Satelitní městečka a jejich vliv na krajinu

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Ekonomická fakulta Katedra strukturální politiky EU a rozvoje venkova

Bakalářská práce

Satelitní městečka a jejich vliv na krajinu

Vypracoval: Lukáš Mencl Vedoucí práce: Mgr. Adéla Mezerová České Budějovice 2014

Prohlášení Prohlašuji, že svoji bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně pouze s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, že v souladu s § 47 zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to - v nezkrácené podobě/v úpravě vzniklé vypuštěním vyznačených částí archivovaných Ekonomickou fakultou - elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéž elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích dne 29. dubna 2014

……………………………… Lukáš Mencl

Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Mgr. Adéle Mezerové za odborné vedení mé bakalářské práce a poskytnutí cenných rad a připomínek. Dále bych rád poděkoval všem respondentům, kteří si našli čas na vyplnění dotazníku. Děkuju i panu Ing. Jiřímu Dluhošovi, jednomu z obyvatel zkoumané oblasti, který mi poskytl cenné informace.

Obsah 1. ÚVOD ........................................................................................................................... 2 2. LITERÁRNÍ REŠERŠE............................................................................................. 3 2.1. Suburbanizace ........................................................................................................ 3 2.1.1. Satelitní městečka ............................................................................................ 5 2.1.2. Historický vývoj suburbanizace v České republice......................................... 6 2.1.3. Suburbanizace v USA.................................................................................... 10 2.1.4. Suburbanizace v Evropě ................................................................................ 12 2.2. Regulace suburbanizace ....................................................................................... 14 2.3. Dopady suburbanizace ......................................................................................... 15 2.2.1. Změna původních vesnic ............................................................................... 15 2.2.2. Závislost na automobilu ................................................................................ 16 2.2.3.„Zelené vdovy“ ............................................................................................... 17 2.2.4. Vliv na ţivotní prostředí ................................................................................ 17 2.2.5. Sociologické dopady ..................................................................................... 18 2.2.6. Dopady na obec ............................................................................................. 19 3. METODIKA A CÍL PRÁCE ................................................................................... 21 3.1. Cíl práce ............................................................................................................... 21 3.2. Metodika .............................................................................................................. 21 3.2.1. Postup výzkumu ............................................................................................ 21 3.2.2. Místo výzkumu .............................................................................................. 22 3.2.2.1. První etapa .............................................................................................. 24 3.2.2.2. Druhá etapa ............................................................................................. 25 3.2.2.3. Sluţby v Otíně ........................................................................................ 26 4. VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ ............................................. 28 5. VÝSLEDKY A VLASTNÍ NÁVRHY ..................................................................... 39 5.1. Vlastní návrhy ...................................................................................................... 40 6. ZÁVĚR ...................................................................................................................... 42 I. Summary...................................................................................................................... 43 II. Seznam pouţitých zdrojů ........................................................................................... 44

1

1. ÚVOD Satelitní městečko je ryze český pojem, který se uţívá pro developerskou výstavbu rodinných domů na okrajích malých obcí, které jsou zpravidla navázány prací a sluţbami na blízké větší město. Všechny domy mají většinou stejný architektonický styl, často se odlišují pouze barvami fasády. To vše jen za účelem co nejsnazšího vytvoření zisku pro developerské společnosti. Jedná se o určitý trend, který se postupně šíří do většiny vyspělých zemí a vyznačuje se prostorovým rozšiřováním měst a stěhováním obyvatelstva z centra města do blízkých oblastí v zázemí města. Často jsou zmiňovány negativní důsledky tohoto procesu. Ať se jedná o neustálou potřebu automobilu k většině činností nebo sociální roztříštěnost lokalit – nově přistěhovaní obyvatelé bývají většinou z vyšších vrstev neţ původní obyvatelstvo v obci. Cílem této bakalářské práce je analýza vybraného satelitního městečka a zhodnocení jeho dopadu na krajinu. Především to, jak lidé vyuţívají své domovy a pozemky, které dříve byly zemědělsky vyuţívány. Dále je zkoumáno, jak se lidé ekologicky chovají a kolik najezdí automobilem, který je v takovýchto moderních sídlech jedinou moţností, jak se dostat za prací a za sluţbami. Byla tudíţ zkoumána i oblast sluţeb v blízkosti satelitního městečka. Jako konkrétní satelitní městečko byla vybrána zástavba na okraji vesnice Otín u Jindřichova Hradce.

2

2. LITERÁRNÍ REŠERŠE 2.1. Suburbanizace Slovo suburbanizace se odvozuje z anglického slova suburb (česky předměstí), které vzniklo sloučením latinského slova urbs (město) a předpony sub (vedle, za, pod). Význam tohoto spojení slov lze interpretovat na příkladu starověkého Říma, kde urození a bohatí obyvatelé bydleli uvnitř města (za hradbami) na některém ze sedmi římských pahorků. Naopak lidé z niţší třídy ţili vně města (před hradbami) či na úpatí návrší. Jak uvádí Oxfordský slovník, poprvé pouţil slovo suburbis John Wycliff uţ roku 1380 (Smolová, 2009). Dle Ouředníčka (2002, s.39) je suburbanizace „proces, kterým se rozumí přesun obyvatel, jejich aktivit a zázemí z města do jeho okolí“. Dle Sýkory (2002, s.10) se „suburbanizací zpravidla rozumí růst města prostorovým rozpínáním do okolní venkovské a přírodní krajiny. Suburbanizace je spojována s nižší hustotou osídlení, než existuje ve městě a rozvolněnou, řídkou, rozptýlenou či roztroušenou zástavbou. Příměstskou zónu ovlivněnou suburbanizaci charakterizují samostatně stojící nebo řadové, jedno až dvoupodlažní rodinné domky s vlastní zahradou, které často vytvářejí sociálně homogenní rezidenční zóny, a také pásová komerční zástavba a průmyslové parky často lokalizované podle dálnic a dalších významných komunikačních os či v blízkosti jejich křižovatek.“ Vejchodská (2007, s.140) suburbanizaci popisuje, jako „dekoncentraci současných lidských sídel – rozrůstání sídel do krajiny, aniž by toto rozšiřování bylo opodstatněno zvýšením celkového počtu obyvatel. O suburbanizaci mluvíme v případě snižování průměrné hustoty populace v zastavěném území. Míra populačního růstu ve městě nebo regionu je tak nižší než zvyšování záboru půdy k nové výstavbě.“ Internetový server Suburbanizace.cz (2014) ve svém slovníčku pojmů definuje suburbanizaci jako: „Proces stěhování rezidenčních, komerčních a dalších funkcí z jádrového města do jeho zázemí; jinak také stěhování obyvatelstva a jeho aktivit z jádra do zázemí. Suburbanizace je součástí (jednou z forem) suburbánního rozvoje.“ Podle Ganse (1962) postrádají suburbánní oblasti větší míru soukromí, anonymity a neosobnosti. Dále dodává, ţe obyvatelé z města, kteří se nově nastěhují do suburbánních oblastí, sebou přinášejí nové způsoby chování, neţ je pro danou oblast 3

tradiční. Uvádí rozdílné způsoby ţivota ve městě a v suburbiu, kde suburbia povaţuje především za jakési ubytovny, ve kterých lidé pouze spí a jsou vzdáleni od zaměstnání, zábavy i dalších sluţeb. Takováto satelitní městečka jsou stvořena spíše pro osobní automobilovou dopravu, neţ pro pěší docházku do práce či sluţbami. Ouředníček (2002) rozděluje suburbanizaci na určité vývojové stupně: 1. prvotní suburbanizace – vznik předměstí, v historickém kontextu to lze popsat jako vnik podhradí, či vznik měst v okolí hradů a klášterů 2. klasická (moderní) suburbanizace – přesun obyvatelstva na okraje měst, oddělování bydliště a místa zaměstnání, s tím souvisí zásadní změny v dopravě (zavedení hromadné dopravy pro přesun obyvatel z místa bydliště do zaměstnání) 3. současná (postmoderní) suburbanizace – vznik nových měst, která nejsou závislá na jádrovém městu – exurbia, technocity – především v USA, Rusku, východní Asii a částečně i západní Evropě. Suburbanizací vzniká nová výstavba charakterizovaná názvem satelitní městečka (či suburbia), průmyslové a nákupní zóny. Takovéto lokality lze rozčlenit podle jejich funkce na dva základní druhy: rezidenční (obytná funkce) a komerční (pracovní funkce).

U rezidenční funkce můţeme sledovat výstavbu nových obytných zón

v blízkosti většího města a poté postupný odchod lidí z jádrového města do nově postavených rodinných domů v okolních obcích (Ouředníček, 2002). Nová výstavba se většinou realizuje v návaznosti na starší výstavbu v malých obcích v okolí města, pouze zřídka se buduje zástavba izolovaná od všech starších staveb, která by vznikala na „zelené louce“. To je zásadní rozdíl vývoje v České republice oproti americkým městům, kde suburbánní sídla vznikla bez spojitostí se starším osídlením (Vejchodská, 2007). Co se týče komerční suburbanizace, ta má své jasné projevy, a to především výhodně vybranými místy podél hlavních dopravních tahů. Jedná se o přenos funkcí z měst do jejich periferií nebo úplně mimo území města. Většina takovýchto areálů je budována „na zelené louce“. Tento vývoj stěhování na okraje měst začal v České republice na počátku 90. let, kdy zde se začaly stavět hypermarkety, nákupní centra, logistické areály. Největším rozvoj těchto staveb nastal v období okolo roku 2000, kdy

4

na příjezdových cestách do Prahy rostly ohromnou rychlostí nové skladovací areály (Suburbanizace, 2014).

2.1.1. Satelitní městečka Pojem „satelitní městečko“ je název malého uměle vytvořeného obytného celku, který můţeme najít v blízkosti větších měst a který vznikl v průběhu 90. let 20. století v České republice. V té době vrcholil trend stěhování obyvatel z bytů ze sídlišť do nově vystavěných domů, protoţe lidé touţili po vlastním domě se zahradou, kde by neslyšeli přes zeď, co se děje u sousedů. Jelikoţ cena pozemků v samotném městě byla mnohem vyšší, neţ v blízkých vesnicích, staly se pozemky ve vesnicích cílem developerů, kteří volné pozemky hromadně skupovali, vybudovali zasíťování pozemků, které umoţnilo výstavbu většího počtu domů. Takovéto celky byly budovány jen kvůli zisku developerů a velké poptávce nových majitelů uspokojit hlavní potřebu, a to individuální bydlení. Potom vzniká tzv. rezidenční suburbanizace. (Sýkora, 2002). Rezidenční suburbanizaci můţeme charakterizovat dvěma principy. První je výstavba domů na klíč developerem a poté jsou dostavěné domy prodány zájemcům. Druhým principem je zakoupení pozemků a jejich zasíťování developerskou firmou a následné prodání zájemcům ke stavbě. V těchto případech poté dochází k vzniku architektonických směsí různých stylů, a ty nejšílenější z počátku 90. let jsou označovány jako „podnikatelské baroko“ (Smolová, 2009). Hlavním rozdílem českých satelitních městeček od zahraničních satelitních měst je ten, ţe naše městečka postrádají přirozené centrum, základní sluţby, které většinou postrádá i samotná vesnice, u které je satelitní městečko vybudováno. Poté jsou všichni noví obyvatelé odkázáni na blízké město, kam musí dojíţdět. A jelikoţ většinou veřejná doprava pro takovéto lokality není dostatečná, jsou obyvatelé nuceni pouţívat osobní automobily k dopravě za prací, ale i dopravě dětí do školy, na krouţky, na kulturní akce, nákupy atd. V takovém případě se z rodičů stávají spíše řidiči na plný úvazek. Dalším problémem je fakt, ţe vesnice, u které je „satelit“ postaven, má svůj přirozený staletý vývoj, kde se za rok postavilo pár domů a noví obyvatelé se s původními obyvateli postupně sţili a přivykli jejich tradicím. To bohuţel neplatí při výstavbě satelitních městeček, kde vzniknou někdy aţ desítky nových domů naráz a jejich obyvatelé se sami navzájem skoro neznají, natoţ aby přivykali způsobu ţití a tradicím v daném místě. To můţe způsobovat i různé napětí mezi obyvateli, neboť 5

původní obyvatelé povaţují obyvatele „satelitu“ za jakousi namyšlenou náplavu. Často také vznikají různé konflikty, které způsobuje přenesení městských zvyků do vesnic a vytlačení původních venkovských zvyků a způsobu ţivota, např. velmi známé veřejné vyhlášky, které zakazují v určitých dnech pouţívat hlučné stroje (sekačky, motorové pily apod.) (Ostravský deník, 2013). Satelitní městečka či suburbia můţeme rozdělit podle Kubeše (2009) na dvě kategorie: 1. Suburbia příměstské krajiny – jsou s městem územně integrovány nejen nutnou cestou za prací, ale také městskou hromadnou dopravou a technickou infrastrukturou (vodovod, kanalizace, svoz odpadu). 2. Suburbia venkovské krajiny – bývají většinou autonomně samostatné a mají vlastní samosprávu. Silnice vedoucí mezi satelitem a městem bývají velmi silně zatěţovány intenzivní individuální dopravou obyvatel ze suburbia do blízkého města.

