ARCHITEKTURA EKOFAREM V ČESKÉ REPUBLICE

TEZE DIZERTAČNÍ PRÁCE

ARCHITEKTURA EKOFAREM V ČESKÉ REPUBLICE

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ FAKULTA ARCHITEKTURY Zhotovitel: Ing. arch. Lucie Pohanková Školitel: prof. Ing. arch. Hana Urbášková, Ph.D. Obor: architektura Ústav navrhování V. Brno 2012


2


ABSTRAKT Nové zemědělské stavby v České republice se v minulosti staly výsadou v lepším případě stavebních techniků a inženýrů, v horším případě pouze investora. Zatímco architekti či osvícení projektanti s invencí a citem pro architekturu do jejich projekce zasahovali velmi zřídka. V praxi upřednostňovaný a realizovaný mylný názor, že jde o čistě účelové stavby s ekonomicky nejvýhodnějším typovým řešením, kde vnější vzhled budovy a její působení v krajině hraje jen malou roli, znamenal obrovskou chybu, která zohyzdila tvář mnoha vesnic. S postupným rozvojem ekologického a trvale udržitelného zemědělství je třeba, aby se do navrhování těchto staveb vrátila myšlenka, invence a cit osazení stavby do krajiny. Jakým způsobem postupovat při návrhu nové nebo dostavbě původní ekofarmy v podmínkách České republiky a na jaké konkrétní body se při návrhu zaměřit je postatou této disertační práce. Cílem práce je zobecnění zásad navrhování nové moderní ekofarmy nebo nových staveb na stávající ekofarmě za využití principů ekologické a energeticky nenáročné architektury, využití obnovitelných zdrojů energie a bezodpadového hospodářství a jejich ověření na konkrétních realizovaných příkladech v České republice a sousedních státech Evropy. Kde jinde by se měly uplatnit principy ekologické architektury více, než při výstavbě ekofarem. Navíc ekofarma skýtá veliké množství funkcí a s tím souvisejících rozličných provozů s požadavky na specifické prostory. To je bonus navíc, druhová pestrost výstavby a možnost kreativity v architektonických řešeních. Ta je pak omezena především funkčností stavby, legislativními, hygienickými, požárními i provozními předpisy, se kterými se každý návrh musí vypořádat. Ekofarmy jsou fenoménem, ale i budoucností trvale udržitelného zemědělství České republiky. Nejen produkční stránka ekofarem, ale i zanedbaný stavební fond si právem zaslouží pozornost odborníků. Pouze ekofarma se správnou komplexně vytvořenou stavební a energetickou koncepcí na ekologických principech se stává dobře fungující soběstačnou jednotkou spjatou s koloběhem přírody, okolní krajinou a regionální tradicí.

3


ABSTRACT New agricultural constructions in Czech Republic happen, in better case, privilege of civil engineer, in the worse case only privilege of the investor, in the past. While architects or enlightenment project architects with inventive and feeling for architecture, rarely interfered to their projection. In the practice, the preferred and implemented misconception, that it is a purely purpose‐built buildings with economical advantageous solution type, when external design of the building and his effect in landscape plays just a minor role, meant a huge mistake, which disfeature face of a lot of villages. With the gradual development of organic and sustainable agriculture is obvious, that to the design of these buildings gets back the idea of invention and emotion of construction into the landscape. Essence of a dissertation is how to proceed with the draft of a new or completion of original organic farm in conditions of the Czech Republic and on which specific points to focus in the design. Objective of thesis is generalization of rules design new modern organic farm or new buildings on the existing organic farm, using the principles of organic architecture and architecture undemanding of energy, renewable source of energy and non‐waste management and verification on the specific examples in the Czech Republic and neighboring Europa countries. Where else should apply the principles of organic architecture more than in the construction of organic farms. Moreover, organic farm offers a great number of functions and with related different operations with requirements for specific areas. This is an added bonus, diversity of construction and the possibility of building creativity in architectural solutions. It is then mainly limited functionality of the building, legislative, public health, fire and traffic regulations, with which any proposal must cope. Organic farms are a phenomenon, but also the future of sustainable agriculture in the Czech Republic, as well. Not only production side of organic farms, but also neglected building stock deserves the attention of experts. Only organic farm with the right comprehensive created building and energy concept on an ecological principle is becoming a well‐functioning self‐contained unit connected with the cycle of nature, the surrounding landscape and regional tradition.

4


KLÍČOVÁ SLOVA Ekologické zemědělství, ekofarma, biofarma, bezodpadové hospodářství, ekologický koncept, energetický koncept, venkov, výrobní a zemědělské stavby, přírodní stavební materiály

KEY WORDS Organic farming, organic farm, non‐waste management, environmental concept, energy concept, rural, industrial and agricultural construction, natural building materials

5


OBSAH

1 ÚVOD ‐ EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ A VENKOVSKÁ KRAJINA............. 7 1.1 VÝVOJ EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ ..................................................8 1.2 LEGISLATIVA EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ EU A ČR ..........................9 1.3 ZÁKLADNÍ POJMY.................................................................................10 2 SOUČASNÝ STAV PROBLEMATIKY ................................................... 13 2.1 STATISTIKY EZ SVĚTOVÉ A EVROPSKÉ .................................................13 2.2 STATISTIKA EZ V ČESKÉ REPUBLICE ....................................................14 2.3 STAVEBNÍ FOND EKOFAREM...............................................................16 3 CÍL DISERTAČNÍ PRÁCE, ZVOLENÁ VĚDECKÁ METODA ZKOUMÁNÍ ... 18 5 ZÁSADY NAVRHOVÁNÍ EKOFAREM ................................................. 19 5.1 ZADÁNÍ ...............................................................................................19 5.2 URBANISMUS......................................................................................20 5.3 ARCHITEKTURA ...................................................................................21 5.4 ENERGETICKÝ KONCEPT......................................................................23 5.5 ODPADNÍ HOSPODÁŘSTVÍ .................................................................23 5.6 FAREMNÍ EKONOMIKA A EKONOMIKA VÝSTAVBY .............................24 6 ZÁVĚR.............................................................................................. 25 6.1 HODNOCENÍ FAREM ...........................................................................25 6.2 PŘÍNOS PRÁCE ....................................................................................26 6.3 PŘÍLOHA 1...........................................................................................26 7 POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE ...................................................... 27 8 PUBLIKOVÁNÍ DÍLČÍCH VÝSLEDKŮ PRÁCE ........................................ 29

6


1

ÚVOD ‐ EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ A VENKOVSKÁ KRAJINA

