Filozofická fakulta Masarykovy univerzity ____________________________________________________________ Ústav archeologie a muzeologie
studijní rok 2011/2012
Bc. Lenka Brychtová, DiS. DROBNÁ SAKRÁLNÍ ARCHITEKTURA TELČE Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Pavel Holman ______________________________________________________________ Brno 2012
2
Prohlašuji tímto, ţe jsem magisterskou diplomovou práci na téma „Drobná sakrální architektura Telče“ vypracovala sama, pouze s pouţitím literatury a pramenů v práci uvedených. V Brně dne 28. dubna 2012
3
Ráda bych touto cestou poděkovala všem, kteří mi při psaní práce pomohli. Děkuji panu Mgr. Pavlu Holmanovi za pomoc při výběru mého téma, také své rodině, přátelům a známým, kteří mi dodali podporu v mém studiu.
4
OBSAH: 1. ÚVOD ...................................................................................................................................6 2. VYMEZANÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ .............................................................................9 2.1. DROBNÁ SAKRÁLNÍ ARCHITEKTURA ....................................................................9 2.2. Boţí muka .......................................................................................................................11 2.3. Kaple...............................................................................................................................12 2.4. Kříţe ...............................................................................................................................13 2.5. Plastiky ...........................................................................................................................14
3. HISTORIE TELČE ...........................................................................................................16 4. KATALOG DROBNÉ SAKRÁLNÍ ARCHITEKTURY V TELČI .............................21 4.1. Socha Anděla Stráţce Na Dláţkách ...............................................................................22 4.2. Socha archanděla Michaela Na Dláţkách ......................................................................23 4.3. Socha sv. Jana Nepomuckého Na Dláţkách...................................................................23 4.4. Socha sv. Máří Magdalény Na Dláţkách .......................................................................24 4.5. Socha sv. Vendelína Na Dláţkách..................................................................................24 4.6. Socha archanděla Rafaela Na Dláţkách .........................................................................25 4.7. Socha sv. Jana Křtitele Na Dláţkách ..............................................................................26 4.8. Socha Panny Marie u kostela Matky Boţí......................................................................26 4.9. Socha archanděla Gabriela u kostela Matky Boţí ..........................................................27 4.10. Socha sv. Jana Nepomuckého u parního mlýna ...........................................................27 4.11. Socha sv. Prokopa Na Baště .........................................................................................28 4.12. Socha sv. Jana Nepomuckého směr České Budějovice................................................29 4.13. Socha sv. Donáta u kostela sv. Anny............................................................................29 4.14. Socha sv. Jana Nepomuckého Na Hrázi .......................................................................30 4.15. Sousoší sv. Rodiny na Svatoanenské............................................................................30 4.16. Kalvárie u kaple sv. Karla Boromejského ....................................................................31 4.17. Dolní kašna se sochou sv. Markéty ..............................................................................32 4.18. Náhrobek Vincence Furcha u kostela sv. Anny ...........................................................33 4.19. Kazatelna u kostela Matky Boţí ...................................................................................33 4.20. Mariánský sloup na náměstí Zachariáše z Hradce........................................................34 4.21. Sloup se sochou Immaculaty na náměstí U Matky Boţí .............................................35 4.22. Kříţová cesta ke kapli sv. Karla Boromejského ...........................................................35 4.23. Boţí muka v ulici Hradecká .........................................................................................36 4.24. Boţí muka u přejezdu dráhy .........................................................................................37 4.25. Boţí muka směr Brno ...................................................................................................37 4.26. Boţí muka u silnice do Brna ........................................................................................38 4.27. Boţí muka rozcestí směr Třešť a Vanov ......................................................................38 4.28. Boţí muka na rozcestí Dačice a Radkov ......................................................................38 4.29. Boţí muka směr Radkov ..............................................................................................39 4.30. Boţí muka u silnice směr Radkov ................................................................................39 4.31. Boţí muka na zámku ....................................................................................................40 4.32. Poklony na hrázi Štěpnického rybníka .........................................................................40 4.33. Poklona na ulici Slavatovská ........................................................................................41 4.34. Poklona v Hradecké ulici..............................................................................................41 4.35. Poklona na ulici Radkovská .........................................................................................42 4.36. Poklona směr Krahulčí .................................................................................................42 4.37. Krucifix v Oslednickém parku .....................................................................................43 4.38. Kříţ u kostela Panny Marie ..........................................................................................43 4.39. Smírčí kříţ na dvoře radnice.........................................................................................43
5 4.40. Kříţ na studnickém kopci .............................................................................................44 4.41. Kaple sv. Rocha u kostela Matky Boţí ........................................................................44 4.42. Kaple sv. Karla Boromejského u Vanova ....................................................................45
5. MUZEUM A DROBNÁ SAKRÁLNÍ ARCHITEKTURA ............................................46 5.1. Námět výstavy ................................................................................................................46 5.2. Návrh panelu ..................................................................................................................48 5.3. Ochrana drobné sakrální architektury ............................................................................51 5.4. Lapidárium .....................................................................................................................55
6. ZÁVĚR ...............................................................................................................................56 7. RESUME ............................................................................................................................57 8. POUŢITÉ PRAMENY A LITERATURA ......................................................................58 8.1. Prameny ..........................................................................................................................58 8.2. Literatura ........................................................................................................................58 8.3. Internetové odkazy .........................................................................................................61
9. SEZNAM PŘÍLOH .................................... CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 10. PŘÍLOHA.................................................. CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA.
6
1. ÚVOD Námět pro magisterskou diplomovou práci jsem hledala v souvislosti s městem Telč a s jeho památkami, proto je téma práce „Drobná sakrální architektura Telče“. Je to téma mně velice blízké, protoţe pocházím z vesnice nedaleko Telče, ale zároveň mě zaujala sakrální architektura v tomto městě a jeho okolí. Telč je bohatá svou historií a zároveň proslavená svým renesančním jádrem města zapsaným do seznamu světového dědictví organizací UNESCO. Nalezneme zde náměstí s renesančními domy, architektonickými prvky, mariánským sloupem, ale i mnoho menších historicky a kulturně cenných staveb, kterými je právě drobná sakrální architektura, kterou se budu hlouběji zabývat v této práci. Pro účely této práce byla zvolena teoreticko-kritická analýza a komparace pramenů a textů, které se problematikou drobné sakrální architektury zabývají. Důleţitými pomůckami pro vymezení pojmů mi budou terminologické slovníky. V Kostelním Vydří byl vydán Radko Chodurem, Věrou Klimešovou a Aloisem Křišťanem méně obsáhlý Slovník pojmů sakrálního výtvarného umění, rozsáhlejší je Slovník křesťanské ikonografie, Postavy, atributy, symboly od Hynka Rulíška. V roce 1962 vyšel v Praze Slovník památkové péče, terminologie, morfologie, organizace od Oldřicha J. Blaţíčka a kolektivu spolupracovníků. Nákladem Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje vyšel Slabikář návštěvníků památek od Jaroslava Herouta. Slovníky poslouţí k vymezení pojmů, pro vymezení hranic názvů památek spadajících pod termín drobná sakrální architektura. Především mi poslouţí k napsání práce publikace, které se zabývají přímo drobnou sakrální architekturou daného území, ale toto spojení Telč a sakrální architektura je dohledatelné pouze v méně obsáhlé literatuře. V roce 1999 byla vydaná kniha od Zdeňka Jaroše Nemovité kulturní památky Jiţní Moravy, nebo od stejného autora Pamětní kameny na Jihlavsku. Cenným materiálem z roku 2009 jsou díla Kamenná boţí muka v jiţních Čechách a přilehlé Moravě od Zdeny Paloušové a Zděná boţí muka v jiţních Čechách napsaná Pavlem Hájkem. U dějin města vycházím především z literatury o Telči, k jejíţ historii bylo napsáno několik publikací. K doplnění znalosti regionu a Telče mi poslouţí Vlastivěda moravská Telecký okres napsaná Janem Tirayem, kterou v roce 1913 vydal Musejní spolek v Brně, a Vlastivěda moravská, Dačicko, Slavonicko, Telčsko, která byla vydaná Muzejní a vlastivědnou společností v roce 2005, redigovaná Prof. PhDr. Vladimírem Nekudou, DrSc. Všeobecnému historickému vývoji Telče se v knize Telč historické město Jiţní Moravy zabývá Vlasta Kratinová, Bohumil Samek a Miloš Stehlík. K příleţitosti 150. výročí zaloţení reálky v Telči, která byla první s českým vyučovacím jazykem na moravském venkově, byla vydána publikace s názvem Dějiny Telče v díle místních historiků, Jana Evangelisty Kypty, Jana Beringera, Jaroslava Janouška,
7 Josefa Rampuly. Prameny se pro mě stanou evidenční listy nemovitých kulturních památek v evidenci Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Telči. Práci tématicky rozdělím do několika kapitol a podkapitol pro lepší orientaci v textu. V první kapitole se budu snaţit vymezit pojem drobná sakrální architektura, kterým se budu v celé práci zabývat. Jednotlivé pojmy budu vyhledávat v odborných slovnících popisující terminologii a morfologii. Upřesnění slova drobná sakrální architektura bude sloţité, proto vytyčím, co do drobné sakrální architektury patří a popíši jednotlivé stavby zvlášť. Mezi tyto stavby se řadí boţí muka, kříţe, kapličky, plastiky svatých a další, terminologie jednotlivých staveb bude lépe vysvětlitelná. Po výpisu a popisu, co se řadí mezi drobnou sakrální architekturu, bude srozumitelnější celá magisterská diplomová práce. U další kapitoly popíšu stručně historii Telče, jejíţ dějiny jsou bohaté a velice rozsáhlé. Jednotlivé objekty architektonické hodnoty, které dnes v Telči obdivujeme, vznikaly od dob raného středověku po současnost. Dějiny města nemohu vynechat, protoţe dodají celé práci kompletní pohled na vývoj drobné sakrální architektury. V návaznosti na vliv majitelů zámku a panství můţeme v jednotlivých letech pozorovat nárůst památek, či nečinnost v tvorbě výtvarných uměleckých památek a zděných staveb. Postupně během staletí narůstala jejich umělecká, historická a estetická hodnota, pro kterou se je snaţíme nyní chránit. Následovat bude kapitola s názvem Katalog drobné sakrální architektury v Telči. V tomto oddíle popíšu jednotlivé stavby, ale jelikoţ se jich ve městě nachází mnoho zaměřím se pouze na ty, které jsou nemovitými kulturními památkami zapsanými do Ústředního seznamu kulturních památek vedeným Ministerstvem kultury České republiky. Nemovitou kulturní památkou se staly pro svoji historickou a kulturní hodnotu, a tudíţ jsou památkově chráněné, aby nedocházelo k jejich poškození a postupné degradaci materiálu. Celkem se v Telči nachází padesát tři samostatně stojících objektů nemovitých památek zařaditelných mezi drobnou sakrální architekturu. Všechny objekty zaměřím pomocí GPS a souřadnice zapíšu k popisu, pro lepší dohledání pro ty, kteří Telč a její okolí neznají. Mezi nemovité kulturní památky v Telči patří boţí muka, kříţe, smírčí kříţ, sochy svatých, sousoší, kašna, mariánský sloup, sloup se sochou Immaculaty, náhrobek, kamenná kazatelna, kaple a výklenkové kapličky. V poslední kapitole práce představím téma muzeum a drobná sakrální architektura, na které bych chtěla poukázat na propojení těchto dvou oblastí. Zda je moţné muzeum spojit s pojmem drobná sakrální architektura a do jaké hloubky. Nastíním moţnosti vytvoření výstavy, v jakém rozsahu a s jakou tématikou, a popíšu příkladem výstavní panel, na kterém představím jednu z památek Telče a podrobnější informace k tomuto objektu. Celá práce bude prvním uceleným soupisem objektů drobné sakrální architektury v Telči zapsaných jako nemovité kulturní památky do Ústředního seznamu kulturních památek. Tímto
8 tématem se doposud nikdo souhrnně nezajímal a nebyl vytvořen ţádný katalog s výpisem jednotlivých objektů.
9
2. VYMEZANÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ 2.1. DROBNÁ SAKRÁLNÍ ARCHITEKTURA Pojem drobná sakrální architektura není jednoznačně vymezen, ale všeobecně ho lze interpretovat jako typ menší stavby, která nemá obytnou funkci. Slovo sakrální lze určit jako bohosluţebný, svatý, posvátný, chrámový, lze tedy shrnout drobnou sakrální architekturu jako menší stavbu s náboţenskou tématikou nebo s náboţenským účelem. Objekty se vyskytují v intravilánu1 a extravilánu2 obcí, můţeme je tedy nalézt kdekoliv, jak v obci tak ve volné krajině. Pro svou velikost jsou doplňkovým prvkem k dominantě kostelů. Spojení drobná sakrální architektura není zmíněno v ţádném zákoně, nebo prováděcí vyhlášce, ale Tomáš Hájek a Irena Bukačová v publikaci Příběh drobných památek píší: „…v zákoně3 „o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty“ v „Seznamu předmětů kulturní hodnoty“ (příloha č. 1 zákona) nalezneme i tzv. „drobnou exteriérovou architekturu“, která je ovšem předmětem kulturní hodnoty podle zákona jen tehdy, je-li starší 50 let. Zmíněná drobná exteriérová architektura ale není definována substanciálně, nýbrţ exemplárním výčtem. Zákon sám říká drobná exteriérová architektura, např. zvoničky, boţí muka, polní a smírčí kříţe a jejich fragmenty a součásti.“4 V české terminologii lze tento pojem naleznout s různými výklady, tudíţ není jednoznačné a lehce definovatelné, co vše pod pojem drobná sakrální architektura shrnout. S ohledem na jednotlivé regiony se můţe výskyt drobné sakrální architektury lišit. Ve Slovníku pojmů sakrálního výtvarného umění, který sepsali Radko Chodura, Věra Klimešová a Alois Křišťan, je vymezen pojem „sakrální architektura“ jako architektura slouţící náboţenským účelům. 5 Z této terminologie nelze rozpoznat, co vše z památek můţeme zahrnout pod pojem drobná sakrální architektura. V jiných výkladových slovnících spojení těchto slov ve významu nenalezneme. V prvním odkazu internetového vyhledávače lze nalézt stránku Viléma Waltera s názvem Historická i současná drobná sakrální architektura na území Brna s podtitulem Kapličky, kříţe a boţí muka. Autor zde nemá na hlavní straně vymezený pojem, ale popisuje postavení staveb v krajině: „Drobné sakrální stavby jsou zakotveny ve struktuře krajiny dvojím způsobem. Buď 1
Intravilán. In: LINHART, Jiří a kolektiv. Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov: Dialog, 2002 . ISBN 8085843-61-7. s. 174: zastavěná část území obce, pozemek v této části. 2 Extravilán. In: LINHART, Jiří a kolektiv. Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov: Dialog, 2002. ISBN 8085843-61-7. s. 113: nezastavěné území vně hranic sídel. 3 Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, příloha č. 1 obsahující seznam předmětů kulturní hodnoty ve smyslu tohoto zákona. 4 HÁJEK, Tomáš, BUKAČOVÁ, Irena. Příběh drobných památek (od nezájmu aţ k fascinaci). 1. vyd. České Budějovice: Jaroslav Bárta, Studio JB, 2001. s 12. ISBN 80-900903-9-7. 5 CHODURA, Radko, KLIMEŠOVÁ, Věra, KŘIŠŤAN. Slovník pojmů sakrálního výtvarného umění. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. s. 86. ISBN 80-7192-530-6.
10 byly postaveny na místech odedávna významných a staly se symbolem jejich paměti, nebo nově zdůraznily význam místa, na němţ byly postaveny, a staly se tak upomínkou událostí, jeţ neměly upadnout v zapomenutí. Tak či onak - nebo oběma způsoby současně - staly se tlumočníky paměti krajiny.“6 V odkazu s názvem Typologie je výčet drobné sakrální architektury s krátkým popisem, Vilém Walter zde zahrnul boţí muka, kapličky, kříţe, kříţové cesty, plastiky a poklony. Další zajímavá internetová stránka nese název Drobné sakrální památky, která dokazuje, ţe je více lidí se zájmem o toto téma. Tento blog obsahuje autorem navštívené sakrální stavby především z okolí Uherského Hradiště. Autor stránek Jakub Haluza vítá návštěvníky tímto úvodním slovem: „Drobná sakrální architektura je nedílnou součástí naší krajiny. Kaţdý kříţ, kaple, či boţí muka je jedinečnou ukázkou lidské tvořivosti. Jako němí svědkové stojí nehnutě na svém místě, sledují lidské počínání a neustále připomínají vítězství Krista nad smrtí.“7 Jiné internetové odkazy jsou od obcí, či farností s jednotlivými památkami v sledovaném městě nebo kraji. Tomáš Hájek a Irena Bukačová tyto stavby sledují a popsali drobnou sakrální architekturu takto: „Krajina je sémantickým prostorem, v němţ vzájemně působí a hierarchicky se uspořádají různé významové a výpovědní roviny (jazyky). Jednou a mnohým ne zcela srozumitelnou řečí hovoří drobné památky, jeţ zvláštním způsobem vypovídají o dějinném i existenciálním rozměru našeho bytí. Památky plnily různé funkce, avšak všem bylo společné uchovávání jisté informace, která měla buď význam náboţenský, topografický či právní. Především však byly povaţovány za památky topické, u nichţ sepjetí s konkrétním místem, jakési zakořenění v krajině, bylo tím nejdůleţitějším rysem. Věcná kriteria, opírající se o funkci drobných památek, pod něţ zahrnujeme i památky terénní, umoţňují problematiku rozčlenit na řadu skupin, které se vyznačují zvláštními kvalitami, osobitým výtvarným podáním a historickým vývojem.“8 Do terminologie drobné sakrální architektury tedy zahrnujeme kamenná a zděná boţí muka, kříţe (kříţky, smírčí kříţe), kříţové cesty, návesní a menší poutní kaple, výklenkové kapličky, tzv. svaté obrázky, volně stojící plastiky svatých a sousoší. Lze je naleznout všude kolem nás, jsou součástí naší krajiny, aniţ bychom je museli vnímat. Vyskytují se volně v krajině, v lesích, polích, na loukách a u cest. Ve městech či obcích mohou volně stát na prostranství náměstí či ulic, na ohraničeném soukromém pozemku, v ohradních zdech i jako součásti obytných domů. Tyto stavby dotvářejí svým charakterem kulturní rozměr krajiny, stavitelé a tvůrci s citem pro harmonii a pro symboliku zasadili stavby do prostředí, které svou duchovní mírou dotváří. Především byly stavěny na místech, která měla být zastavením kolemjdoucích k pozdvihnutí 6
KLVAČ, P., MUSIL, L. in Veronica 5/2003 , [cit. 2012-01-07]Dostupný z www:
. Dostupný z www:
[cit. 2012-01-07]. 8 HÁJEK, Tomáš, BUKAČOVÁ, Irena: Příběh drobných památek. Studio JB, edice Krajina domova, 2006.str.48. [cit 2012-01-10] Dostupný z www:< http://www.zaopavu.cz/view.php?cisloclanku=2009070001>. 7
11 mysli k Bohu. Podnětem stavby drobné sakrální architektury bývaly konkrétní významné události ze ţivota (poděkování za uzdravení nebo záchranu ţivota, památka na zemřelou osobu, neštěstí, ţivelnou pohromu apod.), nebo jako určité milníky na cestách k poutním místům. Některé stavby byly na místě postaveny z důvodu předchozího zjevení. Motiv vzniku můţe být znám z věnovacího textu se jmény donátorů, kteří jsou na památce uvedeni. Autoři ale u většiny těchto staveb nejsou známi, pokud se nejedná o plastiky svatých, v mnoha případech to byli venkovští zedníci, samouci, prostí lidé. Data a motivy výstavby se mohou tradovat pouze lidovou slovesností z generace na generaci, ale pokud nebylo nikdy nic zaznamenáno, je moţné, ţe se motivy budování z lidské mysli vytratí a zůstanou skryty v zapomnění minulosti. U drobné sakrální architektury bývá těţké určení datace vzniku, pokud přímo na památce byl rok postavení, tak za dlouhá léta, co stojí v krajině, můţe být datum nečitelné. V určitých pramenech obce se můţeme dočíst, o prvních zmínkách o objektu, pokud byly tyto události v obci zaznamenané, nebo se v jejich blízkosti stala nějaká významná událost. Mnoho informací se dozvíme z ústní lidové tradice, která je sepsaná etnology, muzejníky, či historiky se zájmem o tyto stavby, krajinu nebo město.
2.2. Boţí muka Terminologie spojení slov boţí muka zná a pojem se běţně pouţívá a vysvětluje. Význam je většinou stejný, pouze se liší rozsahem popisu této sakrální památky. Pro příklad ve Slovníku pojmů sakrálního výtvarného umění je vymezen termín „boţí muka“ jako: „drobný kamenný nebo zděný objekt, zejména ve volné krajině, forma sloupku, pilíře v horní části pak s rozšířeným prostorem pro sošku, malbu nebo reliéf, zpravidla bývá ukončen kříţem. Boţí muka byla od 14. století vztyčována na upomínku různým událostí, na křiţovatkách cest apod.“9 Ve Slovníku památkové péče jsou boţí muka popsána takto: „pašijový památník, drobná architektura umisťovaná v sídlištích, ale hlavně na polích a volně v krajině, zděná, či kamenná, ve tvaru sloupu, pilíře apod. se skříňkou na obraz, reliéf nebo sošku, na vrcholu opatřená kříţem. B. m. –u nás zejména z 15.-18. věku – bývají zdobena i v několika etáţích.“ 10 Nejrozšířenější boţí muka jsou kamenná a zděná, výjimečně dřevěná, ale s těmi jsme se mohli především setkat ve 14. a 15. století, jak je dnes k vidění na plátnech znázorňující dobu středověku. Boţí muka z období vrcholného středověku se nedochovala, protoţe dřevo nemohlo po staletí přečkat nepřízeň počasí a stárnutí materiálu. Stavbou boţích muk byla vyjádřena úcta k Bohu, připomínající lidskou bolest, utrpení a smutné příběhy lidských osudů. Symbolizují 9
CHODURA, Radko, KLIMEŠOVÁ, Věra, KŘIŠŤAN. Slovník pojmů sakrálního výtvarného umění. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. s. 86. ISBN 80-7192-530-6. 10 BLAŢÍČEK, Oldřich J. Slovník památkové péče. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1962, s.31.