2.1.2. Historický vývoj suburbanizace v České republice Za počátek vývoje fenoménu stěhování obyvatel z města do jeho okolí v České republice lze povaţovat příchod průmyslové revoluce do Prahy, kde v té době začala vznikat nová velká předměstí (Smíchov, Karlín, atd.), která tvořila na jednu stranu urbanizační a na druhou suburbanizační procesy v Praze (Ouředníček, 2003). Další oblastí, která se takto rozvíjela, byla Ostrava – Vítkovice, kde se v roce 1879 dostal do vedení Vítkovických ţelezáren Paul Kupelwieser. Ten inicioval sociální program zaměřený na otázku ubytování zaměstnanců. Nechal vypracovat tzv. zastavovací plán. V nově vymezeném prostoru se začalo stavět nové město s novým společenským centrem, nazývané „Nové Vítkovice“. V novém městečku vznikla řada budov podle jednotné architektury, pro kterou bylo charakteristické reţné neomítané zdivo. Společenské centrum tvořil kostel s farou, radnice, trţnice, sirotčinec, školy a nemocnice. A vnikly rozlehlé dělnické kolonie, které jsou dochovány do dnešní doby. Nejstarší kolonií je Westend, kde měl kaţdý dům svoji zahrádku, a byla určena pro úředníky. Další mistrovská kolonie byla zničena asanací, která proběhla v devadesátých letech 20. století. Dělnická kolonie Kairo naopak měla rovnými střechami připomínat egyptské domy v Káhiře. U Vítkovic bylo takovýchto kolonií postaveno velké mnoţství

6

např. Barbořina kolonie, Jeremenkova osada, Ocelářská kolonie atd. (Dělnické kolonie, 2014). Podle Ryšavého (1994) docházelo k rozvoji suburbanizace v meziválečném období hlavně podél ţelezničních tratí, které ústily z velkých měst. Mezi satelitní městečka, lze zařadit i proslulé baťovské domky ve Zlíně, které byly postaveny u továrny „na zelené louce“ pro potřebu ubytování velkého počtu nově příchozích zaměstnanců rozrůstající se továrny. Pro potřeby zaměstnanců nechyběly ani další sluţby (školy, obchody). Mezi typická satelitní města vybudovaná firmou Baťa patří Otrokovice, které tvořilo jen 126 domů. Ve 30. letech 20. století koupil Tomáš Baťa od hraběnky Baltazziové část močálovitých pozemků, které zvýšil o 1 – 4 metry navezenou zeminou. Na takto upravených pozemcích začal budovat průmyslovou čtvrť a domy pro dělníky. V roce 1939 bylo dokonce celé město přejmenováno na Baťov. Do roku 1944 se podařilo postavit 409 domů s 689 byty, ve kterých bydlelo okolo tří tisíc zaměstnanců (Historie města, 2013). Dalším baťovským satelitním městem, je dnešní slovenské město Partizánske, které bylo zaloţeno v roce 1938. Ve městě byla vybudována obuvnická továrna a domy pro její dělníky. Do roku 1949 obec nesla název Baťovany. Obec má velké mnoţství zelených ploch, pro které se mu přezdívá „město zeleně“ (História, Partizánske,2012). Východní část Sezimova Ústí (někdy se uvádí i Sezimovo Ústí II) se rovněţ můţe řadit mezi baťovské satelity. O této výstavbě bylo rozhodnuto v roce 1939, kdy byl vytvořen regulační plán. Měla zde vzniknout nová továrna na výrobu obráběcích strojů (dnešní Kovosvit). Výstavba proběhla na „zelené louce“ u hlavního silničního a ţelezničního tahu. Autory celého projektu byli Richard Hubert Podzemný, Vladimír Karfík, František Gahura, Jiří Voţenílek a Josef Gočár. Celá koncepce tohoto satelitu měla zásadu tzv. ideálního průmyslového města, podle které mělo být vystavěno dalších 23 baťovských satelitů po celém území tehdejšího Československa. Charakteristikou tohoto celku bylo striktní oddělení výrobní zóny od zóny bydlení a společenské. Tady je zřejmě vidět Baťovo ponaučení z cesty a práce po USA. Hlavní osu města představoval široký bulvár a po jeho stranách byl vystavěn společenský dům s obchody a kinem, škola a internát. Měli zde vzniknout i administrativní budova, tělocvična. Poté měl následovat park, který byl na severní straně ukončen nemocnicí. Výstavba se však v roce 1941 z válečných důvodů zastavila a stavby jiţ nebyly realizovány. Z obytných

7

částí, které měly být umístěny okolo středové osy, se podařilo vybudovat jen západní část, kterou tvořilo zhruba 150 typových domků. Během války vzniklo 13 domků i ve východní části satelitu. Na jihu byla vystavěna továrna a další průmyslové podniky. Poválečná zástavba sice respektovala původní zóny, avšak od původního návrhu se jiţ značně lišila, zejména umístěním silnic a jiným typem budov (Štorková & Zuzáková, 2013). Obrázek 1 – Regulační plán Sezimova Ústí z roku 1939 od R. H. Podzemného

Zdroj: Známá a neznámá Jihočeská architektura 20. století (2013)

Firma Baťa budovala takové „satelity“ i v zahraničí, mezi první patřil ten ve švýcarském Möhlinu, který byl budován od roku 1929. Dalšími byly nová brazilská města Batatuba, Bataguassu či kanadské město Batawa a spousty dalších po celém světě (Foltin, 2012). Po druhé světové válce dochází k pozastavení vývoje příměstských oblastí, který byl nahrazen výstavbou bytových domů, později především sídlišť z panelových domů, do 8

kterých se lidé masově stěhovali, protoţe nabídka pozemků na výstavbu vlastního domu byla velmi malá a lidé neměli dostatečný kapitál na výstavbu (Ouředníček, 2003). Jako jakýsi pokus o výstavbu samostatných „městeček“, lze v tomto období spatřovat v tzv. Koldomech (Koldům = Kolektivní dům). Nejznámější a největší Koldům je v Litvínově. Jedná se o českou myšlenku, plynoucí ze snah KSČ o přeměnu společnosti směrem ke kolektivismu. Koldům měl vlastně soustředit všechny potřeby člověka k ţivotu. Takţe kromě bydlení byla součástí těchto domů i veškerá občanská vybavenost, školka, volnočasové zařízení a společná jídelna. Avšak hned po dokončení prvního takového domu se ukázala tato myšlenka jako nereálná a v dnešní době ani velikost bytů nevyhovuje současným poţadavkům (Ševčík & Beneš, 2009). Aţ pádem socialistického reţimu započal rozvoj bydlení v suburbánní oblasti ve větší míře, a to především ve druhé polovině 90. let. Zejména v oblasti Prahy, kde se její obyvatelé stěhovali do příměstských oblastí, které měly dobrou dopravní dostupnost s metropolí (Ouředníček, 2002). Potočného (2006) pohled je ten, ţe otevření trhu s nemovitostmi v 90. letech způsobilo, ţe tento trh jiţ nebyl tolik „zatuhlý“ a lépe se přizpůsoboval, to dohromady se zvýšením mzdy obyvatel České republiky způsobilo vytvoření dobrých podmínek k rozvoji suburbanizace. Potočný uvádí i zvýšení poţadavků na soukromí i moţnost určité prostorové samostatnosti či oddělenosti. Rozvoj v 90. letech můţeme rozdělit do několika fází. První fází je období 1990 – 1994, tehdy dochází k výstavbě nových individuálních projektů bez regulace a bez územních plánů. A po vlně restitucí představují v této době značnou roli i spekulace s těmito restituovanými pozemky. Ovšem velká nezkušenost a špatné řízení nových realitních a developerských společností způsobily krach mnoha projektů. Druhou fází můţeme označit období mezi roky 1995 – 1997, kdy se začíná utlumovat bytová výstavba a dochází k dokončení územních plánů v obcích v okolí Prahy. Roste i význam státní správy, která dostává zákonnou pravomoc regulovat výstavbu. Dochází k rozvoji nákupních center (např. Globus v Brně v roce 1996). Od roku 2002 ale dochází k masové výstavbě, především kvůli větší aktivitě velkých developerských firem a zlepšení koupěschopnosti obyvatel (Ouředníček & Posová, 2006).

9

Obyvatelé takovýchto oblastí zvolili moţnost bydlení v „satelitech“, protoţe spojuje výhody venkovského ţivota, uspokojuje potřebu určitého soukromí a přitom neustálou, vcelku dostupnou blízkost města, kultury a dalších nezbytných sluţeb. Za satelitní výstavbu můţeme povaţovat i kauzu společnosti H-systém. Tento projekt také sliboval výstavbu nových rodinných domků „na zelené louce“. Ač do projektu vloţilo 1200 lidí téměř 1,2 miliardy korun, podařilo se dostavět pouze 34 domů a zbylých 150 domů zůstalo rozestavěných. Společnost H-system byla vytunelována a celková ztráta činila cca 980 mil. Kč. To je jeden ze smutných, ale bohuţel ne ojedinělých případů transformačního období 90. let (Česká televize, 2011). Suburbanizace tímto změnila vyuţití krajiny v okolí měst Prahy a Brna, z původní zemědělské na funkci bydlení či funkci komerční. Z této doby pochází i na pohled nekončící komerční a nákupní zástavba podél hlavních dálničních a silničních tahů vedoucích z Prahy - jako příklad můţeme uvést komerční zónu Průhonice – Čestlice nebo okolí sídliště Černý Most (Smolová, 2009).

