PRÁCE A JEJÍ VLIV NA ZDRAVÍ

Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Zdravotně sociální fakulta

PRÁCE A JEJÍ VLIV NA ZDRAVÍ diplomová práce

Autor práce:

Jana Pochopová

Studijní program:

Rehabilitace

Studijní obor:

Rehabilitační psychosociální péče o postiţené děti, dospělé a seniory

Vedoucí práce:

Doc. Mgr. et Mgr. Jitka Vacková, Ph.D.

Datum odevzdání práce: 15. 8. 2012

ABSTRAKT Diplomová práce s názvem „Práce a její vliv na zdraví“ se skládá z teoretické a praktické části. Teoretická část je zaměřena na vymezení základních pojmů týkajících se práce jako takové a jejího vlivu na lidské zdraví. Dále se zabývá pracovním prostředím, zátěţí v pracovním procesu a optimalizací podmínek v zaměstnání. Taktéţ pojednává o sociální práci jakoţto pomáhající profesi, charakterizuje povolání sociálního pracovníka a dále vymezuje pojem zdraví a sociální determinanty zdraví. Praktická část práce zahrnuje vyhodnocení získaných údajů a statistické zpracování výsledků. Sběr primárních dat byl realizován kvantitativním způsobem, zvolena byla metoda dotazování, technika dotazníku. Výzkumný soubor je tvořen sociálními pracovníky ze čtyř krajů České republiky (Jihočeský kraj, Středočeský kraj, Kraj Vysočina a Hlavní město Praha), bez ohledu na věk, typ zařízení, ve kterém jsou zaměstnáni, či cílovou skupinu, se kterou pracují. Dotazníky byly distribuovány elektronickou cestou prostřednictvím internetu či osobně návštěvou zařízení a dále jejich předáním či přeposláním mezi sociálními pracovníky. K výzkumu bylo celkově navráceno 184 dotazníků, z nichţ osm nemohlo být pouţito z důvodu nesprávného nebo nedostatečného vyplnění. Pro zpracování výsledků nakonec bylo uţito 176 dotazníků. V práci byly stanoveny dva cíle. Zmapovat vliv práce na zdravotní stav sociálních pracovníků a zjistit, k jakým změnám zdravotního stavu po fyzické či psychické stránce u sociálních pracovníků dochází. Společně s cíli práce byla stanovena následující hypotéza: H1: Sociální pracovníci pociťují zdravotní obtíţe více po psychické neţ fyzické stránce. Tato hypotéza nebyla na základě statistického testování potvrzena. Ze získaných výsledků lze tedy usuzovat, ţe i přes značnou psychickou náročnost profese sociální pracovníci nepociťují psychické obtíţe ve větší míře neţ obtíţe fyzického charakteru. Závěry výzkumu však není moţno vzhledem k lokalitě a nereprezentativnímu výběru respondentů generalizovat, na zjištěné výsledky je tedy třeba nahlíţet s tímto vědomím. Statistické testování i přesto přineslo několik zajímavých poznatků. Patří mezi ně například souvislost mezi cílovou skupinou klientů a hodnocením fyzického a

psychického zdraví respondentů. Dále je to vztah mezi cílovou skupinou a místem výkonu profese a hodnocením spokojenosti s pracovními podmínkami, kolektivem a celkovou spokojeností s povoláním sociálního pracovníka. Diplomová práce můţe slouţit jako vhled do problematiky vlivu práce jako takové na zdraví jedince a dále konkrétně vlivu povolání sociálních pracovníků na jejich zdravotní stav. Získané údaje mohou být prospěšné nejen samotným sociálním pracovníkům, ale i vedoucím zařízení poskytujícím sociální sluţby. Výsledky práce mohou taktéţ tvořit základ či inspiraci pro další výzkumy, které se touto problematikou budou zabývat.

ABSTRACT The diploma thesis called „Employment and Its Impact on the Health“ consists of theoretical and practical part. The theoretical part is focused on definition of the basic terms which are related to work and its influence on the health. Then the thesis is engaged in working environment, in occupational load and optimization of conditions of employment. The thesis also deals with social work as a help profession, characterize occupation of social worker and define the terms „health“ and social determinant of health. The practical part includes the evaluation of gained figures and statistical result´s processing. Collecting of primery data was realized by quantitative way, it was chosen the method of questioning, specifically the method of questionnaire. Research agreggate is constituted by social workers from four regions in the Czech Republic (South Bohemian Region, Central Bohemian Region, Vysočina Region and Prague, the Capital City) regardless of age, type of the institution where they are employed and target group they work with. The questionnaires were distributed by electronic way through the Internet or personally by visiting the institution and then they were handed or sent on social workers. On the whole there were 184 questionnaires returned for research, but eight of them couldn´t be used due to incorrect or insufficient completing. Finally there were used 176 questionnaires for result processing. In the diploma thesis there were two targets set. Map the influence of work on the health condition of social workers and find out to which changes of health condition by physical or psychological point at social workers is being gone. Together with the targets there was set following hypothesis: H1: Social workers feel the health problems more by psychological then by physical point. This hypothesis wasn´t on the basis of statistical testing confirmed. From the gained results is possible to come to a conclusion that in spite of the significant psychological difficulty of this profession, the social workers don´t feel psychological problems more than physical problems. The conclusions of the research can´t be generalized because of non-representativeness of research agreggate and region. It is necessary to look at the results with this regard.

Statistical testing brought a few interesting findings. For example the link between the target group of clients and evaluation of satisfaction with working conditions, team and general satisfaction with the social worker occupation. The diploma thesis can be used as a insight into issue of the work influence on individual health and then specifically of the influence on social worker occupation to their state of health. Obtained figures can be useful not only for social workers but also for the heads of institutions providing social services. The results of the thesis can create the base or inspiration for other researches which will occupy with this theme.

Prohlášení Prohlašuji, ţe svoji diplomovou práci jsem vypracovala samostatně pouze s pouţitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury. Prohlašuji, ţe v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v platném znění souhlasím se zveřejněním své diplomové práce, a to v nezkrácené podobě elektronickou cestou ve veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích na jejich internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského práva k odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby toutéţ elektronickou cestou byly v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb. zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i záznam o průběhu a výsledku obhajoby kvalifikační práce. Rovněţ souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační práce s databází

kvalifikačních

prací

Theses.cz

provozovanou

Národním

registrem

vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích dne 15. 8. 2012

....................................................... (jméno a příjmení)

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala především paní Doc. Mgr. et Mgr. Jitce Vackové, PhD. za odborné vedení, cenné rady a věnovaný čas. Poděkování patří také mé rodině za její podporu během mého studia.

Obsah ÚVOD......................................................................................................................... 10 1 SOUČASNÝ STAV ................................................................................................. 12 1.1 Pojem práce ....................................................................................................... 12 1.1.1 Definice práce ............................................................................................. 12 1.1.2 Člověk a práce ............................................................................................ 13 1.1.3 Druhy práce ................................................................................................ 14 1.1.4 Význam práce ............................................................................................. 14 1.1.5 Vliv práce na zdraví .................................................................................... 15 1.1.6 Pracovní prostředí ....................................................................................... 16 1.1.7 Faktory prostředí ......................................................................................... 17 1.1.8 Kategorizace prací jako ukazatel hodnocení zdravotních rizik z pracovní činnosti…………………………………………………………………………….20 1.1.8.1 Kategorizace psychické zátěţe.............................................................. 21 1.2 Pracovní zátěţ .................................................................................................... 21 1.2.1 Poškození zdraví z pracovní činnosti ........................................................... 22 1.2.2 Poškození zdraví pracovníků v pomáhajících profesích ............................... 23 1.2.2.1 Stres ..................................................................................................... 24 1.2.2.2 Psychická zátěţ .................................................................................... 26 1.2.2.3 Syndrom vyhoření ................................................................................ 29 1.2.2.4 Psychosomatická onemocnění .............................................................. 30 1.3 Prevence pracovní zátěţe a optimalizace pracovních podmínek ......................... 31 1.4 Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) ................................................... 33 1.5 Duševní hygiena a její význam ...........................................................................34 1.6 Zdraví ................................................................................................................ 35 1.6.1 Definice zdraví ............................................................................................ 35 1.6.2 Faktory ovlivňující zdraví ...........................................................................36 1.6.3 Sociální determinanty zdraví ....................................................................... 37 1.6.3.1 Sociální determinanta práce .................................................................. 40 1.7 Sociální práce .................................................................................................... 41

8

1.7.1 Sociální práce jakoţto pomáhající profese ................................................... 41 1.7.2 Sociální pracovník....................................................................................... 42 2 CÍL PRÁCE A HYPOTÉZY .................................................................................... 44 2.1 Cíl práce ............................................................................................................ 44 2.2 Hypotézy ...........................................................................................................44 3 METODIKA ............................................................................................................ 45 3.1 Pouţitá metoda .................................................................................................. 45 3.2 Charakteristika výzkumného souboru................................................................. 45 3.3 Zpracování výsledných dat ................................................................................. 46 4 VÝSLEDKY ............................................................................................................ 47 4.1 Popisná statistika ............................................................................................... 47 4.2 Statistické testy .................................................................................................. 92 5 DISKUZE............................................................................................................... 114 6 ZÁVĚR .................................................................................................................. 124 7 KLÍČOVÁ SLOVA ................................................................................................ 127 8 SEZNAM POUŢITÝCH ZDROJŮ ......................................................................... 128 9 PŘÍLOHY .............................................................................................................. 136

9

ÚVOD

Tématem mé diplomové práce je „Práce a její vliv na zdraví“. Skutečnost, ţe člověk můţe pracovat, ţe důleţitá nejen z hlediska získávání finančních prostředků, ale také proto, ţe určuje místo jedince ve společnosti a významným způsobem ovlivňuje jeho fyzické a duševní zdraví (Schraggeová, 2011). Toto velmi široké téma by se dalo jistě zpracovávat mnoha různými způsoby, přinejmenším tolika, kolik je na světě profesí. Zpočátku jsem ani já nevěděla, kterým směrem se ubírat, avšak studium na univerzitě a s ním spojená očekávání i jisté obavy z budoucnosti mi pomohly s rozhodováním. Po ukončení studia bych se chtěla věnovat sociální práci a hledat v ní uplatnění, nicméně jiţ teď si uvědomuji, ţe kromě skutečností, které mě pozitivním způsobem ovlivnily pro výběr profese sociálního pracovníka, je toto povolání mnohdy velmi fyzicky i psychicky náročné. Jiţ v rámci absolvovaných praxí, kdy jsme prošli mnoha zařízeními a setkali se s různými typy klientů, bylo moţné poznat, ţe tato profese přináší jak mnoho radostných chvil, zkušeností i sebepoznání, tak také setkávání se s nelehkými lidskými osudy, kaţdodenní nemalé riziko pracovního vyčerpání či potýkání se s faktem, ţe mnohé neziskové organizace se kromě práce s klienty věnují i boji s nedostatkem finančních prostředků. Z těchto i dalších důvodů jsem se chtěla dozvědět něco více o tom, jak své povolání a vše, co s ním souvisí, vnímají samotní sociální pracovníci a například i poukázat na to, s čím v této profesi nejsou spokojeni nebo co by bylo třeba změnit. Teoretická část práce v úvodu vymezuje základní termíny vztahující se k pojmu práce a jejímu významu pro člověka, zmíněno je pracovní prostředí, kategorizace prací a poškození zdraví z pracovní činnosti. Následující kapitoly pojednávají o pracovní zátěţi, optimalizaci pracovních podmínek, bezpečnosti práce a duševní hygieně. Další část je věnována sociální práci jakoţto povolání a vymezení profese sociálního pracovníka, následují informace týkající se pojmu zdraví, sociálních determinant zdraví a samotného vlivu práce na zdravotní stav člověka.

10

Praktická část práce zahrnuje prezentaci získaných dat a jejich statistické vyhodnocení a dále diskuzi týkající se zpracovaných výsledků. Cílem práce bylo zmapovat vliv práce na zdravotní stav sociálních pracovníků a zjistit, k jakým změnám zdravotního stavu po fyzické či psychické stránce u sociálních pracovníků dochází.

11

1

1.1

SOUČASNÝ STAV

Pojem práce Člověk stráví, jak uvádí Schraggeová (2011), značnou část svého ţivota v práci,

za kterou dostává finanční odměnu. Práce má pro člověka bytostný význam z hlediska jeho duševního i fyzického zdraví a určuje jeho místo ve společnosti. Bez práce by dnešní člověk nebyl tím, kým je (Schraggeová, 2011).

1.1.1 Definice práce Při snaze o definici pojmu práce je moţno nalézt velké mnoţství různých pojetí, vznikajících v průběhu mnoha let. Jak uvádí Dohnalová a Malina (2006), prací se rozumí účelná lidská činnost konaná s určitým úsilím, slouţící primárně k zajištění obţivy, a případně i k uspokojování psychických potřeb. Hartl a Hartlová (2000) definují práci jakoţto tělesné či duševní činnosti zaměřené na výdělek, výţivu a uspokojení potřeb. Dle Calhouna (1994) se práce vyznačuje nejen mzdou, ale také identitou, kterou dává lidem. Práce je jednou z cest při definování ostatních lidí i sama sebe. Kromě všech těchto charakteristik je práce, jak zmiňuje Sedláková (2009), taktéţ výchozím bodem většiny oprávnění k účasti jedince na různých aktivitách společnosti a na přerozdělování financí, hlavně v rámci sociálního státu. Dle Sedlákové (2009) má člověk na určité formy sociální podpory či některé výhody nárok v závislosti na tom, zdali je či byl zaměstnán, případně, jestli je registrovaný na úřadu práce a zaměstnání si hledá. Jak říká Sedláková (2009), dlouhodobá nezaměstnanost vede u jedince často k omezenému uspokojování potřeb, jak materiálních, tak duševních. Práce člověku kromě mzdy přináší také moţnost osobnostního růstu a sociální status (Schraggeová, 2011). Dle Armstronga (2007) člověk pracuje taktéţ z důvodu samotné spokojenosti s tím, ţe dělá něco uţitečného, dále pro pocit úspěchu, uznání, zařazení do společnosti a pro příleţitost vyuţívat a rozvíjet své schopnosti.

12

1.1.2 Člověk a práce Jak popisuje Buchtová (2002), člověk se v průběhu vlastního vývoje začal brzy prosazovat jako tvořivý ţivočišný druh a lidská aktivita, stimulovaná sociokulturním poznáním, dala vzniknout tvůrčímu procesu – kulturní evoluci. Lidská aktivita (práce) produkuje dle Buchtové (2002) reálné ţivotní prostředí člověka. Aktivní účast na procesu budování umělého kulturního prostředí se společně se zpětným působením kultury na člověka stávají významnými polidšťujícími procedurami lidského ţivota (Buchtová, 2002). Jak dále Buchtová (2002) uvádí, velká většina kulturních potřeb a některé lidské vlastnosti vznikají aţ v důsledku práce a zpětného působení kultury na člověka. Dle Buchtové (2002) se vztah mezi člověkem a prací výrazně upevňuje v období vzniku zemědělství, kdy dochází k zásadní změně způsobu ţivota. Vyvíjí se silná pozitivní vazba člověka na práci, nová sociokulturní potřeba či závislost, kterou posilují příjemné, libé stavy (Buchtová, 2002). Tyto stavy jsou, jak popisuje Buchtová (2002) psychickou odměnou a kompenzací za námahu a úsilí vynaloţené při práci. V této době vzniká a upevňuje se společenská potřeba nebo dokonce povinnost člověka pracovat. Jak uvádí Buchtová (2002), potřeba pracovat a přetvářet svět okolo nás není pouze výsledek výchovy a vlivu rodiny či sociokulturního prostředí, ale jedná se o součást lidské přirozenosti. Zdravý člověk má vedle všech fyziologických potřeb naléhavou potřebu účelové aktivity, která je spojená s námahou, poznáváním a hrou, a to potřebu práce. Dle Buchtové (2002) však práce, fyzická i duševní, zřejmě působí i jako droga – můţe lidský organismus přetěţovat, ale téţ obstarávat jeho dočasnou rovnováhu v celkové nerovnováze. Dle Sedlákové (2009) není termín práce synonymem pro termín zaměstnání, rozlišuje se práce placená a neplacená. Zaměstnání je práce vykonávaná za pravidelný plat, k neplacené práci patří například dobrovolnická práce či pracovní činnosti vykonávané v domácnosti (Sedláková, 2009).

13

1.1.3 Druhy práce Z psychologického hlediska rozlišuje Křivohlavý (2006) tři druhy práce: Práce jako zaměstnání, jenţ má zajistit podmínky k přeţití, osobní prestiţ pracujícího člověka je posilována vědomím, ţe něco umí, je schopen si vydělávat a není druhým lidem na obtíţ. Práce jako příležitost pro dosažení kariéry, kdy vedle faktu, ţe daný člověk má práci, dosahuje jeho činnost dalšího rozměru. V zaměstnání, které dělá, můţe postupovat po společenském a ekonomickém ţebříčku. V tomto případě převládá motivace osobního postupu. Práce jako povolání, kdy člověk povaţuje za nutné vyuţít vlastní schopnosti pro nějaký vyšší účel. Tato motivace „vyšší povinnosti“ se objevuje například u umělců, učitelů, či sociálních pracovníků (Křivohlavý, 2006).

1.1.4 Význam práce V dnešní společnosti sehrává zaměstnání, jak popisuje Giddens (1999), významnou roli pro udrţení sebeúcty. Lidé, kteří o svou práci přijdou, se najednou cítí ztraceni a dezorientováni. I v případě, ţe je pracovní náplň nezajímavá či se neodehrává v ideálním prostředí, mívá zaměstnání podstatný vliv na psychologický stav jedince a jeho kaţdodenní cyklus činností (Giddens, 1999). Dochází přitom dle Giddense (1999) k uplatňování několika faktorů: míra aktivity - práce většinou poskytuje lidem šanci získat a pouţívat určité schopnosti a znalosti. Kdo zůstane bez zaměstnání, ten častokrát ztrácí šanci nabyté schopnosti a znalosti nějakým způsobem uplatnit (Giddens, 1999), peníze - jak Giddens (1999) uvádí, pro mnoho lidí představuje mzda z pracovní činnosti hlavní zdroj obţivy- v případě, ţe tento příjem ztratí, začnou mít velké obavy, ţe si neporadí s kaţdodenními problémy a starostmi, strukturovaný čas - u pracujících osob se struktura dne většinou řídí podle rytmu práce, který, ač můţe představovat jistou zátěţ, dává celému dni řád (Giddens, 1999). Tento

14

řád, jak dále popisuje Giddens (1999) osobám bez práce často chybí. Nezaměstnaní si přestávají všímat toho, jak čas běţí a stávají se apatickými, změna - práce umoţňuje poznat nové prostředí, lišící se od domácího. I v případě, ţe práce pro člověka není příliš stimulující, mnohé těší uţ to, ţe dělají něco jiného neţ doma (Giddens, 1999), sociální kontakty - v pracovním prostředí lidé často nacházejí přátele a nové, společné činnosti. V případě ztráty zaměstnání se okruh potenciálních přátel obvykle zmenšuje (Giddens, 1999), osobní identita - zaměstnání poskytuje člověku dle Giddense (1999) cenný pocit pevné sociální identity. Převáţně u muţů bývá sebeúcta spojena s jejich ekonomickým přínosem k chodu domácnosti. Při zhodnocení těchto faktorů lze snadno pochopit, proč si člověk při ztrátě zaměstnání přestává být jistý, ţe má pro společnost nějakou hodnotu (Giddens, 1999).

1.1.5 Vliv práce na zdraví Jak uvádí Státní zdravotnická agentura v Kanadě (2003), práce má významný vliv na fyzické a duševní zdraví jedince. Placená práce poskytuje nejen finanční prostředky, ale je také zásadním zdrojem lidské identity, podporuje vznik sociálních kontaktů a umoţňuje osobní rozvoj. Dle Urbana, Kajanové a Matulaye (2010) se práce ve vztahu ke zdravotnímu stavu můţe projevovat ve dvou rovinách, a to pozitivní a negativní. V rovině pozitivní znázorňuje faktor, jenţ působí na vyváţenost lidské psychiky (například uspokojení z pracovní činnosti, seberealizace) a sociálních vztahů (pracovní kolektiv). V rámci negativního vymezení mohou nevyhovující pracovní podmínky či pracovní zátěţ ovlivňovat zdravotní stav například vznikem mnoha chronických onemocnění (Urban, Kajanová, Matulay, 2010). Dle Sedlákové (2009) je pracovní profese jedním z nejdůleţitějších faktorů ovlivňujících ţivotní styl. Zahájení a ukončení ekonomické aktivity na trhu práce vymezuje ţivotní dráhu člověka, kdy se zaměstnání stává prostředkem pro společenský růst, naopak nezaměstnanost znamená ztrátu současného statusu i případných statusů

15

budoucích (Sedláková, 2009). Nezaměstnaní lidé taktéţ mají dle Státní zdravotnické agentury v Kanadě (2003) sníţená ţivotní očekávání a podstatně více trpí zdravotními problémy neţ jedinci, kteří jsou zaměstnáni. Pracovní podmínky (fyzické i psychosociální) mohou mít, jak zmiňuje Státní zdravotnická agentura v Kanadě (2003), silný vliv na lidské zdraví a pocity osobní pohody. Dle Bártlové (2005) podmínky v zaměstnání kladou na člověka rozdílné nároky dle charakteru práce. Tyto nároky mohou být přiměřené či naopak nepřiměřené fyziologickým moţnostem člověka. V případě, ţe poţadavky v zaměstnání přesahují pracovní potenciál organismu, dochází dle Bártlové (2005) k jejich negativnímu působení na lidské zdraví. Jak popisuje Štikar (2003), zhoršuje se tělesná a duševní pohoda pracovníků, sniţují se jejich pracovní schopnosti a kvalita odvedené práce. Můţe dojít aţ k poškození zdraví, onemocnění a pracovní neschopnosti (Bártlová, 2005). Při výkonu některých typů zaměstnání, například administrativní profese, je dle Bártlové (2005) pravděpodobnost úrazu či vystavení škodlivým faktorům niţší neţ například v průmyslu. Skutečný výskyt

onemocnění způsobených pracovními

podmínkami je však odhadován velmi obtíţně, protoţe v kaţdém jednotlivém případě není moţné přesvědčivě zhodnotit, jestli choroba skutečně vznikla následkem rizikového pracovního prostředí, nebo byla vyvolaná jinými činiteli (Bártlová, 2005).

1.1.6 Pracovní prostředí Pojmem pracovní prostředí je myšlen dle Koubka (2007) souhrn všech materiálních a sociálně psychologických podmínek pracovní činnosti, které významným způsobem ovlivňují pracovníka během pracovního procesu i jeho vztah k vykonávané práci a taktéţ vztah k zaměstnavateli. Jak popisuje Štikar (2003), jedná se o soubor činitelů (faktorů), které působí na činnost

člověka

v určitém

prostoru.

Tyto

činitelé,

například

hluk,

světlo,

mikroklimatické podmínky, pracovní prostředky, osobní pomůcky a další mají být ve shodě zvláště s fyziologickými, psychologickými, hygienickými a estetickými poţadavky pracovníků (Štikar, 2003).

16

Podobné dělení faktorů, které na člověka působí v ţivotním i pracovním prostředí, uvádí Juriš (2006). Ten je člení na fyzikální, chemické, biologické a psychosociální. Účinky nemusí být dle Juriše (2006) pouze škodlivé, za určitých podmínek mohou být i prospěšné. Ve svém působení se tyto faktory málokdy uplatňují odděleně, vyskytují se komplexně a vzájemně se ovlivňují (Juriš, 2006). Stále více se dle Štikara (2003) hovoří o potřebě vyhledávání, pozorování a klasifikace výše zmíněných faktorů prostředí, které společně určují pracovní činnosti a zdravotní stav lidí. Jak popisuje Štikar (2003), pracovní prostředí je nutné záměrně upravovat tím způsobem, aby optimálně působilo na lidské smysly a skrze ně na lidské jednání a myšlení. Proto je třeba, jak Štikar (2003) uvádí, zajišťovat nejvhodnější a pro člověka co nejpříjemnější pracovní podmínky, které by umoţňovaly vysokou produktivitu práce a zároveň pracovní pohodu. Pohodou se rozumí souhrn hodnot a parametrů, které charakterizují pracovní prostředí a příznivě působí na činnost člověka (Štikar, 2003). Utváření pracovního prostředí, které by vyhovovalo lidským potřebám a nárokům, je dle Štikara (2003) obtíţný úkol, kdy je nutno řešit problematiku kultury práce či její humanizace. Záleţí na ergonomickém, technickém a estetickém přizpůsobování sloţek prostředí a vnějších fyzikálních podmínek potřebám lidské práce. Toto utváření prostředí v sobě dle Štikara (2003) zahrnuje poznávání poţadavků a potřeb člověka a dále poznávání účinků prostředí na práci a zdravotní stav člověka. Ideální pracovní prostředí je, jak uvádí Štikar (2003), prostředí, v němţ jsou všechny sloţky kultury práce v souladu s úrovní technologie a techniky a z estetického a ergonomického hlediska je dobře vyřešeno. Dále je to dle Štikara (2003) takové prostředí, které kladně ovlivňuje produktivitu a kvalitu lidské práce a taktéţ společenský rozvoj člověka a kultivace jeho schopností.

