I P o u ž i tá
literatúra:
Bojarová, M.: P o r a d e n s k ý klub — f o r m a p s y c h o l o g i c k é h o s e r v i s u ObPPP Bratislava V. Referát na k o n f e r e n c i pri príležitosti v ý r o č i a z a l o ž e n i a KPPP v K o š i c i a c h . Košice 1989 B o j a r o v á , M.: Projekt e x p e r i m e n t á l n e h o o v e r o v a n i a s y s t é m u k o m p l e x n e j por a d e n s k e j s t a r o s t l i v o s t i o deti s p o r u c h a m i s p r á v a n i a v obvode B r a t i s l a v a V. ObPPP B r a t i s l a v a V, 1987 Kapucian, B.: Využitie p s y c h o t e r a p i e v p r e v ý c h o v n o m p r o c e s e vo VOM. Diplomová p r á c a , PdF UK B r a t i s l a v a 1989 Kose, J. a kol.: P o r a d e n s k á p s y c h o l ó g i a , SPN, B r a t i s l a v a 1987 Kožnar, J.: Výcvik ve skupinové p s y c h o t e r a p i i . Odbor NVČ s p r á v y SNV CSR, k a t e d r a penologie VŠ SNB, P r a h a 1982 Labáth, V., Matula, S., Košč, L.: Model p o r a d e n s k e j s t a r o s t l i v o s t i o deti a mládež s p o r u c h a m i s p r á v a n i a d i s o c i á l n e h o c h a r a k t e r u . P s y c h o l ó g i a a patop s y c h o l ó g l a dieťaťa č. 2, 1989, s t r . 1 2 7 — 1 3 8 Matula, Š.: S y s t é m k o m p l e x n e j p o r a d e n s k e j s t a r o s t l i v o s t i o deti a m l á d e ž s p o r u c h a m i s p r á v a n i a . Výskumný ústav d e t s k e j p s y c h o l ó g i e a patopsyc h o l ô g i e , B r a t i s l a v a 1990 L a n g m e i e r , J., B a l c a r , K., Špitz, J.: Dětská p s y c h o t e r a p i e . Avicenum, P r a h a 1989 W e r w r , R.: Dieťa s p o r u c h a m i s p r á v a n i a , SPN, B r a t i s l a v a 1973
Diagnostický ústav, jeho funkce a struktura Vladimír
Spousta
I když bude n a š e s p o l e č n o s t v ě n o v a t o t á z k á m výchovy m l a d é g e n e r a c e v e l k o u p o z o r n o s t , b u d e m e se s t á l e s e t k á v a t s lidmi, k t e ř í n e b u d o u o c h o t n i m o r á l n í zásady, t r a d i c e , k o n v e n c e , veř e j n é míněni a právní normy respektovat a v důsledku těchto svých n á z o r ů a p o s t o j ů se o c i t n o u m i m o z á k o n . Tito s o c i á l n ě def e k t n í j e d i n c i budou proto u m í s ť o v á n i ve s p e c i á l n í c h v ý c h o v n ý c h z a ř í z e n í c h , v n i c h ž se tým s p e c i a l i s t ů bude s n a ž i t t e r a p e u t i c k ý m i metodami a výchovnými prostředky dosáhnout jejich reedukace a r e s o c i a l i z a c e a p o m o c i j i m t a k znovu n a l é z t životní j i s t o t u . Socilání defektivitou r o z u m í m e n a r u š e n í v z t a h u jedince ke společnosti, přičemž příčinou tohoto narušení může být j a k o r g á n o v ý n e b o f u n k č n í d e f e k t , t a k d e š t r u o v a n é i n t e r p e r s o n á l n í vztahy. „. . . ať už d o s p ě j í n e z l e t i l í tou či o n o u c e s t o u k d e l i k v e n c i , v j e j i c h b l u d n é m k r u h u se vždy s e t k á m e s e spol e č n ý m k r i m i n o g e n n í m j m e n o v a t e l e m : je to n e j i s t o t a , úzkost, a g r e s i v i t a , pocit viny. Ale zde m á m e i s p o l e č n é h o j m e n o v a t e l e — j e to z n o v u n a l e z e n á j i s t o t a . " ( K v a r a c e u s 1966, s. 4 5 ) Diagnostický ú s t a v je důležitým č l á n k e m v s y s t é m u i n s t i t u c í z a j i š ť u j í c í c h depistáž, d i a g n o s t i k o v á n í , r e e d u k a c i a poK v a r a c e u s , W. C.: Dellkvencla m l a d i s t v ý c h . S m e n a , B r a t i s l a v a
160
SPECIÁLNÍ PEDAGOGIKA C
4, ROC. 1 9 9 0 - 9 1
1966 .
