DR. JOSEPH GOEBBELS
LISTY Z DENÍKU 1932–33
VOM KAISERHOF ZUR REICHSKANZLEI LISTY Z DENÍKU 1932–33 Dr. Joseph Goebbels
Dr. Joseph Goebbels
VOM KAISERHOF ZUR REICHSKANZLEI LISTY Z DENÍKU 1932–33 EDICE RETRO, svazek 4. Vydalo nakladatelství guidemedia etc v Brně roku 2014. Všechna práva na reprodukci knihy nebo jakékoli její části jsou vyhrazena. Původní české vydání 1942 Copyright © guidemedia etc s.r.o. 2014 Vydavatel prohlašuje, že dílo vydává pro účely historického bádání. Jeho cílem není propagace žádných politických názorů a myšlenek. Tato publikace je určena pro studijní účely. Odpovědný redaktor Pavel Kamas Odborná a redakční spolupráce Lukáš Beer Grafická úprava a sazba Lukáš Novák Jazyková korektura a digitalizace Erik Sedláček www.goebbels.cz guidemedia etc s.r.o. www.guidemedia.cz ISBN 978-80-905310-8-6
Obsah 7
Předmluva
19
Úvod
29
1932
270
1933
355
Rejstřík pojmů
PŘEDMLUVA
Vrchní
poschodí luxusního berlínského hotelu „Kaiserhof“, stojícího na Wilhelmplatzu přímo naproti říšskému kancléřství (Reichskanzlei) v tehdejší německé vládní čtvrti, se roku 1932 stává provizorní stranickou centrálou NSDAP. Přesídlil sem i Adolf Hitler, jenž měl díky této skutečnosti cíl svého volebního boje od této chvíle dennodenně na dosah ruky a doslova přímo na očích. V budově „Kaiserhofu“ koncipoval a koordinoval volební boj v následujícím dramatickém období. V hotelu ale trvale bydleli i jiní nacionálněsocialističtí funkcionáři, jako např. Hermann Göring a Joseph Goebbels. Právě posledně jmenovaný muž s odstupem času věnoval tomuto krátkému, avšak na revoluční a osudové historické události bohatému období mezi lednem roku 1932 a dubnem 1933 svou populární knihu „Vom Kaiserhof zur Reichskanzlei“ (Od hotelu Kaiserhof k říšskému kancléřství), která nyní poprvé od skončení Druhé světové války vychází v českém překladu. Kniha, původně vydaná v roce 1934, se díky celkovému nákladu 660 000 výtisků stává 15. nejčtenějším titulem za celou historii nacionálněsocialistického Německa. (Pro srovnání: „Mýtus 20. století“ šéfideologa NSDAP Alfreda Rosenberga, který se mohl pochlubit dvojnásobným počtem vydaných exemplářů, byl 9
celkově čtvrtou nejrozšířenější knihou vydanou ve Třetí říši. Neporažený král „Mein Kampf“ se vyskytoval dokonce ve dvacetinásobném počtu výtisků „Kaiserhofu“.) V historické chvíli, kdy je Adolf Hitler 30. ledna 1933 konečně jmenován říšským kancléřem, Goebbels dosáhl toho, o co po celá léta usilovně a nadšeně bojoval. Na druhou stranu dobře chápal, že jeho strana bezpodmínečně musí vyhrát blížící se březnové volby. Vrhl se s vervou do práce. Ve své funkci „komisaře pro rozhlas“ mohl poprvé bez omezení zpřístupnit Hitlerovy projevy miliónovému publiku. NSDAP pak sice ve volbách neobdržela vysněnou absolutní většinu hlasů (nýbrž 44 %), ale na vytvořenou vládní koalici připadlo 52 %, a tak je Joseph Goebbels 13. března 1933 ve věku pětatřiceti let jmenován říšským ministrem pro lidovou osvětu a propagandu. Goebbelsovy rozsáhlé deníky, které si pečlivě vedl od roku 1924 až do své smrti na sklonku 2. světové války, jsou považovány za důležitý zdroj dějin NSDAP a Třetí říše. V německém jazyce je dnes díky dlouholeté práci mnichovského IfZ (Institut für die Zeitgeschichte; Ústav pro soudobé dějiny) podchyceno víceméně kompletní znění Goebbelsových deníků z let 1924–1945. Tímto ústavem v letech 1993–2006 v celkem 29 svazcích nashromážděný materiál posloužil o pár let později jako podklad pro pětisvazkový výběr pouze některých záznamů, editovaný historikem Ralfem Georgem Reuthem. Jím byl tento dle subjektivních kritérií sestavený výběr navíc opatřen vysvětlujícími poznámkami. Díky nepříliš zdařilému překladu, vydanému před nedávnem nakladatelstvím Naše vojsko, je tento výběr přístupný již i českému čtenáři. Edice sice zevrubně podchycuje etapu jednadvaceti let historie nacionálního 10
socialismu, není ale zdaleka kompletní, poněvadž obsahuje subjektivními kritérii ovlivněný výběr pouze některých denních záznamů, jež považoval historik Reuth za zveřejněníhodné. „Listy z deníku Josepha Goebbelse z let 1932–1933“ naproti tomu zahrnují sice podstatně kratší dějinné období, trvající šestnáct měsíců, zato ale události odrážejí podrobně takřka den po dni a nikoli pouze útržkovitě jako příslušný 2. svazek výboru z Goebbelsových deníků, zaměřující se na roky 1930–1934. Čtenář omezeného Reuthova výboru nemá možnost proniknout hlouběji do dění a dramatičnosti těchto dvou revolučních let. Je o mnohé ochuzen a nejeden údaj, vytržený takto z dějinného kontextu, pro něj nebude mít žádnou hodnotu. Ne tak v „Kaiserhofu“. Pro období mezi 1. 