Ekologické zemědělství patří k hlavním pilířům trvale udržitelného zemědělství. Ekologické zemědělství je v Evropě v současnosti uznávanou alternativou ke konvenčnímu zemědělství. Během posledních několika desítek let zažívá ekologické zemědělství celosvětově dramatický vzestup. Česká kulturní venkovská krajina se plynule formovala několik století. Poválečné události a minulý režim na ní však zanechal mnohdy nevratné šrámy. Násilná kolektivizace zemědělství, potlačení zemědělských tradic vázajících se na náboženství a přírodu, scelování pozemků do širých lánů a snaha o maximální výnosy z půdy za cenu použití jakýchkoli neekologických prostředků se odrazila na tradiční m vzhledu české krajiny, ale i přirozeném koloběhu přírody. Ekologické zemědělství považuji za jedno z hledisek zlepšení stávajícího stavu venkovské krajiny. Způsob hospodaření, kterým lze alespoň částečně pomoci přírodě napravit v minulosti člověkem způsobené újmy. Venkovský prostor by měl v budoucnu být prostorem pro ekologii ve vztahu k půdě a krajině, živé i neživé přírodě, pro obnovitelné zdroje energie, pro volný čas a rekreaci – šetrný turismus i pro ekologické bydlení a výrobu. 1 A právě stovky farem se spolupodílí na velké části výše jmenovaných funkcí, které zabezpečuje a bude zabezpečovat venkovský prostor. Nemalou měrou spolupůsobí také na celkový obraz venkovské krajiny. Nejen jejich způsob hospodaření, ale i stavební fond farem usazených volně v krajině se odráží na vnímání krajiny člověkem. Ekologické zemědělství a ekofarmy lze považovat za alternativu a zároveň budoucnost českého zemědělství. Především z hlediska udržení kulturní venkovské krajiny a regionálních tradic. Přístup k rekonstrukci nebo stavbě nových objektů v areálu ekofarem by se měl změnit. Nový přístup by v ideálním případě měl vycházet z principů ekologické výstavby s předem důkladně promyšlenou koncepcí. Respekt k regionální tradici, ochrana životního prostředí, využívání místních zdrojů a šetrné zacházení s energiemi by v návrhu koncepce moderní ekofarmy mělo být prvořadé. 7


1.1

VÝVOJ EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ

Na začátku 20.století se setkáváme s prvními dokumentovanými údaji o poškození půdní úrodnosti a změnách v agroekosystémech způsobených chemickou a technickou intenzifikaci. Počátky ekologického zemědělství ve střední a západní Evropě lze datovat do období po první světové válce. V 70.letech 20 stol. vzniklo v Německu hnutí INFOAM, které mělo velký vliv na oficiální uznání ekologického zemědělství v Evropě. 2 Největší „boom“ ekologického zemědělství v Evropě přichází v 90. letech 20. století. V roce 1991 bylo přijato nařízení Rady EHS č. 2092/1991 o ekologickém zemědělství a označování zemědělských produktů a potravin, první zákonná norma, která podporuje rozvoj EZ v rámci nástrojů evropské strukturální politiky. První publikované zmínky v odborných časopisech o ekologickém zemědělství v České republice se objevují v letech 1985 – 87.2 Pouze VŠZ v Českých Budějovicích na půdě Provozně‐ekonomické fakulty se odvážila uspořádat v roce 1987 odbornou konferenci o ekologickém zemědělství. V roce 1988 byla založena za podpory kontaktů v zahraničí Odborná skupina pro alternativní zemědělství při ČSVTS. České ekologické zemědělství se začalo prakticky rozvíjet až po změně společenských, sociálních a ekonomických poměrů po roce 1989. V tomto období bylo ekologické zemědělství otázkou pouze několika jedinců – pro své okolí „exotů“, působících většinou v chráněných krajinných oblastech. V roce 1990 v ČR začaly hospodařit tři farmy dle zásad ekologického zemědělství, do konce roku 2004 došlo k výraznému nárůstu ekofarem na 836 podniků. 4 V tomtéž roce 1990 vzniklo 5 svazů ekologického zemědělství, v roce 1992 vznikl „Spolek poradců a kontrolorů EZ“ a svaz PRO – BIO.s.r.o. a v roce 1993 „Metodický pokyn pro EZ“, jednotná kontrola a certifikace, národní známka „bio“. V roce 1993 byla firma KOZ pověřena MZe kontrolou EZ, teprve v r. 1999 vznikla kontrolní společnost KEZ o.p.s, která funguje doposud.5 V roce 2000 byl přijat zákon o ekologickém zemědělství. V roce 2004 vypracovalo ministerstvo Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do r. 2010. 8


1.2

LEGISLATIVA EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ EU A ČR

Mezinárodní federace IFOAM pro období 1982 – 1983 vydala Basic standards. Tato pravidla vytvořená na nadnárodní úrovni vyjmenovávají minimální požadavky pro následnou „národní“ právní úpravu v oblasti ekologického zemědělství. Tímto svým způsobem představují základní úroveň právní úpravy, avšak jen v zemích mimo EU. V roce 1985 v Rakousku se objevuje první norma s právní sílou zákona.3 Česká legislativa týkající se ekologického zemědělství vychází z legislativy EU a jsou v ní zakotveny základní pojmy a postupy. Legislativa Evropské unie se sestává z nařízení a směrnic Rady (ES). Nařízení Rady 2092/1991 zkráceně Eko – nařízení ‐ nařízení, kterým byl udán jednotný evropský minimální standart ekologického zemědělství a došlo tak k oficiálnímu uznání evropského ekologického zemědělství. Nařízení Rady (ES) 834/2007 ‐ od 1.1. 2009 nahrazuje stávající Nařízení Rady 2092/1991. Prováděcí právní předpisy pro konkrétní oblasti ekologické produkce jsou od podzimu 2007 předmětem příprav. Nařízení Rady (ES) 889/2008 ‐ stanovuje prováděcí pravidla k nařízení 834/2007. Pokud jde o ekologickou produkci a označování ekologických produktů. Nařízení Rady (ES) 271/2010 ‐ prováděcí pravidla co se týče nového společného loga Evropské unie pro ekologickou produkci První směrnice pro ekologické zemědělství v ČR byly vytvořeny po roce 1990 v souvislosti se vznikem svazů ekozemědělců PRO‐BIO, LIBERA, BIOWA a ALTERVIN. Sjednocujícím prostředkem pro označování se stala směrnice MZe ČR, tzv. Metodický pokyn pro ekologické zemědělství. Od roku 1999 probíhaly přípravné práce na zákonu o ekologickém zemědělství. 3 Zákon 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství – opírá se o něj celý systém EZ, byl několikrát novelizovaný – nejvýznamněji jako 553/2005Sb. a 30/2006 Sb.12 Se zákonem souvisí prováděcí vyhláška 53/2001 Sb. (novela 174/2004) a PV 16/2006 Sb.15 Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do r. 2010 ‐ roce 2004 vypracovalo ministerstvo Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do r. 2010. Podporuje ekozemědělství ve vztahu k ochraně životního prostředí, posiluje informovanost a důvěru spotřebitele, podporuje zpracování bioproduktů a marketingu.13 Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství 2011 – 2015 – dnes platný nový akční plán14

9


1.3

ZÁKLADNÍ POJMY

DEF. DLE ZÁK. 242/2000 Sb. EKOLOGICKÉ ZEMĚDĚLSTVÍ = zvláštní druh zemědělského hospodaření, který dbá na životní prostředí a jeho jednotlivé složky stanovením omezení či zákazů používání látek a postupů, které zatěžují, znečišťují nebo zamořují životní prostředí nebo zvyšují rizika kontaminace potravního řetězce. Zvýšeně dbá na vnější životní projevy a chování a na pohodu chovaných zvířat v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu zák. 246/1992 Sb. na ochranu zvířat proti týrání. 12 Pojem ekologické (alternativní) zemědělství je společným názvem pro mnoho směrů a metod. Všechny však představují i přes svou různost společný směr hospodaření na půdě i chovu domácích zvířat jako alternativu ke konvenční, tradiční i současné zemědělské výrobě. 3 Cílem ekologického zemědělství je produkovat kvalitní biopotraviny, chránit životní prostředí, přírodu a její zdroje a spoluvytvářet harmonickou kulturní krajinu. Ale kromě toho i pečovat o pestrost života, vytvářet slušné životní podmínky pro člověka a chovaná zvířata, a tím udržet zemědělství jako tradiční obor lidské činnosti. EKOFARMA = uzavřená hospodářská jednotka zahrnující pozemky, hospodářské budovy, provozní zařízení a popř. i hospodářská zvířata dle § 4 odst. 2 sloužící ekologickému zemědělství17 Výroba v ČR má charakter hlavně menších farem, zpracovává se menší množství různorodých výrobků. Produkty se zpracovávají sezónně, odpadá tedy chemické ošetření před skladováním, zpracováním a expedicí. Jelikož se při výrobě a zpracování nepoužívají syntetické přídavky a stabilizátory, je technologie mnohem náročnější a tím stoupá i riziko ztrát. I na kontrolu biopotravin je kladen větší nárok. Zvýšení nákladů často způsobuje i komplikovanější organizace odbytu a prodeje. Plnění veškerých podmínek jsou předmětem pravidelné kontroly inspektorů společností pověřených kontrolou ekologického zemědělství, které pracují z pověření Ministerstva zemědělství (společnost KEZ, společnosti Biokont CZ a ABCERT CZ). Pokud ekofarmy daná pravidla nedodržují, je jim odebráno právo užívat značku BIO. 4 Každý zemědělec nebo podnikatel, který chce podnikat v režimu ekologického zemědělství se musí povinně registrovat u některé z kontrolních společností a na Ministerstvu zemědělství (Odbor ekologického zemědělství a obnovitelných zdrojů energie). Uzavřením smlouvy s kontrolním orgánem a dnem doručení bezvadné žádosti na MZe začíná přechodné období. 10


