Dopady finanční krize na fiskální stabilitu Maďarska

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Dopady finanční krize na fiskální stabilitu Maďarska Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

Ing. Jana Oralová

Hana Guričová

Brno 2010

Poděkování Touto cestou upřímně děkuji Ing. Janě Oralové, vedoucí mé bakalářské práce, za odborné vedení, cenné rady a připomínky, které mi při přípravě a vypracování práce ochotně poskytovala a kterými přispěla ke zdokonalení práce.

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Dopady finanční krize na fiskální stabilitu Maďarska“ zpracovala samostatně s použitím výhradně těch zdrojů, které jsou uvedeny v seznamu literatury. V Brně dne 25.5.2010

__________________

Abstract GURIČOVÁ, H. Impacts of the financial crisis on the fiscal stability of Hungary. Brno: MENDELU, 2010. This thesis deals with the findings of the impacts of the financial crisis on the fiscal stability in Hungary and assesment whether the financial crisis has caused the current economic situation of Hungary or not. The situation of Hungary will be analyzed primarily from the perspective of the impacts of economic crisis. An analysis of the evolution of public debt, government deficits, interest rates and foreign currency loans will be performed for this purpose. In terms of the identified information will be examined whether the fiscal policy in Hungary has been set appropriately and will be recommended equipments for the Czech republic in the field of fiscal policy. Keywords Financial crisis, national debt, fiscal policy, indebtedness, interest rates.

Abstrakt GURIČOVÁ, H. Dopady finanční krize na fiskální stabilitu Maďarska. Brno: MENDELU, 2010. Práce se zabývá zjištěním dopadů finanční krize na fiskální stabilitu Maďarska a stanovením, zda finanční krize způsobila současný ekonomický stav Maďarska či nikoliv. Situace Maďarska bude rozebrána především z pohledu dopadů hospodářské recese. Pro tento účel bude provedena analýza vývoje veřejného dluhu, deficitu veřejných rozpočtů, úrokových sazeb a cizoměnových úvěrů. Na základě takto zjištěných informací bude zkoumáno, jestli byla fiskální politika v Maďarsku nastavena vhodně a budou stanovena doporučení ve fiskální oblasti pro Českou republiku. Klíčová slova Finanční krize, státní dluh, fiskální politika, zadluženost, úrokové sazby.

Úvod

6

Obsah 1

Úvod

2

Cíl práce a metodika

3

10

2.1

Cíl práce ...................................................................................................10

2.2

Metodika ..................................................................................................10

Literární přehled 3.1

11

Fiskální politika ....................................................................................... 11

3.1.1

Funkce fiskální politiky.................................................................... 11

3.1.2

Nástroje fiskální politiky.................................................................. 11

3.1.3

Typy fiskální politiky........................................................................13

3.1.4

Teoretické přístupy k pojetí fiskální politiky...................................13

3.2

Státní rozpočet jako základní nástroj fiskální politiky............................15

3.2.1

Rozpočtové příjmy a výdaje .............................................................16

3.2.2

Funkce rozpočtu (keynesiánská interpretace) ................................16

3.2.3

Rovnováha státního rozpočtu .......................................................... 17

3.2.4

Rozpočtový deficit............................................................................ 17

3.2.5

Příčiny a důsledky vzniku rozpočtového deficitu ............................ 17

3.2.6

Způsoby krytí rozpočtových deficitů ...............................................18

3.3

Veřejný dluh.............................................................................................19

3.3.1

Příčiny vzniku veřejného dluhu .......................................................19

3.3.2

Členění veřejného dluhu..................................................................19

3.3.3

Způsoby krytí veřejného dluhu....................................................... 20

3.3.4

Důsledky veřejného dluhu .............................................................. 20

3.4

4

8

Hospodářský cyklus .................................................................................21

3.4.1

Fáze hospodářského cyklu ...............................................................21

3.4.2

Důsledky ekonomických cyklů ....................................................... 24

Vlastní práce 4.1

25

Vývoj politické a ekonomické situace v Maďarsku ................................ 25

Úvod

7

4.2 Vývoj klíčových ekonomických ukazatelů v Maďarsku v letech 1999 – 2009 28 4.2.1

Míra inflace ..................................................................................... 28

4.2.2

Veřejný dluh.................................................................................... 29

4.2.3

Rating ...............................................................................................31

4.2.4

Tempo růstu HDP ........................................................................... 32

4.2.5

Míra nezaměstnanosti .................................................................... 34

4.2.6

Ekonomická situace obyvatelstva................................................... 35

4.2.7

Vládní deficit ................................................................................... 36

4.2.8

Vývoj kurzu maďarského forintu.................................................... 38

4.2.9

Vývoj úrokových sazeb.....................................................................41

4.2.10 Finanční trhy a bankovní sektor..................................................... 42 4.2.11 5

Zahraniční obchod a vývoj průmyslu ............................................. 43

Diskuse 5.1

45

Fiskální politika v Maďarsku.................................................................. 48

6

Závěr

49

7

Seznam literatury

52

8

Seznam grafických prací

56

Úvod

8

1 Úvod Čas od času se v dějinách lidstva odehrají události, které jsou svým způsobem významné a které následně obrovským způsobem ovlivní téměř celý svět. Jednou z takových událostí v poslední době byla určitě světová finanční krize. Když na konci léta roku 2007 nenápadně propukla v USA, nikdo by nečekal, že její dopady budou tak drastické. Krize však nejsou něčím novým, provázejí lidstvo v průběhu celých jeho dějin. Vznik nynější celosvětové krize souvisí s nárůstem globalizace, která se projevuje v provázanosti jednotlivých ekonomik. Zhroucení jednoho trhu tak může ovlivnit zbytek světa. Názorně si to lze představit na současné hospodářské recesi, která se ze Spojených států dostala jak do Evropy, tak na některé asijské trhy. Zemí, která se díky krizi začala dostávat do centra pozornosti, bylo Maďarsko. Maďarsko, jako jednu ze středoevropských států, zasáhla krize nejvíce z celého regionu. Hlavními důsledky tohoto kolapsu byly obrovské propady akciových trhů, vysoká volalita měnového kurzu, neustálé hospodaření s ohromnými dluhy, neschopnost splácet úvěry a hypotéky (hlavně u domácností) a v neposlední řadě také oslabení forintu a celkový nezájem o maďarské dluhopisy. Všechny tyto faktory se pak projevily ve snižující se životní úrovni dané země, rostoucí nezaměstnanosti, poklesem produkce nebo snížením platební schopnosti. Pro Maďarsko jsou zadlužování, vysoký schodek státního rozpočtu a celkově špatné hospodaření typické již celá desetiletí (v roce 1989 dosahoval zahraniční dluh výši zhruba 20 miliard dolarů). V posledních letech byla hlavní příčinou tohoto špatného stavu zejména velmi uvolněná vládní politika, která v Maďarsku působila v letech 2002 - 2006. Po ní nastoupila vláda reformní, která však ve skutečnosti žádné pořádné reformy neprovedla, a proto se i nadále situace v Maďarsku nijak nezlepšovala. Hlavním problémem bylo neustálé zvyšování státních výdajů. Mezi další nejvýznamnější aspekty, které se odrazily v maďarské situaci byly především obrovský nárůst mezd ( téměř ze dne na den byla zvýšena minimální mzda o 50 procent), třinácté platy, třinácté důchody, nejrůznější státní dávky a celkově špatně nastavená sociální politika. Za takto obrovskými výdaji však nestál žádný ekonomický výkon, který by navýšené výdaje adekvátně pokryl. Bylo tedy jen otázkou času, kdy se situace v Maďarsku vymkne kontrole. Tento čas nastal s příchodem světové finanční krize. Hospodářská situace se pro Maďarsko začala stávat nebezpečnou. Již v roce 2006, kdy se většina evropských zemí nacházela na vrcholu hospodářského cyklu, vykazovalo Maďarsko nižší hospodářský růst. Tento rok byl pro Maďarsko také krizový z hlediska vývoje deficitů. Deficit veřejných financí dosáhl 10 procent HDP, přitom maastrichtská kritéria povolují pouze procenta tři. Růst maďarského hospodářství se fakticky zastavil v roce 2007 a ekonomika se propadla do recese.

Úvod

9

Od Mezinárodního měnového fondu, Evropské unie a Světové banky nakonec Maďarsko získalo úvěry zhruba ve výši 25 mld. dolarů. Situace se tehdy na určitou chvíli uklidnila, ale i tak tato pomoc stav špatného maďarského hospodářství nevyřešila. Názorným příkladem může být fakt, že tři maďarské regiony ze sedmi patří k nejchudším zemím Evropské unie.

Cíl práce a metodika

10

2 Cíl práce a metodika 2.1 Cíl práce Primárním cílem práce je zjištění dopadů finanční krize na fiskální stabilitu Maďarska a stanovení, zda finanční krize byla významným faktorem, který se podepsal na současné ekonomické situaci v Maďarsku či nikoliv. Práce se pokusí určit hlavní chyby v provádění fiskální politiky. Měla by odpovědět na otázku, zda byla fiskální politika nastavena proticyklicky. Zaměří se také na další rizikové faktory, které měly dopad na špatnou finanční situaci Maďarska. Rozbor maďarské situace může být tak využit jako příklad špatné praxe pro ostatní státy regionu. Významným cílem bude také určení vhodné fiskální politiky pro Českou republiku, která by jí pomohla vyhnout se maďarskému scénáři.

2.2 Metodika Základem pro vypracování práce je sběr dat a informací týkajících se především problematiky z oblasti fiskální politiky a hospodářských cyklů. Stěžejním a nejdůležitějším bodem je nastudování informací o samotné maďarské situaci, jejím hospodářském a polickém vývoji, dluhovém zatížení. Množství načerpaných údajů dá pak možnost pochopení dalších souvislostí, které se týkají celé maďarské krize od počátku až po dnešní situaci. Protože se situace neustále vyvíjí a problematika finanční krize v Maďarsku není dosud pokryta žádnou knižní publikací, zvyšuje se podíl hodnocení této situace o zprávy ministerstev, různých organizací a institucí věnujících se tomuto tématu. V práci bude použita deskripce a komparativní analýza. Situace Maďarska bude rozebrána především z pohledu dopadů hospodářské recese. Pro tento účel bude dle dat Eurostatu za posledních 10 let provedena analýza vývoje veřejného dluhu, deficitu veřejných rozpočtů, úrokových sazeb a cizoměnových úvěrů. Špatný stav maďarské ekonomiky totiž nemá své kořeny pouze v politice vlád posledního období, ale počátek potíží s vysokým veřejným dluhem a deficitem státního rozpočtu sahá dlouho do minulosti. V práci bude dále sledován vývoj tempa růstu HDP za posledních deset let a bude zjištěno, zda Maďarsko v období hospodářského růstu vytvářelo spíše přebytky nebo deficity veřejných rozpočtů. V neposlední řadě bude ze zjištěných informací zkoumáno jestli byla fiskální politika v Maďarsku nastavena vhodně. Na základě závěrů, které vyplynou z analýzy maďarské situace budou navržena doporučení ve fiskální oblasti pro místní, krajskou a národní úroveň ČR.

Literární přehled

11

3 Literární přehled 3.1 Fiskální politika Fiskální politika je zahrnována do řady ekonomických disciplín a stojí na nejistém a doposud neúplně prozkoumaném rozhraní mezi makroekonomií a veřejnými financemi, jak tvrdí Dvořák (1997). Je významnou oblastí státní hospodářské politiky, která je spjata se stáním rozpočtem jakožto nejvyšším účtem státu. V nejobecnější poloze lze fiskální politiku charakterizovat jako využití veřejných financí (státního rozpočtu) k makroekonomické stabilizaci. Jde tedy o jednu z forem státní hospodářské politiky jejímž − hlavním cílem je stabilizace tempa ekonomického růstu a míry zaměstnanosti; − hlavním nástrojem je státní rozpočet1 – fiskální operace na jeho výdajové a příjmové straně; − subjektem, který realizuje tento typ hospodářské politiky je vláda (v přeneseném smyslu pak ministerstva, okresní úřady, samosprávné kraje či obce). 3.1.1 Funkce fiskální politiky Jánošíková a Jureček (2009) rozlišují mikroekonomické a makroekonomické funkce fiskální politiky. V rovině mikroekonomické jde o funkci − alokační – prostřednictvím státního rozpočtu jsou soustřeďovány prostředky pro zabezpečení efektivní alokace veřejných statků; − redistribuční (přerozdělovací) – souvisí se snahami o zmírnění nerovnosti v tržním rozdělování důchodu (produktu). V rovině makroekonomické jde především o funkci − stabilizační – stabilizace ekonomického cyklu pomocí změn vládních výdajů a změn daňových příjmů. Fiskální politika je považována za jednu z rozhodujících vládních aktivit při stabilizaci ekonomického vývoje. 3.1.2 Nástroje fiskální politiky Dle Jurečka (2009) patří mezi hlavní nástroje fiskální politiky příjmy a výdaje státního rozpočtu. Podle toho, zda jsou výše a struktura příjmů a výdajů a také jejich změny výsledkem jednorázových rozhodnutí anebo vyplývají z vývoje ekonomiky rozlišujeme: 1 Fiskální politika je proto někdy poněkud nepřesně nazývána politikou rozpočtovou, jak uvádí Kotlán

(2003).


12

1.

Záměrná (diskrétní) opatření Vyžadují jednorázová rozhodnutí příslušného státního orgánu (vlády, parlamentu) o fiskálních opatřeních, která se používají spíše krátkodobě. Jde o rozhodnutí ve − změně daňových sazeb a zavedení nových daní; − změně výše vládních výdajů; − změně ve struktuře vládních výdajů; − realizaci veřejných programů a projektů zaměstnanosti za účelem podpory makroekonomické rovnováhy. Diskrétní opatření mohou vytvořit jistou nerovnováhu, která však může mít pozitivní účinek na vývoj ekonomiky. Výhoda diskrétních opatření (oproti vestavěným stabilizátorům) spočívá ve větší pružnosti a operativnosti. 2.

