Copyright Josef Pecinovský, 2015 Cover Illustration Jan Štěpánek & Lukáš Tuma, 2015 Czech Edition Nakladatelství Epocha, 2015

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz, UID: KOS207316

Válka pláství_tisk.indd 1

Ukázka knihy z internetového knihkupectví www.kosmas.cz

8. 4. 2015 14:45:36


8. 4. 2015 14:45:37



8. 4. 2015 14:45:37


Copyright © Josef Pecinovský, 2015 Cover Illustration © Jan Štěpánek & Lukáš Tuma, 2015 Czech Edition © Nakladatelství Epocha, 2015 ISBN 978-80-7425-250-1


8. 4. 2015 14:45:37


Prolog Kastor připravil podle obřadních zvyklostí Iškarů Deukovo tělo na Dalekou cestu. Umyl nebohého bratra, zabalil ho do staré přikrývky, protože žádný lepší rubáš nenašel, a pak jej uložil do vykopané jámy, protože nikde nebyl k dispozici vhodný zámor. Nenechal si od nikoho pomoci, a Ramon i Diana tomu vlastně byli rádi. Proto jen Kastor mohl vidět nahé tělo svého bratra. Jen on viděl, co s ním v plástvi udělali. Viděl a zhrozil se toho. Viděl a nemohl tomu uvěřit. Deuk byl odsouzen k smrti, a jen víra, že se setká s bratrem, ho udržovala při životě. Nakonec se dočkal Kastora, prozradil mu aspoň část svého tajemství a pak klidně zemřel. Chvíli postáli nad prostým hrobem a Kastor přeříkal slova, která mohl několikrát jako dítě slyšet při podobných obřadech. Nikdy je nezapomněl. Žádal boha Iškarů, aby se slitoval nad nebohým poutníkem, dal mu klidné odpočinutí, šťastný lov a bohatý zámor. V té pohnuté chvíli Kastor Deukovi slavnostně slíbil, že vyhledá Qantuna a pomstí se mu tak, jako ještě nikomu. Pak se zarazil. Podobnou přísahu vyslovil, co se týče jistého Izmaela Zingara, a pak si připomněl okamžik, kdy mu sám podal ruku. Izmael Zingar brutálně znásilnil Yoshidu, kterou tenkrát Kastor miloval. 5


8. 4. 2015 14:45:37


Josef Pecinovský Udělal to proto, aby Kastora ponížil. Izmael a Qantun. Teď jsou tu dva muži, které Kastor stále bytostně nenávidí. Stmívalo se. Nastal čas odejít. Už během pohřbu Kastor pozoroval, že se dosud přívětivá obloha začíná zatahovat. Když se vraceli do osady, aby posbírali své věci, začaly padat první vločky. Kastor ihned vydal pokynu k ochodu, ale sotva se dotkli nohama svahu, ucítili ledové jehly prudkého větru. Sníh padal stále hustěji, brzy nebylo vidět na krok. Lezavá bílá hmota bodala do očí a zalézala až pod kůži. Za normálních podmínek bylo třeba jít několik hodin usilovným pochodem. Vánice, stejně nečekaná jako prudká, zcela znemožňovala chůzi. Ač nerad, musel dát Kastor svým druhům pokyn, aby se vrátili. Málem v té bílé tmě nenašli cestu zpět. Usadili se v Ramonově chýši. Pokud to bylo možné, zavřeli všechny díry, kterými se nečas dral dovnitř, a Ramon se pokoušel rozdělat oheň. Kastor mu to nedovolil, protože chatrč napůl utopená v zemi neměla žádný komín. „Udusili bychom se tu,“ řekl. Zabalili se do houní, přežvykovali nechutné studené maso z konzervy, a čekali, až ta kalamita skončí. Vichřice zuřila dva dny. Kastor se probudil do úplného ticha. Kolem byla naprostá tma, ale jeho schopnost vidět ve tmě ani tady neselhávala. Na sousedním lůžku ležel schoulený Ramon, který si pořád stěžoval, že je mu zima. Teď konečně usnul. Diana tu však nebyla. 6


