Bezpenost v subsaharské Africe

Semestrální práce

Mezinárodní bezpe nost

Bezpe nost v subsaharské Africe

Obsah: 1. Úvod.................................................................................................................................................................... 2 1.1. Vymezení regionu Subsaharská Afrika ........................................................................................................ 2 2. Odkaz kolonialismu ............................................................................................................................................ 3 2.1.Dekolonizace................................................................................................................................................. 3 tabulka 1: Získání nezávisloti n kterých afrických stát ................................................................................. 3 2.2. Organizace africké jednoty........................................................................................................................... 4 2.3. Studená válka ............................................................................................................................................... 5 3.Problém zvaný Afrika .......................................................................................................................................... 5 3.1. Zdraví ........................................................................................................................................................... 6 3.2. Etnické pozadí konflikt .............................................................................................................................. 7 4. Konflikty ............................................................................................................................................................. 7 tabulka 2: Sou asné konflikty v Africe (2001)................................................................................................ 8 4.1. Konflikty 1945-2000.................................................................................................................................... 9 mapka 1: Vále né konflikty v Africe (AKUF)................................................................................................ 9 4.1.1. Západní Afrika ...................................................................................................................................... 9 4.1.2. Centrální Afrika .................................................................................................................................. 10 4.1.3. Východní Afrika.................................................................................................................................. 10 4.1.4. Jižní Afrika.......................................................................................................................................... 11 4.2. Prevence konflikt ..................................................................................................................................... 11 5. Mírové úsilí OSN .............................................................................................................................................. 12 5.1. Obnova, udržování a budování míru .......................................................................................................... 12 tabulka 3: Mírové operace OSN v Africe...................................................................................................... 13 5.2. Mírové mise OSN ...................................................................................................................................... 13 6. Záv r ................................................................................................................................................................. 13 7. P ílohy............................................................................................................................................................... 14 box 1: Afrika - oblast p edního zájmu OSN.................................................................................................. 14 Literatura:.............................................................................................................................................................. 15

1 z 15

Jan Pot ek



1. Úvod Africké enigma je n co, co je t žké pochopit nebo vysv tlit. Znamená to, že Afrika je nejbohatší na nerostné suroviny ze sedmi kontinent a zárove zde žijí nejchudší lidé na sv t . Afrika je pravd podobn prvním domovem lov ka, a zárove je nejzaostalejší. Afrika a Afri ané pomohli rozmachu mnoha národ m a jejich vlastní státy se potýkají s chudobou a ekonomickými krizemi. Jak si lze vysv tlit takové rozdíly? (Adeymo 2001, s. 31) Afrika je neš astným kontinentem, obchodníky s otroky st ídali misioná i, objevitele afrického kontinentu st ídali koloniální vojáci evropských velmocí. To vše vedlo k sou asnému zbída enému stavu Afriky. Sou asná subsaharská Afrika prošla v posledních padesáti letech zna nými ekonomickými, sociálními ale i politickými zm nami, které byly zp sobeny p edevším dekolonizací. Nezávislost v tšiny afrických stát je spojena s tzv. Rokem Afriky, tedy rokem 1960, který je závažným mezníkem ve vývoji novodobých afrických d jin. Do té doby byla tém celá Afrika rozparcelována sv tovými mocnostmi jako Velká Británie, Francie, Portugalsko, i Špan lsko. Mladé africké státy, vznikající v nep irozených hranicích dle koloniálních m ítek, jsou charakteristické astými diktaturami a autoritá skými režimy, které uvrhly životní úrove Afri an do hluboké propasti. V tšina nových místních elit se velmi brzy sžila se západním kapitalismem – nejpozd ji poté, co poznala, že nejjist jší cestou k soukromému blahobytu je výprodej p írodního bohatství „vlastní“ zem . H ebíkem do rakve subsaharské Afriky pak byly v osmdesátých a devadesátých letech programy strukturálních úprav – „pomoc“ Sv tové banky a Mezinárodního m nového fondu vrcholící obvykle naprostým hospodá ským rozvratem a závislostí. Dnes Afrikou po jatkách genocidy ve Rwand ot ásá krvavá válka v Kongu, která už m la podle r zných pozorovatel za následek t i miliony mrtvých. Hlad a chudoba stále pokra ují, hroziv se rozši uje pandemie AIDS. V Africe se odehrávají v ci, pro Evropu zcela nep edstavitelné, p i emž v médiích, kterým již z ejm Afrika nestojí za pozornost, o tom není ani zmínka. Africké téma je stále otev ené, tento erný kontinent zužují hladomory, nemoci, migrace obyvatelstva v d sledku válek, chudoba, negramotnost a neposlední ad také environmentální problémy jako kácení deštných prales , nešetrná t žba p írodního bohatství, rozši ování pouští. Afrika byla nejprve ovlivn na koloniálními velmocemi a ani po dekolonizaci nem la Afrika klid. Stala se místem ideologického st etu mezi Západem a Východem bipolárn rozd leného sv ta období studené války. Konec studené války pak vedl ke snížení strategické d ležitosti afrických stát na poli mezinárodní politiky, což v poslední dob vyvolává tlak na demokratizaci regionu, protože demokrati nost režim je hlavním m ítkem zahrani ní hospodá ské pomoci. V seminární práci jsem se pokusil nastínit alespo základní bezpe ností hrozby a n které faktory ohrožující bezpe nost regionu. P edevším jsem se pak zam il na vále né konflikty afrického kontinentu, jejich p í iny, d sledky a prevenci. 1.1. Vymezení regionu Subsaharská Afrika Zhruba m žeme africký kontinent rozd lit do p ti podregion : Západní Afrika (Sierra Leone, Nigérie, ad, Ghana, Libérie, Pob eží Slonoviny), centrální Afrika (Rwanda, St edoafrická republika, Zair/Kongo, Uganda, Burundi, Rwanda), východní Afrika (Etiopie, Súdán, Eritrea, Somálsko, Ke a), a jižní Afrika (Angola, Jihoafrická republika, Namibie, Mozambik). Severní Afrika je po ítána k blízkému a st ednímu východu, ke kterému má kulturn velmi blízko a tak se vymyká obecné charakteristice Afriky. Subsaharskou Afriku, zvanou též jako ernošská Afrika, jsem vymezil jako státy nacházejících pod 20. rovnob žkou sm rem na jih, tedy bez podregionu Severní Afrika.

