DLOUHODOBÁ NEZAMĚSTNANOST A JEJÍ VLIV NA RODINU LONG-TERM UNEMPLOYMENT AND IT S IMPACT ON A FAMILY

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Katedra:

Katedra filosofie

Studijní program:

Magisterský

Studijní obor:

Anglický jazyk – Občanská výchova

DLOUHODOBÁ NEZAMĚSTNANOST A JEJÍ VLIV NA RODINU LONG-TERM UNEMPLOYMENT AND IT´S IMPACT ON A FAMILY Diplomová práce: 2010 – FP – KFL Autor:

Podpis:

Anna Hamplová

........................................................

Adresa: Hrubá Skála – Doubravice 60 511 01, Turnov

Vedoucí práce: Mgr. Marie Holá Počet: stran

grafů

obrázků

tabulek

pramenů

příloh

77

10

0

0

14

2

V Liberci dne: 6.12.2010

Prohlášení

Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, ţe na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Uţiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracoval(a) samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.

Datum 6.12.2010

Podpis

Poděkování za pomoc a konstruktivní rady patří především vedoucí diplomové práce Mgr. Marii Holé. Další díky patří Úřadu práce v Liberci a jmenovitě Heleně Adamcové, která pomohla s distribucí dotazníků, jeţ se staly základem pro praktickou část. Nemohu opomenou nejbliţší, kteří přispěli především svou trpělivostí a podporou při vytváření diplomové práce.

Anotace: Cílem této diplomové práce bylo zhodnocení vlivu dlouhodobé nezaměstnanosti na rodinu. Práce vyuţila především výsledky získané prostřednictvím dotazníků distribuovaných Úřadem práce v Liberci. Tyto výsledky byly porovnány s obdobným šetřením provedeným v roce 1992 a také s výsledky rozhovorů s dlouhodobě nezaměstnanými. Komparace výsledků s odbornou literaturou převáţně potvrdila tendence, které byly s dlouhodobě nezaměstnanými spojeny i v minulosti. Diplomová práce se zaměřila na rodinu jako zdroj podpory člověka bez práce. Na druhou stranu však také zobrazila rodinu, která je nezaměstnaností svého člena významně ovlivněna. Celkově práce poskytla obraz situace dlouhodobě nezaměstnaných a nastínila hlavní negativa, která je ovlivňují. Klíčová slova: dlouhodobá nezaměstnanost, rodina, práce, nedostatek financí, krize rodiny

Annotation: The aim of this diploma thesis was to evaluate influence of long-term unemployment on a family. The thesis is mainly based on results from questionnaires distributed by the labour office in Liberec. These results were compared to similar results from research from 1992. The other source for comparison came through dialogues with unemployed people. Confrontation of research results and sources from literature ensured the author that characteristics connected with long-term unemployed people stayed the same as in the recent years. The diploma thesis was concerned on family as a source of support for the person without work. On the other hand it showed the family that is strongly influenced by it´s unemployed member. Globally saying the work presented the situation of long-term unemployed people and outlined main disadvantages that affect them. Key words: long-term unemployment, family, labour, financial deficiency, crisis of a family

Annotation: Ziel dieser Arbeit war, die Wirkung der langzeitigen Arbeitslosigkeit auf die Familie zu bewerten. Die Arbeit nutzte in der ersten Linie die Ergebnisse, die mit Hilfe der durch Arbeitsamt Liberec verteilten Fragebögen gewonnen wurden. Diese Ergebnisse wurden mit einer ähnlichen Umfrage verglichen, die im Jahre 1992 durchgeführt wurde und auch mit den Ergebnissen der Interviews mit Langzeitarbeitslosen. Vergleich der Ergebnisse mit der Fachliteratur vorwiegend bestätigte Tendenzen, die mit Langzeitarbeitslosen auch in der Vergangenheit verbunden wurden. Diese Arbeit konzentrierte sich auf die Familie als Quelle der Unterstützung für Menschen ohne Arbeit. Auf der anderen Seite zeigte sie auch Familie, die durch Arbeitslosigkeit eines seiner Mitglieder signifikant beeinflusst ist. Insgesamt illustrierte diese Diplomarbeit die Situation der Langzeitarbeitslosen und exponierte die wichtigsten negativen Aspekte, die sie beeinflussen. Die Schlüsselwörter: die langzeitigen Arbeitslosigkeit, die Familie, die Arbeit, die Finanzprobleme, die Krise der Familie

Obsah 1 Úvod ...................................................................................................................................... 3 2 Teoretická část ...................................................................................................................... 5 2.1 Význam práce pro člověka ................................................................................................. 5 2.2 Nezaměstnanost ................................................................................................................. 6 2.3 Dlouhodobá nezaměstnanost.............................................................................................. 8 2.4 Nezaměstnanost z pohledu vědních disciplín .................................................................. 10 2.4.1 Ekonomie ...................................................................................................................... 10 2.4.2 Sociologie ..................................................................................................................... 12 2.4.3 Psychologie ................................................................................................................... 14 2.5 Nezaměstnanost a společnost ........................................................................................... 16 2.5.1 Rizikové skupiny........................................................................................................... 17 2.5.2 Dlouhodobá nezaměstnanost a veřejnost ...................................................................... 21 2.5.3 Ztráta statutu a stigma ................................................................................................... 22 2.5.4 Dlouhodobá nezaměstnanost a sociálně patologické jevy ............................................ 24 2.6 Individuální zkušenost dlouhodobé nezaměstnanosti ...................................................... 27 2.6.1 Sociální izolace ............................................................................................................. 27 2.6.2 Dlouhodobá nezaměstnanost a psychické zdraví .......................................................... 29 2.6.3 Dlouhodobá nezaměstnanost a fyzické zdraví .............................................................. 32 2.6.4 Zkušenost nezaměstnaného se změnou času ................................................................. 34 2.7 Rodina a dlouhodobá nezaměstnanost ............................................................................. 36 2.7.1 Krize rodiny .................................................................................................................. 37 2.7.2 Změny ve stereotypech a fungování domácnosti .......................................................... 40

1

2.7.3 Vliv dlouhodobé nezaměstnanosti na děti v rodině ...................................................... 42 3 Praktická část ...................................................................................................................... 45 3.1 Cíl praktické části............................................................................................................. 45 3.2 Stanovení předpokladů..................................................................................................... 45 3.3 Pouţité metody................................................................................................................. 46 3.3.1 Metody pouţité k získání dat ........................................................................................ 46 3.3.2 Metody pouţité ke zpracování údajů ............................................................................ 47 3.4 Popis zkoumaného vzorku ............................................................................................... 48 3.5 Průběh průzkumu ............................................................................................................. 49 3.6 Získaná data a jejich interpretace ..................................................................................... 50 3.6.1 Základní rozdělení respondentů a charakteristika jednotlivých skupin ........................ 50 3.6.2 Příčiny nezaměstnanosti ................................................................................................ 52 3.6.3 Délka nezaměstnanosti vs. délka posledního zaměstnání ............................................. 54 3.6.4 Vyvíjená aktivita při hledání práce ............................................................................... 57 3.6.5 Změny v domácnosti spojené s dlouhodobou nezaměstnaností .................................... 59 3.6.6 Dlouhodobá nezaměstnanost a vliv na partnerský ţivot ............................................... 63 3.6.7 Změny stereotypů v rodině ........................................................................................... 65 3.6.8 Děti v rodině s nezaměstnaným členem. ....................................................................... 68 3.6.9 Pozitiva a negativa dlouhodobé nezaměstnanosti ......................................................... 71 3.7 Shrnutí praktické části ...................................................................................................... 72 4 Závěr ................................................................................................................................... 74 5 Seznam literatury: ............................................................................................................... 77 6 Seznam příloh ..................................................................................................................... 79

2

1 Úvod

Dlouhodobá nezaměstnanost je fenomén moderní společnosti, který se nedaří vymýtit, a proto je důleţité se zaměřit na jeho popis, který je posléze vyuţitelný při konkrétní pomoci nezaměstnaným. Cílem této diplomové práce je tak především zmapování situace dlouhodobě nezaměstnaných a jejich rodin a to jak teoreticky tak prakticky. Pro pochopení této problematiky je nutné se zaměřit nejen na problematiku rodin ve vztahu k nezaměstnanosti, ale obecněji se podívat na charakteristiky, které jsou s dlouhodobou nezaměstnaností spojeny. Práce je strukturována od obecných poznatků vysvětlujících důleţitost tématu jako takového, přes konkrétněji zaměřené otázky týkající se dlouhodobé nezaměstnanosti, aţ po praktické ověření získaných poznatků. Autorka se snaţila postihnout oblast dlouhodobé nezaměstnanosti z více hledisek, konkrétně z pohledu veřejnosti,

dále

prostřednictvím

individuální

zkušenosti

nezaměstnaného

a v neposlední řadě skrze rodinu s nezaměstnaným členem. Vliv dlouhodobé nezaměstnanosti na rodinu je však zohledněn ve všech hlediscích. Praktická část je však díky metodice zaměřena spíše na individuální zkušenost, neboť informace o rodině nezaměstnaného jsou zprostředkovány a zkresleny subjektivním pohledem respondenta. Dlouhodobá nezaměstnanost se v naší soudobé společnosti objevuje ve stále větším zastoupení v poměru celkového procenta lidí bez práce. Je tak důleţité se na tyto jedince zaměřit a prozkoumat jejich situaci a to z mnoha důvodů. V dnešní nejisté době je hlavním důvodem fakt, ţe v situaci nezaměstnaného se můţe ocitnout téměř kdokoliv z nás a je proto dobré vědět, ţe je situaci moţné s pomocí rodiny a sociální podpory (nejen finanční) zvládnout. Dalším důvodem pro zkoumání skupiny dlouhodobě nezaměstnaných je jejich vliv na majoritní zaměstnanou populaci. Pokud by například 10% celkové populace přenášelo vysoce nakaţlivou a nebezpečnou nemoc, určitě by nás to nenechávalo chladnými.

3

Stejně tak by nás mělo zajímat téměř stejné procento lidí bez práce, kteří svým jednáním mohou také jakýmsi způsobem nakazit zbylou populaci. Jejich jednání a to především to sociálně patologické ovlivňuje celou společnost, neboť pracující populace vynakládá prostředky nejen na jejich podporu v nezaměstnanosti, ale i díky těmto jevům na jejich léčbu a terapie. V době úspor je tak na místě se zaměřit na prevenci, která sníţí náklady na řešení důsledků dlouhodobé nezaměstnanosti. Vliv dlouhodobé nezaměstnanosti na rodiny je samozřejmě obtíţně postihnutelný, protoţe je nutné zohlednit různé podmínky a sloţení rodin. I přes to je však vhodné se touto otázkou zabývat, protoţe rodiny jsou nejen základem společnosti, ale jsou také místem výchovy dalších generací. Ovlivnění dětí v rodinách s nezaměstnaným členem je důleţitým ukazatelem stavu naší společnosti. Jsou-li nezaměstnaní jedinci schopni udrţet takový standart, aby jejich děti nepocítili změny spojené s nezaměstnaností významně, nebo zdali nezaměstnanost zasahuje takovým významným způsobem, ţe ovlivnění je zřejmé. Generace vyrůstající v dnešních rodinách se zkušeností nezaměstnanosti budou na jednu stranu lépe připraveni na svou případnou nezaměstnanost, ale zároveň je otázka, zda nebudou naopak předurčeni k nezaměstnanosti. Tuto otázku není zcela moţné v rámci této práce zodpovědět, ale je moţné na celou situaci pohlíţet s vědomím této moţnosti. Praktická část této práce se tak snaţí potvrdit teoretické teze a popřípadě upřesnit data aktuální pro liberecký kraj. Výzkum se konal především v Liberci a mapuje tak aktuální situaci v regionu. Byly vyuţity dvě hlavní metody pro sběr dat: dotazníky distribuované prostřednictvím úřadu práce v Liberci a osobní rozhovory uskutečněné s dlouhodobě nezaměstnanými. Obě části výzkumu se shodovaly v tématu a většinou i v otázkách, ale lišily se v mnoţství oslovených respondentů. Dotazníkové šetření je tedy moţné nazval kvantitativním výzkumem a druhou část kvalitativním. Dotazníky byly vytvářeny ve spolupráci s úřadem práce tak, aby byly pro uchazeče o práci co nejpřijatelnější a byli schopni je snadně zodpovědět. Kvalitativní výzkum se v otázkách odvíjel od dotazníku vytvořeného pro kvantitativní výzkum, ale určitými otázkami se zabýval podrobněji.

4

2 Teoretická část

2.1 Význam práce pro člověka

Práce je z mnoha důvodů nezbytnou a nepostradatelnou součástí lidského ţivota, jeho identity a sociálního postavení. Ztráta zaměstnání je tak silným existenciálním záţitkem a to i přes fakt, ţe rozvinutý sociální stát umoţňuje přeţít i bez finančního příjmu ze zaměstnání.1 Práce je prostředkem k uspokojování základních potřeb ekonomických, psychických i sociálních. Zdeněk Palán vymezuje práci a její vztah k člověku pomocí vyjádření: „ Práce a pracovní činnost jsou základní podmínkou lidské existence.“2 Práce je činitel, který zařazuje člověka do společnosti, umoţňuje mu navazovat sociální kontakty, vést rozhovory, setkávat se s jinými lidmi a v neposlední řadě navazovat přátelské vztahy, které jsou pro jednice tak důleţité ať uţ z hlediska sociálního nebo psychologického. V zaměstnání má člověk moţnost projevit své schopnosti, vyjádřit svoji kompetenci, uspokojit základní potřebu soutěţivosti porovnáním se s ostatními spolupracovníky. Vzhledem k výchově vlastních dětí je práce způsobem, jak jim ukázat správné ţivotní hodnoty a naznačit postoje, které by měly od svých rodičů přijmout. Význam práce pro lidskou existenci je potvrzen v řadě českých přísloví. Pro ilustraci: „Bez práce nejsou koláče“, „S prací nejdál dojdeš“, „Komu se nelení, tomu se zelení“. Přijetí prvního zaměstnání je povaţováno za vstup do dospělosti, coţ dosvědčuje i praxe sociálních dávek, které studium označují za soustavnou přípravu na zaměstnání.

1

MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. 3. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. s. 68. ISBN 80-86429-08-3. 2

PALÁN, Z. Lidské zdroje: výkladový slovník. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. s. 163. ISBN 80-2000950-7.

5

Jak uvádí Marie Vágnerová, první zaměstnání je významným mezníkem, který potvrzuje dosaţení sociální dimenze dospělosti včetně její společenské prestiţe.3 A tak jak získání zaměstnání zvyšuje naši pozici v sociální hierarchii, její ztráta činí pravý opak. Dle Vágnerové je nezaměstnanost spojena se ztrátou významné sociální role a se sníţením z ní vyplývajícího statusu.4

2.2 Nezaměstnanost

Práce je velice důleţitou součástí lidského ţivota, a proto její ztráta zásadně zasahuje do kaţdodenního ţivota. Nezaměstnanost je tak jedním z velmi sledovaných jevů ve společnosti, kterým se zabývá jak sociologie, tak také psychologie a ekonomie. V Listině základních práv a svobod je zaručeno právo na důstojný ţivot, ale v hospodářsko-právním řádu nemá nikdo existenci zajištěnu. Pro toho, kdo svoji existenci, potaţmo ţivot, uskutečňuje pouze a jedině skrze zaměstnání, je ztráta práce zároveň i popřením celého základu jeho osobní existence a ţádné právo na ţivot mu v takovou chvíli nepomůţe. První formy nezaměstnanosti vznikaly v 17. století v důsledku otevření manufaktur. Řemeslníci nebyli schopni jim konkurovat pro vysoké výrobní náklady. Dalším zlomem byla 30. léta 20. století, kdy díky hospodářské krizi přišla o práci spousta lidí. Zhruba od 60. let začala nezaměstnanost významněji stoupat. Tento trend pokračoval i v letech 70., kdy díky recesi přesáhl poprvé hranici povaţovanou za stav plné zaměstnanosti.

3

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha: Portál, 2008. s. 744. ISBN 978-80-7367-414-4. 4

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha: Portál, 2008. s. 744. ISBN 978-80-7367-414-4.

6

Vysoká nezaměstnanost v 70. a 80. letech neměla však takové dopady jako ta v letech 30., protoţe tou dobou byl jiţ vytvořen rozvinutý sociální stát, který zajišťoval alespoň minimální příjem namísto nouzových vývařoven jídla.5 Hovoříme-li o nezaměstnanosti je zapotřebí vymezit tento pojem, coţ je moţné pomocí definice člověka bez práce. Za nezaměstnaného je dle Mareše povaţován člověk, který je schopný práce, chce zaměstnání a i přes tyto fakta je v daný okamţik bez zaměstnání.6 Pro úplnost je vhodné doplnit předpoklad, ţe takový člověk pracovat chce a práci si i hledá. Formálním vyjádřením tohoto poţadavku je pravidelná návštěva úřadu práce jako podmínka pro udrţení statutu nezaměstnaného. Samozřejmě není moţné nezaměstnanost takto jednoduše definovat. Podle různých kritérií můţeme dosáhnout detailnějšího rozdělení na jednotlivé typy nezaměstnanosti. Zaměříme-li se na dobu, po kterou je dotyčná osoba bez práce, můţeme najít hned několik „odvětví“ nezaměstnanosti. „People between two jobs“ neboli frikční nezaměstnanost.7 Z anglického názvu jasně vyplývá, ţe se jedná o lidi, kteří jsou bez práce, ale tato situace je pro ně jen přechodnou epizodou v ţivotě. Na trhu práce je neustálý pohyb, který přirozeně vytváří přechodně nezaměstnané. Do této skupiny můţeme zařadit i absolventy škol, kteří hledají své první zaměstnání. Pokud jej však nenaleznou po delší časové období, zařadí se do jiné skupiny, o které budu hovořit později. Dalším typem nezaměstnanosti je strukturální nezaměstnanost. Ta se vyznačuje nerovnováhou mezi pracovní silou, která je na trhu práce k dispozici, a poptávkou po pracovnících ze strany zaměstnavatelů. Mareš uvádí celou řadu příčin vzniku této situace.

5

MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. 3. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. s. 40-41. ISBN 80-86429-08-3. 6


MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. 3. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. s. 18. ISBN 80-86429-08-3.

7

Mezi základní patří rozpad neefektivních podniků a institucí, poţadavek na jinou kvalifikaci pracovníků a také jiná územní distribuce.8 Tento typ nezaměstnanosti se na trhu velice špatně vyrovnává. Reakční doba je relativně dlouhá a paradoxem je také fakt, ţe do tohoto typu mohou zapadnout i lidé s vysokou kvalifikací. Obor velice ţádaný před několika lety můţe být nyní naprosto nadbytečný. Cyklická

nezaměstnanost,

jako

další

typ,

byla

typická

především

pro devatenácté a dvacáté století. Vyjadřuje nerovnováhu mezi poptávkou a nabídkou,

hovoříme

Pod cyklickou

tak

o

nezaměstnanost

„nezaměstnanosti je

moţné

z nedostatečné

zahrnout

i

poptávky“9.

takzvanou

sezónní

nezaměstnanost. Posledním typem nezaměstnanosti, které se chci věnovat především, je dlouhodobá nezaměstnanost, která má svá vlastní specifika a dopady na jedince, společnost i sociální systém.

2.3 Dlouhodobá nezaměstnanost

Samostatným pojmem, pokud mluvíme o nezaměstnanosti, je dlouhodobá nezaměstnanost. Je specifická právě termínem „dlouhodobá“, který určuje dobu, po kterou je daná osoba nezaměstnaná. Definice tohoto časového údaje se liší podle zemí, autorů a různých publikací. V USA je za dlouhodobou nezaměstnanost povaţována ta, která překročí 6 měsíců. V evropské unii je obecně za rozhodující povaţována doba jednoho roku. V České republice je pak tato doba specifikována dobou, po které je člověk vyřazen z pobírání podpory v nezaměstnanosti, která je nahrazena sociálními dávkami.