2.1.3. Suburbanizace v USA Suburbanizace v USA byla podrobněji popsána proto, ţe v této zemi dosahuje obrovských rozměrů, jaké ve světě nemají obdoby. Spojené státy jsou tedy typickým příkladem neregulované výstavby suburbií. Historie americké suburbanizace sahá do počátku 20. století, kdy došlo ke sníţení dopravních nákladů především zefektivněním výroby automobilů i jiných dopravních prostředků, coţ zapříčinila především masová produkce levných automobilů značky Ford ve 20. letech 20. století. To způsobilo obrovský rozvoj individuální automobilové dopravy, protoţe na automobil dosáhla i americká střední třída (Vejchodská, 2007). Problémem pro stavbu rodinného domu byla jeho vysoká cena. Proto byly zrealizovány velkoplošné projekty na výstavbu stovek stejných domů, čímţ poklesly náklady na dům. To podpořilo i zvýšení poptávky vlastnit rodinný dům, ať uţ z důvodů nárůstu průměrné mzdy nebo zhoršení prostředí v centrální části města, především zvýšeným rozvojem kriminality. Značný význam pro rozhodnutí lidí, proč se přestěhovat do satelitních městeček byl ten, ţe se ve městech zvyšoval počet obyvatel nebělošského původu především kvůli imigraci (Ptáček, 2002). Podstatnou pro rozvoj americké suburbanizace se stala podpora vlády. Vláda nechala vybudovat první nízkonákladové domy během 2. světové války. Byly určené pro 10

dělníky pracující v továrnách na výrobu zbraní. Dále rozvoj suburbanizace podpořil vznik tzv. „amerického snu“ o bydlení v rodinném domě. Napomohla tomu i pobídka vlády v podobě reklamní kampaně – vydání propagačních letáků k bydlení v rodinných domech (Vejchodská, 2007). Vláda také finančně podporovala výstavbu infrastruktury, především silničních sítí, které protkaly města i celé Spojené státy jako pavučinu, a dále pomáhala lidem ke splnění jejich snu o rodinném domě tak, ţe usnadnila nabídku hypoték (Ptáček, 2002). K dalším veřejným podporám lze zařadit i různé programy na sniţování investičních nákladů na stavbu rodinných domů. Patří mezi ně např. veřejné pojištění hypoték (v případě, ţe se dluţník ocitl v platební neschopnosti, hypotéka byla zaplacena z veřejných zdrojů), sníţení daňového základu o úroky z hypotéky a vyměřenou daň z nemovitostí (Vejchodská, 2007). K masové výstavbě rodinných domů došlo ve Spojených státech aţ po 2. světové válce, kdy nastal poválečný baby boom. Masová produkce zapříčinila sníţení kvality domů, takţe se šetřilo na izolacích i na přizpůsobení domů klimatickým podmínkám – stejné domy stavěly na severu i jihu USA, coţ mělo za následek vysokou energetickou náročnost domů a nízkou kvalitu bydlení. Jiţ v roce 1956 rodinný dům vlastnilo 60 % domácností, avšak toto číslo do roku 2001 vzrostlo jen na 67,5 %, coţ je zapříčiněno především zvýšením počtu obyvatel v USA (Vejchodská, 2007). Purcher (2002) uvádí, ţe do příměstských oblastí ve Spojených státech se začaly stěhovat i firmy, takţe pracovní místa se nenacházejí v centru města, ale v jeho příměstských částech. K rozvoji suburbanizace v USA napomohly i nízké náklady na vlastnictví a provoz automobilů, coţ mnohým lidem usnadnilo rozhodnutí o přestěhování se do příměstských oblastí. Dalším významným důvodem, proč se příměstské oblasti ve Spojených státech staly tolik atraktivním místem pro ţivot, je neexistující regionální územní plánování. Z toho vyplývá, ţe úřady dají souhlas k výstavbě prakticky jakémukoliv domu. Jak uvádí ve své bakalářské práci Šteflová (2011), porovnáním suburbanizace ve Spojených státech a v České republice dojdeme k závěru, ţe se liší především různorodostí počtu obyvatel. V České republice, především v okolí Prahy nalezneme

11

satelitní městečka s počtem obyvatel maximálně do 10 000, avšak ve Spojených státech mají suburbia počty obyvatel v řádech stovek aţ do statisíců. Z ekonomického pohledu je typické pro suburbia v USA, ţe obyvatelé těchto celků mají vyšší příjem, coţ je vcelku podobné situaci v České republice. Ve Spojených státech můţeme nalézt satelitní městečka, která obývají i lidé z niţších tříd. Z rasového pohledu dochází v USA k většímu rozdělení, které se nejvíce projevuje právě z pohledu suburbií, které jsou obývány převáţně bílým obyvatelstvem, na rozdíl od centrálních částí města, které obývají lidé afroamerického a latinskoamerického původu (Oliver, 2001). K suburbanizaci ve Spojených státech lze uvést i jeden „odstrašující“ případ, a to je americké město Detroit, bývalá výstavní síň amerického průmyslu. Obrovské prosperující město proslavené výrobou aut značek Genaral Motors a Ford. Úspěch těchto továren na sebe navázal značný přísun nového obyvatelstva především afroamerického původu z jihu USA. To však vedlo k rasovým problémům mezi nově přistěhovanými obyvateli a původními obyvateli většinou bílé rasy. Důsledkem bylo to, ţe většina bílých obyvatel opustila centrum města a přestěhovala se do okrajových částí Detroitu. Na novou situaci reagovala vláda podporou dopravní infrastruktury (první dálnice v USA), aby lidé ze suburbií mohli dojíţdět do továren. Avšak nová dálnice rozdělila Detroit na dvě poloviny a oddělila tak původní centrum města od nových čtvrtí. Po ropné krizi v osmdesátých letech a jiných ekonomických problémech automobilek nastal útlum výroby a zvýšení nezaměstnanosti převáţně obyvatel afroamerického původu. Coţ vyústilo v demonstrace a střety aţ s armádními jednotkami národní gardy (Temple, 2010).

2.1.4. Suburbanizace v Evropě Evropská suburbanizace se liší od suburbanizace v USA především tím, ţe nevznikají zcela nová sídla (výjimkou jsou např. MiltonKeynes v Anglii nebo Lelystad v Nizozemsku). V Evropě dochází k rozvoji na okrajích malých měst nebo venkovských obcí v zázemí velkých měst. Ale můţe se stát, ţe nová výstavba zcela pohltí a potlačí původní typické znaky osídlení a začnou převaţovat charakteristiky nové. Evropská suburbanizace nevede k tvorbě nového typu sídel, ale přetváří ta stávající (Sýkora, 2003).

12

Suburbanizace ve Velké Británii se začala rozvíjet během 17. století v okolí Londýna, a to především proto, ţe si většina obyvatel neuměla představit oddělitelnost místa zaměstnání a domova na větší vzdálenost. Aţ v průběhu 18. století, kdy začaly být centrální části Londýna značně znečištěné, se začali stěhovat jeho obyvatelé i na větší vzdálenost. A tak vznikaly různé venkovské či víkendové vilky obchodníků. A v 19. století se v okolí Londýna vytvořily suburbánní oblasti, které začaly být dostupné nejen pro elitu, ale i střední třídu (Fishman, 1987). Poněkud odlišná je suburbanizace v Německu, kde nastal značný průběh suburbanizace aţ po 2. světové válce. To bylo vyvoláno hlavně značným poškozením center měst válkou a přistěhováním zhruba 12 miliónů uprchlíků (Sudetští Němci z Československa a vystěhovaní Němci z území Polska).

Růst zaznamenávají

především obce s výhodnou dopravní dostupností a s čistým ţivotním prostředím. Avšak centra měst nijak neztrácela a naopak ekonomicky rostla, coţ je značný rozdíl oproti USA. Německo také regulovalo výstavbu obrovských nákupních center na předměstích a nyní jsou povoleny jen v centrálních oblastech měst nebo na několika vyhrazených oblastech (Chvátal, 2008). Ve Francii se nacházejí satelitní městečka pouze kolem Paříţe. Jinak se v této zemi prakticky nevyskytují, především kvůli husté síti středních měst a úzkému sepětí obyvatel s krajinou. Podobná situace je i v Itálii, kde se drobná suburbanizace vyskytuje pouze u velkých měst Řím a Turín (Sýkora, 2003). Jako příklad suburbanizace v Dánsku lze uvést jeho hlavní město Kodaň. V Kodani má suburbanizace jasný řád v podobě rozvojových regionálních plánů. Zatím poslední plán byl vytvořen v roce 2007 a je nazýván „Finger Plan“, a to proto, ţe mapa města a okolí vypadá jako ruka s prsty. Všechny dosavadní plány částečně regulují suburbanizaci. Jejich podstatou je soustředění veškeré výstavby v okolí hlavních dopravních tepen, především v okolí S-trains linek. Tyto linky totiţ usnadňují dopravu do centra města za prací a sluţbami, aniţ by byly nadměrně zatěţovány silnice (Wikipedie, 2014). Oproti tomu v zemích bývalého východního bloku se satelitní městečka zřejmě nevyskytují (nepočítáme-li Českou republiku). Nepodařilo se totiţ nalézt patřičné podklady týkající se této výstavby. Je to pravděpodobně důsledek socialistického zřízení

13

v čele s bývalým SSSR, kde převaţovala urbanizace a vznik sídlišť z panelových domů a soustředění obyvatel do velkých měst.

2.2. Regulace suburbanizace Základním dokumentem, který můţe regulovat suburbanizaci, je územní plán obce, který si kaţdá obec tvoří podle zákona č. 183/2006 (stavební zákon). Avšak tento zákon územní plán nedefinuje do podrobností, takţe územní plány jednotlivých obcí mohou být v detailech značně rozdílné. Problémem je ale i snadná ovlivnitelnost územního plánu vládnoucí lokální politickou silou, protoţe v kaţdém územním plánu lze udělat změny, které schvaluje zastupitelstvo obce (ČR, 2007). Na celostátní úrovni ovlivňuje rozvoj suburbánních oblastí „Politika územního rozvoje“ z roku 2008, která určuje republikové priority, rozvojové oblasti a rozvojové osy a koncepce rozvoje. Dále také vymezuje koridory a plochy dopravní a technické infrastruktury, coţ je pro rozvoj suburbanizace podstatné, protoţe je velmi závislá na dopravě (ČR, 2008). Na niţší úrovni mohou suburbanizaci ovlivnit „zásady územního rozvoje“, které si zpracovává kaţdý kraj zvlášť. Tyto zásady jsou ovšem podřízeny celostátní politice územního rozvoje a vstupují do podřízených územních plánů obcí. Jedná se především o určení koridorů a ploch pro technickou a dopravní infrastrukturu (ČR, 2007). Na nejniţší úrovni se nachází územní studie a regulační plán. Územní studie se vypracovává při parcelaci či stanovení ulic a pouţívá se u větších ploch určených k zástavbě, avšak není závazná. Naopak regulační plán je závazný a zpracovává se pro území, kde je velmi důleţité kvalitní a podrobné řešení území. Jeho pořizovací proces je řízen podle stavebního zákona. Reguluje např. sklony střech, barvy omítek apod. Změnit závazný regulační plán lze pouze rozhodnutím zastupitelstva města, které projedná a schválí případnou změnu regulačního plánu (ČR, 2007). Pro jednání obce s developerem má obec nový nástroj, tzv. „plánovací smlouvu“, kterou zavedl zákon č. 83/2006 (stavební zákon). Tuto smlouvu uzavře developer s obcí ještě před samotnou stavbou satelitu.

Zaváţe se v ní např. k tomu,

ţe vybudovaná technická infrastruktura a silnice přejdou do majetku obce. Často totiţ vznikaly rozpory, kdyţ developer nesplnil své závazky, např. nevybudoval silnice nebo si je nechal v majetku, ale občané se pak se svými stíţnostmi obraceli přímo na obec (ČR, 2007). 14

Ač řada odborníků volá po regulaci suburbanizace, nemohou se shodnout, jakou formou by to mělo být. Mezi zásadní otázky patří i to, jestli je proces suburbanizace opravdu škodlivý a co by nastalo v případě, ţe by suburbánní výstavba byla omezena či zastavena. Tato problematika ale vyţaduje širokou diskuzi nad lokální zodpovědností za spravované území, kompetentností samosprávy a účelnosti rozhodovat o území zdola nebo shora (Ouředníček, 2013).