2 z 15

Jan Pot ek



2. Odkaz kolonialismu Kolonizace afrického kontinentu za ala v 16. století, kdy byly na pob eží zakládány obchodní stanice námo ních velmocí, p edevším Nizozemí a Portugalska. Tyto obchodní stanice nem li nijak podstatný vliv na Afriku jako takovou, asto obchodovali s p vodními domorodými státy. Jiná situace nastala v 2. pol. 18. stol., kdy za al závod o dobytí Afrického vnitrozemí bohatého na nerostné suroviny, což zap í inilo, že v roce 1900 bylo území celého afrického kontinentu rozparcelováno Evropskými mocnostmi, nejv tší území na africkém kontinentu se poda ilo získat zejména Francii a Velké Británii. Jedinou výjimkou v Africe byla Libérie, svobodný stát amerických propušt ných otrok . Stanovení koloniálních hranic evropskými velmocemi zásadn nerespektovalo národnostní a etnické složení obyvatelstva, což vedlo po získání nezávislosti k eskalaci ady konflikt , a již etnických i hrani ních spor . V Africe není jediný národní stát, tak jak jej v Evrop b žn chápeme. Um le vytvo ené hranice nerespektují ani p irozené p írodní hranice. Kolonizace Afriky je asto zmi ována jako p í ina afrických konfliktních pom r . P edevším místní politici asto hovo í o neblahém d dictví kolonialismu (Ture ek 1992). Evropané p erušili p irozený vývoj tohoto kontinentu na n kolik staletí, když odešli, zanechali po sob takovou infrastrukturu, která jim ješt dlouho dob e sloužila na úkor nov vzniklých zemí. Zatímco moderní jednotná Evropa se utvá ela po adu staletí, a to asto za použití násilí, Afrika takový vývoj s výjimkou násilí ani znát nem že. Hlavními evropskými mocnostmi angažovanými v Africe byli Velká Británie, Belgie, Portugalsko, Francie, Špan lsko a Itálie a N mecko do konce 1. sv tové války. Každá zem m la odlišnou koloniální politiku a správu, což se do zna né míry podílelo na pr b hu dekolonizace. V bec nejhorším p íkladem evropské koloniální politiky je belgické Kongo, které bylo soukromým majetkem belgického krále. Belgické Kongo a portugalská Angola a Mosambik m li velmi krvavý pr b h dekolonizace. V Angole trvá válka od 60. let a stejn jako Kongo pat í k nejkonfliktn jším oblastem Afriky. 2.1.Dekolonizace Z iniciativy ghanského ministerského p edsedy Kwame Nkrumaha, se v dubnu 1958 sešla v Akk e konference p edstavitel samostatných afrických stát (Ghany, Etiopie, Libérie, Súdánu, Libye, Maroka, SAR a Tuniska). V návaznosti na první konferenci byla svolána další na k prosinci 1958, jíž se zú astnilo více než sto delegát z r zných afrických zemí. Na druhém africkém zasedání byla p ijata ada rezolucí upozor ujících na n které závažné 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Zem Angola Benin Botswana Burundi Etiopie Gabun Ghana JAR Kamerun Ke a

Rok 1975 1960 1966 1962 1960 1957 1910 1960 1963

11 12 13 14 15 16 17 18 19 20

Zem Kongo Lesotho Libérie Malawi Mosambik Namibie Nigérie Pob eží Slonoviny Rovníková Guinea Rwanda

Rok 1960 1966 1847 1964 1974 1990 1960 1960 1968 1962

21 22 23 24 25 26 27 28 29 30

Zem Sierra Leone Somálsko St edoafrická rep. Svazijsko Tanzanie Togo Uganda Zair Zambie Zimbabwe

Rok 1961 1960 1960 1968 1961 1960 1962 1960 1964 1980

tabulka 1: Získání nezávislosti n kterých afrických stát (Lacina 1987)

problémy bezprost edn ovliv ující národn osvobozenecká hnutí. Zna ný význam z hlediska utvá ení vztah mezi pozd jšími mladými státy m la i Rezoluce o hranicích, demarka ních arách a federacích. Byla v nich zakotvena zásada, že i když byly hranice jednotlivých kolonií stanoveny um le, je možné je m nit jen v souladu se zájmy obyvatelstva, které v p ípadných 3 z 15

Jan Pot ek



sporných oblastech žije. Tyto zásady byly rozpracovány a up esn ny na dalších zasedáních OAJ a jejích orgán (Lacina 1987, s. 317 - 318). Mezníkem dekolonizace v Africe je Rok Afriky, tedy rok 1960, v n mž dosáhlo nezávislosti 17 koloniálních stát (Kamerun, Togo, Mali, Senegal, Madagaskar, Dahome, Niger, Horní Volta, Pob eží slonoviny, ad, Kongo, Gabun, Mauretánie, St edoafrická republika, britské a Italské Somálsko a Nigérie) a další bezprost edn poté (tabulka 1). V sedmnácti koloniích se však osvobozenecké hnutí nerozvíjelo se stejnou intenzitou. (Lacina 1987, s. 316 - 319). V období dekolonizace na p elomu 50. a 60. let za aly do pop edí vystupovat zájmy a aktivity OSN v oblasti udržování mezinárodního míru a bezpe nosti na africkém kontinent (Vraný 2002, s. 12). A naopak, nov vznikající africké státy vytvo ili s ostatními rozvojovými státy sv ta významnou v tšinu v lenské základn OSN. Státy vznikali bez jakékoli politické tradice i kultury, jediná správa do té doby byla infrastruktura evropských kolonizátor , která zdaleka neodpovídala demokracii, což vysv tluje asté autoritá ské režimy. Politické elity nových afrických stát provozovali politiku, na kterou byli zvyklí s koloniálních dob. Charakteristickým rysem v celých regionech se stalo stup ování nap tí v pom rn krátkém období po vyhlášení nezávislosti. Problémem v mnoha zemích byla též politická a sociální zaostalost afrického venkova, který se na hnutí za dosažení samostatnosti podílel jen sporadicky. Za situace, kdy ve vesnicích žilo 90-95% všech Afri an , venkov ovládaný ná elníky z stával oporou konzervativních sil bránících uskute ování jakýchkoli závažn jších zm n (Lacina 1987, s. 429). Tato skute nost p ispívala k nestabilit vnitropolitických vztah a vytvá ela p du pro p evzetí moci ozbrojenými složkami. K zásah m armád do politického života docházelo v subsaharské Africe pom rn asto, p íkladn v Kongu, Beninu, na Madagaskaru, v Etiopii, Ugand , i St edoafrické republice. V této dob docházelo k profesionalizaci armády, která poskytovala záruku zam stnání a armáda tak p edstavovala stabilní a nejlépe organizovanou politickou sílu. 2.2. Organizace africké jednoty Vznik a rozvoj dekoloniza ních boj se stal podn tem k založení mezinárodní celoafrické organizace a vedl ke vzniku Organizace africké jednoty, a to p edevším z iniciativy ghanského prezidenta Kwame Nkrumaha. OAJ byla ustanovena na dvouetapové konferenci, která prob hla 15.-28. kv tna 1963 v hlavním etiopském m st Addis Abeba na úrovni ministr zahrani í. Chartu Organizace africké jednoty dne 25. kv tna podepsaly p edstavitelé Alžírska, Burundi, adu, Dahome, Egypta, Etiopie, Gabunu, Ghany, Guineje, Horní Volty, Kamerunu, Keni, Konga, Zairu, Libérie, Madagaskaru, Mali, Mauretánie, Nigeru, Nigérie, Pob eží slonoviny, Rwandy, Senegalu, Sierry Leone, Somálska, St edoafrické republiky, Súdánu, Tanganiky, Tuniska a Ugandy. Za zakládající leny OAJ jsou dále považovány Maroko a Togo (Lacina 1987, s. 458). Orgány organizace sídlí v etiopském hlavním m st Addis Abeba. K dosažení hlavních cíl deklarovaných v Chart má sloužit d sledné respektování sedmi základních zásad: rovnost lenských stát , nevm šování do vnit ních záležitostí, nedotknutelnost hranic, respektování územní celistvosti, mírové urovnávání spor , bezpodmíne né odsouzení politických vražd a jakékoli podvratné innosti jednoho státu v i druhému a oddanost ideji osvobození celé Afriky zahrnující v sob i princip neú asti ve vojenskopolitických seskupení (Lacina 1987, s. 458-459). Organizace africké jednoty je d ležitým stabiliza ním a pozd jším integra ním prvkem afrického kontinentu, a to p edevším snahou o mírové urovnání spor . Další d ležitou inností byl boj proti rasismu nejen v Africe, ale na celém sv t ; OAJ sponzorovala boj proti Jihoafrickému apartheidu. OAJ spolupracuje p i zajiš ování bezpe nosti s OSN. Prosazováním cíl vyty ených OAJ v Rad bezpe nosti OSN byli pov eni minist i zahrani í Libérie, Madagaskaru, Sierry Leone a Tuniska.

