Dopad domácího násilí na děti Čas hojí i velké rány, ale jizvy zůstanou. Domeček, každý je jiný, ale všechny jsou symbolem domova, rodiny a většinou i lásky a bezpečí. Je těžké si představit, že některé děti tento pocit nemají, protože žijí v rodině, kde jsou matka, otec někdy i děti vystavovány krutému dlouhoubému domácímu násilí. Čteme tyto hrozné případy v novinách, když už dojde k tragédii, nebo je vidíme na televizních obrazovkách. Nikdo, kdo tuto situaci nežil nebo nebyl přímo citově zainteresovaný, si nedovede představit, čím vším musí tyto děti projít, co si prožijí co je poznamená na celý život. Pomozme dětem žijícím v rodinách, kde dochází k domácímu násilí. Je přece třeba všímat si dítěte, jak se chová ve škole, ve školní družině nebo na výletech a v době volného času. Je možné rozpoznat určité symptony, které dokládají, že se něco děje. Není to samozřejmě jednoduché. Opakované vystavení dítěte okolnostem domácího násilí traumatizuje dítě podobně, jako jiné formy týrání či zneužívání dítěte. Příznaky jsou stejné jako u týraného a zneužívaného dítěte. Pokud se týká fyzických příznaků můžeme pozorovat na dítěti podle formy použitého násilí určitá poranění, která se často opakují a nelze je vždy schovat pod oděv. Mezi nejčastější formy patří nepřiměřené bití rukou po hlavě nebo po tváři (facky, pohlavky), navýš různými nástroji jako je např. vařečka, řemen apod., údery pěstí, kopání, popáleniny, opařeniny, bodné rány, nepřiměřené tahání za ušní boltce, vytrhávání vlasů, odhazování děcka, jeho škrcení nebo dušení, svazování, připoutávání, silné třesení, odnímání potravy a omezování spánku. Co můžeme vidět na dítěti – kromě boulí, odřenin, popálenin, otoků, řezných ran apod. i jiné průvodní znaky např. ve svalové oblasti je možno u dítěte pozorovat m.j. stažení menších svalů okolo úst, kolem rtů, vodorovných a svislých svalů čela. Dlouhodobé působení stresu může zatěžovat partie v okolí očí. Stres totiž ovlivňuje i svalové partie jazyka a čelistí, zvláště klouby, které spojují horní a dolní čelist (J. Dobiáš 1985). U fyzických symptmů domácího násilí je třeba vzít v úvahu, že zátěž a stres se u dětí projevuje jinak, než u dospělých. Některé reakce jsou společné, jiné rozdílné. U dětí k projevům patří i zvýšený pohybový neklid. Běžné jsou poruchy trávení a vyměšování, ztráta chuti k jídlu spojená s bolestmi žaludku, s průjmem či zácpou - to jsou jedny ze
závažných příznaků chronického psychického poškozování často stresovaných dětí (P. Vyhlídalová 1996). Problémem je rozpoznat psychické týrání. Formy psychického týrání jsou velmi různorodé. Vždy jde o takové chování vůči dítěti, které má negativní dopad na citový vývoj dítěte, na vývoj jeho chování i na vývoj jeho osobnosti, na jeho sebehodnocení a také na vývoj jeho sociálních vztahů. K nejčastěji se vyskytujícím formám patří nadávky, ponižování, zesměšňování, opovrhování, vyhrůžky, cílené vyvolávání strachu dítěte, odmítání dítěte, citové vydírání, stálé srovnávání s jinými úspěšnějšími dětmi, požadavky nereálných úkonů, nepřiměřené izolování dítěte od kamarádů nebo od druhého rodiče či od jiných osob, zatahování dítěte do konfliktů mezi rodiči, zneužívání dítěte jako svědka, získávání dítěte na svou stranu, negativní ovlivňování dítěte proti druhému rodiči. Důsledkem jsou často poruchy pozornosti. Během vyučování je dítě jakoby duchem nepřítomné, nedává pozor, není schopno koncentrovat se, při vyvolání učitelkou neví, oč jde, nebo vůbec nereaguje. S poruchami pozornosti jsou sdruženy poruchy paměti. I. Ruisel (1988) zjistil, že má úzkost vliv na dlouhodobou sémantickou paměť. Vlivem stresů z domácího násilí dítě zapomínalo úkoly, části svého oděvu, pomůcky do školy (L. Bartoš 1998). Poruchy myšlenkových procesů při působení stresu zasahují různé myšlenkové oblasti. Mohou se týkat zhoršeného chápání a interpretování informací. Myšlení může být zpomalené, nedostatky se mohou projevit ve slovní zásobě, může být narušeno vnímání