2.3. Dopady suburbanizace Obrázek 2 - Důsledky suburbanizace

Zdroj: Suburbanizace (2014)

2.2.1. Změna původních vesnic Obyvatelé nově přicházející do satelitů v okolí větších měst přetvářejí charakter, tradice a ţivotní styl ve svém novém bydlišti. Nové obyvatelstvo má totiţ zcela odlišný ţivotní styl a jiné hodnoty a priority neţ místní starousedlíci. Avšak i původní obyvatelé vesnic si postupně přivyknou a přizpůsobí se novému ţivotnímu stylu, čímţ jsou postupně rozdíly mezi městským ţivotem a vesnicí zbořeny (Vejchodská, 2007). Dřívější typ domu, kde se bydlelo a pracovalo a ke kterému patřil kus země pro vlastní obţivu, je v dnešní době spíše výjimkou, ač to byla ještě před necelými 100 lety samozřejmost i na okrajích měst. Z takovýchto původních vesnických domů na okraji měst dnes převáţně lidé dojíţdějí za prací do měst a neţiví se zemědělstvím. Domy se 15

stávají i technologicky nesoběstačné. Uţ si zdaleka nevystačí jen se svou studnou, ţumpou a vytápěním dřevem z okolních lesů. Dnes se většina energií musí k domu nějakým způsobem přivést. Avšak čím je energetické vedení delší, coţ je důsledek niţší hustoty obyvatel, jsou vyšší jak ztráty při přenosu, tak i výsledná cena (Hnilička, 2012). Z architektonického pohledu je velký rozdíl v původní vesnické zástavbě (většinou venkovské usedlosti s uzavřeným dvorem) a v nových domech městského typu s moderní architekturou. Často bývá uţit na nových obydlích styl převzatý z jiné kultury (domy „amerického“ či „bavorského“ typu). Nová zástavba často popírá i určité místní a regionální architektonické vzorce, a tak se mohou na domech objevit i různé „šílenosti“ v podobě „věţiček“ nebo stavba v podobě „zámečku“. Celé takové parcely jsou pak obehnány vysokou zdí, aby nebylo na pozemek vidět (Kubeš, 2009).

2.2.2. Závislost na automobilu Vzhledem k vzdálenosti satelitu od všech sluţeb, které bývají umístěny v blízkém městě, je závislost na automobilu téměř nevyhnutelná. A díky nízké hustotě osídlení v satelitech je problémem i dopravní obsluţnost takových oblastí, která je velmi obtíţná. Lidé jsou odkázáni jen na osobní automobilovou dopravu a jejím nárůstem vzniká větší zátěţ na ţivotní prostředí, jak z hlediska znečišťování prostředí emisemi, zatěţování zvýšeným hlukem, tak z potřeby výstavby nových silnic (Sýkora, 2002). Vejchodská (2007) rovněţ uvádí závislost na automobilu v důsledku nízké obsluţnosti satelitů a okrajů měst hromadnou dopravou. Lidé se pak stávají závislými na velkoplošných nákupních centrech na předměstích, do kterých musí dojíţdět automobilem. Závislými na automobilech se můţou stát i rezidenti města, a to v případě, ţe centrum města postihne takový úpadek, ţe jsou rezidenti nuceni uspokojovat své nákupní potřeby v nákupních centrech na předměstí. Závislost na automobilu potvrzuje i Hnilička (2012), který tvrdí, ţe i přes rozšířené informační technologie, které umoţňují práci z domova, pořád jsou lidé nuceni dojíţdět do města za sluţbami. Dá se shrnout, ţe obyvatelé satelitů jsou mnohem více závislí na okolní infrastruktuře, neţ tomu bylo v dobách zemědělské společnosti zhruba před 100 lety. Proto je dnes důleţité toto hledisko pro umístění domu. Kubeš (2009) charakterizuje závislost na automobilu častou potřebností dvou automobilů a velkou dvojgaráţí v průčelí rodinných domů, protoţe dnes si uţ obyvatelé satelitů často s jedním automobilem nevystačí, především v důsledku rozdílného místa 16

zaměstnání rodinných příslušníků, a to i přes velká negativa automobilového dojíţdění ze satelitů do města, ať uţ v podobě nákladů na provoz automobilů, přepravní časové ztráty, či stálé nebezpečí v podobě moţných dopravních nehod nebo vznikajících exhalací a hluku. K dojíţdění do práce lze uvést jedno zajímavé zjištění. Lidé ze satelitů dojíţdějí do zaměstnání do centra města, protoţe tam se soustřeďují firmy s dobře placenými pracovními místy, které za to ovšem vyţadují vyšší kvalifikaci pracovníků. Opakem je soustředění podnikatelských aktivit (sklady, maloobchod) v příměstských oblastech, které vyţadují dobrou dopravní dostupnost, ale také zaměstnávají lidi s niţšími příjmy. Jenţe tito obyvatelé nemají dostatečný příjem na koupi domu v satelitu a ţijí tudíţ ve městě na sídlištích. Tento rozpor je vidět v protisměrném dojíţdění za prací, kde se obě tyto skupiny kaţdé ráno a večer „přelévají“ (Sýkora, 2002).

2.2.3.„Zelené vdovy“ Pojem „zelená vdova“ je lidové označení manţelek bohatých podnikatelů, kteří ţijí v satelitních městečkách. Muţ kaţdé ráno odjíţdí za prací do města a vrací se aţ večer, ţena zůstává celý den doma „ztracena“ v zeleni daleko od města (Suburbanizace, 2014). Jedná se o ţeny, které jsou v domácnosti, kde zůstávají opuštěné zcela nebo se starají o děti. Avšak většinou těmto ţenám nové bydliště neumoţňuje dostatečný sociální kontakt, bez něhoţ se pak cítí osaměle a uzavřené v jakési pomyslné kleci. Dostávají se pak snadno do problémů např. s poţíváním alkoholu, protoţe se jim často nenaplní očekávání od nového bydliště (Smolová, 2009). Hnilička (2012) uvádí, ţe dochází k určité izolaci ţen v satelitech, protoţe muţi jsou nuceni trávit v práci i přesčasy, aby vydělali dostatek peněz nejen na uţivení rodiny, ale také, aby dokázali splatit investici do vytouţeného rodinného domu.

2.2.4. Vliv na ţivotní prostředí Suburbanizace ovlivňuje ţivotní prostředí v první řadě hlavně zabíráním původní krajiny a zemědělské půdy. Takto se postupně sniţuje plocha celého zemědělského půdního fondu, coţ má za následek zdraţení zemědělské půdy. Satelity nenávratně změní krajinu. Suburbanizace postupně ničí dřevinnou zeleň i kvalitní bylinnou zeleň v původní krajině, narušuje vodní reţim krajiny, mění podmínky pro ţivot ţivočichů a lovné zvěře, které můţe zpřetrhat biotické cesty vedoucí krajinou (Kubeš, 2009).

17

Ţivot v satelitním městečku, které obklopuje příroda, přináší jeho obyvatelům mnohem více klidu a pohodlí a méně stresu. Avšak z energetického hlediska je rodinný dům energeticky mnohem náročnější v porovnání s bytem, i kdyţ nejnovější technologie mohou tento rozdíl vyrovnat. A právě vyuţitím moderních technologií ve stavbě satelitních městeček se zabýval Šmíd (2010) ve své diplomové práci. Vytvořil případovou studii na výstavbu 25 domů, které by byly energeticky soběstačné. Elektřinu by získávaly ze solárních fotovoltaických panelů umístěných na střechách a vytápění a teplou uţitkovou vodu by ohřívala malá společná kotelna na biomasu. Celkově by se ušetřila nejen příroda, ale znatelně by ušetřili i obyvatelé satelitu, protoţe by nemuseli platit elektřinu.

2.2.5. Sociologické dopady Sociálním důsledkem ţivota v satelitu je i určité rozdělení obyvatel, protoţe ne kaţdý si můţe dovolit stavbu rodinného domu, která je značně nákladná, proto se pak do satelitů stěhují lidé s vyššími příjmy a větším majetkem. Charakterizovat to lze tak, ţe v satelitních městečkách ţije především střední a vyšší vrstva. Naopak lidé s niţšími příjmy zůstávají ţít ve městě, z čehoţ mohou vzniknout silné protiklady mezi těmito oblastmi (Potočný, 2006). Výsledkem segregace obyvatelstva můţe být sníţení sociálního kreditu čtvrtí ve vnitřním městě. To můţe vést k úpadku celého centra města a takové čtvrti se mohou stát určitou sociálně-prostorovou pastí. Můţe dojít ke vzniku čtvrtí či ghett, kde ţije jediné etnikum. Takovéto rozdělení můţe vést aţ k problémům, které zaţilo město Detroit (Sýkora, 2002). Ţivotní styl obyvatel satelitu přináší i určitou míru individualizace, coţ je dáno především pravidelným dojíţděním za prací do města. Také většina sociálních kontaktů se nalézá ve městě. Protoţe obyvatelé satelitu si těţko vytvoří nějaké nové vztahy, kdyţ se vidí pouze, kdyţ ráno nastupují do automobilů nebo o víkendu, ale to si chce uţít kaţdý svůj klid (Šteflová, 2011). Individualizaci potvrzuje i Sýkora (2002), který ji připisuje automobilovému dojíţdění, při kterém lidé stráví hodiny v automobilech a nemají potom dostatek času na rodinu, sousedy a komunitní aktivity. Všechno to pak vede k ztrátě sociální soudrţnosti a oslabení sociálního kapitálu a občanské společnosti.

18

Sociální dopad představuje i chybějící centrum satelitu, kde by se lidé mohli přirozeně stýkat (restaurace, sluţby). Potom nastává problém, ţe se lidé neznají a chybí sociální kontrola, protoţe se nikdo nezabývá tím, co je za hranicí jeho pozemku. V důsledku toho se můţe sniţovat i pocit bezpečnosti (Táborský, 2007a). Okolí měst plní i důleţitou rekreační funkci pro městské obyvatelstvo. Lidé z města často vyráţejí do jeho okolí za sportem, na procházky, na své malé zahrádky v koloniích, případně za chatařením. Suburbanizace sniţuje a místy i znemoţňuje moţnost takovéto rekreace. Například se satelit rozšíří aţ k chatové osadě, coţ vede k zničení prostředí, kvůli kterému tam chaty původně vznikly. Stejně tak můţe takovou oblast znehodnotit i přeměna chat na objekty stálého bydlení či výstavba rodinných domků v zahrádkářských koloniích. Často to pak vede k různým sousedským sporům (Kubeš, 2009).

2.2.6. Dopady na obec Výstavba satelitu má značný dopad i na samu obec. Ať uţ pozitivní dopady v podobě daňových příjmů od nových obyvatel, coţ můţe představovat i problém, pokud lidé v satelitu nepřehlásí své trvalé bydliště do obce. Další výhodou můţe být spolupráce s novými obyvateli satelitu, kteří jsou většinou vysokoškolsky vzdělaní a mohou se mezi nimi najít odborníci, kteří např. obci pomohou vypracovat projektovou ţádost na evropské či národní dotace (Suburbanizace, 2014). Nevýhodu můţe do budoucna představovat technická infrastruktura. Protoţe infrastrukturu zaplatili majitelé nových domů a pak ji obec bezúplatně přebrala. Problém nastává ve chvíli údrţby této technické infrastruktury, protoţe je mnohem méně ekonomická, neţ původní zástavba v obci (satelitní městečko leţí vzdáleno od původní zástavby, takţe je potřeba delší vedení energií a komunikací, které nejsou průběţně vyuţívány). A tak se můţe stát, ţe po určité době začnou původní obyvatelé obce doplácet na výstavbu satelitu údrţbou dané infrastruktury, takţe pak chybí finance z rozpočtu jinde (Táborský, 2007b). Do budoucna představuje nevýhodu i značné majetkoprávní roztříštění vztahů v satelitu, protoţe často představují neřešitelný problém, pro případnou změnu vyuţití této plochy. V případě bytů na sídlišti je snadná přestavba těchto ploch. Ale v satelitu je velký počet majitelů pozemků a přestavba se jeví jako nemoţná. Tyto pozemky jsou „zakonzervovány“ určitě na více neţ 100 let, bez moţné změny (Táborský, 2007b). 19

Obrázek 3 - Shrnutí pozitiv a negativ ve výstavbě satelitu

Zdroj: Suburbanizace (2014)

20

3. METODIKA A CÍL PRÁCE 3.1. Cíl práce Cílem této bakalářské práce je analýza vybraného satelitního městečka a zhodnocení jeho dopadů na krajinu, především je zkoumána plocha zástavby celého satelitu, vzdálenost, kterou obyvatelé satelitu urazí v osobním automobilu, a jejich ekologické chování jako takové (třídění odpadu, způsob vytápění, apod.). Kromě výše zmíněných dopadů na krajinu je zkoumáno i věkové sloţení a úroveň vzdělání respondentů a spokojenost či nespokojenost se sluţbami v dané lokalitě chybějí, ať uţ soukromými (obchody, restaurace atd.) či veřejnými (MHD, kontejnery na tříděný odpad, apod.). Práce si klade za cíl i hledání moţností, jak negativní dopady alespoň z části eliminovat.