4 z 15

Jan Pot ek



V roce 1994 vznikla Rada bezpe nosti p i Organizaci africké jednoty, která má zamezovat vznikajícím konflikt m na africkém kontinentu v jejich samém po átku, a to hlavn diplomatickou cestou. Prvními leny tohoto afrického t lesa se staly Tunis, JAR, Pob eží slonoviny, Mauritius, Zair, Benin, Tanzanie, ad, Nigérie, Egypt a Etiopie (Smr ka 1994, s. 9) 2.3. Studená válka Nov vznikající africké státy se zrodili do vrcholící studené války, do bipolárn rozd leného sv ta mezi SSSR a USA. Afrika se dlouhá léta t šila náklonnosti obou znep átelených blok , které ji zahrnovali finan ní i vojenskou „pomocí.“ Africké vlády sm ující ke kapitalismu byly podporovány Západem v ele s USA a socialistické vlády Sov tským svazem. Ob velmoci dodávaly do konfliktních zón zbran na podporu guerillových válek, ímž tato ohniska konflikt rozdmýchávali do v tších rozm r . P es to, že se africké státy snažili zamezit rozši ování politiky studené války na svém kontinentu, p ijali mnohdy bipolární rivalitu mezi Západem a Východem s pot šením, protože zvyšovala jejich význam v mezinárodním kontextu a poskytovala v tší možnosti získávání vn jší pomoci z obou stran (Gedlu 1998, s. 63). P íkladn v Angole p erostl národn osvobozenecký boj v socialisticky revolu ní. Po získání nezávislosti na Portugalsku v roce 1975 byla ustavena marxistická vláda (MPLA) podporovaná nep ímo Sov tským svazem skrze Kubu. Jihoafrická republika naopak podporovala opozici (UNITA, FNLA) v partyzánském boji. Podobná válka zu ila v další portugalské kolonii, v Mosambiku. Angola i Mosambik byly pro Západ ztraceny na 16 let. Oba státy v ili, že ve sporu jde o globální zájmy, zatímco JAR prost cht la, aby se její sousedé vnit n ni ili. Když studená válka skon ila a bylo p islíbeno odstran ní apartheidu, uhasla i ob anská válka v Angole (MF Dnes 1992, s. 9). V Mozambiku konflikt transformoval do ob anské války o regiony bohaté na nerostné suroviny; viz. vále né konflikty – kap. 4.2.

3.Problém zvaný Afrika Afrika je nekonfliktn jším a nejchudším kontinentem sv ta, je zmítána mnoholetými konflikty, masovým vyvraž ováním a genocidním podtextem. Podle ro enky OSN ze 40 nejzaostalejších zemí sv ta se jich 32 nachází práv v Africe (Ture ek 1992). astým problémem jsou etnické konflikty, podn cované starou kmenovou nenávistí, na jejímž základ se zde rodí nacionalismus využívaný zdejšími politickými elitami v boji o centrální moc. Významnou roli zde hraje nep irozené uspo ádání hranic tak, jak je rozparcelovali kolonisté. Zna né rozdíly ekonomik jednotlivých region , pak zp sobují migraci za prací, což op tovn vede k etnickým konflikt m a secesionistické tendence bohatých region . Dalším podstatným problémem je nedostatek potravin, kdy výroba potravin nem že stíhat popula ní nár st. Špatné životní podmínky vedou k rozši ování nemocí na Západ dávno vymizelých. V poslední ad pak Afriku zužují environmentální problémy, a už jde o rozši ování Sahary v d sledku globálního oteplování, nebo zaplavování kontinentu evropským smetím. Válkami vynucené pot eby rychlého zisku vedou k nešetrnému vyt žování p írodních zdroj . Lze jen t žko íci, co stojí za problémy tohoto starého kontinentu. Ugandský prezident Yoweri K. Museveni ve své knize What Is Africa’s Problem? íká; „Jedním z nejv tších oslabujících faktor v Africe je tribalismus (kmenové cít ní) a jiné formy sektá ství.“ Museveni p edkládá k diskusi p t p í in zp sobujících nešt stí na kontinent (Adeymo 2001, s. 34): 1) špatná politika a politici 2) obtížná komunikace 3) zleh ování podmínek vedoucích k ne innosti 5 z 15

Jan Pot ek



4) nedostatek dravosti v obchodu 5) zahrani ní nad azenost, zvlášt v ekonomice Profesor University v Nairobi Dr. Stephen Kinoti v jiném p ísp vku ur uje p í in dev t (Adeymo 2001, s. 34-35): 1) nekompetentní vláda 2) nespravedlivý mezinárodní ekonomický systém 3) zni ující aspekty africké kultury jako je bezohlednost 4) sporý management 5) nedostatek literatury a nízké vzd lávací standarty 6) nemorální praktiky v etn tribalismu, korupce, nepoctivosti a lenosti 7) v decká a technologická zaostalost 8) nadm rný popula ní r st 9) environmentální krize zp sobené lov kem 3.1. Zdraví Africký kontinent se potýká s negramotností, chudobou, rozsáhlými hladomory, masovou migrací obyvatel, brutálním porušováním lidských práv, nízkou životní úrovní, nízkým pr m rným v kem, a také adou nemocí a epidemií, p ímo i nep ímo z t mito problémy souvisejícími. Nep íznivé p írodní podmínky v kombinaci s necitlivou zahrani ní politikou, která zde rozvrátila tradi ní zem d lství, mají za následek rozsáhlé hladomory, negramotnost a popula ní exploze je pak p í inou rozši ování ady infek ních nemocí a p edevším HIV/AIDS. V Subsaharské Africe je také vysoká novorozenecká úmrtnost, to s mnoha dalšími faktory ovliv uje nízkou pr m rnou délku života. Kritická socioekonomická situace na kontinentu staví Afriku do p edního zájmu OSN. Na africký kontinent proudí zna ná ást sv tové humanitární i finan ní pomoci. Jednou z nejv tších hrozeb kontinentu je pandemie HIV/AIDS. V roce 2001 zem ely na sv t t i miliony lidí na AIDS. Subsaharská Afrika je v tomto ohledu daleko nejpostižen jší oblastí. Žije zde p es 40 milion nakažených lidí, což jsou více než 2/3 z celosv tového po tu nemocných AIDS. HIV/AIDS je v subsaharské Africe nej ast jší p í inou úmrtí. I p es tato alarmující ísla se pro zlepšení situace d lá zoufale málo (Novák 2003). V Jihoafrické republice je situace v bec nejvážn jší, šance na onemocn ní HIV/AIDS je zde ve v ku 15 let padesátiprocentní. Na vin je tomu p edevším pov ra, že AIDS jde vylé it pohlavním stykem s pannou. V sousední Botswan je šance na onemocn ní dokonce p es 60%. Na po adu je te p edevším ochrana d tí, ale oblast by se mohla dostat do krize po vym ení celé jedné generace. D vodem takového rozší ení nemoci je v Africe hned n kolik; je to p edevším všeobecná neinformovanost obyvatel, ale také cena lék proti AIDS, které by výrazn zmírnili úmrtnost na tuto chorobu. Koncesi na prodej lék v afrických zemích mají monopolní firmy, takže jsou ceny lék nep im en vysoké a p i sou asné africké chudob si nikdo léky dovolit nem že. Neinformovanost je zp sobena nedostate nými kampan mi vlád v afrických státech, k tomu nep ispívá ani církev, ta sice nabádá v ící, aby m li pohlavní styk až po uzav ení manželství a varují p ed cizoložstvím, ale osv tu ohledn kondom z pochopitelných d vod neposkytují. K ší ení pandemie nesporn p ipívají i africké kulturní zvyklosti, kdy je b žn tolerována nev ra a ženy zde prakticky nemají žádná práva, nebo kdy jsou t eba do sexuálního života zau ovány všechny dívky kmene jedním iniciátorem. V takovém p ípad m že jeden muž nakazit celou jednu generaci dívek. Stejn tak je d vodem ada pov r o nemoci samotné, a už jde o pohlavní styk s pannou, který údajn lé í tuto nemoc, nebo pov ra, že nemocí se lov k nakazí, až když mu jí léka diagnostikuje. V takovém p ípad to má za následek, že lidé o své nemoci neví prakticky až do své smrti, takže umírají na „b žné nemoci“. 6 z 15