"""
stupnou resocializaci obtížně vychovatelných, mravně narušených a delikventních děti a mladistvých. Tito jedinci jsou přijímáni do diagnostického ústavu na vyšetření (tj. pozorování a stanovení diagnózy) z určitého, pevně stanoveného regionu. Popudem k j e j i c h umístění do diagnostického ústavu může být: 1. soudem nařízená ú s t a v n í n e b o o c h r a n n á výchova; 2. rozhodnutí příslušného okresního národního výboru formou předběžného opatření; 3. žádost rodičů, případně j e j i c h zákonných zástupců, při náhlém zvratu v chování dítěte, zvláště hrozí-li nebezpečí morálního skluzu (tzv. d o b r o v o l n ý pobyt). Na d e p i s t á ž i a p r e v e n t i v n í c h o p a t ř e n í c h týkajíc í c h se problémových rodin, dětí a mládeže různou měrou a s rozdílnou intenzitou i e f e k t e m participuje celá řada odborníků n e j r ů z n ě j š í c h profesí. V převážné většině se jedná o vysokoškolsky připravené specialisty, k t e r é delegují tyto i n s t i t u c e : 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.
předmanželské a manželské poradny poradny pro matky porodnice gynekologická oddělení nemocnic, dětská zdravotnická střediska a poradny v jesle » domovy pro svobodné matky dětské domovy pro k o j e n c e a batolata, m a t e ř s k é školy základní školy orgány péče o dítě při odborech s o c i á l n í c h věcí o k r e s n í c h a obvodních národních výborů 12. vyšetřující orgány policie 13. soudy pro děti a mládež 14. protialkoholní s t a n i c e 15. t o x i k o m a n i c k é poradny 16. p s y c h i a t r i c k é klintky Na depistáži se kromě uvedených institucí podílejí t a k é pracovnici všech n e j m e n o v a n ý c h výchovněvzdělávacíčh zařízení a příležitostně též o b č a n é svými náhodnými zjištěními v rámci dobrovolných o b č a n s k ý c h niciativ. Výchovné p o t í ž e t ě c h t o dětí a mladistvých jsou způsobeny především nepříznivou situací v rodině. Převážná většina z nich vyrůstala v nekvalitním rodinném prostředí nebo v neúplných rodinách. Rodiče t ě c h t o dětí se o ně s t a r a j í jen málo, ned o s t a t e č n ě nebo o ně nepečují vůbec, děti jsou bezprizorné a bývají často svědky rodinných scén, hádek a a m o r á l n o s t í nejhrubšího zrna i objekty ponižujících vulgárností a nebezpečných SPECIÁLNl
PEDAGOGIKA
C.
4.
ROfi.
1990—91
167
a g r e s i v n í c h n á s i l n o s t í opilců ( č a s t o i svých otců nebo j i n ý c h č l e n ů r o d i n y ) . K r a j n ě . n e p ř í z n i v é podmínky v t ě c h t o r o d i n á c h , u m o c ň o v a n é nadto j e š t ě n e s p r a v e d l i v ý m i a n e ú m ě r n ý m i fyzickými tresty, je pak vedou k n e s p r á v n é m u , s p o l e č e n s k y nežádoucímu c h o v á n í , k h r u b o s t e m , n á s i l n o s t e m a š p a t n ý m n á v y k ů m . Nezřídka s e stává, že z j e v n ě a n t i s o c i á l n í r o d i n n é k l i m a t a k vytváří živnou půdu pro a s o c i á l n í p o s t o j e t ě c h t o dětí, v n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h pak p ř í m o s t i m u l u j e j e j i c h d e l i k v e n t n í j e d n á n í . V l a s t n í p r a p r í č i n o u n u t n o s t i umístit dítě n e b o m l a d i s t v é h o do d i a g n o s t i c k é h o ústavu je tedy v' drtivé v ě t š i n ě v ý c h o v n á , s o c i á l n í , ekonomická a kulturní i n s u f i c i e n c e rodiny. V š e c h n y tyto v ý c h o v n ě n e ž á d o u c í s k u t e č n o s t i a potíže m a j í j e d n o s p o l e č n é : v z n i k a j í j a k o n á s l e d k y p e d a g o g i c k ý c h omylů a c h y b n ý c h postupů při f o r m o v á n í v y c h o v á v a n é h o . Speciální p e d a g o g i k a d e f e k t o l o g