1.1.7 Faktory prostředí Jak Štikar (2003) popisuje, výše zmíněné faktory prostředí mohou působit téţ jako činitelé přispívající ke vzniku pracovní zátěţe. Tyto faktory lze začlenit do následujících kategorií:

17

a) Proces práce (pracovní úkoly a jejich provádění): -

Činnosti spojené s velkými nároky na pozornost, na řešení nových sloţitých problémů, vykonávání pracovní činnosti v situacích velké časové tísně, stereotypní pracovní činnosti, činnosti s dlouhými nepravidelnými přestávkami, biorytmicky nevhodná směnnost či práce zatěţující jednostranně pouze některé svalové skupiny (Štikar, 2003).

b) Podmínky fyzikálního a biologického charakteru (faktory pracovního prostředí ovlivňující pracovní činnost a výkon) -

Pracovní ovzduší (teplota, vlhkost, rychlost proudění a čistota vzduchu). Teplota vzduchu vypovídá, jak uvádí Baumruk (2001), o tepelné zátěţi či subjektivním pocitu tepelné pohody člověka.

Tepelná

pohoda je

jeden z faktorů

zabezpečujících optimální prostředí pro pobyt člověka. Tepelné podmínky mnohem více ovlivňují subjektivní pocit pohody, produktivitu práce či míru odpočinku neţ například obtěţující hluk nebo neţádoucí škodliviny (Baumruk, 2001). Tepelná pohoda je, jak uvádí Baumruk (2001), taktéţ ovlivněna rychlostí proudění vzduchu, kdy proud chladného vzduchu (průvan) můţe být opět zdrojem pocitu nepohody a určitého diskomfortu (Baumruk, 2001). -

Osvětlení, u něhoţ se dle Koubka (2007) sleduje hlavně mnoţství světla na dané ploše, rovnoměrnost osvětlení, směr osvětlení či barva světla.

-

Hluk, coţ je, jak popisuje Tuček (2005), jakýkoliv nepříjemný, rušivý nebo škodlivý zvuk, který negativním způsobem ovlivňuje člověka po fyzické i psychické stránce. Dle Koubka (2007) je hlavní nebezpečí hluku v tom, ţe působí skrytě, napadá lidský organismus soustavně a jeho účinky se hromadí. Psychické změny vzniklé následkem působení hluku je, jak zmiňuje Štikar (2003), sloţitější hodnotit, neboť vnímavost hluku je do jisté míry závislá na psychických, zvláště pak emocionálních faktorech. Tyto faktory mohou ovlivnit míru poruch sluchu, které mají svou duševní odezvu. Hluk spolupůsobí při vzniku trvalejších stavů zvýšené dráţdivosti, nadměrné citlivosti, unavitelnosti a roztrţitosti (Štikar, 2003).

18

-

Fyziologické faktory, mezi něţ patří dle informací Státního zdravotního ústavu (článek Fyziologické faktory) fyzická náročnost práce a to nejen z hlediska celkové fyzické zátěţe, ale také jednostranného přetěţování určitých pohybových struktur. Dále sem spadají veškeré ergonomické faktory práce mající vliv především na vznik onemocnění kosterně-svalového aparátu (Státní zdravotní ústav). Fyzická zátěţ souvisí dle Tučka (2005) s psychickou a senzorickou (smyslovou) pracovní zátěţí. Psychická zátěţ bude dále ještě podrobněji zmíněna.

-

Barevná úprava pracoviště, která slouţí, jak uvádí Koubek (2007), jako nástroj signalizace, zlepšování světelných podmínek, psychologického vlivu na pracovníka a dosahování estetických účinků. Při barevném řešení vnitřních prostor je vhodné respektovat druh práce, velikost a polohu prostoru popřípadě i pohlaví či věk (Koubek, 2007).

c) Sociálně psychologické podmínky vyplývající z interakce a souţití lidí: -

Do této kategorie spadají například činnosti se zvýšenou odpovědností, práce v izolovaných podmínkách (nedostatek sociální interakce), práce v časovém tlaku, stálý styk s lidmi s rizikem narušování pracovního rytmu, jednání s lidmi s moţností vzniku konfliktu nebo ztráta pracovních perspektiv z důvodu nemoţnosti dosaţení pracovního či platového postupu (Štikar, 2003). Sociálně psychologické podmínky souvisejí také s tím, jak je naznačeno jiţ výše, zda člověk pracuje v kontaktu s dalšími pracovníky nebo pracuje izolovaně (Koubek, 2007). Jak dále Koubek (2007) uvádí, všeobecně platí, ţe duševní práce obvykle vyţaduje takové podmínky, při kterých není pracovník rušen přítomností jiných lidí, zatímco u výkonu fyzické práce společný pracovní prostor tolik nevadí.

Neustálé zlepšování pracovního prostředí je, jak uvádí Štikar (2003), prospěšné kaţdé vyspělé společnosti, protoţe má ekonomický, sociální a morální význam. Pokud prostředí a pracovní podmínky působí na člověka negativně, zhoršuje se jeho tělesná a duševní pohoda, sniţují se pracovní schopnosti a kvalita práce a je ohroţováno i jeho zdraví (Štikar, 2003).

19

1.1.8 Kategorizace prací jako ukazatel hodnocení zdravotních rizik z pracovní činnosti Jak popisuje Státní zdravotnická agentura v Kanadě (2003), pracovní činnost a s ní spojené pracovní podmínky mají nepochybně vliv na zdravotní stav zaměstnanců. V určitých profesích je tento vliv nepatrný, v jiných povoláních je však souvislost mezi pracovní činností a zdravotním stavem velmi významná. Základním nástrojem pro hodnocení vlivu práce na zdraví je, jak popisuje Šamánek na webových stránkách Státního zdravotního ústavu (2011), kategorizace prací. Povinnost kategorizovat je dána zákonem a legislativním způsobem jsou dány i základní podmínky pro kategorizaci (Šamánek, 2011). Kategorizace prací dle Tučka (2005) umoţňuje souhrnné hodnocení stupně zátěţe zaměstnanců takovými faktory, které ze zdravotního hlediska rozhodují o kvalitě pracovních podmínek a jsou charakteristické pro určitou práci na konkrétním pracovišti a pro míru zajištění ochrany zdraví pracovníků. Těmito faktory, jak uvádí Tuček (2005), jsou: chemické látky, prach, hluk, vibrace, zátěţ teplem, chladem, práce s biologickými činiteli, pracovní poloha, fyzická, psychická či zraková zátěţ a další (Tuček, 2005). Účelem kategorizace je dle Tučka (2005) získání podkladů zejména pro určení rizikových prací, optimalizaci pracovních podmínek a pro opatření odstraňující nedostatky v rámci zabezpečení ochrany zdraví při práci. Jak uvádí zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, práce jsou zařazovány do čtyř kategorií, a to dle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců a dále podle jejich rizikovosti pro zdraví (zákon 258). Jednotlivé kategorie uvádí Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náleţitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli. Práce první kategorie – za ty se dle Vyhlášky č. 432/2003 povaţují práce, podle kterých není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví.

20

Práce druhé kategorie – u těchto prací lze očekávat jejich nepříznivý vliv na zdraví pouze výjimečně, zejména u vnímavých jedinců. Práce třetí kategorie - jedná se o práce, při kterých jsou překračovány hygienické limity, práce, při nichţ se vyskytují opakovaně nemoci z povolání a práce naplňující další kritéria pro zařazení do třetí kategorie. Práce čtvrté kategorie – v této kategorii jsou řazeny práce, při nichţ je riziko ohroţení zdraví vysoké a nelze ho zcela vyloučit ani pouţíváním ochranných opatření (Vyhláška 432/2003). Kategorie, do které má být práce zařazena, se v případě práce spojené s expozicí několika faktorům, stanoví dle nejméně příznivě hodnoceného faktoru (Vyhláška 432/2003). 1.1.8.1 Kategorizace psychické zátěže Ve výše zmíněné vyhlášce č. 432/2003 Sb. jsou v příloze 1 „kritéria kategorizace prací“ stanoveny podmínky kategorizace faktoru psychická zátěţ. Prací s psychickou zátěţí se rozumí práce a) ve vnuceném pracovním tempu, b) spojená s monotonií, c) vykonávaná v třísměnném nebo nepřetrţitém pracovním reţimu, d) práce vykonávaná v nočních směnách.

1.2

Pracovní zátěž Jak uvádí Štikar (2003), zátěţ organismu je výsledkem působení celé řady

činitelů neboli faktorů pracovního prostředí. Lze ji chápat jako porušení rovnováhy mezi vnitřním stavem systému a vnějším systémem, coţ je vnější okolí neboli prostředí. Stupeň zátěţe je určen především intenzitou působení vnějších vlivů a vlastnostmi zatěţovaného systému (Štikar, 2003).

21

Dle Ţídkové (2005) se lze ve všech profesích setkat s určitými faktory, které mohou negativním způsobem zatěţovat lidský organismus ať po fyzické či psychické stránce a vést k onemocnění nebo sníţení pracovní schopnosti zaměstnance.

1.2.1 Poškození zdraví z pracovní činnosti I přes hodnocení vlivu pracovní činnosti na zdraví člověka, identifikaci rizikových faktorů a jejich odstraňování i neustálou snahu o zlepšování pracovních podmínek zaměstnanců stále velmi často dochází k poškozování zdraví z pracovní činnosti (Tuček, 2005). V průmyslově vyspělých zemích je, jak uvádí Tuček (2005), 1030 % zaměstnanců vystaveno fyzické zátěţi, v zemích méně vyspělých je to dokonce polovina zaměstnanců. Poškození z fyzického přetěţování, z práce v nucené poloze, nebo neustálých jednostranných pohybů v mnoha zemích představují dle Tučka (2005) převládající profesionální onemocnění. Poškození zdraví z pracovní činnosti je vysoce neţádoucí jev, protoţe přináší významnou ekonomickou i morální újmu (Tuček, 2005). Mezi oficiálně uznávaná poškození zdraví z pracovní činnosti, jak je popisuje Brhel (2005) patří: pracovní úraz, nemoc z povolání, ohroţení nemocí z povolání a poškození zdraví z porušení právní odpovědnosti zaměstnavatele. Pracovní úraz – jak uvádí Brhel (2005), jedná se o újmu na zdraví a škodu, která vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, nezávisle na vůli pracovníka, náhlým, násilným a krátkodobým působením vnějších vlivů. Taktéţ sem dle Tučka (2005) spadá smrtelný úraz, coţ je takové poškození zdraví, které způsobilo smrt po úrazu či na jehoţ následky zaměstnanec zemřel nejdéle do jednoho roku. Povinností zaměstnavatele v tomto případě je, jak zmiňuje Tuček (2005), zejména: -

vyhledávat a posuzovat rizika moţného ohroţení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců, dále o těchto rizicích zaměstnance informovat a konat opatření k jejich ochraně,

-

pravidelně kontrolovat úroveň péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci, dodrţování zásad bezpečné práce a odstraňovat zjištěné vady a příčiny poruch technických zařízení,

22

-

organizovat alespoň jednou ročně prověrky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na pracovištích, odstraňovat nalezené nedostatky a nutná opatření investičního charakteru zahrnovat do smluv (Tuček, 2005).

Nemoc z povolání – dle Tučka (2005) se jedná o onemocnění vznikající nepříznivým působením škodlivých vlivů pracovního prostředí. Uznat onemocnění za nemoc z povolání je moţné v případě, ţe je uvedeno v seznamu nemocí z povolání (Tuček, 2005). Jak říká Tuček (2005), zaměstnavatel je v tomto případě povinen, postiţeného přeřadit. Dále je povinen nahradit škodu, avšak ne v případě, prokáţe-li zavinění zaměstnance. Také se můţe obrátit na pojišťovnu o uhrazení výloh, spojených s nemocí z povolání pracovníka (Tuček, 2005). Ohrožení nemocí z povolání – jde o takové změny zdravotního stavu, které dle Tučka (2005) vznikly za stejných podmínek jako nemoc z povolání, ale nedosahují stupně poškození zdravotního stavu posuzovaného jako nemoc z povolání. Povinností zaměstnavatele je respektovat doporučení lékaře o přeřazení pracovníka a uhrazení doplatku za ztrátu na výdělku zaměstnanci (Tuček, 2005). Poškození zdraví z porušení právní odpovědnosti zaměstnavatele – dle Brhela (2005) se jedná o poškození zdraví při konání pracovních úkolů následkem závad v pracovním prostředí působících delší dobu na zdravotní stav zaměstnance. Pokud pracovník prokáţe porušení právní povinnosti ze strany zaměstnavatele a příčinnou souvislost mezi tímto porušením a vzniklou škodou, vzniká mu nárok na náhradu škody (Brhel, 2005).

1.2.2 Poškození zdraví pracovníků v pomáhajících profesích Jak uvádí Ţidková (2005), současné pracovní procesy působí stále ve větší míře jak na fyzický, tak na psychický stav člověka. Zvyšující se poţadavky na umění komunikace, nároky na řízení, či vysoká odpovědnost - nejen tyto aspekty zvyšují nároky na duševní činnost a ovlivňují zdraví pracovníků (Ţidková, 2005). Velkou skupinu povolání, kde se častěji neţ v jiných typech zaměstnání vyskytuje stres a psychická zátěţ, tvoří pomáhající profese. Mezi ně lze řadit povolání jako například zdravotní sestry, učitelé, psychologové, sociální pracovníci či duchovní

23

(Matoušek, 2003). Lidé vykonávající tento typ profese jsou dle Matouška (2003) ve zvýšené míře vystavováni určitým rizikům, z nichţ nejzávaţnější je syndrom vyhoření. 1.2.2.1 Stres V obecném pojetí pojem stres, jak uvádí Anders (2007), označuje reakci organismu na nadměrnou zátěţ. Při zjednodušení lze jako stres označit vše, co člověka nutí přizpůsobovat se novým okolnostem a co mu nějakým způsobem působí přetíţení (Anders, 2007). Pro definici stresové situace je dle Křivohlavého (2003) důleţitý poměr mezi mírou či intenzitou stresogenní situace (stresoru) a schopnostmi nebo moţnostmi danou situaci zvládnout. O stresové situaci se dá mluvit jen v tom případě, pokud je míra intenzity stresorů vyšší neţ schopnost člověka tuto situaci zvládnout. Stres související s pracovní činností je dle Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (článek „Stress“) jedním z nejzávaţnějších problémů, kterým v dnešní době člověk v Evropě čelí. Stres při práci můţe vzniknout v jakémkoli odvětví či organizaci, vystaven mu je bezmála kaţdý čtvrtý pracovník. Kallwass (2007) popisuje, ţe v polovině 19. století, kdy se běţně pracovalo 60 hodin týdně, pojem stres neexistoval, nebylo ho třeba. Dnes se tímto pojmem označuje moderní civilizační choroba. Neustálé extrémní zrychlování ve všech ohledech dnešní doby vyvolává nové stresové faktory a nové nemoci (Kallwass, 2007). Jak Kebza a Šolcová (2003) uvádějí, pracovní stres lze rozčlenit do několika kategorií, kterými jsou: problémy související s rolemi zastávanými jedincem (konflikty rolí), organizace práce (komunikační potíţe či nejasné vymezení kompetencí), nároky spojené s obsahem práce (odpovědnost a pracovní zatíţení), profesní perspektiva (nejasný kariérní postup, nevyuţití kvalifikace), fyzické prostředí (hluk, teplota, prach a další faktory ovlivňující pracovní činnost). Jak Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci v článku „Stress“ popisuje, změny ve světě práce kladou na pracovníky stále větší poţadavky, a to z mnoha důvodů. Dochází ke sniţování počtu pracovních míst, je nutné být stále

24

pruţnější, co se týče dovedností a plnění úkolů, mnohem více se uzavírají smlouvy na dobu určitou, zaměstnání je stále nejistější a dochází ke zvyšování pracovní intenzity. Lidé se ocitají ve stresu, kdyţ si uvědomí, ţe poţadavky na ně kladené jsou neúměrné prostředkům, které mají pro jejich splnění k dispozici. K faktorům ovlivňujícím stres při práci dále patří nedostatečná podpora ze strany kolegů nebo nadřízených, psychické či fyzické násilí na pracovišti nebo šikana (Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci – „Stress“). Jak zmiňuje Wagnerová (2011), dalšími stresory, které se mohou negativním způsobem projevit v pracovní výkonnosti nebo zvýšené únavnosti zaměstnanců, jsou změněné pracovní podmínky, nedostatek soukromí, či přítomnost velkého mnoţství osob. Jak Wagnerová (2011) popisuje, přítomnost mnoha dalších lidí ovlivňuje organismus i z fyziologického hlediska. Zjistilo se, ţe můţe dojít ke zvýšení krevního tlaku, či rychlosti srdečního tepu. Zásadním faktorem je však také naladění osob a jejich vztahy ve skupině – pokud jsou přátelské, zmíněné fyziologické reakce nejsou tak bouřlivé (Wagnerová, 2011). Taktéţ vlivem stísněných prostor dochází dle Wagnerové (2011) ke vzniku hypertenze. Pokud se k zavedení společných prostor přidá navíc omezení vstupu denního světla spolu se zvýšeným podílem umělého osvětlení v místnosti, nebo dokonce zavedení klimatizace bez přístupu čerstvého vzduchu do místnosti, lze počítat i s niţší imunitou pracovníků a zvýšeným sklonům k depresivní náladě (Wagnerová, 2011). Podle Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (článek „Stress“) stres můţe být původcem špatných vztahů a nejrůznějších konfliktů na pracovišti i doma, můţe ohroţovat bezpečnost při práci a přispívat ke zdravotním problémům z povolání, například k muskuloskeletálním poruchám. Taktéţ má významný dopad na celkové hospodářské výsledky organizací. Dle Evropské observatoře pro pracovní podmínky (2005) mají velký vliv na schopnost vypořádat se se stresem individuální charakteristiky lidí, jako například osobnost, věk, gender, hodnoty či cíle člověka, stupeň vzdělání nebo rodinná situace. Tyto charakteristiky se mohou vzájemně ovlivňovat s rizikovými faktory v práci a buď zhoršovat, nebo naopak zmírňovat své účinky.

25

Jak je popsáno v článku „Stress“ Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci, krátkodobý stres obvykle nezpůsobuje váţnější obtíţe, naopak můţe být podnětem k tomu, aby lidé pracovali co nejvýkonněji. Rizikovým faktorem pro bezpečnost a zdraví se stres stává v případě, ţe je dlouhodobý. Kebza a Šolcová (2003) popisují, ţe kromě stresu vznikajícího působením rizikových faktorů v zaměstnání či nevyhovujících pracovních podmínek můţe dojít k rozvoji stresu taktéţ v mimopracovním prostředí. Jedná se převáţně o problematiku chronických kaţdodenních nepříjemností, neboli mikrostresorů a takzvaných ţivotních událostí, mezi které lze zařadit změnu či ztrátu zaměstnání, nemoc, smrt partnera, rozvod, ale také například svatbu či těhotenství. Obě oblasti - pracovní i mimopracovní – se mohou stát zdrojem zdravotních rizik. Navíc přehnané poţadavky a stresogenní podmínky v jedné z oblastí zasahují do druhé oblasti a taktéţ pozitiva objevující se v jedné oblasti mohou příznivým způsobem ovlivňovat oblast druhou (Kebza a Šolcová, 2003). Ačkoliv je stres otázkou psychiky, promítá se také do tělesného zdraví. Na stránkách organizace Předsednictví pro profesní zdraví a bezpečnostní management v článku „Symptomy“ (2010) jsou uvedeny některé ze symptomů stresu zahrnující fyzické a psychické potíţe a změny v chování. Mezi fyzické příznaky lze zařadit kardio-vaskulární či gastrointestinální potíţe, migrény, alergie, koţní nebo dýchací problémy, či problémy se spaním. K psychickým příznakům patří deprese, úzkost, frustrace, problémy s koncentrací, rozhodováním, výpadky paměti či izolace. Mezi příznaky spadající do změn v chování se řadí agresivita, konflikty, zneuţití alkoholu, stravovací potíţe, riziko úrazů, absence v zaměstnání či sníţená produktivita (Organizace Předsednictví pro profesní zdraví a bezpečnostní management, 2010). 1.2.2.2 Psychická zátěž Jak popisuje Blaţková (2008), psychická zátěţ v pracovním prostředí patří mezi zkoumané a hodnocené faktory práce a pracovních podmínek. Dle Tučka (2005) lze

26

psychickou zátěţ definovat jako proces psychického zpracování a vyrovnání se s nároky a vlivy pracovního a ţivotního prostředí. Štikar (2003) hovoří o třech formách psychické zátěţe: mentální zátěž: vyplývá z nároků na zpracování informací, které kladou nároky na určité psychické procesy, a to zejména na paměť, pozornost, myšlení či rozhodování, senzorická zátěž: vychází z poţadavků na činnost smyslových orgánů a odpovídajících struktur centrálního nervového systému, emoční zátěž neboli psychosociální stres: je důsledkem situací a poţadavků, které vyvolávají afektivní odezvu na zátěţovou situaci. Dlouholetým výzkumem a praxí byly identifikovány rizikové pracovní faktory související s výraznou psychickou pracovní zátěţí (Blaţková, 2008). Dle Nařízení vlády č. 523 z roku 2002, kterým se mění nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, se jedná o tyto činitele: monotónní práce, coţ je pracovní činnost, při které se opakují stále stejné úkolové či pohybové úkony a zaměstnanec má pouze omezenou moţnost zasahovat do průběhu této činnosti, práce ve vnuceném tempu, kdy jde o takový způsob práce, při kterém si zaměstnanec nemůţe volit pracovní tempo a jeho činnost je podřízena (rytmu zařízení či jiných osob), pracovní činnost pod časovým tlakem, kterou doprovází vysoké pracovní tempo a omezené moţnosti přestávek či odpočinku, problémy v rámci sociálních interakcí a interpersonálních vztahů, kdy je práce spojená s vysokými nároky v oblasti jednání a vzájemné spolupráce mezi jednotlivci a dále činnosti, při kterých je pracovník vystaven interpersonálním konfliktům, negativním emocím či frustraci, práce v třísměnném a nepřetržitém pracovním provozu, riziko ohrožení vlastního zdraví či zdraví druhých osob (Nařízení vlády č. 523 z roku 2002).

27

Dalšími činiteli dle Baumruka (2001) jsou pracovní přetíţení či naopak nevytíţenost, kombinace velmi náročné práce a nízké míry kontroly nad ní nebo vysoké nároky na sociální integraci. Jak Tuček (2005) uvádí, existují a hodnotí se ještě další vlivy a okolnosti vedoucí ke stresovým situacím a psychickému napětí. Příkladem těchto vlivů jsou: -

vlivy narušující soustředění při práci nevýhodné pro kvalitu práce i pro pracovníka (hluk, nevhodná teplota na pracovišti a další),

-

organizační a hmotná odpovědnost, především u řídících pracovníků a pracovníků s osobní hmotnou odpovědností. Dle Tučka (2005) se jedná o jeden z nejpodstatnějších činitelů související s proţíváním osobní jistoty nebo nejistoty v zaměstnání. Jak říká Tuček (2005), tlak pracovních povinností se projevuje zvýšenou angaţovaností, soustavným psychickým napětím a starostmi přenášenými do mimopracovní doby,

-

práce mající nároky na smyslové orgány,

-

práce vykonávané na oddělených pracovištích či práce spojené se sociální izolací (Tuček, 2005). Dle Wagnerové (2011) je důleţité vědomí toho, ţe jednotlivé stresory na

člověka působí kumulativně: pokud se totiţ pohybují okolo hranice stresové odolnosti jedince – coţ se můţe projevovat jeho sníţenou výkonností, vyšší konfliktností či unavitelností, potom i nevýznamná změna můţe zapříčinit celkové selhání. Důsledkem psychické zátěţe můţe být, jak popisuje Tuček (2005), tělesná a psychická únava. Psychická únava je charakterizována dočasným zhoršováním duševní a funkční výkonnosti, kdy dochází k mentálnímu přesycení a sníţené bdělosti. Následkem psychické zátěţe můţe být diskomfort, který je více spjatý s tělesnými pocity, případně různé náladové a emoční stavy (Tuček, 2005). K trvalejším stavům dle Tučka (2005) lze řadit pracovní nespokojenost či syndrom vyhoření (burnout). Dle Baumruka (2001) můţe dlouhodobá psychická zátěţ vyústit v poškození zdraví, jako jsou některá psychosomatická onemocnění (například hypertenze či vředová choroba) nebo potíţe v oblasti duševního zdraví.

28

1.2.2.3 Syndrom vyhoření Syndrom vyhoření je, jak popisuje Matoušek (2008a), soubor typických příznaků vznikajících u pracovníků v důsledku nezvládnutého pracovního stresu. Jak uvádí Jeklová a Reitmayerová (2006), některé definice syndrom popisují jako stav emočního, fyzického a mentálního vyčerpání. Toto onemocnění se vyskytuje dle Jeklové a Reitmayerové (2006) nejčastěji v profesích, označovaných jako pomáhající, kdy podstatnou sloţku pracovní náplně tvoří práce s druhými lidmi - například u sociálních pracovníků, pracovníků neziskového sektoru, ve zdravotnických profesích, či taktéţ u dobrovolníků. Obecnou příčinou vzniku syndromu vyhoření jsou, jak uvádí Matoušek (2008a), zvláštní nároky, které na pracovníka klade intenzivní kontakt s lidmi vyuţívajícími sociální sluţby. Co se týče rizikových faktorů napomáhajících vzniku tohoto onemocnění, lze je dle Jeklové a Reitmayerové (2006) rozdělit do několika skupin. Významný vliv mezi nimi zaujímá zaměstnání a organizace práce, jeţ lze charakterizovat následujícími pojmy: -

příliš náročné pracovní podmínky,

-

neuspokojivé ocenění práce vedením či klienty,

-

nedostatek času, financí nebo personálu.