Jan Pot ek



Onemocn ní virem HIV/AIDS se stalo onemocn ním, které zasáhlo globáln celý sv t, ale Afrika z stává nepostižen jší oblastí. V rámci boje OSN proti HIV/AIDS byl ustanoven orgán UNAIDS, který se snaží omezit ší ení viru. Epidemie se nadále v Africe rychle ší í a místní vlády nejsou schopny úsp šn jšího ešení problému, proto jsou zde d ležité celoplošné projekty prevence HIV/AIDS, vycházející z iniciativ humanitárních organizací. 3.2. Etnické pozadí konflikt Hranice afrických státu jsou, jak již bylo e eno, bez ohledu na jazykovou, etnickou (kmenovou i národností) a ekonomickou homogenitu obyvatelstva, jakožto i bez ohledu na p írodní hranice tvo ené ekami, horami aj. Etnická nesnášenlivost se pak stala klí em v tšiny závažných spor v Africe. Mnohá africká etnika se tak ocitla rozd leny do um lých státních celk . Takovýto osud postihl p edevším Somálce, Lundy, Joruby, Ewy a p íslušníky dalších velkých komunit. Po dosažení samostatnosti se za aly mimo jiné prosazovat jejich p irozené snahy o sjednocení, které p sobily a dosud p sobí dezintegra n (Lacina 1987, s. 427). Nicmén rozd lení sou asných afrických stát podle etnických a národnostních princip je prakticky neproveditelné. Z ejmou roli zde hraje množství národ na africkém kontinentu. Pokud by se Afrika rozd lila podle etnických, jazykových nebo náboženských kritérií, existovalo by ne padesát, ale n kolik set stát (Gedlu 1998, s. 63). Kmeny, jako ist antropologický termín, dnes již v Africe nenajdeme. Jako kmeny byly ozna ováni kolonizátory Evropského p vodu všichni obyvatelé afrického kontinentu, a už se jednalo o mnohamiliónové národy s tisíciletou tradicí státnosti, nebo o malé skupiny na úrovni doby kamenné. Bou livý vývoj afrických spole ností v našem století výrazn p isp l k rozbití mnoha p íbuzenských a lokálních vazeb – lidé odcházejí za prací do vzdálených i blízkých m st, a dokonce i do jiných afrických stát nebo do Evropy. Spole enské skupiny m žeme jednozna n pojmenovat jako národy, národnosti, nebo národnostní menšiny (Kandert 1992). Národnostní i etnický princip ovšem v Africe hraje významnou roli. Na etnickém principu jsou zakládány politické strany a hnutí, p i emž p edsedy a mluv ími takovýchto stran se stávají automaticky etni tí hodnostá i, tj. místní vládcové a ná elníci. Vojenské p evraty jsou n kdy též p ipravovány a uskute ovány podle etnického klí e. D stojníka, v dce a str jce p evratu podporují zpravidla vždy jen jeho soukmenovci. P íslušníky vlastního etnika se pak také pochopiteln obklopuje po p evzetí moci a dosazuje je do státních funkcí (Kandert 1992). To zase vyvolává nesouhlas jiného etnika žijícího na daném území a posléze takto koncipovaný p evrat vede k etnickému st etu, jak ukazují d jiny, kolikrát velmi zni ujícímu. Kombinace etnických rozpor s rozdílnými ideologickými názory pak mnohde zp sobuje výbušnou situaci. Podobnou kombinaci m žeme najít nap . v pozadí ideologického sporu hnutí ANC (marxisté) a Inkatha (pravicoví tradicionalisté) v Jihoafrické republice. D ležitá je zde ovšem i etnická p íslušnost stoupenc obou hnutí: Xhosové a Tembové podporují ANC, zatímco Inkatha je tvo ena p íslušníky zulského národa (Kandert 1992). Jiným p íkladem etnického konfliktu je Rwanda v roce 1994. V oblasti Rwandy-Burundi byly konflikty mezi Hutuyi a Tutsii asté již od získání nezávislosti, nicmén v p edkoloniální dob spolu žili tyto dva národy v relativním míru. Rasová nenávist byla podn cována p edevším n meckými a posléze i belgickými kolonizátory, a pozd ji místními politickými elitami.

4. Konflikty Nap tí a konflikty se projevují v mnoha ástech afrického kontinentu v podob r zných nepokoj , ozbrojených povstání, vojenských vzpour, p evrat a vražedných útok na 7 z 15

Jan Pot ek



politické oponenty. Tyto konflikty vznikají z rozli ných p í in, a už jde o zábor území bohaté na nerostné bohatství, nebo boj o politickou moc mezi etnickými skupinami. Nedávné konflikty v Africe jsou ukázkou smrtící kombinace vnit ního konfliktu a ilegálního vývozu nerostných surovin – p edevším diamant , kterým jsou financovány nákupy zbraní (OSN 2002, s. 66). Konflikty v Africe jsou charakteristické velkými humanitárními krizemi, mnoha ob mi, brutalitou a dlouhou dobou trvání. B hem posledních let se v subsaharském regionu vyprofilovalo n kolik konfliktních komplex – viz. tabulka 2 (www.amo.cz), z nichž jsou patrné hned dv konfliktní zóny, které na sebe vážou n kolik konflikt zárove . Jedním z nich je boj o moc v Demokratické republice Kongo (válka „Velkých jezer“), který p erostl v kontinentální ozbrojený st et – tzv. „africká sv tová válka“. P es vále ný status quo, tj. trvající rozd lení zem na území kontrolovaná vládou a území ovládaná povstalci, bylo v Kongu od února 2001 dodržováno p ím í. Z válek v sousedních státech skon ila v ervnu 2002 sedmat icetiletá válka v Angole. Válka v Ugand sice pokra uje, nebo povstaleckým jednotkám se da í vydržovat základny v sousedním Kongu, avšak konflikt na Zem Po átek Klasifikace severu zem , kde operuje jednotka konfliktu jiná, je prozatím utlumen. V Burundi Angola 1960 Válka z stal v tomto roce vále ný stav Burundi 1993 Válka n ný. Dokonce v samotném nezm Cotê Ivoire 2002 Válka Kongu byl vedle „velké“ války veden Kongo-Brazzaville 2002 Ozbrojený konflikt Kongo-Kinshasa (Kivu) 1997 Ozbrojený konflikt i konflikt „menší“, o to více však Madagaskar 2002 Ozbrojený konflikt krvav jší, ozbrojený konflikt na Libérie 2000 Válka východ zem , který – p es klid zbraní Nigérie (Scharia-Unruhen) 2001 Ozbrojený konflikt – vedly místní ozbrojené skupinky Nigérie (Tiv/Jukun) 2001 Ozbrojený konflikt povstalc . Jaký následek pak bude mít Rwanda 1990 Válka stažení rwandských jednotek Senegal (Casamance) 1990 Válka z regionu Kivu se v tuto chvíli nedá Sierra Leone 1993 Válka p edvídat. Po et ob tí války za Somálsko 1988 Válka poslední 4 roky v této oblasti se Súdán 1983 Válka odhaduje na 2,5 milionu ad 1966 Ozbrojený konflikt Uganda 1995 Válka (www.amo.cz). St edoafrická republika 2002 Ozbrojený konflikt Druhá konfliktní zóna v Africe zahrnovala Guineu, Sierru Leone a Libérii. V Guineji skon ila válka tabulka 2: Sou asné konflikty v Africe (2001) v roce 2001, v Sierra Leone za átkem roku 2002. Pouze v Libérii ob anská válka pokra uje. Boje se nevyhnuly ani dalšímu ze stát této oblasti, Cotê Ivoire (www.amo.cz). Tyto konflikty v tšinou reflektují probouzející se národní identitu, která se uplat uje jako nástroj p i soupe ení o vzácné zdroje uprost ed chronického nedostatku. Jejich rámec tvo í všeobecn klesající d v ra ve stát a jeho schopnost konsensuální integrace spole nosti. Jejich nemén d ležitým aspektem je, že probíhají uprost ed nebývalého množství mezinárodních aktivit, jejichž širší rámec tvo í rozpad bipolarity (Gedlu 2002, s. 36). P esná klasifikace pozadí mezinárodních konflikt na africkém kontinent není jednoduchá vzhledem k nestálosti regionu. Mesfin Gedlu (1998) je rozd luje do ty skupin: 1) Konflikty uvnit jednotlivých zemí. 2) Konflikty mezi africkými státy. 3) Konflikty mezi zájmy sv tových velmocí v Africe (odehrávající se prost ednictvím jejich afrických klientských režim ). 4) Konflikty mezi africkými státy a velmocemi (vn jšími silami).

