Diskriminierung und Rassenwahn

Arbeitsblattreihe im Projekt „Geschichte verbindet“ Brücke/Most-Stiftung Dresden --Pracovní listy projektu „Dějiny spojují“ Nadace Brücke/Most Drážďany

Diskriminierung und Rassenwahn

Ein reizvoller Urlaubsort? (Quelle: Kancelář pro oběti nacismu – Büro für NS-Opfer, Prag)

(Quelle StAL, 20657, Braunkohlenwerke Kraft I Thräna, Nr. 13, unfoliiert) Kontakt: Werner Imhof – Projektkoordinator; Reinhold-Becker-Straße 5, 01277 Dresden Tel. +49/(0)351 - 43 31 42 25; E-Mail: [email protected] www.zeitzeugen-dialog.de / www.dialog-pametniku.cz Facebook: zeitzeugen-DIALOG-pametniku

1


Antwortschreiben der „Deutschen Arbeitsfront“ (DAF) auf die Anfrage eines Ostarbeiterinnen1 beschäftigenden Betriebes wegen Urlaubs für eine von ihnen. Die zynische Antwort ist: „...dürfen den Urlaub am Arbeitsplatz verbringen. Reisen dürfen damit nicht verbunden sein.“ Aber eigentlich gibt es sowieso keinen Urlaub und die Bewegungsfreiheit ist auf Lager oder Arbeitsplatz eingeschränkt.

Durch die Pflicht, ein Kennzeichen auf der Kleidung zu tragen, wurden viele Bevölkerungsgruppen diskriminiert – auch die Zwangsarbeiter. Tschechische Zwangsarbeiter waren in der mörderischen nationalsozialistischen Rassenideologie („Nürnberger Gesetze“) höher eingestuft als die „Ostarbeiter“. Deshalb hatten sie einige Freiheiten, die diesen verwehrt waren und konnten sich in der wenigen Freizeit relativ frei bewegen. Anders als „Ostarbeiter“, Polen und Juden mussten sie auch kein diskriminierendes Abzeichen auf der Kleidung tragen. Viele Tschechen waren zudem beruflich hoch qualifiziert, so dass man am Arbeitsplatz auf sie angewiesen war und sie deshalb etwas besser behandelte. Sie begegneten dort und im Lager denen, die schlechter gestellt waren: „Ostarbeitern“, Polen, Russen, kannten deren Baracken, durften aber anders als diese das Lager zu kleineren Ausflügen verlassen. So kamen sie oft auch in die Stadt, begegneten Deutschen und sahen wie sie lebten. In seltenen Fällen durften sie sogar kurz nach Hause zu ihrer Familie. Aber ein kleines Missgeschick, ein falsches Wort, die üble Nachrede eines Deutschen konnte sie sofort in eine Arrestzelle, in das sogenannte „Arbeitserziehungslager“ oder ins Konzentrationslager bringen. Gewalt, die ihnen angetan wurde, konnten sie vor keinen Richter bringen. Ihr „Recht“ darauf stand nur auf dem Papier. Zusätzlich waren so viele Behörden und von den Nationalsozialisten geschaffene Institutionen „zuständig“ und eifersüchtig auf die Wahrung ihrer Interessen bedacht, dass oft sich widersprechende Bestimmungen erlassen und Entscheidungen getroffen wurden. Alle Zwangsarbeiter lebten in einem Zustand der Rechtlosigkeit. Wie man wirklich behandelt wurde, hing von der Willkür der Lagerführer, der Vorgesetzten, der deutschen Kollegen ab. 1

Als „Ostarbeiter/innen“ bezeichneten die Nazis Arbeitskräfte aus den ehemaligen russischen Gebieten Kontakt: Werner Imhof – Projektkoordinator; Reinhold-Becker-Straße 5, 01277 Dresden Tel. +49/(0)351 - 43 31 42 25; E-Mail: [email protected] www.zeitzeugen-dialog.de / www.dialog-pametniku.cz Facebook: zeitzeugen-DIALOG-pametniku

2


Arbeits-/Rechercheauftrag: Warum wurden Tschechen besser behandelt als „Ostarbeiter“? Finde heraus: Welche Möglichkeiten hatten Zwangsarbeiter, ihre Situation zu verbessern und sich gegen die Verschleppung und den Entzug zahlloser Bürgerrechte zu wehren? Welchen Gefahren setzten sie sich damit aus? Frage den Zeitzeugen nach seinen Erlebnissen! Wie hat er die Unterscheidung der Nazis in „rassisch wertvolle“ und „minderwertige“ Menschen erlebt? Konnte man etwas dagegen tun?