PŘECHODNÉ OBDOBÍ =období v průběhu kterého se uskutečňuje přeměna zemědělského hospodaření na ekologické zemědělství 12 EKOLOGICKÝ PODNIKATEL= osoba evidovaná podle zvláštního předpisu § 2c – 2g zákona 252/1997 Sb. a registrovaná podle tohoto zákona a hospodaří na ekofarmě Ekologický podnikatel nesmi souběžně s produkcí bioproduktů produkovat stejné suroviny rostlinného nebo živočišného původu jinou zemědělskou výrobou. Souběžná produkce je zakázána. 12 BIOPOTRAVINA= je potravina vyrobená za podmínek uvedených v zákoně č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a splňující požadavky na jakost a zdravotní nezávadnost stanovené zvláštními předpisy, na nichž bylo vydáno osvědčení o původu biopotraviny a naleznete ji na seznamu schválených biopotravin. 12 BIOPRODUKT=surovina rostlinného nebo živočišného původu získaná v ekologickém zemědělství a určená na základě osvědčení podle §22 k výrobě biopotravin12 BEZODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ= myšlenka bezodpadového hospodářství se inspiruje v přírodním cyklu, kde nic takového jako odpad neexistuje. Proto je potřeba přestat chápat použité materiály jako obtěžující odpadky, ale naopak jako hodnotný zdroj. Odpady představují nové pracovní příležitosti, obchodní možnosti a v neposlední řadě jsou surovinou pro nové výrobky.18 V oblasti ekologického zemědělství se jedná o využití odpadů vyprodukovaných převážně zvířectvem, odpady vzniklé při rostlinné výrobě a odpady vzniklé při zpracování biopotravin. WELFARE= vytvoření takových podmínek pro chov hospodářských zvířat, které odpovídají jejich potřebám a humánním a etickým zásadám. Způsob chovu musí zvířatům umožnit přirozené chování včetně pohybu venku, jejich zdravý růst, vývoj a reprodukci. VENKOVSKÁ KRAJINA= v sobě spojuje dva pojmy. Venkov je prostor mimo městské osídlení, který je charakterizován nižší hustotou zalidnění a tradičně zaměřen na zemědělství. Od městského prostoru se liší nejen charakterem osídlení a architekturou, ale i převládajícím způsobem obživy, stylem života, kulturou apod. Krajina je odborný geografický a ekologický pojem, který vědeckým způsobem popisuje vybranou část zemského povrchu s typickou kombinací přírodních a kulturních prvků a charakteristickou scenérií. Jako přírodní krajina se nazývá území nedotčené lidskou činností, v němž dominují přirozené prvky. V současnosti převládá kulturní krajina vzniklá přetvořením původní přírodní krajiny činností člověka.

11


Můžeme tedy říci, že soubor pojmů venkovská kulturní krajina charakterizuje prostředí, ve kterém se většina ekofarem nachází a s nímž by měly být tyto ekofarmy v naprostém souladu. Veškerá zemědělská činnost představuje změnu přírodního prostředí. Ekologičtí zemědělci se snaží tyto změny omezit tak, aby jejich farmy svým počínáním co nejméně zatěžovaly okolní přírodu a krajinu.21 Dokonce se snaží krajině navrátit její původní tradiční ráz, narušený socialistickým hospodařením . REGIONÁLNÍ TRADICE= soubor zvyků a obyčejů ve všech kulturních oblastech typických pro jednotlivou oblast krajiny a sídel, které spolu sousedí a jsou si blízké v mnoha směrech např. podobnými zájmy a charakteristikou. Ve své disertační práci mám na mysli především regionální tradice v architektuře a stavebnictví např. formu architektury, používaný stavební materiál atd.. EKOLOGICKÁ ARCHITEKTURA A URBANISMUS= pojem ekologická zahrnuje oblast staveb, uspořádání a vývoj sídel ve venkovské i městské krajině, které jsou nějakým způsobem šetrné k životnímu prostředí. Svým návrhem respektují okolní krajinu a souzní s přírodou. Jsou navrženy z ekologických, přírodních a lehce recyklovatelných stavebních materiálů, minimalizují spotřebu energie na stavbu i provoz. Využívají alternativních zdrojů energie, jsou lehce upravitelné popř. odstranitelné (recyklovatelné), neprodukují odpady a emise zatěžující životní prostředí. Z hlediska minimalizace nároků na energie to mohou být např. nízkoenergetické, pasivní nebo nulové stavby, jejichž tepelné ztráty jsou minimální, nebo se blíží nule. V rámci zemědělských farem se objevují kromě staveb pro bydlení také speciální druhy výrobních a zemědělských staveb, které mají v praxi často k ekologické architektuře dost daleko. Takové stavby by měly být na ekofarmách v maximální míře redukovány, šetrně upraveny a nebo navrženy nově s ohledem na zásady ekologické architektury. Stavby sloužící pro ekologické zemědělství by měly být stejně jako ekologické hospodaření ve vyváženém poměru složek ekologické (místní, přírodní materiály, energetická nenáročnost), sociální (estetika a tradice)a ekonomické (rozumné náklady pořizovací i uživatelské).