8 z 15

Jan Pot ek



4.1. Konflikty 1945-2000 V Africe bylo v letech 1945 – 2000 vedeno více jak 50 vále ných konflikt , z toho jenom ty i p ed rokem 1960. Vále né konflikty v Africe znázor uje mapka 1. Jestliže války vedené v letech 1945-1960 byly pouze ty i, pak je jasné, že v tšina afrických konflikt souvisí s dekolonizací. Nemalou roli zde hrají etnické rozpory a rozpory o hranice nov vzniklých stát , jelikož do té doby byly brány v potaz pouze koloniální nároky na rozd lení hranic. V této dob došlo k výrazné zm n , Afrika se po roce 1960 stala po Asii kontinentem, kde je probíhá nejvíce válek a ozbrojených konflikt . V Africe je na rozdíl od ostatních kontinent nejmén mezistátních válek, v tšina z nich je vnitrostátní povahy. Podle institutu pro výzkum válek (AKUF) bylo v Africe 20% vále ných konflikt kv li secesi nebo autonomii území, což p edstavuje malý po et. Oproti tomu až 40% konflikt bylo protirežimní povahy, mapka 1: Vále né konflikty v Africe (AKUF) které m li za cíl svrhnout stávající vládu (www.sozialwiss.uni-hamburg.de). Toto íslo je šokující. Ostatní konflikty p edstavují války vedené z rozli ných d vod . Dlouhotrvající konflikty probíhaly zejména v Etiopii (válka za nezávislost Eritrei), v Angole, Mozambiku, Namibii, jižním Súdánu a v adu. Válka v Angola zásadn zm nila pohled na interpretaci pozadí konfliktu, za ala v roce 1961 jako dekoloniza ní válka za nezávislost, v sedmdesátých letech pak m la povahu boje mezi Západem a Východním blokem a kone n v 60. letech se stala bojem o regiony bohaté na nerostné suroviny, p i emž z stali akté i stejní (www.sozialwiss.uni-hamburg.de). 4.1.1. Západní Afrika V západní Africe, na rozdíl od ostatních afrických region , prob hlo do druhé poloviny 80. let relativn málo válek. Do této doby se zde odehrály jen dva významn jší konflikty: válka za nezávislost malé portugalské kolonie Guinea-Bissau (1963-1974) a válka o Biafru (1967-1970) v Nigérii. Zde došlo k pokusu o odtržení regionu Biafra od nigerijské federace. Tento region je bohatý na ropu, takže vypukla ob anská válka. Biafra byla uznána adou afrických stát a podporována Francií, p esto však nem la dlouhé trvání. Centrální nigerijská vláda proti Biaf e vedla brutální válku genocidního charakteru s mnoha ob tmi, Biafra byla dobita a op t p ipojena k a nigerijské federaci. Nemén d ležité se staly do dnes trvající války v Senegalu za samostatnost Casamance, stejn jako v devadesátých letech p etrvávající povstání Touareg v Nigeru a Mali. Zde se jedná o nezanedbatelné etnikum rozd lené do více státních celk . Nevýznamn jší válka poslední doby vypukla bezesporu v Libérii 1989-1996, což m lo za následek válku v Sierra Leone, která stále trvá. Pozadí konfliktu, který si vyžádal více jak 150 000 ob tí, tvo í politováníhodný ekonomický propad ve spojení s obzvlášt represivní vládou Libérie. Na pozadí války v Sierra Leone naopak stojí zájem o diamantová ložiska. Vzbou enci vystoupili roku 1991 s obvin ním vlády ze zkorumpovanosti, jejich postup byl nicmén neoby ejn brutální a m l za následek smrt více jak 50 000 lidí a celkovou devastaci zem . Na obou stranách bojovali nezletilí a ob strany konfliktu byly financovány diamantovým bohatstvím, které tak ani nyní nepom že jednu z nejchudších zemí sv ta 9 z 15

