BAROKNÍ ARCHITEKTURA V ITÁLII
Karel Švuger DVK/ 3. ročník Září 2012 VY_32_INOVACE_DVK23/02
Obrazová dokumentace,dynamické a klasické tendence
Barokní architektura v Itálii • Itálie je místem zrodu barokní architektury. Vývoj radikálních barokních forem postupně brzy ustupuje klasičtějším formám, které více odpovídají tradici • představitelé radikálního baroka (též dynamické baroko) navazovali na pozdní tvorbu Michelangela Bounarroti – typická je snaha o jednotný dynamicky formovaný prostor, s uplatněním iluzionismu, jehož součástí jsou teatrální efekty – charakteristické je výrazné plastické modelování (s důrazem na promodelování diagonálních a zakřivených linií) – v plné míře je využíváno bohatosti světelného režimu stavby (kontrast světel a stínů)
– radikální barok tak vytváří emotivně působivé iracionální prostory, jejichž dynamika se projevila jak v půdorysu, tak ve vertikální výstavbě a členění stěn
– „Palazzo Borghese“ patří k obzvláště významným stavbám oné doby (nezaměňovat s „Villa Borghese“, zvaná též „Villa Pinciana“)
• ranné baroko se vyvíjí souběžně s pozdní renesancí a manýrismem. Jak už bylo řečeno, barokní prvky lze nalézt už v díle Michelangela (dynamismus, umělecký výraz nerespektující zákony klasické tektoniky) a dalších jeho pokračovatelů Giaccomo Barozzi da Vignola (1507 Vignola – 1573 Řím) • italský architekt a teoretik, významný představitel architektury přelomu pozdní renesance a raného baroka • vyučil se v Bologni a působil v Římě (žák Bramantovy školy), Francii (Fontainebleau), Parmě (pro rod Farnese) • autor církevních staveb (např. „kostel San Andrea in Via Flaminia“ – zde experimentoval s oválným prostorem) a světských staveb • po smrti Michelangela roku 1564 pokračoval ve stavbě kupole chrámu sv. Petra v Římě
• mezi jeho další práce můžeme zařadit:
– návrh jezuitského kostela „Il Gesu v Římě“ (1568) – na půdorysu jednolodí s postranními kaplemi a kupolí nad křížem, chrám, který dokončil roku1584 Giaccomo da Porta, se stal prototypem barokních jezuitských chrámů (např. „kostel sv. Ignáce v Praze)
•
„Villa Givliva v Římě“ - zahradní průčelí (1551 – 1555)
– – – –
„Villa Farnese v Caprarole u Viterba“ (dokončena 1558) „Palác Farnese v Piacenze“ (od 1558, nedokončen) „Villa Farnese na Palatinu v Římě“ „kostel Santa Maria delľ Orto v Římě“ (projekt 1566)
Andrea Palladio (1508 Vicenza – 1580 Vicenza) vlastním jménem Andrea di Pietro della Gondola • italský architekt a teoretik, vrcholný představitel pozdně renesanční a raně barokní italské architektury 16. století • působil zejména ve Vicenze a též v Benátkách. V letech 1540 – 1550 podnikl studijní cesty do Říma • Palladio vytvořil vlastní uměřený klasicizující styl, proslulý užitím vysokého řádu a umírněnou dekorativností • členění jeho staveb je klasicky přísné, sleduje princip naprosté vyváženosti proporcí až do nejmenšího detailu. Čistě zdobné prvky při členění fasády většinou odmítal
•
Palladio zásadně ovlivnil evropsky klasicistně orientovanou architekturu, inspirátor tzv. „palladianismu“
– Palazzo Chiericati ve Vicenze (1551 – 1554)
– „Palazzo Comunale“ (Loggia del Capitaniato) ve Vicenze (1571)
– „Villa Rotonda“ (Villa Capra) u Vicenzy (kolem 1567), předměstský palác s kruhovou halou a čtyřmi stejnými portiky, které otevírají panoramatický výhled
• mezi další Palladiovy práce můžeme zahrnout: – „kostel San Giorgio Maggiore v Benátkách“ (od 1563) – „Teatro Olimpico ve Vicenze“ (1580 – dostavěno po jeho smrti 1584 Scamozzim), je první novodobou divadelní budovou, která svým pojetím ovlivnila na několik století evropskou divadelní architekturu – „Palazzo Pubblico ve Vicenze“ (radnice a tržnice, tzv. Bazilika, přestavba od roku 1549) – poprvé zde byl užit tzv. palladiovský motiv (syrský oblouk)
tzv. syrský oblouk