Riziková pracoviště z hlediska vzniku syndromu vyhoření jsou dle Matouška (2008a) ta pracoviště: -

kde se nevěnuje pozornost potřebám personálu,

-

kde chybí supervize,

-

kde zaměstnanec nemá moţnost sdělit někomu zkušenému problémy, které ho při práci potkaly a poradit se o jejich řešení,

-

ve kterých panuje soupeřivá atmosféra a rivalita,

-

kde noví členové nejsou zaučeni zkušeným personálem. Syndrom vyhoření je dle Kebzy a Šolcové (2003) charakterizován mnoha

příznaky v psychické či fyzické rovině a na úrovni sociálních vztahů. K psychickým příznakům patří například depresivní ladění, pocity smutku, frustrace, utlumení celkové aktivity, projevy negativismu ke klientům či pacientům nebo sebelítost či přesvědčení o

29

vlastní bezcennosti. K symptomům na fyzické úrovni se řadí celková únava organismu, rychlá unavitelnost, bolesti hlavy či svalů, vegetativní obtíţe nebo poruchy spánku (Kebza, Šolcová, 2003). V oblasti sociálních vztahů se jedná, jak uvádí Jeklová a Reitmayerová (2006), o ubývání angaţovanosti a snahy pomáhat klientům, omezení kontaktů s klienty či kolegy, nedostatečná příprava k výkonu povolání či přibývání konfliktů v oblasti soukromí. 1.2.2.4 Psychosomatická onemocnění Jak jiţ bylo zmíněno v předcházejících kapitolách, stres a psychická zátěţ často ovlivňují fyzické funkce organismu a mohou významným způsobem působit na zdravotní stav. Jak je uvedeno v článku „Psychosomatická onemocnění“ (Klinika GHC Praha, 2010), psychický stav člověka má výrazný vliv na vznik nemocí, souhrnně označovaných jako psychosomatická onemocnění. Příčinou obtíţí je souběţné působení tělesné a psychické sloţky, jedním z hlavních původců je nadměrný vliv stresu. Psychické potíţe se po určitém čase převádí do somatických neboli tělesných projevů. (Klinika GHC Praha – „Psychosomatická onemocnění“, 2010). Vztah mezi psychikou a nemocemi je typický například u vzniku záchvatů při průduškovém astmatu, ekzémů, ţaludečních vředů, či různých zánětlivých chorob (Klinika GHC Praha, 2010). Souvislost mezi stresem a somatickými potíţemi popisují Schnack a Schnacková (2006), kteří uvádějí několik příkladů: -

stres lidské tělo připravuje o kyslík, potřebný k optimální funkci srdce, mozku a pohybového aparátu,

-

třetina všech bolestí zad je zapříčiněná stresem,

-

stres oslabuje imunitní systém a zvyšuje náchylnost k alergiím,

-

dlouhodobý stres narušuje přirozený obranný mechanismus a sniţuje schopnost regenerace (Schnack a Schnacková, 2006).

Příznaky vyskytující se u psychosomatických onemocnění se dle informací Kliniky GHC Praha (2010) různí: projevy mohou být typické jak pro konkrétní onemocnění (astma, vředová choroba ţaludku), ale taktéţ se mohou vyskytovat jakoţto jednotlivé symptomy, kterým zdánlivě chybí vyvolávající příčina. Typickým příznakem mohou

30

být chronické bolesti hlavy, zad nebo břicha, chronická únava, bušení srdce, dušnost, nechutenství či naopak nadměrná chuť k jídlu, ekzémy, nespavost, nebo zaţívací obtíţe. Psychosomatická onemocnění mohou navíc zhoršovat společenské uplatnění (Klinika GHC Praha, 2010). Jak popisují stránky Kliniky GHC Praha, 2010, při léčbě těchto onemocnění je nezbytný komplexní přístup, kdy je třeba se kromě nápravy somatických potíţí soustředit i na psychickou stránku nemocného. Největší místo zde zaujímá psychoterapie. Podle údajů v článku Psychosomatická onemocnění (2010) je základem v prevenci psychosomatických onemocnění především duševní hygiena a správná ţivotospráva. Důleţité je omezit působení stresu, včas řešit zatěţující ţivotní situace a v neposlední řadě se naučit odpočívat a relaxovat (Klinika GHC Praha, 2010).

1.3

Prevence pracovní zátěže a optimalizace pracovních podmínek Vzhledem k dopadu pracovní zátěţe na fyzické a psychické zdraví lidí je velmi

prospěšné a efektivní usilovat o prevenci negativního vlivu fyzické či psychické zátěţe a stresu na zdravotní stav zaměstnanců. Za tímto účelem je vhodné na pracovišti uskutečňovat některá ze strategických opatření (organizace Předsednictví pro profesní zdraví a bezpečnostní management - „Primární prevence“, 2010): pravidelná setkání pracovních týmů (pro zlepšování vztahů mezi zaměstnanci a nadřízenými, odstraňování konfliktů na pracovišti, ocenění práce zaměstnanců a podobně), provádění ročního hodnocení zaměstnanců (umoţňuje vyjasnění pracovních rolí, či odpovědnosti zaměstnanců), rozpoznávání a oceňování skvělé práce zaměstnanců (podpora duševní rovnováhy zaměstnanců), zapojení zaměstnanců do plánování jejich kariérního postupu (rozpoznávání silných a slabých stránek pro kvalitnější řízení jejich kariéry),

31

nastavení flexibilní pracovní doby a reţimu práce (umoţnění sladit pracovní a soukromý ţivot), pozitivní ovlivnění faktorů pracovního prostředí - počet zaměstnanců na daném místě, mikroklimatické podmínky, osvětlení či fyzická zátěţ (Předsednictví pro profesní zdraví a bezpečnostní management - „Primární prevence“, 2010), dalším opatřením je dle Koubka (2007) prostorové řešení pracoviště jako vhodná výška pracovní plochy s moţností přizpůsobení pracovníkovi, vhodná pracovní poloha, optimální zorné podmínky pro práci či pohodlný přístup na pracoviště a pohodlný a bezpečný pohyb po něm, (Koubek, 2007), respektování individuálních potřeb pracovníků, umoţnění zaměstnancům podílet se na rozhodování či vytváření a zavádění programů podpory celkového zdraví zaměstnanců (zdravé stravování, fyzické cvičení a další), relaxační techniky umoţňující sniţovat vzniklé napětí, podpora při změně ţivotního stylu - semináře na téma zvládání konfliktů, stresu (organizace Předsednictví pro profesní zdraví a bezpečnostní management – „Sekundární prevence“, 2010), dalším opatřením uvedeným Evropskou agenturou pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci v článku „Stress“ je jasné vymezení pracovních úkolů a povinností, poskytnutí prostoru pro sociální interakce nebo umoţnění zaměstnancům podávat stíţnosti. Uvedená opatření mohou být kvalitní pomocí při prevenci i nápravě problematiky stresu a psychické zátěţe na pracovišti, taktéţ jsou vhodným řešením v případě syndromu vyhoření (Matoušek, 2008a). V rámci prevence syndromu vyhoření lze uvést dle Matouška (2008a) ještě několik dalších doporučení, kterými jsou: o jasná definice poslání organizace, role pracovníka a jeho náplně práce, o systém zácviku nových pracovníků, o kombinace přímé práce s klienty s dalšími činnostmi nezahrnujícími přímou práci, o průběţná supervize, o programy pro osobní rozvoj a podpora dalšího vzdělávání pracovníků.

32

Podpora ochrany zdraví na pracovišti je dle informací Evropské agentury pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (Podpora zdraví na pracovišti) výsledek společné snahy zaměstnavatelů, zaměstnanců i společnosti s cílem podpořit a zlepšit zdravotní stav a celkovou pohodu lidí při práci. Vytvoření lepších a zdravějších podmínek pro zaměstnance a ochrana zdraví lidí v pracovním procesu s sebou nese velké mnoţství pozitiv, jako například sníţení fluktuace zaměstnanců či jejich pracovní neschopnosti, zvýšení motivace a produktivity pracovníků a taktéţ i zlepšení obrazu zaměstnavatele jakoţto organizace, která pečuje o své pracovníky (Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci).

1.4

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci (BOZP) Prevence pracovní zátěţe je součástí široké oblasti zvané Bezpečnost a ochrana

zdraví při práci. Tento obor lze definovat jakoţto souhrn opatření stanovených legislativou a zaměstnavatelem mající za cíl zabránit vzniku poškození lidského zdraví v pracovním procesu. Oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se zabývá ochranou a péčí o lidské a další zdroje na pracovišti (stránky Evropské agentury pro BOZP – článek Help). Dle údajů Evropské komise je významným cílem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zvyšování kvality pracovního prostředí, protoţe jen bezpečné a zdravé pracovní prostředí vytváří předpoklady pro odvádění kvalitní práce. V dnešní době se jedná o jedno z nejpropracovanějších odvětví v rámci sociální politiky Evropské unie (EC). Základními úkoly, které dle Štikara (2003) patří k zajišťování bezpečnosti práce na pracovištích, jsou vyhledávání, hodnocení a prevence rizik pracovního prostředí, zahrnující analýzu pracovní činnosti se zaměřením zejména na zjišťování příčin nehodovosti a úrazovosti a uspořádání pracovního procesu a podmínek. Tato opatření vycházející z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele mají dle Zákoníku práce (2006) za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je či minimalizovat vliv neodstranitelných rizik.

33

Jednou z nejvýznamnějších institucí v rámci Evropské unie, která se zabývá bezpečností a ochranou zdraví při práci, je Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Cílem agentury je, jak je zmiňováno na webových stránkách Evropské unie (článek „Agencies and other EU bodies“), shromaţďovat a sdílet informace a znalosti týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se zaměřením především na oblast prevence rizik při práci. Ve spolupráci s Evropskou komisí a dalšími institucemi organizuje mnoţství informačních kampaní, poradenství a vede aktivní publikační program pokrývající široký okruh problematiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (European Union).

1.5

Duševní hygiena a její význam V kapitole o prevenci pracovní zátěţe byl uveden soubor opatření popisující, jak

v rámci pracovní činnosti předcházet či zamezovat negativnímu vlivu mnoha faktorů, vyskytující se v pracovním prostředí. V těchto doporučeních je často nutný zásah zaměstnavatele či jeho kooperace se zaměstnanci. Sám pracovník však můţe vlastním úsilím a činnostmi dosáhnout toho, aby se udrţoval v dobrém fyzickém i psychickém stavu a měl dostatek sil a energie pro výkon svého povolání. V případě pomáhajících profesí můţe být jejich vykonávání dle Jankovského (2003) často spjato s mnoţstvím obtíţí, problémů či zklamání. Jak Kopřiva (2006) popisuje, pomáhání je činnost značně náročná na energii, proto je zde potřeba více neţ v jiných profesích pamatovat na hospodaření se silami a na jejich regeneraci. Pomáhající pracovníci by měli věnovat péči jak své duši, tak i svému tělu (Kopřiva, 2006). Jedním z opatření, jak toho docílit, je dodrţovat zásady duševní hygieny. Duševní hygiena neboli psychohygiena je dle Čeledové (2010) systém pravidel a rad vedoucích k udrţení, prohloubení či znovuzískání duševní rovnováhy. Slouţí k poznatkům o tom, jak si chránit a upevňovat duševní zdraví a jak zvyšovat odolnost vůči nejrůznějším škodlivým vlivům (Čeledová, 2010). Jak popisuje Čeledová (2010), duševní hygiena zahrnuje zásady ţivotosprávy, řešení konfliktů a ţivotních situací nebo zvládání psychického napětí, emocí či stresových situací v osobním i profesním ţivotě.

34

Do systému duševní hygieny patří, jak uvádí Kukačka (2010), samozřejmě relaxace a odpočinek. Dle Kukačky (2010) se relaxací rozumí hluboké uvolnění, které vědomě odstraňuje zbytečné tělesné a psychické napětí. Je předpokladem udrţení dobrého zdravotního stavu, protoţe oslabená psychika můţe být zdrojem celkové únavy a nemocí (Kukačka, 2010). Relaxace se dělí, jak popisuje Kukačka (2010), na fyzickou a psychickou a oba druhy dále na aktivní a pasivní. Do aktivní fyzické relaxace lze zařadit například jógu nebo tai-či, do pasivní masáţe, akupunkturu nebo aromaterapii. Aktivní psychická relaxace zahrnuje nejrůznější dechová cvičení, meditaci či autogenní trénink, do pasivní spadá například poslech hudby nebo vyuţívání vlivu kulturních či přírodních podnětů na lidský organismus (Kukačka, 2010).

1.6

Zdraví Zdraví patří, jak zmiňuje Kebza (2005), mezi nejvýznamnější hodnoty ţivota

kaţdého člověka, v celé historii lidské kultury je zdraví trvale stavěno na přední místo v hierarchii hodnot. Dle Kebzy (2005) je to nejen proto, ţe umoţňuje naplnění ţivota, dosaţení a udrţení stavu spokojenosti a štěstí, ale taktéţ plnohodnotné uplatnění ve společnosti.

1.6.1 Definice zdraví V současnosti je moţné se setkat dle Čeledové (2010) s velmi pestrou škálou pojetí zdraví, kdy postupně vznikaly a vyvíjely se jeho definice. Jak uvádí Nováková (2011), zdraví je moţno chápat jakoţto stav optimální tělesné, duševní a sociální pohody při současném zachování všech ţivotních funkcí, rolí ve společnosti a schopnosti organismu přizpůsobovat se měnícím se podmínkám prostředí. Stedman (1990) popisuje zdraví jako takový stav organismu, kdy organismus funguje optimálním způsobem bez známek nemoci či abnormality. Pravděpodobně nejznámější definice zdraví je publikována Světovou zdravotnickou organizací. Dle Světové zdravotnické organizace (server WHO, 2012) je zdraví definováno jako „Stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody a ne pouze

35

nepřítomnost nemoci nebo vady“ (6). Tato definice, jak uvádí Bártlová (2005), pokládá lidské zdraví za sloţitý systém vymezovaný třemi vzájemně rovnocennými sloţkami tělesnou, duševní a sociální, tvořícími společně se svým okolím dynamický celek. Bylo by moţné zmínit mnoho dalších definic či pojetí zdraví, například Taylor a Field popisují, ţe zdraví je něco více neţ nepřítomnost nemoci, je to prostředek kaţdodenního ţití (Taylor a Field, 2007).

1.6.2 Faktory ovlivňující zdraví Ke zdraví nelze, jak popisuje Kebza (2005), přistupovat jako k izolovanému jevu, ale jeho stav je vţdy výsledkem interakce člověka s prostředím. Jedná se o prostředí přírodní, civilizační - s postupným rozvojem vědy, techniky, průmyslu, ekonomiky a s nimi souvisejícího ţivotního stylu a samozřejmě prostředí společenské (Kebza, 2005). Zásadní roli této interakce s velkým dopadem na zdraví sehrává dle Kebzy (2005) právě ţivotní styl kaţdého člověka. Ten se řadí mezi podstatné determinanty zdraví (viz dále) a jeho hlavní prvky (například fyzická aktivita, práce, nezaměstnanost či duševní pohoda) zásadním způsobem ovlivňují vývoj zdravotního stavu (Kebza, 2005). Kromě ţivotního stylu má, jak popisuje Hartl a Hartlová (2000), významný vliv na zdravotní stav člověka úroveň poskytované zdravotní péče a vnější vlivy, jako jsou znečištěné ţivotní prostředí a sociální vlivy, včetně úrovně vzdělání. Zdraví je základní lidskou potřebou, cennou individuální i sociální hodnotou, která výrazným způsobem ovlivňuje kvalitu ţivota a taktéţ hodnotou zasluhující si celospolečenskou ochranu (Čeledová, 2010). Jak uvádí Čeledová (2010), k dosaţení co nejlepšího zdraví je velmi důleţitá prevence, diagnostika a terapie, avšak zdravotnické sluţby ho samy o sobě nezajistí. Na zdraví proto není moţné dle Bártlové a Matulaye (2009) nahlíţet jako na pojem výlučně medicínský, ale je nutno chápat ho jako kategorii široce humánní, podmíněnou tím, do jaké míry dokáţou k ochraně, udrţení a rozvíjení vlastního zdraví přispívat jednotlivci a jakou podporu najdou u ostatních lidí v celé společnosti.

36

1.6.3 Sociální determinanty zdraví V posledních desetiletích je, jak uvádí Bártlová (2005), přijímán názor, ţe zdraví stejně jako nemoc má multifaktoriální, bio-psycho-sociální základ. Nejen jednotlivé faktory ţivotního prostředí, ale zvláště jejich vzájemné interakce s organismem člověka a jeho způsobem ţivota ovlivňují lidské zdraví, utvářejí pocit osobní pohody a podílejí se na délce a kvalitě ţivota. Taktéţ však mohou zapříčiňovat nemoci nebo napomáhat jejich rozvoji (Bártlová, 2005). Zmíněné faktory se nazývají determinanty zdraví. Jak zmiňuje Bártlová (2005), postupem času je přesouván zájem od hledání rizikových faktorů a prevence chorob k nacházení faktorů, které pomáhají udrţet zdraví. Oba dva přístupy, bránění vzniku chorob a podpora zdraví, se vzájemně doplňují. Podobnou charakteristiku determinant zdraví uvádí Ivanová (2010). Ta popisuje determinanty zdraví jakoţto faktory neboli příčiny a podmínky, které komplexním způsobem působí na zdraví člověka. Určitým způsobem a do jisté míry na lidské zdraví působí pozitivně - chrání ho a upevňují, nebo na něj naopak působí negativně - ohroţují ho a napomáhají vzniku nemocí (Ivanová, 2010). Determinanty zdraví byly dle Čeledové (2010) rozděleny na vnitřní a zevní. Mezi vnitřní patří dědičné neboli genetické faktory, výbava, kterou kaţdý jedinec získává od svých rodičů. Tento genetický základ je však ovlivňován dalšími determinantami, kterými jsou socioekonomické a ţivotní prostředí, ţivotní styl a kvalita zdravotní péče (Čeledová, 2010). Jak zmiňují Janečková s Hnilicovou (2009), později byly některé z determinant, zejména sociálně-ekonomické faktory prostředí a ţivotní styl, spojeny do jedné kategorie sociálních determinant zdraví. Sociální determinanty zdraví jsou dle Světové zdravotnické organizace (2012) podmínky, ve kterých se lidé rodí, vyrůstají, ţijí, pracují a stárnou. Na utváření a proměňování těchto podmínek má vliv distribuce peněz, moci a zdrojů na celosvětové, národní i místní úrovni. Jsou to převáţně sociální determinanty zdraví, které jsou zodpovědné za nerovnosti ve zdraví- nespravedlivé a odvratitelné rozdíly ve zdravotním postavení mezi jednotlivými zeměmi a uvnitř nich (Světová zdravotnická organizace, 2012).

37

Sociální determinanty zdraví patří dle Janečkové a Hnilicové (2009) k dominantním tématům Světové zdravotnické organizace od počátku osmdesátých let minulého století, kdy byla poprvé publikována zpráva o jejich vlivu na zdraví. Výsledky zprávy

prokázaly

přímý

dopad

nedostatečného

vzdělání,

nízkých

příjmů,

nevyhovujícího bydlení či například rizikového pracovního prostředí na zdraví jedince. Navíc bylo zjištěno, ţe se zmíněné faktory vyskytují v populaci současně a vzájemně se podmiňují (Janečková a Hnilicová, 2009). Jak popisuje Janečková s Hnilicovou (2009), sociální determinanty se staly součástí všech zásadních dokumentů Světové zdravotnické organizace s cílem sniţovat sociální nerovnosti ve zdraví. V době, kdy medicína umoţňuje vyléčit řadu chorob a prodlouţit lidský ţivot, jsou nerovné sociální faktory jediným důvodem bránícím velkému počtu lidí získat zdravotní péči a uzdravit se. Navíc se předpokládá, jak téţ popisuje Světová zdravotnická organizace, ţe tyto faktory je moţné překonat a odstranit a nerovnosti ve zdraví lze tedy pokládat za nespravedlivé (Janečková a Hnilicová, 2009). Wilkinson a Marmot (2005) uvádějí celkem deset sociálních determinant zdraví: sociální gradient, stres, dětství, sociální vyloučení, práce, nezaměstnanost, sociální opora, závislosti, výţiva a doprava. Sociální gradient – dle Wilkinsona a Marmota (2005) sociální a ekonomické podmínky ovlivňují zdraví po celý ţivot. Lidé postavení níţe na sociálním ţebříčku mají mnohem větší riziko závaţného onemocnění či předčasného úmrtí neţ jedinci jsoucí na vrcholu sociální hierarchie. Dle Čeledové a Čevely (2010) se sociální gradient týká celé společnosti, protoţe jak materiální, tak sociální rozdíly napomáhají rozdílnému výskytu nemocí a úmrtnosti napříč různými sociálními skupinami. Stres – sociální a psychologické podmínky, například pocity úzkosti, nejistoty či nedostatek kontroly nad vlastní prací mohou, jak uvádějí Wilkinson a Marmot (2005), zapříčiňovat dlouhodobý stres. Tato a mnohá další psychosociální rizika se v průběhu ţivota sčítají a navyšují pravděpodobnost špatného zdraví a předčasného úmrtí (Wilkinson a Marmota, 2005). Dětství – jiţ v raném dětství se, jak popisuje Čeledová a Čevela (2010), vytvářejí základy pro zdraví v dospělosti a důsledky tohoto vývoje se ve zdravotním stavu

38

odráţejí po celý ţivot. Chudé emoční rodinné zázemí či nevhodné ţivotní návyky související se zdravím, které jedinec získal v dětství, často vedou ke zdravotním problémům v dospělosti (Čeledová a Čevela, 2010). Sociální vyloučení – podle Čeledové a Čevely (2010) má sociální vyloučení společně s chudobou zásadní vliv na zdraví a předčasná úmrtí. Vyloučení ze společenského ţivota vede ke zhoršování zdravotního stavu, vzrůstá riziko onemocnění, invalidizace či sociální izolace. Čím déle lidé ţijí ve znevýhodňujících podmínkách, tím pravděpodobnější je výskyt širokého okruhu zdravotních potíţí (Čeledová a Čevela, 2010). Práce – psychosociální prostředí v práci je významnou determinantou zdraví. Jak říká Wilkinson a Marmot (2005), lidé s větší kontrolou nad vlastní prací jsou na tom po zdravotní stránce lépe neţ lidé, potýkající se na pracovišti se stresujícími situacemi. Ti jsou více ohroţeni vznikem různých onemocnění. Nezaměstnanost – nezaměstnanost představuje dle Čeledové a Čevely (2010) zvýšené zdravotní riziko v oblastech, kde je celkový stupeň nezaměstnanosti vysoký. Lidé bez zaměstnání i jejich rodiny jsou mnohem častěji ohroţeni jak nemocemi, tak předčasným úmrtím. Sociální opora – Wilkinson a Marmot (2005) uvádějí, ţe determinanta sociální opory spolu s dobrými sociálními vztahy zásadním způsobem přispívají ke zdraví a taktéţ mohou podporovat zdravější způsoby chování. Lidé, kteří nemají dostatek sociální a emocionální podpory, trpí více zdravotními problémy a mají méně duševní pohody. Závislosti – jakýkoliv typ závislosti je pro zdraví škodlivý, závislost na alkoholu, kouření či uţívání drog jsou dle Čeledové a Čevely (2010) úzce spojeny s ekonomickým a sociálním znevýhodněním a poškozováním zdraví. Výživa – správné stravovací návyky mají, jak popisuje Čeledová a Čevela (2010), podstatný význam pro podporu zdravotního stavu. Nedostatek či rovněţ nadbytek potravin či špatné sloţení jídelníčku způsobují zdravotní potíţe aţ předčasná úmrtí (Čeledová a Čevela, 2010). Doprava – zdravá doprava znamená, jak zmiňuje Wilkinson a Marmot (2005), omezenější pouţívání automobilů, více chůze a jízdy na kole se současnou podporou

39

kvalitnější veřejné dopravy. Vyjma automobilů zmíněné dopravní prostředky podporují zdraví několika způsoby – posilují sociální kontakty v ulicích, jsou formou cvičení, sniţují počet smrtelných nehod a omezují znečištěnost ovzduší. Sociální izolace vznikající vyuţíváním automobilů a omezené interakce v komunitách jsou výrazně spojovány se zhoršováním zdravotního stavu (Wilkinson a Marmot, 2005). 1.6.3.1 Sociální determinanta práce Pro účely této práce podrobněji charakterizuji sociální determinantu práce. Dle Wilkinsona a Marmota (2005) je skutečnost, ţe člověk má práci, pro jeho zdraví lepší, neţ kdyţ je nezaměstnaný. Avšak sociální organizace práce, způsoby řízení a vztahy mezi zaměstnanci na pracovišti mají taktéţ zdravotní dopady. Stres v práci zaujímá, jak uvádějí Wilkinson a Marmot (2005), významnou pozici při vysvětlování značných rozdílů ve zdravotním stavu, nepřítomnosti v zaměstnání v důsledku nemoci a ve výskytu předčasných úmrtí v závislosti na sociálním statusu. Wilkinson a Marmot (2005) dále popisují výsledky některých evropských studií zaměřených na pracovní prostředí. Ty prokázaly zhoršování zdravotního stavu u lidí, kteří mohou pouze omezeně vyuţívat své dovednosti a mají jen minimální moţnost uplatnit svoji rozhodovací pravomoc. Studie, které uvádějí Wilkinson a Marmot (2005), také zkoumaly roli nároků, které jsou prací kladeny. Některé z nich prokázaly vztah mezi nároky a kontrolou, kdy profese s vysokými nároky a zároveň nízkým stupněm kontroly představují zvýšené riziko. Wilkinson a Marmot (2005) dále poukazují na to, ţe člověk získávající neadekvátní odměnu (peníze, status, sebehodnocení) za námahu vynaloţenou v zaměstnání je ve větší míře ohroţen vznikem kardiovaskulárních onemocnění neţ ten, kdo je s odměnou za vykonanou práci spokojen. Dle Čeledové (2010) je důleţitou součástí determinanty práce spokojenost s pracovní činností, kdy nejisté či výrazně neuspokojující zaměstnání má podobně nepříznivé dopady na zdravotní stav jako samotná nezaměstnanost. Jak popisuje Wilkinson a Marmot (2005), rovnováha mezi zdravím a produktivitou práce neexistuje. Lze však vytvořit efektivní cyklus, kdy bude moţné díky zdokonalení

40

pracovních podmínek dosáhnout zlepšení zdravotního stavu zaměstnanců, coţ povede ke zlepšení pracovního výkonu a vytváření zdravějších pracovních podmínek (Wilkinson a Marmot, 2005). Dalším krokem pro zkvalitnění pracovní činnosti zaměstnanců je dle Wilkinsona a Marmota (2005) umoţnit kaţdému z nich mít určitý podíl na rozhodování. Jednotliví pracovníci by měli dostat moţnost podílet se na vytváření a zlepšování svého pracovního prostředí, čímţ by získávali větší kontrolu, prostor a více příleţitostí k osobnímu růstu v práci (Wilkinson a Marmot, 2005).

