Masarykova univerzita Filozofická fakulta

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdruţená uměnovědná studia

Problematika kulturního života v Novém Jičíně v období 1969–1989 Bakalářská diplomová práce Eva Machovská

Vedoucí práce: PhDr. Aleš Opekar, CSc. 2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………………….. Podpis autora práce

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu mé práce PhDr. Aleši Opekarovi, CSc. za obětavou pomoc, cenné připomínky a rady. Dále bych ráda poděkovala Antonínu Cinkovi, Boţeně Cinkové a Pavlovi Bártkovi za jejich čas a cenné informace, které mi velmi pomohly.

Obsah Obsah .......................................................................................................................................... 1 Úvod ........................................................................................................................................... 2 1 Kulturní ţivot v Československé socialistické republice v období 1969–1989 ................. 4 1.1 Uvedení do dobového kontextu.................................................................................. 4 1.2 Normalizace v kultuře ................................................................................................ 4 2 Rozčlenění kultury ............................................................................................................. 5 2.1 Oficiální kultura ......................................................................................................... 5 2.2 Neoficiální kultura...................................................................................................... 6 2.2.1 Alternativní kultura ................................................................................................... 6 2.2.2 Underground.............................................................................................................. 6 2.2.3 Disent ........................................................................................................................ 6 2.2.4 Šedá zóna................................................................................................................... 7 2.3 Zájmová umělecká činnost (ZUČ) ............................................................................. 7 3 Kulturní ţivot v Novém Jičíně v období 1969–1989 ......................................................... 9 3.1 Seznámení se s Novým Jičínem ................................................................................. 9 3.2 Kulturní instituce ........................................................................................................ 9 3.3 Kulturní zařízení ....................................................................................................... 10 4 Hudba v Novém Jičíně ..................................................................................................... 15 4.1 Hudba a politický reţim ........................................................................................... 15 4.2 ZUČ v Hudbě ........................................................................................................... 16 4.2.1 Artificiální hudba .................................................................................................... 16 4.2.2 Nonartificiální hudba............................................................................................... 16 4.2.3 Rocková hudba – oblast hlavního omezování ze strany státních orgánů ................ 17 4.3 Soutěţe a festivaly .................................................................................................... 18 4.4 M-Klub při SDS ....................................................................................................... 21 4.5 Hostující kapely a zpěváci........................................................................................ 22 5 Divadlo v Novém Jičíně ................................................................................................... 24 5.1 Stálá divadelní scéna (SDS) a nezájem o divadelní kulturu..................................... 24 5.2 Soutěţe, přehlídky a festivaly .................................................................................. 24 5.3 Divadelní soubory .................................................................................................... 26 6 Výtvarné umění v Novém Jičíně ...................................................................................... 28 6.1 Výstavní prostory ..................................................................................................... 28 6.2 Výtvarná tradice ve Frenštátě pod Radhoštěm ......................................................... 28 6.3 Jaroněk ..................................................................................................................... 29 7 Fotografie v Novém Jičíně ............................................................................................... 31 7.1 Zájmová umělecká činnost a fotografie ................................................................... 31 7.1.1 Fotoklub v Příboře ................................................................................................... 32 7.2 Soutěţe, přehlídky a festivaly .................................................................................. 32 8 Film v Novém Jičíně ........................................................................................................ 34 8.1 Aktivity kina Květen ................................................................................................ 34 9 Závěr................................................................................................................................. 35 10 Resumé ......................................................................................................................... 36 11 Seznam pouţité literatury ............................................................................................. 37 11.1 Pouţitá literatura ...................................................................................................... 37 11.2 Internetové zdroje ..................................................................................................... 38 11.3 Pouţité prameny ....................................................................................................... 38 11.3.1 Archivní prameny .................................................................................................. 38 11.3.2 Orální prameny ...................................................................................................... 38 1

Úvod Novému Jičínu, ač jde o okresní město, nebyla zatím v rámci kulturně historického popisu druhé poloviny 20. století věnována větší pozornost. Veškerá literatura vzniklá na toto téma se týká hudebního ţivota, případně výlučně pěveckých sborů Ondráš a Ondrášek, které jsou, co se týče novojičínského kulturního dění, určitým symbolem města. Rozsah práce mi nedovoluje zaobírat se celým půlstoletím, proto jsem se rozhodla vymezit svou práci politicky daným obdobím tzv. „normalizace“, které také vymezuje určitou kulturní etapu v rámci města. Časová ucelenost však není jediným důvodem výběru právě tohoto období. Normalizace znamenala silný vliv státu na veškeré dění v tehdejší socialistické republice, kulturu nevyjímaje. Právě ona problematika ideologického působení a protkání kultury poţadavky, které na ni kladl stát, mě bude v práci zajímat. Nakolik bylo v Novém Jičíně znatelné zasahování politiky do kultury, zda docházelo ke střetům zájmů lidí a státu a jak se tyto problémy řešily, která sféra umění byla v této době nejvíce výrazná a jak se, během těchto dvaceti let, ţivot po kulturní stránce vyvíjel a měnil. Cílem je tedy nejen zmapování kulturního ţivota Nového Jičína v letech 1969–1989, ale vzhledem k tomu, ţe se o této době píše spíše z pohledu větších měst nebo měst, kde se nacházela centra alternativní či undergroundové kultury, můţe to být také, dle mého názoru, poměrně přínosná sonda do kulturního ţivota na malém městě. Protoţe se jedná o téměř nezmapovanou část kulturní historie, budou mi hlavním zdrojem archivní dobové záznamy. Zde však nastává problém, neboť novojičínský archiv sice disponuje mnoha pro mou práci důleţitými materiály, jsou však neutříděné a pro mě tedy nepřístupné. Jsou mezi nimi například roční výkazy ze Stálé divadelní scény, jeţ dokumentují mimo jiné počty kulturních akcí, návštěvnost a obsahují úplné programy. S jejich pomocí by se dalo lépe docílit objektivního zhodnocení kulturního ţivota v Novém Jičíně. Jediným přístupným zdrojem byly dobové noviny Rozkvět, které vycházely kaţdý týden. Tento obsáhlý materiál se ukázal být dostačujícím a poskytl mi kompletní pohled na kulturu ze strany státu. Obsahovou stránku kontroloval Okresní výbor KSČ, pod který redakce novin patřila. Přispěvateli ale mohli být například i kulturní pracovníci. Týdeník obsahuje programy kulturních zařízení, uveřejňuje články ze sjezdů a zasedání mnohých státních orgánů a hlavně komentuje téměř kaţdou kulturní akci v celém okrese. Ať uţ je to výstavba nového kulturního domu, rozhovor s vedoucím některého ze souborů ZUČ nebo kritické zhodnocení kulturní akce. Lze v něm najít mnoho přínosných faktických údajů, jeţ mi pomohly zmapovat kulturní historii okresu. Kritické články hodnotí kulturu samozřejmě výhradně proreţimně, coţ mi pomohlo lépe pochopit tehdejší dobu. Hledání mi ovšem znesnadnila téměř úplná absence vysloveně negativních článků, které by mě upozornily na problematické kulturní akce. U neoficiálních akcí samozřejmě chyběly programy. Druhým nejdůleţitějším zdrojem informací mi byla diplomová práce Pavla Štůly z roku 2006, Hudební život v Novém Jičíně po roce 1945. Jak uţ název vypovídá, práce mapuje hudební ţivot na Novojičínsku, ale také systém, na kterém kulturní ţivot v mnou sledovaném období probíhal a prostory, kde se kulturní akce pořádaly. Tato práce mi poskytla detailní přehled hudebního ţivota, ze kterého jsem pak vybírala a dále zkoumala jen to, co se týkalo předmětu mého zájmu. Bliţší informace o akcích, z tehdejšího pohledu problematických, a akcích přímo neoficiálních, jsem získala metodou rozhovorů s kulturně aktivními lidmi té doby. Díky nim jsem získala pohled na kulturu z té „druhé strany“.

2

Pro porovnání malého města s celorepublikovým kulturním ţivotem, věnuji první část obecné kulturní situaci, uvedení do kontextu doby a důleţitým definicím. Ucelený přehled poskytuje sborník Alternativní kultura – Příběh české společnosti 1948–1980. Zvlášť přínosnou částí bych označila úvodní kapitolu Josefa Alana, která definuje veškeré moţné způsoby pojetí kultury v té době. Sborník mi poslouţil jako odrazový můstek, díky němuţ jsem pak vyhledala další publikace, které mi pomohly k lepšímu pochopení dobové situace.

3

1 Kulturní život v Československé socialistické republice v období 1969–1989 1.1 Uvedení do dobového kontextu Období českých dějin označované jako normalizace se datuje 21. srpnem 1968 – 17. listopadem 1989. Bylo zahájeno vstupem vojsk zemí Varšavské smlouvy na území Československa. Hlavním důvodem této události bylo uvolnění poměrů v 60. letech. Prvním tajemníkem ústředního výboru komunistické strany se totiţ stal Alexandr Dubček, který se snaţil reformovat státní aparát formou větší demokratizace. Obrodný proces, nazývaný Praţské jaro, skončil právě vpádem těchto vojsk. Nastalo období politických čistek, kdy byl na místo Dubčeka dosazen Gustav Husák, a započaly čistky jak na nejvyšších pozicích KSČ, tak na těch nejniţších. Podle Houdy, dosáhl počet vyloučených členů KSČ do roku 1973 počtu 470 000.1 Kdyţ byl dokončen obrodný proces v KSČ, přišel na řadu zbytek národa. Zpětně bylo období Praţského jara označováno jako krizové. Hlavním nástrojem ovlivnění veřejného mínění se stal dokument Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. Sjezdu KSČ. Ideologický text, který překroutil události ze srpna 1968 a se kterým museli všichni alespoň navenek souhlasit. Uvolněná atmosféra tedy zmizela nenávratně pryč a nastolila se totalitní vláda KSČ. Jak píše Houda, srpnem 1969, kdy na oslavách prvního výročí srpnové intervence došlo k nepokojům, které bezpečnost potlačila, došlo k potvrzení a dovršení okupace.2

1.2 Normalizace v kultuře Normalizačnímu procesu se samozřejmě nevyhnula ani kulturní sféra. Celý kulturní systém byl zaloţen na regulaci ze strany KSČ. Na vrcholu stála samotná strana, která měla pod kontrolou státní orgány, jeţ řídily jednotlivé organizační svazy. Národní výbory byly orgánem státní moci a správy v krajích, okresech, městech, obcích. Tento systém však sám o sobě nezaručoval spolehlivý dohled státu nad tím, co se v kultuře dělo. Efektivity bylo dosaţeno hierarchií odpovědnosti a tlakem na kaţdého v tomto systému. Nejlépe tuto situaci vystihuje Josef Alan. „Šlo např. o hierarchickou strukturu zodpovědnosti, v jejímţ rámci vedoucí kulturní pracovníci, šéfredaktoři atd. (převáţně komunističtí funkcionáři) vyţadovali od svých podřízených totéţ, co od nich vyţadovaly stranické orgány. Nade všemi visela hrozba ,vyhazovu‘ – s důsledky pro další kariéru, pro rodinu atd. ,Svobodná povolání‘ pak byla regulována členstvím v některém z tvůrčích svazů nebo získáním ,licence‘, coţ představovalo specifickou formu prověrek.“3 Proč měl ovšem stát takovou potřebu kontrolovat i uměleckou sféru? Umění mělo především plnit funkci určitého pomocníka v budování socialistické společnosti. Mělo občany směrovat tím správným směrem a to pomocí ideologie, která do umění měla prosáknout. A právě na tomto místě se kulturní scéna začíná dělit na oficiální a neoficiální.

1

HOUDA, P. Šafrán – Kniha o sdružení písničkářů. Praha: Galén, 2008. s. 14. Citováno podle HRADECKÁ, V., KOUDELKA, F. Kádrová politika a nomenklatura KSČ 1969-1974. 1998. s. 42. 2 HOUDA, P. Šafrán – Kniha o sdružení písničkářů. Praha: Galén, 2008. s. 16. 3 ALAN, J. et al. Alternativní kultura – Příběh české společnosti 1945 – 1980. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. s. 51.

4

2 Rozčlenění kultury 2.1 Oficiální kultura Pod pojmem oficiální kultura si můţeme představit tu sféru umění, která byla státem schválená, tudíţ nezávadná. Důleţitou součástí kaţdodenního ţivota byla konzumní populární kultura.Podrobnější pohled na tuto situaci nám nabízí Jakub Machek v publikaci Tesilová kavalérie. Oproti situaci v 50. letech, kdy byl vzorem socialistický realismus, který měl za úkol znázornit uvědomělého nadšeně pracujícího občana socialistického státu, zvolila KSČ novou taktiku, jak si udrţet přízeň obyvatelstva prostřednictvím kultury. Obraz šťastného budovatele nebyl po okupaci vojsky zemí Varšavské smlouvy dost dobře moţný, protoţe většina národa tento tah povaţovala za zradu. Stát tedy zaujal nový postoj k udrţení občanské pospolitosti tím, ţe lidem dodal přepych a zábavu v podobě konzumní populární kultury a tím je vlastně uplatil. Dovolil jim také ţít svůj ţivot v soukromí, privátně, coţ se projevilo hlavně v 70. a 80. letech, kdy většina národa na víkend odjíţděla na venkov nebo na chaty, kde měla příleţitost seberealizace, a neměla pak potřebu prosazování vlastních poţadavků v rámci státního zřízení. Za tyto ústupky, které činily ţivot komunistického občana stravitelnějším a uspokojenějším, chtěl stát souhlas s reţimem. Lidé uţ nebyli nuceni aktivně se politicky angaţovat, stačilo, kdyţ navenek projevovali souhlas a nedělali problémy. Tento konzumní způsob ţivota ovládl většinu společnosti, čímţ vlastně potvrdil úspěšnost taktiky reţimu.4 V dnešním chápání kultury lze poměrně přesně definovat hranici mezi vysokou (akademickou, moderní) a nízkou (populární, konzumní) kulturou, jak ale píše Josef Alan, v době normalizace tyto dvě sféry splývaly. Velký vliv na tom měl právě fakt, ţe oba typy byly řízeny státem. Ten se snaţil vytvořit z lidu jednotnou masu, ve které by jednotlivec ztratil vlastní názor a lépe se tak začlenil do okolí. Tato masovost zasáhla i vysokou kulturu, která se nové situaci musela přizpůsobit a ztratila tak svou kulturní výlučnost.5 Umělci měli v této době na vybranou. Buď budou dodrţovat nařízení, která umění diktoval stát, a zajistí si tak moţnost veřejné konfrontace nebo se stáhnou do ústraní, budou moct tvořit cokoli, ale stanou se pro stát nepohodlnými a nebudou moct svá díla prezentovat veřejnosti. Jak jsem jiţ psala v předchozí kapitole, nejdůleţitějším kritériem, které rozhodlo, zda bude dané umělecké dílo schváleno, bylo splnění všech poţadavků, jeţ na umění kladl stát. Tyto poţadavky byly zaloţeny hlavně na propagaci myšlenek socialismu. Pokud umělci dodrţovali tato nařízení, mohli si být jisti, ţe budou moci oficiálně tvořit. Normy a hranice mezi oficiálním a neoficiálním uměním se však neustále měnily. „Protoţe součástí i výrazem kreativity je narušování norem, dochází zde k neustálému ohmatávání hranic oficiální kultury – a k jejich posunu“.6 Oficiální kultura byla tedy pruţným a ne zcela ustáleným pojmem.

