Dějiny knihliskarství na Moravě od vzniku jťlio až do roku 1021.
Od
D ra.. B . D u d ík a .
(Pomocí slav. mor. zem. výboru.)
= @
888® = --------------
V BRNĚ. Tiskem mor. akciové knihtiskárny. — Nákladem vlastním.
Vynalezení knihtiskařství klade se podle obecného mínění k roku 1450. Potřeba jeho ukázala se býti v brzce tou měrou ne zbytnou, že průchodem jednoho půlstaletí počítalo se v Evropě více než 1000 na 200 míst zřízených tiskáren, z nichž více než polovice náleželo Itálii, 200 samojedině Benátkám. Překvapující tento zjev zplodil v době mnohem pozdější domněnku, že příčinu rychlého vzrůstu umění knihtiskařského hledati dlužno v šíření se klassických studií čili humanismu, jenž té doby počal zkvétati v Itálii. Studium starých klassiků, zejmena řeckých, bylo, jak známo, po dobytí Cařihradu (1453) skrze. Turky od uprchlých odtud Reků po Itálii zaštípeno a rozšířilo se tu, než minulo 15. století, v míře netušené, zvláště přízní věd a umění milovného rodu Medicejského. U nás zdomácněla studia tato později. Dle^zpráv nás došlých před nášel sice již v letech 146(3- 1484 na učení pražském mistr Řehoř Pražský o Virgiliu, ale teprve na počátku 16. století připomíná se Václav Písecký co první Čech, jenž se veřejně na řečeném učení řečtinou obíral, takže ^humanismus teprv v 16. století došel u nás obliby a rozšíření. Ješto ale již od roku 1486 jest knihtiskařství na Moravě známo, tož nemohl přece zde býti humanismus příčinou zavedení jeho, a byť i byl, zdaliž by se byl nepostaral o rozšíření klassiků? Tak ale vyskytuje se jakožto nej starší moravský tiskopis z roku 1486 kniha kostelní, totiž „Agenda biskupství olomouckého/ Tudíž nikoliv humanismus, nobrž nutná potřeba pro rozšíření knih k službám církevním slušících povolala první typografy na Moravu. A poněvadž také knihy toliko diecésním biskupem autorisované na světlo se vydávaly, samo sebou patrno, že tisk toliko s povolením biskupským vykonán býti mohl, a takto že jedině olo moučtí biskupové o zavedení tiskařství na Moravě zásluhu mají. Církev katolická a nikoliv humanismus poskytla moravským knih tiskařům první výdělek. i*
-
4
—
Jan Vitič, olomouckého biskupství administrátor, rodem z P ro stějova, jenž od r. 147G do r. 1482 hyl biskupem velko-varadínským a posledně jmenovaného roku od krále Matiáše do Olomouce byl poslán, „aby biskupství z bídného stavu vybavil, zaprodané statky vlastní svou vážností a podporou královou zase vykoupil, a svým duchem a učeností církvi katolické k staré platnosti dopo m ohl/ pokládán budiž za původce knih tiskařského umění na Moravě. Brno. M aje třicet tisíc kusů dukátů ročních příjmů, neboť podržel i svá uherská beneficia, mohl biskup V itič ono tehdáž ještě drahé umění podporovati. I víme, že již v druhém roce/ své olomoucké administratury dal v Benátkách zhotoviti „Breviarium 01omucense.“ Tam ní tiskárna byla od Němců zařízena, mezi nimiž Konrád Stáhl z Blaubeuernu z Virtemberska se jxnenuje. Tento Konard Stáhl, byv r. 1482 knihtiskařem v Pasově, ob jevuje se pak zároveň s Matějem Preinleinemy jenž se podobně benátským tiskařem zove a rodem byl z Ulmu, na jednom brněn ském tiskopisu z r. 1491 a sice opětně na jedné kostelní knize, na missálu pro stoliční chrám ostřihomský, o němž se dí, že jej ně kteří ostřihomští kapituláři přehlédli a Theopold Feger, měšťan budínský, na svůj náklad uveřejniti dal. Z této okolnosti soudíme, že Konrád Stáhl čili jak se píše „Stahel* a společník jeho Matěj Preinlein podrževše svou výsadu v Benátkách — oba nazývají se „impressores V eneti“ — občas na Moravě pobývali, aby snáze vyhověti m ohli požadavkům na ně čině ným. Již roku 148G vyšla v Brně pro farní duchovenstvo velm i potřebná kniha „Agenda secundum chorům Olomucensem* a po dvou letech 1488 tři díla, uherské dějiny od Thurocza a 2 práv nické knihy. Uvážím e-li takový nával zakázek a odtud pro knih tiskaře plynoucí užitek, netřeba nám se diviti, že cizozemští tiskaři na odbyt na Moravě pomýšleli, a proto také jistý měšťan ze Spýru, Petr Drach, dal v Bamberce 1488 prostřednictvím mistra Jana Senzenschmidta na svůj náklad „Missale 01omucense“ tisknouti, pro dávaje je skrze Jindřicha Petzensteinera v Bamberce. Snadno lze uhodnouti, že missál tento co první toho druhu tištěné dílo bez pochyby valně na Moravě rozšířen byl, poněvadž v olomoucké studijní knihovně se až podnes několik exemplářů této knihy chová, mezi nimiž viděti jednu na pergameně s pozlacenými literami, kte rouž premonstrátský klášter loucký(?) u Znojma byl objednal. Zápas o výtěžek neustal i později. Jiří Stocks ze Sulzbachu tisknul r. 1498 v Normberce v 4°. „Agenda ecclesise Olomucensis*
—
5
—
a za rok rovněž v Norm berce „Missale Olomucense.4, Vydání bamberské byloť tudíž roku 1490 již rozebráno. Téhož léta vydán jest v Strasburce nákladem Jana Eeinarda, alias Grůningera, „Ordo Psalterii juxta ordinem ecclesiae Olomucensis,44 kdežto brněnská ti skárna od r. 1491 do r. 1499 šestero důkladných knih uveřejnila, mezi nimiž r. 1495 také jednu v německém jazyku mistra Klim enta ze Štýrského Hradce: „Von allen paden, dvé von nátur havss sind44, v 710 verších, jediné to dílo světské, jehožto původ vlivu humanismu se přičítá. Ze takové dílo tisknouti se mohlo, vysvětlujeme sobě po zdání našem tím, že hlavní sloup brněnské tiskárny, biskup Jan, jeviště opustil. Jan totiž vzdav se r. 1491 administratury a veške rých svých hodností vůbec vstoupil o letnicích t. r. ve Vratislavi do františkánského řádu. Založiv františkánský klášter v Uherském Hradišti byl tu pak 17. června 1509 pochován. N a místo jeho volila kapitola na stolec biskupský Bohuslava z Lobkovic na Hasišteině, horlivého to humanistu. Papežská sto lice však ho za biskupa neuznala, biskupství dostalo se opět pod administrací, a teprv po 6 letech stal se z bohatého uherského rodu pochodící olomoucký a krakovský kanovník Stanislav hrabě Turzo vlivem Alexandra V I. r. 1497 biskupem olomouckým, jsa jím až do r. 1540. Za něho zakusila brněnská tiskárna změnu úplnou. Statuta od něho začátkem května r. 1498 do Viškova po ložené diecésní synody vyšla následního roku tiskem v Brně; pak ještě r. 1499 vyšlo v Brně „Psalterium Olomucense44, avšak nikoliv u Konrada Stahla z Blaubeuernu, nobrž u jistého Stahla z Meinivg, zovoucího se knězem diecése augšpurské, kdežto onen Stáhl z Blau beuernu téhož roku 1499 „Breviarium Olomoucense44 v Benátkách tisknul a Matěj Preinlein brněnskou tiskárnu do Olomouce přenesl. Takto rokem 1499 zaniká v Brně tiskárna, aby teprv r. 1001 opět činnost svou zde započala. Úlohu je jí převzala Olomouc. Z 10 prvotisků či inkunabulí v Brně tištěných, jsou mi ná sledující známy: 1. Agenda secundum chorům Olomuccnsem. Závěrek: Agenda . . . in inclita Civitate Brunna impressa feliciter finit: 1486 díe septima m. Octobris. 4°. v Brně.
(V olomoucké
studijní knihovně
a zemském archivu
In duplo).
2. Magister Joannes de Thwrocz: Ulustrissimorum Huugariae regum chronica. impressa.
In inclita terre Morauie ciuitate Brunensi lucubratissimo
Anno salutis M C C C C LX X X Y IIÍ (1488) die X X . Martii. Má
barvené dřevorytiny.
Fol.
(V olomouc. stud. knih.).
3. Cauis Joh. Jac.: De modo in jure studeudi libellus. Impressum
6
—
in inclita duitate Brunna.
—
Anno salutis M CCCCLXXXY1II (1488). 4°.
(V olom. stud. knih.). 4. Donatus minor. Konec: In
inclita
ciuitate Brunna impressus.
Anno salutis M C C C C LX X X X I (1491). 4°. (Y olomouc. stud. knih.). 5. Statuta synodalia Ecclesiae et apostolice sedis moriam . . . .
Olomucensis.
Praef. Stanislaus dei
gratia Episcopus Olomucen. ad perpetuam rei
Actum
ín castro nostro Wyssaw tertia
me-
die men. Maji.
Anno incarnationis Domini L X X X X V III. Fol. 2. Incipiunt statuta syno dalia. Fol. 14 a: Impressum Brunne. 4°. 6. Psalterium Olomucensis.
(Y olomouc. stud. knihovně).
secundum ritům ac consuetudiúem chori ecclesie
Fol. Na zadní stránce titulního listu sv. Yácslav v dře vo
ry tině s českým lvem, se znakem kapitoly olomoucké a biskupství (mezitím monogram H. W. F.), na zadní straně dedikace tohoto („opera M. Pauli Reylil de Ewanczicz eccl. Brun. Canonici correctum“ ) žaltáře biskupovi Od Konrada Stahela (nazývá se zde také Chalyps de Meiningen Pres byter
Augustanae
dioecesis); na
posledním
listě angel
s moravským a starým erbem města Brna, u hlavy 1499,
v
dřevorytině
angelovy letopočet
a sice v právo: 14, v le v o : 99, pod dřevorytinou: Impressum
Brunne. Fol.
(Y zem. arch. v Brně).
7. Jus municipale
Moravicum.
Bez
letopočtu.
Avšak,
že
se
v tomto díle tytéž litery a zkráceniny, tentýž řád a způsob u rovnání sazby a tentýž papír nacházejí, jako
v Agendě z r. 1486,
v kronice
Tliuroczově, v návodě de modo in jure studendi 1488 a v olomouckých synodálních statutách
z r. 1499,
tuto knihu do roku 1490.
protož sotva
se mýlíme,
klademe-lí
(Exemplář tohoto tiskopisu na pergameně
v městském arch., na papíře ve Františk. museu v Brně). 8. Missale Strigoniense 1491. (snad toho roku započata, pravdepodobno r. 1493. dokonáno).
Konec: Finit feliciter Missale secundum
veram rubricam sacre ecclesie Strigonien. fidelissime revisum per nonnullos dominos capituli prefate ecclesie.
Impressum Brunna; impensis
Theobaldi Feger conciuis Budensis librarii per ingeniosos ac magnarum iudustriarum viros Conradum Stahel et Mathiam Preinlein impressores veuetos.
Anno verbigene Millesimo quadringentesimo nonagcsimo primo
(1491),
die vero Novembris vicesima prima. Fol. (Y dvorské knihovně
ve Vídni. l ) *) Obyčejně udává se co brněnský tiskopis z r. 1493 spolu: Paulini de Lemberg, Trilogium animae 1493. Fol. Františkán Ludovicus de Prusda, též Pruthenus ab Ililberg zvaný, jest tohoto díla spisovatelem. Psáno r. 1493 a vydáno r. 1498 u Kobergra v Normbcrce. (V knih. dvorské ve Vídni).
—
1
—
Mně neznámé brněnské prvotisky: 9.
Brant
Sebastian: Expositio
omnium titulorum juris
et canonici 1488 (později často vydáno).
civilis
(Není ve dvorské knihovně
vídenské). 10. Clement
von Gratz: Von allen paden
dye von nátur hayss
sind. 1495. (Schází ve vid. dvor. knih.).