1. 1932 až 1. 5. 1933 zde totiž nalezneme o více než dvě stě (!) denních záznamů více, což umožňuje učinit si mnohem jasnější a kompaktnější přehled o tomto časovém úseku z pohledu dojmů a postřehů druhého nejdůležitějšího muže nacionálněsocialistického hnutí. Jak již bylo zmíněno, na knižním trhu se před několika málo lety objevil i český překlad Reuthova individuálního výběru z Goebbelsových deníků, vydaný Naším vojskem. Toto vydání se kromě nesourodého obsahu bohužel překvapivě nevyvarovalo často až křiklavých chyb a nedostatků (např. jméno Hanse Tschammera von Osten je v českém vydání přeloženo jako „Tschamer-Východ“; příjmení Horsta Wessela je v české verzi uváděno jako „Wesel“; datování z počátku roku 1933 z nepochopitelných důvodů často uvádí letopočet „1932“ apod.). To je nepochybně jeden z dalších pádných důvodů, proč čtenáři kniha, kterou právě drží v rukou, nabízí něco, co na našem knižním trhu doposud nebylo k mání. 11
Kniha „Vom Kaiserhof zur Reichkanzlei“ z roku 1934 obsahuje záznamy z deníku pozdějšího ministra propagandy z období boje o moc let 1932–1933, které se Joseph Goebbels rozhodl vydat knižně pro veřejnost. Naskýtá se tedy pochopitelná, možná i skeptická otázka: Do jaké míry autor během editování výběru vhodného textu uplatňoval „autocenzuru“? Lze toto Goebbelsovo dílo akceptovat jako historický pramen? Výsledek je pro Goebbelse až překvapivě pozitivní. „Tato verze, redigovaná Goebbelsem, byla v rámci možností v nové celkové edici (vydané IfZ - pozn. autora) konfrontována se záznamy pocházejícími z toho, co se zachovalo z originálu“, uvádí historička Elke Fröhlichová z uvedeného institutu. „Konečně tedy díky tomu lze přesně zjistit, do jaké míry Goebbels ve své publikaci z roku 1934 pozměnil původní text deníku. Výsledek pro něj dopadl příznivěji, než se všeobecně předpokládalo. Vedle svých obav a kritiky Hitlera především retušoval líčení intrik a vnitrostranických kontroverzí (krize ohledně Strasserů v prosinci 1932).“ Goebbels také v originálu deníku až do jara 1934 nazývá Adolfa Hitlera „šéfem“ nebo „Hitlerem“ a toto označení ve vydané knize zpětně opravil na „Vůdce“. V „Kaiserhofu“ dále nenajdeme vyjádření Goebbelsova zklamání nad tím, že při vytváření Hitlerovy vlády nejprve nezískal ministerský post. Z textu byly vyretušovány i osobní narážky na „drzého“ Hermanna Göringa, tyto se ale v původní podobě vyskytovaly pouze sporadicky. Goebbels také v knižním vydání vlastních deníkových záznamů místy nenásilně stylisticky upravil původní text, aby byl pro čtenáře lépe srozumitelný a čtivý. Ve svém deníku byl zvyklý zaznamenávat texty často strohým heslovitým způsobem, což čtenáři místy výrazně komplikuje 12
vstřebávání informací a snadno navozuje dojem nezáživného seznamu nesrozumitelných útržkovitých poznámek. Tomu se Goebbels v „Kaiserhofu“ pochopitelně vyhýbá, aniž by tím – až na uvedené případy retuše – jinak zasahoval do významu sdělení. Místy lze zjistit, že z textu vypustil naprosto nadbytečné údaje osobního charakteru či jména osob bez nějakého významu, která by čtenáře zajisté jen mátla. Je však nutno podotknout, že se takovéto úpravy týkají malé části z celkového počtu denních záznamů. Příklady jako ten následující jsou tedy zastoupeny v naprosté menšině. Zde můžeme porovnat originální (dosti nezáživně podaný) záznam z 13. června 1932 z Goebbelsova deníku se záznamem podle „Kaiserhofu“ (pod ním): Hitler v 8 hodin vyzvednut v Berlíně. Během snídaně ho ladím proti Papenovi. Je příliš mdlý. Nechá se urážet rudými, kteří jsou opět na koni a útočí z jednotlivých zemí. Hitler má na něj hrozný vztek. Alvensleben žádá náš názor. Hitler s tím jde k Papenovi. Kancelář práce. Všechno možné. Řádně do toho! Sl. Stahlová s Terbovenem mi dělají starosti. Domů. Je tady paní Wagnerová. Dlouho čekáme na Hitlera. Nepřichází. Na Bergplatz. Tam má radost z mého nového vozu. Göring jako vždy drzý. Papen se chce polepšit. Do 19. 6. doba hájení. Sem se zrušením zákazu SA! Adieu Hitlere. Už se vznáší ve vzduchu. Doma ještě práce. Terboven bezstarostně klábosí. Odjezd do Caputhu. Ostrý článek proti kabinetu. „Papene, buď tvrdý.“ Potom projev v rozhlase. Pracuji do noci. Velmi pozdě telefonuje Helldorf a stěžuje si na malátnost kabinetu, zejména na pana von Gayla. Dnes půjdu ke Schleicherovi a přednesu mu ještě jednou naše obavy. Uvidíme, jestli to pomůže. Zítra předvolební boj v Hesensku. Adie, Caputhe. A zde záznam ze stejného dne podle „Kaiserhofu“: 13
