BIBLIOTERAPIE OBSAH. Tak přesně TO tady nenajdeš!

2008 I. ročník

BIBLIOTERAPIE Vážený čtenáři, rád bych Tě uvítal na stránkách přílohy časopisu Inflow. Zajímalo by mě, jaké máš od tohoto čísla očekávání… Potřebuješ zjistit, z které planety se na nás dívá bůh? Chceš vědět, proč Ti ve stáří vypadají všechny zuby a kolik růžových kostek je v Legolandu? Tak přesně TO tady nenajdeš!

OBSAH Úvodník šéfredaktora.........................2

Nicméně pokud jsi hladový po základních informacích týkající se jedné psychoterapeutické metody, zvané biblioterapie, tak potom jsi, milý čtenáři, na správné adrese. Na tomto místě by se asi slušelo ve stručnosti napsat, kdo vlastně za tímto výtvorem stojí a jaká jsou témata hlavních článků. O tom co to biblioterapie vůbec je, napsala článek Hanka. Lenka se věnovala historii biblioterapie ve světě, já vývoji u nás. Jana se zaměřila na praktickou stránku této metody. Stáňa popisuje biblioterapii využívané při léčbě dětí. Dále zde najdeš několik dalších rubrik a článků týkající se tohoto obsáhlého tématu… Jakých? To doufám zjistíš v následujících chvílích sám. Věřím, že Tě následující stránky něčím obohatí a že to pro Tebe nebude jen ztracený čas. Číslo vznikalo lehce chaoticky, ale doufám, že to neubírá na kvalitě a popřípadě v tobě vzbudí nějaký hlubší zájem o danou problematiku. S pozdravem Mirek

Hlavní témata: •

Biblioterapie (definice pojmu).....3

•

Historie biblioterapie........……...4

•

Vývoj biblioterapie v ČR..…......6

•

Biblioterapie v praxi…................9

•

Biblioterapie zaměřená na děti..11

Rubriky: •

Medailony osobností...................3

•

Hagioterapie.....………......….....4

•

Nad knihou… (recenze knih)......9

•

3 otázky pro… (rozhovor).........14

•

Slovníček pojmů........................15

•

Zábava (citáty, vtipy)................16

Redakce............................................17

BIBLIOTERAPIE

MEDAILONY

Anotace Článek s názvem „Biblioterapie“ definuje pojem „biblioterapie“, zabývá se jejím zasazením do kontextu sociálních věd, uvádí základní předpoklady pro její efektivní využití, zaměřuje se na cílové skupiny čtenářů a cíle, jichž chce dosáhnout.

Následující rubrika významné osobnosti biblioteraoie.

Klíčová slova Biblioterapie, definice biblioterapie, indikace biblioterapie, kontraindikace biblioterapie, psychoterapeutické účinky četby Biblioterapie je u nás stále málo známou metodou psychoterapie. Jedná se o mezioborovou disciplínu, při které dochází ke spojení medicíny, psychologie, pedagogiky (především speciální pedagogiky) a knihovědy. „Bibliotherapy can be defined as the use of books to help people solve problems.“1 Biblioterapii obecně můžeme vnímat jako metodu, s jejíž pomocí lze prostřednictvím knih pomáhat lidem s vážnými psychickými a citovými problémy, podnítit rozvoj jejich osobnosti a přivést je k významným změnám v jejich životech. Biblioterapie „záměrně a systematicky využívá knih (beletrie, poezie, článků atp. jak osobně čtených čtenářem, tak předčítaných posluchači) v rámci psychoterapie.(...) Zahrnuje využití knih v rámci psychoterapie nejen na psychiatrii ale i na odděleních pro somaticky nemocné (tzv. práce s knihou v nemocnicích)“.2 Využívá poznatky bibliopsychologie, která se zabývá vlivem četby na psychiku člověka. Nástrojem biblioterapie je kniha, ale ne každá. Biblioterapie neznamená jen prosté vypůjčení a čtení náhodné knihy, je nutno brát v úvahu jedinečnost každého čtenáře (pohlaví, věk, vzdělání, životní zkušenosti...), jeho stávající situaci. Pokud chceme aplikovat biblioterapii, je nutné si stanovit cíle, jakých chceme touto léčbou dosáhnout. Špatný výběr knihy může mít vůči pacientovi negativní účinky. Měla by napomáhat pacientům „adekvátně se vyrovnat s těžkou životní situací, kompenzovat negativní změny v psychice, zvládnout životní krizi a tak dosáhnout plné rehabilitace atp.“ 3 Používá se při léčbě nejrůznějších závislostí, traumat, psychiatrických onemocnění, u citově labilních, u pacientů, jež jsou dlouhodobě vytrženi ze svého přirozeného prostředí a musí se adaptovat na změněné životní podmínky (sanatoria, věznice), u těžce nemocných pacientů nebo těch, jež mají nějaký vážný handicap atp.

představuje z oblasti

Samuel McChord Crothers (1857 - 1927)

Populární americký esejista, jenž roku 1916 publikoval v „Atlantic Monthly“ článek, kde jako první propojil řecká slova kniha (biblion) a léčit (therapeia), při popisu procesu využití knih pro léčbu mentálních i fyzických onemocnění. Narodil se 7. června 1857 v Oswegu, absolvoval „Wittenberg University“(Ohio 1873), „Princeton University“ (New Yersey 1874), „Union Theological Seminary” v New Yorku (1877) a „Harvard Divinity School” (1882). Poté se stal presbyteriánským duchovním, byl pastorem v Nebrasce, Nevadě a Kalifornii. Roku 1881 rezignoval na svůj úřad a stal se členem unitářské církve (1882). Svůj úřad vykonával ve farnostech v Brattleboro (Vermont), St. Paul (Minnesota) a v Cambridge (Massachusetts), kde v listopadu 1927 náhle zemřel. Byl skvělým kazatelem a populárním řečníkem, jeho esejům se dostávalo velké pozornosti. Hana Holoubková