sebe sama (Hrdlička). Do kategorie psychického týrání patří i nepřiměřené zatěžování dítěte povinnostmi, požadavek na nereálné školní výsledky. Už prof. Z. Matějček napsal: ”Pokud trvají stavy úzkosti delší dobu, vyvolávají řadu zdravotních poruch a nemocí. Zacházet u dítěte s úzkostí a strachem je vždy velmi ošemetné. Je to forma pro dítě krutá. Není dobře, aby dítě žilo trvale ve stínu trestu a v trvalém napětí. To je vyčerpává a neurotizuje. Takové dítě pak nelze dobře vychovávat, nanejvýš je možno podrobit je drezuře. V úzkosti nelze trvale žít. Proto malé dítě hledá způsob, jak se úzkosti zbavit. Nejčastější obranou dítěte proti úzkosti je jeho agrese.” U chlapců se objevují spíše problémy, které se kategorizují jako vnější – nepřátelství a agrese. U dívek obvykle jde o problémy vnitřní – deprese a somatické potíže. Děti mohou být neklidnější, plačtivější, úzkostnější, trpí malou sebeúctou, depresemi, jsou zlostné, mají potíže se sebekontrolou, objevují se u nich poruchy příjmu potravy (například anorexie), pokusy o sebevraždu, sebepoškozování, v případě starších dětí dochází k užívání drog a alkoholu, útěkům z domova. Trpí symptomy postraumatické stresové poruchy, pomočováním nebo nočními můrami a jsou častěji, než jejich vrstevníci, zasaženy alergiemi, astmatem, zažívacími potížemi, bolestmi hlavy a chřipkami. Řada z nich trpí stresem vyvolanými indispozicemi (bolestmi hlavy, břicha či žaludku, teplotami…), obzvlášť žijí-li stále v jedné domácnosti s násilníkem, nebo jsou nuceny soudem ke styku s otcem, který se dopouštěl na jejich matce nebo na nich násilí. Děti si opakovaně vybavují útok, celý zážitek se jim vrací: prožívají opakovaně stavy úzkosti. Jejich problémy se mohou vrátit po letech při volbě partnera či výchově vlastních dětí. Existuje velké riziko, že tyto děti budou později samy agresory, nebo oběťmi.
Jaké příznaky můžeme pozorovat u psychicky a fyzicky týraného dítěte v reakcích na určité podněty: velká ustrašenost - dítě při rozhovoru a otázkách matky se dívá ustrašeně na otce, který je týral; uhýbání před náhodným pohybem učitele nebo matky, jakoby čekalo fyzický útok; nesoustředěnost; častá neklidnost; občasná apatie; úzkostné stažení se do sebe; agresivní napadání okolí; obava upozornit jiné dospělé na týrání ze strachu, že se bude týrání opakovat; obava vrátit se domů ze školy pro strach z trestu; tendence toulat se nebo utíkat z domova; snadné přijímání postojů trýznitele v sebeobviňování, že je líné, špatné, zlobivé, neposlušné; tendence podléhat větší úzkosti a panice; tendence chránit svého trýznitele; neschopnost "svědčit" proti trýzniteli. M. Šebek (1995)uvádí tyto příznaky CAN
To je jen zlomek poznatků o tom, čím takové dětí prochází a jaký to má na ně dopad. Je třeba všemi způsoby se snažit těmto dětem pomoci. Musím upozornit i na to, že pokud se týraná dospělá osoba – matka nebo otec - konečně rozhodne situaci řešit např. trestním oznámením a rozvodem, že bohužel zdaleka není vše vyřešeno. Často dochází k dalšímu napadání a někdy dokonce i k zabití. Pokračuje-li konflikt mezi rodiči i po rozvodu, trvá dále i napětí u dítěte. Vzniká nebezpečí nepřiměřené zátěže dítěte pro jeho nervový systém. Výsledky takového nepříznivého působení na dítě se neprojeví ihned, ale až po určité době a následky jsou pak hlubší a trvalejší. Rodič, který v boji o dítě zvítězil, si neuvědomuje, že rodičovství není možné zrušit, že trvá i po rozvodu.Omezování styku dítěte s druhým rodičem je projevem pokračujícího nepřátelství. Dítě se stává nástrojem pomsty. Dítěti je možno napovídat o druhém rodiči nepravdy, polopravdy i lži, a to s takovým citovým přízvukem, že to v dítěti vzbudí strach z toho druhého nebo odpor k němu. Takový rodič uvádí své dítě do role, která mu v jeho dětském věku naprosto nepřísluší. Nutí své dítě, aby bylo soudcem druhého rodiče. Děti z rodin, kde dochází k týrání, jsou tak vystaveny velkému tlaku a stresu, který jim často poznamená celý život.