12 sloup, u něhoţ byl z rozhodnutí Piláta Pontského bičován Jeţíš Kristus a začala od něho cesta na Golgotu. Od středověku je téma Kristova mučení součástí pašijových her, kde odsouzený Jeţíš kráčí cestou k smrti, zmrtvýchvstání a vykoupení, a to vše se spojuje v symbolice boţích muk.11 Vznik menších zděných staveb byl spojen s memoriálním označením místa, v souvislosti se smrtí a často s pohřbením padlých válečníků. Tato skutečnost je známá pro Jiţní Čechy, boţí muka se tak stávají do určité míry pomníky obětem válečného konfliktu. Skládají se ze soklu, dříku, kaplice s výklenkem, stříšky a ukončené jsou kříţem, jako symbol mučednictví a násilné smrti. Vývojově se liší podle způsobu uplatňování nebo sochařského ztvárnění světců v nikách kaplice, kterým byla boţí muka zasvěcena. Tím se v průběhu času měnila jejich funkce od označení tragické události po sakrální stavbu se smyslem úcty světce a prostoru k modlitbě k Bohu.12 Často bývají zaměňovány s výklenkovými kapličkami, protoţe hranice jasného popisu staveb je malá. Kamenná boţí muka jsou na soklu postavené malé štíhlé stavby ve tvaru pilíře nebo sloupu opatřeného patkou a hlavicí. Výklenek či nika nad sloupem je krytá stříškou, která se nazývá lucerna neboli kaplice. Známa jsou od 14. století, ač se jich z této doby vzhledem k obrazoborectví husitů dochovalo málo. K největšímu rozšíření těchto ozdobných krajinných prvků došlo v období baroka. Boţí muka byla spojována s výrazem poděkování za záchranu, přeţití, skončení morové epidemie, války, anebo s tragickou událostí s místem spojenou. Stavba se mohla také stát symbolem poděkování za vleklé spory, nebo jako pokuta za spáchaný zločin.13 V krajině Vysočiny je běţnější typ kamenných boţích muk, v Telči se zděná boţí muka nevyskytují, známější jsou v Jiţních Čechách.
2.3. Kaple O významu kapličky se ve Slovníku pojmů sakrálního výtvarného umění mnoho nedočteme je tam pouze napsáno, ţe kaplička je drobná sakrální architektura v krajině, oblíbená zejména od doby baroka. 14 Všeobecně se rozlišují kaple návesního typu a kaple poutní, hrobní, hřbitovní, lesní, morová, z nichţ kaple návesní jsou ze všech typů drobné sakrální architektury nejmladší. Vznikaly ve druhé polovině 18. století s nařízením Marie Terezie vystavět v obci zvonici pro případ poţá11
PALOUŠOVÁ, Zdenka. Kamenná boţí muka v Jiţních Čechách. 1. vyd. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2009. s 3. ISBN 978-80-85033-17-5, HÁJEK, Pavel. Zděná boţí muka v Jiţních Čechách. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2009. s 11. ISBN 978-80-85033-16-8. 12 HÁJEK, Pavel. Zděná boţí muka v Jiţních Čechách. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2009. s 9-18. ISBN 978-80-85033-16-8. 13 PALOUŠOVÁ, Zdenka. Kamenná boţí muka v Jiţních Čechách. 1. vyd. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2009. s 9-23. ISBN 978-80-85033-17-5. 14 CHODURA, Radko, KLIMEŠOVÁ, Věra, KŘIŠŤAN. Slovník pojmů sakrálního výtvarného umění. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. s. 41. ISBN 80-7192-530-6.
13 ru (jedná se o tzv. ohňový patent z roku 1751) a následným obnovením „řádu k ohlášení ohně Josefem II.“ roku 1787. Kaple tedy spojovaly dvě funkce, zvonice a sakrálního prostoru. Na stavbách se uplatňovaly jednoduché transformované architektonické prvky, prvky barokní architektury, které ve druhé čtvrtině 19. století vyústily do tzv. selského baroka. Postupem času vznikají kaple pro účely pouze liturgického obřadu, bez zvonice. Architektonicky se výraz kapličky odráţel slohem podle doby vzniku.15 Interiér byl vybaven sochami nebo obrazy v oltářním prostoru, které byly nahrazovány menšími zdobenými oltáři. Součástí jsou volně stojící sochy, obrazové cykly a liturgické náčiní, z prostého vybavení se postupnými přeměnami podobaly kostelům. Odnoţí návesních kaplí jsou menší kaple, tzv. výklenkové kapličky, které nalezneme okolo cest, v polích, na okraji obcí. Jedná se o drobnou stavbu s menším či větším výklenkem nebo výklenky, které byly určeny k uloţení obrazu nebo sochy světce, kterému byla kaplička zasvěcena. V Čechách a na východní Moravě bylo obvyklé zasvěcení Panně Marii a sv. Janu Nepomuckému, jinde sv. Anně, sv. Antonínu, Nejsvětější Trojici, sv. Václavu patronu české země.16 Staviteli se většinou stávali prostí venkované, kteří si vytvářeli prostor pro modlitbu, k rozjímání, k prosbě za úrodu, déšť, narození dítěte, uzdravení, apod. Výklenková kaplička slouţila místo kaple, kostela, nebo domácích oltářů. Většinou bývají bez výrazného zdobení, v menší míře s prostšími konstrukčními prvky.
2.4. Kříţe Kříţ je nejčastější symbol Kristova umučení a nejvíce se vyskytující objekt z drobné sakrální architektury. Od 4. století, kdy se kříţ přestal pouţívat jako popravčí nástroj, se stal významným znakem křesťanství a symbolem Kristova vykoupení. Původním materiálem pro výrobu kříţů bylo dřevo, ale vliv povětrnostních podmínek zapříčinil jejich častou obnovu nebo zničení. Od 18. století do poloviny 19. století se stal nejčastějším materiálem kámen, ale v 18. století jsou známé uţ kované kříţe bohatého slohu baroka a rokoka. Od poloviny 19. století se pouţívá litina, nejdříve na korpus Kristova těla později na výrobu celého kříţe. Snadná slévatelnost a nízká cena zapříčinila nejčastější výskyt litinových kříţů odpovídající neogotickému tvarosloví a posléze secesi. Stejně jako volně stojící kříţe i hřbitovní jsou spojeny s místem tragické události, vyjadřující prosbu k bohu a stávají se místem k zastavení a vykonání modlitby. Zvýšený výskyt pomníčků a kříţků podél silnic je připomínkou dopravní nehody s tragickými následky. Některé
15
Obnova a údrţba drobné sakrální architektury, základní principy a zásady. 1. vyd. České Budějovice: HALAMA, 2010.s. 1. ISBN 978-80-87082-18-8. 16 HÁJEK, Pavel. Zděná boţí muka v Jiţních Čechách. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2009. s 11. ISBN 978-80-85033-16-8.
14 kříţe jsou vzpomínkou na události, které mohly skončit nešťastně, ale nestalo se tak, pro uchování budoucím generacím.17 Druhů kříţů lze nalézt několik, jedna z variant jsou tzv. „smírčí kříţe“, jak popisuje Herout ve Slabikáři návštěvníků památek je to: „kamenný, hrubě tesaný, někdy o nestejně dlouhých ramenech (zvaný často cyrilometodějský), v 15. a 16. stol. A mnohdy i později zřizovaný viníkem, např. vrahem, jako součást trestu (k usmíření viny) na místě přepadení. Některé tyto kříţe mají na sobě vytesaný vraţedný předmět, např. kopí, meč, sekyru, kuši se šípem a vzácně i letopočet a později i nápis zaznamenávající událost. Stávají v polích při cestách. Kříţům ve funkci mezníků se říká báby.“18 Uměleckým zobrazením ukřiţování Jeţíše Krista je tzv. kříţová cesta, zobrazuje čtrnáct zastavení s popisem událostí, které se odehrály během cesty Jeţíše Krista od Pilátova soudu aţ na Jeruzalémské popraviště, na horu Kalvárii (Golgotu). Kříţová cesta je tvořena skupinou čtrnácti kříţů nebo výklenkových kapliček, na nichţ je obrazově popsána jednotlivá událost. Pojem kříţová cesta je častý a ve Slovníku památkové péče znamená: „Kristova cesta na kalvárii v Jeruzalémě, ve výtvarném zobrazování od středověku podávaná řadou scén (zastavení), v 15. století měla k. c. sedm zastavení (pašijový cyklus), od doby baroku byl počet zastavení rozmnoţen na 14. Obrazy nebo reliéfy k-é c-y jsou umístěny v kostele a výjimečně i pod širým nebem.“19 Ve Slovníku pojmů sakrálního výtvarného umění je kříţová cesta popsána podrobněji: „Soubor vyobrazení výjevů Kristova utrpení, vrcholící ukřiţováním a uloţením do hrobu. Od 15. století cyklus sedmi zastavení, pod vlivem františkánské zboţnosti od 17. století zpravidla čtrnácti zastavení (1. Jeţíš odsouzen Pilátem, 2. Jeţíš přijímá kříţ, 3. Jeţíš padá pod kříţem poprvé, 4. Jeţíš potkává svou matku, 5. Šimon z Cyrany pomáhá Jeţíšovi nést kříţ, 6. Veronika podává Jeţíšovi roušku, 7. Jeţíš padá pod kříţem podruhé, 8. Jeruzalémské ţeny pláčou nad Jeţíšem, 9. Jeţíš padá pod kříţem potřetí, 10. Jeţíš svlečen ze šatů, 11. Jeţíš přibíjen na kříţ, 12. Jeţíš umírá na kříţi, 13. Jeţíš sňat z kříţe a poloţen do klína matce, 14. Jeţíš poloţen do hrobu).“ 20
2.5. Plastiky Plastika v drobné sakrální architektuře je socha se sakrální tématikou, je tedy moţné pouţívat oba významy, jak plastika, tak socha. Jaroslav Herout ve Slabikáři návštěvníků památek
17
Obnova a údrţba drobné sakrální architektury, základní principy a zásady. 1. vyd. České Budějovice: HALAMA, 2010.s. 13. ISBN 978-80-87082-18-8. 18 HEROUT, Jaroslav. Slabikář návštěvníků památek. Praha: Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje ve spolupráci s Propagační tvorbou Praha. s. 226. 19 BLAŢÍČEK, Oldřich J. Slovník památkové péče. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1962, s.168. 20 CHODURA, Radko, KLIMEŠOVÁ, Věra, KŘIŠŤAN. Slovník pojmů sakrálního výtvarného umění. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. s. 52. ISBN 80-7192-530-6.
15 uvádí pouze stručný význam plastika: „kaţdé sochařské dílo, volné (socha) nebo vázané (reliéf) nebo jejich soubor. Také sochařství vůbec.“21 Ve Slovníku pojmů sakrálního výtvarného umění je také pouze význam plastika, který je stejný jako u J. Herouta pouze rozšířený o původu slova z řečtiny, a o vznik sochařského díla – nanášením hmoty (například nanášením hlíny). Nejlépe však popisuje slovo plastika autor Slovníku památkové péče: „kaţdé jednotlivé sochařské dílo volné i vázané, vzniklé nanášením nebo odbíráním hmoty (modelování, tesáním či řezáním), dále soubor sochařských děl určitého celku, konečně sochařská tvorba vůbec, sochařství.“22 Jediný uvádí i slovo „socha“ jako: „plastické zobrazení lidské postavy, obecněji jednotlivé sochařské zpodobení člověka, zvířete nebo zosobněných pomyslů.“ 23 Mezi drobnou sakrální architekturu patří volně stojící plastiky, typově rozlišujeme druh materiálu, kamenné a kovové. Na rozdíl od ostatních sakrálních objektů jsou dílem zkušených kameníků a autorství je známé. Rozmach byl především v období baroka, 17. a 18. století, kdy v krajině zaznamenáváme nárůst sochařské výzdoby, jednotlivé volně stojící sochy, sousoší, kalvárie. Nejsou stavěny prostým lidem, finanční náklady náleţely městu nebo bohatému mecenáši. Vzniká výrazné mnoţství kvalitních děl, které ztvárňují světce, především sv. Jana Nepomuckého, sv. Floriána, mariánské výjevy a další patrony, světce a ochránce. V 19. století se jedná především o odlévané, litinové sochy, nejčastější je také sv. Jan Nepomucký umisťovaný na mosty a k cestám u vody. V Telči jsou pouze sochařské prvky kamenné, největší koncentrace soch je v ulici Na Dláţkách.
21
HEROUT, Jaroslav. Slabikář návštěvníků památek. Praha: Středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje ve spolupráci s Propagační tvorbou Praha. s.201. 22 BLAŢÍČEK, Oldřich J. Slovník památkové péče. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1962, s. 163. 23 BLAŢÍČEK, Oldřich J. Slovník památkové péče. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1962, s. 163.
16
3. HISTORIE TELČE Přesné datování osídlení Telče není moţné, podle pověstí lze usuzovat, ţe se jedná přibliţně o počátek 12. století. Nezachovala se zakládací listina ani jiné jednoznačně datující svědectví, ale jisté je, ţe kolonizační osada byla zaloţená na důleţité křiţovatce dvou obchodních cest Humpolecké a Třebíčské. Vznik původního města se v pramenech dokládá ze dvou osidlovacích celků, Staré a Nové Telče. První zmínka o Telči podle Vlastivědy moravské, Dačicko, Slavonicko, Telčsko z roku 2005 pochází z roku 1331, v roce 133524 vyplatil markrabě Karel hrad Telč ze zástavby. O čtyři roky později Jan Lucemburský a markrabě Karel vyměnili s pány z Hradce Telč za Bánov na východní Moravě. V roce 1348 zdědil Telč od svého otce Oldřicha III. z Hradce25 Menhart, kanovník praţský a biskup tridentský, který odkázal roku 1366 Telč společně s jedenácti vesnicemi Jindřichu II. z Hradce.26 Především se rok vzniku předpokládá podle znaku města, kde je pětilistá růţe s písmenem M, jako iniciála jména Menhart, který je povaţován za zakladatele města.27 Původ jména města není jasný, původní Teleč, Telec znamená mladé tele. Mohlo znamenat i Telcův dvůr. Názvy města v pramenech se liší podle období, např. 1315 oppidum nostrum Telce, 1356 zu Telsch, 1367 civitatem Telce, 1406 z Telče, 1486 v Novém Telči, 1573 u siesta Telczie, 1633 Teltsch, 1846 a 1872 Teltsch a nyní Telč.28 Celé území dnešního města původně patřilo českému králi, který zde vlastnil dvorec se sídlem vilika (královského úředníka). Zeměpanský dvorec se nacházel u kostela sv. Ducha, z něhoţ se dochovala pozdně románská věţ. Jiţně od této věţe byla zaloţena osada, na tomto místě dnes stojí tzv. Staré město, kde v roce 1287 vznikl kostel Nanebevzetí Panny Marie s vrcholně gotickým presbyteriem ze 14. století a raně barokní lodí ze 17. století. V blízkosti vznikla po roce 1652 morová kaple sv. Rocha a po roce 1711 hřbitovní kaple sv. Ducha, kterou zdobí vyřezávané oltáře ze 17. století přenesené ze zrušené kaple sv. Ducha. Ve 14. století bylo vystavěno tzv. nové město, nynější Telč, na místě lesa Vlče. Dokladem pro pozdější vznik výstavby jsou monumentální stavby, kostel sv. Jakuba a městské hradby obehnané příkopy, Malá a Velká brána. Jádrem města se stalo lichoběţníkové trţiště, podél kte24
Datace se liší, je uváděn i rok 1333/1334 viz. KRATINOVÁ, Vlasta, SAMEK, Bohumil, STEHLÍK, Miloš. Telč, Historické město jiţní Moravy. Brno: Odeon, 1992, s. 21. ISBN 80-207-0381-0. 25 Oldřich III. Z Hradce (okolo 1300-1348), jediný syn významného českého šlechtice druhé poloviny 13. století Oldřicha II. z Hradce. Stoupenec českého krále Jana Lucemburského, svědomitý hospodář, který zvelebil a rozšířil svá panství s centrem v Jindřichově Hradci. 26 Jindřich II z Hradce (asi 1323-1363), syn Oldřicha III. Z Hradce. Moţná i zásluhou své ctiţádostivé a odváţné povahy se stal členem úzkého okruhu rádců českého krále a římsko- německého císaře Karla IV., účastnil se s ním několika cest do říše i do Itálie. 27 Menhart z Hradce, kanovník praţský a biskup tridentský, předpokládá se, ţe po roce 1354 postavil hrad, kostel, vodní opevnění a gotické domy po obvodu rozsáhlého trţiště. 28 Vlastivěda Moravská, Dačicko, Slavonicko, Telčsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2005. 802 s. ISBN 80-7275-059-3.
17 rého byla vystavěna řada domů. Vrcholný středověk uzavřel starou rozptýlenou zástavbu a dal územním celkům uspořádanější ráz, který dával pravidelný půdorys. Urbanismus současné podoby krajiny se dochoval ze základů středověkého uspořádání. Město obklopovala soustava rybníků, Seminářský neboli Ulický, Staroměstský a Ostrovský neboli Štěpnický, středověká Telč se podobala vodní pevnosti. Zaloţení vnitřního města jako vodní pevnosti se připisuje Templářům, kteří údajně měli ve 13. stol. v majetku Telč.29 Opevnění města bylo tvořeno na severu telčským hradem a hradbami, z nichţ je značná část a jedna bašta dochovaná. Hrad, určený k hospodářské správě, byl zaloţen Jindřichem z Hradce30 na skalnaté vyvýšenině u městských hradeb. Hrad byl následně přestavěn v zámek s farním kostelem sv. Jakuba, který v 19. století prošel puristickou úpravou. V poslední třetině 14. století vznikl kolem tzv. Malého dvorku hradní palác se dvěma křídly a kaplí sv. Jiří. V polovině 15. století se stavební činnost rozmáhá a v hradním areálu vznikají dvě hranolové věţe u paláce, zbrojnice, hospodářské budovy v předhradí, vstupní brána a následně dvoupatrový palác. Přestavba feudálního hradu na renesanční podobu zámku se připisuje italskému architektu Baltazar Maio da Vomio. V roce 1386 vypukl oheň ve sladovně, při kterém lehlo popelem 27 domů na náměstí a kostel sv. Jakuba, na jehoţ troskách vznikla dnešní stavba, která nese známky architektury třetí čtvrtiny 14. století. V roce 1569 se stal sv. Jakub farním kostelem celého města a ve Starém městě se nacházel druhý farní kostel Matky Boţí. V roce 1414 Jan z Hradce31 zaloţil městský špitál u kostela sv. Ducha. Za dob husitských válek v roce 1423 vtrhnul do města táborský hejtman Jan Hvězda z Vícemilic, tzv. Brzdinka, se svou skupinou a začali devastovat město, zabíjet lidi a nechal vyhodit čtyři radní pány z okna radnice. Po této válečné události došlo k přestavbě hradu, především posílení pevnostního charakteru proti dalším vpádům nepřátel. Brzdinka z Telče táhnul na hrad Štamberk, který údajně dobil, dnes je pouze zřícenina. Kdyţ se dozvěděl o blíţícím se vojsku Jana pána z Hradce, dal se Brzdinka na útěk, ale u rybníka zvaného Bory, dnes Krkavec, u Panských Dubenek ho dostihnul a porazil. Jan Kypta na tuto událost vzpomíná v souvislosti s boţími muky na Starém městě takto: „Ţe Boţí muka u pastoušky na Starém městě stojící, jak
29
RAMPULA, Josef. Pověsti a názory o vzniku a vývoji Telče v nejstarší době. Telč: Josef Fišer, nást. E. Šolce v Telči, 1946. s. 15. 30 Jindřich IV. z Hradce (okolo 1440-1507), schopný a ambiciózní šlechtic, který v pohusitské době vrátil svůj rod opět do nejvyšších pater soudobé politiky. Kromě zdatného hospodáře byl i obratným politikem, který se postupně stal nejvyšším komorníkem i nejvyšším purkrabím praţským. 31 Jan z Hradce (1391-1422), syn Jindřicha III. Z Hradce, významný katolicky smýšlející šlechtic husitské doby, v letech 1411-1413 nejvyšší purkrabí praţský.