Vestavěné stabilizátory Jsou opatření fiskální politiky, která po svém zavedení působí v hospodářství automaticky a nevyžadují žádná další rozhodnutí státních orgánů. Vestavěné (někdy také „automatické“) stabilizátory jsou konstruovány tak, aby automaticky zmírňovaly, minimalizovaly výkyvy v ekonomice. Působí trvale, automaticky, a to jak v oblasti příjmů, tak i výdajů. Typickými příklady jsou: - mandatorní výdaje2; - transferové platby (např.systém pojištění v nezaměstnanosti, sociální dávky); - systém progresivního zdanění. Na systému progresivního zdanění je jasně vidět, jak působí vestavěné stabilizátory v rámci hospodářského cyklu. Progresivní zdanění jakožto součást hlavního proudu ekonomického myšlení vzniklo v období hospodářské krize v 30. letech. Funguje tak, že pokud se lidem daří více než dovolují omezené zdroje společnosti, tak jejich rostoucí příjem je doprovázen vyšší mírou zdanění. Stát tedy tyto vyšší příjmy automaticky odebírá a ukládá na horší časy. Na druhou stranu jakmile přijde krize, příjmy se snižují a s tím zároveň i daňové sazby obyvatelstva. Stát se tedy buď zadlužuje, případně využívá vytvořených rezerv z konjunkturního období, a tím se zabraňuje přehřátí ekonomiky. Princip vyvažování bohatství mezi dobrým a špatným obdobím je blahodárně zesílen i faktorem různých sklonů k úsporám u nízko a vysoko příjmových skupin obyvatelstva a dalšími efekty, jak uvádí Musil (2009).

2 Mandatorní neboli "přikázané" výdaje jsou výdaje vyplývající ze zákona (zejména sociální transfery,

platby na penzijní připojištění, stavební spoření, platby státu do zdravotního pojištění, dluhová služba apod.), výdaje vyplývající z jiných právních norem a výdaje vyplývající ze smluvních závazků státu (záruky, transfery mezinárodním organizacím atd.).


13

3.1.3 Typy fiskální politiky Lze vymezit dva základní fiskální politiky, jak uvádí Vybíhal (1995): − expanzivní (antideflační) politika – spočívá v úsilí o oživení hospodářského života a o obnovu ekonomického růstu. Konkrétní formou realizace této politiky jsou např. snižování daňového zatížení, zvyšování vládních výdajů a podněcování firem k větší investiční aktivitě její finanční podporou; − restriktivní (antiinflační) politika - prostřednictvím změn nástrojů snižuje velikost produktu, jestliže nemá vnitřní vyváženost. Konkrétní formou uskutečňování je pak přiměřené zvýšení daní, omezení vládních výdajů a oslabení zájmu na investicích. 3.1.4 Teoretické přístupy k pojetí fiskální politiky S vývojem fiskální politiky se postupně měnily názory na její problematiku a na veličiny s ní související. Mezi nejvýznamnější ekonomické směry, které se aplikací praktické fiskální politiky zabývají patří směr klasický, resp. neoklasický, keynesiánský a monetaristický, jak tvrdí Majerová (2006, s. 194 - 195). 1. Klasický a neoklasický přístup Vychází z naprosté neúčinnosti fiskální politiky, protože jak klasičtí, tak i neoklasičtí ekonomové považovali zásahy státu a použití fiskální politiky za bezvýznamné. Dle jejich názoru národní hospodářství dosahuje samo od sebe rovnováhy (při plné zaměstnanosti). Když však stát sáhne k fiskálním opatřením, dojde ke zvýšení státní poptávky, což způsobí snížení soukromé poptávky ve stejné výši a ve svém důsledku dochází k úplnému vytěsňovacímu efektu. Zastánci tohoto přístupu také tvrdili, že vysoké daně snižují motivaci ekonomických subjektů k výkonnosti a úsporám, což má za následek pokles nabídky práce a tvorby kapitálu. Tyto ekonomické směry se zabývaly také problematikou deficitního hospodaření. Britský politik Edward Hilton Young (anglický liberální politik a spisovatel) formulovat zlaté pravidlo hospodaření, ve kterém je zásada vyrovnanosti státního rozpočtu základním pilířem státních financí. Deficity, a to především ty dlouhodobější, vedou k růstu úrokové míry a ke zpomalení ekonomického růstu vůbec. 2. Keynesiánský přístup Jsou to právě keynesiánské směry, které přisuzují fiskální politice dominantní úlohu při ovlivňování výkonnosti ekonomiky a hospodářského cyklu jak tvrdí Kotlán (2003, s. 147). Hlavní myšlenkou tohoto přístupu je, že tržní ekonomiky prodělaly ve svém vývoji takové změny, na základě kterých nemohou


14

úspěšně fungovat jen pomocí samoregulačních mechanismů. Vstup státu do ekonomiky považují za nenahraditelnou složku regulačního systému. Zastánci tohoto směru doporučovali využívat státního rozpočtu. Keynesiánci byly přesvědčeni o stimulaci poptávky deficitem. Kladné hodnocení vlivu rozpočtového deficitu na agregátní poptávku vedlo k jeho uznání jako významného nástroje fiskální politiky, který je možno použít ke stabilizaci hospodářského vývoje. V dobách ekonomického růstu by stát tedy měl vytvářet rozpočtové přebytky, v dobách recese může být rozpočet schodkový. 3. Monetaristický přístup Monetaristická ekonomická škola zdůrazňuje význam monetární politiky oproti politice fiskální. Monetaristé tvrdí, že nestabilita hospodářství má měnový původ. Monetaristé o fiskální politice tvrdí, že stát jejím používáním oslabuje soukromou iniciativu, přičemž expanzivní fiskální politika zapříčiňuje inflaci a restriktivní politika podzaměstnanost. Skepticky také hodnotili využívání rozpočtových deficitů, které také vedou k růstu inflace. Na rozdíl od keynesiánců nepovažují monetaristé používání státního rozpočtu jako nástroje hospodářské politiky za vhodné. Zdůrazňují zejména negativní dopady zpoždění při koncipování rozpočtové politiky a inflační důsledky spojené se sledováním politiky stimulace hospodářského růstu a plné zaměstnanosti. Podle monetaristů by měla vláda sledovat politiku vyrovnaného státního rozpočtu. Celkově by mělo rovněž dojít ke snížení rozsahu zdrojů, které procházejí státním rozpočtem. Za zmínku stojí přístup tohoto směru k daňové problematice, kdy bylo navrhováno zavedení negativní důchodové daně (autor Milton Friedman). Principem byla část garantovaného důchodu, kterou by stát zaručoval jeho příjemci. Jestliže by se jedinec pohyboval na takto určené hranici, daně by neplatil, jestliže nad ní, daně by platil a jestliže pod ní, byl by mu vyplácen transfer – negativní daň. Smyslem bylo zjednodušení daňového systému. 4. Ekonomie strany nabídky Ekonomové strany nabídky prosazovali názor, že je třeba vrátit tržnímu hospodářství všechna jeho práva a skoncovat s desetiletím nepřetržitého růstu státního intervencionismu. Z toho vyplývá také jejich odmítání státních zásahů pro nápravu ekonomických nedostatků trhu, zajištění sociálních služeb a přerozdělování důchodu. Dle jejich názoru jsou vysoké daně a vysoké vládní výdaje brzdou hospodářského rozvoje. V této souvislosti byla vytvořena Lafferova křivka (autorem americký ekonom Artur Betz Laffer), která se zaměřovala na rozbor negativních dopadů při vysoké míře zdanění. Křivka dává do souvislosti míru zdanění (mt) a příjmy do státního rozpočtu (Rt), kdy příjmy do určitého bodu stoupají se vzrůstem daní


15

a dosahují maxima, tzv. Lafferova bodu. Po tomto bodu však následuje mezi danou souvislostí nepřímá úměra. Díky zvýšení daňové sazby může dojít k tak velkému snížení nabídky určitého produktu, že následně dojde k poklesu daňových příjmů. Toto označujeme jako Lafferův efekt. Obr. 1

Lafferova křivka

Zdroj: MAJERNÍKOVÁ, I. Základy makroekonomie. Brno: Computer Press, 2006. s 196.

5. Teorie racionálního očekávání Ekonomové tohoto směru považují státní zásahy do ekonomiky za neúčinné a argumentují to tím, že hospodářské subjekty v dlouhodobějším období zahrnou do svých očekávání změny, které stát udělá, a tím se hospodářská politika stává neúčinnou. Stát může ovlivňovat vývoje ekonomických veličin pouze iracionálními zásahy, při kterých záměrně vytváří u ekonomických subjektů mylná očekávaní. Zároveň však existuje nebezpečí, že tyto zásahy mohou být negativní.

3.2 Státní rozpočet jako základní nástroj fiskální politiky Státní rozpočet je ústředním veřejným rozpočtem státu. Má dvě stránky příjmovou a výdajovou, které se vzájemně ovlivňují. Pojem „státní rozpočet“ nemá jednoznačný význam. Vybíhal (1995, s. 46 – 47) uvádí, že státní rozpočet je: 1. centralizovaný peněžní fond, tedy fond peněžních prostředků soustředěných do působnosti státu na principu nenávratnosti a neekvivalentnosti způsobu rozdělování; 2. bilance příjmů a výdajů ( účetní dokument); 3. finanční plán na rozpočtové období zahrnující bilanci státního hospodaření;


16

4. ekonomický vztah související se shromažďováním a rozdělováním peněžních prostředků; 5. právní norma, tedy zákon, na němž se usnesly vrcholné zákonodárné sbory. 3.2.1 Rozpočtové příjmy a výdaje Dle FSE (2009): 1. Výdaje státního rozpočtu Z hlediska národohospodářského směřování: − vládní nákupy; − transferové platby 3 ; − výdaje na veřejné a veřejně poskytované služby; − výdaje na podporu firem v podobě státních subvencí (transfery poskytované podnikovému sektoru); − výdaje spojené se splácením státního dluhu. 2. Příjmy státního rozpočtu − daně; − platby sociálního pojištění (nemocenské pojištění, důchodové pojištění, zdravotní pojištění, příspěvky na politiku zaměstnanosti); − dovozní cla; − poplatky; − přijaté úroky; − příjmy z pronájmu majetku. 3.2.2 Funkce rozpočtu (keynesiánská interpretace) − alokační – prostřednictvím státního rozpočtu jsou soustřeďovány prostředky pro zabezpečení produkce veřejných statků; − redistribuční (přerozdělovací) – nástroj regulace nerovnosti v rozdělování; − stabilizační – nástroj makroekonomického ovlivňování v zemi. Jedná se o fiskální politiku, jak uvádí FSE (2009); − regulační – přímé zásahy do soukromého sektoru; − kontrolní – celospolečenské požadavky na kontrolu příjmové a výdajové stánky, jak uvádí Vybíhal (1995).

3 Transferové platby jsou takové platby, za které stát neobdrží přímý ekvivalent ve formě zboží nebo

služeb, např. výplata stipendií, starobních důchodů.


17

3.2.3 Rovnováha státního rozpočtu Dle VSRR (2009) existuje několik přístupů k vyrovnanosti státního rozpočtu. Rozpočet může být koncipován jako vyrovnaný (příjmy a výdaje ve stejné výši), přebytkový (příjmy větší než výdaje) nebo deficitní ( příjmy menší než výdaje). Opakovaně deficitní rozpočet je hlavní příčinou veřejného dluhu. Skutečný deficit – jedná se o skutečně naměřené příjmy a výdaje a jejich saldo. Strukturální deficit – jde o příjmy, výdaje a saldo, jež byly naměřeny při stavu plné zaměstnanosti ( na úrovni potenciálního produktu). Cyklický deficit – kvantitativní rozdíl mezi rozpočtem skutečným a strukturálním. Skutečně naměřený deficit by byl při plné zaměstnanosti nižší – bylo by vypláceno méně sociálních dávek a naopak příjmy rozpočtu by byly vyšší v důsledku progresivního zdanění. 3.2.4 Rozpočtový deficit V nejobecnější rovině lze rozpočtový deficit charakterizovat jako nesoulad mezi rozpočtovými příjmy a výdaji. Fiskálně je dle Dvořáka (1997) deficit státního rozpočtu známkou expanzivní fiskální politiky vlády, tzn. projevem vládního záměru oživit ekonomiku. Rozpočtově je deficit známkou špatného vládního finančního hospodaření. 3.2.5 Příčiny a důsledky vzniku rozpočtového deficitu Celkový rozpočtový deficit má aktivní a pasivní složku. Snažíme-li se tedy nalézt příčiny výsledného rozpočtového deficitu (což je vždy velmi obtížné), musíme především důsledně odlišit příčiny vzniku pasivního a aktivního deficitu, jak tvrdí Dvořák (1997, s. 102 – 103). 1. Pasivní (cyklický) deficit Obecnou příčinou vzniku pasivního rozpočtového deficitu může být jakýkoliv vnější (na vládním rozhodnutí nezávislý) jev, který povede buď k poklesu rozpočtových příjmů nebo k růstu veřejných výdajů (popř. k oběma jevům současně). Mezi tyto jevy patří zejména: − hospodářský pokles (deprese); − mimořádné události (válečný konflikt, přírodní katastrofa, apod.); − růst cen základních surovin (např. ropný šok); − rostoucí úrok z veřejného dluhu (pokud je hrazen z rozpočtových výdajů), apod. 2. Aktivní (strukturální) deficit Obecnou příčinou vzniku aktivního rozpočtového deficitu může být jakékoliv aktivní vládní rozhodnutí, které vede buď k poklesu rozpočtových příjmů nebo k růstu veřejných výdajů (popř. k oběma jevům současně). Pro


18

takové rozhodnutí mohou však existovat rozumné ekonomické důvody jakými jsou: − expanzivní fiskální politika; − vládní populismus (hlavně předvolební – buď zvyšování výdajové strany rozpočtu nebo snižování daňové zátěže) – cílem je zalíbit se potencionálním voličům; − snaha rozložit důsledky výdajového šoku; − snaha rozložit daňovou zátěž spojenou s budováním nákladných veřejných projektů na více generací. Ať jsou příčiny rozpočtového deficitu jakékoliv, jeho důsledky jsou jak rozpočtové, tak i makroekonomické. Rozpočtové důsledky mohou být v krátkém období pozitivní, neboť umožňují změkčení vládního rozpočtového omezení při působení silných exogenních faktorů během rozpočtového období nebo v případě efektivních veřejných výdajových programů. V dlouhém období však vláda musí deficit nějakým způsobem obsluhovat. Pokud jde o makroekonomické důsledky deficitu, názory jednotlivých ekonomických škol se značně liší. V zásadě odlišujeme tři základní teoretické názory na tuto problematiku: − neoklasický, který hodnotí makroekonomické důsledky deficitu negativně a proto jej odmítá; − keynesiánský, který hodnotí makroekonomické důsledky deficitu pozitivně a proto jej v určitých případech doporučuje; − neoricardiánský, který zvláštní makroekonomické důsledky deficitu popírá, a proto je vůči němu neutrální, jak uvádí Schiller (2004). Tyto teoretické názory, které jsou svým obsahem značně protichůdné, existují vedle sebe již dlouhou dobu, aniž by některý z nich byl na základě konkrétní ekonomické zkušenosti potvrzen či vyvrácen. 3.2.6 Způsoby krytí rozpočtových deficitů Kotlán (2003) tvrdí, že vznikne-li deficit, musí být nějakým způsobem financován, uhrazen či kryt. Existuje několik způsobů krytí: − dluhové krytí – jedná se o transformaci deficitu do veřejného dluhu (ať již domácího nebo zahraničního). Situace, kdy jednotlivci, firmy a hlavně komerční banky nakupují státní cenné papíry; − peněžní krytí – centrální banka poskytne úvěr vládě ke krytí deficitu, a to ve formě buď nákupu státních dluhopisů nebo poskytnutí přímého úvěru, což se však projeví v nárůstu monetární báze; − krytí aktivy – krytí deficitu prostřednictvím prodeje státního majetku v privatizaci;


19

− krytí deficitu přebytkem z minulých let (málo častý případ); − krytí deficitu prostřednictvím zvyšování daňové zátěže.

