % respondentů. Tabulka 3: Příprava na stáří Možné odpovědi

Absolutní četnost

Procenta

Až po padesátce

247

23,3

Mezi svými 40–50 lety

396

37,4

Asi tak ve svých 30–40 letech

135

12,7

49

4,6

232

21,9

1059

100%

Již v mladším věku Nikdy jsem na to nepomyslel(a) celkem Zdroj: Data - Střední generace 2004, n=1059

Dále můžeme zkoumat, jakou přípravu na stáří respondenti konkrétně provádějí, k jaké se teprve chystají a jakou rezolutně zamítají. Největší přípravy respondenti věnují finančnímu zajištění a materiálním podmínkám. Naopak změnu bydlení či úpravu jeho dispozice více než 80 % respondentů ani nezvažuje. Více než polovina respondentů se připravuje na stáří udržováním zdravého životního stylu a ¾ respondentů uvedly, že mají koníčky, kterým se mohou ve stáří věnovat. Naproti tomu o informace z oblasti sociální pomoci a zdravotních služeb pro seniory nejeví respondenti zájem. Skoro 70 % respondentů uvedlo, že o vyhledávání informací z této oblasti ani neuvažuje. Zajímavé je, že více než polovina respondentů uvedla, že neuvažuje o tom, že by s dětmi hovořili o jejich případné podpoře během svého stáří. Rozdíl mezi ženami a muži v potřebě přípravy na stáří nebyl statisticky významný. Konkrétní četnosti je možné vidět v následujících tabulkách.

20

Tabulka 4: Příprava na stáří v oblasti materiálního zajištění

Ano Ne, ale uvažuji o tom Ne a neuvažuji o tom celkem

Spoříte, případně kupujete akcie, nemovitosti, apod. 55,70

Oblast Platíte si životní pojištění

Platíte si penzijní připojištění

57,60

72,00

15,00

14,80

15,50

29,30

27,60

12,50

100 %

Zdroj: Data - Střední generace 2004, n=1059

Tabulka 5: Příprava na stáří v oblasti bydlení

Ano Ne, ale uvažuji o tom Ne a neuvažuji o tom celkem

Oblast Hledáte Upravujete byt pro přiměřené bydlení bezpečnější pohyb a (levnější, v nižším činnosti např. madla v patře, blíže koupelně apod.) rodině) 4,10 7,30

Snažíte se obnovit předměty usnadňující chod domácnosti (např. pračku) dokud vyděláváte 34,80

9,90

12,20

24,20

86,00

80,50

41,00

100 % Zdroj: Data - Střední generace 2004, n=1059

21

Tabulka 6: Příprava na stáří v oblasti volného času a dětí Oblast

Ano Ne, ale uvažuji o tom Ne a neuvažuji o tom

Dbáte na udržení Hovoříte s dětmi o Máte koníčky, jimž se kondice, na jejich případné můžete ve stáří věnovat zdravý životní styl podpoře 54,80 16,30 75,50 29,20

27,00

13,50

16,00

56,70

11,00

celkem

100 %

Zdroj: Data - Střední generace 2004, n=1059

Tabulka 7: Příprava na stáří v oblasti vzdělávání a zjišťování informací

Ano Ne, ale uvažuji o tom Ne, a neuvažuji o tom

Oblast Dále se Informujete se o vzděláváte, nabídce sociální abyste „neztratil pomoci (služeb) pro krok s dobou“ seniory a nárocích občanů na tuto pomoc 35,90 8,40

Informujete se o specializovaných zdravotních službách pro seniory 7,40

23,20

24,50

22,70

40,90

67,10

69,90

celkem

100 %

Zdroj: Data - Střední generace 2004, n=1059

3.6 Odchod do důchodu jako zlom Odchod do důchodu znamená zlom v životě člověka. Nejedná se totiž o pouhý přechod z ekonomicky aktivního života do života člověka pobírajícího starobní důchod, ale o celkovou změnu životního stylu. Odchodem do důchodu je člověk nucen ho změnit, protože pracovní stereotyp přestává existovat a objevuje se značné množství nestrukturovaného času. 22

Hasmannová se své studii snažila zachytit heterogenitu zkušeností odchodu do důchodu.10 Na základě rozhovorů objevila 4 hlavní typy na základě toho, jak jedinci tuto událost popisovali, události, rozhodnutí a úvahy, které k odchodu do důchodu vedly. První typ nazvala Odchod do důchodu jako plynulý přechod bez jasných hranic. Spadají do něj lidé, kteří současně s důchodem ještě automaticky pracovali a v současné době stále ještě chodí do svého bývalého podniku vypomáhat. Další typ se jmenuje Moment odchodu do důchodu jako ztráty smyslu života. K tomuto typu patří lidé, pro které bylo těžké vyrovnat se s nestrukturovaným časem a ztrátou zaměstnání jako hlavního faktoru, který přispíval a tvořil pocit potřebnosti ve společnosti. Třetí typ s názvem Odchod do důchodu jako formální přechod vynucený okolnostmi je charakteristický okolnostmi, nad kterými respondenti necítili kontrolu. Důležitější než samotný přechod z jednoho statusu do druhého byly události, které tento přechod doprovázely – nemoc, ztráta zaměstnání či péče o člena rodiny. Do posledního typu Důchod jako koruna života spadají lidé s mnoha zájmy a koníčky, kteří pociťovali jejich nedostatečné rozvíjení během pracovního života a vnímají důchod jako možnost pozitivně změnit svůj život. [Hasmanová-Marhánková 2011: nečíslováno] V kvantitativním výzkumu populace nad 60 let nehodnotí samotní senioři odchod do důchodu příliš pesimisticky. 2/5 dotazovaných odešlo do důchodu rádo a u 3/10 doprovázelo tento krok váhání. Zbylé 3/10 odcházely vlastně nedobrovolně, většinou protože zaměstnavatel pro ně již neměl pracovní uplatnění. Kategorie mužů a vysokoškoláků vnímaly odchod do důchodu nepatrně hůře než ostatní kategorie. Nepříznivé dopady na odchod do důchodu byly respondenty zmiňovány v oblasti psychického stavu a celkové spokojenosti se životem, zatímco na sociální vazby neměl odchod do důchodu vliv nebo je naopak vylepšil. [Kuchařová 2002: 16-21] Po odchodu do důchodu obou partnerů nastává pro oba neobvyklá situace, kdy spolu začínají trávit výrazně více času, než tomu bylo v době, když oba ještě pracovali. Jak se tento fakt promítl na jejich vzájemných vztazích a na vztazích s dětmi a přáteli ukazuje následující tabulka.

10

Jednalo se o 23 biografických rozhovorů (7 mužů a 16 žen), starších 62 let, kteří odešli do důchodu.

23

Tabulka 8: Vliv odchodu do důchodu na mezilidské vztahy Vliv odchodu do důchodu na: vztah k partnerovi vztah k vašim dětem vztahy k přátelům muži ženy muži ženy muži ženy 28,7 31,5 23,4 32,2 19,2 20,7 spíše příznivý 66,2 64,9 73,3 64,8 73,9 74,7 nemělo vliv 5,1 3,6 3,3 3,0 6,9 4,6 spíše nepříznivý součet 100% Zdroj: Data – Život ve stáří 2002, n=1036

Z tabulky je patrné, že odchod do důchodu na mezilidské vztahy zásadní vliv nemá. Pokud se už vtahy nějak změnily, byl to posun k lepšímu. Ani zde se neukázala významná souvislost mezi pohlavím a vnímáním vztahů po odchodu do důchodu. Jediný znatelnější rozdíl je možné vidět v subjektivním vnímání zlepšení kvality vztahů s dětmi. A co lidem nejvíce schází po odchodu do důchodu? Na prvním místě je to jednoznačně finanční rozdíl mezi platem a penzí, který byl významnější pro ženy než pro muže, uvedlo ho 43 % mužů a 52 % žen. Dále lidem v důchodu scházel kontakt s kolegy, odpovědělo tak 24 % mužů a 21 % žen. Lidé v důchodu rovněž postrádali pocit užitečnosti, který naopak více scházel mužům než ženám, uvedlo ho 23 % mužů a 19 % žen. Je to způsobené skutečností, že část žen směřuje své aktivity směrem k dětem a vnoučatům. Vytížení povinnostmi scházelo 10 % mužů a 7 % žen. [Vidovićová, Rabušic: 2003 in Vohralíková, Rabušic 2004: 56]

24

4 Metodologická část práce Náplní této kapitoly je zdůvodnění výběru kvalitativní metody a její teoretické ukotvení ve fenomenologickém kvalitativním výzkumu. Je zde také podrobněji rozebrán pohled na kvalitativní výzkum optikou tohoto přístupu. Dále popisuji teoretické pozadí techniky ZMET, která bude během výzkumných rozhovorů aplikována, a její přesný postup. Metodologická část řeší rovněž problém výběru vzorku v kvalitativním šetření a následnou zobecnitelnost. Dále se kapitola zabývá problematikou kategorizace žen dle věku a na závěr je připojený pohled na etické aspekty výzkumu. Tato kapitola se věnuje metodologické problematice ve vlastním výzkumu, který byl v této diplomové práci proveden. V teoretické části byly použity deskriptivně analytické metody.

4.1

Teoretické ukotvení výzkumu Výzkum, provedený v rámci této diplomové práce, je možné zařadit do kategorie

kvalitativních výzkumů. Tato metoda je zvolena především z toho důvodu, že se práce snaží odhalit podstatu něčích zkušeností s určitým jevem, v tomto případě se stárnutím. Práce rovněž usiluje o objasnění jevů, které nejsou v současnosti příliš probádané. Téma komplexního vnímání stárnutí u žen se neobjevuje v žádném dostupném zdroji. Kvalitativní metoda byla rovněž použita, protože cílem výzkumu je zachytit o daném jevu (o stárnutí) detailní informace. [Strauss, Corbinová 1999: 11] Flick (2007) ve své knize rozlišuje tři možné přístupy kvalitativního výzkumu – viz tabulka č. 1. Kvalitativní výzkum, provedený v této diplomové práci, lze zařadit do přístupu prvního. Jeho teoretické základy spočívají ve fenomenologii a symbolickém interakcionismu. Metodu dotazování, tedy techniku ZMET, je možné zařadit k polostrukturovanému hloubkovému rozhovoru, kdy analýza sesbíraných dat bude probíhat pomocí teoretického kódování a obsahové analýzy.

25

Tabulka 9: Výzkumné perspektivy v kvalitativním výzkumu

Teoretické přístupy

Metoda sběru dat

Metoda interpretace dat

Přístupy k subjektivním úhlům pohledu

Popis vytváření sociální situace

Hermeneutická analýza základních struktur

Symbolický interakcionismus

Etnometodologie

Psychoanalýza

Fenomenologie

Konstruktivismus

Genetický strukturalismus

Polostrukturované rozhovory

Focus groups

Nahrávání interakcí

Etnografie

Fotografie

Narativní rozhovory

Zúčastněné pozorování

Film

Teoretické kódování

Konverzační analýza

Objektivní hermeneutika

Obsahová analýza

Analýze diskursu

Hluboká hermeneutika

Narativní analýza

Analýza dokumentů

Zdroj: Flick 2007, s. 11 Výzkum lze tedy teoreticky ukotvit ve fenomenologii, která vzešla z německé filosofie Edmunda Husserla. Fenomenologický přístup v sociologii usiluje o zkoumání, popis a analýzu významu individuální žité zkušenosti: Jak je vnímána, popisována, cítěna a souzena, pamatována, do jaké míry dává smysl a jak se o ní mluví s ostatními. [Patton 2010, s. 104] Fenomenologie vlastně zkoumá lidské zkušenosti a způsoby, jakým je skládáme dohromady při vytváření subjektivního pohledu na svět. [Marshall, Rossman 1995: 82] V kvalitativním pohledu zkoumá fenomenologický přístup sociální fenomény z pohledu aktéra a popisuje svět pomocí jeho zkušeností za předpokladu, že důležitá je ta realita, kterou lidé vnímají. Tento pohled obsahuje předpoklad, že existuje určitá struktura a podstata sdílené zkušenosti, která může být výzkumníkem určena. [Brinkmann, Kvale 2009, s. 26] Výzkum v této diplomové práci lze zařadit do fenomenologického přístupu především proto, že se nezabývá skutečnou podstatou věcí, ale tím, jak se věci člověku samy ukazují. V práci tedy nejde o objektivní zachycení projevů stárnutí ve všech jeho podobách, ale o zkoumání toho, jak se ženám stárnutí jeví. Výzkum se rovněž od respondentů snaží získat popis žitého světa s ohledem na výklad popisovaného fenoménu. 26

Patton (2010) vymezuje tři základní kroky ve fenomenologickém zkoumání: Epoché, Fenomenologickou redukci a Strukturální syntézu. Epoché je krok, ve kterém musí výzkumník zkoumat sám sebe, aby odhalil osobní zaujatosti a odstranil prvky osobního zaujetí pro zkoumané téma. Fenomenologická redukce je další fází, ve které výzkumník dává do závorky zbytek světa a všechny předpoklady, se kterými přistupuje k subjektu výzkumu. Cílem je umožnit výzkumníkovi poznat fenomén ve své nejčistší podobě, neznečištěný cizími vlivy. Data jsou poté seskupena kolem neměnných témat, které tato redukce umožnila výzkumníkovi objevit, a následně jsou data texturně zobrazena. Poslední fáze, strukturální syntéza, vyžaduje artikulaci základů zkušenosti daného fenoménu a popis jeho hlubší struktury. [Patton 2010: 408]

