Daruj mi let a pozornou všímavost ke všemu co jsi vytvořil Věnuj mi dobrý protivítr i jiná protivenství která mi poskytnou srdnatost a kuráž abych již nepochyboval že tětivou tvého luku je moje samota a cílem nekonečná svoboda
8
Cíl přitahuje směrovky jako mršina masařky Cíl může být vypasený na rozkvetlých maceškách nebo vychrtlý jako Diogenova koza Nepoučil jsem se v knihovnách jak nabírat odvahu z hrdinských eposů Nepoučil jsem se na cestách jak rozhánět rozcestníkem chmury z neznáma Až tma obejme mou hlavu nechám se vést smíchem Ofélie a zpěvem šílené Viktorky Pak budu mít naději že třeba i poslepu najdu ráj srdce
10
Andělé tancují na špičce jehly zatímco Ikarus je bombardován holubími letkami Kdo to řekl že sochy o ničem nepřemýšlejí? V nitru každé myšlenky je cosi podvratného cosi co z řádu dělá neřád jinak by už dávno měli padlí andělé padla
14
Co by asi pohledával havran na prsou Pallas Athéné? Ostatně krákoravce nezajímá postmoderní klonování Lyotarda ani překlady veršů psaných na vodu v podobě sněhové vánice Havrani v oraništi nepletou se do cesty smutkům Smutky si to mašírují lidskými cestami Mávají havraním druhům a pískají si do kroku svoje meluzínové písničky
20
S nohou pod bradou čekám až mi na rameno zaklepe perníkář Otevřete nebeská okna andělé probuďte se ospalci a zažeňte sněhovými koulemi tu bandu kleštěnců co maj nalajnováno jen pro sebe Přijď můj milovaný s perníkovým srdcem přijď a oblékni mě do svého stínu Přijď hořící keři promluv duhový strome nafackujte mi blesky obejmi mě soumraku pochovej mě v náručí tmo! Snad mě ukonejší blázen který si nechá říkat Bůh!
22
Voda má paměť prokázal Masaru Emoto svými fotografiemi zmrazených krystalů vody chválené a vody láteřené Voda je nejstarším zrcadlem ke kterému poklekali i antičtí bohové Mořský příboj má rytmus našeho dechu který konejší srdce kojenců jakož i milence spící po milování na pláži Voda pamatuje dobu ledovou i slzavá údolí Báseň o nebesích nelze podepsat jinak než ptačími křížky
30
Když rozum zůstane stát na křižovatce kde strýček Náhoda utírá sochám nudle máme chuť odlétnout protože je koneckonců podzim Neotáčej se k hříšníkům zády nebo tvé srdce zkamení a už nenajdeš kde noc nechala díru Narodíš se znovu jako černá kočka která vyhlíží bílý den
32
Se zavřenými víčky oslovuji tmu Kdo jsem? Kdo jsem? Kdo jsem… Anděl zahnaný do kouta Mlčí mlčí mlčí…
38
Ve stínu sovy je otevřená hlubina odkud se vynořují Athéňané nadržení filozofickými otázkami Avšak odpovědí je klec krmítko a hvězdy nevidět
44
Na pískovišti hvězd se ptej bílých trpaslíků kde si starci hrají Jakou hru? Dámu? Vždyť mají jen náhrobky s těmi štěstí u žen neudělají Avšak Člověče nezlob se je hra na hřbitov jako stvořená
46
Narodilo se nám miminko Sudičky vrány nezavřou zobák Zmrzlé jezinky jektají: Jenom polínko pochováme ohýnkem pravé lásky se zahřejeme Kdy se konečně probudíme? ptají se nejen syslové ale i věrozvěsti Spasitel vzkazuje: Ještě tisíckrát nasněží a zmrzne než na jabloňovou větev usedne anděl a zakokrhá
50
Koleje končí v roští dál můžete pokračovat pouze jako křováci Snivci se můžou nakýblovat na loď bláznů Teprve nyní začne opravdová jízda za horizont událostí Zmůžeme něco když nás merčí oko uragánu? Poseroutkové zůstaňte sedět na svých místech! Kdo se bojí snít nesmí chodit po vodě ani létat
52
Láska nám poskytuje na malý okamžik stav beztíže Jablka pokušení bombardují hlavy nevěřících Tomášů a probouzejí v nich démony spící v tajenkách křížovek I proto se faráři obávají že budou o půlnočních rozkrojeni aby z nich vypadla hvězda závislá na mešním víně Stín sedmikrásky vybízí abychom vyháněli ze svého nitra stíny popást se na kráse
56
Během jedné hodiny přišly obchodní nabídky Jeden kamión s nadívanými kolibříky Sto beden s počmáranými tajtrlíky Vlak naložený ukecanými sfingami Na ploše jeho monitoru směje se kulturistka držící za skřele pana prezidenta Na oknech kanceláře má mříže jako v blázinci Kouří jednu cigaretu za druhou a bleší cirkus není šťastnější Neboť jej má rád Pán Kdykoliv skřípe osa galaxie volá mu Šéf Viktore pojď se namazat – – –
64
Z půdy našeho secesního domu jsem tleskáním vyplašil holuby a zavřel vikýř Za pár dnů jsem tam šel znovu fotografovat ze střechy západ slunce Vyfotil jsem zapomenutého holuba i s jeho družkou za sítí okna Otevřel jsem vikýř znovu a zatleskal věrnosti
66
Až já budu bezdomovcem pást budu ovce oblačné a trajdat po cestách kde je vše fešné ach ach ach vzdychá v kočárku budoucí prach
74
Kdybych se tak mohl vyjádřit k dobráctví bazilišků a strýčků Příhodů Zatím však odevšad kvákání těch kteří si nakřečkovali kapsy nevýslovnem Už ani muk! Nikdo ať už nemuká!
