Audioknihy a jejich vliv na dětské čtenářství. Část II

Publikováno na Inflow.cz (http://www.inflow.cz/audioknihy-jejich-vliv-na-detske-ctenarstvi-cast-ii)

Audioknihy a jejich vliv na dětské čtenářství. Část II. 5. 11. 2009 Škytová Alžběta

Druhá část výtahu diplomové práce Audioknihy a jejich vliv na dětské čtenářství se zabývá čtenářstvím, audioknihami pro děti a také vzniklou praktickou částí (webovými stránkami). Poznámka redakce: druhá část výtahu pochází z bakalářské diplomové práce: ŠKYTOVÁ, Alžběta. Audioknihy a jejich vliv na dětské čtenářství. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav české literatury a knihovnictví, Kabinet informačních studií a knihovnictví, 2009. 77 s. Vedoucí diplomové práce PhDr. Petr Škyřík.

Čtenář si prožitek z četby může umocnit i poslechem v profesionálním podání. Poslech není náhražkou za akt vlastního čtení, ale dává uměleckému textu další rozměr. Ke kráse slova psaného se připojuje krása slova mluveného. Čtenář se stává i posluchačem a přejme si, aby se z prvotního posluchače stal čtenář. Čtenář a posluchač v jedné osobě vnímá literaturu i poezii více smysly. Čte a naslouchá, hodnotí i srovnává", říká PaedDr. Marie Hanzová.[1] Jako existuje desatero přikázání, i knihy mají své desatero[2] a audioknihy by neměly být výjimkou. 1. Právo poslouchat 2. Právo přeskakovat kapitoly 3. Právo audioknihu nedoposlechnout 4. Právo poslechnout si audioknihu znovu 5. Právo poslouchat cokoliv 6. Právo poslouchat kdekoliv 7. Právo mít otlačené uši ze sluchátek 8. Právo vybrat si jakoukoliv audioknihu 9. Právo poslouchat nahlas 10. Právo mít audioknihy rád i nerad

Zvukové knihy se mohou stát mostem mezi posloucháním (audioknihy) a také mezi čtením (knihy). Při obou činnostech se rozvíjí dětská představivost, což je důležité pro další rozvoj. Nesmíme zapomínat na to, že prožitek z knihy a audioknihy může být stejný, záleží však na každém z nás. Čtení je schopnost intelektuálního zpracování textu a zároveň pochopení literárního nebo informačního obsahu.[3] Poslech znamená vnímání zvuku prostřednictvím našeho sluchu. A díky poslechu audioknih se nám ostří poslechové dovednosti. Je také prokázáno, že co člověk slyší, to si i lépe zapamatuje. A u dětí to platí také. Knihovníci i učitelé jsou toho názoru, že poslech audioknih je vlastně zradou pro klasické knihy a odstup od nich. To však není pravda, jsou pouze jejich alternativou a doplněním, a to i ve vzdělávání nejen v našem volném čase. Jak neodradit dítě od poslechu audioknih? Důležitá je první zkušenost. Stejné je to u čtení. Pokud je dítě nuceno číst i literaturu, která se mu nelíbí, může mu to jeho pozdější vztah ke čtení negativně ovlivnit. Existují také různé druhy audioknih, takže ne všechny se hodí pro všechny dětské uši. Nesmíme zapomínat na zvukové efekty u audioknih pro děti, které mohou rozvíjet vnímání. Může přivést kniha dohromady celé rodiny? Dnes už to tak není a spíše v tomhle má klady audiokniha, jelikož se členové rodiny mohou sejít, a zaposlouchat se tak do audioknihy. Rodiče mohou dítě nechat rozhodnout, zda bude text poslouchat nebo ho jen číst. V Americe jsou na to již uzpůsobeni: pokud vychází dětská kniha, tak ve stejném intervalu vyjde i kniha namluvená. Pro dyslektiky (ti, co mají problémy se čtením) jsou audioknihy ve spojení s klasickými knihami nejlepším řešením vnímání literatury. Jelikož mají problémy se čtením, audioknihy jim nabízí řešení, jak vnímat literaturu bez vybočování z kolektivu. Jak mohou audioknihy pomáhat pedagogům (i při čtení)?[4] Audioknihy nabízejí pro adolescenty více času ke čtení. Dnešní dospívající děti jsou často přetěžovány aktivitami ve škole a mají mnohdy plný rozvrh. Mnoho z nich tráví hodně času na cestě mezi školou a jejich volnočasovými aktivitami, mezi školou a hodinou hudby, mezi školou a atletikou. Poslech audioknih při cestování může poskytnout čas, který děti potřebují. Audioknihy mohou sloužit jako model verbální plynulosti. Ta je klíčovým pojmem v gramotnosti dnešních dnů. Poslech audioknih může studentům pomoci slyšet plynulý hlas, který čte. Slouží tedy jako modely. Pro studenty, kteří studují v anglickém jazyce nebo mají angličtinu jako druhý jazyk, je to přínos. Poslechem knih se tato skupina studentů učí jazyk a výslovnost. Audioknihy mohou motivovat váhavé čtenáře a poskytnout jim pomoc. Některé děti neumí tak číst. Jsou pro ty čtenáře, kteří bojují s textem z řady důvodů - dyslexie, poruchy učení, nedostatečná slovní zásoba. Takže místo knih, které jsou pro menší věkovou skupinu, jim audioknihy umožní „číst" stejné knihy jako jejich vrstevníci, a to alternativní formou „čtení".