Rozumí se samo sebou, že těchto 10 uvedených prvotisků k typografickým přináleží vzácnostem. Olomouc. Prvn í dílo, na kteréž Preinlein a sice týmiž literami, kterými byla Agenda v Brně r. 1486 vytištěna, v Olomouci náklad vedl, jest „Planctus ruinae ecclesie* v 119 složkách, latinsky a německy rýmovaných, a paksatyra: „Questio fabulosa recitata per magistrům Johannem Schram ex Dachow“ (z Tachova v Čechách). Obě díla vyšla během r. 1499. Avšak že r. 1500 Konrád Baumgarten se v Olomouci co knihtiskař objevuje, lze z toho souditi, že téhož roku mistr Preinlein město to opustil. Baumgarten založil roku 1489 ve Vratislavi prvou tiskárnu, jsa, jak se podobá, původem z Virtem berska. Bohužel zůstal jen až do roku 1502 v Olomouci za městnávaje se potom ve Vratislavi, pak r. 1506 ve Frankfurtě nad Odrou a posléze r. 1514 v Lipsku. Patrno, že on, jako obadva jeho předchůdcové v Brně a Olomouci, přináležel k tak zvaným ko čovným knihtiskařům, jenž pouze tam svůj lis sestavili, kde práci nalézali, ubírajíce se opět odtud nemajíce ničeho více na práci. Z obsahu čtyř děl, vydaných Baumgartenem mezi 1. 1500 a 1502 v Olomouci, vysvítá, že církev olomoucká octla se v tuhém zápasu s bludy pikhartskými, jejichž šíření ani úsilí Turzovo ani působení dominikána Jindřicha Institoris, od r. 1484 generálního inkvisitora, poslaného za tou příčinou roku 1499 na Moravu, zastaviti nemohlo. O biskupu Turzovi (1497— 1540) jde chvála, žeza něho hu manistická vybroušenost na Moravě nejvyššího stupně dostoupila a že sídlo jeho stalo se v krátce daleko široko proslulým středištěm učenosti i učencův. Olomoučtí kanovníci Bohuslav z Lobkovic a na Hasišteině, Augustin Kaesenbrot a Ondřej Ctibor,tajný písař krále Vladislava, Jan Šlechta ze Všehrd, K rištof z Veitm ile, syn výtečného Beneše z Veitm ile, jakož i jin í nalézali u biskupa pomoc a povzbuzení. Proti náboženským novotářům,. ku kterýmž té doby nejedna rodina šlechtická, před nedávnem ještě katolická, se přidružila, ja l se biskup i tisku jakožto mocné zbraně užívati, zejmena proti nej
nebezpečnější a nejčetnější sektě Pikhartů či Valdenských. Za úče lem tím vyvolil si Stanislav učeného probošta katedrálního chrámu, Augustina Kaesenbrota, který tehdá spolu s Šlechtou k úředním neb kancelářským osobám krále Vladislava příslušel. Augustin se psal proti Valdenským pojednání, ve kterémž se také mistra Jana Nigra, městského lékaře v Prostějově, dotýká. „K dyž jsem jednou,* dí Augustin ve své Epištola dedicatoria, „se svým přítelem a spoluúředníkem Šlechtou skrze Prostějov cestoval, pozdržev se zde na krátce, spatřil jsem velký počet nových domů, vesměs Pikhartům patřících, mezi nimiž byl i dům Jana N igra .14 I lituje Nigra, vida jej mezi těmito novotáři a hledí k tomu, by jej o/jeho bludech po učil. Toto dílo „de secta Valdensium* tiskl roku 1500 Baumgarten v Olomouci. Druhé dílo proti Valdenským, m ající název: „Clipeus adversus Waldensium haeresim“ , uveřejnil r. 1501 z rozkazu papežova vrchní inkvisitor pro Německo, dominikán ze Solnohrad, Fr. Henricus Institoris. I tuto knihu tiskl Baumgarten, dočkav se radosti, že již nastávajícího roku 1502 druhé vydání tohoto dřevorytiuami opatře ného díla potřebným býti se ukázalo. Jiné dílo vrchního inkvisitora proti Valdenským: „Opus perutile* &c., r. 1501 v Olomouci vy dané, nalézá se bezpochyby v pražské universitní knihovně. Pro humanisty otiskl Baumgarten r. 1501 dílo v Itálii valně rozšířené: Mluvnici Antonii Mancinelli, jenž dávno před r. 1500 byl v učitelem grammatiky ve Velletri, Řím ě, Benátkách a j. Konečně jest se nám zmíniti o jednom ještě mluvnickém díle Marci Rustinimici, věnovaném r. 1504 olomoucké radě městské a tištěném v Olomouci od Fiirstmliayna z Heiligenstadtu u Vídně. Spisovatel jeho nazývá se „de Lunae lacu“ čili z Monsee v hor ních Rakousích. O knihtiskaři Fúrstenhaynu nemáme žádných bliž ších zpráv. Spolu s touto knihou vykazuje olomoucká knihtiskárna 8 prvo tisků, tedy o 2 méně nežli brněnská. V Brně trvala tiskárna do 14 roků, kdežto v Olomouci od r. 1499 do r. 1504 tedy jen (3 let působila. Od této doby jest přestávka až do r. 1538. Těchto 8 v Olomouci tištěných prvotisků, z nichž mi toliko číslo (3. jest neznámo, jest: 1. Planctus ruině ecdesie latino simul et vulgari ydeomate Rielimico (sic) seu versifico modo compositus. mo
Mathiam
Perwulin
de
Ulm.
Impressm uOlomucen.
Anno MCCCCXCVIIIL
(1499).
Per 4°.
(V olom. stud. knihovně). 2. Schram Johan nes: Questio
fabulosa
recitata per
magistrům
Johanuem Schram ex Dachow.
M C C C C LX X X X V IIII. Impressum Olomu-
cens. Per Matbiam Preunlen de Ulm. Anno domini M C C C C LX X X X V IIII. (1499). 4°.
(V olom. stud. knihovně).
3. Augustinus
de Olomuncz
Arcium
et decretorum
eruditum virům Magistrům Joliannem Nigrům pbisicum. secta Waldensium.
Impressum
Conradum Bomgatben
(sic).
in
regali
Anno
doctor: Ad Tractatus de
ciuitate Olomucensi per me
domini M. quingentesimo
(1500)
X X IX . die mensis Octobris. 4°. (V olom. stud. knihovně. Též v brněn ském zemském archivu). 4. Institoris Hcinr. Fr. Sancte Romane ecclesie fidei defeusionis clippeus adversus Waldensium seu Pickardorum heresim.
Končí se : In
Olomucz marchionatu Morauie per magistrům Conradum Baumgarthem impressum. Anno salutis nostre MCCCCCI (1501) XX . die Aprilis. Fol. (V olom. stud. knihovně). 5. Od téhož spisovatele: Opus perutile s. rom.
ecclesiae
adversus
Waldenses
Sermonům
haereticos.
in defensione
1501.
(V
olom.
stud. knihovně). 6. Mancinelli Anton. Grannnatica.
Končí se: Fauste grammatices
Antonii Mancinelli veliterni: libellus qui
spica intitulatur.
Impressus
autem est marchionali urbe Olomucens. per discretum Conradum Baumgartem anno MCCCCCI (1501). Fol.
(V
olom. stud. knih.
Ve vid.
dvor. knih. není). 7. Institoris Heinr. Fr. Sancte Romane ecclesie fidei defensionis clippeus adversus Waldensium seu Pickardorum heresim.
Končí se: In
Olomucz per magistrům Conradum Baumgarthem impressus. lutis
nostre MCCCCCII
(1502)
XX.
die Martii.
Fol.
Anno sa
(V olom. stud.
knih., zem. arch. v Brně a v klášteře rajhradském). 8. Marci Ruštinimici ad moravorum Pueritiam pedagogus matices.
Impressum in inclita
gram
Civitate Olomuncz Metropoli Moravie
per Librarium Furstenhayn de civitate sancta (Heiligenstadt u Vídně), 4°. Bez roku tisku; v přípise k olom. městské radě uvádí ale skladatel, zovoucí se de Lunse lacu, rok 1504. (V c. k. dvor. knih.).
Od r. 1504 až do r. 1538, tedy plných 34 let, nebylo v Olo mouci žádné tiskárny, a biskup Turzo viděl se pohnuta dáti tisknouti potřebné knihy kostelní, jako 1505 missál a 1508 computus k vypočítání velikonoc za příčinou roztřídění církevních slavností a s nimi spojených officií skrze vídeňského tiskaře Jana Winterburgra. Co medle bylo příčinou toho? Dějiny typografie jsou nám dostatečným důkazem, že Morava měla hojný počet obratných knihtiskařův. První tiskař v Janově pochodil z Moravy, Mathias de Olomuntz, obyčejně Mathias Mora-
— 10 —
vus zvaný. S Michalem z Mnichova tisknul r. 1474 v Janově první knihu, „Summa Pisanella*, a v letech 1475— 1490 proslul v Neapoli celou řadou výtečných svých prací. „Život K rista Pána“ , jenž se pokládá za nej starší v portugalském jazyku sepsané dílo, bylo u Valentina z Moravy, Valentinus Mora vus, a u Mikuláše ze Saska 1495 v Lisabone vydáno. Kovněž není neznámo, že učený Moravan Martin z Tišňova v Kutné Hoře r. 1489 českou bibli tiskl. A jako tito mistři, tak i mnozí jin í v knihtiskařském umění sběhlí Mora vané zaměstnáváni byli té doby nade vši pochybnost v cizích dílnách. Nebylo tedy třeba Moravě stěžovati si na nedostatek, ano ona mohla nadbytek svých sil ještě jiným propůjčovati krajinám; a přece po dlouhá léta zanikly knihtiskařské závody i v Brně i v Olomouci. Po našem zdání nutno příčinu tohoto zjevu hledati v náboženských novotách, jež od r. 1503 na Moravě tou měrou se rozmohly, že i král sám svou mocí jim v cestu vkročiti musil. V letech 1501, 1503, 1508 vydány jsou rozkazy na vyhoštění zvláště Pikhartů ze země; avšak nadarmo, neboť právě ti nejmocnější rodové m oravští byli jim na ochranu. Novotáři vzrostli na konec v takový počet, že z nich a nikoliv z katolíků vlastní obyvatelstvo na M oravě se skládalo. Známo nám, že tiskárna brněnská a olomoucká v první řadě katolicismu sloužily, na počátku positivně, později jako olomoucká již jen negativně. Tato konečně akatolickým tiskárnám ustoupiti musila, nemajíc více pro spisy své polemické s dostatek čtenářstva. Kozcházení se akatolíků v různé strany bylo pak příčinou, že vůd cové jejich usilovali o zjednání sobě veřejných orgánů pro své ná boženské náhledy, aby tak působíce jim i na lid, získali pro nauky své četné vyznavače; a jako za doby naší politické strany za pří činou šíření svých zásad časopisy zakládají a skupují, rovněž tak zřizovaly náboženské sekty v 16. století tiskárny, aby spisy z nich vycházejícími šířily svá učení. Proto také, aby působily na lid, vy dávaly akatolické tiskárny spisy v mluvě lidu, kdežto katolický tisk výhradně vydáváním knih latinských se zanášel. Každý téměř vy nikající vůdce některé sekty měl tehda svou tiskárnu. Tak Leonhard z Lichtenšteina, hlava německých Novokřtěnců, m ěl tiskárnu v Mikulově, Jan Dubčanský ze Zdenína a na Habrovanech pro sektu Habrovanských v Lulči („in monte lilioru m “ ), Vácslav Meziřický z Lomnice pro mírné české Bratry v Náměšti, pánové z Boskovic a na Pernšteině pro Pikharty v Prostějově, Helena z Berků, rozená Mezřická z Lomnice, pro přísné Luterány ve Velkém Meziříčí, Jan z Žerotína pro české Bratry na začátku v Evančicích („in insula
\ —
11
—
hortensi*), dědicové jeho a jmenovci od r. 1578 v Kralicích u N á měště. Vedle těchto 7 akatolických tiskáren byly toliko 2 kato lické, v Olomouci a klášteře louckém u Znojma. Mikulov. Knihtiskárnu v Mikulově zařídil okolo roku 1526 knihtiskař z Curichu Simprecht Sorg, zvaný Froschauer. Přišel sem s N ovokřtěnci ze Švýcar, byv přilákán vůbec rozšířenou pověstí, že na Moravě úplná náboženská panuje svoboda, ale také zajisté u doroz umění s hlavou této sekty, Baltasarem Hubmaierem z Fridberka poblíž Augšpurka, s nímžto r. 1480 ve Švýcarsku se byl seznámil, a kterýž nyní pozván byv od Leonharda z Liclitenšteina, pána na Mikulově, v měsíci červnu 1526 ze Štýru v Bakousích, kde se po slední dobu zdržoval, s dokonalou tiskárnou do Mikulova přibyl a jsa podporován rodinou Lichtenšteinskou zde ihned podivuhodnou literární rozvinul činnost. Znamenaje, že šlechta moravská při svém bohatství a své politické moci v zemi za tehdejší slabé vlády krále Ludvíka (1516— 1526) velkou moc nad svými poddanými provozuje, směřoval přede vším k tomu, by tuto k svému učení naklonil. Proto také věnoval předním pánům moravským, jenž je v ili náchylnost k nábo ženským novotám, své spisy polemické, složené vesměs v němčině. Tak na př. Leonhardu a Janu z Lichtenšteina, tehdejšímu hejtmanu zemskému Janu na Pernšteině a Helfenšteině, nejvyššímu zemskému komoří Arklebovi z Boskovic a Cernéhory, Janu Dubčanskému ze Zdenína a na Habrovanech a j. Tím způsobem získal sobě přátele a nabyl prostředkův k tisknutí četných svých spisů, počtem 17. T o liko dvě léta, 1526 a 1527, trvala v Mikulově tiskárna. Hubmaierovo zběsilé řádění proti všeliké vrchnosti, jakož staré jeho poklesky, jichž se byl proti stávajícím řádům v tehdejším rakouském městy si Valdshutu v Badensku dopustil, uvalily naň vězení a přísný soud, který jej pak z rozkazu krále Ferdinanda I., daného 20. srpna 1527, odsoudil k smrti upálením. Dne 10. března 1528 na louce za předměstím erdberským u Vídně byl tento trest skutečně na něm vykonán a po třech dnech byla v dolním Verdu s provazem na krku v Dunaji utopena i jeho manželka, jež jej v poslední době k stálému setrvání napomínala. Po jeho smrti uveřejnil r. 1527 v Mikulově kazatel Osvald Glaidt z Chámu (v Bavorsku) spis (čís. 17), od Hubmaiera ještě složený, literami jeho. Mikulovská knihtiskárna zanikla následkem nařízení Ferdinand I. ze dne 24. čer vence 1528: „aby knihtiskaři a kupci kacířských knih, jakožto hlavní svůdcové a otravitelé všech zemí, beze vší m ilosti ihned utopením
12
—
—
utraceni byli. “ Kam typy Hubmaierovy přišly, jichž již před rokem 1526 užíváno, neboť titulní obrázek v dřevě rytý u díla č. 1. v ro zích letopočtem 1525 poznačen jest, zůstalo tajemstvím. Zdaliž se nedostaly do Prostějova? Z 18 v Mikulově tištěných a mně známých děl chová zemský archiv brněnský 13, a sice po jediném exempláři, jenž Tobiáši Grlaidtovi, synu kazatele Osvalda, náležel. Tato díla dle brněnského exempláře jsou: 1. Von der Freyhait
des willens,
die Gott durch
seiu gesendet
wort anbeut allen menscken und ynen darin gewalt gibt, seine Khinder ze werden, auch die waal, gutes ze wállen und zé thon, Khinder
des zorns,
In Nikolsburg, braniborskému.
wie
sy denu von nátur seynd ze
1. April 1527.
16 listů 4°.
oder sy aber bleiben lassen.