18 praví, jiţ před vystavením nynějšího města v lese Vlč stávala, pravda asi není; poněvadţ letopis a za to se má, ţe byla od Jana na památku této poráţky postavena.“32 V roce 1458 město obsadil se svým vojskem Jiří z Poděbrad, který v roce 1464 potvrdil městu stará privilegia a přidal nová. V roce 1530 ve městě vypukl oheň a zničil řadu domů od masných krámů aţ ke kostelu sv. Jakuba, shořela radnice se všemi písemnostmi a knihami. Byly zaloţeny nové městské knihy a v roce 1533 dal Zachariáš z Hradce33 postavit přední stranu radnice na své útraty, tím začala renesanční přestavba vnitřního města. Mezi lety 1535 aţ 1555 bylo postaveno loubí a podle jednotného plánu byla přistavěna nová průčelí domů. V roce 1543 se poprvé objevuje v pramenech předměstí Štěpnice, nazývané jako předměstí za Malou bránou, v roce 1549 předměstí Na Podolí a Na veselí nebo tzv. Za Velkou bránou a Pod ulickou hrází. 34 Největšího rozkvětu se dostalo městu za Zachariáše z Hradce, který přivedl do Telče italské stavitele, kameníky a jiné umělce, kteří přispěli k k přestavbě hradu v renesanční zámek. Změna města byla výrazná, nechal zasypávat příkopy, zámek se rozšiřuje směrem k městu budováním renesanční zahrady s kašnou, vznikl čestný dvůr a nádvoří pro slavnosti a kulturní vyţití. Byl úspěšným politikem a hospodářem, přikoupil Novou Bystřici, Studenou, Ţeletavu a Mrákotín a vlastnil sedmdesát šest vesnic. Zachariáš sepsal závěť, na základě které zdědil v roce 1589 všechen majetek synovec Adam II.,35 nejvyšší kancléř českého království. Sídlil na zámku v Jindřichově Hradci, s kterým Telč splynula a ztrácela se pověst vrchnostenského sídelního města. Aţ do roku 1604, kdy se stal novým majitelem Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka,36 byla Telč rezidenčním městem. Nastala doba politických neshod v předbělohorských Čechách a došlo k celkovému hospodářskému úpadku během třicetileté války. V roce 1645 vtrhla do Telče švédská vojska, která se zde usadila na tři roky. Město a zámek mezitím Švédové zpustošili, z obyvatel si vymohli peníze a město přišlo o svou pečeť, i přes tuto situaci vyšla Telč z válečného taţení celkem dobře. V roce 1650 Vilém Slavata docílil udělení městu všech svých privilegií a dnešního znaku císařem Ferdinandem III. Na znaku je písmeno W, které znamená Wilém, bílá lilie znázorňující nevinnost občanů a růţe jako symbol Roţmberků, kteří Telči vládli. Po zotavení se z třicetileté 32
KYPTA, Jan. Stručný dějepis města a panství Telče. In Dějiny Telče v díle místních historiků, Jan Evangelista Kypta, Jan Beringer, Jaroslav Janoušek, Josef Rampula. Telč: Dudácký –Aristocrat- Telč, 2004. ISBN 80-9011188-2. 33 Zachariáše z Hradce (1527-1589), mladší syn českého nejvyššího kancléře Adama I. z Hradce a v letech 15501589 majitel telčského panství. Ve své politické kariéře dosáhl úřadů nejvyššího komorníka Markrabství moravského nejvyššího hejtmana, čímţ se stal nejvyšším stavovským úředníkem v zemi 34 Vlastivěda Moravská, Dačicko, Slavonicko, Telčsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2005. 806 s. ISBN 80-7275-059-3. 35 Adam II. z Hradce (1549-1596), syn Jáchyma z Hradce. Od roku 1585 nejvyšší český kancléř, který za svou kariéru vděčil zejména českému králi a císaři Rudolfu II. V roce 1593 stanul jako nejvyšší purkrabí praţský v čele české zemské vlády. 36 Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka (1572-1652), český šlechtic a spisovatel, podporoval katolickou církev a to mu vyneslo titul karlštejnského purkrabího a českého královského místodrţícího, byl vyhozen z Praţského hradu při druhé (respektive třetí) praţské defenestraci.
19 války lidé měli lepší finanční moţnosti a investují do přestaveb svých domů, mění štíty na barokní.37 Další poţár ničící město byl v roce 1655, blesk udeřil do věţe u chrámu sv. Ducha, kostel a polovina města vyhořela. Hraběnka Františka Slavatová,38 vdova po Jáchymu Oldřichu Slavatovi,39 nechala postavit u zámku jezuitskou kolej vybudovanou v manýristickém slohu a v roce 1666 aţ 1667 jezuitský kostel Jména Jeţíš postavený Štěpánem Partlem z Ratibořic. Jezuitský řád zaloţil v Telči gymnázium a postavil konvikt sv. Anděla. Po úspěšné kazatelské a výchovné činnosti jezuitům začal překáţet hřbitov u svatojakubského kostela, který patřil společně se hřbitovem u kostela sv. Ducha k nejstarším. V roce 1672 vzniká hřbitov za Velkou bránou a za finančního přispění jezuitů nová kaple sv. Anny a následně byla postavena i hřbitovní zeď. V roce 1691 získal město a panství Telč dědictvím rod Lichtenštejnů – Kastelkornů, ale pro velké dluhy předchozích majitelů museli panství spravovat určení administrátoři. V 90. letech 17. století vznikaly spory mezi měšťany a novými majiteli města kvůli městským privilegiím. Toto období se projevovalo stavbou barokních skulptur, přestavbou průčelí domů na náměstí, stavbou mariánského sloupu dokončeného v letech 1717-1718 a dvou kašen, dolní kašna se sochou sv. Markéty a horní kašna se sochou Siléna a malým Dionýsem v náručí. V Telči se nenašel vhodný sochař, kterému by město svěřilo zakázku na mariánský monument, proto byl pozván David Lipart, spoluradní a řezbář města Brtnice. Během těchto prací byl telčským primátorem poţádán o přetesání sochy sv. Markéty, která byla ozdobou na kašně na náměstí. Lipartovým dílem v Telči jsou sochy sv. Valentina a Mikuláše v nikách na průčelí svatoanenského kostela. Na vzniku barokního sochařského fondu se také podílel Štěpán Pagan z Třebíče, Ignác František Titz, Kašpar Ober a František Josef Hamb. Významnou stavbou z období baroka je kostel sv. Jana Nepomuckého na návrší směrem ke Krahulčí. Nechal ho v letech 1726 aţ 1728 postavit František Antonín z Lichtenštejna – Kastelkorn40 a údajně měl být součástí františkánského kláštera. Na Štěpnickém předměstí vznikla nákladem telčského měšťana kaple Panny Marie a téměř polovina domů na náměstí přestavěla průčelí, tím se na profánních budovách objevily prvky radikálního baroka, které se v Telči výrazně neprojevilo.41
37
Vlastivěda Moravská, Dačicko, Slavonicko, Telčsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2005. s. 803. ISBN 80-7275-059-3. 38 Františka Slavatová z Meggau (1610-1676) se stala mecenáškou katolické církve, po brzké smrti svého manţela působila jako hofmistryně mladého císaře Leopolda I. A poté i jeho druhé manţelky Claudie Felicitas. 39 Jáchym Oldřich Slavata (1606-1645), syn Viléma Slavaty, uskutečnil politickou kariéru, kdyţ se roku 1626 stal komorníkem Ferdinanda III. V roce 1635 se stal nejvyšším sudím Království českého, častěji ale pobýval ve Vídni. 40 František Antonín z Lichtenštejna – Kastelkorn (zemřel 1761), syn stejnojmenného otce. Byl posledním muţským příslušníkem rodu Lichtenštejnů – Kastelkornů a po jeho smrti přešlo telčské panství na hraběte Aloise Podstatského, který ke svému jménu připojil rodové jméno Lichtenštejnů. 41 KRATINOVÁ, Vlasta, SAMEK, Bohumil, STEHLÍK, Miloš. Telč historické město Jiţní Moravy. Praha: Odeon, 1992. s. 111. ISBN 80-207-0381-0.
20 V roce 1773 zrušila habsburská monarchie jezuitský řád a v Telči zaniklo jezuitské gymnázium, z kterého se stala hlavní škola. V roce 1761 zdědil město a panství rod Podstatských – Lichtenštejnů, kterému patřila Telč aţ do konfiskace roku 1945.42 V 19. století se začal rozvíjet textilní průmysl, který přivedl za prací i lidi z okolí, ale neměl dlouhého trvání. Pro nedostatek vody byla výroba přenesena do blízkého Krahulčí. Jediným větším průmyslovým podnikem byla strojírna Josefa Vystrčila vyrábějící zařízení lihovarů a hasičské stříkačky, která byla znárodněna a vznikl Motorpal. Jihozápadní Morava se vyhnula výstavbě moderní ţeleznice, která pro obchodníky znamenala rychlý přesun zboţí. Lokální dráha z Kostelce byla zavedena aţ v roce 1898 a později prodlouţena do Dačic a Slavonic. V roce 1872 byla zaloţena Měšťanská Beseda a další spolky se vzdělávacím a tělovýchovným programem a roku 1886 se ustavila v Telči Národní jednota pro Jihozápadní Moravu, která měla významnou roli v prosazování českého elementu. Toho roku byla ve městě zaloţena i knihovna a nejstarší muzeum na jihozápadní Moravě. Během 19. století byly zbořeny masné krámy a na místě vznikla dnešní ulice U masných krámů. Byl postaven klasicistní skleník v zámecké zahradě, novorenesanční reálka, ale i řada menších domků. Pro podporu uměleckoprůmyslové výroby v kraji byla v roce 1908 místním odborem Národní jednoty pro jihozápadní Moravu zaloţena Lidová malírna jako dvouroční škola s dílnou. Nový stavební impuls lze pozorovat aţ v polovině 20. století s rozvojem průmyslových podniků.43 V roce 1970 bylo historické jádro Telče vyhlášené výnosem Ministerstva kultury České republiky Městskou památkovou rezervací44 a v roce 1992 bylo zapsané do seznamu kulturního a přírodního dědictví UNESCO v rozsahu městské památkové rezervace. Telč byla vybrána pro jedinečné celistvě dochované drobnější středověké město s vodním opevněním, dominantním zámkem dochovaným v podobě pozdně gotických a renesančních přestaveb a s působivým náměstím s městskými domy renesančního a barokního slohu.45 Zámku se barokní proměna vyhnula úplně, sochařské prvky jsou renesanční, to dává zámku svou jedinečnost v celé republice. V létě se v Telči pořádá folkový festival s názvem Prázdniny v Telči, zámecký festival Krajina hudby, folklorní slavnosti Vítání jara, mistrovské kurzy váţné hudby Francouzsko-české hudební akademie, Evropské setkání folklorních souborů. O výstavní a kulturní ţivot ve městě se stará pobočka Muzea Vysočiny v Jihlavě, Městská galerie Hasičský dům, Galerie Jana Zrzavého umístěná na zámku, Ateliér Síň na ţidovském hřbitově a Městská knihovna. 42
Vlastivěda Moravská, Dačicko, Slavonicko, Telčsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2005. s. 807. ISBN 80-7275-059-3. 43 Vlastivěda Moravská, Dačicko, Slavonicko, Telčsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2005. s. 810-812. ISBN 80-7275-059-3. 44 Výnos MK ČSR č.j. 7.419/70-II/2 ze dne 27.4.1970 o prohlášení historického jádra města Telče za památkovou rezervaci. 45 Úmluva o světovém dědictví UNESCO [cit. 2012-04-18] Dostupný z www: .
21
4. KATALOG DROBNÉ SAKRÁLNÍ ARCHITEKTURY V TELČI
Drobné sakrální architektury se v Telči nachází mnoho, jedná se o kříţe, boţí muka, plastiky, kaple, památníky, apod. ve vlastnictví města, církve nebo v soukromém vlastnictví. Podle Josefa Rampuly jsou v roce 1946 v telčské farnosti: 4 kříţe dřevěné, 39 kříţů kamenných, nejstarší z roku 1806, 26 kříţů ţelezných, nejstarší z roku 1847, 4 kříţe na zbytcích boţích muk kamenných, nejstarší z roku 1485, 18 boţích muk zděných či kapliček, 18 barokních soch pocházející ze 17. a 18. století, 3 sousoší, 3 sloupy se sochami.46 Některé z nich uţ nejsou dohledatelné, byly zničeny zanedbanou údrţbou, degradací, vlivem klimatických podmínek, napadením biologickými škůdci a vandalismem. Česká republika prošla změnou reţimů, kterou utrpěly i památky jakéhokoliv druhu. Po roce 1948 s nástupem komunistického reţimu počet drobné sakrální architektury pováţlivě klesl. Násilným potlačením církve dochází k potlačení víry a klesá zájem o sakrální architekturu jakéhokoliv druhu. Dochází k poškození vlivem klimatických podmínek, napadením biologickými škůdci, nedostatkem údrţby a následnou degradací, ale zároveň vandaly, kteří cíleně ničí nebo úmyslně okrádají stavby o jejich výzdobu v podobě sošek světců a svatých obrázků. Po sametové revoluci, s nástupem demokracie po roce 1989, dochází k obnovení zájmu o historii obcí a o tento druh památek ze strany místních obyvatel. Některé se nepodařilo zachránit ani po roce 1989, jak se můţeme dočíst na stránkách www.znicenekostely.cz, kde je smyslem webových stránek, upozornit instituce, úřady místní správy, místní samosprávy a církevní orgány na poškození sakrálních památek. Nalezneme zde výčet poškozených sakrálních staveb, které byly i po roce 1989 silně poškozeny nebo zničeny. V jakém stavu se dnes nachází jednotlivé stavby záleţí na aktivitě majitelů a obyvatel ţijících v okolí památky a na finančních prostředcích, které jsou na opravu poskytnuty. Od 60. let 20. století postupně vzniká seznam státem chráněných nemovitých a movitých památek, jejichţ stavebně historickou a kulturní hodnotu je nutné zachovat. Je téţ nutné postarat se o obnovu a údrţbu památek za účasti odborných organizací a orgánů památkové péče. Velké mnoţství drobné sakrální architektury nespadá pod tuto ochranu a záleţí na vlastníkovi, jak se o ni postará a jaký zvolí postup při údrţbě. Veškeré stavby drobné sakrální architektury mají svou historii a náleţí k místu v dané krajině, a tudíţ je nezbytné zajistit jejich obnovu a údrţbu a zachovávat jejich výpovědní hodnotu pro budoucí generace. Celkem jsem popsala ve čtyřiceti dvou podkapitolách padesát tři samostatných objektů nemovitých kulturních památek Telče zapsaných do Ústředního seznamu kulturních památek, 46
RAMPULA, Josef. Průvodce Telčí, Telč: Josef Fišer, nást. Emila Šolce, 1946. s. 58.
22 které lze zařadit mezi drobnou sakrální architekturu. Jednotlivé nemovité kulturní památky v Telči jsou popsány pro přehlednost zvlášť. Kromě základních informací a dostupných historických faktů jsem také popsala umístění objektů v Telči, souřadnice GPS jsou zaměřeny ručně a udány ve tvaru: ˚´.
4.1. Socha Anděla Stráţce Na Dláţkách Souřadnice: N49°10,911', E015°27,259' V ulici Na Dláţkách jsou umístěny skulptury pravděpodobně z období 1750 – 1770, které společně tvoří hodnotný, kompozičně ucelený barokní soubor. Sochy jsou v plenéru na pěší cestě Na Dláţkách, která se stáčí od Ulického rybníka podél jihozápadní strany hráze Staroměstského rybníka, a sochařská galerie končí u kostela Matky Boţí. V letech 1798 aţ 1811 byla cesta z Telče na Staré Město podél břehu rybníka vydláţděná špitálním kaplanem Ignácem Chornitzerem, proto se ulice jmenuje Na Dláţkách. Autorem sochařského souboru je Kašpar Ober, který přišel na Moravu z Rakous a od roku 1730 pracoval v Jaroměřicích nad Rokytnou pro hraběte Jana Adama Questenberka.47 Zhotovené byly na objednávku telčských jezuitů nebo vrchnosti. Všechny sochy, Anděl Stráţce, archanděl Michael, sv. Jan Nepomucký, sv. Máří Magdalena, sv. Vendelín, archanděl Rafael, sv. Jan Křtitel, archanděl Gabriel a socha Panny Marie jsou vytesány z mušlového vápence, sokly jsou ţulové. První zastavení sochařské barokní galerie je u sochy Anděla Stráţce, která je umístěná na začátku pěší cesty Na Dláţkách, kde se kříţí s ulicí Na Hrázi na parcele číslo 7381 v katastrálním území Telče. Nemovitá kulturní památka je zapsaná do Ústředního seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem 27346/7-5300. Anděl Stráţný je vytesán s dítětem, které chrání před pádem do propasti, jak bývá většinou ztvárněna jeho ochrana v atributu. V tomto případě se za sochou nachází vysoký spád dolů k potoku do volného prostranství, Anděl Stráţný je symbolem ochránce před nebezpečím tělesným i duchovním. Socha vysoká 185 cm je v ţivotní velikosti, postavena na obdélném soklu s rozměry 120 x 70 x 55 cm. Stěny soklu jsou zdobeny vyrytými rámy se zaoblenými vybranými rohy, ukončen je profilovanou překladovou římsou. Sousoší stojí na plinthu s částečně čitelným nápisem na přední straně S. ANGELUS CUSTOS. Přes tento podstavec přesahuje noha dítěte i Anděla a jeho zvlněný oděv. Anděl má mírně zřasené šaty rozevláté aţ za dítě, které tím chrání před pádem dolů. Pravou nohu má vykročenou, tím je horní část těla vytočena. Křídla jsou rozevřená, z předního pohledu sochy lze
47
KRATINOVÁ, Vlasta, SAMEK, Bohumil, STEHLÍK, Miloš. Telč historické město Jiţní Moravy. Praha: Odeon, 1992.s 127. ISBN 80-207-0381-0.
23 však vidět pouze pravé křídlo s viditelnými svislými brky. Pravou rukou drţí dítě, které stojí po jeho pravém boku, za hlavou a levá ruka je pokrčena do pravého úhlu varující dítě před nebezpečím. Hlavu s ţenskou tváří s dlouhými vlnitými vlasy má mírně nakloněnou k pravému rameni. Dítě má pohled upřený na Anděla, pravou bosou nohu vykročenou a pravou rukou si přidrţuje šaty v úrovni nad kolenem.
4.2. Socha archanděla Michaela Na Dláţkách Souřadnice: N49° 10,883', E015° 27,228' Socha je druhým zastavením sochařské galerie Kašpara Obera v ulici Na Dláţkách u budovy, kde je nyní Hotel Na Hrázi. Nachází se po sestoupení k můstku, překlenující přepadový kanál Ulického rybníka, na parcele číslo 7381 katastrálního území Telče. Rejstříkové číslo, pod kterým je zapsaná socha jako nemovitá kulturní památka, je 28697/7-5301. Socha vysoká 195 cm je umístěna na obdélném soklu s rozměry 100 x 70 x 50 cm, který má stěny členěné rytými rámy se zaoblenými vybranými rohy. Sokl je ukončen vyloţenou profilovanou římsou, nad kterou je plinth s nápisem S. MICHAEL. Michael byl jeden z prvních andělských kníţat, vůdce nebeského vojska v boji se satanem, proto je zobrazen jako římský voják se zdviţeným mečem. Vzpřímený Michael stojí s hlavou pootočenou k levému rameni. Na hlavě má přilbu s chocholem, z pod které vylézají kudrnaté vlasy. Na zádech má rozevřená křídla s detailním vyobrazením svislých per. Oděn je do tuniky zdobené na hrudi, volné nohavice s řasením neobepínají nohu a plášť přehozený přes levou ruku spadá přes levou nohu aţ k zemi. Pravá noha je pokrčená a odhalená, na nohou má sandál a do půlky lýtek nohu zahalenou do látky, která je zakončena ozdobným vázáním. Pravou ruku má zdviţenou, v které drţel původně meč, dnešní podoba je bez zbraně, pouze v ruce svírá rukojeť. V levé pokrčené ruce drţí štít na obranu, je oválného tvaru s nápisem IHS, který značí iniciály Jeţíše Krista. Vykládá se jako zkratka latinského Iesus Hominum Salvator, Jeţíš lidí Spasitel. Z písmene H na štítu vychází kříţ s paprsky znázorňující Boţí moc.
4.3. Socha sv. Jana Nepomuckého Na Dláţkách Souřadnice: N49° 10,824', E015° 27,286' Plastika je nemovitou kulturní památkou zapsanou pod rejstříkovým číslem 17349/75304 a nachází se na parcele číslo 7381 v katastrálním území Telče. Je situována v ulici Na Dláţkách severovýchodně od budovy č. p. 62 v ulici Kříţova. Socha stojí na hranolovém soklu s rozměry 115 x 70 x 50 cm, který je osazen do obdélné základny. Stěny soklu jsou členěny rytými zrcadly s vpadlými zaoblenými rohy. Na soklu je plinth s nápisem S. IOANNES NEP. se
24 sochou světce o výšce 175 cm. Jan Nepomucký se narodil ve vesnici Pomuk kolem roku 1350. Vzdělání získal v cisterciáckém klášteře, poté v Praze a na padovské univerzitě studoval církevní právo. Jeho církevní kariéra vyvrcholila funkcí generálního vikáře praţského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Byl však zatčen, tvrdě vyslýchán a umučen. Uvádí se, ţe nechtěl prozradit Václavu IV. obsah zpovědi jeho manţelky královny Ţofie. Socha světce je vzpřímená s pravou nohou vykročenou, tak ţe přesahuje přes podstavec s nápisem. V rukou drţí kříţ s korpusem ukřiţovaného Jeţíše Krista. Pravou rukou kříţ vyzdvihává k pravému rameni do úrovně obličeje. Hlavu má mírně natočenou ke kříţi a levou rukou přidrţuje u kříţe palmový list, symbol mučednické smrti. Na sobě má mírně zřasené kanovnické roucho, skládající se z kleriky, rochety, almuce a biretu na hlavě.