3.3 Veřejný dluh Každý ekonomický subjekt může být zadlužen. Zadluží-li se stát, hovoříme o státním, vládním nebo správněji veřejném dluhu. Vzhledem k tomu, že vlády se mění a stát zůstává (podobně jako dluh) je pojem státní dluh přesnější, než pojem dluh vládní. Protože však v konečném důsledku dluhové břemeno nenese stát, ale veřejnost, tak nejvhodnějším termínem je dluh veřejný, jak dodává Dvořák (1997, s.134). „Veřejný dluh je souhrn pohledávek ostatních ekonomických subjektů vůči státu (bez ohledu na to vznikly-li tyto pohledávky rozpočtovou cestou, či jinak)“, jak uvádí Dvořák (2008, s. 79) V případě, že je dluh státu označen jako veřejný, není podstatný způsob jeho vzniku, ale způsob jeho úhrady - skutečnost, že představuje pohledávku vůči současné i budoucí daňové povinnosti obyvatelstva. Veřejný dluh je v interpretaci Mezinárodního měnového fondu pojímán jako celkové saldo finančních aktiv a pasiv státu, a to včetně salda eventuálních mimorozpočtových fondů. 3.3.1 Příčiny vzniku veřejného dluhu Mezi příčiny vzniku veřejného dluhu a faktory determinující jeho výši lze zařadit opakující se deficity veřejných rozpočtů, kdy může docházet ke vzájemné kauzalitě mezi výší dluhu (růst dluhové služby) a deficitem. Výše uvedená příčina vzniku je rozpočtová, ale dluh může vzniknout i mimorozpočtovou cestou. V tomto případě jde především o „přijetí závazku jiného subjektu“, jak uvádí Peková (1999, s. 443). 3.3.2 Členění veřejného dluhu − vnitřní dluh – situace, kdy je většina dluhů v ekonomice držena domácími subjekty (domácnostmi, firmami, institucemi); − vnější dluh – situace, kdy vládní dluh (buď jako vlastníci státních obligací nebo jako věřitelé půjček) drží zahraniční osoby, jak tvrdí Majerová (2006); − čistý dluh – představuje celkový objem závazků státu (hrubý dluh) snížený o objem jeho pohledávek; − krátkodobý – doba splatnosti dluhu je do jednoho roku; − střednědobý – doba splatnosti dluhu je od jednoho do desíti let; − dlouhodobý – doba splatnosti dluhu je delší jak deset let. Kliková a Kotlán (2003, s. 146) dodávají, že veřejný dluh se často vyjadřuje jako tzv. dluhový poměr, tzn. podíl veřejného dluhu a nominálního HDP vyjádřený v procentech z důvodu větší vypovídací schopnosti.


20

3.3.3 Způsoby krytí veřejného dluhu − − − −

Dle Majerové (2006, s. 190): zvýšením příjmů v podobě zvýšení daní nebo snížením výdajů; vydáním státních obligací (nejčastější způsob); zahraniční půjčkou, např. od Evropské centrální banky, Mezinárodního měnového fondu apod.; nebo vydáním nových peněz 4.

3.3.4 Důsledky veřejného dluhu Nejvýznamnějším důsledkem veřejné dluhu je potřeba jej obsluhovat. Peková (1999, s. 453 – 454) uvádí mimo jiné za další důsledky veřejného dluhu − vliv veřejného dluhu na rozpočet – úroky z veřejného dluhu jsou součástí rozpočtových výdajů a mohou vést ke vzniku deficitu; − vliv veřejného dluhu na fiskální politiku – s rostoucím veřejným dluhem se zvyšují i nároky na jeho obsluhu a tím dochází k tomu, že vláda se musí značně omezit při svých rozhodovacích procesech v rámci veřejných financí a prioritou se stává snížení váhy veřejného dluhu. Dochází k růstu podílu dluhu na HDP, a tím se zužuje prostor pro působení aktivní fiskální politiky; − vliv veřejného dluhu na budoucí generace – následky spojené se zadlužením ponese nejen současná, ale i budoucí generace; − vliv veřejného dluhu na redistribuci– vzhledem k vysoké nominální hodnotě emitovaných státních cenných papírů profitují na dluhu především věřitelé s dostatkem kapitálu. Daně platí všichni, ale vydělávají pouze bohatí. Prohlubuje se tedy sociální nerovnost chudých a bohatých. V odborné literatuře je tento jev nazýván jako ztráta efektivnosti ze zdanění; − vliv veřejného dluhu na inflace – způsobuje její růst.

4 Tento způsob nazýváme monetarizace dluhu a patří svými důsledky k nejméně přijatelnému způsobu,

protože tak dochází k neodůvodněnému růstu množství peněz v oběhu, což vede k nárůstu inflace.


21

3.4 Hospodářský cyklus Vývoj ekonomické aktivity vykazuje v tržních ekonomikách do určité míry pravidelné výkyvy – vzestupy a sestupy. Tyty výkyvy ekonomické aktivity reprezentované kolísáním reálného produktu kolem produktu potenciálního5 označujeme jako průmyslový, ekonomický, konjunkturní či hospodářský cyklus6, jak uvádí Urban (2003, s. 264 – 267). Vždy se však nemusí jednat jen o kolísání reálného produktu kolem potenciálního, ale kolísat může samotný potenciální produkt. V tomto případě hovoříme o tzv. teorii reálného ekonomického cyklu. Teorie reálného ekonomického cyklu se naopak zaměřuje na reálné veličiny a na nabídkovou stranu ekonomiky. Tvrdí, že některé cyklické pohyby ekonomiky vznikají zdánlivě jakoby na straně poptávky, ale ve skutečnosti jsou vyvolány změnami nabídkové strany ekonomiky. Recese či konjunktura mohou být vyvolány nabídkovými šoky, které snižují či zvyšují výrobní kapacitu ekonomiky. Za nabídkové šoky lze označit různé reálné poruchy. Ty mohou být vyvolány změnou přírodních podmínek (mimořádně příznivé či nepříznivé počasí, přírodní katastrofy), politickými událostmi, technologickými šoky (objevení nových technologií, zavedení převratných inovací), nákladovými šoky (výrazné zvýšení cen ropy či jiných surovin) nebo změnou spotřebitelských preferencí. Alternativní vysvětlení kolísání ekonomiky – tzv. politický cyklus. Aby byli politici opět zvoleni, tak provádějí před volbami expanzivní politiku, která zvyšuje příjmy, zaměstnanost, ale vede také k inflačním tlakům. Ty jsou po volbách řešeny restriktivní politikou, která ovšem také snižuje reálný produkt a zaměstnanost, jak uvádí VSRR (2009). 3.4.1 Fáze hospodářského cyklu Hospodářský cyklus, kterým ekonomika prochází se zpravidla dělí na fázi vzestupu či expanze, vrcholící konjunktury, kontrakce a recese. Jednotlivé fáze cyklu nemusejí probíhat vždy stejně, představují však přesto poměrně pravidelné ekonomické fluktuace, ze kterých se ekonomický cyklus skládá.

5 Potenciální produkt je objem produkce, kterého by národní hospodářství mohlo dosáhnout, pokud by

všechny jeho ekonomické zdroje byly plně uplatněny. 6 Hospodářský cyklus – jde o kolísání skutečného (aktuálního) produktu kolem potenciálního. Hospodářský růst – jedná se o vývoj potenciálního produktu na základě kvantitativních (množství použitých výrobních faktorů) či kvalitativních (produktivita výrobních faktorů) změn v množství či produktivitě disponibilních výrobních faktorů.

Literární přehled Obr. 2

22

Fáze hospodářského cyklu

Zdroj: CZESNÝ, S.

Hospodářský cyklus. Praha: Linde, a.s.,2006. s. 199.

Vrcholící konjunktura (boom) Tato fáze se vyznačuje nejvyšší mírou hospodářské aktivity, ekonomika je v nejvyšším rozmachu. Ekonomika se nachází ve stavu plného využití zdrojů, roste poptávka a zpravidla i ceny. Na konci této fáze dochází k bodu obratu (vrcholu). Bylo-li dosaženo plné zaměstnanosti a plného využití výrobní kapacity (tj. úrovně potenciálního produktu) je toto období zpravidla doprovázeno růstem cen. Tato situace bývá označována jako přehřátá konjunktura, což předznamenává fázi kontrakce. Kontrakce Je typická snižováním jak podnikových výdajů (omezování investic, redukce výroby a pracovní doby), tak těch spotřebitelských. Výdaje jsou redukovány i proto, že ekonomové předpovídají, že míra ekonomické aktivity bude i v následujících měsících dále snižovat. Recese Podniky vyrábějí na úrovni výrazně nižší než odpovídá jejich výrobní kapacitě, nezaměstnanost dosahuje vysoké úrovně a celková produkce zboží a služeb vstupuje do dlouhodobého poklesu. Hospodářská aktivita a reálný produkt zpomalují a klesají na svou nejnižší úroveň Tato fáze představuje nejnižší část ekonomického cyklu, ekonomika se nachází v nejhlubším útlumu. Fáze je zakončena dolním bodem obratu tzv. sedlem či dnem. V jeho průběhu řada podniků zaniká, nalézt pracovní místo je


23

zpravidla velmi obtížné. Toto období je charakterizováno také nevyužitými výrobními kapacitami, nízkou úrovní spotřebitelské a investiční poptávky, nízkými či až zápornými zisky firem. Firmy nejsou ochotny přijímat rizika spojená s realizací investičních projektů. Oslabení hospodářské činnosti snižuje poptávku po úvěrech, což vyvolá tlak na pokles úrokových sazeb. Banky disponují přebytky finančních prostředků. S rostou mírou nezaměstnanosti se zpomaluje růst důchodů, což vede k dalšímu snížení poptávky. Při útlumu ekonomické aktivity narůstají rovněž tlaky na růst deficitů veřejných rozpočtů. Ty jsou způsobeny nejen útlumem rozpočtových příjmů v důsledku kontrakce ekonomické aktivity, ale i nárůstem sociálních transferů v důsledku růstu nezaměstnanosti. Ve snaze stabilizovat ekonomiku používají vlády nástrojů fiskální a monetární politiky. V období recese se fiskální politika snaží kompenzovat pokles souhrnné poptávky snižováním daní a růstem státních výdajů, monetární politika zvyšuje peněžní zásoba. Silná a dlouhodobá recese bývá někdy označována jako deprese či krize. Má však vedle svých nepříznivých dopadů i pozitivní hospodářské důsledky. Vyvolává totiž v ekonomice ozdravný proces, při kterém nevýkonné a slabé podniky zanikají, zatímco efektivní a silné zůstávají. Tato fáze je zpravidla spojena i s poklesem míry inflace popř. cenové hladiny, takže se tato doba může stát výhodným obdobím pro provádění některých investic, např. do nemovitostí. Recese je tedy zcela něco jiného než hospodářská krize. Proč – to je zřejmé i ze srovnání se skutečnými hospodářskými krizemi. K té poslední opravdové došlo v Evropě začátkem třicátých let a její následky byly nedozírné, jak uvádí Kohout (2009, s. 71). Kdežto pouhá recese je přirozenou součástí hospodářského cyklu. V novodobé historii zažilo lidstvo desítky recesí a v budoucnu jich ještě desítky přijdou. Vzestup (expanze, oživení, růst) Po recesi se ekonomika postupně začíná zotavovat a vstupovat opět do vzestupné fáze. Toto období je charakteristické optimističtějšími očekáváními ohledně budoucího vývoje ekonomiky, a proto podniky i spotřebitelé začínají opět zvyšovat své výdaje. Na základě investic začínají rozšiřovat své výrobní kapacity. Ve fázi vzestupu klesá nezaměstnanost, dochází k nahrazování opotřebeného kapitálu, jsou vytvářena nová pracovní místa. To vede k vyšší úrovni spotřebitelských výdajů a další expanzi, výrobě a spotřebě. Postupně začínají být realizovány investice, které se dříve zdály rizikové.


24

3.4.2 Důsledky ekonomických cyklů Ekonomické důsledky Dle Helíska (2002, s. 175): − za nejvýznamnější důsledek kolísání ekonomické aktivity je zpravidla považována vysoká nezaměstnanost, která s sebou přináší nepříznivé sociální jevy; − ztráta produkce v cyklické fázi recese ve srovnání s potenciálními výrobními možnostmi ekonomiky. Praktickým dopadem nízkého objemu vytvořené produkce je pokles ekonomické úrovně a z toho vyplývající pokles životní úrovně obyvatelstva; − kolísání konjunktury sebou dále přináší nestabilitu cenové hladiny s nežádoucími důsledky zejména v případě růstu míry inflace; − dopady kolísání ovlivňují i vnější rovnováhu ekonomiky. Pokud je ekonomika ve fázi kontrakce dochází k poklesu importu a čistý expert se zvyšuje. Ve fázi expanze je efekt opačný, jak tvrdí Majerová (2006, s. 170). Politické důsledky Pokles životní úrovně v období recese (a zvláště deprese) je doprovázen velmi často sociálními nepokoji, radikalizací postižených skupin obyvatelstva. Následky mohou být nedozírné. Sociologové uvádějí, že sociální problémy spojené s Velkou depresí byly živnou půdou vzestupu fašismu v Evropě ve 30. letech.