Věnováno Jiřímu
markr.
i
(Schází v c. k. dvor. knih.).
2. Das ander Biechlen von der Freywilligkait des menschens. In welchem schriftlich aUeu menschen
bezeugt
wirdt,
gewalt gebe,
das gott
durch sein gfesendt wort
seine Khinder
ze werden
waal guttes ze wollen und ze thon frey hayinsetze. Gegenschrifften des 4°.
Widertayls auffgeloset.
und
inen die
Auch darbay die
20. Mai
1527.
26 listů
Věnováno Bedřichovi, knížeti lehnickému, břežskému atd., nej vyš
ší niu hejtmanu v dolním Slezsku. 3. Grund vnnd Vrsach,
(Není v c. k. dvor. knihov.).
das ein yedlicher mensch, der gleich in
scincr Khindhait getaufft
ist,
schuldig sey sich recht nach der Ordnung
Christi ze tauffen lassen,
ob er schon hundert jar
Balthasar Huebmor von Friedberg. burg durch Simprecht
Sorg,
allt
were.
Nikolsburg 1527, gedr.
genannt Froschauer,
1527.
Durch
ze Nikols 8 listů 4°.
Věnováno Janu z Pernšteina a na Helfenšteíně, nejvyššímu zemskému hejtmanu markrabství mor. 4
(Jest v c. k. dvor. knih.).
Der vralten vnnd gar neuen Leeren vrtail, das man die jungen
Khindlen nit tauffen solle,
bis sy im Glauben vnnderricht
Durch Balthasar Huebmor von warbáyt ist vntódlich.
Friedberg.
1526 gedruckt
Froschauer, Nikolsburg. 10 listů 4°. Gott Herrn
Herrn
Martino
etwan
Na posledním
sind 1526. listě:
durch Simprecht Sorg,
Věnováno: bischoff
Die
genannt
dem Hochwurdigcn in
zu Nicopol *) jetz
aber
Christcnlichen Bropst zu Kheinitz, seiuem gnedigen Herrn.
Datum zu
Nikolsburg in
1526. —
(C. k.
dvor.
Herm knih.
Oswalden
zymmer ani 21.
vykazuje jiné
vydání
July
A.
tohtoto pojednání
z téhož
roku na 13 listech). *) Zmíněný zde probošt, Martin Goschel, rodem z Jihlavy, byl praemonstratetn v Želivř, pak i sutfragauím biskupem v Olomouci 8 l áz.ena: Eps. Nicopolitanus, a r. 15*26 stal se odpadlíkem.
«
\
13
—
—
5. Von clem Khindertauff, Ecolampadius, Thomas Augustinianer Leesmaister, H. Jakob Immelen, H. Wuolffgang weissenburger, Balthasar Huebmór von Friedberg. von
Ein Gespreeh der Predikanten zu Basel,
Balth. Huebmor von Friedberg.
Nikolsburg 1527.
4°.
10 listu.
(V c. k. dvor. knih. ve Vídni). 6. Ein Form ze Tauffen im wasser die vnnderricliten im glauben. Durch Baltliasar Huebmor von Friedberg. Nikolsburg. 1527. 3 */2 listu. 4°.
Věnováno
Janu Dubčanskému
ze
Zdenína
a
na
Habrovanech.
(V c. k. dvor. knihovně). 7. Ein
Gespreeh
Baltliasar HuebemÓrs von
auff May ster Vlrichs Zwinglens dertauff.
Fridberg
docktors
ze Zurch Taufbuechlen von dem Khin
Nikolsburg 152(1. 36 listů. 4°.
Se znamením Froschauerovým
(S. F . ) : žáby v prvém a čtvrtém poli, a v druhém a třetím tři zvonky v bílém a černém poli, žáby
a zvonky bíločerně rozděleny.
Leonhardu a Jnnu z Lichtenšteina.
Věnováno
(V c. k. dvor. knihovně).
8. Ein ainfeltige vnnderricht auff die w ort: das ist der leib mein, in dem Nachtmal Christi. kolspurg 1526
gedr.
Durch Balth. Huebmor
durch Simpr.
von Friedberg.
Ni-
genannt Froschauer. 14 listů.
4°.
Věnováno Leonhardu z Lichtenšteina. Se znamením Froschauerovým ve věnci vavřínovém.
(V c. k. dvor. knih.).
9. Ein Form des Nachtmals Christi durch Balth. Huebmor von Friedberg. 1527. 10 listů. 4°.
Bez místa a tiskaře. Věnováno českému
Bratru Burianu z Kornic, druhdy
syndiku na starém městě pražském.
(V c. k. dvor. knih.). 10. Von der Briederlichen straff. licli
aucli
khain Kirch,
obschon
Christi daselbstgehalten werdent. berg. Nikolsburg 11. Von
kolsburg
wirdt nach
daselbs 1527.
und
das Nachtmal
Durch Balth. Huebmor von Fried
1527. 8 listů. 4°.
(Schází v c. k. dvor. knih.).
dem Christenlichen Bann.
und gebrauclit Christi,
W o die nit ist, da ist gewiss-
der Wassertauff
Wo
dem ordentlichen
derselb nit auffgcricht.
und
ernstlichen
beuelh
regiert niclits, denn siind, schand und laster. Durch
Balth. Huebmór
von Friedberg.
In N i
10 listů.
4°.
(Není v c. k. dvor. knih.). 12. Von dem Schwert. Ein Christennliche erklerung der Schrifften, so wider die oberkait (das ist, das die Christen nit sollent jm Gewalt sitzen nocli das schwert fiern) von etlichen Briiedern
gar ernstlich an-
gezogen werdendt. Durch Balth. Huebmór von Friedberg 1527. 22 listy. 4°.
Věnováno mor. nejvýš,
zem.
komoří
Arklebu
z Boskovic
a na
Černéhoře. Udání místa a tiskaře schází. (Není v c. k. dvor. knih.). 13. Enntschuldigung Osbaldi Glaidt vou Chamb. Etwan zu Leybm inOesterreich,
yetz
predicanut
zu Nicolspurg in
Merhern.
Etlicher
— 14 — Artickel verklerung.
So im von missgennern fálschlich verkhert vnnd
also nachgeredt wurden. Gedruckt zu Nikolspurg durch Simprecht Sorg, gen. Froschauer 1527. 14 listů. 4°.
(Není v c. k. dvor. knih.).
Následující mikulovské tiskopisy, jenž se na Moravě nenachá zejí, jsou v c. k. dvorské knihovně ve V íd n i: 14. Ein kurtz entschuldigung des Balthasar Huebmors von Friedberg an alle Christglaubige menschen,
das sy sich
an den erdichtenn
vnwarhayten, so im sein missgonner zu legen, nit ergern 1526. Na po sledním listě: Die
warhayt ist vntodlich.
Nikolspurg 1526
gedruckt
durch Simprecht Sorg, gen. Froschauer. 8 l /2 listu. 4°. 15. Ein Christennliche Leertafel, die ein yedlioher mensch ee und er im Wasser getauft
wird vor wissen solle.
Durch Balth. Huebmor
von Friedberg. Gedruckt durch Sorg, gen. Froschauer, Nikolspurg 1527. 34 listy. 8°.
Dem hochwurdigen Herrn Martin etwan Bischoff zu Niko-
pol, jetz aber in Christenlicher gemain zu Nikolspurg. Geben zu Nikols purg am 10. Tag Dezemb. 1526. 16. Die zwelf Artickel Christenlichen glaubens ze Ziirch im Wasserthurm in Bettweys gestelt.
Durch Balth. Huebmor.
Nikolspurg 1527.
8 listů. 8°. 17. Handlung yetz den X IIII. Tag Marcy
dis X X V I. Jaťs.
So
zu Osterl) tz *) in Merherrn durch erforderte Versammlung vieler Pfarrer vnd priesterschaíften auch etlichen des Adels vnd anderer in Christlicher Lieb vnd
ainigkeyt
beschehen vnd
samt derselbene Artickl Erklárung.
in Syben Artickl 8°.
beschlossen mit-
Vydáno od Oswalda Glaydta.
Bez letopočtu, místa a tiskaře; nepochybně z r. 1526. 18. Ein kurtzes /vater berg/
vnser./ D. Balthasar /Huebmor von Frid-
Bittent so werdent ir /entpfahen. Joan./
1526. 4 listy
am
16. /Nicolspurg./
8°. 2)
Prostějov
Knihtiskárna prostějovská vznikla z mikulovské. Hubmaier byl, jak nám známo, s panem Janem Dubčanským z Habrovan v jakémsi spojení, neboť i tento přiznával se k sektě Novokřestěnců. D le zá sady svobodných myslitelů biblických ja l se již záhy Dubčanský novoty hlásati, pro kteréž ale s českými Bratry do sporu přišel. Hádky takto vzniklé trvaly i na dále, a když se pak příznivci na skytli, jako Jan z Lipého a na Krum lově, Dobeš z Boskovic a na Kosicích a K rištof z Boskovic a na Třebové, vytištěna byla v Pro *) Hostěhradice v Znojemsku. 2) Rozbor obsahu Hubmaierových spisů podal Dr. Hošek v díle: Balthasar Hubmaier a počátkové novokřesténstva na Moravě.
V Brně 1867.
stějově r. 1527 kniha v českém jazyku, jež byla prvním českým, tiskopisem na Moravě. Bohužel známa jest nám toliko z římského indexu, já aspoň neviděl jsem j í nikdy. Název je jí je st: Jana Dubčanského
neb Habrovanského listové
bratřím Boleslav
ským poslaní, i také jich odpovědi zase psané, tuto spolu jsou vytištěni k žádosti uroz. p. p. Janovi z Lipého král. českého, z Bozkovic
p. Dobešovi
a na Třebové,
a na Krumlově, nej v. maršálku
z Božkovic
a na Rosicích,
v Prostějově 1527.
p.
Krištofovi
Jungmann, hist. liter,
č. II. vyd. str. 197.
nem
Tiskař jmenoval se Kašpar Nedele, svým typografickým jm ezván jest Aorgns čili Aory a po svém rodišti Kašpar
Prostějovský.
Od r. 1527 až do r. 1543 není žádný prostějovský tiskopis znám. Jan Dubčanský uveřejniv své „lis ty “ zařídil nejspíše hned potom vlastní svou tiskárnu, a sice v Lulči, dědině jem u poddané. Lulč.
A by v započaté polemice proti českým Bratřím pokračovati mohl a prázden byl při tom všelikého cizího vlivu, založil si Jan Dubčanský svou vlastní tiskárnu v Lulči. Veškery přístroje ti skařské přeneseny jsou z Prostějova do Lulče, ano i mistr Kašpar tam přesídlil. Po spůsobu tehdejší doby dal své tiskárně jméno symbolické, nazývaje j i „in monte liliorum ,“ právě jako mladobole slavská tiskárna „in monte Carm elP a lytornyšlská „in monte Olive titt se jmenovaly. Přívrženci jeho, jsouce v nauce o večeři Páně Zvingliánům a o ospravedlnění pozdějším Osiandristům podobni, jm enovali se od sídla svého vůdce „HabrovanštP čili „L u lečtP (L ileč tí), latině „fratres de monte liliorum P Tiskárna lulecká potrvala od r. 1530 do r. 1537, až do té doby, když Ferdinand I. původce jejího pro nezákonité rozšiřování kacířských a vůbec záhubných nauk v jeho apologii v Praze dal do vězení, propustiv jej na prosbu moravských stavů teprv, když 1538 přísahou se zavázal, že ničeho více, cokoliv by se zákonu protivilo, psáti nebude a tisknouti nedá. Díla, v Lulči tištěná a velm i řídká, počtem 5, jsou: 1. sebrané i
Písničky
křesťanské ke cti
v nově složené
věrek : A tak
a chvále Boží z mnohých jiných
přes celý rok, a mnohé jiné
se dokonávají
písně
podle
pořádku
obecné.
Zá
času . . . vytištěny
při sv. Bartoloměji léta 1530. Kašpar in monte Liliorum. 8°. A — EE IV . a. 5 listu rejstřík. (V pražské univ. knih.). Yydáno pomocí p. Jana Dubčanského.
Jungmann, str. 131.
— 16 — 2. Ukázaní v dvojí stránce.
1. Najprv
pořádku služebného
tak
v věcech podstatných jako nápadních, kteréhož za řád pravý a bohu vzácný užívali od počátku lidského pokolení až do příchodu Kr. pána. Druhé o původu jednoty i také
o všem pořádku služebném, kteréhož
v svém skromáždění užívají podle příkladu Krista pána a naučení apo štolského Bratří 1. 1533.
a starších de monte liliorum jináč z Hory Lilecké
Kašpar Prostějovský.
arch. v Brně).
A — Z
et aa— ss quaterni.
(V zem.
Jungmann, str. 225.
3. Spis z písem sv. sebraný, o pravém a věčném bohu otci, synu i duchu sv. v osobách rozdílném ale v podstatě božského bytu jediném. Přitom i o p. Kristu pravém bohu a člověku, v poctě a pokloně bohu otci rovnému.
Proti těm v nově povstalým bludům, kteréž nyní smějí
někteří převrácení lidé mezi mnohé vtrušovati, zapírajice Kr. p. býti pravým bohem, kterýžto smysl, že je bludný a scestný, i také obecné, víře křest, odporný, to se písmy sv. zjevně ukazuje. šícli
de Monte
Liliorum
Kašpar Prostějovský
1.
1534.
Předml.
Od bratří a star-*
Aij — E.