4

BÍLEK, ŢINÁTKOVÁ. Tesilová kavalérie. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2010. s. 10, 11. ALAN, J. et al. Alternativní kultura – Příběh české společnosti 1945 – 1980. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. s. 15. 6 Ibid., s. 13. 5

5

2.2 Neoficiální kultura Protipólem k oficiální kultuře byla kultura neoficiální, tedy ta, která nějakým způsobem státu nevyhovovala. Důvodů mohlo být víc. Jednak mohl být nevyhovujícím kritériem samotný umělec, jenţ dostatečně nerespektoval pravidla socialistické společnosti nebo mohlo být problematické dílo, které vytvořil. Většinou šla obě tato kritéria ruku v ruce. Podle toho, jak moc bylo umělecké dílo i umělec nevyhovující, můţeme dále neoficiální kulturu rozčlenit na alternativní kulturu a underground.

2.2.1 Alternativní kultura Hlavním problémem umělecké tvorby v éře normalizace bylo to, ţe se stát aţ přehnaně bál všeho nového. Vše, co by posouvalo umění dál, coţ je základní rys, bez kterého se umělecká tvorba neobejde, bylo přijímáno státem téměř jako pokus o revoluci. To, ţe se ve většině případů o nic závadného nejednalo, stát uţ neřešil a raději rovnou odmítal. Na tomto základu pak vznikala alternativní kultura. Důleţitým faktem, který je třeba zdůraznit, je, ţe se nejednalo o ţádné ucelené uskupení, které by zastávalo podobné myšlenky a názory, na jejichţ základě by byla tvořena umělecká díla podobného rázu. Jednalo o jednotlivce, z nichţ kaţdý měl o světě jinou představu podle které tvořil. Někdy se tato představa blíţila více poţadavkům oficiální kultury, jindy méně. Určitým extrémem alternativní kultury byl underground. Alternativní kultura se také vyznačovala tím, ţe byla, dříve nebo později, zaregistrována populární kulturou a ztotoţnila se s ní. Nastává tady určitý rozpor v tom, ţe se později stala součástí něčeho, vůči čemu se nejprve vymezovala.

2.2.2 Underground Rozdíl mezi alternativní kulturou a undergroundem je hlavně v tom, ţe se underground proti oficiální kultuře zcela vědomě vymezoval. Původně se jednalo o apolitický postoj, reţim jej však zpolitizoval. Jedním z hlavních poţadavků bylo „spontánní udrţování specifické ,duchovní morálky‘ (důraz na opravdovost autenticitu, tvůrčí poctivost atp. vedl aţ k nezájmu o široké publikum a pohrdání profesionalitou – coţ ovšem mohlo být motivováno počátečním amatérstvím a diletantismem...“.7 Underground ani nemusel přímo souviset s uměleckou tvorbou, byl to ţivotní postoj a názor.

2.2.3 Disent Dalším důleţitým pojmem souvisejícím s undergroundem by mohl být disent. Ten se na jednu stranu undergroundu blíţil (odpor vůči reţimu) na straně druhé ale s reţimem komunikoval, coţ bylo pro underground naprosto nepřípustné. Disent vznikl po čistkách, které probíhaly po roce 1968. Ty vyloučily inteligenci, která tak ztratila styk s veřejností a uzavřela se směrem dovnitř. Jeho aktivity vyvrcholily Chartou 77. Alan píše, ţe Charta 77 „zapůsobila jako stimulátor, který vytrhl z letargie a rozhýbal k aktivitě další i mimo stojící malá seskupení. Samizdatová produkce, bytové semináře a výstavy, domovní divadlo atd. se v průběhu osmdesátých let staly rozhodujícím nástrojem záchrany svobodného myšlení a nezávislé kultury.“8 7 8

Ibid., s. 19. Ibid., s. 20.

6

2.2.4 Šedá zóna Určitým mezistupněm mezi oficiální a neoficiální kulturou byla tzv. „šedá zóna“. Byli to lidé, kteří stáli na rozhraní a klonili se více nebo méně k oficiální nebo neoficiální kultuře. Alan píše, „její aktéři pak ve snaze o legalizaci museli podstoupit onu podivnou hru na obě strany, v níţ se často stávali nerovnými partnery více méně náhodných ,patronů‘“.9 Byli ovšem důleţitou součástí pronikání alternativní kultury mezi veřejnost, například v hudební sféře. „Klíčem bylo nalezení nějakého zřizovatele, pod jehoţ hlavičkou se dalo vystupovat. Tato náhradní institucionalizace pak uvolňovala cestu do polooficiálního i oficiálního prostředí – od lokálních klubů [...] aţ po místa, která si vydobyla zaslouţené renomé.“10 Alternativní kultura tedy s šedou zónou komunikovala, čímţ si také vyslouţila nesouhlas undergroundu. Pro pronikání jiné neţ oficiální kultury mezi veřejnost to byla ovšem velmi důleţitá spolupráce.

2.3 Zájmová umělecká činnost (ZUČ) Neodmyslitelnou součástí kaţdodenního ţivota v socialistickém Československu byla zájmová umělecká činnost (ZUČ). Vzhledem k tomu, ţe tvořila hlavní kulturní ţivot na Novojičínsku věnuji tomuto fenoménu celou kapitolu. Za předchůdce zájmové umělecké činnosti můţeme povaţovat lidové umění, které se vývojem společnosti postupně přetváří. Po pádu Bachova absolutismu v 60. letech 19. století dochází k „vytváření kulturních spolků a vzniká forma pevně organizovaných souborů, do nichţ se postupně začleňuje i umělecká činnost pracujících.“11 V roce 1911 vzniká Svaz dělnických divadelních ochotníků, který fungoval aţ do druhé světové války a stal se centrem tvořivosti a kultury dělnické třídy. Zde uţ se setkáváme také s ideovým a politickým obsahem. Po válce se obnovila většina souborů z předválečného období, o které nyní pečovalo nově vzniklé oddělení závodních klubů ROH12. Toto oddělení organizovalo mnohé kulturní aktivity, soutěţe a také vydávalo agitační materiály. V roce 1950 došlo k převedení spolkových souborů na organizační základnu společenských organizací, které tvořily především ROH, a kulturních zařízení státních orgánů – osvětové besedy. Dalším krokem byla snaha vybudovat síť odborně metodických kulturně výchovných zařízení, které by státu pomohly lépe kontrolovat a ovlivňovat vývoj ZUČ. V 50. letech tak docházelo k budování krajských a okresních Domů osvěty. Od roku 1963 dochází k úpadku ZUČ v souvislosti s celkovou liberalizací a pronikáním západních vlivů do socialistického Československa. Částečný vliv na pokles zájmu můţe mít i rozšíření televize, chataření a jiné nové moţnosti trávení volného času. Srpnem 1969 končí tyto liberalistické tendence a postupně nastává konsolidace a obnovení předkrizového stavu. V roce 1971 se konala I. Národní konference o zájmové umělecké činnosti, jejímţ výsledkem byly v roce 1972 Zásady rozvoje zájmové umělecké činnosti, které uzavřely konsolidační období v této oblasti. Od roku 1973 tedy můţeme pozorovat zvýšení opětovné ideové i kvalitativní úrovně ZUČ. Definice ZUČ je sloţitým úkolem, jak uvádí Milan Bartoš v Zájmové umělecké činnosti. Rozpory nalézáme jiţ v oficiální charakteristice uveřejněné v Zásadách rozvoje zájmové umělecké činnosti. Ta definuje ZUČ takto: „Zájmovou uměleckou činností rozumíme 9

Ibid., s. 27. Ibid., s. 27-28. 11 BARTOŠ, M. Zájmová umělecká činnost. Praha: Panorama, 1981. s. 23. 12 Revoluční odborové hnutí 10

7

neprofesionální kulturní aktivitu lidí, kteří se z přirozené potřeby a vlastního zájmu ve volném čase zabývají soustavně hlubším sledováním určitého uměleckého oboru a sami se v tomto oboru v různé míře aktivně projevují.“13 Bartoš uvádí, ţe „aktivní projevování se“ znamená i „sledování“ umění, tedy aktivity, které ţádné umělecké hodnoty nevytvářejí, proto by do pojmu ZUČ neměly být zahrnuty. Naopak by do pojmu měla být zahrnuta i neorganizovaná část ZUČ, coţ bývá často opomíjeno a omezeno pouze na organizovanou sloţku, kterou tvoří soubory a krouţky.14 Dle Pavla Vranovského by mohl rozpor nastat i v pouţití slova neprofesionální, protoţe v pejorativním slova smyslu znamená profesionálnost vysoké mistrovství, ale mnoho „neprofesionálního umění“ můţe dosahovat a dokonce i převyšovat kvality „profesionálního umění“. Své úvahy uzavírá Vranovský vlastní definicí ZUČ: „,Zájmová umělecká činnost‘ je činnost amatérská, lidová, je to umělecká tvořivost vykonávaná pracujícími ve volném čase, a v tom smyslu, z hlediska sociologie volného času i zájmová.“15 Dále také definuje základní formy ZUČ a dělí je na tři typy. „Soubory, vyznačující se řádem vnitřní organizace, zásadami demokratičnosti, kázně, podřízení uměleckému, resp. organizačnímu vedení atd., výsledným cílem je společná tvorba uměleckého díla; krouţky, pro něţ je příznačné spíše organizační uvolnění, menší početnost, volné sdruţení zájemců o určitý obor, o výměnu zkušenosti, porovnávání výsledků, maximálně o tvorbu podle určitých uměleckých postupů /jako např. ve fotografii/, výsledným cílem nemusí být zpravidla vytvoření společného díla.“16 Jako třetí typ uvádí Kluby přátel umění, ale ty zařazuje jen pro úplnost, vzhledem k definici ZUČ v dokumentu Zásady rozvoje zájmové umělecké činnosti. Definuje je jako: „práce s uměním, vzdělávání v oblasti umění“17 Dále se pak věnuje neorganizované sloţce oborů, kde je silný individuální přístup – fotografie, film, výtvarné obory, umělecký přednes, sólová hra na některé hudební nástroje, atd. Tuto část ZUČ dělí na tři skupiny – amatéři bez ambicí na veřejné vystupování, amatéři zúčastňující se veřejných akcí, amatéři seskupení do příleţitostních skupin v rámci klubové nebo jiných forem společenského ţivota. Uvádí, ţe počet „neorganizovaných“ je několikanásobně vyšší neţ počet členů všech kolektivů.18 Podstata ZUČ by se dala shrnout do těchto šesti základních bodů.19 1. Specifický společenský jev v oblasti ideologie a praktické činnosti lidí 2. vnitřně bohatě diferencovaná esteticko-tvořivá aktivita dětí, mládeţe a pracujících ve volném čase v oblasti umění, formovaná společenským způsobem 3. forma účasti pracujících na tvorbě kulturního bohatství společnosti 4. prostředek rozvíjení tvořivé aktivity lidí v umění i mimo umění 5. nedílná součást socialistického ţivotního způsobu 6. specifický způsob, prostředek i výsledek ideově-mravního a estetického působení v zájmu formování tvořivé, aktivní a harmonické osobnosti socialistického člověka.

13

BARTOŠ, M. Zájmová umělecká činnost. Praha: Panorama, 1981. s. 11. dle citovaný dokument, separátní vydání ministerstva kultury ČSR s. 5. 14 BARTOŠ, M. Zájmová umělecká činnost. Praha: Panorama, 1981. s. 11. 15 BARTOŠ, M. Estetická výchova, umění, zájmová umělecká činnost. Problémy estetické výchovy dospělých uměním. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1977. s. 99. 16 Ibid., s. 109. 17 Ibid., s. 110. 18 Ibid., s. 110- 111. 19 Ibid., s. 123.

8

3 Kulturní život v Novém Jičíně v období 1969–1989 3.1 Seznámení se s Novým Jičínem Vzhledem k tomu, ţe práce je koncipována nejen v rámci kulturní historie, ale je určena širšímu okruhu čtenářů, přikládám elementární informace o Novém Jičíně. Nový Jičín (NJ) je okresním městem v Moravskoslezském kraji. Nachází se necelých 35km od Ostravy a jeho historie sahá aţ do roku 1313. v Roce 1967 byl prohlášen městskou památkovou rezervací. V mnou sledovaném období měl kolem 20 000 obyvatel a tvořilo jej 92 měst a obcí.