Na závěr kazuistika:
Příběh paní Petry Na osobní konzultaci čekala velice upravená, pohledná žena. Při bližším pohledu však byla ztrhaná, unavená a rozrušená. Ve zkratkách a roztěkaně popisuje, že je fyzicky a psychicky napadaná ze strany svého partnera. Je patrné, že se stydí popisovat konkrétní projevy násilí. Sedíme dlouho, snažím se vytvořit nenucenou atmosféru a přitom popisovat služby, které naše sdružení poskytuje. Zájemkyně, říkejme jí třeba Petra, vypadá, že získává trochu jistoty. Vypráví, že její přítel bydlí v bytě naproti. Stýkají se přes rok. Celou tu dobu je však partner neskutečně podezřívavý, žárlivý. Ve své nedůvěře ji mnohokrát zbil. Nevěřil jí, že jde opravdu z práce, že jde pouze na nákup. Dny byly plné výčitek, urážek, ponižování a zastrašování. Říká, že na den, kdy padla první rána, nikdy nezapomene. Omluvil se, litoval toho. Avšak tato první facka odstartovala cosi, co netušila, že někdy potká zrovna ji. Dokonce ji i polil benzínem a chtěl zapálit, napadal ji fyzicky na veřejnosti. Se slzami v očích vypravuje, že jí nikdo z kolemjdoucích nepomohl ani nezavolal policii. Největší smutek byl patrný, hlas ji přeskakoval, když mně říkala, kolikrát byl svědkem hádek její syn. Vyčítala si poslední rok, to hlavně kvůli němu je dnes tady. Vícekrát musela vyhledat ošetření lékaře, kvůli tříměsíční pracovní neschopnosti přišla o místo učitelky v mateřské školce. Dokázala dojít i na policii, kde podala na partnera trestní oznámení, po pár dnech však výpověď stáhla. Nedokázala si představit, co by následovalo, když by partner obdržel obálku s modrým pruhem. Brzy vystřízlivěla z jeho slibů, omluv a odůvodnění. Rozejít se nechtěl, neslyšel její slova. Několikrát se z bytu odstěhovala na vesnici za bratrem, partner ji však našel a odvezl zpět. Dokonce i během našeho rozhovoru ji partner opakovaně kontaktoval. Po večerech zájemkyni vyhledává, kope ji do dveří, posílá jí výhružné i prosebné sms zprávy. Paní Petra sděluje jasnou zakázku, chtěla by si zajistit výměnu bytu a odstěhovat se z dohledu přítele. Chtěla by si odpočinout, potřebuje právní pomoc i sociální poradenství. Po přijetí do azylového domu paní Petra špatně spala, trpěla bolestmi hlavy. Časem se přidaly žaludeční potíže. Čím dál více se bála možného setkání s bývalým partnerem. Neustále se pokoušel o kontakt, vyhrožoval zabitím či podpálením bytu. A výměna telefonního čísla? Nechtěla. Sama neumí říci proč. Alespoň se s klíčovou pracovnicí intenzívně pracovalo na bezpečnostním plánu. Co dělat kdyby…
Paní Petře lékařka předepsala léky na uklidnění, byla již tak unavená, že neměla sílu chodit do zaměstnání a vyřizovat běžné záležitosti. Bránila se jim, plná předsudků o antidepresivech. Brzy se jí však ulevilo. Krátce zvažovala podání návrhu na zákaz vyhledávání a kontaktování agresorem, které sepsala spolu s právničkou azylového domu, nenašla však odvahu. Také spolupráce s paní psycholožkou, která do azylového domu pravidelně docházela a nezkrotný elán malého dítěte napomohl k tomu, že paní Petra opět začala vidět malé pokroky, východiska. Najednou mělo smysl se ráno namalovat, aby se líbila sama sobě. Tak dlouho nesměla! Že není ještě vše za námi se ukázalo ve chvíli, kdy syn více a více mlčel, přestal vyhledávat společnost ostatních dětí, uživatelek, pracovnic. Netrvalo dlouho a syn nedokázal běžně eagovat na paní Petru, svoji matku. Začal být hrubý, sprostý. Po dohodě s paní Petrou a psycholožkou azylového domu, sociální pracovnice domluvily sezení u dětské psychiatričky. Ta synovi byla diagnostikována posttraumatická stresová porucha z prožitého násilí. Byl potřeba citlivý postup, krok po kroku. Pomohla canisterapie, volnočasové aktivity a prázdniny u babičky na venkově. Po začátku dalšího stupně základní školy dokonce u syna došlo k výraznému zlepšení v udržení pozornosti a prospěchu. Vyvstala otázka, co dál. Paní Petra se cítila lépe, dokonce nejlépe za poslední dva roky. Syn dokázal, alespoň prozatím, překonat prožité chvíle s partnerem matky. Nejednoduší variantou se zdálo podání inzerátu na výměnu bytu. Kritérium bylo jen jedno, jen co nejdál od stávajícího, co nejdál… Ozvalo se více zájemců, v dnešní době je malý byt výhodou. Z nabídek byl po osobním shlédnutí nejútulnější 2+kk. A příjemné rodinné prostředí teď jak paní Petra, tak syn potřebují nejvíce. Výměna bytu proběhla bez komplikací, též přepsání energií a zápis do nové základní školy blíže novému bydlišti. Po více než půl roce si paní Petra začala zařizovat svoji novou domácnost. Ze slov paní Petry pracovnicím nejvíce utkvěla v paměti věta, kdy při odchodu z azylového domu sdělila, že neví, co by bylo dnes, kdyby na jaře tenkrát nevzala do ruky telefon a nesjednala si s nimi osobní konzultaci. Pomohlo jí azylové ubytování s neveřejnou adresou, ochota pracovnic v řešení sociálních otázek, pomoc psychologické pracovnice i právničky.
Mgr. Danuše Netolická odborný pracovník MŠMT NIDM garantka Průřezových témat projektu KPŽ