(V e vid. c. k. dvor. knih.).
kniha E — O.
Jungmann, str. 198.
4. Zřízení markrabství moravského, o soudu zemském, kteréž jest učiněno
v Znojmě
liorum.
Nákladem Otmara z Nepomuku.
r. 1545,
1546,
léta
1535
1562.
(Ve
12°. Frant.
Konec: Vytištěno in monte L i Pozdější vydání v Olomouci
museu a zem. archivě
v
Brně).
Jungmann, str. 181. 5. Apologia.
Zjevné dostiučinění, aneb všem vůbec vydání počtu
z víry, z učení i ze všeho pořádku, kteréhož v náboženství křesťan ském užívají bratří a starší, říkají 1536.
kterýmž někteří Habrovanští
In monte Liliorum.
neb Lylečtí
Kašpar Prostějovský 1537. 8°. Nové
vydání z r. 1538 není mně známo.! )
Jungmann, str. 199.
Namést.
Náměšťský velkostatek v bývalém Znojemsku náležel okolo r. 1496 moravskému zemskému hejtmanu Janu z Lomnice a na M eziříčí. Syn jeho Vácslav Meziřický na Lomnici, horlivý to Bratr, zavedl hned r. 1505 na svých rozsáhlých statcích učení českých Bratří. Zvláště to byli dva učenci, jenž jej povzbuzovali, aby k pol) Josef Jireček uvádí
ve svém spisu Rukovét k dějinám literatury české
do konce X V III. věku ve sv. I. na str. 175 podle Blahoslavovy h ictorie Jednoty: „Ukázaní nedostatkův i také neupřímnosti učinéné nám od
starších Bratří.
proti tomu, i „Psaní J. jsou známy.
1531“ ; „Na to
počínající
od Bratří odpověď.
se: de monte liliorum. 1632.“
Habrovanského
i jeho
Bratří
a
1532“ ;
„Spis
D íla tato, jakož
Michalcova
1585“
ne
\ —
17
—
čátečním pracím založené od něho tiskárny v Náměšti povolal faktora Kašpara Prostějovského z Lulče, neboť nová tato tiskárna měla závoditi v s luleckou, jako méně pravověrnou, a býti j í na odpor. Řečení tito učenci byli kněz Beneš Optát z Telče na Moravě a Petr G zel z Prahy. Onen byl r. 1520 v bratrské obci za pastora ustanoven a r. 1523 za příčinou obnovy v církvi ku sjezdu do Prahy povolán. Vácslav M eziřický přijav jej napřed za vychovatele svého syna Znata do domu opatřil mu později bezstarostné postavení, aby se výhradně prácemi literárními zanášeti a spolu i knihtiskařství věnovati mohl, kteréž domácí Meziřického tajemník Matěj z Dvořiště, příjm ím Pytlík, na vysoký stupeň dokonalosti byl přivedl. Optátu po boku stál Petr Gzel, rodem z Prahy, v bohovědě a v klasických řečech dokonale sběhlý. V letech 1533— 1535 byli oba v Náměšti činni. První, již v květnu 1533 uveřejněná jejich kniha byla česká mluvnice, vůbec to první toho jazyka, načež následoval v listo padu téhož roku překlad Nového zákona dle Erasma Roterodamského latinské recense, věnovaný tehdejší abatyši králové kláštera na Sta rém Brně Johanně z Boskovic, kteráž naň vedla náklad; a r. 1535 Isagogicon či návod k českému pravopisu a počátkové arithmetiky. Dle pravopisu jim i upraveného řídili se pak čeští Bratří ve svých tiskopisech. Povídá se, že P y tlík k vydání mluvnice a Nového zá kona tiskařský přístroj, nepoznav nikdy spůsobu shotovení jeho, sám si vym yslil a sestavil. I nelze upříti, že veškeré technické uspořádání těchto dvou nanejvýš vzácných knih není v odporu s poznámkou v předmluvě ku grammatice a Novému zákonu položenou. Kterak a kdy tiskárna náměšťská vzala za své, známo není. Jest však k víře podobno, že přísné rozkazy Ferdinanda I., týkající se zrušení lulecké tiskárny, i zde za měřidlo sloužily. Teprv r. 1571 tiskla se zase v Náměšti kniha, ale již evančickými literami, na čas sem přinesenými. Smrt Jana Blahoslava (24. listopadu 1571), této duše evančické tiskárny, zavdala bezpochyby k tomu příčinu. N á měšťská tiskárna přešla nepochybně dědictvím na Evančice. N ež ale se zde r. 1564 usadila, založeny jsou r. 1536 v Olomouci a r. 1543 v Prostějově obchodnické tiskárny. D íla v Nám ěšti tištěná jsou 4, a sice: 1.
Nový testament, všecek již nejposléze a pilně od Erasma Ro
terodamského přehlednutý atd. Závěrek zní: Konec nového Testamentu skrz Erasma Roterodamského zpraveného, jenž jest imprimován v Ná měští, léta páně 1533 měsíce listopadu
dne dvacátého devátého.
Gzel z Prahy. 8°. (V olom. stud. knih.
a zem. arch.
v Brně).
mann, str. 196.
2
Petr Jung-
— 18 — 2. Česká grammatika sedmerou stránku v sobě obsahující. V Ná měšti 1533. 8°.
Pozdější vydání od Yácslava Philomatesa 1588 a od
Jiřího Plachého 1643.
Jungmann, str. 128.
3. Isagogicon, jenž jest uvedení každému počínajícímu se učiti psáti. Vytištěno skrz Pytlíka z Dvořišť, a dokonáno 1535. 8°. —
v Náměšti 1. P.
Později opět v Prostějově a v Praze vydáno.
Jung-
mann, str. 128. 4. Jana Blahoslava Evangelia, pašije.
Ěeči
některé
anebo čtení
prorocké a prefací
svátá,
obyčejné,
kteráž šlovou
to jest:
zpěvové
k zvláštním hodům výročním náležité v nově spřavení a vytištění léta 1571
v Náměšti.
S notami.
Fol.
44 listy.
(V pražské univ. knih.).
Jungmann, str. 132.
Olomouc.
Moravské knihtiskárny až dosud tu uvedené sloužily nejvíce strannickým toliko záměrům, nevšímajíce si hmotného prospěchu. Ježto ony jen za příčinou rozšíření a utvrzení jistých křesťanských nauk a náboženských mínění byly zařízeny, nemohly mnohé práce jejich jinak než toliko výdatnou bohatých velmožů podporou vyko nány býti. Rokem ale 1536, po založení tiskárny v Olomouci, pře cházíme do doby od předešlé zcela rozdílné; strannický směr tiskař ského umění ustupuje totiž obecné jeho potřebě. Od tohoto času teprv jest na Moravě knihtiskařství pramenem výdělku, výnos nou živností. Založením dvou obchodních tiskáren, v Olomouci a Prostějově, objevuje se Morava na veřejném tržišti literárních svých plodů; tudíž i ten úkaz, že v obojích těchto tiskárnách vydávány jsou spisy ze všech oborů lidského vědění, a sice v českém, německém, latinském, ano pro židy i v hebrejském jazyku. Za důkaz, že se těmto tiskárnám až do roku 1580 dobře vedlo, slouží nám s do statek veliký počet knih jim i tištěných. Avšak r. 1580 vyšlo od císaře Rudolfa II. nařízení, „že kromě Olomouce v žádném jiném městě moravském nesmějí zřízeny býti tiskárny; v řečeném městě jedna neb dvě, které olomoucký biskup za hodné uzná a k tomu ustanoví. “ Rozkaz tento podvrátil docela tiskárnu prostějovskou, za to ale zvelebil olomouckou, kteráž od r. 1580, stavši se takřka úřední, dvě dílny v témž čase zaměstnávala; avšak potřebám oby vatelstva vyhověti nemohla, neboť většina jeho byla akatolická, a v Olomouci měly toliko katolické a důkladně prohlédnuté knihy vycházeti. Císařský mandat se tedy obcházel a zakládány jsou opět svobodné a strannické tiskárny. Těmto, aby nebyly poznány, dávána
—
19
—
jsou vymyšlená jména, jako na př. evančické „in insula hortensi,“ aneb pouze „hortus.u A proto také nenalézá se na četných a slič ných tiskařských knihách Jednoty bratrské ani místo ani tiskař, neví se tudíž, kde a kým dílo na světlo vyšlo. Co tedy císař R u dolf II. zameziti zamýšlel, rozšiřování kacířských knih, to mělo ještě větší průchod následkem mandatu jeho. V Olomouci uvádějí se tito knihtiskaři: 1. Jan Olivetský z Olivetu, příjm ím „ Hlaváč.* B yl v Olo mouci tiskařem od r. 153(3 do r. 1547. Má také přijmění z Heř mani. Odtud snad pocházel, avšak že v Cechách jest několik H eř mani, nelze určití rodiště jeho. N a všecken spňsob přináležel k pro slulé rodině knihtiskařské, neboť tehdáž provozoval také Pavel O li vetský z Olivetu v Litom yšli umění tiskařské. Olomoucká kronika vypravuje, „že r. 1547 ten úterek před Matějem (22. února) knih tiskař Olivetský, sedě na stolici, v Olomouci sťat byl. “ Příčinu tohoto smutného konce jeho zamlčuje kronista. Snad nesmýšlel dobře u víře, nebo rozšiřoval knihy akatolické? Uprázdněné místo po něm zaujal knihtiskař tenkráte v Pro stějově zaměstnaný: 2. Jan Giinther, jenž v Normberce ve svém umění nabyl vzdě lání. R. 1543 tisknul ještě v Normberce, 1544 v Prostějově a roku 1551 již v Olomouci. První jeho kniha byla: Elementa latinae, boemicae ac germanicae linguae.
(Schází v c. k.
dvor. knih. vid.).
Jsa velm i podnikavý vydavatel, zejmena mnoha v českém ja zyku složených knih, zůstal v Olomouci až do r. 1571. Poslední od něho uveřejněné a nám známé dílo jest: Lindani W. D. Ruewardus, ein nutzlichs wahr Ewangelisch Buch. Z latiny od H. Baumgartnera z Gelenliausen. 8°. (V c. k. dvor. knih.).
Podobá se tudíž, že rok 1569, jak se vůbec udává, neshoduje se s jeho úmrtím. Čásť tiskárny jeho zůstala v Prostějově, kdež i po r. 1553 díla s jmenem jeho se objevují. Mimo jeho dílnu byla v Olomouci ještě druhá, a sice: 3. Šebestiána Olivetského z Olivetu či z Heřmani. Tento Šebestián byl, jak se podobá, dědicem a v tiskárně následníkem onoho svrchu jmenovaného Jana Olivetského. Snad jeho syn neb bratr. Od r. 1564 do r. 1580 provozoval v Olomouci tiskařství. Jeho práce rovněž jako jeho předchůdce Jana vyznamenávají se jakousi technickou důkladností a vyrovnávají se i těm nejlepším německým, ba i italským tiskařským výrobkům. K dyž Jan Gůnther s jeviště ustoupil, stal se Šebestianovým konkurentem: 2*
—
20
—
4. Bedřich Milichthaler . I tento pracoval dříve v Norm berce, nežli sobě v Olomouci Guntherův závod, kdež po více let co korrektor byl zaměstnán, byl 1571 zakoupil. Příštího již roku 1572 u veřn jnil: Pěkné a velmi užitečné věci vybrané z kněli některých mudrcův pohanských a učitelův starých v této knize položené a vysvětlené na jdeš.
Jest to patisk díla, vyšlého r. 1529 v Plzni. Jungmann, str. 143.
Od této doby až do r. 1592 byl M iliclithaler knihtiskařem v Olomouci a zvláště přízní jesuitů, jenž r. 1573 zde založili uni versitu, zvelebil si svůj závod. M ezi jesuity měl M ilichthaler četné odběratele svých knih a oni zvláště přispěli j ku zdaru katolického knihkupectví, jež si M ilichthaler té doby v Olomouci zařídil. R ov něž i biskup olomoucký V ilém Prusinovský byl mu svou přízní nakloněn. j Milichthalerova díla vynikají svým čistým a rovným tiskem, * sličnými literami, jakož i originálními v mědi rytým i obrubami. Od byt českých knih měl převahu v obchodu Milichthalerově. Po smrti jeho r. 1592 za času nedospělosti syna jeho Jana provozovali tiskařství v Olomouci: 5. Dědicové Milichthalerovi od r. 1592 do r. 1(503. Majíce zděděné nářadí tiskařské neučinili pražádné téměř změny v úpravě svých tiskopisů; knihy jejich rozeznávají se od Milichthalerových toliko slabším poněkud černidlem a papírem špatnější hodnoty. M ilichthalerův papír jest na spůsob pergamenu nažloutlý a zrnatý, kdežto onen od dědiců upotřebený jest bílý a hebký. Proto však nepozbývají nikterak díla i touto firmou vydaná v očích milovníků knih své vysoké ceny. Té doby postavili Valentin Kepl r. 1596 a J iř í Wiist r. 1598 několik tiskařských lisů v Olomouci, domnívajíce se, i,e prozatímně řízená tiskárna Milichthalerova vezme brzy za své; avšak oba tito podnikatelé byli přinuceni, nemajíce dosti síly na zničení staré firmy, zanechati tiskařství, jak mile se Jan M ilichthaler po nabytí zletilosti sám dal do provozování knihtiskařství. 6. Jan Milichthaler závodil od r. 1603 až do r. 1610 v Olo mouci. Sklad jeho neměl již té přednosti, jakouž měl za otce je lio ; tiskárna Milichthalerova sklesla nyni s výše své slávy, nemohouc se udržeti v rovnováze se závodem Jiřího Handla, jenž ihned po smrti starého Bedřicha Milichthalera v Olomouci se usadil. Obchod v kni hách mohl již tehdáž za výnosnou živnost považován býti, neboť po sjnrti Bedřicha Milichthalera mohly se ještě vedle jeho tiskárny tři podobné závody v Olomouci udržeti. Knihtiskaři, jenž zde té doby závodili, b yli:
\
— 21 —
7. J iří Handl od r. 1597 do r. 1610. Vydával spisy z oboru Školského a církevního, básnická pokusy, snesení zemského sněmu, vůbec příležitostná díla ve smyslu katolickém i luterském. N ež že uveřejňoval také spisy akatolické, dalo biskupu olomouckému, kar dinálu Františkovi z Dietrichšteina, příčinu, že učinil, odvolávaje se na Rudolfův rozkaz z r. 1580, žalobu r. 1010 u olomoucké městské rady na oba knihtiskaře, Jiřího Handla a Jana Milichthalera, že tiskli a rozšiřovali evangelické pohřební řeči, latinské básně a písně. Obžalovaní dovozovali však na své ospravedlnění, že k jejich žádosti stavové k tomu svolili, aby i katolické i luterské spisy vydávali. A právě sklad knih dvojího druhu dodával Handlově tiskárně takové stálosti, že po 20 let nad ostatní v Olomouci vynikala. Po Jiřího smrti r. 1010 měla j i jeho vdova Barbora, potom 1. 1017 dědicové a pak od r. 1017 do r. 1623 syn jeho Matěj Handl v držení. S firmou Handlovou závodili: 8. Pavd tiram z Budišova na Moravě od roku 1012 do r. 1021 a 9. Krištof Kuě od r. 1014— 1020. Pod záštitou stavů z vět šiny akatolických udrželi se tito dva knihtiskaři až do tolio času, když po bitvě bělohorské sociální poměry na Moravě docela v jiné zabočily koleje. Tiskopisy z olomouckých dílen od r. 1530— lc2 1 , kdyby náležitě sestaveny byly, jaké světlo rozestřely by po velké části kulturních dějin moravských! M ohli bychom z doby té 147 čísel přivoditi, bohužel jsou však v knihovnách po celé Evropě právě tak rozptýleny, jako tiskopisy prostějovské. Prostějov.