Dětské čtenářství První otázka je: Co je to vlastně čtenářství? „Pojem, který se používá zejména v souvislosti s dětskou populací; plánovité a cílené rozvíjení četby zejména za pomocí školy, knihoven a jiných

vzdělávacích institucí; rozvíjení, které je často doprovázeno institucionálně organizovanými kampaněmi a podpůrnými akcemi."[5]„Není pouze jediný důvod, který by rozhodoval, zda a jak čtenářství dítěte vznikne nebo nevznikne."[6] Ovlivňuje je spousta podnětů a také osob, které mohou dítě ke čtení přivést. Jsou to rodina, škola a také knihovna. V rodině vzniká první seznámení s knihou a čtením, jelikož se dítě snaží napodobovat to, co vidí kolem sebe. Z toho vyplývá, že pokud doma alespoň jeden z rodičů čte, dítě se ho snaží napodobit. Nepostradatelnou součástí budování takového vztahu jsou i rozhovory o knihách, které by rodiče se svými dětmi měli vést. Také návštěva knihovny, knihkupectví nebo knihovnička, kterou máme v domácnostech. Škola má také své nezastupitelné poslání. Největší míru na tom mají učitelé na prvním stupni, pak též učitelé českého jazyka, kde se vztah ke knihám prohlubuje. „Učitelé by neměli zapomínat na zpětnou vazbu, která má žáka víc upozorňovat na nedostatky nebo chválit za jeho zdary."[7] Rozhodně by se děti neměly do čtení nutit, aby si tím nezkazily svůj vztah ke knihám. Může se tak stát s povinnou (doporučenou) četbou, kterou učitelé zadávají na základních školách.    Knihovna je dalším místem, kde si dítě může budovat svůj vztah k literatuře a ke čtení. Mnohdy jsou knihovnice rádkyněmi ve vhodné četbě a těmi, s kým se děti o knihách baví. Rodiče nesmí zapomínat na to, že by knihovnu měli se svými dětmi navštěvovat alespoň prvních pár let - i zde mohou probíhat rozhovory o knihách, které děti tak obohatí. V knihovnách po celé České republice vznikají projekty na podporu dětského čtenářství. Podle mého názoru jich je přiměřené množství, ale kolik dětí se jich účastní oproti tomu, kolik dětí nečte vůbec? Děti čtou méně nebo raději vůbec. V dnešní době, kdy se raději podívají na televizi nebo si zapnou počítač, je to velká škoda, jelikož knihu nic nenahradí. Nalézají v ní i dostatečnou slovní zásobu nebo jen inspiraci a odpočinek.

Předčítání Každý někdy zažil situaci, kdy naslouchal slovům a větám, která četl někdo jiný. Ať už od rodičů slýchal pohádky nebo například ve škole při různých vyučovacích hodinách čtení své paní učitelky nebo spolužáků. Při naslouchání se každý soustředil na hlas člověka, který předčítal, a třeba jen zavřel oči a snil. Z předčítání se stal rituál, kterého se mnohdy nechceme zbavit. Předčítání ovšem není soukromý akt.  Nesmíme zapomínat, že již nečteme jen pro sebe. Volba látky ke čtení musí být společensky přijatelná, a to jak pro čtenáře, tak pro posluchače. Předčítání je očistou, potěšením i poučením. Stává se osobnějším, než kdybychom si četli sami. Naše tempo čtení a náš hlas přizpůsobujeme okolí a také pokud nasloucháme, naše ucho se podřizuje hlasu jiného člověka. Akt předčítání nás nutí být pozornější a pečlivější, což znamená, že nepřeskakujeme slova a věty nebo celé nezáživné odstavce. Obřad předčítání nás vlastně zbavuje svobody, aniž bychom si to uvědomovali. Nemáme na výběr. Nasloucháme tomu, kdo nám zprostředkovává četbu pomocí sebe. Vědci se shodli na tom, že předčítání (pravidelné) dítě učí jazyku, myšlení, posílí paměť a sebevědomí. Tak proč tedy nepředčítat, když je to tak jednoduché? Potřebujeme jen knihu a náš vlastní hlas, který se tak stává bohatstvím. Předčítání není pouze pro malé děti. I v dospělosti totiž toužíme po tom, aby nám někdo předčítal, jelikož se tak snažíme alespoň částečně vracet do dětství. Audiokniha je vlastně namluvené slovo na nosiči, a to podle nějaké předlohy. Ve většině

