MUCIN 2010/2011 (únor 2011)
Stránka 1
MUCIN 2010/2011 (únor 2011) Milí čtenáři, další měsíc je za námi a s ním i svatý Valentýn. Letošní školní rok spěje pomalu ale jistě ke svému konci a mnohé z nás čeká státní maturita. Tentokrát jsme naše obvyklé rubriky naprosto vypustili a dali prostor i studentům, kteří do MUCINa nepíší pravidelně. V tomto čísle si můžete užít povídku, pár zajímavých úvah, horoskopy a subjektivní názory na drogovou závislost. Užijte si četbu našeho soukromého periodika. Palma
OBSAH: Úvodník . . . . Redakce . . . . Státní maturita . . Drogová závislost . Úvaha . . . . . Závislák . . . . Knihy, divadlo . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. strana 2 . strana 3 . strana 4-5 . strana 6 . strana 7 . strana 8 . strana 9
Nábor . . . . . Šaty dělají člověka Horoskopy . . . Mentální anorexie Čas – úvaha . . . Facebook . . . . Povídka kp. 3 . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . . . . . .
. . strana 10 . . strana 11 . strana 12-13 . . strana 14 . . strana 15 . . strana 16 . strana 17-18
Stránka 2
MUCIN 2010/2011 (únor 2011)
Redakce Zde můžete vidět, kdo všechno se ochotně podílí na časopisu MUCIN. Jen málo z našich řad jsou stálí redaktoři, proto se nedivte, když se naše sestava bude co měsíc měnit. Rubriky samozřejmě i nadále zůstávají nezměněné. Nenechte nás psát si všechno sami! Máte jedinečnou šanci změnit to, co se vám na Mucinovi nelíbí. Pokud byste chtěli svým kouskem přispět do našeho plátku a projevit svůj talent, hlaste se buďto panu učiteli Gromnicovi anebo jednoduše napište na e-mail redakce, který je všem nově příchozím otevřen. Každého uvítáme s otevřenou náručí. Na tomto čísle se podíleli:
Šéfredaktor:
Kristýna Koryťáková
Korektura:
Mgr. Rostislav Gromnica
Redaktoři:
Kristýna Koryťáková
Rubirka: Horoskopy
Žaneta Burešová
- článek
Athina Akritidu
- článek
Sabina Baumová
- článek
Lucie Gajdošíková
- článek
Lucie Machová
- článek
Kristýna Lyková
- článek
Karin Žejdlová
- článek
Vanessa Lazorová
- článek
Design:
Kristýna Koryťáková
Titulní strana:
Google.com
Redakce e-mail:
[email protected] Sem můžete posílat své návrhy, komentáře i stížnosti. Máte co říct? Řekněte to nám! :) Stránka 3
MUCIN 2010/2011 (únor 2011)
STÁTNÍ MATURITA – ANO ČI NE ? Mají své zastánce, ale i odpůrce. Příprava státních maturit trvá již několik let, spuštění bylo několikrát odloženo a bylo vynaloženo mnoho finančních prostředků. Jaké jsou ale výhody a nevýhody státních maturit? Má to smysl, anebo se jedná jen o zatěžování škol, učitelů a žáků? Státní maturita by měla zahrnovat dvě části – první bude společná pro všechny (tzv. státní). V roce 2011 bude složena ze dvou povinných zkoušek, a to z českého jazyka a literatury, cizího jazyka nebo matematiky. Druhá část bude záviset na konkrétní škole. Zde může ředitel školy rozhodnout, zda budou žáci skládat dvě nebo tři zkoušky. Žák si může zvolit další nepovinné zkoušky, a to v obou částech. Velkou změnou bude i to, že maturující má možnost vybírat ze dvou úrovní obtížnosti – základní a vyšší, a to u každé povinné zkoušky zvlášť. Aby měl maturant úspěch, musí složit všechny zkoušky a také obě části maturity. Nová maturita, která byla uzákoněna již v roce 2004, by měla být spuštěna v tomto školním roce, tedy 2010/2011. Výhody státní maturity Hlavním důvodem pro nový systém maturit je možnost srovnání znalostí studentů, porovnání kvality výuky na jednotlivých středních školách a gymnáziích. Do budoucna by měly být výsledky maturity důležité pro přijetí na vysokou školu. Tento rok však zohledněny nebudou, takže letošní maturanti budou muset vykonat jak státní maturitní zkoušku tak i přijímačky na vysokou školu. Nevýhody státní maturity Odpůrci státních maturit argumentují tím, že znalosti studentů nebude možné na základě výsledků porovnat. Dalším důvodem je i to, že celý projekt je nepřipravený. Žáci ani učitelé nejsou dostatečně informováni a samozřejmě mají obavy, jak vše proběhne. Zpočátku se bude jednat pouze o „pokus“ Problémem je i skutečnost, že ke změně dochází v průběhu studia, takže žáci jsou připravování jinak, než nová maturita bude vyžadovat.