4.4. Socha sv. Máří Magdalény Na Dláţkách Souřadnice: N49° 10,771', E015° 27,346' Nemovitá kulturní památka zapsaná pod rejstříkovým číslem 12943/7-5305 se nachází na parcele číslo 7381 v katastrálním území Telče. Socha sv. Máří Magdaleny vysoká 180 cm a je orientovaná čelem k severu. Stojí na obdélném soklu s rozměry 120 x 70 x 55 cm, který je zakončený profilovanou římsou. Stěny soklu jsou ozdobeny rytými rámy s obloukovými rohy. Na přední straně plinthu se nachází vyrytý nápis S. Maria MAGDALENA. Marie Magdalena byla učednicí Krista a byla přítomna Jeţíšovu ukřiţování na Kalvárii i při jeho pohřbu. Vzkříšený Jeţíš se jako první zjevil Máří Magdaleně, kterou pověřil, aby roznesla zprávu apoštolům. Sv. Máří Magdaléna je pootočena k pravému rameni, přes plinth jí přesahují záhyby oděvu i prsty pravé nohy. Šat světice je mírně zřasen, odhalené má pouze chodidlo pravé nohy a obě ruce aţ k loktům. V rukou drţí kříţ s korpusem Jeţíše Krista, pravou rukou si vyzdvihává kříţ k zasněnému obličeji, který má stočený ke Kristovu tělu. Levou rukou v lokti pokrčenou do pravého úhlu si přidrţuje kříţ a v pravé ruce drţí okraj svého vrstveného šatu. Vlasy má dlouhé, vlnité, spuštěné na záda.
4.5. Socha sv. Vendelína Na Dláţkách Souřadnice: N49° 10,713', E015° 27,405' Skulptura se nachází na rozhraní pozemků parcelních čísel 426 a 7381 katastrálního území Telče, nemovitá kulturní památka je zapsaná pod rejstříkovým číslem 29551/7-5306. Socha je postavena na obdélném základovém soklu s rozměry 105 x 72 x 55 cm, zakončený římsou. Plinth čtvercového půdorysu s profilovanou patkou a hlavicí je opatřen nápisem S. WENDELIUS. Sv. Vendelín byl poustevník, který putoval do Říma pro papeţské poţehnání. Odvrátil morovou
25 nákazu od lidí i dobytka a zřídil si poustevnu poblíţ benediktinského kláštera v Tholey v Sársku, kde byl později zvolen opatem. Nad jeho hrobem vzniklo poutní místo a pak město St. Wendel. Na plochách podstavce je vyrytý čtverec se zaoblenými vybranými rohy. Esovitá postava svatého Vendelína o výšce 180 cm stojí s pravou pokrčenou nohou, která je aţ ke koleni odhalena. Roucho má mírně zřasené, plášť má přehozen přes pravé rameno a hruď, splývavě spuštěn volně k chodidlům. Pravá noha stojí na kamenném výběţku a leţí u ní na bok postavená koruna. U levé strany světce spočívá sedící beránek s hlavou otočenou vpravo. Pravou ruku má pokrčenou, drţí v ní zavřenou knihu opřenou hranou o hruď. Levá ruka je v lokti pokrčena, zdviţená vzhůru s napůl sevřenou dlaní. V této ruce drţel pastýřskou hůl, jeden z atributů světce. O původnosti hole svědčí zaoblená dráţka od konce hole v ruce a v podstavci sochy lze vidět zatmelený otvor po holi. U levého boku má přes rameno přehozenou brašnu. Hlava s kadeřavými vlasy a pastýřským kloboukem je pootočena a zakloněna k pravému rameni.
4.6. Socha archanděla Rafaela Na Dláţkách Souřadnice: N49° 10,675', E015° 27,454' Nemovitá kulturní památka zapsaná pod rejstříkovým číslem 33318/7-5302 se nachází na rozhraní dvou pozemků parcelních čísel 433 a 7381 katastrálního území Telče. Socha archanděla Rafaela s výškou 195 cm je postavena na obdélném soklu s rozměry 115 x 70 x 55 cm, zdobeném po stranách rytými zrcadly s vybranými zaoblenými rohy. Na přední straně plinthu sochy autor vytesal nápis S. RAPHAEL, jméno z hebrejského překladu znamená Bůh uzdravil. Bývá zobrazován s archanděly Michaelem a Gabrielem, Rafael je jedním ze sedmi andělů, kteří jsou stále připraveni vejít ke Slávě Páně. Doprovázel mladého Tobiáše na cestě do Ekbatan za nevěstou, z které vyhnal zlého ducha. On byl téţ poslán zvěstovat narození Jeţíše Krista betlémským pastýřům. Socha je v nadţivotní velikosti, vzpřímené tělo je vedeno do mírného esovitého tvaru, který naznačuje pohyb. Socha má nejvýraznější pohyb v těle z celého souboru soch. V pravé pokrčené ruce drţí nádobu s mastmi a v levé původně přidrţoval řetízky od nádoby, které uţ u sochy chybí. Archanděl je oblečen do mírně zřaseného oděvu, který je nad levým kolenem rozevlátý a levá pokrčená noha je odhalena. Hlava s bohatými kadeřavými vlasy k ramenům je zakloněna a pootočená k pravému rameni. Křídla jsou do široka rozvinuta se znatelnými hustými brky.
26
4.7. Socha sv. Jana Křtitele Na Dláţkách Souřadnice: N49° 10,646', E015° 27,518' Socha se nachází na konci ulice Na Dláţkách na parcele číslo 432 katastrálního území Telče a je posledním zastavením souboru soch od Kašpara Obera. Při chůzi ke Starému Městu je po levé straně u plotu mezi dvěma keři a nad ní se tyčí vzrostlé smrky. Nemovitá kulturní památka je zapsaná do Ústředního seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem 27670/75303. Plastika sv. Jana Křtitele s výškou 180 cm je postavena na obdélném základovém soklu s rozměry 130 x 65 x 50 cm. Ukončený je profilovanou římsou a stěny jsou členěny rytými zrcadly s vybranými rohy. Na přední straně podstavce je nápis S.IOHANNES BAP. Jan Křtitel je synem Alţběty a Zachariáše, poustevník hlásal blízký příchod Mesiáše, kázal pokání a křtil v řece Jordánu, kde Jeţíše Krista sám pokřtil. Byl popraven na přání Salome, která tančila na Herodových narozeninách a on jí slíbil vykonat jakékoliv její přání. Na popud matky si přála Janovu hlavu. Světec je zobrazen v mírně esovitém postoji s předsunutou a pokrčenou levou nohou. Od kolene aţ k chodidlu je odhalen a u levé nohy se dotýká prsty podstavce. Levou rukou si přidrţuje šat nad kolenem a pravou rukou, předsunutou dopředu, drţí jednoduchý ţelezný kříţ dlouhý 210 cm, zakončený plechovou svislou na konci svinutou cedulí s nápisem IN / RI. Nápis je zkratkou Iesus Nazarenus Rex Iudeorum, v překladu Jeţíš Nazaretský král Ţidů. Oděn je do kůţe, kterou je zahalen od pravé paţe přes záda aţ k pravému chodidlu. Přes hruď má zkříţené pásy kůţe, který mu nesou šat. U pravé nohy leţí ovečka, symbolizující jeho zvěstování příchodu Mesiáše, který jako beránek boţí vykoupí svou Obětí naše hříchy. Vedle soklu na obou stranách jsou kamenné patníky, mezi kterými dříve býval ţelezný řetěz, který sochu chránil před vstupem k její blízkosti.
4.8. Socha Panny Marie u kostela Matky Boţí Souřadnice: N49° 10,604', E015° 27,527' Volná skulptura Panny Marie je umístěna na levé straně u vstupní brány na hřbitov u kostela Matky Boţí na Starém Městě na parcele číslo 7385 katastrálního území Telče. Je zapsaná jako nemovitá kulturní památka pod rejstříkovým číslem 40360/7-5252, pod kterým je zapsán kostel Matky Boţí. Společně se sochou Archanděla Gabriela tvoří sochařskou dvojici Zvěstování. Jedná se o dílo Kašpara Obera, socha je tedy velmi podobná sochám v ulici Na Dláţkách a pochází z 18. století. Socha Panny Marie vysoká 185 cm je umístěna na čtyřboký sokl s rytými rámy s vybranými zaoblenými rohy. Na soklu o rozměrech 96 x 78 x 130 cm je plinth se špatně čitelným nápisem ECCE ANCILIA DOMINI LUCKRES, nyní je viditelné pouze ECCE ANCILIA DOMINI. Věčně velebená Panna Marie pochází z rodiny Davidovy, narodila se ve městě
27 Nazaretě a počala Jeţíše Krista z Ducha svatého. Je zde ztvárněna s pravým kolenem pokrčeným, tím natáčí celé tělo do strany a hlavu má nakloněnou k levému rameni. Obě ruce má do pravého úhlu, pravou ruku si drţí na hrudi a levou má od těla, jako by na něco upozorňovala. Oděna je do přiléhavého zřaseného roucha, plášť má přes hlavu splývavý aţ k zemi.
4.9. Socha archanděla Gabriela u kostela Matky Boţí Souřadnice: N49° 10,603', E015° 27,522' Socha archanděla Gabriela se nachází na Starém Městě při pravé straně u hřbitovní brány kostela Matky Boţí na parcele číslo 7385 v katastrálním území Telče. Nemovitá kulturní památka je zapsaná pod rejstříkovým číslem 40360/7-5252, pod názvem kostel Matky Boţí. Je to samostatně stojící socha, ale dohromady se sochou Panny Marie tvoří sochařskou skupinu Zvěstování pocházející z 18. století. Autorem je Kašpar Ober a materiál pouţil ţulu a vápenec, stejně jako u sochy Panny Marie. Na čtvercové základně stojí obdélný sokl zdobený zrcadly se zaoblenými vybranými rohy, zakončený profilovanou římsou. Na soklu s rozměry 96 x 80 x 130 cm je plinth, na němţ je špatně čitelný nápis AVE GRATIA PLENA LUCKRES. Z hebrejského překladu lze vyloţit jméno Gabriel jako bojovník Boţí. Jeden ze tří archandělů známých jménem z Písma (archanděl Michael a Rafael) a jeden ze sedmi andělů stojící před Bohem připraven plnit jeho příkazy. Byl vyslán k Panně Marii zvěstovat početí a narození Jeţíše. Socha Archanděla Gabriela je vysoká 185 cm, levé koleno má pokrčené, hlavu pootočenou k pravému rameni. Levou ruku má při těle a pravou rukou pokrčenou od těla drţí stvol lilie, jako symbol neposkvrněné čistoty. Je oděn v přiléhavém mírně zřaseném rouchu, které má splývavé aţ na zem přesahující hranu podstavce. Jeho plášť se vine přes levý bok pod levou paţí a je volně zakončen před tělem anděla. Na zádech má rozevřená křídla, na nichţ jsou jasně znatelná svislá velká pera.
4.10. Socha sv. Jana Nepomuckého u parního mlýna Souřadnice: N49° 10,471', E015° 27,683' Skulptura se nachází v blízkosti parního mlýna na parcele číslo 2918/7 katastrálním území Telče a je nemovitou kulturní památkou zapsanou do Ústředního seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem 15358/7-5309. Socha stojí v krajinném prostředí u mohutné hráze Staroměstského rybníka při silnici směrem k ţidovskému hřbitovu. Základem je obdélný mírně se rozšiřující sokl o výšce 130 cm ukončený jednoduchou římsou. Spodní část soklu se jemně rozšiřuje a u země je profilovaná prostá základna s rozměry 75 x 90 cm. Na stěnách soklu je rytý okrasný zaoblený vzor, na přední straně je v rytém obrazci letopočet vzniku 1768 a vyobrazená monstrance. Pod tím je dlouhý latinský nápis vedený aţ na spodní kamennou základnu sochy.
28 Sv. Jan Nepomucký z Nepomuku byl kněz a mučedník, zemřel po výslechu a mučení králem Václavem IV. a následně bylo jeho tělo shozeno z Karlova mostu do Vltavy. Tělo bylo nalezeno v řece obklopené pěti světly, a proto bývá zobrazován s pěti hvězdami na břehu rybníka či řeky. Socha sv. Jana Nepomuckého s pěti hvězdami nad hlavou a výškou 185 cm je v mírném esovitém pohybu s pravým kolenem lehce pokrčeným. V rukou drţí kříţ s korpusem Jeţíše Krista, který si levou rukou vyzdvihává k obličeji a pravou rukou drţí spodní část kříţe. Hlava s hustými vousy je nakloněna k Ukřiţovanému. Oblečen je do kleriky, rochety, almuce a biretu, vše je jednoduchého zřasení.
4.11. Socha sv. Prokopa Na Baště Souřadnice: N49° 11,177', E015° 27,149' Plastika se nachází v ulici Na Baště u hráze Štěpnického rybníka na parcele číslo 161/2 katastrálního území Telče a je zapsaná jako nemovitá kulturní památka pod číslem rejstříku 22348/7-5308 v Ústředním seznamu kulturních památek. Barokní socha pocházející z 18. století je vyrobena z pískovce a vápence Štěpánem Paganem z Třebíče.48 Původně stála na protější straně ulice Na Baště, v roce 193349 byla přemístěna severozápadním směrem a osazena na zděný pilíř při parapetu mostu na severním konci hráze Štěpnického rybníka. Sv. Prokop vstoupil do benediktinského řádu a rozhodl se ţít jako poustevník v lesní pustině u Sázavy, kde postavil malý dřevěný kostelík ke cti P. Marie a sv. Jana Křtitele. Docházeli za ním lidé prosit o radu i o pomoc a na tomto místě vznikl klášter, kde Prokop zemřel. Skulptura o výšce 220 cm stojí na podezdívce, na níţ je čtyřboký zuţující se sokl s rytými rámy a ve spodní části je reliéfní páska stočená do volut. Sokl s rozměry 135 x 107 x 125 cm je ukončen jednoduše vyloţenou římsou, na které je podstavec se sochou sv. Prokopa v ţivotní velikosti. Světec stojí s levou nohou pokrčenou, pod kterou svírá postavu ďábla pod krkem. Jedná se o symbol vítězství nad pokušením. Ďábel má neurčitou postavu, lze vidět poprsí, ţebra, na ruce viditelné dlouhé prsty a levá noha, kterou se brání sv. Prokopu a opírá ji o jeho levou nohu, je ukončena pařátem. Na zádech má křídla a hlavu má spíše zvířecího zjevu. S ďáblem bývá sv. Prokop zobrazován, je to jeden z jeho atributů. Světec je oděn do biskupského roucha s mitrou na hlavě. Pravá ruka je pokrčená a zdviţená vzhůru, drţící kovovou tyč se dvěma zlatými ozdobnými koulemi, která nahrazuje berlu. V levé ruce svěšené dolů drţí dvouramenný zlatý kříţ a řetěz, s kterým je ďábel spoután okolo krku. Tělem probíhá mírný esovitý pohyb s hlavou mírně nakloněnou doprava.
48
KRATINOVÁ, Vlasta, SAMEK, Bohumil, STEHLÍK, Miloš. Telč, Historické město jiţní Moravy. Brno: Odeon, 1992, s. 126. ISBN 80-207-0381-0. 49 RAMPULA, Josef. Průvodce Telčí, Telč: Josef Fišer, nást. Emila Šolce, 1946. s. 24.
29
4.12. Socha sv. Jana Nepomuckého směr České Budějovice Souřadnice: N49° 11,059', E015° 26,401' Socha je dominantou u křiţovatky ulic Hradecká a Slavatovská na parcele číslo 829/2 katastrálního území Telče a je zapsaná do Ústředního seznamu kulturních památek s rejstříkovým číslem 18874/7-5310. Nachází se v bezprostřední blízkosti benzínové pumpy u silnice směrem na České Budějovice z Telče do Krahulčí. Barokní skulptura vznikla v 18. století z pískovce a vápence a je dokladem nezvyklého ikonografického pojetí světce z doby před kanonizací z roku 1768.50 Na obdélné vícečlenné základně s rozměry 200 x 100 cm je náročně řešený sokl o výšce 150 cm s vedlejšími výstupy, konkávně tvarovaný. Ukončený je profilovanou římsou, nad kterou stojí podstavec stejného členění s výškou 65 cm, na kterém je vyrytý nápis „LAUS DETUR FEREN / NIS SACTO IOANNI / NEPOMUCENO“. Nad nápisem je špatně viditelný symbol, jedná se buď o monstranci, s kterou bývá zobrazován, nebo znak. Podstavec končí jednoduchou římsou, na níţ stojí sv. Jan Nepomucký s pěti hvězdami nad hlavou. Celá socha vrcholící kříţem, který zdvihá nad hlavu, měří cca 240 cm. Oblečen je v kanovnickém rouchu skládající se z kleriky, rochety a almuce. Lem rochety je zdobený háčkováním a almuce je uvázána pod krkem uzlem se střapci. Biret leţí u levé nohy na podstavci. Levou nohu má nakročenou dopředu, bota je vidět z pod kleriky, a tím natáčí celé tělo. V levé ruce drţí zavřenou knihu ve výšce stehen a pravou ruku má zdviţenou, loket do pravého úhlu, a zdvihá kříţ s korpusem Jeţíše Krista. Společně v ruce drţí také list palmy, která symbolizuje čistotu. Vlasy má kudrnaté delší, vousy husté a dívá se na kříţ. Celá socha působí dojmem, ţe tíha kříţe Jana Nepomuckého zaklání a dívá se na něj ze vzdálenosti své paţe. Jeţíš Kristus je na kříţi v roušce s viditelnými hřeby v nohách i v rukou a nad hlavou má nápis INRI zkratka Iesus Nazarenus Rex Iudeorum, v překladu Jeţíš Nazaretský král Ţidů.
4.13. Socha sv. Donáta u kostela sv. Anny Souřadnice: N49° 11,026', E015° 27,435' Barokní socha sv. Donáta je nemovitou kulturní památkou, zapsaná rejstříkovým číslem 15861/7-5258 do Ústředního seznamu kulturních památek, která stojí na parcele číslo 7370/3 katastrálního území Telče a nachází se před vstupem hřbitovního kostela sv. Anny, na lomu ulic Svatoanenská a Masarykova. Sv. Donát byl mučedník a římský voják, který byl pro svou víru popraven. Můţe se jednat o sochu alegorickou, představující bolest křesťana z úmrtí drahých osob.51 Kamenná socha pocházející z první poloviny 18. století stojí na vysokém soklu obdélné 50 51
Benedikt XIII. Prohlásil kanonizační bulou Christus Dominus dne 19. března 1729 Jana za svatého. RAMPULA, Josef. Průvodce Telčí, Telč: Josef Fišer, nást. Emila Šolce, 1946. s. 27.
30 stupňovité základny s rozměry 175 x 100 cm, tvar je válcový s rytým rámem nepravidelného tvaru na přední straně. Na obou bočních stranách jsou stočené voluty, které se stáčí dole a zároveň se rozšiřují. Sokl vysoký 170 cm je ukončen výraznou římsou, na které jsou oblaka, o něţ se opírá pravou pokrčenou nohou sv. Donát. Celá socha vysoká 195 cm je viditelná z pravého profilu. Levou nohu má do pravého úhlu a ruce sepjaté zdviţené vzhůru před tělem. Hlavu s vavřínovým věncem má upřenou vzhůru s pohledem k nebi. Světec je v nadţivotní velikosti, oděný v šatech římského vojáka, se zřaseným pláštěm spadnutým přes levou paţi kolem pravého boku.
4.14. Socha sv. Jana Nepomuckého Na Hrázi Souřadnice: N49° 10,903', E015° 27,209' Volně stojící kamenná skulptura z poloviny 18. století je na hrázi Ulického rybníka v ulici Na Hrázi, na parcele číslo 7375/4 v katastrálním území Telč a je zapsána pod rejstříkovým číslem 25153/7-5307 jako nemovitá kulturní památka. Neznámý autor zvolil bílý mramor doplněný ţulou na zadní části podstavce. Obdélný sokl o výšce 165 cm stojí na základně o rozměru 80 x 160 cm, který je ústředním podstavcem sochy, je členěný dvojitými rytými pravoúhlými rámy, v kterých je zbytek písmen z latinského nečitelného nápisu. K tomuto soklu jsou po obou stranách přidány menší nízké čtyřboké podstavce s polygonálními vyrytými rámy na stěnách, ukončené jednoduchou římsou. Sokl je ukončen bohatě profilovanou římsou a na horní části jsou na stranách volutová křídla. Na třístupňové podnoţi stojí socha v podţivotní velikosti Jana Nepomuckého s výškou 155 cm. Oděn je do kanovnického roucha skládající se z kleriky, rochety, almuce a biretu na hlavě. Rocheta je u lemu bohatě zdobena vyšíváním a almuce je bohatě vykládána se střapci podél celého zakončení almuce. Šat je mírně zřasen a zpod kleriku vylézají boty. Hlavu má mírně nakloněnou doleva s pohledem upřeným na kříţ s tělem Jeţíše Krista, který drţí v levé náruči. V pravé ruce drţí palmovou mučednickou ratolest z kovového materiálu natřeného zlatou barvou. Stejnou barvu má také pět hvězd nad hlavou Jana Nepomuckého, s kterými bývá zobrazován. Symbolizují pět světel, které se ukázaly na hladině řeky, kam byl svrţen.