Vlastní práce

25

4 Vlastní práce 4.1 Vývoj politické a ekonomické situace v Maďarsku Na začátku nového století bylo Maďarsko vnímáno jako úspěšná reformní ekonomika, která vykazovala silný růst, hospodářství bylo v průměru Evropské unie, do země proudilo obrovské množství kapitálu v podobě zahraničních investic a exportní politika se dočkala celosvětového ekonomického boomu. Vývoj maďarské ekonomiky by se dal v tomto období označit jako ustálený, i když již delší dobu trvale deficitní. Dle maďarské národní banky (2009) se však začal růst postupně zastavovat. Příčinou toho byla zejména velmi špatná politická situace v Maďarsku. V letech 1998 – 2002 dělala vítězná pravicová vláda prorůstovou politiku a vystačila si se sklízením úspěchů Bokrosových reforem7. V letech 2002 a 2006 proběhly v Maďarsku parlamentní volby. V obojích volbách zvítězili maďarští socialisté a v obojích zvítězili jejich populistické sliby. Přišla tedy vlna neúměrného a neospravedlnitelného zadlužování, která byla zapříčiněna zmiňovaným předvolebním populismem, který za sebou zanechal především obrovský veřejný dluh. Tuto situaci potvrdil i tehdejší maďarský premiér svým prohlášením, že v podstatě ve volbách voličům lhali o stavu maďarské ekonomiky, jen aby vyhráli volby. Jak uvádí Bacovský (2009), maďarská politická scéna vyniká prakticky od roku 1998 svou neschopností provádět jakékoliv základní reformy veřejných financí. Každý další maďarský volební rok tak znamenal špatné zprávy pro její fiskální stabilitu. Nutných reforem směřujících k strukturálnímu ozdravení veřejných financí, především tedy ke snížení nepřiměřených výdajů státního rozpočtu, se Maďarsko nedočkalo. Dle mého názoru také předpokládám, že všechny případně plánované reformy budou vzhledem k parlamentním volbám v roce 2010 odloženy. Jak uvádí Hlaváč (2009), mezi dvě nejsilnější politické strany patří v Maďarsku levicová maďarská socialistická strana (MSZP) a pravicový Fidesz. Přecházející volby v roce 2006 vyhrála MSZP v čele s premiérem Ferencem Gyurcsánym (ostatně MSZP vyhrála volby i v roce 2002), která po vítězství ve zmiňovaných volbách 2006 vytvořila koalici se středovým Svazem svobodných demokratů (SZDSZ). Gyurcsány však nedlouho po volbách v září 2006 ztratil na popularitě, když se na veřejnost dostal jeho dnes již proslulý povolební projev k poslancům své strany, ve kterém přiznává, že v zájmu volebního úspěchu lhal o skutečném stavu ekonomiky a že se Maďarsku podařilo udržet jen díky 7 Lájos Bokros – tehdejší ministr financí, který v roce 1995 připravil pro Maďarsko tzv. Bokrosův balíček.

Ten obsahoval mimo jiné devalvaci měny, posílení tržního hospodářství, zamezení růstu nezaměstnanosti a znamenal zotavení maďarské ekonomiky a výrazný růst.

Vlastní práce

26

spoustě peněz ve světovém hospodářství a stovkám podvodů. Tím začali všichni s okamžitou reakcí požadovat Gyurcsányho rezignaci, které se však nedočkali. Nadále zůstal ve své funkci. V důsledku toho se jeho vláda stala značně neoblíbenou a její preference prudce poklesly. V roce 2006 se navíc vládnoucí koalice dostala do sporu ohledně případné reformy ve zdravotnictví. Výsledkem tohoto sporu byl v dubnu 2008 rozpad koalice, a proto tvořili socialisté menšinovou vládu. Tato situace měla za následek na jaře roku 2009 vypuknutí vládní krize, kdy Gyurcsány oznámil svou rezignaci. Prezident republiky i opoziční strany požadovaly vypsání předčasných voleb, ke kterým však nedošlo, a tak byla vytvořena úřednická vláda v jejímž čele stanul Gordon Bajnai. 11. dubna 2010 proběhly v Maďarsku již šesté svobodné parlamentní volby v pořadí. Podle veškerých předvolebních průzkumů měla volby vyhrát pravicová strana Fidesz, která také ve volbách s velkým náskokem své vítězství obhájila, jak uvádí ČT24 (2010). Fidesz pod vedením Viktora Orbána (premiéra již v letech 1998 a 2002) získal podle ústřední volební komise po sečtení všech volebních lístků 53,37 procenta hlasů. Zajistil si tak 206 z 386 parlamentních křesel. Vládní socialisté za Fideszem skončili se značným odstupem. Do parlamentu vůbec poprvé proniklo krajně pravicové Hnutí za lepší Maďarsko (Jobbik), které skončilo těsně za druhými socialisty. O tom, že Fidesz získá v parlamentu ústavní dvoutřetinovou většinu (nejméně 258 mandátů), rozhodlo druhé kolo voleb, které se konalo 25. dubna 2010. Dle Jégla (2010) Fidesz výrazně porazil své soupeře a v celkovém součtu získal v parlamentu 263 křesel. Žádné volební straně se od prvních svobodných voleb nepodařilo získat tak přesvědčivé vítězství. Je to důsledkem zejména velkých skandálů vládnoucích socialistů i špatné hospodářské situace v zemi. Druzí nyní vládnoucí socialisté mají 59 křesel a třetí Jobbik 47 křesel. Dvoutřetinová parlamentní většina dává Fideszu možnost uskutečnit to, co bude chtít prosadit. Fidesz má v plánu provést řadu reforem, při kterých bude muset strana zřejmě riskovat i ztrátu své popularity. Budoucí premiér Orbán bude mít za úkol zlepšit špatnou hospodářskou situaci v zemi a ozdravit státní rozpočet. Fidesz v kampani slíbil nižší daně, nová pracovní místa a reformu státní správy s cílem snížit státní náklady. Problémy, která napáchala politická situace však alespoň trochu zmírňovaly v Maďarsku „zlaté časy“, kdy ekonomika, podobně jako ta česká, v letech kolem vstupu do EU rychle rostla. V roce 2006 byla vláda nucena snižovat schodek státních financí, který byl nejvyšší v celé EU. Zvýšila ovšem daňovou zátěž, zvedla administrativní a jiné poplatky a snížila počet pracovních míst ve veřejném sektoru. Zvýšení poplatků se promítlo do inflace, proto byla centrální banka nucena opět zvyšovat úrokové sazby, které však tlumily investice a spotřebu. Proto tedy v roce 2008, a navíc s promítnutím vlivu finanční krize, vykázalo Maďarsko nejnižší růst za posledních 14 let.

Vlastní práce

27

Nerozumné výdaje, kterými vláda plnila své populistické volební sliby jen nasadily korunu dlouhodobě nevyrovnané rozpočtové politice. Byla tím připravena půda pro totální krach maďarské ekonomiky, který jak uvádí Bacovský (2009), alespoň z části odvrátila v roce 2008 v dolarech 25miliardová půjčka ze společné dílny Světové banky, Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu (MMF poskytl úvěrovou smlouvu v hodnotě 15,7 mld. dolarů, EU poskytla 8,1 mld. a Světová banka dalších 1,3 mld. dolarů). Maďarsko se tak stalo prvním členem Evropské unie, který byl nucen žádat o pomoc MMF. Podmínkou však bylo snižování vládního dluhu formou často drastických úspor na sociálních výdajích a opětovným citelným zvýšením daní. Jak uvádí Frantová (2009), s příchodem světové finanční krize vypluly na povrch všechny nezdravé maďarské finance. Došlo k náhlému zastavení finančních trhů a spolu s tím se zastavila i ekonomika. To mělo vážný dopad na maďarské hospodářství, které bylo už předtím v obtížné situaci. Od Maďarska se postupně začali odklánět i investoři. A podobně jako stát se chovali i samotní občané. Poměr mezi vklady a půjčkami dosáhl 150 procent, to znamená, že na jedno uložené euro bylo půjčeno 1,5 eura. Pro srovnání – v České republice byl tento poměr 80 procent. V roce 2008 byl maďarský veřejný dluh nejvyšší z východní Evropy a 16. nejvyšší na světě - 73,8 procent HDP (Česká republika obsadila 75. místo s 29,4 procenty HDP). A je to právě obrovská zadluženost, která je hlavní příčinou současných problémů maďarské ekonomiky. Problémy mají i Maďaři, kteří se zadlužili v eurech a při propadech forintu, jakožto dalším faktoru špatného hospodaření, mají velké problémy se splátkami. Hluboké deficity maďarských rozpočtů (v průměru 9 procent ročně) jsou velkou budoucí zátěží a důvodem, proč si Maďarsko musí pro platby úroků znovu půjčovat. Samozřejmě také dochází k neustálému snižování ratingu, díky němuž má Maďarsko čím dál dražší půjčky. Nezdravé finance zhoršují ekonomické postavení země a samozřejmě přináší i nižší životní úroveň pro občany. Kvůli dlouhodobě vysokým vládním výdajům musí totiž maďarská vláda držet na uzdě inflaci pomocí úrokových sazeb, které se neustále drží nad hranicí 6 procent (léto 2008 – 11,5 procenta). To je příčinou jevu, kdy je zhruba 80 procent dluhů soukromých osob spláceno v cizích měnách. A to se ukázalo být pastí, která v konečném důsledku brání opětovnému nastartování maďarské ekonomiky, jak uvádí Hovorka (2009). Splnění maastrichtských kritérií pro přijetí eura je v nedohlednu. Původní termín pro přijetí mělo Maďarsko stanoveno na leden 2010, avšak tento termín zrušilo již v prosinci roku 2006.

Vlastní práce

28

4.2 Vývoj klíčových ekonomických ukazatelů v Maďarsku v letech 1999 – 2009 4.2.1 Míra inflace Graf 1

Míra roční průměrné inflace v %

10 9 8 7 6 5 4 3 2 1 0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Zdroj: Eurostat (vlastní zpracování) Dynamický růst maďarského hospodářství byl v letech 2000 a 2001 vykoupen ještě dynamičtějším růstem míry inflace. V té době se jí nepodařilo snížit pod 9 procent. Historie maďarského úsilí o snížení inflace byla přitom v zemi v posledních letech dost dramatická. V letech 1997 až 1999 se pohybovala mezi 18 procenty. Teprve až v roce 2001 se podařilo inflaci snížit na míru nižší než 10 %. Národní banka si přesto v té době kladla za cíl do roku 2004, tedy do roku vstupu do Evropské unie, inflaci značným způsobem snížit. Dle maďarské centrální banky (2009) bylo snížení inflace totiž pro Maďarsko naléhavý problém, protože země začala podnikat kroky pro členství v eurozóně, a už v roce 2006 měl být forint nahrazen eurem. Dle maastrichtského konvergenčního kritéria cenová stabilita nesmí průměrná roční inflace překročit o více než 1,5 procentního bodu průměrnou roční inflaci tří členských zemí s nejlepšími hodnotami inflace. V té době byla však maďarská inflace těmto hodnotám velice vzdálená (bohužel je tomu tak doposud). Za zmínku v posledních letech určitě stojí míra inflace v roce 2007, která dosáhla téměř 8 procent. V tomto roce tak byla inflace nejvyšší od roku 2001 a jak uvádí Ehl (2007), nejvíce se v jejím růstu odrazily platby u lékaře (zavedení

Vlastní práce

29

poplatků u lékaře zvýšilo průměrné výdaje na zdraví o více než 20 procent) a vyšší ceny pohonných hmot (zdražování pohonných hmot přineslo meziroční růst v průměru o 7,6 procenta). Maďarská inflace tak byla bezkonkurenčně nejvyšší v rámci Evropské unie. Za celý rok 2007 se tedy průměrná inflace téměř zdvojnásobila na 8 z 3,9 procent v roce 2006. Jedná se tedy o poměrně silný růst cen. Byl mimo jiné zapříčiněn zvýšením daní a snahou vlády snížit rozpočtový deficit, jehož podíl na HDP byl v roce 2006 9,3 procenta. V roce 2009 inflace v Evropě začala zpomalovat tempo svého růstu a nejinak tomu bylo i v Maďarsku. Inflace začala v zemi polevovat především díky dopadům nejhorší ekonomické recese, což nutilo podniky snižovat výdaje a pracovní místa. Docházelo tedy k projevování deflačních tlaků8. Díky deflaci je sice možno ušetřit v obchodech, ale deflace především negativně působí na pokles tržeb firem. Spotřebitelské ceny rostou nyní v Maďarsku nízkým tempem, což se však může výhledově pro další roky změnit v problém. Chystané záchranné balíčky by totiž mohly v kombinaci s očekávaným oživením ekonomiky roztočit inflační spirálu a spotřebitelské ceny by mohly naopak růst rekordním tempem. 4.2.2 Veřejný dluh Graf 2

Celkový veřejný dluh v Maďarsku v % HDP

90

80

70

60

50

40

30

20

10

0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

Zdroj: Eurostat (vlastní zpracování)

8 Deflace znamená absolutní meziroční pokles spotřebitelských cen.

2006

2007

2008

2009

Vlastní práce

30

Veřejný dluh v Maďarsku je názorným příkladem toho, kam vedou populistické sliby voličům a žití si nad poměry. Veřejný dluh v Maďarsku prakticky od roku 2001 narůstá. Hospodářská krize, která se v roce 2008 prohnala Evropou, měla takovou sílu, že dokázala výrazným způsobem prohloubit zadlužení téměř všech zemí sedmadvacítky. Státy regionu střední a východní Evropa (SVE), kam mimochodem patří i Maďarsko, jsou však oproti průměru eurozóny mnohem méně zadluženy (úhrn veřejného dluhu v Maďarsku, České republice, Chorvatsku, Rumunsku a Slovensku je nižší než úhrn dluhu samotného Řecka). Ze všech států regionu SVE pouze však Maďarsko neudrželo svůj dluh pod 60 procenty HDP. I podle maastrichtských kritérií, jejichž plnění je důležité pro přijetí jednotné evropské měny, by veřejný dluh neměl přesáhnout 60 procent HDP. Této hranice se však Maďarsko začalo již od roku 2005 výrazně vzdalovat, Přijetí eura by přitom maďarskou situaci značně vylepšilo. Očekává se, že dluh výrazně vzroste v roce 2010, kdy dosáhne svého vrcholu téměř 80 procent HDP (což je přesný průměr eurozóny), a tím bude nejvyšší ze zemí SVE. Pokles míry zadlužení se předpokládá od konce roku 2010 a s příchodem roku 2011 zejména s ohledem očekávaného užívání nashromážděného majetku, jak uvádí Evropská komise (2009). Je také dobré podotknut, že co se týče České republiky, tak ta už více než patnáct let svůj dluh nesplácí. Splácí pochopitelně prostřednictvím rozpočtu úroky z dluhu, ale na splátky jistin (emise dlouhodobých a krátkodobých dluhopisů) si nadále půjčuje. Fakticky můžeme začít dluh splácet až s příchodem přebytkového rozpočtu. Tato situace je však v tuto chvíli téměř v nedohlednu. Dle Kohouta (2009) je na tom Maďarsko ovšem ještě mnohem hůře. Maďarské úrokové platby jsou tak vysoké, že si dokonce musí půjčovat už i na platby těchto úroků, a to především v zahraničí. Maďarsko je tedy dlužník, který platbu úroků řeší další půjčkou. Extrémně vysoké zadlužení je maďarským největším problémem, který ho provází již desetiletí. O to horší je situace v tom, že většina úvěrů je v zahraniční měně (celkový objem úvěrů je necelých 12 miliard eur, z nichž je téměř 80 procent poskytnuto v cizích měnách). Důvodem jsou enormně vysoké sazby maďarské centrální banky, které se pohybovali v jistý čas blízko hranice 10 procent. Je tedy logické, že si stát, firmy i občané půjčovali především v eurech a švýcarských francích. Sazby zde byly totiž sotva třetinové. Takovéto zadlužování je však velice nebezpečné při případném oslabování domácí měny (při oslabování domácí měny se totiž splácení úvěrů v cizích měnách při přepočtech na forinty prodražuje).