Již svrchu jsm e se zmínili, že r. 1527 byla v Prostějově sou kromá tiskárna, z které nám jediná toliko kniha známa jest. Jako před 0 lety v Olomouci, tak po 10 letech, totiž r. 1543 též i v P ro stějově zařízen pod touž firmou Jana Olivetského závod tiskařský, kterémuž pánové statku prostějovského, mocný rod Pernšteinů, svou přízní a ochranou nakloněni byli. Ježto Pernšteinové k Jednotě bratrské se přiznávali, v kteréž krásná vlastnost vzájemné pomoci pravidlem byla; tudíž i jejich přispěním povznesla se prostějovská tiskárna za krátký čas tak znamenitě, že pražská kapitola stoličného chrámu císaři Ferdinandovi žalobu podala, aby proti tomuto závodu svou mocí zakročil. Neboť odtud vycházelo nejvíce akatolických knih a jim i zaplavovány Morava i Čechy. Touto stížností ale kato líci a utrakvisté, jsouce přece tehdáž u velké většině, dali jen svou nedostatečnost na jevo, že nedovedli závoditi s malým zástupem li-
22
—
—
terarně neúnavně činného Bratrstva. A skutečně Prostějov právě jako Normberk lze nějaký čas za bohaté pokládati skladiště, z ně hož nejen Jednotě ale i německým protestantům potřebných knih se dostávalo. Dva knihtiskaři vynikali v Prostějově tehda velkou činností, Jan Giinther a Kašpar Aory. Co se Jana Olivetskéko týče, ten jen na krátce tu působil, než aby mu rozhodného vlivu se dostalo. Od něho známe posud jeden toliko prostějovský tiskopis: Kniha tato jest o pravém náboženství křesťanském. Beneše Bavoryúského . . . učiněna a nyní Martina Michalce . . . vydána
1543.
skrze tištění
Skrze bratra na světlo od
Konec: Imprymování v slav
ném městě Prostějovu skrz Jana Olivetského z Olivetu, v úterý masopustní léta Páně 1543.
A — H.
4°.
(V
stud. knih. olom.).
Jung
mann str. 200.
1. Jan Giinther sestavil si ještě před odpravením knihtiskaře Jana Olivetského z Olivetu tiskárnu v Prostějově a provozoval tam tiskařství až do r. 1553. Nejprvé tu vydal: Spis o nemocech morních, kterak se mají lidé chovati před i při tom času.
(Pro bohaté).
Od mistra Jana Černého.
Takový jest ná
zev jednoho rukopisu. Zdali vydaná kniha totéž má záhlaví, není udáno, toliko že J. Giinther v Prostějově knihu v 16°. r. 1544 tiskl.
Jung
mann str. 80.
R. 1553 neobjevují se již žádné tiskařské práce Gůntherovy v Prostějově* Jest nám známo, že se tehdá se svou tiskárnou do Olomouce přestěhoval. Teprv r. 1559 vyskytuje se tu opět jeho firm a,'dílo zde vyšlé b ylo: Jana a Cyriaka Spanenberga kázaní pohřebné třidcatero a čtvero z evangelisty sv. Lukáše sepsané v Prostějově u Jana Gúnthera 1559. Jungmann, str. 222.
Z přednějších u Jana Gúnthera v Prostějově tištěných knih nalézají se v c. k. stud. knihovně olomoucké: 1.
Regia Urbana
Na konci: Tištěna . . .
Rozmlouvání o krásném kázaní Krista Pána. v městě Prostějově blízko židovské školy skrze
Jana Gúnthera léta Páně 1545, měsíce srpna. 4°. Jungmann, str. 213. 2. Michala
biskupa Sydonienské
Kázaní
patnáctera
o přesvaté
mši v Augšpurku na říšském sněmu léta Páně 1548 kázaná. Na konci: Vytištěno v Prostějově u Jana Gúnthera léta páně 1549. 3. Dubravius Johannes Dei gratia episcopus Olomucensis, in Psalmum ordine quintum, ecclesiae deprecantis typům gerentem, cuius initium est, Verba
mea auribus percipe Domine, enarratio. 1549.
Joauues Guntherus Prostaunae excudebat.
Anno 1549. 4°.
Na konci:
4.
(Mollerianus).
Zlé užívání
hojitelného
lékařství,
k nenabyté škodě lidského života a statku vztahuje. obojího lékařství a tilosofie doktora vydáno. 1550.
kteréž
se
Skrze Molleriana Končí se: Tištěno
v Prostějově u Jana Gtinthera 1550. 5. /:Dubravius Joh. Episc. Olom. auctor est hujus Operis:/. storia
regni Bohemiae,
de
rehus
memoria
dignis,
in
illa
Hi-
gestis . . .
Lihri X X X III. . . . in lucem jam primům sediti . . .
Anno 1552.
konci: Impressum
Joannis Guntheri
et
finitum Prostannae in officina
Na
vigesimo sexto die Martii Anno post nativitatem Christi 1552. Fol. 6. Flavia Josefa o válce židovské knihy sedmerý . . . nyní teprv všeckny v českou řeč z latinské přeloženy kého. 1553.
od Pavla Aquilina Hradec
Konec: Vytištěna a dokonána v městě Prostějově u Jana
Gunthera 1553.
Fol.
2. Kašpar Aory, latině Aorgus , byl následníkem Guntherovým. B yl rodem z Prostějova a příjm í jeho bylo Neděle. Umění své pro vozoval nejprve ve Svém rodišti, kdež, jak nám známo, r. 1527 první knihu českou na Moravě vydal, potom v Lulči a kolem r. 1533 za řizoval s Matějem ze Dvořiště tiskárnu v Náměšti. M ezi 1. 1541— 1543 byl, jak se podobá, faktorem a korrektorem českých knih Janem Gímtherem v Normberce vydávaných. Přestěhovav se se svým pa tronem do Prostějova přejal pak sám na sebe, když tento r. 1553 v Olomouci se usadil, tiskárnu jeho prostějovskou. Pro vysoké stáří vzdal se j í r. 1559 m istr Kašpar, načež od r. 1559 do r. 1562 opět Guntherovým vlastnictvím se stala. Dle udání zemřel Kašpar N e děle r. 1562. Jeho prostějovské tiskopisy z té doby jsou : 1.
Kronika
kratochvilná
o
ctné
Z něm. přel. od Durynka z Ryngolu. 1555. 8°. (R. 1567
a šlechetné panně
Meluzině.
Y Prostějově u Kašp.
Aorga
prodávána v Olomouci s dovolením biskupovým).
Jungmann, str. 67. 2. Kronička kratičká o jednom u Kašp. Aorga 1555. 89. 3. Příčiny
některé
šlovou, v smyslu. rozumíno
býti
1 p. 1557.
nábožném rytíři.
nesrovnání mého
Z kterýchžto i o jejich
může.
V
Y Prostějově
Jungmann, str. 142.
dedikací
s Bratřími, jenž Yaldenští obzvláštnosti poněkud po-
podepsán:
V Prostějově u Kašp. Aorga. 8°.
Vojtěch z Pernšteina Jungmann, str. 201.
N a krátko se usadil v Prostějově knihtiskař: 3. Alexander Plzeňský, později též Aujezdechý neb i Anjezdský, od svého rodiště Újezda u Plzně tak zván. Vyučen byv umění ti skařskému v Plzni pracoval potom v Litom yšli u Pavla Olivetského, jehož dceru Annu pojal za manželku. Po smrti svého tchána uvá
—
24
—
zal se Alexander v jeho obchod. Za času 1535— 1544 vynikal jeho sklad neobyčejnou bohatostí. K dyž za příčinou vzpoury r. 1547 příštího roku Bratří z Litom yšle vypovězeni byli, přiznal se Alexander, lnuv dříve k Jednotě, před konsistoří pod jednou ku katolictví, začež mu popřáno v Litom yšli zůstati. Ješto ale obrácení jeho bylo prý jen líčené a neupřímné, musil se přece vystěhovati a odebral se z Litom yšle do Prus, kde pod ochranou vévody Albrechta v K rá lovci v letech 1551— 1554 velm i pilně, zvláště polské knihy tisknouti se jal. M ezitím kvašení v Cechách a na Moravě poněkud utuchlo a Alexander maje odevšad bezpečné zprávy o snášelivosti náboženské, opustil Prusy a přesídlil se svou rodinou a se/ svým tiskařským ná činím do Moravy, kdo pod ochranou pana Pernšteina v Prostějově r. 1558 své umění provozovati počal. Zde uveřejnil na náklad pana Vojtěcha z Pernšteina ono vzácné a v olomoucké stud. knihovně . uložené d ílo : Osvědčení a očištění se jednoty bratrské zákona Kristova, (kte rouž nmozí z omylu Valdenskou, jiní z nenávisti pikliartskou a někteří i Boleslavskou
nazývají) proti
nářkuom
nestřídmým
a neduovodným
knížky v nově vydané od uroz. pána, pana Vojtěcha z Pernštajna a na Plumlově, a vytištěné v Prostějově 1. p dra atd. impressora A — K.
1558 24. června skrze Alexan
Jungmann, str. 201.
Za nedlouho opustil Alexander Prostějov a vydal se do Polska, kde od bohatého Lukáše z Górky byv přijat na zámku jeho Šamotulách tiskárnu mu zařídil. K žádosti starších bratrských svolil pan Lukáš k tomu, aby Alexander vydal v tiskárně jeho šamotulské bratrský kancionál, jenž také 7. června 1561 tu tiskem vyšel. Z Polska navrátil se, jak se podobá, po smrti Ferdinanda I. r. 1564 opét do Litomyšle, kdež provozovav nějaký čas své umění r. 1577 zemřel. Jeho v Polsku vydané knihy počítají se k největším vzácnostem. Vid. c. k. dvor. knih. má jeho kancionál z r. 1561. Rovněž jen krátký čas provozoval v Prostějově tiskařství:
4. Václav Kompositor. O něm jest jen známo, že zde r. 1567 tyto dvě knihy vytiskl: 1. O ospravedlnění hříšníka, jak a kudy ten hříchův svých zbeyvá a k milosti
boží
přichází,
knížka
z něm.
u Václ. Kompositora 1567. 8°. (Boček).
přel.
v Prostějově
2. Pravé a jisté vysvětlení z písem svátých.
O dvojím přirození,
pověnosti(?) a poznání Kr. pána a spasitele našeho. Václ. Kompositora Jungmann, str. 203.
1567. 8°.
1565
Jungmann, stiv 202
V Prostějově od
Kniha ta vydána též 1572 v Prostějově.
s —
25
—
Dalšímu rozvoji knihtiskařství prostějovskému, jež i bratrskému písemnictví sloužilo, bylo kromě mandatu Rudolfova z r. 1580 také na překážku, když pan Vratislav z Pernšteina (umř. 1582), nejvyšší kancléř český a pán na Prostějově, k církvi katolické se naklonil, a zvláště když jeho vdova k přísným katolickým zá sadám přilnula. Brno.