4.1.1 Zásady a postupy v kvalitativním výzkumu z fenomenologického hlediska Kvale a Brinkmann (2009) uvádějí dvanáct aspektů a pravidel, které by měly být ve fenomenologickém kvalitativním výzkumu dodržovány. Výzkum v této práci se následujícími zásadami řídí. Prvním aspektem je žitý svět. Téma zvolené v této práci je stárnuti, což je fenomén, který se vyskytuje v každodenním životě. Výzkum se snaží zachytit pohled bez předsudků vybraných jedinců na téma, kterým se zabývá věda. Dalším aspektem je porozumění významu jednoho z ústředních témat žitého světa. Tazatel se snaží zaznamenat a interpretovat významy toho, co je sdělováno respondentem, stejně tak jako způsob, jakým je informace sdělována. Kvalitativní výzkum z fenomenologického hlediska se rovněž snaží získat kvalitativní informace a neusiluje o kvantifikaci. Cílem rozhovorů je získat odlišné pohledy respondentů na žitý svět, který je vyjádřen slovy a nikoliv čísly. Preciznost a důslednost popisu v kvalitativních metodách koresponduje s exaktností v kvantitativních měřeních. [Brinkmann, Kvale 2009: 30] Dalším stěžejním tématem ve fenomenologicky pojatém kvalitativním výzkumu je popis. Výzkumník totiž vybízí respondenta, aby co nejvěrohodněji popsal, co zažívá, cítí a jak jedná. Pohled je přitom zaměřen na rozdílné popisy, které zobrazují mnoho kvalitativních rozdílů a rozmanitostí daného fenoménu, více než na vytváření přesně daných kategorií. Specifičnost je dalším z atributů kvalitativního výzkumu. Jedná se totiž o popis specifické situace, která je respondentem sdělována, nikoli o obecné názory. Výzkumník by měl být

27

schopný odhalit přímo respondentovy myšlenky, které se často skrývají za obecně přijímaným názorem. [Brinkmann, Kvale 2009: 30] Ve fenomenologickém pojetí má výzkumník přistupovat k tématu s přirozenou naivitou. Měl by projevovat otevřenost k novým a neočekávaným fenoménům, spíše než mít dopředu připravené kategorie a schémata pro interpretaci. Výzkumník by měl projevovat zvídavost a přistupovat citlivě k informacím, které jsou vyřčeny, a zároveň k těm, které vyřčeny nejsou. [Brinkmann, Kvale s. 30] Výzkumník by měl v rozhovorech rovněž projevovat určitou citlivost vůči danému tématu, kterou může získat studiem a znalostí výzkumného problému. Důležité je také umět vybalancovat přirozenou naivitu s citlivým a obeznámeným přístupem výzkumníka. [Brinkmann, Kvale 2009: 31] Další výzkumníkovou vlastností by měla být vynikající schopnost naslouchat. [Marshall, Rossman 1995: 82] Výzkum je rovněž zaměřený na konkrétní téma, ale zároveň není striktně strukturovaný standardizovanými otázkami. Otevřenými otázkami se rozhovor zaměřuje na zkoumané téma, ale je pouze na respondentovi, aby téma rozšířil o nové dimenze, které mu připadají důležité. Výzkumník vlastně provází respondenta určitými tématy, ale nechává vynořovat realitu tak, jak jí vidí respondent. [Brinkmann, Kvale 2009: 31] Odpovědi respondentů bývají někdy nejednoznačné či dvojsmyslné. Jeden výrok může naznačovat více možností interpretace a respondent může rovněž formulovat dva naprosto protikladné výroky. Cílem kvalitativního výzkumu není skončit s naprosto jednoznačnými a kvantifikovatelnými závěry z daného výzkumného tématu. Úkolem výzkumníka je však objasnit, zdali rozpory ve výpovědích jsou způsobeny chybou v komunikaci nebo zdali reflektují skutečnou inkonsistenci, ambivalenci a rozpor v respondentově životní situaci či zkušenosti. [Brinkmann, Kvale 2009: 31] Během kvalitativního rozhovoru také může dojít k tomu, že respondent při probíhajícím rozhovoru změní na dané téma názor. Může totiž během svých odpovědí objevit nové aspekty daného fenoménu a odhalit vztahy, kterých si dříve nebyl vědom. Právě proces dotazování může podněcovat respondenta k hlubšímu přemýšlení o tématu a změně názorů. Interview má tedy být poznávacím procesem pro výzkumníka, ale i pro dotazovaného. [Brinkmann, Kvale 2009: 31] Dalším typickým aspektem kvalitativního výzkumu je fakt, že rozhovor je mezilidská interakce, na jejímž základě je konstruováno vědecké poznání. Výzkumník a respondent 28

jednají ve vzájemném vztahu a zároveň na sebe recipročně působí. Jelikož je rozhovor mezilidskou interakcí, může vyvolat úzkost a obranný mechanismus jak ve výzkumníkovi, tak v respondentovi. Je ovšem na výzkumníkovi, aby předešel potenciálnímu etickému přestupku a překračování respondentových osobních hranic. Více pozornosti budu tomuto tématu věnovat v části zabývající se etikou výzkumu. Správně vedený výzkumný rozhovor by měl být pro respondenta pozitivní a obohacující zkušeností. Jedná se pro něj o novou zkušenost, jelikož v běžném životě není příliš obvyklé, že by druhá osoba projevovala více než hodinu intenzivní zájem o přesné pochopení zkušeností a názorů na určité téma. [Brinkmann, Kvale 2009: 31] Fenomenologický výzkum používá jako nástroj hloubkový polostrukturovaný rozhovor. Silverman (1993) tvrdí, že jsme součástí společnosti rozhovorů, ve které rozhovory plní ústřední funkci dávající naším životům smysl. Rozhovor, objevující se např. v televizních zprávách, talkshow, dokumentech a právě v kvalitativních výzkumech, prostupuje a produkuje naše současné kulturní zkušenosti a vědomosti, stejně tak jako soukromé a osobní zkušenosti, a rovněž poznání sebe samých. [Silverman 1993: 19] Kvalitativní hloubkový rozhovor je vlastně více podobný normální konverzaci než formální události, kterou je např. dotazníkové šetření s dopředu danými kategoriemi odpovědí. Výzkumný rozhovor se ale od běžného rozhovoru zásadní liší. Ve výzkumném rozhovoru je důležitý jasně definovaný vztah výzkumníka a respondenta a zároveň výzkumníkova neutralita.[Rapley 2004: 19]

29

4.2 Research design 4.2.1 Kategorizace respondentek dle věku a následně dle životní fáze Cílem výzkumu je zachytit to, jak ženy vnímají stáří a stárnutí. Do výzkumu jsem se rozhodla zařadit ženy, kterých už se stárnutí objektivně týká, tedy ženy nad 35 let. Horní věková hranice nebyla omezena. Pro rovnoměrné věkové zastoupení ženské populace bylo ovšem potřeba provést kategorizaci dle věku. Kategorizace fází dospělosti se samozřejmě dle různých autorů (Freud, Piaget, Erikson, Příhoda) liší. Zároveň se většina autorů soustředí více na vývojová stádia v dětství a rané dospělosti než na podrobnější zkoumání fází dospělosti a stáří. Periodizace lidského života samozřejmě závisí i na tom, které znaky lidského života autoři teorií upřednostňují. Ve všech členěních se však střetává kalendářní věk s biologickými a společenskými charakteristikami dané životní fáze. Původně jsem využívala kombinaci členění Světové zdravotnické organizace a českého psychologa Příhody. Ten rozděluje životní cyklus dospělého jedince do následujících kategorií. První fází je tzv. Hebetické období, do kterého spadá post pubescence od 15 do 20 let člověka a také období s názvem Mecitma od 20 do 30 let člověka. Další životní fází je dle Příhody Životní stabilizace, které probíhá od 30 do 45 let člověka. Na tuto fází navazuje stadium Počátku involuce od 46-60 let a následně probíhá období Senescence od 60 do 75 let člověka. Další fází je potom období Kmetství od 75 do 90 let a poslední obdobím je Patriarchum nad 90 let. [Příhoda 1963] Světová zdravotnická organizace rozlišuje šest stádií dospělosti, které se vlastně překrývají s Příhodovým členěním: Období plné dospělosti nastává od 18 do 30 let, poté následuje období mladého věku 30-45 let, dále fáze středního věku od 45 do 60 let a období stárnutí od 60 do 75 let, předposlední fází je období starého věku od 75 do 90 let a poslední fází je stařecký věk nad 90 let. [Machová 2008: 178-239] Na základě kombinací obou členění jsem provedla následné rozdělení do 3 kategorií podle jednotlivých fází dospělosti: 1. 35-44 let – střední dospělost 2. 45-59 let – pozdní dospělost 3. 60-74 let – časné stáří Z každé věkové kategorie měly být pořízeny 4 rozhovory, celkově tedy 12 rozhovorů. Už během nich se ovšem ukázalo, že stěžejním faktorem pro vnímání stáří není věk, ale životní fáze. Znatelné odlišnosti ve vnímání stáří se objevily u žen pracujících a vychovajících děti a u 30

žen po odchodu do důchodu. Dále jsem tedy pracovala pouze se dvěma kategoriemi a výběr respondentek byl pozměněn tak, aby do každé nově vzniklé kategorie náleželo 6 žen. Nově vzniklé rozdělení: 1. Pracující ženy (35-57 let) 2. Ženy po odchodu do důchodu (58-74) Po uskutečnění všech 12 rozhovorů následovaly ještě další tři, které měly za cíl více objasnit zlom ve vnímání stáří, který nastal po odchodu do důchodu. Zařazení netypických případů do výzkumného vzorku totiž umožní blíže otestovat vzniklé závěry a zároveň lépe

porozumět studovanému jevu. [Silverman 2005: 120]

4.3 Výzkumný vzorek Pokud by byl ve výzkumu použit kvantitativní přístup, požadavek na výběr respondentů by byl jasný – reprezentativita vzorku. Reprezentativita znamená výběr takového vzorku respondentů, že je na jeho základě možné zobecnit na celou populaci. U kvalitativního výzkumu není reprezentativita výzkumného vzorku vyžadována. Vyvstává tedy otázka, zdali je vlastně možné závěry z kvalitativního šetření jakkoli zobecňovat a zdali je kvalitativní výzkum rovným partnerem výzkumu kvantitativního. Gobo (2004) tento problém řeší tím, že zavádí dvě možnosti zobecnění. První z nich je zobecnění na specifickou skupinu či populaci, které má za cíl odhad rozložení určitého jevu v populaci. Druhou možností je zobecnění povahy zkoumaného procesu či jevu. Pro oba druhy zobecnění je zapotřebí odlišného výběru vzorku. Druhé možnosti zobecnění využívá především kvalitativní výzkum a tato diplomová práce. První možnost zobecnění je založena na základech statistické logiky, druhá na základech teoretického vzorkování. Pro objasnění rozdílů mezi oběma typy zobecňování někteří autoři volí pro druhý typ jména jako transferabilita, analytická generalizace, extrapolace či umírněná generalizace. [Gobo 2004: 405-406]. Gobo rovněž argumentuje tím, že u většiny kvantitativních výzkumů vlastně není možné úplnou reprezentativitu zajistit a dále uvádí příklady nejznámějších kvalitativních výzkumů, u kterých byl výběr vzorku nepravděpodobnostní a ze kterých vzešly úspěšné závěry. Rovněž ovšem píše, že není možné výběr vzorku zanedbat a je potřeba jasně definovat způsob výběru respondentů do našeho výzkumného vzorku. [Gobo 2004: 415] 31

Diplomová práce se snaží objasnit vnímání daného fenoménu u žen středního a staršího věku, cílovou populací jsou tedy právě tyto ženy. Sběr dat probíhal ve dvou vlnách: Nejprve byly dotazovány ženy mladší i starší s klasickou životní dráhou a životním stylem. První vlna sběru dat se uskutečnila na přelomu dubna a května 2013. Mladší ženy s klasickou životní dráhou a životním stylem jsou v tomto výzkum definovány jako ženy, které fyzicky i psychicky odpovídají danému věku, jsou zaměstnané či jsou OSVČ hledající práci, nebo jsou na mateřské či rodičovské dovolené.11 Starší ženy s klasickou životní dráhou a životním stylem jsou definovány jako ženy, které odešly do důchodu přibližně ve věku, když jim na něj vznikl nárok a v současné době zůstávají v domácím prostředí.12 Následně probíhal sběr dat se staršími ženami, jejichž životní dráha byla netypická tím, že např. na plný úvazek pokračují v pracovní činnosti, žijí ve vesnickém prostředí, kde mají menší hospodářství, či se věnují alternativní medicíně a podnikají v oblasti zdravé výživy. Druhá vlna rozhovorů byla uskutečněna v prosinci roku 2013. Bližší charakteristiky žen je možné najít v příloze č. 1. Do výzkumného vzorku je zařazeno 15 žen, což znamená 6 žen z obou kategorií s klasickým životním stylem, a 3 starší ženy s netypickým životním stylem. Při výběru respondentek do výzkumu dle věkových kategorií byl rovněž brán ohled na jejich určitou rozdílnost v oblastech vzdělání, sociální statusu, rodinného stavu či velikosti bydliště. Do výzkumu byly cíleně zařazeny i ženy bezdětné. Zároveň účastnice výzkumu nesměly pracovat či studovat v oblasti sociologie a psychologie, protože by jejich vnímání daného tématu či způsob odpovědí mohl být rozdílný od většinové populace. Rozhovory probíhaly u respondentek doma či v klidné kavárně. Rapley (2004) doporučuje všímat si bezprostředního vlivu prostředí na respondentovy reakce. Je například velmi vhodné vyhnout se dotazování na citlivá témata na veřejném místě. Domácí prostředí ovšem rovněž skýtá potenciální rušivé elementy v podobě rodinných příslušníků či spolubydlících. [Rapley 2004: 18] Jelikož je stárnutí pro ženy jedno z citlivějších témat, byly výrazně upřednostňovány rozhovory v klidnější části domácího prostředí. I když některé rozhovory proběhly v kavárně či na pracovišti, neshledala jsem žádný vliv prostředí na průběh rozhovoru a reakce respondentek.

11

To znamená, že se např. nejedná o ženy, které jsou v krizové životní situaci, nežijí pod vlivem omamných látek, nejsou fyzicky či psychicky postižené 12 Jedná se tedy o ženy, které nebydlí v zařízeních pro seniory.