Hagioterapie Hagioterapie je specifická forma biblioterapie, která je založena na práci s biblickými texty. Její název vznikl spojením řeckých slov „hagios“ (tj. člověk, usilující o dobro) a „therapeía“ (tj. služba, ošetřování, péče). Jedná se o novou disciplínu, která se nachází v prostoru mezi psychoterapií a náboženstvím. To co ji sbližuje s biblioterapií, je využívání textu, jako léčebného prostředku. Hlavním cílem hagioterapie je dovést účastníky k reflexi vlastních morálních a hodnotových struktur a být tak podnětem ke katarzi, vnitřnímu vyzrávání a upevnění hodnot. Provádí se pomocí řízených tematických skupinových sezení. Hlaví náplní je práce s biblickými příběhy. Po jejich přečtení většinou následuje rozbor a aktivní zapojení účastníků do diskuze. Název „hagioterapie“ poprvé použil v 90. letech její zakladatel u nás MUDr. et Mgr. Prokop Remeš pro označení psychoterapeutické práce v Psychiatrické léčebně Bohnice. Jana Machalová Podrobnější informace naleznete:

Napomáhá lidem, aby se i v prostředí nemocnice cítili jako lidé, srovnali se s nemocí, přesně pochopili, co nemoc obnáší, uvědomili si, že na ni nejsou sami a že mnozí jiní úspěšně prošli tím, čím procházejí oni teď; aby účelně trávili svůj čas a neutápěli se ve svém neštěstí. Nedá se použít u všech pacientů. Není doporučována „u kompulzivních neurotiků a u pacientů s úzkostnými stavy. Podobně je tomu u pacientů příliš senzitivních a příliš labilních.“ 4 Čtenáře je třeba motivovat, musí sám chtít číst, nemůžeme mu nějakou knihu vnucovat, můžeme mu ji jen doporučit. Biblioterapii můžeme provádět buď ve formě individuálního čtení nebo skupinového předčítání knihy. Důležité je nejen samotné čtení, ale i diskuse o přečteném. Pro léčebné účely se někdy kombinuje s arteterapií, muzikoterapií a dalšími formami terapií. V mnoha případech se jeví jako účinnější než podpůrná léčba. Biblioterapie nemůže nahradit klasickou léčbu, ale slouží k jejímu rozšíření, doplnění. Hana Holoubková Informační prameny: 1. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Biblioterapie. Československá psychologie. 1987, 31, č. 5, str. 472-477. ISSN 0009-062X. 2. JANCZAK, Barbara. Biblioterapia: Teória a prax. Knižnica. 2006, 7, č. 2, s. 7-10. . 3. AIEX, Nola Kortner. Bibliotherapy [online]. ERIC Clearinghouse on Reading, English, and Communication, in June 1993 [cit. 2007-11-18]. . 4. ABDULLAH, Mardziah Hayati. Bibliotherapy [online]. ERIC Clearinghouse on Reading, English, and Communication, in December 2002 [cit. 2007-11-18]. . Poznámky: 1 . Biblioterapii můžeme definovat jako využití knih k řešení lidských problémů (přel. H.H.). AIEX, Nola Kortner. Bibliotherapy. < http: //www.indiana.edu/~reading/ieo/digests/d82.html> 2 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Biblioterapie. Československá psychologie. 1987, roč. 31, č. 5, str. 472 3 Tamtéž - str. 472 4 Tamtéž - str. 474

HISTORIE BIBLIOTERAPIE Anotace Článek se zabývá historií biblioterapie a jsou v něm nastíněny nejdůležitější mezníky historického vývoje. Klíčová slova Historie biblioterapie, biblioterapie, historický vývoj, literatura Počátky historického vývoje biblioterapie - léčby knihou, spadají už do starověkého Řecka a Alexandrie. Řekové jako první nepovažovali možnost čtení knih jen za zdroj poznání a vzdělanosti, naopak, knihy jako terapeutické nástroje začali využívat i k léčebným účelům. „The Healing Place of the Soul“1, tato věta nad vstupní branou knihovny v Thébách, svědčí o vztahu Řeků ke knihám, který byl více než kladný. Způsob léčby nemocných knihami v rámci tehdejších poměrů je srovnatelný s dnešními přístupy k biblioterapii. Samozřejmě, vhodná literatura byla volena jinak a jinými, k tomuto účelu zvolenými lidmi, ale základ byl stejný. Nemocným Řekům bývala doporučena například díla Homérova, nejstaršího známého řeckého básníka. Všechny oblasti lidského života byly spojeny s náboženstvím a tohle pouto se samozřejmě nemohlo přetrhnout ani v případě léčby knihou. Známá je nemocnice Al – Mansur v Káhiře2, kde v roli lékařů vystupovali kněží, kteří nemocným předčítali dvacet čtyři hodin denně Korán. Všem pacientům bez rozdílu se předčítala tato posvátná kniha a nezáleželo na tom, jakou psychickou deformaci utrpěli. Využívání knih při léčbě mentálních poruch se v průběhu 18. a 19. století stalo populární a bylo hojně praktikováno i po celé Evropě; na konci devatenáctého století byly modernější nemocnice a kliniky vybaveny svými vlastními malými či většími knihovnami. V roce 19163 vyšel v měsíčníku Atlantic Monthly článek, ve kterém se Samuel Crothers zabýval využitím literatury jako jedním ze způsobů řešení problémů lidí, kteří se ocitli v těžké životní situaci a potřebují pomoc. Tuto techniku poté označil pojmem bibliotherapy. Biblioterapii se kromě psychologie začala více věnovat například sociologie, psychiatrie a samozřejmě knihovní věda. Rozmach biblioterapie v minulém století souvisí mimo jiné se světovými válkami. Je známo, že i vojákům v zákopech pomáhala literatura odreagovat se, pochopitelně v rámci možností. Velká pozornost se věnovala válečným veteránům a snaze vyrovnat se

Benjamin Rush (1745 - 1813)