8



8

Boţena Buchtová určuje dlouhodobou nezaměstnanost překročením jednoho roku bez práce.10 Petr Mareš hovoří o dvou způsobech určení nezaměstnanosti, které jsou různě přesné. V prvním případě bereme v úvahu den registrace na úřadu práce a den, kdy provádíme sčítání. Tento způsob zjišťování délky nezaměstnanosti má tendenci nadhodnocovat dlouhodobou nezaměstnanost. Mnohem přesnější určení a také častěji pouţívaný je způsob posuzování kaţdého jednotlivého případu nezaměstnanosti,

coţ

znamená,

ţe

se

zaměřujeme

na

konkrétní

dobu

nezaměstnanosti kaţdého jedince. Od data registrace na pracovním úřadě aţ po jeho vyřazení. Tento způsob mnohem více odpovídá skutečné situaci a můţe poskytnout přesnější informace11. Hovoříme-li o dlouhodobé nezaměstnanosti, vyvstane nám logická otázka: Proč je důleţité rozlišovat dlouhodobou a krátkodobou nezaměstnanost? Vysvětlení je stejně logické. Relevantní je znalost poměru dlouhodobé a krátkodobé nezaměstnanosti. Konkrétně můţeme hovořit o situaci, kdy je v určitém regionu niţší míra nezaměstnanosti, ale její větší část je tvořena dlouhodobou nezaměstnaností. Menší počet lidí bez práce, ale i přesto větší zátěţ pro státní rozpočet. Náklady na dlouhodobě nezaměstnaného jsou mnohem vyšší neţ náklady na člověka, který je bez práce po kratší dobu. Tento fakt souvisí s financemi vyplacenými dlouhodobě nezaměstnanému ve formě podpory v nezaměstnanosti, jeho pravděpodobně horšímu zdravotnímu stavu a sklonu k patologickému jednání, o kterém budu hovořit později.

10

BUCHTOVÁ, B. a kol. Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002. s. 98. ISBN 80-247-9006-8. 11


9

2.4 Nezaměstnanost z pohledu vědních disciplín

2.4.1 Ekonomie

Nezaměstnanost je v poli ekonomie jedním z nejsledovanějších jevů trţního hospodářství. Je jeho neodmyslitelnou a přirozenou součástí, která v podstatě signalizuje i jeho dobrou funkčnost. Toto však platí jen při krátkodobé nezaměstnanosti lidí, kteří si hledají „lepší“ práci. Tito nezaměstnaní jsou nazýváni dobrovolně nezaměstnanými, protoţe odmítají nabídky práce neb čekají na pro ně vhodnější. Klasická nezaměstnanost, především v případě vyššího procenta v populaci, je spíše signálem pro problém v trţním hospodaření. Ekonomie definuje nezaměstnaného pomocí dvou podmínek, které musí být splněny. „Za nezaměstnané se povaţují osoby produktivního věku, které: nemají placené zaměstnání ani příjem ze sebe zaměstnání, jsou dočasně uvolněny z práce a očekávají, ţe budou znovu zaměstnány a aktivně hledají práci a jsou ochotny do práce nastoupit“12. Ekonomie jako vědní obor není samozřejmě jednotná a zastřešuje různorodé teorie, které také různě nahlíţí na jevy trţního hospodářství. Liberalistická ekonomie se soustřeďuje kolem koncepce trhu a rovnováhy na trhu zajištěné pomocí svobodné soutěţe. Základním mechanismem volné soutěţe na trhu jsou ceny, které umoţňují konkurenci, pohyb na trhu. Nezaměstnanost je z pohledu liberálů a také neoklasických ekonomů „dočasnou nerovnováhou mezi poptávkou a nabídkou práce na pracovním trhu“13. Liberalistické teorie souhlasí s výše zmíněnou tezí, ţe určitá míra nezaměstnanosti je přirozenou součástí trhu. Je tvořena nezaměstnaností frikční neboli dobrovolnou, lidmi mezi dvěma zaměstnáními.

12



10

I zde je za rozhodující činitel povaţována cena: cena, kterou je zaměstnavatel schopen nabídnout a cena, za kterou je nezaměstnaný ochoten práci přijmout. Liberalistické paradigma jednoznačně nesouhlasí se systémem sociálního státu, který částečně funguje i u nás. Podpora v nezaměstnanosti, která se svou výší přibliţuje k výši minimální mzdy, můţe být a často i bývá alternativním příjmem, který sniţuje motivaci pro hledání nového zaměstnání. Za neţádoucí jsou z pohledu liberálů povaţovány i odbory, které bojují za zvyšování mezd. Zaměstnavatelé tak nemohou sníţit mzdy a zároveň nabídnout více pracovních míst a systém dávek sociálního státu odebírá nezaměstnané, kteří by byli ochotni pracovat i za niţší ohodnocení. Petr Mareš tak poukazuje na řešení, které liberalističtí ekonomové nabízí: „boj proti inflaci, mzdová regulace (zejména je napadán institut minimální mzdy) a omezení síly sociálního státu“14. S tezemi liberálů by určitě souhlasil i Ing. Petr Mach, do roku 2008 poradce pro ekonomiku prezidenta ČR, který hledá příčinu „naší“ nezaměstnanosti také v systému minimální mzdy. Podle Macha vzniká problém ve chvíli, kdy je minimální mzdou určitá práce úplně vytlačena z trhu, pak dochází k neefektivnímu vyuţívání strojů tam, kde by byl levnější člověk. Výsledkem je draţší výroba, vyšší ceny a nezaměstnanost.15 Významným autorem zabývajícím se nezaměstnaností z ekonomického pohledu je John Maynard Keynes a jeho kniha Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz. Keynes útočí na teze klasický liberálů a neoliberálů, kteří vysvětlují nezaměstnanost jako frikční nebo dobrovolnou, a naopak vyuţívá pojem „stálé nedobrovolné nezaměstnanosti“16.

14


MACH, Petr. [online][cit. 2010-10-24]. [poslední úprava 31. 10. 2007]. Dostupný z WWW: 16


11

Příčiny Keynes vidí v technologickém pokroku, který vytlačuje ţivou práci, a nedostatku poptávky, neochotě investovat, malému sklonu ke spotřebě.17 Kamil Fuchs hovoří o Keynesovi jako o tom, kdo zavedl do teorie ekonomie pojem tzv. nedobrovolné nezaměstnanosti, která je vyvolána nepruţnými mzdami, jeţ způsobují nerovnováhu na trhu práce. Keynesiánská ekonomie propracovává argumenty, proč jsou nominální mzdové sazby nepruţné a přichází s tvrzením, ţe vývoj ovlivňuje především to, ţe mzdy jsou výsledkem dlouhodobých dohod mezi zaměstnavateli a odbory, které neumoţňují nominální sníţení mezd. Dále příčinu vidí v tom, ţe výše mzdy je stanovována dohodou mezi zaměstnavatelem a zaměstnaným, nikoliv s nezaměstnaným.18 Při vyšší míře nezaměstnanosti by tak člověk bez práce přijal i práci méně placenou, ale nemůţe mzdu ovlivnit, neboť ji ovlivňují jen lidé jiţ na daném místě pracující, kteří rozhodně na sníţení platu nepřistoupí.

2.4.2 Sociologie

Sociologie je společenská věda a tudíţ není snadné ji jednoduše definovat. Pro naše vyuţití postačí však definice: sociologie je společenská věda zkoumající sociální ţivot jednotlivců, skupin a společností. Spojíme-li jednotlivé termíny s nezaměstnaností, objeví se oblasti, které je moţné z hlediska sociologie zkoumat.

17


18

BUCHTOVÁ, B. a kol. Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002. s. 65. ISBN 80-247-9006-8.

12

Nezaměstnaní lidé a především ti, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní, mají odlišný sociální ţivot neţ aktivně pracující populace, dále vytváří specifickou skupinu a ovlivňují ţivot celé společnosti. Práce je neodmyslitelnou součástí lidského ţivota, jak jiţ bylo řečeno výše. Zaměstnání je součástí identity člověka a přispívá tedy k vymezení jeho pozice ve společnosti, ovlivňuje jeho začlenění do sociální hierarchie.19 Nezaměstnanost je pak logicky spojena se ztrátou všech těchto „výhod“. Ztráta práce vede k sociální degradaci a nezaměstnaný je jakýmsi způsobem vyřazen ze společnosti. I díky tomu mají tito jedinci tendenci vytvářet si vlastní skupiny, kde se cítí bezpečně, protoţe nejsou negativně posuzováni. Označení „nezaměstnaný“ je pejorativní, neboť obsahuje negativní předponu „ne“, která označuje něco chybějícího. S tím souvisí i fakt, ţe nezaměstnanost je často chápána více jako selhání jedince neţ selhání společnosti, jak uvádí i Vágnerová. 20 Toto nazírání situace můţe být způsobeno tím, ţe většina lidí si nepřipouští, ţe by se jich stejná situace mohla týkat a automaticky předpokládají, ţe si dotyčný situaci musel způsobit sám. V dnešní době si však stále více lidí uvědomuje, ţe ztráta zaměstnání se můţe týkat i jich a můţe mít i objektivní důvody. Status nezaměstnaného s sebou přináší krom podřadného postavení i řadu povinností, především institucionálního charakteru. Vágnerová i Mareš se ve svých knihách shodují, ţe při neplnění těchto povinností dochází k potrestání, jak ze strany státu například formou vyloučení z evidence úřadu práce, tak i společností, která nedostatečnou aktivitu při hledání práce odsuzuje a poté přisuzuje ještě podřadnější postavení. Dle Vágnerové má nezaměstnaný svou situaci povaţovat za jednoznačně neţádoucí a jeho základní povinností má být hledání práce. Pokud člověk zaměstnání nenachází, je povaţován za líného a neschopného.21

19




13

Obraz nezaměstnaného je velice často posilován masmédii. Lidé bez práce jsou prezentováni jako ti vinní. „Je to dáno jejich neochotou k mobilitě, neochotou přijmout i hůře placenou práci nebo práci na zkrácený úvazek. Jsou nezaměstnaní pro své nedostatky či nedostatek prozíravosti.“22 Tímto obrazem prezentovaným médii je posilována představa lidí, kteří práci mají, ţe jich samotných se situace nemůţe dotknout, protoţe mají například odlišné osobní charakteristiky. Mareš uvádí, ţe tento postoj je ve své podstatě obraný a zaměstnaní si jím ospravedlňují nepřátelský nebo vyhýbavý postoj k lidem bez zaměstnání.23 To, jak společnost posuzuje nezaměstnané, je velice důleţité právě pro jedince bez práce. Člověk svou osobu neposuzuje jen ze svého pohledu, ale identitu formuje i názor jeho okolí. Tato oblast ovlivnění jiţ však spadá spíše do psychologie neţ do sociologie nezaměstnanosti.

2.4.3 Psychologie

Nezaměstnanost jiţ dávno přerostla oblast ekonomie a i oblast sociologie. Stále intenzivněji se stává otázkou pro vědní obor zvaný psychologie. Jak potvrzuje i Boţena Buchtová ve svém článku „Nezaměstnanost je jako nevyléčitelná nemoc“, problém nezaměstnanosti se stále častěji stává námětem hovorů lidí, kteří vyhledají pomoc psychologa.24

22



BUCHTOVÁ, B. Nezaměstnanost je jako nevyléčitelná nemoc. Psychologie dnes, 1999, roč. 5., č. 5, s. 8-11.

14

Ztráta práce je pro člověka zátěţovou situací a v některých případech se můţe jednat o „traumatizující existenciální záţitek“25. V naší společnosti je práce zdrojem financí, ale také zdrojem identity a sebeúcty člověka. A jak jiţ bylo řečeno, náročnou ţivotní situaci ještě ztěţuje fakt, ţe nezaměstnaný je povaţován za neschopného, méněcenného. Kaţdý jedinec je jedinečný a tak i jeho reakce na zátěţové situace se liší. I přes to můţeme vysledovat určité pravidelnosti, které se objevují u více lidí v podobné situaci. Jednou z forem reakcí, tak jak ji popisuje Buchtová, je psychický šok. Ten se objevuje statisticky častěji u ţen neţ u muţů. Další reakcí je pasivita a rezignace, která je doprovázená ztrátou motivace k hledání práce nebo k jakékoliv aktivitě vůbec. Obranný postoj se objevuje častěji u muţů a projevuje se snahou diskutovat o vzniklé situaci. Lidé, kteří reagují touto formou, se snaţí zaměstnavatele přesvědčit, ţe nezváţil všechny moţnosti a nedocenil jejich schopnosti. Posledním způsobem reakce, který Buchtová uvádí, je aktivní přístup popisovaný jako výzva k hledání nové práce. I tento přístup se objevuje častěji u muţů neţ u ţen a také častěji u mladších lidí. Tato skupina povaţuje ztrátu práce za příleţitost najít si nové a lepší zaměstnání.26 Nezaměstnaný člověk a jeho okolí se krom ztráty zaměstnání musí potýkat i s případnou změnou chování daného jedince. Člověk bez práce se často chová jinak, neţ se choval dříve. Základním pojmem je „autoregulace“27, která se mění a to v podobě změny motivace, ztráty schopnosti plánovat, organizovat svůj čas a orientovat se na své cíle. Velice často také dochází k posílení dřívějších tendencí, které plynou z osobnosti nezaměstnaného.

25




15

Člověk, který je zvyklý hovořit o síle osudu, můţe být příkladem „syndromu naučené bezmocnosti“.28 Tento syndrom je typický pro lidi s nízkým vzděláním a mnoţstvím nepříznivých zkušeností. Osoba, která je naopak silná v době, kdy má zaměstnání, je poté schopna reagovat odlišným způsobem. Zde hovoříme o reakci označované „fighting spirit“29 – nezaměstnaný je ztrátou práce aktivizován a motivován ke zlepšení své osobní situace. Odolnost vůči sloţité ţivotní situaci nezávisí jen na osobnosti daného člověka, ale také na výchově, dosavadní zkušenosti s podobnými situacemi a také na současném stavu jedince jak uvádí i Dana Švingalová ve své publikaci.30 Je důleţité nezapomenout na osoby, které má nezaměstnaný ve své blízkosti, a o nich, neboli o rodině, budu hovořit dále podrobněji.

2.5 Nezaměstnanost a společnost

Nezaměstnanost a zvláště pak ta dlouhodobá významně ovlivňuje nejen jedince, kterého se bezprostředně týká, ale také jeho rodinu a i celou společnost. Vzhledem ke stále vysokému procentu nezaměstnanosti, které v současnosti tvoří 8,5%31, je vliv na celou společnost významný a neopomenutelný.

28



ŠVINGALOVÁ, D. Kapitoly z psychologie II. díl: psychologie osobnosti. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita, 2002. s. 29. ISBN 80-7083-614-8. 31

MPSV [online]. [cit. 2010-11-13]. Dostupný z WWW : www.mpsv.cz

16

Společnost by se tedy měla snaţit tuto situaci ovlivnit k lepšímu, sníţit míru nezaměstnanosti nebo alespoň upravit situaci nezaměstnaných tak, aby významněji neovlivňovala situaci celé společnosti.

Nejprve je však nutné skupinu

nezaměstnaných dobře poznat a je také vhodné se zaměřit na dlouhodobě nezaměstnané. Ti sice svým zastoupením nepřesahují 13% z celkového počtu nezaměstnaných, ale jejich vliv je velký právě díky delší době, kdy jsou bez práce.

2.5.1 Rizikové skupiny

Schopnost člověka najít a udrţet si práci je podmíněna řadou charakteristik, mezi níţ patří věk, zdravotní stav, vzdělání, pohlaví a například i příslušnost k etnické skupině. Tyto charakteristiky tak vyčleňují skupiny lidí, kteří mají větší riziko ztráty práce a jsou ve své podstatě předurčeni k dlouhodobé a také opakované nezaměstnanosti. Dlouhodobá nezaměstnanost tak přednostně ohroţuje určité skupiny populace a je zřejmé, ţe právě tito lidé by měli stát v zájmu preventivních a následně i podporujících aktivit. Dle Buchtové k těmto rizikovým skupinám patří mladí lidé, ţeny s malými dětmi, zdravotně postiţení občané, starší lidé, lidé s nízkým vzděláním, romské etnikum a přicházející imigranti.32

2.5.1.1 Mladí lidé do 30 let Mladí lidé jsou jednou z rizikových skupin především díky velkému ohroţení v případě nevytvoření pracovních návyků.

32

BUCHTOVÁ, B. a kol. Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002. s. 109. ISBN 80-247-9006-8.

17

Čerství absolventi škol mají obrovskou nevýhodu oproti ostatním uchazečům o práci, protoţe jim chybí praktické zkušenosti. „Z výzkumu v ekonomicky rozvinutých zemích vyplývá, ţe v posledních letech dochází k 10% nárůstu osob ve věku 18 – 34 let, kteří se vracejí do rodiny a ţijí se svými rodiči.“33 Tento trend se objevuje i u nás a ukazuje tak náročnost situace mladých absolventů škol. Nemají dostatek financí, aby byli schopni ţít samostatně, a tak zasahují do rodiny, kde rodiče na ně jiţ nepobírají ţádné příspěvky. Tito mladí lidé trpí nedostatkem peněţ, jak jiţ bylo řečeno, a také pocity nudy. I z tohoto důvodu jsou skupinou často ohroţenou patologickými jevy, o kterých budu hovořit později.

2.5.1.2 Starší lidé Skupina starších lidí je charakterizována nejtíţivějším proţíváním situace nezaměstnanosti a to především ve věku 41 – 50 let. Starší lidé se mohou stát obětí propuštění z dlouho budované pracovní pozice, čímţ dochází k přetrhání sociálních vazeb, ztráty kontinuity své dlouhodobé pracovní činnosti, coţ má za následek nejen sníţení ţivotní úrovně, ale také ztrátu sebevědomí, depresivní stavy a rezignace na jakoukoliv aktivitu. Pro dlouhodobě nezaměstnané spadající do této skupiny je velice důleţité, aby byli stále motivováni ke hledání nového zaměstnání, které s sebou však nese otřesení řady stereotypů a ţivotních postojů. Motivace determinuje chování jedince a aktivizuje jej k jednání či naopak neaktivizuje. Velice důleţitá je tzv. „nadsituační aktivita“34, coţ je schopnost člověka vytyčovat si cíle, které mohou aktuálně vypadat nereálně. Díky této schopnosti cílových představ si můţe člověk i v náročné ţivotní situaci udrţet motivaci k další aktivitě, která je především po delší době nezaměstnanosti obtíţně udrţitelná. 33

BUCHTOVÁ, B. a kol. Člověk – psychosomatická bytost: k problému lidské sebereflexe. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996. s. 110. ISBN 80-210-1341-9.

34


18

2.5.1.3 Ženy Ţeny, jako významná skupina na trhu práce, mají celou řadu rizikových faktorů vzhledem k nalezení zaměstnání. Především jde o situaci spojenou s ţenami = matkami. Zaměstnavatel raději upřednostní muţe před ţenou z důvodu větší územní mobility, moţnosti pracovat delší dobu a případně i pracovat na vícesměnný provoz. Ţeny = matky starající se o děti do 15 let častěji potřebují uvolnit z práce kvůli nemoci dítěte a to především v neúplných rodinách, kde chybí partner, který by se o dítě postaral. Tato situace je řešitelná formou „family-friendly“ zaměstnání, která poskytují zkrácený úvazek nebo například flexibilní pracovní dobu. V České republice však k těmto změnám zatím příliš nedochází a lze je očekávat aţ po nutných legislativních změnách.