6

Ochranné známky společnosti Abcert

12

5

Logo certifikační společnosti KEZ


2

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY

2.1

STATISTIKY EZ SVĚTOVÉ A EVROPSKÉ

V režimu ekozemědělství se celosvětově ke konci roku 2005 obhospodařovalo více než 31 mil. ha půdy. V roce 2008 už to bylo 37,2 mil. hektarů. 22 Největší podíl z ekologických ploch má dlouhodobě Oceánie, 34,7 %, následuje Evropa s 23,4 %. Zemí s největší rozlohou ekologických ploch zůstává se svými rozlehlými pastvinami Austrálie (12 milionů ha). Následuje Argentina, (4 miliony ha) a Čína (1,9 milionů ha). Ve srovnání s koncem roku 2007, přibylo v roce 2008 na světě více než 3 miliony ha ekologických ploch. Nejsilnější růst zaznamenaly Asie a Evropa. Na ekologické půdě ve světě pracovalo v r. 2007 téměř 1,4 milionu ekologických zemědělců, v roce 2009 již 1,8 milionů ekologicky hospodařících podniků. Nejvíce je jich v Indii, Ugandě a v Mexiku.22 Podle londýnského Organic Monitor dosáhl v r. 2004 trh s biopotravinami na celém světě obratu 23,5 miliardy EUR, v roce 2005 to bylo 25,5 mld. EUR, v roce 2009 již 40 mld. EUR. Trh celosvětově roste asi o 8 až 9 % ročně, nejvíce v Severní Americe a Evropě, což jsou zároveň dvě oblasti s největším podílem na spotřebě biopotravin (96 %).24 Evropský trh s biopotravinami dosahoval v roce 2009 obratu 18,4 mld. EUR. Podle posledních údajů byla celková obhospodařovaná plocha ekologickým zemědělstvím v Evropě 1,3 mil. ha půdy, což je 1,9 % plochy evropské zemědělské půdy a Evropská plocha ekologického zemědělství tvoří dnes již 25% ploch světového organického zemědělství. Nejdynamičtější rozvoj ekologického zemědělství v rámci Evropy probíhal v 90. letech. Na špici stálo Rakousko, Dánsko, Nizozemí, Finsko, Švédsko a Itálie. Zatímco v Řecku a Portugalsku byli teprve v počátcích EZ. Státům stojících mimo EU – Island, Norsko, Lichtenštejnsko a Švýcarsko – státy EFTA‐ bylo uznáno v roce 2004 32,2% farem jako ekologických.23 Ještě v roce 2005 mělo největší procento ekologicky obhospodařované plochy oproti ploše konvenčního zemědělství Rakousko kolem 11% s Itálií v závěsu 8,5%.26 V roce 2009 již drží prvenství v evropském ekologickém zemědělství Itálie, meziročně tam vzrostla mezi léty 2008 a 2009 plocha obhospodařovaná ekologicky o 10%. Celková rozloha půdy obhospodařované v Evropě v systému ekologického zemědělství dosáhla v roce 2009 1 106 684 hektarů. Podle počtu certifikovaných ekologických farem a rozlohy ekologických ploch zůstává Itálie v Evropě na prvním místě. Pokud se započítá také rozloha ploch pastvin, pak prvenství drží od roku 2008 Španělsko.27 13


2.2

STATISTIKA EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ V ČR

Plánované hospodaření v minulosti mělo pro ekologické zemědělství pramalé pochopení a kladlo důraz především na kvantitu než na kvalitu zemědělských produktů. Teprve změna politického režimu po r. 1989 a možnost soukromého podnikání umožnila několika odvážným jednotlivcům hospodařit na své půdě ekologicky. V České republice se ekologické hospodaření rozvíjí od roku 1990 (tehdy v ČR hospodařily pouze tři farmy dle zásad ekologického zemědělství), do konce roku 2004 došlo k výraznému nárůstu ekofarem na 836 podniků. V závěru roku 2009 bylo evidovaných 2689 ekologických zemědělců, kteří hospodaří na výměře téměř 400 000 ha, což představuje podíl 9,38% z celkové výměry zemědělské půdy. Během roku 2009 přibylo rekordních 904 subjektů.

10

Rozvoj ekologického zemědělství v České Republice v letech 1990 – 2009 V ČR má ekozemědělství především regionální charakter. Každý region má svoje specifika – kulturní, společenská, hospodářská a i zemědělská. Rozložení ekofarem v České republice není příliš vyrovnané. Hlavními oblastmi EZ jsou méně příznivé a horské oblasti především v pohraničí, zde také farmy dosahují vysoké průměrné velikosti. Podle nových dostupných statistických údajů z konce roku 2009 nejvíce ekofarem i ploch EZ je již tradičně v Jihočeském kraji. Velký počet ekofarem je také ve Zlínském kraji a na Vysočině, tam však není zdaleka tak velký podíl plochy obhospodařované v ekologickém zemědělství a farmy mají spíše menší rodinný charakter. 14


Česká republika však díky své geografii má poměrně vyrovnaný poměr orné půdy, luk a lesních porostů. Zemědělská půda zabírá 54% celkové rozlohy státu. Zhruba 1/3 zemědělské půdy České republiky zabírají lesní porosty, jejichž plocha narostla od r. 1995 do r. 2005 na úkor zemědělské půdy o 16 tis. ha. To však není nic proti tomu, jak narůstala na úkor orné půdy plocha trvalých travních porostů – za stejné období vzrostla o 71 tis.ha. Polovina orné půdy se totiž nachází v oblastech méně příznivých pro hospodaření tzv. LFA, oblastech, kde se udržování luk a pastvin podporuje. Na statistikách zemědělství je jasně vidět, že dotační politika EU, která je zaměřena především na pastvinářství velmi ovlivnila procento ploch trvalých travních porostů v České republice. Průměrná velikost farem stále klesá už od roku 2001, kdy dosáhla největší výměry 333ha na farmu. V roce 2009 se průměrná velikost farmy pohybovala jen kolem 148ha. Průměrná velikost tuzemských farem však stále vysoce převyšuje evropský průměr, který činí 40ha na farmu. Do ekologického režimu hospodaření vstupují farmy se stále menší výměrou. V rámci vstupu tzv.”mladých zemědělců” do systému, především kvůli dotaci, dochází k dělení farem na menší celky. Výměra průměrné ekofarmy je však stále větší než výměra farmy konvenční.28

Velikostní struktura ekofarem v roce 2008 a 200910 Dnes je ekozemědělství v ČR stabilizovaným zemědělským systémem na vysoké úrovni. Počet farem i odbyt stále roste, avšak ne všechny oblasti ekozemědělství jsou rozvinuty dostatečně. Zpracování bioproduktů ekologickým způsobem, jejich balení a propagace je pro mnoho ekofarem velkým problémem. Trh s tuzemskými bioprodukty není ještě plně rozvinutý a prim v distribuci biopotravin především z dovozu hrají stále velké zahraniční obchodní řetězce. V posledních letech však dochází k rozvoji domácího trhu s biopotravinami, spotřebitelé potraviny čím dál více kupují, čímž se mírně zvyšuje počet výrobců biopotravin i faremních zpracovatelů. Je pestřejší nabídka tuzemských biopotravin, začíná klesat podíl biopotravin z dovozu. 29 15


2.3

STAVEBNÍ FOND EKOFAREM

Většina drobných českých ekofarem dnes funguje v původních venkovských usedlostech, v lepším případě užívaných po generace nepřetržitě zemědělskými rodinami, které nemohly v období komunismu po léta svobodně vykonávat svou činnost. V horším případě v objektech navrácených původním majitelům v restituci, obvykle zcela zdevastovaných nesprávným naprosto necitlivým užíváním bez jakéhokoli vztahu k nemovitosti a jakékoli údržby. Velké farmy fungují v přestavěných bývalých státních statcích a zemědělských družstvech, které byly po letech užívání mnohdy ještě v katastrofálnějším stavu. Jejich stavební fond byl sice novějšího data, ale pro stavbu bylo z nedostatku použito nekvalitních stavebních materiálů a většina těchto staveb byla stavěna zbytečně rychle neodborníky. Při jejich výstavbě nebyly dodrženy správné technologické postupy . Situace se nikterak nezlepšila ani po roce 1989. Běžná praxe v začátcích působení prvních tuzemských ekofarem byla, že teprve až ekozemědělcům hrozily sankce, provedli nejnutnější opravy a stavební úpravy původního stavebního fondu farmy svépomocí, tak aby odpovídaly neustále přísnějším hygienickým požadavkům a financovali záměr z vlastních vyšetřených mnohdy minimálních finančních prostředků , bez podpory. To se mnohdy odrazilo na estetice staveb.