Stránka 4
MUCIN 2010/2011 (únor 2011)
DOTAZNÍK Co říkají učitelé na státní maturitu? A co by studentům poradili? Mgr. Kašovská Alena - Jedná se o velmi složitou organizaci a náročnou práci učitelů, vše je chystáno na poslední chvíli. Studenti i učitelé nevědí jak se připravit, aby zkoušky probíhali úspěšně. A VŠ – neberou potaz na státní maturity. - Aby měli řádnou docházku do školy, učili se a docházeli na doučovací hodiny a zkoušeli si testy na nečisto. Mgr. Pospíšilová Naďa - K státním maturitám mám neutrální postoj, nikdo neví, jak to dopadne. -Studentům bych chtěla vzkázat, ať nepodceňují statní maturity, může se to zdát lehké, ale určitě to bude náročné. Ing. Smolková Eva - Myslím si že je dobře, že budou státní maturity, ale je to určitě nepříjemné pro maturanty kteří se výsledky dozví pozdě než u klasických maturit kde jsou výsledky známé hned. - Hlavně aby byli v klidu a nebáli se. Mgr. Nováková Alena - Jsem proti, jsou tam nedostatky, stojí to hodně peněz a maturity nejsou dořešené. Kdyby radši dali peníze na platy učitelů - Musíte se učit bez toho to nepůjde Mgr. Gromnica Rostislav - Úroveň našich středoškoláků ve srovnání s Evropou prokazatelně podle výzkumů již 15 let klesá. Státní maturita by měla být prvním krokem k nastolení opačné tendence. Ne vše je ideální, ale myslím si, že je to krok správným směrem. Vždyť státní maturitu mají už téměř ve všech vyspělých evropských státech - Chodit do školy a učit se. Co se češtiny týká, číst od prvního ročníku a dělat si podrobné zápisky do čtenářského deníku. Tím je více než půl práce hotovo. Považuji za nesmyslné učit se nazpaměť obsah Romea a Julie. Stejně to nebude stačit. Zvláště když samotné čtení nebo zhlédnutí divadelní hry zabere méně času. Ing. Sosnová Radmila - Myslím si, že to do úplného závěru dořešené není, je tam spoustu chyb. Když už by to proběhlo v daném systému tak by bylo dobré, aby to bylo zohledněno k přijetí vysoké školy. Přijde mi to vůči letošním maturantům nespravedlivé. -Letošním maturantům nejde poradit nic jiného, než aby se učili a nepodcenili to. Žaneta Burešová Stránka 5
MUCIN 2010/2011 (únor 2011)
DROGOVÁ ZÁVISLOST Drogová závislost je patologický stav, psychická či fyzická potřeba vyhledat drogu. Drogová závislost může trvale narušit lidskou psychiku, ohrozit životní funkce a selhání orgánů. Co se týká historie, první záznamy pochází už z dob Mezopotámie a starověkého Egypta. Ve 20. století nastal drogový boom a drogy se rozdělily na legální a nelegální. K drogové závislosti vede opakované užívání drogy. K prvním užitím vedou různé motivy jako je například zvědavost, stres nebo se k tomu nechá donutit partou. V ČR je cca 200 tisíc drogově závislých a šokujícím faktem je to, že 38% uživatelů jsou lidé ve věku 15-22 let. Drogová závislost se rozděluje do pěti fází. První z nich je tzv. experimentální. V této fázi je člověk nadšen z účinků drogy a zažívá stavy euforie. V této fázi na člověku zatím nejde nic poznat, naopak je více soustředěný, má lepší představivost a paměť. V této fázi ještě nedochází k fyzické závislosti a je zatím relativně snadné přestat. Ale jelikož člověk vnímá jen pozitiva drogy, o abstinenci