3.2. Metodika 3.2.1. Postup výzkumu V teoretické části této práce byly informace čerpány z odborné literatury, časopisů, volně přístupných strategických dokumentů týkajících se rozvoje kraje a obce. Byla pouţita i příslušná legislativa týkající se omezení výstavby. V praktické části bakalářské práce byla pro analýzu satelitního městečka zvolena metoda kvantitativního výzkumu pomocí dotazníkového šetření. Zpočátku byl pouţit pokus o řízené rozhovory s obyvateli. Toto šetření proběhlo na začátku března 2014. Zvolená metoda se ovšem ukázala jako nevhodná a neperspektivní, z 12 pokusů se podařilo oslovit jen jednoho obyvatele a druhý rozhovor striktně odmítl. U zbývajících 10 domů po zazvonění ani nikdo neotevřel, i kdyţ auta stála před domy. Tento výsledek je ovšem pochopitelný, protoţe v dnešní době panuje všeobecná nedůvěra k neznámým lidem. Proto došlo k následné změně postupu. Dotazníky byly vloţeny do obálek společně s odpovědní obálkou s nalepenou známkou a adresou. Poté byly na začátku března 2014 rozdány do poštovních schránek na všech obývaných domech. Ač bylo připraveno 32 dotazníků, při jejich distribuci potencionálním respondentům bylo zjištěno, ţe 3 domy jsou neobydlené, i kdyţ jsou podle údajů katastru nemovitostí prodány. 21

A u dalších 11 domů, které do současnosti nebyly prodány, dotazníky nebyly rozdány vůbec. Tento zvolený postup se nakonec osvědčil. Dalším postupem bylo zkoumání pomocí internetového nahlíţení do katastru nemovitostí, a to za účelem zjištění plochy pozemků, jejich vyuţití a případně jakými právy jsou dané pozemky omezeny. K postupu v analýze byly vyuţity i satelitní a letecké snímky volně přístupné na internetových mapách a v neposlední řadě také zjištění reálné situace na místě samotném. Pro zjištění informací o výstavbě došlo i k osobní návštěvě stavebního úřadu Městského úřadu v Jindřichově Hradci, kde byly poskytnuty veřejně přístupné informace, jako je stavební povolení a územní rozhodnutí. Na základě tohoto postupu se podařilo získat cenné informace, které byly pomocí analýzy a syntézy a komparace dotazníků zpracovány a bylo docíleno níţe uvedených výsledků.

3.2.2. Místo výzkumu Pro výzkum bylo vybráno satelitní městečko, nacházející se u Jindřichova Hradce ve vesnici Otín. První zmínka o Otíně je v pramenech uvedena aţ roku 1564, avšak počátky existence osídlení této lokality jsou odhadovány do 13. století, stejně jako u podobných vesnic v okolí. Roku 1582 zde ţilo 32 hospodářů převáţně německého původu, avšak roku 1845 uţ prameny uvádějí 83 hospodářů. A v roce 1915 se v Otíně nachází i továrna na prýmky, druţstevní cihelna, hostinec, obchod se smíšeným zboţím, kovář a kolář. Původní obyvatelstvo se tak ţivilo převáţně zemědělstvím. V roce 1755 zde byla zřízena malá škola, na které byl aţ roku 1926 zaveden český vyučovací jazyk. V obci se také nacházel novogotický kostel z roku 1900, který byl vystavěn na místě předchozí malé kaple (Koblasa, 2012). Po odsunu Sudetských Němců v roce 1945 ovšem nastal úpadek. Z velkých prosperujících statků zůstaly ruiny a noví obyvatelé si majetku příliš neváţili. Většina obyvatelstva uţ samostatně nehospodařila a jejich pracovní činnost byla postupně více zaměstnanecká (např. JZD, továrny v Jindřichově Hradci i v blízké tkalcovně Jiholen, později JITKA). Od 50. let vznikala nová bytová zástavba v blízkosti nové rozvíjející se továrny, na kterou navázaly řadové domky v 80. letech. Mezitím rozvoj „starého“ Otína stagnoval a vesnice chátrala. Kostel byl zbourán pro zchátralý stav v 80. letech. Od roku 1972 je Otín součástí Jindřichova Hradce jako jeho místní část (Koblasa, 2012). 22

Nová zástavba, nacházející se na jihozápadě vesnice Otín, je nazývaná jako lokalita „Na Palásku“. Jedná se o developerskou výstavbu satelitního městečka v klasickém jihočeském stylu, která má připomínat vesnická stavení s uzavřeným dvorem a předzahrádkou. Projektantem satelitu je známá jindřichohradecká firma JPS J.Hradec s.r.o., která projektovala řadu významných budov a přestaveb v Jindřichově Hradci i jeho okolí. Investorem celé výstavby byla developerská společnost RBB invest, a.s., která investuje především v jiţních Čechách, ale nejvíce právě v Jindřichově Hradci. Veškerou výstavbu realizovala firma Stavitelství Blábolil. Celá výstavba tohoto satelitu proběhla ve dvou etapách, protoţe po rychlém vykoupení domů vystavěných v první etapě se rozhodl investor ještě pro druhou etapu. Rozdělení etap je zobrazeno na následujícím obrázku, kde je vyznačeno i přilehlé Obchodní centrum Otín. Obrázek 4 - Upravený satelitní snímek s rozdělením oblasti etap

Zdroj: Satelitní snímky ze serveru Mapy.cz, vlastní zpracování (2014)

23

3.2.2.1. První etapa Návrh na vydání územního rozhodnutí na obytný soubor Otín podala firma JPS J.Hradec s.r.o., která zastupovala investora, dne 8. 10. 2003. Odbor ţivotního prostředí Městského

úřadu

v Jindřichově

Hradci

vydal

souhlas

s vynětím

pozemků

ze zemědělského půdního fondu 28. 1. 2004. Po přezkoumání a vyjádření všech dotčených orgánů, vydal 28. 1. 2004 Městský úřad Jindřichův Hradec územní rozhodnutí o umístění stavby. Stavba obsahovala: soubor 24 rodinných domů, včetně zpevněných ploch a oplocení, veřejnou účelovou komunikaci a sjezd z komunikace II. tř. č. 164; parkoviště, veřejný vodovod, dešťovou kanalizaci, splaškovou kanalizaci, veřejný plynovod, telekomunikační rozvody a rozvody NN. Městský úřad rovněţ přikázal investorovi v dalším stupni projektové dokumentace vyřešit odvodnění pozemku č. 241 (zda jsou provedeny meliorace a jak budou ovlivněny novou zástavbou). Jiţ v 24. 3. 2004 bylo poţádáno o vydání stavebního povolení. Stavební úřad o této ţádosti rozhodl a vydal 10. 5. 2004 stavební povolení na stavbu 24 rodinných domů z toho 5 samostatně stojících. Domy jsou přízemní s vestavěným podkrovím a 22 domů má vestavěnou garáţ. U dvou zbývajících domů byla garáţ samostatná. U první etapy výstavby se podařilo domluvit se zájemci o bydlení, a tak byly domy vystavěny přímo „na klíč“ konkrétním potřebám budoucích obyvatel. Kapacita domů byla rozdělena následovně: RD 1+2, příslušenství

7 domů

RD 1+3, příslušenství

8 domů


6 domů


1 dům


2 domy

Průměrná velikost zastavěné plochy domu je 150 m2. Celá výstavba první etapy byla dokončena v roce 2005. Avšak z nahlíţení do katastru nemovitostí vyplývá, ţe dodnes nejsou některé domy zkolaudovány a nemají číslo popisné. Při spočítání domů bylo zjištěno, ţe je jich postaveno jen 23. Následující tabulka mapuje, jak jsou plochy vyuţívány.

24

Tabulka 1 - Vyuţití pozemků v I. etapě výstavby Výměra plochy v m2

Vyuţití plochy Silnice

2 676

Zahrady

9 422

Ostatní plochy

1 492

Domy

3 436

Garáţe

260

Celkem

17 268

Zdroj: Katastr nemovitostí, vlastní zpracování (2014)

Silnice byla po výstavbě bezplatně převedena na Město Jindřichův Hradec a vztahuje se k ní věcné břemeno uţívání.

3.2.2.2. Druhá etapa Druhá etapa výstavby v Otíně začala podáním návrhu na vydání územního rozhodnutí dne 20. 3. 2006. Investora RBB invest, zastupovala opět firma JPS J.Hradec, která

byla

opět

projektantem

celé

výstavby.

Souhlas

s vynětím

pozemků

ze zemědělského půdního fondu vydal Městský úřad Jindřichův Hradec jiţ 28. 6. 2005. Po vyjádření všech příslušných orgánů bylo 18. 5. 2006 vydáno územní rozhodnutí o umístění stavby a to na 21 rodinných domků, včetně zpevněných ploch a oplocení, veřejnou účelovou komunikaci, technickou infrastrukturu a zpevněné plochy (jednotlivé příjezdy k domům). Domy s uzavřeným dvorkem nemají na sousední dvůr ţádná okna, aby měl kaţdý dům svoje soukromí. Ţádost o stavební povolení byla podána 27. 11. 2006 a Městský úřad Jindřichův Hradec odbor výstavby a územního plánování udělil stavební povolení dne 20. 12. 2006. Stavba obsahovala 21 rodinných nepodsklepených domů s vestavěným podkrovím a sedlovou střechou, samostatně stojící garáţe, přípojky na inţenýrské sítě, zpevněné plochy a oplocení včetně ohradních zdí. Opět při reálném spočítání domů, se jich v místě nachází jen 20. Opět je z nějakého neznámého důvodu jeden dům vyškrtnut. Stavebníkem byla opět firma Stavitelství Blábolil. Stavba byla dokončena v roce 2008. Od první etapy se liší především tím, ţe domy jsou menší, všechny jsou umístěny na ploše 95 – 96 m2. Další odlišností je, ţe domy jsou postaveny jako hrubá stavba bez vnitřních instalací, omítek a podlah s kompletními venkovními úpravami a to všechno 25

za účelem snadného dokončení vnitřních prostor podle představ zákazníků. Náklady na dostavbu „na klíč“ jsou vyčísleny na stránkách investorské firmy na 1 mil. Kč. Kdyţ se k tomu připočte cena domu okolo 2,5 mil. Kč, tak je to pro budoucí majitele podstatná finanční zátěţ. To je asi hlavním důvodem, proč z 20 stavebně dokončených domů je jich 11 do současnosti stále neprodaných a zůstávají v majetku investorské společnosti RBB invest a.s. Při nahlíţení do katastru nemovitostí bylo zjištěno, ţe většina pozemků nacházejících se u domů jako jejich zahrada, je ve skutečnosti vedena na katastru jako orná půda, coţ je oproti první etapě značný rozdíl, tam jsou pozemky vedeny skutečně jako zahrada. Veškeré „nestavební“ pozemky jsou zahrnuty v zemědělském půdním fondu. Vyuţití pozemků mapuje následující tabulka. Tabulka 2 - Vyuţití pozemků v II. etapě výstavby Výměra plochy v m2