3.2 Kulturní instituce Střediskový systém Cílem střediskového systému bylo posílit vliv státních orgánů na kulturně výchovnou činnost, zvýšit socialistickou ideologii a zavést účinnější organizaci práce. Tu měli zajistit, kontrolovat a rozvíjet odborní pracovníci tzv. „metodici“. Kaţdý obor měl svého metodika, který pomáhal amatérům s odborným vedením, vedl statistiky, organizoval přehlídky, soutěţe a také dohlíţel na ideový obsah v dané oblasti umění. V NJ bylo od roku 1971 zavedeno okresní kulturní středisko a do roku 1973 přibyly další čtyři střediska (Frenštát pod Radhoštěm, Odry, Fulnek, Jeseník nad Odrou). Pavel Štůla ve své práci uvádí strukturu OKS, která byla rozdělena na: vedení (ředitel a zástupce ředitele) oddělení zájmové umělecké činnosti a oddělení mimoškolní výchovy a vzdělávání (amatérské divadlo, recitace, literární projev a malé jevištní formy, lidový a společenský tanec, foto, film, výtvarnictví, lidové hudby, knihovna) oddělení pro názornou propagaci a agitaci včetně vedení osvětových besed ekonomické oddělení propagační oddělení20

Kulturní domy (KD) KD se začaly budovat po roce 1948 a měly se stát střediskem kulturního ţivota kaţdé obce. Důvodem jejich vzniku bylo předpokládané zkracování pracovní doby a více volného času občanů. V tomto čase se měli lidé vzdělávat ať uţ aktivně v rámci některého oboru ZUČ nebo díky bohatému kulturnímu programu, pro který bylo potřeba vybudovat prostory. Masové budování KD bylo pečlivě rozvrţeno podle osídlení, zájmu občanů a kulturních aktivit, které se v oblasti vyskytovaly. Na základě těchto parametrů vznikaly kulturní domy různé velikosti a různého technického vybavení. Kulturní dům byl místem setkávání občanů, konaly se zde společenské akce, prostory mohly být vyuţívány ZUČ a také plnily reprezentativní úlohu např. při schůzích různých politických organizací. Správci KD mohli být společenské organizace NF, MěNV, JZD nebo ROH.21

20

ŠTŮLA, P. Hudební život v Novém Jičíně po roce 1945. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. s. 18. NOVOTNÁ, M. Fenomén kulturních domů na Hodonínsku (se zaměřením na obec Čejkovice). Brno: Masarykova univerzita, 2011. s. 11-22. 21

9

Zvláštní bylo, ţe v Novém Jičíně nikdy kulturní dům nevznikl. Částečně ho zastupovala Stálá divadelní scéna, ale ta nemohla plně pokrýt veškeré funkce kulturního domu. V roce 1976 měla nejspíš nahradit kulturní dům Tatrovanka, coţ bylo vlivem mnohých faktorů nemoţné (viz další kapitola). Jiné kulturní domy v okrese se zase potýkaly s problémem nedostatečného kulturního vyuţití. Při výstavbě se totiţ kladl velký důraz na restaurační zařízení, které mělo být součástí kaţdého KD a uţ se zapomínalo na prostory pro samotnou kulturu. K dispozici byl většinou jen sál a jedna klubovna.

Osvětové besedy (OB) Byly kulturními zařízeními národních výborů (NV) a od roku 1963 měly pouze výchovně vzdělávací funkci. Během krizového období mnoho OB zaniklo nebo byla jejich činnost omezena. V okrese Nový Jičín lze pozorovat nerovnoměrnou činnost OB i po konsolidaci poměrů. Tato situace byla dána nezájmem národních výborů, jenţ příčiny hledaly např. v nezájmu občanů. Skutečným důvodem však byla nedostatečná kontrola nebo i špatná organizace. Řešením, které se mnohým OB nelíbilo, měl být větší dozor střediskových pracovníků, který se projevil např. pravidelným dohledem na povinných schůzích OB kaţdý měsíc. K lepší práci OB měl vést i nový systém odměňování předsedů rad OB. Ti nově pracovali na částečný pracovní úvazek a měli tak nárok na finanční ohodnocení. Osvětová beseda v Novém Jičíně měla na starost lidovou hvězdárnu a patřil ji sál v budově restaurace Máj, který vyuţívala pro taneční, jazykové a společenské kurzy. V roce 1980 se Osvětová beseda přestěhovala do nově zrekonstruovaných prostor budovy „Stará pošta“ a přejmenovala se na Městské kulturní středisko (MKS). Rozšířila svoji činnost, pod kterou spadala koordinace kulturních akcí ve městě, vydávání kulturního zpravodaje a propagace jednotlivých akcí. V roce 1986 přibyl MKS do správy přírodní amfiteátr Skalky, který se stal dějištěm dalších kulturních akcí.

3.3 Kulturní zařízení Beskydské divadlo Budova Beskydského divadla byla v době normalizace centrem kulturního ţivota v Novém Jičíně. Tato skutečnost je dána především historicky neboť po druhé světové válce zde vzniklo profesionální divadlo, které se stalo hlavním kulturním středobodem a díky kterému vznikl také smíšený pěvecký sbor, ochotnický soubor nebo symfonický orchestr. Přestoţe byl v roce 1963 profesionální soubor zakázán a v roce 1969 došlo i ke zrušení ochotnického souboru, kulturní ruch v budově neustal. Po zrušení profesionálního souboru se z Beskydského divadla stala tzv. „stálá divadelní scéna“ (SDS), která pouze hostila soubory z jiných měst. SDS zajišťovala nejen představení hostujících souborů, ale fungovalo při ní mnoho amatérských kolektivů, mezi nimiţ bychom nalezli slavný smíšený pěvecký sbor Ondráš, tři dětské sbory, komorní orchestr P. J. Vejvanovského, Novojičínské kvarteto, dětský ochotnický soubor, přípravný soubor nebo dramatický soubor a soubor písní a tanců. SDS byla řízena ONV odborem kultury a vzhledem k tomu, ţe členové MěNV se stali členy SDS, mohl tak její činnost ovlivňovat přímo MěNV. V SDS probíhaly téměř všechny moţné typy kulturních akcí. Od divadelních představení profesionálů i amatérů přes estrádní vystoupení, koncerty váţné i populární hudby, besedy,

10

k soutěţím a přehlídkám. Nacházela se zde také půjčovna kostýmů, které vyuţívaly všechny amatérské soubory okresu. Kapacita divadla byla 550 míst.22 V roce 1976 rozšířila SDS svoji činnost o M-klub, který měl přitáhnout pozornost mládeţe. Nejprve byl realizován v malém a velkém sále Beskydského divadla a v roce 1978 se přesunul do nově upravených prostor ve sklepení divadla o kapacitě 40 lidí. M-klub se stal, díky tehdejší vedoucí, místem mnoha v té době ojedinělých akcí a podrobněji se mu budu věnovat v kapitole Hudba v Novém Jičíně. V roce 1984 započala rekonstrukce budovy, která se nejprve dotkla jen akcí SDS, ale v roce 1985 byl přesunut i M-klub. Přestoţe Nový Jičín ztratil nejvýznamnější kulturní místo, akce se konaly dále. Koncerty váţné hudby se přemístily do hudebního salonku LŠU, divadelní představení v Novém Jičíně nahradily autobusové svozy 5x měsíčně do divadla Zdeňka Nejedlého v Ostravě, kulturní programy pro školy se přesunuly do Kina Květen, půjčovna kostýmů do nedalekých Bludovic. Přesun M-klubu byl problematičtější a jeho činnost ustala aţ roku 1986, kdy se slavnostně otevřel J-klub, který navázal na akce bývalého M-klubu.23

Dům kultury ROH pracujících města Nového Jičína – Tatrovanka Dům kultury nazývaný Tatrovanka byl otevřen v lednu 1976. Zřizovatelem byla Tatra Kopřivnice, závod NJ, ale protoţe byl provoz haly velmi nákladný, začaly finančně přispívat i ostatní městské závody. Ty však, hlavně v prvních letech fungování Tatrovanky, chápaly svoji účast jen finančně, případně pořádaly v sále jen konference a schůze. Kulturní akce na oslavu různých výročí si raději pořádaly samy, místo aby se spojily pod hlavičkou Tatrovanky. Výsledkem pak byla samozřejmě niţší návštěvnost. V sále byl také nevyhovující technický stav – nekryté pódium nebylo dostatečně osvětleno a ve velkém sále byla špatná akustika.24 Následující přehled všech moţností vyuţití KD vychází z práce Pavla Štůly.25 Kulturně výchovná činnost DK ROH, ZUČ Dětský folklorní krouţek „Tanečnica“, Valašský taneční krouţek dospělých „Javorník“, Hudební skupina „Astra kvintet“, Přírodovědecký klub, Numismaté, Filatelisté, Výtvarná skupina při DK, Fotografický krouţek, Folková skupina Rumpál, Cimbálovka Akce pro děti: dětské maškarní plesy, dětské soutěţní akce, mikulášské nadílky, oslavy na Dětské dny Akce pro mládeţ: Rockové a jiné koncerty pro mládeţ, Taneční večery s kulturním programem pro mládeţ, Diskotéky za účasti známých zpěváků, Taneční kursy pro mládeţ Kulturně společenské akce pro občany města: Plesy s kulturními programy, Koncertní vystoupení známých hudebních interpretů a koncertních skupin, Výstavní činnost, propagační činnost, Zabezpečování kulturních programů i pro externí organizace, Hobby setkání (tak zvané Bleší trhy)

22 23

Jurák, J. Slouţí přece všem. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 9.2.1978, ročník 30, č. 6, s. 4. Dolečková, L. Okresní město se dočkalo. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 13.6.1985, ročník 37, č. 22, s.

4. 24 25

Sedlíková, M. Stánek kultury. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 28.7.1977, ročník 29, č. 30, s. 4. ŠTŮLA, P. Hudební život v Novém Jičíně po roce 1945. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. s. 29-31.

11

Kulturně společenské akce pro zaměstnance podniku a všech sdruţených organizací při DK ROH: Kulturní vystoupení při podnikových oslavách plnění plánů, Kulturní akce při oslavách BSP sdruţených podniků a organizací, Kulturní akce při různých výročích sdruţených podniků a organizací, Soutěţní programy pro zaměstnance sdruţených podniků a organizací Spoluúčast DK při organizování různých okresních, krajských i celostátních akcí: Okresní výstavy průmyslových výrobků podniků a závodů okresu Nový Jičín, Krajské aktivy SM kraje k ekonomických a národních společenským úkolům, Celostátní aktivy (např. Aktiv vědecko technické inteligence), Celostátní sportovní akce „Běh deníku práce“ apod. Vzhledem k názvu, který Tatrovanka dostala, a počtu akcí, jenţ se tam konaly, se dá předpokládat, ţe měla plnit funkci kulturního domu. To potvrzují i články v týdeníku Rozkvět, které se snaţily obyvatele Nového Jičína do tohoto prostoru na různé akce nalákat. Noviny také vůbec nezmiňují hlavní záměr, proč byla budova postavena. Z rozhovoru s Boţenou ovou26 vyplývá, ţe byla vybudována kvůli sjezdům KSČ, které se zde konaly kaţdé dva roky. Těmto účelům vyhovovala, kulturní akce se zde ovšem pořádat téměř nedaly. Tatrovanka byla spíš halou neţ sálem, její vysoká vzdálenost od centra města znemoţňovala větší zájem občanů a fatálním nedostatkem byl špatný technický stav, jak uţ jsem uvedla výše.27

Závodní klub ROH Autopal Závodní klub (ZK) podporoval ZUČ, lidé se mohli zapojit do těchto krouţků – fotografický, filmařský, recitační, taneční, dramatický, moderní magie, dechová hudba Palovanka, taneční hudba Kon-Tiki. Do roku 1976 měl závodní klub sál pro 150 osob, po dostavění nového klubu zanikl z důvodu nedostatku místností filmařský a fotografický krouţek, ale díky velkému parketu vznikl nový taneční soubor a několik hudebních skupin. ZK ROH dále organizoval kurzy tance a společenské výchovy pro mládeţ. Zajišťoval také vstupenky do divadla a to nejen v NJ ale i v Ostravě. Zasedací místnosti byly vyuţívány na společenské večírky, přednášky, školení či schůze.28 Závodní kluby ROH pořádaly jednou za čtvrt roku schůze, na kterých se sešli vedoucí jednotlivých souborů, odborů a krouţků ZUČ, předsedové komisí s výborem ZK. Přizváni byli také podnikový ředitel, předseda POV29, předseda kulturní a školské komise MěNV, zástupce KSČ,SSM30. Rekapitulovaly se uspořádané akce a diskutovalo se o dalším plnění plánu. Předsedové souborů měli moţnost předloţit vlastní návrh činnosti do budoucna.

J-klub Impulsem pro vznik J-klubu se stala rekonstrukce Stále divadelní scény, která započala v roce 1984. Zřizovatelem se stala Správa účelových zařízení Socialistického svazu mládeţe, která činnost také financovala. J-klub byl otevřen na konci roku 1986. Jednalo se o velký prostor – v přízemí byl sál pro 200 lidí, v prvním patře malý sál o kapacitě 60 míst a výstavní plochou. Klub hlavně navázal na činnost M-klubu, ale protoţe město rekonstrukcí SDS přišlo o důleţitý kulturní prostor, pořádalo se zde i mnoho jiných akcí. Probíhala zde 26

Boţena Cinková byla metodickou pracovnicí OKS v Novém Jičíně v letech 1972 – 1982. Mezi její obory patřilo výtvarnictví a fotografie. 27 Rozhovor s Boţenou Cinkovou dne 17.4.2012 28 ŠTŮLA, P. Hudební život v Novém Jičíně po roce 1945. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. s. 31-32. 29 Program obnovy venkova 30 Socialistický svaz mládeţe

12

okresní kola soutěţe Talent, multiţánrové oblastní a krajské Klubové tvorby, okresní kola festivalu Rockfest nebo Čaje o páté s místními rockovými kapelami.31

Kino Květen Kino Květen zahájilo provoz po dvouleté rekonstrukci ke konci roku 1969. Rekonstrukce zasáhla i technické vybavení kina, které se stalo širokoúhlým a od roku 1970 získalo i lepší plastický zvuk. Kromě toho bylo také zařazeno do I. Kategorie, coţ znamenalo, ţe mělo moţnost promítat premiérové filmy ve stejnou dobu jako Praha. V roce 1970 se zde v rámci měsíce československo-sovětského přátelství uskutečnil Týden sovětského filmu a od roku 1971 byl kaţdoročně pořádán Filmový klub, který se těšil velké oblibě, protoţe kapacita 500 osob byla jiţ první rok zcela zaplněna. Od roku 1973 zahájil činnost Klub přátel Sovětského filmu, kde se mimo jiné promítaly i sovětské filmy v předpremiéře. V létě bylo vyuţíváno Letní kino.

Ţerotínský zámek Ţerotínský zámek má dlouholetou historii, která spadá do konce 14. století. Vzhledem k tomu, ţe bylo sídlo téměř neustále obydleno, zachovalo se nám do dnešních dnů a je moţno ho dále vyuţívat. Od roku 1945 je zde umístěno muzeum. Během normalizace zde bylo moţné shlédnout stálé expozice – Kloboučnická expozice, Historie dělnického hnutí na Novojičínsku a Historie Novojičínska. V dalších prostorách byla výstavní síň Okresního vlastivědného muzea vyuţívána výtvarnými umělci z celého okresu, občas hostila i slavná umělecké jména z celé republiky případně i ze zahraničí. Dochází tak k propojení historie a současnosti v rámci muzejních expozic a výstav současného umění. V roce 1964 byla přebudováním otevřena výstavní síň nazvaná Rytířský sál a v roce 1970 v krásném půdním prostoru vznikl další výstavní prostor. Svou prostorností a atmosférou poskytoval útočiště nejenom výtvarným umělcům, ale konaly se zde také koncerty váţné hudby. V osmdesátých letech došlo k vybudování posledního výstavního prostoru tzv. Nové galerie. Ţerotínský zámek disponuje dvěma nádvořími, která se v létě vyuţívala ke koncertům a jinému kulturnímu programu. V případě špatného počasí se tyto akce přesouvaly pod podloubí domu U Jelena, který se nacházel na náměstí Nového Jičína.

