Právní upozornění Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno. Používání elektronické verze knihy je umožněno jen osobě, která ji legálně nabyla v rozsahu stanoveném autorským zákonem. Elektronická kniha je datový soubor, který lze užívat pouze v takové formě, v jaké jej lze stáhnout z portálu. Jakékoliv neoprávněné užití elektronické knihy nebo její části, spočívající např. v kopírování, úpravách, prodeji, pronajímání, půjčování, sdělování veřejnosti nebo jakémkoliv druhu obchodování nebo neobchodního šíření je zakázáno! Zejména je zakázána jakákoliv konverze datového souboru nebo extrakce části nebo celého textu, umisťování textu na servery, ze kterých je možno tento soubor dále stahovat, přitom není rozhodující, kdo takového sdílení umožnil. Je zakázáno sdělování údajů o uživatelském účtu jiným osobám, zasahování do technických prostředků, které chrání elektronickou knihu, případně omezují rozsah jejího užití. Uživatel také není oprávněn jakkoliv testovat, dekompilovat, zkoušet či obcházet technické zabezpečení elektronické knihy. Děkujeme že elektronické knihy nelegálně nešíříte. Podporujete tak vznik dalších elektronických titulů. Kopírování zabíjí elektronické knihy!
(c) Computer Media s.r.o. Všechna práva vyhrazena. www.computermedia.cz
[email protected]
Další servery s elektronickým obsahem v i d e o p r í r u c k y. c z
© Computer Media 2008 www.computermedia.cz
1
Kurz tvůrčího psaní aneb od fejetonu po román
2
Kurz tvůrčího psaní aneb od fejetonu po román 2. díl průvodce začínajícího spisovatele
Eva Musilová
R
w w w. c o m p u t e r m e d i a . c z
3
Kurz tvůrčího psaní aneb od fejetonu po román
Kurz tvůrčího psaní aneb od fejetonu po román 2. díl průvodce začínajícího spisovatele Autor: Eva Musilová Odborná spolupráce: PhDr. Dagmar Procházková Obálka: Ing. Michal Jiříček Vnitřní layout: Pavel Navrátil Zlom a sazba: Jan Pospíšil Jazyková úprava: PhDr. Dagmar Procházková
© Computer Media s.r.o. Vydání první, 2008
ISBN: 978-80-86686-94-3
Žádná část této publikace nesmí být publikována a šířena žádným způsobem a v žádné podobě bez písemného svolení vydavatele.
Computer Media s.r.o. Hrubčická 495 798 12 Kralice na Hané Telefon: 582 302 666 Fax: 582 302 667 E-mail:
[email protected] http://www.computermedia.cz Kompletní nabídku literatury Computer Media s.r.o. můžete získat i objednat na internetové adrese www.computermedia.cz.
4
5
Kurz tvůrčího psaní aneb od fejetonu po román
6
Obsah Úvod .................................................................................................... 11
Příběh........................................................................... 13 Příběh - co to je? ................................................................................ 15 Čím začneme? ............................................................................ 15 Co může být předmětem vašeho vyprávění? ....................... 16 Emoce................................................................................................... 17 Kdy se to může stát? ................................................................. 19 Styl, čas, místo ................................................................................... 21 Styl ............................................................................................... 21 Styl prostě sdělovací ................................................................. 21 Styl umělecký ............................................................................. 22 Čas ............................................................................................... 23 Místo............................................................................................ 23 Struktura příběhu ............................................................................. 25 Trocha statistiky......................................................................... 25 První zásada - uvádějte jen to podstatné .............................. 27 Druhá zásada - následek musí mít příčinu............................ 28 Třetí zásada - logika .................................................................. 