později uvedených případů jde o předčítání z knih nebo materiálů. Předčítání ovšem není zaznamenáno na žádném hmotném nosiči. A proto můžeme mluvit o předčítání i jako o prapůvodci audioknih. Je otázkou, co všechno můžeme považovat za předčítání. Zcela jistě autorské čtení, při němž autor nebo interpret předčítá ze svých knih, které vznikly pod jeho perem. V kostele také vzniká určitý druh předčítání. Biblioterapie je metoda, kdy se používá četba, předčítání a kniha jako léčebná metoda. Probíhá buď formou samostatného čtení, nebo předčítání. „Biblioterapie je metoda psychoterapie využívající léčebné a podpůrné účinky četby."[8] "Bez ohledu na to, kolik máš práce, ta nejdůležitější věc, kterou můžeš učinit probudoucnost svého dítěte, je kromě projevů lásky a objímání také každodenní hlasité čtení a radikální omezení televize."[9]Autorem této věty je pan Jim Trelease z USA, hlavní propagátor myšlenky rodičovského předčítání dětem. Tzv. rodičovské předčítání (většinou čtení před spaním) má velkou tradici, a to ve formě čtení z knížek nebo jen jako ústní vyprávění příběhů. „Pravidelné každodenní čtení dětem před spaním je obrovským vkladem do budoucího života, na což dítě nikdy nezapomene."[10] Snad každému rodiče četli pohádky před tím, než se odebral do říše snů. Dnes tato tradice upadá, a to hlavně ze strany rodičů, jelikož nemají na své děti tolik času z důvodu velké zaměstnanosti prací a dalšími věcmi. Dalším problémem je, že rodiče nemají na své děti trpělivost. To souvisí s celou dnešní uspěchanou a nervózní dobou. S knihou by dítě mělo přijít do styku velmi brzy. Už v době jednoho roku dítě vnímá předčítání, a to je právě ta doba, kdy mohou rodiče své dítě s knihou poprvé seznámit. Nejprve je vhodné začít krátkými literárními kousky, a postupem času se náročnost na literaturu zvětšuje. Delší texty přicházejí na řadu později, kdy dítě dokáže lépe soustředit svou pozornost. Nejprve to jsou leporela, kde jsou dětem ukazovány obrázky a rodiče si vymýšlí příběhy a pohádky, které se váží k obrázkům. Kolem tří let jsou to básničky a říkadla. Mnohdy je dětem stačí několikrát přečíst a hned je znají nazpaměť. Délka „předčítání" může být nejprve jen pětiminutová. Záleží na přístupu rodiče k dítěti, které to v různém věku po svých rodičích vyžaduje. Když děti chtějí složitější literaturu a delší čas předčítání, nastává čas pohádek. Ty jsou mnohdy inspirací, zdrojem vysvětlení a poučení, co by neměly dělat. Výběr knihy pro předčítání závisí většinou na rodiči - pokud dětský posluchač nepřijde s knihou, kterou by si chtěl nechat předčítat a zajímá ho. Například na stránkách „Celé Česko čte dětem" jsou knihy rozděleny podle věku. Ty by mohly být pro rodiče inspirací. Knižní trh je naplněn dětskou literaturou, avšak ne vždy vhodnou. Dětští posluchači potřebují literaturu, která bude rozvíjet jejich fantazii a představivost. Knihy nabízejí nepřeberné množství materiálu pro představivost (např. ilustrace) na rozdíl od televize, kde má dítě před sebou celý obraz a kde je právě představivost odsunuta. Nezájem dětí o předčítání můžeme odbourat čtením o koníčcích a věcech, které děti baví a zajímají. Pokud jsou děti větší a umí již samy číst, neznamená to, že by rodiče měli s předčítáním přestat. Naopak. Také není potvrzeno, že pokud dítě naslouchá předčítání svých rodičů, stane se později lepším čtenářem. Ale rodiče mají své dítě k literatuře vést a snažit se v něm vztah zrodit. Výchova ke čtenářství nezávisí jen na rodičích, ale i na škole a knihovně. Výsledky nejrůznějších čtenářských průzkumů doma i v zahraničí ukazují, že v rodinách, kde rodiče mají vlastní knihovnu, věnují se sebevzdělávání a vedou k tomu i své děti, mají děti ke knížce blíž

než v rodinách, která tráví volný čas sledováním televize nebo videa.[11]Při předčítání se také buduje citová vazba a důvěrná atmosféra mezi tím, kdo čte a tím, kdo poslouchá. Nejlepším příkladem je rodina. Předčítání se může stát také rituálem, který může vést k zlepšení vztahu rodičdítě. Faktem je, že audioknihy se nemohou stát náhražkou tohoto druhu předčítání. Jsou opět jen doplňkovým materiálem. I české knihovny se podílí na propagaci předčítání svými mnoha projekty. Jedním z nich je Škola naruby. Ta se snaží podporovat čtenářství v rodinách, a to tím způsobem, že rodiče dětem čtou před spaním a ti je za to známkují. Nesmíme zapomenout, že i ve škole se jedná o předčítání, a tím i budování vztahu k čtenářství. „Významnou činností pro podporu vyjadřování žáků je pravidelné předčítání žákům a jejich aktivní poslech."[12] Poměrně malá část učitelů svým žákům předčítá a potom s nimi o textu hovoří. Ve většině případů se spíše jedná o to, že jeden čte nahlas a ostatní spolužáci mu naslouchají. Jedná se například o hodiny českého jazyka nebo dějepisu. Při předčítání je důležitá vhodná motivace, která vzbudí zájem žáků o poslech. Po dočtení by měly následovat další aktivity, a to rozhovory, vyprávění děje s obměněným koncem či začátkem (rozvoj fantazie), výtvarné a dramatické zpracování části děje. Předčítání je velmi významné nejen pro rozvoj vyjadřování, ale je také velmi účinnou aktivitou podporující motivaci žáků a jejich rozvoj čtenářství.