32

4.4

Popis zvolené metody Ve své práci jsem se rozhodla použít kvalitativní metodu s názvem Zaltman metaphor-

elicitation technique (dále jen ZMET).13 Technika ZMET je založená na představě, že lidé nepřemýšlí verbálně, ale v obrazech. Tato metoda, vyvinutá v devadesátých letech Geraldem Zaltmanem,14 je založená na vyvolávání vědomých a především nevědomých myšlenek z lidské mysli za pomoci objevování nedoslovných a metaforických výrazů. Metoda ZMET zjišťuje nejen myšlenky, ale i pocity spojené s daným tématem. Jedná se vlastně o hybridní metodu, která je spíše kombinací výzkumných metod. Zahrnuje v sobě prvky projektivní techniky, hloubkový rozhovor a ve zpracování dat určité postupy zakotvené teorie. [Spiggle 1994, in: Lee et al. 2003: 342] Tato metoda byla původně vytvořena pro marketingové účely, ale nachází uplatnění i ve výzkumech sociálních věd. Metodu ZMET jsem se rozhodla použít, protože téma stárnutí spadá mezi citlivá a abstraktní témata. Obrázky, které jsou v této technice používány, umožní ženám lépe vyjádřit pocity a myšlenky spojené se stárnutím, než při aplikaci obyčejného hloubkového rozhovoru. Rovněž se při běžných hloubkových rozhovorech na toto téma může objevit tendence žen k určité povrchnosti či fenomén social desirability, kterým by tato projektivní technika, snažící se proniknout hluboko do mysli respondenta, měla zabránit.15 Jedním z dalších důvodů aplikace této metody je výzva pro mě jako pro výzkumníka aplikovat dosud nerozšířenou techniku kvalitativní metodologie.

4.4.1

Představení konceptu metafor

Pro lepší pochopení postupu metody ZMET je třeba objasnit, jak Zaltman chápe lidské myšlení a jak vysvětluje pojem metafora. Zaltman chápe pojem metafora jako zkratku pro všechna idiomatická a nedoslovná vyjádření. [Zaltman 2008: 16] Zaltman rozlišuje tři stupně metafor: povrchové metafory, tematické metafory a hluboké metafory. Povrchové metafory jsou metafory užívané v běžné komunikaci,

13

Název metody lze přeložit jako Technika vyvolávání metafor. Gerald Zaltman působí v současné době jako profesor na Harvard Business school a je autorem či editorem více než dvaceti knih. Zabývá se oblastí inovací, sociální změnou a znázorňováním myšlení. V roce 1968 obdržel doktorát ze sociologie na John Hopkins University. [Wikipedia, Gerald Zaltman] 15 Social desirability je tendence respondenta odpovídat na otázky takovým způsobem, který je pozitivně hodnocen ostatními. 14

33

příkladem mohou být slovní spojení: tento problém je pouze špičkou ledovce, topit se v dluzích či banka zmrazila majetek zesnulé osoby. Povrchové metafory dávají smysl samy o sobě, ale zároveň poukazují na místa, kde lze odhalit hlubší souvislosti. Tematické metafory jsou umístěny pod povrchovými metaforami, ale stále nejsou ukryty v našem nevědomí. Tematické metafory reflektují základní optiku, kterou se dle Zaltmana díváme na svět. [Zaltman 2008: 17] Naproti tomu hluboké metafory, které se metoda ZMET snaží odhalit, strukturují to, co si myslíme, slyšíme, říkáme a děláme. Hluboké metafory jsou trvalé způsoby vnímání věcí, dávající smysl tomu, s čím se setkáváme, a provázejí naše následné jednání. Tyto metafory jsou vlastně výsledkem stále se rozvíjejícího spojení mezi mozkem, tělem a společností. [Zaltman 2008: 15] Hluboké metafory se začínají rozvíjet od dětství a jsou formovány sociálním prostředím. Jsou to tedy vrozené schopnosti nebo sklony, jako ostatní schopnosti jazyka, emocí. Zaltman nazývá tyto metafory hluboké, protože fungují většinou nevědomě. Jsou to metafory, protože zastupují nebo si pohrávají se vším, s čím se setkáváme. Nevědomě přidávají, odstraňují a narušují informace, zatímco nám neustále poskytují dojem, že zabýváme světem přesně takovým, jakým je. Hluboké metafory vlastně zachycují to, co antropologové, sociologové a psychologové nazývají „lidské univerzálie“, což jsou vlastně rysy chování, vyskytující se téměř v každé společnosti.[Zaltman 2008: 16] Zaltman rovněž tvrdí, že lidé po celém světě, např. v Číně nebo Brazílii, využívají stejných metafor. Vysvětluje to faktem, že hluboké metafory jsou v našem mozku umístěny velice blízko emocím, a tím, že hluboké metafory i emoce jsou nevědomé operace, které nejsou zatíženy kulturními rozdíly. Dle Zaltmana se lidé liší pouze v tom, co dané emoce, jako je např. strach, smutek či radost, vyvolává, a jak lidé dané emoce vyjadřují. [Zaltman 2008: 35] Zaltman ve své knize zmiňuje sedm hlubokých, nejčastěji vyplavovaných, metafor. Jedná se o rovnováhu, přechod, cestu, nádobu, spojení, zdroj a kontrolu. [Zaltman 2008, s. 40] Rovnováha zahrnuje myšlenky o vyváženosti, úpravě, udržování či kompenzaci sil. Tato metafora rovněž zahrnuje fyzickou, morální a sociální rovnováhu. Sociální rovnováha se objevuje například v myšlence sňatku s osobou z nižší či vyšší sociální třídy, která je vyvážená politikou rovných příležitostí v zaměstnání. [Zaltman 2008: 41]

34

Metafora přechodu či transformace zahrnuje změnu stavu či postavení. Např. matky často přemýšlejí o své roli jako o transformační. Chtějí totiž zajistit, že jejich děti vyrostou (přemění se) ve fyzicky a psychicky ve zdravé a fungující dospělé jedince. [Zaltman 2008: 42] Lidé vnímají mnoho aspektů života a vlastně i život samotný jako cestu, a proto se mezi nejčastějšími metaforami cesta objevuje. Metafora nádoby či kontejneru se objevuje ve spojení ukládání věcí a myšlenek uvnitř a zároveň ve smyslu zbavování se myšlenek a věcí. Tato metafora zahrnuje i výroky o stavu člověka, jako je např. bytí v dobré kondici, uvíznutí na slepé koleji či neschopnost zbavit se nějakého zlozvyku, přičemž tělo zde symbolizuje nádobu. Rovněž se tato metafora objevuje ve smyslu ukládání peněz, šetření energie. Vzpomínky se rovněž dají považovat za jednu z nezbytných nádob, protože ukládají naší individuální historii a identitu. [Zaltman 2008: 43] Metafora spojení či rozpojení zahrnuje pocity sounáležitosti či vyloučení, identifikaci s hrdiny nebo rozbití vztahu. Metafora spojení je rovněž skryta v pocitech vlastnictví, např. když lidé používají spojení „můj tým, má značka, můj typ člověka“. Spojení se samozřejmě objevuje v myšlenkách o manželství a rozvodu či odchodu dětí na vysokou školu. Další z nejčastěji vyplavovaných metafor je spojená se zdroji. Jedná se jak o hmotné zdroje, kterými může být pro člověka jídlo či benzín pro auto, ale zároveň i o zdroje nehmotné, jako je např. opora přátel v těžké situaci. [Zaltman 2008: 44] Metafora pro kontrolu se ve výpovědích respondentů objevuje, protože se jedná o základní lidskou potřebu cítit kontrolu nad situací. Například pokud člověk onemocní závažnou chorobou, může se cítit bezmocný, což je jeden z projevů ztráty kontroly. Metafora kontroly se ukrývá i ve výroku: „Nenechám ho, aby mi zničil život.“ [Zaltman 2008: 45]

35

Obrázek 1: Znázornění hierarchie metafor

Peníze jsou jako kapalina Povrchové metafory - Peníze mu protékají mezi prsty - Topím se v dluzích - Banka zmrazila jeho účty

Tematické metafory - Peníze jako tekutina

Hluboké metafory - Prostředky

Zdroj: Zaltman 2008, s. 18

Na tomto obrázku jsou patrné rozdíly mezi povrchovými, tematickými a hlubokými metaforami. Pod povrchovou metaforou je skryta hluboká metafora toho, že peníze i voda jsou vlastně zdroje či prostředky. Zaltman využívá k exploraci hlubokých metafor určitou formu projektivní techniky. Klasické projektivní techniky jsou vlastně testové nástroje, které „konfrontují subjekt s podnětovou situací značně neurčitou, mnohovýznamnou, na níž má subjekt reagovat podle toho, co pro něj tato situace znamená, jinými slovy podle smyslu významu, který sám dává stimulu o sobě neurčitému.“ [Urban 1972, in Šípek 2000: 20] V Zaltmanově metodě si na rozhovor přináší respondent stimuly sám a sděluje výzkumníkovi významy, které jim přikládá.

4.4.2

Jednotlivé kroky metody ZMET

Metoda ZMET se skládá z několika předem daných kroků, které jsou aplikovány během hloubkového rozhovoru, jehož se účastní pouze respondent a tazatel. V první fázi výzkumu je respondent požádán, aby si během kratšího časového období vyhledal obrázky, které se pojí s výzkumným tématem, o němž ho výzkumník předem 36

informuje.16 Fakt, že respondent vybírá obrázky sám a nejsou mu výzkumníkem předloženy, ovlivňuje to, že respondenti sami kontrolují výzkumné stimuly a přemýšlejí o daném tématu hlouběji. Respondenti jsou navíc schopni prezentovat své myšlenky a pocity hlouběji než v případě obrázků, které by jim byly předloženy výzkumníkem. Obrázky slouží k vyvolávání metafor, které představují respondentovy myšlenky a pocity spojené s daným tématem. [ZMET Research paper 1998: 2] Druhým krokem metody ZMET je Vyprávění příběhu. V této fázi respondenti sdělují, jak jednotlivé obrázky souvisí s myšlenkami a pocity spojenými s výzkumným tématem. Jelikož vědomosti a paměť mají v lidské mysli formu příběhu, vidí Zaltman příběhy jako vhodný zdroj pro vyplavení metafor a hlubšího pohledu na dané téma. Třetím krokem je Vymýšlení vlastního obrázku. Během tohoto kroku respondenti vymýšlejí vlastní obrázek, ve kterém se objevují nové myšlenky, pojící se s výzkumným tématem, ale nebyly nalezeny na přinesených obrázcích. Dalším možným krokem je Triáda. V této fázi jsou respondenti požádání, aby určili, v čem jsou si dva náhodně vybrané obrázky podobné a jak se tyto dva liší od obrázku třetího. Pátým krokem je Rozšiřování rámce. V této fázi jsou respondenti dotazování na to, co ještě by se mohlo objevit na původním obrázku. Co nebo kdo by mohlo do obrázku vstoupit, aby se posílila původní idea obrázku. Šestým krokem jsou Viněty. V tomto kroku respondent vytváří svůj vlastní příběh či jednoaktovou hru spojenou s daným tématem. Tento krok je do dotazování zařazen, protože vědecké výzkumy ukázaly, že lidé používají odlišné neurony a místa v mozku, pokud přemýšlejí v termínech času a pohybu, než když uvažují o statistických obrázcích. Posledním krokem jsou Smyslové metafory. V této fázi jsou respondenti tázáni na senzorické vjemy spojené s daným tématem. Respondenti odpovídají na otázky, jaká je např. barva, chuť, vůně či zvuk, které se pojí s daným tématem. [Stevenson, How to Conduct a ZMET Interview, nestránkováno] Na závěr rozhovoru je možné provést naskenování pěti pro výzkum nejdůležitějších obrázků do počítače a pomocí koláže provést sumarizaci nejdůležitějších myšlenek spojených s daným tématem. Zároveň je možné pomocí koláže odhalit vztahy mezi jednotlivými

16

Nejčastěji v novinách či časopisech.

37

tématy. Při vytváření koláže se může měnit velikost jednotlivých obrázků či případně použít pouze jejich části. Rozhovory trvají zhruba hodinu a půl až dvě hodiny. [ZMET Research paper 1998: 2]

4.4.3 Aplikace metody ZMET na výzkum vnímání stárnutí u žen Účastnice výzkumu byly předem informovány o tom, že výzkumný rozhovor bude na téma stáří a stárnutí a také, že bude potřeba si na rozhovor přinést určitý počet obrázků. Týden před rozhovorem jsem budoucí respondentky požádala o to, aby si na rozhovor přinesly zhruba osm obrázků, které se jim pojí s tématem stárnutí a stáří nebo jim ho evokují. Kratší časový interval jsem volila proto, aby měly respondentky během rozhovoru v živé paměti účel výběru obrázků. Poté, co jsem představila sebe a stručně i svůj výzkum, jsem nechala respondentku odpovědět ještě bez obrázku na dotaz: „Co se vám vybaví jako první, když se řekne stárnutí?“ Tato otázka měla respondentku naladit na dotazované téma. Po té si respondentka rozložila před sebe všechny přinesené obrázky a měla možnost výběru obrázku, o kterém se jí chce hovořit jako prvním. Následně již začala fáze Vyprávění příběhu, kdy respondentka obrázek popisovala a uváděla, jak tento obrázek se stárnutím souvisí. Poté následoval krok Rozšiřování rámce. Respondentka byla dotázána, co situaci na obrázku předcházelo a co bude následovat, případně co by mohlo na obrázek ještě vstoupit, aby to posílilo hlavní ideu. Tímto způsobem byly prodiskutovány skoro všechny přinesené obrázky. Poté následoval krok Triáda, kdy respondentka uváděla, jak se od sebe ideově liší a jak jsou si podobné tři obrázky, které k sobě měly tematicky nejblíže. Pokud byl zapotřebí, tak se přistoupilo i ke kroku Vymýšlení vlastního obrázku, kdy respondentky vymýšlely vlastní obrázek, který by obsahoval téma, myšlenku či pocit, rovněž související se stářím a nebyl uveden během dotazování. Respondentka byla tázána na Smyslové metafory, které se jí se stárnutím pojí. Na závěr respondentky sestavovaly z přinesených obrázků koláž a na jejím základě vyprávěly svůj vlastní příběh stáří, což je vlastně poslední krok s názvem Viněta. Kroky, které zmiňuje Zaltman ve své metodě, byly během dotazování aplikovány všechny. Upraveno bylo ovšem pořadí kroků tak, aby lépe vyhovovalo tématu stárnutí a stáří a respondentkám se lépe odpovídalo. Všechny rozhovory byly nahrávány na diktafon.