2.5.1.4 Zdravotně postižení lidé Doba evidence lidí z této skupiny na úřadech práce několikanásobně převyšuje dobu registrace zdravých jedinců. Zaměstnání je pro tyto lidi nejen zdrojem obţivy, ale především zdrojem pocitů potřebnosti a vlastní důstojnosti. Avšak vzhledem ke stále většímu důrazu na produktivitu práce, jak uvádí Buchtová, mají tito lidé v současné společnosti čím dále menší šanci se uplatnit na trhu práce.35 Pro jejich rodiny to znamená péči o nezaměstnaného rodinného příslušníka, který má velice malou naději na umístění do nového zaměstnání.

35


19

2.5.1.5 Lidé s nízkým vzděláním Lidé s nízkým vzděláním tvoří velkou část dlouhodobě nezaměstnaných. Velice často se jedná o jedince problematicky vzdělavatelné, kteří dokončili pouze základní školu. Často sem patří lidé se specifickými charakteristikami individuálního a rodinného ţivota, také ti, jeţ se podílí na deviantním jednání ve společnosti. Někdy je tak moţné hovořit o „new-underclass“, která je typická právě výše popsanými charakteristikami a její vytvoření je často spojeno s dlouhodobě nezaměstnanými lidmi, kteří se díky své situaci stanou zcela závislí na státní podpoře. Obecně je však vzdělanost kruciální pro získání nového zaměstnání. Práci, kterou jsou schopni vykonávat lidé bez kvalifikace, velice často nahrazují stroje, které jsou většinou i levnější variantou. Vzhledem ke zmíněným charakteristikám je moţné do skupiny s nízkým vzděláním zařadit i romské etnikum. „Většina Romů totiţ absolvuje pouze základní vzdělání a nezíská další kvalifikaci.“36 Členové tohoto etnika mají tendenci se prostorově shromaţďovat a vytváří tak lokality s vyhrocenými sociálními problémy, s vysokou

kriminalitou

a

s rostoucí

závislostí

na

finančních

prostředcích

poskytovaných státem. Romové se ocitají pod tlakem majoritní společnosti, ale také pod tlakem vlastních kulturních vzorců a hodnot, které jim určitou formou zakazují větší přizpůsobení majoritní společnosti především právě v otázce vzdělání. K získání nového zaměstnání je tak nutná určitá adaptace, kterou zaměstnavatelé určitě poţadují.

36


20

2.5.2 Dlouhodobá nezaměstnanost a veřejnost

Nezaměstnanost je posuzována veřejností jednoznačně jako negativní jev. Velice často je tento názor podporován médii a je moralizující. Zaměstnaný člověk přepokládá, ţe člověk bez práce si svoji situaci způsobil vlastním přičiněním. Lidé se domnívají, ţe nezaměstnaný má určitou charakteristiku, která jej od nich samotných odlišuje. Tímto způsobem se brání připustit si fakt, ţe by se stejná situace mohla týkat i jich a také se snaţí ospravedlnit svůj negativní postoj k lidem bez práce. Mareš říká, ţe se jedná o jakousi ideologii podobnou teorii stigmatu. Ideologie, kterou

si

vytváří

nestigmatizovaní

pro

vysvětlení

podřadného

postavení

stigmatizovaných a pro racionalizaci svého nepřátelského nebo vyhýbavého postoje k nim.37 Nezaměstnaným je přisuzován určitý stupeň zavinění vlastní situace. Dále se předpokládá, ţe vynaloţí všechny moţné prostředky k nalezení nového zaměstnání. Díky tomu je dlouhodobá nezaměstnanost posuzována extrémně negativně. Velice často se objevuje tvrzení, ţe dlouhodobě bez práce jsou pouze ti, kdo nechtějí pracovat. Toto přesvědčení se objevilo i v knize popisující výzkum z roku 1992. Tato publikace uvádí, ţe ten, kdo chtěl práci, našel ji rychle, a díky tomu vliv na rodinu mohl být minimální.38 Tento předpoklad však není moţné aplikovat na současnou situaci. Aktivita při hledání práce je samozřejmě nejvýznamnějším faktorem, který ovlivňuje dobu bez zaměstnání, ale není tím jediným. I člověk, který se snaţí práci najít, nemusí být úspěšný. V dnešní době si zaměstnavatelé mohou vybírat a tak volí potenciální zaměstnance podle vzhledu, věku, vzdělání, pohlaví a dalších charakteristik.

37


KUCHAŘOVÁ, V. Rodina s nezaměstnaným členem domácnosti. 1. vyd. Bratislava: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 1992. s. 1. ISBN 80-7138-065-2.

21

V případě, ţe ţadatel o práci opakovaně neuspěje například v konkurzu nebo, v horším případě, vůbec ţádná práce, kterou by mohl vykonávat, na trhu není, velice snadno upadne do depresí a apatie. Veřejnost od nezaměstnaných očekává, ţe se budou snaţit hledat práci za jakýchkoliv podmínek. Díky tomu se z hledání nového zaměstnání můţe stát prázdný rituál, který je udrţován jen z nutnosti zůstat konformní, tak jak o tom hovoří i Petr Mareš.39 Názory na nezaměstnané se neomezují jen na osobu, která aktuálně nemá práci. Náhled společnosti na nezaměstnaného se odráţí i na vnímání jeho rodiny. Vzhledem k tomu, ţe situace nezaměstnaných je často přisuzována jejich lenosti a nezájmu, stejné chování se očekává i u jejich dětí. Samotná rodina s nezaměstnaným členem samozřejmě pociťuje vzniklou situaci nejen finančně. Změny související se ztrátou práce jsou nejvýraznější právě v rodině, ale o tom budeme hovořit ještě později.

2.5.3 Ztráta statutu a stigma

Změna statutu je spojena nejen s dlouhodobou nezaměstnaností, ale i s jinými náročnými ţivotními situacemi. Obecně platí, ţe změna statutu se projevuje především

vzhledem

ke konzumním

zvyklostem

společnosti.

Dlouhodobá

nezaměstnanost je spojena s nedostatkem financí, coţ se projevuje především na nutnosti změny způsobu nakupování. Mareš uvádí, ţe nezaměstnaní se především snaţí si udrţet auto (pokud je vlastnili před ztrátou práce), protoţe nutnost odprodat auto je nejmarkantnější manifestací úpadku ţivotní úrovně. 40

39



22

Druhým významným indikátorem sociálního statutu je schopnost zajistit rodině, ve které je alespoň jeden ze členů bez práce, pravidelnou obměnu šatstva a bytového zařízení. Především vzhledem k dospívajícím dětem je nutnost nového oblečení nejnaléhavější. Konzumnímu chování se podřizují jiţ děti ve škole a ty podle oblečení a vlastnictví dalších „in“ předmětů usuzují na oblíbenost a díky tomu i sociální statut. Rodiče tak velice často utrácí i poslední úspory právě za zboţí určené pro děti, aby jim udrţeli oblíbenost a ušetřili je pocitům, které oni sami dobře znají. Vnímání situace a vyrovnání se s novým statutem se liší od člověka k člověku. Předpokládáme-li, ţe je moţné tyto reakce zjednodušeně charakterizovat, můţeme hovořit o dvou základních způsobech reakce na nezaměstnanost. Prvním z nich je přesvědčení, ţe osud jedince je v jeho vlastních rukou a jeho činnost závisí jen na jeho rozhodnutí. Tato varianta přístupu je výhodnější pro uchazeče o práci, neboť nevede k pasivitě, ale naopak k aktivitě. Druhou variantou přístupu je předpoklad, ţe situace nezaměstnanosti je důsledkem vnějších příčin a nebylo moţné jejímu vzniku zamezit. Tento postoj velmi často vede k rezignaci na jakoukoliv aktivitu při hledání nového zaměstnání a je statisticky ověřeno, ţe se častěji objevuje u dlouhodobě nezaměstnaných.41 Tato reakce na zátěţovou situaci se můţe jevit jako negativní, ale v jistém ohledu tomu tak nemusí být. Díky tomu, ţe jedinec bez práce shodí vinu na „skrytého“ viníka, nedojde ke sníţení jeho vlastního sebevědomí, coţ napomáhá jeho lepší psychické situaci.

Oba tyto postoje úzce souvisí s dětmi v rodině

nezaměstnaného. Děti a to jak malé tak jiţ dospívající mají tendenci přebírat chování od svých rodičů. Rodič, který zvolí spíše pasivní přístup k nezaměstnanosti, můţe jen těţko napomínat dítě v případě jeho lenosti a neaktivního přístupu například ke škole. Na druhou stranu můţe svoji situaci předkládat jako negativní příklad a vést své potomky k pilnému studiu, které ulehčí jejich situaci na trhu práce. Jednáli se však o dlouhodobě nezaměstnaného s vyšším vzděláním, tento negativní vzor nesplní svou funkci.

41


23

Nezaměstnanost je spojena se ztrátou sociálního statutu a také se stigmatem, které společnost nezaměstnanému přiřazuje. Stigma je „rozpor mezi tím, čím by jedinec měl být a tím, čím skutečně je“42. Zaměříme-li se na stigma podrobněji, můţeme rozlišit dva základní typy: zjevné a skryté. Zjevné stigma je okolí a veřejnosti známo a diskredituje dotyčnou osobu. Skryté stigma, dalo by se říci zatím, není známo. Nezaměstnaný jedinec se snaţí svou situaci utajit, aby se ubránil diskreditaci a sníţení sociálního statutu. Toto utajení se můţe týkat nejen například sousedů nebo přátel, ale občas se skrývání objevuje i vůči členům rodiny. Mareš uvádí dva konkrétní příklady: muţe, který odcházel i po ztrátě práce z domu v pracovním oděvu, a mladou ţenu, která po ztrátě zaměstnání předstírala studium.43 Někdo řeší svou situaci pasivním postojem a někdo další předstírá, ţe práci stále ještě má. Oba tyto přístupy jsou různým způsobem obrany před hlubším působením náročné ţivotní situace jakou nezaměstnanost a zvláště ta dlouhodobá je. Ochranné mechanismy nemusí být vyuţívány jen kvůli vlastní osobě nezaměstnaného, ale například i kvůli členům jeho rodiny, které se snaţí ušetřit zátěţe.

2.5.4 Dlouhodobá nezaměstnanost a sociálně patologické jevy

Dlouhodobě nezaměstnaní lidé jsou ovlivňováni společností skrze její názory a odsuzování. Ale i společnost je ovlivňována skupinou lidí, kteří dlouhou dobu nemají práci, a to ne pozitivně. S touto skupinou lidí jsou spojovány sociálně patologické jevy různého charakteru. Nejčastěji se jedná o alkoholismus, kouření, drogovou závislost a v neposlední řadě sebevraţdy. 42



24

Otázka sebevraţd je však komplikovanější. Je nutné zahrnout i nedokonané sebevraţdy = parasuicidy, které jsou extrémním způsobem komunikace ve chvíli, kdy má nezaměstnaný pocit, ţe jiným způsobem to uţ nejde. V publikaci P. Mareše se objevuje podezření, ţe nikoliv nezaměstnanost vede k vyšší frekvenci sebevraţd, ale ţe naopak predispozice osob náchylných k sebevraţdě vedou k tomu, ţe jsou mezi nezaměstnanými více zastoupeni.44 Oproti tomu Buchtová si tuto variantu nepřipouští a naopak své tvrzení podporuje výsledky výzkumu z roku 1998. Ten ukázal, ţe nejčastěji dobrovolně odcházejí ze ţivota lidé ve věku 40 aţ 50 a ze sociálních příčin sebevraţdy je nezaměstnanost v nadpoloviční převaze.45 Dalším jevem, který se objevuje u dlouhodobě nezaměstnaných, je nadměrné vyuţívání léků a celkově vyšší nemocnost. Tento trend se potvrzuje jednoznačně v oblastech, kde bylo v krátkém časovém období propuštěno více lidí. Deviantní chování je nejčastěji spojováno s mladšími lidmi, kteří mají tendenci jednat „infantilně“46 a to znamená, ţe kupují zbytečné věci, patří k militantním fotbalovým fanouškům a zabývají se obecně nepodstatnými věcmi, protoţe ty podstatné neumí vyřešit. Závislost se objevuje především u mladších lidí a závislostí rozumíme kouření, alkoholismus a také konzumaci drog. Toto chování je převáţně způsobeno nedostatkem podnětů, které by zamezili postupující frustraci, nudě a absenci programu a povinností. Nezaměstnaní mladí lidé se sdruţují do part, uţívají drogy, kradou a chovají se vandalsky, tak jak to uvádí i M. Vágnerová ve své knize.47

44




VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha: Portál, 2008. s. 742 ISBN 978-80-7367-414-4.

25

Největším rizikem pro mladé nezaměstnané je krom samotné závislosti i fakt, ţe pokud se včas nezapojí do pracovního procesu, nenaučí se odpovědnosti, pracovní morálce a stereotypům. Jejich pozdější zařazení na trhu práce bude ještě obtíţnější. Schopnost adaptace na ţivot zaměstnance je po zkušenosti s dlouhodobou nezaměstnaností a někdy i patologickými jevy narušená. Patologické jevy spojené s dlouhodobou nezaměstnaností ovlivňují negativně téţ celou rodinu nezaměstnaného. Tento směr ovlivnění je jednoznačný – od nezaměstnaného, přes jeho chování aţ po ovlivnění rodiny. Vzhledem k vysoké důleţitosti rodiny ve vývoji kaţdého jedince je moţné hledat i ovlivnění v opačném směru. Rodina má v ţivotě člověka řadu funkcí, například funkci hmotného zajištění, funkci sociální ochrany nebo socializační funkci.48 Socializací člověk prochází v průběhu celého ţivota a tak i v situaci nezaměstnanosti se učí novému postavení a z něho vyplývající sociální role. Ke snadnějšímu přizpůsobení se náročné situace dlouhodobé nezaměstnanosti můţe rodina významně napomoci. Poskytne člověku bez práce zázemí stálého prostředí a jistoty, ţe se má na koho v nouzi obrátit. Nefunguje-li jedna či více funkcí rodiny, můţe to vést ke změnám chování u jednotlivých členů. Spojí-li se disfunkce rodiny s dlouhodobou nezaměstnaností, můţe jedince dovést aţ k zásadním změnám v chování, jako jsou sociálně patologické jevy.

48

SOCHŮREK, J. Vybrané kapitoly ze sociální patologie I. díl: úvod do sociální patologie, sociálně patologické skupiny. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita, 2001. s. 36. ISBN 80-7083-494-3.

26

2.6 Individuální zkušenost dlouhodobé nezaměstnanosti

2.6.1 Sociální izolace

Sociální izolace je velmi významným jevem spojeným s dlouhodobou nezaměstnaností. Nezaměstnanost jako taková vede k sociální izolaci a to především u lidí, kteří nemají jiné vazby. Člověk jiţ nezastává svou pracovní pozici a má pocit, ţe díky tomu není nikým. „Je to totéţ, jako být negramotný, neschopný, poníţený. Člověk nikam nepatří a nemá nic chtít.“49 Nezaměstnanost vede k sociální izolaci hned dvěma způsoby. Ztracené zaměstnání je významným zdrojem sociálních kontaktů, které jsou přerušeny a jen málokdo je schopen a i ochoten je i nadále udrţovat. Další ztráta kontaktů je také spojena se zaměstnáním, ale nepřímo. Nezaměstnaný přijde o širší sociální kontakty s lidmi, kteří pro něj v době, kdy práci měl, vůbec nebyli důleţití, jen se s nimi potkával. Ale i tyto kontakty v dlouhodobé nezaměstnanosti chybí, protoţe je nelze nahradit jen těmi uţšími. Stejně tak jak nemůţeme nahradit práci volným časem.50 Buchtová přímo hovoří o „latentních funkcích placeného zaměstnání“51. Práce poskytuje krom finančního ohodnocení také pocit vlastní seberealizace a společenské uţitečnosti, která je vnímána právě skrze sociální kontakty, které nám poskytují zpětnou vazbu.

49




27

Sociální izolace nemusí být vţdy na první pohled zřejmá, neboť i dlouhodobě nezaměstnaný můţe udrţovat celou řadu sociálních kontaktů. Tyto kontakty jsou však většinou spojeny s úzkým rodinným kruhem anebo s lidmi, kteří jsou v podobné situaci, tedy nezaměstnaní. Sociální izolaci je tak nutné chápat především vzhledem k majoritní = zaměstnané populaci. Problém izolace je tak zesílen v oblastech s hromadnou nezaměstnaností, kde mají nezaměstnaní méně příleţitostí k udrţení sociálních kontaktů se zaměstnanými lidmi. Sociální izolací je postiţen nejen sám nezaměstnaný, ale jeho nejbliţší okolí, nejčastěji rodina. Právě v oblastech s vyšším výskytem nezaměstnanosti můţe docházet ke sdruţování nezaměstnaných do skupin. Tyto skupiny velice často sklouzávají ke kriminálním činnostem, coţ ohroţuje soudrţnost rodin, jejichţ členů se takové jednání týká. Stejně tak jako jiné charakteristiky týkající se dlouhodobě nezaměstnaných i sociální izolace se liší například podle věku. Je známo, ţe mladí nezaměstnaní si zvládají udrţet mnohem více a širší sociální kontakty neţ starší lidé. Starší lidé udrţují pevnější vazby, ale jak jiţ bylo řečeno, ne všechny vazby je moţné nahradit těmi blízkými, rodinnými kontakty. Mladí nezaměstnaní díky schopnosti udrţet kontakty v širších sociálních sítích sniţují rodinné napětí, protoţe svou pozornost obrací nejen na rodinu, ale i na jiné lidi a zájmy. Mareš uvádí, ţe především mladí svobodní nezaměstnaní mají tendenci k ţivotu v širších sociálních sítích vrstevníků, které nabývají různých forem. Můţe se jednat například o vzájemnou solidaritu při kriminální činnosti a vandalství, kdy takovéto sociální vazby mohou získat podobu gangů mladistvých.52 Sociální izolace nezaměstnaných samozřejmě souvisí i s nedostatkem financí. Muţské sociální kontakty se většinou překrývají. To znamená, ţe uţší přátelské kontakty se překrývají se širšími pracovními kontakty. Díky tomu mohou muţi udrţovat sociální vazby bez vynaloţení finančních prostředků prostým chozením do zaměstnání. Při ztrátě zaměstnání však přichází snadněji o všechny kontakty.