N a počátku této rozpravy pravili jsme, že přvní v Brně za řízená tiskárna r. 1499 zanikla a teprv r. 1001 že se zde opět pravidelně knhtiskařství provozovati počalo. Z toho však nesmíme souditi, že by se průběhem 102 let v Brně vůbec ničeho bylo ne tisklo. Uvádí se kniha: „Theodoři Bezae Poem ata44, kterouž mo ravský vládyka Vácslav Morkovský ze Zástřizl, žák a zvláštní ctitel tohoto proslulého kalvinisty, v Brně 1597 v 4° byl vydal. I praví se, že k této mně neznámé knize přidána prý byla též trucklohra: „Abrahamus sacrificans44, kterouž z francouzské řeči převedl Johannes Jacomodus Barrenis (sic). Rovněž dle pověsti byla v Brně r. 1599 vytištěna kniha: „Pezelii Christofori Refutatio Jesuitici catechism i44. Je-li tomu tak, tož to byla tiskárna z pouhé libůstky, asi na ten spůsob, jakouž si jeden boháč ve svém zámku v Horních Rakousích byl zřídil, aby sobě v ní toliko jeden exemplář své mnoholeté a z mnoha svazků skládájící se práce dal vytisknouti. Avšak pravidelné a za příčinou výdělku počalo se teprv roku 1601 v Brně zase tisknouti. Tiskaři tu b y li: 1. Bartoloměj Albrecht Forman, jenž také Albertus Auriga anebo pouze Bartoloměj Albrecht se nazýval. Pocházel ze slezské Vladislavi z rodičů luterských, a podobá se, že v pozdějších letech se stal katolíkem, neboť jinak by byl ledva dostal práci r. 1598 v tiskárně kláštera louckého pod Znojmem, kteráž výhradně katolického rázu byla. Po několika letech zde ztrávených uspořádal sobě roku 1601 vlastní samostatnou tiskárnu v Brně, kteráž jem u až do roku 1611 patřila. Po Formanu čili Fuhrmannu objevil se v Brně co knihtiskař: 2. K ristof Havgrnhofer. Tento přebývaje dříve v Jindřichově Hradci přeložil r. 1614 svůj závod do Brna, kdež, maje kardinála Dietrichšteina a jesuity za své příznivce, pilně sobě vedl. První jeho náklad v Brně b y l: „Concio de beato Ignatio S. J .“ , tedy kázaní, kteréž měl kardinál v nové jesuitské budově v české řeči. Vydáno: Brunse typis Christofori Haugenhoferi. 4°. Roku příštího vydal školní knihu od jesuitů schválenou: „Ovidii Nasonis Elegia de nuce.*
2(3
—
—
12°. Tiskárna jeho přečkala bělohorskou bitvu. Později r. 1627 a 1628 zaměstnával se v Oslavanech. (C. k. dvor. knih. ve Vídni má „dvě kázaní Františka kardinála z Ditrichšteina“ , od Haugenhofera 1628 v Oslavanech tištěná). Formanovy známé tiskopisy jsou: 1. Usnesení moravských zemských sněmů, a sice: ravský
držán
1601
v pondělí
Český tiskopis brněnský); sv. Kunhutě v Brně.
4 °;
sv. Dorotě
4°;
v
Brně.
b) Zemský c)
Zemský
d) Zemský
neděli první postní v Brně. 4°. 2. Rozmlouvání
a) Sněm mo
po svatém Matěji v Brně. 4°. sněm
(První
držán 1601 v outerý po
sněm držán 1602 sněm držáji
v outerý po
1604 v pondělí po
Jungmann, str. 191.
aneb hádání chudého člověka s bokatým, z kte
réhož se jedenkaždý může
naučit dobrých
a pobožných skutkův,
brané z písma sv. a vydané od Bart. Paprockého z Glogol.
vy-
Vytištěno
v Brně 1606 24. Decemb. Připiš p. Debinskému z Debině. 4°. A — Hz. Jungmann, str. 168. 3. Rozmlouvání kolátora s farářem velmi pěkné, každému křesťan skému člověku velmi užitečné. Nyní v nově sepsané a vydané 1. p. 1607 od
Bart.
Paprockého
z
Glogol
Albrechta Formana 1607. 4°. Lukrecii Neškovné Rymnicích,
a lze
atd.
Vytištěno
Stránky A — Hb.
z Landcku
v
na Prusenovicích,
v něm nejedno
datum
najiti
Brně u Barthol.
Dílo to věnováno jest Vsetíně,
o životě
Svázáno jest spolu s německým: Alphonsi Palaeoli
Lukově
a
Paprockého.
andern Erzbischofs
zu Bologna Beschreibung . . . des Grabtuches Christi durch F. Carolum Stengelium. Augsburg 1607. sovatelova.
(U Jungmanna str. 208 beze jména spi
Též na str. 706 neděje se při pracích Paprockého o tomto
díle žádná zmínka). 4. Confessio
Dudík, Forsch. in Schweden str. 337. česká
t. j.
Vyznání víry
sv. křesťanské všech tří
stavův království českého . . . těla a krve pána našeho J. K. přijíma jících a pod obojí se přiznávajících. dolfu II.).
Též v Praze 1610. 4°.
5. Bart.
Paprockého
V Brně
1608. 4°.
(Podáno Ru
Jungmann, str. 208.
Rozmlouvání o starodávních Pánecli
stva slezského. V Brně 1609. Fol.
Není-li to snad rodopis?
kat. při jeho dějinách českých II. str. 976.
rytíř
(Pelzlův
U Jungmanna není).
6. Kopye Rudolfa druhého všem třem stavům království českého. Y Brně 1609. 4°. 7.
Bart.
(Kupičův Antiqu. Katalog).
Paprockého
Stammbuch
slezký,
v
kterém
s hostem o mnohých věcech spasitelných rozprávějí atd. Albrechta 1609.
Fol. C. fig. lign. incisis.
Bibl. Cerr. I. čís. 445.
hospodář
V Brně u B.
(Není v c. k. dvoř. knih.).
Jungmann, str. 151.
i
27
—
—
8. Campiani Edm. engelaend. Martyrers, cantcn
Schraeckengast.
Briinn.
Barthol.
aller sectischen Predi-
Albert.
1610.
18°.
(Bibl.
Cerr. I. čís. 85). 9. Linharta Lessia z tovar. Ježíšova rada o víru a náboženství; potom z lat. v češtinu uvedená v Brně u Bartol. Alb. Formana 1610. 12°
v Praze 1622
1716. 12°.
10. Václav
Mathiades, far.
zákon v Brně 1611. manna
u Štěp. Biliny,
a tamtéž
u Joaeli.
Kamenického
Jungmann, str. 208.
str. 196
Starobydžovský, vydal starý i nový
(V Novotného bibl. českých biblí není, u Jung-
toliko
titul.
V
bibliogr.
seznamech
nikde
se
ne
nachází). 11. Henrika Agricoly v Bruě 1611.
knížka
12. Frusii (De Freux) 1614. 8°.
starý
i nový
zákon,
A. epigrammata in haeretícos.
Brunae
(V c. k. dvor. knih.).
13. Formy
listů rozličných
moravského, vytištěno počtu.
srovnávající
Toliko z indexu 1661 známa. Jungmann, str. 194.
v Brně
podle
notule
kanceláře markrabství
skrze Bartoloměje Albrechta.
Bez leto
Jungmann, str. 194. Evančice.
Tiskárna evančická jakožto dědička náměšťské, hájivší druhdy spisy z ní vycházejícím i čistého učení bratrského naproti naukám lulcckým, sloužila rovněž tomuto směru pravověrnému Jednoty. Jinak to ani býti nemohlo, neboť řídícím duchem jejím b yl věhlasem a vážností v Bratrstvu vynikající muž Jan Blahoslav. Blahoslav narodil se v Přerově 20. února 1523 z občanské, ale mezi Bratřím i proslulé rodiny. Jeho otec jmenoval se Blažek. Studia svá konal mezi jiným ve Vitemberce, kde Luthera kázati slýchával, jakož i v Basileji. K olem roku 1550 přejal na se úřad učitelský na bratrské škole v Prostějově, kde Jan ze Žerotína, po zději zvláštní přízní Jednotě nakloněný, byl jeho žákem. Zde se známil se r. 1551 s Bratrem Optátem, nám z Náměště známým, což bez následků nezůstalo. Roku příštího povolán byl do Mladé Boleslavi, aby zde s Bratrem Černým ve spisování dějin Jednoty se účastnil. Zde obdržel r. 1553 jáhenství a v červnu t. r. ve svém rodišti Přerově vysvěcen byl na kněžství. N a svých cestách v cizině seznámil se s Melanchtonem, a vykonav rozličná poslání na prospěch Bratrstva vysvěcen byl r. 1557 na biskupa. R. 1558 vyvolil sobě Blahoslav Evančice za stálé sídlo, chtěje zde bez překážky věnovati se literárním svým pracím. A by jim dodal života, pomýšlel
28
—
—
ihned na zřízení tu tiskárny. Znaje bez toho za příčinou vydání kancionálu bratrského r. 1501 tiskaře Alexandra Aujezdeckého za ložil zde nepochybně bud pomocí jeho vlastní nebo jeho dělníků z počátku tajnou tiskárnu. Tak lze si vysvětliti, že díla tam tištěná jakožto místo tisku udávají *ex horto* nebo „ex insula hortensi.* Zasvěcenci věděli ovšem, co toto jméno znamená, pozdější ale věk vztahoval je na Ostrov u Strážnice v Hradišťsku. Tak povstalo tiskařské místo na Moravě, kteréhož nikdy nebylo. Prvn í evančický tiskopis byl onen péčí Alexandra před 3 léty v zámku šamotulském vyšlý kancionál v novém vydání r. 1564. Téhož ještě roku vydal zde Blahoslav N ový zákon překladem z řeč tiny. Kniha tato, jež došla velkého rozšíření, byla příčinou, že olo moucký biskup Yilém Prusinovský vymohl na císaři Maximilianu II. 1. 1566 censuru na knihy pro Moravu. „ Každý rukopis budiž před^. tiskem bud biskupovi, bud zemskému hejtmanu ku schválení ode-* slán*, znělo císařské nařízení, kteréž však lze bylo obejiti pod ochranou moravských k Jednotě patřících pánů. Tak se stalo i v Evančicích. Blahoslav mohl až do své smrti, kteráž jej dne 24. listopadu 1571 v Mor. Krum lově byla zachvátila, v Evančicích zcela pokojně četná svá díla tisknouti. Spisy, kteréž Jan Blahoslav v Evančicích byl uveřejnil, jsou: 1. Nové
vydání
kancionálu
slovně. Krásný exemplář (fol.)
šamotulského z
chová pražská univ. knihovna.
tu vydán „Příručný(?) kancionál44 r. 1564. str. 24; Hanuš, Dodavky II.
r. 1561, téměř do
str. 9. č. 10).
2. Nový zákon v nově do češtiny z řeckého přel. 1. p. Jana Blahoslava. první 4 listy). 3.
Počet
12°.
Taktéž
(Jos. Jireček, ČČM. 1862
(Y zemsk. arch.
v Brně.
1564 od
Exempláři
scházejí
Jungmann, str. 196. víry
a učení
křesťanského
s českým
a
německým
textem 1564. 4. Zpráva a naučení křesťanům věrným 1566. 5. Kancionál v německém jazyku 1566. 6. Počet víry atd. 7. Nový testament,
od
Druhé vydání 1567.
zákon v nově do češtiny přeložený 1. Jana Blahoslava
z původního
p. 1564. 4°. (Nový
textu v nově přeložený).
(V zem. arch. v Brně). 8. Muzika, to jest knížka zpěvákům náležité zprávy vírající. evančické
In
insula Hortensi
rozmnoženo
i písní skladatelům.
1569.
regulemi
První
vydání
a naučeními
Jungmann, str. 131.
v sobě za
v Olomouci 1558;
potřebnými
kantorům
%
29
—
—
Po smrti Jana Blahoslava, jakž na jiném již místě praveno, přenesena jest bratrská tiskárna do Náměště. Než byla tu toliko rok, neboť příštího léta tisklo se zase v Evančicích, a sice: 1. Příručný kancionál 1572. 2. Počet víry přehlédnutý 1574. 3. Kancionál 1576.
Fol.
Skvostné vydrtní.
4. Příručný kancionál 1577. (Jos. Jireček. Rukověť I. str. 405).
Kdo až do r. 1577 evančické tiskárny byl ředitelem, zůstalo tajemstvím. P ři veliké p íli a podivuhodných schopnostech měl Blahoslav nepochybně dosti na přísluze obyčejných toliko dělníkův. Po jeho smrti zdá se, že bratr Zachariáš Solin místo faktora a hlavního sazeče zastával. Aspoň objevuje se jméno jeho co mono gram v kancionále z r. 157(5. N a jaře roku 1478 přenesena jest tiskárna do Kralic. Kralice .