78
Nezvaní turisté v holobytě fotí bleskem i když to svědí jak veřejné mínění Fotr vypil i necky ale v tom byl kabrňák močil přes plot až na hvězdy Kolik jich uhasil ví jenom Žízeň A kdo by nechtěl dát tátovi fleka? Zahnat ho trumfama až na záchod aby tam kleče odprosil boha hajzlů že na stupni vítězů stříkáním na vše strany se sakramentsky zapomněl
80
Objímám strom a vnímám jak jím prostupuji jako muž Jsem vtahován dovnitř dusím se křičím novorozenecky Chci být ukájen a hned dostávám ňadro Saji čerstvou mízu a co nevidět rozkvetu všemi haluzemi
84
Až na nás pětiprstý vítr furiantsky zapíská my zasněženci budeme už vědět že náhoda je nejen matkou nehod ale i sestrou klikařů kteří si prstem malují život na orosený náhrobek
88
Kam kráčíme? Odkud a kam odnáší vítr výkřiky? Řeč větru a sněhu je jasná Kdo chce po sobě zanechat stopy musí se vznášet
90
Miláčku náš den je nejen dlouhý a široký ale i hluboký a vejdou se do něj karavany vysněných domů jakož i ozvěny které se linou z knih jak polární záře Miláčku naše noc bude delší než si kohouti umí představit
92
Miláčku náš den je nejen drsný a surový ale i pěkně hnusný a vejdou se do něj karavany urážek jakož i smrad který stoupá z popelnic jak z rozpáraných krys Miláčku naše noc bude delší než si spáči v postelích umí představit
94
Bývalý jaderný fyzik Viliam Tetřev šestým rokem hnízdí pod stromem na ostrově Štvanice V sedmnáctém století sem chodili ctihodní Pražané bavit se tím jak smečky psů štvaly medvědy jeleny a dokonce i krávy Rána pod stromem bývají zázračná na větve usedají jurodiví rekvizitáři jakož i opeření pendrekáři kteří vykládají rannímu vánku kolik si nasušili vražd z vilnosti na zimu Dokonce občas přiletí i pan primátor aby svobodně vypustil větry Hejna básníků táhnoucí z nočních barů se zklidňují jakmile jsou na větvi Už si všechno duchoborecké řekli teď jen lehounce ševelí o listech nenapsaných o myšlenkách nedomyšlených o sklerotickém flašinetáři který naříkavě prozpěvuje: Kde domov můj… Pan Tetřev má pro básníky slabost rozjitřují jeho srdce i probuzenou mysl a protože není hlušec slýchává často stromové oratorium a jen velmi velmi zřídka řev štvaných zvířat
100
V ulici Slunečná jsem potkal dívku ve svatebních šatech Luny Představil jsem se jí svým pravým jménem Lunapark a nabídl jí společné hledání zítřejšího dne Vzápětí mě pod krkem chytil Včerejšek Nočňátek se ti zachtělo mizero! Hybaj do obludária skládat nesložitelné Avšak milosrdná Tma přítelkyně Luny zatnula Včerejšku tipec a jitřním štětcem otevřela okna Slunci
108
Odedávna se bouřky zaháněly vyzváněním na mraky Zdecimován bouřemi v propastném pádu let měl jsem dost času přemýšlet o dobrých úmyslech rodičů které měly za následek předčasný soumrak Odzvonilo a připozdívá se Kdo mi nafackuje když ne dávná hanba? Před vlastním prahem s lopatou namlouvám si Z toho mračna ještě andělé padat nebudou Dosud je čas doběhnout k bystré vodě a vymáchat v ní jitro i s večerem
114
Jsem stará lavička a vždycky jsem byl starou lavičkou jen jsem se přetvařoval a dělal bábovičky a děti a vlny Už je s tím však konec! Jsem stará lavička a to mi už nikdo nevezme
116
Hlavolamy života oproti hlavolamům smrti jsou pro srandu králíkům Když se králíci navlíknou do dupaček život si mne ruce až z nich stoupá kouř škarohlídům do hlav Hlava je v lepším případě rozhlednou v horším – komínem krematoria Ale srdce je vždy studnou se závratí Ve vykradené zastavárně na dně zapomenuté číše v prázdnotě kde nicota vyplazuje biblický jazyk je odpovědí mlčení Kde je ta hlava? Páni ji propili! Kde jsou ti páni? I rodinnou hrobku za groš zastavili Ale ty moje srdce nezastavuj!