vůbec nepřemýšlí. Další fází je sociální užívání, což znamená, že užívání drogy je již součástí života a dochází k závislosti. Droga se začíná stávat zdrojem problémů. Myslí si, že má nad drogou kontrolu. Se starými přáteli si již nemá co říct, proto si hledá kamarády mezi narkomany. Nastávají problémy ve škole či v zaměstnání, člověk začíná být otupován a pokud chodí do společnosti pod vlivem drogy, okolí je jasné, že něco není v pořádku. Proto může dojít k vyhazovu či vyloučení ze školy. Pokud se celý život začíná točit pouze kolem drogy a člověk opravdu ztrácí kontrolu nad drogou jedná se již o třetí fázi každodenního užívání. Dostavují se finanční problémy, které člověk řeší krádeží, podvody nebo prostitucí. Dále se dostavují silné zdravotní potíže, jako jsou bolesti, nespavost, nechuť k jídlu a deprese. Návrat k normálnímu životu je velmi náročný, člověk už je většinou vypuzen z rodiny a nemá přátele. Poslední fází je užívání za účelem pouhého dosažení normálu. Droga už je jen úlevou od bolesti, nepřináší příjemné pocity. Člověk umírá buď na předávkování, nebo na selhání organismu. Je schopen kvůli droze zavraždit člověka, neštítí se udělat cokoliv. Začíná být zanedbaný, vychrtlý, droga ho drží při životě, a ví, že by ho "absťák" mohl zabít. Termín vyléčený narkoman neexistuje, je to pouze abstinující člověk. Na drogu bude mít chuť vždy. Je to o vůli, pomoci okolí a o uvědomování si, jak mu droga ublížila. Athina Akritidu BP 3.A
Stránka 6
MUCIN 2010/2011 (únor 2011)
Úvaha na téma drog Skoro každý člověk má nějaký zlozvyk, někdo si kouše nehty, někdo kouří cigarety a jiní se uchylují až k tomu nejhoršímu - užívání drog. Drogy se denně skloňují ve všech pádech, každý o nich ví aspoň něco. Je to ožehavé téma, dokážou zabít, dokážou vydělávat milióny. Důležitou otázkou je, jak je možné, že jsou drogy tak nebezpečné? Je to jednoduché, velice rychle se na nich vytvoří závislost. Velký rozdíl je i v tom, na jaké droze, závislost na kávě podle mého názoru nemůže člověka přívést do hrobu, narozdíl od heroinu nebo kokainu. Proto drogy rozdělím na tvrdé a měkké: Měkké drogy - neměly by způsobit fyzickou závislost - mohou však způsobit velmi sinou psychickou závislost (mysli) - například: marihuana, LSD, houby - lysohlávky Tvrdé drogy - způsobují obrovskou fyzickou závislost - například: heroin, kokain Některé drogy se nedají úplně zařadit, mají vlastnosti měkkých i tvrdých, například extáze, kofein apod. Drogy dokážou zničit a udělat trosky i z chytrých a vzdělaných lidí, kdokoliv okusí některou z těch tvrdších, může do toho okamžitě spadnout. Ze začátku si lidé,kteří do drog spadli, namlouvají, že se nic neděje, nic se v jejich životě nezměnilo, jen si párkrát do týdne dají dávku, aby jim všechno lépe šlo, aby pracovali rychleji, cítili se sebevědoměji apod. Takhle nevinně to začíná, ale poté se to začíná stupňovat, až dojde na to, že svoji dávku bude člověk potřebovat denně a ve větším množství, což způsobí, že závislý začne krást, prvně ve svém okolí v rodině, poté už veřejně, nebude mu záležet na riziku. Tyto lidi žene touha po droze, dokáží kvůli ní i zabít! Proč vlastně vůbec lidé drogám podléhají