Vůdce přijel do Berlína. Při svačině hovoříme o celé situaci. Papenův kabinet ztratil již hodně půdy pod nohama. Nemá vůbec útočnosti. Ministři trpí, aby jim rudý tisk spílal nejpustším způsobem. SPD a KPD se po prvním úleku opět vzpamatovaly. Země přecházejí k útoku. Kdyby nebylo nás, mohli bychom si vypočítati na prstech, kdy vypukne bolševická revoluce. Nemá však vůbec smysl pomáhat měšťáckým politikům. Nacházejí stále ještě nové možnosti, jak dělat chyby. Vůdce má rozmluvu s von Papenem. Vykládá mu s veškerou vážností veškeré pochybnosti. Žádá ještě naléhavěji než dosud, aby byl zrušen zákaz SA. V poledne opouští opět letadlem Berlín. Jedu do Caputhu a píši divoký článek proti kabinetu, nadepsaný: „Papene, nepovol!“ (Papen, werde hart!) V celé zemi vzrůstá nespokojenost s věčnou váhavostí této vlády. Rozhořčení je namířeno především proti ministru vnitra von Gaylovi, který by nejraději nakládal s námi právě tak jako s komunisty. Ale snad je to dobře, že je to tak. Čím nemohoucnější jsou měšťácké kabinety, tím více si široké vrstvy uvědomují, že je nutno, abychom tyto kabinety vystřídali. Co z toho vyplývá? I odborným zájemcům o studium Goebbelsových denních záznamů z tohoto historicky mimořádně významného období let 1932–1933 lze určitě jen doporučit, aby upřednostnili znění textů vydaných v podobě „Kaiserhofu“ – už jen z toho důvodu, že obsahuje téměř všechny denní poznámky druhého nejvýznamnějšího muže Třetí říše a německého nacionálněsocialistického hnutí, vztahující se k danému období, které v edici vydané předtím v češtině naprosto postrádáme, neboť ta je úplně vynechává. Čtenář je pak schopen mnohem lépe pochopit 14
historické návaznosti a souvislosti líčené dějinné epochy a ze studia se stává poutavé čtení, které si nic nezadá s četbou napínavého výpravného historického románu. Ovšem s tím zásadním rozdílem, že autorem prezentované dějství je autentickým svědectvím vůdců dramatického nacionálněsociastického boje o získání přízně svého národa, a nikoliv pouhou románovou fikcí. Odborného zájemce je ovšem třeba upozornit, že mnohé záznamy v „Kaiserhofu“ jsou na rozdíl od datování v originálním deníku vedeny pod datem předchozího dne. Vysvětlení je jednoduché: Goebbels, který v této fázi většinou psával deník ve večerních hodinách, označoval aktuální záznam datem následujícího dne a začínal jej zpravidla slovem „včera.“ Zatímco v „Kaiserhofu“ je datování upraveno tak, že příslušné datum označuje skutečný den, kdy učinil záznam (úvodní slovo „včera“ se v knize vypouští), originální deník používá datum následujícího dne. Přesto se však obsah některých záznamů v obou verzích odlišuje výrazně, i když jich je naprostá menšina. Jedná se o téměř všechny záznamy z ledna 1933 a o několik málo dnů v předcházejícím a nadcházejícím měsíci. Jde zjevně o časový úsek, který, jak již bylo uvedeno, byl podroben pozdější úpravě za účelem zveřejnění knihy určené pro širokou veřejnost. Stranou by nemělo zůstat ani vysvětlení skutečnosti, proč vlastně hovoříme o „Goebbelsových denících“ a nikoli o jednom, uceleném deníku. Životní poměry Josepha Goebbelse se postupně měnily, což pro něj konkrétně znamenalo, že se od roku 1932 často nacházel na „rekreačních cestách“ a střídající se místa pobytu si z jeho strany vynutila zakládání nových „knih“. Po „deníku na doma“ si 22. května 1932 zakládá „deník na prázdniny a na cesty“. Později následují 15
ještě další sešity. Z nich čerpal výběr záznamů pro „Kaiserhof“. Mezi odborníky je dodnes často diskutována otázka, do jaké míry lze Goebbelsovy záznamy z deníků chápat jako faktograficky přesné údaje, či pouhé reflexe, a do jaké míry pro samotného autora plnily úlohu cílené sebestylizace a vědomé či nevědomé „autosugestivní“ funkce. A především, jakou roli hrála okolnost, že se Goebbels rozhodl přenechat své deníky nadcházejícím generacím. Pochopitelně nelze přehlížet motiv související se skutečností, že Goebbelsův deník po převzetí moci nacionálními socialisty v Německu posloužil jako podklad ke zveřejnění. Autor začal s prací na knize v srpnu 1933. Samotným nacionálněsocialistickým vedením nebyla zpočátku přijímána s bezvýhradným nadšením. Je například doloženo, že Alfred Rosenberg na jednom župním zasedání komentoval vydání knihy v tom smyslu, že jde o projev typické Goebbelsovy ješitnosti. Kniha se však stala beststellerem. Goebbels v roce 1936 se stranickým nakladatelstvím Eher-Verlag v Mnichově uzavřel smlouvu, podle níž mu příslušelo nejprve vyplacení čtvrt miliónu říšských marek a dále za každý následující rok průběžně vyplácení 100 000 RM po dobu dvaceti let, na kterou si nakladatelství NSDAP zakoupilo právo deníky knižně vydávat. Ústav pro soudobě dějiny (IfZ) byl ze strany některých historiků nejprve kritizován za to, že ve svém kompletním vydání deníků (1993–2008) původně upustil od komentáře. Bylo mu vytýkáno, že tak čtenářskému publiku nesdělil, že Goebbels tvořil deníky s vědomím, že budou jednoho dne zpřístupněny veřejnosti. Tento názor je však jinými historiky zavrhován, nebo jeho platnost přijímají jen podmíněně. Tím větší byl rozruch ohledně této debaty, když 16