4.15. Sousoší sv. Rodiny na Svatoanenské Souřadnice: N49° 10,933', E015° 27,308' Nemovitá kulturní památka je zapsaná pod rejstříkovým číslem 19584/7-5293 a nachází se na Svatoanenské ulici u křiţovatky s ulicí Furchova na parcele číslo 7370/1 katastrálního území Telče. Sousoší sv. Rodiny se nachází na jednostupňové základně obdélného půdorysu
31 s rozměry 308 x 190 na zadní straně sousoší a 340 x 190 cm z předního pohledu. Na třech stranách základny stojí mohutná balustráda z hranolových profilovaných kuţelů zakončená obrubou. Uprostřed je postaven sokl obdélného půdorysu s římsou ve spodní i horní části o výšce 170 cm. Na obou stranách soklu jsou široká volutová křídla. Uprostřed je dvojitý rytý rám s latinským textem "AD / MAIOREM / DEI / GLORIAM / A. H / T / MDCCXXVII //". Na zadní straně soklu je ryté datum 1727, jedná se o rok kdy dílo vzniklo z pískovce a vápence na náklady telčského primátora a obchodníka Oldřicha Hanusíka. Na soklu jsou tři samostatné podnoţe s jednotlivými sochami členů sv. Rodiny se svatozáří vysoké 170 cm. Ta je tvořena sv. Josefem, Pannou Marií a Jeţíšem a v římskokatolické církvi představují vzor pro všechny křesťanské rodiny. Panna Marie v ţivotní velikosti stojící vlevo je mírně esovitě prohnuta doleva s pravou nohou pokrčenou. Pravou rukou si přidrţuje šaty a levou chytá malého Jeţíše za jeho ruku. Oděna je do plachetky a mírně zřaseného šatu s pláštěm výraznějšího řasení, který má přehozený na levé paţi přes záda spadající k pravému boku, kde jej přidrţuje. Uprostřed stojí postava dítěte, malého Jeţíše Krista. Postava je výrazně esovitě protáhlá s pravým kolenem pokrčeným. Hlavu má jemně natočenou k pravému rameni a obě rozpaţené ruce podává svým rodičům k chycení. Na sobě má zřasené roucho. Za jeho levou ruku ho chytá sv. Josef v ţivotní velikosti, s pravou nohou mírně nakročenou dopředu. Na esovité postavě má přiléhavý šat, který překrývá bohatě zřasený plášť, který se obtáčí kolem jeho boků a má ho přehozený přes levou ruku. Hlavu s jemnými vousy má přikloněnou k pravému rameni. Barokní sousoší je nedělitelnou urbanistickou součástí prostoru křiţovatky.
4.16. Kalvárie u kaple sv. Karla Boromejského Souřadnice: N49° 12,050', E015° 25,275' Barokní kalvárie je nemovitá kulturní památka zapsaná pod kaplí sv. Karla Boromejského pod rejstříkovým číslem 41003/7-5262 a stojí na parcele číslo 1222/1 katastrálním území Vanova. Kalvárie se skládá ze soch sv. Jana, sv. Máří Magdalény, Bolestné Panny Marie, které obklopují výjev Ukřiţování. Uskupení soch a dřevěný kříţ nechala v blízkosti kaple sv. Karla Boromejského zhotovit hraběnka Františka Slavatová. Sochy jsou vytesány z mušlového vápence z roku 1670, uprostřed je novogotický kříţ z roku 1891, který na místě uhnilého dřevěného kříţe nechal postavit Leopold Podstatský-Lichtenštejn.52 Na čtvercové základně s rozměry 100 x 100 cm stojí odstupňovaný vysoký sokl s členěnými tvarovanými rámy. Na přední straně s letopočtem 1891 a nad ním na jednom stupni je novogotické zdobení. Sokl je ukončen profilovanou římsou s výrazným členitým zdobením
52
RAMPULA, Josef. Průvodce Telčí. Telč: Josef Fišer, nást. Emila Šolce, 1946. s. 30.
32 patky kříţe. Ramena i břevno kříţe jsou polygonálního tvaru s korpusem Jeţíše Krista s hlavou vzpřímenou mírně nakloněnou k pravému rameni a nápisem INRI nad tělem, zkratka Iesus Nazarenus Rex Iudeorum, Jeţíš Nazaretský král Ţidů. Celková výška kříţe i s podstavci je cca 420 cm. Nejblíţe kříţe je po pravé straně socha sv. Máří Magdalény vysoká 150 cm. Na základně s rozměry 77 x 83 cm stojí hranolový sokl o výšce 120 cm s rytými rámy s psaníčkovou bosáţí. Sokl je ukončen profilovanou římsou, na které je podstavec se sochou klečící Máří Magdalény v ţivotní velikosti. Obě ruce má zdviţeny vzhůru a hlavu zakloněnou s pohledem na Jeţíše Krista. Je oděna do zdobeného zřaseného šatu s pláštěm přehozeným přes pravé rameno a paţi, který splývá aţ k zemi. Levá ruka jí chybí od lokte aţ k prstům. Vedle Máří Magdalény stojí plastika sv. Jana, která se nachází na základně s rozměry 83 x 83 cm. Ze základny vychází sokl vysoký 130 cm s členěnými rytými rámy s psaníčkovou bosáţí ukončený římsou. Socha je v ţivotní velikosti s výškou 170 cm a vykročenou pravou nohou. Světec má pravou ruku pokrčenou od těla a levou ruku pokrčenou na hrudi. Hlavu s delšími vlasy má zakloněnou a mírně natočenou k pravému rameni. Oděn je v bohatě zřasený šat s pláštěm přehozeným přes pravou paţi. Vlevo od kříţe přibliţně stejně daleko jako sv. Jan na druhé straně se nachází na stejné základně Panna Marie na hranolovém soklu s výškou 130 cm s rytými rámy s psaníčkovou bosáţí. Ukončen je jednoduše profilovanou římsou, na které je podstavec se sochou o výšce 170 cm. Tělem probíhá mírný esovitý pohyb s rukama sepjatýma u pasu a trochu pokrčenou pravou nohou. Marie má na sobě zřasený šat s pláštěm přehozeným přes levou ruku a plachetkou přes hlavu, která je mírně natočená k levému rameni.
4.17. Dolní kašna se sochou sv. Markéty Souřadnice: N49° 11,050', E015° 27,237' Raně barokní nemovitá kulturní památka je zapsaná pod rejstříkovým číslem 16080/75249 a nachází se uprostřed náměstí Zachariáše z Hradce na parcele číslo 7355/2 v katastrálním území Telče. Rozměrná šestiboká kašna bez výrazného zdobení je zakončené profilovanou obrubní z tesaných kamenů. Ţulová kašna vznikla po roce 1535 v souvislosti s budováním vodovodu ve městě a původně byla pravděpodobně dřevěná. Přetesaná nebo nahrazena renesanční kašnou byla v roce 1611. Uprostřed kašny stojí socha svaté Markéty, která se stala patronkou města poté, co její ostatky přinesla roku 1655 do Telče Františka Slavatovská z Meggau, manţelka Viléma Slavaty. Barokní socha z mušlového vápence pochází z roku 1717 od sochaře Davida Liparta z Brtnice. Dostal úkolem přetesat sochu, protoţe se telčským radním zdála být „neforemná“. V roce 1740 byl sníţen sokl pod sochou a na začátku 19. století byla kašna opravena, podle
33 data na plintu, roku 1816. Světice stojí na podstavci s nečitelným nápisem v mírném kontrapostu, pravou nohu má pokrčenou a pod ní přemáhá draka, který má vyceněné zuby, vypláznutý jazyk a výrazné oči. Sv. Markéta je zobrazena jako mladé děvče v honosném oděvu, levou rukou si přidrţuje šat a v pravé ruce svírá zlatý kříţ. Dlouhé vlnité vlasy jí splývají na ramenou a nad hlavou má bohatou zlatou svatozář.
4.18. Náhrobek Vincence Furcha u kostela sv. Anny Souřadnice: N49° 11,036', E015° 27,433' Náhrobek je zapsán jako nemovitá kulturní památka pod kostelem sv. Anny a nachází se na parcele číslo 266 v katastrálním území Telče. Náhrobek Vincence Furcha se sochou Anděla smrti je zasazený do ohradní zdi v jihozápadní části hřbitova a pochází z druhé poloviny 19. století. Drobná stavba je obdélného půdorysu s rozměry 125 x 275 cm, na přední straně je uprostřed hluboká nika s půlkruhovým zaklenutím. Po obou stranách niky jsou pilastry s římsovou hlavicí, které člení bílou fasádu. Uvnitř niky je obdélníkový hranol s římsou nahoře i dole, na kterém je na podstavci umístěna socha klečícího Anděla smrti. Anděl je nahý s levou nohou zdviţenou a na křídlech má viditelná pera. Objímá zdobenou vázu tumbovitého tvaru. Náhrobek je zakončen římsou, nad kterou je trojúhelníkový štít s vsazenou kamennou deskou. Na desce je nápisem „ZDE ODPOČÍVÁ / BÁSNÍK PROBUZENECKÉ MORAVY / VINCENC FURCH / * 8.8.1817 V KRASONICÍCH †5.1.1864 VE VÍDNI // OSTATKY BÁSNÍKOVY BYLY Z VÍDNĚ PŘEVEZENY / A ZDE 23.9.1928 SLAVNOSTNĚ POCHOVÁNY“. Střecha je sedlová zakončená na vrcholu ţelezným kříţem. Na přední straně náhrobku jsou ve stejné výšce tři lucerny, prostřední z nich je umístěna na soklu pod Andělem smrti, kde je také umístěna kamenná deska se jmény pochovaných příbuzných. Před náhrobkem se nachází zahrádka s kamennými náhrobky oplocená ţeleznou ohrádkou.
4.19. Kazatelna u kostela Matky Boţí Souřadnice: N49° 10,582', E015° 27,559' Kazatelna stojí na parcele číslo 444 a je památkově chráněná v rámci kostela Matky Boţí, který je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem 40360/75252. Původně prý stála v kostele Matky Boţí na Starém Městě, dnes je druhotně umístěná za kněţištěm kostela na hřbitově. Ale podle Evy Melmukové-Šašecí byly tyto kazatelny stavěny buď na vnější straně kostela nebo v určité vzdálenosti a slouţily pro větší skupiny věřících, které kostel nepojmul.53 Jan Pavel Bílek zaznamenal pověst o vzniku kazatelny spojenou s kázáním sv. 53
MELMUKOVÁ-ŠAŠECÍ, Eva. Putování staletími v Telči. Telč: Muzejní spolek v Telči, 1999.
34 Vojtěcha, který na své apoštolské cestě procházel touto krajinou. Její vznik je také spojován s působením františkánského kazatele Jana Kapistrána z řádu Františkánů, který na místě kazatelny údajně kázal.54 Kamenné řečniště z 2. poloviny 15. století stojí na polygonálním sloupu ukončený římsovou hlavicí s reliéfní výzdobou vpadlých výplní polygonální ambony. Jednotlivé stěny zdobí reliéfně provedená slepá gotická okna s kruţbou a na přední straně se nachází symbol evangelisty sv. Lukáše, okřídlený býk s páskou. Nad znázorněnou polofigurou býka je kruţba, nad kterou je v profilované obrubě nečitelný erb. Zadní strana erbu slouţila pravděpodobně jako pult k poloţení knihy či jiných listin. Kaţdé pole je rozděleno polosloupy s patkou a drobnými hlavicemi. Kazatelna je vysoká 200 cm o průměru 120 cm a je ukončena po celé délce řečniště tvarovanou obrubou. Kvalitní kamenická práce v jagellonsko-gotickým slohu55 je ojedinělou památkou tohoto druhu v celé republice.
4.20. Mariánský sloup na náměstí Zachariáše z Hradce Souřadnice: N49° 11,036', E015° 27,266' Sloup se sochou P. Marie Immaculaty a sochami světců se nachází na náměstí Zachariáše z Hradce na parcele číslo 7355/2 v katastrálním území Telče a zapsaný je jako nemovitá kulturní památka pod rejstříkovým číslem 37868/7-5249. Barokní mariánský sloup tzv. oblakový sloup je dominantou náměstí mezi dvěmi kašnami. Měšťanka Zuzana Hodová odkázala městu 5. července 1710 na vybudování sloupu 1000 zlatých. V roce 1714 byl do města pozván David Lipart, spoluradní a řezbář z Brtnice, který za přítomnosti celé rady podepsal smlouvu na mariánský monument postavený před jejím domem. Společně s kameníkem Františkem Neuwirtem z Telče dokončili sousoší v roce 1718. Sloup je vysoký 11,5 m a je vyroben z ţuly a mušlového vápence. Na podstavci sloupu je sv. Jan Nepomucký, sv. Jakub, sv. František Xaverius, sv. Roch, sv. Sebastián a Anděl Stráţný, se třemi kamennými kartušemi s reliéfními erby (LiechtensteinůKastelkornů, Halleweilů, města Telče). V jeskyních je svatá Rozálie a Máří Magdaléna. Na vrcholu oblakového sloupu stojí na zeměkouli obtočené hadem Panna Marie, Immaculata. Na sloupu je také letopočet úplného dokončení 1720, znak města a erb tehdejších majitelů panství Františka Antonína Liechtensteina - Kastelkorna a jeho manţelky Marie Anny, rozené hraběnky z Halleweilu. Celé sousoší chrání balustráda, na které stojí osm andílků. 56
54
RAMPULA, Josef. Pověsti a názory o vzniku a vývoji Telče v nejstarší době. Telč: Josef Fišer, nást. E. Šolce v Telči, 1946. s. 4. 55 RAMPULA, Josef. Pověsti a názory o vzniku a vývoji Telče v nejstarší době. Telč: Josef Fišer, nást. E. Šolce v Telči, 1946. s. 3. 56 KRATINOVÁ, Vlasta, SAMEK, Bohumil, STEHLÍK, Miloš. Telč, Historické město jiţní Moravy. Brno: Odeon, 1992, s. 119-124. ISBN 80-207-0381-0.
35
4.21. Sloup se sochou Immaculaty na náměstí U Matky Boţí Souřadnice: N49° 10,607', E015° 27,528' Mariánský sloup byl postaven v roce 1673, kdy byl tehdejší majitel telčského panství Ferdinand Vilém hrabě Slavata jmenován tajným radou císařem Leopoldem I. K realizaci však došlo aţ po jeho smrti na náměstí U Matky Boţí na Starém Městě před vstupem na hřbitov na parcele číslo 7385 v katastrálním území Telče a autorem je Simon Ohnesorg z Výskytné u Jihlavy. Sloup je zapsán nemovitou kulturní památkou pod kostelem Matky Boţí s rejstříkovým číslem 40360/7-5252. Na dvoustupňové základně, nejniţší má rozměr 205 x 205 cm, je posazen čtyřboký sokl, ze kterého je vztyčen ţulový sloup. Sokl o rozměru 57 x 56 x 117 cm je zdoben ze všech čtyř stran reliéfy v obdélných zrcadlech. Na přední straně je koruna, z které vychází křídla sloţená ze srdcí a per. Na pravé straně je iniciála M, na níţ je korunka a na levé straně je umístěna kotva. Zadní stranu zdobí pětilistá růţe pánů z Hradce s letopočtem vzniku 1673, kaţdá číslice je umístěna v jednom rohu strany soklu. Na podstavci, který je ukončen jednoduchou římsou, je vysoký sloup vrcholící čtyřbokou hlavicí, na které je socha Immaculaty s rukama sepjatýma na hrudi, na zlatém srpku měsíce a v záři zlatých paprsků. Kolem hlavy má dvanáct zlatých hvězd a na zádech jí volně spadají dlouhé vlnité vlasy do půlky zad. Je zahalena do pláště přehozeného přes hlavu a obě ramena aţ k zemi. Čtyřboká hlavice je zdobená ze tří stran palmety a na přední straně je umístěna měděná cedulka, přichycena ţeleznými hřeby, s latinským nápisem informujícím o vzniku sloupu: "Columna Haec Erecta est / Ano MDCLXXIII. // Quo / Electus erat meritis in intimum Actualem / Consiliarium a Leopoldo Io Rom. Imp. / Erector eius / Ferdinandus Guilielmus S. R. I. Comes Sla / vata, Novae - Domus Gubernator, ut in Augustis / sima Sapientiae Gubernatricis Domo / Nova Columna staret. // - Verum / a Rege Coelorum in Coelestem ut Credimus / Vocatus Aulam ipsa Nocte Sacratissima / Gloriosae Resurectionis Regis / eiusdem Officio et Die Vitae suae / Ultima Pragae Functus est. // Quae fuit / 2. Aprilis."
4.22. Kříţová cesta ke kapli sv. Karla Boromejského Neúplná kříţová cesta vede směrem z města ke kapli sv. Karla Boromejského, pod kterou je zapsaná jako nemovitá kulturní památka s rejstříkovým číslem 41003/7-5262. Všechna dochovaná zastavení pochází z období baroka, jsou stejná, vysoká, vystavená na obdélné základně o rozměru cca 115 x 220 cm se soklovou podezdívkou ukončenou římsou. Přední strana je prolomena hlubokou prázdnou nikou nahoře zaklenutou. Nika je dokola zdobena šambránou se zvětšenými rohy nahoře. Zakončení je trojúhelníkovým štítem s výraznými římsy pod zděnou sedlovou střechou. Celkem jsem dohledala osm zastavení kříţové cesty.
36 První zastavení N49° 11,272', E015° 27,115' se nachází v ulici Jihlavská naproti budově bývalé orlovny (bývalé kino). Jediné se výrazně odlišuje od ostatních zastavení. Soklová podezdívka je členěna bosáţí v omítce, na fasádě je viditelné barevné rozlišení, profilace bývala okrového odstínu. Uvnitř niky je obraz v dřevěném rámu s výjevem Pilátova soudu. Druhé zastavení N49° 11,432', E015° 26,996' je nenápadně obestavěné ohradní zdí tzv. školního statku. Třetí zastavení N49° 11,546', E015° 26,755' se nachází na kraji města u křiţovatky ulic Roštýn a Batelovská. Čtvrté zastavení N49° 11,722', E015° 26,653' stojí u Roštejnského rybníka natočené nikou k rybníku. Páté zastavení N49° 11,906', E015° 26,357' se nachází u rozcestí směr Vanov a Pelhřimov. Šesté zastavení N49° 11,971', E015° 26,076' stojí u silnice směrem dále od Telče k vesnici Vanov. Sedmé zastavení N49° 12,034', E015° 25,932' stojí dále od silnice směrem blíţe k Vanovu. Osmé zastavení N49° 12,163', E015° 25,364' je poslední směrem ke kapli sv. Karla Boromejského a stojí uprostřed pole. Celkem se kříţová cesta běţně skládala ze čtrnácti zastavení s vyobrazením Jeţíše Krista a jeho cesty od Pilátova soudu aţ po poloţení Jeţíše do hrobu.
4.23. Boţí muka v ulici Hradecká Souřadnice: N49° 10,892', E015° 27,150' Boţí muka jsou zapsaná nemovitou kulturní památkou pod rejstříkovým číslem 20146/75317 a jsou umístěna u hráze Ulického rybníka u křiţovatky ulice Na Hrázi a Hradecká na parcele číslo 7375/4 katastrálního území Telče. Kamenná boţí muka s výškou cca 420 cm stojí na kuţelovité podezdívce o výšce 110 cm, dostavěné na konci 19. století. Na něm je osazený osmiboký pilířek v hranolovém soklu o základu 45 x 45 cm se čtyřmi reliéfními církevními hodnostáři na patce. Čtyřboká kaplice je ze tří stran otevřená, posazená na vrcholu a zdobená gotickými architektonickými prvky. Nacházela se v ní soška Panny Marie z roku 1686 a jednoduchý kovaný kříţek.57 Sklenutá kříţová klenba je zdobená čtyřmi reliéfními církevními hodnostáři na hlavici pilířku. „Masky v horní části sloupu a hlavy při patě pilíře, symbolizují patrně čtyři stavy církevní hierarchie, jsou jedinými figurálními motivy, jeţ tuto památku obohacují.“58 Stupně církevní hierarchie jsou znázorněny jako klerik, mnich, biskup a papeţ. Sloup je zakončen třemi obličeji symbolizující svítání, den a noc a mezi nimi je vytesán znak pánů z Hradce. Vrchol kaplice je zakončen oválnou stříškou s kovovým jednoduchým kříţem. Pozdně gotický architektonický i figurální dekor je dílo místního kameníka Jana.59 Pod kaplicí je klamný letopočet 1280,
57
HRDLIČKA, Josef, HRDLIČKOVÁ, Markéta, BÍNA, Antonín. Telč. Telč: Dobrý důvod, 2007. s. 39. ISBN 97880-903546-2-3. 58 KRATINOVÁ, Vlasta, SAMEK, Bohumil, STEHLÍK, Miloš. Telč, Historické město jiţní Moravy. Brno: Odeon, 1992, s. 46. ISBN 80-207-0381-0. 59 HRDLIČKA, Josef, HRDLIČKOVÁ, Markéta, BÍNA, Antonín. Telč. Telč: Dobrý důvod, 2007. s 39. ISBN 97880-903546-2-3.
37 pochází aţ z roku 1485 a zbudovaná byla Jindřichem IV. z Hradce60 zřejmě k příleţitosti svého jmenování nejvyšším komorníkem Království českého.61 Jedná se o ojedinělé zachování gotických boţích muk a zároveň o nejstarší datovaná boţí muka na Vysočině.
