Náš Domov 30/2016
Říjen 2016
1
Říjen narozeniny budou slavit Macek Jiří Fňouk Miloš Jáklová Danuška Šimková Vlasta Ondis Alojz Šedinová Eva Mádlová Anna
04.10.1926 09.10.1956 14.10.1933 17.10.1922 18.10.1950 19.10.1923 26.10.1921
90 let 60 let 83 let 94 let 66 let 93 let 95 let
K narozeninám přejeme všem oslavencům, aby se jim splnilo vše, co si přejí a k tomu ještě mnoho štěstí, pevné zdraví a úsměv ve tváři !!!
2
Svátek v říjnu slaví Barták František 4. říjen Kodymová Eliška 5. říjen Sturm Teo 23. říjen Tarantová Věra 8. říjen Vyskočil František 4. říjen Zakouřilová Věra 8. říjen
Význam jména František Jméno FRANTIŠEK znamená malý Francouz (z it. Francesco) a je to jméno původem italské. Nosí jej celkem 153.917 obyvatel České republiky.
Význam jména Eliška Jméno ELIŠKA znamená můj Bůh je přísaha (varianta jména Alžběta) a je to jméno původem hebrejské. Nosí jej celkem 42.144 obyvatel České republiky.
Význam jména Věra Jméno VĚRA znamená víra a je to jméno původem slovanské. Nosí jej celkem 129.139 obyvatel České republiky.
Význam jména Teo Jméno TEODOR znamená Boží dar; Bohem darovaný. Nosí jej celkem 495 obyvatel České republiky
Státní svátky 28. 10. Den vzniku samostatného československého státu
Významné dny 1. 10. 1. 10. 1. 10.
Mezinárodní den seniorů Mezinárodní den lékařů Světový den cyklistiky 3
1. 10. Světový den vegetariánství 1. 10. Mezinárodní den hudby 2. 10. Mezinárodní den nenásilí 4. 10. Mezinárodní den zvířat 5. 10. Mezinárodní den úsměvu 5. 10. Světový den učitelů 8. 10. Mezinárodní den boje proti popáleninám 9. 10. Světový den pošty 10. 10. Světový den zraku 13. 10. Mezinárodní den za omezení přírodních katastrof 15. 10. Mezinárodní den bílé hole 17. 10. Mezinárodní den proti chudobě 17. 10. Světový den úrazů 20. 10. Den stromů 20. 10. Mezinárodní den kuchařů
Co bylo….. 8.9. zahradní grilování
Opět jedno velmi vydařené odpoledne…
4
prozatím prázdné stoly…
ale to se brzy změnilo..
5
…a my si mohli zase pochutnat
6
I se pobavit
Děvčata nám krásně zahrála na saxofony
7
8
Opět se nám podařilo splnit jeden sen
P.Peterová pracovala dlouhá léta na poště a její přání bylo se podívat, jak to tam vypadá nyní.
9
Setkala se i se svou bývalou kolegyní.
A pak se svým klíčovým pracovníkem poseděla v kavárně.
10
16.9. Sportovní hry Lampertice
…a oblíbené kuželky
19.9. Vinobraní
Víno, ženy, zpěv
11
Nechyběl ani taneček…
…vínka bylo dost
12
Bavili se všichni velmi dobře, uživatelé i jejich rodiny
13
Jak jsme slíbili, tak i bylo a navštívili jsme p. Šidlikovského u něj v bytě ve Vrchlabí. Pozvali jsme ho na oběd a na pivko. Zavedl nás do jeho oblíbené hospůdky. Ve svém pokoji měl krásně uklizeno a pěstuje si na okně kytku. Všechny moc pozdravuje.
14
Co bude…. PO
3. 10.
9:00 14:00 9:30 10:00 16:00 9:30 9:30 14:00
ČTENÍ ŠIPKY CHYTRÉ HLAVIČKY ZPÍVÁNÍ S KYTAROU DEN SENIORŮ- PAVLÍNA FILIPOVSKÁ+KAREL ŠTĚDRÝ BEJVÁVALO PROMÍTÁNÍ FILMU VOLBY DO KRÁLOVEHRADECKÉHO KRAJE
ÚT ST
4. 10. 5. 10.
ČT PÁ
6. 10. 7. 10.
PO
10.10.
9:00 14:00 9:30 10:00 10:00 13:30 9:30
ČTENÍ ŠIPKY BOHOSLUŽBA SLOVA S ANIČKOU ŘÍMSKO-KATOLICKÁ MŠE ZPÍVÁNÍ S KYTAROU KAVÁRNIČKA PROMÍTÁNÍ FILMU
ÚT ST ČT
11.10. 12.10. 13.10.
PÁ
14. 10.
PO
17. 10.