29 Čtvrtá zásada - všeho přiměřeně ............................................ 29 Úvod............................................................................................ 30 Jak je možné už v této části textu zaujmout?......................... 30 Hlavní stať .................................................................................. 33 Zápletka ...................................................................................... 34 Co se v hlavní stati děje dál?.................................................... 34 Závěr ........................................................................................... 35 Napětí a rytmus ......................................................................... 37 Zatajování ................................................................................... 37 7
Kurz tvůrčího psaní aneb od fejetonu po román Překvapení.................................................................................. 37 Oddalování................................................................................. 38 Postavy........................................................................................ 41 Postavy a dialogy .............................................................................. 41 Hlavní postava........................................................................... 44 Vedlejší postavy ......................................................................... 45 Dialogy........................................................................................ 46 Povídka ....................................................................................... 49 Kde se příběh uplatní ...................................................................... 49 Novela ......................................................................................... 50 Román ......................................................................................... 50 Vybrali jste si?............................................................................. 50 Kočičí příběh .............................................................................. 51
Žurnalistické žánry...................................................... 59 Žurnalistika........................................................................................ 61 Článek ................................................................................................. 63 Císařský papež Franz Nieberl ................................................. 65 Reportáž .............................................................................................. 69 Běluhy na polárním kruhu....................................................... 72 Zlato z basileje............................................................................ 76 Maledivský expres .................................................................... 80 Rozhovor............................................................................................. 85 Dagmar Honsová: Prosím oblaka, aby mě nezradila........... 88 Téměř jsem to nepřežil.............................................................. 96 Nejlepší „frisbee pes“ na světě je ten, který má ze hry nejvíce radosti. ........................................................................... 98 Fejeton ............................................................................................... 103 Bezstarostná země ................................................................... 105 Na Jurečku ................................................................................ 106 8
Kde se příběh uplatní
6