52


28

Ţeny naopak oddělují kontakty pracovní a osobní. Při ztrátě zaměstnání se tak neocitnou hned v naprosté sociální izolaci, ale finanční situace je k tomu později donutí. Přátelské kontakty ţen jsou často udrţovány prostřednictvím koníčků, zájmů nebo jen pravidelnému scházení se například u kávy. Finanční náročnost sociálních vazeb je vyšší neţ u muţů a tak ţeny při ztrátě práce přichází nejen o pracovní kontakty, ale postupně i o osobní přátelské kontakty. Mareš uvádí, ţe redukce společenského ţivota ţen po ztrátě práce je vyšší neţ u muţů.53

2.6.2 Dlouhodobá nezaměstnanost a psychické zdraví

Ztráta zaměstnání je závaţná ţivotní situace, coţ potvrzuje i fakt, ţe nezaměstnanost se stává jedním z hlavních témat hovorů s lidmi, kteří vyhledají pomoc psychologa.54 Psychická náročnost situace je spojena se vším, co bylo zmíněno výše. Jedná se o názor veřejnosti, stigmatizaci, sociální izolaci, vlastní pocity méněcennosti a nepotřebnosti, které se mohou v extrémním případě vyvinout aţ do psychické poruchy. Psychická náročnost nezaměstnanosti je způsobena celou řadou okolností, se kterými se člověk bez práce setkává. V krátkosti se zaměříme na jednotlivé aspekty, které psychické zdraví jedince ovlivňují. Základním, nelze však říci hlavním, negativním aspektem dlouhodobé nezaměstnanosti jsou finanční obtíţe. Ty se projeví u všech lidí bez práce bez rozdílu jejich původního pracovního zařazení, ale jejich intenzita se liší. Ne všichni nezaměstnaní se musí potýkat s naprostou chudobou. 53



29

Například lidé s vyšším platem nebo s naspořenými financemi mohou být schopni si udrţet přijatelný status i v období bez práce. Finanční obavy jsou však spojeny se všemi sociálními vrstvami, ale jejich zaměření se liší. Někteří nezaměstnaní zvaţují koníčky, které mohou svým dětem a i sobě nadále nabídnout, jiní řeší existenciální otázky jako je například zajištění splácení půjček, zajištění základních hmotných potřeb atd. S nezaměstnaností souvisí i změna společenského chování, omezení sociálních kontaktů. Mareš popisuje dvě hlavní příčiny těchto změn: samotná ztráta zaměstnání a nedostatek financí na udrţení stávajícího společenského ţivota. 55 S otázkou sociálních kontaktů souvisí obecně i zúţení sociálního prostředí, tedy i prostředí, kde člověk můţe rozvíjet nové dovednosti a zuţitkovat ty staré. Díky tomu dochází k zapomínání nabytých vědomostí, coţ se projevuje u pracovních pohovorů, kdy člověk není například tak pohotový, jako byl dříve. Dalším faktorem, který velice významně ovlivňuje psychiku nezaměstnaného, je opakovaný záţitek neúspěchu právě v souvislosti s hledáním nové práce. Tato významně poniţující zkušenost, jak ji nazývá Mareš, je spojena s názorem okolí, které neúspěšného jedince povaţuje za toho, kdo selhal.56 Jedinec se potýká s hodnotícími názory na svou osobu a sám přitom sleduje změny, které se s jeho osobou dějí. Reakce na změnu ţivotního rytmu se liší a to nejen v závislosti na osobě jedince, ale i vzhledem k poslednímu zaměstnání. Člověk zvyklý na vysoké pracovní tempo můţe být zaskočen mnoţstvím volného času a díky tomu je náchylnější k horšímu zvládání pocitu nepotřebnosti a zbytečnosti.

55



30

Zvládání obtíţné situace se také odvíjí od individuálních vlastností jedince. Tyto vlastnosti ještě doplňují další faktory jako je dosavadní zkušenost s takovou situací, intelekt, výchova a současný stav organismu a to jak somatický tak také psychický.57 Nezvládá-li jedinec náročnou situaci, můţe se u něj projevit celá řada reakcí. Jednou z nich je frustrace, která vzniká jako důsledek skutečné nebo zdánlivé překáţky, která jedinci brání dosaţení určitého cíle. V případě dlouhodobé nezaměstnanosti je tímto cílem získání nové práce. Frustrovaný člověk podle osobnostních vlastností můţe volit různé přístupy a jedním z nich je například „stereotypie“58, coţ znamená, ţe jedinec neustále opakuje stejný postup, který však nevede k dosaţení cíle. Toto jednání je spojeno také s poţadavky, které jedinci vytváří společnost – člověk smyslu prázdným opakováním činnosti hledání práce splňuje podmínku aktivity a ochraňuje se tak před negativními reakcemi okolí, tak jak bylo popsáno výše. Nezaměstnanost bývá obecně označována za stresující situaci. Stres je do určité míry povaţován za pozitivní vzhledem k výkonnosti člověka. Lidé pod stresem pracují rychleji a intenzivněji, jsou schopni dosáhnout výsledků, které je aţ samotné překvapují. Toto tvrzení však platí pouze v případě nízké hladiny stresu působícího na člověka po kratší časové období. Překročí-li hladina stresu tuto zvladatelnou úroveň, můţeme hovořit o destruktivní zátěţi. Destruktivní zátěţ se projevuje depresivními stavy, trvalou obavou, strachem, negativním myšlením, které narušuje vyváţenost osobnosti.59 Dlouhodobá nezaměstnanost s sebou přináší celou řadu stresujících situací, se kterými se člověk bez práce musí vyrovnávat a reagovat na ně.

57



BUCHTOVÁ, B. a kol. Člověk – psychosomatická bytost: k problému lidské sebereflexe. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996. s. 211 – 212. ISBN 80-210-1341-9.

31

Reakce samozřejmě souvisí s osobními předpoklady jedince zvládat takové situace a tak někteří jedinci zvládají jednotlivé náročné situace odděleně a doba působení stresu je tak rozdělena na kratší období. Vnímavější jedinci mohou jednotlivé situace spojovat do celků a vystavovat se tak neustálému působení stresu, coţ můţe vést aţ ke kolapsu organismu. Stresovaný jedinec dlouhodobou nezaměstnaností mění své chování a to z hlediska několika oblastí. Duševní změny jsou spojeny především s napětím, depresí, produkcí negativních myšlenek, zlostí nebo únavností. V chování jako takovém je moţné sledovat změnu v podobě sníţení nebo zvýšení aktivity, apatii, neúčelným chaotickým chováním nebo chybnými úkony. V aktuálním návalu stresu je moţné sledovat i tělesné reakce jako je zvracení, svalový třes a obecně vznik psychosomatických onemocnění.60 Všechny tyto reakce, ať uţ se objevují odděleně nebo v horším případě i pospolu, ovlivňují významně nejen nezaměstnaného jedince, ale celé jeho nejbliţší okolí. Rodina je svědkem rapidní změny jejich člena a můţe se stát objektem jeho zlosti a měnících se nálad. Člověk bez práce tak stěţuje ţivot nejen sobě, ale i svým blízkým, kteří stejně jako on musí reagovat i na změny v domácnosti a například i ve finančním zajištění rodiny.

2.6.3 Dlouhodobá nezaměstnanost a fyzické zdraví

Spojitost

mezi

nezaměstnaností

a

psychickým

zdravím

je

jasná

a neoddiskutovatelná. Oproti tomu vztah mezi nezaměstnaností a fyzickým zdravým tak jednoznačný není. Základním ukazatelem je zvýšené vyuţívání zdravotnických sluţeb ze strany nezaměstnaných. 60

ŠVINGALOVÁ, D. Kapitoly z psychologie II. díl: psychologie osobnosti. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita, 2002. s. 47 – 48. ISBN 80-7083-614-8.

32

Výzkumy vztahu zdraví a nezaměstnanosti jsou obtíţně proveditelné a tudíţ se většina studií omezuje na spojitost vlivu stresu způsobeného dlouhodobou nezaměstnaností na fyzické zdraví. A jak jiţ bylo zmíněno v souvislosti s psychickým zdravím, stres se můţe projevovat právě i somaticky. V minulosti byla spojitost mezi nezaměstnaností a zdravím především skrze nedostatek potravin nebo jejich nevyhovujícímu sloţení. Díky chudobě vzniklé kvůli nezaměstnanosti se tak především během krize 30. let objevovala podvýţiva a nemoci spojené s nevyváţenou stravou.61 Tento trend se v dnešní době jiţ neobjevuje, neboť před jeho vznikem zasahuje sociální stát se systémem podpor. Z poloviny třicátých let pochází i sledování prováděné českým chirurgem E. Vintrichem, který poukazoval na komplikovanější

pooperační

průběh,

doprovázený

horečnatými

krizemi

u oslabených nezaměstnaných nemocných. Jako důvod je udávána oslabená obranyschopnost organismu lidí bez práce. 62 Hlavním pojítkem mezi nezaměstnaností a zdravotním stavem člověka je stres, jak jiţ bylo řečeno. Stres útočí především na imunitní systém, coţ znamená větší náchylnost ke všem dalším infekčním chorobám. Statisticky se také projevuje spojitost mezi stresem a kardiovaskulárním systémem člověka. Ke všemu, co stres lidskému organismu přináší, se připojují zesilující faktory, které se u nezaměstnaných objevují ve větší míře neţ u zbylé populace, a těmi jsou kouření, poţívání alkoholu, léků a drog.63 Všechny tyto faktory mohou vést aţ ke chronickému onemocnění, které jde ruku v ruce s dlouhodobou nezaměstnaností pravděpodobněji neţ s tou krátkodobou.

61

MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. 3. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. s. 83 – 84. ISBN 80-86429-08-3. 62



33

Samozřejmě vyvstává otázka, zda vztah nezaměstnanosti a fyzického zdraví nemůţe být opačný, neţ zde bylo naznačeno. Nelze popírat, ţe zhoršený zdravotní stav a vyšší nemocnost se můţe stát záminkou k ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele. Výzkumy v této otázce nejsou zcela jednoznačné. Například kardiovaskulární onemocnění se objevuje ve svém vrcholu opoţděně za vrcholem nezaměstnanosti. Tento trend je moţné dle Mareše interpretovat dvojím způsobem: „buď je výskyt těchto potíţí větší v době ekonomické konjunktury, nebo jde o opoţděný dozvuk ekonomických potíţí, kdy toto onemocnění potřebuje určitý čas k tomu, aby se rozvinulo.“64 V případě druhé varianty interpretace je vliv nezaměstnanosti na zdraví nejen jedince, ale celé populace, přímý.

2.6.4 Zkušenost nezaměstnaného se změnou času

Ztráta zaměstnání s sebou krom dalších negativ přináší velmi zatěţující fakt a tím je rozbití časové struktury dne. Jiţ malé děti se v rámci socializace učí aktivně a účelně vyuţívat svůj čas. Dělí jej podle docházky do školky nebo školy na povinnou součást a zbytek na volný čas určený například ke hraní. Rodiče jim pak určují čas, kdy jíst a spát. S věkem si člověk o časové struktuře dne rozhoduje sám, ale není tomu tak zcela. Zaměstnaný člověk má direktivně určenu pracovní dobu, která mu poskytuje časové rozdělení dne. Ztráta práce tak znamená rozpad kaţdodenních stereotypů, jak Vágnerová uvádí, nezaměstnanému plyne čas mnohem pomaleji.65 Dny se vlečou a postupně se vytrácí schopnost rozlišovat mezi všedním dnem a víkendem.

64



34

S narůstající délkou nezaměstnanosti se tyto negativní projevy násobí a většina dlouhodobě nezaměstnaných upadá do apatie, nezájmu a nudy. I lidé, kteří měli dříve spoustu zájmů, je v době nezaměstnanosti opouští. Důvod není jen v nedostatku financí, coţ samozřejmě také souvisí, ale hlavní příčina je ve vnímání volného času. Volný čas je v naší kultuře dle Mareše spojen s útěkem a relaxací od práce.66 Chybí-li však práce, od které by si dotyčný mohl ve volném čase odpočinout, pozbývá volný čas na svém významu. Nezaměstnaný tak paradoxně nemůţe volný čas vyuţít právě kvůli jeho neomezenému mnoţství. Setkáváme se tak s názorem, ţe nezaměstnaní tráví volný čas před televizí sledováním pořadů, které je vůbec nezajímají, spaním přes den anebo jen leţením v posteli bez jakékoliv činnosti. Tento obraz se můţe zdát přehnaně kritizující a rozhodně jej nelze aplikovat na všechny lidi bez práce, ale většina dlouhodobě nezaměstnaných k tomuto modelu chování sklouzne. Udrţet si časový harmonogram a vyplnit jej smysluplnými činnostmi zvládne jen malé mnoţství nezaměstnaných jedinců. Zvládnutí strukturace času v době bez práce souvisí nejen s osobními předpoklady jedince, ale také s posledním zaměstnáním. Člověk, který byl v poslední práci nespokojen, můţe být na situaci nezaměstnanosti lépe připraven. Krom naspořených finančních prostředků pravděpodobně bude lépe motivován k nalezené nové práce. Moţná lépe řečeno, nemá pocit zrady ze strany zaměstnavatele a tak svoji situaci rychleji a lépe chápe a i díky tomu je schopen rychleji reagovat. Člověk, který byl v posledním zaměstnání spokojen, měl určité ambice a aspiroval na vyšší postavení, můţe být výpovědí z práce mnohem více zaskočen a i díky tomu je jeho schopnost adaptace na novou situaci obtíţnější a psychicky náročnější. Otázka strukturace je relativně snadno řešitelná, ale sám nezaměstnaný nemusí mít dost sil, odhodlání ke snaze něco změnit. Na tomto místě především by měla být rodina a blízké okolí oporou, neboť můţe člověku bez práce v mnohém pomoci.

66


35

Například v rodině s menšími dětmi je vhodné ponechat starost o děti právě na nezaměstnaném. Doprovod do školy, odpolední kontrola úkolů a večerní připravenosti na další den do školy rozdělí celý den na menší části a pomůţe nezaměstnanému rozlišovat všední dny a víkend, uchovat si určité povinnosti. Rozdělení úkolů v domácnosti a přidělení povinností, které doposud vykonával jiný člen rodiny, můţe být chápáno ze strany nezaměstnaného jako direktivní přikazování a být tak zdrojem konfliktů. Nelze tedy poskytovat obecně platné rady pro rodiny s nezaměstnaným členem. Co, však můţeme říci, je fakt, ţe nezaměstnanému by krom nepodstatných úkonů měl být přidělen určitý úkol, který je důleţitý pro chod domácnosti. Díky tomu můţe nezaměstnaný lépe překonat pocit neuţitečnosti.

2.7 Rodina a dlouhodobá nezaměstnanost

Rodina jako nejbliţší okolí nezaměstnaného proţívá všechna negativa přímo a ovlivnění je tedy stejně přímé jako u osoby, která je bez práce. Nemůţeme se tak omezit na vyjmenování aspektů, které rodinu ovlivňují. Vše, co bylo popsáno výše, do ţivota rodiny s nezaměstnaným členem více či méně zasahuje. Názor veřejnosti se neomezuje pouze na osobu bez práce, ale zahrnuje i rodinné příslušníky. Stejně tak stigmatizace se vztahuje i na nejbliţší. Sociálně patologické jevy ohroţují společnost a zasahují do sociálních vazeb, ale ještě dříve neţ ovlivní společnost, ovlivňují rodinu nezaměstnaného. Psychická pohoda a fyzické zdraví člověka bez práce se odráţí na náladě a situaci celé rodiny, která se musí přizpůsobit nemocnému ať psychicky či fyzicky. Ztráta práce je tak velkým zásahem do ţivota člověka, ţe ani nemůţe neovlivnit zbylé členy rodiny. Změny spojené s rodinou jsou však různé, projevují se v různé míře a odvíjí se také na sloţení rodiny, která je nezaměstnaností postiţena.

36

Rodina však nemusí být nezaměstnaností pouze ohroţována, ale můţe se stát pro nezaměstnaného útočištěm. Rodina poskytuje podporu v podobě zázemí, ale také širší sociální sítě příbuzenstva. Mareš uvádí, ţe větší pomoc je zpravidla poskytována ze strany rodiny ţeny a zvláště pak osobně její matky.

67

Nezaměstnaní mohou

od svých příbuzných očekávat finanční pomoc, coţ je ovšem problematické. Rodiny velice často ţijí územně blízko sebe a díky tomu se nezaměstnanost můţe vyskytovat i u více členů. Obecněji pochází ze stejného sociálního prostředí a toto prostředí můţe být stejně postiţeno. Díky tomu podpůrná síla působí dvěma směry: na jedné straně rodina podporuje, ale na druhé straně udrţuje své členy ve stejném deprivovaném prostředí. Nezaměstnanost se tak v rodinném kruhu můţe opakovat a přivádět rodinu do stále náročnější situace. Ta můţe aţ přesáhnout moţnosti rodiny, které jsou ještě zvládnutelné, a posunout členy rodiny do závislosti na sociálním státě a také na sociální práci.

2.7.1 Krize rodiny

Rodina je útočištěm, kam se nezaměstnaný člověk obrací a hledá podporu. Nejčastěji hledá oporu ve svém ţivotním partnerovi, coţ znamená, ţe přenáší své obavy i na něj. „Pro partnera nezaměstnaného je situace stresující a on sám můţe pociťovat úzkost, strach z budoucnosti i deprese, které v něm vyvolává tíţivá situace. Jsou na něj kladeny větší poţadavky, jeţ často nejsou ničím kompenzovány.“68

67



37

Ţivotní partner se stává oporou nezaměstnaného, ale zároveň je tím, kdo situací řeší především finančně, není-li sám bez práce. Je tak důleţité, jak se nezaměstnaný ke své situaci postaví: jak intenzivně hledá novou práci, v jaké míře je ochoten pomáhat v domácnosti, které povinnosti přebírá. Díky zátěţi, která je na celou rodinu vytvářena, mnohdy postačí, aby došlo ke konfliktu právě kvůli chodu domácnosti, a rozvine se konflikt mnohem závaţnější. I díky tomu, ţe nezaměstnaný a jeho partner jsou pod neustálým stresem, dochází ve skupině nezaměstnaných mnohem častěji k rozvodům. Ve všech publikacích týkajících se nezaměstnanosti můţeme najít shodný údaj: rozvodovost je dvojnásobná u nezaměstnaných ve srovnání se zaměstnanou částí populace. Zátěţ nezaměstnanosti a zvláště té dlouhodobé působí na oba partnery v rodině a vede tak často ke konfliktům, které mohou vést právě aţ ke krizi a následnému rozpadu rodiny. V souvislosti s krizí se objevují i informace o rodinném násilí. Tento problém, jak uvádí Mareš, je však komplexnější, protoţe nelze přímo spojovat násilné chování v rodině a nezaměstnanost. Domácí násilí nemusí být vyvoláno nezaměstnaností, i kdyţ ta můţe být jeho katalyzátorem, je spíše spojeno s určitými faktory, které jedince predisponují k tomuto násilí a současně ke snazší ztrátě zaměstnání.69 Mezi tyto faktory patří například niţší úroveň vzdělání nebo různé psychické potíţe. Logickým důsledkem zvýšené rozvodovosti je vznik neúplných rodin. Statisticky potvrzeným faktem je, ţe 90% z rodin s jedním dospělým je sloţeno z matky a dítěte nebo dětí, pouhých 10% neúplných rodin se skládá z otce a dětí.70 Hovoříme-li tak o rodinách s jedním dospělým, jedná se převáţně o svobodné matky. Ţena, která se sama stará o své děti, je na pracovním trhu znevýhodněna, neboť kaţdý zaměstnavatel si uvědomuje, ţe taková ţena v případě nemoci dětí bude vţdy v práci chybět. 69


SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. s. 128. ISBN 80-7178-559-8.

38

V České republice není rozvinutý systém „paní na hlídání“ tak jak je tomu například v zahraničí. Matky s dětmi se tak musí spolehnout jen na sebe nebo v lepším případě na babičku a další příbuzné. Výpovědi matek samoţivitelek toto negativum obsahují mnohem častěji neţ výpovědi nezaměstnaných ţen ţijících s partnerem. S tím souvisí i jiţ zmiňovaný nedostatek pracovních pozic na zkrácený úvazek. Velice často se tak objevují nezaměstnané matky, jejichţ mladší dítě je ve věku 4 – 6 let.71 Těmto ţenám skončil nárok na rodičovský příspěvek a vzhledem k jejich dítěti, které ještě nechodí do školy, je nalezení práce, která by vyhovovala a umoţňovala dostatečnou péči o děti, velice obtíţné. Nezaměstnanost ovlivňuje nejen jiţ zaloţené rodiny, ale také ty, které teprve vznikají nebo mají vzniknout. Jinak řečeno zasahuje obecně do reprodukčního chování. Výzkumy z Velké Británie ukazují, ţe v době nejvyšší míry nezaměstnanosti, tedy ve 30. a 80. letech významně poklesla hrubá míra sňatečnosti a zvýšil se průměrný věk ţenichů a nevěst. Jeden z respondentů uvedl: „Protoţe nemám práci, nepřemýšlím o tom namluvit si děvče, oţenit se a zaloţit rodinu.“72 Je obtíţné tyto trendy jednoznačně spojovat s nezaměstnaností, ale jiné výzkumy prováděné jen mezi nezaměstnanými tyto trendy spíše potvrzují, neţ vyvrací. Jako opačný se můţe jevit trend spojený s těhotenstvím u nezaměstnaných ţen. Ne nevýznamné mnoţství ţen svou situaci nezaměstnanosti řešilo v minulosti únikem do mateřské role, která pro ně byla výhodnější. Mareš cituje řadu autorů, kteří se touto tematikou zabývali, a obecně vyplývá, ţe ţeny povaţují těhotenství za zhodnocení sebe samé. Jako nezaměstnané mají pocit, ţe pozbývají hodnoty, ale dítě je kulturně vysoce hodnoceno. Díky těhotenství tak získávají spolu s dítětem na hodnotě.