38

4.4.4 Analýza dat vzniklých pomocí metody ZMET Poté, co proběhne sběr všech výzkumných rozhovorů, následuje jejich transkripce. Proces analýzy dat v sobě zahrnuje základní myšlenky a postupy zakotvené teorie. Zakotvená teorie je v současné době již známá vědecká metoda, která se využívá k analýze kvalitativních dat induktivní postupy. Ve své práci budu využívat především dva typy kódování: otevřené a axiální. Cílem práce totiž není vytvořit zakotvenou teorii. Otevřené kódování je část analýzy, ve které probíhá označování pojmů a jejich následná kategorizace. Jakmile nalezneme všechny přítomné nebo hledané pojmy, můžeme je začít seskupovat kolem jevů. Tímto procesem snížíme počet pojmů a provedeme zmíněnou kategorizaci. Kategorie mohou nabývat různých dimenzí, které reprezentují umístění jejich vlastnosti na nějaké škále. [Strauss, Corbinová 1999: 49] Dalším krokem je poté axiální kódování, ve kterém se vytváří vztahy mezi kategoriemi. „To se činí v duchu kódovacího paradigmatu, který zahrnuje podmiňující vlivy, kontext, strategie jednání a interakce a následky.“ [Strauss, Corbinová 1999: 71] Poslední krok v zakotvené teorii tvoří selektivní kódování, ve kterém se nalezené kategorie seskupují okolo centrální kategorie podle určitého paradigmatu. [Tamtéž: 87] V některých případech jsou při analýze metody ZMET využívány i postupy narativní analýzy.

4.5 Zhodnocení využití metody ZMET ve výzkumu stárnutí žen Princip metody ZMET je založen na mnoha předpokladech. Prvním z nich je, že lidé myslí především obrazně a nikoli verbálně; druhým předpokladem je existence lidských univerzálií; třetí předpoklad je, že člověk je schopen najít ve svém okolí vhodné obrázky, které přesně reprezentují jeho myšlenky a pocity k výzkumnému tématu. Mnohost předpokladů se na první pohled může zdát pro metodu handicapující, ovšem i ostatní běžně používané výzkumné metody jsou založeny na mnoha předpokladech. Jako příklad si uveďme metodu dotazníkového šetření, která je založena na předpokladu, že člověk je schopen transformovat svoji myšlenku či zkušenost do připravené kategorie (pokud se jedná o uzavřené otázky) a zároveň, že člověk je schopen bezchybně predikovat své chování a správně usuzovat míru svého souhlasu či nesouhlasu. 39

Dalším problematickým prvkem metody ZMET se může jevit potřeba přípravy respondentů na rozhovor v podobě obrázků. Ze všech oslovených žen odmítla rozhovor kvůli přípravě obrázků pouze jedna žena. Nedošlo tedy k tomu, že by se z důvodu použití této metody vyskytl ve vzorku žen škodlivý bias. To znamená, že by se jednalo o skupinu žen, které jsou např. více altruistické.17 Naopak přípravu na rozhovor hodnotím kladně, protože respondentky měly možnost se nad tématem zamyslet a vnést do rozhovoru své vlastní podněty. Metoda ZMET se ukázala jako vhodná pro dotazování na citlivější témata, mezi které stárnutí a stáří bezpochyby patří. Měla jsem možnost porovnat dotazování oběma metodami,

protože

poslední

tři

rozhovory

byly

provedeny

formou

klasického

strukturovaného rozhovoru.18 Metoda projekce vlastních myšlenek a pocitů do obrázku dokázala ulehčit respondentkám odpovědi. Jako konkrétní příklad mohu uvést strach z osamocení a nemohoucnosti, který se v odpovědích žen často objevil. Začaly jsme např. hovořit o obrázku, který zachycoval starší ženu během lékařského vyšetření. Během fáze vyprávění příběhu se dozvíme, že je žena z obrázku v těžké životní situaci, protože její zdravotní stav není dobrý. Ve fázi rozšiřování rámce byla žena dotázána, zdali si dokáže představit, že by se sama ocitla na obrázku. Pokud odpoví, že ano, je následně dotázána, jak se v dané situaci cítí, jaké to pro ni je. Respondentka tedy mluví o tom, jak by se cítila, pokud by se ocitla v obtížné životní situaci z důvodu špatného zdravotního stavu. Odpověď na toto téma je ovšem pro respondentku ulehčena faktem, že se vlastně mluví o situaci, která vznikla na obrázku. Problematičtější by pro ni bylo, kdyby byla přímo dotázána: „Jaké by to pro vás bylo, pokud byste se ocitla ve špatném zdravotním stavu?“ Aplikace této metody byla tedy přínosná i v oblasti etiky výzkumu. Při jejím použití mohly tedy respondentky sdělit odpovědi i na citlivější otázky, aniž by pociťovaly újmu či stud. Pokud je citlivé téma promítnuto respondentkou do přineseného obrázku, nenastává ve výzkumu tolik nepříjemných okamžiků, které by mohly vést k přerušení dotazování na dané téma či ukončení celého výzkumného rozhovoru.

17

Altruistické ve smyslu poskytnutí rozhovoru, který vyžadoval určitou přípravu bez nároku na odměnu. Poslední tři rozhovory byly provedeny klasickým polostrukturovaným rozhovorem, protože jejich cílem bylo zachycení vnímání tématu důchodu. 18

40

Jako nedostatek této metody se může jevit omezený výběr obrázků, které má respondentka k dispozici. Tento problém se alespoň zčásti snaží eliminovat krok, v němž respondentka vymýšlí svůj vlastní obrázek. Ten zabraňuje tomu, že by bylo z rozhovoru vynecháno důležité téma, které se nevyskytlo na obrázcích, jež měla respondentka dostupné. S výše zmíněnou problematikou souvisí pečlivost výběru obrázků. U některých rozhovorů bohužel nastala situace, kdy si respondentky přinesly nejenom obrázky, které jim evokovaly stáří či stárnutí, ale i ty, které je pouze zaujaly. Je tedy třeba klást značný důraz na přesné sdělení informací o správném výběru obrázků.19 Jako nevhodné se k dotazování ukázalo použít pouze fotky z rodinného alba, zachycující skutečnou událost. Respondentka během dotazování nedokázala abstrahovat od toho, že se jedná o její rodinu a od kontextu dané konkrétní situace, a hlubší zkoumání tohoto obrázku přineslo vždy jen povrchní zjištění. Zároveň je potřeba zmínit, že metoda je poněkud náročná na představivost respondentek. Především krok, kdy respondentky měly vymýšlet vlastní příběh, připadal ženám náročný. Obtížnost úkolu způsobila v určitých případech nevoli k odpovědím a také ztrátu kreativity a entuziasmu při jejich řešení. Neshledala jsem ovšem rozdílnosti v hodnocení náročnosti tohoto kroku mezi mladšími a staršími respondentkami. Jako jistou nevýhodu metody spatřuji absenci přesného postupu v kódování přepsaných rozhovorů. Zaltman ve svých publikacích velice podrobně popisuje východiska metody a její postup, přesné kódování ovšem chybí. Cenné informace vždy přinesl krok Rozšiřování rámce a následné přenesení respondentky do obrázku. Přínosný byl vždy i závěrečný krok, tedy vytváření určité koláže, pomocí které došlo k potvrzení souvislosti mezi myšlenkami a rozlišení mezi jejich důležitostí. Metodu je skutečně vhodné používat ve výzkumech, které se zaměřují na to, jak respondenti vnímají určitý fenomén ve společnosti. Myslím si, že metoda dokáže odhalit hlavní myšlenky a pocity, které si respondenti s tématem spojují a zároveň i souvislosti mezi nimi. Metodu se mi zdá také velice vhodné použít ve výzkumech vnímání témat, která nejsou ještě moc probádaná. Tím, že výzkumník nepřináší na rozhovor předem dané otázky, ale

19

Vhodné je sdělení písemnou formou, ať už při osobním pohovoru na papír nebo při internetové komunikaci mailem.

41

respondent si vlastně určuje témata sám, není rozhovor nijak zatížen výzkumným zaměřením badatele. Ve výzkumu se ukázalo, že metodu je možné aplikovat i v případě, kdy samotné hledání metafor není cílem práce. Použití metody umožnilo pomocí rozhovorů s respondentkami a následnými analýzami a kódováním získat odpovědi na výzkumné otázky, které si práce kladla za cíl, a proto hodnotím použití metody kladně.

4.6

Etické aspekty kvalitativního výzkumu Etické problémy sociálně vědního výzkumu vyvstávají zejména kvůli tomu, že je

zkoumán soukromý život a závěry jsou zveřejňovány ve veřejném prostoru. [Birch et al. 2002: 1] Etické problémy se vyskytují v celém výzkumném procesu kvalitativního šetření a je třeba brát je v úvahu od úplného začátku výzkumu až po závěrečnou zprávu. [Brinkmann, Kvale 2009: 30] I když je každý výzkum zcela odlišný a vyžaduje odlišný přístup k etickým otázkám, měla by být vždy respektována základní morální pravidla: – každý kvalitativní výzkum by měl respektovat člověka – neměl by mu škodit – měl by zajišťovat spravedlnost Respektování osob ve výzkumu znamená, že nevyužíváme jeho účastníky jako prostředek k dosažení vlastních cílů a respektujeme jejich soukromí, anonymitu a právo účastnit se či neúčastnit výzkumu. Snaha především neubližovat pochází z lékařské oblasti. Ve výzkumu to znamená, že výzkumník dělá vše, aby zajistil nepoškození jeho účastníků. Spravedlnost ve výzkumu odkazuje na distributivní spravedlnost, což znamená zvažování toho, kdo bude mít z dané studie výhody a kdo ne, s ohledem na sociální nespravedlnosti v minulosti. [Marshall, Rossman 1995: 47]

4.7 Informovaný souhlas Od respondentek, které se zúčastní výzkumu, se vyžaduje informovaný souhlas. Ten seznamuje respondenta o celkovém záměru výzkumu a hlavních prvcích výzkumného designu, ale zároveň i o potencionálních rizicích, kterým se respondenti účastí v tomto 42

výzkumu vystavují. Informovaný souhlas dále zahrnuje potvrzení dobrovolné účasti respondentů a také informaci o tom, že mohou z výzkumu kdykoli odstoupit. Informovaný souhlas by měl rovněž obsahovat sdělení o zachování důvěry a rovněž to, kdo bude mít přístup k nahranému rozhovoru a ostatním materiálům, které výzkumník publikuje. V informovaném souhlasu by se také měla objevit informace o právech výzkumníka zveřejnit celý rozhovor nebo jeho části a také práva respondenta k přístupu k přepsanému rozhovoru a analýze kvalitativních dat. Informovaný souhlas má být podepsán oběma stranami. [Brinkmann, Kvale 2009: 70] Pří konstruování informovaného souhlasu je třeba zvážit, kolik informací o výzkumu a kdy respondentovi poskytneme. Plná informace o výzkumném designu a účelu výzkumu může v některých případech zkreslit respondentovi odpovědi. Za těchto okolností je možné respondentovi poskytnout plnou informaci až po skončení rozhovoru. [Brinkmann, Kvale: 7071] Informovaný souhlas, který je použit v tomto výzkumu, může obsahovat plnou informaci o výzkumném designu i záměru výzkumu. Téma výzkumu (Co pro ženy znamená stárnutí) je tak obecné, že nemůže ovlivnit názory respondentek. Jelikož bylo během rozhovorů sdělováno mnoho osobních informací, podle kterých by bylo možné respondentku identifikovat, rozhodla jsem se nezveřejnit transkripty rozhovorů. V části věnované výsledkům výzkumu jsou skutečná křestní jména respondentek zaměněna za fiktivní.

4.8 Důvěrnost a potencionální dopady účasti ve výzkumu Pojem důvěrnost ve výzkumu znamená, že osobní data, na základě kterých je možné identifikovat

respondenta, nebudou

zveřejněna. Výzkum

v této diplomové práci

respondentkám důvěrnost zajišťuje. Ve výsledcích budou prezentována pouze křestní jména žen, jejich věk, velikost města a zaměstnání. V případě možné identifikovatelnosti bude pozměněno i křestní jméno respondentky. Následky kvalitativní studie musí být řešeny s ohledem na potenciální poškození účastníka výzkumu, ale také s ohledem na potenciální přínosy účasti ve výzkumu. Z etického pohledu by však vždy součet potenciálních výhod účasti respondenta a přínos do oblasti vědění měl vyvážit rizika ublížení respondentovi. Výzkumník by tedy měl zvážit potenciální následky nejen účastníka výzkumu, ale celé skupiny, kterou reprezentuje. Výzkumník by si

43

rovněž měl být vědom toho, jak citlivé a intimní informace jsou v kvalitativních rozhovorech sdělovány. [Silverman 1993: 89] Informace, které respondentky během rozhovorů sdělují, patří zajisté mezi soukromé a citlivé informace. S poskytnutými daty bude tedy nakládáno s ohledem na výše zmíněné zásady. Dalším aspektem, který je třeba před výzkumem zvážit, je problematika samotného tématu. Stárnutí samo o sobě není právě radostné téma, o kterém by bylo lehké mluvit. Proto jsem se snažila zajistit citlivý přístup k respondentkám a při případném náznaku nepříjemných pocitů rozhovor pozastavit či případně ukončit.

44

5 Výsledky analýzy rozhovorů Výsledky analýzy kvalitativního výzkumu provedeného v rámci této práce budou rozděleny do tří hlavních oddílů. V prvním bude představeno vnímání stáří a stárnutí u žen starších, tedy ve věkové kategorii 58-74 let, kdy již měly být v důchodu. V analytické části textu je označuji jako starší ženy. Ve druhé části budou uvedeny závěry z druhé hlavní kategorie, tedy pro ženy mladší ve věku 35-57 let – v textu je označuji jako mladší ženy. Ve třetí části provedu komparaci zjištění z těchto dvou kategorií. Nyní si však uveďme základní obecná zjištění z výzkumu, které prostupují všemi čtyřmi oddíly. Prvním hlavním zjištěním je fakt, že pojem stárnutí není možné zkoumat bez pojmu stáří. V myslích žen jsou tyto pojmy spjaty velice úzce; jeden pohlcuje druhý a naopak. V mentální mapě by byly tyto pojmy umístěny velice blízko sebe a do značné míry by se překrývaly. Stárnutí je na základě provedených rozhovorů možné souhrnně definovat jako cestu ke stáří, zaplněnou mnoha touhami a obavami. V této definici je důležité slovo cesta, které vyjadřuje procesuálnost jevu. Pouze na základě procesuálnosti, kterou v sobě stárnutí nese, bylo možné tyto dva pojmy od sebe ve výpovědích respondentek odlišovat. Ve výkladu závěru tedy nebudu klást důraz na rozlišování těchto pojmů, spíše na jejich vzájemnou souvislost a doplňování. Dalším hlavním zjištěním je, že nejvýznamnější zlom ve vnímání stáří a stárnutí přichází po odchodu do důchodu. Zmiňované kategorie se samozřejmě významově lišily i mezi ženami stejné věkové kategorie, u žen po odchodu do důchodu ovšem získávaly stejné kategorie jiný obsah a význam. Na základě tohoto zjištění byly provedeny i další rozhovory s ženami, jejichž věk odpovídal důchodovému, ale tyto ženy stále pracovaly. U těchto žen bylo vnímání stáří a stárnutí kombinací obou skupin, s příklonem spíše do skupiny starších žen.