Děti a audioknihy Obliba audioknih u dětí může být způsobena navracením se do doby předčítání od rodičů. Každý to zažil, když byl malý, a tak se jako větší snažíme vracet alespoň prostřednictvím audioknih. Pomocí zprostředkovaného hlasu a média. Posloucháme knihy, které jsme milovali, sami četli nebo po jejich čtení (předčítání) toužili. Můžeme se tak vrátit do dětství. Audioknihy pro děti u nás mají delší historii než ostatní audioknihy. Protože do ní počítáme produkci na gramofonových deskách a poté na audiokazetách. Děti dnes čtou velmi málo, proč by tedy audioknihy nemohly prohloubit vztah ke knihám a literatuře? Sice pomalu, jinou formou - pomocí poslechu. Pokud je dítě ještě malé, buduje se u něj vztah ke knihám tehdy, zprostředkuje-li se mu zábavnou formou. Děti se dnes věnují spíše počítačům a televizi. Rodiče se je snaží od těchto věcí odtrhnout různými způsoby. Jedním z nich může být poslech audioknih. Při této činnosti děti rozvíjejí svoji představivost. To, že jsou audioknihy rozšířené i mezi dětmi, je díky znalosti internetu, který je už u mladší generace velmi oblíbený. Tak jsou děti schopni stahovat zvukové soubory a celkově se orientovat v mnohdy nepřehledném světě pro dospělé. O generaci dnešních dětí můžeme říci, že jsou informační a přizpůsobivější. Co je u audioknih pro děti důležité dnes? Dnes je to samozřejmě titul a také hlas načitatele, který by měl u dětí vzbuzovat jistý pocit klidu a bezpečí. Také nesmí být moc rychlý nebo nudný, aby děti neodradil od poslechu. Také to, že je načitatel známou osobností, neznamená, že dítě bude s poslechem spokojené a bude mu příjemné. Audioknihy pro děti by také měly být takové, aby dětské posluchače zaujaly i obalem (většinou s obrázkem).

Každé z našich vydavatelství vydává i nějaké audioknihy pro děti, jsou však jen součástí klasické nabídky. Nabídka se pohybuje od Pipy Dlouhé Punčochy přes Harryho Pottera až po klasiku české a světové literatury. Co dnes děti poslouchají? Knižní bestsellery děti hltají, snaží se je přečíst co nejdříve a také se jim přiblížit. A je to možné i přes audioknihy. Příkladem může být Harry Potter. Stále je na školách povinnost nebo alespoň doporučení číst klasickou českou i světovou literaturu. Jako tomu bylo dříve. Dnešní žáci a studenti mají však možnost ušetřit si čtení dlouhých knih jejich poslechem. Ať už přes načtené knihy na audio CD nebo například při projektu Vem Boženu do metra. Audioknihy dnes začínají být i součástí různých dětských časopisů jako přílohy. Většinou to jsou pohádky a krátké příběhy pro ně. Důvodem, proč děti audioknihy poslouchají, je i možnost učení se dalšímu jazyku. Děti mohou poslouchat například pohádky v angličtině, a učit se tak novému jazyku přes nová slovíčka. Dnes děti vlastní speciální přehrávače, které jim umožní poslouchat i audioknihy. Nesmíme však zapomínat na mobilní telefony, které je mohou také přehrávat - pokud jsou přizpůsobené k přehrávání hudby a mají paměťovou kartu, na kterou se audiokniha uloží. Novinkou v poslechu jsou i technologie iPod a iPhone. iPod je multimediálním přehrávačem od společnosti Apple. Těchto přehrávačů je více druhů - iPod nano, iPod Touch, iPod Shuffle. Většina se ovládá pomocí otočného kolečka a jeho rozhraní je jednoduché. Celá skupina iPodů využívá k přenosu souborů program iTunes. „ITunes umožňuje nakupování audio souborů na internetu (u nás zatím nepodporováno), správu uloženého multimediálního obsahu (hodnocení, vytváření playlistů atd.) na vašem počítači, poslouchání a sestavování seznamu internetových rádií, ale hlavně nabízí jednoduché stahování podcastů a propojení s MP3 přehrávačem iPod."[13]Tak se nám tedy rozšiřuje možnost poslechu audioknih na nových médiích. iPhone je produkt od společnosti Apple. „Jedná se o chytrý mobilní telefon vhodně kombinovaný s multimediálním přehrávačem iPod nové generace."[14]Má velký dotykový displej. Dnes se jejich kapacita pohybuje v 8 a 16 GB verzi. Jak jsem se již zmínila, iPhone obsahuje přehrávač na přehrávání videí, hudby a podcastů nahraných z programu iTunes a také přehrávač pro přehrávání videa z YouTube. Přehrávání audioknih je proto hračkou i zábavou. Jelikož se jedná o mobilní telefon, audioknihy máme tedy stále při sobě a můžeme je poslouchat, kdy chceme. V projektu s názvem Děti čtou nevidomým dětem vzniklo již osm audioknih. Na načítání se podílejí děti, které tvoří audioknihy pro zrakově postižené děti. Cílem projektu je přivést školáky k toleranci a pochopení handicapu nevidomých a současně podpořit zájem zdravých dětí o čtení.[15] „Knihovna každoročně vyzve školy ke spolupráci na vytvoření zvukové nahrávky a všichni, kteří se chtějí do projektu zapojit, si musejí knihu nejprve dobře přečíst. Teprve potom se mohou přihlásit do konkurzu."[16] Děti musí umět nejenom dobře číst, ale musí mít i příjemný hlas vhodný k nahrávání. Knihy, které vyšly v nákladu dvě stovky kusů, se dostanou do internátních škol pro nevidomé, do poboček SONS a do poboček hubebních oddělení. Zájem byl i u rodičů postižených dětí.