Kralice příslušely od r. 1573 někdejšímu žáku Blahoslavovu Janu ze Zerotína na Náměšti, horlivému vyznavači učení bratrského. V počtu urozených a bohatých pánů zemských náležel Jan k nejvznešenějším a nejbohatším, a tudíž platil u Jednoty bratrské na Moravě za rozhodujícího jejího člena. On nebyl ovšem Jednoty vy volenou hlavou, nicméně dávána jem u všecka autorita a vážnost, jakéž jen laik v Jednotě požívati mohl. Štědrota jeho dala Bratřím kralickou tiskárnu, založila školu v Evančicích a pak, nač velký důraz a váhu klademe, poskytla pomoci na vydání kralické bible Starého i Nového zákona. Bratr Solin co faktor pořádal dílo. Ježto zdraví jeho nedávalo veliké naděje na dlouhý věk, pamatovali roku 1592 starší na synodě lipnické na to, jak by jej nahradili. A tu jmenovali v té příčině Bratry Elama, Poláčka a (k sochoru) Valentu. Bratr Solin zemřel 8. března 1596, načež bratr Elam místo jeho zaujal, řídě tiskárnu až do r. 1622. Jeho nástupcem stal se Bratr Matěj Theodor Krokočinský, jenž tiskárnu, „tento prý klenot Jednoty*, do Lešna v Polsku přenesl. Tehdáž byl Jan ze Žerotína, vlastní je jí zakladatel, ovšem dávno již mrtev, zemřel totiž r. 1587. Avšak co otec započal, to syn jeho Karel hojnou měrou rozšířil a částečně i vykonal. Právě toho roku, když Ferdinand I. zemřel, na začátku vlády Maximiliana IL , porodila 14. září 1564 Mariana z Boskovic v Bran dýse nad Orlicí svému choti Janu syna Karla. A tento stal se
—
30
—
později úhelným kamenem Jednoty na veškeré Moravě. V evaněické škole pod dozorem proslulých učitelů Vavřince Cirklera, staršího Jana Enease, Pavla Novodvorského obeznámil se K arel se zásadami bratrskými, kterýmž pak věren zůstal až do své smrti r. 1636. V pocitu vroucí vděčnosti podporoval Jednotu při každé možné pří ležitosti, poskytuje u nej srdečnějším pohostinství klidného útulku v Kralicích učencům, jenž o překladu písma sv. z původního he brejského textu byli pracovali. Vypravuje se, že Bratří z řevnivosti na olomouckého bi skupa Vilém a Prusinovského, jenž r. 1577 čpský překlad Nového zákona v Nise svým nákladem tisknouti dal, do překladu písma sv. se dali. Avšak opačné mínění jest nepochybně historickou pravdou. A by totiž katolíci nuceni nebyli sáhati po Blahoslavově bibli, viděl se biskup Bratřím i pohnuta, dle německého vydání Jeronýma Emseřa í obstarati překlad český. V ždyť Blahoslavův N ový zákon vydán již byl r. 1564; též zjištěno jest, že B ratří již r. 1577 se ku překladu Starého zákona z hebrejštiny strojili, olomoucký biskup však, jak praveno, dal teprv roku toho český překlad v Nise tisknouti. N a převod Starého zákona z původního textu ve smyslu katolickém po mýšlel na Moravě teprv kardinal z Ditrichšteina 1. 1633, vybídnuv P. Františka, polského kapucína, by se v tu práci uvázal. Tedy neusilovali Bratří o to, aby byli následníky biskupovými, nébrž tento následoval příkladu jejich. Ježto Bratří ku svému překladu písem sv. spolu i výklad při činili, vyhledávalo vydání tak obsáhlého díla více let. První sva zek, 5 knih Mojžíšových, vydán 1579; druhý, knihy Josue až Esther, r. 1580; třetí, kniha Jobova, Žalmů, Přísloví, Kazatele a Píseň, r. 1581. Koku předchozího vydáno známé již císařské nařízení, dle něhož všecky tiskárny na Moravě zrušeny a toliko jedna nebo dvě v Olomouci zřízeny býti měly. N ež jak málo toho rozkazu še třeno, důkazem jest trvání kralické tiskárny. Duševním správ cem těchto 3 svazků byl, jak se podobá, Bratr Isaiáš Cepola, což se vzsvětluje tím, že po jeho smrti dne 26. srpna 1583 vydávání bible na delší čas se přerušilo; teprv když vyhledán byl opět revisor, vydán r. 1587 čtvrtý svazek, Proroci od Isaiáše až k Malachiáši; pak 1588 pátý svazek, první a druhá kniha Machabejská a tak zvané Apokryfy. R. 1593 vydán šestý svazek, jenž obsahoval N ový zákon dle Blahoslavova překladu. Tato znamenitá šestidílná kralická biblí (4 °) vyniká svou typografickou krásou a přesnotou tisku. Jest to typografická vzácnost, avšak nedostihuje přece umělecké ceny N oAého zákona, jejž v 4° Blahoslav r. 1564 v Evančicích byl vydal.
—
31
—
Úplný exemplář kralické bible nalézá se na Moravě, a sice z prvního vydání, v zem. archivě v Brně. Dostal se tam z knížecí arcibiskupské knihovny kroměřížské. Druhý exemplář, bez Nového zákona, jest v klášterní knihovně rajhradské, třetí, bez 3. svazku, v Mikulově v knížecí Ditrichšteinské bibliotéce, čtvrtý v c. k. stud. knihovně olomoucké s přídavkem onoho r. 1601 vydaného šestého svazku Nového zákona. Druhé vydání, v jednom toliko svazku, vy šlo v Kralicích r. 1596 v 8° a třetí tamtéž 1613 ve fol. 6 dílů ve 3 svazcích. Oba exempláře nacházejí se v brněnském Františkově mus., rajhradském klášteře, mor. zem. archivě a v c. k. dvor. knihovně ve Vídni. Celkem udává se asi 80 kralických tisků, z nichžto některé, jako na př. Žalm y Jiřího Streyce v letech 1590 do 1620 osmkráte vydány byly. Známé kralické tiskopisy jsou : 1. Žaltář Davida sv.
v nově
12°. Pak r. 1581 a 1583.
do češtiny
přeložený 1570.
8°
a
(V arch. zem. v Brně).
2. Agenda aneb spůsob oddávání k stavu manželskému 1580. 8°. Opět 1612 v 8°, 22 stran s nadpisem: Agenda při oddávání aneb po tvrzování k Stavu manželskému. str.
(V
zem. arh. v Brně).
Jungmann,
225. 3. Služba křtu
svatého, 1580. 12°.
Opět 1612
v 8°, 24
stran
s titulem: Agenda při křtu svatém. (Obojí vydání v zem. arch. v Brně). Jungmann, str. 225. 4. Písně duchovní evangelitské, Fol. (V pražské
uuiv. knih.).
1615 a 1618 v 4°.
opět
Pozdější
z novu přehlédnuté
vydání: 1597
První to bratrský kancionál
a
1581.
1598
v 8°,
z kralické tiskárny.
Jungmann, str. 62. 5. Napomenutí učiněné všechněm věrným, všech sbořích v jednotě, v a
k
ve všech stavích
napravení se skutečnému každého
pravdě křesťanství i povolání jeho, v nynějších nebezpečenstvích. 1584.
8°, str. 159.
Pak
a po
z nich,
náramných pokušeních
1589
a
1591
v 8°.
1540 píseň,
kterou
Jungmann, str. 204. 6. Dobromír, Bratr Mikuláš do makovice
nad sborem
šovská).
Píseň: Chvaltež
níci atd.
(Boček).
složil okolo r.
holešovským pána Boha
r. 1584 vložil
věrní
robotníci,
(kronika hole páni
i služeb
Jungmann, str. 133.
7. Naučení mládencům k službě Kristu a církvi jeho se oddáva jícím v jednotě bratrské 1585 v 12°, str. 182. (V zem. arch. v Brně). Jungmann, str. 225. 8. Postilla t. j. kázaní,
kteráž na řeči boží
ke dnům svátečním
přináležející přes celý rok Činěna bývají od J(ana) Kapity. 1586. 4°.
(Bez místa tisku, než zajisté Kralice).
9. Písně duchovní evangelistské 1587 univ. knih. a zem. arch. v Brně). 10. Jiřího Sreyce
žalmové
Dva díly.
Jungmann, str. 216.
a 1594.
4°.
(V
pražské
Hanuš, Dodavky str. 9. č. 14. aneb
zpévové
sv. Davida,
kterýchž
církev sv. i stará i nová při službě boží vůbec i jinde obzvláštně vždycky s mnohým prospěchem užívala, v rytmy české nyní v
spůsob
zpívání . . . sformováni
1587
v nově vyloženi, a
v Kralicích.
12°.
L. 1590
v 12° s notami, 1596 v 12° (bez místa), 1598 v 16° v Kralicích, též 1614 v 12°,
str. 575 a rejstřík,
s notami,
1617 v 12°, 1618 ve fol. na 4 hlasy. se to
má
s jeho
„Institucemi
tiskem
prý vydanými, není mi jasné.
bez/předmluvy
a návěští,
Jungmann, str. 134. —
Kalvínovými", r.
1617
Jak
v Kralicích
Jungmann, str. 206 a Jos. Ji-
reček, Rukověť I. str. 405, II. 250. 11. Zpráva a naučení křesťanům věrným, jakby se v těchto ča sích nebezpečných
při spasení božím říditi,
spravovati a v něm růsti
měli: ano i při těžkostech nynějších přicházejících od násilí tureckého, jak se
míti
a zachovávati mají.
S přídavkem
některých
písem (?) a
modliteb svátých i písniček příhodných (od Bratří moravských). L. 1595. 8°, str. 207.
Jungmann, str. 231.
12. Biblí svátá z r. 1596, str. 1162. vydání v 8 °;
není
mus. v Brně).
to otisk skvostné bible).
(Levnější
a přepracované
(V zem. arch.
a Frant.
Jungmann, str. 195.
13. Nový zákon, v nově do češtiny přeložený, vytištěný 12°. (Levnější vydání dle Blahoslava).
1596.
Jungmann, str. 196.
14. Písně duchovní evangelitské opět z novu přehlédnuté, zpra vené
a
shromážděné;
také mnohé
v nově složené atd.
Fol. 1598.
Nové vydání v 4° s týmž názvem. (Vydání ve 4° v pražské univ. knih. a v zem. arch. v Brně). 15. Biblí 1. p. 1601.
Hanuš, Dodavky IL str. 9, č. 16.
české díl šestý,
totiž nový zákon
(V rajhr. klášterní knih.).
v nově přehlédnutý
Jungmann, str. 196.
16. Katechismus obnovený léta Páně 1604. 12°, str. 321. Dudík, Forsch. in Schweden str. 339. 17. Krátké a velmi pěkné vysvětlení modlitby Páně,
učiněné od
jednoho pobožného a šlechetného muže na žádost dobrého přítele. 1604. 12°, str. 47. velmi sličná).
(Bez udání místa, avšak zamlouvají se Kralice,
úprava
Dudík, Forsch. in Schweden str. 340.
18. Písničky duchovní k obzvláštním časům. 1607. 16°. (Boček). Jungmann, str. 135.
33
—
—
19. Confessio aneb počet z víry, z učení i nábožensíví křesťan ského. 1607.
(Bratrské články víry,
na ospravedlnění 'proti jich
ne
přátelům 1535, předložení kr. Ferdinandovi Maximilianu II. a polskému Sigmundovi).
(V zem. arch. v Brně).
20. Modlitby ke dním suchým náležející. 1585. 8°. T éž: Modlitby, kteréž v suché dny v shromážděních svátých říkány bývají. str. 320.
(V zem. arch. v Brně).
1609. 8°,
Jungmann, str. 236.
21. Zpráva potřebná o bratřích, soudcích, pomocnících při sbořích páně v jednotě bratrské od starších též jednoty vydaná 1609. 8°, 79 str. (V zem. arch. v Brně).
Jungmann, str. 226.
22. Modlitby, kterýchž podlé rozličných příčin a potřeb buďto ve dny modlitebné neb i jindy v shromážděních sv. užíváno býti může. Bez letopočtu (okolo r. 1612). 8°, str. 64.
Dvojí vydání, jedno
bar
vou červenou, druhé černou. (V zem. arch. v Brně). Jungmann, str. 237. 23. Agenda při večeři páně. v Brně).
1612. 8°,
str. 40.
(Y zem. arch.
Jungmann, str. 226.
24. Agenda aneb spůsob přijímání k svátosti večeře páně. 1612. Str. 48, 8°.
Jungmann, str. 226.
25. Modlitby kazatelské první: druhý díl 1613, 1615 v 8°. Druhé vydání: Modlitby církevní neb kazatelské k nedělím a svátkům, středám a pátkům případně sformované, 1. díl od adventu do sv. Trojice, 2. díl odslavnosti sv. Trojice až do adventu. 1618. 8°.
(Druhý díl str. 352
mimo
univ.
modlitby
obecné
14 listů.
(V
pražské
knih.).
Jung
mann, str. 237. 26.
Biblí svátá 1613. Fol.
(Poněkud změněná, nová a 3. česká
bratrská biblí, s velkým tiskem, málo vysvětlivek,
velmi vzácná.
(N e
porušený exemplář má p. Rud. Svoboda v Brně, potom rajhr. klášterní knihovna).
Dudík, Forschungen in Schweden, str. 346.
27. Krátké a potřebné
vysvětlení některých artikulův nábožen
ství křesťanského, o kteréž v církvi mnohé rozepře vznikly, jenž jsou: O Kristu.
O věčném vyvolení božím. O zavržení bezbožných a o před
zvědění božím.
Pod otázkami a odpovědmi učiněné 1. p. 1613. Jung
mann, str. 209. 28. Pravda vítězící, to jest odpověď přímá na spis hanlivý v je dnotě
bratrské
atd.
(od starších jednoty
bratr.).
Vytišt.
1.
1614.
(Y
zem.
Jungmann, str. 210. 29. Písně arch. v Brně). 30.
pohřební obnovené a vydané 1. 1615. 8°. Jungmann, str. 139.
Pašije
sv. Matouše
vkancionálu kralickém.) 31. Písně
a Jana. 1615.
A. Boček.
(Tisk
a známky jako
Jungmann, str. 197.
duchovní evangelitské z písem svátých . . . k spasi3
34
—
tedlnému církvi
Jezukristovýcli
—
u národu českém i jiných jazyku če
skému rozumějících ve víře Boží vzdělání a utvrzení, vydané léta 1615. Přidáni jsou k ním žalmové Davida sv. v rytmy a zpěvy pobožně sformovaní.
Fol., str. 707.
Dílo má
4 hlavy,
každá hlava, jako vůbec
při kralických tiskopisech, titulní list s beránkem.
Předmluva má pod
pis: „Starší kněží a služebníci Kristovi v Jednotě." hlavního titulu jest českorakouský znak. lvem
na
přední
z Žerotina).
desce
1615.
Zlatá ořízka se Žerotínským
a s písmeny: L.
(V pražské
univ.
Na opačné straně
W.
knih.
Z. Z.
(Ladislav Weleu
nalézá
pergameně a na papíře, pak v zem. arch. v Brně)!
se exemplář
na
Dudík, Forsch. in
Schweden str. 336. 32. Ěeči boží, kteréž se ve dny nedělní, střední, páteční, v slav nosti
výroční
i
v jiné svátky
v
shromážděních
společných
čítávají.
L. 1592 a 1597. 8°. V nově přehlednuté 1604. 8°, str. 486. Rejstřík písní
duchovních,
str.
24
(bez
místa),
též
1616
v 8°.
Jungmann,
str. 197. 33. Písně
duchovní
evangelitské,
českému rozumějících, vydané
1618.
k vzdělání 4°.