Postupem času a lepší schopností využití dotačních titulů z národních fondů a EU se situace změnila a některé velké farmy byly schopny zafinancovat i velké profesionálně vedené projekty přestaveb a novostaveb některých provozních objektů farmy (např. ekofarma společnosti Country Life v Nenačovicích na Berounsku nebo Biofarma Sasov u Jihlavy). Dnes je i většina malých původních farem po rekonstrukci, či ve fázi postupné rekonstrukce zdařilé i méně zdařilé. Probíhá také výstavba nových drobnějších objektů jako např. na biofarmě Slunečná v Želnavě v oblast CHKO Šumava. S narůstající suburbanizací se zmenšuje plocha venkovské krajiny na úkor příměstské aglomerace, což donutilo některé ekologické zemědělce především v zahraničí (Biohof Achleiner v Eferdingu (A) nebo Vetterhof v Lustenau(A)) opustit tradiční usedlosti v centrech obcí a postavit si novou moderní ekofarmu obklopenou vlastními pozemky ve volné krajině. S výstavbou farem ve volné krajině také souvisí otázka naprosté soběstačnosti farmy. Práce nebude zaměřena na jedince, kteří farmaří většinou na původních samotách a salaších poněkud prehistorickým způsobem. Bude orientována na takové provozy, které jsou soběstačné za pomoci soudobých a moderních technologií. Vzrůstající zájem o ekologické hospodaření se v budoucnosti promítne i do nárůstu počtu nových staveb ekofarem, jejichž urbanistické a architektonické 16


řešení by mělo odpovídat současným ekologickým trendům ve stavebnictví. Nové ekologické farmy se pomalu, ale jistě stanou vzorovými stavbami propagujícími selskou kulturu a zdravý způsob života. Prozatímním výhledem do blízké budoucnosti tuzemských farem je úprava dostavba a přestavba stávajícího stavebního fondu, ale i výstavba nových samostatných provozních objektů funkčně spojených s farmou původní. Mnoho těchto přístaveb a dostaveb souvisí s faremním zpracováním, prodejem a rozvojem agroturistiky.

Ekofarma Farim v Tejmlově (CZ) 33

34

Biofarma Slunečná, Želnava (CZ)

Ekofarma Country Life, Nenačovice (CZ), realizace 2003

Ekofarma Sasov, Sasov u Jihlavy (CZ) 35

Vetterhof v Lustenau (A), realizace 1996

Biohof Achleitner v Eferding (A), realizace 2005

36

17


3 CÍL DISERTAČNÍ PRÁCE, ZVOLENÁ VĚDECKÁ METODA ZKOUMÁNÍ

Cílem práce je zobecnění zásad architektonického návrhu nové moderní ekofarmy nebo nových staveb na stávající ekofarmě získaných studiem a z běžné architektonické praxe. A to za využití principů ekologické a energeticky nenáročné architektury, využití obnovitelných zdrojů energie, bezodpadového hospodářství v možnostech a podmínkách platné legislativy České republiky. Následně jejich ověření na konkrétních vybraných případech moderních ekofarem v České republice, Rakousku a Švýcarsku. Použitou vědeckou metodou je zobecnění poznatků k tématu navrhování ekofarem v České republice získaných studiem, pozorováním i architektonickou praxí. Tyto poznatky byly klasifikovány do několika logických bodů, které dále považuji za hypotézu. Následně ověřuji platnosti vyvozené hypotézy na realizovaných referenčních příkladech, které jsou přílohou této práce. Zobecněním je myšleno nalezení společného zastřešujícího významu vždy pro skupinu vzájemně srovnávaných jevů a prvků se souvisejícími znaky. Klasifikací je míněno třídění. Za hypotézu jsou považována tvrzení setříděná do několika konkrétních bodů. Hypotéza je ověřena pozorováním.

18


4

ZÁSADY NAVRHOVÁNÍ EKOFAREM

4.1

ZADÁNÍ, INVESTOR A ARCHITEKT

Investor se stává obvykle nositelem zadání. Ze strany investora je kladen důraz na to, aby si promyslel svůj podnikatelský záměr, svoji filosofii, přístup ke krajině a půdě a aplikaci své filosofie v praxi. Představa investora by měla být velmi konkrétní. Při návrhu ekofarmy je třeba, aby bylo specifikováno zadání mnohem podrobněji a ve větším rozsahu než u jiných staveb. Aby byly odborníky popsány pracovní a technologické postupy, jelikož se v praxi jedná o výrobní stavbu, kdy architekt vytváří jakousi schránku, vnější slupku pro technologii. Navíc se by se neměla z návrhu vytratit ekologie. Součástí zadání by mělo být osobní seznámení se projektanta se životem investora i vybranou lokalitou. A to vzhledem ke skutečnosti, že architekt tzv. „šije návrh investorovi na míru.“ Dalším bodem zadání by mohla být také předprojektová příprava, jejímž úkolem je zmapování stávajícího stavu staveniště, průzkumy (geologické, hydrogeologické, radonové, stavební…), měření (např. hluku..), posudky na případný stávající stavební fond a stav zeleně. Architekt může být nejen designérem staveb, nositelem myšlenky – základního konceptu, ale i manažerem celého projektu. Vyřizuje pak všechny fáze řízení, a vykonává stavební nebo autorský dozor. Proto se kvalita stavby často odvíjí od jeho schopností designérských a konstrukčních, ale také ekonomických. Pro takový úkol, jako je návrh ekofarmy ve volné krajině, je nezbytné, aby měl architekt pokoru a cit pro krajinu a byl v rozumné formě také na přírodu zaměřený člověk. Vztah investora a architekta by měl být založen na vzájemném porozumění a respektu, důvěry investora ve schopnosti architekta. A všechny vzájemné kompromisy by měly vést ku prospěchu stavby, nikoli obráceně. Na návrhu každé nové stavby se nepodílí pouze investor a projektant (architekt), ale i celá řádka specialistů projektantů a jiných odborníků působících ve stavebnictví (geologů, geodetů, apod.). Řady spolupracujících odborníků se oproti jiným stavbám při návrhu ekofarmy mohou rozšířit i na odborníky z jiných odvětví než je stavebnictví – odborníky na ekologické zemědělství, hygienu a technologie v potravinářství, styk s veřejností nebo třeba odborníky na Feng šuej, vyhledávání geopatogenních zón a jiné činnosti, které balancují na pomezí vědy a duchovna.

19


4.2

URBANISMUS

Nové objekty by měly být moderní, ale urbanisticky a architektonicky šetrné ke krajině i regionální stavební tradici, vhodně začleněné do terénu, okolní krajiny i zástavby ideálně obklopené vlastními pozemky. Umísťování stavby Při umísťování staveb v podmínkách České republiky je nutno respektovat stavební zákon a jeho prováděcí vyhlášky, územní plán, ochranu ZPF, vliv na životní prostředí a závazné normy (stavební, veterinární, požární). Výběr staveniště dle geografických podmínek (poloha vůči ostatním usedlostem, obci či městu) ● dle topologických podmínek (svažitost terénu a orientace ke světovým stranám) ● dle klimatických a geologických podmínek (směry větru, déšť, kvalita půdy a vody, vhodnost půdy a podnebí pro pěstování určitých druhů plodin, chovu zvířat) ● dle stavu stávajícího stavebního fondu a zeleně nacházející se na parcele ● dle napojení na technickou infrastrukturu ● dle vhodného zdroje energií v okolí ● dle velikosti staveniště a rozlohy přilehlých parcel (dostatečné plochy pro výběh zvířat, pěstování plodin atd. dle předpokládaného podnikatelského záměru) ●

Urbanismus vnitřního uspořádání ekofarmy Následná urbanistická koncepce uspořádání vnitřní zástavby ekofarmy je přizpůsobena již výše vyjmenovaným faktorům a především funkci jednotlivých budov nebo celků. Funkční a logické dispoziční uspořádání i ekonomické hledisko rozvržení prostoru hraje u výrobní stavby, tohoto typu hlavní roli. A to především návaznosti a kapacita funkčních celků i dimenzování a délka provozních cest. S tím souvisí i možnost jednoduchých přestaveb a dostaveb bez vysokých ekonomických nároků a kapacita pro rozšiřování jednotlivých provozů.