Povinná četba na základních školách Povinná četba na základních školách a někdy i gymnáziích je a byla postrachem pro žáky i jejich učitele. Žáci se tedy mnohdy trápí nad literaturou, která není čtivá a zábavná (v tomto věku). I přesto se učitelé často snaží své žáky donutit ke čtení, avšak tímto je spíše odradí. Dnes je na většině škol situace taková, že učitelé předkládají doporučené seznamy, kde je možné přečíst od autora cokoliv, nebo počet knih se zmenšuje a pokouší se rozvést u čtenářů samostatnost ve čtení. Nutno říci, že na učitelích každé školy závisí, jaký seznam knih pro své žáky vytvoří a doporučí. Takže pokud někdo četbu dává a jiný ne, je to opravdu jen na úhlu pohledu a domluvě mezi kolegy. V nových osnovách nebo spíše v rámcových programech povinná (doporučená četba) není, takže je opravdu na každé škole, jak si programy připraví. Na základních školách bylo pravidlem vést si svůj čtenářský deník, do kterého si každý po přečtení knihy zapsal obsah a další poznámky ke knize. Trend jejich vedení už není tak velký a populární, jelikož se mnohé čtenářské deníky objevují na internetu, a tak žáci jen okopírují obsah díla a knihu si nepřečtou. A tak i v knihovnách tvoří velkou část výpůjček právě povinná četba, i když mnoho z těchto knih mají čtenáři ve svých domácích knihovnách. Bohužel, školní knihovny mnohdy nejsou vybaveny tak, aby uspokojily zvídavé čtenáře, ale základní povinnou četbu většinou obsahují. Jaké knihy by se měly do doporučené četby dávat? Takové, které by žákům v jejich věku pomohly rozvíjet svoji osobnost, schopnost komunikovat a vyjádřit se. A také takové, které by je nadchly do čtení a vyrostly z nich čtenáři, kteří budou dále navštěvovat knihovny a knihkupectví a číst pro radost. Důležitou součástí této četby by měly být i knižní novinky, které děti pohltí a přečtou si je bez nátlaku učitelů a někdy i svých rodičů. Příkladem by mohl být i Harry Potter a jemu podobné tituly. Právě zde je důležité přizpůsobení se trhu a tomu, co děti opravdu baví. Řešením mohou být i audioknihy, které by povinnou četbu mohly doplňovat a nikoli nahrazovat, jelikož čtení nemůže nic nahradit.

Projekty na podporu audioknih a čtenářství Mezi nimi bych zmínila projekty Vem Boženu do metra a produkci z vydavatelství Socha. Vem Boženu do metra Název „Vem Boženu do metra" vybízí mladé čtenáře (žáky a studenty), aby si stáhli (ve formátu MP3) a poslechli povinnou četbu kdekoliv a kdykoliv, a to právě například v metru nebo v případě "Aloise i na kole". Projekt Českého rozhlasu, přesněji rádia Vltava, vstoupil na světlo světa se začátkem školního roku 2008. Na stránkách Českého rozhlasu si posluchači mají možnost vybrat zatím jen mezi klasiky české literatury. Navíc stránky obsahují i malé textové medailonky o autorech, kde je možnost dozvědět se základní informace o spisovatelích. Uživatelé mají možnost najít zde další pořady Českého rozhlasu o literatuře. Jistě takovou příležitost ocení nejen žáci, kteří mají možnost strávit a vstřebat mnohdy nezáživnou povinnou literaturu, ale i učitelé, kteří mohou tyto nahrávky využívat ve svých hodinách jako zpestření výuky. A právě projekt Vem Boženu do metra je způsobem, jak se mohou mladí lidé dostat ke knize jiným způsobem, poslechem. Dozajista ocení audioknihy i starší čtenáři, kteří mají rádi českou klasickou literaturu nebo jsou nějakým způsobem zrakově postižení a