Kontakt: Werner Imhof – Projektkoordinator; Reinhold-Becker-Straße 5, 01277 Dresden Tel. +49/(0)351 - 43 31 42 25; E-Mail: [email protected] www.zeitzeugen-dialog.de / www.dialog-pametniku.cz Facebook: zeitzeugen-DIALOG-pametniku

3


Diskriminace a iluze o rasové nadřazenosti

Lákavé místo dovolené? (Zdroj: Kancelář pro oběti nacismu, Praha)

Kontakt: Werner Imhof – Projektkoordinator; Reinhold-Becker-Straße 5, 01277 Dresden Tel. +49/(0)351 - 43 31 42 25; E-Mail: [email protected] www.zeitzeugen-dialog.de / www.dialog-pametniku.cz; Facebook: zeitzeugen-DIALOG-pametniku

1


---Překlad dopisu: Věc: Váš dopis z 23. 5. 44 –Dělníci z Východu– Dovolená jako taková je zamítnuta. Pokud ale zahraniční dělník trvá na tom, strávit dovolenou, která mu náleží, na pracovišti, nejsou proti tomu žádné námitky. Cestování s tím ale nesmí být spojeno. Pro dělníky z Východu i nadále platí, že mohou svou dovolenou strávit v táboře. Abb. 21 Dopis od Deutsche Arbeitsfront (DAF = Německá pracovní fronta), Okresní správa Altenburg, firmě Braunkohlenwerk Salzdetfurth, závod I Thräna, kvůli nařízení o dovolené pro zahraniční dělníky, 30. květen 1944 (Zdroj: StAL 20657, závody hnědého uhlí I Thräna, Č. 13. ) ------

Odpověď DAF (Německá pracovní fronta) na otázku jedné společnosti, která zaměstnává dělnice z Východu1, týkající se dovolené pro jednu z nich, je velmi cynická. Stojí zde sice: „... mohou strávit dovolenou na pracovišti. Cestování není s dovolenou spojeno.“ Ve skutečnosti žádná dovolená neexistovala a svoboda pohybu byla omezena pouze na tábor nebo na pracoviště.

Mnoho skupin obyvatel bylo diskriminováno nařízením, díky němuž museli mít svoje oblečení viditelně označeno nějakou nášivkou (viz obr.) – i nuceně nasazení měli svoje označení. Čeští nuceně nasazení byli z pohledu nacistické rasové ideologie („Norimberské zákony“) zařazeni výše než „dělníci z Východu“. Proto měli určitou volnost, která byla ostatním upřena a mohli se ve svém volném čase relativně volně pohybovat. Na rozdíl od „dělníků z Východu“, Poláků a Židů nemuseli nosit na oblečení žádný diskriminující znak. Hodně Čechů bylo přitom pracovně vysoce kvalifikovaných, což znamenalo, že byli na pracovišti velmi důležití, a proto se s nimi jednalo o něco lépe. Potkávali se ale 1

Jako „dělníky/dělnice z Východu“ označovali nacisté pracovní síly z bývalých sovětských států


2


s lidmi, kteří na tom byli hůře: s „dělníky z Východu“, Poláky, Rusy, znali jejich provizorní domy, mohli na rozdíl od nich tábor opustit na krátké vycházky. Tak se často dostali do města, setkali se s Němci a viděli jak žijí. Ve výjimečných případech mohli dokonce na krátko domů za svou rodinou. Ale jedno malé nedorozumění, špatné slovo nebo pomluva od Němce je mohla dostat ihned do vězení, do takzvaných „pracovně-výchovných táborů“ nebo koncentračních táborů. Proti násilí, které jim bylo působeno, se nemohli bránit ani u soudu. Toto „právo“ stálo pouze na papíře. Navíc spousta úřadů a institucí založených nacisty měli na zřeteli pouze ochranu a hájení svých zájmů, že často vydávaly protichůdná nařízení a rozhodnutí. Všichni nucení nasazení žili ve stavu bezpráví. Jak bylo člověkem zacházeno, záviselo pouze na libovůli vedoucích tábora, nadřízených a německých kolegů.

Úkol – rešerše: Proč bylo s Čechy zacházeno lépe než s „dělníky z Východu“? Zjisti: Jaké možnosti měli nuceně nasazení, aby zlepšili svou situaci a bránili omezování a odnětí svých občanských práv? Jakému nebezpečí se tím vystavovali? Zeptej se pamětníka na jeho zážitky! Jak sám prožil nacistické rozlišování lidí na „rasově cenné“ a „podřadné“? Dalo se proti tomu něco dělat?


3

Diskriminierung und Rassenwahn

Recommend Documents