20


4.3

ARCHITEKTURA

Původní objekty by měly být upraveny moderně dle účelu stavby jednoduše, funkčně a šetrně s minimálními nároky na vynaložené energie na stavbu i provoz. Přesto by si měly zachovat vztah k místu, osobitost, nebo i tradiční duch. Ekofarma si obvykle nežádá velkolepou architekturu, nýbrž jednoduchou, funkční, energeticky nenáročnou a pokornou stavbu ohleduplnou vůči svému prostředí. Funkční a dispoziční řešení Na ekofarmě nebo v blízkosti ekofarmy je třeba poskytnout prostor nejen pro zemědělské výrobní funkce a bydlení, ale také množství doplňkových objektů nezemědělských funkcí spojené výrobou a prodejem potravin, s ochranou přírody a krajiny, rozvojem regionu a agroturistikou (penziony, kanceláře sdružení a organizace ochrany přírody a krajiny, informační a vzdělávací centra v oboru, zpracovny bioproduktů, prodejny biopotravin, ….). Případně si pro tyto doplňkové funkce vytvořit prostorovou rezervu. Funkční schéma ekofarmy je vytvořeno na základě mnoha kritérií – investičního záměru a zadání investora dle potřeb investora, principu jednoduchého fungujícího provozu, dle hygienických, požárních a jiných normou určených podmínek, dle regionálních tradic, podmínek daných polohou a orientací staveniště atd.…. Dispozice objektů na ekofarmě by měla být co nejvíce volná, s možností změny funkce formou jednoduchých úprav bez velkých technických komplikací a obrovských nároků na energie. V objektech a mezi jednotlivými objekty by měly být vytvořeny co nejkratší dopravní cesty. Typologické parametry stájových objektů na ekofarmách jsou podle pravidel ES prostorově náročnější než pro běžnou konvenční farmu. Propojení s přírodou a půdou i napojení na venkovní výběhy, pastviny a jiné produkční plochy je důležitým předpokladem správně fungující ekofarmy. Forma – hmota, tvar, proporce a design Tvar hmoty staveb by měl být podřízen účelu stavby, místu ,okolním stavbám a zeleni. Měl by být jednoduchý, smysluplný a jednoznačně odůvodnitelný. Při tom není v moderní architektuře účelových staveb vyloučen inovativní kreativní tvar. Hospodářské objekty jsou obvykle velmi objemné halové stavby, které je lépe rozčlenit na části v rámci celé hmoty, tvaru střechy nebo barvě, odlišné struktuře a materiálu plochy fasády, aby ve se lépe přizpůsobily měřítku okolní krajiny. 21


Při promýšlení proporcí stavby lze s výhodou využít harmonického (nejen estetického) působení proporce tzv. „zlatého řezu“. Tvar hmoty lze výhodně doplnit zelení. Zeleň zapojit do konceptu stavby a opticky upravit proporce objemných staveb nebo velkých ploch pomocí vhodně zvolené a správně osazené zeleně. Pro design a celkové působení stavby v krajině je důležitá i vhodně zvolená struktura a barva v závislosti na zvolené konstrukci a materiálu. Obecně lze říci, že přírodní materiály ve svých přirozených barvách působí v krajině nenápadněji a přirozeněji. Při volbě struktur a barev je také dobré přihlédnout k řešení stávající okolní zástavby nebo se inspirovat regionální tradicí. Zvolená barva a struktura povrchového materiálu staveb by měla být přizpůsobena záměru investora – splynout nebo šokovat, popř. nalákat. Konstrukce a přírodní stavební materiály Pro účely výroby se preferují konstrukčně nenáročné stavební objekty, lehce demontovatelné a průvzdušné, dobře osvětlené přirozeným světlem poskytující ochranu před nepříznivými vlivy prostředí, vhodné je i využití vegetace. Je lépe dát přednost použití regionálních stavebních materiálů z místních zdrojů, a tím i zkrácení dopravní cesty materiálu na minimum. Z hlediska ekologické výstavby se preferuje využití přírodních stavebních materiálů ( dřevo a stavební materiály z odpadů z dřevní hmoty, hlína a jíly, sláma a přírodní tepelné izolace – len, bavlna, sláma, konopí, vlna, dřevěná vlákna…) Je dobré si dopředu rozmyslet, zda vybraný konstrukční a stavební materiál je z čistě praktických důvodů vhodný pro funkci a podmínky okolního i vnitřního prostředí daného objektu .

Stáj v Prattelnu (A) – použití rákosových rohoží 37

22

Farma Windisch‐ stáj pro koně, Auen (A)

Vetterhof, Lustenau (A) ‐ detail modřínového obkladu po 14 letech


4.4

ENERGETICKÝ KONCEPT Doprava energií, energetické zdroje

Energetický koncept je podstatným faktorem pro budoucí fungování ekofarmy. Doprava energií by měla být zkrácena na minimum a měla by se omezit spíše na místní zdroje. Podle místních podmínek by se mělo dát přednost využití alternativních zdrojů energie (voda, slunce, vítr, země, geotermální energie, energie získaná zpracováním vlastních odpadů, recyklací apod.) a tím by byla zajištěna i jistá energetická soběstačnost ekofarmy. Energeticky nenáročná výstavba Použití místních přírodních a energeticky nenáročných stavebních materiálů – dřevo, kámen, hlína, sláma, nepálená cihla, vlna, polní plodiny (len, konopí, bavlna…) souvisí nejen s konstrukcí, ale správně řešeným energetickým konceptem ekofarmy. Jednoduchost a promyšlenost hmoty i dispozice, správná orientace vůči světovým stranám a klimatickým podmínkám, vhodná volba konstrukce i zdroje energie dělá objekty energeticky šetrné. Prioritou je vzduchotěsnost obálky ovlivňující minimalizaci tepelných ztrát budovy, u které na tom záleží a s tím související správná orientace a velikost otvorů – pasivní i aktivní solární zisky, zastínění. 4.5

ODPADNÍ HOSPODÁŘSTVÍ Bezodpadové hospodářství

Vzhledem k tomu, že ekofarma funguje v uzavřeném cyklu ve spojení s okolní přírodou je poměrně snadné využití koloběhu přírody a přírodních procesů při likvidaci odpadů vyprodukovaných ekofarmou: hnojení biologickými hnojivy z odpadů z ekofarmy, zavedení kořenových čistíren odpadních vod, kompostování, apod. Také využití odpadů jako zdroje energie pro samotnou ekofarmu a okolí je možné s pomocí zavedení nových technologií: výroba bioplynu, biolihu a jiných biopaliv. Tyto technologie jsou však velmi finančně náročné a využití pouze pro účely ekofarmy se zdá pro běžnou ekofarmu ekonomicky neefektivní. „Recyklace“ v hospodaření s vodou, znovuvyužití srážkových vod a přečištěné šedé vody, se stává v ekologickém provozu dnes již téměř podmínkou.