71

SOUKUPOVÁ, E. Neprovdané matky na trhu práce. [online][cit. 2010-11-22]. Dostupný z WWW: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=295&lst=111

72


39

Toto jednání je označeno za výraz amorální formy racionality v jejich závislosti na sociálním státě.73 V pracující populaci se objevuje opačný trend a to odkládání mateřství.

Ţeny, které odkládají mateřství, mají zpravidla vyšší vzdělání

a upřednostňují budování kariéry před zaloţením rodiny. Přesto však odloţené rodičovství jen málokdy vysvětlují právě budováním profesního růstu. 74 Stejně tak nezaměstnané ţeny neuvádí jako důvod mateřství snahu vyváznout ze situace nezaměstnanosti.

2.7.2 Změny ve stereotypech a fungování domácnosti

V souvislosti se ztrátou práce se v rodině daného jedince mění celá řada věcí a kaţdý člen se se vzniklou situací musí vyrovnat. Vágnerová vyjmenovává základní změny a nelze neţ souhlasit. Mezi tyto změny patří ztráta původního postavení nezaměstnaného v rodině, vztahy mezi rodinnými příslušníky, narušení stereotypu rodinného ţivota, změna rodinných zvyklostí, izolace a omezení kontaktů a v neposlední řadě vynucená změna ţivotního stylu.75 K těmto jednotlivým oblastem se budeme postupně vyjadřovat. Ztráta postavení v rodině je fakt, se kterým se musí nezaměstnaný vyrovnat stejně tak jako se musí vyrovnat se samotnou situací nezaměstnanosti.

73


SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. s. 113. ISBN 80-7178-559-8.

75

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 4. vyd. Praha: Portál, 2008. s. 745 – 746. ISBN 978-80-7367-414-4.

40

Nejbolestivější je tato ztráta bezpochyby v tradičně orientované rodině zaloţené na představě muţe jako ţivitele rodiny. Ztratí-li muţ = ţivitel zaměstnání, jeho situace se radikálně mění a stejně tak i jeho postavení. Tento muţ se musí vyrovnat s tím, ţe jiţ nadále není schopen ekonomicky zajistit svoji rodinu, coţ má jednoznačně vliv na psychickou pohodu a zvládání dalších úskalí, která nezaměstnanost přináší. Díky ztrátě své pozice se mění vztah nejen k partnerce, která se stává ţivitelkou a nezaměstnaný je „vetřelcem“ v jejím světě, ale také k dětem. Ty přestávají otce vnímat jako vůdčí osobu, coţ můţe mít za následek zkoušení především finančních hranic, které nyní stanovuje z jejich pohledu matka = ţivitelka. Samozřejmě se mění i status ţeny, která přišla o práci. Ze společenského pohledu tato ztráta není povaţována za tak výraznou jako v případě muţe. Ţenám je tradičně přiřazována role matky pečující o děti a o domácnost, tudíţ ztráta práce v tomto případě není posuzována jako fatální pro chod rodiny. Změny v domácnosti souvisí především s faktem, ţe nezaměstnaný tráví doma mnohem více času neţ dříve a neţ ostatní členové domácnosti. Díky tomu nezaměstnanost zasahuje do dělby rolí a činností v domácnosti. Logicky by se dalo předpokládat, ţe člen bez práce převezme alespoň některé činnosti péče o domácnost od ostatních členů. Mareš však uvádí statistiku, která ukazuje, ţe především u starších osob, kde byl muţ dříve dlouhodobě zaměstnán, situace tomuto předpokladu neodpovídá. V době, kdy byli oba partneři zaměstnáni, se jasně vymezila muţská a ţenská role. Toto rozdělení v době nezaměstnanosti nejen přetrvává, ale má tendenci ještě sílit a to i přesto, ţe ztráta práce u ţivitele rodiny znamená i ztrátu rozhodujícího postavení v rodině. Zdůvodnění této situace můţeme najít ve dvou vysvětleních. První teze předpokládá, ţe nezaměstnanost posiluje role muţe a ţeny v rodině a vede ke sníţenému sdílení úloh v domácnosti. Druhé vysvětlení je moţné hledat v přítomnosti nezaměstnaného muţe v domácnosti, která ruší ţeninu kontrolu a muţ se tak stává nevítaným hostem v oblasti, ve které jej ţena nechce.76

76


41

Zcela osobitá situace vzniká v rodině, do které se vrací absolvent školy, který nemá zaměstnání. Náš kulturní rámec předpokládá, ţe studen se po ukončení studia nebo jiţ v jeho průběhu osamostatní. S tím souvisí finanční nezávislost na rodičích, vlastní bydlení a s postupem času i zaloţení vlastní rodiny. Nenalezne-li však absolvent zaměstnání, jeho moţnosti k osamostatnění jsou téměř nulové a je nucen se vrátit zpět k rodičům. Tato situace samozřejmě zatěţuje rodiče a vytváří nepřirozený obraz domácnosti – rodiče, kteří se starají o své dospělé dítě. Nutnost zaměřit se i na tento typ domácnosti ukazuje výzkum, který zjistil 10% nárůst rodin tohoto typu, kdy se absolventi vrací ke svým rodičům.77 A jak jiţ bylo zmíněno v úvodu, mladá generace nezaměstnaných je ohroţena tím, ţe si včas nevytvoří vhodné pracovní návyky a jejich zaměstnatelnost se tak ještě sníţí. Ţijí-li tito mladí lidé navíc ve společné domácnosti s rodiči, jejich motivace k nalezení práce není tak vysoká jako kdyby byli existenčně závislí na svých vlastních finančních příjmech.

2.7.3 Vliv dlouhodobé nezaměstnanosti na děti v rodině

Dlouhodobá nezaměstnanost významně ovlivňuje celou rodinu, jak jiţ bylo řečeno. Součástí rodiny mohou být i děti, které jsou situací také poznamenány, přestoţe si to rodiče ani nemusí plně uvědomovat. Buchtová mezi základní sociálně psychologické důsledky dlouhodobé nezaměstnanosti krom sociální izolovanosti, konflikty v manţelství zařazuje i neschopnost postarat se plně o své děti. 78

77



42

Slovíčko „plně“ naznačuje, ţe děti nemusí strádat ani tak materiálně, i kdyţ i tato stránka zabezpečení bývá omezena, ale jejich ztráta se týká především oblasti kontaktů s rodiči a společně tráveného času. Nezaměstnaní dospělí mají tendenci své problémy před dětmi skrývat, coţ je můţe na jedné straně chránit, ale zároveň na straně druhé poškozovat. V souvislosti s rozpadem manţelství a různými dalšími situacemi v rodinách s menšími dětmi se objevuje jeden významný trend, který můţe souviset i s dlouhodobou nezaměstnaností. „Mladší děti, přestoţe nerozumějí příčině negativní změny ţivota jejich rodiny, ji mohou v rámci svého kognitivního egocentrismu chápat jako něco, k čemu svým jednáním přispěly, co zavinily.“79 Rodiče tak svou snahou uchránit děti před vlastními problémy jim mohou ještě více ublíţit. Dítě, které se domnívá, ţe negativní situaci v rodině způsobilo, je vláčeno výčitkami a se zhoršující se situací v rodině se zvyšuje i jeho vlastní psychická zátěţ. I z tohoto důvodu je dobré dětem situaci vysvětlit, i kdyţ zjednodušeným způsobem, aby si nemysleli, ţe jsou součástí její příčiny. Starší děti samozřejmě také potřebují vysvětlení, ale ony jsou schopny si na situaci utvořit vlastní obrázek. Pochopení je však omezeno intelektuálními schopnostmi přiměřenými věku a tak ztráta rodinné pohody můţe stimulovat zkratkovité jednání. Určitou formou reakce také můţe být fixace na někoho jiného neţ na rodiče, coţ můţe vést aţ k předčasnému odchodu z rodiny nebo dokonce útěku z domova. Jsou-li rodiče schopni dětem situaci vysvětlit a otevřeně s nimi hovořit, mohou tak zabránit dětským reakcím popsaným výše. Není však v silách rodičů zcela odstranit vliv nezaměstnanosti na děti v rodině.

79


43

Nezaměstnanost zasahuje do ţivota dětí a to především v důsledku změny rodinné atmosféry, omezením společných aktivit, působením napětí a úzkosti rodičů i jejich tendence ventilovat svou nespokojenost trestáním dětí.80 Děti tuto situaci často řeší hledáním alternativního kladného vztahu a to různou formou. Malé děti se mohou upnout ke hračce, která jim slouţí jako zpovědník. Starší děti se stejně mohou upnout ke spoluţákovi nebo k partě vrstevníků, kteří nahrazují pocit důleţitosti a zájmu, který u rodičů postrádají. Ne vţdy však mohou hledat oporu ve svých vrstevnících, protoţe v dnešní materiální společnosti je krom osobnosti člověka také důleţité mnoţství věcí, které vlastní. Nezaměstnanost postihuje rodinu jednoznačně finančně a tak se můţe a často stává, ţe nezbývají peníze na věci, na které byli děti zvyklé. Rodiče nejsou schopni koupit nejnovější hračku, nemohou kupovat značkové oblečení a další věci pro děti „ţivotně“ důleţité. Díky tomuto nedostatku se můţe stát dítě mezi vrstevníky odstrkované, protoţe se jim nemůţe vyrovnat a nemůţe s nimi sdílet mnohé záţitky, k nimţ jsou zapotřebí finanční prostředky.

80


44

3 Praktická část

3.1 Cíl praktické části

Praktická část diplomové práce se zaměřuje na zmapování situace dlouhodobě nezaměstnaných a jejich rodin. Ve zkoumaném vzorku respondentů se kromě dlouhodobě nezaměstnaných samozřejmě objevují i lidé, kteří jsou bez práce po kratší dobu. Tento fakt umoţňuje podrobněji prozkoumat situaci dlouhodobě nezaměstnaných

v porovnání

právě

s lidmi

krátkodobě

nezaměstnanými.

Neopomenutelnou součástí praktické části je komparace výsledků šetření s obdobným výzkumem provedeným v Československu v roce 1992.

3.2 Stanovení předpokladů

Lze

předpokládat,

ţe

nejčastěji

zmiňovaným

negativem

nezaměstnanosti jsou peníze (ověřováno pomocí dotazníku – otázkou č. 16). Dále je moţné se domnívat, ţe alespoň ½ respondentů hledá práci ve svém volném čase (ověřováno pomocí dotazníku – otázkou č. 7, 10). Dalším předpokladem je vyšší procento rozvodovosti u lidí dlouhodobě nezaměstnaných (ověřováno pomocí dotazníku – otázkou č. 2,6). Lze předpokládat, ţe dlouhodobě nezaměstnaní rodiče pociťují změnu vzhledem ke svým dětem (ověřováno pomocí dotazníku – otázkou č. 13,14,15). Všechny tyto předpoklady platí i pro šetření pomocí rozhovorů s dlouhodobě nezaměstnanými.

45

3.3 Použité metody

3.3.1 Metody použité k získání dat

Hlavní metoda, která byla pouţita, je dotazník. Standardizovaný dotazník obsahuj 15 uzavřených otázek a jednu otevřenou. Původním záměrem při vytváření dotazníku bylo ponechat všechny otázky otevřené. Po konzultaci s pracovnicí úřadu práce v Liberci byl dotazník upraven. Ponechána byla pouze jedna otevřená otázka, protoţe výběr z moţností by neposkytl u této otázky relevantní výsledky. Uzavřené otázky vyuţívají částečně „inventáře“81. Respondent odpovídá pomocí výběru ze škály, která se objevuje vícenásobně. Dotazníky byly vytvářeny ve spolupráci s vedoucí diplomové práce a jiţ zmíněným úřadem práce. Liberecký úřad práce byl zohledněn, protoţe jeho prostřednictvím byl dotazník zprostředkován k cílovému respondentovi. Celkem 100 kusů dotazníků bylo rozděleno mezi pracovníky úřadu práce. Nezaměstnaný při návštěvě úřadu dostal od pracovníka dotazník a v průběhu schůzky jej vyplnil. Díky tomuto postupu bylo dosaţeno dobré návratnosti – 74 dotazníků ze 100. Z tohoto celkového počtu byl jeden dotazník vyřazen, protoţe nebyla zodpovězena otázka týkající se doby nezaměstnanosti a tudíţ nebylo moţné tento dotazník zařadit mezi dlouhodobě či krátkodobě nezaměstnané. Dotazník je rozdělen do tří pomyslných částí (jednotlivé části nejsou vizuálně odděleny). Úvodní část dotazníku se zaměřuje na identifikaci respondenta – věk, vzdělání, rodinu a údaje o jeho situaci v nezaměstnanosti.

81

ŠVINGALOVÁ, D., PEŠATOVÁ, I. Uvedení do výzkumu a metodika tvorby bakalářské práce. 1. vyd. Liberec: Technická univerzta, 2006. s. 58. ISBN 80-7372-046-9.

46

Hlavní část dotazníku se zaměřuje na respondentovi pocity vyvolané vzniklou situací a na její hodnocení. Závěrečná část umoţňuje respondentovi se volně vyjádřit v jediné otevřené otázce a je jakýmsi shrnutím. Druhou metodou vyuţitou pro kvalitativní výzkum se stal osobní rozhovor. Základní otázky rozhovoru se odvíjely od původně vytvořeného dotazníku s otevřenými otázkami. Díky nestandardizované formě se rozhovory mohly odvíjet různě podle konkrétní situace. V rozhovoru byla poţadována celá řada osobních informací, které společně s osobním kontaktem respondenta a tazatele mohou vytvořit nepříjemnou situaci pro dotazovaného. Z tohoto důvodu je vhodné k rozhovoru zvolit takové prostřední, které vyhovuje respondentovi. Rozhovor byl uskutečněn se třemi respondenty. Ve všech případech se jednalo o ţeny, které jsou bez práce odlišnou dobu a celkově se liší i jejich osobní situace, přestoţe určité podobnosti lze sledovat u kaţdé z nich. Rozhovory s nezaměstnanými ţenami trvaly různě dlouho, protoţe byl ponechán volný prostor k vyjádření názorů a myšlenek. Tazatel vyţadoval nejprve zodpovězení základních identifikačních otázek. Další část rozhovoru se zaměřila na konkrétní situaci jedince. Bylo postupováno od konkrétních otázek například na studium nebo poslední zaměstnání po otázky osobněji zaměřené vyţadující respondentovo zamyšlení. Odpovědi byly zaznamenávány písemně. Zvuková nahrávka nebyla pořízena, neboť dvě dotazované odmítly poskytnout souhlas k zaznamenávání.

3.3.2 Metody použité ke zpracování údajů

Šetření bylo prováděno dvěma způsoby a dle tohoto faktu byly pouţity i adekvátní metody zpracování.

47

Dotazníkové šetření bylo zpracování především kvantitativně. Jednotlivé odpovědi v dotazníku byly sečteny a porovnány dle různých kritérií – například podle věku, vzdělání nebo délky zaměstnání. V dotaznících se objevují téţ individuální odpovědi, které byly vyhodnocovány kvalitativně. Stejně bylo postupováno i v případě analýzy rozhovorového šetření. Kaţdý z rozhovorů byl svým způsobem jedinečný, a proto i přístup k nim při zpracování musel být individuální.

3.4 Popis zkoumaného vzorku

Vzorek respondentů v dotazníkovém šetření nebyl předem určen. Dotazníky byly distribuovány pracovnicemi úřadu práce v Liberci, a proto nebylo moţné předem určit rozloţení zkoumaného vzorku. Lze tedy předpokládat, ţe výsledné sloţení respondentů alespoň částečně odpovídá sloţení uchazečů o práci registrovaných na úřadu práce. Vzorek se skládá z 6 respondentů ve věku do 20 let, skupina 20 – 30 je zastoupena 29 respondenty, ve skupině 30 – 40 nalezneme celkem 20 jedinců, další věková skupina 40 – 50 představuje 11 uchazečů o práci a poslední skupina 50 – 60 je reprezentována 7 jedinci. V dotazníku byla k výběru ještě skupina nad 60 let, ale ta nebyla zvolena ani jedním z respondentů. Zkoumaný vzorek je moţné dále dělit například podle doby nezaměstnanosti nebo například i vzdělání. Těmto kritériím se však budu věnovat později podrobněji, tudíţ je nyní jen zmiňuji. Vzorek respondentů v rozhovorovém šetření byl určen náhodně, lépe řečeno ochotou respondentů odpovídat na jednotlivé otázky. Byl osloven větší počet dlouhodobě nezaměstnaných, ale jen 3 z nich souhlasili s poskytnutím rozhovoru. Ve všech třech případech se jednalo o ţeny. První ţena je ve věku 40 – 50, má dvě děti ve věku17 a 20 a je čerstvě rozvedená. Není a nikdy nebyla registrována na úřadu práce, svoji situaci dlouhodobé nezaměstnanosti řeší krátkodobými a nárazovými brigádami, které jí přináší finance na základní přeţití. 48

Druhou respondentkou je ţena ve věku 40 – 50, která mě dvě děti ve věku 8 a 11 let. Tato ţena je také rozvedená a nezaměstnanost řeší pomocí registrace na úřadu práce, od kterého pobírá podporu, a také formou brigád, které jí pomáhají zajistit základní potřeby. Tato respondentka ţije ve společné domácnosti s muţem a jeho dvěma staršími dětmi. Poslední dotazovaná je ve věku 20 – 30, je vdaná a má jedno dítě ve věku 5 let. Tato ţena je registrována na úřadu práce, ale podporu nepobírá kvůli chybějící odpracované době potřebné k poskytnutí dávky.

3.5 Průběh průzkumu

Průzkum je rozdělen na dvě části a stejně tak i charakteristiky jeho průběhu. Dotazníkové šetření probíhalo v měsíci červnu roku 2010 na úřadu práce v Liberci. Dotazníky se k respondentům dostávaly prostřednictvím pracovnic úřadu práce. Tím bylo zajištěno jejich včasné a svědomitější vyplnění. Nezaměstnaní vyplňovali dotazníky v průběhu návštěvy úřadu práce a ihned je pracovnici úřadu odevzdávali. Díky tomu neměli více času na promyšlení některých odpovědí, ale zároveň byla zajištěna vysoká návratnost. Respondenti byli upozorněni na účel dotazníků. Šetření pomocí rozhovorů bylo prováděno na přelomu září a října roku 2010 na Turnovsku a Liberecku. Rozhovory probíhaly doma u respondentek a byly doprovázeny přátelskou atmosférou, která měla usnadnit odpovídání na dané otázky. Záznam o rozhovoru byl pořizován písemně, neboť zvuková nahrávka nebyla pořízena z důvodu jiţ uvedených výše. Respondentky souhlasily se zpracováním dat pro účely diplomové práce.