Stará pošta Renesanční dům Stará pošta tvoří jednu z dominant města. Od roku 1980 zde sídlilo (a dodnes sídlí) Městské kulturní středisko a nacházela se zde výstavní síň. Další prostory se vyuţívaly k přednáškám a besedám.

Společenská místnost Nové Slunce Restaurace Nové Slunce ukrývala společenskou místnost, která byla v první polovině sedmdesátých let jediným větším prostorem v Novém Jičíně. Měla kapacitu 200 míst, coţ bylo na okresní město nedostačující.

31

Ibid., s. 33-34.

13

Kulturní zařízení a prostory v Novém Jičíně jsme tímto přehledem vyčerpali, ale pro lepší náhled do kultury v celém okrese uvedu ještě nejdůleţitější zařízení v jiných kulturně podstatných městech a obcích.

Frenštát pod Radhoštěm Frenštát pod Radhoštěm má bohatou výtvarnickou tradici, a proto není divu, ţe se ve městě nachází od roku 1965 výstavní síň, ve které probíhala v době normalizace bohatá výstavnická činnost. Síň patřila pod tamější Výstavní odbor klubu pracujících a organizovala výtvarné soutěţe nebo tradiční letní Beskydské salóny, kde byla představena tvorba významných beskydských umělců.32

Příbor V Příboře fungoval kvalitní amatérský fotografický krouţek, který potřeboval svou rozsáhlou činnost někde vystavovat. Vybudovali si tedy na náměstí výstavní síň fotoklubu domu kultury ROH, kterou slavnostně otevřeli v květnu 1975. Tato síň se rychle stala místem pro vystavování i profesionální tvorby umělců z celé republiky.

32

Výstavní činnost. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 25.2.1972, ročník 24, č. 8, s. 4.

14

4 Hudba v Novém Jičíně Hudební obor byl v Novém Jičíně nejrozvinutějším druhem zájmové umělecké činnosti. V Novém Jičíně má hudební tradice bohatou minulost a na toto téma vzniklo jiţ mnoho odborných prací. Do centra zájmu se staví hlavně pěvecké sbory Ondráš a Ondrášek. Hudba je také jedinou doposud zmapovanou částí kulturní historie města. Hudební ţivot do roku 1945 zpracoval významný novojičínský pedagog a skladatel Václav Ptáček33, hudbě po roce 1945 aţ do současnosti se věnoval ve své práci učitel ZUŠ Pavel Štůla. Nechci znovu přepisovat to, co uţ bylo sepsáno, ale nemůţu zpracované části vynechat úplně. Stručně proto sepíšu celou hudební historii Novojičínska, ale zpracované části uvedu jen v přehledu a odkáţu k příslušným textům. Mým záměrem je hudební přehled vytvořený Pavlem Štůlou doplnit o informace, které neuvádí, a rozpracovat kulturní historii na oblast celého Novojičínska.

4.1 Hudba a politický režim Vzdor proti státnímu zřízení se projevoval nejvíce v hudební oblasti. Nejinak tomu bylo v Novém Jičíně. V ţádném uměleckém oboru, kromě hudby, nenalézám ţádné náznaky nespokojenosti a nutnosti dělat kompromisy a obětovat své umělecké vyjádření poţadavkům státu. V hudební oblasti se ústupky a konflikty mezi státem a umělci, byť amatéry, projevují na scéně rockové hudby. Rocková hudba byla socialistickým reţimem nejvíce omezovaným druhem umění. Kontrolu nad ní reţim prováděl systémem tzv. „přehrávek“. Pokud chtěla kapela vystupovat veřejně, musela tyto přehrávky podstoupit. Profesionální i amatérské kapely musely dvakrát do roka vystoupit před komisí, která rozhodla o jejich osudu. Reţim se zajímal o repertoár, který musel být v poměru 2/3 české produkce nebo produkce socialistických zemí a 1/3 produkce autorů ze západu. Anglické skladby musely být překládány, zda neobsahují nevhodný text. Dále se komise zajímala o název kapely, který nesměl být cizojazyčný. Posuzováno bylo také vhodné oblečení a délka vlasů. Kapela přehrála pár svých skladeb, a podstoupila test teoretických hudebních znalostí. Profesionální hudebníci byli navíc prověřeni z politických názorů. Amatérské kapely mohly vystupovat jako tzv. „poloprofesionálové“ nebo jako soubor ZUČ. Přehrávky byly základním kamenem úrazu pro mnohé hudebníky. Mnohé novojičínské kapely jimi prošly úspěšně jen díky Antonínu Cinkovi34, pracovníku OKS, který byl sám zkušeným hudebníkem a příznivcem beatové hudby. Mimo jiné zasedal v komisi, jeţ u přehrávek hodnotila kvality kapely. Protoţe uměl poznat dobrou hudbu a nechtěl, aby mnozí nadšení hudebníci přicházeli o svůj koníček kvůli státním nařízením, pomáhal kapelám u přehrávek projít. Poradil jim, aby do svého rockového repertoáru zařadili pár lidovek, které vţdy udělaly na členy poroty dobrý dojem. Jak sám vzpomíná, kdyţ rocková kapela začala hrát u přehrávek lidovou skladbu, bylo to mnohdy téměř neposlouchatelné. Vzhledem k tomu, ţe byl Cink uznávaným hudebníkem, mělo jeho slovo v porotě velký význam a pokud byli ostatní na váţkách, zda kapelu schválit nebo ne, přikláněl se na stranu kapel. Kapela sice 33

PTÁČEK, V. Hudební ţivot v Novém Jičíně (tradice a současnost). Olomouc: Univerzita Palackého, 1968. Antonín Cink byl metodickým pracovníkem OKS v Novém Jičíně v letech 1972 – 1982. Mezi jeho metodickou činnost patřila lidová hudba, taneční hudba, pěvecké sbory a orchestry. Byl uměleckým vedoucím a členem významné folkové skupiny Generace. 34

15

musela v některých věcech reţimu ustoupit, ale mohla pak vystupovat a dělat tak to, co ji bavilo. Kontroly na koncertech byly většinou nahlášené, takţe se dalo poměrně dobře předejít problémům. Pokud přišla kontrola, upustili na chvíli hudebníci od rocku, zahráli pár lidovek a kontroloři byli spokojeni.35 Častým podvodem, který zajistil kapele průchod přehrávkami, bylo také zfalšování repertoáru. Téměř ţádná kapela totiţ nesplňovala poţadovaný poměr skladeb. Aby u zkoušek prošla, napsala do repertoáru jednu svoji vlastní skladbu pod několika různými názvy a nemusela omezovat skladby autorů ze západu.36

4.2 ZUČ v Hudbě Následující přehled hudebních těles vychází téměř kompletně z práce Pavla Štůly. Autor detailním způsobem popisuje historii a činnost všech těchto souborů, takţe já je jenom vyjmenuji a případné zájemce odkáţu na Štůlův text.

4.2.1 Artificiální hudba Instrumentální soubory37 Novojičínské kvarteto Komorní orchestr P. J. Vejvanovského

Pěvecké sbory38 Ondráš, Ondrášek Pionýrský pěvecký soubor (v 1988 přejmenováno na Jitřenku) PS Martinů SD ROH TŢ Třinec Radhošť DK ROH Frenštát pod Radhoštěm OB Polanka n. Odrou JKS Klimkovice

Dechové hudby39 Dechový orchestr města NJ Palovanka

4.2.2 Nonartificiální hudba Mezi nonartificiální hudbu patřily hlavně amatérské rockové kapely. Z textu Pavla Štůly vybírám pouze ty, které působily v mnou sledovaném období a které svou tvorbou a činností nevzbuzovaly zájem ze strany státních orgánů.

Rockové kapely40 Exodus (1963–1990) Hells (1968–1970) VOZ 69, Nacional (1969 –1979) Frog’s (1969–1974) 35

Z rozhovoru s Antonínem Cinkem dne 17.4.2012 ŠTŮLA, P. Hudební život v Novém Jičíně po roce 1945. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. s. 187. 37 Ibid., s. 53-69. 38 Ibid., s. 70-85. 39 Ibid., s. 90-97. 40 Ibid., s. 121-170. 36

16

Paradox (1970 – jaro 1976) Meduzy (1972–1976 ) Matador (1972–974) Union (1972–1974) PVC (1977–1978) Tep (1977–1984) Cent (1980–1984) Faust (1982– ) Laboratoř (1986– ) Elvis Presley Revival Band (1988– )

Trampské a country skupiny, folk41 Bumerang (1974–1991) Generace ( 1973 – neoficiálně 1997) Entuziasté (1970– ) Rumpál (1977–1980)

Comba42 106 Krystal Erg Ozvěny Ballance

4.2.3 Rocková hudba – oblast hlavního omezování ze strany státních orgánů Některé Novojičínské kapely se potýkaly s problémy ze strany státních nařízení. Občas to byly problémy velmi kuriózní, ale dokumentují tehdejší systém a jsou dobrou ukázkou toho, co všechno mohlo v té době znamenat problém. Skupiny, aţ na poslední (Apertus), vychází opět z práce Pavla Štůly.43

Hatmens (1966–1971) Zřizovatelem skupiny mladých lidí se stal n.p. Tonak. Na repertoáru měla skladby Jimiho Hendrixe, Animals, Beatles nebo Rolling Stones. Právě kvůli repertoáru byla skupina v roce 1971 zakázána.

Extenze (1979–1981) Hardrocková kapela v roce 1981 zakázána místními úřady.

Věšák, Metabo (1981–1989) Skupinu tvořila velká část hudebníků zakázané Extenze. Ani pod novým názvem to neměla kapela lehké. Zřizovatelem bylo MKS, které ale spadalo pod dohled MěNV. Tam bylo pár lidí, kterým Věšák takříkajíc „leţel v ţaludku“ hlavně kvůli jeho západní orientaci. Tito lidé taky měli problém s názvem kapely. Ačkoli to byl název český a zdál se být nezávadným, někteří se domnívali, ţe tím chce kapela naznačit revoltu ke státnímu zřízení a ţe dává popud 41

Ibid., s. 212-237. Ibid., s. 106-115. 43 Ibid., s. 121-170. 42

17

k věšení komunistů.44 Všechny tyto aspekty způsobily, ţe v roce 1986 dostala kapela zákaz k vystupování v celém okresu. Po půl roce našla kapela nové útočiště v Krajském kulturním středisku Ostrava. Změnila si název na Metabo a po repertoárových změnách dostala nové povolení k produkci.

Leopard (1983–1995) Známá heavymetalová kapela měla kuriózní začátky. Vznikla přejmenováním skupiny Stres. Jak píše Štůla, „bývalému komunistickému reţimu a jeho kulturním pracovníkům se zdál název Stres příliš depresivní a neslučitelný s krásnou komunistickou budoucností naší země. Proto byla skupina vyzvána k tomu, aby se přejmenovala.“ 45

Apači (1987) Skupina známá hlavně pro své indiánské kostýmy si zavinila časté zákazy hraní hlavně díky svému divokému vystupování na koncertech.

Apertus Týdeník Rozkvět o zákazu hudebních skupin nepsal. Výjimku tvoří skupina Apertus, ze které udělal ukázkový příklad toho, jak divoké a nevhodné mohou být rockové skupiny. Zákaz byl udělen v roce 1983 po náhodné kontrole na závěrečném kurzu společenské a předtaneční výchovy pro ţáky základní školy v Klimkovicích. Skupina byla obviněna z výtrţnictví, opilství a napadení veřejného činitele. Autor, jenţ se pod článek nepodepsal, dodává, ţe by se hudební soubory a organizátoři kulturních akcí měli nad svou činností zamyslet a nepodceňovat náhodné kontroly.46

4.3 Soutěže a festivaly Ekopíseň 1988 Festival trampské a folkové písně proběhl v areálu Skalky v srpnu 1988. Název festivalu sice souvisí s ekologií a pečováním o ţivotní prostředí, nebyl to však hlavní pořadatelský záměr. Tato tématika byla zvolena proto, aby festival prošel kontrolou státních orgánů. Samotná akce byla rozdělena na dvě části. V odpoledních hodinách proběhla soutěţ amatérů z celého okresu a po vyhlášení vítězů začali koncertovat pozvaní písničkáři z celé republiky. Pavel Dobeš, Jaroslav Samson Lenk, Pepa Streichl, Petr Lutka, Kapitán Kid, Pavel Foltán, Jan Burián, Ivan Hofman, Jaroslav Sedláček ml., AG Flek, Máci, Povian a další.47 Jak vidno z některých jmen, byla to akce riskantní. Na Okresním výboru SSM bylo ale pár kultuře nakloněných lidí, a tak byl festival schválen. Hlavním strůjcem festivalu byl Jan Dedera a jeho přátelé. Celou akci moderoval populární Václav Souček. Koncert folkových hvězd si přišlo poslechnout přibliţně 1500 lidí.48 Ačkoliv se v týdeníku Rozkvět můţeme dočíst pozitivní kritiku, která vytváří dojem, ţe akce proběhla bez problémů a stane se tradičním folkovým festivalem,49 Pavel Štůla uvádí tyto informace: „Při hodnocení akce se do popředí dostala ne finanční stránka akce, která byla mírně prodělečná, ale hlavně kritika ze strany televize a místních médií z důvodu, ţe hosté dávali hlasitě najevo svůj nesouhlas s politickým zřízením. Proto se akce jiţ další rok nekonala.“50 44

Ibid., s. 160. Ibid., s. 164. 46 Zrušení hudebního souboru. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 14.7.1983, ročník 35, č. 29, s. 4. 47 Ekopíseň 88. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 11.8.1988, ročník 40, č. 32, s. 6. 48 ŠTŮLA, P. Hudební život v Novém Jičíně po roce 1945. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. s. 243-244. 49 Ekopíseň 88. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 11.8.1988, ročník 40, č. 32, s. 6. 50 ŠTŮLA, P. Hudební život v Novém Jičíně po roce 1945. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. s. 244. 45

18

Talent Soutěţ amatérských zpěváků do 15ti let má své počátky jiţ v polovině sedmdesátých let. Poprvé proběhla na Starém Jičíně, ale brzo se z ní stala soutěţ okresního charakteru. Děti mohly soutěţit jako jednotlivci nebo dua a mohly si vybrat skladbu z jakéhokoliv směru populární hudby.51

Sborové soutěţe Klimkovický podzim – první ročník přehlídky smíšených pěveckých sborů se konal v roce 1974.52 Festival pěveckých smíšených sborů Severomoravského kraje na Hukvaldech v roce 1975.53 Přehlídka pěveckých sborů v Novém Jičíně a Fulneku. První ročník se uskutečnil v roce 1988 a vystoupily na něm sbory z Moravy. Další rok uţ měla přehlídka celostátní charakter.54

Novojičínské kulturní léto Tradice kulturního léta vznikla v Novém Jičíně v roce 1978. Pořádalo ho OKS. V srpnu a září se konaly kulturní akce v Novém Jičíně a dalších čtyřech okresních střediscích.55 Akce byly zaměřeny hudebně, vystupovaly soubory zájmové umělecké činnosti. Cílem bylo zpříjemnit pracujícím odpočinek v době volna. Základním poţadavkem bylo vyuţití venkovních prostorů – areál SSM na Skalkách, Janáčkovy a Smetanovy sady. Prudký nárůst akcí během prvních tří let konání je jasným důkazem oblíbenosti kulturního léta. V prvním roce to bylo pouhých 6 akcí, druhý rok 74 akcí a v roce 1980 249 akcí.56 Čísla se samozřejmě týkají celého okresu.