8. 4. 2015 14:45:37


Válka pláství Otevřel dveře, byly zatarasené horou sněhu. Pokud se tudy prohrabala ven Diana, muselo to být už před několika hodinami, když sníh opět zatarasil cestu ven. Kam se ale to nebohé děvče podělo? Kastor se sám pustil do hrabání tunelu, a trvalo mu dobrých deset minut, než se prodral sněhovou pokrývkou až na denní světlo. Slunce odrážející se od bílé pláně oslňovalo. Osada zmizela pod bílým nánosem. Kastor odhadl, že během vánice napadlo přinejmenším půl třetího metru sněhu. Na to, aby se vydali přes horský hřeben do plástve, nebylo ani pomyšlení. Kastor věděl, že je to poslední záchvat zimy; vždyť už mělo nastat jaro a Iškarové orali svá skromná políčka a chystali se k osevu. Teď jim zima, která se nechtěla vzdát vlády, připravila nepěkné překvapení. Slunce ale mělo sílu a Kastor doufal, že během několika dní sníh roztaje. Ale jako kdyby sama příroda Kastorovi nechtěla dopřát, aby se vydal na nebezpečnou cestu. To ještě nevěděl, že zůstanou v osadě uvěznění dlouhých pět týdnů... Pokud to ale potrvá déle, nastane nedostatek potravin. Kastor se dokázal prohrabat za Ramonovy pomoci ke krechtu. Našli tuřín, vodnici, řepu, hromádku zmrzlých brambor. Zbytky první úrody. S tím se dlouho vydržet nedá. Ostatní potraviny někam zmizely – že by si je s sebou odnesli Iškarové? Kam ale zmizela Diana? Kastor nikde nespatřil jedinou stopu. ✳✳✳

7



8. 4. 2015 14:45:37

Josef Pecinovský Velký hnědý medvěd se již před týdnem probudil ze zimního spánku a také on byl sněhovým přívalem zaskočen. Mrzutě se prodíral sněhovými závějemi, měl pohublé břicho, krutý pocit prázdného žaludku, a marně pátral po nějaké kořisti. Sněhová vrstva ho dokonale izolovala od vrstvy zelené potravy a on se marně snažil prohrabat na její dno. A pak něco ucítil. Nevěděl, že je to člověk, nevěděl, že člověk představuje nebezpečí. Ve věku plástve se medvědi přestali setkávat s lidmi, až z nich ztratili přirozenou bázeň. Jediné, co teď medvěd větřil, byla kořist. Slyšel, jak se k němu něco valí shora po svahu. Podivný tvor rozrážel sníh právě tak lehce, jako kdyby kráčel pod vodní hladinou. Šel neomylně vpřed, sníh před ním uhýbal, jako kdyby jej rozhrnoval radlicí. Medvěd se bořil do sněhu až po břicho, a dělalo mu velké potíže se vztyčit na zadní, ale nakonec to dokázal. Podivné těleso se vymrštilo, jako kdyby je vymrštil katapult. Neomylně zasáhlo medvěda do hrudi. Šelma zakolísala a chtěla vetřelce zabít máchnutím packy. Pozdě, těleso odskočilo a zmizelo medvědovi se zorného pole. To ale jen ta zvláštní bytost, která se chovala zcela jinak, než by mohl medvěd předpokládat, vyskočila do výšky a dopadla medvědovi na záda. Prudký úder srazil velkou šelmu zpět do sněhu, a rána vedená přímo na čelo zbavila medvěda vědomí. Mohutný savec už se nikdy nedověděl, že mu po dalším úderu praskla lebka. Podivný tvor stál nedaleko, klidným pohledem pozoroval mrtvolu, která se ještě třásla v posmrtných křečích. Lidská ruka, malá a něžná, začala urovnávat šatečky, které medvěd mohutnou prackou roztrhl. 8


8. 4. 2015 14:45:37


Válka pláství ✳✳✳

Diana se vrátila po třech dnech. Nikdy nikomu neprozradila, kde byla, a jak se jí podařilo tu dobu přežít v horském terénu. Když se jí na to Kastor několikrát zeptal, nikdy nedala najevo, že ho slyší. Prostě přišla, sedla si na palandu, přitáhla kolena k bradě a mlčela. Kastor se zhrozil, když zjistil, že Diana byla venku oblečená jen v prostých šatečkách, a nechápal, jak se mohlo stát, že má šaty na zádech celé rozedrané. Na těle však neměla ani škrábnutí. A doslova šok utrpěl, když venku na plácku, který s Ramonem stačili proházet, hned při ústí cestičky, která vedla ke krechtu, našel ležet mrtvého medvěda. Jako kdyby sem spadl z výšky… Ne, medvědi nelétají. Kdosi vlekl mrtvé tělo sněhovým příkrovem, jak ukázaly brutální stopy. To přece Diana nemohla dokázat… Ukázalo se, že medvědovi kdosi rozbil hlavu; na jeho mozku právě hodovali havrani. Kastor se podíval na Dianu a dostal strach. A ona se jen mile usmívala, mlčela, byla netečná ke všemu, co se dělo okolo ní, skoro nejedla, běžné činnosti vykonávala mechanicky, ale vydržela dlouhé hodiny sedět bez hnutí s koleny přitaženými k bradě. Druhý den se na medvědí mrtvolu snesli havrani a supové. Havrany se podařilo odehnat, supové jen poodlétli o pár metrů dál a drze čekali, až se Kastor opět vzdálí. Pak vyšla z domku Diana. Zastavila se a ostře se na supy podívala. Ptáci se prudce vznesli a už se tady nikdy neukázali. 9