4.24. Boţí muka u přejezdu dráhy Souřadnice: N49° 11,130', E015° 27,960' Kamenná boţí muka ze 17. století jsou nemovitou kulturní památkou zapsanou pod rejstříkovým číslem 20677/7-5318 a nachází se v industriálním prostředí u přejezdu ţelezniční dráhy ve výseči ulic Myslibořská a Třebíčská směr Brno na parcele číslo 7466/2 katastrální území Telč. Na jednostupňové základně s rozměry 108 x 108 cm stojí čtyřboký podstavec o rozměru 49 x 49 x 99 cm, na jehoţ přední straně je reliéfní erb se zámečnickým náčiním a na bočních stranách je psaníčková bosáţ. Celková výška boţích muk je cca 430 cm. Podle znaku byla boţí muka pořízená patrně cechem zámečníků. Sokl je ukončen jednoduchou římsou, na které je prstenčitá patka s oválním dříkem s entazí. Sloup je zakončen hlavicí, kde je spojen s krycí deskou čtyřboké kaplice s mělkými nikami, v nichţ jsou vsunuty obrázky Piety (Panny Marie s Jeţíšem), Cyrila a Metoděje, Jan Evangelista. Kaplice je ukončena stříškou ve tvaru komolého jehlanu s vrcholovou koulí a kovaným zdobeným kříţem. Podle evidenční karty nemovité památky pochází boţí muka z roku 1684.62
4.25. Boţí muka směr Brno Souřadnice: N49° 11,272', E015° 28,454' Sloupková barokní boţí muka z 18. století jsou posazena na ulici Třebíčská u hlavní silnice na Třebíč a Brno na parcele číslo 7459/1 a zapsaná jsou jako nemovitá kulturní památka pod rejstříkovým číslem 44782/7-5322. Na periferii města stojí na jednostupňové základně hranolový čtyřboký podstavec s rozměry 42 x 42 cm, zdobený je psaníčkovou bosáţí se špatně viditelným reliéfním erbem na přední straně. Podle evidenčního listu nemovité kulturní památky z roku 1968 tam byl reliéfní barokní erb s lebkou se zkříţenými hnáty.63 Na soklu je sloup s mírně znatelnou entazí završený čtyřbokou kaplicí s mělkými nikami. Zakončené jsou stříškou s vrcholovou koulí, z které vychází dvouramenný kovový kříţ. Celková výška boţích muk je přibliţně 390 cm. 60
Jindřich IV z Hradce měl v drţení Telč od roku 1463 do roku 1507, kdy zemřel. HRDLIČKA, Josef, HRDLIČKOVÁ, Markéta, BÍNA, Antonín. Telč. Telč: Dobrý důvod, 2007. s 39. ISBN 97880-903546-2-3. 62 Evidenční list nemovité kulturní památky poř. číslo 5322 zpracovný Mgr. Alešem Homolou 20.3.2007, uvedeno u slohového a časového určení: kamenná sloupková boţí muka pozdně gotického tvarosloví z roku 1684 63 Evidenční list nemovité kulturní památky poř. číslo 5322 zpracovný L Lefnerovou 20.12.1968 61
38
4.26. Boţí muka u silnice do Brna Souřadnice: N49° 11,193', E015° 28,221' Kamenná sloupková boţí muka jsou zapsaná jako nemovitá kulturní památka pod rejstříkovým číslem 31546/7-5321 na parcele číslo 5833 katastrálního území Telče, na severovýchodním okraji města. Boţí muka o výšce cca 350 cm jsou z roku 168464 a stojí ve skupině vzrostlých stromů při silnici směrem do Brna. Podstavec o rozměru 31 x 31 cm je z poloviny pod povrchem země, zdobený je rytými rámy a ukončený římsou. Pilířek je hranolového tvaru s dříkem se skosenými hranami. Kaplice je zdobena půlkruhově zaklenutými mělkými nikami, v jedné z nich je obrázek světce v kanovnickém rouchu, mitrou, berlí v ruce a svatozáří kolem hlavy. Niky jsou zakončené trojúhelníkovými štíty, mezi nimiţ jsou osazené malé koule. Ve vrcholu je polygonální římsovaný nástavec pro vrcholovou kouli, která drţí dvouramenný kříţ. Boţí muka jsou pozdně gotického tvarosloví v rustikálním prostředí.
4.27. Boţí muka rozcestí směr Třešť a Vanov Souřadnice: N49° 11,570', E015° 27,039' Sloupková boţí muka jsou zapsaná jako nemovitá kulturní památka pod rejstříkovým číslem 45592/7-5320 a nachází se na parcele číslo 7138 v katastrálním území Telč na rozcestí směrem do Třeště a Vanova. Kamenná boţí muka mají základ hranolového podstavce s rozměry 50 x 50 x 70 cm, který je zdobený psaníčkovou bosáţí, s datací LP 1730 na jedné straně, MUS SPOL 1904 na druhé a na třetí je letopočet 1766. Sloupek s entazí o výšce 145 cm je ukončený výraznou profilovanou římsou, na které je osazená čtyřboká kaplice s mělkými nikami. Ve dvou nikách je obrázek, v jedné je světec se svatozáří v kanovnickém rouchu, mitrou a berlí. V druhé je světec s kříţem s korpusem Jeţíše Krista v jedné ruce a ve druhé drţí palmovou mučednickou ratolest. Kaplici zakončuje krycí deska s římsou, stříška s vrcholovou koulí a dvouramenným kříţem. Kolem boţích muk jsou rozestavěné čtyři kamenné hranoly, které bývaly propojeny řetězy a měly ochrannou funkci. Celková výška boţích muk i s kříţem je cca 385 cm.
4.28. Boţí muka na rozcestí Dačice a Radkov Souřadnice: N49° 10,512', E015° 27,343' Raně barokní boţí muka s prvky renesance stojí u křiţovatky ulic Radkovská a Dačická na parcele číslo 2372/1 v katastrálním území Telče a jsou zapsaná jako nemovitá kulturní památka s rejstříkovým číslem 25121/7-5319. Kamenná sloupková boţí muka z roku 1690 stojí na 64
Evidenční list nemovité kulturní památky poř. číslo 5321 zpracovný L Lefnerovou 20.12.1968, uvedeno doloţený k roku 1684
39 jednostupňové základně s rozměry 105 x 105 cm, na které je posazen čtyřboký podstavec s psaníčkovou bosáţí rozměrů 39 x 39 x 56 cm. Sokl je zakončen profilovanou římsou s prstenčitou patkou, z které vychází dřík s entazí o výšce 215 cm. Kaplice posazená na římsované desce je ze tří stran otevřená půlkruhovými arkádami s dvěma sloupky s výraznou profilací. V horní části kaplice se v kaţdém rohu nachází rozeta. Zadní strana kaplice je hladká, ale ve spodní části nese letopočet 1690. V kaplici je vztyčená kamenná reliéfní destička oválně zakončená s postavou světce do půl pasu, s mitrou a svatozáří kolem těla. Kaplice je zakončená římsou, na které je stříška s vrcholovou koulí nesoucí dvouramenný kříţ. Monumentální boţí muka měří cca 500 cm.
4.29. Boţí muka směr Radkov Souřadnice: N49° 09,672', E015° 28,118' Barokní kamenná boţí muka o výšce 270 cm jsou nemovitou kulturní památkou zapsanou pod rejstříkovým číslem 46217/7-5323 a stojí na parcele číslo 2741 katastrálního území Telče, směrem na Radkov cca 300 m jiţně od odbočky ke Kopřivovu mlýnu. Na čtvercové základně s rozměry 57 x 57 cm stojí hranolový sokl s psaníčkovou bosáţí. Sokl s rozměry 44 x 44 x 63 cm je zakončen profilovanou římsou, na níţ je patka odlomeného sloupku, na místě odlomení je poloţena čtyřboká kaplice. V evidenčním listu nemovité kulturní památky z roku 1967 je psáno, ţe boţí muka pochází z roku 1750 a sloup byl s entazí.65 Kaplice má mělké niky, v jedné je vsazen špatně viditelný obrázek. Kaplici kryje větší stříška ve tvaru komolého jehlanu s vrcholovou koulí a dvouramenným zdobeným kříţem. Na zadní straně kaplice je nečitelný devítiřádkový český nápis: „ LE P 1750 / TITO BOZI / MUKA DAL PO / STAWIT NAK / LADEM SWIM / PAN WRANWIK / KNEDL MIRSI. (SIC !) / RAKOWADEC.. (SIC !) / ………../“66
4.30. Boţí muka u silnice směr Radkov Souřadnice: N49° 09,188', E015° 28,227' Pozdně gotická boţí muka se nachází u silnice směrem z Telče do Radkova cca 384 m severně od odbočky k Novému Dvoru na parcele číslo 7424/4 a jsou zapsaná jako nemovitá kulturní památka pod rejstříkovým číslem 25721/7-5171. Kamenná boţí muka o výšce cca 310 cm jsou pozdně gotického slohu, patrně ze 17. - 18. století, velice jednoduchá. Na hranolovém podstavci s rozměry 35 x 40 cm je sloupek, jehoţ dřík má skosené hrany. Na sloupu je kaplice
65
Evidenční list nemovité kulturní památky poř. číslo 5323 zpracovný L Lefnerovou 5. 10. 1967, zapsáno: kamenná boţí muka datovaná letopočtem 1750. 66 Evidenční list nemovité kulturní památky poř. číslo 5323 zpracovný L Lefnerovou 5. 10. 1967
40 s mělkými nikami, v nich jsou špatně viditelné obrázky s křesťanskou tématikou. Na zadní straně kaplice postrádající niku se nachází víceřádkový nečitelný nápis. Kříţ s podstavcem ve vrcholu kříţení sedlových stříšek chybí.
4.31. Boţí muka na zámku Souřadnice: N49° 11,108', E015° 27,097' Kamenná boţí muka z roku 162367 se nachází v areálu zámku v Telči, který je zapsán jako národní kulturní památka pod rejstříkovým číslem 15430/7-5249, proto jsou i boţí muka národní kulturní památkou. Původně stála za městem při silnici směrem na Dačice a dnes se nacházejí u brány do zámku. Pozdně renesanční boţí muka celkové výšky cca 450 cm jsou postavena na základně s rozměry 91 x 91 cm. Jejich čtyřboký podstavec o výšce 89 cm je zdoben bohatě tesaným ornamentem, vţdy shodným s protější stranou. Sloup je ve spodní části zdobený ornamentem a v horní je svisle ţlábkovaný. Nad hlavicí sloupu je umístěná čtyřboká kaplice, v jejíţ nikách jsou vyobrazeni světci a na jedné stěně je špatně čitelný znak. Na vrcholu je umístěn zdobený kříţ.
4.32. Poklony na hrázi Štěpnického rybníka Souřadnice: N49° 11,171', E015° 27,150' N49° 10,151', E015° 27,157' Dvě výklenkové kapličky tzv. poklony jsou nemovitými kulturními památkami zapsanými pod rejstříkovým číslem 36204/7-5311 a nachází se na parcele číslo 1/4 katastrálního území Telče. Stejné barokní kapličky se nachází u hráze Štěpnického rybníka v ulici Na Baště v blízkosti areálu zámku. Na kamenném obdélném základu o rozměru 176 x 82 cm stojí čtyřboká poklona se stěnami členěnými nároţními lizénami. Na přední stěně je hluboká nika s půlkruhovým zaklenutím, v níţ je kamenný sokl s jednoduchou římsou. Nika je zavřená kovovou mříţí s visacím zámkem. Vyzděné římsované podstřešení nese střechu s krytinou typu bobrovka, na které je osazená kamenná koule, z které vychází zdobený kovový kříţ. Poklona blíţ soše sv. Prokopa nemá kříţ, je ulomen. V šedesátých letech býval na těchto výklenkových kapličkách kříţ dvouramenný. Architektonicky hodnotný soubor barokních poklon pochází z doby před rokem 1800.
67
HRDLIČKA, Josef, HRDLIČKOVÁ, Markéta, BÍNA, Antonín. Telč. Telč: Dobrý důvod, 2007. s. 39. ISBN 97880-903546-2-3.
41
4.33. Poklona na ulici Slavatovská Souřadnice: N49° 11,193', E015° 26,896' Výklenková kaplička se nachází se na telčském předměstí v ulici Slavatovská před budovou č. p. 92, naproti zámeckému skleníku č. p. 138, na parcele číslo 7310/1 katastrálním území Telče. Barokní nemovitá kulturní památka je zapsaná pod rejstříkovým číslem 85853/7-5313 a byla postavena v 18. století. Jedná se o vysokou volně stojící stavbu, cca 500 cm, obdélného půdorysu rozměrů 154 x 82 cm. Postavena je z cihel, na kterých je hladká bílá fasáda zakončená valbovou stříškou s pálenou taškou. Průčelí je v dolní polovině prolomeno hlubší půlkruhovou nikou s jednoduchou archivoltou. Uvnitř niky je pověšený obrázek svaté Aneţky České v dřevěném rámu. Oděna je jako abatyše s korunou na hlavě, v pravé ruce drţí berly a v levé nese model kostela. Kolem celé hlavy má svatozář a v pravém rohu se nad ní nachází štít s českým lvem a v levém rohu je štít s kříţem a šesticípou hvězdou, znak křiţovníků s červenou hvězdou. Po pravé straně je jasně viditelný nápis SVATÁ ANEŢKA ČESKÁ. Na obou nároţích poklony jsou pilastry a fasáda je v kaţdé třetině členěna kordónovými římsami. Ve třetí třetině je malá půlkruhově zaklenutá nika. Zakončení kapličky je podstřešní římsou. Na vrcholu na střeše je tvarovaný kamenný podstavec zakončený koulí, z něhoţ je vztyčen dvouramenný kovový kříţ se zdobeným ornamentem okolo ramen.
4.34. Poklona v Hradecké ulici Souřadnice: N49° 10,965', E015° 26,783' Výklenková kaplička o výšce cca 450 cm pochází z konce 18. století a stojí zároveň s plotem před domem č. p. 94 v Hradecké ulici na parcele číslo 7622 katastrálním území Telče. Jako nemovitá kulturní památka je zapsaná pod rejstříkovým číslem 85855/7-5315. Bohatě tvarovaná barokní poklona z konce 18. století stojí na jednostupňovém soklu obdélného půdorysu s rozměry 150 x 90 cm, kde je na přední straně rytý rám se zaoblenými vybranými rohy. Sokl má na stěnách členění nároţními lizénami a ukončený je jednoduchou římsou. Na soklové římse je poklona s pilastry stočenými v horní části do volut. Dominantou je hluboká nika uzavřená bohatě zdobenou tepanou mříţí, za kterou je v dřevěném rámu obraz Panny Marie s Jeţíškem. Nad nikou je obdélná tvarovaná kovová destička s hůře čitelným nápisem „Pochválen / Pán / Jeţíš Kristus“. Na jednoduché pozvolné zakončení navazuje sedlová střecha, na jejímţ vrcholu je kamenný hranol ukončený profilovanou římsou. Vrcholem poklony se stal dvouramenný kovový kříţ se srdcem připevněným na svislém břevně.
42
4.35. Poklona na ulici Radkovská Souřadnice: N49° 10,302', E015° 27,575' Barokní nemovitá kulturní památka pocházející z 18. století, zapsaná pod rejstříkovým číslem 85856/7-5316, se nachází na ulici Radovská před domem č. p. 252 na parcele číslo 2412/3 v katastrálním území Telče. Výklenková kaplička o rozměru 160 x 80 x 250 cm stojí na obdélné základně se zkosenými hranami. Průčelí je členěné lizénami a dvěmi nikami nahoře zaklenutými. Nika ve spodní části poklony je uzavřená mříţí, za kterou je vloţen obraz s dřevěným rámem s Pannou Marií, Jeţíškem a nakukujícím andělem se svatozáří. Horní nika je bez mříţe s pověšeným obrázkem malých rozměrů s nápisem v oválu s květinovým zdobením a obrázkem Panny Marie. Text obsahuje „Svatá Maria / Matko Boţí / pros za nás hříšné / nyní v hodinu / smrti naší / Amen.“ V úrovni této niky je vedena římsa na přední straně a bokách. Zadní strana je hladká a celá výklenková kaplička má bílou fasádu. Zakončena je výraznou římsou a sedlovou střechou, na níţ je kamenný tvarovaný sokl, do kterého býval osazen tepaný kříţ.
4.36. Poklona směr Krahulčí Souřadnice: N49° 11,028', E015° 26,235' Výklenková kaplička se sochou sv. Jana Nepomuckého stojí přibliţně 200 m západně od města, vlevo při silnici číslo 23 na České Budějovice směrem z Telče na Krahulčí, a nachází se na parcele číslo 836 katastrálního území Krahulčí u Telče. Je zapsaná jako nemovitá kulturní památka pod rejstříkovým číslem 85854/7-5314. Slohově jednodušší kaplička o výšce cca 430 cm má čistě hladkou fasádu a pochází z 19. století. Má obdélnou základnu o rozměru 177 x 96 cm a na přední straně jsou umístěné dvě výrazné prosté niky. V dolní části je větší segmentově zaklenutá nika, v které je pověšen obraz Jeţíše Krista. Jeden z výjevů z kříţové cesty je v dřevěném rámu pod ochranou plexiskla. Horní nika je menších rozměrů a není tak hluboká, je v ní kříţ s korpusem Jeţíše Krista. Kříţ je černě natřený a na něm vyniká stříbrně natřené tělo Ukřiţovaného se stříbrnou cedulkou nad hlavou. Pod sedlovou střechou je poklona zakončena profilovanou římsou. Na střeše je na profilovaném soklu kamenná koule, kde byl kdysi osazen kříţ. V jedné z nik dříve stála dřevěná řezaná soška sv. Jana Nepomuckého, dnešní podoba poklony je bez ní.68
68
Evidenční list nemovité památky sepsaný 27.1.2008 Mgr. Janou Čevonovou.
43
4.37. Krucifix v Oslednickém parku Souřadnice: N49° 10,648', E015° 27,844' Kříţ v přírodním parku Oslednice pod silnicí směrem z Telče do Nové Říše je ukázkou zasazení památky do krajinářského prostředí. Svojí výškou cca 490 cm tvoří dominantu mezi parkovým porostem. Nemovitá kulturní památka pod rejstříkovým číslem 34248/7-5325 je na parcele číslo 3674 katastrálního území Telče. Na čtvercové základně o rozměru 109 x 111 cm stojí konkávně tvarovaný sokl, který je zakončený římsou ve spodní i horní části. Na přední straně je nečitelný text, kde je i letopočet vzniku 1829. Na soklu je tvarovaná patka kříţe, před kterým je reliéf Bolestné Panny Marie s mírně řaseném oděvu s plachetkou na hlavě. Kříţ je vyrobený z kamene a s rameny zakončenými ve tvaru trojlistu. Na kříţi je ukřiţovaný Jeţíš Kristus z plechového materiálu přibitý hřeby ke kříţi. Jeţíš je oděn pouze do roušky omotané kolem beder a svázané na pravém boku, na hlavě má trnovou korunu a hlavu se svatozáří skloněnou k pravému rameni. Celý korpus je na plechu namalovaný tělovými barvami, rouška je bílá, vlasy má hnědé a svatozář je ţlutou barvou. Nad ním je malá bílá plechová cedulka s textem INRI, iniciály slov Iesus Nazarenus Rex Iudeorum, v překladu Jeţíš Nazaretský král Ţidů.
4.38. Kříţ u kostela Panny Marie Souřadnice: N49° 11,239', E015° 27,447' Kříţ je zapsán jako nemovitá kulturní památka pod kostele Panny Marie na Oldřichově náměstí s rejstříkovým číslem 18715/7-5250 a stojí ze strany kostela na parcele číslo 7366/1 katastrálního území Telče. Kříţ s výškou cca 400 cm má dvoustupňovou základnu, spodní o rozměrech 114 x 114 cm. Na základně stojí sokl, na jehoţ přední straně je rytý letopočet 1839, datum vzniku. Na podstavci je výrazně profilovaná patka kříţe zakončená římsou, nad kterou je na břevnu osazená reliéfní lebka se zkříţenými hnáty. Na břevnu i ramenou kříţe jsou profilované lišty a ramena jsou zakončená trojlisty. Na kříţi je litinový korpus ukřiţovaného Jeţíše Krista s hlavou nakloněnou doprava a bederní rouškou uvázanou na pravém boku. Nad hlavou mu visí cedulka nadepsaná INRI, Iesus Nazarenus Rex Iudeorum, v překladu Jeţíš Nazaretský král Ţidů. Tělo Jeţíše i cedule je pokryta zbytky základového nátěru.
4.39. Smírčí kříţ na dvoře radnice Souřadnice: N49° 11,058', E015° 27,168' Smírčí kříţ je nemovitou kulturní památkou zapsanou pod rejstříkovým číslem 10264/78577 a stojí na parcele číslo 21/1. Původně se kříţ nacházel v Telči na tzv. Starém Městě, cca 150 m od ţelezničního přejezdu od města; v roce 1998 byl z důvodu obav zničení nebo odcizení
44 umístěn na dvůr radnice na náměstí Zachariáše z Hradce č. p. 10. Kámen pocházející z roku 177569 byl původně u ţidovského hřbitova připomínající tragickou událost, kdy Kateřinu Friserovou zabil blesk. Smírčí kříţ o rozměrech 47 x 13 x 110 cm má na přední straně tvarovaný kříţ a pozůstatky dlouhého nápisu na stěně.
4.40. Kříţ na studnickém kopci Souřadnice: N49° 12,157', E015° 27,178' Kříţ o celkové výšce 250 cm se nachází u silnice severně od města směrem na Třešť na tzv. soudnickém kopci a je zapsán pod rejstříkovým číslem 32403/7-5324. Základem kříţe jsou kamenná boţí muka, ze kterých zbyl pouze hranolový sokl, který stojí na čtvercové základně o rozměru 107 x 107 cm. Na všech stranách soklu s rozměry 44 x 44 x 85 cm je rytý rám, po obvodu členěný psaníčkovou bosáţí. Na přední straně je reliéfně provedený pivovarnický znak s pivovarskými škrabkami a nad ním rytý letopočet 1685. Do soklu je osazen klasicistní kovový kříţ s jednoduchými rovnými rameny, kde je ukřiţovaný Jeţíš Kristus pouze v roušce zavázané na pravém boku a s hlavou nakloněnou k pravému rameni. V kříţení ramen je naznačená vycházející paprsčitá svatozář. Nad jeho tělem se nachází nápis INRI a pod ním na břevnu kříţe oválný medailon s vavřínovým věncem po obvodu a nápisem CHVÁLA KRISTU 1989. Kříţ je za medailonem zpevněn a do soklu jsou vedeny tři kované pruty. Je to nemovitá kulturní památka, kde se objevuje propojení kamenných boţích muk jako cechovní památky a litinového kříţe, osazené do rámce krajiny.