Zlatá trumpetka Okresní přehlídka dětských a mládeţnických dechových hudeb se poprvé konala v roce 1976. V roce 1979 se přemístila do Jistebníku nad Odrou a zaloţila tak novou hudební tradici v této obci.57

Studénka – přehlídka jazzových orchestrů Pod organizací OKS Nový Jičín a DK ROH Vagónka n.p. Studénka proběhl první ročník přehlídky jazzových orchestrů moravskoslezského kraje v roce 1982. Vystoupilo na něm 8 orchestrů ZUČ a po přehlídce se konal jam session.58 Přestoţe se přehlídka konala v novojičínském okrese, nefungoval zde ţádný jazzový orchestr. Novojičínsko je sice kraj hudební, ale jazzová hudba se zde nijak výrazně neprosadila.59

Folkový kolotoč 1983

51

Talent „75“. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 32.1.1975, ročník 27, č. 3, s. 4. Cink, A. Klimkovický podzim 75. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 11.12.1975, ročník 27, č. 50. s. 4. 53 Pěvecký festival na Hukvaldech. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 5.6.1975, ročník 27, č. 22. s. 4. 54 Černoch, V. Zakládáme novou tradici. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 1.12.1988, ročník 40, č. 48, s. 6. 55 Černoch, V. Kulturní léto 1978. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 3.8.1978, ročník 30, č. 31, s. 4. 56 Na slovíčko o Novojičínském kulturním létě 80. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 9.10.1980, ročník 32, č. 40, s. 4. 57 Domoráková, J. Zlatá trumpetka 79. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 8.11.1979, ročník 31, č. 45, s. 4. 58 Přehlídka jazzových orchestrů Studénka 82. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 21.10.1982, ročník 34, č. 42, s.4. 59 Černoch, V. Rodí se nová tradice?. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 15.12.1983, ročník 35, č. 51, s. 4. 52

19

Populární folkový festival se v roce 1983 konal i v Novém Jičíně. Areál letního kina tehdy přivítal místní kapely, ale i slavné osobnosti.Vystoupili Trio – Němeček, Polák, Brunner, Jaromír Nohavica, Cizinci, Generace, Bumerang, Bluegrass Nova, T a V.60

Novojičínská štumpa 1984 Folková hudba slavila v osmdesátých letech návrat. Jedním z důsledků bylo časté pořádání folkových festivalů. V Novém Jičíně se od roku 1983, kdy zde byl uspořádán Folkový kolotoč, konaly folkové festivaly kaţdé léto. V roce 1984 to byla Novojičínská štumpa. Vystoupil Karel Plíhal, Wabi Daněk, Folk Team a Rozkol.61

Týden písničkářů SSM ve Vřesině a Dolní Lhotě převzaly v roce 1984 organizaci tradičního folkového festivalu, který předtím pořádala OB v Porubě. V červnovém týdnu proběhlo mnoho koncertů známých folkařů. W. Daněk, P. Karas, J. Streich, K. Plíhal, J. Tvrz, Z. Homolová, O. Janota, D. Kohout, D. Valúch, P. Dobeš, S. Janoušek, R. Havlík, K. Diepold, P. Lutka, D. Voňková, J. Nohavica, J. Noha, M. Noga.62

Moravské folkové léto 1984,1985 Název deseti koncertů a 53 umělců, kteří v srpnu vystoupili po celé Moravě. V Novém Jičíně se koncerty konaly v areálu letního kina.63

Rocková přehlídka 1985 Polovina osmdesátých let byla přímo nabita různými letními festivaly a přehlídkami ve venkovních areálech. Příznivci rockové hudby mohli v září navštívit rockovou přehlídku amatérských i profesionálních skupin v areálu II. sjezdu SSM na Skalkách. Vystoupily kapely Leopard, Metabo, B-Komplex, Pumpa a Eso.64

Novojičínské babí léto 1987 Hudební akce, na kterých se potkali představitelé české populární hudby s folkovými zpěváky i rockovými kapelami. Během tří dnů vystoupilo v Mořkově v přírodní scéně postupně devět kapel a zpěváků.65

Rock-fest 1988

Druhý ročník okresního kola soutěţe rockových skupin v J-klubu v Novém Jičíně.66 Kromě přehlídek, festivalů a soutěţí se celoročně organizovaly mnohé jiné hudební

akce. Kluby mladých nebo Kulturní domy organizovaly mnohé celoroční hudební pořady pro pracující, ale hlavně pro mládeţ. Kruhy přátel hudby pořádaly koncerty váţné hudby v Novém Jičíně, Příboře nebo Studénce. 60

Folkový kolotoč. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 12.5.1983, ročník 35, č. 20, s. 4.

61

84-6 Novojičínská štumpa. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 17.5.1984, ročník 36, č. 20, s. 4. Svoboda, J. Folkový festival. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 7.6.1984, ročník 36, č. 23, s. 4. 63 Moravské folkové léto. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 23.8.1984, ročník 36, č. 34, s. 4. Moravské folkové léto. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 30.8.1984, ročník 36, č. 35, s. 4. 64 Rocková přehlídka, Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 12.9.1985, ročník 37, č. 35, s. 4. 65 Novojičínské babí léto. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 13.8.1987, ročník 39, č. 32, s. 6. 66 Rock-fest 88. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 10.11.1988, ročník 40, č. 45, s. 6. 62

20

Hudební pořady různého zaměření organizovala divadla hudby a poezie v Novém Jičíně, Kopřivnici nebo Mořkově. V Novém Jičíně dále probíhaly pořady pro mládeţ například v kavárně Máj (Kavárna Mladých), jejichţ náplní byla taneční a poslechová diskotéka, beseda se známými osobnostmi, nebo se promítaly koncerty či hudebně – vzdělávací pořady. Podobné akce byly pořádány i v jiných městech (Joan Baez v Kopřivnici v 1977, Albrechtičky – Rocková večeře – pořad Metalová Mánie).

4.4 M-Klub při SDS V druhé polovině sedmdesátých let se v KSČ zrodil nový přístup k práci s mládeţí. Mládeţ znamenala budoucí socialistický lid a pro udrţení dosavadního politického zřízení bylo nutné posílit ideologický vliv právě na tuto skupinu obyvatelstva. Protoţe je historicky dán zájem mládeţe o taneční zábavy (dříve vesnické tancovačky a veselice), rozhodla se KSČ, ţe poskytne mládeţi tento druh vyţití a do programu k taneční a zábavné části zapojí i část výchovnou. Po celé republice začaly vznikat Kluby mládeţe s tanečním nebo poslechovým programem. Před kaţdou zábavnou částí se však konala nějaká beseda či přednáška věnována důleţitému socialistickému výročí nebo osobnosti. Vlivem mnohých faktorů se však brzo dobrý nápad KSČ obrátil proti nim samým. Kluby mládeţe se často stávaly centry alternativní nebo dokonce undergroundové kultury. Novojičínský M-klub se otevřel v roce 1976 a nejprve fungoval v malém a velkém sále Stálé divadelní scény. V roce 1978 se přestěhoval do sklepových prostorů SDS, kde pro něj byly vybudováno speciální místo. Klub měl kapacitu 70 míst, byl vybaven audiovizuální technikou, barevnou televizí, hudebním boxem. K dispozici byly knihy, společenské hry nebo časopisy.67 M-klub nejprve vedla Leonida Dolečková, která neměla ţádné zkušenosti s kulturou a byla dosazena KSČ. Kdyţ se otevřely nové prostory, hledal se nový vedoucí, protoţe L. Dolečková se stala ředitelkou SDS. Ve vedení M-klubu se v krátké době vystřídal Pavel Bártek s Vítězslavem Černochem. Oba byli kvůli neshodám s vedením SDS vyhozeni. Pavel Bártek se na místo vedoucího ale ještě dostal a setrval aţ do roku 1982, kdy ho vystřídala Milada Křiváková. Bártek, který nebyl velkým zastáncem komunistického reţimu, předal Miladě Křivákové své zkušenosti a kontakty na další M-kluby hlavně v Porubě, Opavě a Valašském Meziříčí. V té době uţ se do programů dostaly některé velmi zajímavé koncerty. Hlavní éru problematických a zakázaných kapel v Novojičínském M-klubu ale odstartovala aţ Milada Křiváková. Jedním z důvodů, ţe se tyto akce mohly uspořádat byla neznalost a nezájem ředitelky L. Dolečkové, které jména problematických hudebníků nic neříkala, a tak je schválila. Hlavním důvodem povolení mnohých koncertů bylo však něco jiného. Z práce Pavla Štůly vyuţiji rozhovoru s Miladou Křivákovou, který tuto situaci objasňuje. „Jiţ delší dobu jsem pomáhala s organizací klubových programů a patřila k okruhu lidí, kteří se ,motali‘ kolem dění v M-klubu. Proto bylo nasnadě mé rozhodnutí opustit ticho knihovny a vrhnout se do kulturního dění v oblasti organizačně náročnější, ale také zároveň mi bliţší. Netušila jsem, jak mocně řehtá úřední a ideologický šiml v téhle oblasti kulturního ţivota. Moţná, ţe právě mé mládí, výchova v ne právě loajální rodině k tehdejšímu zřízení, to, ţe jsem byla svobodná, bez závazků, mi pomohlo v tom, ţe jsem pořádala akce a koncerty v té době ojedinělé. ('Novojičínská štumpa' – folkrockový festival, Rocková přehlídka v amfiteátru na Skalkách, další ročníky v letním kině ve Smetanových sadech, několik ročníků koncertů v rámci akce nazvané ,FOLKOVÉ LÉTO‘ v areálu 67

Černoch, V. Nový M klub v Novém Jičíně. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 26.10.1978, ročník 30, č. 43, s. 4.

21

letního kina). Koncerty folkových či rockových muzikantů a zpěváků byly stále ohroţeny moţností zákazu vystupování ze strany zřizovatele na základě usnesení nějakého soudruha z KSČ. Tak přišli umělci o zřizovatele a tím pádem o moţnost veřejného vystupování. Jednoho dne jsem zjistila, ţe kdyţ jim prostě zřizovatele ,přidělím‘, moţná si toho nikdo ani nevšimne. Tak vzniklo Krajské kulturní středisko v nejmenovaném městě a všichni ti ,nepohodlní‘ vystupovali v hlášeních pro vyšší místa, která akce povolovala a schvalovala, jako zcela běţní umělci se zřizovatelem. Finta, na kterou mi naštěstí nikdo nepřišel. Vedoucí ostatních klubů v republice se značně divili, jak to dělám. O mnoţství kulturních i 'kulturních' akcí vypovídají měsíční plakáty s programy. Aţ zpětným pohledem na to mnoţství akcí si člověk uvědomí, kolik jich muselo být poplatných tehdejší ideologii, stále se opakujícím svátkům a výročím. Ale opravdu se našly i pečlivě ukryté kulturní perly, ať v podání hudebníků rockových, folkových či jazzových, mimů, herců profesionálních i amatérských, začínajících či slavných, těch, které jsme mohli i v té době vidět na obrazovkách televizorů, či slyšet v rádiích, ale asi spíš těch, o jejichţ umění si mladí lidé předávali své poznatky ústně a tak šířili jejich slávu po vlastech českých a na Slovensku. Ţádanou částí programové náplně tvořily diskotéky. M-klub byl prostor ve sklepení divadla, s nizoučkým stropem, prostě krásný klubový prostor, s kapacitou asi 40 lidí, ale na diskotéky jich chodilo více neţ stovka. Kouřilo se jen v prostoru nízké chodby, kde nebylo dýchatelno ani viditelno. Ze stropu padaly kapky na tančící i na desky ,diskţokejů‘ a byl problém na klasickém gramofonu produkci odehrát, ale i přesto jezdili muţi pouštějící reprodukovanou hudbu do těchto prostor velmi rádi. Bylo zde opravdu kouzelné, neopakovatelné prostředí. Rádi se vraceli snad všichni vystupující. Publikum bylo znalé, příjemné a uznalé. Nesmím opomenout ještě jednu součást programů. Zvládla jsem odborný promítačský kurz a promítala filmy, které jsem většinou pouţívala právě k uskutečnění těch povinných akcí k různým výročím, ale dlouhodobou spoluprací s pracovnicemi půjčovny filmů v Ostravě jsem dospěla i k filmům opravdu kvalitním, jeţ se k promítání do velkých kin nedostaly. Měly své vyhraněné publikum, dnes bychom řekli – takový malý filmový klub. Některé se promítaly mimo akce zveřejněné na plakátech, tak se dělo i u jiných akcí, zejména těch, kde se diskutovalo o ,západním‘ umění, promítaly se záznamy koncertů a pouštěly nahrávky zahraničních či našich undergroundových kapel, u kterých bylo jiţ předem jasné, ţe neprojdou schvalovacím procesem. Byly to krásné časy, snad jsem zpříjemnila dospívání mladým lidem té doby v našem městě, ale jsem ráda, ţe doba vlády jedné strany a jedné ideologie je jiţ za námi.“68

Jak také vyplývá z rozhovoru s Pavlem Bártkem69, aţ s činností M-klubu se do Nového Jičína dostaly problematické kapely a zpěváci. Vladimír Merta, Jan burian a Jiří Dědeček, antidiskotéka Jiřího Černého. S těmito programy se do Nového Jičína dostal i kontakt na Jazzovou sekci. Díky Milošovi Čuříkovi se mohli mnozí stát členy Jazzové sekce a získávat tak informace, které by se jinak do tak malého města neměly šanci dostat.70. V roce 1984 započala rekonstrukce SDS a v roce 1985 musela být z důvodů oprav ukončena i činnost M-klubu. Na jeho činnost pak navázal J-klub, o kterém jsem se zmiňovala jiţ v kapitole Kulturní zařízení.