8. 4. 2015 14:45:37


Josef Pecinovský Kastor medvěda rozporcoval sekyrkou a maso uschoval před mrchožrouty do krechtu. O přípravu potravy se staral Ramon, ostatně bylo to jednoduché. Medvědí maso na všechny způsoby, někdy s červenou řepou, jindy s tuřínem a občas se shnilými brambory nebo plackami upečenými ze zbytků mouky. Krecht vydával poslední zbytky úrody, kterou údolí Iškarů vydalo za první léto. Kastor si uvědomil, že kdyby tady Iškarové zůstali, byl by se zásobování skutečně velký problém. Musel by se zase ponížit a jít žebrat do plástve. Nechápal, proč půda v údolí Iškarů rodila tak málo. Po týdnu jako kdyby se Diana probudila. Kastorovi připadalo, jako kdyby se znovu narodila. Na události posledních dní se vůbec nepamatovala. Dala najevo velké překvapení nad tím, jaké maso to Ramon porcuje, a na otázky stran medvěda vůbec nereagovala. Konečně mrazy povolily a slunce začínalo ukazovat svou sílu. Nastal čas odejít.

10


8. 4. 2015 14:45:37


Intro Představte si svět, který je tak přelidněný, že celý povrch kontinentů je zastavěný až do výšky několika set metrů. Představte si svět, kde většina lidských bytostí pozbyla vlastní vůli a žije jen proto, aby pracovala a regenerovala své síly. Představte si svět, v němž je společnost rozdělena na pracující a vyvolené, představte si svět, který tak připomíná strukturu úlu, že se pro běžné pojmy používají slova jako trubec, dělnice, královna… V tomto světě, v úseku zvaném plástev A24, se kdysi narodilo malé děvčátko. Jmenovalo se Diana a osud mu určil stát se královnou. Tím osudem byl ale Cornelius Zwada, bezohledný pán nad lidskými životy, mstivý a zákeřný člověk. V nestvůrném masivu plástve pracují miliardy bezprávných otroků, běžně zvaných trubci, a zdrojem těchto pracovních sil jsou právě královny, deformované lidské samice, skýtající dlouhá léta tisíce oplodněných vajíček denně. Z toho marasmu vysvobodil malou Dianu její strýc Mon Lester, který se stal podivnou souhrou okolností zajatcem vlastní plástve. Sama plástev A24 byla však světem natolik prohnilým, že její vládci už nestačili zabránit živelným pohromám, které plástev v konečném důsledky zničily. Zřícení několika sektorů dokázali Mon Lester i Diana uniknout a přežili v osadě svobodných lidí, žijících 11


8. 4. 2015 14:45:37


Josef Pecinovský na poloostrově vybíhajícím daleko do moře. Všemocný Zwada, který si jen pohrával s lidskými osudy, měl při této katastrofě zahynout. Jenže jak se ukázalo, Zwada je patrně nesmrtelný. Kdesi v troskách centrálního výpočetního systému se našla kopie jeho osobnosti, a tak se Zwada objevil znovu, tentokrát jako reaktivovaný duplikát. Jenže nejmocnější z mocných neukládal svou paměť pravidelně, a tak se místo sedmdesátiletého kmeta na světě objevil dvacetiletý mladík; ovšem se stejnými povahovými rysy. V témže světě, ale o nesmírné množství pater níž, v sousední plástvi A30, se v kmeni Iškarů narodila zhruba ve stejné době dvojčata. Stalo se tak na dně plástve, kde žili lidé vyloučení ze společnosti. Malý Kastor, na rozdíl od ostatních Iškarů i od svého bratra Deuka, neviděl ve tmě, a tak ho vlastní kmen vyštval do nesmírnosti plástve. Hoch se však po mnoha peripetiích dostal do tamní obytné sféry a měl to štěstí, že se mohl dát na dráhu profesionálního vojáka, tedy povolání velmi váženého. To však bylo součástí širokého záměru generála Clarka, který si Kastora oblíbil a de facto ho adoptoval. Kastor se stal příslušníkem speciální jednotky Bojovníků spravedlnosti; útvaru, který měl za úkol vyčistit dno plástve od parazitujících kmenů. Když však Kastor zjistil, že jeho rodnému kmeni hrozí likvidace, rozpomenul se na krásné časy svého dětství a vyvedl Iškary ze dna plástve do svobodného světa. Zelené údolí mezi alpskými vrcholky se mělo stát novým útočištěm kmene, ale neexistovala moc, která by tyto lidi 12