Vyuţití plochy Silnice

1 674

Orná půda

8 541

Ostatní plochy

313

Domy

1 907

Garáţe

235

Celkem

12 670

Zdroj: Katastr nemovitostí, vlastní zpracování (2014)

3.2.2.3. Sluţby v Otíně Přímo v jednom z domů satelitního městečka se nachází firma zabývající se tvorbou webových stránek a v dalším firma Alfa Finance -finanční poradenství a poskytování úvěrů. V těsné blízkosti satelitu bylo vybudováno Obchodní centrum Otín. Stavební povolení dostala stavba 31. 7. 2006. Toto povolení bylo uděleno na prodejní a provozní prostory – rozšíření stávající provozovny stavebnin, kotelnu a vzorkovnu fasád, vybudování kuchyňského studia, vzorkovny dlaţeb, vzorkovny interiérových doplňků a restaurace. Investorem výstavby byla opět firma RBB invest a.s. Celý areál obchodního centra se rozprostírá na ploše 721 m2. Restaurace, která byla jen krátce v provozu, neprosperovala a poté byla uzavřena. Do sousedních prostor byl přestěhován

26

i servis a nabídka motocyklů. S tímto obchodním centrem sousedí areál stavebnin a autosalon značek Ford a Mitsubishi. Ve starém Otíně můţeme nalézt pneuservis a v rámci sportovních aktivit je zde moţné zahrát si tenis nebo se projet na koních, nenachází se tu však ţádný obchod s potravinami či jiným zboţím. Proto za veškerými nákupy potravin i jiného zboţí běţné spotřeby musí obyvatelé dojíţdět do 2,5 km vzdálené nákupní zóny v Jindřichově Hradci, kterou tvoří trojice velkých hypermarketů. V roce 2013 se Město Jindřichův Hradec rozhodlo pro vybudování nového chodníku od satelitu Na Palásku do starého Otína, kde se nachází autobusová zastávka. Pět let trvající absence chodníku byla pro obyvatele satelitního městečka, kteří byli nuceni pouţívat krajnici frekventované silnice II. třídy, velmi nebezpečná.

27

4. VYHODNOCENÍ DOTAZNÍKOVÉHO ŠETŘENÍ Bylo rozdáno 29 dotazníků, z nichţ se prostřednictvím pošty vrátilo 15 vyplněných dotazníků, coţ představuje návratnost 51,7 %.

V domech, ve kterých respondenti

odpověděli na dotazník, dohromady ţije 39 lidí. Dotazník je přiloţen v příloze. V dotazníku bylo zkoumáno, za jakým účelem se lidé do satelitu přestěhovali, jak se chovají k ţivotnímu prostředí a jaké je věkové sloţení lidí. První otázka se týkala důvodu přestěhování do obce a na čtyřmístné stupnici měli respondenti uvést, zda se jejich představy naplnily. Jako nejčastější důvod pro přestěhování bylo uvedeno zlepšení bytových podmínek, a to napříč věkovým spektrem. Ve většině případů bylo splněno jejich očekávání. Lepší ţivotní prostředí zaškrtlo pouze 6 respondentů, kteří se shodli, ţe jejich očekávání byla naplněna. Klidnější ţivotní styl v satelitním městečku uvedlo ve své odpovědi 9 respondentů, coţ je druhým nejčastějším důvodem. A v očekávání rovněţ splnila. Bliţší sousedské vztahy nikdo neuvedl, coţ není úplným překvapením, protoţe pozemky oddělují vysoké zdi a kaţdý je uzavřen na svém dvorku a nezajímá se o sousedské záleţitosti a po práci chce mít svůj klid a nerušený odpočinek. Mezi dalšími důvody, které mohli respondenti uvést je hned dvakrát zmiňována práce, jako další důvody přestěhování jsou menší vzdálenost příbuzným nebo přestěhování blíţe dětem. Všechny tyto jiné důvody očekávání naplnily. Veškeré tyto výsledky shrnuje následující graf.

Počet případů

Graf č. 1 - Důvod přestěhování do satelitu 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

10

Ano

1 Zlepšení bytových podmínek

5

3 3 Lepší životní prostředí

Spíše ano

4

3

Spíše ne

Klidnější životní styl

Bližší sousedské vztahy

Důvody přestěhování Zdroj: vlastní zpracování (2014)

28

Jiné

Ne

Druhou otázkou bylo, v jakém typu domu obyvatelé satelitu dříve bydleli a jak velká byla jejich obec. Pro určení velikosti obce bylo stanoveno pět rozmezí a na typ domů čtyři varianty s tím, ţe v poslední bylo moţno vyplnit jiný druh domu. Nejčastějším místem, odkud se respondenti stěhovali, byla obec o velikosti 10 000 – 25 000 obyvatel a nejčastěji uváděn panelový dům. Tento výsledek lze vztahovat na Jindřichův Hradec, kde je značný počet panelových domů a velikost města by také odpovídala. Otázkou zůstává, ţe se do satelitu stěhují i lidé, kteří dříve bydleli v rodinném domě, důvodem můţe být uváděná práce či stěhování se za rodinou, jak je uvedeno v předchozí otázce. Mezi jinými typy domů, které nejsou v nabídce, je jednou uveden bytový dům typu „okál“. Následující dva grafy shrnují získané informace.

Počet případů

Graf č. 2 - Velikost obce odkud se respondenti přestěhovali 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

Počet případů

Do 500

500 - 2 000 2 000 - 10 000 10 000 - 25 000

Nad 25 000

Počet obyvatel obce

Zdroj: vlastní zpracování (2014)

Graf č. 3 - Poměr typů domů odkud se respondenti přestěhovali 7% 13% 33%

Rodinný dům Panelový dům Cihlový bytový dům Okálový bytový dům

47% Zdroj: vlastní zpracování (2014)

29

Další dotazníkovou otázku představovala průměrná vzdálenost, jakou urazí celá rodina respondenta automobilem za týden. Výsledky ukázaly velké rozdíly, protoţe někde jsou malé vzdálenosti jen do 50 km, zde se jedná převáţně o starší občany nebo rodiny, které pracují v blízkosti svého bydliště, zřejmě v Jindřichově Hradci. Dále byly zjištěny větší vzdálenosti dojíţdění, a to bez ohledu na počet členů rodiny. Výsledky byly roztříděny do grafu pro lepší přehlednost do několika skupin.

Graf č. 4 - Průměrné týdenní dojezdy automobilem na rodinu 7

Počty odpoevědí

6 5 4 3 Počty odpovědí

2 1 0 0 - 20

21 - 50

51 - 100

101 - 200 201 - 300

301 a víc

Kilometry


Podobná byla i následující otázka, která se ovšem týkala průměrné vzdálenosti, jakou obyvatelé satelitu urazí hromadnou dopravou. Výsledek nebyl aţ tolik překvapivý, protoţe většina vůbec nevyuţívá hromadnou dopravu. Z 15 dotázaných domů ji vyuţívá jen 5 a z toho dva respondenti uvádějí jen velmi malou vzdálenost do 5 km a zbývající tři uvádějí vzdálenosti do 50 km (konkrétně 30 km, 40 km, 50 km). U těchto dvou otázek ovšem lidé uváděli, ţe měli problém odhadnout vzdálenost do dotazníku, takţe se výsledky mohou lišit. Dále byla zjišťována spokojenost respondentů s kvalitou dopravní obsluţnosti v obci, kde byly výsledky vcelku vyrovnané. A pokud nebyli respondenti spokojeni a měli uvést důvod nespokojenosti, jediným uvedeným důvodem byl nedostatek spojů. Protoţe linkové autobusy zastavují na opačném okraji Otína, neţ je vystavěný satelit a městská hromadná doprava má konečnou u nedaleké bývalé továrny Jitka a.s. a do Otína vůbec nezajíţdí. Následující graf uvádí rozloţení spokojenosti s kvalitou dopravní obsluţnosti.

30

Graf č. 5 - Spokojenost s kvalitou dopravní obslužnosti NE 47%

ANO ANO 53%

NE


Následně byla dotazována spokojenost s nabídkou sluţeb v okolí bydliště (např. obchody, sport, poštovní sluţby atd.). Na výběr byly čtyři varianty odpovědí dle mínění respondentů. Nikdo nebyl naprosto spokojen, ale ani naprosto nespokojen. Většina zvolila určitou střední cestu odpovědí, tedy spíše ano – spíše ne. Následující graf procentuelně rozděluje výsledky, jak jsou lidé spokojeni.

Graf č. 6 - Spokojenost s nabídkou služeb 0% 0%

Ano

Spíše ne 40%

Spíše ano

Spíše ano 60%

Spíše ne Ne


Další otázku představoval dotaz, jaký typ sluţeb by ve svém okolí respondenti uvítali. Bylo na výběr ze čtyř variant a páté, kterou si mohli lidé vybrat, pokud jim

31

předchozí nevyhovovaly, ale tu nikdo nezvolil. Nejčastěji by obyvatelé satelitního městečka uvítali v blízkosti novou restauraci, kterou následoval obchod s potravinami a dětské hřiště, které není v celém Otíně. Následující graf porovnává všechny zvolené varianty.

Graf č. 7 - Zájem o nové služby

Dětské Obchod s hřiště 24% potravinami 24% MŠ 14%

Obchod s potravinami Restaurace Mateřská škola

Restaurace 38%

Dětské hřiště


Následovala otázka, jaké pouţívá palivo automobil respondentů. Výsledky ukázaly, ţe benzín i nafta neustále převaţují a jsou ve vzájemné rovnováze a našel se jen jediný případ pouţívání LPG. Ostatní varianty jako CNG nebo elektřinu nevyuţil jako svou odpověď nikdo. Tyto získané údaje ukazují, ţe při dojezdové vzdálenosti některých obyvatel satelitu a dnešní ceně paliv je dojíţdění finančně velmi náročné. Navíc šetřením na místě bylo zjištěno, ţe k většině domů přiléhá garáţ nejméně pro dva automobily. Graf ukazuje poměr výsledků pohonu aut u respondentů.

32

Graf č. 8 - Druh paliva automobilů Elektřina 0%

CNG 0%

LPG 7%

Benzín Nafta

Benzín 46%

LPG

Nafta 47%

CNG Elektřina


Další otázka byla, jak vytápějí obyvatelé satelitu svůj dům. Dle nabídky investora satelitního městečka je v domech vystavěn komín s dvěma průduchy s tím, ţe je doporučeno vytápění zemním plynem nebo dřevem. Výsledky ukazují, ţe z pěti nabízených moţností, jako byla elektřina, zemní plyn, uhlí, dřevo a obnovitelné zdroje (tepelné čerpadlo, solární panely), vyuţívají respondenti jen málo variant. Nejčastější variantou je kombinace vytápění zemním plynem a dřevem, poté zemní plyn, u kterého bylo v jednom případě doplněno, ţe je tak učiněno pro snadnou obsluţnost. Několikrát bylo uvedeno jen dřevo a v jednom případě kombinace dřeva a solárních panelů, které sem při svém průchodu městečkem spatřil na dvou domech.

Graf č. 9 - Vytápění domu Dřevo + sol. panely 7%

Plyn + dřevo Dřevo Plyn Dřevo + sol. panely

Plyn 20% Dřevo 13%

Plyn + dřevo 60%


33

Na předchozí dvě otázky navazuje jedna společná, protoţe pokud respondenti neuvedli v předchozích otázkách, ţe vyuţívají zdroje energie šetrné k ţivotnímu prostředí, z jakého je to důvodu. Na tuto otázku odpovědělo jen 8 respondentů a nejčastěji uváděli, ţe je to kvůli ceně obnovitelných zdrojů, případně kvůli špatné dostupnosti nebo návratnosti investice. Přitom vyuţívání obnovitelných zdrojů především solárních panelů by bylo v této lokalitě poměrně logické, protoţe většina domů má střechu orientovanou na jih. Ovšem do této problematiky vstupuje zásadní faktor, a to finance, protoţe uţ samotné pořízení domu je značně finančně náročné. Následující graf uvádí poměry odpovědí na tuto otázku.