Benjamin Rush, vynikající americký lékař a spisovatel, se narodil 24. prosince roku 1745 v Pensylvánii v USA. Studoval univerzitu ve Filadelfii a ve svém vzdělávání dále pokračoval v Evropě, odkud se potom v šedesátých letech vrátil zpět do Ameriky. Ve Filadelfii si záhy založil soukromou lékařskou praxi a stal se úspěšným lékařem. Rush je znám hlavně jako signatář Deklarace nezávislosti a odpůrce otroctví. Nelze opomenout ani jeho zásluhy na formování Spojených států amerických. Benjamin je považován za „otce americké psychiatrie“ a jeho jméno je spojeno i s léčením mentálních onemocnění. Rush se jako jeden z prvních Američanů zaměřil na použití knih při léčbě psychických onemocnění pacientů, na biblioterapii. Čtení knih považoval za výbornou terapeutickou metodu a na jeho podnět začaly vznikat v nemocnicích pacientské knihovny. Benjamin rozdělil čtení knih na dva typy: na zábavné a poučné, přičemž první doporučoval pacientům s chronickým psychickým onemocněním. Dokonce prosazoval posílaní denního tisku pacientům na oddělení, protože i tam se mohly objevit texty, které by zlepšily zdravotní stav nemocných. Rush se léčením mentálních poruch zabýval bezmála dvacet pět let a jeho vliv na americkou i evropskou lékařskou scénu je nepopiratelný. Nejslavnější lékař Ameriky zemřel ve věku šedesáti osmi let ve svém domě ve Filadelfii. Lenka Šatavová

s traumaty, které zažívali v průběhu válek. Biblioterapie byla vhodným prostředkem. Nemocnice disponovaly knihovními službami a lékaři spolupracovali s knihovníky k tomuto účelu vyškolenými. Ve třicátých letech se objevují první seznamy knih sestavené přímo knihovníky, jež by se daly použít při léčbě psychických poruch. Za další mezník ve vývoji biblioterapie se považuje rok 1946, kdy byla poprvé aplikována u dětí a dospívajících. Do té doby žádné knihy vhodné k aplikaci biblioterapie u dětí nebyly napsány, až v roce 1951 vyšlo dílo „Kdo chytá v žitě“, jejímž autorem byl Jerome David Salinger. Poté už vznikala literatura zabývající se opravdovými problémy adolescentů, například alkoholismem, problémy s drogami, sebevraždami a podobně. „Guidance in the solution of personal problems through directed reading“ – tuto definici biblioterapie dle Rubina oficiálně uznala v roce 1966, tedy v relativně nedávném čase, American Library Association, přestože se různé formy biblioterapie v menší či větší míře užívaly po celém světě po několik staletí. V tomto roce byly zároveň vydány normy, podle kterých se mají řídit nemocnice při výběru pacientských knihoven. Šedesátá léta minulého století jsou ve znamení mezníků biblioterapie. Jak uvádí Jaro Křivohlavý4, byla založena subsekce Mezinárodní asociace knihovníků (IFLA), roku 1969 vznikl v Londýně mezinárodní ústav pro výchovu knihovníků pracujících v nemocnicích a objevil se technický termín „klinický knihovník“. Začal vycházet časopis s názvem „Book Troley“ věnující se biblioterapii a dokonce se objevují i doškolovací kurzy o biblioterapii. V současnosti je biblioterapie v rukách psychologů a aplikuje se převážně u dětských pacientů. Jako nenásilná a bezbolestná léčba je přinejmenším vhodná, byť nezaručuje kladný výsledek. Lenka Šatavová Informační prameny: 1. About.com [online]. 2005 , 2007 [cit. 2007-11-20]. Anglický. . 2. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Biblioterapie. Československá psychologie. 1987, 31, č. 5, str. 472-477. ISSN 0009062X. 3. ADL : Anti-Defamation League [online]. 1997 , 2007 [cit. 2007-11-20]. Anglický. . 4. MYRACLE, Lauren. Molding the Minds of the Young : The History of Bibliotherapy as Applied to Children and Adolescents. The ALAN Rewiev [online]. 1995, vol. 22, no. 2 [cit. 2007-11-18], s. 1. .

Čtoucí dívka (1776), Jean-Honoré Fragonard 5. Bibliotherapy : The terapeutic use of didactic and literary texts in treatment, diagnosis, prevention, and training. JAOA : Journal of the American Osteopathic Association [online]. 2003, vol. 103, no. 3 [cit. 2007-11-19]. . 6. JANCZAK, Barbara. Biblioterapia: teória a prax. Knižnica. 2006, 7, č. 2, s. 7-10. Poznámky: 1 ADL : Anti-Defamation League [online]. 1997, 2007 [cit. 2007-11-20]. Anglický. . 2 JANCZAK, Barbara. Biblioterapia : teória a prax. Knižnica. 2006, roč. 7, č. 2, s. 7. 3 MYRACLE, Lauren. Molding the Minds of the Young: The History of Bibliotherapy as Applied to Children and Adolescents. The ALAN Rewiev [online]. 1995, vol. 22, no. 2 [cit. 2007-11-18], s. 1. . 4 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Biblioterapie. Československá psychologie. 1987, 31, č. 5, s. 472.

VÝVOJ BIBLIOTERAPIE V ČESKÉ REPUBLICE Anotace Článek se ve stručnosti zabývá historií biblioterapie v České republice. Klíčová slova Bibliopsychologie, biblioterapie, psychoterapie, literatura První knihovníci u nás, zabývající se psychologií čtenáře vůbec, se objevují záhy po uveřejnění Rubakinových1 prací. Prvním, kdo se zabýval studiem jeho děl byť zatím jen po teoretické stránce, byl Ladislav Jan Žitný ve dvacátých letech.