1.7

Sociální práce V rámci této diplomové práce jsem měla moţnost provést výzkum hodnotící vliv

práce na zdraví u nepřeberného mnoţství povolání. Z důvodu studia sociální práce, předpokladu, ţe profesi sociálního pracovníka budu pravděpodobně v budoucnu vykonávat a jiţ pouhého zájmu o to, jak tuto profesi hodnotí lidé mající s ní praktické zkušenosti, jsem si téměř bez váhání vybrala povolání sociálního pracovníka a respondenty z jeho řad jakoţto objekt mého zkoumání.

1.7.1 Sociální práce jakožto pomáhající profese Jak popisuje Kopřiva (2006), existuje řada povolání, jejichţ klíčovou náplní je pomáhat lidem. Takovéto typy profesí jsou obecně označované jako pomáhající profese a dle Kopřivy (2006) lze mezi ně řadit například lékaře, zdravotní sestry, sociální pracovníky, pečovatele, pedagogy či psychology. Dle Jankovského (2003) sluţba druhým lidem vyţaduje od těch, kteří ji poskytují, odborné vzdělání, jisté osobnostní dispozice a nezřídka také ochotu přinášet oběti. Často je uváděn názor, ţe v tomto typu profese je právě osobnost hlavní nástroj pracovníka (Kopřiva, 2006). Na rozdíl od jiných povolání je, jak popisuje Kopřiva (2006), v pomáhajících profesích dalším významným prvkem lidský vztah mezi pomáhajícím pracovníkem a jeho klientem. Jak říká Matoušek (2008b), pomáhající profese kladou na pracovníky mnoţství specifických nároků,

41

jakými jsou například fyzická či psychická zdatnost, inteligence, důvěryhodnost, komunikační dovednosti a v neposlední řadě empatie. Sociální práce jako profese se tedy řadí, jak zmínil Kopřiva (2006), mezi pomáhající profese. Jak uvádí Společnost sociálních pracovníků ČR (článek „Historie“), historické počátky sociální práce vycházely z činnosti filantropických a charitativních organizací a zapálených jedinců minulého století. Dle Matouška (2007) byla sociální práce jako cílená pomoc potřebným typická pro péči o chudé v klášterech, „špitálech“ či „Boţích domech“, útulcích pro chudé a sirotky a v dalších zařízeních. V moderním pojetí se začala rozvíjet aţ ve 20. století. Jak říká Řezníček (1994), specifikem profese sociální práce je potřeba osobního nasazení pracovníků při řešení problémů klientů. Princip takzvaného kontrolovaného osobního zaujetí společně s nutností hodnotové neutrality kladou obrovské nároky na duševní rovnováhu a výkonovou výdrţ sociálních pracovníků (Řezníček). Velkým vnitřním rozporem této profese je dle Řezníčka (1994) skutečnost, ţe na sebe sociální pracovníci nemohou natrvalo přenést řešení problémů lidí, se kterými pracují a mohou jim jen zčásti a dočasně pomoci. V případě nespolupracujících klientů tedy nelze dosáhnout potřebných výsledků. Pomoc klientům je nicméně posláním sociální práce (Řezníček). Jak popisuje Matoušek (2007), sociální práce se realizuje především v sociálních sluţbách a jejich prostřednictvím. Sociální sluţby jsou poskytovány dle Matouška (2011) lidem společensky znevýhodněným s cílem zlepšit kvalitu jejich ţivota, popřípadě je v co nejvyšší míře začlenit do společnosti, nebo chránit společnost před určitými riziky, která jsou spojena s těmito lidmi.

1.7.2 Sociální pracovník Jak zmiňuje Společnost sociálních pracovníků ČR, profese sociálního pracovníka patří k poměrně mladým povoláním vytvářeným tak, jak dochází ke změnám ve společnosti, k pokroku vědy či rozvoji hospodářství. Vznik této profese je datován na konec 19. a počátek 20. století.

42

Profesionální sociální pracovníci poskytují informace a rady, zastupují, pracují s klienty a poskytují jim specializované sluţby (Matoušek, 2007). Zákon 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách jmenuje širokou škálu úkolů zabezpečovaných sociálním pracovníkem. Patří mezi ně například výkon sociálních šetření, zajišťování sociální agendy, sociálně právní poradenství, analytická, metodická a koncepční činnost v sociální oblasti, poskytování krizové pomoci či depistáţní činnost. Zákon o sociálních sluţbách (2008) dále uvádí předpoklady pro výkon povolání sociálního pracovníka. Jsou jimi způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost a zdravotní a odborná způsobilost. Odbornost sociálního pracovníka se dle Matouška (2007) vyznačuje tím, ţe je schopný se znalostmi základů psychologie, sociologie, zdravovědy, sociální politiky a práva určovat konkrétní potřeby lidí a navrhovat řešení. Jak uvádí Řezníček (1994), sociální pracovník je povinen respektovat základní lidská práva, osobní svobodu, uznávat zásadu svobodného rozhodování klientů a mít smysl pro sociální spravedlnost. Dle Řezníčka (1994) se ze strany sociálního pracovníka ve vztahu ke klientovi předpokládá empatie, vřelost a opravdovost. Rovněţ důleţitý je vhled do klientovy situace, vstřícnost a respekt vůči němu a také jednoznačná komunikace. Jen tak můţe být vztah s klienty funkční a motivovat je ke spolupráci (Řezníček, 1994).

43

2

2.1

CÍL PRÁCE A HYPOTÉZY

Cíl práce

Cílem diplomové práce je v prvé řadě zmapovat vliv práce na zdravotní stav sociálních pracovníků. Dalším cílem je zjistit, k jakým změnám zdravotního stavu po fyzické či psychické stránce u sociálních pracovníků dochází.

2.2

Hypotézy

Na základě vymezených cílů byla stanovena následující hypotéza: Hypotéza 1 Sociální pracovníci pociťují zdravotní obtíţe více po psychické neţ fyzické stránce.

44

3

METODIKA

3.1

Použitá metoda Výzkumné šetření v rámci této práce bylo provedeno metodou kvantitativního

výzkumu, pro sběr primárních dat byla pouţita metoda dotazování, technika dotazníku. Jak uvádí Disman (2007), dotazník je vysoce účinná technika, která můţe relativně snadno získat informace od většího počtu respondentů v poměrně krátkém časovém úseku. Dotazník klade vysoké poţadavky na ochotu dotazovaných, nevýhodou této techniky je navíc snadné přeskočení otázky či její nezodpovězení vůbec (Disman, 2007). Vytvořený dotazník (Příloha č. 1) celkově obsahoval 32 otázek, nejčastěji byly pouţity otázky uzavřené (16 otázek), dále polootevřené (13 otázek) a otevřené (3 otázky). Dotazník je sloţen z otázek identifikačních a otázek týkající se problematiky zkoumané v diplomové práci. Respondenti měli vybrat z nabízených moţností či vypsat odpověď vlastní. Vypsané odpovědi byly dále kategorizovány. Některé z otázek pouţité v dotazníku byly převzaty z výzkumu COST OC 10031, který prováděl výzkumný tým Doc. Mgr. et Mgr. Jitky Vackové, Ph.D. (konkrétně se jedná o otázky 16 – 21). Dotazník byl anonymní. Dotazníky byly distribuovány prostřednictvím internetu či osobně návštěvou zařízení a dále jejich předáním či přeposláním mezi sociálními pracovníky navzájem.

3.2

Charakteristika výzkumného souboru Výzkumný soubor je tvořen sociálními pracovníky ze čtyř krajů České republiky

(Jihočeský kraj, Středočeský kraj, Kraj Vysočina a Hlavní město Praha) bez ohledu na pohlaví, věk, typ zařízení, ve kterém jsou zaměstnáni, či cílovou skupinu, se kterou pracují. Návratnost dotazníků není moţné v tomto případě určit, jelikoţ nelze přesně zjistit, kolika potenciálním respondentům byl dotazník přeposlán v rámci spolupráce sociálních pracovníků uvnitř organizací a úřadů. K výzkumu bylo celkově navráceno

45

184 dotazníků, z nichţ osm nemohlo být pouţito z důvodu nedostatečného vyplnění. Pro výzkum bylo tedy vyuţito 176 dotazníků, tj. 95,7 %. Výběr výzkumného souboru nebyl reprezentativní, závěry výzkumu proto nelze generalizovat na celou populaci.

3.3

Zpracování výsledných dat Data byla zadána a zpracována v programu SPSS verze 16,0. (Statistical

Package for Social Science) a Microsoft Office Excel 2007. Získaná data byla vyhodnocena a zpracována pomocí grafů a tabulek v absolutních číslech a procentech. Data získaná výzkumem byla statisticky zpracována pomocí následujících statistických metod, popsaných dle Vackové (2012). Pearson chí-kvadrát test na dohodnuté hladině významnosti α ≤ 0,05. Analýza adjustovaných reziduí, která stanovuje významnost odchylek dat a očekávaných hodnot a pomocí níţ lze sledovat signifikantní vztahy v kontingenční tabulce. V textu je znázorněná prostřednictvím znaménkových schémat. Vícerozměrná korespondenční analýza s hlavním výstupem ve formě grafu, zobrazující kategorie proměnných v rovině. Kategorie zobrazené blízko sebe spolu vzájemně velmi souvisí (Vacková, 2012).

46

4

VÝSLEDKY

4.1

Popisná statistika K vyhodnocení výzkumného šetření byla pouţita popisná statistika ve formě

četnostních tabulek, zajímavé vztahy jsou zobrazeny prostřednictvím kontingenčních tabulek. Výsledky jsou dále znázorněny v podobě grafů. Získaná data byla zadána a zpracována v programu SPSS verzi 16,0 (Statistical Package for Social Science) a Microsoft Office Excel 2007.

Otázka č. 1: Pohlaví Tabulka 1 Četnostní tabulka zobrazující zastoupení pohlaví Pohlaví

Četnost

Validní procenta

Ţena

161

91,5

Muţ

15

8,5

Celkem

176

100,0

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 1 zaznamenává počet respondentů. Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem 176 osob (100 %), z toho bylo 161 ţen (91,5 %) a 15 muţů (8,5 %).

47

Otázka č. 2: Věk Tabulka 2 Četnostní tabulka zobrazující věkové rozložení Četnost

Validní procenta

18 - 25 let

11

6,3

26 - 35 let

104

59,1

36 - 45 let

39

22,2

46 - 55 let

16

9,1

56 let a více

6

3,4

176

100,0

Věk

Celkem

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 2 zachycuje věkové rozloţení respondentů. Z odpovědí dotazovaných uvádějící jejich věk jsem utvořila pět skupin s věkovými rozmezími. Z celkového počtu 176 (100 %) nejvíce respondentů, 104 (59,1 %), zastupuje věkovou skupinu 26 – 35 let. Druhou nejpočetnější skupinou je kategorie 36 – 45 let, která čítá 39 dotazovaných (22,2 %). Nejméně osob, 6 (3,4 %), bylo ve věkové skupině 56 let a více. Přehledně uvedeno v grafu 1.

Tabulka 3 Četnostní tabulka charakterizující soubor dle věku

Věk

Počet prvků

Min.

Max.

Průměr

176

23

58

34,04

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 3 zobrazuje další charakteristiky dotazovaných dle věku. Nejniţší věk respondentů byl 23 let, nejvyšší 58 let. Průměrný věk dotazovaných činil 34 let.

48

Graf 1 Procentuální zobrazení věkového zastoupení respondentů Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v Microsoft Office Excel 2007.

49

Otázka č. 3: Nejvyšší dosažené vzdělání Tabulka 4 Četnostní tabulka zobrazující nejvyšší dosažené vzdělání Nejvyšší dosažené vzdělání

Četnost

Validní procenta

Středoškolské s maturitou

21

11,9

Vyšší odborné

33

18,8

Vysokoškolské

122

69,3

Celkem

176

100,0

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka č. 4 znázorňuje nejvyšší dosaţené vzdělání dotazovaných. Z celkového počtu 176 (100 %) má 122 osob (69,3 %) vysokoškolské vzdělání, vyšší odborné vzdělání je zastoupeno počtem 33 dotazovaných (18,8 %) a nejniţší počet osob, 21 (11,9 %), absolvovalo středoškolské vzdělání s maturitou.

50

Otázka č. 4: Délka výkonu profese Tabulka 5 Četnostní tabulka zobrazující délku výkonu profese Délka výkonu profese

Četnost

Validní procenta

Méně neţ rok

19

10,8

1 - 5 let

86

48,9

6 - 10 let

43

24,4

11 - 15 let

12

6,8

Více neţ 15 let

16

9,1

Celkem

176

100,0

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

V tabulce 5 je zachyceno, jak dlouho jsou jednotliví respondenti zaměstnáni na pozici sociálního pracovníka. Nejpočetnější kategorií je časové období 1 – 5 let, do které bylo z celkového počtu 176 (100 %) zahrnuto 86 dotazovaných (48,9 %). Druhou nejvíce zastoupenou skupinu, období 6 – 10 let, tvoří 43 respondentů (24,4 %). Méně neţ rok profesi vykonává 19 osob (10,8 %), více neţ 15 let je jakoţto sociální pracovník zaměstnáno 16 dotazovaných (9,1 %). Nejméně respondentů, 12 osob (6,8 %), je zastoupeno v časovém období 11 - 15 let.

51

Otázka č. 5: Místo výkonu profese Tabulka 6 Četnostní tabulka zobrazující místo výkonu profese Místo výkonu profese

Četnost

Validní procenta

Zařízení pro děti a mládeţ

30

17,0

Zařízení pro osoby v tíţivé ţivotní situaci

45

25,6

Zařízení pro seniory

29

16,5

Zařízení pro osoby se zdravotním postiţením

48

27,3

Zařízení pro osoby ohroţené sociálním vyloučením

24

13,6

Celkem

176

100,0

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 6 popisuje, v jakém zařízení respondenti vykonávají sociální práci. Širokou škálu odpovědí jsem kategorizovala do pěti obecnějších skupin, uvedených v tabulce 6. Nejčastěji se jedná o „zařízení pro osoby se zdravotním postiţením“, které bylo zmíněno 48 respondenty (27,3 %). Druhou nejpočetnější skupinou je „zařízení pro osoby v tíţivé ţivotní situaci“, zaznamenané 45-ti dotazovanými (25,6 %). Do této kategorie jsou zahrnuty například instituce určené osobám v krizi, matkám s dětmi, těhotným ţenám či osobám ohroţeným domácím násilím. Třetím z nejčastěji uváděných je „zařízení pro děti a mládeţ“, tento typ instituce zvolilo 30 dotazovaných (17 %). „Zařízení pro seniory“ uvedlo 29 respondentů (16,5 %) a nejméně zastoupenou skupinu, „zařízení pro osoby ohroţené sociálním vyloučením“, volilo 24 osob (13,6 %). Do této kategorie spadají například zařízení pro bezdomovce či uţivatele drog. Jednotlivá zařízení jsou přehledně zobrazena v grafu 2.

52

Graf 2 Rozdělení respondentů podle místa výkonu profese Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v Microsoft Office Excel 2010.

53

Otázka č. 6: Cílová skupina Tabulka 7 Četnostní tabulka zobrazující jednotlivé cílové skupiny Cílová skupina

Četnost

Validní procenta

Děti a mládeţ

30

17,0

Osoby v tíţivé ţivotní situaci

45

25,6

Senioři

29

16,5

Osoby se zdravotním postiţením

48

27,3

Osoby ohroţené sociálním vyloučením

24

13,6

Celkem

176

100,0

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

V tabulce 7 jsou zaznamenány jednotlivé cílové skupiny, se kterými respondenti pracují. Pro větší přehlednost jsem při třídění dat zvolila totoţné kategorie jako u předchozí otázky, získané údaje jsou tudíţ stejné. Nejpočetnější cílovou skupinou, se kterou dotazovaní pracují, jsou „osoby se zdravotním postiţením“, následují kategorie „osoby v tíţivé ţivotní situaci“, „děti a mládeţ“ a ostatní.

54

Otázka č. 7: Hodnocení fyzického zdraví Tabulka 8 Četnostní tabulka zobrazující hodnocení fyzického zdraví Fyzické zdraví

Četnost

Validní procenta

Velmi dobré

63

35,8

Spíše dobré

80

45,5

Průměrné

28

15,9

Spíše špatné

5

2,8

176

100,0

Celkem

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 8 zachycuje, jak dotazovaní hodnotili své fyzické zdraví. Z celkového počtu 176 respondentů (100 %) ho nejvíce z nich, 80 (45,5 %) povaţuje za spíše dobré. Jako velmi dobré ho vnímá 63 dotazovaných (35,8 %). Tyto dvě kategorie tvoří celkem přes 81 %. Za průměrné pokládá fyzické zdraví 28 osob (15,9 %), jako spíše špatné hodnotí fyzické zdraví pouhých 5 dotazovaných (2,8 %). Moţnost „velmi špatné“ nezvolil nikdo, proto není v tabulce zaznamenána.

55

Otázka č. 8: Hodnocení psychického zdraví Tabulka 9 Četnostní tabulka zobrazující hodnocení psychického zdraví Psychické zdraví

Četnost

Validní procenta

Velmi dobré

62

35,2

Spíše dobré

80

45,5

Průměrné

31

17,6

Spíše špatné

3

1,7

176

100,0

Celkem

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

V tabulce 9 je znázorněno, jak respondenti hodnotili své psychické zdraví. Hodnocení této a předchozí otázky si jsou velmi podobné, ani zde nikdo z dotazovaných nezvolil variantu „velmi špatné“. Nejvíce osob, stejně jako v předchozí tabulce, popsalo své psychické zdraví jako spíše dobré, těchto osob bylo 80 (45,5 %). Druhá nejvíce volená moţnost, zastoupená 62 osobami (35,2 %) byla „velmi dobré“. Jako průměrné své psychické zdraví hodnotí 31 dotazovaných (17,6 %), za spíše špatné pokládají psychické zdraví 3 osoby (1,7 %).

56

Otázka č. 9: Vliv zaměstnání na zdraví Tabulka 10 Četnostní tabulka zobrazující, zda má zaměstnání vliv na zdraví Vliv zaměstnání na zdraví

Četnost

Validní procenta

Nemá ţádný vliv

64

36,4

Má vliv

108

61,4

Nevím

4

2,3

Celkem

176

100,0

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Z tabulky 10 je patrné, zda zaměstnání dle názoru respondentů nějakým způsobem ovlivňuje jejich zdraví. Z celkového počtu 176 osob (100 %) jich nejvíce z nich, 108 (61,4 %), uvedlo, ţe zaměstnání má vliv na jejich zdravotní stav. 64 dotazovaných (36,4 %) se domnívá, ţe nemá ţádný vliv, pouhé 4 osoby (2,3 %) zvolily variantu „nevím“.

57

Tabulka 11 Četnostní tabulka zobrazující konkrétní vliv zaměstnání na zdraví Konkrétní vliv

Četnost

Validní procenta

Negativní vliv psychický

76

43,2

Negativní vliv fyzický

69

39,2

Pozitivní vliv psychický

18

10,2

Pozitivní vliv fyzický

12

6,8

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Respondenti, kteří uvedli, ţe zaměstnání na jejich zdraví vliv má (108 dotazovaných), poté podrobněji popisovali, jak konkrétně je jejich profese ovlivňuje. Všechny odpovědi byly roztříděny do čtyř souborů uvedených v tabulce 11. Odpovědi některých dotazovaných byly rozsáhlejší a týkaly se více kategorií, proto celkový součet četností přesahuje hodnotu 108. Z celkového počtu 108 respondentů (100 %) uvádějících určitý vliv jejich povolání na zdraví, má zaměstnání na 76 z nich (43,2 %) negativní psychický vliv a na 69 osob (39,2 %) negativní fyzický vliv. Naopak pozitivní psychický vliv má povolání na 18 dotazovaných (10,2 %) a pozitivní fyzický vliv na 12 osob (6,8 %). Z tabulky 11 je patrné, ţe počet respondentů uvádějících negativní psychický či fyzický vliv je přibliţně stejný, mírně však převaţuje počet těch, kteří uvádějí, ţe jejich povolání má vliv na psychiku.

58

Tabulka 12 Četnostní tabulka zobrazující souběžné působení více vlivů Souběžné působení vlivů

Četnost

Validní procenta

Negativní psychický + negativní fyzický

42

38,9

Negativní psychický + pozitivní fyzický

9

8,3

Pozitivní psychický + negativní fyzický

12

11,1

Pozitivní psychický + pozitivní fyzický

11

10,2

Negativní psychický + pozitivní psychický

12

11,1

Negativní fyzický + pozitivní fyzický

9

8,3

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 12 znázorňuje souběţné působení vlivů na respondenty. Nejvíce zastoupená je kategorie zobrazující negativní psychický a negativní fyzický vliv, kterou zvolilo 42 dotazovaných (38,9 %). Ostatní uvedené hodnoty se pohybují v rozmezí hodnot 9 – 12. Jakým způsobem zaměstnání ovlivňuje zdraví respondentů, lze z jejich odpovědí charakterizovat ještě konkrétněji. Jakoţto negativní psychický vliv dotazovaní nejčastěji uvádějí psychickou únavu, emoční vypětí, náladovost či velké pracovní vytíţení při současném nedostatku času. Do kategorie negativní fyzický vliv se řadí fyzická únava, bolesti zad, hlavy či zrakové nebo ţaludeční potíţe. Za pozitivní psychický vliv dotazovaní povaţují například uspokojení z práce, vlastní rozvoj, váţení si zdraví či pohlíţejí na své povolání jako na zdroj radosti. Ve skupině pozitivní fyzický vliv se objevují pojmy jako dostatek pohybu či zvýšená odolnost proti virózám.

59

Otázka č. 10: Fyzická náročnost práce Tabulka 13 Četnostní tabulka zobrazující fyzickou náročnost práce Fyzická náročnost

Četnost

Validní procenta

Velmi náročná

3

1,7

Spíše náročná

17

9,7

Ani náročná ani nenáročná

43

24,4

Spíše nenáročná

81

46,0

Zcela nenáročná

32

18,2

Celkem

176

100,0

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

V tabulce 13 je zaznamenáno, jak respondenti hodnotí fyzickou náročnost svého zaměstnání. Z celkového počtu 176 (100 %) 81 dotazovaných (46 %) označilo svou práci za fyzicky spíše nenáročnou, 43 osob (24,4 %) za středně náročnou a 32 z nich (18,2 %) svou profesi ohodnotilo jako zcela nenáročnou. Jako spíše náročné popsalo své povolání 17 osob (9,7 %). Pouze 3 osoby (1,7 %) vybraly variantu „velmi náročná“. Z tabulky je patrné, ţe většina respondentů hodnotí své povolání po fyzické stránce jako nenáročné. Přehledně zobrazeno také v grafu 3.

60

Otázka č. 11: Psychická náročnost práce Tabulka 14 Četnostní tabulka zobrazující psychickou náročnost práce Psychická náročnost

Četnost

Validní procenta

Velmi náročná

55

31,3

Spíše náročná

91

51,7

Ani náročná ani nenáročná

28

15,9

Spíše nenáročná

2

1,1

176

100,0

Celkem

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 14 znázorňuje, jak dotazovaní hodnotí psychickou náročnost své profese. Z celkového počtu 176 (100 %) popsalo 91 osob (51,7 %) svoji profesi jako spíše náročnou, 55 dotazovaných (31,3 %) jakoţto velmi náročnou. Tyto dvě kategorie tvoří celkově 83 % všech odpovědí. 28 osob (15,9 %) vnímá své povolání v psychické rovině jako středně náročné a pouze dva respondenti jako spíše nenáročné. Kategorii „zcela nenáročná“ nezvolil nikdo, v tabulce tedy chybí. Z tabulky je zřejmé, ţe většina dotazovaných hodnotí svou profesi po psychické stránce jako náročnou. Psychická náročnost je přehledně zobrazena rovněţ v grafu 3. V hodnocení náročnosti profese je z tabulek 13 a 14 zřejmé, ţe 64,2 % respondentů hodnotí své povolání jako fyzicky nenáročné a 83 % z nich jako psychicky náročné.

61

Graf 3 Porovnání respondentů z hlediska fyzické a psychické náročnosti profese Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v Microsoft Office Excel 2007.