5.1 Vnímání stáří u starších žen V této části budou představeny nalezené kategorie typické pro starší ženy, které byly zjištěny v rámci otevřeného kódování.

45

5.1.1 Relativizace věku Starší ženy velice často hovořily o svém věku. Ve svých výpovědích dávaly do rozporu představu o atributech, které připisují reálnému věku, a věku, ve kterém se v současné době nacházejí. Tyto rozpory se shledávaly v oblastech vzhledu, myšlení a fyzické aktivity. Můžeme tedy říci, že ženy mají ve svých představách jednotlivá věková období spojená s určitými charakteristikami, k nimž vztahují svůj reálný věk, a na základě tohoto porovnávání vyhodnocují celkovou situaci. Z rozhovorů vyplývá, že charakteristiky věků v představách žen, které jsou spojeny s fyzickým stavem, jsou horší, než je reálná zkušenost. Jako příklad může posloužit následující výrok: Libuše (71) let hovoří o obrázku, který popsala jako starou paní sedící na své zahradě, odpočívající po obědě. Stará paní z obrázku čeká na svého syna, který za ní přijede na návštěvu. „Ano, mohla bych být v její situaci, jenom já musím pořád něco dělat, asi bych tam běhala po zahradě s motykou nebo konví. Já asi nejsem jako paní v mém věku, snažím se pořád někde běhat, něco prostě pořád dělat. “ Žena v tomto výroku staví do rozporu sedící paní, která je symbolem méně aktivní osoby, s vlastním aktivním životním stylem. „Já ještě cestuju, onehdy jsme s kamarádkami vyjely až do Paříže. To jsem si nikdy nemyslela, že budu ve svém věku dělat.“ (Ilona, 67 let) Na druhou stranu charakteristiky věků, v představách žen spojené s moudrostí, bývají lepší než reálná zkušenosti. „V tomhle si vůbec nepřipadám na 70 let, v takovémhle věku už bych měla mít rozum a na tu střechu nelézt.“ (Ludmila, 70 let) „Vždycky si představím svojí mámu, která toho v mém věku ještě tolik pamatovala, o všechno se zajímala. To já už si kolikrát ani nevzpomenu, jestli jsem si ten prášek vzala.“ (Hana, 61 let) Představám, které týkají vzhledu, se snaží ženy vymykat. Jako příklad mohou posloužit následující tvrzení: „Nesnažím se chodit oblíkaná jako typická důchodkyně, navléknout se do černých kalhot a černého saka. Raději si vezmu něco veselého, květovaného.“ (Vilma, 65 let) „Všechny ženský v mém věku mají krátké vlasy obarvené na červeno, proto jsem svojí holičce řekla, ať mi to nechá dorůst na mikádo a obarví na hnědo.“ (Hana, 61 let) 46

Tento závěr je samozřejmě ovlivněn tím, že byly dotazovány ženy víceméně zdravé, se zdravotním stavem odpovídajícím věku. Přítomnosti možného sociálního konstruktu v oblasti věku si všimla i americká socioložka Laz, která používá příklady z běžného života, kdy rodič peskuje nebo naopak povzbuzuje své dítě slovy: chovej se na svůj věk, už jsi veliký kluk, nebo když je dospělému člověku vyčítáno, že se chová dětinsky. Těmito příklady podporuje svoji argumentaci, že věk není přirozeně dán, ale je zapotřebí si ho jistou mentální snahou osvojit. Doslova říká, že věk je nutné se naučit hrát a že věk je normativní. Dále tvrdí, že věk není jednoduše formován sociálními silami, ale je tvořen interakcí. Dle Laz všichni současně hrajeme svůj věk a zároveň dáváme významy věkům ostatních a věku jako takovému pomocí našich interakcí, představ, slov a pocitů a také sociálních politik. [Laz 1998: 86] 5.1.2 Hraní role starší ženy Ve výpovědích žen se objevily i určité prvky, které je možné interpretovat podle dramaturgického přístupu Ervinga Goffmana. Goffman tvrdí, že lze nahlížet na jakékoli organizované společenství optikou ovládání dojmů v dané situaci. Přístup je pojmenovaný jako dramaturgický, protože Goffman spatřuje analogii mezi divadlem a reálným životem, když jedince v rámci instituce zobrazuje jako účinkujícího, který cosi předvádí ostatním, tedy obecenstvu. „V prezentaci jedince je podstatné, že jedinec usiluje o navození určitého dojmu, kterým ovlivní, jak přítomní danou situaci definují.“ [Šubrt 2001, 243] Přítomnost rolí byla ve výpovědích žen patrná ve vnímání ostatních jako obecenstva, které definuje vzniklou situaci. Respondentky si uvědomují, že svým vzhledem, tedy vzhledem starší paní, vyvolávají u ostatních (u svého obecenstva) jiné reakce než tomu bylo dříve. V některých případech se objevuje i překvapení z nové role. Dramaturgický aspekt byl rovněž přítomen v uvědomění si důležitosti konzistence své role z hlediska věku a chování v prezentaci před ostatními. „Oni mě ti moji studenti vnímají jako starší profesorku a já se podle toho musím chovat. Oni přicházejí s tématy, o kterých já už jsem dávno psala, ale oni si myslí, že k tomu budou mít inovativní přístup. Tak je nechám, ať to zkusí.“ (Pavla, 65 let) Na této výpovědi je patrné, že respondentka přizpůsobuje své chování podle toho, jak si myslí, že ho sociální skupina očekává.

47

„Pak si uvědomím, jak já brala paní S., když jsem nastoupila k nám do práce. Ona zrovna odcházela do důchodu a já nastupovala. Teď jsme tak v jejím věku, o trochu starší. Ale ona pro mě byla tenkrát stará. Pak si řeknu a takhle tě teď ostatní vnímají.“ (Hana, 61 let) Z této výpovědi je patrné vědomí, že člověk je vnímán na základě svého věku a zároveň určitá inkonzistence toho, jak je člověk vnímán okolím a jak vnímá sám sebe v rámci sociální struktury. „Když jsme byly na výstavě Muchy, tak u šaten byly takové sedačky a jeden docela pěkný pán mě pustil sednout. Říkala jsem si, jak je to milé, a pak jsem si uvědomila, jak on mě asi vnímá. Jako starou paní.“ (Ludmila, 70 let) V této výpovědi je opět patrná inkonsistence toho, jak si respondentka myslí, že je vnímána, a jak vnímá sebe samu. „Chtěla jsem si vzít na sraz jedny šaty, no neměla jsem je na sobě dobrých deset let, ale protože se zase nosí květy, tak jsem je chtěla vytáhnout. (dále následoval popis šatů, pozn. autorky) Oblíkla jsem je a dcera mi řekla, že už to prostě nemůžu mít. Už se nehodí, abych ty svoje kolena ukazovala.“ (Vilma, 65 let) Souhrnně je možné říci, že ve výpovědích se objevoval nesoulad mezi tím, jak žena vnímá samu sebe, a jak se domnívá, že je vnímána okolím. Obecně se ženy cítily vnitřně mladší než na svůj reálný věk. 5.1.3 Strukturace času Ač odchodem do důchodu ztratily ženy strukturaci času, která převládala po celý jejich život díky zaměstnání (samozřejmě s přestávkami na mateřskou a rodičovskou dovolenou), rozhodně se nezdá, že by pro ně byl typický výrok, že důchod je „zasloužený odpočinek“. Z hlediska strukturace času ženy volí strategii volby aktivit, při kterých budou mít pocit užitečnosti. „Musím pořád něco dělat, mít i seznam, co je potřeba, a podle toho jet.“ (Ludmila, 70 let) Vypadá to tedy, že se ženy snaží nahradit pocit užitečnosti, který jim dávalo zaměstnání či práce, realizací činností, které jim budou přinášet pocit užitečnosti na poli domácích prací či prací kolem domu a samozřejmě péčí o vnoučata a pomoci svým dětem. Ženy rovněž kladly důraz na provádění a vyhledávání činností, které přinášejí pocit uspokojení, nebo hledají uspokojení v činnostech, při kterých ho dříve nepociťovaly. Jako příklad uvádím následující výroky.

48

„Když něco dobrého uvařím a oni (manželi nebo děti) mi to pochválí, tak mám dobrý pocit. A pak mi ani nevadí, že jsem u toho sporáku stála dvě hodiny a bylo to snědeno za deset minut.“ (Hana, 61 let) „Dřív jsme přijeli na zahradu a rychle se snažily všechno stihnout, aby to bylo hotové. Soused pak vždycky říkal: ´Á, Novákovi (smyšlené jméno) přijeli, je vyluxovaná zahrada.´ Teď si vyloženě užívám, když tam přijedeme a já nemusím všechno stihnout za víkend. I to plení, které jsem dříve nesnášela, dělám raději.“ (Libuše, 71 let) „Můj syn, vlastně oba synové, jsou teď v zahraničí. Když jim můžu i takhle na dálku pomoct, třeba teď jsem jednomu dělala tabulky v excelu, tak mám radost.“ (Lenka, 64 let) „Já si myslím, že se na to setkání s holkama (se staršími paními stejného věku) těším i víc, než když jsem dělala. To jsme jenom tak hupsly na kafe k jedné z nás. Teď jdeme třeba i na výlet někam.“ (Ludmila, 70 let) „Když není průběh dne ve stáří monotónní, tak to přináší další vjemy a podněty a člověk má dobrý pocit ze dne, že jenom nevstal a nedíval se na televizi, že udělal něco pro sebe, pro druhé. Měl nějaký cíl. Člověk by v tom stáří měl mít priority, které chce udělat.“ (Ilona, 67 let) Ženy samozřejmě projevovaly i radost nad nově nabytým časem a ztrátou pracovních povinností. Tato radost se ovšem objevovala spíše u žen, u kterých neuplynula tak dlouhá doba od ukončení pracovního poměru. U žen, které setrvávaly v důchodu již delší čas, docházelo spíše k zaměření na vyhledávání aktivit, které by jim přinášely uspokojení. Odlišnou kategorii tvořily ženy, které i přes svůj důchodový věk stále pracovaly. Tyto ženy nacházely pocit uspokojení ve své práci. Všechny se shodly na tom, že práce je vlastně i jejich koníček a přináší jim vnitřní naplnění. U všech třech respondentek se ovšem objevila volba setrvávání v práci jako strategie vyrovnávání se s osobním problémem. První žena (Pavla, 65 let) setrvávala na místě profesorky na univerzitě, protože fakt, že ovdověla, jí vlastně narušil představu o stárnutí ve dvou, kterou si vytvořila. Nedokázala si představit, že by čas trávila doma sama bez manžela, a proto se rozhodla pokračovat v pracovním životě, aby jak sama říká, „zaplnila to volné místo a volný čas, který jí teď zůstal“. Svůj život si bez práce nedokáže představit. V případě, že by již pracovat nemohla, např. pokud by na univerzitě nebylo dostatek pracovních příležitostí, trávila by čas na své chatě. Tento způsob trávení času pro ni však zůstával nepředstavitelný. 49

„Asi bych se odstěhovala k nám na chatu a pracovala na zahradě, snažila si to tam zvelebit, ale vůbec si to nedokážu představit tam být pořád, nedělat nic. V létě asi ano, ale v zimě je to hrozná představa.“ (Pavla, 65 let) Druhá žena (Lenka, 64 let) celý život pracovala na kancelářské pozici v průmyslovém odvětví. Po odchodu ze svého zaměstnání se rozhodla začít podnikat a otevřela si obchod se zdravou výživou. Motivací k zájmu o zdravou výživu byla nemoc jejího syna.20 Samotnou motivací k otevření obchodu byla nedostatečná nabídka potravin v jejím okolí a zároveň odreagování se od koncentrace pouze na synovu nemoc. „Byla jsem v tom ponořená, pořád jsem hledala nějaké alternativy, jak dál postupovat. Pak se mi začalo zdát, že je to i synovi nepříjemné. Musela jsem začít dělat něco jiného.“ (Lenka, 64 let) U Lenky byla tedy rovněž přítomna strategie setrvávání v práci jako určitá forma vyrovnávání se s osobním problém, kterým byla nemoc jejího syna. Třetí žena (Milena, 64le let), bydlící na vesnici, pokračuje v placené práci na statku jako ekonomka, kde pracovala i předchozích dvacet let. Milena se setrváváním v práci snažila vyhnout konfliktům s manželem, které by podle jejích slov nastaly v případě, že by spolu trávili delší čas doma. „On (manžel) má rád svůj klid a já, když jsem doma, tak pořád něco kutím, poklízím. Takhle, když jsem alespoň dopoledne pryč, tak nám to vyhovuje. Nelezeme si na nervy. “ Zajímavé je, že pouze jedna (Milena) ze tří žen explicitně zmínila finanční přivýdělek jako benefit práce i přes důchodový věk pouze. Vyvozovat závěr, že všechny ženy, které setrvávají ve výdělečné činnosti kvůli vyrovnávání se s osobním problém, je samozřejmě unáhlené. Tento závěr by vyžadoval hlubší zkoumání provedením více rozhovorů a následným otestováním kvantitativními metodami. 5.1.4 Obrat ke „skutečným“ hodnotám Během rozhovorů vyvstávaly jako další kategorie hodnoty nabyté ve stáří nebo intenzivněji prožívané právě během stáří. „Hodnota je vědomá nebo nevědomá představa o tom, co je žádoucí.“ [Jandourek, 2007, 97] Starší ženy ve svých výpovědích zdůrazňovaly

20

Lenka tvrdila, že klasické metody léčby nezabíraly, a proto se rozhodla upravit celé své rodině jídelníček

na přísně veganskou stravu.