i c k á je o z n a č u j e s o u h r n n ý m termínem pedagogenní p o r u c h y . Jsou výsledkem celého komplexu ž i v o t n í c h p r o c e s ů , k t e r é dítě v m i n u l o s t i ovlivňovaly. S o h l e d e m na z á v a ž n o s t a míru t ě c h t o p o r u c h h o v o ř í m e p a k : 1. o pouhé p o k l e s k o v o s t i , k t e r á vyplývá z v ý c h o v n é deformace jednoho znaku osobnosti; 2. o d e v i a c i o s o b n o s t i , j e j í ž p ř í č i n o u je v ý c h o v n á d e f o r m a c e osobnosti jako celku; 3. o d e l i k v e n c i mladistvých, jejichž pedagogenní poruchy byly p ř í č i n o u p o r u š e n í p l a t n ý c h z á k o n ů . •Diagnostické ústavy p ř i j í m a j í k e k r á t k o d o b é m u ( š e s t i až osmit ý d e n n í m u ) d i a g n o s t i c k é m u pobytu s v ě ř e n c e , jež je t ř e b a : 1. o d b o r n ě v y š e t ř i t po s t r á n c e zdravotní, p s y c h i c k é , p e d a g o g i c k é a sociální 2. o d p o v ě d n ě posoudit r o z s a h p e d a g o g e n n í p o r u c h y a p ř í č i n y v ý c h o v n ý c h nebo s o c i á l n í c h potíží, k t e r é podnítily p ř í s l u š n é i n s t i t u c e k r o z h o d n u t í o u m í s t ě n í d í t ě t e v k o l e k t i v n í m zařízení. Š e s t i až o s m i t ý d e n n í doba d i a g n o s t i c k é h o pobytu p ř e k r o č e n a pouze v ý j i m e č n ě , a to v d ů s l e d k u :
může
být
1. n e d o s t a t e č n é k a p a c i t y v ý c h o v n ý c h z a ř í z e n í 2. z c e l a n e v y h o v u j í c í a n e d o s t a č u j í c í v n i t ř n í d i f e r e n c i a c e exist u j í c í c h v ý c h o v n ý c h ústavů 3. m i z i v é h o p o č t u l é č e b n ě v ý c h o v n ý c h ústavů ( n a p ř . v Jihomor a v s k é m k r a j i t e n t o typ s p e c i á l n ě p e d a g o g i c k é h o z a ř í z e n í neexistuje vůbec). S v ě ř e n e c p ř i j a t ý k d i a g n o s t i c k é m u pobytu je z a ř a z e n do výchovné s k u p i n y . J e h o z a č l e n ě n í do s k u p i n y j e v e d e n o s n a h o u v m a x i m á l n í m í ř e imitovat p ř i r o z e n é p r o s t ř e d í r o d i n n é SPECIÁLNl
168
PEDAGOGIKA
C.
4.
ROfi.
1990—91
a složení spontánně vzniklých skupin, j e j i c h ž č l e n e m byl svěřenec . před nástupem do ústavu. Za optimální z pedagogického hlediska se pro diagnostickou práci považují skupiny k o e d ukované a h e t e r o g e n n í . T a k t o koncipované složení skupiny umožňuje s p e c i á l n ě pedagogickým pracovníkům modelovat základní sociální vazby ve skupině, naučit s v ě ř e n c e zvládat své pocity, korigovat a usměrňovat své r e a k c e v konfliktních situacích Dítě, k t e r é přichází do diagnostického ústavu, prožívá v prvých dnech svého pobytu tzv. „šok z umístění", což se jeví jako nedůvěřivý až hostilní postoj vůči všemu a všem, s nimiž přichází v novém prostředí do styku. Obává se možných kolizí s okolím, a proto se straní společnosti ostatních svěřenců a vyhledává samotu. V této situaci jim lze pomoci rozvinutím a posílením pocitu bezpečí a sebedůvěry. Zvláště u jedinců postižených poruchou sníženého nebo n e d o s t a t e č n ě rozvinutého sebecitu a sebevědomí je dominujícím existenčním pocitem pocit m é n ě c e n n o s t i , který bývá s p o j e n , se stavem v y č e r p á v a j í c í n e d ů v ě ř i v o s t i a permanentní ostražitosti. Režim diagnostického ústavu a m i m o š k o l n í výchovná činnost jsou koncipovány a strukturovány tak, aby pokryly všechny výchovně žádoucí aktivity a v maximální možné míře simulovaly situace běžného života v rodině. Obsahují proto jak pracovní a sportovní činnosti, tak zájmové a r e k r e a č n í aktivity. Jako celek je ústavní režim podřízen