49

3.6 Získaná data a jejich interpretace

3.6.1 Základní rozdělení respondentů a charakteristika jednotlivých skupin

Celkově autorka vychází ze 73 dotazníků, které jsou rozděleny na dvě skupiny – lidé, kteří jsou bez práce méně neţ 3 měsíce, a lidé, kteří jsou nezaměstnaní delší dobu neţ 3 měsíce. V těchto skupinách lze porovnávat jednotlivá kritéria hodnocení. Prvním takovým základním a také identifikačním údajem je věk respondentů. Jak ukazují grafy níţe, je moţné sledovat jasný trend. U obou nalezneme stejný počet nezaměstnaných ve věku do 20 let. Druhá věková skupina je u obou typů nezaměstnaných přibliţně stejně početná a ukazuje, ţe nejčastěji se bez práce ocitají mladí lidé. Tento fakt můţe mít celou řadu příčin, ale o nich budeme hovořit později. U vyšších věkových skupin lze sledovat dva jasné trendy. V případě krátkodobě nezaměstnaných je zřejmá tendence sniţování počtu nezaměstnaných s narůstajícím věkem. U dlouhodobě nezaměstnaných je tomu právě naopak. Počet nezaměstnaných je vyšší společně s vyšším věkem. Toto neplatí pro poslední skupinu od 50 do 60 let, kde lze předpokládat, ţe do tohoto čísla zasahují jiţ předčasné odchody do důchodu nebo také invalidní důchod, který můţe být u dlouhodobě nezaměstnaných častější neţ u lidí, kteří práci mají. Potvrzení, ţe dlouhodobě nezaměstnaní mají tendenci ke zhoršenému zdravotnímu stavu, je moţné hledat i v teoretické diskusi. Kromě věkového rozloţení nezaměstnaných je zajímavé sledovat jejich rodinný stav, který se také liší podle délky nezaměstnanosti. Ve skupině lidí, kteří jsou bez práce méně neţ tři měsíce, se rozvod objevuje minimálně vzhledem k celkovému počtu svobodných a ţenatých/vdaných.

50

Graf č. 1: Nezaměstnaní méně než 3 měsíce 20 počet

15 10 5 0 do 20

20 - 30

30 - 40

40 - 50

50 - 60

věkové skupiny svobodný

ženatý/vdaná

rozvedený

vdovec/vdova

Skupina nezaměstnaných déle neţ 3 měsíce je rozvodovostí postiţena mnohem výrazněji, jak ukazuje i graf č. 2. Ve skupině krátkodobě nezaměstnaných se rozvod poprvé objevuje ve věkové skupině 30 – 40 a to jedním případem. Dlouhodobě nezaměstnaní „rozvedený“ uvádějí jako svůj rodinný stav jiţ ve skupině 20 – 30 a to hned dvěma případy. V dalších věkových skupinách se rozvodovost objevuje také mnohem častěji a v poslední skupině je „nahrazena“ chybějícím partnerem z důvodu smrti. Mnoho autorů se zabývalo právě tímto fenoménem – zvýšené rozvodovosti u nezaměstnaných potaţmo dlouhodobě nezaměstnaných. Mareš cituje studii R. Smitha, která uvádí čísla z britského statistického úřadu, jeţ ukazují, ţe ve všech věkových skupinách nezaměstnaných je míra rozvodovosti dvojnásobná oproti celostátnímu průměru.82 Tento trend samozřejmě platí mnohem výrazněji pro dlouhodobou nezaměstnanost, kde tlak na rodinu je silnější a můţe tak snadněji dojít k jejímu rozpadu.

82


51

Graf č. 2: Nezaměstnaní déle než 3 měsíce

počet

15 10 5 0 do 20

20 - 30

30 - 40

40 - 50

50 - 60

věkové skupiny svobodný

ženatý/vdaná

rozvedený

vdovec/vdova

3.6.2 Příčiny nezaměstnanosti

Respondentům byla poloţena otázka: Proč si myslíte, ţe jste bez zaměstnání? Pro dlouhodobě nezaměstnané platí převaha respondentů, kteří uvádí jako příčinu nedostatek pracovních míst – celkem 16 dotázaných z 38. V případě nezaměstnaných méně neţ 3 měsíce je poměr ještě větší – 18 z 35 uvádí, ţe příčinou jejich nezaměstnanosti je nedostatek pracovních míst. Takto velké číslo je moţné spojit s faktem, ţe nezaměstnaní se snaţí najít objektivní příčinu své situace. Je velice těţké si připustit například vlastní chybu, vlastní zavinění. Samozřejmě však nemůţeme tvrdit, ţe všichni nezaměstnaní, kteří uvádí jako příčinu nedostatek míst, si svoji situaci zavinili sami.

52

Další příčinou uváděnou u dlouhodobě nezaměstnaných ve 3 případech a v ţádném případě u krátkodobě nezaměstnaných je zdravotní stav. Zdraví je v případě dlouhodobě nezaměstnaných velice důleţité a velice často také problémové. B. Buchtová tomuto tématu věnuje celou kapitolu své knihy a hovoří o somatickém a psychickém onemocnění jak bylo popsáno v teoretické části. Další příčinu nezaměstnanosti „mám malé dítě/děti“ uvádí 2 z 38 dlouhodobě nezaměstnaných respondentů. Problematika spojená s dětmi se objevila i ve dvou případech uskutečněných rozhovorů. Malé dítě samo o sobě není důvodem nezaměstnanosti, ale jedná se spíše o péči o něj. Matky zpravidla odmítají práci na směny nebo o víkendech. U zvláště malých dětí je vhodné volit například i práci na zkrácený úvazek. Tento poţadavek však můţe být problém, protoţe na českém trhu se zatím stále příliš neobjevují tzv. family-friendly jobs, která poskytují buď zkrácenou pracovní dobu nebo zařízení pro děti v místě nebo blízkosti výkonu práce. Poslední moţností, kterou mohli respondenti vybrat ve škále otázky číslo 8, je „nevhodné vzdělání“. Tato varianta byla zvolena celkem 7x z celkového počtu 38 respondentů zařazených do kategorie dlouhodobé nezaměstnanosti. Hodnotíme-li tuto odpověď, je nutné se zaměřit na vzdělání, které takto odpovídající respondenti mají. Sedm respondentů reprezentuje širokou škálu moţností vzdělání. Celkem třikrát se objevuje základní vzdělání, coţ je pochopitelné ve spojení s volbou „nevhodné

vzdělání“.

Jeden

respondent

vykázal

vyučení

v oboru

technickoadministrativní pracovník, dále se jednou objevuje vyučení s maturitou a dále vzdělání VOŠ

a také VŠ. Na tomto vzorku je vhodné ukázat realitu

v nezaměstnanosti – přestoţe člověk dosáhne vysokoškolského vzdělání, nemusí to znamenat prestiţní nebo vůbec nějaké zaměstnání po zbytek jeho ţivota. Vysoké dosaţené vzdělání můţe být příkladem strukturální nezaměstnanost – změna struktury poptávky po práci je rychlejší neţ schopnost uchazečů o práci reagovat.83

83


53

Díky tomu obor před pár lety velice ceněný se můţe stát oborem, o který nikdo nemá zájem, protoţe byl například nahrazen novou technologií. Nelze opomenout na moţnost respondentů zvolit více variant odpovědí a také na moţnost připsat vlastní variantu. Tuto moţnost vyuţila menšina odpovídajících, ale je zajímavé se podívat i na moţnosti, které byly kombinovány. Ve dvou případech se objevuje kombinace nedostatku pracovních míst a nevhodného vzdělání. Tyto dvě moţnosti se doplňují, tudíţ je jejich spojení logické a pravděpodobné. Dalším spojením, které ze sebe v podstatě vyplývá, jak jiţ bylo popsáno výše, je nedostatek míst a malé dítě v rodině. Autorka hovořila o pracích určených především pro rodiče s malými dětmi ne tak svým zaměřením, ale svým časovým rozloţením nebo nabízeným zázemím. Zaměříme-li se na respondenty vepsané odpovědi, objevila se dvakrát odpověď týkající se vzhledu. Jeden z respondentů vepsal „má váha a vzhled“ a další zmínil barvu pleti. Zaměstnavatel si v dnešní době můţe vybírat z uchazečů a tak lidé s jakýmkoli způsobem nápadným vzhledem mohou mít hledání nového zaměstnání obtíţnější.

3.6.3 Délka nezaměstnanosti vs. délka posledního zaměstnání

Délka nezaměstnanosti je důleţitým ukazatelem. Podle ní rozdělujeme lidi bez práce na krátkodobě a dlouhodobě nezaměstnané, přiřazujeme jim sociální status, potaţmo přidělujeme či odebíráme podporu v nezaměstnanosti. Tato informace však není jediná významná, zaměřujeme-li se na čas. Zajímavé je také zohlednit délku posledního zaměstnání. Můţeme tak rozdělit nezaměstnané ještě podle dalšího kritéria. Je tak moţné usuzovat na jednotlivce, které lze charakterizovat jako „risk-takers“, nebo naopak ty, kdo vyhledávají stálou pozici. Zde se samozřejmě významně odráţí individuální povaha kaţdého člověka, ale také jejich předchozí zkušenost. 54

Lidé, kteří odešli nebo byli odejiti ze zaměstnání, které jim vyhovovalo, a strávili v něm delší časové období, budou mít pravděpodobně tendenci hledat si podobné zaměstnání. Takové, které by splňovalo podmínku jistoty a stálosti. Naopak lidé, kteří mají zkušenost s prací na kratší dobu, mohou přistoupit na práci méně vyhovující a vyřešit tak svou situaci jen částečně – neboli „proč to nezkusit“ a právě pro tyto lidi (nejen v souvislosti s hledáním práce) je v angličtině vyuţíván jiţ zmíněný pojem „risk-takers“. Tento výraz není v ţádném případě pejorativní, ale označuje osobu, která se nebojí udělat chybu, ale naopak takovou chybu umí vyuţít ve svůj prospěch. V grafu číslo 3 můţeme sledovat délku posledního zaměstnání u lidí, kteří jsou na úřadu práce registrováni méně neţ 3 měsíce. Práce, ve které člověk vydrţí jen do tří měsíců, znamená, ţe ukončil pracovní poměr ještě ve zkušební lhůtě a tam, jak víme, nezáleţí na důvodu odchodu nebo propuštění. Skupina, která měla práci po dobu tří aţ šesti měsíců je nejmenší ze všech. Tento fakt by mohl vypovídat o výhodnosti pro zaměstnavatele udrţet si zaměstnance buď kratší, nebo delší dobu. I proto se s délkou zaměstnání zvyšuje počet respondentů. V dnešní době je stále obtíţnější udrţet si zaměstnání, a proto se také stále častěji stává, ţe jsou lidé propouštěni po několika letech. Tento fakt jim poskytuje určitou výhodu, ale také nevýhodu v uplatnění na trhu práce. Výhodou je jejich zkušenost a předpokládaná spolehlivost, protoţe byli zaměstnáni po delší dobu. Na druhou stranu, ale zaměstnavatel můţe předpokládat horší schopnost přizpůsobení se novému prostředí (člověk má určité stereotypy, které se obtíţně mění) a také je s těmito respondenty spojen vyšší věk. Je tedy moţné a i pravděpodobné vzhledem k výsledkům v grafu číslo 4, ţe krátkodobě nezaměstnaní z grafu číslo 3 se stanou dlouhodobě nezaměstnanými s posledním zaměstnáním delším neţ jeden rok.

55

Graf č. 3: Délka posledního zaměstnání u nezaměstnaných méně než 3 měsíce

počet

20 15 10 5 0 0 - 3 měsíce

3 - 6 měsíců

6 měsíců - 1 rok

1 rok a více

délka posledního zaměstnání

Graf číslo 4 nám ukazuje krom celkového počtu nezaměstnaných a délky jejich posledního zaměstnání i podrobnější rozdělení do skupin podle doby bez práce. Zaměříme-li se na celkové počty, můţeme sledovat stejné tendence jako v grafu číslo 3 u nezaměstnaných na dobu menší neţ 3 měsíce. Nejméně početný je sloupec s délkou poslední práce 3 – 6 měsíců, coţ je stejné právě v grafu číslo 3. Nejzajímavější je však poslední sloupec, který ukazuje počet lidí, kteří byli v posledním zaměstnání více neţ jeden rok.

počet

Graf č. 4: Délka posledního zaměstnání u nezaměstnaných déle než 3 měsíce 20 15 10 5 0 0 - 3 měsíce

3 - 6 měsíců

6 měsíců - 1 rok

1 rok a více

délka posledního zaměstnání nezaměstnaný 3-6 m. nezaměstnaný více než 1 rok 56

nezaměstnaný 6 měsíců - 1 rok

Jak bylo naznačeno výše, největší procento tvoří lidé, kteří jsou bez práce více neţ jeden rok. S tím souvisí jiţ zmíněné výhody i nevýhody pro zaměstnavatele. Můţeme ještě doplnit věkové sloţení tohoto posledního sloupečku. Trochu překvapivě se zde objevuje skupina 20 – 30 a to dokonce třikrát. Zbylí respondenti jiţ však překvapením nejsou a odpovídají předpokladu: 1x respondent ve věku 30 – 40, 2x skupina 40 – 50 a 4x nejvyšší věková skupina 50 – 60. Bylo by zajímavé podrobněji

prozkoumat

skutečnou

délku

posledního

zaměstnání

u

těchto

respondentů, ale to nám rozsah dotazníku nedovolil.

3.6.4 Vyvíjená aktivita při hledání práce

Nezaměstnanost je situace velice nepříjemná pro většinu lidí, kterých se týká. I kdyţ tomu tak nebylo vţdy. Například výzkum pořádaný v roce 1992 uvádí, ţe nezaměstnanost je nový fenomén a je povaţován za zajímavou sociální zkušenost, kterou je svým způsobem ţádoucí proţít.84 V dnešní době by se pravděpodobně nenašel nikdo, kdo by řekl, ţe nezaměstnanost je „ţádoucí proţít“. V souvislosti se zmíněným výzkumem je nutné zohlednit situaci, která v té době ve společnosti panovala. Nezaměstnanost byla vzhledem k předchozí umělé plné zaměstnanosti opravdu něčím zcela novým a navíc sociální systém podpory se teprve utvářel, takţe nezaměstnaný se mohl mít lépe, neţ kdyby pracoval. V současnosti je podpora z úřadu práce značně omezována, ale její náhrada formou sociálních dávek můţe být také v určitých případech demotivující.

84


57

Vraťme se však k situaci nezaměstnaného registrovaného na úřadu práce. Vzhledem k situaci na trhu práce – konkrétně v Liberci v měsíci září bylo 9 225 osob schopných okamţitě nastoupit do zaměstnání a pouhých 814 volných míst, tj. nezaměstnanost ve výši 9,8%85 - nestačí, aby uchazeč počkal, neţ mu úřad práce najde volné pracovní místo. Je nutné, aby aktivně spolupracoval, sám si vyhledával inzeráty, kontaktoval zaměstnavatele a vůbec dělal vše pro nalezení nové práce. Dotazník pokládal otázku na trávení volného času. Jednou z moţností na výběr bylo hledání nové práce. Tuto moţnost zvolilo celkem 19 respondentů z 39 (dlouhodobě nezaměstnaní), coţ potvrzuje autorčin předpoklad, ţe alespoň polovina z dotázaných hledá práci i ve svém volném čase. Krom hledání práce ve volném čase mohli respondenti prokázat svoji aktivitu ještě v jedné dotazníkové otázce a to v otázce číslo 7. Ta se skládá ze dvou částí: odpovídáte na inzeráty v novinách či na internetu a účastnil/a jste se nějakého rekvalifikačního kurzu. Celkem 27x se objevila kladná odpověď na otázku týkající se inzerátů. Pouze 4 z 39 respondentů však uvedli, ţe se účastnili rekvalifikačního kurzu, přičemţ ve skupině nezaměstnaných déle neţ 1 rok to neuvedl ani jeden z dotazovaných. Rekvalifikační kurzy nabízí celou řadu výhod a především lepší moţnost získání nového zaměstnání. Průměrná doba registrace na úřadu práce před rekvalifikací je 7 měsíce, po absolvování kurzu je tato doba v průměru jen 3 měsíce.86 Tato čísla, dle mého názoru, jednoznačně hovoří pro absolvování takového kurzu.

85

MPSV [online]. [cit. 2010-11-07]. Dostupný z WWW : http://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/uzem/?_piref37_240429_37_240428_240428.statse=2000000000011 &_piref37_240429_37_240428_240428.statsk=2000000000013&_piref37_240429_37_240428_2404 28.send=send&_piref37_240429_37_240428_240428.stat=2000000000038&_piref37_240429_37_24 0428_240428.obdobi=I&_piref37_240429_37_240428_240428.rok=2010&ok=Vybrat 86

MPSV [online]. [cit. 2010-11-07]. Dostupný z WWW : http://portal.mpsv.cz/sz/stat/rek/?_piref37_1298285_37_241135_241135.statse=2000000000011&_pi ref37_1298285_37_241135_241135.statsk=2000000000014&_piref37_1298285_37_241135_241135 .send=send&_piref37_1298285_37_241135_241135.stat=2000000000026&_piref37_1298285_37_24 1135_241135.obdobi=2&_piref37_1298285_37_241135_241135.rok=2010&_piref37_1298285_37_2 41135_241135.uzemi=131000&ok=Vybrat

58

Jedna z dotazovaných v rozhovorovém šetření vypověděla, ţe rekvalifikační kurz, který absolvovala, jí nejen pomůţe najít nové zaměstnání, ale také ji vrátil alespoň na chvíli do jakéhosi reţimu. Uvedla, ţe největším přínosem, krom nových informací, byl sociální kontakt s lidmi v podobné ţivotní situaci. Zjistila, ţe existují lidé, kteří jsou ve stejné či podobné situaci a mnozí z nich ji nesou ještě hůře. Součástí kurzu byla i moţnost návštěvy psychologa – tuto moţnost respondentka velice ocenila.

3.6.5 Změny v domácnosti spojené s dlouhodobou nezaměstnaností

Změny spojené s nezaměstnaností nastávají dozajista v kaţdé domácnosti. Liší se však intenzita s jakou jednotlivci takové změny vnímají. Na jeden typ změny jsme jiţ částečně narazili a to je rozvodovost a dlouhodobá nezaměstnanost. K rozvodu vede celá řad důvodu a jedním z nich můţe být změna nastalá díky dlouhodobé nezaměstnanosti. Samozřejmě se nejedná jen o situaci ztráty práce, ale vše s tím spojené – nedostatek financí, větší mnoţství volného času, které jedinci vyuţívají rozdílně. Dotazník obsahoval jednu otázku přímo zaměřenou na změny v domácnosti a jejich vnímání. Jedná se o otázku číslo 9, která pomocí škály odpovědí, sonduje pocítění změn.