4.5 Hostující kapely a zpěváci Častým jevem kultury za normalizace bylo vystupování známých osobností i na těch nejmenších vesničkách. Z hudební sféry to byly časté koncerty předních hvězd tehdejší doby – Waldemar Matuška, Olympic, ale vystoupili zde i Jazz Q, Framus 5 nebo M- Efekt. Ve jmenování bych mohla pokračovat dále, o koncerty slavných i velmi kvalitních kapel nebyla v té době nouze. Od osmdesátých let se v okrese často objevovali písničkáři jako Jaroslav Nohavica nebo Karel Plíhal. Tyto koncerty se většinou odehrávaly na vesnicích, kde nebyl 68

ŠTŮLA, P. Hudební život v Novém Jičíně po roce 1945. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. s. 27-29. Vedoucí M-klubu v letech 1978 – 1982. V současné době ředitel Beskydského divadla. 70 Z rozhovoru s Pavlem Bártkem dne 6.2.2012 69

22

takový dohled státních orgánů. Z rozhovoru s Antonínem Cinkem vyberu jeden příklad za všechny. V rámci jednoho kulturního léta proběhl v Mořkově koncert Jaromíra Nohavici, Pavla Dobeše a Jiřího Dědečka. Pořadatelem byl J-klub v NJ a Obecní úřad Mořkov. Aby koncert mohl proběhnout stačilo schválení Obecního úřadu v Mořkově, coţ představovalo daleko menší potíţe neţ schválení takové akce na území Nového Jičína.71 Proto se koncerty problematických písničkářů konaly tak často na vesnicích. V týdeníku Rozkvět jsem o akci nenašla jedinou zmíňku. Někdy ale nastaly i případy, kdy si „problémy“ nezpůsobila přímo skupina, jakoţto spíše publikum. Zásahem SNB skončil koncert Jiřího Schelingera a skupiny Františka Ringo Čecha. Skupina, která se také během normalizace potýkala se zákazy hraní, vystoupila V Klimkovicích v roce 1978. V týdeníku Rozkvět se můţeme dočíst: „Je odsouzeníhodné jestliţe kulturní akce se s přičiněním skupinky provokatérů – chuligánů z Ostravy, nakonec svrhne v pusté rodeo z divokého západu. Zvlášť politováníhodný fakt je, ţe v daném případě vedoucímu skupiny Fr. Čechovi ve vzácné shodě s populárním zpěvákem hitů J. Schelingerem atmosféra ječícího davu, převáţně strakatě ohozených vlasatců ve vzorném kontaktu s ,kočkami‘ s přelivem v ţíhané paruce, s cigaretou mezi rudě nalakovanými nehty, plně vyhovuje. Jen to, ţe kapela vysloveně nevyjádřila nesouhlas s tímto chováním, znamenalo problém pro ni samou. Okresní kulturní středisko podalo stíţnost na kapelu Pragokoncertu.72

71 72

Z rozhovoru s Antonínem Cinkem dne 17.4.2012 Kam Kráčíš, lehkomyslná múzo?. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 9.11.1978, ročník 30, č. 45, s. 4.

23

5 Divadlo v Novém Jičíně Divadelní obor patřil v okrese Nový Jičín k nejrozšířenější umělecké činnosti. Soubory divadelní ZUČ existovaly téměř v kaţdé vesničce, v mnohých byly pořádány divadelní přehlídky a soutěţe, které se těšily velké oblibě jak ze strany účastníků tak ze strany diváků.

5.1 Stálá divadelní scéna (SDS) a nezájem o divadelní kulturu Jedinou zvláštností bylo, ţe za téměř celou dobu normalizace nefungoval ţádný divadelní krouţek přímo v Novém Jičíně. Ačkoliv zde byla krásná a vybavená budova divadla, od roku 1969, kdy byl úředně zakázán ochotnický soubor, ho vyuţívaly jen hostinské soubory. Nezájem nebyl jen ze strany aktivního zapojení se, bohuţel se SDS často potýkala i s velmi nízkou návštěvností. Jaký mohl být důvod tohoto kulturního nezájmu? Z rozhovoru s Boţenou Cinkovou vyplývá, ţe lidé v Novém Jičíně nikdy nebyli tak kulturně zaloţení jako lidé z jiných měst okresu. Další příčinou bylo určitě zrušení pedagogické školy v Novém Jičíně. Zde studovalo mnoho dívek, mezi jejichţ povinné předměty patřila i výtvarná nebo hudební výchova. Jejich zájem o kulturu byl tedy poměrně vysoký a to nejen z pozice divaček, ale také z pozice vystupujících. Se zrušením školy v roce 198573 došlo k poklesu zájmu o kulturu. Časté bylo v té době také zapojení závodů do kulturního ţivota. Od SDS dostávaly na některá představení lístky, které měli nabídnout svým zaměstnancům. Všechny lístky se však velmi rychle vracely zpátky do SDS, takţe bylo jasné, ţe je závody lidem vůbec nenabídly.74 Názorný příklad toho, jak nízký byl zájem o divadlo v NJ, vyplývá z rozhovoru s Pavlem Bártkem. Při některých vystoupeních se museli organizátoři uchýlit k tomu, ţe z blízké budovy polepšovny doslova „nahnali“ do divadla zdejší mládeţ, aby soubor nevystupoval před prázdným hledištěm. O tom, jak byla situace zoufalá, svědčí i články v novinách Rozkvět, kde pisatelé často kritizují nízký zájem obyvatel Nového Jičína.75 Přitom se nedá říct, ţe by v divadle probíhaly jen programy umělecky nehodnotné. Mezi v té době zajímavé akce patřil určitě pořad Vlasty Chramostové „Z očí do očí“ v roce 196976, divadlo Na provázku v roce 197877 nebo Divadlo Járy Cimrmana v roce 1979.78 Mezi hostující soubory patřily kaţdý rok Divadlo Český Těšín, Státní divadlo Zdeňka Nejedlého Opava, Slovácké divadlo Uherské Hradiště a Šumperské divadlo. Tím, ţe budova neměla vlastní soubor, neměla potřebu modernizovat techniku, coţ se ale projevilo na kvalitě vystoupení jiných profesionálních souborů. Oţivení vnesl do SDS aţ M-klub.

5.2 Soutěže, přehlídky a festivaly Štramberské divadelní úterky Divadlo na Štramberku má dlouholetou tradici, uţ v roce 1964 zde vznikl festival, který se kaţdoročně odehrával po dobu celého období normalizace. Na jaře se v rozmezí dvou 73

ŠTŮLA, P. Hudební život v Novém Jičíně po roce 1945. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. s. 46. Dolečková, L. Před novou divadelní sezónou. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 24.9.1981, ročník 33, č. 38, s. 4. 75 Jurák, J. Slouţí přece všem. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 9.2.1978, ročník 30, č. 6, s. 4. Kde je chyba?. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 2.7.1981, ročník 33, č. 26, s. 4. 76 Kam po práci?. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 7.2.1969, ročník 21, číslo 6, s. 10. 77 Změna programu v Klubu M. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 23.2.1978, ročník 30, č. 8, s. 4. 78 Stálá divadelní scéna Nový Jičín, Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 25.10.1979, ročník 31, č. 43, s. 4. 74

24

měsíců kaţdé úterý představil jeden divadelní soubor z Moravskoslezského kraje. Po kaţdém představení se konala veřejná beseda se souborem. Zvláštností bylo, ţe o vítězi tohoto dvouměsíčního klání nerozhodovala odborná porota, ale diváci.79

Lubinské vesno Divadlo v Lubině má dlouholetou tradici, která spadá aţ na začátek 20. století. V první polovině sedmdesátých let se zde odehrávaly dva významné festivaly. Jedním z nich je Lubinské vesno, které se konalo od roku 1969 a na kterém se vţdy představily 4 okresní soubory.80

Lubinská jeseň Druhým festivalem byla Lubinská jeseň, jenţ se konala na přelomu listopadu a prosince a zúčastnily se jí také 4 soubory.81 Divadlo v Lubině se v druhé půli sedmdesátých let odmlčelo a na tradici navázalo aţ v letech osmdesátých.

Bordovický festival

Tradice krajského festivalu vesnických souborů v Bordovicích sahá do roku 1958.82

Okresní a krajská přehlídka ve Veřovicích V roce 1971 se do Veřovic přemístila Okresní amatérská divadelní přehlídka, v té době uţ XI. ročník.83 Divadelní Veřovice v roce 1978 vyměnily okresní soutěţ za krajskou soutěţní přehlídku vesnických a zemědělských divadelních souborů.84 Okresní přehlídka se přemístila do Stálé divadelní scény v Novém Jičíně.85

Soutěţ Nový Jičín-Opava Mezi zvláštnost divadelních soutěţí patřila meziokresní soutěţ amatérského divadla, která probíhala mezi okresem Nový Jičín a Opava. Z kaţdého okresu se vybraly dva nejlepší soubory a ty pak mezi sebou soutěţily. První ročník se uskutečnil v roce 1969.86

Trnávka a Kopřivnice 1985

V roce 1985 se konala 1. soutěţní přehlídka jednoaktových her v Trnávce.87 a nová tradice vznikla také v Kopřivnice, kde M-klub zorganizoval 1. ročník přehlídky malých jevištních forem.88

I. národní přehlídka autorského divadla ve Štramberku Tradice a kvalita štramberského divadla i přehlídek a soutěţí dosáhla takové úrovně, ţe v roce 1987 pověřil Svaz Českých divadelních ochotníků město Štramberk pořádáním 79

Štramberské divadelní úterky- vyšší divácka škola. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 24.2.1983, ročník 35, č. 8, s. 4. 80 Ţatva Lubinského vesna. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 21.4.1972, ročník 24, č. 17, s. 3. 81 Festival přátelství. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 21.7.1972, ročník 24, č. 30, s. 4. 82 Divadelní festival skončil.... Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 2.6.1972, ročník 24, č. 23, s. 3. 83 Divadelní Veřovice. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 11.6.1971, ročník 23, č. 23, s. 3. 84 Vodová, H. Na amatérské scéně. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 13.4.1978, ročník 30, č. 15. s. 4. 85 Černoch, V. XVIII. okresní přehlídka amatérského divadla. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 2.3.1978, ročník 30, č. 9, s. 4. 86 IV. Ročník soutěţe Nový Jičín- Opava. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 28.7.1972, ročník 24, č. 31, s. 3. 87 Prvenství Štramberku. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 27.6.1985, ročník 37, č. 24, s. 4. 88 Svobodová, A. Přehlídka malých jevištních forem. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 18.12.1986, ročník 38, č. 51-52, s. 10.

25

národní přehlídky. Soubory hodnotila odborná porota z Prahy a její předseda dr. Jan Císař csc., vedoucí katedry dramaturgie a reţie AMU na závěr uspořádal seminář o autorském divadle. Třídenní přehlídky se zúčastnila 4 divadla za 4 krajů. Za Severomoravský kraj nastoupilo divadlo ZK ROH Kotouč ze Štramberka.89

Kopřiva V roce 1987 se také uskutečnil první ročník přehlídky netradičního divadla v Kopřivnici. Během dvou dnů měli diváci moţnost shlédnout 7 divadel z celé ČSR.90

Národní přehlídka amatérského hudebního divadla Štramberský sál ZK ROH Kotouč přivítal v roce 1988 národní přehlídku amatérského hudebního divadla, které se zúčastnily 3 vítězné svazové soubory z celé ČSR. Součástí akce byly také rozborové semináře a pohovory s porotou.91

Loutkové divadlo V okrese se také rozvíjelo loutkové divadlo. Od roku 1983 se v Kopřivnici konala krajská divadelní soutěţ monologů dialogů a výstupů s loutkou. Účast byla poměrně vysoká například v roce 1989 se soutěţe zúčastnilo 36 soutěţících.92

5.3 Divadelní soubory MED Absence divadla v Novém Jičíně trvala od roku 1969 aţ do roku 1981, kdy v M-klubu při SDS vznikl soubor MED – Studio mladých experimentálních divadelníků. Cílem souboru bylo vytvářet netradiční divadelní představení určené spíše pro mladé diváky a hledat nové formy vyjádření. Soubor vznikl díky vedoucí M-klubu Miladě Křivákové, jeho vedoucím se stal Pavel Bártek a uměleckým vedoucím ing. arch. Zdeněk Klos. Jako první hru nacvičili Machiavelliho Mandragoru. Jednu jeho reprízu okořenili vystoupením v noci na nádvoří Ţerotínského zámku. Přenesli tak renesanční hru mezi opravdové renesanční zdi.93

Lidová scéna Tento soubor OB v Novém Jičíně Bernarticích byl zajímavý hlavně dlouholetou tradicí. Vznikl totiţ jiţ v roce 1949. Není divu, ţe za dlouhá léta hraní nasbíral mnoho zkušeností a svou úrovní přesahoval všechny ostatní amatérské soubory okresu.94

Experiment O příznivém vlivu Pedagogické školy v Novém Jičíně jsem se jiţ zmínila. Jedním z důkazů, ţe studentky podporovaly kulturu, je divadelní soubor Experiment. Vznikl v roce 1978 a na repertoáru měl hlavně hry pro děti předškolního věku.

ŠOK Divadelní soubor M-klubu PV SSM Tatra Kopřivnice byl jedním z mála souborů okresu, který se věnoval autorské tvorbě. Zvláštní také bylo, ţe se autorskému divadlu 89

Štramberk 87. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 12.11.1987, ročník 39, č. 45, s. 6. Kopřiva 88. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 24.3.1988, ročník 40, č. 12, s. 6. 91 Štramberk 88. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 22.9.1988, ročník 40, č. 38, s. 6. 92 Matula, B. Pohárek měl úroveň. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 9.3.1989, ročník 41, č. 11, s. 6. 93 Panáčová, L. Studio MED uvádí MANDRAGORU. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 4.3.1982, ročník 34, č.9, s. 4. Černoch, V. Představujeme Vám. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 7.10.1982, ročník 34, č. 40, s. 4. 94 Černoch, V. Představujeme Vám. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 14.10.1982, ročník 34, č. 41, s. 4. 90

26

věnoval jiţ od začátků v roce 1982. Nejprve se u publika neshledal s větším ohlasem, ale brzy se vypracoval a v roce 1987 vyhrál na celostátní přehlídce klubové tvorby. Reţisérem byl Petr Orság.95 Pro lepší ilustraci počtu amatérských divadel v okrese, vyjmenuji dále ty úspěšnější.