historička Angela Hermannová, jež dlouhodobě spolupracovala na vydání obsáhlé edice deníků IfZ, ve své studii „Der Weg in den Krieg 1938/39“ (2011) dospěla k závěru, že Joseph Goebbels skutečně psal své „osobní deníky“ pro osobní účely a neohlížel se při tom na to, co na texty v případě zveřejnění budou říkat budoucí generace. Hermannová se domnívá, že Goebbels nežil v přesvědčení, že „svět po nás“ bude nějak zvlášť zajímat, co si zapisoval do deníku. Historička tuto svou tezi dokládala na řadě konkrétních příkladů. Goebbels by si s vědomím, že jeho deníky jednou budou číst statisíce čtenářů, o velikonoční neděli sotva poznamenal, že zůstal ve špatné náladě ležet v posteli, protože mu jeho žena Magda nenachystala velikonoční nadílku. Podobných, mnohem osobnějších údajů lze v originálních denících nalézt mnoho. Hermannová taktéž nepovažuje politické názory, kterým Goebbels ve svých denících poskytuje hojný prostor, za nějakou stylizovanou „nacionálněsocialistickou propagandu“ nebo za „propagandistická poselství“ určená budoucím čtenářům, nýbrž za autentické projevy Goebbelsova světonázoru. Ve zmíněné studii autorka s největší akribií dokládá, že co se týče čistých faktů a průběhu událostí, Goebbels si „téměř vždy“ poznamenával pravdu. Jak v listopadu 2011 konstatoval list „Süddeutsche Zeitung“: „Právě to je důležitou orientační pomůckou pro budoucí studie, protože Goebbelsovy deníky jsou ohledně mnoha věcí, které se odehrály v nejvyšších kruzích nacionálních socialistů, jediným pramenem.“ Vycházíme-li z poznání, že kniha „Vom Kaiserhof zur Reichkanzlei“ ve srovnání s obsahem originálních záznamů v denících Josepha Goebbelse zaznamenala pouze nepodstatné kosmetické úpravy, můžeme přivítat, že se 17
její nynější vydání nestává jen standardní pomůckou pro (nejen) české odborné kruhy, ale především poutavým čtením pro širokou veřejnost, zajímající se o události a okolnosti jedné z nejosudovějších a nejdramatičtějších etap evropských dějin. Užitečná je v tomto vydání také existence zvláštního poznámkového aparátu, který pomůže k rychlému osvětlení tehdejších reálií a názvů, jež nemusí být běžnému českému čtenáři známy. Termíny, které redakce považovala za vhodné opatřit vysvětlující poznámkou, jsou označeny číselným indexem, podle kerého lze jejich význam či vysvětlení rychle vyhledat v rejstříku pojmů na konci knihy.
LUKÁŠ BEER historiograf a publicista
18
8. LEDNA 1932 Sportpalast od 7 hodin policejně uzavřen. Nálada hraničí s běsněním. Již při vstupní písni se policie pokouší provokovat. Mluvím jen několik minut. Potom policejní důstojník vstává a prohlašuje shromáždění za skončené jen proto, že jsem v docela nevinné souvislosti vyslovil jméno nedotknutelného Isidora Weiße. 15 000 lidí propadá zuřivosti. Nebezpečné okamžiky. Každou vteřinu může dojít ke krvavé srážce. Přece se však ještě podařilo situaci zvládnout. Žádná provokace nás nepřipraví o klidnou rozvahu. Ve 20 minutách je sál prázdný. Oba zákazy jsou pouze rány, které marxisté v Prusku zasazují Brüningovi a Groenerovi. Nám to může být jen vhod. Tím lépe si důsledně zachováme svou linii. Jedu na schůzi do Essenu.
9. LEDNA 1932 Zákaz shromáždění ve Sportpalastu má v tisku veliký ohlas. Tento zákaz je všude posuzován jako útok marxistů v Prusku na Brüninga. Týž večer na schůzi Reichsbanneru(15) veřejně štvou k občanské válce, a to úředníci vlády v Prusku. Tato schůze ovšem nebyla zakázána. Všeobecný zmatek. Velké dohadování o tom, co udělá Vůdce. Ti se podiví! V Essenu stará garda strany. Od roku 1923 na svých místech. Muži, s nimiž lze všechno podniknout. 35
Odpoledne mluvím k zástupcům hospodářství. Čím zoufalejší je hospodářská situace, tím větší porozumění hospodářských kruhů pro nás. A večer zase k zástupcům lidu. 40 minut dovnitř pochodují oddíly SA. Fantastická podívaná. Téměř výhradně dělníci. Národ v celé zemi se probouzí! Sál je neuvěřitelně nabit. Jsem v dobré formě. Velký úspěch. Večer potom jdu k smrti unaven do hotelu. Hodinová přestávka a zase nočním vlakem zpět do Berlína. Dlouhý rozhovor s průvodčím spacího vozu. Tak se lze naučit mnohem víc, než mluvíme-li s vysokými pány. V Berlíně nebylo dosud nic rozhodnuto.