9:00 14:00 9:30 9:30 9:00 9:30 15:30 10:00
ČTENÍ ŠIPKY CHYTRÉ HLAVIČKY PROMÍTÁNÍ FILMU DOPOLEDNÍ KLUB PRODEJ TEXTILU - p.Bláhová CIMBÁLOVKA + posezení u vínka ZPÍVÁNÍ S KYTAROU
ÚT ST ČT
18. 10. 19. 10. 20. 10.
PÁ
21. 10.
PO
24. 10.
ST ČT PÁ
9:00 14:00 25. 10. 9:30 13:30 26. 10. 10:00 27. 10. 9:30 28. 10.
ČTENÍ ŠIPKY CHYTRÉ HLAVIČKY KAVÁRNIČKA ZPÍVÁNÍ S KYTAROU BEJVÁVALO STÁTNÍ SVÁTEK – aktivity nejsou
PO
31.10.
ČTENÍ ŠIPKY
ÚT
9:00 14:00
15
Pro zasmání
16
Jak vznikl …..
Hřeben První nálezy hřebenu jsou staré až několik tisíc let. Vyráběly se z kostí, rohů, slonoviny nebo dřeva (později hlavně zimostráz a eben), byly zdobeny různými válečnými, loveckými nebo mýtickými výjevy. A nepoužívaly se jen k česání ale i k vyčesávání vajíček vší (hřebenem speciálně s úzkými zuby blízko u sebe), a v době starověkého Říma se začaly používat olověné hřebeny (viz černý hřeben v galerii hřebenů), které po namočení v octu, při česání barvily vlasy na černo a toto se praktikovalo až do 19. století, ale tam se lidé už spíše barvili přímo barvami, které olovo obsahovaly, což samozřejmě vedlo také k otravám olovem. S hřebenem se také účesy zdobily - v Řecku a Římě používali hřeben pouze k česání, ale zvyk doplňovat s ním účes byl do Říma přinesen z Arábie. Pro dálný východ jako Japonsko, Čínu a jihovýchodní Asii jsou také okrasné hřebeny typické, i pro ostrovy v Oceánii. Smutnou zajímavostí o Číně je sběr ledňáččích tyrkysových pírek pro zdobení hřebenů a šperků, účesů a různých náboženských předmětů, které skoro způsobilo vyhubení tohoto ptáčka. Muži z ostrovů jižního Pacifiku nosili hřebeny s ornamenty, v Melanésii jsou hřebeny vyráběny z dřevěných či bambusových dlouhých tyčinek, přidělané na jakési malé smetáčky, zdobené korálky, mušlemi nebo peříčky. Na ostrově Samoa jsou vysoké dřevěné hřebeny krášleny geometrickými výřezky, na severní Sulawesi je vykládali perletí, nebo se dělaly s vyřezávanými značkami pro ceremoniální účesy. Pro Afriku byly typické 17
vyřezávané figury s ornamenty ze dřeva nebo slonoviny a nesmíme zapomenout ani na americké indiány, kteří si vyráběli dřevěné či kostěné jednostranné nebo oboustranné hřebeny, některé bohatě vyzdobovali figurálními motivy. Myslím, že takový hřeben by si mohl vyrobit každý z nás s trochou zručnosti. Během staletí se hřebeny vyráběly i z kovů – stříbra, mosazi nebo cínu. U hřebenu z mosazi a jiných slitin se uvádí, že byly vhodné pro česání husté srsti domácích zvířat. Další materiály na výrobu hřebenů byly slonovina a želví krunýře (byly prý nejjemnější), které se snadno opracovávaly při zahřívání a po zchlazení byly opět tvrdé, a i po zlomení se mohly takto snadno spravit. Naštěstí se tyto dva
materiály přestaly používat ve druhé pol. 19. století, kdy se bratrům Hyattovým podařilo vyvinout náhradu za slonovinu, a to celuloid. Tímto nastal obrat ve výrobě hřebenů – byla levná a rychlá. V 19. stol. se také začínají vyrábět i z kaučuku. 20. století je ve znamení praktičnosti, hřebeny se dělají jednoduše, prakticky bez jakýchkoli ozdob, z umělé hmoty. S nástupem 18
krátkovlasé módy se hřeben zkrášlující účes stává spíše historických předmětem, tedy kromě hřebínku jako součásti svatebního účesu.