Vlastní práce

31

4.2.3 Rating Vysoké tempo růstu veřejného dluhu sebou přináší také mnoho důsledků. Jedním z nich je např. patřičná reakce ratingových agentur. Důvěra investorů v Maďarsko se rychle ztrácí a řada investičních společností nemůže do maďarských cenných papírů kvůli enormně vysokému riziku ani investovat. Zemi se také zhoršuje pozice při vyjednávání podmínek na půjčky. Jak uvádí Lacina (2010), vyšší rating zvyšuje atraktivnost země pro zahraniční investory a vytváří podmínky jak k získání lepších úrokových sazeb pro refundování vládního dluhu, tak i pro příliv zahraničního kapitálu. Z tabulky č.1 je patrné, že rating Maďarska je u všech významných ratingových agentur na těch nejnižších stupních a někde dokonce s negativním výhledem, takže je možné ještě další snižování ratingu očekávat (např. u agentury S&P je rating Maďarska na úrovni BBB-, což u této agentury znamená poslední investiční hodnocení). Tím by se však maďarské dluhopisy dostaly do spekulativního pásma. Úroky z dluhopisů by se tak ještě zvýšily, pokud by vůbec vláda získala při jejich emisi nějaké zájemce. Příčinou snižování ratingu je nadále se nezlepšující situace rozhodujících ekonomických a fiskálních ukazatelů. To může v zemi vyvolávat další problémy financování už tak obrovského státního dluhu. S neustále se snižujícím ratingem je totiž přístup Maďarska k úvěrům na mezinárodním trhu stále horší. Optimálním řešením této situace by bylo rychlé zavedení eura v zemi. To by vyřešilo problém jednak zadlužené země, tak i všech domácností. Dle Laciny (2010) je Maďarsko v důsledku finanční a ekonomické krize výrazně zasaženo problémem schopnosti plnit své zahraniční závazky. V důsledku růstu rizika problémů se splácením závazků dochází v zemi k růstu rizikové prémie a tím i k výraznému růstu nákladů dluhové služby. Přijetí eura a z něj vyplývající zafixování zahraničních závazků v domácí měně by bylo pro zemi řešením. Výhodou by mohlo být i snížení úrokových sazeb a tím i snížení nákladů dluhové služby. Maďarsko však není schopno plnit Maastrichtská kritéria pro přijetí eura, a tak je pro něj tento způsob řešení problému nedosažitelný. V současné době je tak získání nových finančních prostředků pro Maďarsko podstatně obtížnější a dražší. S růstem dluhu požadují investoři vyšší a vyšší úroky (s ohledem na riziko), takže Maďarsko nejenže platí neustále se zvyšující úroky kvůli nadále rostoucímu dluhu, ale i kvůli se zvyšujícímu se riziku.

Vlastní práce Tab. 1

32

Rating Maďarska za rok 2009

Maďarsko

Standard & Poor's

Moody's

Fitch Rating

R&I (Rating and Investment)

BBBstabilní výhled

Baa1 negativní výhled

BBB negativní výhled

BBB stabilní výhled

JCR (Japan Credit Rating Agency) BBB+ stabilní výhled

Zdroj: Maďarská centrální banka (vlastní zpracování)

4.2.4 Tempo růstu HDP Graf 3

Tempo růstu reálného HDP

6

4

2

0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

-2

-4

-6

-8

Zdroj: Eurostat (vlastní zpracování) Pozn.: data za rok 1999 nejsou z Eurostatu dostupná.

V porovnání s ostatními zeměmi SVE vykazuje Maďarsko výrazně nižší tempo růstu HDP. Jak uvádí GPN (2007), pouze do roku 2004 zaznamenal HDP výrazný vzrůst. Bylo to především díky nadprůměrným výkonům sektorů služeb a stavebnictví, ale také díky přistoupení země do EU, což mělo v tomto roce pozitivní vliv na jeho ekonomickou výkonnost. Od roku 2005 se však růst

Vlastní práce

33

maďarského hospodářství pozvolna snižoval. V prvních třech čtvrtletích roku 2007 vykázalo Maďarsko dokonce nejhorší rozvoj za posledních deset let. Výkonnost hospodářství ovlivnily především snahy a opatření o zlepšení vnitřní rovnováhy a v roce 2008 zejména vliv celosvětové finanční a hospodářské krize. Jako většina dalších zemí SVE, tak i Maďarsko zaznamenalo v roce 2009 další výrazné prohloubení propadu HDP. Ekonomika poklesla několik čtvrtletí za sebou, což také výrazně snížilo rozpočtové příjmy. Meziroční pokles byl v roce 2009 téměř o 7 procent. S tak výrazným propadem nepočítali ve svých odhadech ani analytici, kteří předpovídali pokles nejvýše o 1,3 procenta. Příčinou je stále finanční krize, jejíž dopady pociťují zejména průmyslové podniky a zemědělství. Tento propad je také nejhlubší od roku 1996. Graf 4

HDP na obyvatele ve standardech kupní síly (PPS)

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1999

2000

2001

2002

2003

Maďarsko

2004

2005

Česká republika


2006

2007

2008

Vlastní práce

34

4.2.5 Míra nezaměstnanosti Graf 5

Průměrná roční míra nezaměstnanosti v %

12

10

8

6

4

2

0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Zdroj: Eurostat (vlastní zpracování) Propad exportů, omezování výroby, propouštění, odchod zahraničních investorů, ale zejména vliv finanční krize měly v roce 2009 za následek posun nezaměstnanosti v Maďarsku na 10 procent (od října roku 2008 přišlo o práci zhruba 30 tisíc zaměstnanců). S dvoucifernou mírou nezaměstnanosti se přitom maďarská ekonomika potýkala naposledy v 90. letech. Míra zaměstnanosti je zde také nesmírně nízká cca 57 procent (pro srovnání v České republice či na Slovensku je tato hodnota hodně nad 60 procenty). Legálně tak pracuje jenom polovina obyvatel země. To je jedno z nejnižších čísel v Evropské unii. Jak uvádí Evropská komise (2009), především velký pokles produkce vyvolal eliminaci pracovních míst a také snížení mzdového ohodnocení u těch, kteří na trhu práce zůstali aktivní. Vláda tedy zahájila programy, které by měly snížit množství nezaměstnaných a ve snaze ještě více posílit zaměstnanost přenesla část daňové zátěže z práce na spotřebu a bohatství. Toto opatření však mělo negativní dopad na kupní sílu domácností. Dle GPN (2007) má Maďarsko další velký problém, kterým je velmi vysoká dlouhodobá nezaměstnanost (asi 50 procent z celkového počtu nezaměstnaných) ve srovnání s jinými rozvinutými zeměmi. V roce 2007 se průměrná délka nezaměstnanosti pohybovala kolem 17 měsíců, což má za následek to, že mnoho lidí pak ztrácí motivaci a vůbec chuť znovu pracovat. Dle údajů maďarského statistického úřadu vzrostl za leden roku 2010 počet

Vlastní práce

35

nezaměstnaných z práceschopného obyvatelstva ve věku 15 – 74 let o 0,6 procenta. Za srovnatelné období předchozího roku jde o navýšení zhruba 2,6 procent. Od začátku letošního roku se tedy nezaměstnanost neustále zvyšuje a nyní se pohybuje zhruba kolem 11,4 procent. Maďarsko trpí vedle vysoké nezaměstnanosti také nízkou ekonomickou aktivitou obyvatelstva, nepříznivým demografickým trendem či velmi nevýkonným školstvím. Dle Kohouta (2009) tíží Maďarsko ještě další velmi významný problém, kterým je velmi špatně nastavený systém sociálních dávek, především důchodového systému, jehož výsledkem je enormní počet důchodců. Dle GPN (2007) byl příčinou této situace velice nízký důchodový věk (55 let pro ženy, 60 let u mužů; tato hranice platila do roku 1997) a velké množství invalidních důchodců, kteří tyto důchody pobírali aniž by vůbec nějaké postižení měli. V zemi, která má cca o 400 tisíc obyvatel méně než Česká republika nalezneme o zhruba milion důchodců více než u nás. Na 3 miliony důchodců připadají pouze 4 miliony lidí, kteří odvádějí sociální pojištění. Z těchto 4 milionů pracujících pobírá navíc více jak třetina minimální mzdu a tudíž do státního rozpočtu přispívají velice mizivou částkou. Maďarsko proto disponuje jednou z největších daňových zátěží v Evropě – 54,1 procent (u nás 43,4 procenta), protože toto obrovské množství důchodců je zapotřebí financovat. Výdaje na sociální politiku jsou v dnešní době jedním z největších faktorů, kvůli kterým dosahuje maďarský státní rozpočet tak ohromných schodků. 4.2.6 Ekonomická situace obyvatelstva Nebyl to jen samotný maďarský stát, který se tak ohromně zadlužil. Jak uvádí Holop (2009), k podobnému scénáři dospělo i maďarské obyvatelstvo, které se také enormním způsobem zadlužilo. Nejhorší na této situace však není obrovské zadlužení, nýbrž vysoká volalita kurzu maďarského forintu se kterou nikdo nepočítal a která se v nejhorším projevila v roce 2009. Nejhůře na tom byly zejména lidé se spotřebitelskými a hypotečními úvěry. Veškeré maďarské domácnosti si braly hypotéky či jiné úvěry především v cizí měně. Příčinou toho byly vysoké úrokové sazby maďarské centrální banky, která se takto snažila tlumit inflační tlaky. A proto je pochopitelné, že většina lidí si půjčovala především v eurech či švýcarských francích, kde byly tyto sazby značně nižší a dalším neméně důležitým faktorem byla apreciace maďarského forintu vůči těmto dvěma měnám, takže lidé zpočátku díky posilující měně spláceli méně. Maďarským domácnostem, které si vzaly úvěry v cizí měně, se však vzhledem k pozdějším prudkým pádům forintu tyto úvěry značně prodražily. Lze si to představit na příkladu maďarské rodiny, která si vzala úvěr ve výši 40 tisíc euro při kurzu 250 HUF/EUR. Měna posílila na 230 HUF/EUR. Původně spláceli 10 mil. HUF, při posílení jen 9,2 mil. HUF. Když však měla oslabila na 280 HUF/EUR, museli splácet 11,2 mil. HUF. A proto nebyla většina lidí schopna tyto úvěry vůbec splatit. Průměrná hrubá mzda činí v přepočtu 15 tisíc korun. Snadno si lze představit, jakou zátěž přinesl pád forintu, zejména pokud si

Vlastní práce

36

uvědomíme, že zadluženost domácností činila v roce 2009 11,8 miliardy eur. Maďarským občanům, kteří si kdy vzali úvěr v cizí měně dnes s ohledem na vývoj forintu nezbývá nic jiného, než splácet citelně vyšší částky. Maďarské obyvatelstvo tak dnes pociťuje důsledky hospodaření svých dřívějších vlád. Důsledky života na dluh tak negativně ovlivňují jejich životní úroveň a také sebevědomí.

4.2.7 Vládní deficit Graf 6

Vývoj vládního deficitu v % HDP 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

0 -1 -2 -3 -4 -5 -6 -7 -8 -9 -10

Zdroj: Eurostat (vlastní zpracování) Výše zmíněný veřejný (také státní či vládní) dluh vzniká deficitním financováním státního rozpočtu. V některých případech to má své opodstatnění. Z dlouhodobého hlediska však nikoliv. Dlouhodobé deficity jsou však pro Maďarsko velmi typickým jevem. S neustálým schodkovým hospodařením veřejných financí v posledních letech vykazuje Maďarsko v mezinárodním měřítku značně vysokou úroveň veřejného zadlužení. Deficit státního rozpočtu by měl být navíc pod třemi procenty HDP pokud by chtělo Maďarsko přistoupit do eurozóny. Dle údajů Eurostatu (2010) je však patrné, že za celé sledované období, s výjimkou roku 2000, bylo Maďarsko této hranici velice vzdálené.

Vlastní práce

37

Pokud se podíváme na graf č. 6 vidíme dvě zásadní odchylky ve vývoji státního deficitu. Došlo k nim v letech 2002 a 2006, tedy v letech volebních, kdy vláda začala plnit své populistické sliby. Maďarský státní rozpočet v roce 2006 dosáhl nevídané hranice téměř 10 procent HDP. Se snahou o nápravu této situace přišel Gyurcsány a jeho balíček úsporných opatření, který měl napravil škody napáchané v předchozích letech. Balíček ovšem nestál na snížení státních výdajů, ale naopak na zvýšení příjmů – zvýšení daní, administrativních a jiných poplatků a také na rušení některých škol či nemocnic, jak uvádí Frantová (2009). Deficit rozpočtu na rok 2010 dosahuje již pouhých 3,8 procenta HDP, a to jen díky drastickým rozpočtovým opatřením se kterými přišel premiér Bajnai. Tato opatření se týkala zejména zkracování sociálních výdajů, konkrétně zrušení třináctého důchodu, třináctých platů státních zaměstnanců, snížení nemocenské o deset procent, zrušení rodinných přídavků a posunutí věkové hranice pro odchod do důchodu z 62 na 65 let. Rozpočet tak bude zřejmě jedním z nejvyrovnanějších v celé Evropské unii, a to především díky již zmiňovaným ohromným škrtům v oblasti sociálních výdajů, které narostly díky hospodaření minulých vlád do neufinancovatelné míry. Už i v roce 2008 dosahoval deficit mnohem nižších čísel než v předchozích letech – v porovnání s rokem 2007 se jedná o snížení o 1 procento a s rokem 2006 jde dokonce o pokles vyšší než 5 procent, jak uvádí Eurostat (2010). Bylo to způsobeno především snahou vlády udržet schodek pod kontrolou i v situaci, kdy země procházela hlubokou recesí, ekonomickým propadem a doznívající finanční krizí.