10. LEDNA 1932 Vůdce jednal s Brüningem a potom s Hugenbergem(16). Rozhodující dny. Berlínské policejní prezidium se dává na ústup. Teď tvrdí, že shromáždění ve Sportpalastu bylo zakázáno nikoliv pro mou řeč, nýbrž pro výkřiky z publika. Také odůvodnění! To ovšem Brüningovi pěkně zavařili! Večer je Vůdce u nás na návštěvě. V sobotu jednal s Brüningem. Nálada byla velmi chladná. Brüning nezvolil šťastnou taktiku. Chce z prezidentství udělat obchod. Jako kompenzaci nám nabízí přiznání legality. Vůdce krátce a chladně odmítá. Brüning se pokouší změnit taktiku, ale je už pozdě. Teď ve Wilhelmstraße(17) pobíhají jako vyplašená kuřata. Brüningovo postavení je silně ohroženo. Tisíce sil, větších i menších, zasahují. My však máme trumfy v ruce. Vůdce chce stůj co stůj dosáhnout rozpuštění říšského sněmu. To je jádro situace. Rozhodnout musí lid. My 36
při tom můžeme jen získat. To ví také Brüning, a proto se pokouší, aby se této jediné možnosti vyhnul. Musí tedy ustoupit, nebo se boj o prezidentství vyvine v ostrou výměnu názorů mezi námi a systémem. Škoda jen, že je do toho zatahován generál polní maršálek. My na tom však nemáme vinu. Hugenberg je pouze páté kolo u vozu. Večer trávíme při hudbě. To je po těžkých dnech vždy nejlepší osvěžení.
11. LEDNA 1932 V organizaci bojuji proti papírové válce. Denně je nutné přijímat mnoho lidí a nejtěžší je při tom to, že si pokaždé musíme zvykat na novou tvář a přesedlávat na nové téma. Volební úspěch v Lippe mohl být lepší. Musíme nasadit větší síly. I tehdy, jde-li jen o rozhodnutí menšího významu. Teď už nesmíme mít neúspěch na žádném bitevním poli. Svolal jsem opět okresní vedoucí. Je nutno burcovat je vždy znovu a znovu, aby mohli být pevnou oporou organizace. Akce HIB úspěšně začíná. Ženy vzaly do ruky financování našich nových bojů. V nejkratší době budeme mít pohromadě 50 000 marek. To by nám zase pomohlo. Vůdce Meissnerovým(18) prostřednictvím zaslal říšskému prezidentovi krátké memorandum s ústavněprávními námitkami proti Brüningovu návrhu. Bylo by možno nalézt řešení situace, kdyby starý pán prohlásil, že Brüningovu cestu, to jest prodloužit prezidentský úřad usnesením parlamentu, považuje za nevhodnou. Pak je Brüning hotov. Snad ze zahraničněpolitických důvodů by zůstal až do Lausanne. 37
Vůdce je přetížen poradami. Göring je mu při tom cennou oporou.
12. LEDNA 1932 Situace je napjatá až k prasknutí. Čekáme na Hindenburgovu odpověď; částečně jsme optimističtí, částečně pesimističtí. „Angriff“ byl opět povolen. Brüning se chce dělat hezkým. Isidor Weiß se musí smířit s blamáží. Volá Kaiserhof. Jedu tam ihned. Hindenburg odmítl. První partii jsme prohráli. Brüning triumfuje ještě jednou. Vůdce má nejlepší náladu. Má silnější nervy a stojí pevněji na svých nohou. Odjezd do Mnichova. Kaiserhof ztichl. Diktuji do stroje článek. Porážka musí být ihned vyrovnána. Teď musíme opět pracovat, sbírat síly, agitovat. Systému imponuje jen pěst mezi očima.
13. LEDNA 1932 Zase v plném tempu. Píši memorandum o reorganizaci našeho tisku. Je jí zapotřebí jako soli. Mluvil jsem ve Friedenau(19). V popředí veřejné pozornosti je problém: taktika nebo strategie. Jakýsi pán von Bonin spílá Hitlerovi nejnestoudnějším způsobem v „8-Uhr-Abendblattu“. Několika fingovanými telefonními rozhovory jsme tuto zbabělou kreaturu dohnali tak daleko, že v redakci „Angriffu“ škemrá kňouravým hlasem o milost a dává nám veřejné prohlášení proti sobě samé. „Ick dementiere mir!“(20) 38
15. ČERVENCE 1932 Dole před hotelem řve lůza. Policie se zdráhá zasáhnout. Není přece jejím úkolem, aby poskytovala ochranu opozičním politikům. Tak to vypadá v Německu! Kdybychom mohli, vzali bychom nyní pana von Gayla za ucho, postavili jej doprostřed zuřící lůzy a pak bychom nahlas a zřetelně řekli: „Pánové, to je pan von Gayl!“ Snad by se potom probudil. Nakonec nám nezbývá nic jiného než použít posily SA a ss a dát vyklidit ulici. To ovšem nejde bez boulí. Naši lidé bezmezně zuří. Své vlastní otcovské město musím opouštět jako těžký zločinec. Pronásledován kletbami, posměšky a nadávkami, zasypáván deštěm kamení a popliván. Stadion v Kolíně nad Rýnem je přeplněn. Prší jen se leje. Zdá se, že déšť působí uklidňujícím způsobem také na komunisty. V Bonnu členové naší strany postavili stan, který pojme 10 000 lidí. Zde se mluví lépe. Teprve v 1.30 hodin v noci přijíždím do Koblenzu. Dva přeplněné sály; a také zde se mluví až do 3 hodin ráno. Obecenstvo má vzácnou vytrvalost. Bez oddechu zpět do Berlína. Cestou jsme ve vesnici vytáhli z postele obtloustlého hostinského. V jeho parádní světnici se mohu převléci. Dostáváme obložený chléb, minerální vodu a mléko. Najedli jsme se, zásobili a jedeme hned zase dál. V noci projíždíme Siegerlandem. Krátce před Paderbornem začíná svítat. Hrozně unaveni pokračujeme v jízdě do Berlína. Zrnka kávy nás udržují při vědomí. Odpoledne v 5 hodin přijíždíme do hlavního města. V osm hodin už zase stojím ve Sportpalastu na tribuně a mluvím. Mám jen jedno přání: spát, spát, spát. 157