a proč s nimi začínají? Odpověď na tuto otázku se v různých případech liší! Nejčastěji se těmto "hnusům" poddávají lidé s osobními, pracovními a jinými problémy. Chtějí tak utéct z reality, ale za jakou cenu. Někomu stačí opít se a ráno je v pohodě, ale jsou i tací, kteří si třeba píchnou piko (pervitin) nebo šňupnou kokain, tím si rozjíždějí ve většině případů problémy. Anebo se dostanou do skupiny nesprávných lidí a nechtějí trhat partu! Je i více možností proč děti, ženy, muži … prostě všichni propadají drogám, ale tyto dvě jsou podle mě nejčastější. Velice často se tak v médiích setkáváme s případy úmrtí v důsledku užívání drog. V poslední době se dosti mluví o legalizaci marihuany, ale podle mého názoru to není vůbec dobrý nápad. Je to sice měkká droga, ale od "trávy" už není daleko k takovému kokainu či heroinu a s těmi to není vůbec jednoduché, takže podle mého názoru není dobré začínat ani s trávou. Ovšem na druhou stranu dosti záleží na vůli, chuti, povaze a psychickém stavu člověka. Člověk, který je v pohodě, si spíš řekne - zkusím to jednou, pro zvědavost a už nikdy víc. Takže je to individuální záležitost. Ale abych to trochu rozvedla, podle mého názoru není nic špatného na tom vypít si pár skleniček alkoholu, kouřit cigarety nebo s přáteli kouřit jednou do roka marihuanu, ale to platí pouze o lidech, kteří jsou psychicky v dobré kondici a dokážou si říct NE. Prostě, pokud člověk nemá dostatečnou vůli a nějaké hranice, které ví, že nepřesáhne, moje doporučení je si s drogami jakéhokoliv kalibru vůbec raději nezačínat a riskovat tak svůj život. Sabina Baumová, BP 3.A Stránka 7
MUCIN 2010/2011 (únor 2011)
Závislák Tak trošku jinak…. Podle mě nejde napsat článek, aniž byste o něm něco věděli či si aspoň situaci vyzkoušeli na vlastní kůži. Mé tematické zaměření patří na závislosti na počítači, lépe řečeno na online hrách. Není to procházka růžovou zahradou, jak se některým z vás může zdát ... „však co, Ježíš vždyť sedí jen u počítače.“ Bohužel opak je pravdou, člověk je postižen virtuálním světem, nemá zájem o nic jiného než jen o tu jednu a tu též věc …HRU. Do této situace se můžete dostat úplnou náhodou, banda kamarádu, neustála komunikace o herním světě, možnosti v ní atd. Člověk si řekne „ti to hrotí, jak se o tomhle můžou bavit.“ Sama si hned odpovím, úplně normálně, najednou to začne člověka zajímat, co že to vlastně hrají jeho kámoši, jaké by to asi bylo vyzkoušet. A pak přijde na řadu pokušení, hru si vypůjčíte, nainstalujete, zasednete, a pomalu se tomu snažíte přijít na kloub, nehledíte na čas a hodiny ubíhají jako na běžícím páse a než se nadějete strávili jste u toho spousty a spousty hodin. Možná vám to přijde jako dobrý způsob, jak trávit svůj volný čas, ale vězte, že tomu tak není. Postupem času člověk ztrácí zájem o jakoukoli jinou aktivitu, všechen svůj volný čas věnuje hraní. V mnoha případech dochází ke ztrátě přátel, což vám ze začátku nijak nepřijde, jelikož jste si našli své herní kamarády. Ale jak jednou s hrou skončíte, zjistíte, že jste sami a když říkám sami, myslím tím opravdu sami. Ku příkladu kamarád z klanu dal přednost hernímu světu před světem reálným. Měl manželku, syna, práci v bance a jenom díky hře o tyto věci přišel. Je to smutné, když se nad tímhle pozastavíme, ale ti to lidé jsou v jakési ,,nirváně“ zahaleni jakousi šedou herní mlhou, která jím brání v uvědomování si reálného života. Je těžké pomoct těmto lidem, nepřijdou si sami nijak závislí, lépe řečeno máte vidět, když před nimi vypustíte z úst slovo ,,ZÁVISLÁK.