50

hodnoty, které jsou pro ně nyní ve stáří důležité nebo kterým v mládí a ve středním věku nepřikládaly takový důraz a v současné době je vnímají hlouběji. Mezi jmenované hodnoty patřila Rodina (dobré vztahy v rodině, rodinná soudržnost), Partnerský vztah (vzájemná podpora manželů či partnerů, blízkost partnera, komunikace ve vztahu), Domov (pocit domova, zázemí, hezké bydlení), Příroda (vycházky do přírody, pobyt v přírodě, bydlení blízko u přírody), Kultura (četba, tanec, vytváření kultury, malování), Radost z běžných věcí a situací (setkávání se s přáteli, pocit, že nemusím spěchat). Důležitost např. partnerského vztahu dokládá následující výrok o obrázku, který je obsahem přílohy č. 1. „Tohle je taky důležitý obrázek. Tady je starší pán s paní, je to manželská dvojice, sedí na gauči ve svém bytě. A z obrázku je patrná vzájemná podpora těch dvou lidí. Jsou ve starším věku. Pán je v důchodovém věku a paní je mladší. Ten obrázek jsem si vybrala, protože v tom stárnutí je pro mě důležité mít u sebe partnera nebo manžela, se kterým jsem nějakou dobu žila a ještě bych s ním něco prožít chtěla. Aby spolu lidé byli co nejvíce v tom stáří.“ (Hana, 61 let) O obratu k přírodě hovoří např. výrok: „To my jezdíme na výlety jenom tady po okolí. Nasedneme do vlaku a za chvíli jsme tam. Ale já si toho hrozně vážím, ta příroda v Českém středohoří je krásná. Já tudy třeba dříve jezdila za tchýní a vůbec jsem si to neuvědomovala, jak je to krásný, hlavně ty barvy na podzim.“ (Ludmila, 70 let) Jako ukázku o důležitosti domova můžeme použít výrok paní Ilona (67 let): „Tady na obrázku je domeček, který je vlastně dost podobný tomu našemu. Ten náš sice není tak pěkný, ale je náš. Ten domov je ve stáří důležitý. Mít někde zázemí je důležité celý život, ale ve stáří je to asi ještě důležitější. Mít domov, mít jistotu. Mě už neláká tolik cestovat jako dříve, jsem ráda doma. Ale ne sama, musí mě pořád jezdit někdo navštěvovat.“ Pro srovnání se můžeme podívat, jak řadily důležitost hodnot ženy jednotlivých věkových kategorií ve výzkumu Naše společnost z roku 2005, na kterém je také patrný určitý vývoj.

51

Tabulka 10: Pořadí žebříčku hodnot u žen v jednotlivých věkových kategoriích

Věk dosáhnout úspěchu v zaměstnání vdát se, oženit se (být vdaná) žít pestrým společenským životem mít děti věnovat se zálibám mít stálého partnera dosáhnout co nejvyššího vzdělání

15 -19 2. 5. 6. 4. 7. 1. 3.

Pořadí hodnot 20 -29 30 - 44 45-59 3. 3. 4. 4. 4. 3. 7. 7. 7. 2. 1. 1. 6. 6. 6. 1. 2. 2. 5. 5. 5.

60 a více 4. 3. 7. 1. 6. 2. 5.

Zdroj: CVVM, výzkum Naše společnost 2005, šetření 05-04

5.1.5 Obavy – smíření, koloběh života U žen ze starší věkové kategorie se objevovaly hmatatelné obavy z nemohoucnosti, odkázání na druhé, nesoběstačnosti a těžkých nemocí. Ženy, které přímo pečovaly o seniora v rodině, vnímaly obavy mnohem intenzivněji a popsaly je konkrétněji. Jelikož vliv péče o seniora byla jedna z výzkumných otázek, vždy jsem se na tuto okolnost přímo zeptala během rozhovoru, pokud to v něm nezaznělo samo od sebe. Na následujících výrocích jsou patrné rozdíly mezi výroky žen, které o seniora pečovaly, a mezi těmi, které nemohoucího seniora v rodině neměly. Ve výzkumném souboru starších žen se bohužel ocitla pouze jedna, která neměla přímou zkušenost s péčí o seniora, což je v tomto věku logické. V této skupině není tedy možné formulovat závěry; zdá se mi ovšem, že určitý rozdíl je přece jenom možné spatřit. Ženy, které se o seniora staraly: „Nejvíce se bojím té nemohoucnosti, kdy už se sami neobstaráte a neobstarají vás pak ani vaši blízcí. To doufám, že se mi nestane“ (Ilona, 67 let) „Z toho obrázku jasně vyzařuje nemohoucnost toho člověka, on by ještě něco chtěl, chtěl by něco dělat, ale už nemůže. Musí počkat, až někdo přijde a pomůže mu. Samozřejmě někdo z rodiny.“ (Vilma, 65 let) „Tady ta babička (babička na obrázku), to je příklad toho špatného stáří. Je taková už křehoučká, hubeňoučká. “ (Ludmila, 70 let) 52

„Ať je to práce pro nějakou firmu nebo úklid bytu, tak je to soběstačnost. Ve stáří je hrozně důležité, aby byl člověk soběstačný. Soběstačnost co se týče úklidu, osobní hygieny, uvaření, soběstačnost.“ (Hana, 61 let) Ve výrocích žen, které se o seniora staraly, můžeme vidět mnohem větší citové zabarvení a zároveň konkrétnější představy o tom, co s sebou nemohoucnost přináší. Žena, která nemá přímou zkušenost s péčí o seniora: „To víte, nerada bych pak v pozdějším věku byla nemohoucí. Snad to ale bude stejné jako u mé maminky, ta byla vitální do poslední chvíle.“ (Vilma, 65 let) Zajímavé bylo, že dvě ženy začaly náš rozhovor obdobným tvrzením, že stáří pro ně rozhodně neznamená nemohoucnost a nemoci. Ovšem v průběhu rozhovoru nad analýzou obrázků uvedly, že se nemocí a nemohoucnosti obávají. Ve výpovědích se tedy objevil rozpor, viz výše. V závěrečném kroku metody ZMET, tedy při sestavování koláže a při vyprávění příběhu stáří, už ovšem obě uznaly obavy z nemohoucnosti jako jeden z aspektů, který se objevuje v jejich myslích při úvahách o stáří a stárnutí. V takových případech se zdá použití metody ZMET vhodné, pomůže totiž utřídit respondentovi myšlenky. Téma smrti se ovšem ani v jednom případě neobjevilo v souvislosti s obavou, nýbrž v kontextu koloběhu života. „A to je jako ty kytičky tady na obrázku. Uvadnou, ale zůstane po nich to semínko. No a to semínko, to jsou moje vnoučata nebo to může být i ta práce, co po mě zůstane.“ (Vilma, 65 let) „Poštěstilo se jim to (dvojici na obrázku), že prožívají to stáří spolu. To já to štěstí neměla. Ale říkám si, že ještě počkám, jestli náhodou nebudu mít pravnoučata. Moje vnučka měla totiž letos svatbu. A pak už klidně odejdu za Františkem.“ (Ludmila, 70 let) „Jak se vám blíží ten věk, kdy odešli vaši blízcí, tak si uvědomujete, že už vám toho času zase tolik nezbývá.“ (Milena, 64 let) V rozhovorech starších žen bylo rovněž přítomno hodnocení celého života, uvažování nad chybami a vysvětlování svého jednání v určitých kontroverzních situacích. Alan k tomu dodává: „Vědomí blízkého konce je vlastně nastavením zrcadla dosavadnímu životu, a je tedy určitým kritériem pro jeho hodnocení.“ [Alan 1989: 397]

53

5.2

Vnímání stáří u žen mladší věkové kategorie V této části jsou uvedeny závěry z analýzy pro mladší věkovou kategorii žen. 5.2.1 Projekce vlastního stárnutí do stárnutí svých dětí U žen mladší věkové kategorie se objevil prvek vnímání svého stárnutí na základě

stárnutí vlastních dětí. To, že se mění jejich věk, vnímají více na změně věku svých dětí než na své vlastní osobě. Vnímání vlastního stárnutí je v tomto případě jakoby upozaděno vnímáním vývoje dětí. „A mému Tomáškovi už je 9 let. Když se podívám, co se za těch 9 let změnilo u něj! Já jsem taky určitě musela zestárnout. Ale připadám si pořád stejná.“ (Iveta, 37 let) „Děti už nejsou miminka, začínají dospívat, spíš to vidím na nich. Na sobě žádné stárnutí nepociťuju, zdravotní problémy, které jsem měla, mám pořád stejné,“ (Helena, 38 let) Zajímavý byl případ bezdětné ženy, která ve vnímání svého stárnutí zmiňovala vývoj svých neteří. Z rozhovoru vyplynulo, že se o své neteře často stará. U starších žen z této kategorie (Barbora 50 let a Pavla 46let) se rovněž objevila inkonzistence ve vnímání vlastní osoby a představy o tom, jak je vnímají druzí, jako tomu bylo u žen starších. „Já jsem si pořád říkala, dobrý, dobrý, ale letos, jak jsem měla tu oslavu padesátin, to na mě padlo. Já si vůbec nepřipadám na to, že je mi 50, pořád si připadám jako mladá holka, ale vy mě samozřejmě tak neberete. Vidíte 50letou ženskou. Je mezi náma jedna generace.“ (Barbora, 50 let) „Mluvila jsem s jednou kolegyní a někoho jsem popisovala, jo učitelku mýho syna, a říkám, ona je asi tak stejně mladá jako já. A kolegyně mi řekla spíš stará, ne? Ona to samozřejmě myslela ve srandě, ale já si uvědomila, že ona mě vidí už starou.“ (Pavla, 46 let) 5.2.2

Absence povinností

V kategoriích, které symbolizovaly vnímání času, se mezi skupinou mladších a starších žen vyskytl největší rozdíl. U mladších žen převládala vize důchodu jako času odpočinku, jak aktivního, tak pasivního, a možnosti realizace zálib, na které jim v důsledku pracovních povinností a péče o dítě nezbývá čas. Dalo by se říci, že v tomto směru pro ně stáří symbolizovalo určitou naději na naplnění života v oblasti zálib. 54

„Až budu v důchodu a děti budou veliké, tak snad budu mít víc čas na to vyrábění šperků. To mě teď chytlo. Třeba bych si tím mohla i přivydělat.“ (Helena, 38 let) „Budu mít třeba i čas si zajít na masáž, teď tam chodím taky ráda, ale zabiju tam vždycky dvě a půl hodiny, a to je moc dlouho. Klidně bych chodila i jednou týdně, kdyby to šlo, přispívá mi na to pojišťovna.“ (Monika, 35 let) „Nejvíc se těším, až si budu moct konečně číst. Teď si večer lehnu do postele, otevřu knihu a do dvou minut jsem tuhá. Manžel si ze mě dělá srandu, že v těch knihách snad píšou ukolébavky, jaký to na mě má vliv.“ (Pavla, 46 let) Ženy rovněž zdůrazňovaly, že ve stáří, tedy v čase, kdy nebudou muset chodit do práce, odpadnou povinnosti, což pro ně byla velice lákavá představa. „To já si pak ráno uvařím kafíčko a nebudu muset nic, to bude paráda.“ (Ema, 43) „Tady ta paní na obrázku už má pohodu, je to na ní vidět, že ji nic netrápí. Je taková vysmátá, ví, že nikam nemusí. Mám z ní dobrý pocit, působí vesele.“ (Iveta, 37 let) „Nebudu muset chodit spát s pocitem, co v tom dalším dnu budu muset zase všechno udělat. To se to bude spát.“ (Pavla, 46 let) Tento závěr je vlastně v kontrastu se zjištěním ve starší kategorii žen, které se naopak snažily určité povinnosti vyhledávat, aby se mohly cítit více potřebné. Mladší ženy tedy mají vizi důchodu jako času zaplněného svými zálibami s malým množstvím povinností nebo povinnostmi, které si samy určí. „Já si dokážu představit, že budu ještě učit nebo vlastně doučovat. Budu si k nám domů zvát jenom ty děti, které budu chtít, a budu je učit tak často, jak já budu chtít. No dobře, i trochu, jak ony budou potřebovat.“ (Helena, 38 let) V této oblasti jako by si ženy nespojovaly své obavy ze stáří, které uváděly – např. nemohoucnost, nepohyblivost, zhoršené duševní zdraví – s trávením volného času. V jejich představách vždy figurovaly ženy zdravé, plné elánu, bez zdravotních omezení. Představy o trávení volného času tedy v některých případech zahrnovaly náročnější aktivity. „Mám tady obrázek koně, protože bych se ráda jednou naučila jezdit na koni. Třeba se mi to splní právě v tom stáří.“ (Iveta, 37 let) „Tady na obrázku jsou různé památky, protože já na ně ráda jezdím. Mám ráda i historii. Ale když chcete jet někam dál a být tam déle, tak je to problém v práci. V bance mi