62

Otázka č. 12: Zdravotní obtíže související s výkonem profese Tabulka 15 Četnostní tabulka zobrazující zdravotní obtíže související s výkonem profese Zdravotní obtíže

Četnost

Validní procenta

Ne

138

78,4

Ano

38

21,6

Celkem

176

100,0

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 15 popisuje, zda respondenti mají nějaké zdravotní potíţe související dle jejich názoru s výkonem jejich povolání. 138 osob (78,4 %) z celkového počtu 176 (100 %) zdravotní potíţe nemá, 38 z nich (21,6 %) ano. Někteří respondenti uvedli větší mnoţství obtíţí. Konkrétní zdravotní potíţe popisované nejčastěji jsou zobrazeny v tabulce 16.

Tabulka 16 Četnostní tabulka zobrazující konkrétní zdravotní obtíže Konkrétní obtíže

Četnost

Bolesti zad

17

Bolesti hlavy

11

Ţaludeční potíţe

10

Nespavost

9

Hypertenze

6

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v v SPSS verzi 16,0.

63

Otázka č. 13: Přítomnost onemocnění trvajícího déle než 3 měsíce Tabulka 17 Četnostní tabulka zobrazující výskyt onemocnění trvajícího déle než 3 měsíce Onemocnění trvající déle než 3 měsíce

Četnost

Validní procenta

Ne

109

61,9

Ano

67

38,1

Celkem

176

100,0

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

V tabulce 16 je zachyceno, zda respondenti trpí nějakým onemocněním déle neţ 3 měsíce. Z počtu 176 odpovídajících (100 %) jich 109 (61,9 %) popsalo, ţe ţádným takovým onemocněním netrpí, 67 respondentů (38,1 %) odpovědělo, ţe ano. V případě kladné odpovědi měli respondenti vypsat konkrétní onemocnění, některá se u jednotlivých osob opakovala. Nejčastější z nich zachycuje tabulka 18. Tabulka 18 Četnostní tabulka zobrazující konkrétní onemocnění trvající déle než 3 měsíce Konkrétní onemocnění trvající déle než 3 měsíce

Četnost

Alergie

30

Ekzém

18

Astma

12

Hypertenze

6

Vertebrogenní algický syndrom (bolesti zad)

5

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v v SPSS verzi 16,0.

64

Otázka č. 14: Souvislost onemocnění trvajícího déle než 3 měsíce s prací

Graf 4 Znázornění vzájemného vztahu onemocnění trvajícího déle než 3 měsíce a profese Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v Microsoft Office Excel 2007.

Graf 4 zobrazuje, zda má vznik onemocnění trvajícího víc neţ 3 měsíce dle respondentů souvislost s jejich zaměstnáním. Z celkového počtu 67 dotazovaných (100 %) trpících onemocněním déle neţ 3 měsíce, jich 43 (24,4 %) uvedlo, ţe určitě ne. 7 dotazovaných (4 %) se přiklonilo k moţnosti „spíše ano“ i „spíše ne“, 5 respondentů (2,8 %) zvolilo variantu„určitě ano“ a kategorii „nevím. Z grafu je patrné, ţe většina osob s dlouhodobějším onemocněním se nedomnívá, ţe by vznik tohoto onemocnění nějakým způsobem souvisel s jejich zaměstnáním.

65

Otázka č. 15: Pracovní neschopnost zapříčiněná výkonem profese Tabulka 19 Četnostní tabulka zobrazující počet pracovních neschopností zapříčiněné výkonem profese Pracovní neschopnost

Četnost

Validní procenta

Ano - důvodem byly fyzické obtíţe

12

6,8

Ano - důvodem byly psychické obtíţe

6

3,4

Ne

158

89,8

Celkem

176

100,0

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 19 popisuje, zda byli respondenti někdy v pracovní neschopnosti zapříčiněné výkonem jejich profese. 158 respondentů (89,8 %) z celkového počtu 176 (100 %) odpovědělo, ţe nikoliv. 12 z nich (6,8 %) se přiklonilo k moţnosti „ano, důvodem byly fyzické obtíţe“, 6 dotazovaných vybralo moţnost „ano, důvodem byly psychické obtíţe“.

66

Otázka č. 16: Častost vystavení stresovým situacím Tabulka 20 Četnostní tabulka zobrazující frekvenci vystavení stresovým situacím Stresové situace

Četnost

Validní procenta

Denně

52

29,5

Týdně

61

34,7

Měsíčně

20

11,4

Několikrát do roka

13

7,4

Velmi nepravidelně

30

17,0

Celkem

176

100,0

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

V tabulce 20 je zaznamenáno, jak často jsou respondenti vystaveni stresovým situacím. Z celkového počtu 176 (100 %) je nadpoloviční většina respondentů, 61 (34,7 %), vystavena stresovým situacím týdně, 52 dotazovaných (29,5 %) denně. Třetí nejčastěji odpověď, „velmi nepravidelně“, vybralo 30 osob (17 %). Otázky týkající se stresu, jeho symptomů a řešení stresových situací byly převzaty z výzkumu COST OC 10031, který prováděl výzkumný tým Doc. Mgr. et Mgr. Jitky Vackové, Ph.D. (konkrétně se jedná o otázky 16 – 21).

67

Otázka č. 17: Psychické symptomy související se stresem Tabulka 21 Četnostní tabulka zobrazující výskyt psychických symptomů souvisejících se stresem Psychické symptomy

Četnost

Validní procenta

Ne

98

55,7

Ano

78

44,3

Celkem

176

100,0

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Z tabulky 21 lze vyčíst, zda dotazovaní trpí nějakými psychickými symptomy souvisejícími se stresem. 98 respondentů (55,7 %) z celkového počtu 176 (100 %) uvedlo, ţe těmito symptomy netrpí, 78 osob (44,3 %) odpovědělo, ţe ano.

68

Otázka č. 18: Konkrétní psychické symptomy Tabulka 22 Četnostní tabulka s konkrétními psychickými symptomy Konkrétní psychické symptomy

Četnost

Napětí

54

Podráţděnost

38

Nervozita

37

Pocit úzkosti

20

Porucha paměti

19

Tendence k izolaci

17

Deprese

7

Pláč

6

Nerozhodnost

3

Jiné

2

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Respondenti, kteří v předchozí otázce uvedli, ţe trpí nějakými psychickými symptomy, následně vybírali konkrétně z nabízených moţností. V tabulce 22 jsou uvedeny psychické symptomy, ze kterých respondenti volili a jejich četnost. Dotazovaní mohli vybrat více moţností. Nejčastěji se vyskytuje symptom napětí, dále podráţděnost, nervozita, pocit úzkosti a porucha paměti. Přehledně znázorněno v grafu 5.

69

Graf 5 Konkrétní psychické symptomy Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v Microsoft Office Excel 2007.

70

Otázka č. 19: Fyzické symptomy související se stresem Tabulka 23 Četnostní tabulka zobrazující výskyt fyzických symptomů souvisejících se stresem Fyzické symptomy

Četnost

Validní procenta

Ne

81

46,0

Ano

95

54,0

Celkem

176

100,0

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

V tabulce 23 je zaznamenáno, zda respondenti trpí nějakými fyzickými symptomy, které souvisejí se stresem. Z celkového počtu 176 (100 %) uvedlo 81 respondentů (46 %), ţe těmito symptomy netrpí, 95 osob (54 %) určité fyzické symptomy zaznamenalo.

71

Otázka č. 20: Konkrétní fyzické symptomy Tabulka 24 Četnostní tabulka s konkrétními fyzickými symptomy Konkrétní fyzické symptomy

Četnost

Únava

67

Bolesti hlavy

46

Bolesti ramenou a zad

44

Nespavost

24

Bolest ţaludku (břicha)

18

Nechutenství nebo přejídání se

16

Třes rukou

11

Zvýšené pocení

7

Sníţená sexuální chuť

6

Závratě

5

Zácpa

5

Jiné

1

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Respondenti, kteří na předcházející otázku zjišťující výskyt fyzických symptomů odpověděli kladně, poté vybírali z nabízených moţností. Tabulka 24 zobrazuje konkrétní fyzické symptomy a jejich zastoupení. Dotazovaní mohli volit více moţností. Nejčastěji je uváděn symptom únava, bolesti hlavy, bolesti ramenou a zad, nespavost a bolesti ţaludku.

72

Graf 6 Konkrétní fyzické symptomy Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v Microsoft Office Excel 2007.

73

Otázka č. 21: Řešení stresujících situací

Tabulka 25 Četnostní tabulka zobrazující řešení stresujících situací Řešení stresující situace

Četnost

Řešení stresující situace

Četnost

Volnočasová aktivita

115

Návštěva kostela (modlitebny)

13

Rozhovor s blízkou osobou

109

Alkohol

13

Rozhovor s rodinným příslušníkem

67

Přejedení se

13

Poslech hudby

39

Alternativní medicína

12

Osobní modlitba (meditace)

30

Neřešení situace

12

Cigarety

22

Rozhovor s duchovním

7

Televize

21

Lék

4

Jiné

17

Návštěva lékaře

2

Nákupy

15

Drogy

0

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v Microsoft Office Excel 2010.

Z tabulky 25 je moţno vyčíst, jak respondenti řeší stresující situace. Dotazovaní měli moţnost přiřadit se k více kategoriím. Nejčastěji uváděným typem řešení je volnočasová aktivita, kterou zvolilo 115 respondentů. Druhou nejvíce zastoupenou moţností je rozhovor s blízkou osobou, vybraný 109 ti respondenty. Jako třetí způsob řešení dotazovaní uvádějí rozhovor s rodinným příslušníkem. Mezi další často zmiňované varianty patří poslech hudby, osobní modlitba či cigarety. Ke kategorii „jiné“ se přiřadilo 17 respondentů, kteří nejčastěji uvádějí moţnosti jako supervize, spánek, či četba knih.

74

Otázka č. 22: Spokojenost s pracovními podmínkami Tabulka 26 Četnostní tabulka zobrazující spokojenost s pracovními podmínkami Spokojenost Četnost

Validní procenta

Velmi spokojen/a

41

23,3

Spíše spokojen/a

72

40,9

Průměrně spokojen/a

43

24,4

Spíše nespokojen/a

17

9,7

Velmi nespokojen/a

3

1,7

176

100,0

s podmínkami

Celkem

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 26 zaznamenává spokojenost s pracovními podmínkami. Z celkového počtu 176 (100 %) je 72 respondentů (40,9 %) s podmínkami spíše spokojeno, 43 z nich (24,4 %) průměrně spokojeno a 41 osob (23,3 %) velmi spokojeno. Spíše nespokojených s pracovními podmínkami je 17 respondentů (9,7 %), pouze 3 osoby (1,7 %) jsou velmi nespokojeny.

75

Otázka č. 23: Pracovní zátěž v zaměstnání Tabulka 27 Četnostní tabulka zobrazující hodnocení pracovní zátěže Pracovní zátěž

Četnost

Validní procenta

Velmi vysoká

11

6,3

Vysoká

84

47,7

Na střední úrovni

76

43,2

Nízká

5

2,8

176

100,0

Celkem

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 27 udává pracovní zátěţ respondentů. Ze 176 ti osob (100 %) jich 84 (47,7 %) uvedlo, ţe jejich zátěţ je vysoká, 76 dotazovaných (43,2 %) zvolilo variantu „na střední úrovni“. 11 osob (6,3 %) hodnotí zátěţ jako velmi vysokou a 5 (2,8 %) jakoţto nízkou. Kategorii „zaměstnání bez zátěţe“ neuvedl ani jeden respondent, v tabulce proto není uvedena.

76

Otázka č. 24: Spokojenost s pracovním kolektivem Tabulka 28 Četnostní tabulka zobrazující spokojenost s pracovním kolektivem Četnost

Validní procenta

Zcela spokojen/a

65

36,9

Spíše spokojen/a

78

44,3

Průměrně spokojen/a

27

15,3

Spíše nespokojen/a

6

3,4

176

100,0

Spokojenost s kolektivem

Celkem

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 28 znázorňuje spokojenost s pracovním kolektivem. 78 respondentů (44,3 %) z celkového počtu 176 (100 %) je spíše spokojeno, zcela spokojeno je pak 65 osob (36,9 %). Průměrně spokojeno je 27 dotazovaných (15,3 %), 6 osob (3,4 %) je s kolektivem spíše nespokojených. Ani jeden z dotazovaných neuvedl moţnost „velmi nespokojen“.

77

Otázka č. 25: Spokojenost s finančním ohodnocením profese Tabulka 29 Četnostní tabulka zobrazující spokojenost s finančním ohodnocením Četnost

Validní procenta

Velmi spokojen/a

4

2,3

Spíše spokojen/a

61

34,7

Průměrně spokojen/a

65

36,9

Spíše nespokojen/a

29

16,5

Velmi nespokojen/a

17

9,7

Celkem

176

100,0

Spokojenost s financemi

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

V tabulce 29 je znázorněna spokojenost s finančním ohodnocením profese. Ze 176 respondentů (100 %) jich je 65 (36,9 %) průměrně spokojeno, 61 (34,7 %) je spíše spokojeno a 29 dotazovaných (16,5 %) je spíše nespokojeno. Velmi nespokojeno s finančním hodnocením je 17 dotazovaných (9,7 %), naopak velmi spokojeni jsou pouze 4 respondenti (2,3 %).

78

Otázka č. 26: Úvahy o změně zaměstnání Tabulka 30 Četnostní tabulka zobrazující úvahy o změně zaměstnání Změna zaměstnání

Četnost

Validní procenta

Ne

127

72,2

Ano

49

27,8

Celkem

176

100,0

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 30 poukazuje na to, zda respondenti uvaţují o změně zaměstnání. Z celkového počtu 176 (100 %) 127 respondentů (72,2 %) změnu profese nezvaţuje, 49 z nich (27,8 %) o tom přemýšlí. Tabulka 31 Četnostní tabulka zobrazující důvody pro změnu zaměstnání Důvody změny zaměstnání

Četnost

Finanční důvody

18

Přístup vedení organizace

10

Psychická náročnost

6

Nenaplnění očekávání

6

Pracovní doba

4

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v Microsoft Office Excel 2010.

V tabulce 31 jsou zaznamenány nejčastěji uváděné důvody pro změnu zaměstnání. Nejvýznamnějším z nich jsou finance, které zmínilo 18 respondentů z celkových 49, zvaţujících změnu profese.

79

Otázka č. 27: Pracovní úraz Tabulka 32 Četnostní tabulka zobrazující výskyt pracovních úrazů Pracovní úraz

Četnost

Validní procenta

Ne

166

94,3

Ano

10

5,7

Celkem

176

100,0

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 32 popisuje, zda respondenti utrpěli v souvislosti s profesí nějaký úraz. Převáţná většina z nich, 166 osob (94,3 %) uvedla negativní odpověď, 10 dotazovaných (5,7 %) odpovědělo kladně. Osoby, které uvedly, ţe utrpěly nějaký úraz, jmenovaly zranění jako fraktura, zablokovaná páteř, trţná rána či napadení psem. Další úrazy nebyly blíţe specifikovány.

80

Otázka č. 28: Násilí v zaměstnání Tabulka 33 Četnostní tabulka zobrazující výskyt násilí v zaměstnání Násilí v zaměstnání

Četnost

Validní procenta

Ne

106

60,2

Ano

70

39,8

Celkem

176

100,0

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 33 podává informaci o tom, zda se dotazovaní v zaměstnání setkali s nějakým typem násilí, ať uţ ho pocítili sami na sobě či byli pouze svědky násilí konaném na druhé osobě. Z celkového počtu 176 (100 %) 70 osob (39,8 %) odpovědělo „ano“, 106 dotazovaných (60,2 %) uvedlo zápornou odpověď.

81

Otázka č. 29: Typ násilí

Graf 5 Typ násilí v zaměstnání Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v Microsoft Office Excel 2007.

Graf 5 zachycuje zastoupení jednotlivých typů násilí v zaměstnání. Celkový soubor tvoří 70 respondentů (100 %), kteří se setkali s nějakým typem násilí. Respondenti měli moţnost přiřadit se k více typům. Nejčastěji bylo uváděno násilí psychické, a to v 57 případech (81,4 %), fyzické násilí vybralo 35 osob (50 %), ostatní dva typy byly zastoupeny méně. U typu „jiné“ se objevovaly pojmy vydírání a slovní agrese.

82

Otázka č. 30: Typ agresora

Graf 6 Agresor v zaměstnání Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v Microsoft Office Excel 2007.

V grafu 6 jsou zobrazeny typy agresorů, se kterými se respondenti setkali. Celkový soubor tvoří opět 70 respondentů (100 %). Jako agresor byl nejčastěji vybírán klient, a to 55 ti respondenty (78,6 %), dále pak v menší míře nadřízený, toho zvolilo 14 dotazovaných (20 %) a kolega, uveden 7 osobami (10 %). Ve skupině „jiné“, zvolené 8 respondenty (11,6 %), byla uváděna nejvíce agrese mezi klienty navzájem či agrese ze strany školitele.

83

Otázka č. 31: Supervize v zaměstnání Tabulka 34 Četnostní tabulka zobrazující účast na supervizi Četnost

Validní procenta

Ne

40

22,7

Ano

136

77,3

Celkem

176

100,0

Supervize

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 34 popisuje, zda se respondenti účastní v rámci zaměstnání supervize. Z celkového počtu 176 (100 %) se supervize účastní 136 dotazovaných (77,3 %), 40 respondentů (22,7 %) supervizi v zaměstnání nemá. Respondenti, kteří se supervizí účastní, nejčastěji uvádějí jejich frekvenci 4x ročně (32 osob), dále 1x za měsíc (25 osob) a 1x za dva měsíce (24 osob).

84

Otázka č. 32: Celková spokojenost s povoláním

Tabulka 35 Četnostní tabulka zobrazující celkovou spokojenost s povoláním Spokojenost s povoláním

Četnost

Validní procenta

Velmi spokojen/a

56

31,8

Spíše spokojen/a

90

51,1

Ani spokojena, ani nespokojen/a

20

11,4

Spíše nespokojen/a

9

5,1

Velmi nespokojen/a

1

,6

176

100,0

Celkem

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

V tabulce 35 je vyjádřena celková spokojenost respondentů s povoláním. Ze 176 ti (100 %) je největší počet osob, 90 (51,1 %), „spíše spokojeno“, „velmi spokojeno“ je s profesí spokojeno 56 dotazovaných (31,8 %). Průměrnou spokojenost udává 20 dotazovaných (11,4 %), „spíše nespokojeno“ je 9 respondentů (5,1 %) a pouze jedna osoba je velmi nespokojena (0,6 %).

85

Několik následujících tabulek zobrazuje další zajímavé vztahy plynoucí z výzkumného šetření. Tabulka 36 Kontingenční tabulka zobrazující vztah mezi věkem a nejvyšším dosaženým vzděláním Nejvyšší dosažené vzdělání Věk

Středoškolské s maturitou

Celkem Vyšší odborné Vysokoškolské

18 - 25 let

Počet %

2 1,1%

3 1,7%

6 3,4%

11 6,3%

26 - 35 let

Počet %

3 1,7%

19 10,8%

82 46,6%

104 59,1%

36 - 45 let

Počet %

7 4,0%

8 4,5%

24 13,6%

39 22,2%

46 - 55 let

Počet %

6 3,4%

2 1,1%

8 4,5%

16 9,1%

56 let a více

Počet %

3 1,7%

1 ,6%

2 1,1%

6 3,4%

Celkem

Počet %

21 11,9%

33 18,8%

122 69,3%

176 100,0%

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 36 znázorňuje nejvyšší dosaţené vzdělání u jednotlivých věkových kategorií. Nejpočetněji zastoupeným souborem u zjišťovaných skutečností jsou osoby ve věkové kategorii 26 – 35 let, mající vysokoškolské vzdělání (46,6 %). Druhé nejpočetnější seskupení tvoří opět vysokoškolsky vzdělaní respondenti ve věkové kategorii 36 – 45 let (13,6 %). Třetí nejvíce zastoupenou kategorií jsou osoby ve věku 26 – 35 let s vyšším odborným vzděláním (10,8 %).

86

Tabulka 37 Kontingenční tabulka zobrazující vztah mezi hodnocením fyzického a psychického zdraví Hodnocení psychického zdraví Hodnocení fyzického zdraví Velmi dobré

Spíše dobré

Průměrné

Spíše špatné

Celkem

Velmi dobré

Počet %

43 24,4%

20 11,4%

0 ,0%

0 ,0%

63 35,8%

Spíše dobré

Počet %

18 10,2%

47 26,7%

13 7,4%

2 1,1%

80 45,5%

Průměrné

Počet %

1 ,6%

11 6,3%

15 8,5%

1 ,6%

28 15,9%

Spíše špatné

Počet %

0 ,0%

2 1,1%

3 1,7%

0 ,0%

5 2,8%

Celkem

Počet %

62 35,2%

80 45,5%

31 17,6%

3 176 1,7% 100,0%

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 37 porovnává hodnocení fyzického a psychického zdraví respondentů. Nejpočetnější soubor tvoří osoby, které své jak fyzické, tak psychické zdraví povaţují za spíše dobré (26,7 %), druhou největší skupinou jsou osoby povaţující tytéţ sloţky zdraví za velmi dobré (24,4 %). Třetí nejvíce zastoupenou kategorii tvoří respondenti s velmi dobrým psychickým a spíše dobrým fyzickým zdravím (10,2 %). Lze tedy říci, ţe dotazované osoby hodnotí své fyzické i psychické zdraví jakoţto dobré.

87

Tabulka 38 Kontingenční tabulka zobrazující vztah mezi fyzickou a psychickou náročností profese Psychická náročnost práce Fyzická náročnost práce

Velmi Spíše Středně Spíše náročná náročná náročná nenáročná Celkem

Velmi náročná

Počet %

2 1,1%

0 ,0%

1 ,6%

0 ,0%

3 1,7%

Spíše náročná

Počet %

5 2,8%

12 6,8%

0 ,0%

0 ,0%

17 9,7%

Středně náročná

Počet %

19 10,8%

17 9,7%

7 4,0%

0 ,0%

43 24,4%

Spíše nenáročná

Počet %

24 13,6%

43 24,4%

13 7,4%

1 ,6%

81 46,0%

Zcela nenáročná

Počet %

5 2,8%

19 10,8%

7 4,0%

1 ,6%

32 18,2%

Celkem

Počet %

55 31,3%

91 51,7%

28 15,9%

2 176 1,1% 100,0%

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

V tabulce 38 je zobrazen vztah mezi fyzickou a psychickou náročností profese dotazovaných osob. Nejvíce zastoupenou skupinou jsou osoby hodnotící svou profesi jako fyzicky spíše nenáročnou a psychicky spíše náročnou (24,4 %), druhou nejpočetnější kategorii tvoří respondenti povaţující svou práci za fyzicky spíše nenáročnou a psychicky velmi náročnou (13,6 %). Dalšími výrazněji zastoupenými skupinami jsou osoby se středně náročnou fyzickou a velmi náročnou psychickou prací a dále respondenti se zcela nenáročnou fyzickou a spíše náročnou psychickou prací (shodně 10,8 %). Jak je vidět z tabulky, všechny popsané kategorie hodnotí svoje povolání jako psychicky náročné a jako fyzicky středně náročné aţ zcela nenáročné. Psychická náročnost u povolání sociálního pracovníka tedy jasně převládá nad náročností fyzickou.

88

Tabulka 39 Četnostní tabulka zobrazující vztah mezi délkou výkonu profese a psychickými i fyzickými symptomy

Délka výkonu profese

Psychické symptomy (počet) Ne

Méně neţ rok

Fyzické symptomy (počet) Celkem (počet)

Ano

Ne

Celkem (počet)

Ano

9

10

19

6

13

19

1 - 5 let

48

38

86

41

45

86

6 - 10 let

24

19

43

21

22

43

11 - 15 let

8

4

12

6

6

12

Více neţ 15 let

9

7

16

7

9

16

98

78

176

81

95

176

Celkem (četnost)

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 39 popisuje výskyt psychických a fyzických symptomů souvisejících se stresem v závislosti na délce výkonu profese sociálního pracovníka. V případě psychických symptomů všichni respondenti s výjimkou osob pracujících méně neţ rok uvádějí, ţe se u nich tyto příznaky v nadpoloviční míře nevyskytují. Co se týče fyzických symptomů, většina respondentů kromě těch, kteří pracují 11 – 15 let, popisuje, ţe se u nich tento typ příznaků objevuje v nadpolovičním rozsahu.

89

Tabulka 40 Kontingenční tabulka zobrazující vztah mezi délkou výkonu profese a celkovou spokojeností s povoláním Celková spokojenost s povoláním sociálního pracovníka Délka výkonu profese

Velmi spokojen/a aţ spíše spokojen/a

Ani spokojen/a, ani nespokojen/a

Méně neţ rok

Počet %

16 9,1%

2 1,1%

1 ,6%

19 10,8%

1 - 5 let

Počet %

66 37,5%

12 6,8%

8 4,5%

86 48,9%

6 - 10 let

Počet %

41 23,3%

2 1,1%

0 ,0%

43 24,4%

11 - 15 let

Počet %

9 5,1%

2 1,1%

1 ,6%

12 6,8%

Více neţ 15 let

Počet %

14 8,0%

2 1,1%

0 ,0%

16 9,1%

Celkem

Počet %

146 83,0%

20 11,4%

Spíše nespokojen/a aţ velmi nespokojen/a Celkem

10 176 5,7% 100,0%

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

V tabulce 40 je zaznamenán vztah mezi délkou vykonávání profese respondentů a jejich celkovou spokojeností s povoláním. Dotazovaní ze všech zastoupených skupin shodně popsali, ţe jsou se svým povoláním spokojeni.

