AKTIVA A JEJICH STRUKTURA, OCEŇOVÁNÍ 5.4 ZÁSOBY - podstata, charakteristika, oceňování, postupy účtování, vykazování v rozvaze, odlišnosti vůči mezinárodní regulaci dle IAS/IFRS.
Podstata a charakteristika zásob Zásoby v rozvaze vykazujeme jako položku oběžných aktiv (charakteristika oběžného majetku => podnik za peněžní prostředky získává materiál, aby se přeměnil za výrobky a následně byla realizací získána větší hodnota peněžních prostředků). Účelem zásob je buď jejich využití ve výrobě výrobků nebo jsou objektem obchodní činností. Zásoby mají převážně krátkodobý charakter a mezi oběžným majetkem jsou považovány za nejméně likvidní. Zdrojem financování mohou být jak vlastní, tak cizí zdroje. Druhy zásob Zásoby můžeme rozdělit na nakupované (materiál, zboží, event. zvířata) a na vytvořené vlastní činností (výrobky, polotovary, nedokončená výroba, zvířata). Oceňování zásob Ocenění pořizovací cenou – nakupované zásoby (pořizovací cena + náklady související s pořízením => náklady na přepravu, provize, clo, pojistné…)
Ocenění reprodukční pořizovací cenou – zásoby vlastní výroby, zásoby darované, nalezené, získané jako odpad, vložené společníky Vlastními náklady – nedokončená výroba, polotovary, výrobky Postupy účtování zásob Existují dva základní postupy účtování o pořízení a výdeji materiálu, označují se jako způsob A a způsob B. Při způsobu A se účtují přírůstky materiálu nebo zboží prostřednictvím účtů účtové skupiny 11 – Materiál, resp. účtové skupiny 13 – Zboží, a to podle konkrétně zvolené metodiky v dané účetní jednotce. 111 – pořízení materiálu 112 – materiál na skladě 131 – pořízení zboží 132 – zboží na skladě a v prodejnách Při způsobu B se nákupy materiálu nebo zboží účtují přímo do spotřeby (tzn. na vrub nákladů), jejíž výše se upraví podle skladové evidence zásob na konci účetního období. Pokud účetní jednotka zvolí pro postupnou tvorbu pořizovací ceny nakupovaných zásob účty kalkulační (tj. účty 111 – pořízení materiálu, 131 – pořízení zboží), pak se k rozvahovému dni provedou uzávěrkové účetní operace tak, aby tyto kalkulační účty nevykazovaly konečný zůstatek.
Účetní jednotka zaúčtuje materiál nebo zboží, k němuž obdržela účetní doklady, avšak nedošlo k přejímce nakupovaných zásob, jako materiál nebo zboží na cestě. Pokud k rozvahovému dni byl převzat nakupovaný materiál nebo zboží, avšak dosud nebyly přijaty související účetní doklady, z důvodu věcné a časové souvislosti účetní jednotka zaúčtuje na základě smluv, dodacích listů či jiné dokumentace nevyfakturované dodávky jako dohadné závazky vůči dodavatelům. Ve skladové evidenci lze oceňovat zásoby ve - skutečné pořizovací ceně (pro každý druh materiálu s určitou cenou se vytvoří samostatná skladová karta zásob) - skutečné ceně pořízení (podobné jako při ocenění skutečnou pořizovací cenou, rozdílnost pořizovacích cen je dána především vedlejšími náklady souvisejícími s pořízením zásob) - pevně stanovené pořizovací ceně (účetní jednotka si na základě prognózy vývoje cen pro jednotlivé druhy materiálu stanoví pevnou cenu a v této ceně účtuje o pohybu zásob) - pevně stanovené ceně pořízení Ve finančním účetnictví nejspíše na analytických účtech se odděleně vedou odchylky představující rozdíl mezi skutečnou cenou pořízení a skutečnou pořizovací cenou (skutečné náklady s pořízením související), mezi pevně stanovenou a skutečnou pořizovací cenou nebo mezi pevně stanovenou cenou pořízení a odchylkou od skutečné ceny pořízení a skutečné náklady s pořízením související.
Výdeje zásob jsou oceňovány skutečnou pořizovací cenou, lze využít metody FIFO, nebo průměrnou pořizovací cenu (vážený aritmetický průměr, který se počítá při každém pohybu ve skladu nebo za určité období; doporučuje se, aby období nebylo delší, než jeden měsíc). Jako o aktivaci (přírůstek aktiva, vznik výnosu) lze účtovat v případě vlastní výroby materiálu či zboží. Vznik zásob vlastní výroby se promítá do výnosů, ke snížení výnosů dochází při přeměně v jinou jejich složku nebo při vyskladnění z důvodů prodeje výrobků. Účtování prodeje zásob se skládá ze dvou operací, a tedy dvou účetních zápisů, a to vyskladnění zásob – úbytky zásob pořizovaných od externích dodavatelů s promítnutím do nákladů, a vyúčtování (vystavená faktura, příjmový pokladní doklad) vznik pohledávky nebo přírůstek peněžních prostředků a vykázání tržeb z prodeje ve výnosech. Inventarizační rozdíly charakteru mank, přebytků, škod na zásobách ovlivňují provozní náklady, provozní výnosy. V případě, kdy rozdíly zjištěné při inventarizaci vznikly ve stejném inventarizačním období prokazatelně neúmyslnou záměnou jednotlivých druhů zásob, lze provést vzájemné zúčtování mank a přebytků a zaúčtovat až konečný výsledek. Inventarizační rozdíly se zaúčtují do toho účetního období, za které se provádí inventarizace. Tím se získá soulad stavu v účetnictví se skutečností.
K vyjádření reálného ocenění zásob zejména k rozvahovému dni slouží opravné položky, které vyjadřují dočasné (přechodné) snížení hodnoty zásob účtované nepřímo k majetkovému účtu a souvztažně ovlivňují při jejich vzniku i výši nákladů.