23


4.6

FAREMNÍ EKONOMIKA A EKONOMIKA VÝSTAVBY

Faremní ekonomika je postavena jako u většiny podnikatelů na mnoha faktorech, především na správně zvoleném podnikatelském záměru a strategickém marketingovému plánu. Od ostatních podnikatelů jsou však zemědělské podniky znevýhodněny přímou závislostí na nepředvídatelných klimatických podmínkách (přízeň počasí) a kvalitě okolního prostředí. Navíc ekologické zemědělství je oproti konvenčnímu „ochuzeno“ o možnost využití intenzifikačních faktorů (umělá hnojiva), má zvýšené náklady na pracovní sílu (menší mechanizace), náročnější veterinární i chovná opatření , vícenáklady správnou organizaci práce, vyšší ceny vstupů a snížené ustájovací kapacity. Proti tomu příjmy z ekologického zemědělství by měly být vyšší díky vyšší státní podpoře (dotační tituly) a realizaci a prodeji dražších bioproduktů oproti konvenčnímu zemědělství. Finanční podporu pro zemědělce lze získat od Státního zemědělského intervenčního fondu, který v ČR zprostředkovává vyplácení finanční podpory z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EAFRD). Jednak z přímé platby SAPS na plochu evidovanou v rámci LPIS pro všechny zemědělce a národních doplňkových plateb Top‐ U pouze na některé činnosti. Dále platba pouze pro ekozemědělce z Programu pro rozvoj venkova Osy II. Zlepšování životního prostředí a krajiny v rámci Agroentviromentálního opatření (AEO) s pětiletým závazkem na pěstování určitých druhů rostlin. Částečně i z Osy I. zaměřené na „Modernizace zemědělských podniků, Technické vybavení provozoven a Zahájení činnosti mladých zemědělců“ a Osy III pro podporu cestovního ruchu. Ekonomická náročnost výstavby podle pravidel ekologické architektury je obecně, nejen na ekofarmách, vyšší (v některých případech téměř až o 100%). Především u staveb kladoucí si nároky na dokonalé zateplení (pasivní a nízkoenergetické stavby izolované za pomoci izolací z přírodních materiálů) a kreativní architektonický design – složité tvary, netradiční stavební materiály a atypická konstrukční řešení.

24


5

ZÁVĚR

V předchozích kapitolách bylo stanoveno několik nosných základních bodů, které jsou klíčové při návrhu nové farmy nebo nové výstavby na ekofarmách, jejichž splnění bude ověřeno na několika vybraných fungujících ekofarmách se soudobou výstavbou. Vzhledem k tomu, že ekofarem s novou výstavbou zatím v tuzemsku moc realizovaných není, byl výčet doplněn o několik farem ze sousedního Rakouska a Švýcarska, které mohou jít v mnohém příkladem. 5.1

HODNOCENÍ FAREM

Byly vybrány následující moderní ekofarmy s novou výstavbou v České republice, Rakousku a Švýcarsku. Ekofarma společnosti Country Life, Nenačovice (CZ) Rodinná farma, Bukovice (CZ) Biohof Achleitner, Eferding (A) Statek Vetterhof, Lustenau (A) Rodinná farma Greussinghof, Lauterach (A) Kozí farma Puzzeta, Val Medel (CH) Vybrané realizované nové ekofarmy byly podrobeny rozboru a hodnoceny podle splnění níže uvedených z této práce vyplývajících podstatných kriterií správného návrhu ekofarmy: ●

soulad stavby s okolní krajinou

●

návrh podle pravidel ekologické architektury

●

energetická náročnost nové výstavby, zdroje energie

●

využití bezodpadového hospodářství, , dopady na životní prostředí

Hodnocení jednotlivých příkladů jsou uvedena v Příloze 1 této práce. Nutno obecně podotknout, že architektonická hodnocení jsou čistě subjektivní. Většina základních bodů pro trvale udržitelnou výstavbu vytyčených touto disertační prací byla u nových ekofarem uvedených v Příloze 1 splněna. 25


5.2

PŘÍNOS PRÁCE

Disertační práce může sloužit architektům, projektantům, studentům architektury nebo samotným ekofarmářům jako jeden z podkladů, základní návod, pro návrh a realizaci staveb na ekologické farmě. Závěrem lze konstatovat, že ekologické zemědělství je budoucností evropského zemědělství a ekofarmy důležitým článkem trvale udržitelného rozvoje venkova. Nejen z hlediska produkce zdravých biopotravin, ale i z hlediska udržení pracovní síly na venkově, zachování kulturní venkovské krajiny a regionálních tradic. Přístup k rekonstrukci nebo stavbě nových objektů v areálu ekofarem by měl vycházet z principů ekologické výstavby (nikoli dogmaticky) a měl by mít předem důkladně promyšlenou koncepci. Respekt k regionální tradici, ochrana životního prostředí, využívání místních zdrojů a šetrné zacházení s energiemi by se mělo stát stěžejním v návrhu koncepce moderní ekofarmy. 5.3

PŘÍLOHA 1

Ekofarma společnosti Country Life, Nenačovice (CZ)

Statek Vetterhof, Lustenau (A)

36

Kozí farma Puzzeta, Val Medel (CH) 9 26

Rodinná farma, Bukovice (CZ)

Rodinná farma Greussinghof, Lauterach (A) 8

Biohof Achleitner, Eferding (A)


6

POUŽITÁ LITERATURA A ZDROJE

[1] URBÁŠKOVÁ, H. Úvod – změna úlohy a funkce venkovského prostoru. Architektura ekofarem. Fakulta architektury VUT v Brně: 2010, ISBN 978 – 80‐214 – 4028 ‐9 . [2] Konvalina, Petr. Ekologické zemědělství :úvod [online]. Jihočeská zemědělská univerzita, České Budějovice: 2010. dokument pdf, 33s. Dostupné na www: [3] KOUTNÁ, Pavlína, Mgr. Ekologické zemědělství. diplomová práce [online]. PrF MU Brno, 2006. 95s. Vedoucí práce JUDr. Jana Dudová, Ph.D. Dostupné na www: [4]Chudíček,T., Ing. Co je ekologické zemědělství? [online]. Dostupné na www: [5]TRÁVNÍČEK, P., Ing. Ekologické zemědělství: Shody a odlišnosti konvenčního a ekologického zemědělství [online]. Šumperk: PRO ‐ BIO, 2005. dokument ppt. 45s. Dostupné na www: <www.regionhranicko.cz > [6]Štěrba, Marek, Ing a kol. Nařízení o ekologickém zemědělství – výklad s příklady [online]. [cit. 2003‐08‐14]. ZPRAVODAJ KEZ 7/23. dokument pdf. 52 s. Dostupné na www: [7]Nařízení Rady (ES) 834/2007 [online]. Dostupné na www: [8]Architekten Hermann Kaufmann ZT GmbH [online]. Dostupné na www: [9]CIPRA Leben in den Alpen [online]. Ziegenalp Puzzetta Val Medel/Lucmagn. Dostupné na www: [10] Ročenka ekologického zemědělství v České republice 2009 [online]. Praha: Ministerstvo zemědělství, 2010. Dokument pdf. 44s. ISBN: 978 –80‐7084‐927‐9. Dostupné na www: [11] Day,Ch. Duch a místo. Vydavatelství ERA Brno,2004. ISBN 80‐86517‐95‐0. [12] Zákon 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství [online]. Dokument pdf. Dostupné na www: [13] Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do r. 2010 [online]. Dokument pdf. Dostupné na www: [14] Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství 2011 – 2015 [online]. Dokument doc. Dostupné na www: [15] Prováděcí vyhláška 53/2001 Sb. [online]. Dokument pdf. Dostupné na www: [16] Vyhláška 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území [online]. Dokument pdf. Dostupné na www: [17] Zákon 553/2005 Sb. [online].Dokument pdf. Dostupné na www: 27