118
Socha se sochou mluví ale než někoho pořádně zdrbnou prosviští staletí Pokud se zahradníkovi podaří zapustit kořeny může se prochrápat až do prvohor ale sny tam nejsou doma Sny si nejraděj staví hnízda v dívčích hlavách Venku se můžou ženit čerti s anděly avšak v jejich nedočkavých srdcích už brousí kupidové šípy o drsné příběhy se šťastným koncem
120
Někdo chodí v zimě krmit ptáky jiný je střílí – – – Byl jsem u toho když postřeleného racka dívka doprovodila konejšivými slovy k bráně smrti Kéž se i nám dostane laskavých průvodců než vezmeme za kliku – – –
122
Zastav se Světe a plivni mi do dlaní pro štěstí Proč si mě nevšímáš? Vždyť já i ty jsme prach země! Nemáš prachy? Kdekdo je rozeběhnutý jako poledník obutý do rovnoběžek Kdybych i já mohl nafasovat kopyta odcválal bych k zaslíbeným napajedlům Nezastaví se ani hodinky Trpělivost přináší hrst drobných A možná přijde i nebožtík velkej pracháč
130
Řítí se k nám kometa hvězdný výkal zvaný Prašivec! Je to v pořádku pane ředitel? Neruš šašku! Učím vodovodní kohoutek kokrhat močením do umyvadla Ale tu kometu angažujem Krotitel předtuch dostane padáka má vodu z kynutých knedlíků na mozku a bratra v polepšovně bicyklů Pane ředitel na dveře nám tluče nějakej pan Ticho prej umí chodit v minovým poli budíků Šašku zprav ho o tom ať se jde vyštěkat a až se dostaví ten Prašivec podívám se mu na zoubek Hvězdný cirkusáky já moc dobře znám svedou bengál jakej tisíc let nikdo neviděl Bude to hvězda večera
132
Bílé spodní prádlo ženy na balkóně sděluje že je ochotná kapitulovat? Naléhavě mi zvoní v hlavě Vteřinová ručička sebou cuká jako noha komára v posledním tažení Snad kromě pravdy o které se toho moc neví nám podráží nohy lehkonohá krása Krasojezdkyně osedlá naše pocity a snadno je ovládá zatnutím do slabin A když se vklíní mezi stehna vstoupí do nás Tma naše matka
134
Jsem země neznámá procházejí mnou bílí lvi Oslovují se: Neznáme se odněkud? Kterejpak ty jsi? Máš poslání? Bílé místo sahá po zpěvu ptáků po slovu neposkvrněném krvavou lží Dobrodruzi mordují draky otáčejí směry toků řek a vedou davy na barikády Samotář sotva si vloží obol pod jazyk už setřásá z rozečtené koruny hvězdy do kornoutu Za roletou víček je vesmír téměř na dosah
146
Kde končí koleje hledám tu která mě na svět přivedla a nacházím stříbrný strom kde na větvích se pohupují a mávají mi všichni moji předkové Co strom vepíše do zlátnoucích listů vezme vítr Zrcadlením v loužích si nebesa hrají s paradoxy a my si zvykáme na hru o život Neboť ten starý sadař odedávna roubuje na lásku smrt 152
List za listem padá vteřina vteřinu osedlává a zbude pěna Avšak dodnes cítím stisk té malé ruky která se nechala odvážně vést pod mrakem plným trakařů napříč letokruhy
154
Co tím chtěl básník říci? Poslední list? List na rozloučenou? List za listem do ticha padá – – – Kdo jsem? Strom? List? Vítr? Zeptal bych se svého věrného stínu Tiskne si však ukazováček na rty
156