4.41. Kaple sv. Rocha u kostela Matky Boţí Souřadnice: N49° 10,578', E015° 27,564' Kaple byla postavena nákladem telčských měšťanů v roce 1653 na území hřbitova u kostela Matky Boţí, který je zapsán pod rejstříkovým číslem 40360/7-5252. Říká se jí „morová“ kaple, protoţe byla postavena nákladem telčských měšťanů jako poděkování těmi, kteří přeţili smrtící epidemii, která v roce 1652 postihla město. Jejím prvním donátorem byl měšťan Řehoř Fojt, majitel domu č. p. 41 na náměstí, který jistinou 350 zlatých zajistil z úroků náklady na opravu kaple. V rámci josefinských reforem byla v roce 1786 kaple zrušena a měla být zbourána. Ve stejném roce ji však koupila měšťanka Anna Zwachová a darovala ji ke kostelu Matky Boţí. Kaple je vybudovaná na nepravidelném základu, obdélná loď a presbytář s polygonálním závě-
69
Evidenční list nemovité památky, sepsaný Mgr. Janou Čevonovou 27. 11. 2007, uvádí se jako slohové a časové určení památky rok 1775 nebo 1773.
45 rem. Fasáda je členěna lizénami zakončenými římsou a vrchol kaple tvoří zvonička, uvnitř se nachází malý barokní oltář. Zasvěcena je sv. Rochu, uctívanému jako patron proti moru.
4.42. Kaple sv. Karla Boromejského u Vanova Souřadnice: N49° 12,013', E015° 25,277' Klasicistní kaple stojí na parcele číslo 616 a je zapsána nemovitou kulturní památkou rejstříkovým číslem 41003/7-5262, kde je zapsáno společně osm dochovaných zastavení kříţové cesty a kalvárie se sochami sv. Jana Evangelisty, Sv. Máří Magdalény, Panny Marie a centrálním kříţem s korpusem Jeţíše Krista. Kaple je schovaná v lese přibliţně asi dva a půl kilometrů od Telče, kam se dá dojít různými cestami. Po červené turistické značce staletou alejí, nebo po silnici směrem na Vanov, tuto cestu lemují zastavení kříţové cesty, která vedla ke kapli. Postavit ji dal v roce 1663 Jan Karel Jáchym, syn Františky Slavatové, poslední příslušník z rodu Slavatů, který v tomto místě v roce 1662 spadl i s koněm do vlčí jámy. Musel zde přečkat noc, kdy se obracel v modlitbách k Bohu o pomoc a slíbil, ţe pokud bude zachráněn, vstoupí do kláštera řehole, z které potká poprvé příslušníka řádu. Ráno byl zachráněn kolemjdoucími sedláky z Vanova a vstoupil do řádu karmelitánů, z něhoţ nikdy nevystoupil a jeho smrtí v roce 1712 Slavatové vymírají. Jako poděkování nechal na tomto místě postavit kapli s polygonálním osmibokým půdorysem a podzemní kryptou s dnes šindelovou střechu, která je ukončena lucernou. Kaple má dvě úrovně, přízemní prostor a prostor pod úrovní terénu, „vlčí jámy“. Kaple je zasvěcena sv. Karlu Boromejskému, který je patronem biskupství Lugano, univerzity v Salcburku, „Boromejského sdruţení“, duchovních správců, seminářů, boromejek a proti moru.
46
5. MUZEUM A DROBNÁ SAKRÁLNÍ ARCHITEKTURA 5.1. Námět výstavy Drobná sakrální architektura v Telči je zajímavé téma jak pro turisty města, tak pro místní obyvatele, kteří mnohdy své město neznají. Mnozí se prochází po městě do práce, na nákup, k lékaři, ale aby naším cílem byly tyto památky, nebývá zvykem. Spojení muzea a drobné sakrální architektury můţe vypadat nereálně z hlediska velikosti a váhy objektů. Přenesení drobné památky z exteriéru do muzea či jiného kulturního institutu by bylo materiálově velice náročné. Na příkladech bych uvedla moţnosti, které se nabízejí s moţností ponechání drobné sakrální architektury na původních místech v plenéru a vytvoření výstavy na toto téma. V zákoně č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů je muzeum definováno takto: „Muzeum získává, shromaţďuje, trvale uchovává, eviduje a odborně zpracovává přírodniny a lidské výtvory, umoţňuje jejich veřejné uţívání, zkoumá prostředí, z něhoţ jsou tyto přírodniny nebo lidské výtvory získávány, a poskytuje sluţby výchovné a vzdělávací pro studijní a vědecké účely. Galerie je muzeum specializované na sbírky výtvarného umění.“70ICOM roku 1989 definoval muzeum jako „ … nevýdělečná, stálá instituce slouţící společnosti a jejímu rozvoji a přístupná veřejnosti, která získává, uchovává, zkoumá, zprostředkovává a vystavuje, za účelem studia, výchovy a potěšení hmotné doklady o vývoji člověka a prostředí.“ 71 Výstavu lze vytvořit v mnoha institucích, především se jedná o kulturní prostředí s prostory k tomu určené a kde je zájem tuto výstavu uspořádat. Především se jedná o galerie a muzea, které výstavy pořádají, jak napsal Jiří Ţalman v příručce muzejníkově I.: „Muzeum je zde proto, aby vytvářelo – potenciálně nebo reálně – obraz minulého světa, jehoţ účelem je přispět k tomu, abychom se lépe vyznali ve světě současném.“72 Tato věta vystihuje příklad výstavy s tématem drobné sakrální architektury, protoţe ji máme jiţ několik staletí, ale málokdo si uvědomuje souhru těchto památek s lidským souţitím ve městě. Výstava trvá od několika dní po měsíce, podle návštěvnosti, moţností instituce pouţívat prostory k tomu určené, nebo podle zapůjčení výstavních předmětů. Seznámení široké veřejnosti s památkami typu boţí muka, poklony, sochy a sousoší, kříţe a další nemusí být přímo v budově muzea, galerie či jiné kulturní instituce, jak se zmiňuje 70
Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Dostupný z www:< http://www.mkcr.cz/scripts/detail.php?id=806 >[cit. 2012-03-01] 71 STRÁNSKÝ, Zbyněk Z. Úvod do studia muzeologie. 2. rozšíř. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2000. s. 122. ISBN 80-210-1272-2. 72 Ţalman, Jiří a kol. Příručka muzejníkova I. 1. vydání. Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2001. ISBN 80-7028-179-0.
47 v zákoně, muzeum poskytuje také sluţby výchovné a vzdělávací pro studijní a vědecké účely. Prvním návrhem, jak lidem představit tyto památky je vlastivědná procházka městem za účelem navštívit všechny objekty. Vzhledem k mnoţství drobných památek a rozmístění po městě musí být naplánováno více tras. Vycházka můţe být zaměřená pro školy, školky, seniory, odbornou veřejnost nebo objektivně pro všechny věkové kategorie návštěvníků muzeí. Tím, pro koho je tato poznávací cesta určena, se přizpůsobuje délka procházky a odbornost výkladu. Pro školy a školky můţe být po cestě připravena soutěţ či tématická hra pro zpestření a zaujetí malého posluchače. Zajímavou výstavou by bylo propojení ţáka či studenta s drobnou sakrální architekturou a muzeem. Navrhnutí výtvarné soutěţe pro jednotlivé školy, jak základní, střední či vysoké, s výstupem vystavení výtvarných prací. Námět výstavy mi připadá velice zajímavý a pestrý. Studenti by si mohli zvolit výtvarnou techniku pro vytvoření jejich díla nebo by byla určena, např. kresba, malba, tuš, sádrové modely památek nebo koláţe apod. Návštěvníci by mohli hlasovat o výherní dílo mladého umělce s následným udělením ceny. Výstavu drobné sakrální architektury můţeme zvolit se zaměřením na historii a vývoj. Vystavení všech dostupných materiálů, dochovaných fotografií a obrazů, vedut, skic, map a jiných předmětů týkajících se tohoto tématu. K shromáţdění předmětů bych oslovila depozitář a archiv muzea, národního památkového ústavu, městského úřadu v Telči apod. Poţádala bych obyvatele Telče o spolupráci, protoţe v soukromých sbírkách se ukrývají mnohdy poklady, o nichţ nemáme potuchy. Výstavu bych koncipovala podle jednotlivé nemovité kulturní památky, všechny materiály k jednomu objektu by byly pohromadě a u toho by dominovala velká fotografie této památky ze současné doby. Zaměření výstavy nemusí být pojato tak ze široka, námětem se můţe stát pouze jeden typ z těchto drobných sakrálních architektur, například pouze boţí muka, sochy či poklony a jiné. Například na samostatné výstavě boţích muk je moţné představit různé typy kamenných a zděných staveb s jednotlivými popisy, fotografie, kresby, obrazy, představit hlouběji jeden druh památek. Například srovnání typů boţích muk v jednotlivých krajích. Zajímavé je také soustředění tématu pouze na jednotlivé světce, protoţe soch a sousoší s postavami svatých je v Telči mnoho. Zaměřit se na jejich ţivot, zázraky během ţivota nebo umučení s jejich ikonografickým popisem a jednotlivými atributy. Dalším námětem mohou být pouze získané informace o památce s námětem památka v proměně času. Zachytit či popsat lze jednotlivý objekt na výstavním panelu se základními informacemi, které uvádím v této práci, doplněnými o další skutečnosti a fotografiemi. Výstavní panel je nutné pro kaţdou výstavu navrhnout s ohledem na návštěvníka. Informační text k památce musí být vhodně zvolen, délka textu ovlivňuje soustředěnost a dlouhé čtení popisků vede
48 k neudrţení pozornosti. Důleţitým faktorem je vhodně zvolené sjednocení barevnosti, druh a velikost písma, mnoţství a rozměry fotografií. Nedílnou součástí je umístění panelů ve výstavním prostoru a jeho nasvícení, aby nedocházelo k odrazu světla.
5.2. Návrh panelu Navrhuji výstavu s cílem představit návštěvníkům všechny památky drobné sakrální architektury uváděné v této práci, vzhledem k toku textu uvedeného na panelu a počtu nemovitých památek je vhodnější rozdělit výstavu do dvou etap. Do výstavních prostor zvolím panely formou desky, jedná se o tzv. kappa desku o formátu 100 x 70 cm s vhodně zvoleným rámem. Umístění panelů v prostoru je podél stěny nebo zavěšené na kolejničkách uprostřed místnosti, vzhledem k velikosti prostor, osvětlení a trasy vedení návštěvníka expozicí. Příklad panelu uvedu na sochu Archanděla Michaela v ulici Na Dláţkách. Panel zvolím odstínu lomené bílé a s černou barvou písma, vzhledem k mnoţství textu musí být barvy optimální pro dlouhé čtení. Všechny fotografie jsou barevné reprodukce, pokud není na panelu černobílá fotografie staršího vyvolání. Uprostřed horního okraje desky je název památky „SOCHA ARCHANDĚLA MICHAELA“, výraznou a větší formou písma. Vlevo na panelu je fotografie památky o rozměru cca 20 x 30 cm. V pravém horním rohu vedle fotografie jsou základní informace o soše s mapkou zaznamenání umístění památky ve městě. LOKALIZACE PAMÁTKY Kraj: Vysočina Obec: Telč Parcela: č. 7381 katastrální území Telč Bliţší určení místa popisem: druhá socha ze sochařské galerie umístěné podél pěší cesty Na Dláţkách, od města směrem na tzv. Staré město, podél hráze Staroměstského rybníka Souřadnice: N49° 10,883', E015° 27,228' ÚDAJE O PAMÁTCE Název památky: socha Archanděla Michaela Vlastník: město Telč Rejstříkové číslo kulturní památky: 28697/7-5301 Autor: socha je od Kašpara Obera z let 1750 – 1770, z doby působení jezuitů ve městě. Datování: baroko
49 Materiál: podstavec – ţula, socha – mušlový vápenec Rozměry: celková výška cca 300 cm, výška sochy 195 cm, sokl 100 x 70 x 50, Technika: sekáno v kameni ARCHANDĚL MICHAEL73 Ţivot: Hebrejsky Míkael = Tvář Boţí. Jeden z prvních andělských kníţat, vůdce nebeského vojska v boji se satanem. „Michael a jeho andělé se dali do boje s drakem, drak a jeho andělé se postavili proti nim, ale neobstáli a přišli o svoje místo na nebi.“ (Zj. 12,7-8) Je ochráncem národa vyvoleného, Izraele. Pomáhá v boji proti silám zla, přivádí blaţené duše do ráje. Je církví vzýván při exorcismu. Podle legendy je jeho sídlem slunce. Atributy, způsob zobrazení: okřídlený rytíř, ohnivý či plamenný meč, kopí s kříţem, štít s nápisem „Quis ut Deus“ (Kdo jako Bůh), váhy, v oblacích nad ním Panna Marie s Jeţíškem, přemáhá ďábla v podobě draka či muţe s netopýřími křídly, sráţí ďábla z nebe do pekelné propasti, odvádí duši zemřelého k Bohu, váţí na vahách duše při Posledním soudu, znamení Vah zvěrokruhu. Patronát: církev, Svatá říše římská, zemřelí, duše v očistci, vojáci, rytíři, lékárníci, kupci, bankéři, bankovní zřízenci, pekaři, krejčí, skláři, malíři, pozlacovači, cejchaři a výrobci vah, slévači olova a cínu, radiomechanici, Němci, blesk, nečas, hřbitovy, Monte Sant´ Angelo v Alálii, Mont-Saint-Michel v Normandii, Brusel, Kremţe, Jistebnice, Padov. V druhé třetině umístím fotografie (např. detail nebo stav památky na dobové fotografii) a popis sochy s textem: „Socha je druhým zastavením sochařské galerie Kašpara Obera v ulici Na Dláţkách po sestoupení k můstku překlenujícímu přepadový kanál horního rybníka, u budovy Hotelu Na Hrázi. Socha je orientována čelem k východu, umístěna na obdélném soklu zakončeném profilovanou římsou, stěny jsou členěné rytými rámy se zaoblenými vybranými rohy. Socha archanděla Michaela v nadţivotní velikosti stojí na plintu, který nese nápis S. MICHAEL. Michael byl jeden z prvních andělských kníţat, vůdce nebeského vojska v boji se satanem, proto je zobrazen jako římský voják se zdviţeným mečem. Vzpřímený Michael stojí s hlavou pootočenou k levému rameni. Na hlavě má přilbici s chocholem, z pod které vylézají kudrnaté vlasy. Na zádech má rozevřená křídla s detailním vyobrazením svislých per. Oděn je do tuniky zdobené na 73
RULÍŠEK, Hynek. Postavy, atributy, symboly : slovník křesťanské ikonografie. 2., upr. vyd. České Budějovice : Karmášek, 2006. ISBN 80-239-7434-3.
50 hrudi, volné nohavice s řasením neobepínají nohu a plášť přehozený přes levou ruku spadá přes levou nohu aţ k zemi. Pravá noha je pokrčená a odhalená, na nohou má sandál a do půli lýtek nohu zahalenou do látky, která je zakončena ozdobným vázáním. Pravou ruku má zdviţenou, v které drţel původně meč, dnešní podoba je bez zbraně, pouze v ruce svírá rukojeť. V levé pokrčené ruce drţí štít na obranu, je oválného tvaru s nápisem IHS, který značí iniciály Jeţíše Krista. Vykládá se jako zkratka latinského Iesus Hominum Salvator, Jeţíš lidí Spasitel. Z písmene H na štítu vychází kříţ s paprsky znázorňující Boţí moc.“ Ve spodní části panelu bude vyhrazen prostor pro restaurování sochy. Umístím dvě fotografií do kaţdého rohu, socha v původním stavu a fotografie po restaurátorském zásahu je v pravém dolním rohu. Mezi reprodukce umístím text s popisem prací: „Socha před restaurováním: utrţená levá část chocholu, pravá ruka od předloktí doplněk ve formě výdusku z umělého kamene, horní část štítu – doplněk z umělého kamene, drapérie na pravé straně – doplněk z umělého kamene, olámané detaily křídel, hran štítu a drapérie, nekvalitní spáry s přetahy, poškozený nápis na plinthu. Chyběl kovový atribut meče. Sokl sochy byl utopen pod úroveň terénu o 35 cm. Vychýlení sochy od vertikální osy směrem dozadu. Na drapérii, tváři, krku a nohách se dochovaly zčervenalé plochy původně bílých, dnes zoxidovaných nátěrů. Napadení sochy mikroflórou ve formě řas a lišejníků.“ Druhým textem je způsob restaurování, pro odbornou veřejnost: „Prvním krokem je zmapování původního stavu fotodokumentací. Součástí restaurátorského zákroku je komplexní průzkum, určení typu povrchových nečistot, odzkoušení a srovnání moţností čištění, zkoušky a výběr vhodného materiálu pro tmelení, analýza zbytků povrchových úprav. Kolem sochy byl odkopán terén a pomocí heveru osově vyrovnána a znivelizována. V místech silného poškození erozí bylo provedeno lokální utvrzení kamene pomocí POROSILU Z40, aby bylo zabráněno ztrátě materiálu v průběhu oplachování tlakovou vodou při čištění. Následovalo opakované omytí regulovanou tlakovou vodou za pomoci čistící pasty od firmy REMMERS. Došlo k výraznému zprůdušnění povrchové vrstvy, odstranění mikroflóry a vylepšení celkového vzhledu památky. Pro biocidní ošetření byl pouţit POROSAN patřičné koncentrace, vyráběný firmou AQUA. Poté se odstranily nekvalitní dodělávky – výplň ruky a jílce meče a zmenšení prstů výdusků. Následovalo doplnění chybějících částí a lepení, na doplňky ve vápenci bylo pouţito umělého kamene, pro doplňky prováděné v ţule pouţili restaurátoři směsi připravené firmou AQUA. Před doplněním byl povrch kamene podmazán ředěným sokratem pro lepší přilnutí nového materiálu. Materiál byl probarven ve hmotě a na větší doplňky byla pouţita měděná nosná armatura. Byl vyroben kovový meč, který není osazen. Pro lokální barevné sjednocení dodělávek byl pouţit konsolidant POROSIL ZV 20 s patřičnými pigmenty. Konsolidace proběhla na organokřemičité bázi PORO-
51 SILEM ZV 20 a následovala konečná hydrofobizace pomocí postřiku přípravkem POROSIL VV 7. Restaurování v roce 2003, ak. soch. Michael Bílek.“ Nebo je moţné vypsat postup restaurování pouze heslovitě, nebo případně uvést krátkou i delší variantu textu: „Restaurování v roce 2003, ak. soch. Michael Bílek: Provedení nivelizace a vertikální vyrovnání památky Provedení konsolidace kamene Odstranění všech ţelezných prvků Celkové očištění materiálů do přirozeného stavu Doplnění chybějících částí Vyrobení a osazení nových kovových atributů v nerezovém provedení Barevné sjednocení a biocidní ošetření Konečná konzervace“
5.3. Ochrana drobné sakrální architektury O nemovité kulturní památky, jak vychází ze zákona 20/1987 Sb. o státní památkové péči, se musí starat majitel: „Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udrţovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohroţením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen uţívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Je-li kulturní památka ve státním vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní památku spravuje nebo ji uţívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění uvedených povinností všechny potřebné předpoklady.“74 Je důleţité rozlišovat pojmy konzervování a restaurování, oba obory se prolínají. Konzervování znamená uchovávání objektu ve stavu, v jakém se nachází nyní, co moţná nejdelší dobu. Jedná se o opatření a navození takových podmínek prostředí, aby nedocházelo k poškozování předmětů okolními jevy. V restaurování jde o přiblíţení se stavu k původnímu. Propojují se tím, ţe konzervace můţe být součástí restaurátorského postupu. Drobná sakrální architektura je vyrobena především ze zděného, kamenného a kovového materiálu, proto dochází k častému poškození a následné degradaci. Kovy se v této oblasti vyskytují v kombinaci s dalšími materiály, jejich struktura a způsob výroby se liší a předurčuje jejich stárnutí. Jejich specifickými vlastnostmi je dána vnitřní krystalická struktura. Degradace 74
Zákon 20/1987 Sb. O státní památkové péči , § 9 Ochrana a uţívání kulturních památek. [ cit. 2012-02-15] Dostupný z www: .