nemohou si takového knihy vychutnat čtením. Jak si poslechnout vybrané dílo? Jde to velmi jednoduchým způsobem. Stačí vám pouze počítač s reproduktory a připojení k internetu. Při poslechu na internetu stačí pouze kliknout na označení play a zaposlouchat se. Stahování je také jednoduché - postačí jen soubor stáhnout do svého počítače. Na webových stránkách se nachází kolem devatenácti autorů spolu s jejich čtyřiceti díly. Rozhlas má v plánu díla přidávat, ale aktualizace asi není taková, jak si čtenáři představovali. Avšak jak jsem se již zmínila, závisí to i na autorských právech. Mezi autory se nachází takoví klasici jako Božena Němcová, Alois Jirásek, Karel Hynek Mácha a mnoho dalších. Načitatelé jsou Jiřina Bohdalová, Jan Pivec (Osudy dobrého vojáka Švejka) a Otakar Brousek. Napadá mě však otázka, jestli by se projekt neměl jmenovat jinak, jelikož povinná četba pomalu ze škol mizí a nahrazuje ji četba doporučená. Pokud by se na tento projekt našlo více peněz, tak by mohlo vzniknout více takových záznamů - to by potěšilo jak Český rozhlas, tak posluchače audioknih. Vydavatelství Socha Projekt s názvem CD knihovna vznikl pod záštitou vydavatelství Socha, Městskou knihovnou v Praze a pod patronátem Ministerstvem kultury. Vydavatelství Socha se soustředí na produkci audio titulů na CD nosičích ve formátu MP3. Důvodem je nezkrácení audioknih, a právě proto jejich velikost je menší, než při uložení na audio CD. Ve svých titulech má zařazeny hlavně literární skvosty české literatury. Bylo namluveno sedm titulů: Erbenova Kytice, Máchův Máj, Nerudovy Povídky malostranské, Filozofská historie od Aloise Jiráska, Škola humoru od Jaroslava Haška a Broučkiáda od Svatopluka Čecha. Pro rok 2008 bylo naplánováno vydat další českou klasiku obsahující kolem dvaceti audioknih, bohužel tato situace nenastala. Vydavatel Pavel Socha tvrdí, že „audiokniha se nesnaží být konkurentem knihy, pokouší se být její alternativou, ať se jedná o klasické knihy nebo povinnou četbu na školách, která mnoho začínajících čtenářů odradí od čtení a právě oni hledají pomoc ve stručných obsazích děl nebo své znalosti dohánějí filmovými zpracováními."[17]Což je ovšem škoda, a tak právě řešením může být povinná literatura na audioknize.

Praktická část

Ukázky webových stránek www.audioknihy.wz.cz.

V praktické části jsem se soustředila na vytvoření seznamu audioknih[18], které by mohly poslouchat děti na základních školách jako doplnění k povinné - doporučené četbě. Musím hned na úvod poznamenat, že kdysi seznamy povinné četby se stávají dnes seznamy četby doporučené a i ty postupem mizí. Není již dán přesný seznam, ale jen okruhy nebo autoři, do jejichž knih by děti na ZŠ (víceletých gymnáziích) měly nahlédnout. Závisí to také na různých školách a učitelích nejen českého jazyka, jaké podmínky si pro své žáky stanoví. Otázkou rozšíření audioknih v této oblasti je, zda školní knihovny budou mít ve svém fondu jednou i audioknihy. Dnes tomu bohužel tak není, teď musí funkci zprostředkování zabezpečovat pouze ostatní knihovny a domácí zásoby audioknih. Cena audioknih se mnohdy pohybuje ve stejných finančních částkách, takže v tomto případě by to neměl být problém. Jediné, co hrozí, je poškození nosiče, na kterém je kniha namluvena. Pokud je poškozena kniha, zalepí se. Ale pokud se poškodí nosič, jsou ztráty velké a audioknihy ztrácí svůj význam. Rozhodně si myslím, že audioknihy nemohou nahradit klasické knihy. Jsou situace, kdy knihu číst

nemůžeme nebo nechceme, a tak je poslech jednodušší a mnohdy stravitelnější metodou, jak vstřebat text. Za cílovou skupinu svého seznamu audioknih jsem si vybrala žáky základních škol, víceletých gymnázií a jejich učitele a rodiče. Právě v tomto věku by se měl budovat vztah ke čtenářství, knihám a audioknihám. Nezvolila jsem si jako praktickou část vytvoření dotazníku nebo průzkumu o audioknihách, ale webové stránky se seznamem audioknih. Jelikož webové stránky jsou později využitelnější než průzkum, a to hlavně pro rodiče ale i učitele. Webové stránky (www.audioknihy.wz.cz) jsou děleny na tři hlavní části - seznam literatury, seznam audioknih a seznam odkazů, kde je možno vybrané audioknihy zakoupit nebo stáhnout z internetu. Dále obsahují úvod, kde je popsán obsah a důvod vytvoření stránek a také kontakt na moji osobu. Hned v úvodu je umístěn i plakát z pořádané přednášky o audioknihách. Mým účelem bylo vytvořit zcela jednoduché a hlavně přehledné stránky. Seznam literatury jsem čerpala z knih a příruček, které se zabývají doporučenou četbou. Největším problémem je, že většina z nich se liší, jelikož, jak jsem zde již uváděla, dřívější pevné seznamy dnes již neexistují. Každý tvůrce čtenářského deníku považuje za důležitou jinou literaturu. Čtenářské deníky dnes existují i v prostředí internetu, kde jsou velmi oblíbené. Jelikož jsem si byla této situace vědoma, využila jsem konzultace s učiteli českého jazyka na základních školách a víceletých gymnáziích. Poté jsem porovnala seznam knih s naším trhem s audioknihami. Seznam jsem se snažila ukončit ke konci února. Od té doby jistě vyšly další novinky, které by se daly do seznamu audioknih přidat, ale takto by se situace mohla stále opakovat. Snažila jsem se čerpat z našich nejvýznamnějších zprostředkovatelů audioknih. Seznam audioknih je prolinkovaný, takže je možné najít, kde by se dala určitá audiokniha zakoupit. Dospěla jsem k rozhodnutí, že náš trh není na dětského posluchače stoprocentně orientován. Proto se v seznamu doporučených audioknih objevil jen autor knižní předlohy s jinou audioknihou, která byla u nás nahrána. I tak vznikl seznam, kterým audioknihy nemusí být zahanbeny. V seznamu webových stránek jsou vydavatelství i internetové obchody, dvanáct míst, kde je možno audioknihy zakoupit. Možností je samozřejmě více, důvodem menšího seznamu byla přehlednost a fakt, že audioknihy jsou prodávány ve více obchodech najednou.