Graf č. 10 - Důvod nevyužívání šetrných zdrojů Návratnost 13% Špatná dostupnost 12%

Cena Špatná dostupnost Návratnost Cena 75%


Následovala otázka na třídění odpadu. Zda respondenti třídí odpad, nebo ne a v případě, ţe ne, tak důvod tohoto počínání. Výsledek do značné míry překvapil, z 15 vrácených dotazníků, bylo jen 6 respondentů, kteří třídí odpad. Zbylých 9 netřídí a o to větší překvapení bylo zjištění, z jakého je to důvodu. Všichni, kteří netřídí odpad, jako svůj důvod „netřídění“ uvedli, ţe chybí kontejnery na tříděný odpad. A v jednom případě byla tato situace i konkrétně popsána „Třídili jsme odpad, ale asi před rokem nám odstranili kontejnery na tříděný odpad.“ V dnešní době, kdy se uţ děti ve školách učí ekologickému chování a třídění odpadů a neustálé kampaně hlásí, jak jsou kontejnery blízko, tak v tomto místě je bohuţel přesný opak, kontejnery na tříděný odpad jsou odstraněny.

34

Další otázku přestavuje otázka na vlastnictví kompostéru či jiného vyuţívání biologického odpadu (např. posekaná tráva, listí, biologický odpad z kuchyně atd.). Tato otázka je značně vyrovnaná ovšem trochu převaţuje, ţe respondenti nevyuţívají svůj biologický odpad v kompostéru. Z čehoţ plyne, ţe ho zřejmě vhazují do směsného odpadu, coţ je zakázané. Vzhledem k faktu, ţe kaţdý dům má svůj zatravněný dvůr a většinou i zatravněnou předzahrádku, nějak musí posekanou trávu likvidovat. Graf ukazuje poměr vlastnictví kompostéru či jiné vyuţití biologického odpadu.

Graf č. 11 - Vlastnictví kompostéru či jiné využítí biologického odpadu

ANO 47%

NE 53%

ANO NE


Následovalo zkoumání oblasti vyuţití zahrad respondentů. V nabídce byly uvedeny tři moţnosti rekreační vyuţití (bazén, trampolína a koutek pro děti) dále uţitková zahrada (pěstování ovoce a zeleniny) a nakonec okrasná zahrada. Respondenti mohli vybrat i několik moţností najednou. Ukázalo se pestré sloţení vyuţívání zahrady. Nejčastěji zahradu vyuţívají pro všechny tři účely najednou, méně často pro kombinaci rekreace a okrasy. Lze odhadnout, ţe dvůr můţe být pro rekreaci a hraní dětí a volně přístupná předzahrádka před domem je udrţována jako okrasná pro zlepšení okolí. Vidět zde můţeme různé túje a buxusy, zelené travnaté plochy nebo kamenné a štěrkové plochy tvořící různé obrazce. Jako uţitkovou vyuţívají zahradu zřejmě okrajové části satelitu, protoţe ty mají na jedné straně pozemku jen drátěný plot, který je odděluje od přilehlé louky. Proto je zde místo na vysazení různých ovocných keřů, případně malých stromků. Následující graf uvádí, jak vyuţívají respondenti svoji zahradu. 35

Graf č. 12 - Využití zahrady Rekreace 6% Rekreace + užitková + okrasná 27% Užitková + okrasná 20%

Rekreace + užitková 20% Rekreace + okrasná 27%

Rekreace

Rekreace + užitková Rekreace + okrasná Užitková + okrasná Rekreace + užitková + okrasná


Další otázkou v dotazníku bylo, jestli mají obyvatelé satelitního městečka na svém pozemku svou vlastní studnu. Vlastní studnu uvádějí jen 4 respondenti. Navíc podle pohledu z leteckých a satelitních snímků na internetu má 6 domů na své zahradě postaven i bazén. Takţe lze předpokládat, ţe většina majitelů bazénů má vlastní studnu, neboť napouštění bazénu z vodovodního řadu by bylo a neekonomické. Následovaly dvě otázky týkající se práce zastupitelstva. První byla, jak jsou respondenti spokojeni s prací městského zastupitelstva ve své oblasti. A druhou představoval dotaz, jestli jsou dostatečně informováni o práci zastupitelstva. Bylo zjištěno, ţe v poslední době město do této místní části příliš neinvestovalo, jedinou investicí za poslední roky byl jiţ dříve zmiňovaný chodník, jinak zde ţádné větší investice nebyly. A proto v Otíně proběhlo v roce 2010 referendum o odtrţení od Jindřichova Hradce, které ovšem dopadlo jen těsně neúspěšně. Na hodnocení otázek bylo čtyřstupňové kritérium (ano – spíše ano – spíše ne – ne). V otázce informovanosti byly odpovědi vyrovnané, 8 respondentů uvedlo, ţe jsou spíše spokojeni s informovaností o práci zastupitelstva a 7 odpovědí bylo, ţe jsou spíš nespokojeni s informovaností. Projevil se zřejmě subjektivní pohled kaţdého respondenta, protoţe informace o práci zastupitelstva lze snadno získat na internetových stránkách města, ovšem často je to taková nic neříkající „informovanost“, Protoţe například rada města nebo zastupitelstvo něco schválí a do volně přístupného zápisu se uvede, ţe bylo schváleno dle předloţeného návrhu, který ovšem není blíţe specifikován. A v otázce 36

spokojenosti s prací zastupitelstva v dané oblasti byly odpovědi velmi různorodé, proto byly pro větší přehlednost umístěny do grafu.

Graf č. 13 - Spokojenost s prací zastupitelstva ve vybrané oblasti Ano 7%

NE 13% Ano Spíše ano

Spíše ne 27%

Spíše ne

Spíše ano 53%

NE


Na konci dotazníku byla vţdy charakteristika členů domácnosti, kolik jich v domě ţije, pohlaví a věk a nejvyšší dosaţené vzdělání. Oproti jiným pracím, které se satelitními městečky zabývají, je zde poměrně široká věková skupina. Věkové výsledky byly rozloţeny do skupin podle pohlaví a věk rozdělen na několik kategorií.

Graf č. 14 - Věkové složení obyvatel satelitu

Počet případů

9

9 8 7 6 5 4 3 2 1 0

7 5 4 3 2

3

3

Muž

2

Žena

1 0

0 - 10

11 - 25

26 - 35

36 - 50 Věk


37

51 - 65

0

65 a víc

Bylo rovněţ zkoumáno nejvyšší dosaţené vzdělání obyvatel satelitu, do této otázky byly zahrnuty pouze osoby starší 18 let, kterých bylo 33. A vzdělání bylo rozděleno do čtyř kategorií a podle pohlaví. Přehledně to zobrazuje následující graf.

Graf č. 15 - Dosažené vzdělání obyvatel 9

9 8

7

Počet případů

7

6

6

5

5 4

3

3

3

Muž

2

Žena

1

0

0

0

Základní

Středoškolské bez Středoškolské s maturity maturitou Dosažené vzdělání


38

Vysokoškolské

5. VÝSLEDKY A VLASTNÍ NÁVRHY Pro zjištění konkrétních údajů pro analýzu satelitního městečka v Otíně bylo potencionálním respondentům rozdáno 29 dotazníků, z nichţ se prostřednictvím poštovních sluţeb vrátilo 15 vyplněných dotazníků, coţ představuje návratnost 51,7 %. Celková plocha zastavěná satelitním městečkem je 2,9 ha z toho 1 ha zabírají zastavěné plochy domů a silnice. Výsledky dotazníkového šetření ukázaly, ţe z hlediska věku lze obyvatele rozdělit do dvou skupin. První skupina jsou lidé kolem 30 – 40 let, kteří mají malé děti a dům kupují na hypotéku, především z důvodů zlepšení bytových podmínek, a druhou skupinu tvoří lidé ve věkové kategorii 60 a více let, kteří si za své celoţivotní úspory kupují domek poblíţ příbuzných či chtějí mít svůj zaslouţený klid v blízkosti přírody. Mezi nejčastěji uváděné nejvyšší vzdělání obyvatel satelitu patří středoškolské vzdělání s maturitou a vysokoškolské vzdělání. A vyššímu vzdělání by měl odpovídat i vyšší plat. Coţ odpovídá v odborné literatuře často uváděnému předpokladu, ţe toto bydlení si mohou dovolit jen bohatší lidé. Analýzou dotazníků bylo dále zjištěno, ţe v této lokalitě je přímo nutností osobní automobil, protoţe je zde málo autobusových spojů a hlavně zastavují na opačné straně vesnice, dále prakticky neexistuje občanská vybavenost (obchod s potravinami, dětská zařízení atd.). Tudíţ nutnost dojíţdět za prací, vzděláním, nákupy a jinými sluţbami má zásadní vliv na okolní krajinu, kterou znečišťují výfukové plyny, protoţe většina automobilů stále jako palivo vyuţívá naftu a benzín. Pozitivním zjištěním je, ţe lidé alespoň k vytápění svých domů vyuţívají především zemní plyn a dřevo, které spalují v moderních kotlích, takţe v této lokalitě není takový problém se zapáchavým dýmem z komínů, který v některých vesnicích a městech způsobuje i krátkodobý smog. Další pozoruhodnou věcí je, ţe v blízkosti nenalezneme ţádné kontejnery na tříděný odpad. Tuto skutečnost lidé uvádějí, jako nejčastější důvod, proč odpad netřídí. Coţ je v dnešní době, kdy jsou k ekologickému chování vedeny uţ děti na základních školách, značný problém. Zajímavostí je i to, ţe byť výstavba druhé etapy byla dokončena uţ v roce 2008, do dnešního dne se nepodařilo investorské společnosti prodat 11 domů. Příčinou můţe být 39

hospodářská krize z roku 2009 a omezení koupěschopnosti lidí. A cenová relace těchto domů se pohybuje ve vyšších kategoriích, coţ je pro rodinu s běţnými příjmy finančně neúnosné. A také můţe jít o to, ţe na rozdíl od první etapy, jsou domky menší a nemusí tolik lidem vyhovovat, protoţe je do značné míry nepraktické, ţe jedna stěna, přiléhající k sousedovi, musí být bez oken. Takţe nové domy jsou zde sice postaveny, ale nejsou obývány, coţ můţe vést k postupnému chátrání. Voda, která spadne na zastavěné plochy, je mnohem rychleji odváděna do kanalizace, která uspíší její přesun aţ do řeky a pak mohou při prudkých deštích snáze vznikat bleskové povodně i na malých vodních tocích. Z údajů zjištěných v databázi katastru nemovitostí vyplývá další komplikace, a sice to, ţe veřejné osvětlení nainstalované v ulicích satelitu je lokalizováno na soukromých předzahrádkách u kaţdého domu. K problémům pak můţe dojít v situaci, kdy si někdo předzahrádku oplotí a veřejná lampa bude obtíţně přístupná např. pro údrţbu, opravy apod. I kdyţ je záleţitost ošetřena ustanovením věcného břemene, nelze pominout konkrétní souhlas majitele se vstupem na oplocený pozemek. Vyuţití zahrad je významně ovlivněno i tím, do které konkrétní části satelitu je dům se zahradou situován. Okrajové domy satelitu mají větší pozemek a lidé zde svou zahradu vyuţívají jako uţitkovou, protoţe na to mají prostor. Domy uvnitř satelitu mají malé uzavřené dvorky, kde jen těţko lze něco pěstovat a zahrádky vyuţívají pouze na okrasu nebo je nechávají zatravněné. Chybí zde výsadba jakéhokoliv většího stromu nebo zeleně, které na české vesnice patří. U domů nalezneme nejrůznější cizokrajné keře a malé stromky, ale nikdo zde nevysadí např. ovocný strom, který je většinou typický pro české vesnice, na které chce architektonicky tento satelit navázat.