J. M. Galt II. (1819 - 1862) Jako první Američan napsal článek na téma biblioterapie a podal celkový obrázek o stavu a důležitosti knihoven v amerických psychiatrických léčebnách. Je autorem knihy „The Treatment of Insanity“ a eseje „On Reading, Recreation and Amusements for the Insane“, kde v mnoha detailech zpracoval jak teorii, tak praxi biblioterapie. John Minson Galt II. se narodil roku 1819 ve Williamsburgu ve Virginii. Po vystudování lékařské fakulty University of Pennsylvania byl v červenci r. 1841 jmenován superintendantem na Eastern Lunatic Asylum (dříve „Eastern State hospitál“) ve Virginii, kde působil až do své smrti. Během svého působení ve funkci inicioval množství reforem, které znamenaly velký pokrok v oblasti psychiatrické léčby. „Zavedl“ např. morální zacházení s pacienty, individuální přístup k léčeným atp. Byl jedním ze 13 zakladatelů „Association of Medical Superintendents of American Institutions for the Insane“ (1844). Jeho brzká smrt r. 1862 byla způsobena požitím velkého množství opia po obsazení Williamsburgu armádou Unie. Hana Holoubková

Ve třicátých letech našeho století se biblioterapii dostalo značného teoretického propracování a její obliba rychle rostla2. Mezi další knihovníky, kteří se zajímali o biblioterapii, patřili Bohuslav Koutník, Josef Poch a Jaroslav Frey. Bohuslav Koutník byl propagátor psychotechniky v knihovnictví a jedním jeho podnětem byl návrh „Jak organizovat výzkum psychologie čtenáře“, na kterém se měla podílet Ústřední knihovna hl. m. Prahy a Ústav lidské práce. Mezi další významné autory o bibliopsychologii patřili Josef Poch (Dorost a kniha) a Jaroslav Frey (Psycholodie čtenáře). Časem však zájem o Biblioterapii upadl a prakticky do půlky šedesátých let byl zájem o ni, jakožto terapeutickou metodu, minimální. Situaci zachycuje Jaro Křivohlavý: „V ČSSR je historie biblioterapie vyznačena publikacemi: O. Kondáš (1957), F.Engelsman (1957), M Fügnerová (1957), Sborníkem ‚Kniha ve službách nemocných‛ (1971) – s 387 bibliografickými údaji, M Železná (1981), S. Kratochvíl (1976) aj. Podnětné byly práce Hyhlíka, Nakonečného, Křivínkové, Syřišťové, Heluse, Jurovského atp. Pozoruhodné jsou rigorózní práce o biblioterapii – A. Slezáková (1979) a L. Sýkorová (1979), případně práce diplomové – E Beranová (1972), E Terrichová (1975), M Belajová (1971) atp.“ 3 Povšimněme si, že mapuje publikace z let padesátých a pak až let sedmdesátých a počátku osmdesátých. Koncem 70. let se v Psychiatrické léčebně v Opavě začala zakoušet nová metoda skupinové biblioterapie, nazývaná jako „konstruktivní biblioterapie“. Při jejím průběhu modelový příběh funguje jako jakási modelová situace, jež má pomoci pacientovi k vlastnímu sebepoznání. V 80. letech je stále větší pozornost věnovala handicapovaným čtenářům a dětem. V roce 1992 se

v Košicích4 konalo mezinárodní sympozium Knihovna a postižené děti. Také Česká republika se po sametové revoluci stává otevřenější vůči alternativním postupům v léčbě nejrůznějších chorob a zdravotních problémů.5 V roce 2003 z podnětu doc. Jaroslava Skály z Pražského psychoterapeutického kabinetu započal pod vedením Lenky Šilarové svoji činnost Biblioterapeutický kabinet, který byl první6 institucí svého druhu u nás. Podle seznamu, který pomáhal sestavit psycholog a psychoterapeut Antonín Šimek, byl s pomocí čtenářů Krajské knihovny v Pardubicích vytvořen základ knižního fondu. V současnosti je však činnost biblioterapeutického kabinetu pozastavena. V současnosti je biblioterapie předmětem výzkumné činnosti na pracovišti Kabinetu informačních studií a knihovnictví FF MU7. Řešiteli projektů jsou PhDr. Pavla Kánská a PhDr. Petr Škyřík. Miroslav Blažek Informační prameny

Časopis pro teorii a kritiku dětské literatury. 1999, č. 4, op. cit. s. 9. 5 PETROŠOVÁ, Karla. Vznik a vývoj bibliopsychologie. 2005. s. 47. 6 ŠILAROVÁ, Lenka - ŠIMEK, Antonín . Www.knihovna-pardubice.cz [online]. 2003 [cit. 2007-11-24]. <www.knihovna-pardubice.cz>. 7 KÁNSKÁ, Pavla. Výzkumná činnost [online]. 2005 [cit. 2007-11-25]. [online]. 2003 [cit. 2007-11-24]. <www.knihovnapardubice.cz>.

1. ROSOVÁ, Milena. Několik poznámek o biblioterapii. Ladění. Časopis pro teorii a kritiku dětské literatury. 1999, č. 4, str. 9-11. ISSN 1211-3484. 2. PETROŠOVÁ, Karla. Vznik a vývoj bibliopsychologie. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2005. 91s. Vedoucí práce Mgr. Daniela Hebnarová. 3. HÁNDLOVÁ, Olga. Využití biblioterapie v zátěžových situacích. [s.l.], 2006. 105 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Petr Škyřík. 4. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Biblioterapie. Československá psychologie. 1987, 31, č. 5, str. 472-477. ISSN 0009062X. 5. ŠILAROVÁ, Lenka - ŠIMEK, Antonín. Www.knihovnapardubice.cz [online]. 2003 [cit. 2007-11-24]. . 6. KÁNSKÁ, Pavla. Výzkumná činnost [online]. 2005 [cit. 2007-11-25].
BIBLIOTERAPIE V PRAXI Anotace Článek se zabývá biblioterapií v praxi, soustředí se na dvě základní formy biblioterapie, skupinovou a individuální a srovnává, co mají společné a v čem jsou rozdíly. Klíčová slova Formy biblioterapie, rozhovor, individuální biblioterapie, skupinová biblioterapie V úvodu připomeňme rozdíl mezi biblioterapií řízenou a biblioterapií neřízenou. Neřízená biblioterapie bývá využívána jako jedna z možných relaxačních či rehabilitačních praktik. Řízenou biblioterapii, nebo též biblioterapii v užším pojetí, na kterou se podrobněji zaměříme, definuje Vášová podle Křivinkové1 jako: „… plánovité řízení četby psychicky nemocných pod dohledem lékaře za pomoci kvalifikovaného knihovníka.“ 2 Před zahájením biblioterapie je nezbytné určit její cíl a především, zda je tato forma léčby pro pacienta vůbec vhodná. Dvě základní formy biblioterapie jsou individuální a skupinová. Nejprve se ale věnujme tomu, co mají obě společné. Kniha nesmí uškodit. Příběh a charaktery by neměly být plytké, stereotypní nebo nepravděpodobné. Zjednodušující pohled na problematiku, či její nešťastné řešení mohou zanechat negativní dojem a poznamenat pacienta. Velmi důležitá je pro biblioterapii systematičnost. Terapeut by měl identifikovat potřeby pacienta a vyhledat pro něj vhodnou literaturu. Dále by měl promyslet vhodný čas a místo pro setkání a připravit doplňující aktivity (podrobněji níže). Při sezení by měl terapeut být aktivní a motivovat pacienta ke čtení. Důležité je vyčlenit čas na vstřebání dojmů, shrnutí problematiky a ukončovací aktivity. Doporučuje se, aby si pacient vedl čtenářský deník, kde by si zaznamenával děj knihy a dojmy, které měl při čtení. Stěžejním momentem biblioterapie je rozhovor. Rozhovor o knize dává pacientovi možnost vyjádřit své pocity, postoje a myšlenky a „… je příležitostí k poznávání správnosti pochopení knihy či způsobu zkreslování toho, o čem kniha hovoří – a tím i k lepšímu poznání „světa“ pacienta.“ 3 Princip individuální biblioterapie spočívá v samostatné četbě pacienta a následném rozhovoru s terapeutem. Důležitým momentem je výběr knihy. Doporučuje se, aby měl pacient možnost si sám vybrat ze