[18] Vyhláška 268/2009 Sb. o technických požadavcích na stavby [online]. Dokument pdf. Dostupné na www: [19] URBAN,B. – ŠARAPATKA,J a kol. Ekologické zemědělství : učebnice pro školy i praxi I.díl. Šumperk: PRO‐BIO,2003. 280 s. ISBN 80‐7212‐274‐6 (brož.) [20] ŠARAPATKA,J ‐ URBAN,B. a kol. Ekologické zemědělství: učebnice pro školy i praxi II.díl.Šumperk: PRO‐BIO,2005. 333 s. ISBN 80‐903583‐0‐6 (brož.) [21] Ekologické zemědělství: Šetrné k přírodě, prospěšné pro Vás [online]. Brussels, Generální ředitelství pro zemědělství a rozvoj venkova při Evropské komisi. Dostupné na www: [22] FiBL: [online]. [cit.2011‐09‐9]. Dostupné na www: [23] VONDRÁŠKOVÁ,Šárka. Vývojové trendy ekologického zemědělství [online]. Praha: UZPI, 2006. Dokument pdf. 63s. Dostupné na WWW: <www.agronavigator.cz > [24] Statistika ekologického zemědělství ve světě [online]. Asociace soukromého zemědělství. [cit.30.3.2006]. Dostupné na www: [25] Norma ČSN 73 45 01 Stavby pro hospodářská zvířata – základní požadavky [26] Eurostat [online]. Statistik in focus. Agriculture and fisheries 69/2007. Dokument pdf. Dostupné na www: [27] Agronavigator [online]. [cit.23.8.2010]. Dostupné na www: [28] STRNADOVÁ, A. e‐ Ecofarming. Situace ve vzdělávání v ekozemědělství v České republice [online]. Dokument pdf. 28s. Dostupné na www: [29] LEIBL,M.Ekologické zemědělství v roce 2010: Udělování výjimek z pravidel ekologické produkce [online]. Bioinstitut.o.p.s .:2010. Dokument pdf. 16s. Dostupné na www: [30]Urbiš, A.,A. Žít feng šuej v našich podmínkách. Frýdek – Místek: ALPRESS,s.r.o., 2010. Vydání druhé doplněné. 198s. ISBN 978 – 80 – 7362‐858‐1 [31]Chybík, Josef. Přírodní stavební materiály. Praha:Grada Publishing,a.s., 2009. 268s. ISBN 978‐80‐247‐2532‐1 [32]BOEGE, Helmbrecht. Landwirtschaftliche Gebäude ‐ Zukunftsorientiert planen, landschaftsgerecht und nachhaltig bauen. a.i.d. Special, 2011. 152s. ISBN: 978‐3‐8308‐0929‐6 [33] Ekofarma Farim: Gallery [online]. c2006. Dostupné na www: [34] Ekofarma Slunečná [online]. Dostupné na www: [35] Biofarma Sasov [online]. Dostupné na www: [36] Nextroom: Biologischer Landwirtschaftsbetrieb „Vetterhof“ [online]. Dostupné na www: < http://www.nextroom.at/building.php?id=2650 > [37] Dreier, Yves. Neues auf dem Lande. Werk, bauen + wohnen 7/8‐06 Gebaute Topographie, deutsch/englisch/französisch,. Zürich : Werk AG

28


7

PUBLIKOVÁNÍ DÍLČÍCH VÝSLEDKŮ PRÁCE Domácí konference

POHANKOVÁ, Lucie. Architektura ekofarem. In: Mezioborová konference Udržitelná energie a krajina 2008. 1. ročník. ZO ČSOP Veronica, Hostětín 2008. ISBN 978‐80‐904109‐0‐9. POHANKOVÁ, Lucie. Zásady navrhování ekofarem. In: XII.Vědecká konference doktorandů. Fakulta architektury VUT v Brně, 2008. ISBN 978 ‐80‐214‐3656‐5. POHANKOVÁ, Lucie. Stavby pro chov ovcí a koz v ekologickém zemědělství. In: XIII.Vědecká konference doktorandů. Fakulta architektury VUT v Brně, 2009. ISBN. POHANKOVÁ, Lucie. Použití přírodních stavebních materiálů v konstrukcích stájových objektů. In: XIV.Vědecká konference doktorandů. Fakulta architektury VUT v Brně, 2010. ISBN 978‐80‐214‐4088‐3. POHANKOVÁ, Lucie. Energetický koncept ekofarmy. In: Mezioborová konference Udržitelná energie a krajina. 2. ročník. ZO ČSOP Veronica, Hostětín 2010. ISBN 978‐80‐87308‐05‐9. Mezinárodní konference POHANKOVÁ, Lucie. Nakládání s pevnými odpady z ekofarem, In: Sborník konference Zdravé domy 2010. Fakulta architektury VUT v Brně, 2010. ISBN. Účast na konferencích bez příspěvku: XI. Konference doktorandů FA VUT 23.5.2007 Zdravé domy 2007 ‐ 21.‐ 22.6.2007 Pasivní domy 2007 ‐ 10.‐11.10. 2007 Dřevo Dubňany – 30.5 – 1.6. 2008 Zdravé domy 2008 ‐ 18. – 19.6.2008 Příběhy domů 2012 – 14 – 15.4.2012 Článek ŽABIČKOVÁ,I.;URBÁŠKOVÁ,H.;POHANKOVÁ,L. Zdravé domy 2007. Události VUT 7/2007. nakladatelství Vutium: 2007, s.19, ISSN 1211‐4421. Grant Grant z FRVŠ 1046/2008/G2, řešitel projektu – Viniční hospodářství s ekologickými aspekty, Fakulta architektury VUT v Brně, 2008. 29


Grant z FRVŠ 881/2009/G2, řešitel projektu – Architektura ekofarem, Fakulta architektury VUT v Brně, 2009. Publikace URBÁŠKOVÁ, H.; POHANKOVÁ, L.; ČÁSLAVA, P. Viniční hospodářství. Fakulta architektury VUT v Brně: 2009. ISBN: 978‐80‐214‐3815‐ 6. POHANKOVÁ, L.; URBÁŠKOVÁ, H.; NOVÁK, P. Architektura ekofarem. Fakulta architektury VUT v Brně: 2010, ISBN 978 – 80‐214 – 4028 ‐9 . POHANKOVÁ,L; URBÁŠKOVÁ,H. Navrhování zemědělských staveb. Fakulta architektury VUT v Brně: 2011, ISBN 978‐80‐214‐4390‐7 Pedagogická praxe předmět [TY5] Typologie V ‐ zemědělských staveb, FA VUT Brno – Přednášky: Stavby pro chov skotu, Stavby pro chov ovcí a koz, Stavby pro chov koní, Stavby pro chov prasat, Viniční hospodářství, Doplňkové stavby a skleníky, Ekofarmy v podmínkách ekologického zemědělství ČR výuka Atelieru UN5 2008/2009, Fakulta architektury VUT v Brně – zadání Ekofarma Hucul volitelný předmět [NES] Základy navrhování ekologických staveb, Fakulta architektury VUT v Brně – přednáška Viniční hospodářství Studijní stáže BFH‐HAB Technikerschulen HF Holz Biel, Švýcarsko 20.10 – 29.10.2008 Seznam zkratek EZ ekologické zemědělství EU Evropská unie ČR Česká republika

Mze Ministerstvo zemědělství ES Evropské společenství ZPF Zemědělský půdní fond EIA Vyhodnocení vlivu na životní prostředí ČSN EN České normy, evropské normy (A) Rakousko (CH) Švýcarsko (CZ) Česká republika

30

ARCHITEKTURA EKOFAREM V ČESKÉ REPUBLICE

Recommend Documents