5.1. Vlastní návrhy Mezi mé návrhy na zlepšení situace v satelitu patří následující změny: Funkční připojení Otína na síť MHD z Jindřichova Hradce Umístění kontejnerů na tříděný odpad do blízkosti satelitu Vybudování dětského hřiště Otevření restaurace v OC Otín Otevření malého obchodu s potravinami

40

Připojení Otína na síť MHD z Jindřichova Hradce by bylo reálné, stačilo by stávající linky končící u nedaleké zastávky před bývalou továrnou Jitka a.s. prodlouţit do Otína, coţ představuje vzdálenost 1,2 km. Vybudování dětského hřiště by bylo výrazným přínosem pro Otín, protoţe ač zde ţije 1 200 obyvatel, není zde jediné hřiště, kam by se dalo s dětmi jít a přitom je zde mnoho rodin s malými dětmi. Otevření restaurace, které bylo nejčastěji uváděno v dotaznících, je ve fázi příprav. V budově Obchodního centra Otín je v současné době připravován provoz restaurace zaměřené na projíţdějící motorkáře, kteří tuto trasu na Kunţak velmi vyuţívají. Otázkou ovšem zůstává, jak bude restaurace vhodná i pro zdejší obyvatele. A domnívám se, ţe by se zde buď přímo v obchodním centru, či v centru Otína uţivil i malý obchod s potravinami, případně malá večerka.

41

6. ZÁVĚR Cílem této bakalářské práce bylo zjistit dopady vybraného satelitního městečka na krajinu, jak po stránce teoretické (odborná literatura), tak po stránce praktické (dotazníkové šetření). Práce se zaměřila na hlavní negativní a pozitivní dopady ţivota v satelitním městečku. Došlo k shrnutí vývoje těchto městeček v České republice, kde se ukázalo, ţe to není záleţitost jen posledních 20 let, jak je často zmiňováno, ale ţe tato výstavba sahá hlouběji do minulého století. A pro porovnání se situací v České republice byly vybrány Spojené státy a několik zemí v Evropě. Ukázalo se, ţe přes všechna negativa, která má ţivot v satelitu, jsou lidé ţijící v nich vcelku spokojeni a jejich představy, kvůli kterým se do satelitu přestěhovali, byly naplněny. Vliv na krajinu má především osobní automobilová doprava, která je často jediným způsobem, jak se ze satelitu dostat za prací, vzděláním, sluţbami, kulturou, sportem apod. Další zásadní vliv na krajinu má sama výstavba satelitu, která zabírá zemědělskou půdu, zastavěné plochy a silnice znemoţňují přirozenou infiltraci vody do půdy. Často lze takovéto satelity označit jako „paneláky naleţato“. Ukázala se i značná ignorace satelitu ze strany města v případě, ţe investorem byla soukromá firma. Mezi navrhovanými změnami se jako nejsnazší jeví zavedení MHD do této místní části a zřízení míst na kontejnery pro tříděný odpad. Tyto akce nejsou nijak velkou finanční zátěţí pro město, v jehoţ místní části satelit leţí, a přitom by došlo jistě ke sníţení negativních dopadů satelitu na ţivotní prostředí. Vyuţití této práce můţe poslouţit pro případnou reakci ze strany města, které často zapomíná nejen na satelitní výstavbu, ale na celou tuto místní část. Dále práce můţe pomoci drobným podnikatelům, kteří si na základě poţadavků respondentů mohou otevřít v blízkosti malé provozovny např. restaurace, obchod s potravinami atd.

42

I. SUMMARY The aim of this bachelor´s thesis was the analysis of the selected satellite town and evaluation its impact on the landscape. The satellite town is the name of a project development for the constructions of houses that are visually identical, in order to facilitate a profit investor. It is one of the parts of suburbanization. In the first part of this thesis the origin and development of satellite towns in the Czech Republic were summarized and their negative and positive impacts were summed up there as well. Improving people's living standards are included among the positive impacts. Among the negative impacts of satellite towns there are included commuting to work, services and entertainment and a lifestyle different from the original population. For comparison, there has been mentioned the development of suburbanization in the USA and Europe. The second part of this thesis consists of the research of a particular satellite town. As a research place was selected the satellite town in village Otín, which is the local part of Jindřichův Hradec. There are 43 houses that were built in a South Bohemian style in two phases. The research was conducted by using questionnaires. The results from them were compiled into clear graphs. A built-up area and the need for car traffic were found as the greatest impacts on the landscape. To reduce the negative ones the support of the city would help it is mentioned in proposing solutions.

Keywords: satellite town, suburbanization, Otín

43

II. SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ Česká televize. (2011). Okradení klienti H-Systemu dostanou zpět 7 procent. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/153491-okradeni-klienti-h-systemudostanou-zpet-7-procent/ ČR. (2007). Zákon č. 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon). ČR. (2008). Politika územního rozvoje České republiky. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR. Dostupné z: http://www.mmr.cz/cs/Stavebni-rad-a-bytova-politika/Uzemniplanovani-a-stavebni-rad/Koncepce-Strategie/Politika-uzemniho-rozvoje-Ceskerepubliky Fishman, R. (1987). Bourgeois utopias. New York: Basic books. Foltin, K. (2012). Největší osobnosti našich dějin - průmyslníci, podnikatelé, baknéři. Olomouc: Rubico. Gans, H. (1962). Urbanism and suburbanism as Ways of life: A Reevaluation of definitions. Boston: Houghton Alifflin Company. Hnilička, P. (2012). Sídelní kaše - otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Brno: Host. Chvátal, F. (2008). Bakalářská práce: Rezidenční suburbanizace Brna z hlediska prostorových funkčních vztahů. Brno: Masarykova univerzita. Katastr nemovitostí. (2014). Nahlížení do katastru nemovitostí. Dostupné z: http://nahlizenidokn.cuzk.cz/ Koblasa, P. (2012). Místopis Jindřichohradecka - seznámení s krajem zlaté růže a Českou Kanadou. České Budějovice. Veduta. Kubeš, J. (2009). Poloha, struktura, infrastruktura a obraz Českých Budějovic a Českobudějovické aglomerace. In: J. Kubeš, & a. kol.(ed)., Urbánní geografie Českých Budějovic a Českobudějovické aglomerace. Banska Bystrice: Ústav vedy a výskumu Univerzity Mateja Bela v Banskej Bystrici. Oliver, J. E. (2001). Democracy in suburbia. Oxford: Princeton university press. Ostrava - Vítkovice. (2014). Dělnické kolonie, Dostupné z: http://ostrava-vitkovice.eu/prochazka-vitkovicemi/delnicke-kolonie.php

44

Ostravský deník. (2013). Chcete sekat trávník v neděli? V Ostravě raději zapomeňte. Dostupné z: http://www.denik.cz/moravskoslezsky-kraj/radnice-sekacky-v-nedeline-20130806-4iie.html Otrokovice. (2013). Historie města, Dostupné z: http://www.otrokovice.cz/newWebOtr/historie/h_hist.aspx Ouředníček, M. (2002). Suburbanizace v kontextu urbanizačního procesu. In: Sýkora L.(ed)., Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Praha: Ústav pro ekopolitiku. Ouředníček, M. (2003). Suburbanizace Prahy. Sociologický časopis. Ouředníček, M. (2013). Výzkum suburbanizace v České republice: současné tendence vývoje a možné aplikace. In: M. Ouředníček, P. Špačková, & J. Novák.(ed)., Sub Urbs: krajina, sídla a lidé. Praha: Academia. Ouředníček, M., & Posová, D. (2006). Suburbánní bydlení v Pražském městském regionu: etapy vývoje a prostorové rozmístění. In: M. Ouředníček.(ed)., Sociální geografie Praţského městského regionu. Praha: Univerzita Karlova. Ouředníček, M., Temelová, J., Fertrová, M., Novák, J., Špačková, P., Dvořáková, N., a další. (2014). Suburbanizace.cz. Dostupné z: http://www.suburbanizace.cz/index.htm Partizánske. (2012). História. Dostupné z: http://www.partizanske.sk/?id_menu=1629&limited_level=1&stop_menu=39233 #me Potočný, T. (2006). Lidé na okraji. Případová studie satelitního městečka., Masarykova univerzita, Dostupné z: http://ivris.fss.muni.cz/papers/pdfs/ivriswp001_potocny_lide_na_okraji.pdf Ptáček, P. (2002). Suburbanizace v USA a Německu: zdroj inspirace i poučení. In: Sýkora L.(ed)., Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Praha: Ústav pro ekopolitiku. Pucher, J. (2002). Suburbanizace příměstských oblastí a doprava: mezinárodní srovnání. In: Sýkora L.(ed)., Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Praha: Ústav pro ekopolitiku. Ryšavý, a. k. (1994). Proces suburbanizace v souvislostech procesu přeměny osídlení v letech 1869-1991. Územní plánování a urbanismus . Seznam.cz. (2014). Mapy.cz. Dostupné z: www.mapy.cz

45

Smolová, K. (2009). Diplomová práce: Zelené vdovy jako fenomén současné společnosti. Praha: Univerzita Karlova. Dostupné z: http://www.suburbanizace.cz/diplomky/Kristyna_Smolova_Zelene_vdovy_jako_f enomen_soucasne_spolecnosti.pdf Sýkora, L. (2002). Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Praha: Ústav pro ekopolitiku. Sýkora, L. (2003). Suburbanizace a její společenské důsledky. Sociologický časopis . Ševčík, O., & Beneš, O. (2009). Architektura 60. let: "Zlatá šedesátá léta" v české architektuře 20. století. Praha: Grada. Šmíd, J. (2010). Diplomová práce: Praktické využití alternativních zdrojů energie satelitní města nezávislá na neobnovitelných zdrojích energie (případová studie). Praha: Vysoká škola ekonomická. Šteflová, J. (2011). Bakalářská práce: Sociální vztahy a konflikty uvnitř satelitního městečka. Plzeň: Západočeská univerzita. Štorková, J.& Zuzáková, E. (2013). Známá a neznámá Jihočeská architektura 20. století. Dostupné z: http://www.npu-cb.eu/e_download.php?file=data/messages/obsah281_1.pdf& original=vystava_moderna_web2[1].pdf Táborský, J. (2007a). Satelitní městečka očima sociologa. Časopis stavebnictví. Táborský, J. (2007b). Satelity zatím postrádají svoji základní ideu - koncepční myšlení. Časopis stavebnictví . Temple, J. (Reţisér). (2010). Requiem pro Detroit [Film]. Vejchodská, E. (2007). Ekonomie a politika městského životního prostředí. Praha: Vysoká škola ekonomická. Wikipedie. (2014). Kodaň. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Koda%C5%88

46

III. Seznam obrázků a tabulek s uvedením názvů Seznam obrázků: Obrázek 1 – Regulační plán Sezimova Ústí z roku 1939 od R. H. Podzemného ............. 8 Obrázek 2 - Důsledky suburbanizace ............................................................................. 15 Obrázek 3 - Shrnutí pozitiv a negativ ve výstavbě satelitu ............................................. 20 Obrázek 4 - Upravený satelitní snímek s rozdělením oblasti etap .................................. 23

Seznam tabulek: Tabulka 1 - Vyuţití pozemků v I. etapě výstavby .......................................................... 25 Tabulka 2 - Vyuţití pozemků v II. etapě výstavby ......................................................... 26

IV. Seznam příloh Příloha č. 1 – Dotazník

V. Přílohy Příloha č. 1 – Dotazník

Satelitní městečka a jejich vliv na krajinu

Recommend Documents