NAD KNIHOU…

Do téhle rubriky jsme si pro vás, milí čtenáři, připravili recenze knih, které můžete často najít v různých biblioterapeutických seznamech. Soustředili jsem se především na to, jak může daná kniha čtenáři pomoci.

Stanislav Rudolf: Metráček Příběh čtrnáctileté Jitky, která díky sportu nalezne víru sama v sebe, může inspirovat především mladé čtenářky, které si nevěří, připadají si všední a jsou nespokojené se svým vzhledem. Hlavní hrdinka se vidí „nemožně tlustá“ a zažívá kvůli tomu pocity trapnosti a méněcennosti, je však rozhodnuta svůj vzhled pomocí sportu změnit. Jitka je cílevědomá a vytrvalá a nakonec najde uplatnění ve vybíjené, kde právě díky svým dispozicím a tvrdému tréninku vynikne. Zlomovým okamžikem je pro ni turnaj, kterého se zúčastní. Z publika se však ozve výkřik „Metráček“, zjevná narážka na její postavu. Jitka překoná ponížení a s podporou spoluhráček turnaj vyhrají. Poté se začne závodně věnovat vrhu koulí a konečně potká i skutečnou lásku. Stanislav Rudolf se snažil zachytit vnitřní svět dospívající dívky, otázkou je, nakolik se mu to jako muži podařilo. Myslím si, že se s tímto problémem vypořádal dobře a podal realistický obraz samostatně uvažující, cílevědomé slečny. Jitka nikdy neztrácí ž i v o t n í optimismus, přestože mnoho věcí neodpovídá j e j í m představám, a najde vnitřní sílu účinně se

seznamu knih, který byl navržen přímo pro jeho potřeby. Ponechání iniciativy na pacientovi může hodně vypovědět o jeho stavu. V případě, když si pacient nevybere, bývá mu kniha doporučena. Jednou z možností, jak pacientovi doporučit vhodnou knihu, je tzv. „Buchkatalogtest“ od Tramera. „Pacient si z fiktivního katalogu knih vybírá podle názvu určitý počet knih, o které by měl zájem a určuje jejich preferenci.“ 4 Důležité jsou následné aktivity, např. kreslení důležitých momentů knihy, podobizny hlavních postav, ilustrování příběhu, koláže, převyprávění, tvůrčí psaní aj. Individuální biblioterapie je časově náročná, ale velmi účinná. Největší rozdíl u skupinové biblioterapie proti individuální spočívá v tom, že pacient může svůj problém konfrontovat nejen s knihou, ale i s ostatními pacienty. „Provádí se ve skupinách a její náplní je organizované předčítání, diskuze o přečteném a asociacích, které četba navodila.“ 5 Doporučovaná velikost skupiny je 8-10 lidí a její složení by mělo být pestré. Kromě diskuze jsou i zde podstatné následné aktivity, které jsou podobné jako u biblioterapie individuální, navíc se zde může dobře uplatnit drama.

vyrovnat se svými trablemi, za což je náležitě odměněnaJ. Čtenářky se při čtení nejen dobře pobaví, protože kniha je velmi vtipná a čtivá, ale naleznou zde i inspiraci, jak nepodlehnout nespokojenosti se svým vzhledem, nalézt sebevědomí a soustředit se na plný život. Stanislav Čtenářky se při čtení nejen dobře pobaví, protože kniha je velmi vtipná a čtivá, ale naleznou zde i inspiraci, jak nepodlehnout nespokojenosti se svým vzhledem, nalézt sebevědomí a soustředit se na plný život. Stanislav Rudolf ve svém laskavém díle uschoval účinný recept na to, jak se začít mít rád. Jana Machalová RUDOLF, Stanislav. Metráček. 4. vyd. Praha: Olympia, 1990. 127 s. ISBN 80-7033-078-3.

V příspěvku jsme se zabývali biblioterapií řízenou. Vždy bychom si měli uvědomit specifické potřeby pacienta. Dbejme na to, aby kniha neuškodila a aby byla biblioterapie systematická. Stěžejní pro terapii je rozhovor. Biblioterapie může být individuální nebo skupinová a největší rozdíl mezi nimi je v (ne)možnosti sdílet čtenářské zážitky, stanoviska a emoce s ostatními pacienty. Jana Machalová Informační prameny: 1. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Biblioterapie. Československá psychologie. 1987, roč. 31, č. 5, str. 472-477. ISSN 0009-062X. 2. McINTYRE, Tom. Bibliotherapy [online]. Aktualizováno 29.3.2004 [cit. 2007-11-9]. . 3. PETROŠOVÁ, Karla. Vznik a vývoj bibliopsychologie. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2005. 91s. Vedoucí práce Mgr. Daniela Hebnarová. 4. ROSOVÁ, Milena. Několik poznámek o biblioterapii. Ladění. Časopis pro teorii a kritiku dětské literatury. 1999, č. 4, str. 9-11. ISSN 1211-3484. 5. SCHOVÁNKOVÁ, Lada. Hagioterapie pro ženy v krizových situacích (se zaměřením na léčbu alkoholové závislosti v Psychiatrické léčebně Bohnice). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, 2006. 107 s., 6 s. příloh.