Vlastní práce

38

4.2.8 Vývoj kurzu maďarského forintu Graf 7

Volalita směnného kurzu HUF/EUR

290

280

270

260

250

240

230

220 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Zdroj: Eurostat (vlastní zpracování) Vývoj maďarského forintu by se dal do roku 2008 označit jako ustálený. V roce 2002 měna apreciovala a pokud kdy ve sledovaném období depreciovala, tak se jednalo o krátkodobé výkyvy. Maďarská měna byla možná právě i proto považována za jediný silný bod z celého špatného maďarského hospodaření. S příchodem hospodářské recese se však situace změnila. Zatímco ještě v roce 2008 odpovídalo 1 euro cca 250 forintům, již v březnu 2009 se dostal ke hranici 300 forintů (graf č. 7 tento jednorázový výkyv nezaznamenává, protože uvádí roční průměrný vývoj kurzu HUF/EUR, ale i tak je z něj značné oslabení maďarské měny patrné). Maďarský forint se tak propadl vůči euru na rekordní minimum. Prolomení hladiny 300 HUF/EUR znamenalo oslabení forintu v průměru o více než 11 procent. Jak uvádí Marek (2009), maďarskou měnu sužuje zejména špatný stav ekonomiky, která se nachází v nejhorší recesi za posledních 15 let. Důsledkem prudkého oslabování bylo především pozastavení snižování úrokových sazeb maďarské centrální banky a zhoršení už tak velkých problémů maďarského finančního systému. Forintu krátkodobě pomohl úvěr od MMF, EU a Světové banky, který dostalo Maďarsko když bylo nuceno žádat o mezinárodní pomoc, avšak zanedlouho se začal opětovně propadat pod tíhou negativního vývoje na globálních trzích.

Vlastní práce

39

Dle Novotného (2009) se splácení zahraničních dluhů v této situaci po přepočtu na forinty prodražovalo. Domácnostem se tak výrazně zvýšily měsíční splátky a v důsledku toho byly nuceny výrazně snižovat svou celkovou poptávku po zboží. Část obyvatelstva, která měla většinu úvěrů a hypoték zejména v cizích měnách (eura, švýcarské franky a japonské jeny) přivedly tak hluboké propady domácí měny do naprosté platební neschopnosti (průměrná měsíční splátka se totiž vyšplhala ze 40 tisíc na 60 – 70 tisíc forintů). Oslabující maďarská měna je také důsledkem působení neviditelného regulačního mechanismu, který ekonomiku s volně plovoucím kurzem měny nutí v průběhu času přijímat opatření pro nastolení nové ekonomické rovnováhy. Maďarsko je tak názorným příkladem toho, že země s vlastní měnou je nucena udržovat makroekonomickou rovnováhu. Přijetí eura, které se v souvislosti s hlubokými propady forintu začalo dostávat do centra pozornosti by Maďarsku sice pomohlo omezit finanční rizika pro jednotlivce a podnikatele zadlužené v eurech a švýcarských francích, ovšem omezilo by možnost přizpůsobení ekonomiky oslabováním kurzu (depreciace měny může totiž např. pozitivním způsobem podpořit konkurenceschopnost domácího zboží – na mezinárodním trhu je ve srovnání s ostatními zeměmi levnější). Jak bylo již v práci výše uvedeno, Maďarsko chtělo být původně jednou z prvních nových členských zemí z roku 2004, které přijme euro. Doposud se mu to však nepodařilo. S příchodem finanční krize zaznamenalo navíc problémy s inflací, ale také s výrazným rozpočtovým schodkem a rostoucím veřejným dluhem. Maďarský forint zatím není v ERM II9 a vůči euru vykazuje značnou volatilitu. Maastrichtské kritérium přesahuje i průměrná úroveň dlouhodobých úrokových sazeb a donedávna nesplňovala maďarská legislativa veškeré požadavky týkající se nezávislosti centrální banky a právní integrace do Eurosystému, jak uvádí Euroskop (2009). Přistoupení do eurozóny je tedy vázáno na plnění podmínek Maastrichtských kritérií. Jak uvádí Bacovský (2009), Evropská unie navíc jednoznačně odmítla návrh bývalého premiéra Gyurcsányho na rozvolnění těchto kritérií (zejména stability měnového kurzu). Donedávna platilo, že Maďaři přijmou euro nejdříve v roce 2015. Česká republika by mohla přijmout euro v roce 2017 nebo při výraznějším snížení veřejného schodku o rok dříve. Česko narozdíl od Maďarska však alespoň zaznamenává posun v naplňování národního plánu reforem tzv. lisabonské strategie. Jak uvádí Macháček (2010), díky úsporným rozpočtovým opatřením premiéra Bajnaie může v přijetí eura v dnešní době Maďarsko předběhnout i zbylé členy EU z regionu SVE. Maďarská fiskální situace je totiž díky těmto 9 ERM II neboli Evropský mechanismus směnných kurzů II (z anglického European Exchange Rate

Mechanism II) vznikl 1. ledna 1999. Země zapojené do ERM II musí kurzy svých měn udržovat v povoleném fluktuačním pásmu ± 15 % od stanoveného středního kurzu (centrální parity) k euru. Alespoň dvouleté setrvání v ERM II je jedním z konvergenčních kritérií, jejichž splnění je nutnou podmínkou pro přijetí země do eurozóny.

Vlastní práce

40

nápravným opatřením jedna z nejlepších na světě a i přes hlubokou krizi, která Maďarsko zasáhla, zaznamenalo za poslední dobu ohromného zlepšení veřejných financí. Maďarsko možná bude moci přistoupit ke svázání měny s eurem v rámci mechanismu směnných kurzů ERM II již v roce 2011.

Graf 8

Vývoj kurzu HUF/EUR za měsíc duben/květen 2010

285

280

275

270

265

260

255

11 .5 . 12 .5 . 13 .5 . 14 .5 . 17 .5 . 18 .5 . 19 .5 . 20 .5 . 21 .5 .

10 .5 .

.

5. 7.

6. 5

5. 5.

. 4. 5.

3. 5

21 .4 . 22 .4 . 23 .4 . 26 .4 . 27 .4 . 28 .4 . 29 .4 . 30 .4 .

250

Zdroj: Evropská centrální banka (vlastní zpracování)

Vlastní práce

41

4.2.9 Vývoj úrokových sazeb Graf 9

Vývoj úrokových sazeb centrální banky

16

14

12

10

(%) 8

6

4

2

0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009


V posledních deseti letech držela maďarská centrální banka úrokové sazby relativně vysoko. Pod nátlakem finanční krize začaly tyto sazby patřit k nejvyšším v Evropě (vyšší sazby měl jen Island, cca 18 procent, jehož ekonomiku přivedla krize na pokraj státního bankrotu). Pokud se podíváme na graf č. 9, tak sazby v posledních letech nedosahovaly takových vysokých hodnot jako např. v roce 2000 či v roce 2003. I tak byly ale v porovnání s ostatními státy dosti vysoké, a to kvůli faktu, že všechny ostatní země v reakci na krizi začaly úrokové sazby razantně snižovat. Mezi roky 2008 – 2009 zejména kvůli značnému oslabování forintu, který za cca tři týdny oslabil v průměru o více než 11 procent, byla centrální banka nucena zvyšovat úrokové sazby až nad hranici 10 procent (nejvyšší úroveň od roku 2004 a nejvyšší v Evropské unii), aby domácí měnu podpořila. Pokud by se tak nestalo, oslabování měny by pokračovalo, všechna produkce z dovozu by se prodražila a oslabující měna by podle centrální banky ohrožovala inflační cíle, jak uvádí Novotný (2009). Dle údajů maďarské centrální banky dosáhly úrokové sazby svého vrcholu v říjnu 2008 a od té doby zaznamenávají jenom snižující tendenci. Od začátku roku 2010 snižuje postupně centrální banka úrokové sazby až na historická minima, a to zejména ve snaze povzbudit domácí ekonomiku na cestě z recese. Dnes se klíčová maďarská sazba nachází na úrovni 5,25 procenta

Vlastní práce

42

(snížení hodnoty úrokové sazby z původních 5,5 procent na současných 5,25 procent je poslední změnou maďarské centrální banky k datu 27. dubna 2010). Snižování úrokových sazeb umožňuje především slabá inflace v regionu. Dle názoru analytiků by mohla cyklus uvolňování měnové politiky v zemi pozastavit jen sílící nejistota před dubnovými parlamentními volbami, ale během roku by mohlo snižování sazeb opět pokračovat. Další snižování je možné zvláště v případě opětovného posilování forintu.

4.2.10

Finanční trhy a bankovní sektor

Světová hospodářská krize znamenala pro Maďarsko také krach na finančních trzích. Jak uvádí Bacovský (2009), na povrch vyplul špatný základ předešlého ekonomického růstu, který byl z velké části - stejně jako v případě americké ekonomiky - vystavěn na úvěrech. Maďarská ekonomika rostla především díky ohromnému zadlužování domácností. Jejich zadluženost se i dnes pohybuje kolem 12 mld. eur. Podobné zadlužení není samo o sobě natolik kritické (zadluženost českých domácností je větší, nesrovnatelně větší je pak v USA). Kritičtější je však fakt, že většina tohoto zadlužení je v cizích měnách (až 80 % úvěrů). S výrazným oslabením forintu a rapidním růstem nezaměstnanosti se pak jak domácnosti, tak celá země dostali do dluhové pasti. Vypuknutí finanční krize tak Maďarsko velice silně pocítilo. Došlo k již zmiňovanému krachu na finančních trzích, nastal výprodej maďarských aktiv, kvůli značnému snížení ochoty investorů riskovat došlo k rapidnímu růstu rizikové prémie a radikální depreciaci maďarské měny. Trh s maďarskými státními dluhopisy, jindy velice likvidní a oblíbený mezi investory na rozvojových trzích, přestal fungovat, když zde prakticky neexistovala žádná poptávka. Index budapešťské burzy BUX se nacházel na nejnižší úrovni za poslední čtyři roky, když se propadl zhruba o 40 procent, jak uvádí Hlaváč (2009). Ani v oblasti deficitu běžného účtu si Maďarsko nevedlo příliš dobře. Obecně se udává hranice do 5 procent HDP, aby nedošlo k ohrožení vnější rovnováhy. V Maďarsku se v roce 2006 tento deficit pohyboval na úrovni 6,5 procenta a v roce 2007 pak 5,5 procenta HDP. Maďarsko již tedy nemohlo své deficity financovat rostoucím zahraničním zadlužením. Kdyby v říjnu 2008 nedostalo od MMF, EU a Světové banky půjčku ve výši 25 miliard dolarů, čekal by ho pravděpodobně státní bankrot. Jak uvádí Šebestíková (2010), hospodářské zpomalení, které s sebou finanční krize přinesla otřáslo i základy maďarského bankovního sektoru, který byl značnou řadu let do minulosti vyhlášen jako jeden z nejzdravějších mezi státy střední a východní Evropy (Maďarsko se dostalo na vrchol regionu zemí SVE se zhruba 70procentním podílem soukromého sektoru na tvorbě HDP). Krachy firem a růst nezaměstnanosti však výrazně navýšily podíl nesplacených úvěrů. Riziko bylo větší i v tom, že země je závislá do značné míry na zahraničním kapitálu a disponuje s ohromným zahraničním dluhem. Banky tuto

Vlastní práce

43

platební neschopnost svých klientů nejčastěji řešily formou prodlužování doby splatnosti pro splacení úvěru nebo také snižováním splátek. V současné době jsou maďarské banky touto platební neschopností a nesplacenými úvěry značně ponaučeny. Dnes nadále málo půjčují, důkladněji si prověřují bonitu svých klientů a úroky drží vysoko, a to jen proto, aby si udržely zisk a kapitálovou pozici. Tím však brání obnově hospodářského růstu, jak uvádí maďarská centrální banka (2009). Nedostatečné domácí úspory, omezení podnikových úvěrů a současné cenové praktiky bank tak mohou zbrzdit hospodářské oživení a poškodit dlouhodobý růst. 4.2.11 Graf 10

Zahraniční obchod a vývoj průmyslu Zahraniční obchod – export průmyslových výrobků v mil. eur

80000

70000

60000

50000

40000

30000

20000

10000

0 1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

Zdroj: Eurostat (vlastní zpracování) Nepříznivý globální hospodářský vývoj v posledních letech se v malé otevřené ekonomice jako je Maďarsko odrazil především prostřednictvím zahraničního obchodu. Trh EU, ale zejména trh Německa, představují významná odbytiště pro Maďarsko (podíl vývozu v roce 2008 do zemí EU představoval cca 78,3 procent, do Německa pak 26,6 procent; nejvýznamnější zastoupení ve vývozu Maďarska měly stroje a dopravní prostředky – v roce 2008 činily 60,6 %.). Na jejich hospodářském vývoji, jakožto na vývoji hlavních obchodních partnerů je tak maďarská ekonomika velmi závislá. Když tedy export v minulém roce v důsledku ekonomické krize výrazně klesl a došlo

Vlastní práce

44

k oslabení zahraniční poptávky, mělo to na maďarské hospodářství výrazný vliv, jak uvádí Jeřábková (2010). Poměrně značné změny v hospodářské aktivitě a intenzitě zahraničního obchodu se projevily v bilanci zahraničního obchodu, a to především ve vývozu. Z hlediska vývoje obchodní bilance zaznamenávalo Maďarsko od počátku sledovaného období schodek. Teprve až v roce 2007 vykazovalo Maďarsko kladnou obchodní bilanci. Snížení vývozních příležitostí a situace v zahraničním obchodě s EU a Německem začaly být nepříznivé od konce roku 2008. Zlepšení nastalo až ke konci roku 2009. V tomto roce dosáhlo Maďarsko nejvyššího přebytku ve výši 2,7 procenta HDP, a to zejména díky zlepšení maďarské hospodářské situace, a také díky postupnému oživení ekonomik hlavních obchodních partnerů. Dle Beránka (2009) výkon průmyslu ovlivňovala od roku 2008 zhoršující se hospodářská konjunktura, kvůli které průmyslová výroba počátkem roku 2009 v Maďarsku prudce poklesla, a to téměř o 30 procent. Takový pokles nemá ve střední Evropě obdoby. Obrovský hospodářský útlum je připisován zejména důsledkům ekonomické krize, jejíž dopad byl na Maďarsko kvůli vysokému zadlužení socialistických vlád neobvykle silný. Enormní pokles byl tak zaznamenám ve všech průmyslových odvětvích a největšího propadu se dočkala výroba automobilů. Od konce roku 2009 a začátkem roku 2010 začala průmyslová výroba již znovu ožívat. Dočkala se růstu zhruba o 3 procenta.