10. ZÁŘÍ 1932 V Kaiserhofu rozhovor s Vůdcem a se Strasserem. Má být učiněn poslední pokus přemluvit centrum. Ale také Vůdce je přesvědčen o tom, že je to téměř nemožné. V paláci předsedy říšského sněmu se odpoledne konají porady se zástupci centra. Vůdce uvádí jako vždy pádné argumenty a je jasný a logický ve stavbě svého výkladu. Pánové z centra, kteří jej vidí poprvé, podlehli, jak můžeme konstatovat, úplně dojmu jeho osobnosti. Nedochází k žádným usnesením, jsou pouze oťukávány linie. Sami mezi sebou už kujeme nové plány. „Angriff“ podniká ostré výpady proti kabinetu. Začíná pouštět kočku z pytle. Vůdce rozvíjí smělé myšlenky na okamžité odstranění krize. Není však vůbec vyhlídek, že by bylo možné dospět k rozhodnutí s nějakou jinou stranou. Rozhodující je votum nedůvěry vládě; ta se ovšem pokusí, aby rozpustila říšský sněm před hlasováním. Tomu musí být zabráněno. Mám velkou poradu se zástupci berlínské organizace strany. Zde je už všechno zaměřeno na boj. Organizace sama, včetně svých poboček, je v nejhlubší tísni. Musíme učinit vše, abychom ji opět dostali nahoru. Pouze boj může způsobit tento zázrak. Večer jedeme do Treptowa, kde mluvím pod širým nebem na shromáždění SA. Vydrží a budou bojovat. Pozdě večer ještě Vůdce v Kaiserhofu vykládá své myšlenky o šlechtě. I v tomto případě jako vždy originálním způsobem bohatým na nápady. Šlechta má smysl jen tehdy, je-li založena nejen na přednostních právech, nýbrž také na přednostních povinnostech. Požadovat, ale nic nevykonat, to nejde. Ostatně šlechticem je ten, kdo se statečně při192
znává k národu a všechno svoje myšlení, snažení a jednání podřizuje blahu lidu. Měl jsem několik dní chřipku, které jsem se nyní zbavil koňskou kůrou. Musím se rychle zotavit, abych byl při zahájení volebního boje opět v pořádku a na místě. Dojde-li v říšském sněmu k debatě, pronesu obžalovací řeč proti kabinetu.
11. ZÁŘÍ 1932 Seděl jsem celý den s Göringem, poslouchal hudbu a kul plány. Večer si v hrubých obrysech připravuji svou řeč pro říšský sněm. Má to být opravdový pamlsek. Hovořím o ní ještě s Vůdcem a potom v noci propracovávám jednotlivé body.
12. ZÁŘÍ 1932 Frakce: dr. Frick dává přísné instrukce o postupu. Tento den vyhrajeme pouze nejostřejší kázní. Vyčinil jsem redakci pro velmi nešikovný článek proti Stahlhelmu. Ve 3 hodiny plénum. Přichází Papen. Působí dojmem člověka, který si je naprosto jist vítězstvím. Komunistický poslanec navrhuje, aby se ihned hlasovalo o votu nedůvěry a zamítnutí nouzového nařízení. Poněvadž očekáváme, že němečtí nacionálové budou protestovat, nikdo z nás se nehlásí ke slovu. Němečtí nacionálové nás zklamali a neprotestují. Dr. Frick potom navrhuje půlhodinovou přestávku. 193
28. ZÁŘÍ 1932 Každé pondělí se v župě koná konference vyšších amtswalterů, na které je týden od týdne projednávána taktika, jež se neustále mění. Tak jako musíme být tvrdí v principu, tak pružní musíme být v metodách. Většina lidí nechápe rozdíl mezi strategií a taktikou. Autem do Vratislavi. Nádherná, klidná jízda, při níž je mnoho času k přemýšlení. Nálada ve Vratislavi výborná; staří straníci jsou vždy věrní. Schůze v „Jahrhunderthalle“ je přeplněna. Skvělá přehlídka slezské SA, která pochoduje do sálu. To jsou prapory naší moci. V celé Říši propukají dílčí stávky. Vláda je proti tomu úplně bezmocná. Odborové organizace jsou strhávány radikalismem davů. Volební shromáždění německých nacionálů jsou ve všech koutech země rozbíjena. Nesmíme to ovšem hnát příliš daleko, neboť vláda by toho jinak mohla použít jako vítaného podnětu k odkladu voleb. Musíme pracovat jako diví; pak se to může ještě jednou podařit.
29. ZÁŘÍ 1932 Jsme už zase uprostřed volebního boje. Jedna porada stíhá druhou; sotva lze nabrat dech. Měšťácký tisk už začíná držet hubu. Výzva k bojkotu jej velmi bolí. Posílá už parlamentáře, kteří prosí o mír. Nepovolím, ledaže různé listy změní svůj tón vůči nám. Velké vydavatelství dosáhlo prozatímního opatření proti mé výzvě k bojkotu. Hrozí se mi v něm pokutou 300 000 RM 204
a šesti měsíci vazby. To je nejlepší příležitost, abychom bojkot dokonale rozvířili. To nejhloupější, co protivník mohl udělat!
30. ZÁŘÍ 1932 Bojkot je nyní organizován na celé čáře. Tentokrát jej provádí sama strana. V hlavním městě byly rozšířeny 3 miliony letáků proti měšťácko-nacionálnímu tisku. To mu zasadí těžkou ránu. Pisálkové v redakcích se svíjejí jako žížaly. Píši článek k 85. narozeninám říšského prezidenta. Vykládám v něm ještě jednou celou situaci se vší vážností a se vším povinným respektem. Pánům ve Wilhelmstraße začíná být nepohodlno. Stávky v zemi se šíří. Všude propuká vztek a rozladění. Situace se stává nebezpečnější, než si představovali. Dříve než se volební boj rozjede naplno, ještě jednou poslouchám Wagnera; skvělé představení Siegfrieda v Městské opeře. Ale teď nelze ani mít pravý požitek z té nádherné hudby. Jsem vnitřně příliš rozerván, abych se z ní mohl absolutně radovat. Přesto však tato hudba napřimuje, dodává odvahy a vyjasňuje myšlenky.