Vedoucí diplomové práce MUDr. Mgr. Prokop Remeš. 6. VÁŠOVÁ, Lidmila - ČERNÁ, Milena. Bibliopedagogika. Vyd 1. Praha: SPN, 1986, 132 s. Poznámky: 1 KŘIVINKOVÁ, Julie. Komu biblioterapie? Čtenář. 1967, 19, č. 12., s. 397. 2 VÁŠOVÁ, Lidmila - ČERNÁ, Milena. Bibliopedagogika. 1. vyd. Praha: SPN, 1986, s 54. 3 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Biblioterapie. Československá psychologie. 1987, 31, č. 5, s. 474. 4 VÁŠOVÁ, Lidmila - ČERNÁ, Milena. Bibliopedagogika. op. cit. s 54. 5 ROSOVÁ, Milena. Několik poznámek o biblioterapii. Ladění. Časopis pro teorii a kritiku dětské literatury. 1999, č. 4, s 9.

BIBLIOTERAPIE ZAMĚŘENÁ NA DĚTI Anotace V tomto článku je nastíněno využití biblioterapie u dětí a dospívající mládeže a popsán proces, v jakých situacích se k této terapii přistupuje, co je jejím výsledkem a jakými metodami se při ní pracuje. Klíčová slova Proces terapie, krizové situace, druhy literatury, následné aktivity. Biblioterapie u dětí spočívá ve využití beletrie, která popisuje podobné problémy, jaké má dítě. Leah Davies uvádí: „ Příběhy mohou dítěti nabídnout reálné vyřešení konfliktní situace a pomáhají mu rozvíjet schopnosti při řešení problémů a porozumění sobě samému. Knihy, které podporují pozitivní náhled na sebe, jsou obzvlášť důležité v dospívání, kdy použití biblioterapie může být velmi prospěšné.“ 1 Identifikace dítěte s literárním hrdinou mu může pomoci v rozhodování v takových krizových problémech jako je rozvod, nemoc, smrt, chudoba, tělesný handicap, neštěstí, osobní problémy apod. Hlavní tezí biblioterapie je, že předkládaný příběh je neustále se měnící proces a dítě do něj promítá svoje potřeby a zkušenosti. Když dítě získá vztah k literární postavě, bude moci mnohem lépe komunikovat a jednat s ostatními. Příklady některých knih: • Tanec v kopřivách (Věra Fojtová) • Vstaň a choď (Hervé Bazin) • Už zase skáču přes kaluže (Allan Marshall) • Žít v úsměvu (Sonja Garmesová) • Metráček (Stanislav Rudolf) • Táta k příštím Vánocům (Martina Drijverová) Davies tvrdí, že: „…díky biblioterapii děti identifikují svoje pocity, zjišťují, že jiné děti mají stejné problémy, stimulují svoje chování, rozvíjejí myšlení a sebeuvědomění, rozvíjejí schopnosti zvládat různé krizové situace, rozhodující se konstruktivně jednat.“ 2 Podle Toma McIntyra3 lze popsat proces biblioterapie s dětmi následujícím způsobem: 1. Nejdříve je nutná identifikace problému dítěte. 2. Dalším bodem je lokalizace literatury, která pojednává o problémech nebo krizových

Alan Marshall: Už zase skáču přes kaluže V t o m t o článku se Vám pokusím představit k n i h u australského autora Alana Marshalla. Kniha se používá při aplikování biblioterapie, konkrétně u dětí, které mají nějaké tělesné postižení. Kniha je autobiografickým příběhem z autorova dětství, kdy ho zasáhla dětská obrna a on ochrnul na obě nohy. Otec mladého hrdiny Alana Torrense byl krotitelem koní. Alan si ho moc vážil a od raného dětství si přál kráčet v jeho šlépějích. Postihla ho ale dětská obrna a znehybněla mu obě nohy. Alan podstoupil různé léčebné procedury a operace, ale nic mu nepomohlo. Nepokládal se ale za mrzáka a snažil se dělat všechno jako ostatní děti. Jezdil na vozíku nebo chodil o berlích, takže horní polovinu těla měl krásně urostlou a svalnatou. Během dětství se setkal s mnoha odlišnými názory na svůj handicap, sám se ale nikdy jako handicapovaný necítil – chytal králíky, naučil se plavat a toužil po jízdě na koni, kterou několik let tajně trénoval na kamarádovu poníku Jitřence. Po letech dřiny se mu skutečně podařilo ovládat koně bez pomocí nohou. Rodiče na něj byli pyšní a on byl rád, že dosáhl vytouženého cíle. Ti kteří, si tuto knihu přečtou, se můžou ztotožnit s hlavním hrdinou, který se jen tak nevzdává, má pevnou

situacích dítěte. Dříve, že knihu doporučíme, je potřeba abychom si ji sami přečetli. Kniha by měla být vybrána s přihlédnutím k věku, pohlaví, vyspělosti a vzdělání dítěte. 3. Je nutné zvolit vhodnou metodu, kterou při biblioterapii využijeme. Je možné číst knihu nahlas jednomu dítěti nebo skupině dětí, nebo mohou děti knihu číst samy. Děti se stejnými problémy se mohou setkávat ve skupinách, kde čtou nahlas nebo poslouchají, co jim čte terapeut. Potom následuje diskuse. Děti tak zjišťují, že nejsou s problémem samy a sdílí svoje pocity s ostatními. 4. Pro úspěšnou terapii jsou důležité tzv. následné aktivity. McIntyre říká: „Vytyčení následných aktivit, jako jsou otázky s otevřeným koncem, převyprávění příběhu, sehrání příběhu například s použitím loutek, psaní reakcí, zaznamenávání myšlenek, použití různých druhů umění. Během těchto aktivit může dítě uvolnit pocity, které jsou spojeny s jeho problémy.“4 Příklady následných aktivit: • Převyprávění příběhu • Rozebrání knihy do hloubky (diskuse, co je správné a co dobré, morální hodnoty, silné a slabé stránky hlavního hrdiny apod.) • Umělecké aktivity (kreslení událostí z příběhu, tvorba koláží z obrázků z časopisů a tím zobrazení událostí z knihy apod.) • Kreativní psaní (návrhy jiných řešení příběhu, analýzy rozhodnutí hlavní postavy apod.) • Divadlo (hraní jednotlivých rolí, rekonstrukce příběhu pomocí loutek, apod.) • • • • •