základnímu hledisku diagnostickému. V průběhu svého diagnostického pobytu se s v ě ř e n e c podrobí komplexnímu v y š e t ř e n í , jež sestává z vyšetření zdravotního, sociálního, psychologického, didaktického a pedagog i c k é h o . Např. sociální aspekty osobnosti zjišťují sociální pracovníci. Především se snaží odhalit faktory ovlivňující utváření osobnosti s v ě ř e n c e před jeho příchodem do diagnostického ústavu, pohovory s rodiči upřesňují rodinnou anamnézu včetně údajů o osobnosti s v ě ř e n c e a jeho pozici ve s t r u k t u ř e rodiny. Výs l e d k e m š e t ř e n í všech zainteresovaných členů pracovního týmu je pak z á v ě r e č n á k o m p l e x n í z p r á v a o svěřenci, jejímiž nejvýznamnějšími součástmi jsou výstupní speciálně pedagogická diagnóza vychovatele a vstupní zpráva etopeda. Na základě všech vyšetření jsou v z á v ě r e č n é zprávě doporučeny pro další r e e d u k a č n í a r e s o c i a l i z a č n í proces optimální výchovné metody a prostředky, je vyslovena pedagogická prognóza příštího vývoje s v ě ř e n c e a je rozhodnuto o jeho umístění. Vedením diagnostického týmu, koordinací p r á c e a integrací závěrů jednotlivých specialistů je pověřen ředitel ústavu, etoped nebo psycholog, vždy by to však měl být člověk čestný a vysoce erudovaný, aby byl schopen širšího odborného nadhledu. SPECIÁLNl
PEDAGOGIKA
C.
4.
ROfi.
1990—91
169
S t e j n ě j a k o diagnostická činnost má týmový c h a r a k t e r i r e edukační a r e s o c i a l i z a č n í činnost s p e c i á l n ě pedagogických pracovníků d i a g n o s t i c k é h o ústavu. Jádro pedagogického kolektivu, který odpovídá za výsledky vzdělávání a reedukační práce, tvoří třídní učitel, dva kmenoví vychovatelé a etoped. Posláním školy diagnostického ústavu je diagnostikovat úroveň školních vědomostí a dovedností s v ě ř e n c e a zjistit r e l a c i mezi administrativně, legislativně dosaženým školním vzděláním a reálnou úrovní vzdělání v současnosti. Vedeni snahou po dosažení maximální objektivity vyslovené diagnózy a prognózy v z á v ě r e č n é komplexnií zprávě klademe v podmínkách diagnostického ústavu důraz na týmovou spolupráci. V diagnostické práci vystupuje do popředí nutnost t ě s n é k o o p e r a c e jak mezi pedagogy, tak mezi odbornými pracovníky všech ostatních úseků podílejících se na diagnostikování. Pracovní tým diagnostického ústavu tvoří odborní vychovatelé, pomocní vychovatelé, etoped, psycholog, učitelé, sociální pracovníci, pediatr, zdravotní s e s t r a a hospodářští pracovníci. V případě potřeby může být tento tým rozšířen o k o n c i l i á r n í spolupracovníky — neurologa, psychiatra, logopeda, gynekologa apod. Základním c h a r a k t e r i s t i c k ý m atributem týmové s p o l u p r á c e je vzájemná k o o p e r a c e , porozumění a kolegialita v tom nejlepším smyslu tohoto slova. Otázka s p o l u p r á c e není ovšem v p o d m í n k á c h diagnostického ústavu pouze otázkou dobrých i n t e r p e r s o n á l n í c h vztahů mezi spolupracovníky, ale podmiňuje a bezprostředně a výrazně ovlivňuje kvalitu výsledků j e j i c h činnosti. Kolektiv pedagogů, psychologů a s o c i á l n í c h pracovníků s t m e l u j e společný cíl j e j i c h práce, v níž o b j e k t e m úsilí je svěř e n é dítě nebo mladistvý. Kvalita prošetření hloubky a rozsahu defektivity a delikvence s v ě ř e n c e pak ve svýgh důsledcích zakládá a podmiňuje jeho účinnou a komplexní r e e d u k a c i a resocializaci. V z á j e m n á rivalita a individualismus je týmové spolupráci cizí a v pracovním kolektivu, jehož členové p r a c u j í s mladým člověkem, nemá co činit.
ŠPECIÁLNI
170
PEDAGOGIKA
C.
4,
ROČ.
1990—01