55

dají jenom 14 dní a to je třeba na to Peru (které je na obrázku) dost málo. A v tom důchodu už nebudu tak limitovaná, možná penězi.“ (Ema, 43 let) U mladších žen byly se stářím asociovány pocity, jako je klid, pohoda a vyrovnanost. Ženy neočekávaly ve stáří životní zvraty. „Ve stáří by už člověk měl být automaticky vyrovnaný, pokud nemá nějaké skryté problémy. Se stárnutím přichází vyrovnanost. Člověk nemá veliké emoce a zapálení. To ke stáří taky patří. “ (Barbora, 50 let) 5.2.3 Víra v dobré konce (mě se to netýká) U mladších žen se mnohem intenzivněji objevil aspekt očekávání a naděje na stáří bez komplikací. Pokud ženy zmiňovaly konkrétní obavy, byly ve značné míře spojeny s dodatkem, že doufají, že ony budou ta výjimka, u které tento jev nenastane, nebo že vyvinou určitou aktivitu, aby této události zabránily. Starší ženy rovněž projevovaly naději, že komplikace nenastanou, spíše však uváděly, jak by nastalou situace řešily. Víru v dobré konce vhodně ilustrují následující výroky: „Mám trochu obavy, že budu mít cukrovku jako má maminka, jsou s tím hrozné komplikace, to píchání inzulínu a na co všechno si musíte dát pozor. Snažím se teda najíst tolik to sladké, ale občas se neudržím.“ (Pavla, 46 let) „Nejhorší je někde skončit a nemoci nic dělat. Když vám to ještě myslí, ale už si nezajdete, kam potřebujete, neuděláte, co chcete. No já doufám, že takhle neskončím.“ (Iveta, 37 let) „Myslím, že stáří může být i hezké, když se na něj nějak připravíte, myslím teda hlavně duševně. Musíte si ale říct, že už něco nezvládnete jako dříve. Ten pán na obrázku je sice u doktora, ale nevypadá, že by byl nějak vážně nemocný. Doktor mu řekne diagnózu, půjde si asi pro něco do lékárny, a pak půjde domů. Nic tragického prostě.“ (Ema, 43 let) Ženy v této věkové kategorii se tedy vyznačovaly tím, že si stáří připouštěly v jeho kladných aspektech, jako je více volného času a méně povinností, ale zároveň ve vizi svého vlastního stáří vymazávaly jeho negativní aspekty. 5.2.4 Obavy – vyjednávání ideálu Obavy ze stáří, které odlišovaly mladší a starší skupinu žen, v sobě zahrnovaly projevy stárnutí, které jsou spíše kosmetického rázu a nezpůsobují veliké zdravotní komplikace jako 56

je šedivění vlasů, vrásky, přibývání tělesné hmotnosti. Obavy z těchto aspektů již starší ženy neprojevovaly. „Doufám teda, že moc nepřiberu. Když vidím některé ty pani, jak jsou, jak bych to řekla, plnější a nosí takové ty volné haleny, to je hrozné. Toho se trochu bojím, máme k tomu v rodině sklony.“ (Helena, 39 let) „Šedivých vlasů se nebojím, v dnešní době už jsou barvy a barví se i mladé žáby. Tak už to ani tak neberu, že když je někdo nabarvený, že je starý. Jenom mi trochu dělají starosti tyhle vaky nad očima. Mám asi díky tomu takový unavený výraz. S tím se ale asi dá i něco dělat.“ (Pavla, 46) Další obava, která se objevila pouze u mladších žen, vyjadřovala pochyby o harmonickém trávení času s partnerem v případě, že se ocitnou oba v důchodu a budou spolu trávit více času. Tato obava se ovšem objevila pouze u Barbory (50 let) a Pavly 46 (let), které byly nejstarší ze skupiny mladších žen. Barbora k tomuto aspektu říká: „Jsem na nás v důchodu s manželem zvědavá. Já mám záliby, vyrábím teď ty šperky nebo si třeba čtu, ale on nemá v tom bytě co dělat. Přes víkend, když je ošklivo, tak kouká na televizi, ale vidím, že má dlouhou chvíli a to za mnou začne pořád chodit, co dělám. Aby tohle pak nebyl problém. On se ale do důchodu těší.“ V rámci tělesnosti a stáří je možné potvrdit teorii Hasmannové (2008), která říká, že tělesný ideál, ke kterému se ženy vztahují, se během stárnutí mění. Ženy ve středních letech se už tedy nevztahovaly k tělesnému ideálu dvacetileté ženy, ale ve svých představách si tento ideál upravily do podoby ideálu sobě adekvátnímu. „Dříve jsem si dost zakládala na těch dlouhých vlasech, třeba jako má tady ta holka na obrázku. Žádná kadeřnice mi na ně nesměla sáhnout, stříhala jsem si je sama. Pak přišly děti a pak to bylo dost nepraktické, tak jsem je shodila. Teď se spíš snažím, aby vypadaly upraveně. I když dneska teda na mě moc nekoukejte. Nestihla jsem je ráno umýt, zaspali jsme.“ (Iveta, 37 let) „Ta holka tady (na obrázku) je taková štíhlá, je asi trochu mladší než já, já jsem dřív taky bývala. Pořád se ale vejdu do stejných džín, do kterejch jsem se vešla ve dvaceti. Už je ale stejně nenosím, není to ono.“ (Ema, 43 let) K tomuto je ovšem nutné poznamenat, že v mém výzkumném souboru se vyskytovaly ženy z průměrné populace. Neobjevily se v něm tedy ženy s mnoha plastickými operacemi nebo ženy, které potřebují vzhled ke své profesi jako např. modelky. 57

I u mladších žen se objevily obavy z nemohoucnosti ve stáří. Obsahově byly kategorie spojené s nemocemi a nemohoucností stejné. U mladších žen se ovšem objevovaly ještě ve spojení s vlastními rodiči. „Trochu se bojím, jak to ten náš táta budu zvládat, teď dostal hůl, ale nechce jí nosit.“ (Pavla, 46 let) Mladší ženy také ve svých výpovědích nehovořily o smrti. V mladším věku si tedy ženy stáří se smrtí neasociují. Jedinou výjimku tvořila Barbora (50 let), která byla v rámci mladších žen nejstarší. V jejím rozhovoru se jako u jediné téma smrti objevilo „Stáří je vlastně poslední kapitola. Pak už záleží na každém, co si představí, že je potom.“ Z celkového počtu 6 mladších žen pečovaly o seniora v rodině 4 ženy. Mezi obavami ze stáří u těchto žen a u zbylých 2 žen, které přímou zkušenost s péčí o seniora neměly, nebyl nalezen žádný rozdíl. Tento závěr je však do jisté míry ovlivněn tím, že ač se zbylé dvě ženy péči o seniora přímo nevěnovaly, měly vždy blízkou, ač zprostředkovanou zkušenost od někoho z okolí.

5.2.5

Příprava na stáří

Mladší ženy zdůrazňovaly, že na úspěšné zvládání stáří je třeba se připravit. Oblasti, pro které to platilo, byly celkově rozmanité a reflektovaly jak práci, tak osobní zájmy ženy. Např. Ema (43), která pracuje v bance, zdůrazňovala potřebu finančního zajištění ve stáří: „V dnešní době je to už asi samozřejmost, že lidé spoří, člověk totiž neví, jestli nějaký důchod vůbec bude.“ Helena (38), která pracuje jako učitelka, tvrdila: „Hlavní je děti dobře vychovat a ony se o vás ve stáří postarají. I když teda nevím, ti moji dva raubíři. Ale oni mají svoji maminku rádi, to je jasné.“ Jak již bylo zmíněno výše, příprava na stáří úzce souvisela s obavami, které měly ženy se stářím spojené. Byla to tedy jakási obranná strategie při úvahách o svých vlastních obavách ze stáří. 5.2.6 Očekávaná změna hodnot ve stáří I mladší ženy během rozhovorů zmiňovaly své hodnoty. Hlavní význam přikládaly hodnotě rodiny a domova, až poté práci. U všech žen se objevil obrázek kompletní rodiny nebo alespoň ženy s dětmi. Obrázek rodiny se objevil i u bezdětné Emy (43 let).

58

„To jsou takoví špunti (děti na obrázku), oni vlastně s tím stárnutím taky souvisí. Jak jsou pro mě důležitý teď, tak už asi budou pořád. Tohle se určitě nezmění ani v tom stáří. Určitě bych ve stáří chtěla bejt obklopená svejma dětma, jako je to teď.“ (Monika, 35 let) „Ten obývák (na obrázku) symbolizuje náš obývák, tam se scházíme všichni teď a ráda bych, kdybysme se tam scházeli i nadále. Děti pak za náma už budou jezdit třeba ze studií, ale pořád budou mít pocit, že se vrací domů.“ (Iveta, 37 let) U mladších žen se rovněž objevovala představa, že se jejich hodnoty v průběhu života nezmění (např. výrok Moniky, 35 let), ale i představa, že se jejich hodnoty vytříbí správným směrem. „V tom věku (jedná se o paní na obrázku, kterou respondentka popsala jako zhruba 65letou) se už nebudu tolik honit. Myslím, že mi bude jedno, jestli to mám hotové dneska nebo zítra. Teď se furt někam honím.“ (Monika, 35 let) „Už asi nebudu tolik utrácet, teď vidím dvě pěkné bundy, každou v jiné barvě, a koupím si třeba obě. Tak to si myslím, že až budu starší, tak to dělat nebudu. Teda doufám.“ (Ema, 43 let)

5.3 Komparace obou kategorií Rozdíly ve vnímání stáří a stárnutí jsou zajisté patrné již z předchozí části, která se věnovala oběma věkovým kategoriím zvlášť. V rámci této části bych ráda uvedla i rozdíly, které ještě nebyly explicitně zmíněny, přesněji definovala již uvedené rozdíly a zároveň formulovala i podobnosti, které se mezi kategoriemi objevily. První rozdíl, který bych ráda uvedla, se týká obrázků. Markantní byly rozdíly v celkovém ladění obrázků a jejich barevnosti mezi ženami mladšími a staršími. Obrázky mladších žen byly celkově více pozitivně laděné, byly zde více přítomni usměvaví lidé, zářivé barvy a vyobrazení volnočasových a relaxačních aktivit. U starších žen se častěji objevovaly obrázky černobílé a obrázky nemohoucích lidí. Myslím si, že toto zjištění vhodně ilustruje příloha č. 2 a č. 3, ve kterých se nacházejí soubory přinesených obrázků nejprve od starší, a poté od mladší ženy. Druhým rozdílem bylo vnímání volného času ve stáří. Mladší ženy směřovaly ke stáří naději na uvolnění pracovního nasazení a realizaci svých zálib, na které jim nezbývá díky pracovním a rodinným povinnostem čas. Starší ženy sice ve volném čase spatřovaly benefit, 59

ale zároveň kladly důraz na vykonávání aktivit a stanovování povinností, kterými by volný čas zaplnily a získaly tak pocit uspokojení a dobře využitého času. Další hlavní rozdíl tvoří témata obav, které ženy během rozhovorů zmiňovaly. V konjunkci množiny obav pro obě věkové kategorie můžeme najít především obavu z nemohoucnosti ve stáří, osamění, pobytu v domově pro seniory, ztráty duševních sil a nemocí. Mezi obavy typické pouze pro mladší patřil strach z finančního zabezpečení ve stáří, obavy ze ztráty životního standardu, obavy spojené se ztrátou atraktivity a obavy týkající se vztahu s životním partnerem ve chvíli, kdy se v důchodu oba opět ocitnou doma. U starších žen se obava z nemohoucnosti vyskytovala ve větší míře. Zároveň se v jejich výpovědích objevila kategorie smrti, kterou ovšem z kontextu výpovědí není možné zařadit k obavám. Rozdílnost obav samozřejmě reflektuje životní fáze obou věkových kategorií žen a odpovídá logice věci. U obou kategorií se objevilo silné spojení stárnutí a rodiny. V tomto případě by bylo zajímavé zkoumat sílu propojení rodiny a stáří u mužů. Žena je totiž na rodinu více orientovaná celý svůj život. Zároveň je zajímavé zjištění, že starší ženy se ve spojení vnímání stáří více zaměřují na partnerský vztah. Více zmiňovaly jeho důležitost a vzájemnou podporu partnerů. Je to zřejmě způsobeno tím, že starší žena již nemusí vychovávat děti, a osobou, se kterou tráví více času, je právě její partner. Starší ženy rovněž v souvislosti se stářím zmiňovaly pokračování generace a koloběh života. Tento aspekt se u mladších žen neprojevil. Naopak mladší ženy hovořily o projevech stáří, které nejsou přímo zdraví ohrožující, jako je přibývání vrásek, navyšování tělesné hmotnosti a šedivění vlasů. Tyto projevy je možné nazvat kosmetické. Starší ženy se zaměřovaly spíše na projevy související s nemocemi a zhoršující kvalitu života jako zhoršení zraku, paměti a pohyblivosti.

60

Závěr Mezi nejpodstatnější zjištění tohoto výzkumu patří závěr, že hlavním determinantem určujícím vnímání stáří a stárnutí je odchod do důchodu. Od této životní změny je možné mezi názory žen pozorovat významnější rozdíly. Ty se samozřejmě objevily i v rámci kategorií (mladší a starší ženy), ale stále se zde vyskytovalo mnohem více podobností než rozdílů. Otázkou zůstává, proč je odchod do důchodu pro vnímání stáří a stárnutí tak zlomový. Snažila jsem se na ni hledat odpověď při dotazování dalších tří žen, které již dosáhly důchodového věku, ale stále pracovaly. Jejich vnímáním stáří a stárnutí je bylo možné zařadit spíše do kategorie starších žen, objevila se zde totiž inkonzistence mezi vnímáním sebe sama a představou o tom, jak mě vnímají druzí; objevilo se u nich i hraní role starší ženy smířené s koloběhem života. Jediný rozdíl byl ve vnímání času. Nezdá se tedy, že by byl až tak zlomový onen fakt ukončení pracovního poměru. Determinující je skutečnost, že jedinec již spadá do kategorie senior, do které ho zařadila společnost, a možná i fakt, že vrstevníci už v důchodu jsou. Zajímavou úvahu má k tomuto tématu Rabušic, který se zabývá hypotézou, že nízká zákonem stanovená hranice odchodu do důchodu má značný sociální efekt, který činí populaci předčasně zestárlou. Nízce stanovený důchodový věk nutí občana vnímat sebe sama příliš brzy jako starého, což přispívá k méně aktivnímu trávení volného času. [Rabušic 2002 (rukopis), in: Vohralíková, Rabušic: 54] Dalším hlavním zjištěním je fakt, že vnímání stárnutí je v určitých kategoriích stejné pro ženy mladší i starší. U obou skupin se objevují úvahy o věku, důraz na hodnoty, obavy a úvahy o náplni času. Tyto kategorie však nabývaly různých významů. U mladších žen byl věk projektován do narůstání věku u vlastních dětí. U starších žen byl věk relativizován tím, že cítí rozpor mezi věkem vnímaným a věkem reálným. Starší ženy smýšlí o hodnotách ve stáří jako o obratu k pravým hodnotám, tedy hodnotám, které jsou pro ně v životě důležité a na které v předchozích životních etapách nekladly takový důraz. U mladších žen se ovšem objevila představa o konzistenci hodnot v průběhu celého života, ale také hypotéza o obratu k pravým hodnotám. Obavy, které obě skupiny spojovaly, se týkaly nemohoucnosti, nemocnosti a osamocení ve stáří. V obavách mladších žen se vyskytly i obavy s vyrovnáním se projevů stárnutí, které se týkají vzhledu – šedivějící vlasy, vrásky nebo přibývání tělesné hmotnosti. Dále se u mladších žen objevily obavy týkající se finančního zabezpečení a změny vztahu s partnerem ve chvíli, kdy se oba ocitnou v důchodu. Obavy tohoto typu se již 61

v kategorii starších žen neobjevovaly. U starších žen se naopak objevilo i téma smrti. Nebylo však uváděno v kontextu s obavami, ale spíše v kontextu životního cyklu a generací. Rozdíl mezi kategorií mladší a starší ženy se objevil i v představách o využívání času. Mladší ženy vkládaly do období stáří veliké naděje z hlediska možnosti trávení volného času. Obrázky, které si ženy na rozhovor donesly, často zobrazovaly nějakou činnost, které by se ve stáří rády věnovaly. Je možné říci, že se mladé ženy dokonce těšily na období stáří z hlediska své realizace v oblasti koníčků a v oblasti oproštění se od povinností. Tento fakt mluví o jejich veliké časové vytíženosti, kterou zřejmě ve svých životech pociťují. Na druhou stranu starší ženy musely vyvíjet úsilí na to, aby svůj program vyplnily tak, aby z něj mohly cítit uspokojení. Zároveň

se

v představách

o

stárnutí

v každém

rozhovoru

objevilo

něco

charakteristického pro danou ženu, co nebylo nalezeno v žádném jiném rozhovoru. Tato kategorie většinou souvisela s povoláním, ale i s koníčkem. Proto by bylo zajímavé dotázat se více žen z jednoho pracovního oboru nebo žen se stejnými zálibami, zdali by v tomto směru bylo možné najít nějaké vzorce. Pokud se podíváme na závěry empirických výzkumů souvisejících s kategoriemi, jmenovanými ženami v tomto výzkumu, zjistíme, že se hodnoty nalezené pro ženy a muže příliš významně neliší. Zajímavé by tedy bylo opět pomocí metody ZMET dotazovat muže a následně výsledky porovnat. Přínosná zjištění by rovněž přinesly rozhovory se ženami, které jsou silně orientovány na svůj vzhled nebo ho potřebují ke svému povolání.