Zajíček plnil, co slíbil, prohledával všechny poličky. Tlapičky už měl hodně unavené, protože poliček bylo v pokojíku hodně. Když prohledal i tu poslední, vrátil se s nepořízenou ke kocourkovi. Mezitím už hračky našly lupu – přesně takovou, jakou Mourek potřeboval. Lampička mu dopřála dostatek světla a on se mohl pustit do pátrání po ztraceném beránkovi. Postavil se doprostřed hraček na koberci: „Kdo z vás si dneska hrál s Eliškou?“ Mourek se rozhlížel kolem dokola, aby nikoho nepřehlédl. „Já,“ ozvala se panenka Anežka. Až teď si ji kocourek pořádně prohlédl. Byla to moc pěkná panenka, tmavé kudrnaté vlásky jí lemovaly obličej a tvářičky měla pěkně červené. Měla ty nejkrásnější oči, jaké kdy kocourek viděl, zelené. Dlouhé červené šaty zdobila krajka a růžová stuha v pase. Panenka vystoupila z houfu hraček a posadila se na dřevěnou krabici pod oknem, na tu, z níž před chvílí vykukoval had. Kocourek se ještě zeptal: „A kdo si hrál s Eliškou naposledy?“ „Písk, písk, to my, to my, to my,“ opakovaly gumové kačenky seřazené od největší po tu nejmenší. Byly čtyři, zářivě žluté, a moc roztomile pískaly. „Koupaly jsme se s Eliškou ve vaně, než ji maminka šla uložit do postýlky,“ zaznělo od kačenek čtyřikrát po sobě. Mourek si olízl tlapičku a pohladil si ouško – to vše proto, že se zamyslel. Obrátil se k panence a zrovna se chtěl zeptat, kde si s ní Eliška hrála a kde ona naposledy viděla beránka. Panenka se nadechla, že odpoví, ale než řekla první slovo, přiletěla světluška Anička: „Mourku, musím ti něco říct a je to moc důležité, vím, kde je beránek!“ Světluška přistála na krabici. Chvíli popadala dech a pak znovu spustila: „Viděla jsem hada, a má pěkně nacpané bříško,
53
Kurz tvůrčího psaní aneb od fejetonu po román určitě beránka snědl!“ Popadla kocourka Mourka za tlapku a táhla ho ke krabici pod oknem. „Ty zlý hade,“ pustily se hračky do hada. Kocourek to nevydržel a začal se smát, až se za dřevěné bříško popadal. „Co je tady k smíchu?“ nechápaly hračky. „Had přece nesnědl beránka,“ odpověděl kocourek a ukázal tlapkou na hadovo bříško. A opravdu, had měl bříško celé hranaté. Kdyby snědl beránka, bylo by kulaté. „Co jsi snědl, že máš tak hranaté bříško?“ zeptal se telefon se zvednutým sluchátkem. Ciferník mu hrál všemi barvami a čísla mu vesele skotačila sem a tam, asi si hrála na honěnou. „Měl jsem hlad, kamarádi,“ odvětil sklesle had, tiše zasyčel a stočil ocásek. „Našel jsem prázdnou krabičku a moc jsem si na ní pochutnal!“ Byl to opravdu zvláštní had, nejedl to, co jedí opravdoví hadi. Kocourka napadlo, že se hada zeptá, jestli neviděl něco neobvyklého, když prolézal zastrčená zákoutí pokoje. Pod postýlkou a za skříní se najde věcí! Had si mohl něčeho všimnout. „No, viděl jsem pod postýlkou nějaké stopy, a určitě nebyly moje,“ potvrdil had kocourkovi. Ten popadl světlušku za ruku a utíkali se pod postýlku podívat. Mourek držel v tlapce lupu, to aby nic nepřehlédl. „Světluško, prosím posviť mi sem, ať líp vidím.“ Světluška rozsvítila světýlko a všechno, co chtěl kocourek vidět, se rázem objevilo. „Vidíš ty stopy?“ ukazoval v prachu světlušce. „Patří beránkovi, teď jen musíme jít po nich a beránka najdeme.“ „Vážně? To mám ale radost,“ zasmála se světluška. Stopy je dovedly do obývacího pokoje. „Všichni sem,“ volal na své nové kamarády kocourek a pokračoval: „Tady musíme beránka najít, sem mě zavedly stopy.“ Všichni se vrhli do pokoje a dali se do velkého pátrání. 54
Kde se příběh uplatní
6
„Ááááá,“ vykřikla hrůzou panenka Anežka. Nezmohla se ani na slovíčko, jen rukou ukázala na stěnu. Právě se tam mihl velký stín, který neznala. „Ha ha ha ha,“ zasmál se neznámý hlas. „Tady bys mě nečekal, viď, Mourku?! V obchodě ses mě nebál, ale říkám ti, tady se Velkého Drápa bude bát každý!“ Hračky strnuly a ohromeně zíraly na zlého kocoura, o kterém už jim kocourek Mourek povídal. Kocourek polkl - tak nahlas, že to bylo slyšet snad až v Eliščině pokojíku. „Jak jsi mě tady našel?“ zeptal se a pořád ještě tomu nemohl uvěřit. „Sledoval jsem ty lidi, kteří si vás odnesli, a čekal, až bude tma.“ Křivě se na kocourka usmál a přitom vycenil ostré tesáky. „Hledáte svého kamaráda?“ otočil se na přihlížející hračky. „Vím, kde je, a dám vám ho výměnou za Mourka!“ Dráp mrskl ocasem a mávl směrem k Mourkovi tlapou s vytaženými drápy. V hračkách hrklo, a nejvíc v kočičce. Ta uskočila dozadu, protože strašlivého kocoura už dobře znala. Ale kocourek byl statečný a nedal se zlým Drápem zastrašit: „Dobře, půjdu s tebou, ale řekni nám, kde beránek je.“ Dřevěné tlapky si dal v bok a upřeně se na Drápa zadíval. Kocour vyskočil na okno a sedl si na prázdný květináč otočený dnem vzhůru. „Vy hlupáci, celou dobu jste ho měli před sebou,“ sesedl z květináče a ten se trochu zachvěl. Medvídek Šikula jedním očkem mrkl na hračky a tiše, aby to zlý Dráp nezaslechl, zašeptal: „Nebude to jednoduché, ale společně beránka zpod květináče určitě vysvobodíme.“ „A co bude s Mourkem?“ šeptla kočička Líza. „Jemu přece taky musíme pomoci!“ řekla a tentokrát se posadila bez olíznutí ouška. „Tak pojď,“ řekl hrozivě kocour Dráp a něco si uvázal na tělo. Kocourek vyskočil na okno, a než se mohl rozloučit s někým z kamarádů, už se snášel dolů na zahradu před domem. Velký Dráp pak zatáhl za nějaký provázek, a rázem se jim nad hlavou