Domenico Fontana (1543 Melide, Švýcarsko – 1607 Neapol) • italský architekt, inženýr a štukatér • činný při dostavbě chrámu sv. Petra v Římě (společně s della Portou dokončil podle Michelangelova návrhu kupoli) • v letech 1585 – 1590 působil ve službách papeže Sixta V. – vypracoval plány na přestavbu Říma (po 1585) – zahájil stavbu papežského paláce na Quirinalu (po 1585) – na Svatopetrské náměstí v Římě přepravil obelisk Neronova cirku (při jeho vztyčování použil zkrácení lan jejich namočením) – postavil most Borghetto přes Tiberu • v důsledku intrik na papežském dvoře musel opustit Řím a roku 1592 se usadil v Neapoli, kde postavil „Palazzo Caraffa della Spina“ (1598) a začal s přestavbou „Palazzo Reale“ (1600 – 1632)
Carlo Maderna (1556 Capolago u jezera Lugano – 1629 Řím) • do Říma přišel mezi lety 1588 – 1591 a pracoval jako štukatér. Roku 1592 vstoupil do služeb kardinála v Neapoli (kaple „Salviati v San Gregorio al Celio“). Poté pracoval zejména pro papeže Pavla V. Borghese a Klimenta VIII. • byl autorem především církevních staveb např.: – „chrám Santa Susanna“ v Římě (1597 – 1603) – do roku 1614 pracoval na „chrámu sv. Petra“ v Římě, který přístavbou trojlodí definitivně změnil z centrální na podélnou stavbu – „chrám Santa Andrea della Valle“ v Římě (1608 – 1623), největšího chrámu po chrámu sv. Petra v Římě
– průčelí chrámu „Santa Susanna“ v Římě (1602) – toto dílo ovlivnilo barokní architekturu v Itálii a téměř v celé Evropě
• významnými představiteli barokního dynamismu byli zejména Francesco Borromini, Gian Lorenzo Bernini a zčásti též Pietro da Cortona a Guarino Guarini Francesco Borromini (1599 Bissone – 1667 Řím) vlastním jménem Francesco Castelli • italský architekt, představitel vrcholného baroka. Patřil k významným evropským architektům 17. století, kteří vytvářeli nový sloh • vyučen kameníkem v Miláně, kolem roku 1620 přišel do Říma, kde se zpočátku uplatnil jako sochař a kreslíř • pracoval ve stavební huti chrámu sv. Petra a stavěl chrám „San Andrea della Valle“ (společně se svým strýcem Carlo Madernou) • od roku 1634 vystupoval jako samostatný architekt • k jeho raným, dosud klasicizující pracím patří „kolonáda paláce Spada“ v Římě (1638)
• dynamické barokní prvky mistrně uplatnil na stavbách: – kostel „San Carllo alle Quattro Fontane“ v Římě (interiér 1638 – 1641), dokončení fasády 1665 – 1667) – „Oratorium di San Filipo Neri“ v Římě (1638 – 1650) – kaple „Sanť Ivo alla Sapienza“ (1642 – 1650), s půdorysem řešeným na základě šesticípé hvězdy – navrhl mimo jiné „Palazzo Carpegna“ a „vilu Falconieri“ ve Frascasti (kolem roku 1650) a přestavbu „Palazzo Pamphili“ – kostel „San Agnese in Piazza Navona“ v Římě“, jehož nově koncipované průčelí (portikus před ústřední kupolí a dvě válcové prolamované věže po stranách) se stalo vzorem mnoha středoevropským sakrálním stavbám – společně s Berninim spolupracoval (s nímž se později rozešel) po Madernově smrti na přestavbě „Palazzo Barberini“
– chrám „San Carlo alle Quattro Fontane“ v Římě
– „Palazzo Barberini“ v Římě
– kostel „San Agnese in Piazza Navona“ v Římě
• Borromini výrazně v českých zemích ovlivnil tvorbu zejména Jana Blažeje Santiniho, Kryštofa a Kiliána Ignáce Dientzenhofera • na sklonku života se ocitl v duševní krizi, pochyboval o své schopnosti vyjádřit, pro něj důležité, duchovní hodnoty. Svůj život ukončil sebevraždou Gian Lorenzo Bernini (1598 Neapol – 1680 Řím) • italský sochař a architekt, významný představitel vrcholného baroka • vyučil se v dílně svého otce, malíře a sochaře Pietra Berniniho, působil zejména v Římě, kde pracoval ve službách papeže Urbana VIII. • představitel klasicizujícího monumentálního směru. Střídmě používal barokní nadsázku, dovedl však mistrně uplatnit iluzionismus
• stal se vedoucím architektem stavby chrámu sv. Petra v Římě, pod vysokou Michelangelovou kupolí umístil monumentální 30 m vysoké ciborium (ciboriový oltář – stojí volně, někdy uprostřed centrálního kostela a zpravidla čtyři sloupy nesou nad jeho menzou baldachýn)
– „Svatopetrské náměstí ve Vatikánu“ (s bazilikou sv. Petra a Berniniho kolonádou)
• při úpravě vatikánských královských schodů (Scala Reggia – spojují papežská apartmá s chrámem sv. Petra) a poté při stavbě proslulé kolonády před chrámem (1656 – 1667), využil optického iluzivního efektu divergence (odchýlení) a konvergence (sbíhavost)