Použitá literatura: Audiobookradio.net : Listen to spoken word internet radio station [online]. [2006] [cit. 2009-06-03]. Dostupný z WWW: . Booksalley.com : Evolution of audiobook and media players [online]. [2006] [cit. 2009-05-31]. Dostupný z WWW: . CARDILLO, Arnie, et al. Tuning in to Audiobooks : Why Should Kids Listen?. Children & Libraries : The Journal of the Association for Library Service to Children Winter 2007. 2007, S. 42-47. Cdknihovna.cz : audioknihy ve formátu mp3 [online]. [2006], 15.1.2009 [cit. 2009-03-06].

Dostupný z WWW: . Cdknihovna.cz : O projektu CD knihovna [online]. [2006], 15.1.2009 [cit. 2009-03-06]. Dostupný z WWW: . Cdknihovna.cz : O vydavetelství [online]. [2006], 15.1.2009 [cit. 2009-03-06]. Dostupný z WWW: < http://www.cdknihovna.cz/o-vydavatelstvi>. Celé Česko čte dětem [online]. 2006 [cit. 2009-03-06]. Dostupný z WWW: < http://www.celeceskoctedetem.cz/>. COX CLARK, Ruth. Audiobooks for children : Is This Really Reading?. Children & Libraries : The Journal of the Association for Library Service to Children Winter 2007. 2007, S. 49-50. Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. c2005 [cit. 200905-30]. Dostupný z WWW: < http://sigma.nkp.cz/F/45B6DHEIQTDQ3JVC8R8C5NFCK9RJ5IK8GCD83A277RKQT7IPGY.... Čtenářský deník nejen k maturitě : 301 obsahů z děl 202 autorů. 3. přeprac. vyd. Třebíč : Jiří Mrákota, [200-]. 191 s. ISBN 80-86378-02-0. ČT24, Povinnou četbu má i Český rozhlas. Česká televize [online]. 2008 [cit. 2009-03-07]. Dostupný z WWW: . Čtenářský deník : Stahujte povinnou četbu v mp3 [online]. 2000-2009 [cit. 2009-03-31]. Dostupný z WWW: . Chytrá žena : Celé Česko čte dětem - hlasité předčítání pomáhá dětem zdravě růst [online]. [2006] , 4. 12. 2008 [cit. 2009-06-03]. Dostupný z WWW: . EISLEROVÁ, Jana. Čtenářský deník pro žáky základních škol a nižších ročníků víceletých gymnázií. 1. vyd. Havlíčkův Brno : Fragment, 1999. 164 s. ISBN 80-7200-280-5. CHALOUPKA, Otakar. Rodina a počátky dětského čtenářství. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 104 s. ISBN 80-85865-40-8. CHALOUPKA, Otakar. Škola a počátky dětského čtenářství. 1. vyd. Praha : Victoria Publishing, 1995. 101 s. ISBN 80-85865-41-6. JANEČEK, Vladislav. Živě : Apple iPhone: Recenze na celou hodinu [online]. [2007] , 30. 7. 2007 [cit. 2009- 05-30]. Dostupný z WWW: . Klasika české poezie jako audiokniha [online]. 2008-02-04 [cit. 2008-02-24]. Dostupný z WWW: < http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=275&Item....