1. ŘÍJNA 1932 Stěhujeme se z Hedemannstraße, svého starého bojiště, které jsme si zamilovali, do Voßstraße. Nyní pracujeme v bezprostřední blízkosti vládní čtvrti. Jak dlouho ještě bude trvat, než se odtud přestěhujeme do Wilhelmstraße? 205
Pro vládu to jistě není žádný zvlášť příjemný pocit, ví-li, že se jí nepřítel dostává čím dál tím víc na kůži. Vůdce bydlí v Kaiserhofu, přímo naproti říšskému kancléřství. Také to musí úplně vyvádět z rovnováhy muže, který nemá dobré nervy a naopak má to neštěstí, že je v této republice říšským kancléřem. Provádíme některé změny v organizaci svého tisku. Dosavadní výkony nestačí pro zvětšené úkoly, které nyní musí být řešeny. Namnoze ani naši novináři nechápou, že v době volební kampaně záleží především na propagační činnosti novin. Jsou většinou příliš důkladní a hodí se spíš pro vědu než pro černé umění. Lepší jsou už naši propagandisté. Jsou ve dne v noci v přímém styku se širokými vrstvami. Své řemeslo ovládají s naprostou jistotou. Jsou to elitní oddíly strany. Nejlepší řečníky, jaké kdy Německo mělo, lze najít v našem táboře. V Postupimi přehlídka nacionálně socialistické mládeže. Nádherný pohled, tato hemžící se a vířící směsice hochů a děvčat. Stadion je přeplněn. Všichni jsou plni nadšení. Staří říkají: kdo má mládež, má budoucnost. My větu obracíme: kdo má budoucnost, má mládež. Proto je mladé Německo v našem táboře. Pozdě večer přijíždí Vůdce. Mám příležitost obšírně mu referovat o posledních událostech v Berlíně. Mluví ohnivě k mládeži, která se tu shromáždila. Mezi hochy a děvčaty jeho řeč vyvolává nepopsatelný jásot. Právě mládež se dovede správně nadchnout pro naše ideály. Čím je člověk starší, tím je proud nadšení slabší. Večer sedíme u nás doma. Vůdce pohlíží na další vývoj velmi optimisticky. Jako vždy bude mít pravdu jistě také zde. Pro přítomnou chvíli nepomýšlí na navázání styků s Wilhelmstraße. V nynější situaci je to také úplně bezúčel206
né. Až bude volební boj skončen, pak se může zase vyjednávat. Vůdce potom s klasickou jasností vykládá chyby úřadujícího kabinetu. Stávek a nepokojů v celé zemi přibývá. Diletantství, s jakým se nyní vládne, se jednou musí hrozně vymstít.
2. ŘÍJNA 1932 Postupim! Slunečný podzimní den ve starém pruském královském městě! Šest hodin pochoduje německá mládež před Vůdcem. To je naše pýcha a naše štěstí. Stále tíž hoši s týmiž tvářemi. Hnutí už také z nich vytvořilo jednotný typ. Projevuje se nejen v myšlení a jednání, nýbrž také v obličeji a postavě. Je radost dívat se na ně a není to vůbec unavující. Každého z nás při pohledu na tento nádherný dorost naplňuje pocit velikého štěstí. Oddíly pochodují, stále nové a nové, jako by vůbec neměly mít konce. Po nádherných hodinách v Postupimi Vůdce ještě sedí s námi doma. Debatuje a je velkolepý ve svých argumentech. Jeho optimismus se přenáší na nás všechny. Je nevysychajícím pramenem síly, která se věčně obnovuje. Pracujeme až do pozdních večerních hodin, navrhujeme plány a konáme přípravy.
4. ŘÍJNA 1932 Pondělí v Berlíně. Příprava sjezdu vedoucích v Mnichově. Texty pro sedm velkých plakátů hozeny jedním rázem na papír. Všechno, co se vyřizuje rychle a s nadšením, je dobré. 207
22. PROSINCE 1932 Musíme snížit platy v župě, poněvadž jinak bychom nevyšli. Všichni zaměstnanci při tom podávají důkazy podivuhodné obětavosti. Nikdo neřekl jediného špatného slova. A to právě před vánocemi. Bylo by od osudu nespravedlivé, kdyby se toto hnutí nedostalo k moci. V sálech Pharus a v Kriegervereinshausu se shromáždili dělníci z Weddingu k vánoční slavnosti. Jaká chudoba panuje mezi těmito pastorky štěstí! Celý večer jsem obklopen dětmi a věčně podpisuji. Svátek lásky se blíží. Jsem z toho už celý nemocen. V politice stojíme mezi bitvami.