Při závodních klubech divadla: ZK ROH Kotouč Štramberk, který se věnoval sovětské moderní tvorbě DAR ZK ROH Frenštát pod Radhoštěm Radost ZK ROH Optimit Odry, jehoţ členem a poradcem byl i herec scény Petra Bezruče v Ostravě Miloš Číţek.96

Při osvětových besedách působila divadla v městech a vesnicích: Drahotuše Bernartice Bílovec Sedlnice Kopřivnice–Lubina Příbor–Trnávka Polanka nad Odrou

Při domech kultury divadelní soubory: SAS DK ROH Roţnov pod Radhoštěm DK ROH Studénka

95 96

Prašivka, I. ŠOK šokoval. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 10.12.1987, ročník 39, č. 49, s. 6. Panáčková, L. Na slovíčko za oponou. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 25.3.1982, ročník 34, č. 12, s. 4.

27

6

Výtvarné umění v Novém Jičíně

Výtvarnictví se v okrese Nový Jičín soustředilo do dvou center. Prvním byl přímo Nový Jičín s výtvarnou skupinou Jaroněk a druhým byl Frenštát pod Radhoštěm, který pokračoval ve své bohaté výtvarnické tradici. Co se týče organizace soutěţí, nenalézám v okrese nic významného. Tradičně zde probíhaly výstavy z okresních, krajských i národních kol soutěţe výtvarné tvorby, ale iniciativa pořádat vlastní soutěţe, podobně jako v divadelním oboru, zde rozšířena nebyla. Pořádání výstav podléhalo povolovacímu řízení, stejně jako všechny ostatní kulturní akce. Výstavy profesionálních umělců musely být nahlášeny a schváleny krajským odborem kultury NV a pokud chtěly prezentovat díla přesahující rámec okresu, musely být nahlášeny s velkým předstihem, protoţe byly zakomponovány do ročních plánů. Výstavy amatérů nebyly pod takovým drobnohledem, stačilo posouzení odborné poroty, kterou navrhlo OKS a následné schválení okresním odborem kultury NV. Pořadatelem musela být nějaká organizace nebo kulturní zařízení, nikoliv soukromá osoba.97 Stejně tak nemohla soukromá osoba vystavovat. Umělec, byť jenom amatérský, musel být členem nějaké organizace.

6.1 Výstavní prostory O vyuţívání Ţerotínského zámku jako výstavního prostoru jsem se zmiňovala jiţ v kapitole kulturní zařízení. Tento prostor byl hlavně pro svou zámeckou atmosféru krásným a velmi vhodným místem pro pořádání kulturních akcí. V oboru výtvarném to byla nejdůleţitější budova pro prezentaci tvorby umělců z celé republiky.

Stará pošta V roce 1980, kdy se Okresní kulturní středisko přemístilo do nových zrekonstruovaných prostor Staré pošty, došlo k vytvoření dalších výstavních prostor. Hned s otevřením to byla síň, která se nacházela na místě dnešní prodejny obrazů a o rok později došlo k vybudování výstavní síně v prvním patře Staré pošty. Původně měl být tento prostor vyuţit jako síň tradic, coţ v té době nebylo nic zvláštního. Síně tradic se budovaly po celém socialistickém Československu. Pracovníky OKS, především Antonína Cinka, ale napadlo vyuţít prostor trochu uţitečněji a zkusil zde uspořádat výstavu tvorby novojičínských amatérů. Vernisáţ proběhla zcela oficiálně za účasti tajemníka NV s, v té době nepostradatelnými, proslovy a na síň tradic jako by se zapomnělo. Výstavní síň prezentující hlavně tvorbu umělců okresu se zde nachází dodnes.98

6.2 Výtvarná tradice ve Frenštátě pod Radhoštěm Nejsilnější výtvarnou tradici v okrese můţeme zařadit jednoznačně na území Frenštátu pod Radhoštěm. Zdejší krajina vţdy inspirovala mnohé výtvarně zaloţené umělce. Rozvoj této umělecké sféry zajistila i péče organizačních struktur. Od roku 1953 výtvarnictví podporoval Dům kultury a muzeum a v roce 1965 byla otevřena výstavní síň výstavního 97 98

Povolování výstav. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 7.1.1987, ročník 39, č. 1, s. 6. Z rozhovoru s Antonínem Cinkem dne 17.4.1012.

28

odboru při klubu pracujících v Domě kultury, která se stala hlavním místem prezentace výtvarné tvorby v celém okresu.99 V roce 1980 obnovil svou činnost Klub přátel výtvarného umění, který organizoval přednášky a besedy s malíři, promítání diapozitivů, zájezdy do galerií nebo ateliérů významných tvůrců. Svou aktivitou chtěl přilákat další mladé zájemce o výtvarný obor.100 Mezi významné tvůrce Valašska patřili sochař Karel Vašut, Antonín Strnadel, František Podešva, Josef Hapka, Jan Hrnčárek, Luděk Majer, Vlastimil Holub, Bohumír Jurek, Jaroslav Frydrych, J. Knězek, Jiří Drozd, Karel Hofman, Miloš Šimurda, Milan Zezula, Leopold Parma, Antonín Kroča, Vladimír Boháč, Iva Fialová, Vladimír Gajdušek, Helena Salichová, Marie Parmová-Knězková, Miroslav Matiaško, Ivo Mrázek, Soňa Zemánková, Jan Zemánek, Karel Babinec, Bohumil Tobiáš, Petr Řezníček.

Beskydské salóny Kaţdé letní prázdniny od roku 1959 mohli lidé navštívit v domě kultury ve Frenštátě pod Radhoštěm výstavu nazvanou Beskydský salón, která návštěvníky seznamovala s tvorbou známých valašských výtvarných umělců.101

6.3 Jaroněk Výtvarná skupina Jaroněk vznikla po válce v roce 1947. Zakládající členové se nechali inspirovat odkazem regionálního malíře Bohumíra Jaroňka, na jehoţ tvorbu programově navázali. Zřizovatelem skupiny byl nejprve Vlastivědný ústav a poté Dům osvěty a n.p. Tonak v Novém Jičíně. V normalizačním období přešla skupina pod OKS. Skupina sdruţovala výtvarníky nejen z Nového Jičína, ale i z jeho okolí. Po celou dobu své existence se snaţila o zvyšování úrovně amatérské výtvarné tvorby v okrese. Hlavními motivy jejich prací bylo realistické zachycení krajiny. Mezi výtvarnými technikami převládaly akvarely, olejomalby a pastely. Mladší členové v osmdesátých letech začali pracovat s tuší. Dříve výhradně výtvarné skupině přinesla v osmdesátých letech oţivení práce s keramikou a dřevořezbou. Dlouhou dobu vedl skupinu Oldřich Kumorowski (1947–1973). Amatérským malířům pomáhali v tvorbě odborníci, mezi něţ patří například Josef Treuchel, Vlastislav Holub, Otakar Zelenka, pracovník Vlastivědného ústavu a organizátor výstav, Břetislav Janovský, Miroslav Sopuch, který také pracoval v Novojičínském muzeu.102 Skupina se účastnila národních soutěţí a od roku 1979 pořádala výměnné výstavy s výtvarným klubem městského kulturního střediska v Piešťanech.103 Je téměř nemoţné vyjmenovat všechny členy skupiny za její dlouhou dobu existence. Vyberu tedy jen ty nejdůleţitější. Miroslava Čechová, Jindra Vaňoučková, Jan Vávra, Josef Tisovský, Jan Kocůrek, J. Bártek, Zobáč, Horák, Peček, Rýpar, Kníţe, Kremel, Jaroslav Bordovský, Vladimír Dubský, Oldřiška Edlerová, Pavla Hájková, Karel Chalupa, Jaroslav Jurečka, Josef Kyselý, Milan Lulák, Miroslava Marková, Jan Melecký, Jaroslav Milet, Josef 99

XV. Beskydský salón. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 10.8.1983, ročník 25, č. 32. s. 4. Strnadel, P. Z klubu přátel výtvarného umění. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 19.2.1981, ročník 33, č. 7, s. 6. 101 Výstavní činnost. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 25.2.1972, ročník 24, č. 8, s. 4. 102 40 let výtvarné skupiny Jaroněk. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 25.6.1987, ročník 39, č. 25, s. 6. 40 let výtvarné skupiny Jaroněk. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 2.7.1987, ročník 39, č. 26, s. 6. 40 let výtvarné skupiny Jaroněk. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 9.7.1987, ročník 39, č. 27, s. 6. 103 42 let trvání amatérské výtvarné skupiny Jaroněk. Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín, 1987, ročník 20, č. 40. 100

29

Pelc, Václav Poduška, Václav Šimíček, Alois Trefil, František Vlach, Svetozar Voda, Jaroslava Zbořilová, Josef Zirps.

30

7

Fotografie v Novém Jičíně

Fotografie tvořila na Novojičínsku důleţitou část umělecké tvorby. Významná část tvorby se soustředila do Valašského Meziříčí, kde působily skupiny Setkání a Profil.

Setkání Skupina Setkání vznikla v roce 1975 a mezi její členy patřili v té době významní fotografové (Petr Balíček, Miroslav Bílek, Milan Borovička, Rostislav Košťál, Taras Kuščynskyj, Milan Michl, Miroslav Myška, Petr Sikula a Michal Tůma). Kaţdý se věnoval sice trochu jiné oblasti fotografie a kaţdý měl na fotografii trochu jiný pohled, ale mohli ve skupině spolupracovat na různých fotografických akcích, výstavách a mohli si předávat zkušenosti a informace. V rámci celorepublikovém měla jejich společná tvorba zásadní význam, v poslední době se skupině přičítá hlavní podíl na rozvoji tzv. inscenované fotografie 70. let.104 Pro Novojičínské amatéry byla skupina hlavně moţností blízkého kontaktu s odborníky. Někteří členové Setkání působili jako porotci amatérských soutěţí, pořádali besedy a poskytovali amatérům cenné rady v oblasti umělecké fotografie i techniky fotografování. 105

Profil Skupina Profil vznikla při JKS ve Valašském Meziříčí v roce 1965 a mezi její členy patřili Milan Borovička, František Janiš, Jiří Fojtík a Miroslav Bílek. Mezi její hlavní charakteristiku patřilo inovátorství – neustálé posouvání hranic fotografie dopředu. 106

7.1 Zájmová umělecká činnost a fotografie ZUČ ve fotografii byla oproti jiným sférám umění odlišná v silném zájmu amatérů o daný obor. Kaţdý musel vlastnit fotoaparát a jiné technické pomůcky, coţ znamenalo, na rozdíl od jiných krouţků ZUČ, i finanční zapojení. Díky tomu se fotografii věnovali jen opravdoví zájemci o tento obor. K zapojení do fotoklubů nebo krouţků je vedlo i to, ţe tak získali přístup k besedám a školení pod vedením odborníků. Zadarmo se mohli vzdělávat, čerpat nové informace a dále rozvíjet svoje hobby. Jediným ústupkem byla často silně socialistická témata soutěţí, kterých se museli účastnit, pokud se chtěli dále vzdělávat. Jedním z názorných příkladů můţe být téma Budování socialismu v Příboře, coţ víceméně znamenalo fotografování nově vystavěných panelových bytů. Fotografických krouţků bylo v okrese poměrně mnoho. Jen při závodních klubech v okrese fungovalo v roce 1972 osm fotokrouţků.107 Mezi ty úspěšnější patřily: fotokrouţek Radar při ZK n.p. Autopal v Novém Jičíně fotoodbor při ZK ROH Tatra Kopřivnice Klimkovický fotoklub při JKS (od roku 1975)108 104

VANČÁT, P. Profesionální amatéři [online]. 5.10.2009, [cit. 15.4.2012]. Dostupné z: http://antiques.fontai.net/clanky/profesionalni-amateri 105 Redakce Foto Video. Skupina Setkání [online]. 16.9.2009, [cit. 15.4.2012]. Dostupné z: http://www.ifotovideo.cz/rubriky/co-se-deje/fotokluby/skupina-setkani_2550.html 106 Zpravodaj města Hranic a lázní Teplic n. B.: Květen 1973 [online]. Hranice: JKP Hranice, 1973. s. 7-8. [cit. 15.4.2012]. Dostupné z: http://www.historie.hranet.cz/zmhlt/zmhlt-1973-05.pdf 107 Tydlačková, M.. Zájmová umělecká činnost. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 23.6.1972, ročník 24, č. 26. s. 5.

31

fotoskupina při KP Frenštát pod Radhoštěm (od roku 1959)109 fotokrouţek ve Starém Jičíně – Petřkovicích pod OB (od roku 1978) příborský fotoodbor při DK ROH Pokud nepočítám odborníky a uznávané fotografy z Valašského Meziříčí, patřili mezi aktivní fotografy okresu například Josef Dresler, Rudolf Jarnot, F. Štěpán, Tomáš Esler, Miloslav Husták, Petr Mikulenka, Jiří Klučka, Jan Váňa, Zdeněk Raška, Boţena Hlavinková, Jiří Kostelník, Pavla Kudělková, Vladimír Franz, Jiří Rozehnal, Václav Vanduch, Jaroslav Vít.

7.1.1 Fotoklub v Příboře Příborský fotoklub byl zaloţen jiţ roku 1950 tehdy jako fotoodbor ZK Tatra Příbor. Jeho nejplodnější období však nastalo aţ počátkem 70. let. V roce 1972 získal čestné uznání ministra kultury a v roce 1976 čestné uznání UV SČF v soutěţi aktivity fotoklubů.110 Přelomem v jeho činnosti bylo přebudování staré opravny hodin na náměstí v Příboře na výstavní síň DK ROH Příbor, o které se svoji prací zaslouţili hlavně členové příborského fotokrouţku. Slavnostně byla síň otevřena 5.5.1975 dokumentárními snímky k 30. výročí osvobození města Příbora sovětskou armádou.111 Od této doby byl příborský fotoklub nejvýznamnějším amatérským fotoklubem v okrese. Za první dva roky se v síni vystřídalo na 30 výstav. Jeho činnost byla velmi bohatá a rozmanitá. Členové se účastnili celostátních i zahraničních soutěţí, pořádali výstavy svých členů i profesionálů z celé republiky, organizovali besedy s odborníky, dokumentovali dění ve městě (jejich prací je i část expozice v příborském muzeu), pracovali s mladými zájemci o fotografii, podíleli se na vedení krouţku MěstDPM , spolupracovali s fotokluby v Kroměříţi a Českém Těšíně a byli spolupořadateli celostátní soutěţe Mladým objektivem. V roce 1987 měl krouţek 15 členů a jeho předsedou byl Rudolf Jarnot.112

7.2 Soutěže, přehlídky a festivaly AMFO – amatérská fotografie Celonárodní soutěţ AMFO kaţdý druhý rok aktivizovala amatérské fotografy po celé republice. Soutěţící se nejprve účastnili okresního kola a pak postupovali dále přes krajská kola do celorepublikového. Svůj počátek má soutěţ na Slovensku, kde se konala kaţdý lichý rok od 60. let. Od roku 1970 se poprvé konala u nás, jako česká obdoba slovenské AMFO, a její tradice pokračuje do dnešních dnů. Soutěţ byla součástí festivalu ZUČ a kaţdé dva roky byla vyhlášena na počest oslav nějakého socialistického výročí nebo události.113

108

Rovnaníková, V. Klimkovičtí vystavují. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 24.11.1977, ročník 29, č. 47, s.