MALINA, Jirka. Český rozhlas : iTunes 6.0 a iPod [online]. c2000-2009, 20.08.2006 [cit. 2009-05-30]. Dostupný z WWW: . MANGUEL, Alberto. Dějiny čtení. 1. vyd. Brno : Host , 2007. 480 s. ISBN 9788072942312 Nešiďte předčítání z knížek [online]. 1999-2009, srpen 2008 [cit. 2009-04-21]. Dostupný z WWW: < http://www.mojebetynka.cz/clanek/432/nesidte_predcitani_z_knizek.html>. PAVLOVSKÝ, Petr . Audiokniha - nové médium?. A2 [online]. 2009, č. 5 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: . ISSN 1803-663. PENNAC, Daniel. Jako román. 1. vyd. Praha : Mladá fronta , 2004. 117 s. ISBN 80-204-1140-2. PETŘÍČKOVÁ, Renata. Co a jak číst dětem do postýlky [online]. c2004-2009, 16.5.2008 [cit. 200904-21]. Dostupný z WWW: < http://www.citarny.cz/index.php?option=com_content&task=view&id=761&Item.... PETŘÍČKOVÁ, Renata. Nepovinná povinná četba. Svět dětské fantazie [online]. 2008 [cit. 2009-0307]. Dostupný z WWW: . Program ŠKOLA NARUBY. Ikaros : Elektorický časopis o informační společnosti [online]. 2009, roč. 13, č. 4 [cit. 2009-04-21]. Dostupný z WWW: . ISSN 1212-5075 . Projekt Celé Česko čte dětem. Česká škola [online]. 2008 [cit. 2009-03-06]. Dostupný z WWW: < http://www.ceskaskola.cz/Ceskaskola/Ar.asp?ARI=105601&CAI=2123>. ISSN 1213-601. Rosteme s knihou [online]. [cit. 2008-02-26]. Dostupný z WWW: . Rosteme s knihou : PROJEKT KAMPANĚ NA PODPORU ČTENÍ KNIH V ČR POD ZÁŠTITOU SVAZU ČESKÝCH KNIHKUPCŮ A NAKLADATELŮ. Bulletin SKIP [online]. 2006, roč. 15, č. 1 [cit. 2008-02-26]. Dostupný z WWW: . RTM TV : Děti z Libereckého kraje načetly audioknihy pro slepé [online]. c2009, 28.03.2009 [cit. 2009-05-30]. Dostupný z WWW: . ŠKYTOVÁ, Alžběta. Audioknihy [online]. 2009 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: < http://audioknihy.wz.cz/>.

ŠTRÁFELDOVÁ, Milena. Český rozhlas : Audioknihy v Česku se neprosazují lehce [online]. c19962009, 05- 12-2008 [cit. 2009-05-30]. Dostupný z WWW: . TRÁVNÍČEK, Jiří. Čteme? : Obyvatelé České republiky a jejich vztah ke knize. 1. vyd. Brno : Host, 2008. 207 s. ISBN 978-80-7294-270-1. ULRICHOVÁ, Libuše. Obsahy z děl české literatury. 1. vyd. Humplec : Pavel Dolejší, 1999. 204 s. ULRICHOVÁ, Libuše. Obsahy z děl světové literatury : I. díl Vybraná díla světové literatury od počátku písemnictví do konce devatenáctého století. 2. vyd. Humplec : Pavel Dolejší , 2003. 111 s. ISBN 80-86480-29-1. ULRICHOVÁ, Libuše. Obsahy z děl světové literatury : II. díl Vybraná díla světové literatury dvacátého století.2. vyd. Humplec : Pavel Dolejší , 2003. 113 s. ISBN 80-86480-30-5. VANĚK, Václav. Vše, co chcete vědet o čtení [online]. c2009, 22.9.2007 [cit. 2009-04-21]. Dostupný z WWW: . WILDOVÁ, Radka. RVP Metodický porál : Vybrané didaktické problémy výuky prvopočátečního čtení [online]. c2005-2009, 28. 07. 2004 [cit. 2009-05-30]. Dostupný z WWW: < http://www.rvp.cz/clanek/6/33>. ISSN 1802-4785.

[1] Klasika české poezie jako audiokniha [online]. 2008-02-04 [cit. 2008-02-24]. Dostupný z WWW: .

[9] Celé Česko čte dětem [online]. 2006 [cit. 2009-03-06]. Dostupný z WWW: < http://www.celeceskoctedetem.cz/>. [10] Program ŠKOLA NARUBY. Ikaros : Elektorický časopis o informační společnosti [online]. 2009, roč. 13, č. 4 [cit. 2009-04-21]. Dostupný z WWW: . ISSN 12125075. [11] Program ŠKOLA NARUBY. Ikaros : Elektorický časopis o informační společnosti [online]. 2009, roč. 13, č. 4 [cit. 2009-04-21]. Dostupný z WWW: . ISSN 12125075. [12] WILDOVÁ, Radka. RVP Metodický porál : Vybrané didaktické problémy výuky prvopočátečního čtení [online]. c2005-2009, 28. 07. 2004 [cit. 2009-05-30]. Dostupný z WWW: < http://www.rvp.cz/clanek/6/33>. ISSN 1802-4785. [13] MALINA, Jirka. Český rozhlas : iTunes 6.0 a iPod [online]. c2000-2009, 20.08.2006 [cit. 200905-30]. Dostupný z WWW: . [14] JANEČEK, Vladislav. Živě : Apple iPhone: Recenze na celou hodinu [online]. [2007], 30. 7. 2007 [cit. 2009- 05-30]. Dostupný z WWW: . [18] ŠKYTOVÁ, Alžběta. Audioknihy [online]. 2009 [cit. 2009-04-30]. Dostupný z WWW: < http://audioknihy.wz.cz/>. Štítky: knihovny, dětské čtenářství, zvukové knihy, audioknihy, audioknihy pro děti, předčítání, povinná četba, projekty na podporu dětského čtenářství a audioknih pro děti