23. PROSINCE 1932 Je třeba obstarat různé věci na vánoce, odeslat balíčky, rozdělit dárky. Člověk by tak rád každému udělal malou radost. Volá Vůdce a sděluje, že Strasserovi lidé v Berlíně konspirují se Schleicherem. Zahajuji ihned pátrání, která však zatím nevedou ke kladnému výsledku. Spolupracovníci berlínské župy se shromáždili ve slavnostním sále ve Voßstraße k prosté vánoční oslavě. Jak slušně a ušlechtile si počínají tito prostí lidé! Cítíme se všichni jako ve veliké rodině. V krátkém projevu jim děkuji za statečnou vytrvalost po celý rok. Dávám jim naději, že nám nový rok přinese vítězství. Ještě téže noci musím odvézt na kliniku svou ženu, která náhle těžce onemocněla. Všichni ostatní jsou nyní obdarováni, a teď začínají naše vánoce. 266
Rok 1932 byl nekonečným řetězem nezdarů. Je třeba rozbít jej na kousíčky. Venku kráčí ulicemi vánoční mír. Sedím doma úplně sám a přemýšlím o mnohých věcech. Minulost byla těžká, budoucnost je temná a kalná; všechny vyhlídky a naděje úplně zmizely. Celý dům je jako po vymření. Hrozná osamělost na mne padá jako tupá bezútěšnost. Nezbývá mně nic jiného, než abych se tuto prázdnotu pokusil překonat prací. Všichni spolupracovníci již odešli na dovolenou. Člověk však nesmí podlehnout sentimentalitě. Kolik tisíc lidí nemá střechu nad hlavou a co dát do úst – a přece nezoufají!
24. PROSINCE 1932 Smutné vánoce! Srdce je obtíženo starostmi. Jedinou útěchou je, že mám u sebe malého Haralda. Jeho matka leží nemocná na klinice. Všechny ty četné vánoční dárky, blahopřání a květiny, které byly přineseny do domu věrnými kamarády, vyvolávají jen pocit hořkosti. Několik kamarádů z ss strojí vánoční strom. Malá Helga přihlíží ve své dětské nechápavosti a usmívá se. Netuší ještě nic, ani radosti ani bolesti. Na klinice se dozvídám, že ještě nelze říci nic určitého. Celé město má sváteční náladu. Člověk by nejraději seděl někde nahoře v horách, aby nic neviděl a nic neslyšel. Kdyby nebylo našeho hnutí a kdybych neměl naději a víru, že hnutí zvítězí, pak by život vůbec neměl obsah. Jedu s malým Haraldem na kliniku. Venku na chodbě rozsvěcujeme stromeček a slavíme skromný a smutný Štědrý večer. 267
12. LEDNA 1933 Středa: navštívili mne moji spolupracovníci z propagačního oddělení. Hovořím s nimi celé odpoledne o nastávajícím agitačním boji. Naše práce teď nesmí být zaměřena pouze na možnost pádu kabinetu. Vždy musíme mít v ohni několik želez. Nezdaří-li se jedno, musí se podařit druhé. Zařídili jsme si zde na zámku Vinsebecku nový štáb strany. Nádherně se tu pracuje, neboť nejsme rušeni ani telefonem, ani telegrafem. Hrozné je pouze to, že jsme tak daleko od Berlína a že nevíme, co se tam děje. Osobní a věcné starosti jsou příliš velké, aby na ně bylo možné i jen na okamžik zapomenout. Vůdce je ještě v Berlíně. Byl na klinice a opět ukázal celé rodině, jakým je nám všem dobrým kamarádem a přítelem. Večer mluvím dvakrát. Schůze jsou všude přeplněny. Po své řečnické túře jedu do Lemgo, kde Vůdce, který právě přijel z Berlína, mluví k davům. Čekám venku a půl hodiny jej poslouchám, neboť ampliony donášejí jeho hlas až sem. Teď poznávám podle výkřiků souhlasu, že jeho řeč je u konce. Vidím také, jak doprovázen členy ss vychází vstupním portálem ze sálu s odkrytou hlavou, bledý a unaven. Hned mezi mnoha auty poznává můj vůz, přistupuje k dvířkům a říká mi: „Byl jsem na klinice, vaše paní má vyhráno, nebezpečí je už úplně překonáno. Politicky je všechno v pořádku. Dnes večer se ještě uvidíme.“ Potom jedeme v dlouhé autokoloně v dešti a mlze do jeho stanu. Jsem bez sebe štěstím. Bydlí u barona von Oeynhausen(165) v prastarém zámku, kde jsme přijati se skvělou pohostinností. Vůdce mně celý večer vypráví, co viděl a zažil v Berlíně, a já se ke své hrůze 278
dozvídám, co mně doposud bylo zamlčeno, že se lékaři už vzdávali veškeré naděje na záchranu mé ženy. Politicky dosud nelze říci nic určitého. Strasserova klika pokračuje ve své podkopné práci. Všechno nyní závisí na výsledku volebního boje v Lippe. Musíme tedy pracovat ještě intenzivněji, nikdo z nás se nesmí šetřit. Teprve ve 3 hodiny v noci se vracíme do Vinsebecku. Čtvrtek: svět už zase vypadá růžově. Vrátila se mi odvaha telefonovat do Berlína. Horečka úplně zmizela, zlepšení pokračuje. Přijde-li nyní štěstí v tak přehojné míře jako dříve neštěstí, pak už také nejsme daleko od moci. Odpoledne jedeme společně k Hermannovu pomníku, který je úplně ztopen v mlze a obklopen ponurou tajemnou mystikou. Mohutná, hrozivá a velkolepá obrovská postava se zdvíhá k nebi. Její nejvyšší obrysy úplně mizejí v mlhových parách. Večer opět mluvím třikrát. V 7 hodin začíná štvanice a trvá většinou až do půlnoci. Do našeho stanu přišel ještě dr. Ley. Debatujeme až pozdě do noci. Berlínský tisk řičí rozčilením nad tím, že Vůdce byl v Berlíně. Jednou tvrdí, že je padlou veličinou, a pak, když přijde do Berlína, naříká – jak říká Vůdce – jako by z nebe byla spadla kometa.
13. LEDNA 1933 Vůdce přijíždí na návštěvu do Vinsebecku. Sedíme u krbu a kujeme plány do budoucnosti. 279