Jan Pot ek



postavit na nohy. Tyto války jsou významné nejen díky intenzit , s jakou jsou vedeny, ale také díky reakcím regionálních státních spole enství Západní Afriky, která prvn zajistili vlastní regionální zásahovou skupinu pro intervenci nap ed do Libérie a pozd ji také do Sierry Leone (www.sozialwiss.uni-hamburg.de). 4.1.2. Centrální Afrika Regionu centrální Afrika je s nepravidelnými odstupy v nována velká pozornost ve ejnosti, jedná se o jednu afrických zón s nejv tšími a nej ast jšími st ety a zárove také nejbrutáln jšími a nejmasov jšími . Formáln nejdéle trvala válka v adu (1966-1996). Tento konflikt je také spojen s velkým po tem m nících se aktér a s astými lybijskými a francouzskými intervencemi r zné intenzity. Velmi konfliktní zemí regionu je p edevším Kongo (Kinshasa), dnešní Zaire. Po získání nezávislosti na Belgii, zde bylo vedeno mnoho válek mezi rozli nými aktéry s r znými cíli. Na pozadí zdejšího, dlouhé léta p etrvávajícího konfliktu se podepsaly p edevším boje o získání centrální moci s nádechem studené války a také boje o region bohatý na nerostné suroviny – Katanga. Další dva významné vále né regiony centrální Afriky tvo í Rwanda a Burundi, tzv. oblast Velkých jezer. Po odchodu belgické koloniální správy, která hnala ob etnika obývající toto území (Hutui a Tutsii) proti sob , se zde objevil spor s rasisticky motivovaným podtextem. Díky tomu vzniká situace, která vede ke stále násiln jším válkám; ve Rwand (1963-1966), v Burundi (1972-1973), od roku 1990 ve Rwand a od roku 1993 v Burundi a v letech 1996-1997 ve spojení s vále ným d ním v Zaire (www.sozialwiss.uni-hamburg.de). Uganda sice vedla v 70. letech dv až komické války proti Tanzanii v souvislosti s režimem Idi Amin Dady, ale nejvýznamn jší zmínkou na tomto míst jsou ob ob anské války (1981-1992), které byly obnoveny od roku 1995. Válka se od roku 1981 d lí na dv fáze: prvn se do roku 1986 povedlo povstalc m porazit stávající vládu, následn naráží nový režim na odpor stoupenc více p edešlých vlád. Ukon ení války v roce 1992 bylo jen dobu neur itou, takže se od roku 1995 objevují nové nepokoje. 4.1.3. Východní Afrika Východní Afrika tvo í na kontinentu oblast s velmi astými válkami, které byly vedeny v posledních 40 letech v n kolika centrech. K nejni iv jší válce v této oblasti pat í válka za autonomii jižní ásti Súdánu. Koloniální politika se kladla za cíl odd lit vývoj muslimsko-arabského severu a erného jihu, to se však zm nilo po nabytí nezávislosti. V letech 1955-1972 byla vedena válka za autonomii jižní ásti zem , která byla po skon ení války jihu p iznána, avšak nikoli v praxi. V roce 1983 byla na jihu objevena ropa a následn zrušena autonomie (www.sozialwiss.uni-hamburg.de). Zdánliv náboženský konflikt vyeskaloval znovu k válce, která trvá do dnes. Arabsko-muslimský sever je podporován islamistickými státy, zatímco k es ansko-animistický jih se t ší podpo e USA. Na obou stranách konfliktu je uplat ováno masové zabíjení civilist a hrubé porušování lidských práv. Etiopii postihla ada válek za autonomii. Nejdéle trvající válkou byla válka za samostatnost n kdejší italské kolonie Eritreji (1962-1991), která byla v roce 1950 mandátem OSN pod ízena Etiopii a m la status autonomie. Tento status ale nebyl centrální vládou respektován, takže zde roku 1962 vzniklo ozbrojené povstání, které se rozší ilo i do ostatních oblastí Etiopie. Povstání eskalovalo do ozbrojeného konfliktu až v 70. letech. Výsledkem tohoto konfliktu získala Eritrea v roce 1991 nezávislost na Etiopii. Konflikty, kterých se ú astnilo Somálsko, byly vyvolány v souvislosti se somálsky mluvícím obyvatelstvem žijícím na území Keni a p edevším Etiopie. Somálsko podporovalo ozbrojené povstání v Etiopii (1963-1964 a 1975-1984 – tzv. ogadské povstání) p ímou vojenskou pomocí a nep ímo také hnutí rebel v Keni (1963-1967). Zejména p i druhém povstání v Ogad došlo k p ímé konfrontaci mezi Somálskem a Etiopií, což m lo souvislost s

10 z 15

Jan Pot ek



bipolárním konfliktem, který pak stál i na pozadí ob anské války v Somálsku. Ta m la za následek rozpušt ní vlády v roce 1988 a následnému rozkladu somálského státu v roce 1991. 4.1.4. Jižní Afrika Od za átku 60. let tvo il region jižní Afriky tém 30 let hlavní d jišt válek na sv t . Toto období m žeme rozd lit na dv periody; do druhé poloviny 70. let stály v pop edí boje proti portugalské kolonizaci a proti vlád potomk evropských osídlenc . V roce 1976 pak zasáhlo vále né d ní i Jihoafrickou republiku a na pozadí vále ného d ní se objevil bipolární konflikt. S pádem apartheidu pak byly tyto dlouhotrvající války, s výjimkou rozep í v Angole, v první polovin 90. let ukon eny. V Angole byla r znými povstaleckými skupinami vedena od roku 1961 dekoloniza ní válka proti portugalskému klero-fašistickému režimu. V pr b hu boj se prosadila kubánskými a sov tskými jednotkami podporovaná strana MPLA, která pak po dosažení nezávislosti v roce 1975 p evzala politickou moc. Do za átku 90. let se však opozi ní strana UNITA t šila vojenské podpo e USA a JAR a ob anská válka o politickou moc tak dostala charakter bipolárního konfliktu. Po pádu apartheidu a odchodu kubánských jednotek se zdálo, že by ob anská válka mohla s p isp ním mírových operací OSN skon it, smír se však nepovedl a boje v Angole tak nadále p etrvávají. Vále né d ní v Mozambiku se v mnohém podobá Angole. I zde za ala válka za nezávislost v 60. letech (1964) a také zde válka neskon ila po dosažení nezávislosti v roce 1975. Situace se zde však uklidnila po vojenském zásahu Jihoafrické republiky a Mozambik nebyl tolik vtažen do bipolárního konfliktu. Pád režimu apartheidu v JAR vedl i k ukon ení boj v Mozambiku. V Rhodesii, kde vyhlásila b lošská menšina jednostrannou deklaraci o nezávislosti roce 1965, vál ili v letech 1966-1979 ozbrojených skupiny proti menšinové bílé vlád . Válka byla ukon ena pádem režimu bílé menšiny a následným rozd lením moci mezi vít zné skupiny povstalc , rozpory v nové vlád však vedly v letech 1983-1988 k vypuknutí nové ob anské války. Se zm nou vlády došlo v roce 1980 také k p ejmenování zem na Zimbabwe a kone nému uznání nezávislosti Velkou Británií. Válka v Namibii byla vyvolána z podobných d vod . Tato bývalá n mecká kolonie byla v roce 1920 sv ena do mandátní správy Jihoafrické republiky. Když však JAR za ala v roce 1966 rozši ovat pravidla apartheidu i na Namibii a zdráhala se p edat mandátní správu Spojeným národ m, vypukla válka za nezávislost Namibie. S pádem apartheidu skon ila válka v roce 1988 a Namibie získala roku 1990 nezávislost. Poslední ze série válek v Jižní Africe vypukla v roce 1976 válka proti apartheidu v Jihoafrické republice. Nar stající mezinárodní tlak v 80. letech a velká podpora ozbrojeného konfliktu erným obyvatelstvem v JAR vedlo bílou menšinu k p esv d ení, že nem žou válku vyhrát. To vedlo k ukon ení války v roce 1994 (www.sozialwiss.uni-hamburg.de). 4.2. Prevence konflikt Minulé století nám ukázalo hr zy hladomor , epidemií a válek a zdá se, že tyto hr zy upadly v zapomn ní. Na africkém kontinentu však brutální války a genocidy vyhnaly miliony b ženc , kte í nemají kam jít, strádají hlady a nemocemi. Opustili své domovy, aby hledali lepší život, protože v jejich zemi nebyly dodržovány lidská práva, žili pod námi p edstavitelnou životní úrovní, byli pronásledováni ozbrojenými silami a už pro svoji etnickou p íslušnost, i z jiných d vod . Pro nás nep edstavitelné v ci jsou na prahu 21. století v Africe stále na denním po ádku a je d ležité jim p edcházet. Podle principu prevence je odhalení nap tí a brzká intervence v mezinárodních vztazích hodnocena jako selhání diplomatického jednání a ízení (Ntahoturi 2001, s.70). Mír je pro prevenci konflikt d ležitý, proto by intervenci m la p edcházet mírová jednání. Intervence je násilí, které evokuje další masové násilí. Prevence konfliktu pak nepostihuje jen 11 z 15

Jan Pot ek



p í iny nap tí, ale v podstat upravuje vztahy a uklid uje problémy ve spole nosti (Ntahoturi 2001, s. 70). V podstat by intervence m la být zahájena až když je konflikt tak ka „na spadnutí“. Modelov se tak nestalo nap . ve Rwand 1994, kdy mezinárodní spole enství vy kávalo s intervencí i dlouho po vypuknutí konfliktu, což vedlo až k sou asné krizi v okolí Velkých jezer. Hlavní strategií, která má zamezit p er stání spor v konflikty a op tnému výskytu konflikt je preventivní diplomacie, preventivní nasazení a preventivní odzbrojení (OSN 2002, s. 63): • Preventivní diplomacie ozna uje kroky, které zamezují vzniku spor , eší je d íve, než dojde k jejich eskalaci, a omezuje jejich rozsah poté, co již vypukly. Preventivní diplomacie m že být podep ena preventivním nasazením a preventivním odzbrojením. • Preventivní nasazení znamená rozmíst ní p íslušník mírových sil v terénu za ú elem zamezení pravd podobnému vypuknutí konfliktu. P íkladem této strategie je nap íklad St edoafrická republika. • Preventivní odzbrojení má za cíl omezit po et lehkých zbraní v regionech náchylných ke konflikt m. Nap . v Mozambiku bylo odzbrojení znep átelených sil a odevzdání a zni ení jejich zbraní sou ástí ucelených mírových dohod.