90

Tabulka 41 Kontingenční tabulka zobrazující vztah mezi místem výkonu profese a celkovou spokojeností s povoláním Celková spokojenost s povoláním sociálního pracovníka Místo výkonu profese

Velmi spokojen/a aţ spíše spokojen/a

Ani spokojen/a, ani nespokojen/a

Spíše nespokojen/a aţ velmi nespokojen/a

Celkem

Zařízení pro děti a mládeţ

Počet %

24 13,6%

5 2,8%

1 ,6%

30 17,0%

Zařízení pro osoby v tíţivé ţivotní situaci

Počet %

34 19,3%

5 2,8%

6 3,4%

45 25,6%

Zařízení pro seniory

Počet %

27 15,3%

1 ,6%

1 ,6%

29 16,5%

Zařízení pro osoby se zdravotním postiţením

Počet %

43 24,4%

3 1,7%

2 1,1%

48 27,3%

Zařízení pro osoby ohroţené sociálním vyloučením

Počet %

18 10,2%

6 3,4%

0 ,0%

24 13,6%

Celkem

Počet %

146 83,0%

20 11,4%

10 176 5,7% 100,0%

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 41 popisuje vztah mezi místem vykonávání profese dotazovaných osob a jejich celkovou spokojeností s povoláním. Respondenti ze všech zařízení shodně uvedli spokojenost se svým povoláním.

91

4.2

Statistické testy Data získaná výzkumem byla statisticky zpracována s pouţitím statistických

metod popsaných v kapitole 3 Metodika. Z důvodů statistického testování bylo nutné odpovědi na některé otázky rekategorizovat.

H1: Sociální pracovníci pociťují zdravotní obtíže více po psychické než fyzické stránce. Hypotéza byla testována na základě níţe uvedených otázek:

č. 7 Jak hodnotíte své fyzické zdraví? č. 8 Jak hodnotíte své psychické zdraví? č. 9 Uveďte, prosím dle Vašeho názoru, zda má Vaše zaměstnání vliv na Vaše zdraví. č. 10 Jak je Vaše práce fyzicky náročná? č. 11 Jak je Vaše práce psychicky náročná? č. 12 Máte nějaké zdravotní obtíţe, které souvisí s výkonem Vaší profese? č. 13. Trpíte nějakým onemocněním trvajícím déle neţ 3 měsíce?

92

Tabulka 42 Statisticky významné vztahy mezi délkou a místem výkonu profese a hodnocením zdraví (Pearson chí-kvadrát test) Hodnocení fyzického zdraví

Hodnocení psychického zdraví

Délka výkonu profese

Signifikance

0,530a,b

0,646a,b

Místo výkonu profese

Signifikance

0,320a,b

0,318a,b

Cílová skupina

Signifikance

0,320a

0,318a,b

Výsledky jsou zaloţeny na jiných neţ prázdných řádcích a sloupcích. a

Více neţ 20 % buněk má očekávanou četnost menší neţ 5. Chí-kvadrát test má omezenou

platnost. b

Minimální očekávaná četnost buněk je méně neţ jedna. Chí-kvadrát test má omezenou

platnost. Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 42 zobrazuje vztah mezi délkou, místem výkonu profese a cílovou skupinou (klienti, se kterými sociální pracovník pracuje) a subjektivním hodnocením zdraví. Jak je moţné z tabulky vyčíst, nebylo prokázáno, ţe by délka, místo výkonu profese či cílová skupina měla vliv na hodnocení fyzického či psychického zdraví (hodnota dosaţených hladin významnosti neboli p-value je větší neţ 0,05).

93

Tabulka 43 Statisticky významné vztahy mezi délkou, místem výkonu profese a cílovou skupinou a hodnocením vlivu zaměstnání na zdraví (Pearson chí-kvadrát test) Vliv zaměstnání na zdraví Délka výkonu profese

Signifikance

0,483a,b

Místo výkonu profese

Signifikance

0,692a,b

Cílová skupina

Signifikance

0,692a,b

Výsledky jsou zaloţeny na jiných neţ prázdných řádcích a sloupcích. a Více neţ 20 % buněk má očekávanou četnost menší neţ 5. Chí-kvadrát test má omezenou platnost. b Minimální očekávaná četnost buněk je méně neţ jedna. Chí-kvadrát test má omezenou platnost. Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Z tabulky 43 je patrné, ţe nebyl prokázán vztah mezi délkou, místem vykonávání profese či cílovou skupinou a hodnocením vlivu zaměstnání na zdraví (hodnota dosaţených hladin významnosti je větší neţ 0,05).

94

Graf 6 Vztah cílové skupiny a hodnocení fyzického a psychického zdraví a vlivu zaměstnání na zdraví (korespondenční analýza) Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0. Korespondenční analýza Vysvětlivky ke grafu: osoby se zdravotním – osoby se zdravotním postiţením, osoby v tíţivé ţivot. – osoby v tíţivé ţivotní situaci, osoby ohroţené sociá. – osoby ohroţené sociálním vyloučením

95

Graf 6 zobrazuje výsledky korespondenční analýzy, popisující vztah mezi cílovou skupinou a hodnocením fyzického a psychického zdraví a dále vlivem zaměstnání na zdraví. Tato korespondenční analýza, i přes nesignifikanci vztahu měřenou pomocí Pearson chí-kvadrát testu v tabulce 42, ukázala zajímavé souvislosti. Je zřejmé, ţe fyzické a psychické zdraví hodnotí jako průměrné respondenti pracující s dětmi a mládeţí a se seniory, za dobré ho povaţují dotazovaní pracující s osobami se zdravotním postiţením a osobami v tíţivé ţivotní situaci a špatné psychické zdraví uvádí spíše ti, kteří pracují s osobami ohroţenými sociálním vyloučením. Graf by bylo moţné rozdělit na dvě větší kategorie (dle kritéria cílové skupiny), které se zde viditelně oddělují. Jednu kategorii zastupují osoby ohroţené sociálním vyloučením, druhou zbývající skupiny.

96

Tabulka 44 Statisticky významné vztahy mezi délkou, místem výkonu profese a cílovou skupinou a hodnocením náročnosti práce (Pearson chí-kvadrát test) Fyzická náročnost práce

Psychická náročnost práce

Délka výkonu profese

Signifikance

0,273a

0,385a,b

Místo výkonu profese

Signifikance

0,311a

0,651a,b

Cílová skupina

Signifikance

0,311a

0,651a,b

Výsledky jsou zaloţeny na jiných neţ prázdných řádcích a sloupcích. a

Více neţ 20 % buněk má očekávanou četnost menší neţ 5. Chí-kvadrát test má omezenou

platnost. b

Minimální očekávaná četnost buněk je méně neţ jedna. Chí-kvadrát test má omezenou

platnost. Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

V tabulce 44 je zachycen vztah mezi délkou, místem výkonu profese a cílovou skupinou a hodnocením náročnosti práce. Dle výsledných hodnot lze říci, ţe se nepodařilo potvrdit závislost mezi délkou výkonu profese a hodnocením fyzické a psychické náročnosti práce. Nebylo zjištěno, ţe by se fyzická či psychická náročnost povolání zvyšovala s rostoucí délkou výkonu povolání (p-value>0,05). Dále nebylo potvrzeno, ţe by místo, kde jsou respondenti zaměstnáni, mělo vliv na hodnocení fyzické či psychické náročnosti práce. Taktéţ se neprokázal vliv cílové skupiny na fyzickou či psychickou náročnost práce.

97

Tabulka 45 Statisticky významné vztahy mezi psychickou náročností práce a zdravotními obtížemi (Pearson chí-kvadrát test) Zdravotní obtíže Psychická náročnost práce

Signifikance

0,007a

Výsledky jsou zaloţeny na jiných neţ prázdných řádcích a sloupcích. a

2 buňky mají očekávanou četnost menší neţ 5. Chí-kvadrát test má omezenou platnost.

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Z tabulky 45 je patrné, ţe se prokázal vztah mezi psychickou náročností práce sociálních pracovníků a jejich zdravotními obtíţemi (p-value<0,05), avšak za podmínek neobsazenosti buněk. Výsledek je nutné ověřit na větším počtu respondentů. Vztahy uvnitř buněk doplňuje znaménkové schéma níţe (viz tabulka 46).

98

Tabulka 46 Vztah mezi psychickou náročností práce a zdravotními obtížemi Zdravotní obtíže

Psychická náročnost práce Ne

Ano

Náročná

––

++

Ani náročná ani nenáročná

++

––

o

o

Nenáročná Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Vysvětlivky k tabulce: +/– (pro hladinu významnosti α ≤ 0,05); ++/– – (pro hladinu významnosti α≤0,01); +++/– – – (pro hladinu významnosti α≤0,001)

Znaménkové schéma v tabulce 46 názorně ukazuje, ţe se zvyšující se psychickou náročností profese narůstá i výskyt zdravotních obtíţí. Respondenti, kteří hodnotí svoji práci jako psychicky náročnou, mají statisticky významně častěji zdravotní obtíţe.

99

Tabulka 47 Statisticky významné vztahy mezi psychickou náročností práce a onemocněním trvajícím déle než tři měsíce (Pearson chí-kvadrát test) Onemocnění trvající déle než tři měsíce Psychická náročnost práce

Signifikance

0,068a

Výsledky jsou zaloţeny na jiných neţ prázdných řádcích a sloupcích. a

Více neţ 20 % buněk má očekávanou četnost menší neţ 5. Chí-kvadrát test má omezenou

platnost. Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 47 ukazuje, ţe se neprokázaly signifikantní vztahy mezi psychickou náročností práce a vznikem onemocnění trvajícího déle neţ 3 měsíce. Mezi uváděnými parametry je však zřejmý určitý vztah. Podrobněji popisuje znaménkové schéma (tabulka 48).

100

Tabulka 48 Vztah mezi psychickou náročností práce a onemocněním trvajícím déle než tři měsíce Psychická náročnost práce

Onemocnění trvající déle než tři měsíce Ne

Ano

Náročná

–

+

Ani náročná ani nenáročná

+

–

Nenáročná

o

o

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0. Vysvětlivky k tabulce: +/– (pro hladinu významnosti α ≤ 0,05); ++/– – (pro hladinu významnosti α≤0,01); +++/– – – (pro hladinu významnosti α≤0,001)

Tabulka 48 odhaluje, ţe s rostoucí psychickou náročností profese se zvyšuje počet respondentů trpících onemocněním trvajícím déle neţ 3 měsíce.

101

Tabulka 49 Statisticky významné vztahy mezi fyzickou náročností práce a zdravotními obtížemi (Pearson chí-kvadrát test) Zdravotní obtíže Fyzická náročnost práce

Signifikance

0,119

Výsledky jsou zaloţeny na jiných neţ prázdných řádcích a sloupcích. Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 49 zobrazuje souvislost fyzické náročnosti práce a zdravotních obtíţí. Je zřejmé, ţe se mezi výše zmíněnými parametry statisticky významný vztah prokázat nepodařilo (dosaţená hladina významnosti je větší neţ 0,05).

102

Tabulka 50 Statisticky významné vztahy mezi fyzickou náročností práce a bolestmi zad (Pearson chí-kvadrát test) Bolesti zad Fyzická náročnost práce

Signifikance

0,072a

Výsledky jsou zaloţeny na jiných neţ prázdných řádcích a sloupcích. a

Více neţ 20 % buněk má očekávanou četnost menší neţ 5. Chí-kvadrát test má omezenou

platnost. Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Je však zajímavým zjištěním, ţe respondenti hodnotící svoji práci jako fyzicky náročnou uvádí statisticky významně často zdravotní obtíţe v podobě bolesti zad (tabulka 50). Test je třeba ověřit na větším počtu respondentů, vzhledem k porušení předpokladů pro adekvátní pouţití chí-kvadrát testu (p-value>0,05 a neobsazenost buněk).

Na základě výše uvedených výsledků Pearson chí-kvadrát testů, ve kterých nebyly prokázány statisticky významné souvislosti mezi proměnnými, lze tvrdit, ţe hypotéza 1 (Sociální pracovníci pociťují zdravotní obtíže více po psychické než fyzické stránce) nebyla potvrzena.

Následující výsledky zobrazují další zajímavé signifikantní vztahy hodnotící převáţně spokojenost respondentů s povoláním sociálního pracovníka a faktory ovlivňujícími pracovní proces.

103

Tabulka 51 Statisticky významné vztahy mezi délkou výkonu profese a nejvyšším dosaženým vzděláním (Pearson chí-kvadrát test) Nejvyšší dosažené vzdělání Délka výkonu profese

Signifikance

0,005*,a

Výsledky jsou zaloţeny na jiných neţ prázdných řádcích a sloupcích. * Chí-kvadrát je signifikantní na hladině 0,05. a

6 buněk má očekávanou četnost menší neţ 5. Chí-kvadrát test má omezenou platnost.

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Na základě údajů z tabulky 51 lze říci, ţe se potvrdil statisticky významný vztah mezi délkou výkonu profese a nejvyšším dosaţeným vzděláním (p-value<0,05). Výsledek je však nutné ověřit na větším počtu respondentů, vzhledem k nedodrţení předpokladu pro adekvátní pouţití chí-kvadrát testu (obsazenost buněk). Vztahy uvnitř buněk doplňuje znaménkové schéma (uvedeno v tabulce 52).

104

Tabulka 52 Vztah délky výkonu profese a nejvyššího dosaženého vzdělání Nejvyšší dosažené vzdělání

Délka výkonu profese sociálního pracovníka Méně neţ 1 - 5 let rok

6 - 10 let 11 - 15 let

Více neţ 15 let

Středoškolské s maturitou

o

––

o

o

+++

Vyšší odborné

o

o

o

o

o

Vysokoškolské

o

+

o

o

––

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0. Vysvětlivky k tabulce: +/– (pro hladinu významnosti α ≤ 0,05); ++/– – (pro hladinu významnosti α≤0,01); +++/– – – (pro hladinu významnosti α≤0,001)

V tabulce 52 je zaznamenán vztah nejvyššího dosaţeného vzdělání a délky výkonu profese. Znaménkové schéma zde ukazuje, ţe respondenti, kteří vykonávají profesi déle neţ 15 let, mají statisticky významně často středoškolské vzdělání. Dále bylo zjištěno, ţe dotazovaní, kteří v sociální sféře pracují 1 – 5 let, mají často jiţ vysokoškolské vzdělání. To souvisí se zvyšujícími se nároky na vzdělání sociálních pracovníků a taktéţ se vzrůstající nabídkou studijních oborů umoţňujících získání vysokoškolského titulu pro výkon sociální práce.

105

Tabulka 53 Statisticky významné vztahy mezi místem výkonu profese a cílovou skupinou a spokojeností s pracovními podmínkami (Pearson chí-kvadrát test) Spokojenost s pracovními podmínkami Místo výkonu profese

Signifikance

0,030a

Cílová skupina

Signifikance

0,030a

Výsledky jsou zaloţeny na jiných neţ prázdných řádcích a sloupcích. a

3 buňky mají očekávanou četnost menší neţ 5. Chí-kvadrát test má omezenou platnost.

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

V tabulce 53 je zobrazeno místo výkonu profese a cílová skupina klientů ve vztahu ke spokojenosti s pracovními podmínkami. Z výsledků je zřejmé, ţe mezi uvedenými proměnnými byla prokázána signifikantní souvislost (p-value<0,05). Test je třeba ověřit na větším počtu respondentů, vzhledem k porušení předpokladů pro adekvátní pouţití chí-kvadrát testu (obsazenost buněk). Vztahy uvnitř buněk doplňuje znaménkové schéma uvedené níţe (viz tabulka 54).

106

Tabulka 54 Vztah mezi místem výkonu profese a spokojeností s pracovními podmínkami Spokojenost s pracovními podmínkami Místo výkonu profese Spokojen/a

Ani spokojen/a Nespokojen/a ani nespokojen/a

Zařízení pro děti a mládeţ

o

++

o

Zařízení pro osoby v tíţivé ţivotní situaci

o

o

o

Zařízení pro seniory

+

o

o

Zařízení pro osoby se zdravotním postiţením

o

o

o

Zařízení pro osoby ohroţené sociálním vyloučením

o

o

o

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0. Vysvětlivky k tabulce: +/– (pro hladinu významnosti α ≤ 0,05); ++/– – (pro hladinu významnosti α≤0,01); +++/– – – (pro hladinu významnosti α≤0,001)

Tabulka 54 se znaménkovým schématem odhalila, ţe respondenti, kteří pracují v zařízeních pro seniory a zařízeních pro děti a mládeţ, jsou statisticky významně častěji spokojeni s pracovními podmínkami neţ ti, kteří ve zmíněných institucích nepracují. Z důvodu totoţných údajů u parametrů „místo výkonu profese“ a „cílová skupina“ je znaménkové schéma zobrazující vztah mezi cílovou skupinou a spokojeností s pracovními podmínkami stejné. Proto zde není uvedeno. Výsledky jsou ale totoţné jako v této tabulce - spokojenost s pracovními podmínkami je vyšší u respondentů, kteří pracují se seniory a taktéţ s dětmi a mládeţí.

107

Tabulka 55 Statisticky významné vztahy mezi místem výkonu profese a cílovou skupinou a spokojeností s pracovním kolektivem (Pearson chí-kvadrát test) Spokojenost s pracovním kolektivem Místo výkonu profese

Signifikance

0,040a

Cílová skupina

Signifikance

0,040a

Výsledky jsou zaloţeny na jiných neţ prázdných řádcích a sloupcích. a

8 buněk má očekávanou četnost menší neţ 5. Chí-kvadrát test má omezenou platnost.

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 55 popisuje vztah mezi místem výkonu profese a cílovou skupinou a spokojeností s pracovním kolektivem. Z výsledků je jasně patrná statisticky významná souvislost mezi zmíněnými parametry. Výsledky je třeba ověřit rozsáhlejším výzkumem z důvodu nesplnění podmínek pro adekvátní pouţití chí-kvadrát testu. Vztahy uvnitř buněk jsou zobrazeny taktéţ znaménkovým schématem (tabulka 56).

108

Tabulka 56 Vztah mezi místem výkonu profese a spokojeností s pracovním kolektivem Spokojenost s pracovním kolektivem Místo výkonu profese Spokojen/a

Ani spokojen/a Nespokojen/a ani nespokojen/a

Zařízení pro děti a mládeţ

o

o

o

Zařízení pro osoby v tíţivé ţivotní situaci

o

o

o

Zařízení pro seniory

o

o

o

Zařízení pro osoby se zdravotním postiţením

o

o

o

Zařízení pro osoby ohroţené sociálním vyloučením

o

o

++

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0. Vysvětlivky k tabulce: +/– (pro hladinu významnosti α ≤ 0,05); ++/– – (pro hladinu významnosti α≤0,01); +++/– – – (pro hladinu významnosti α≤0,001)

Jak je vidět ve znaménkovém schématu v tabulce 56, sociální pracovníci, kteří jsou zaměstnáni v zařízeních pro osoby ohroţené sociálním vyloučením, uvádí statisticky významně častěji nespokojenost s pracovním kolektivem neţ respondenti pracující v ostatních typech zařízení.

109

Tabulka 57 Statisticky významné vztahy mezi místem výkonu profese a cílovou skupinou a celkovou spokojeností s povoláním sociálního pracovníka (Pearson chíkvadrát test) Celková spokojenost s povoláním sociálního pracovníka Místo výkonu profese

Signifikance

0,055a

Cílová skupina

Signifikance

0,055a

Výsledky jsou zaloţeny na jiných neţ prázdných řádcích a sloupcích. a

Více neţ 20 % buněk má očekávanou četnost menší neţ 5. Chí-kvadrát test má omezenou

platnost. Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0.

Tabulka 57 zobrazuje vztah mezi místem výkonu profese a cílovou skupinou a celkovou spokojeností s povoláním sociálního pracovníka. Z tabulky lze vyčíst, ţe mezi výše uvedenými parametry nebyl prokázán signifikantní vztah, ačkoliv je patrné, ţe místo výkonu profese i cílová skupina mají určitý vliv na celkovou spokojenost s povoláním sociálního pracovníka. Tento závěr je však třeba ověřit na větším počtu respondentů, neboť nebyly dodrţeny podmínky pro adekvátní pouţití chí-kvadrát testu (dohodnutá hladina signifikance 0,05 a obsazenost buněk). Vztahy uvnitř buněk doplňuje znaménkové schéma vyjádřené v tabulce 58.

110

Tabulka 58 Vztah mezi místem výkonu profese a spokojeností s pracovním kolektivem Celková spokojenost s povoláním sociálního pracovníka Místo výkonu profese Spokojen/a

Ani spokojen/a Nespokojen/a ani nespokojen/a

Zařízení pro děti a mládeţ

o

o

o

Zařízení pro osoby v tíţivé ţivotní situaci

o

o

+

Zařízení pro seniory

o

o

o

Zařízení pro osoby se zdravotním postiţením

o

o

o

Zařízení pro osoby ohroţené sociálním vyloučením

o

+

o

Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0. Vysvětlivky k tabulce: +/– (pro hladinu významnosti α ≤ 0,05); ++/– – (pro hladinu významnosti α≤0,01); +++/– – – (pro hladinu významnosti α≤0,001)

Z tabulky 58 lze vyčíst, ţe respondenti pracující v zařízeních pro osoby v tíţivé ţivotní situaci popisují statisticky významně častěji celkovou nespokojenost s povoláním neţ ostatní. Dotazovaní, kteří pracují v zařízeních pro osoby ohroţené sociálním vyloučením, jsou se svým povoláním častěji průměrně spokojeni. Závěry je však nutné ověřit na rozsáhlejším souboru, z důvodu nedodrţení podmínek pro adekvátní pouţití chí-kvadrát testu.

111

Graf 7 Cílová skupina a místo výkonu profese ve vztahu ke spokojenosti s pracovními podmínkami, pracovním kolektivem a celkovou spokojeností s povoláním sociálního pracovníka (korespondenční analýza) Zdroj: Vlastní výzkum. Zpracováno v SPSS verzi 16,0. Korespondenční analýza Vysvětlivky ke grafu: osoby ohroţené sociá. – osoby ohroţené sociálním vyloučením, zařízení pro osoby o. – zařízení pro osoby ohroţené sociálním vyloučením, zařízení pro děti a – zařízení pro děti a mládeţ, osoby se zdravotním – osoby se zdravotním postiţením, zařízení pro osoby s – zařízení pro osoby se zdravotním postiţením, zařízení pro osoby v – zařízení pro osoby v tíţivé ţivotní situaci, osoby v tíţivé ţivot. – osoby v tíţivé ţivotní situaci

112

Z grafu 7 je patrné optické oddělení čtyř skupin respondentů dle typů cílové skupiny a místa výkonu profese. Tyto dvě kategorie v grafu zcela splývají. Respondenti, kteří pracují s osobami ohroţenými sociálním vyloučením, jsou statisticky významně častěji nespokojeni s pracovním kolektivem. Dotazovaní pracující s dětmi a mládeţí jsou průměrně spokojeni s pracovními podmínkami a průměrná je i jejich celková spokojenost s povoláním. Respondenti pracující s osobami se zdravotním postiţením a se seniory jsou spokojeni jak s pracovními podmínkami, tak s kolektivem a vyjadřují i celkovou spokojenost se zaměstnáním. Čtvrtou skupinou, kterou korespondenční analýza zobrazuje, jsou dotazovaní zaměstnaní v zařízeních pro osoby v tíţivé ţivotní situaci. Ti uvedli průměrnou spokojenost s pracovním kolektivem, zato s pracovními podmínkami a celkově s povoláním jsou nespokojeni.

113

5

DISKUZE V diplomové práci byl zkoumán vztah mezi profesí a zdravím, konkrétně bylo

zjišťováno, jakým způsobem práce ovlivňuje zdravotní stav sociálních pracovníků. Výzkumný soubor byl tvořen sociálními pracovníky čtyř krajů České republiky, jedná se o kraj Jihočeský, Středočeský, Vysočina a hlavní město Praha. Realizace výzkumu ve více krajích byla uskutečněna z obavy o nízkou návratnost dotazníků. Kraj Vysočina a Jihočeský kraj byly vybrány z důvodu mého trvalého bydliště a z pozice studijního města. Jiné charakteristiky pro výběr výzkumného souboru nebyly určeny. Závěry výzkumu nelze vzhledem k lokalitě a nereprezentativnímu výběru respondentů generalizovat, k potvrzení získaných výsledků by bylo třeba provést studii s větším počtem dotazovaných osob na rozsáhlejším území České republiky. Celkový počet získaných dotazníků činil 184, osm z nich však bylo z důvodu nedostatečného vyplnění vyřazeno. Pro zpracování dat tedy bylo pouţito 176 dotazníků. Úvodní otázky dotazníku se týkaly identifikačních údajů respondentů. Výzkumného šetření se zúčastnilo celkem 161 ţen (91,5 %) a 15 muţů (8,5 %). Převahu ţenského pohlaví mezi respondenty jsem předpokládala jiţ ze skutečnosti, ţe ve všech zařízeních, kde jsem v rámci studia vykonávala praxi, byly sociálními pracovnicemi výhradně ţeny, a také proto, ţe ve studijních oborech na univerzitě týkajících se sociální práce bylo zastoupení studentů - muţů minimální. Dalším zjišťovaným údajem byl věk respondentů. Nejpočetnější skupinou je kategorie 26 – 35 let, kterou tvoří 59,1 % celkového počtu respondentů. Nejmladší dotazované osobě bylo 23 let, nejstarší 58 let. Průměrný věk respondentů byl 34 let. Otázka 3 zjišťovala nejvyšší dosaţené vzdělání dotazovaných. Nejčastěji uváděné vzdělání bylo vysokoškolské (69,3 %), následovalo vyšší odborné (18,8 %) a středoškolské s maturitou (11,9 %). Respondenti dále uváděli, jak dlouho jsou zaměstnáni na pozici sociálního pracovníka. Nejvíce z nich tuto profesi vykonává 1 – 5 let (48,9 %), následuje kategorie 6 - 10 let (24,4 %). Nejpočetnější zastoupení respondentů v kategorii 1 – 5 let se dalo odhadovat jiţ z počtu osob ve věkové skupině 26 – 35 let, kterých bylo 57,3 %.