(Pěkný
a utvrzení jazyku exemplář
má pan
Rud. Svoboda v Brně). 34. Erasma Roterodamského knížka utěšená o mravích dítek (bez místa a roku; než litery ukazují na Kralice).
První vydání 1. 1587
vytištěno bylo v Praze, potom latinsky a česky
pod názvem
morům*
měl jeden exemplář).
okolo
r. 1567
v Prostějově.
(Boček
„civilitas
Jungmann, str. 170. R. 1621 dali se ještě Bratří do tisku žalmů podle Komenského; avšak práci tu,
„Časoměrný
překlad žalmův*,
přivedli jen až k čtvr
tému archu, neukončivše jí více.
Velké M eziříčí .
Rokli 1576 ja l se hrabě Jan Bedřich z Hardeka novou sektu na Moravě zakládati, což za těch dob nebylo pánům velkých statků věcí nesnadnou, neboť patronatní duchovenstvo, aby nebylo přinuceno opustiti svá z pravidla dobře nadaná farská obročí musilo v nábo ženských novotách státi při svých patronech. Poddaných se v té příčině ledva kdo ptával, ano zřídka kdy věděli jméno sekty, k nížto svým farářem převedeni byli. Takoví faráři a několik též šlechticů, závislých od bohatého souseda Hardeka, sešli se ku společnému roku ve Velkém Meziříčí. Zde jim paní Helena z Berků, rozená Meziřická z Lomnice, jež se přiznávala k učení Lutherovu, propůj čila svůj zámek k volnému užívání. I snesli se na tom, aby nikoliv k českým Bratřím, nobrž k augšpurskému vyznání se přidali. V ten
—
35
—
smysl učinili dne 25. října 1576 jakousi úmluvu, kteráž od ně kolika k sektě hlásících se členů přijata byla. M ezi podepsanými byl též pan Jindřich Brtnický z Valdšteina, potomní zemský hejt man moravský. A by jednota tato nabyla pevného základu a valného rozšíření, zůstáno na tom, což také i k místu přivedeno, aby ve Velkém M eziříčí škola i tiskárna byly založeny. Škola na odpor císařské zápovědi z r. 1580 potrvala delší čas, tiskárna však brzy zanikla. Jediné toliko dílo známe tiskem tu vydané: Šebestiána Kastaliona
rozmlouvání
společného
z písem
starého i nového zákona sehraných, knihy čtyři z latiny
svátých
přeložené od
knčze Mikuláše Pentliamera Ledeckého v Meziříčí nad řekou Oslavou u Stepána Šafránka 1588.
8°.
Jungmann, str. 194.
(V zem. archivě
v Brně).
Velké NémČice. Vácslav Závorka z Lipníka zřídil r. 1610 anebo 1611 vý-
dělkovou tiskárnu ve Velkých Němčících na panství židlochovickém, kteráž jen několik let trvala. Známá díla z této tiskárny jsou: 1. Krátké a potřebné vysvětlení některých artikulův náboženství křesťanského, o kteréž v církvi mnohé rozepře vznikly. L. Páně 1613. 8°. Bez místa. 2. Catechismus, hoc est Sumrna doctrinae Catholicae Christianae. L. Páně 1613. 8°. 3. Jiříka z Zástřizl.
Adolfa
1614.
Zdounského
při
V velkých Němčících
sepultuře
děťátka
Bohusička
u Václ. Závorky. 4°.
Jnng-
maun, str. 224. 4. Vysvětlení křesťanského katechismusu v osmi kázáních zavřené, v němž se sprostně ukazuje, v kterých artikulích jeho Kalvíni s evangelitskými na odpor jsou a jej zfalšovati chtějí, od Polikarpa Layzera. Z něm. přel. od Tobiáše Mauřenína a vyt. v Drážďanech 1606. A nyní zase znova nákladem Václava Závorky Lipenského impressora v Velkých Němčících 1. 1615.
Jungmann, str. 220.
5. Katechismus 1. 1616.
Klášter loučky pod Znojmem .
Na Moravě zřízeno bylo několik akatolických anebo též i in diferentních tiskáren. A by s nimi čiře katolická, církevním zájmům toliko sloužící tiskárna s úspěchem závodila, založil r. 1589 Šebe stián Fuchs z Badenu u Vídně, opat praemonstratského kláštera louckdio (1585— 1599) pod Znojmem, zde dílnu knihtiskařskou a dal ji velm i dobře upraviti. On a jeho nástupci, Šebestián Labis a*
36
-
—
z Chotěboře (v Čechách), dříve probošt v Nové Ř íši (umř. 1607), a Sigmund Kocliel (r. 1615 složen se své hodnosti), m ěli tu za tiskaře písmolijce Ulricha Salzéra z D illing (v Bavorsku). Ten s třemi tovaryši vydal zde v letech 1595— 1608 následující až posud známá díla, poetem 17, kteráž svým čistým a něžným písmem, jakož rozličnými dře vory tinami se vyznamenávají. 1.
Sebastian
von
Baden
(Abt
von
Kloster-Brnck):
Geistliche
Kriegsrlistung wider den gemeinen Blutdurstigen Tyrannen und Erbfeind Christliches
Namens,
den Tiirken .
. . Gedruckt zu Bruck
Taya 1595. 4°. (V olom. stud. knih. 2. Od téhož: Ord. Praemonstr.
Agendarium, 1595.
an der
Y c. k. dvor. knih. není). et
ceremoniářům
4°. (Bibl. Cerroniana čís. 20.
sive
Ordo
rituum
Auctionskata-
log z r. 1833). 3. Scherer Georg *): Eine treuherzige Vermalmung, dass die Christen dem Tiirken nicht huldigen, sondern ritterlich wider ihn streiten sollen.
Bruck
1595.
4°.
(Kázaní,
postní 1595 v Prešpurku). (Y
v
první
neděli
(Y c. k. dvor. knih.).
4. Die Himmels-Leiter. Jesu Theologům.
jež měl Scherer
Geprediget durch Georgium Scherer Soc.
Prešpurku
u přítomnosti
arciknížete
Matiáše).
Gedr. zu Bruck a. d. Thaya 1595. 4°. (Y olom. stud. a c. k. dvor. knih.). 5. Ein
Christliche
Predig
zum
Newen
Jahr
den
Catliolischen
Christen vnd Underthanen dess Stiffts vnd Gottshauss S. Wenceslai zu Bruck gestellt durch Sebastianům von Baden, Abbt daselbsten. Gedruckt zu Bruck
an der Thaya
1596.
4°.
(V
olom.
stud.
knih.
Schází
v c. k. dvor knih.). 6. S. Bernardus.
Sententiae morales abbreuiatae d.
kurtz verfasste Spruch und Sententz
i. Geistliche,
. . .auss dem Latein in vnser ge-
maine Teutsche Sprach gehracht durch Sebastianům von Baden Ahhten des Stiffts Bruck. stud knih.
Gedruckt zu Bruck an der Taya 1596. 8°. (V olom.
Není v c k. dvor. knih ).
7. Natalitia.
Básně
latinské
na počest novo-říšského prebošta
Šebestiána Chotěbořského, potomního opata kláštera louckého.
Od ně
kolika konventualů. 1596. 4°. 4 listy, bez místa (Tiskopis mně neznámý). 8. Erster (und Ander) Theil Aller Schrifften, Biicher vnd Traktátlein, welche Georg Scherer Soc. Jesu Theologus bishero zu vntersehied*) Jiří Scherer, horlivý obhájce katolické víry, rodem ze Švarce v Tyrolsku, byl později učitelem řeckého a hebrejského jazyka 45 let oblíbeným
kazatelem
císaře Rudolfa II.
a
dialektiky,
a po
a arciknížete Matiáše.
Nějakou dobu byl též rektorem jesuitské kolleje ve Y í lni. Zemřel 1605 v Linci.
«
licben Zeiten durch den Truck ausgehen lassen. Bruck, Prámonstratenser Orden’s, in Mákren
Gedruckt im Kloster
Anno 1599— 1600.
Dva
svazky. Fol. (V olom. stud. knih., Frant. museu v Brně a v c. k. dvor. knih. ve Vídni). 9. V r. 1600, v pondělí po neděli devítník sněm v Znojmě, vyt. v
klášteře louckém pod Znojmem
1600.
v klášteře louckém tištěná kniha česká).
4°.
40 listů.
(Jediná to
Jungmann str. 191.
10. Decumanus Johaunes (jinak Desátník, jesuita z Prahy): Kurtze summarische warhaffte Relation von dem zu Regenspurg zwischen den katholischen vnd der Augspurgischen Konfession zugethanen Theologen gelialtenen
Colloquio . . .
Gedruckt
im Kloster Bruck
an der Taya
1602. 4°. (V olom. stud. a c. k. dvor. knih.). 11. Von der Wiedertauffer verfluchten Vrspruug, gottlosen Lehre, vnd
derselben grlindliche Widerlegung . . . durch Christ. And. Fische
rům, Pfarrherrn zu Veltsperg.
Gedruckt zu Bruck an der Taya 1603.
4°. (V olom. stud. knih. (in duplo) a v c. k. dvor. knih. ve Vídni). 12. Od téhož: Antwort auff die Widerlegung,
so Claus Breiitel,
der Wiedertauffer Kónig . . . sampt seinen Spiessgesellen liat getlian auff das Buch, so verschienen Jahr unter diesem Tittel wider sie ist aussgangen: Von der Widertauffer
verfluchten Vrsprung . . .
Kloster Bruck an der Taya Anno 1604. 4°.
Gedruckt
(V olom. stud., v raj- mi
hradské a c. k. dvor. knih. ve Vídni). 13. Postili uber die Sonntáglichen Evangelien durch’s ganze Jahr. Kl. Bruck 1603. Fol. (Připsáno arciknížeti Matiášovi).
Dudík, Forsch.
iu Sclnveden str. 73. 14. Quod Deus vult. Die alte geschriebene Riigung des lóblichen Aigens Kallendorf (dědina slušící k louckému klášteru) . . . aus Kraft und Verordnung des Abtes Chotěborský Sebastian Labis 1604. — Bez místa, avšak dle uspořádání lze souditi na kl. loucký. hlavím a z téhož roku klášterských: Milfronu.
vydána jsou
podobná
obecní
Pod týmž zá snesení
vesnic
Kulchařovic, Strachotic, Oblekovic, Loděnic, Oblusku a
(Tiskopisy mně neznámé).
15. Sclierer Georg, der Soc. Jesu Theologus:
Christliche Postili,
von Heiligen vnd vber die Fest, so ausser des Sonntags durchs gantze Jahr in der katholischen Kirchen gefeieret werden. Bruck an der Taya Anno Matiáši připsáno). 16.
1605. Fol.
Gedruckt im Kl.
S dře vory tinami.
(Arciknížeti
(V. olom. stud. a c. k. dvor. knih. ve Vídni).
Questenberg Caspar
(visitator
řádu
a opat
na Strahově
v P ra ze): Vier Predigten von der Pestilentz gebalten zu Prag in der Kirchen vnser lieben Frawen des Klosters Strahov . . . Im Jakre 1606.
— 38 — 4°. Gedruckt im Kl. Bruck an der Taya Anno 1608. knih.
(V
olom. stud.
V c. k. dvor. knih. není). 17.
Sigismund Kohel, Abt von Kloster-Bruck, Praemonstratensis
ordinis nonnulorum Patrům vitae. 16 08. 4°.
(Věnováno
Typis Lucensibus ad fluvium Dia
opatu strahovskému Loheliu).
(V
c. k. dvor.
knih. ve Vídni).
T oť povšechný nástin dějin umění knihtiskařského na Moravě od r. 1486 do r. 1621. Není mne tajno, že také ještě klášter hradišťský, Jihlava, Jezkovice a Kun stát jakožto moravské tiskárny v tento čas spadající se uvádějí, avšak mínění toto jest mylné. V klášteře hradišťském u Olomouce vydána prý byla česká biblí r. 1618, což ale jest záměna jména, neboť tu místo Hradiště vy rozumívá se Hradec Králové, kdež toho roku Viktorin Vrbenský „Chiragogia sacrorum bibliorum* vydal. Ohledem na Jihlavu uvádějí se toliko v katalogu knih za třicítileté války z Mikulova do Šved odvezených Jana Heidenreicha 3 kázaní, roku 1577 zde vydaná. Poněvadž se ale dokázalo, že katalog tento není bez vad, nelze tedy udání to za spolehlivé pokládati. Ze ve vesnici Staré Hoře blízko Jihlavy r. 1588 Dr. Kašpar Stolzhagen, kazatel při Svato jakubském kostele v Jihlavě, tiskárnu byl zřídil, kteráž i jihlavskou se na zývala a sotva rok 1593 přečkala, jest ovšem pravda; avšak Stará Hora nenáležela nikdy do Moravy, nobrž do Čech. Vesnice tato (v Čáslavsku) jest kolébkou českomoravských továren na papír. Ze také v Ježkovicích nedaleko Viškova druhdy tiskárna byla, připo míná A. Boček; než Jungmann ve své hist. lit. č. (str. 216) uvádí Jezdkovice (Jeschkendorf) blíž Opavy, kde prý r. 1592 vyšla „M ar tina Philadelfa Zámrského postilla česká na evangelia nedělní a svá teční přes celý rok14 (fol. 2 díly), kteréhožto však díla nikde jsem se nedopátral. O Kunštátě praví Volný (D ie Markgr. Maehren V I, 734), že tam kolem r. 1570 tiskárna byla, v kteréž nákladem tehdejšího statkáře dílo vydáno bylo, jež katolickým svým obsahem proti Pikhartům čelilo; avšak zřídlo, z něhož W oln ý vážil, jest A. Boček, který ani titulu zmíněné knihy nepřivodí. Posléze že Ostrov u Uher. Hradiště mylně pokládán byl za totožný s „ insula h o r t e n s i zmínili jsem se již svrchu při tiskáme evančické.