Diskuse

45

5 Diskuse Kdybych měla uvést odstrašující příklad současné ekonomické krize, napadalo by mě určitě mnoho jiných států než zrovna Maďarsko. Ale je to právě Maďarsko, které má toho s Českou republikou tolik společného. Ať už je to stejná geografická poloha, podobný počet obyvatel nebo členství ve Visegrádské skupině. Země se od sebe ale také zároveň hodně liší. V každém případě hospodařením a dopady finanční krize a s ní související hospodářskou recesí. Maďarská ekonomika již řadu let disponuje celou řadou chyb, které ji dohnaly téměř až ke státnímu bankrotu. Především díky silným základům české ekonomiky mohu s určitostí říci, že se maďarského scénáře alespoň zatím skutečně obávat nemusíme. Díky velice stabilnímu hospodářskému systému jsou dopady finanční krize na Českou republiku nižší, ale protože je Česko malá, otevřená ekonomika, určité následky ponese. Krize má nemalý dopad především na export, protože Česká republika je země zaměřená na export do oblastí EU, a spotřeba v zemích EU klesá již od roku 2008. Dále se krize značně odráží v růstu HDP. Je ale dobré si uvědomit, že se stav s poměrně dynamickým růstem státního dluhu může rychle změnit, což České republice reálně hrozí. Dle Evropské komise (2009), má totiž Česko narozdíl od Maďarska negativní výhled ohledně dalšího nárůstu deficitu veřejných financí a veřejného dluhu. I když je hospodaření Maďarska s Českem hodně odlišné, a to především v tom smyslu, že to české je na tom mnohem lépe, tak vybrat určitá doporučení, kterými by se měla česká ekonomika řídit, aby i nadále postupovala ve svém trendu rychlého dohánění vyspělé Evropy, není určitě od věci. Jak uvádí Bacovský (2009), to, co Maďarsko i Česko velice spojuje, je špatná politická akceschopnost. Jak v Maďarsku, tak v Česku se v roce 2010 konají řádné parlamentní volby, ale jelikož bývalý premiér Miroslav Topolánek i Ferenc Gyurcsány vládli prakticky menšinovým vládám, existovala v obou zemích hrozba předčasných voleb. Ta se však nenaplnila. Pokud tedy ve volbách zvítězí levice, která má v době hospodářské recese v plánu zavést vyplácení třináctého důchodu ze zisku ČEZ, zrušení poplatků ve zdravotnictví a proplácení nemocenské v prvních třech dnech nemoci, tak se obávám, že pokud levice tyto a jiné podobné kroky prosadí, Česko se k maďarskému scénáři značně přiblíží. Česká ekonomika disponuje obrovským množstvím úvěrů (vyšším než Maďarsko, a dokonce vyšším než Řecko). A právě kvůli obrovskému množství úvěrů (zahraničních úvěrů) došlo v Maďarsku téměř ke státnímu bankrotu. Proč tedy nenastala podobná situace i v Česku? Jak uvádí Bacovský (2009), Česko prakticky není zatíženo zahraničními úvěry a navíc má výhodu v relativně konzervativní měnové a rozpočtové politice. Případné oslabování koruny tak na úvěry nemělo žádný dopad. Nutno podotknout také fakt, že hypoteční trh byl naprosto nenasycený, takže rychlý náběh úvěrů v ekonomice nezpůsobil krizi.

Diskuse

46

Co se týče samotného hospodaření, tak jak uvádí Evropská komise (2009), i přes schodkové hospodaření veřejných financí během konjunktury v posledních letech, vykazuje české hospodářství v mezinárodním srovnání stále poměrně nízkou úroveň veřejného zadlužení. Česká ekonomika je také za poslední roky jednou z nejlepších v regionu SVE. Mezi léty 2003 – 2007 vzrostl reálný HDP v průměru o 5 procent. Tato situace měla také za následek vzrůst HDP na obyvatele ze 73 na 80 procent za srovnatelné období. Situace nastala především díky celkově zdravé makroekonomické a strukturální politice a díky oživení exportního průmyslu. Schodek běžného účtu byl snadno financovatelný a inflace zůstávala nízká po všechna sledovaná období, s výjimkou roku 2008, kdy se v porovnání s rokem 2007 více než zdvojnásobila. Příčinou byl především nárůst cen regulovaného nájemného, cen služeb spojených s bydlením, cen energií a také rapidní růst cen potravin. Vysoký dopad měla také opatření přijatá českou vládou, zejména mluvím o zvýšení snížené sazby DPH na 9 %, zavedení ekologických daní, a také zavedení regulačních poplatků ve zdravotnictví, které každý měsíc přispěly k meziroční inflaci půl procentním bodem. Stejně jako ostatní exportně orientované ekonomiky, tak i ta česká v roce 2008 výrazně zpomalila. Pokles ještě zesílil v prvním pololetí roku 2009, kdy vývoz a průmyslová výroba poklesly zhruba o 18 procent a reálný HDP se snížil o 5 procent. Finanční sektor je poměrně stabilní, hlavně kvůli rozumné regulaci a silným domácím vkladům. Dle Evropské komise (2009) se v současné době česká ekonomika začíná stabilizovat a v období 2010 – 2011 se očekává postupné oživení. Celosvětové postupné oživení v roce 2010 by mělo také podpořit oživení vývozu a příliv zahraničních investic. Naopak se očekává, že by měla prudce zpomalit spotřebitelská poptávka, zejména kvůli klesající zaměstnanosti, zpomalení růstu mezd a plánovanému zvýšení daní. Tato stagnace by měla trvat až do konce roku 2010, kdy se pak na trhu práce očekává zlepšení situace. Jedním z hlavních problémů, kterému čelí české hospodářství je zajištění rychlého přizpůsobení propadu trhu práce. Nezaměstnanost je totiž stále na vzestupu. Existuje zde riziko, že velký pokles hospodářské činnosti, který se projevil zvláště v exportně orientovaných oblastech jako je např. automobilový průmysl, se může promítnout rozšířením období vysoké nezaměstnanosti (a to zejména v některých regionech). To by mohlo ovlivnit růstový potenciál ekonomiky prostřednictvím hysterie a ztráty na lidském kapitálu. Nezaměstnanost navíc úzce souvisí se zadlužováním ekonomiky. Dlouhodobá nezaměstnanost totiž zvyšuje výdaje ze státního rozpočtu (zejména podporami v nezaměstnanosti apod.). Tak jako v Maďarsku, je i v Česku problémem stárnutí obyvatelstva pro dlouhodobou udržitelnost veřejných financí. Přestože první etapa důchodové reformy a reformy ve zdravotnictví byly zahájeny v roce 2008, zůstávají výdaje vysoké a jsou nastaveny i na jejich zvyšování v budoucnu. Snížení růstu HDP v kombinaci s vysokým schodkem povede k růstu úrovně veřejného zadlužení, u kterého se očekává prohloubení v roce 2011. Se

Diskuse

47

zhoršujícími se veřejnými financemi začala česká vláda přijímat opatření k nápravě fiskální nerovnováhy. Hlavními opatřeními balíčku pro rok 2010 (balíček byl přijat v říjnu 2009 v rámci rozpočtu na rok 2010) jsou na straně příjmů do státního rozpočtu zvýšení DPH, spotřební daně a daně z nemovitosti. Na výdajové stránce státního rozpočtu se pak jedná o stahování některých antikrizových opatření jako jsou vyšší dávky v nezaměstnanosti, nebo snižování mezd ve veřejném sektoru. Pozice České republiky zůstává i po finanční krizi relativně příznivá, což by však nemělo vést k rezignaci a ignorování radikálnějších kroků v oblasti ozdravení jejich veřejných financí. Jak uvádí Hovorka (2009), české statistiky nejsou tak tragické jako ty maďarské (celkové zadlužení české země je zhruba o 40 procent nižší než to maďarské). Nicméně co není, může být. Tato relativně příznivá čísla dávají totiž státu značný prostor pro další růst veřejných výdajů a veřejného zadlužení, což je velmi nebezpečné, protože nezodpovědná fiskální politika by mohla veřejné finance rychle rozvrátit. Jak Česká republika, tak i Maďarsko operují s velkým rozpočtovým schodkem a musí zavést střednědobé reformy, které zajistí udržitelnost penzijních systémů, a přepracovat příliš štědré systémy sociálního zabezpečení. I když nám maďarská situace alespoň zatím nehrozí, není určitě od věci si z ní brát ponaučení. Ty, co mají alespoň malé povědomí o maďarské situaci musí zaskočit předvolební plakáty slibující třinácté důchody či příspěvky na dovolenou. Jak uvádí Hovorka (2009), české domácnosti nemají úvěry v cizích měnách, ale i tak mohou být značně zasaženy. Zvyšující se státní dluh odčerpává peníze ze soukromé sféry. U nás, na rozdíl od Maďarska, totiž platí, že většinu státních dluhopisů kupují domácí subjekty (v mnoha případech banky). A jelikož důvěra bank ve stát je vyšší (a výnos srovnatelný) než v soukromou sféru, dochází k pomalému odčerpávání prostředků na podnikatelské úvěry. Tím se omezuje celková poptávka a dochází ke zpomalování růstu. Vytváří se tak bludný kruh, kdy stát sice získá peníze za dluhopisy, ale vzhledem k nižší produkci vybere na daních méně. Tím se propast prohlubuje a je jen otázkou času, kdy se do ní, stejně jako Maďarsko, dostaneme. Závěrem bych tedy podotkla, že je nezbytně nutné učinit revizi státních příjmů a výdajů a nastavit celý systém tak, aby po překonání současné ekonomické krize neprodukoval neustálé schodkové rozpočty. Takový je totiž jednoznačný odkaz maďarské krize. Státní výdaje jde nepromyšleně zvyšovat dost dlouhou dobu, ne však donekonečna. Čím dříve si to uvědomíme, tím méně se v budoucnu budeme muset omezovat. Maďarsko na své ohromné dluhy tvrdě doplatilo, což teď může posloužit českým politikům jako odstrašující příklad. Situace v České republice se bude odvíjet zejména od výsledků parlamentních voleb konaných na jaře 2010. Nutná bude především důchodová reforma, ale i celková redukce výdajů státního rozpočtu a v neposlední řadě podpora zaměstnanosti.

Diskuse

48

5.1 Fiskální politika v Maďarsku Jedním z cílů bakalářské práce bylo určit hlavní chyby v provádění fiskální politiky v Maďarsku. Vzájemný vztah stavu veřejných financí a hospodářského růstu je z práce zřejmý. Analýzou klíčových ekonomických ukazatelů za posledních deset let, která byla také důležitým bodem pro vypracování práce, lze určit, jakým způsobem byla v Maďarsku fiskální politika prováděna. Pokud se podíváme na grafy tempa růstu HDP a vývoje vládního deficitu můžeme jasně vidět, že i v dobách, kdy maďarská ekonomika rostla, neustále produkovala deficity. Stát tedy v časech hospodářského růstu nevytvářel přebytky a z toho jasně vyplývá, že fiskální politika byla v Maďarsku za celé sledované období nastavena procyklicky. Velmi štědrá maďarská fiskální politika a vysoké vládní výdaje zvyšují v ekonomice úhrnnou poptávku, a tak mají ceny tendenci růst. Z toho vyplývá vysoká inflace, pro jejíž eliminaci musí centrální banka udržovat vysoké úrokové sazby, což bylo v poslední době pro Maďarsko velice typické. Kvůli vysokým domácím úrokovým sazbám byli maďarští občané ochotni využívat nabídek místních bank na zdánlivě výhodné půjčky v cizích měnách. Zadlužování v zahraničních měnách, eurech a švýcarských francích, bylo na první pohled rozumné, úrokové sazby byly totiž v porovnání s maďarským forintem podstatně nižší. A v zahraničí si nepůjčovali pouze občané, půjčoval si i stát. Čím větší bylo množství těchto půjček, tím větší bylo vnější zadlužení Maďarska a tím větší byla jeho vnější nerovnováha. Vnější zadlužení jakékoli země znamená, že všichni občané této země dohromady z jiných zemí dovezli statky v hodnotě, jejíž protihodnotu neposkytli a nevytvořili. Všechny tyto faktory se pak projevují ve zhoršující se fiskální stabilitě. Typická česká konzervativnost jak společnosti, tak i firem, díky které všichni velice neradi riskují a neradi si půjčují v cizích měnách (narozdíl od Maďarska), se v dobách finanční krize ukázala být výhodná. Pro celou Českou republiku, a to jak pro společnost, tak i pro všechny místní vlády z této situace vyplývá fakt, že přeci nemohou vydávat více, než kolik přijímají. Pokud už je zadlužení nezbytně nutné, mělo by být rozumné a mělo by se týkat pouze věcí dlouhodobé spotřeby. V případě vlád na místní a krajské úrovni je nutné začít s prostředky hospodařit efektivně a investovat je pouze tam, kde to má význam a kde to ocení i její obyvatelé. Tyto samosprávné celky by měly začít např. efektivněji a lépe využívat možnosti čerpání prostředků Evropské unie, konkrétně mluvím zejména o regionálních operačních programech (podávat kvalitnější žádosti apod.), které jim nejen pomohou např. s vybudováním cyklostezek, ale také zabrání případnému zadlužování. Pouze efektivní alokací finančních prostředků si tak tyto vlády udrží stabilitu.