59

Graf č. 5: Změny v domácnosti u nezaměstnaných 3 - 6 měsíců

rozhodně ano možná spíše ne jiné

Graf č. 6: Změny v domácnosti u nezaměstnaných 6 měsíců až 1 rok

rozhodně ano možná spíše ne jiné = nevím

spíše ano nevšiml/a jsem si rozhodně ne


Graf č. 7: Změny v domácnosti u nezaměstnaných více než 1 rok

rozhodně ano možná spíše ne jiné


Grafy 6 a 7 ukazují podobné smýšlení lidí, kteří jsou bez práce delší dobu, a ukazují téměř shodné výsledky. Graf číslo 5 se výrazně liší. Nejen, ţe se objevuje moţnost „rozhodně ne“, ale také se liší četnost zvolených odpovědí. Ţádná z moţností výrazněji nepřevyšuje ostatní jako je tu u dvou zbylých grafů. Tyto tendence jsou vysvětlitelné ze své samotné podstaty. Lidé, kteří jsou bez práce kratší dobu, si nepřipouští, ţe by tato situace mohla přetrvat. Navíc jsou schopni si ještě udrţet standart ţivota a stereotypy, které měli v zaměstnání. Sociální izolace ještě není tak znatelná, protoţe z hlediska financí mohou čerpat z naspořených zásob nebo například z odstupného. Lidé, kteří jsou bez práce delší dobu, coţ podle grafů výše je přibliţně od šesti měsíců výše, jsou ze společnosti vyřazeni jiţ delší dobu, finanční zásoby se ztenčily a oni si stále intenzivněji uvědomují tíţivost své situace. V grafu 5 je moţné sledovat převládající negativní odpovědi. Tito respondenti si převáţně nepřipouští změny ve své domácnosti. Naopak je tomu u dvou dalších grafů, kde převaţuje uvědomění si změn, které nastaly po ztrátě zaměstnání. 60

Podrobnější informace týkající se pocitů nezaměstnaných bylo moţné zjistit prostřednictvím rozhovorů s nezaměstnanými ţenami. Všechny se jednohlasně shodly, ţe změny jednoznačně nastaly. Nejmladší z nich uvedla, ţe změny nastaly postupně a nenápadně, coţ pro ni bylo moţná náročnější. „Měla jsem pocit, ţe je vše v pořádku a stejné a najednou jsem si uvědomila, ţe se všechno postupně změnilo a já si jen ničeho nevšimla.“ Tato ţena byla ve zvláštní situaci, kdy zaměstnání nepotřebovala a po mateřské zůstala doma. Změnila se však pracovní situace jejího manţela a ona se rozhodla, ţe si najde práci, aby vylepšila rodinný rozpočet. Práci stále ještě nenašla a nyní výrazně pociťuje nedostatek financí především vzhledem ke svému pětiletému synovi, kterému se snaţí zajistit krouţky, na které byl zvyklý. Další změna, o které hovořila, je vztah s manţelem. Manţel dotazované řeší vlastní podnikatelské problémy a vyţaduje, aby mu manţelka byla oporou. Ta však, jak sama uvedla, řeší psychické problémy spojené s neschopností nalézt zaměstnání a také se stará o syna, kterému stále častěji vysvětluje, proč mu nemůţe něco koupit. Další dvě dotazované ţeny se ocitly ve sloţité ţivotní situaci spojené s rozvodem, která byla následována nutností řešit své zaměstnání. Starší ze ţen nebyla nikdy registrována na úřadu práce, svou situaci řešila formou brigád. V době, kdy poskytovala rozhovor, měla podepsanou smlouvu na nástup do zaměstnání od prvního dne dalšího měsíce. Atmosféra rozhovoru tak byla mnohem uvolněnější, přestoţe věci, o kterých jsme hovořily, nebyly veselé. Změny v domácnosti vnímala v souvislosti se změnou ve svém ţivotě – rozvod, stěhování, brigády pro zajištění financí. Nezaměstnanost pro ni především znamenala chybějící jistotu, řád, který by částečně zastoupil chybějící řád v ţivotě, v rodině. Poslední respondentka opustila své poslední zaměstnání dobrovolně, protoţe se musela přestěhovat přes polovinu republiky. Změna v domácnosti byla tedy naprosto jasná, protoţe vstoupila do společné domácnosti s novým partnerem a jeho dvěma dětmi. Z matky samoţivitelky v domácnosti se svými dvěma dětmi ve věku 8 a 11 se stala nezaměstnaná ţena v domácnosti se šesti členy. Nezaměstnanost u této dotazované trvá jiţ druhý rok a to i přes to, ţe absolvovala rekvalifikační kurz.

61

Díky relativně malým dětem si respondentka udrţuje reţim spojený s péčí o děti a domácnost. Finanční situaci řeší přivýdělky a brigádami, ale i přes velkou snahu pociťuje nedostatek vůči dětem. Všechny zmíněné nevýhody nezaměstnanosti a pocity, které se u respondentů objevují, jsou popsány i ve výzkumu z roku 1992. Oblasti, ve kterých je nejčastěji pociťována změna, jsou finance, sociální a psychické změny.87 Reakce na vzniklou situaci se vţdy odvíjí od individuálních vlastností, od rodinného zázemí a také od přístupu k dané situaci. Přístup můţe být aktivní či pasivní. Za aktivní přístup můţeme povaţovat jiţ zmíněné vyhledávání práce ve volném čase a naopak za pasivní mohou být povaţováni ti respondenti, kteří uvedli, ţe neodpovídají sami na inzeráty v novinách či na internetu. Výzkum V. Kuchařové prokázal, ţe následky nezaměstnanosti se projeví aţ po určité době, tak jak bylo moţné vidět v grafech 5 aţ 7. Zpočátku je moţné u nezaměstnaných sledovat lehkováţnost, ale posléze Kuchařová hovoří o zlomové době šesti měsíců, kdy se nezaměstnaný částečně přizpůsobí, ale zároveň se kumulují důsledky ztráty práce a narůstá deprese a skeptické proţívání.88 S touto tezí by jednoznačně souhlasily všechny tři respondentky z rozhovorového šetření. Kaţdá jinými slovy, ale významově stejně, uvedl, ţe s narůstající dobou bez práce narůstá pocit méněcennosti, hledání příčin neúspěchu v osobních vlastnostech a také častější pesimistické myšlenky týkající se definitivnosti vzniklé situace. Vzrůstá obava, ţe situace se v nejbliţší době nezmění a ţe dotyčná nebude nadále schopná udrţet ţivotní úroveň alespoň jako doposud. Dle Kuchařové je posledním stádiem ve vnímání nezaměstnanosti pasivita, která nastává přibliţně po roce neúspěšného hledání práce. Nalezení práce po tak dlouhé době můţe být zdrojem radosti i obav.

87

KUCHAŘOVÁ, V. Rodina s nezaměstnaným členem domácnosti. 1. vyd. Bratislava: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 1992. s. 23. ISBN 80-7138-065-2. 88


62

Jak jiţ bylo řečeno, jedna z respondentek má jiţ vidinu nástupu do nového zaměstnání. V souvislosti s touto dobrou zprávou dotyčná vyjádřila upřímnou a obrovskou radost z úspěchu ve výběrovém řízení, ale zároveň také zmínila obavy z nového kolektivu, z reţimu práce, na který jiţ není zvyklá. Pozitivní nálada však převládala a zakrývala tyto obavy. Jednoznačně však dotazovaná vyjádřila myšlenku, ţe si práce nyní mnohem více váţí, neţ kdy dříve.

3.6.6 Dlouhodobá nezaměstnanost a vliv na partnerský život

Nezaměstnanost je pro kaţdého jedince zátěţovou situací, zvláště pokud trvá dlouhou dobu. Člověk má moţnost přemýšlet, zvaţovat svůj dosavadní ţivot a mění plány do budoucnosti. Podle individuálních psychických predispozic se můţe změnit i chování jedince, coţ je samozřejmě potenciálním zdrojem konfliktů mezi členy rodiny, mezi partnery. Ve výzkumu V. Kuchařové 79% respondentů přiznalo psychickou náročnost situace a z toho 28% vidí situaci dlouhodobé nezaměstnanosti jako neřešitelnou.89 Stejný výzkum také prokazuje obavy z následků nezaměstnanosti. Mezi ty hlavní patří sociální deviace, jako je například alkoholismus, drogová závislost nebo agresivita, ale o tomto ohroţení dlouhodobě nezaměstnaných jiţ bylo hovořeno v teoretické části.

89


63

Dále výzkum uvádí subjektivní obavu jedince o fyzické a psychické zdraví, sociální bídu a v neposlední řadě změny v demografickém chování rodin. Tyto změny zahrnují zvýšenou rozvodovost a sníţenou sňatkovost.90 Rozvodovost byla v souvislosti s nezaměstnaností jiţ zmiňována. Rozvod je však většinou dlouhý proces, a proto je vhodné se zaměřit na signály, které mohou krizi v rodině předcházet. Prvním ukazatelem můţe být čas trávený společně s partnerem. Zda nastala nějaká změna ověřuje otázka číslo 11 v dotazníku. Celkem 33 respondentů odpovědělo na tuto otázku, přičemţ 8x se objevila odpověď „rozhodně ano“ mám více času na partnera a děti. Největší zastoupení (4 tyto dopovědi) jsou ve skupině nezaměstnaných déle neţ 1 rok. Zbylé dvě skupiny si rozdělily po dvou těchto odpovědích. „Spíše ano“ se objevuje celkem 10x a je tedy nejčetnější odpovědí. Tato četnost je rozdělena po 4 odpovědích mezi skupiny nezaměstnaných 3 – 6 měsíců a nad 1 rok. Vzhledem k těmto výsledkům lze předpokládat, ţe distribuce času mezi partnera a děti se odvíjí spíše podle osobnostních vlastností a nelze tedy vysledovat určitou pravidelnost ve skupinách podle doby nezaměstnanosti. Jediné číslo, které výrazněji vybočuje je počet odpovědí „spíše ne“ u lidí bez práce po dobu přesahující 1 rok. Tato odpověď se objevuje celkem 3x, přičemţ ve zbylých skupinách se objevuje jednou a nulakrát. I tato tendence můţe být a pravděpodobně je spíše vypovídající vzhledem k jednotlivým respondentům, neţ k celé skupině.

90


64

3.6.7 Změny stereotypů v rodině

Podrobnější informace měla na toto téma poskytnout otázka číslo 12, ale její správné vyplnění se objevilo jen u malého mnoţství dotazníků. V případě dlouhodobě nezaměstnaných respondentů, tedy u 38 dotazníků byla tato otázka správně vyplněna pouze ve 13 případech. Díky tomuto nízkému počtu není moţné usuzovat na celou skupinu, ale je zajímavé porovnat jednotlivé odpovědi. Počet správně vyplněných dotazníků byl dále sníţen, protoţe byly vyřazeny ty exempláře, které vyplňovali lidé, kteří zároveň uvedli, ţe nemají děti. U takových respondentů bylo většinou k otázce týkající se dětí vyplněno „rozhodně ne“, coţ by mohlo zkreslit celkový dojem.

Graf č.8: Změna stereotypů v rodině s dlouhodobě nezaměstnaným členem 10 8 6 4 2 0 péče o domácnost

pravidelný denní režim

rozhodně ano

trávení kontrola dětí společného v činnostech času v rodině

spíše ano

možná

vztah k partnerovi

nevím

vztah k dětem

spíše ne

vztah dětí k vám

rozhodně ne

Graf číslo 8 zobrazuje výsledky otázky číslo 12 u celkem 10 respondentů, kteří splnili tři podmínky: dlouhodobá nezaměstnanost, správně vyplněné odpovědi a rodina s dětmi. U většiny oblastí se objevuje převaha odpovědí „rozhodně ano“ a „spíše ano“. Nezanedbatelným procentem je zastoupena i odpověď „nevím“ u téměř všech oblastí. Respondenti by pravděpodobně potřebovali více prostoru k zamyšlení, stejně tak jak tomu bylo v případě rozhovorů s respondentkami, které se u tohoto typu otázek dlouze zamýšlely a dvě z nich nejprve sdělily „to nevím“ a aţ po chvíli svou výpověď upravily. 65

Zajímavý poměr odpovědí se objevuje u oblasti péče o domácnost, kde můţeme sledovat stejné zastoupení odpovědí „rozhodně ano“, „nevím“ a „spíše ne“. Tato škála se pohybuje od kladné aţ po zápornou odpověď a vyjadřuje tak pravděpodobně odlišnost rodinného zázemí jednotlivých respondentů. V této souvislosti je vhodné zmínit rodinné poměry těchto 10 respondentů. Ve vzorku jsou dva svobodní, čtyři sezdaní, tři rozvedení a jeden vdovec či vdova. Tato škála je také velice široká a je tedy logické, ţe především otázka týkající se péče o domácnost můţe být takto široce zodpověditelná. Oblasti spojené s dětmi jsou častěji označeny neutrálním „nevím“, coţ můţe být způsobeno tím, ţe respondenti tyto oblasti zatím nereflektovali. V rozhovorech se autorka setkala s postojem, který předpokládal, ţe děti tuto situaci nepociťují. S tím však nelze neţ nesouhlasit, protoţe změna v chování, depresivní nálady a starosti děti na svých rodičích vidí právě jako první, neboť jsou k těmto stavům a vůbec změnám citlivější. Otázka změn v domácnosti byla probírána samozřejmě i v rozhovorech a dalo by se říci, ţe mnohem podrobněji. Všechny respondentky měly dostatek prostoru, aby se mohly nad jednotlivými otázkami zamyslet. Jak jiţ bylo zmíněno výše, dvě z respondentek nejprve vyjádřily nejasný názor, který postupně upravily díky moţnosti přemýšlet nahlas. Nejstarší z respondentek hovořila o změnách spojených s domácností a rodinou s obtíţemi, neboť doba nezaměstnanosti byla téţ spojena s rozvodem a zařizováním nového ţivota. Právě z důvodu náročného rozvodu nebyla příliš ve styku ani se svými dětmi, které zůstaly s otcem. Tato situace se však postupně zlepšovala. Respondentka však jednoznačně sdělila, ţe opora rodiny v tak náročné situaci významně chyběla. Absence stálého zaměstnání tomuto stavu nepřispěla. Respondentka se tak zaměřila na různé brigády, které zabíraly mnoho času a také poskytovali finance pro základní zajištění ţivotní úrovně. Jak se říká, po hlavě se vrhla do sportu, aby zkrátila čas trávený v prázdném bytě, kdy jí dělaly společnost vzpomínky a navršující se sloţenky. Další z respondentek opustila své poslední zaměstnání dobrovolně, protoţe se stěhovala k novému partnerovi do jiné části republiky. Změna spojená s počátkem nezaměstnanosti byla tedy spíše osobního charakteru. 66

Tato dotazovaná je bez práce druhý rok a jak sama uvedla, začala si to uvědomovat zhruba aţ po roce. První rok se sţívala s novým prostředím, s rodinou svého partnera a s partnerem samotným. Nezaměstnanost jí poskytla dostatek času věnovat se novému partnerovi a díky tomu se jim podařilo se lépe sblíţit. Pomáhala dětem aklimatizovat se v nové škole, začít nové koníčky a hledat nové kamarády. Hlavní dopad nezaměstnanosti se u této ţeny projevil, jak jiţ bylo řečeno aţ po roce bez práce. Uspořené finance došly a výdělky z brigády nepokryly všechny potřeby. I z tohoto důvodu přijala rekvalifikační kurz s nadějí, ţe se situace urychlí a zlepší. V době, kdy začala nezaměstnanost naléhat na psychiku intenzivněji, začaly u jejího syna zdravotní problémy, takţe téma nezaměstnanosti bylo nahrazeno něčím mnohem intenzivnějším. Respondentka sdělila, ţe v té době byla ráda, ţe neměla práci, protoţe mohla být se synem v nemocnici, chodit za ním na návštěvy kaţdý den a zároveň se zvládala starat o mladší dceru tak, aby nepocítila zanedbání nebo nedostatek pozornosti. Tato respondentka sama sobě nastavila velice pevný denní reţim, který dodrţuje ve všedních dnech. Díky tomu si udrţela pojem o pracovním týdnu a víkendu. Její den začíná doprovodem dětí na školní autobus, poté tráví aţ dvě hodiny vyhledáváním inzerátů a nabídek práce na internetu. Příprava oběda a úklid domácnosti, popřípadě práce na zahradě zabere většinu dne. Dvakrát do týdne jezdí do blízkého města na nákup, úřad práce a obchází nástěnky s nabídkami zaměstnání, zároveň vyzvedává děti ze školy nebo krouţků. Tímto systémem si udrţela základní časové rozdělení dne na práci a odpočinek neboli volný čas. U nezaměstnaných se objevuje problém s příliš velkým prostorem pro volný čas, který však nejsou schopni vyuţít, protoţe volný čas je jakousi odměnou za práci. Pokud práce chybí, máme tendenci podvědomě se přestat odměňovat. Nezaměstnaní mají více volného času a nenaučí-li si jej zorganizovat, tak jak to učinila zmíněná respondentka, můţe dojít aţ k celkové dezorientaci.91

91


67

Poslední z respondentek pocítila změny v domácnosti především z hlediska financí. V předešlé době ţila z peněz manţela a nemusela řešit jejich dostatek či nedostatek. Nyní je v situaci, kdy zvaţuje kaţdou věc před jejím nákupem a omezuje své zájmy a v nejbliţší době, pokud nedojde k vylepšení situace, bude muset omezit i zájmy svého syna. Jak jiţ bylo zmíněno výše, tato respondentka pociťuje depresivní stavy a není oporou pro svého manţela, který by ve vlastní náročné situaci potřeboval maximální podporu právě v rodině. Tato respondentka hledá práci, aby si udrţela standart, který se můţe zdát vysoký, a vyřešila tak také otázku svého volného času, protoţe syn půjde brzy do školy. Zatím dochází do školky pouze na dopoledne a tak volného času bez syna není zatím tolik. Dotazovaná vyjádřila názor, ţe změny v jejich domácnosti byly nevyhnutelné a snaţí se k nim přistupovat pozitivně. Náročnost situace však na ni doléhá a stává se stále akutnější.

3.6.8 Děti v rodině s nezaměstnaným členem.

Hovoříme-li o rodině, je nutné se krom rodičů, kteří jsou bez práce, zaměřit i na jejich děti. Z tohoto důvodu byly z dotazníků vybrány ty, které vyplňoval respondent, jenţ uvedl, ţe má dítě. Toto téma poskytuje prostor pro srovnání situaci mezi krátkodobě a dlouhodobě nezaměstnanými. Následující grafy obsahují odpovědi na tři otázky týkající se dětí v souvislosti s nezaměstnaností rodiče. Vzorek dlouhodobě nezaměstnaných je sloţen celkem z 22 respondentů a u krátkodobě nezaměstnaných uvedlo jen 10 respondentů, ţe mají dítě. I přes tato čísla je dobré se na podobnosti nebo případné rozdíly podrobněji podívat. Pro oba grafy platí stejné otázky z dotazníku:

68

13: Domníváte se, že Vaše současná situace ovlivní budoucnost Vašich dětí? 14: Máte pocit nedostatku financí především vzhledem k dětem? 15: Mluvíte s dětmi o Vaší situaci?