114

Z celkového počtu dotazovaných navíc přes 27 % tvoří respondenti ve věku 26 a 27 let, kteří jsou, s ohledem na podmínku odborného vzdělání, zaměstnáni nejvýše právě 5 let. Ve výsledkové části v tabulkách 52 a 53 je uveden vztah mezi délkou výkonu profese a nejvyšším dosaţeným vzděláním. Mezi těmito proměnnými se potvrdila statisticky významná souvislost. Ukázalo se, ţe respondenti, kteří vykonávají profesi déle neţ 15 let, mají statisticky významně často středoškolské vzdělání. Dále bylo zjištěno, ţe dotazovaní, kteří v sociální sféře pracují 1 – 5 let, mají často jiţ vysokoškolské vzdělání. To souvisí se zvyšující se nabídkou studijních oborů umoţňujících získání odborné způsobilosti pro výkon sociální práce a také s rostoucími poţadavky na vzdělání sociálních pracovníků, zmíněných v Zákoně 108/2006, Sb., o sociálních sluţbách v § 110. Odbornou způsobilostí k výkonu povolání sociálního pracovníka se dle tohoto paragrafu rozumí vyšší odborné či vysokoškolské vzdělání, případně doplněné absolvováním akreditovaných vzdělávacích kurzů. Vzdělání na středních školách je odbornou způsobilostí pouze v případě, ţe bylo ukončené nejpozději 31. prosince 1998. Poslední dvě identifikační otázky se týkaly místa výkonu profese a cílové skupiny klientů, se kterými sociální pracovníci pracují. Získané odpovědi jsem rekategorizovala do pěti obecnějších skupin. Pro větší přehlednost jsem při třídění dat zvolila u obou otázek totoţné kategorie, získaná data jsou tudíţ stejná. Nejčastěji uváděným typem instituce, ve kterém respondenti pracují (a zároveň nejčastěji uváděnou cílovou skupinou), je zařízení pro osoby se zdravotním postiţením (27,3 %). Další výrazněji zastoupené organizace jsou zařízení pro osoby v tíţivé ţivotní situaci (25,6 %) a zařízení pro děti a mládeţ (17 %). Následující otázky týkající se zdravotního stavu sociálních pracovníků byly klíčové z hlediska stanovené hypotézy. Respondenti měli nejprve zhodnotit svoje fyzické zdraví. Nejvíce, 81,3 % dotazovaných, ho povaţuje za velmi dobré aţ spíše dobré, jako průměrné ho hodnotí 15,9 % a pouhých 2,8 % fyzické zdraví pokládá za spíše špatné. Ani jeden dotazovaný neoznačil své fyzické zdraví za velmi špatné.

115

Podobné výsledky přinesla otázka týkající se hodnocení psychického zdraví. 80,7 % respondentů ho vnímá jako velmi dobré aţ spíše dobré, 17,6 % jako průměrné a pouze 1,7 % své psychické zdraví označilo za spíše špatné. Opět ani zde ţádný respondent neohodnotil psychické zdraví jako velmi špatné. Hodnocení fyzického i psychického zdraví respondenty je téměř totoţné, rozdíl mezi jednotlivými kategoriemi je nejvýše 1,7 %. V tabulce 37 je zobrazen vzájemný vztah mezi hodnocením fyzického a psychického zdraví. Nejpočetnější skupinu s procentuálním zastoupením 26,7 % zde tvoří respondenti popisující své fyzické i psychické zdraví jako spíše dobré, 24,4 % dotazovaných vnímá zdraví v obou směrech jako velmi dobré. Hodnocení fyzického a psychického zdraví ve vztahu k délce, místu výkonu profese a cílové skupině klientů je uvedeno v tabulce 42. Mezi jednotlivými parametry nebyl prokázán statisticky významný vztah. Korespondenční analýza zobrazená grafem 6 však naznačuje některé zajímavé souvislosti. Z grafu lze vyčíst, ţe statisticky významně často své fyzické i psychické zdraví hodnotí jako průměrné respondenti pracující s dětmi a mládeţí a se seniory. Za dobré ho povaţují dotazovaní pracující s osobami se zdravotním postiţením, naopak statisticky významně často uvádějí špatné psychické zdraví ti, kteří pracují s osobami ohroţenými sociálním vyloučením. Práce s cílovou skupinou uvedenou jako poslední můţe být často velmi náročná, protoţe, jak popisuje Řezníček (1994), v případě nespolupracujících klientů (a těmi osoby ohroţené sociálním vyloučením často jsou) nelze dosáhnout potřebných výsledků. To následně můţe pracovníky velice vyčerpávat. Respondenti měli dále posoudit, zda má zaměstnání podle jejich názoru vliv na jejich zdraví a pokud ano, tak jaký. 36,4 % osob uvedlo, ţe nemá ţádný vliv, 61,4 % popsalo, ţe práce jejich zdravotní stav ovlivňuje. Z výsledků je patrné, ţe více neţ třetina respondentů si vliv profese na své zdraví nepřipouští, coţ však neznamená, ţe zde tento vliv není. Jak zmiňuje Schraggeová (2011), práce má pro člověka z hlediska duševního i fyzického zdraví podstatný význam. Dle mého názoru se však respondenti v odpovědích spíše zaměřili na případný negativní vliv jejich profese a po zhodnocení, ţe tento vliv nepociťují, uvedli, ţe je práce nijak neovlivňuje. Myslím si ale, ţe pokud

116

bych se v otázce zeptala, zda a případně jak respondenty práce ovlivňuje z pozitivního a negativního hlediska, více respondentů by určitý vliv uvedlo a těch, kteří ţádný vliv nevnímají, by bylo mnohem méně. Tabulka 11 zobrazuje odpovědi respondentů, kteří uvedli určitý vliv práce na zdraví. Těchto osob bylo 108 (výše zmíněných 61,4 % z celku). Dle Urbana, Kajanové a Matulaye (2010) se práce ve vztahu ke zdravotnímu stavu můţe projevovat ve dvou rovinách – pozitivní a negativní. I já jsem odpovědi respondentů týkající se vlivu profese na zdraví rozdělila na negativní a pozitivní, pro přehlednost jsem vliv kategorizovala do čtyř skupin, a to na negativní psychický, negativní fyzický, pozitivní psychický a pozitivní fyzický. Nejvíce respondentů popsalo vliv zaměstnání na zdraví jako negativní, a to v psychické (43,2 %), či fyzické rovině (39,2 %). Negativní působení na tělo i psychiku je tedy přibliţně stejné. Osob, které popsaly negativní vliv v obou rovinách zároveň, je 38,9 %, coţ dokládá tabulka 12. Pozitivní vliv psychický uvedlo 10,2 % dotazovaných a pozitivní fyzický 6,8 %. Konkrétní odpovědi respondentů týkající se negativního vlivu práce na jejich zdraví byly například psychická a fyzická únava, emoční vypětí, náladovost nebo bolesti hlavy či zad. Co se týče pozitivního vlivu, zde se jednalo hlavně o uspokojení z práce, vlastní rozvoj či dostatek pohybu. Kladný vliv práce na zdraví hodnotí podobně jiţ zmínění Urban, Kajanová a Matulay (2010). Ti tvrdí, ţe práce můţe pozitivně působit na vyváţenost lidské psychiky a sociálních vztahů, kdy se pracovníkům dostává uspokojení z pracovní činnosti a dochází k seberealizaci. Vliv zaměstnání na zdraví respondentů ve vztahu k několika proměnným je uveden v tabulce 43. Statistické testování zde neprokázalo, ţe by se délka, místo výkonu profese či cílová skupina klientů, se kterými dotazovaní pracují, podílely na hodnocení vlivu profese na zdraví. Další otázky se týkaly posouzení fyzické a psychické náročnosti profese dotazovaných osob. Při hodnocení fyzické náročnosti práce uvedlo 64,2 % respondentů, ţe jejich povolání je fyzicky spíše nenáročné aţ zcela nenáročné, 24,4 % ho zhodnotilo jako ani náročné ani nenáročné a 11,4 % ho označilo za spíše náročné aţ zcela náročné. V případě posuzování psychické náročnosti 83 % respondentů popsalo svoji profesi jako psychicky velmi náročnou aţ spíše náročnou, 15,9 % jako ani náročnou ani

117

nenáročnou a pouhých 1,1 % ji povaţuje za spíše náročnou. V tabulce 38 je uveden vzájemný vztah mezi fyzickou a psychickou náročností profese. Největší počet osob, 24,4 %, své povolání označilo za fyzicky spíše nenáročné a psychicky spíše náročné. Získané výsledky potvrzuje Matoušek (2003), který zmiňuje, ţe pomáhající profese (tedy i sociální práce) tvoří skupinu povolání, v nichţ se častěji neţ v jiných typech zaměstnání vyskytuje stres a psychická zátěţ. S uvedeným tvrzením souhlasím, neboť při kontaktu se sociálními pracovníky v rámci praxí jsem byla nejednou svědkem toho (nebo mi to bylo v rámci rozhovoru řečeno), jak je pro ně jejich práce psychicky náročná. Tabulka 44 zobrazuje proměnné jako je délka, místo výkonu profese a cílová skupina ve vztahu k fyzické a psychické náročnosti profese respondentů. Výsledky statistického testování neprokázaly závislost mezi uvedenými parametry. Respondenti byli dále dotazováni na případné zdravotní potíţe související s výkonem profese. Zdravotní obtíţe popsalo 38 osob (21,6 %), 138 (78,4 %) osob ţádnými problémy netrpí. Jako nejčastější zdravotní problém byly uváděny bolesti zad (17 osob). Zdravotní obtíţe byly testovány ve vztahu k psychické náročnosti profese (tabulka 45). Určitý vztah mezi těmito proměnnými byl prokázán. Tabulka 46 znázorňuje, ţe s rostoucí psychickou náročností profese vzrůstá i výskyt zdravotních obtíţí. To potvrzuje i článek „Psychosomatická onemocnění“ Kliniky GHC Praha, který uvádí, ţe stres a psychická zátěţ mohou významným způsobem ovlivňovat zdravotní stav. Taktéţ se testovala závislost výskytu zdravotních obtíţí na fyzické náročnosti povolání (tabulka 49). V tomto případě se statisticky významný vztah potvrdit nepodařilo. Zjistilo se však, ţe respondenti hodnotící svoji práci jako fyzicky náročnou zmiňovali statisticky významně často bolest zad. Otázka zjišťující přítomnost onemocnění trvajícího déle neţ 3 měsíc ukázala, ţe takto nemocných je 67 respondentů (38,1 %). Z tohoto počtu jsou nejvíce zastoupeny alergie, kterými trpí 30 dotazovaných. Dle Urbana, Kajanové a Matulaye (2010) mohou nevyhovující pracovní podmínky či pracovní zátěţ způsobovat vznik mnoha chronických onemocnění. V případě tohoto výzkumu však většina respondentů (50 osob) uvedla, ţe vznik jejich onemocnění nijak nesouvisí s vykonávaným zaměstnáním. I přesto ale mnozí respondenti mohou trpět dlouhodobějším onemocněním s pocitem, ţe

118

tato nemoc nemá původ v jejich profesi, ač tomu tak být nemusí. Jak totiţ popisuje Schnack se Schnackovou, stres, který postihuje velké mnoţství zaměstnaných lidí, má na svědomí oslabení imunitního systému a zvyšování náchylnosti k alergiím. A právě alergie jsou na prvním místě mezi uváděnými déletrvajícími obtíţemi respondentů. Přítomnost onemocnění trvajícího přes tři měsíce byla testována ve vztahu k psychické náročnosti práce. Signifikantní vztahy mezi těmito proměnnými sice nebyly prokázány (tabulka 47), ale přesto bylo odhaleno, ţe s rostoucí psychickou náročností profese se počet respondentů s tímto onemocněním zvyšuje (tabulka 48). Další otázkou zabývající se pracovní neschopností zapříčiněnou výkonem profese bylo zjištěno, ţe většina respondentů, 89,8 %, nikdy nebyla v pracovní neschopnosti z důvodu výkonu profese. Dotazovaní, kteří v souvislosti se zaměstnáním v pracovní neschopnosti byli, uváděli často jako důvod fyzické obtíţe. Je však pravda, ţe původ zdravotních potíţí nelze vţdy striktně dělit na fyzické a psychické. Dle informací Kliniky GHC Praha (2010) bývá příčinou mnoha zdravotních problémů souběţné působení tělesné i psychické sloţky. Následující část dotazníku získávala informace týkající se působení stresu a symptomů se stresem souvisejících na respondenty. Nejvíce dotazovaných, 34,7 %, popsalo, ţe jsou stresovým situacím vystaveni přibliţně jednou týdně, 29,5 % z nich dokonce denně. Více neţ 64 % respondentů je tedy se stresem konfrontováno velmi často. To však ještě neznamená, ţe by na ně stres musel mít nutně negativní vliv. Jak uvádí Křivohlavý (2003), v případě působení stresu je důleţitý poměr mezi intenzitou stresoru a schopností danou situaci zvládnout. O stresové situaci lze hovořit pouze tehdy, pokud je míra intenzity stresorů vyšší neţ schopnost člověka situaci zvládnout. Dalšími zjišťovanými skutečnostmi byla přítomnost psychických a fyzických symptomů souvisejících se stresem. Na otázku, zda respondenti nějakými psychickými příznaky trpí, odpovědělo kladně 44,3 % z nich. Z konkrétních psychických symptomů uvedených v další otázce bylo nejvíce zastoupeno napětí (54 osob), podráţděnost (38 osob) a nervozita (37 osob). Následující otázka se týkala fyzických příznaků, jimiţ trpí 54 % respondentů. Nejčastěji uváděným symptomem z nabídky byla únava (67 osob), bolesti hlavy (46 osob) a bolesti ramenou a zad (44 osob). Porovnáme-li četnost

119

některých fyzických příznaků se zdravotními potíţemi, které respondenti udávali (bolesti zad, hlavy, ţaludeční problémy a nespavost), odpovědi se zásadním způsobem liší. Tyto konkrétní obtíţe zmiňovalo mnohem více dotazovaných při posuzování fyzických symptomů, neţ v otázce zdravotních potíţí. Z toho usuzuji, ţe v případě většího zastoupení fyzických symptomů nejsou zmíněné problémy tak výrazné a časté, aby je respondenti povaţovali za zdravotní potíţe. Poslední otázka zabývající se stresem se týkala řešení stresových situací. Respondenti se stres nejčastěji bojují pomocí volnočasové aktivity (115 osob), rozhovorem s blízkou osobou (109 osob), rozhovorem s rodinným příslušníkem (67 osob), poslechem hudby či osobní modlitbou (meditací). Relaxace a odpočinek jsou, zvláště pro sociální pracovníky, nesmírně důleţité v péči o jejich zdraví a z odpovědí respondentů lze poznat, ţe si jsou této skutečnosti vědomi. Relaxace, ať uţ fyzická či psychická, je dle Kukačky (2010) předpokladem udrţení dobrého zdravotního stavu, protoţe oslabená psychika můţe být zdrojem celkové únavy a nemocí. Jak vyplývá z výše uvedených výsledků statistického testování, hypotéza „Sociální pracovníci pociťují zdravotní obtíţe více po psychické neţ fyzické stránce“ nebyla potvrzena. V následující části dotazníku sice jiţ nebyly zjišťovány informace mající přímou souvislost se stanovenou hypotézou, přesto bylo hodnoceno, co dalšího by v souvislosti s pracovním procesem mohlo na respondenty působit a ovlivňovat jejich spokojenost s povoláním. Otázka 22 hodnotila spokojenost respondentů s pracovními podmínkami v zaměstnání. Velmi aţ spíše spokojeno je s nimi 64,2 % dotazovaných, spíše aţ velmi nespokojeno 11,4 %. Tabulka 53 zaznamenává vzájemnou souvislost spokojenosti s pracovními podmínkami s místem výkonu profese a cílovou skupinou. Mezi těmito proměnnými byl prokázán statisticky významný vztah. V tabulce 54 je vidět, ţe respondenti pracující v zařízeních pro seniory či pro mládeţ a děti jsou významně častěji spokojeni s pracovními podmínkami neţ ti, kteří pracují v ostatních zařízeních. Jak popisuje Bártlová (2005), podmínky v zaměstnání kladou na člověka odlišné nároky nejen v závislosti na charakteru práce, ale také na fyziologických moţnostech jedince.

120

Typ zařízení, ve kterém respondenti pracují, tudíţ není jediným faktorem, který jejich spokojenost s podmínkami v zaměstnání můţe ovlivňovat. Respondenti dále hodnotili svoji pracovní zátěţ. Jako velmi aţ spíše vysokou ji popsalo 54 % z nich, 43,2 % zařadilo pracovní zátěţ na střední úroveň. Zaměstnání bez zátěţe neuvedl ţádný respondent, coţ se dalo předpokládat. Jak popisuje Ţídková (2005), ve všech profesích se lze setkat s určitými faktory, které negativním způsobem zatěţují organismus ať po fyzické či psychické stránce. Dotazovaní následně posuzovali spokojenost s pracovním kolektivem. 81,2 % jich uvedlo, ţe jsou velmi aţ spíše spokojeni, nespokojenost vyjádřilo pouze 3,4 %. Spokojenost s pracovním kolektivem v závislosti na místě výkonu profese a cílové skupině je zobrazena v tabulkách 55 a 56. Signifikantní souvislost u těchto parametrů byla prokázána, respondenti zaměstnaní v zařízeních pro osoby ohroţené sociálním vyloučením jsou s pracovním kolektivem statisticky významně často nespokojeni neţ dotazovaní v ostatních skupinách. Další otázka se zaměřila na zjišťování spokojenosti respondentů s finančním ohodnocením jejich profese. Nejvyšší počet dotazovaných, 36,9 %, je průměrně spokojen, 37 % velmi aţ spíše spokojen a 26,2 % spíše aţ velmi nespokojen. Respondenti poté odpovídali na otázku, zda uvaţují o změně zaměstnání. Kladně odpovědělo 27,8 % z nich (49 osob). Nejčastější důvody pro změnu zaměstnání jsou uvedeny v tabulce 31. Nejvíce zastoupeny jsou finanční důvody (18 osob) a přístup vedoucího pracovníka v organizaci (10 osob). I přesto, ţe psychická náročnost povolání je velmi vysoká u více neţ 30 ti % respondentů (tabulka 14), jako důvod pro změnu zaměstnání ji uvedlo pouze 6 osob. Spokojenost v zaměstnání však samozřejmě nesouvisí pouze s náročností profese, ale závisí na mnoha jiných faktorech, například pracovních podmínkách či kolektivu (uvedeno výše). Otázka 27 zjišťovala, zda respondenti utrpěli v souvislosti se zaměstnáním nějaký pracovní úraz. Z celkového počtu 176 osob utrpělo úraz související s profesí pouze 10 z nich. V následujících otázkách respondenti uváděli, zda se v zaměstnání jiţ někdy setkali s násilím, případně s jakým typem a kdo byl pachatel. 39,8 % jich zmínilo, ţe

121

s násilím v práci má určitou zkušenost. Tito respondenti dále specifikovali, o jaký typ násilí se jednalo (graf 5). Autonomní rámcová dohoda o obtěţování a násilí na pracovišti (2007) popisuje násilí tělesné, duševní nebo sexuální povahy, které se odehrává mezi kolegy, nadřízenými a podřízenými, nebo ze třetí strany, například ze strany klientů. Taktéţ respondenti nejčastěji zmiňovali násilí fyzické a psychické, ve třech případech se jednalo o násilí sexuální. Pachatelé násilí jsou zobrazeni v grafu 6. V největší míře jsou jimi klienti zařízení, ve kterých respondenti pracují, dále, stejně jako uvádí dohoda, se jedná o kolegy nebo nadřízené či o násilí mezi klienty navzájem. Respondenti byli dále dotazováni na to, zda se v rámci zaměstnání účastní supervize. 77,3 % jich uvedlo, ţe ano. Dotazovaní pak popisovali četnost supervizí. Nejvíce, 32 osob, se supervize v zaměstnání účastní 1x za 3 měsíce, 25 osob 1x měsíčně a 24 osob 1x za 2 měsíce. Z výsledků je patrné, ţe velké mnoţství respondentů se supervize účastní pravidelně. Začlenění supervize do zaměstnání je dle mého názoru prospěšné jak z hlediska moţnosti sdílet případné problémy, se kterými se sociální pracovník v rámci profese můţe setkávat, tak z důvodu rychlé profesionální pomoci. O prospěšnosti supervize hovoří Úlehla (2005), který popisuje, ţe supervize v sociální práci přispívá především k prevenci syndromu vyhoření, napomáhá účinnému řešení přepracovanosti a zvládání pocitů bezmoci. V poslední otázce měli respondenti zhodnotit, jak jsou celkově spokojeni se svým povoláním. 82,9 % jich uvedlo, ţe jsou se svojí profesí velmi aţ spíše spokojeni, 11,4 % je ani spokojeno ani nespokojeno, 5,7 % dotazovaných spokojeno není. Celková spokojenost ve vztahu k místu výkonu profese a cílové skupině je zobrazena v tabulkách 57 a 58. Mezi výše uvedenými parametry nebyl prokázán signifikantní vztah, ačkoliv je patrné, ţe místo výkonu profese i cílová skupina mají určitý vliv na celkovou spokojenost s povoláním. Respondenti pracující v zařízeních pro osoby v tíţivé ţivotní situaci popisují statisticky významně často celkovou nespokojenost s profesí neţ ostatní. Dotazovaní, kteří pracují v zařízeních pro osoby ohroţené sociálním vyloučením, jsou s povoláním statisticky významně často průměrně spokojeni. Poslední graf výsledkové části zobrazující korespondenční analýzu (graf 7) znázorňuje cílovou skupinu a místo výkonu profese (které v grafu zcela splývají) ve

122

vztahu ke spokojenosti s podmínkami a kolektivem v zaměstnání a k celkové spokojenosti s povoláním sociálního pracovníka. Jak je vidět z hodnot v analýze, respondenti pracující s osobami se zdravotním postiţením a jsou spokojeni s pracovními podmínkami, kolektivem a vyjadřují i celkovou spokojenost se svým povoláním. Naopak u respondentů pracujících s osobami v tíţivé ţivotní situaci lze zaznamenat nespokojenost

s pracovními

podmínkami,

s povoláním

celkově

a

průměrnou

spokojenost s kolektivem. Dotazovaní pracující s osobami ohroţenými sociálním vyloučením vykazují nespokojenost s pracovním kolektivem a ti, kteří pracují s dětmi a mládeţí, jsou průměrně spokojeni jak s podmínkami, tak s povoláním celkově. Po vyhodnocení všech otázek z dotazníku jsem došla k závěru, ţe respondenti jsou se svojí profesí a faktory, které s ní souvisí, poměrně spokojeni. I navzdory vysoké psychické náročnosti, která povolání sociálního pracovníka bezpochyby provází a přes nezanedbatelné mnoţství osob nespokojených s finančním ohodnocením se dá říci, ţe u respondentů převládá spokojenost. Testování pomocí statistických metod sice odhalilo některé vztahy, poukazující na statisticky významně vyšší nespokojenost určitých skupin respondentů s některými proměnnými, avšak za podmínek porušení předpokladů pro adekvátní pouţití Chí-kvadrát testu. Vztahy na signifikantní hladině by se mohly projevit při zvýšení počtu respondentů. Osobně si myslím, ţe většina lidí, kteří se rozhodli pro práci v sociálním sektoru, si dobře uvědomuje určitá negativa či rizika spjatá s jejich povoláním. Profesi sociálního pracovníka však vykonávají z mnoha jiných důvodů. Můţe se jednat o prostou touhu pomáhat těm, kteří to potřebují, vnitřní uspokojení a radost z vykonávané činnosti a štěstí druhých či rozvíjení vlastních schopností při práci s lidmi. Při sběru dat jsem byla nesmírně potěšená, kdyţ jsem v emailech spolu s vráceným dotazníkem několikrát zaznamenala i zájem o můj výzkum a jeho výsledky či poděkování za to, ţe jsem se rozhodla věnovat se právě oblasti spokojenosti sociálních pracovníků s povoláním. Z několika emailů bylo patrné i určité překvapení z toho, ţe se někdo o spokojenost sociálních pracovníků vůbec zajímá.