• autor „Palazzo Ludovisi“ (dnes Montecitorio, 1650), „Palazzo Chigi – Odescaldi“ (1664) v Římě • kostely začal Bernini stavět až jako šedesátiletý: – „kostel v Castelgandolfo“ (1658 – 1661), na půdorysu řeckého kříže
– kostel „Assunta“ (Nanebevzetí Panny Marie) v Ariccii (1662 – 1664), na kruhovém půdorysu – kostel „Sanť Andrea al Quirinale“ (1658 – 1670) s oválným půdorysem – kaple „Cornaro“ v chrámu Santa Maria della Vittoria“ v Římě (asi 1646) • roku 1665 byl Bernini povolán francouzským králem Ludvíkem XIV. do Paříže, aby předložil návrhy fasády pro Louvre, jeho projekt nebyl přijat
– průčelí a půdorys kostela „Sanť Andrea al Quirinale“
„Palazzo Ludovisi“ (Palazzo di Montecitorio) v Římě
„Sanť Andrea al Quirinal“
Pietro da Cortona (1596 Cortona – 1669 Řím) vlastním jménem Pietro Berrettini • italský architekt a malíř, představitel vrcholného baroka. Od 1612 působil v Římě • jeho nejdůležitější realizací je přestavba kostela „Santi Luca e Martina“ v Římě (1635 – 1650) - svou půdorysnou koncepcí (řecký kříž se zaoblenými rameny a kolonádou kolem dokola) prozrazuje autorovu snahu vytvořit zcela nový jednotný prostor - tento kostel má též první dynamicky zvlněné průčelí v římské architektuře vrcholného baroka
• mezi další Cortonova díla můžeme zařadit: – – – –
kostel „Santa Maria della Pace“ v Římě (1656 – 1657) průčelí chrámu „Santa Maria in Via Lata“ v Římě (1658 - 1662) kupole chrámu „San Carlo al Corso“ v Římě (1668) „radnice“ v Paříži
Guarino Guarini (1624 Modena – 1683 Miláno) vlastním jménem Camillo Guarini • italský architekt, představitel vrcholného radikálního baroka • byl mnichem, během noviciátu pobýval v Římě, kde se seznámil s dílem Francesca Borrominiho. Roku 1655 byl v Modeně zvolen proboštem • jako stavitel v roce 1660 dokončoval fasádu kostela „Zvěstování Panny Marie“ v Messině a postavil zde kostel „San Giorgio“
• roku 1662 byl povolán do Paříže ke stavbě kostela „Sainte-Annela-Royale“ (dostavěn 1665, zničen 1820) • roku 1666 byl pozván do Turína ke spolupráci na dostavbě chrámu „San Lorenzo“ (1668 – 1670) • roku 1668 byl jmenován dvorním inženýrem a architektem savojské dynastie v Turíně, s činností pro savojskou dynastii jsou spojena jeho vrcholná díla • na obdélném osmiúhelném půdorysu byl postaven chrám „San Filippo Neri“ v Turíně (roku 1714 se zřítily klenby, dnešní podoba je rekonstruována v duchu pozdního klasicizujícího baroka) • Guariny proslul zejména centrálními stavbami: – nejstarší z nich (po 1668) je „Capella del Santissimo Sudario“ (kaple sv. Rocha, Santa Sindone), přistavěná ke katedrále v Turíně – chrám „Santa Maria della Consolata“ v Turíně
• stavěl též paláce z nichž nejvýznamnější jsou cihlový „Palazzo Carignano“ a „dell Accademia“ v Turině
– chrám s „Capella del Santissimo Sudario“ v Turíně
– „Palazzo Carignano“ v Turíně
• pro pozdní baroko byl charakteristický návrat k antickým formám harmonie a vyrovnanosti. • souběžně s tím se rozvíjely i tradice guariniovské • začalo se rozvíjet rokoko
– „San Lorenzo“ Turín
• v první polovině 18. století byly v Římě vybudovány dvě významné stavby: – „Scala di Spagna“ (Španělské schody 1721 – 1725) – „Fontána di Trevi“ (1732 – 1762), podle Berniniho návrhu vyhotovil projekt Niccolo Salvi jako přírodní fontánu s nymfami, Neptunem a alegorií Zdraví a Plodnosti
„Scala di Spagna“ •
schodiště spojující kostel Trinitá dei Monti s prostorem Piazzy di Spagna
ZDROJE: BAUER, Alois. Dějiny výtvarného umění. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 1998, 287 p. ISBN 80-858-3925-3.
CHÂTELET, Albert a Bernard Philippe GROSLIER. Světové dějiny umění: malířství, sochařství, architektura, užité umění. České vyd. 2., upr.,. Praha: Ottovo nakladatelství v divizi Cesty, 2004, 784 s. ISBN 80-718-1936-0. MRÁZ, Bohumír a Odborná spolupráce Marie ČERNÁ. Dějiny výtvarné kultury. 4. vyd., V Idea servis 3. vyd. Praha: Idea servis, 2002, 287 p. ISBN 80-859-7039-2.
Internetové zdroje: http://cs.wikipedia.org http://www.artmuseum.cz http://historika.fabulator.cz http://www.umeni.euweb.cz http://www.dejinyumeni.czweb.org