Rozhovor s p. Klustovou Narodila jsem se 7.8.1942 v Hořicích. S rodiči a sourozenci jsme bydleli v rodinném domku v Žirči. Sourozence mám 4 a dodnes se navštěvujeme. U domku byly stáje, kde rodiče chovali krávy. Měli jsme i slepice, králíky, psa a kočky. Když začala vznikat JZD, tak rodiče museli krávu odevzdat do společného ustájení. Sice se tomu aktivně nebránili, ale bylo jim to líto. Maminka pak v JZD pracovala a tatínek u správy silnic. Jako malá holka jsem si více hrála s klukama. Lezli jsme po stromech a tábořili u Labe. Často jsem běhala venku s naším vlčákem Rekem. Do základní školy jsem chodila v Žirči a do měšťanky na Kuks. Když jsem byla malá, tak jsem se jednou ošklivě opařila polévkou. Byla jsem opařená od břicha až po nohy. Ležela jsem 2 19
měsíce v nemocnici. Když jsem již neměla takové bolesti, tak se mi tam i líbilo. Bavilo mě pozorovat sestřičky při práci. Moc jsem je obdivovala za to, co dělají. A byly na mě hodné. Tahle zkušenost asi rozhodla, čím jednou budu. Po čase jsem vystudovala čtyřletou zdravotní školu v Trutnově. Byla jsem ráda, že mi to maminka umožnila. Nebylo to pro ni lehké, udržet mě na škole. Tatínek zemřel a ona na vše zůstala sama. Bylo nás dost dětí a peněz moc nebylo. Vzpomínám, jak jsem chodila do tanečních. Nejraději jsem nosila černou taftovou sukni a růžovou halenku, co mi do tanečních ušila švadlena. V 18ti letech jsem poznala svého prvního kluka. Jezdila jsem do práce autobusem do Trutnova. On se jmenoval Karel a jezdil stejným autobusem do Poříčí, pracoval tam v elektrárně. Jednou byl autobus úplně plný a Karel se cpal až dozadu a strčil do mě. Jenže já si zrovna ten den vezla sebou ke svačině krabičku a měla jsem v ní buchtu. Buchta skončila na zemi a takhle jsme se seznámili. Vzali jsme se, když mi bylo 19 let. Jako nevěsta jsem měla bílou nabíranou sukni a halenku, v ruce jsem držela bílé kaly. Hostina byla ve Špindlu. Po svatbě jsme bydleli v domku v Kocléřově. Měli jsme spolu dva kluky. U domku jsme měli zahrádku a psa kolii. Ta první kolie se dožila 13 let, tak jsme si po její smrti pořídili druhou, ale ta bohužel byla nemocná a dožila se pouze 6ti let. Pak jsem již žádného psa nechtěla. Pracovala jsem nejprve v dětském domově a pak v porodnici. Dnes to již tak vzácné není, ale dřív, když se rodila dvojčátka, tak jsem z toho měla velkou radost. Dlouhá léta až do důchodu jsem pracovala na dětském středisku u MUDr. Chrobokové. Před tím jsem byla v nemocnici na dětském oddělení u doktora Švorčíka. Ten byl razantně proti tomu, aby se malým děvčátkům propichovaly uši kvůli náušnicím. Ani nevím, co mě to napadlo, ale začala jsem maminkám tajně pomáhat tím, že jsem se s nima 20
domluvila a uši propichovala u mě doma. Ze začátku jsem se bála, že to někdo prozradí a doktor se bude zlobit. Ale nikdy se to nedozvěděl. Byl to takový můj tajný odboj. Naším domkem prošla spousta holčiček, kterým jsem propíchla uši a navlékla jim první náušnice. Než jsem se nastěhovala do Domova, bydlela jsem u syna. Můj domek totiž bohužel před 5ti lety vyhořel. Byl to tak strašný zážitek, že si z té osudné noci moc nepamatuju. Probudil mě smrad a kouř. Vyběhla jsem ven do tmy jen v noční košili. Začalo hořet v kuchyni, protože vypadla roura od kamen. Byl to velký žár a já měla z toho zánět spojivek. Někdo zavolal hasiče a sanitku. Já cítila jen pálení v očích, chlad a velký smutek na duši. Pak jsem již jen vzpomínala, jak jsme v domu s Karlem žili. Byli jsme spolu celých 49 let. Bohužel onemocněl a zemřel na komplikace po operaci. Chystali jsme zlatou svatbu, ale již jsme to společně nestihli. To se stalo mnohem dřív, než jsem přišla o domek. Život jde dál a jsem ráda, že mám dva syny, hodnou nevěstu a vnoučata. Svůj čas trávím hodně čtením, přečtu vše, co mi přijde pod ruku. Ráda háčkuju anebo jen tak ležím a vzpomínám na hezký život, i když nebylo vše vždy tak růžové. PS: Mohu i já potvrdit, že p. Klustová uměla píchnout uši bez bolesti. Když mi bylo asi 10 let, babička mě k ní odvedla a já měla tu čest u ní v kuchyni navléknout své první náušnice. Její mladší syn Zdeněk a můj bratranec čekali pod oknem, že budu brečet, ale nebyl důvod . Děkuji Andrea
Děkujeme za příběh a příště třeba s Vámi…… 21