Závěr

49

6 Závěr V práci jsme se seznámili s vývojem maďarského hospodářství v průběhu posledních deseti let. Situace Maďarska byla analyzována z pohledu různých ekonomických ukazatelů. Cílem této práce bylo porovnat hospodaření Maďarska s Českou republikou a vyvodit z maďarské situace určitá doporučení, kterými by se česká ekonomika měla řídit, aby nenabrala jejího scénáře. Ze všech poznatků uvedených v práci je naprosto jednoznačné, že příčinou maďarské krize nebyl příchod světové finanční krize, ale vlastní hospodaření země. Finanční krize, která vznikla v USA a do Maďarska se dostala v říjnu 2008, jen napomohla tomu, aby se jeho nestabilní ekonomická situace dostala na povrch a také urychlila jeho průběh. K problémům, kterým nyní maďarské hospodářství čelí, by tedy došlo i bez působení finanční krize. Světová finanční krize s postupem času pouze na tyto problémy poukázala. Krize ovlivnila především propad HDP a exporty, ale nebyl to významný faktor, který by vedl k velkému zvýšení zadluženosti. Největší problém nerovnováhy v Maďarsku spočívá ve vysokém zadlužení v zahraničních měnách, které jsou níže úročeny než forint. To má tedy za následek ohromné zadlužení jak země, tak domácností. Příchod světové finanční krize se projevil zejména v depreciaci maďarské měny, což se odrazilo ve zdražení těchto úvěrů, který znamenal pro některé domácnosti platební neschopnost, a pro zemi nutnost požádat o půjčku u MMF, EU a Světové banky. Příčinou tohoto zadlužování bylo zejména neustálé deficitní hospodaření země, což je další velký maďarský problém. K výraznému navýšení deficitů vládních rozpočtů v poměru k HDP došlo zejména v letech 2002 a 2006, tedy v letech volebních, kdy začaly být naplňovány některé populistické sliby. Z práce také vyplývá, že příčinou tak vysokých deficitů je i ekonomická struktura obyvatelstva, kdy velmi malé množství ekonomicky aktivního obyvatelstva musí přispívat na obrovské množství lidí důchodového věku, což má za následek jednu z nejvyšších hodnot zdanění v Evropě. Světová finanční krize se dostala nejen do Maďarska, ale i do ostatních ekonomik. Stejně jako česká je i maďarská ekonomika velmi otevřená, to znamená, že export se významně podílí na hospodářském růstu. Příchod finanční krize do ostatních ekonomik, se kterými Maďarsko obchoduje, tak pro něj znamenal další propad. K nejvýznamnějšímu poklesu po maďarském zboží došlo v době příchodu světové finanční krize do Německa, jakožto do nejvýznamnějšího maďarského odbytiště. To vedlo k poklesu zisků firem a poklesu produkce. Taková situace má samozřejmě za následek zhoršení platební morálky firem a zejména propouštění zaměstnanců. Jak uvádí Palata (2010), v maďarské krizi není ani tak zásadní propad HDP – ten minulý rok poklesl srovnatelně např. s Českem či Slovenskem a ani hloubka maďarské recese jednoznačně nedosáhla tak drtivého propadu, který

Závěr

50

zažilo např. Řecko či Island. To, čím se maďarská krize od jiných skutečně odlišuje, je její délka. Propad trvá už zhruba přes tři roky a ani dnes, v roce 2010 se Maďarsko zřejmě z recese nedostane. Jak uvádí Holop (2009), kořeny potíží s hospodařením sahají v Maďarsku až někam do 70. až 80. let 20. stol. Už v roce 1982 mu totiž hrozil státní bankrot, který byl odvrácen pomocí ze strany Světové banky a Měnového fondu. Již v roce 1989, kdy si Maďarsko prošlo změnou politického režimu, dosahoval zahraniční dluh výši zhruba 20 mld. dolarů. S letošními volbami odchází špatná vláda, tedy vláda maďarských socialistů, která dovedla zemi téměř k bankrotu. Vítězství pravicového Fideszu, tak Maďaři vítají s nadějí. Od dubna 2009 probíhá náprava maďarské ekonomiky na níž má velké zásluhy především kabinet premiéra Gordona Bajnaie, díky jehož vládě dosahuje deficit rozpočtu na rok 2010 pouhých 3,8 procenta HDP. Stojí za tím však jedna z nejdrastičtějších úsporných opatření, které Maďaři za posledních dvacet let zažili. Jak uvádí Palata (2009), v rámci protikrizových opatření byl zrušen třináctý důchod, třináctý plat státních zaměstnanců, nemocenská se snížila o deset procent, na dva roky zamrzly rodinné přídavky a z 62 na 65 let se posunul odchod do důchodu. O čtvrtinu, z 20 na 25 procent, stouplo DPH na všechno zboží s výjimkou chleba, pečiva a mléka. I tyto potraviny jsou ale zatíženy novou 18procentní daní, 5procentní DPH zůstává jen na knihy, léky a noviny. O 6 procent vyšší daní byl zatížen benzín, nafta, alkohol a cigarety. Tvrdě omezeny byly státní výdaje, dotacemi pro železnici počínaje a snížením platů ministrů a manažerů státních podniků o 15 procent nekonče. Pro podporu celkové poptávky byly sníženy daně z příjmů fyzických osob a také odvody na sociální pojištění zaměstnanců. Vládě se tak podařilo snížit výdaje rozpočtu o 400 miliard forintů, tedy v přepočtu přibližně 37 miliard korun. Pokud by země tak drastická opatření nepřijala, země by se zcela jistě ocitla ve stavu trvalé recese, zaostala by za dalšími státy regionu, kurz forintu by se opět ohromně propadl, zaniklo by mnoho pracovních míst a ti, co platí úvěry (zejména v zahraničních měnách) by se dostali do naprosté platební neschopnosti. A úsporná opatření již přinesla první výsledky, kterým je např. stabilizace kurzu měny. Maďarsko také vyčerpalo jen část z úvěru poskytnutého MMF, EU a Světovou bankou, takže zadlužení země nestouplo tolik, jak byly původní obavy. I tak se ale země přibližuje značně k hranici 80 procent HDP, tedy o čtvrtinu více, než je limit povolený pro přijetí eura. Počátek špatného směru maďarského hospodářství byl určitě v době, kdy politici nevyužili výhodnou situaci k reformám, naopak stát stále zadlužovali. Nepřítomnost reforem a rozhazovačná politika tak zapříčinily deficitní fungování státu. Pokud se na situaci podíváme více do minulosti, tak špatný směr začala maďarská ekonomika nabírat někdy v 80. letech 20. stol. S příchodem nového století se na jistou dobu stabilizovala. Ke katastrofě se začalo hospodářství přibližovat v populistických volbách a pak stačilo jen velice málo, aby katastrofa skutečně nastala. Dnes závisí vývoj maďarského hospodářství z největší části na kabinetu pravicového Fideszu, který však musí

Závěr

51

zapomenout na svoji velmi populistickou politiku, jež ovšem v čase finanční krize může být vystavena zásadní zkoušce.

Seznam literatury

52

7 Seznam literatury BACOVSKÝ, V. Krize po Maďarsku. [online]. 2009 [cit. 20. 2. 2010]. Dostupné z: . BERÁNEK, J. Průmysl v Maďarsku se řítí ke dnu. [online]. 2009 [cit. 2.3.2010]. Dostupné z:. ČT24: První kolo voleb v Maďarsku vyhrál Fidesz. [online]. 2010 [cit. 21.4.2010]. Dostupné z: . CZESNÝ, S. Hospodářský cyklus. Praha: Linde, a.s., 2006. 199 s. ISBN 807201-576-1. DVOŘÁK, P. Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008. 343 s. ISBN 978-80-7400-075-1. DVOŘÁK, P. Vybrané problémy fiskální politiky. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1997. 165 s. ISBN 80-7079-620-0. EHL, M. Maďarská inflace dosáhla 9 procent, nejvíc v EU. [online]. 2007 [cit. 26. 4. 2010]. Dostupné z: . EUROPEN CENTRAL BANK: Hungarian forint. [online]. 2010 [cit. 21.5.2010]. Dostupné z: . EUROPESE COMMISSIE: European Economic Forecast. [online]. 2009 [cit. 26.3.2010]. Dostupné z: < http://ec.europa.eu/economy_finance/publications/publication16055_e n.pdf >. EUROSKOP: Maďarsko. [online]. 2009 [cit. 6.5.2010]. Dostupné z: . EUROSTAT: Annual average inflation rate. [online]. 2010 [cit. 18.3.2010]. Dostupné z: . EUROSTAT: Central bank interest rates. [on-line]. 2010 [cit. 13.4.2010]. Dostupné z: . EUROSTAT: External trade, by declaring country, total product; Exports in milion of ECU/EURO. [online]. 2010 [cit. 14.5.2010]. Dostupné z:

Seznam literatury

53

. EUROSTAT: GDP per capita in PPS. [online]. 2010 [cit. 8.4.2010]. Dostupné z: . EUROSTAT: General government debt. [online]. 2010 [cit. 18.3.2010]. Dostupné z: . EUROSTAT: Hungarian forint. [online]. 2010 [cit. 8.4.2010]. Dostupné z: . EUROSTAT: Public balance. [on-line]. 2010 [cit. 6.5.2010]. Dostupné z: . EUROSTAT: Real GDP growt rate. [online]. 2010 [cit. 18.3.2010]. Dostupné z: . EUROSTAT: Unemployment rates. [online]. 2010 [cit. 1.4. 2010]. Dostupné z: . FAKULTA SOCIÁLNĚ EKONOMICKÁ: Materiály. [online]. 2009 [cit. 25.1.2010]. Dostupné z: . FOSTER, J. B., MAGDOFF, F. Velká finanční krize: příčiny a následky [The Great Financial Crisis: Causes and Consequences]. Z angličtiny přeložil Radovan Baroš. 1. vyd Všeň: Grimmus, 2009. ISBN 978-80-902831-1-4. FRANTOVÁ, L. Život na dluh končí kocovinou. [online]. 2009 [cit. 15. 1. 2010]. Dostupné z: . GLOBAL POLICY NETWORK: The Hungarian ekonomy and labour market. [online]. 2007 [cit. 9.4.2010]. Dostupné z: . HELÍSEK, M. Makroekonomie, základní kurs. 2. vyd. Praha: MELANDRIUM, 2002. 175 s. ISBN: 80-86175-26-X. HLAVÁČ, P. Maďarsko. [online]. 2009 [cit. 18. 2. 2010]. Dostupné z: . HOLOP, Z. Hodina pravdy pro Maďarsko: země se ocitla na pokraji bankrotu. [online]. 2009 [cit. 12. 1. 2010]. Dostupné z: .

Seznam literatury

54

HOVORKA: Maďarské ponaučení pro český lid. [online]. 2009 [cit. 9.4.2010]. Dostupné z: . HUNGARIAN CENTRAL BANK: Ratings of hungary. [online]. 2009 [cit. 1.4.2010]. Dostupné z: . JÉGL, P. Vítěz maďarských voleb Orbán oznámil pravicovou smršť. [online]. 2010 [cit. 26.4.2010]. Dostupné z: . JEŘÁBKOVÁ, Z. Porovnání vývoje vývozu ČR s vývojem vývozu Maďarska, Polska, Slovenska a Slovinska. [online]. 2010 [cit. 19. 4. 2010]. Dostupné z: . JUREČKA, V., JÁNOŠÍKOVÁ, I. Makroekonomie. 2. vyd. Ostrava: VŠB – Technická univerzita, 2009. 312 s. ISBN 978-80-248-2065-1. KLIKOVÁ, CH., KOTLÁN, I. Hospodářská politika. 1. vyd. Ostrava: SOKRATES, 2003. 275 s. ISBN 80-86572-04-8. KOHOUT, P. Finance po krizi: důsledky hospodářské recese a co bude dál. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009. 218 s. ISBN – 978-80-247-3199-5. LACINA, L., KAŠTAN, M., TOMAN, P., MACHOVÁ, Z., POTUŽÁKOVÁ, Z. Národohospodářský obzor. Brno: Masarykova univerzita, 9. ročník, 04/2009. ISSN 1213 2446. MACHÁČEK, J. Bank of America: Maďarsko může mít euro v roce 2014. [online]. 2010 [cit. 6.5.2010]. Dostupné z:. MAJEROVÁ, I., TULEJA, P., NEZVAL, P. Základy makroekonomie. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2006. 311 s. ISBN 80-251-0925-6. MARKA, D. Maďarský forint poprvé v historii prolomil hladinu 300 HUF/EUR. [online]. 2009 [cit. 9.4.2010]. Dostupné z: . MUSIL, J. Je progresivní zdanění zdrojem sociální nerovnosti?[online]. 2009 [cit. 8.3.2010]. Dostupné z: . NOVOTNÝ, R. Maďarsko odčarovalo kouzlo života na dluh. [online]. 2009 [cit. 2.3.2010]. Dostupné z:. PALATA, L. Kam kráčíš Maďarsko? [online]. 2010 [cit. 1.5.2010]. Dostupné z: .

Seznam literatury

55

PALATA, L. Maďarská léčba šokem. [online]. 2009 [cit. 28.4.2010]. Dostupné z: . PALATA, L. Maďarsko: Drsný dojezd zlatých časů. [online]. 2010 [cit. 19. 3. 2010]. Dostupné z: . PEKOVÁ, J. Veřejné finance - úvod do problematiky. 1. vyd. Praha: CODEX Bohemia, s.r.o., 1999. 496 s. ISBN: 80-85963-88-4. SCHILLER, B.R. Makroekonomie [Macroeconomics]. Z angličtiny přeložili Vilém Jungmann, Eva Nevrlá. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2004. 412 s. ISBN: 80-251-0169-X. ŠEBESTÍKOVÁ, S. Banky v Maďarsku prý brání obnově hospodářského růstu. [online]. 2010 [cit. 15.4.2010]. Dostupné z: . URBAN, J. Základy teorie národního hospodářství. 1. vyd. Praha: ASPI Publishing, a.s., 2003. 424 s. ISBN 80-86395-72-3. VYBÍHAL, V. Veřejné finance. 1. vyd. Hradec Králové: E.I.A. – Ekonomická a informační agentura‚1995. 218 s. ISBN 80-85490-45-5. VYSOKÁ ŠKOLA REGIONÁLNÍHO ROZVOJE: Pomůcka – makroekonomie. [online]. 2009 [cit. 22.1.2010]. Dostupné z: .

Seznam grafických prací

56

8 Seznam grafických prací Graf 1

Míra roční průměrné inflace v %

28

Graf 2

Celkový veřejný dluh v Maďarsku v % HDP

29

Graf 3

Tempo růstu reálného HDP

32

Graf 4

HDP na obyvatele ve standardech kupní síly (PPS) 33

Graf 5

Průměrná roční míra nezaměstnanosti v %

34

Graf 6

Vývoj vládního deficitu v % HDP

36

Graf 7

Volalita směnného kurzu HUF/EUR

38

Graf 8

Vývoj kurzu HUF/EUR za měsíc duben/květen 2010 40

Graf 9

Vývoj úrokových sazeb centrální banky

41

Graf 10

Zahraniční obchod – export průmyslových výrobků v mil. eur 43

Obr. 1

Lafferova křivka

15

Obr. 2

Fáze hospodářského cyklu

22

Tab. 1

Rating Maďarska za rok 2009

32

Dopady finanční krize na fiskální stabilitu Maďarska

Recommend Documents