52 kovu je dána druhem a rychlostí koroze, které se materiál neubrání. Památkový ústav ve své odborné a metodické publikaci vysvětluje pojem koroze takto: „Koroze je fyzikálně-chemická interakce mezi kovem a jeho prostředím, která vede ke změnám ve vlastnostech kovů. Je podmíněna především přítomností oxidačních činidel (např. kyslíku), přítomností stimulátorů koroze a vzdušné vlhkosti. Koroze je přirozený proces, jímţ kovy procházejí, nelze jej zcela zastavit, ale můţe se omezit či zpomalit. Stimulátory koroze jsou látky, které korozi urychlují. Mohou jimi být např. chloridy a sírany. Inhibitory koroze jsou chemické sloučeniny, které korozi omezují, např. dusitan sodný.“75 Kovové předměty jsou před neţádoucí korozí chráněny konzervací, z korozních výrobků jsou odstraňovány stimulátory koroze, v určitých případech jsou na povrchu materiálu vytvořeny tzv. pasivační vrstvy, ochranné, vodou nerozpustné. Konečnou ochranou je obvykle ochranný nátěr, který můţe být překryt voskem. Při prezentaci památek z kovového materiálu v plenéru trpí předměty vlivem povětrnostních podmínek a údrţba musí být tudíţ častější a intenzivnější neţ u předmětů uloţených v interiéru. V exteriéru záleţí na prostředí, v kterém se vyskytuje. Prostranství s většími povětrnostními podmínkami, nebo umístění pod stromy, kde se dlouho drţí vlhkost, urychlují korozní procesy. Restaurování zanedbaných předmětů je finančně nákladné, ale pravidelnou kontrolou a údrţbou o předměty z kovu se dá procesu předejít. Mezi drobnou sakrální architekturou Telče se většinou setkáváme s menšími či většími kříţi a drobných kovových předmětů, které jsou většinou vyrobené z kovaného ţeleza nebo litiny. Tento kovový materiál je obvykle opatřen nátěrem, který musí být pravidelně kontrolován. Po porušení nátěru se ke kovu dostává vlhkost a kov následně zkoroduje a rozpíná se pod celým nátěrem. Při výskytu koroze stanoví následné kroky restaurování odborník. Obnova a údrţba zděných staveb je sloţitější, protoţe na takovém objektu se nachází několik druhů materiálů a následné opravy musí provádět více kvalifikovaných řemeslníků. Důleţitou zásadou při rekonstrukci objektu je rehabilitace architektonických, historických, technických a estetických hodnot a zachování celkového výrazu cenné stavby. Z poţadavku maximální záchrany památkové hodnoty plyne zachování autentických prvků konstrukcí v celkovém rozsahu. Podle míry poškození se stanovuje koncepce obnovy, vypracuje se projektová dokumentace a u určitých staveb doporučené průzkumy. Základem bývá stavebně historický průzkum, který prověří celý objekt z historického a stavebního hlediska a určí přípustnou míru hloubky stavebních oprav. Další mnoţství výskytu tvoří sochařské prvky, sochy, sousoší a kašny, které jsou vyrobené z kamene. Kámen je anorganický, ve srovnání s jinými materiály chemicky stálý a odolný. 75
KOPECKÁ, Ivana a kol. Preventivní péče o historické objekty a sbírky v nich uloţené. Praha: Státní ústav památkové péče, 2002. s.33. ISBN 80-86234-28-2.
53 Především se k výrobě produktů pouţíval kámen z místních zdrojů, u nás je nepouţívanější opuka, pískovec, mušlový vápenec, mramor a ţula (krystalické vápence). Kámen je vystaven především vlhkosti spolu s vodorozpustnými solemi, klimatickým změnám, kyselým polutantům v ovzduší, mrazu a mikroorganismům, plísním, bakteriím, řasám, lišejníkům. Nepříznivě na kamenné památky působí také trus od ptactva a drobné zvěře, před kterými obvykle nebývají chráněné. Dalším důvodem degradace je však také vandalismus a špatně zvolený konzervátorský postup v minulých letech, např. neprodyšné nátěry nebo fluátování76 apod. Nejrozšířenějším materiálem pro sochy a sousoší v Telči je pískovec a mušlový vápenec. Pískovec je sedimentární hornina tvořená pevnými částicemi a tmelem, z jehoţ sloţení a charakteru se poznává vlastnost pískovce a následný postup degradace. Rozlišují se druhy pískovce, s křemitým tmelem je nejodolnější a s vápenatým tmelem a s příměsí jílových minerálů méně odolné. Větší podíl vápenatých sloučenin v kameni vede k většímu výskytu sádrových povlaků a krust na povrchu kamene. Krusta je vysvětlena v Preventivní péči o historické objekty a sbírky v nich uloţené takto: „Uhličitan vápenatý, obsaţený v kameni, reaguje s oxidy síry z ovzduší a na povrchu kamene se vytváří povlak málo rozpustných krystalků sádrovce. Mezi krystalky se ukládají saze, prach a další depozita, a na povrchu kamene tak vzniká černý, neporézní povlak, který nazýváme krusta.“77 Členitý povrch a porézní struktura pískovce přispívá k přeţívání mikroorganismů na jeho ploše. Citlivý je také k vlhkosti a vymrzání kamene, to je dané podílem jílových minerálů. Dešťová i podzemní voda se nasákne do sedimentu a při mrznutí se začne rozpínat v pórech a naruší strukturu horniny. Častým materiálem v Telči je tzv. mušlový vápenec, slepenec vápenatého tmelu s obsahem vápenatých schránek mořských ţivočichů. Citlivost na přítomnost kyselých polutantů v ovzduší je u tohoto typu kamene výraznější. Tyto druhy kamene jak pískovec tak mušlový vápenec jsou citlivé na vymrzání a přítomnost vodorozpustných solí, jejichţ krystalizací a rekrystalizací dochází k poškození porézní struktury kamene. Ochranným prvkem před zvýšenou vlhkostí je zde hydrofobizace na bázi organokřemičitanů, ale je nutné ji pravidelně obnovovat, postupem času degraduje. Kámen v exteriéru je poškozován především klimatickými výkyvy, vlhkostí, vymrzáním vody, případně krystalizací a rekrystalizací vodorozpustných solí. Předcházení je tomu těţké, překrývání soch není zvykem, a kdyţ tak nešetrným způsobem. V zimním období se dá zvýšené vlhkosti předcházet včasným smetením sněhu z památky a vypuštěním vody z kašen před silnými mrazy. Podle Preventivní péče o historické objekty a sbírky v nich uloţené je nejvhodnější: 76
Nanášení fluátových nátěrů na stavební materiály, nátěry obsahují fluorokřemičitany některých kovů a jsou velmi odolné proti povětrnostním vlivům. 77 KOPECKÁ, Ivana a kol. Preventivní péče o historické objekty a sbírky v nich uloţené. Praha: Státní ústav památkové péče, 2002. s. 41. ISBN 80-86234-28-2.
54 „Ochranný obal by měl být nepromokavý, ale propustný pro vodní páru (některé typy geotextilií), aby nedocházelo k neţádoucí kondenzaci vody na kameni, světlý (aby nepohlcoval zvýšenou měrou sluneční záření) a lehký (aby nehrozilo mechanické poškození subtilnějších partií sochařského díla).“78 Na sochařských dílech je častým jevem tvorba pavučin a vrstvy prachu v lemech oděvů a záhybů kamene, kterým se dá předcházet běţnou údrţbou, občasným ometením jemným košťátkem. Pozornost je nutné věnovat biologickému napadení kamene, řasami a lišejníky, u nichţ je chemické odstranění pouze dočasné, proto se doporučuje změna klimatických podmínek, nebo ponechání současného stavu bez výrazných zásahů. Restaurováním se nezabrání celému procesu stárnutí materiálu a chátrání, pouze se prodlouţí ţivotnost materiálu. Neodborně a nevhodně provedený proces restaurátorského procesu je krokem k urychlení rozkladu památek. Restaurování nemovitých kulturních památek musí vykonávat odborník s licencí, kterou uděluje Ministerstvo kultury České republiky fyzické osobě za splnění určitých podmínek: „odborné kvalifikace, kterou se rozumí dosaţená kvalifikace a odborná praxe pro restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění, jimiţ je vysokoškolské vzdělání získané studiem v akreditovaném magisterském studijním programu v oblasti umění se zaměřením na restaurování, nebo vysokoškolské vzdělání získané studiem v magisterském programu v příslušném uměleckém oboru doplněné osvědčením o absolvování restaurátorského studia v rámci celoţivotního vzdělávání, nebo vysokoškolské vzdělání získané studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti umění se zaměřením na restaurování a 2 roky odborné praxe, a pro restaurování kulturních památek nebo jejich částí, které jsou uměleckořemeslnými pracemi, vyšší odborné nebo úplné střední odborné vzdělání v oboru restaurování nebo vyšší odborné nebo úplné střední odborné vzdělání v příslušném oboru a 5 let odborné praxe; pro specializace, pro něţ středoškolské studium nebylo zřízeno, vyučení v příslušném oboru a 8 let praxe při restaurování věcí, které nejsou kulturními památkami, a odborných schopností, které jsou souhrnem znalostí a dovedností, zaručujících zachování hmotné podstaty kulturních památek nebo jejich částí, které jsou díly výtvarných umění nebo uměleckořemeslnými pracemi při respektování jejich autenticity; prokazují se předloţením dokumentace, ze které vyplývá, ţe fyzická osoba ţádající o udělení povolení k restaurování jiţ úspěšně a samostatně restaurovala věci, které nejsou kulturními památkami.“79
78
KOPECKÁ, Ivana a kol. Preventivní péče o historické objekty a sbírky v nich uloţené. Praha: Státní ústav památkové péče, 2002. s. 44. ISBN 80-86234-28-2. 79 Zákon 20/1987 Sb. O státní památkové péči , § 14a Povolení k restaurování kulturní památky. [ cit. 2012-02-20] Dostupný z www: .
55
5.4. Lapidárium Uţ v antice se objevuje pojem sbírka sochařských děl s názvem glyptotéka. Kamenná díla byla předmětem zájmu uţ ve vývoji starověkého Řecka a Říma. Pokud je nutné kamenné předměty uskladnit, vzhledem k velikosti nebývá zvykem vyuţívat depozitář muzea, ale tzv. lapidárium. Název lapidárium je odvozen od latinského názvu lapis, coţ znamená kámen, jde o označení pro sbírky kamenných soch a architektonických fragmentů středověkého i novověkého původu. Dle mého názoru se jedná o uměleckohistorickou expozici, která svým obsahem a definicí není ani muzeem ani galerií, ale něco mezi tím. V lapidáriu jsou uchovávány předměty s historicko dokumentační hodnotou, která je posuzována spíše z památkářského hlediska ne podle estetické stránky výtvarného umění. Mezi exponáty se nachází hodnotné sochařské prvky, ale často zpracované detaily dekorativních článků historicky hodnotných budov. Předmětem lapidárií jsou architektonické články pocházející z archeologických výzkumů, předměty chráněné před vandalismem a mnoho prvků pochází z rozsáhlých stavebních asanací ve městech i na vesnicích. Ochrana a uchovávání kamenných děl a fragmentů je důleţitá pro význam hodnoty a kvality předmětů, jejichţ architektonické prvky mají historicko uměleckou hodnotu, nebo uţ se v dnešní době nevyrábí. Nemusí jít o nezájem, důvodů můţe být více. Především se jedná o finanční stránku výroby kamenného architektonického prvku, ale zároveň můţe jít o architekturu 20. a 21. století a její slohy, dekorativní prvky jsou popírány.
56
6. ZÁVĚR Cílem práce na téma Drobná sakrální architektura Telče je vytvoření písemného seznamu drobných památek nacházejících se v Telči a podání návrhu na moţnou výstavu vztahující se k tomuto téma. V první kapitole jsem obecně představila a vymezila pojem drobná sakrální architektura a jednotlivé objekty, které do této skupiny spadají. Do této oblasti jsem zařadila kaple, výklenkové kapličky, sochy, sousoší, boţí muka, mariánské sloupy, kašny, kříţe a kříţky a podobné stavby se sakrální tématikou v městské krajině. Nastínila jsem historii Telče, její vznik a postupný vývoj, s kterým vznikaly i jednotlivé církevní drobné památky. Lze tak nalézt souvislosti v jednotlivých etapách vývoje města se stavěním drobných objektů. Samostatnou kapitolu jsem věnovala vytvoření katalogu sakrálních staveb, které lze najít na území Telče a zároveň jsou zapsané v Ústředním seznamu kulturních památek. Tyto informace mi poskytla internetová stránka www.monumnet.npu.cz, kde je seznam nemovitých kulturních památek v jednotlivých územích daných krajů. Celkem jsem našla padesát tři objektů, které jsem popsala, ručně zaměřila pomocí GPS a vyfotografovala pro moţnost popisu a přidání reprodukce do přílohy. V poslední kapitole jsem představila moţnost propojení drobné sakrální architektury s muzeem či jinou kulturní institucí se zájmem o seznámení památek turistům a obyvatelům města. Nastínila jsem ochranu a údrţbu materiálů těchto památek a uchování v lapidáriu, pokud uţ nemohou být vystavovány venkovním podmínkám v exteriéru. Textová část je doplněna přílohou s fotografiemi jednotlivých památek, které jsem pořídila v období únor aţ duben 2012. Tato magisterská diplomová práce je prvním písemným uceleným seznamem drobných nemovitých kulturních památek se sakrální tématikou v Telči. Informace k jednotlivým objektům jsem získávala postupně z literatury, evidenčních listů nemovitých kulturních památek a z fotografií památek pořízených na místě samém. Práce je souhrnná s moţností rozpracování a rozšíření o další drobnou sakrální architekturu nacházející se v Telči, která není vedená v Ústředním seznamu kulturních památek.
57
7. RESUME Magisterská diplomová práce s názvem „Drobná sakrální architektura Telče.“ je prvním písemným uceleným seznamem všech drobných nemovitých kulturních památek se sakrální tématikou v Telči. Obsahuje vysvětlení pojmů a vymezení objektů, které lze zařadit mezi drobné památky. Práce předkládá soupis drobných sakrálních památek spjatých s městkou kulturní krajinou, jejich popis, zaměření GPS a fotografie. Výsledkem je propojení těchto památek s muzeem a návrh moţnosti výstavy pro přiblíţení památek turistům nebo obyvatelům města.
58
8. POUŢITÉ PRAMENY A LITERATURA
8.1. Prameny Evidenční listy nemovitých kulturních památek. Evidenční listy zpracovává odborná organizace státní památkové péče, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště Telč, ke kaţdé nemovité kulturní památce zapsané v Ústředním seznamu kulturních památek; v diplomové magisterské práci byly pouţity evidenční listy nemovitých kulturních památek nacházejících se v Telči. Restaurátorská zpráva z restaurování pěti barokních soch v ulici Na Dláţkách v městě Telči. Zhotovil: Michael Bílek 2003. Restaurátorská zpráva z restaurování tří soch Na Dláţkách v Telči. Zhotovil: Daniel Chadim, Zdeněk Kovářík, Slavonie, 2012.
8.2. Literatura BLAŢÍČEK, Oldřich J.a kol. Slovník památkové péče, Terminologie, morfologie, organizace. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1962. 239 s. BUKAČOVÁ, Irena, FÁK, Jiří. Paměť karjiny II, soupis drobných památek Kralovicka a Ţihelska. Mariánská Týnice: Muzeum a galerie severního Plzeňska, 2007. 179 s. ISBN 978-80903165-8-4. Dějiny Telče v díle místních historiků, Jan Evangelista Kypta, Jan Beringer, Jaroslav Janoušek, Josef Rampula. Telč: Dudácký - Aristokrat - Telč, 2004. ISBN 80-901118-8-2. HÁJEK, Tomáš, BUKAČOVÁ, Irena. Příběh drobných památek (od nezájmu aţ k fascinaci). 1. vyd. České Budějovice: Jaroslav Bárta, Studio JB, 2001. 137 s. ISBN 80-900903-9-7. HÁJEK, Pavel. Česká krajina a baroko, urbanismus českého baroka na příkladu města Jičína a jeho okolí. 1. vyd. Praha : Malá Skála, 2003. 66 s. ISBN 80-902777-6-4.
59 HÁJEK, Pavel. Zděná boţí muka v Jiţních Čechách. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2009. 243 s. ISBN 978-80-85033-16-8. HEROUT, Jaroslav. Slabikář návštěvníků památek. 2. doplněné vyd. Praha: Středisko státní památkové péče, 1980. 317 s. HRDLIČKA, Josef, HRDLIČKOVÁ, Markéta, BÍNA, Antonín. Telč. Telč: Dobrý důvod, 2007. 59 s. ISBN 978-80-903546-2-3. CHODURA, Radko, KLIMEŠOVÁ, Věra, KŘIŠŤAN, Alois. Slovník pojmů sakrálního výtvarného umění. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. 102 s. ISBN 80-7192530-6. JAROŠ, Zdeněk. Nemovité kulturní památky Jiţní Moravy, Okres Jihlava. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 1999. ISBN 80-85048-91-4. Kámen: exkluzivní časopis pro kameníky, kamenosochaře, restaurátory a ostatní přátele kamene. Praha: Nakladatelství a vydavatelství: KÁMEN, 1995, ročník 2, číslo 1. 87 s. ISSN 1210-9452. KOPECKÁ, Ivana a kol. Preventivní péče o historické objekty a sbírky v nich uloţené. Praha: Státní ústav památkové péče, 2002. ISBN 80-86234-28-2. KRATINOVÁ, Vlasta, SAMEK, Bohumil, STEHLÍK, Miloš. Telč historické město Jiţní Moravy. Praha: Odeon, 1992. 187 s. ISBN 80-207-0381-0. KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. VII. díl, Str-U. Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-041-0. LINHART, Jiří a kolektiv. Slovník cizích slov pro nové století. Litvínov: Dialog, 2002. 412 s. ISBN 80-85843-61-7. MELMUKOVÁ-ŠAŠECÍ, Eva. Putování staletími v Telči. Telč: Muzejní spolek v Telči, 1999. 32 s.
60 NOVÁKOVÁ-SKALICKÁ, Miroslava. Telč. Brno: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, 1979. Obnova a údrţba drobné sakrální architektury, základní principy a zásady. 1. vyd. České Budějovice: HALAMA, 2010. 48 s. ISBN 978-80-87082-18-8. PALOUŠOVÁ, Zdenka. Kamenná boţí muka v Jiţních Čechách. 1. vyd. České Budějovice: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích, 2009. 288 s. ISBN 978-80-85033-17-5. Památky Vysočiny: Sborník NPÚ ú. O. p. Telč. Telč: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči, 2010. ISBN 978-80-904240-5-0. PETRÁŇ, Josef a kol. Dějiny hmotné kultury. Díl II./1 Kultura kaţdodenního ţivota od 16. do 18. Století. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1995. 468 s. ISBN 80-7184-084-X. PETRÁŇ, Josef a kol. Dějiny hmotné kultury. Díl II./2 Kultura kaţdodenního ţivota od 16. do 18. Století. 1. vyd. Praha : Karolinum, 1997. 522 s. ISBN 80-7184-084-X. POLÁŠKOVÁ, Eva. Telč, městská památková rezervace. Brno: Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody v Brně, 1966. RAMPULA, Josef. Pověsti a názory o vzniku a vývoji Telče v nejstarší době. Telč: Josef Fišer, nástupce Emila Šolce v Telči, 1946. 48 s. RAMPULA, Josef. Průvodce Telčí. Telč: Josef Fišer, nástupce Emila Šolce, 1946. 66 s. RICHTER, Václav. Středověká Telč. 2. vyd. Praha: Výtvarný odbor Umělecké Besedy, 1948. 18 s. RICHTER, Václav. Telč, městská památková reservace a státní zámek. 1. vyd. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1958. 43 s. ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2007. 342 s. ISBN 978-80-246-0963-8.
61
RULÍŠEK, Hynek. Postavy, atributy, symboly : slovník křesťanské ikonografie. 2., upr. vyd. České Budějovice : Karmášek, 2006. 500 s. ISBN 80-239-7434-3. SLOUKA, Jiří a kol. Kámen od horniny k soše. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 143 s. ISBN 978-80-247-1258-1. STRÁNSKÝ, Zbyněk Z. Úvod do studia muzeologie. 2. rozšíř. vyd. Brno : Masarykova univerzita v Brně, 2000. ISBN 80-210-1272-2. ŠORM, Antonín, KRAJČA, Antonín. Mariánské sloupy v Čechách a na Moravě, příspěvky k studiu barokní kultury. Praha: U Antonína Daňka, 1939. s. 276. TIRAY, Jan. Vlastivěda Moravská, II. místopis. Telecký okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1913. 456 s. Vlastivěda Moravská, Dačicko, Slavonicko, Telčsko. 1. vyd. Brno: Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 2005. 1070 s. ISBN 80-7275-059-3. Ţalman, Jiří a kol. Příručka muzejníkova I. 1. vydání. Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2001. 75 s. ISBN 80-7028-179-0.
8.3. Internetové odkazy Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i., zákon 20/1987 Sb. O státní památkové péči , §
14a
Povolení
k restaurování
kulturní
památky.
[cit.
2012-02-20]
Dostupný
z WWW:. HÁJEK, Tomáš, BUKAČOVÁ, Irena: Příběh drobných památek. Studio JB, edice Krajina domova, 2006.str.48. [cit 2012-01-10] Dostupný z www:< http://www.zaopavu.cz/view.php?cisloclanku=2009070001>. Historická i současná drobná sakrální architektura na území města Brna. [cit. 2012-0115] Dostupný z WWW: .
62 Drobná sakrální architektura v Kraji pod Šumavou. [cit. 2012-02-09] Dostupný z WWW:. Drobné
sakrální
památky.
[cit.
2012-01-07]
Dostupný
z WWW:
.
Kamenné
kříţe
a
kříţové
kameny.
[cit.
2012-02-10]
Dostupný
z WWW:
. Národní památkový ústav, nemovité památky. [cit. 2012-12-10] Dostupný z WWW: . Oţivujeme
kapličky
a
Boţí
muka.
[cit.
2012-01-07]
Dostupný
z WWW:
. Poškozené a zničené kostely a kaple v České republice. [cit. 2012-02-10] Dostupný z WWW: . Telč. Renesanční perla mezi městy, sakrální stavby. [cit. 2012-02-10] Dostupný z WWW: .