Graf č. 9: Dlouhodobá nezaměstnanost a dítě 25

počet

20 15 10 5 0 otázka 13

otázka 14

otázka 15

číslo otázky v dotazníku

rozhodně ano

spíše ano

možná

nevím

spíše ne

rozhodně ne

Graf číslo 9 zobrazuje situaci, tak jak ji vidí dlouhodobě nezaměstnaní. Je moţné sledovat velkou škálu odpovědí. Respondenti plně vyuţívali všechny nabízené moţnosti. U grafu číslo 10 tomu tak není. Respondenti volili méně moţností a stačila jim menší škála na vyjádření názorů. Tento fakt můţe být spojený s počtem respondentů, kteří jsou ve vzorku zahrnuti. Výrazně nejvyššího počtu odpovědí dosahuje otázka číslo 14 v grafu 9. Tímto se částečně potvrzuje předpoklad, ţe dotazovaní cítí největší negativum spojené s nezaměstnaností v nedostatku financí. Graf číslo 10 zobrazuje situaci, jak ji vidí lidé, kteří jsou bez práce po kratší dobu. Zde se ve stejné otázce objevuje potvrzení předpokladu, ale ne tak výrazně. Respondenti v tomto případě častěji volili moţnost „spíše ano“ neţ silnější variantu „rozhodně ano“. Krátkodobě nezaměstnaní volili častěji odpověď „nevím“ především u otázky číslo 14. 69

počet

Graf č. 10: Krátkodobá nezaměstnanost a dítě 12 10 8 6 4 2 0 otázka 13

otázka 14

otázka 15

číslo otázky v dotazníku

rozhodně ano nevím

spíše ano spíše ne

možná rozhodně ne

Tento trend můţe být způsoben tím, ţe lidé, kteří jsou bez práce po kratší dobu, mohou mít ještě finanční zásoby, dostávají odstupné anebo si ještě nepřipustili to, ţe se jejich situace výrazně změnila. Dlouhodobě nezaměstnaní celkově častěji volili nejsilnější negativní odpověď „rozhodně ne“. Tato odpověď se objevila u všech otázek a to minimálně v jednom případě. Krátkodobě nezaměstnaní tuto moţnost volili jen u jedné otázky a to v případě otázky číslo 15. Zajímavé je se podívat v porovnání na otázku číslo 13. Přibliţně ve stejném poměru se objevují první dvě kladné moţnost „rozhodně ano“ a „spíše ano“. Odpověď, která se objevuje u dlouhodobě nezaměstnaných a v případě krátkodobě nezaměstnaných vůbec ne, je „moţná“. Tento fakt lze vysvětlit samotnou situací daných lidí. Dlouhodobě nezaměstnaní si jsou mnohem více vědomi své situace a proto si i připouští, ţe tato situace můţe ovlivnit jejich děti. Nikdo si však nechce hned připustit tu nejhorší variantu, tudíţ v moţnosti „moţná“ je vyjádřena jakási naděje na zvládnutí celé nepříjemné ţivotní situace tak, aby neovlivnila děti. Oproti tomu krátkodobě nezaměstnaní si vliv na děti nepřipouští nebo o situaci ještě nepřemýšleli a zvolili moţnost „nevím“.

70

3.6.9 Pozitiva a negativa dlouhodobé nezaměstnanosti

Pozitiva a negativa byla zjišťována v otázce číslo 16. Díky moţnosti vepsat vlastní odpovědi se výsledky u jednotlivých respondentů samozřejmě liší. Někteří byli schopni vyplnit všechna volná políčka, jiní vypsali jen jedno a další například napsali, ţe pozitiva nejsou ţádná. Jeden z respondentů vypsal tři negativa a tři pozitiva přesně tak, jak je popisují učebnice a odborná literatura. Ve škole bych takového člověka obvinila z opisování, ale zde jen můţeme dodat, ţe se jedná o ţivotní zkušenost, která byla popsána v odborné literatuře. Tento respondent uvádí jako pozitiva větší mnoţství času, to, ţe se častěji vídá s rodinou, a více času na své koníčky. Hlavní tři negativa u tohoto člověka jsou nedostatek peněz, vzdalování se přátel a nedostatek peněz na zájmy a koníčky. Z celkového počtu 38 dlouhodobě nezaměstnaných respondentů doplnilo pozitiva a negativa jen 27. Není reálné zachytit všechny odpovědi, které se v dotaznících objevily, ale alespoň je moţné se zaměřit na ty, které se opakují nebo jsou něčím výrazné. Nejprve se zaměříme na pozitiva. Nejčastěji zmiňovaným pozitivem je dostatek volného času, tato odpověď se objevila celkem 16x. V pořadí dalším „nejoblíbenějším“ pozitivem je rodina a to v různých formách. Čas na rodinu, prostor pro společné trávení času, zlepšení vztahu s partnerem či dětmi atd. Následuje čas na koníčky a zájmy. Jako další častá odpověď se objevuje tvrzení, ţe vzniklá situace nemá ţádná pozitiva. Ve dvou případech se objevilo pozitivum moţnosti delšího spánku. Negativa zahrnují také celou řadu různých odpovědí, ale výrazně nejčastějším negativem jsou peníze. Jako negativum peníze vypsalo celkem 25 respondentů z 27, coţ významně překračuje autorčin předpoklad, ţe tuto odpověď uvede více neţ polovina respondentů. Dalším významným negativem z hlediska počtu je psychické napětí a deprese. Toto negativum bylo zmíněno celkem 11x.

71

Další negativa početně taktéţ významná jsou názory okolí a s tím spojená ztráta sociálních kontaktů a dále pocit méněcennosti. Za zmínku stojí odpověď, která se objevila jen jednou, ale je významově zajímavá. Jeden z respondentů pod kolonku negativa připsal „ţádná negativa nejsou, jinak bych se zbláznil“. Tato odpověď vyjadřuje situaci dlouhodobě nezaměstnaných – jsou v náročné situaci, která je nejen psychicky náročná. Určitým řešením tak je její popření nebo alespoň zlehčování. Výsledky dotazníkového šetření ukázaly jisté tendence, které byly potvrzeny v průběhu rozhovorů. Všechny respondentky za hlavní negativum označily nedostatek financí. Peníze těmto ţenám chybí především v souvislosti s dětmi – na jejich koníčky, hračky a oblečení. Zmíněna byla také informace, ţe pokud bude situace nezaměstnanosti trvat delší dobu, finance by chyběly i na zajištění vybavení do školy a na školní akce, které jsou stále finančně náročnější. Ţena se staršími dětmi uvedla, ţe finance chyběly právě dětem, nebo alespoň ona měla ten pocit. Ţena s malým chlapcem uvedla jako další negativum psychické vypětí ze vzniklé situace. Pocit méněcennosti a obavy ze znovuzařazení do pracovního kolektivu se však objevují u všech ţen. Pozitiva zmiňovaná v rozhovorech jsou především spojena s časem na děti, domácnost a celkově rodinu. Jedna z respondentek uvedla, ţe dostatek volného času ji umoţnil se sblíţit s partnerem. Její situace však byla specifická díky přestěhování k partnerovi do nového prostředí.

3.7 Shrnutí praktické části

Praktická průzkumná část nastínila aktuální situaci nezaměstnaných. Nezaměstnaní jsou členové společnosti, kteří z různých důvodů nemají práci. V dnešní době se člověkem bez práce můţe stát téměř kdokoliv, protoţe jistoty nejsou jiţ v ţádném zaměstnání. 72

Nezaměstnaní lidé se musí vypořádat se vším tak jako zaměstnaní, ale navíc řeší nedostatek financí, zvýšenou psychickou zátěţ a částečné vyloučení ze společnosti. Rodina je v takové situaci velice důleţitým prvkem v udrţení stability. Pomáhá zvládnout nezaměstnanému jeho situaci, ale sama je často touto situací ohroţena. A ohroţena je především zvýšenou rozvodovostí nezaměstnané populace, sklonem k patologickému chování a změnami v chování obecně. Výzkum z roku 1992 praví: „s délkou nezaměstnanosti se pesimismus výrazněji nezvyšuje.“92 S tímto tvrzením není moţné souhlasit a nesouhlasí s ním ani odborníci na téma dlouhodobé nezaměstnanosti. Především rozhovory s respondenty prokázaly pravý opak. Pocit méněcennosti a zvyšující se pesimismus v souvislosti s hledáním práce byl zmiňován všemi respondenty. Při posuzování situace dlouhodobě nezaměstnaných je zapotřebí posuzovat jedince individuálně a nejlépe k němu tak i přistupovat. Vzhledem k vysokému počtu nezaměstnaných je však nutné najít určité zákonitosti v chování a smýšlení nezaměstnaných, která měl tento praktický průzkum ověřit.

92


73

4 Závěr

Diplomová práce se zaměřila na téma dlouhodobé nezaměstnanosti a jejího vlivu na rodinu. Z pohledu tří hlavních hledisek se autorka zabývala dlouhodobou nezaměstnaností: jak ji vidí společnost, dalším hlediskem byla individuální zkušenost jedince

s nezaměstnaností

a

jako

poslední

hledisko

byla

rodina,

kterou

nezaměstnanost ovlivňuje. Téma vlivu nezaměstnanosti na rodinu a její členy však není omezeno pouze na jednu kapitolu, nýbrţ protíná všechna ostatní témata. Dlouhodobá nezaměstnanost jako jev objevující se v soudobé společnosti stále významněji je důleţitým tématem pro sociologii, psychologii a v neposlední řadě i ekonomii. Odborná literatura hovoří o dlouhodobé nezaměstnanosti jako o problému současné společnosti, který ji ovlivňuje napříč všemi věkovými skupinami a všemi sociálními vrstvami. Dnes se nezaměstnanost netýká jen lidí s nízkým vzděláním, i kdyţ jejich zastoupení je významnější, ale můţeme ji spojovat i s lidmi vysokoškolsky vzdělanými. Tento trend souvisí se změnami ve společnosti, která se mění s kaţdým novým strojem, s kaţdou novou technologií, s kaţdým novým programem, který nahrazuje lidskou práci. Díky tomu ubývá pracovních míst pro lidi bez vzdělání a vyţadována je naopak specializaci ve vzdělávání, ale ani ta jiţ nezaručuje získání práce. Změny ve společnosti se týkají nejen pracovního trhu jako takového, ale také rodin, které tvoří společnost. Stále častěji se setkáváme s rodinami poznamenanými rozvodem, který je velice často následkem nezaměstnanosti. Podoba tradiční rodiny se mění a hovoříme-li o tradiční rodině v dnešní době, musíme zahrnout nukleární rodinu a stále častěji její formu s jedním rodičem. Tento typ rodiny není úplný, coţ se projevuje především v případě nezaměstnanosti. Jeden člen, který ţiví své děti, musí zastat role i za chybějícího partnera. Při hledání práce je tak matka ţivitelka, statisticky významně více zastoupena neţ muţ ţivitel dítěte, znevýhodněna při hledání práce.

74

Praktický výzkum, který byl součástí diplomové práce, potvrdil teze vyřčené v teoretických zdrojích. Ve vzorku respondentů se rozvedený jako rodinný stav objevil ve větším zastoupení u dlouhodobě nezaměstnaných. Věkové rozloţení respondentů se také liší u dlouhodobě a krátkodobě nezaměstnaných. Se zvyšujícím se věkem se u dlouhodobě nezaměstnaných zvyšuje zastoupení oproti opačnému trendu u krátkodobě nezaměstnaných. Vzdělání bylo zastoupeno v celé moţné šíři od základního aţ po vysokoškolské. Respondenti potvrdili stanovený předpoklad, ţe finance jsou hlavním negativen u více neţ ½ z nich a tento předpoklad byl početně ještě překročen. Odpovědi na otázky týkající se rodiny a dětí se samozřejmě rozchází na celé škále moţností, která byla v dotaznících poskytnuta. Kvalitativní šetření potvrdilo výsledky kvantitativního šetření. Respondentky vyjádřily stejné tendence, které je moţné najít jak ve výsledcích dotazníků tak také v literatuře věnující se tomuto tématu. Dlouhodobá nezaměstnanost je téma, které se můţe dotknout kaţdého z nás, a proto je dobré se na něj zaměřit a naučit se s ním pracovat. Tato práce měla zmapovat situaci současných nezaměstnaných a porovnat ji s literaturou. Vzhledem k tomu, ţe teoretické zdroje vychází z výzkumů uskutečněných například i před více neţ 10 lety, mohlo dojít ke zjištění, ţe dnešní dlouhodobě nezaměstnaní na svoji situaci pohlíţí odlišně. Toto se částečně potvrdilo v souvislosti s výzkumem z roku 1992, který pracoval s nově demokratickou společností, která se učila pracovat a ţít se svobodou. I díky tomu se některé názory neshodují, ale ostatní výzkumy konané především ve Velké Británii odpovídají naší současné situaci. Výsledky a závěry této diplomové práce nastínily situaci dlouhodobě nezaměstnaných především v Libereckém kraji. Poznatky z této práce a samozřejmě téţ

z teoretických

zdrojů

mohou

být

vyuţitelné

pro

preventivní

práci

s nezaměstnanými. Prevence by měla předcházet především vzniku sociálně patologických

jevů,

psychických

poruch

a

dalších

negativních

důsledků

nezaměstnanosti. Díky předcházení těmto jevům je moţné ušetřit nejen finance daňových poplatníků, ale také ušetřit společnost od rozrůstání negativního působení skupiny dlouhodobě nezaměstnaných. 75

Nezaměstnanost nemůţeme ze společnosti vymýtit, ale alespoň můţeme předejít jejímu špatnému vlivu na majoritní pracující společnost.

76

5 Seznam literatury:

BUCHTOVÁ, B. Nezaměstnanost je jako nevyléčitelná nemoc. Psychologie dnes, 1999, roč. 5., č. 5, s. 8-11. BUCHTOVÁ, B. a kol. Člověk – psychosomatická bytost: k problému lidské sebereflexe. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 1996. 234 s. ISBN 80-210-1341-9. BUCHTOVÁ, B. a kol. Nezaměstnanost: psychologický, ekonomický a sociální problém. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2002. 240 s. ISBN 80-247-9006-8. KUCHAŘOVÁ, V. Rodina s nezaměstnaným členem domácnosti. 1. vyd. Bratislava: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 1992. 45 s. ISBN 80-7138-065-2. MACH, Petr. [online][cit. 2010-10-24]. [poslední úprava 31.10.2007]. Dostupný z WWW: MPSV [online]. [cit. 2010-11-07]. Dostupný z WWW : www.mpsv.cz MAREŠ, P. Nezaměstnanost jako sociální problém. 3. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2002. 172 s. ISBN 80-86429-08-3. PALÁN, Z. Lidské zdroje: výkladový slovník. 1. vyd. Praha: Academia, 2002. 280 s. ISBN 80-200-0950-7. SOBOTKOVÁ, I. Psychologie rodiny. 1. vyd. Praha: Portál, 2001. 176 s. ISBN 807178-559-8. SOCHŮREK, J. Vybrané kapitoly ze sociální patologie I. díl: úvod do sociální patologie, sociálně patologické skupiny. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita, 2001. 81 s. ISBN 80-7083-494-3. SOUKUPOVÁ, E. Neprovdané matky na trhu práce. [online][cit. 2010-11-22]. Dostupný z WWW: http://www.socioweb.cz/index.php?disp=temata&shw=295&lst=111 ŠVINGALOVÁ, D. Kapitoly z psychologie II. díl: psychologie osobnosti. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita, 2002. 94 s. ISBN 80-7083-614-8.

77

ŠVINGALOVÁ, D., PEŠATOVÁ, I. Uvedení do výzkumu a metodika tvorby bakalářské práce. 1. Vyd. Liberec: Technická univerzta, 2006. 78 s. ISBN 80-7372046-9.

78

6 Seznam příloh

Příloha 1: Uzavřený dotazník Příloha 2: Otevřený dotazník

79

Příloha1 TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ Tento dotazník byl vytvořen jako součást Diplomové práce. Jeho výsledky budou využity pouze pro účely této práce. Děkuji za vyplnění dotazníku. 1) Váš věk? a) do 20

b) 20 – 30

c)30 – 40

d)40 – 50

e) 50 – 60

f) nad 60

2) Rodinný stav? a) Svobodný/á

b) ženatý/vdaná

c) rozvedený/á

d) vdovec/vdova

e) registr. partner

3) Jsou ve Vaší rodině děti? Pokud ano, vypište jejich pohlaví a věk.……………………………………………………………… 4) Vaše nejvyšší dosažené vzdělání? a) Základní

b)vyučený/á

c) vyučený/á s maturitou

d) střední š. s maturitou

e) VOŠ

f) VŠ

v oboru…………………………………………………………………………………………. 5) Jak dlouho trvalo Vaše poslední zaměstnání? a) Méně než 3 měsíce

b) 3 – 6 měsíců

c) 6 měsíců až 1 rok

d) více než 1 rok

6) Jak dlouho jste bez zaměstnání? a) Méně než 3 měsíce

b) 3 – 6 měsíců

c) 6 měsíců až 1 rok

d) více než 1 rok

7) Vaše aktivita při hledání nového zaměstnání: - odpovídáte sám/a na inzeráty v novinách či na internetu? - účastnil/a jste se nějakého rekvalifikačního kurzu? Jakého?

a) ano a) ano

b) ne

b)ne

8) Proč si myslíte, že jste bez zaměstnání? Můžete zvolit i více variant. a)nedostatek míst b) zdravotní stav c) mám malé dítě/děti d) nevhodné vzdělání e) jiné…………………………………………………………………………………………. 9) Nastaly nějaké změny v domácnosti po ztrátě zaměstnání? a)rozhodně ano

b) spíše ano

c) možná

d) nevšiml/a jsem si e) spíše ne f) rozhodně ne

g) jiné…………………………………………………………………………………………. 10) Jak trávíte svůj osobní volný čas? a)s rodinou

b) s přáteli

c)hledáním nové práce

d)sport

e) knihy, hudba

f) jiné………………………………………………………………………………………….

80

11) Máte více času na svého partnera a děti? a)rozhodně ano

b) spíše ano

c) možná

d) nevím

e) spíše ne f) rozhodně ne

g) jiné…………………………………………………………………………………………. 12) Změnily se nějakým způsobem stereotypy ve Vaší rodině? Ke každé oblasti případné změny připište písmeno jedné z následujících odpovědí: a)rozhodně ano

b) spíše ano

c) možná

d) nevím


i) Péče o domácnost: ii) Váš pravidelný denní režim: iii) Trávení společného času v rodině: iv) Kontrola dětí v jejich činnostech (škola, zájmy, návštěvy přátel): v) Vztah k partnerovi: vi) Vztah k dětem: vii) Vztah dětí k Vám: 13) Domníváte se, že Vaše současná situace ovlivní budoucnost Vašich dětí? a)rozhodně ano

b) spíše ano

c) možná

d) nevím


g) jiné…………………………………………………………………………………………. 14) Máte pocit nedostatku financí především vzhledem k dětem? a)rozhodně ano

b) spíše ano

c) možná

d) nevím


c) možná

d) nevím


15) Mluvíte s dětmi o Vaší situaci? a)rozhodně ano

b) spíše ano

g) jiné …………………………………………………………………………………………. 16) Vyjmenujte tři negativa a tři pozitiva Vaší současné situace. Pozitiva

Negativa

…………………………………………………….

…………………………………………………….

…………………………………………………….

…………………………………………………….

…………………………………………………….

…………………………………………………….

81

Příloha 2 Dotazník 1)

Váš věk? a)20 – 30

2)

b) 30 – 40

c) 40 – 50

d) 50 – 60

Rodinný stav? a)

Svobodný/á b) ženatý/vdaná c) rozvedený/á

3) Členové rodiny – děti a jejich věk: 4) Obor Vašeho vzdělání? 5) Vaše poslední zaměstnání? 6) Doba, po kterou jste bez zaměstnání? 7) Proč si myslíte, že jste bez zaměstnání? 8) Zúčastníte se nebo zúčastnil/a jste se rekvalifikačního kurzu nebo jiné aktivity Pracovního úřadu? 9) Nastaly nějaké změny v domácnosti po ztrátě zaměstnání? 10) Máte pravidelný denní režim? 11) Jak trávíte svůj osobní volný čas? 12) Máte víc času na svého partnera a děti? 13) Změnily se nějakým způsobem stereotypy ve vaší rodině? i)

Péče o domácnost:

ii)

Trávení společného času v rodině:

iii)

Kontrola dětí v jejich činnostech (škola, zájmy, návštěvy přátel):

iv)

Vztah k partnerovi:

v)

Vztah k dětem:

vi)

Vztah dětí k Vám:

14) Domníváte se, že Vaše současná situaci ovlivní budoucnost Vašich dětí? 15) Máte pocit nedostatku financí především vzhledem k dětem? 16) Mluvíte s dětmi o Vaší situaci? 17) Vyjmenujte tři negativa a tři pozitiva Vaší současné situace.

82

83

DLOUHODOBÁ NEZAMĚSTNANOST A JEJÍ VLIV NA RODINU LONG-TERM UNEMPLOYMENT AND IT S IMPACT ON A FAMILY

Recommend Documents