62

Summary The most significant finding of this research is the conclusion that the main determinant of the perception of old age and aging is retirement. The question that remains is why the retirement age is the breakthrough in the perception of aging. I tried to look for the answer during questioning three other women who have reached retirement age but were still working. Determinative was the fact that the womn already is in the senior category, in which she was ranked by society, and perhaps the fact that peers are already retired. Rabušic has an interesting paper on this topic, which deals with the hypothesis that low statutory retirement age has a significant social effect, which makes the population prematurely aged. The low retirement age makes the citizen feel old too soon, which leads to a less active leisure time. [Rabušic 2002 (manuscript), in: Vohralíková , Rabušic: 54] Another major finding is the fact that the perception of aging in certain categories is the same for both younger and older women. In both groups there are considerations of age, the emphasis on values , concerns and considerations about the contents of the time. These categories, however, have different meanings. In the younger age of women project their own age to the age of their children. Older women feel discrepancy between perceived age and the real age. Older women feel the changing of the values in their old age as a turnover to the values that are important in life. Younger women, however, are putting emphasis on consistency of the values throughout life, but they also hope that the will turn to the true values in their old age. Fears that are present in both are infirmity, illness and loneliness in old age. Younger women also had fears of the signs of aging that are related to the appearance - graying hair, wrinkles or weight gain. Further, the younger women were concerned also about financial security and changes in relationships with their partners when they both find themselves in retirement. Concerns of this kind were not present in the category of older women. In older women category by contrast, appeared the subject of death. It was not placed in the context of the concerns, but rather in the context of the life cycle and generations. The difference between the category of younger and older women also appeared in the imagination of the use of time. Younger women have great hopes in terms of spending free time. Images that women were talking about often showed some activity that they would like to do in retirement. It can be said that the young women even looked forward to old age 63

because of the possibility to spend their time with hobbies and in freedom from responsibility. On the other hand, older women must make effort to ensure that the program they make by themselves will lead to satisfaction.

64

Zdroje ALAN, Josef. Etapy života očima sociologie. Praha: Panorama, 1989. ISBN 80-7038-044-6. BARRETT, Anne E. a Cheryl ROBBINS. The Multiple Sources of Women’s Aging Anxiety and Their Relationship With Psychological Distress. Journal of Aging and Health. 2008, roč. 1, č. 20, s. 32-65. BIRCH Maxine, MAUTHNER, Melanie, a Julie JESSOP. Ethics in Qualitative Research. London: SAGE, 2002, s. 1-13. BRINKMANN Svend a KVALE, Steinar. Interviews: Learning the Craft of Qualitative Research Inteviewing. USA: SAGE, 2009. FLICK, Uwe. Designing Qualitative Research. London: SAGE, 2007. ISBN 978-0-76194976-3. GOBO, Giampietro, Clive SEALE, Jaber F. GUBRIUM a David SILVERMAN. Qualitative Research Practice. London: SAGE, 2004, s. 435-456. ISBN 9780761947769. HASMANOVÁ MARHÁNKOVÁ, Jaroslava. "No co, tak je mi šedesát pět let": vztah žen k viditelnému fyzickému stárnutí. Sociální studia. 2008, 5, 1, s. 35–53. HASMANOVÁ-MARHÁNKOVÁ, Jaroslava. Odchod do důchodu v kontextu předchozí genderové životní biografie: Přednáška. 2011. Dostupné z: www.soc.cas.cz/zivotnidrahy/download/.../prezentace_Marhankova.pdf HAŠKOVCOVÁ, Helena. Fenomén stáří. Druhé vydání. Praha: Havlíček Brain Team, 2010. ISBN 978-80-87109-19-9. Jak trávíme svůj volný čas?: Volnočasové aktivity české populace a českých uživatelů internetu. In:PPM Factum [online]. 2010 [cit. 2014-01-04]. Dostupné z: http://www.factum.cz/397_jak-travime-svuj-volny-cas JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367269-0. JEŘÁBEK, Hynek. Mezigenerační solidarita v péči o seniory. Praha: SLON, 2013. ISBN 97880-7419-117-6. KUCHAŘOVÁ, Věra. VÚPSV. Život ve stáří [online]. Praha: Socioklub, 2002 [cit. 2013-1231]. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/zivest.pdf LAZ, Cheryl. Act Your Age. Sociological Forum. 1998, roč. 13, č. 1, s. 86-113. Dostupné z: http://www.jstor.org/stable/684926 LEE, Morna S. Y., Peter J. MCGOLDRICK, Kathleen A. KEELING a Joanne DOHERTY. Using ZMET to explore barriers to the adoption of 3G mobile services. International Journal of Retail & Distribution Management [online]. 2003, roč. 31, 6/7, s. 340-348 [cit. 2013-10-12]. Dostupné z: http://202.120.148.199/Files/Using+zmet+to+explore+barriers.pdf MACHOVÁ, Jitka. Biologie člověka pro učitele. Praha: Karolinum, 2008, ISBN 978-807184-867-7 65

MAREŠ, Petr a Ladislav RABUŠIC. K měření subjektivní chudoby v české společnosti. Sociologický časopis [online]. 1996, roč. 32, č. 3, 297 -315 [cit. 2014-01-01]. Dostupné z: http://sreview.soc.cas.cz/uploads/3be1bb3c5a8029f3d271cf095cb426bdb8bb874b_297_2 97MARAB.pdf MARSHALL, Catherine a Gretchen B. ROSSMAN. Designing Qualitative Research. USA: SAGE, 2011. 5. edice. PATTON, Michael, Quinn. Qualitative research and evaluation methods. Newbury Park: SAGE, 2010. PŘÍHODA, Václav. Ontogeneze lidské psychiky. Praha: SPN-Státní pedagogické nakladatelství, 1963. RAPLEY, Tim. Qualitative Research Practice. London: SAGE, 2004, s. 16-33. SAK, Petr a Karolína SAKOVÁ (KOLESÁROVÁ). Zpráva z výzkumu „Názory a postoje české populace k seniorům“. In: Britské listy [online]. 2008 [cit. 2013-12-30]. ISSN 1213-1792. Dostupné z: http://www.blisty.cz/files/2009/07/24/4_kvantitativni_vyzkum_populace_fin_2008.pdf SAK, Petr a Karolína KOLESÁROVÁ (SAKOVÁ). Sociologie stáří a seniorů. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3850-5 SAXENA, D. P. Sociology of Aging. Ashok Kummar Mittal, 2006. ISBN 8–180–692–72–8. Senioři v mezinárodním srovnávání 2012. In: Český statistický úřad [online]. 2012. [cit. 201312-31]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/2012edicniplan.nsf/publ/1417-12-n_2012 SILVERMAN, David. Interpreting Qualitative Data: Methods for Analysing Talk, Text and Interaction. London: SAGE, 1993. SILVERMAN, David. Ako robiť kvalitatívny výskum. Ikar: Bratislava, 2005. ISBN 80-5510904-4 STEVENSON, Darby. How to Conduct a ZMET Interview. [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z: http://www.ehow.com/how_12036892_conduct-zmet-interview.html STRAUSS, Anselm a Juliet CORBINOVÁ. Základy kvalitativního výzkumu: Postupy a techniky zakotvené teorie. Brno: Albert, 1999. ŠIKLOVÁ, Jiřina. Vyhoštěná smrt. Praha: Kalich, 2013. ISBN 9788070171974. ŠÍPEK, Jiří. Projektivní metody. ISV nakladatelství: Praha, 2000. ISBN 80-85866-53-6. SÝKOROVÁ, Dana. Senioři a významy generace. Sociální studia: Fakulta sociálních studií Masarykovy univerzity [online]. 2007, 1-2, s. 131-154 [cit. 2014-01-06]. Dostupné z: http://www.socstudia.fss.muni.cz/dokumenty/080305113108.pdf The ZMET Research Process. [online]. 1998 [cit. 2013-02-14]. Dostupné z: http://202.120.148.199/files/ZMET+research+process.pdf ŠUBRT, Jiří. Dramaturgický přístup Ervinga Goffmana: K českému vydání Goffmanovy knihy Všichni hrajeme divadlo. Sociologický časopis [online]. 2001, roč. 37, č. 2, s. 241-249 [cit.2014-11-21].Dostupné z:http://sreview.soc.cas.cz/uploads/d2c620198dbbc47642609750b19634193e185d07_150_ 0166

VIDOVICÓVÁ, Lucie. Stárnutí, věk a diskriminace - nové souvislosti. Brno: IIPS Masarykova univerzita, 2008. ISBN 978-80-210-4627-6. VOHRALÍKOVÁ, Lenka a Ladislav RABUŠIC. VÚPSV, Výzkumné centrum Brno. Čeští senioři včera, dnes a zítra. 2004. Dostupné z: http://praha.vupsv.cz/Fulltext/vz_149.pdf ZALTMAN, Gerald. Marketing metaphoria: What deep metaphors reveal about the minds of consumers. Harvard Business Press, 2008. ISBN 9781422121153 ZALTMAN, Gerald. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Gerald_Zaltman ZAVÁZALOVÁ, Helena. Vybrané kapitoly ze sociální gerontologie. Praha: Karolinum, 2001. ISBN 80-246-0326-8

67

Přílohy

Seznam obrázků Obrázek 1: Znázornění hierarchie metafor .................................................................... 36

Seznam tabulek Tabulka 1: Aktivity, kterým se věnují lidé starší 65 let ................................................... 12 Tabulka 2: Subjektivní pocit zdraví podle věkových skupin ........................................... 16 Tabulka 3: Příprava na stáří.............................................................................................. 20 Tabulka 4: Příprava na stáří v oblasti materiálního zajištění .......................................... 21 Tabulka 5: Příprava na stáří v oblasti bydlení ................................................................. 21 Tabulka 6: Příprava na stáří v oblasti volného času a dětí.............................................. 22 Tabulka 7: Příprava na stáří v oblasti vzdělávání a zjišťování informací ........................ 22 Tabulka 8: Vliv odchodu do důchodu na mezilidské vztahy ........................................... 24 Tabulka 9: Výzkumné perspektivy v kvalitativním výzkumu ......................................... 26 Tabulka 11: Pořadí žebříčku hodnot u žen v jednotlivých věkových kategoriích .......... 52

Seznam grafů Graf 1: Lze určit, od jakého věku je už člověk starý? ........................................................ 8 Graf 2: Věk určující hranici stáří ......................................................................................... 9 Graf 3: Zaplnění volného času v důchodu ....................................................................... 11 Graf 4: Názor respondentů na život ve stáří ................................................................... 12 Graf 5: Hodnocení jednotlivých období života oběma pohlavími .................................. 15 Graf 6: Rozdíl mezi pocitem osamělosti u žen a u mužů ................................................ 17 Graf 7: Rozdíly mezi ženami a muži ve výši starobního důchodu .................................. 18

68

Seznam příloh Příloha 1: Soubor ukázkových obrázků – žena 61 let (obrázky) Příloha 2: Soubor ukázkových obrázků – žena 43 let (obrázky) Příloha 3: Sociodemografické charakteristiky dotazovaných žen (tabulka)

Příloha 1: Soubor ukázkových obrázků – žena 61 let

69

70

71

72

73

Příloha 2: Soubor ukázkových obrázků – žena 43 let

74

75

76

Příloha 3: Sociodemografické charakteristiky dotazovaných žen

Jméno

Věk

Stav

Děti

Práce

Barbora

50

vdaná

1 dítě

Státní úřednice

Monika

35

2 děti

Asistentka ředitele

Ema

43

svobodná

bezdětná

Bankovní úřednice

Helena

38

vdaná

2 děti

Učitelka na ZŠ

Iveta

37

1 dítě

Družinářka, Terapeutka

Pavla

46

2 děti

Ředitelka muzea

Svobodná, žijící s partnerem

rozvedená, žijící s novým partnerem vdaná

Jméno

Věk

Stav

Vnoučata

Práce

Libuše

71

vdaná

ano

Ne

Ilona

67

vdova

ne

Ne

Vilma

65

vdova

ano

Ne

Hana

61

vdaná

ne

Ne

Milena

64

vdaná

ano

Ano – ekonomka na statku

Pavla

65

vdova

ano

Ano – profesorka na univerzitě

Lenka

69

vdaná

ano

Ano- obchod zdravá výživa

Ludmila

70

vdova

ano

Ne

77