123

6

ZÁVĚR Diplomová práce se zabývá vlivem práce na zdraví. Teoretická část v úvodu

vymezuje základní termíny vztahující se k pojmu práce, jejímu významu pro člověka a vlivu na zdraví, zmíněno je pracovní prostředí i jeho faktory a kategorizace prací. Následují kapitoly pojednávající o pracovní zátěţi a poškození zdraví pracovníků v pomáhajících profesích, do kterého lze zahrnout stres, psychickou zátěţ, syndrom vyhoření či psychosomatická onemocnění. Práce se poté zabývá prevencí zátěţe v zaměstnání, optimalizací pracovních podmínek, bezpečností práce a duševní hygienou. Další část je věnovaná sociální práci jakoţto povolání, vymezení profese sociálního pracovníka a přiblíţení pojmu zdraví a sociálních determinant zdraví. Praktická část se zabývá zkoumáním vlivu práce na zdraví sociálních pracovníků. Výzkumné šetření bylo provedeno metodou kvantitativního výzkumu, pro sběr primárních dat byla pouţita metoda dotazování, technika dotazníku. Získaná data byla zpracována pomocí programu SPSS (Statistical Package for Social Science), pouţity byly statistické metody Pearson chí-kvadrát test, analýza adjustovaných reziduí a vícerozměrná korespondenční analýza. V práci byly stanoveny dva cíle. Zmapovat vliv práce na zdravotní stav sociálních pracovníků a zjistit, k jakým změnám zdravotního stavu po fyzické či psychické stránce u sociálních pracovníků dochází. Společně s cíli práce byla stanovena následující hypotéza: H1: Sociální pracovníci pociťují zdravotní obtíţe více po psychické neţ fyzické stránce. Tato hypotéza nebyla na základě statistického testování potvrzena. Ze získaných výsledků lze tedy usuzovat, ţe sociální pracovníci nepociťují psychické obtíţe ve větší míře neţ obtíţe fyzické. Závěry výzkumu však není moţno vzhledem k lokalitě a nereprezentativnímu výběru respondentů generalizovat, na zjištěné výsledky je proto nutné nahlíţet s tímto vědomím. Statistické testování však přineslo několik zajímavých poznatků. Jedná se například o vztah mezi cílovou skupinou klientů a hodnocením fyzického a psychického zdraví respondentů. Bylo zjištěno, ţe fyzické a psychické zdraví hodnotí jako průměrné respondenti pracující s dětmi a mládeţí a se seniory, za dobré ho povaţují dotazovaní

124

pracující s osobami se zdravotním postiţením a s osobami v tíţivé ţivotní situaci a špatné psychické zdraví uvádí spíše ti, kteří pracují s osobami ohroţenými sociálním vyloučením. Dalším zajímavým vztahem je souvislost mezi cílovou skupinou a místem výkonu profese a mezi hodnocením spokojenosti s pracovními podmínkami, pracovním kolektivem a celkovou spokojeností s povoláním sociálního pracovníka. Testování prokázalo, ţe respondenti pracující v zařízeních pro seniory či pro mládeţ a děti jsou významně častěji spokojeni s pracovními podmínkami neţ ti, kteří pracují v ostatních zařízeních. Dále bylo vyzkoumáno, ţe respondenti zaměstnaní v zařízeních pro osoby ohroţené sociálním vyloučením jsou s pracovním kolektivem statisticky významně často nespokojeni neţ dotazovaní v ostatních skupinách. V souvislosti s hodnocením celkové spokojeností s profesí bylo zjištěno, ţe respondenti pracující v zařízeních pro osoby v tíţivé ţivotní situaci popisují statisticky významně často celkovou nespokojenost s profesí neţ ostatní. Dotazovaní, kteří pracují v zařízeních pro osoby ohroţené sociálním vyloučením, jsou s povoláním statisticky významně často průměrně spokojeni. Taktéţ byl prokázán jistý vztah mezi psychickou náročností profese a vznikem zdravotních obtíţí, kdy s rostoucí psychickou náročností povolání výskyt zdravotních obtíţí vzrůstá. Diplomová práce můţe slouţit jako hlubší vhled do problematiky vlivu práce na zdraví jedince a dále konkrétně vlivu povolání sociálních pracovníků na jejich zdravotní stav. Informace obsaţené v teoretické i praktické části mohou být prospěšné samotným sociálním pracovníkům při identifikaci případných potíţí v zaměstnání a dále při jejich nápravě či prevenci do budoucna. Práce však můţe mít uţitek i pro vedoucí zařízení poskytující sociální sluţby, kteří se jejím prostřednictvím dozvědí o tom, co sociální pracovníky (a tedy jejich zaměstnance) můţe při výkonu jejich povolání nejčastěji trápit. Výsledky práce mohou taktéţ tvořit základ či inspiraci pro další výzkumy, které se touto problematikou budou zabývat. Co se týče přínosu práce pro mě samotnou, mohu říci, ţe díky ní jsem získala nejen mnoho teoretických poznatků a informací týkající se působení práce na člověka,

125

ale i konkrétní náhled na to, jak povolání sociálního pracovníka ovlivňuje osoby, kteří tuto profesi vykonávají.

126

7

KLÍČOVÁ SLOVA

Pojem práce Pojem zdraví Pracovní zátěţ Sociální determinanty zdraví Sociální práce

127

8

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ

1. ANDERS, Martin. ORDINACE. CZ. Stres. [online]. 2007 [cit. 2012-05-23]. Dostupné z: http://www.ordinace.cz/clanek/stres/?chapter=0. 2. ARMSTRONG, Michael, 2007. Řízení lidských zdrojů. 1. vyd. Praha: Grada. 800 stran. ISBN 978-80-247-1407-3. 3. Autonomní rámcová dohoda o obtěţování a násilí na pracovišti: Výkladová příručka EOK,

2007

[online].

ČMKOS

2012

[cit.

2012-07-09].

Dostupné

z:

http://www.cmkos.cz/data/articles/down_1317.pdf 4. BÁRTLOVÁ, Sylva, 2005. Sociologie medicíny a zdravotnictví. 6. vyd. Praha: Grada. 188 s. ISBN 80-247-1197-4. 5. BÁRTLOVÁ, Sylva a Stanislav MATULAY, 2009. Sociologie zdraví, nemoci a rodiny. 1. vyd. Martin: Osveta. 242 stran. ISBN 978-80-8063-306-6. 6. BAUMRUK, Jaroslav, 2001. Analýza rizik při práci: příručka pro zaměstnavatele. 2. vyd. Praha: Fortuna. 135 stran. ISBN 80-7071-183-3. 7. BLAŢKOVÁ, V. Psychická pracovní zátěž. [online]. © 2008 [cit. 15. 5. 2012]. Dostupné z: http://www.szu.cz/tema/pracovni-prostredi/psychicka-pracovni-zatez. 8. BRHEL, Petr, 2005. Poškození zdraví z práce. In: Kolektiv autorů (Brhel, P., Manoušková, M., Hrnčíř, E.). Pracovní lékařství: základy primární pracovně lékařské péče. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů. s. 149 - 171. ISBN 80-7013-414-3.

128

9. BUCHTOVÁ, Boţena et al., 2002. Nezaměstnanost – psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. vyd. Praha: Grada Publishing a.s. 240 s. ISBN 80-247-9006-8. 10. CALHOUN, Craig, et al, 1994. Sociology. 6. edition. USA: McGraw – Hill. ISBN 0-07-037879-7. 11. ČELEDOVÁ, Libuše a Rostislav ČEVELA, 2010. Výchova ke zdraví:vybrané kapitoly. 1. vyd. Praha: Grada. 128 s. ISBN 978-80-247-3213-8. 12. DISMAN, Miroslav, 2007. Jak se vyrábí sociologická znalost: příručka pro uţivatele. 3. vyd. Praha: Karolinum. ISBN 978-80-246-0139-7. 13. DOHNALOVÁ, Marie a Jaroslav MALINA, 2006. Slovník Antropologie občanské společnosti. 1. vyd. Brno: Cerm. 778 stran. ISBN 80-7204-349-8.

14. EUROPEAN AGENCY FOR SAFETY AND HEALTH AT WORK. Help [online]. [cit. 2012-04-23]. Dostupné z: http://osha.europa.eu/en/help/index_html.

15. EUROPEAN AGENCY FOR SAFETY AND HEALTH AT WORK. Stress. [online].

[cit.

2012-05-23].

Dostupné

z:

http://osha.europa.eu/en/topics/stress/index_html.

16. EUROPEAN AGENCY FOR SAFETY AND HEALTH AT WORK. Workplace Health

Promotion.

[online].

[cit.

2012-05-23].

Dostupné

z:

http://osha.europa.eu/en/topics/whp/index_html.

17. EUROPEAN COMMISSION. Health and safety at work. [online]. 2010 [cit. 201204-21].

Dostupné

http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/health/health_safety_work.

129

z:

18. EUROPEAN UNION. Agencies and other EU bodies. [online]. [cit. 2012-04-23]. Dostupné

z:

http://europa.eu/agencies/regulatory_agencies_bodies/policy_agencies/osha/index_en.ht m. 19. EUROPEAN WORKING CONDITIONS OBSERVATORY. Work – related stress: Concepts.

[online].

2005

[cit.

2012-05-23].

Dostupné

z:

http://www.eurofound.europa.eu/ewco/reports/TN0502TR01/TN0502TR01_2.htm.

19. FIELD, David and Steve TAYLOR, 2007. Sociology of health and health care. 4. edition. Wiley: Blackwell Publishing. 288 p. ISBN 978-1-4051-5172-6. 20. HARTL, Pavel a Helena HARTLOVÁ, 2009. Psychologický slovník. 2. vyd. Praha: Portál. 774 s. ISBN 978-80-7367-569-1. 21. HNILICOVÁ, HELENA a Hana JANEČKOVÁ, 2009. Úvod do veřejného zdravotnictví. 1. vyd. Praha: Portál. 294 stran. ISBN 978-80-7367-592-9.

22. CHAIR IN OCCUPATIONAL HEALTH AND SAFETY MANAGEMENT. Primary

preventiv.

[online].

©

2010

[cit.

2012-05-24].

Dostupné

z:

http://www.cgsst.com/eng/prevention/primary-prevention.asp.

23. CHAIR IN OCCUPATIONAL HEALTH AND SAFETY MANAGEMENT. Secondary

preventiv.

[online].

©

2010

[cit.

2012-05-24].

Dostupné

z:

http://www.cgsst.com/eng/prevention/secondary-prevention.asp.

24. CHAIR IN OCCUPATIONAL HEALTH AND SAFETY MANAGEMENT. Symptoms of Workplace Stress. [online]. © 2010 [cit. 2012-05-22]. Dostupné z: http://www.cgsst.com/eng/workplace-stress/symptoms-of-workplace-stress.asp.

130

25. IVANOVÁ, KATEŘINA, 2010. Sociální determinanty zdraví ve vztahu ke zranitelným etnickým skupinám, obecně a speciálně k Romům. In: DAVIDOVÁ, EVA et al. Kvalita života a sociální determinanty zdraví u Romů v České a Slovenské republice. 1. vyd. Praha: Triton. s 131 - 136. ISBN 978-80-7387-428-5. 26. JANKOVSKÝ, Jiří, 2003. Etika pro pomáhající profese. 1. vyd. Praha: Triton. 223 s. ISBN 80-7254-329-6. 27. JEKLOVÁ, Marta a Eva REITMAYEROVÁ, 2006. Syndrom vyhoření. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí. ISBN 80-86991-74-1. 28. JURIŠ, Peter a Martina MITERPÁKOVÁ, 2006. Hygiena prostredia. 1. vydání. Prešov: Fakulta zdravotnictva a sociálnej práce bl. P.P. Gojdiča v Prešove. ISBN 80969449-5-9. 29. KALLWASS, Angelika, 2007. Syndrom vyhoření v práci a osobním životě. 1. vyd. Praha: Portál. 139 s. ISBN 978-80-7367-299-7. 30. KEBZA, Vladimír, 2005. Psychosociální determinanty zdraví. 1. vyd. Praha: Academia. 264 stran. ISBN 80-200-1307-5. 31. KEBZA, Vladimír a Iva ŠOLCOVÁ, 2003. Syndrom vyhoření. 2. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav. ISBN 80-7071-231-7. 32. KLINIKA GHC PRAHA. Psychosomatická onemocnění. [online]. © 2010 [cit. 2012-05-29].

Dostupné

z:

http://www.ghc.cz/cs/lecba-zavaznych-

onemocneni/psychosomaticka-onemocneni.html.

131

33. KOPŘIVA, Karel, 2006. Lidský vztah jako součást profese: psychoterapeutické kapitoly pro sociální, pedagogické a zdravotnické profese], 5. vyd. Praha: Portál. 147 s. ISBN 80-7367-181-6. 34. KOUBEK, Josef, 2007. Řízení lidských zdrojů: Základy moderní personalistiky. 4. vyd. Praha: Management Press. 399 stran. ISBN 978-80-7261-168-3. 35. KŘIVOHLAVÝ, Jaro, 2003. Psychologie zdraví. 2. vyd. Praha: Portál. 279 stran. ISBN 807178-774-4. 36. KŘIVOHLAVÝ, Jaro, 2006. Psychologie smysluplnosti existence. 1. vyd. Praha: Grada. 204 stran. ISBN 80-247-1370-5. 37. KUKAČKA, Vladislav, 2010. Udržitelnost zdraví. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. 228 s. ISBN 978-80-7394-217-5. 38. MATOUŠEK, Oldřich, et al., 2007. Základy sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál. 309 s. ISBN 978-80-7367-331-4. 39. MATOUŠEK, Oldřich, 2008a. Metody a řízení sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál. 380 s. ISBN 978-80-7367-502-8. 40. MATOUŠEK, Oldřich, 2008b. Slovník sociální práce. 2. vyd. Praha: Portál. 272 s. ISBN 978-80-7367-368-0. 41. MATOUŠEK, Oldřich, 2011. Sociální služby: legislativa, ekonomika, plánování, hodnocení. 2. vyd. Praha: Portál. 194 s. ISBN 978-80-262-0041-3. 42. Nařízení vlády č. 523/2002 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci.

132

43. NOVÁKOVÁ, Iva, 2011. Zdravotní nauka 2. díl. 1. vyd. Praha: Grada. 208 stran. ISBN 978-80-247-3709-6.

44. PUBLIC HEALTH AGENCY OF CANADA. What Makes Canadians Healthy or Unhealthy?

[online].

2003 [cit.

2012-06-12].

Dostupné z:

http://www.phac-

aspc.gc.ca/ph-sp/determinants/determinants-eng.php#employment. 45. ŘEZNÍČEK, Ivo, 1994. Metody sociální práce: podklady ke stážím studentů a ke kazuistickým seminářům. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství SLON. 75 stran. ISBN 80-85850-00-1. 46. SEDLÁKOVÁ, Renáta, 2009. Vybraná sociologická témata: kapitoly ze sociologie pro kombinované studium. 1. vyd. České Budějovice: Jihočeská univerzita. 149 stran. ISBN 978-80-7394-178-9. 47. SCHNACK, Gerd a Korsten SCHNACKOVÁ, 2006. Antistresové rituály. 1. vyd. Praha: Eminent. 140 stran. ISBN 80-7281-229-7. 48. SPOLEČNOST SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ ČR. Historie. [online]. [cit. 201206-01].

Dostupné

z:

http://socialnipracovnici.cz/sekce-socialnich-

pracovniku/article/historie.

49.

SCHRAGGEOVÁ,

MILICA,

2011.

Nezamestnanosť

v psychologických

súvislostiach. Nové Zámky: Psychoprof. ISBN 987–80–89322–08–4. 50. STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV. Fyziologické faktory. [online]. [cit. 2012-05-10]. Dostupné z:http://www.szu.cz/tema/pracovni-prostredi/fyziologicke. 51. STENDMAN, Thomas Lathrop, 1990. Stedman’s medical dictionary. 25. edition. Baltimore: Williams & Wilkins. 1784 p. ISBN 0-683-09405-X.

133

52. ŠAMÁNEK, Jaromír. STÁTNÍ ZDRAVOTNÍ ÚSTAV. Kategorizace prací. [online]. © 2011 [cit. 2012-05-16]. Dostupné z: http://www.szu.cz/tema/pracovniprostredi/kategorizace-praci. 53. ŠTIKAR, J., RYMEŠ, M., RIEGEL, K., HOSKOVEC, J., 2003. Psychologie ve světě práce. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum. 461 s. ISBN 80-246-0448-5. 54. ÚHLEHLA, Ivan, 2005. Umění pomáhat: učebnice metod sociální práce. 3. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství SLON. 128 s. ISBN 80-86429-36-9. 55. URBAN, David, KAJANOVÁ, Alena, MATULAY, Stanislav (2010). Práce ve vztahu ke zdraví Romů. In: DAVIDOVÁ, EVA et al. Kvalita života a sociální determinanty zdraví u Romů v České a Slovenské republice. 1. vyd. Praha: Triton. s 181 - 182. ISBN 978-80-7387-428-5. 56. ÚPLNÉ ZNĚNÍ č. 879 – SOCIÁLNÍ ZABEZPEČENÍ, 2012. Zákon 108/2006 Sb., o sociálních sluţbách. Ostrava: Sagit. 240 s. ISBN 978-80-7208-900-0. 57. VACKOVÁ, Jitka, 2012. Metodologie, výběr cílové skupiny, sběr a zpracování dat. In: VACKOVÁ, Jitka a kol. Zdravotně sociální aspekty života imigrantů v České republice. Praha: Triton. s 17 – 21. ISBN 978-80-7387-514-5. 58. Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náleţitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli. [online]. © 2010 - 2012 [cit. 2012-0504]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-262.

134

59. WAGNEROVÁ, IRENA, et al., 2011. Psychologie práce a organizace, nové poznatky. 1. vyd. Praha: Grada. 160 s. ISBN 978-80-247-3701-0. 60. WILKINSON, Richard a Michael MARMOT, 2005. Sociální determinanty zdraví – Fakta a souvislosti. 1. vyd. Kostelec nad Černými lesy: Institut zdravotní politiky a ekonomiky. 52 s. ISBN 80-86625-46-X. 61. WORLD HEALTH ORGANIZATION. Mental health. [online]. © WHO. 2012 [cit. 2012-06-13]. Dostupné z: http://www.who.int/topics/mental_health/en/. 62. WORLD HEALTH ORGANIZATION. Social Determinants of Health. [online]. © WHO.

2012

[cit.

2012-06-13].

Dostupné

z:

http://www.who.int/topics/mental_health/en/. 63. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, v platném znění. Sbírka zákonů České

republiky.

[online].

Částka

74.

[cit.

2012-05-12].

Dostupné

z:

http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2000/sb074-00.pdf. 64. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. [online]. © 2010 - 2012 [cit. 2012-05-04]. Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-262. 65. ŢIDKOVÁ, Z., 2005. Psychická zátěž. In: Kolektiv autorů (Brhel, P., Manoušková, M., Hrnčíř, E.). Pracovní lékařství: základy primární pracovně lékařské péče. 1. vyd. Brno: Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů. s. 74-79. ISBN 80-7013-414-3.

135

9

PŘÍLOHY

Příloha 1: Dotazník: Práce a její vliv na zdraví

136

Příloha 1: Dotazník: Práce a její vliv na zdraví

Váţená paní, váţený pane, jmenuji se Jana Pochopová a jsem studentkou Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Dotazník, který jste právě obdrţel/a, je součástí mé diplomové práce na téma „Práce a její vliv na zdraví“. Tento dotazník je zcela anonymní, údaje z něj získané budou pouţity výhradně k účelům této práce. Vaše odpovědi, prosím, zakrouţkujte nebo barevně či jinak zvýrazněte. Velice Vám děkuji za spolupráci. Jana Pochopová Jihočeská univerzita Zdravotně sociální fakulta České Budějovice Dotazník: 1) Pohlaví: 1. ţena 2. muţ 2) Uveďte, prosím, rok narození: ……………………………………………………………………………………………. 3) Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? 1. středoškolské (ukončené maturitou) 2. vyšší odborné vzdělání 3. vysokoškolské vzdělání

4) Jak dlouho jste zaměstnán/a na pozici sociálního pracovníka? 1. méně neţ rok 2. 1 – 5 let 3. 6 – 10 let 4. 11 – 15 let 5. více neţ 15 let 5) Uveďte, prosím, v jakém zařízení vykonáváte sociální práci: …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………. 6) Uveďte, prosím, s jakou cílovou skupinou pracujete: …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………. 7) Jak hodnotíte své fyzické zdraví? 1. velmi dobré 2. spíše dobré 3. průměrné (ani dobré, ani špatné) 4. spíše špatné 5. velmi špatné 8) Jak hodnotíte své psychické zdraví? 1. velmi dobré 2. spíše dobré 3. průměrné (ani dobré, ani špatné) 4. spíše špatné 5. velmi špatné

9) Uveďte, prosím, dle Vašeho názoru, zda má Vaše zaměstnání vliv na Vaše zdraví: 1. nemá ţádný vliv 2. má vliv (uveďte, prosím, jaký) …………………………………………………………………………………… ……......................................................................................................................... 3. nevím 10) Jak je Vaše práce fyzicky náročná? 1. velmi náročná 2. spíše náročná 3. středně náročná (ani náročná, ani nenáročná) 4. spíše nenáročná 5. zcela nenáročná 11) Jak je Vaše práce psychicky náročná? 1. velmi náročná 2. spíše náročná 3. středně náročná (ani náročná, ani nenáročná) 4. spíše nenáročná 5. zcela nenáročná 12) Máte nějaké zdravotní obtíže, které dle Vašeho názoru souvisí s výkonem Vaší profese? 1. ne 2. ano (uveďte, prosím, jakým) …………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………………….

13) Trpíte nějakým onemocněním trvajícím déle než 3 měsíce? (alergie, astma, diabetes, atopický ekzém…) 1. ne 2. ano (uveďte, prosím, jakým) ……………………………………………………………………………………. .…………………………………………………………………………………… 14) Pokud jste na otázku č. 13 odpověděl/a ano, má vznik toho onemocnění dle Vašeho názoru souvislost s Vaším zaměstnáním? 1. určitě ano 2. spíše ano 3. spíše ne 4. určitě ne 5. nevím, nedokáţu posoudit 15) Byl/a jste někdy v pracovní neschopnosti zapříčiněné výkonem Vaší profese? 1. ano - důvodem byly fyzické obtíţe 2. ano - důvodem byly psychické obtíţe 3. ne 16) Jak často jste vystaven/a stresovým situacím? 1. nikdy 2. denně 3. týdně 4. měsíčně 5. několikrát do roka 6. velmi nepravidelně 7. jiné ………………………………………………………………………………..

17) Trpíte nějakými psychickými symptomy souvisejícími se stresem? 1. ano 2. ne 18) Pokud jste na otázku č. 17 odpověděl/a ano, pak se jedná o: (můţete zaškrtnout více moţností) 1. pocit úzkosti 2. napětí 3. poruchu paměti 4. podráţděnost 5. nervozitu 6. nerozhodnost 7. tendenci k izolaci 8. pláč 9. depresi 10. jiné ................................................................................................................................ 19) Trpíte nějakými fyzickými symptomy souvisejícími se stresem? 1. ano 2. ne 20) Pokud jste na otázku č. 19 odpověděl/a ano, pak se jedná o: (můţete zaškrtnout více moţností) 1. únavu 2. závratě 3. bolesti hlavy 4. bolesti ramenou a zad 5. nespavost 6. bolest ţaludku (břicha) 7. zácpu

8. zvýšené pocení 9. třes rukou 10. sníţenou sexuální chuť 11. nechutenství nebo přejídání se 12. jiné ................................................................................................................................ 21) Jak řešíte stresující situace? (můţete zaškrtnout více moţností) 1. rozhovorem s blízkou osobou (přítel) 2. rozhovorem s rodinným příslušníkem 3. poslechem hudby 4. volnočasovou aktivitou (koníčkem – např. tancem, sportem apod. ) 5. v nejbliţší době navštívím lékaře 6. vezmu si lék (na zmírnění úzkosti, deprese, zklidnění) 7. zakouřím si 8. napiji se alkoholu 9. navštívím kostel (modlitebnu) 10. sám/a se modlím (medituji) 11. rozhovor s duchovním 12. vezmu si nějakou drogu 13. vyuţiji prvky alternativní medicíny (přírodní léčiva, akupunktura, masáţe) 14. přejím se 15. nakupuji 16. zapnu si televizi 17. neřeším to 18. jiné ................................................................................................................................ 22) Jak jste celkově spokojen/a s pracovními podmínkami? (mikroklimatické podmínky, pracovní prostředí apod.) 1. velmi spokojen/a

2. spíše spokojen/a 3. průměrně spokojen/a 4. spíše nespokojen/a 5. velmi nespokojen/a 23) Zhodnoťte, prosím, Vaši pracovní zátěž v zaměstnání: 1. velmi vysoká 2. vysoká 3. na střední úrovni (ani vysoká, ani nízká) 4. nízká 5. zaměstnání bez zátěţe 24) Jak jste spokojen/a s pracovním kolektivem? 1. zcela spokojen/a 2. spíše spokojen/a 3. průměrně spokojena 4. spíše nespokojena 5. zcela nespokojena 25) Jak jste spokojen/a s finančním ohodnocením Vaší práce? 1. velmi spokojen/a 2. spíše spokojen/a 3. průměrně spokojena (ani spokojen/a, ani nespokojen/a) 4. spíše nespokojen/a 5. velmi nespokojen/a

26) Uvažujete o změně zaměstnání? 1. ne 2. ano – napište, prosím, důvody, proč byste zaměstnání chtěl/a změnit: …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………. 27) Utrpěl/a jste v souvislosti se zaměstnáním nějaký pracovní úraz? 1. ne 2. ano - specifikujte, prosím, charakter úrazu: …………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………………. 28) Setkal/a jste se v zaměstnání s nějakým typem násilí? 1. ano 2. ne 29) Pokud jste na otázku č. 28 odpověděl/a ano, jednalo se o: (můţete zaškrtnout více moţností) 1. psychické násilí 2. fyzické násilí 3. sexuální násilí 4. jiné (uveďte, prosím) …………………………………………………………….. 30) Pokud jste na otázku č. 28 odpověděl/a ano, jednalo se o násilí ze strany: (můţete zaškrtnout více moţností) 1. kolegy 2. nadřízeného 3. klienta 4. jiné (uveďte, prosím) ……………………………………………………………..

31) Účastníte se v rámci zaměstnání supervize? 1. ne 2. ano - uveďte, prosím, jak často: ………………………………………………….. 32) Zhodnoťte, jak jste celkově spokojen/a se svým povoláním: 1. velmi spokojen/a 2. spíše spokojen/a 3. ani spokojen/a ani nespokojen/a 4. spíše nespokojen/a 5. velmi nespokojen/a