5. Podle McIntyra si dítě nakonec uvědomuje, že: ostatní děti mají podobné pocity, když jsou vystaveny podobným situacím. každý může být občas slabý a prostřednictvím sebehodnocení se může naučit vytrvat. prvním krokem řešení problému je postavit se mu. existuje mnoho způsobů, jak se vyrovnat s problémy. vyřešení problému je potřeba čas, když se to nepodaří napoprvé, je nutné to zkusit znovu.

Rozborem a analýzou morálních hodnot a stimulací kritického myšlení si dítě upevňuje sebevědomí a rozvíjí osobní a sociální úsudek. Projevují se změny v chování, dítě je schopno přijmout a porozumět důležitým životním situacím, rozvíjí se empatie, tolerance, respekt ke druhým. Vše díky identifikaci s literárním modelem. Stanislava Midrlová

vůli a i přes svoje postižení jde za svým cílem. Uvidí v příběhu osobu, která si svůj handicap vůbec nepřipouští, a snaží se žít život jako každý jiný, i když musí někdy překonávat náročnější překážky. Tato kniha, dle mého názoru, je velmi vhodná pro biblioterapii. Je přirozený příkladem ze života a pacient si z hlavního hrdiny může vzít dobrý příklady, může se jím inspirovat. Stanislava Midrlová MARSHALL, Alan. Už zase skáču přes kaluže. Il. A. Born. Přel. Z. Wolfová. 5. vyd. Praha: Mladá fronta, 1986. 215 s.

Christiane F.: My děti ze stanice ZOO Kniha s názvem „My děti ze stanice ZOO“ je dokumentární výpovědí mladé dívky Christiane Felscherinow , jež se několik let potýkala s drogovou závislostí. Poprvé vyšla v roce 1979 a okamžitě se

Informační prameny: 1. McCINTYRE, Tom. Bibliotherapy [online]. Aktualizace 29.3.2004 [cit. 2005-11-1]. . 2. DAVIES, Leah. Using Bibliotherapy with Children [online]. . 3. BALCAR, K. Úvod do studia psychologie osobnosti. Praha: SPN, 1983. 4. KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. Praha: Portál, 2002. 5. Bibliotherapy – special education [online]. Poslední revize 2003 [cit. 2005 −11-11]. .

6. HOŠKOVÁ, Kateřina. Biblioterapie u dětí a mládeže. [online]. [cit.2005-12-8]

Poznámky: 1 Davies, Leah. Using Bibliotherapy with Children [online]. 2 Davies, Leah. Using Bibliotherapy with Children. 3 McIntyre, Tom. Bibliotherapy [online]. Poslední revize 29.3.2004.
zařadila mezi úspěšné tituly. Později tato autobiografie posloužila jako předloha k natočení stejnojmenného filmu. Hlavní protagonistkou je třináctiletá dívka Christiane, která se jako šestiletá přistěhovala s rodiči na sídliště v Berlíně. Christianino dětství je poznamenáno alkoholismem a násilnostmi ze strany otce, což vyústilo v dívčin pokus o sebevraždu skokem z okna bytu v jedenáctém patře. Špatné rodinné zázemí a další problémy způsobily, že se velmi mladá Christiane setkává s berlínskou drogovou scénou. V partě kamarádů, kde každý bere drogy, se propadá stále hlouběji do své závislosti. Neustálá potřeba dalších a dalších dávek drog ji přivede do situace, kdy začne prodávat své tělo na berlínském nádraží Bahnhof ZOO. Život Christianě zachrání až její matka, která ji odveze pryč z Berlína na venkov k příbuzným. Téma drogová závislost u dětí bylo dlouhodobě tabu už proto, jak je citlivé a bolestivé. Tato kniha způsobila v sedmdesátých letech průlom. Vyprávění autorky je syrový, realistický popis boje dětí o svou dávku a život, bez moralistických poučení. I z tohoto důvodu je pro čtenáře jednodušší najít k hrdinům vztah. Protagonisté knihy jsou natolik věrohodní, že ztotožnění s nimi je pro čtenáře s podobnými problémy snadné, a díky tomu se mohou lépe vyrovnat se složitou životní situací. Čtenářům, ať dětským či dospělým, dává naději, že vždy existuje nějaké řešení, i v situaci, která se zdá bezvýchodná. Zároveň varuje před nebezpečím užívání drog. Lenka Šatavová F., Christiane. My děti ze stanice ZOO. Podle zpovědi zachycené na magnetofonových páscích zpracovali Kai Hermann a Horst Riedl, z německého originálu přeložila Z. Soukupová. 6. vyd. Ostrava: Oldag, 2003. 261 s., 32 s. obr. příl. ISBN 80-86508-28-5.