8. 4. 2015 14:45:37


Válka pláství navyklé zahálce dokázala přimět k smysluplné činnosti. Obdělávání půdy jako zdroj obživy považovali za zbytečné, když nedaleko byla plástev, kde se dalo najít vše, co potřebovali. Ale plástev A30 se dostala do vážného ohrožení. Při neopatrné manipulaci s nebezpečnými zbraněmi se rozrostl uprostřed výrobní sféry nesmírný nádor hnědého moru, zákeřné hmoty, která pohltí vše, co se jí dotkne. Hnědý mor lze zlikvidovat jen přímým slunečním světlem, to však není hluboko v nitru plástve možné. Navíc se z obří houbele začínaly vynořovat podivné nestvůrné postavy, vraždící na potkání každého, kdo se přiblížil. Kastor byl jedním z mála lidí, kteří měli reakční dobu dostatečně krátkou, aby mohli vetřelcům vzdorovat. Ale ani on nedokázal zabránit sekundárním produktům houbele, pontesimálním vláknům, aby nenarušila integritu výpočetního systému, a Mocný Dijon se raději sám odpojil, než by riskoval vlastní zničení. Bez výpočetního systému plástev kolabovala a Kelvin Ross, odpovědný za spolupráci s Mocným Dijonem, zjistil, že nezná vstupní hesla. Tento dávno zapomenutý prostředek identifikace přístupu zavedl právě Cornelius Zwada, ale v současné době toho muže nikdo nemohl najít. Zwada totiž jako oběť ženské pomsty v oné houbeli hnědého moru uvízl, a jeho mrtvé tělo zde bylo možné za určitých okolností zahlédnout. Nikdo se nikdy nedoví, jakou částku museli vládci plástve A30 zaplatit, aby se znovu aktivovalo Zwadovo poupě a aby se tento muž mladistvého vzezření opět mohl pohybovat po světě. Když zjistil, co se po něm žádá, s přehledem se vžil do svého minulého já a zprovoznil 13



8. 4. 2015 14:45:38

Josef Pecinovský Mocný Dijon během několika hodin… A se stejnou obratností se během několika dní dokázal opět zmocnit i vlády nad touto pláství. Svět plástve je však prosycený nenávistí a zvůlí celý. Doktor Hippopotamus, který žil jednu dobu ve vyhnanství v přírodní sféře, byl znovu povolán do plástve a pověřen řízením líhně. Nedokázal však sledovat utrpení královen, bytostí, v nichž už nezbylo nic lidského, a v jediném okamžiku je všechny zahubil. Za tento zločin, který mohl celou plástev A24 znovu odsoudit k zániku, očekával přísný trest, ať už smrt nebo aspoň potrubčení, ale vládce Lago rozhodl jinak. Pověřil doktora experimentem, při němž se mělo vyzkoušet, zda je možné vytvořit královnu i z dospělé ženy, a ne jen z nemluvněte, jak doposud tvrdily oficiální teorie. Lago dobře věděl, že tou ženou bude Diana Lesterová, která se vypravila do plástve v naději, že se zde zbaví zrůdné tělesné deformace; hormonální injekce, jež dostala jako nemluvně v přípravce královny, způsobily, že jí narostlo šest prsů. A právě Diana se měla opět stát královnou, a tentokrát jí k tomu měl dopomoci její přítel. Lago z povzdálí sledoval, co se bude dít, ale netušil, že se i díky shodě okolností, tuposti safetů a neschopnosti dohlížející lékařky podaří doktorovi během výpadku Mocného Dijonu vyhnout všem nástrahám a uniknout z líhně. Přitom dvojice uprchlíků dokázala využít nosných prvků plástve, Bennetova ramena, a rychle proklouzla až na samotné dno. A když už bylo jisté, že oba uprchlíci budou dopadeni, zasáhla opět náhoda. Objevil se slizák, bájný kraken dna plástve, který likviduje vše živé. 14


8. 4. 2015 14:45:38


Copyright Josef Pecinovský, 2015 Cover Illustration Jan Štěpánek & Lukáš Tuma, 2015 Czech Edition Nakladatelství Epocha, 2015

Recommend Documents