5. Mírové úsilí OSN Afrika p edstavuje pro OSN oblast p edního zájmu – viz. box 1. Spojené národy hrají na Africkém kontinentu klí ovou roli v m nícím se sv t poslední doby. D kazem toho je stále rostoucí po et mírových a zprost edkovatelských operací OSN, které se neomezují na zajiš ování míru (peacekeeping, peace-enfocement), ale ve stále v tší mí e se podílejí na vytvá ení takových podmínek, jež by umožnily sociální, ekonomickou a politickou obrodu válkou traumatizovaných spole ností (peacebulding) (Gedlu 2002). Jak je patrné z tabulky 3, nejvíce mírových operací OSN na africkém kontinent probíhalo práv v 90. letech, p i emž se jednalo o konflikty, které vzplanuly rychle a ne ekan a asto m ly humanitárn d sivý pr b h. Takové konflikty vyžadovali v asovém tlaku tém okamžitou reakci, což si vyžádalo jen krátkodobá ešení na úkor dlouhodobé regionální stability. Afrika je p edstavuje oblast p edního zájmu OSN ale i v jiných oblastech a to p edevším socioekonomických. V roce 1991 p ijalo valné shromážd ní OSN nový program rozvoje pro devadesátá léta a za ú elem urychlení rozvoje na kontinentu Celo-systémovou iniciativu OSN pro Afriku (UNSIA), jejímž smyslem je usm r ovat a maximalizovat dopad podpory OSN, v etn podpory UNDP (Rozvojový program), UNICEF a finan ních institucí (OSN 2002, s. 117). 5.1. Obnova, udržování a budování míru Nápl OSN je pov ena obnovou, udržováním a budováním míru v oblastech postižených konflikty. Obnova míru znamená p im t diplomatickou cestou znesvá ené strany k jednání o ukon ení konfliktu, p i emž nejd ležit jší osobou p i vyjednávání je nestranný generální tajemník OSN. Ten m že p i jednání využívat jak svého osobního vlivu a uplat ovat preventivní diplomacii. Podle charty OSN je oprávn n p edložit Rad bezpe nosti jakoukoli záležitost, kterou považuje za ohrožení mezinárodního míru a bezpe nosti. Mnohostrannost mírotvorné angažovanost generálního tajemníka ilustrují p ípady z Namibie, Mozambiku nebo Angoly (OSN, s. 65).

12 z 15

Jan Pot ek



K prosazování a udržování míru v konfliktních oblastech používá OSN mírové mise, jichž se ú astní vojáci i civilisté. K dosažení svých cíl OSN spolupracuje s regionálními organizacemi; v Libérii a Sierra Leone je to Ekonomické spole enství západoafrických stát a v Západní Saha e, oblasti Velkých jezer, Sierra Leone, Etiopii, a Eritreji s Organizací africké jednoty (OSN, s. 69). V krajních p ípadech m že OSN p ikro it k donucovacím opat ením jako jsou hospodá ské sankce nebo schvalováním vojenskému zákroku. V posledním desetiletí byly sankce v Africe uplatn ny proti Libyi, Libérii, Rwand , Somálsku, silám UNITA v Angole, Súdánu, Sierra Mírové operace OSN v Africe* (skon ené a probíhající) Leone, Etiopii a Eritreji (OSN, s. Operace OSN v Kongu ONUC 1960-1964 70). Hospodá ské sankce však mají Ov ovací mise OSN v UNAVEM I 1989-1991 neblahý dopad na nejzraniteln jší Angole vrstvy obyvatelstva jako jsou ženy Pomoc v p echodném období UNTAG 1989-1990 a d ti. Selže-li mírové úsilí, m že (Namibie a Angola) Ov ovací mise v Angole II UNAVEM II 1991-1995 Rada bezpe nosti schválením Operace v Somálsku I UNOSOM I 1992-1993 vojenského zákroku povolit Operace v Mozambiku UNOMOZ 1992-1995 koalicím lenských stát použít Operace v Somálsku II UNOSOM II 1993-1995 všechny dostupné prost edky Pozorovatelská mise v UNOMUR 1993-1994 k obnovení míru (Somálsko 1992, Ugand a Rwand Rwanda 1994). Pozorovatelská mise v Libérii UNOMIL 1993-1997 Budování míru je prevencí Mise OSN na pomoc Rwand UNAMIR 1993-1996 proti op tovnému vypuknutí Skupina pozorovatel v UNASOG 1994 edky k budování konfliktu. Prost Pásmu Aozou ( ad) Ov ovací mise v Angole III UNAVEM III 1995-1997 míru jsou p edevším do asná Pozorovatelská mise v Angole MONUA 1997-1999 správa OSN, dohled nad pr b hem Mise ve St edoafrické rep. MINURCA 1998-2000 voleb a podpora místního rozvoje. Pozorovatelská mise OSN v Sierra Leone Mise OSN v Sierra Leone Pozorovatelská mise v Dem.rep. Kongo Mise OSN v Eritrei a Etiopii *stav k lednu 2001

UNOMSIL

1998-1999

UNAMSIL

1999-

5.2. Mírové mise OSN Mírové operace OSN p edstavují zásadní prost edek pro MONUC 1999zajiš ování sv tového míru a UNMEE 2000bezpe nosti. OSN je vhodné pro mírové operace po celém sv t díky své nestrannosti, protože tabulka 3: Mírové operace OSN v Africe (OSN 2002, 256-261) dokáží vnímat regionální problémy s globálním nadhledem. Regionální konflikty mají v dnešním sv t asto mezinárodní dopad v souvislosti s pašováním zbraní, terorismem, p ílivem uprchlík a nešetrné t žb surovin a jejich ilegálního vývozu. V posledním desetiletí vzrostl po et mírových misí na africkém kontinent , jejich p ehled je uveden v tabulce 3. Mírové mise OSN byly vyslány do ady afrických stát , v posledních letech zmítanými ob anskými válkami. Jedná se p edevším o Sierru Leone, Guineu-Bissau, Eritreu a Etiopii, Kongo, Zaire, Rwandu a Burundi, St edoafrickou republiku, Angolu a Mosambik.