55
Kurz tvůrčího psaní aneb od fejetonu po román rozevřel malý padák. Za chvilku dopadli na pískoviště mezi bábovičky. Medvídek Šikula se zatím vyhoupl na okno a začal nadzvedávat květináč, aby beránek mohl ven. Panenka rozvázala růžovou stuhu a strčila ji beránkovi pod květináč: „Na, beránku, chyť se jí, ať tě můžeme vytáhnout.“ Medvídek se opřel do květináče vší silou, a ten se nakonec přece jen nadzvedl. Beránek mohl konečně vylézt. „Děkuju, kamarádi, bé, že jste mi pomohli, bé, už jsem se bál, že mě tady ten zlý kocour nechá zavřeného navždycky, bé!“ Protáhl si nožky, načechral zmačkanou vlnu a seskočil z okna k ostatním hračkám. Déle to už kočička Líza nevydržela a začala usedavě plakat. „Kdo nám ale zachrání kocourka, co já si tu bez něj počnu?“ Slzičky se jí hrnuly z oček a padaly na zem jako korálky z přetržené nitě. Zatím Dráp v černé tmě táhl Mourka do své skrýše. Prošli celou zahradu, přeskočili zídku, protáhli se hustým křovím, až vylezli u dřevěných vrat. Kocour Dráp zabušil na vrata a ta se otevřela. Vešli dovnitř, a když se Mourek rozhlédl, viděl, že místnost je plná zlých toulavých koček, kterých se všichni v okolí báli. „Šéfe, kohos to sem přitáhl?“ zeptal se vychrtlý tříbarevný kocour. Velký Dráp mu neodpověděl, jen temně mručel. Kocourka strčil pod dřevěnou bedýnku jako do vězení. V rohu místnosti se topilo v kamnech. „Aspoň že je tu teplo,“ pomyslel si smutně Mourek pod bedýnkou. Dráp, jako by věděl, na co Mourek myslí, se na něj škodolibě usmál: „Jsi z pěkného suchého dřeva, brzy tě přiložíme do kamen – za to, že ses mě nechtěl bát!“ Tříbarevný kocour Šmidlifous i ostatní kocouři a kočky se zasmáli a libovali si, jaké to budou mít teplíčko. „To je můj konec,“ řekl si tiše Mourek a položil si hlavičku na tlapky. Cítil se nesmírně opuštěný a ztracený, ale jeho kamarádi na něj nezapomněli. Ve skutečnosti už nějakou dobu spřádali plány, jak Mourka zachrání. Hlavní slovo měl beránek. Vždyť Mourek teď trpěl kvůli němu! Beránek mu byl obrovsky vděčný a byl rozhod56
Kde se příběh uplatní
6
nutý zachránit ho stůj co stůj. Vzpomněl si na to, co si Velký Dráp mumlal pod vousy, a hned to taky řekl ostatním kamarádům. Přemýšleli, vymýšleli, až to opravdu vymysleli! Teď už jen to honem uskutečnit. Nejprve si museli od Eliščina tatínka vypůjčit pár kousků oblečení a pak se vydali za pejskem Hafáčkem. Všechno mu vypověděli a Hafáček už za chvíli vyčenichal Drápovu stopu. Běželi tedy po stopě a ta je zavedla až ke vratům, na která prve Velký Dráp zabušil. Před vraty se hračky seřadily od té největší po nejmenší, vylezly jedna druhé na ramena – a pak už přes ně Hafáček přehodil tatínkovo sako a nahoru přidal klobouk. Vypadalo to v té tmě, jako by před vraty opravdu stál dospělý člověk. Medvídek Šikula vzal zprudka za dveře a všichni najednou zavolali hlubokým hlasem: „Tak co je tu za pořádek?!“ Divoké toulavé kočky na nic nečekaly a vyskákaly oknem, jen se za nimi zaprášilo. Beránek s medvídkem se rozběhli k dřevěné bedýnce a pomohli Mourkovi ven. „Děkuju vám, kamarádi, děkuju,“ špital radostně Mourek a objímal beránka, medvídka, Lízu i všechny ostatní. Moc času na to vítání ale neměli, čas běžel a začínalo se rozednívat. Hračky měly co dělat, aby se včas vrátily do pokoje, než se Eliška vzbudí. Bylo to o fous, ale stihly to. Beránek si lehl do postýlky k Elišce a ostatní hračky se vrátily, kam patřily: do poličky, na skříňku, pod okno. Na všech bylo vidět, jak jsou rády, že všechno dobře dopadlo a že jsou kamarády, kteří si navzájem vždycky pomůžou.
57
Kurz tvůrčího psaní aneb od fejetonu po román
58