ROZVOHOR - ROZHOVOR - ROZHOVOR - ROZHOVOR - ROZHOVOR - ROZHOVOR - ROZHOVOR - ROZHOVOR

3 OTÁZKY PRO... … paní Mariku Papáčovou. Paní Papáčová je zdravotní sociální sestra a pracuje v Psychosociálním centru v Košicích. Jedním z druhů terapie, které používá při práci s klienty, je i biblioterapie. Kontaktovali jsem ji a položili jsem jí několik otázek, abychom se dozvěděli, jak vlastně taková biblioterapie v praxi může vypadat. Zde vám nabízíme odpovědi. 1. Kdo jsou Vaši pacienti? Našimi klientami sú ľudia s duševným ochorením. Najčastejšie sa jedná o schizofréniu, prípadne schizoafektívne poruchy. Klientom sa okrem mňa venujú aj odborníci - psychiater a psychológ. 2. Jak často biblioterapeutická sezení provádíte, jaké knihy vybíráte a jakou formou je čtete? Biblioterapiu prevádzame približne 3 krát za mesiac, ak majú klienti záujem, aj častejšie. Čítame rozprávky, príbehy ale aj rôzne články z časopisov. Za prítomnosti odborníka sú to aj články s odbornou tematikou (o schizofrenii, depresii, poruchách spánku...), o ktoré klienti prejavujú záujem. Spravidla sa pri čítaní striedajú, čím sa snažíme prispieť k zlepšovaniu výslovnosti, zvyšovaniu slovnej zásoby, upevňovaniu pamäti... 3. Následuje po čtení diskuze nad knihou a provádíte nějaké další následné aktivity? Pred čítaním ich upozorníme na ďalší postup, ktorý sa snažíme obmieňať. Niekedy rozprávame spoločne obsah prečítaného textu, inokedy klienti hodnotia prečítaný text svojím názorom naň, prípadne svojimi slovami napíšu, alebo nakreslia o čom čítali. Niektorí tvoriví klienti sa snažia doma písať poéziu, prípadne prózu a v stacionári sa prezentujú pred svojimi kamarátmi. V takýchto prípadoch je viditelné aj zvyšovanie ich sebavedomia - sebahodnotenia. Děkuji za Váš čas a za Vaše odpovědi. Snáď Vám moja odpoveď bude stačiť. Podrobnější informace o Psychosociálním centru v Košicích naleznete na webových stránkách: .

SLOVNÍČEK POJMŮ: Biblioterapie - jedna z metoda psychoterapie, která využívá léčebné účinky četby za účelem prevence, rehabilitace, nápravy nebo léčby Biblioterapeut - odborný pracovník využívající procesu čtení jako pomocného prostředku při působení na uživatele, kteří se vyrovnávají s osobními emocionálními, mentálními a sociálními problémy Psychoterapeutické účinky četby - účinky četby, které mají pozitivní vliv na psychosomatický stav jedince a využívají se proto k záměrnému léčebnému a výchovnému využití četby pro ovlivnění psychicky narušených jedinců Čtenářská identifikace - zaujetí četbou, při němž se čtenář vžívá do postavení literárního hrdiny a jeho světa a ztotožňuje se s ním Bibliopsychologie - oblast aplikované psychologie, která zkoumá vliv četby na duševní život člověka, průběh psychických procesů během četby a vztah autora, čtenáře a knihy Bibliopsycholog - odborný pracovník zabývající se vlivem četby na duševní život člověka Hagioterapie - jedna z forem biblioterapie na pomezí mezi psychoterapií a náboženstvím; pracuje s biblickými texty a považuje náboženskost za mimořádně mocnou sílu lidského duševna Arteterapie - léčba uměním, využívá umělecké činnosti pro léčbu psychiky a osobnosti; často využívána jako doplnění biblioterapie Imagoterapie - čtenář se ztotožní s literárním hrdinou, snaží se napodobit jeho jednání a chování, postihnou jeho motivy a zaujímají k němu postoje Informační prameny: 1. ABZ.cz: slovník cizích slov [online]. [cit 2007-1112]. . 2. Informační věda a knihovnictví: Výkladový slovník české terminologie z oblasti informační vědy a knihovnictví. Výběr z hesel v databázi TDKIV [online]. Ed. Miroslav Ressler. [cit 200711-12]. .

ZÁBAVA

Citáty na téma knihy •

Dobré knihy, jsou-li vskutku dobré a moudře napsány, jsou brusem duchů, pilníkem soudnosti, mastí pro oči, nálevkou moudrosti, zrcadlem cizích myšlenek a činů, našich vlastních pak vodítky. Jan Amos Komenský

•

Neexistuje taková bezcenná kniha, v níž by nebylo napsáno alespoň něco dobrého. Samuel Johnson

•

Knihy jsou podobné domovu, do kterého se vracíme i za největší bouřky. Bernard Bolzano

•

Dobrá a krásná kniha je ta, která plnými hrstmi rozsévá otazníky. Jean Cocteau

•

K dobré knize je třeba dobrých čtenářů. Victor Hugo

•

Bezpečným znakem dobré knihy je, že se nám líbí o to víc, o co jsme starší. Georg Christoph Lichtenberg

•

Je zoufalé nemít rozečtenou krásnou knihu, nemít v zásobě nic, co bychom mohli otevřít bez zklamání. Jiří Orten

Vtipy na téma knihy, čtenář a čtení •

„Lady, v knihovně je zloděj!“ zděšeně hlásí služka. „A co čte?“

•

V televizi se rozhodli, že natočí film o lidech co žijí v horách. Vydali se tedy do hor a našli tam baču. Požádali ho tedy, aby jim popsal jak vypadá jeden jeho obyčejný den. „Tož, ráno vstanu. Vypiju flašu. Nasnídám se. Vypiju další flašu.“ Vtom ho režisér zastaví: „Podívejte takhle by to nešlo. Víte co!? Radši místo toho říkejte, že čtete.“ „Tož dobře,“ na to bača. „Tož ráno vstanu. Přečtu si knihu. Nasnídám se. Přečtu si další knihu. Vyženu ovce na pastvu. Tam přečtu tak tři knihy. Pak jdu domů. Navečeřím se. Přečtu si další knihu. No a pak jdu ke kámošu, ten má tiskárnu a tisknem knihy až do rána.“

•

V knihkupectví: „Ráda bych něco na čtení.“ „A v jakém směru?“ „Nejraději z leva do prava.“

•

Jaké jsou dvě nejtenčí knihy na světě? Somálská kuchařka a cikánský zákoník práce.

•

Ptá se námořník krásné pasažérky: „Slečno, kdybyste se ocitla sama na pustém ostrově, jaké čtení by se Vám nejvíc líbilo?“ Slečna si ho prohlédne a hned odpoví: „Tetovaný námořník.“

•

Manželé jsou doma. Manžel v křesle právě dočetl knihu a nemůže popadnout dech. Manželka: „Proboha Karle, že tys to už zase přečet jedním dechem!“

•

V knihovně se ptá mladá žena knihovnice: „Mohla byste mi poradit, kde bych našla tu knihu o manželském štěstí?“ „Jistě, račte do oddělení pohádek.“