6. Záv r Africký kontinent ješt musí na své vývojové cest projít mnoha zm nami, z nichž ne všechny budou práv ty klidné a bezkonfliktní. Evropa se ke svému dnešnímu obrazu vyvíjela po tisíce let a zocelovala se mnoha válkami, a práv tolik by v dnešním usp chaném sv t pot ebovala i Afrika. Uvidíme jak se bude vyvíjet bezpe nostní situace na kontinentu, jakým sm rem se africké státy vydají a jestli budou následovat evropskou integraci. Afrika je velmi d ležitá z globálního hlediska a proto si zaslouží mimo ádnou pozornost. Téma bezpe nosti subsaharské Afriky je velmi obsáhlé a m lo by být objektem dalšího studia. 13 z 15

Jan Pot ek



7. P ílohy Afrika: oblast p ednostního zájmu OSN Afrika byla v pr b hu uplynulého desetiletí významnou oblastí innosti OSN. Spojené národy na tomto kontinentu eší novými zp soby a na nejvyšší úrovni problémy vyplývající z vleklých konflikt a dlouholetých spor . V miléniové deklaraci ze zá í 2000 se vedoucí p edstavitelé zemí celého sv ta zavázali podpo it zvláštní opat ení, která Africe pomohou vy ešit její rozvojové a bezpe nostní problémy. Rada bezpe nosti uspo ádala n kolik mimo ádných setkání o Africe na ministerské úrovni. V roce 1997 vyjád ila vážné znepokojení nad po tem a intenzitou konflikt na tomto kontinent a vyzvala k mezinárodní podpo e míru a bezpe nosti. V roce 1998 na setkání ministr zahrani ní Rada bezpe nosti deklarovala své odhodlání reagovat na konflikty efektivn ji a p ijala t i rezoluce o destabiliza ním vlivu nelegálního obchodu se zbran mi, zbrojním embargu a o p edcházení konflikt m v Africe. V lednu 2000 Rada bezpe nosti uspo ádala m sí ní sérii jednání o problémech Afriky. Z iniciativy USA, které ten m síc rad p edsedaly, se ešily hlavní mírové a bezpe nostní otázky, jako je nap íklad urovnávání konflikt , uprchlíci a osoby vysídlené v rámci vlastní zem a otázka HIV/AIDS. Zam ení na Afriku pomohlo obrátit pozornost sv ta k nelehkému osudu tohoto kontinentu. Rada bezpe nosti dále vyzvala k posílení spolupráce OSN s dalšími organizacemi zabývajícími se prevencí a urovnáváním konflikt . OSN tak vstoupila v úzký kontakt s Organizací africké jednoty (OAU) a subregionálními organizacemi, jako je Ekonomické spole enství západoafrických stát (ECOWAS) a Jihoafrické rozvojové spole enství (SADC). Téma Afriky je jednou z priorit generálního tajemníka, který osobn nebo prost ednictvím svých 15 zplnomocn ných zástupc iniciuje kroky na podporu prevence konflikt a ešení již vzniklých spor . V roce 1998 vyzval ve své zpráv Rad bezpe nosti africké národy, aby se spoléhaly na politická spíše než na vojenská ešení; aby p ijaly za své pravidla dobrého výkonu vlády (good governence) a zajistily dodržování lidských práv, demokratizaci a odpov dnou státní správu a aby uskute nily reformy podporující hospodá ský r st. Mezinárodní spole enství vyzval k poskytnutí v tší politické podpory t mto snahám a velkorysosti v otázce odpoušt ní dluh a otev ení trh africkému exportu. Úsilí OSN m lo v pr b hu uplynulých let rozmanitou podobu zahrnující boj proti apartheidu v JAR, aktivní podporu Namibie a ustavení p ibližn dvaceti mírových operací. Krom operací popsaných níže OSN zorganizovala mezi lety 1992 a 1995 t i mírové operace v Somálsku s cílem obnovit mír a doru it do zem humanitární pomoc. Další operace (1993 až 1997) p isp la k ukon ení osmileté ob anské války v Libérii. Mír a bezpe nost v Africe jsou však neustále ohrožovány strukturálními slabostmi širšího ekonomického a sociálního prost edí a nedostate n zakotveným respektem k lidským práv m. V mnoha konfliktech je patrná souvislost mezi válkou a chudobou. Toto spojení je však nejnápadn jší v otázce uprchlictví, HIV/AIDS, zahrani ního dluhu, ni ení životního prost edí a dlouhodobé ekonomické krize. Proto je Afrika prioritním zájmem OSN i z ekonomického hlediska. box 1: Afrika - oblast p edního zájmu OSN (OSN 2002, s. 74-75)

14 z 15

Jan Pot ek



Literatura: 1) Adeymo, Tokunboh: Africa’s Enigma. In: Belshaw, D., Calderisi, R., Sugden, Ch., (ed.) (2001): Faith and Development – Partnership between the World Bank and the Churches of Africa, Regnum Books Int., Oxford 2) Devarajan, Sh., Dollar, D. R., Holmgrren, T. (2001): Aid and Reform in Africa, The World Bank, Washington, D.C. 3) Gedlu, Mesfin (1998): Subsaharská Afrika, Ústav mezinárodních vztah . 4) Gedlu, Mesfin: Prevence a ešení konflikt a OSN: africké zkušenenosti. In: Mezinárodní politika, 26, . 4, 2002, s. 36-38 5) Jelínek, P.: Africká unie – integrace reálná nebo deklarativní? In: Mezinárodní vztahy, 38, . 1, 2003, s. 52-67 6) Kandert, Josef: Etnický klí v problému zvaném Afrika. In: Mladá fronta Dnes, 3, . 266 (12.11.1992), s. 9 7) Konec války v Angole m l mít jiný pr b h, než jaký m l In: Mladá fronta Dnes, 3, . 266 (12.11.1992), s. 9 8) Lacina, Karel, a kol. (1987): Nejnov jší d jiny Afriky, Rudé právo, Praha 9) Ntahoturi, Bernard: Conflict prevention and Post-Conflikt Reconstruction. In: Belshaw, D., Calderisi, R., Sugden, Ch., (ed.) (2001): Faith and Development – Partnership between the World Bank and the Churches of Africa, Regnum Books Int., Oxford 10) OSN (2002): Fakta a ísla OSN, Informa ní centrum OSN, Praha 11) Sla álek, Ond ej: Subsaharská Afrika: Znásil ovaný a zapomínaný kontinent. In: Acontra, . 2, 2003, s. 11-16 12) Smr ka, Karel: Africká Rada bezpe nosti má odstranit budoucí rozpory. In: Mladá fronta Dnes, 5, . 156 (4.07.1994), s.9 13) Szántó, Jakub: P evratový virus a okoláda. In: Reflex, . 09, 2003, s. 14 14) Thompson, Leonard (1995): A History of South Africa, Yale University Press, New Haven and London 15) Ture ek, Tomáš: Afrika – „t etí sv t t etího sv ta.“ In: Mladá fronta Dnes, 3, . 266 (12.11.1992), s. 9 16) Ture ek, Tomáš: Afrika m že pod tíhou svých nemocí skon it na okraji zájmu sv ta. In: Mladá fronta Dnes, 6, . 139 (15.06.1995), s.10 17) Vraný, Jan: OSN a konflikty v rozvojovém sv t se zam ením na Afriku. In: Mezinárodní politika, 26, . 9, 2002, s. 12-15 18) AKUF:http://www.sozialwiss.uni-hamburg.de/publish/Ipw/Akuf/kriege_afrika.htm, 5.10.2003 19) AKUF: Kriege und bewaffnete Konflikte in Afrika seit 1945; http://www.sozialwiss.unihamburg.de/publish/Ipw/Akuf/archiv_afrika.htm, 5.10.2003 20) , 9.11.2003 21) Války a ozbrojené konflikty v roce 2002; www.amo.cz/download/Valky_a_ozbrojene_konflikty_v_roce_2002.doc, 1.11.2003 22) http://www.clovekvtisni.cz/humanitarni_pomoc/af_etiopie.htm 23) Novák, Mat j: AIDS v Africe. In: http://www.ikoktejl.cz/magaziny/koktejl/MKclovtis/clovtis0204.html, 9.11.2003

15 z 15

Jan Pot ek

Bezpenost v subsaharské Africe

Recommend Documents