4.

109

Výstava amatérské fotografie. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 26.7.1979, ročník 31, č. 30. s. 4. Rendez-vous s kulturou. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 22.12.1977, ročník 29, č. 51. s. 4. 111 Cinková, B. Nová výstavní síň. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 22.5.1975, ročník 27, č. 20, s. 4. 112 Rovnaníková, V. Věnují se zájmové fotografii. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 7.5.1987, ročník 39, č. 18, s. 6. 113 SEDLÁČEK, M. Ohlédnutí za 40 léty národní soutěţe [online]. [cit. 15.4.2012]. Dostupné z: < http://www.scf.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=805:ohlednuti-za-40-lety-narodnisoute&catid=1:katclanky&Itemid=27> 110

32

Mladým objektivem Celonárodní soutěţ, kterou začalo organizovat DPM Příbor v roce 1978. Dala prostor mladým fotografům do 19 let.

Klimkovický fotosession V roce 1980 se poprvé v kulturním domě Klimkovice uskutečnila výstava nazvaná Klimkovický fotosession, která propojovala tvorbu známých fotografů s tvorbou mladých a méně známých.

Radhošťský kvítek Soutěţ diapozitivů probíhající od roku 1978 ve Frenštátě pod Radhoštěm s tématikou horolezeckou nebo horskou.114

Diaekran Celovečerní přehlídka barevných diapozitivů na určité téma, kterou začala v roce 1974 pořádat tvůrčí skupina přátel hudby, poezie a fotografie v Bílovci v kině Radost. Záměrem bylo propojit vizuální stránku diapozitivů s hudbou (nejlépe ţivou) a mluveným slovem. Diapozitivy se promítaly na tři plátna vedle sebe, takţe tvůrci museli vybrat tři vhodné snímky, které by se navzájem nerušily, ba naopak vhodně doplňovaly.115

Mládí v tanci, Hory a lidé Celorepubliková soutěţ amatérů a profesionálů, která probíhala od roku 1969. Organizovalo ji OKS NJ a DK ROH Frenštát pod Radhoštěm pod záštitou komise kultury a odboru kultury Sm KNV v Ostravě. Název se v prvních ročnících měnil, neboť původní regionální téma Krásy Beskyd nemělo v rámci celé republiky velký ohlas. Později došlo ještě ke změně na Lidé a Beskydy a od toho byl jen krůček k finálnímu přejmenování na Lidé a Hory.116

114

Hory a lidé, Mládí 1985. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 29.8.1985, ročník 37, č. 33, s. 4. Diakrean po desáté. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 10.1.1985, ročník 37, č. 1, s. 4. 116 Zbořil, V. Dostaveníčko fotografů ve Frenštátě. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 9.1.1975, ročník 27, č. 1. s. 4. 115

33

8 Film v Novém Jičíně Filmové umění nebylo v okrese moc rozšířené, neboť je to technicky nejnáročnější umělecký obor. Přesto pár krouţků existovalo a dokonce tvořilo. Filmový krouţek klubu pracujících ve Frenštátě fungoval od roku 1962a reţisérem byl V. Košťál. Za svou existenci natočili pár úspěšných filmů, které ač vznikly v době před rokem 1969, jsou jediným filmovým počinem do roku 1989 a proto je uvedu. Film 42 hodin týdně propagoval zkrácení pracovní doby, ale také poctivé odvádění práce. Druhým filmem byl snímek Valašské speciality, ve kterém se lidé mohli něco dozvědět o specialitách valašského stravování. Film získal druhé místo v mezinárodní soutěţi v roce 1966. Dlouhodobě vznikajícím filmem byl Starý a nový Frenštát, který zachycoval postupné proměny města.117

8.1 Aktivity kina Květen Další filmové umění bylo uţ jen zprostředkované, díky okresní síti kin. Kina se však neomezovala na pouhé promítání premiérových filmů. Existovalo velké mnoţství specializovaných filmových klubů a pořádaly se různé festivaly. Nejaktivnějším bylo kino Květen, sídlící v Novém Jičíně. V kině Květen se odehrávalo poměrně velké mnoţství kulturních akcí a festivalů. V roce 1970 se zde v rámci měsíce československo-sovětského přátelství uskutečnil Týden sovětského filmu a od roku 1971 byl kaţdoročně pořádán Filmový klub, který se těšil velké oblibě, coţ dokazuje hned v prvním roce pořádání i zcela zaplněná kapacita 500 míst. Roku 1973 zahájil činnost Klub přátel Sovětského filmu, kde se mimo jiné promítaly i sovětské filmy v předpremiéře. Od roku 1982 mohli lidé navštěvovat Filmový klub náročného diváka, jenţ mimo pravidelný program uspořádal v roce 1984 Filmový maraton118, na kterém byly promítnuty hned tři snímky za sebou. V roce 1984 se také uskutečnil první ročník festivalu Ekofilm, jenţ byl pořádán pro ţáky středních škol v rámci ekologické osvěty.119 V létě bylo vyuţíváno Letní kino, kde se například od počátku 70. let kaţdoročně pořádalo promítání filmů z Filmového festivalu pracujících (FFP).

117

O práci jednoho filmového krouţku. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 31.3.1972, ročník 24, č. 14, s. 3. Filmový maratón v kině Květen. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 22.11.1984, ročník 36, č. 47, s. 4. 119 Hušek, V. Ekofilmy hovoří. Rozkvět okresní noviny Novojičínska, 9.1.1986, ročník 38, č. 1, s. 6. 118

34

9 Závěr Ve své bakalářské práci jsem zpracovávala kulturní historii Novojičínska v období politicky definovaném jako normalizace. Dvacetileté normalizační období jsem nevybrala náhodně, zajímalo mě, jak moc v té době politika zasahovala do kulturního dění právě v těchto místech. Nový Jičín nebyl ţádným centrem alternativní nebo undergroundové kultury, hlavní podíl na umělecké tvorbě měli členové nějakého z krouţků zájmové umělecké činnosti, která v té době vyplňovala volný čas pracujících. Bliţší pohled na tvorbu amatérů v době normalizace není odbornou literaturou téměř zpracován, coţ je dle mého názoru škoda, protoţe zájmová umělecká činnost byla v té době nejrozšířenější a nejmasovější součástí umělecké tvorby. V některých případech lze dokonce mluvit o tvorbě vysoce kvalitní a hodnotné. Po prozkoumání a sepsání veškerých kulturních a uměleckých aktivit můţu konstatovat, ţe ZUČ tvořila většinu kulturního dění v celém okrese. Aktivity krouţků se totiţ promítly do výstav, koncertů, představení. Z počtu uskutečněných akcí vyplývá, ţe kaţdý den mohli lidé navštívit minimálně jeden kulturní program. V porovnání se současnou dobou, kterou mohu zhodnotit z pohledu obyvatele města, musím konstatovat, ţe nabídka kulturního vyţití je minimálně jednou tak menší neţ v době normalizace. Mnoţství kulturních akcí bylo v té době opravdu obrovské. Stejně tak byl enormní počet souborů, krouţků a jejich členů. Nejrozšířenější sférou umění bylo v okrese jednoznačně divadlo. Téměř kaţdá vesnice se mohla pochlubit vlastním souborem. Zájem o divadlo také dokazuje ohromné mnoţství různých přehlídek a soutěţí. Přímo v Novém Jičíně však kupodivu divadelní kultura téměř neexistovala. Hlavní význam, překračující uţ v té době hranice okresu i kraje, měla však v Novém Jičíně hudba. Nový Jičín je proslulý pěveckými sbory, které slavily mezinárodní úspěchy jiţ v mnou dokumentované době. Výtvarný a fotografický obor měl ve svých řadách také pár umělců uznávaných v rámci celé republiky. Téměř ţádnou aktivitu ale nevyvíjely filmové krouţky, coţ není vzhledem k technické i finanční náročnosti téměř ţádné překvapení. Naopak absenci literárně zaměřených jedinců bych uţ jako překvapující označila. Z pohledu státního omezování uměleckého projevu nacházím problém jen u hudební sféry, přesněji rockové hudby. Ta byla v té době silně rozvíjející se styl, který byl ovšem v nemilosti státních orgánů. V Novém Jičíně existovalo mnoho kapel, které musely reţimu ustupovat. Zajímavá je i historie M-klubu při Stálé divadelní scéně, jenţ zprostředkovával koncerty umělců problematických nebo přímo zakázaných. V ostatních sférách umění nenacházím ţádné důkazy toho, ţe by se někdo potýkal se státními orgány. Umělci neměli potřebu tvořit díla, která by mohla znamenat problém. To potvrzuje v rozhovoru i Boţena Cinková. Opravdoví zájemci o daný obor byli rádi, ţe se mohou zadarmo vzdělávat a dále rozvíjet svůj talent.

35

10 Resumé Bakalářská práce mapuje kulturní ţivot na Novojičínsku v období 1969–1989. Kromě hudby, která jiţ byla zpracována jinými badateli, vychází pouze z dobových materiálů a rozhovorů s kulturně aktivními lidmi té doby. Věnuje se všem sférám umění, které byly v okrese Nový Jičín zastoupeny. Hlavní částí umělecké tvorby byla zájmová umělecká činnost, takţe je tomuto pojmu věnováno více prostoru i v jeho obecnějším významu. Protoţe se práce snaţí uchopit téma také z pohledu doby, která byla charakteristická silným vlivem státu na kulturu, věnuje větší prostor akcím a umělcům, kteří se se státními orgány potýkali. Summary Thesis charts culture life in district of Nový Jičín between 1969–1989. Except the music, which was already elaborated with another reseachers, it’s based on contemporary materials and interviews with culturally active people of surveyed period. Thesis describes all kinds of art located in Nový Jičín. Accordingly the main part of art production was unprofessional art activity, thesis attend to this term also in its general meaning. Thesis also explains topic in view of strong political influence in culture, for this reason attends to culture events and artists, who had problems with state authority.

36

11 Seznam použité literatury 11.1 Použitá literatura ALAN, J.; BITRICH,T.; BREGANT, M.; ČIHÁK, M.; DVORSKÝ, S.; GRUNTORÁD, J.; JUNGMANNOVÁ, L.; JUST, V.; KLIMEŠOVÁ, M.; MACHOVEC, M.; MOUCHA, J.; RůŢIČKOVÁ, A.; VLČEK, J.; VRBA, T. Alternativní kultura – Příběh české společnosti 1945 – 1980. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1999. 609 s. BARTOŠ, M. Estetická výchova, umění, zájmová umělecká činnost. Problémy estetické výchovy dospělých uměním. Praha: Ústav pro kulturně výchovnou činnost, 1977. 151 s. BARTOŠ, M. Zájmová umělecká činnost. Praha: Panorama, 1981. 127 s. BÍLEK, ŢINÁTKOVÁ. Tesilová kavalérie. Příbram: Pistorius & Olšanská, 2010. 253 s. ČERNÝ, F. Divadlo v bariérách normalizace (1968–1989): vzpomínky. Praha: Divadelní ústav, 2008. 202 s. HÁLA, O. Frank Zappa v kontextu české alternativní hudební kultury. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 93 s. HOUDA, P. Šafrán – Kniha o sdružení písničkářů. Praha: Galén, 2008. 463 s. CHADIMA, M.: Alternativa. Svědectví o českém rock & rollu sedmdesátých let (Od rekvalifikací k "nové vlně se starým obsahem"), Brno: Host 1993. 424 s. MATZNER, A; POLEDŇÁK, I; WASSERBERGER, I. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby 1., část věcná. Praha: Supraphon, 1983. 374 s. MATZNER, A; POLEDŇÁK, I; WASSERBERGER, I. Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby 3., část jmenná, Československá scéna - osobnosti a soubory. Praha: Supraphon, 1983. 649 s. NOVOTNÁ, M. Fenomén kulturních domů na Hodonínsku (se zaměřením na obec Čejkovice). Brno: Masarykova univerzita, 2011. 96 s. POSPÍŠIL, F. Vraťte nám vlasy!. Praha: Academia, 2010. 589 s. RADOCHOVÁ, P. Pódiové prezentace českých undergroundových a alternativních hudebních skupin. Brno: Masarykova univerzita, 2009. 43 s. ŠTŮLA, P. Hudební život v Novém Jičíně po roce 1945. Olomouc: Univerzita Palackého, 2006. 257 s. VANĚK, M. Ostrůvky svobody. Praha: Votobia, 2002. 350 s.

37

11.2 Internetové zdroje Redakce Foto Video. Skupina Setkání [online]. 16.9.2009, [cit. 15.4.2012]. Dostupné z: http://www.ifotovideo.cz/rubriky/co-se-deje/fotokluby/skupina-setkani_2550.html SEDLÁČEK, M. Ohlédnutí za 40 léty národní soutěţe [online]. [cit. 15.4.2012]. Dostupné z: < http://www.scf.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=805:ohlednuti-za-40lety-narodni-soute&catid=1:katclanky&Itemid=27 VANČÁT, P. Profesionální amatéři [online]. 5.10.2009, [cit. 15.4.2012]. Dostupné z: http://antiques.fontai.net/clanky/profesionalni-amateri Zpravodaj města Hranic a lázní Teplic n. B.: Květen 1973 [online]. Hranice: JKP Hranice, 1973. s. 7–8. [cit. 15.4.2012]. Dostupné z: http://www.historie.hranet.cz/zmhlt/zmhlt-197305.pdf

11.3 Použité prameny 11.3.1 Archivní prameny Rozkvět Okresní noviny Novojičínska. Nový Jičín: ONV, 1959–1995. Vycházely týdně. Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín. Nový Jičín: Okresní vlastivědné muzeum, 1967– . Vychází ročně.

11.3.2 Orální prameny Rozhovor s Pavlem Bártkem dne 6.2.2012 v 9:00 Rozhovor s Antonínem Cinkem dne 17.4.2012 v 10:00 Rozhovor s Boţenou Cinkovou dne 17.4.2012 v 10:00

38