“ Snaží se to popřít, proč by zrovna oni měli být závislí? Nejhorší na tom všem je, že dotyčná osoba sama neví, že je závislá přijde mu to jako normální věc vysedávat u počítače. Pro tyto lidi je čas strávený ve hře jako slast feťáka z drogy. Usednete k počítači, spustíte ikonu hry, pomalé načítaní (nedočkavost), zadání uživatelského jména a hesla, nyní jste se dostali do online světa, srdce vám tluče jako o závod, proudí vám v žilách adrenalin. Někomu to možná přijde směšné čí hloupé, ale bohužel je to tak a z vlastní zkušenosti mohu jen říci je to smutné a dodnes toho lituji. Takto jsem u hry promarnila 4 roky svého života.
INKOGNITO
Stránka 8
MUCIN 2010/2011 (únor 2011)
Knihy, divadlo a mladí lidé Téměř všichni, co se jim dostal do ruky tento článek, žijí ve městě zvaném Ostrava. Jak všichni víme, Ostrava je třetím největším městem České Republiky. A jak už to ve větších městech bývá, žije tam mnoho obyvatel různých generací. Většinou převažuje mladší generace. Je to určitá skupina lidí stejného věku a podobných zájmů. V dnešní době se tyto zájmy o hodně liší od aktivit našich babiček a prababiček. Já osobně neznám jedinou babičku, která by nepřečetla minimálně 5knih. Žádnou, která by šla raději do klubu než do divadla. Ačkoli je Ostrava město plné možností, kde se nachází spousty divadel od Loutkového divadla po divadla Jiřího Myrona a Antonína Dvořáka, dnešní generace mladých lidí divadla už moc nenavštěvuje. A proč taky? Když místo hrané podoby nás vystřídala podoba filmová. Plná filmových efektů, počítačových triků a herců, kteří ve skutečnosti vypadají jinak než na filmovém plátně. Podobný vztah jako k divadlům mají mladí lidé i ke knihám. Knihy ležící na poličce, které zavaluje tenká vrstva ležícího prachu. Takhle to mnozí z mé generace vnímají. A čas od času je možná otřou od ležícího prachu, aby se neřeklo. A takhle to prostě bývá. Dvacáté první století je trochu přetechnizováno. Je vybaveno například něčím, čemu se říká internet, služba, která dříve nebyla k dispozici. Pokud nerozumím nějakému literárnímu pojmu, nevezmu si do ruky slovník, ale zadám slovíčko na web a bezstarostně se mi vyhledá výsledek sám po jednom kliknutí. Pro povinnou školní četbu tady existují různé webové stránky, kde si „líní čtenáři“ najdou dostačující informace a obsah dané knihy, aby pak jako vzdělanci mohli říct „já vím o čem to je“. A takhle to už prostě bývá. Kdo ví, jak to vypadalo před sto lety? Snad jen někteří historici. Ale kdo ví, jak to bude vypadat za sto let? To nám bohužel nikdo nepoví. Možná nás převálcuje technika, nebo se možná vrátí období knih a divadel. Lucie Gajdošíková
Stránka 9
MUCIN 2010/2011 (únor 2011)
NÁBOR NOVÝCH ČLENŮ! Redakce MUCINa hledá nové talenty pro letošní a nastávající roky. Nechceme přece, aby s letošním 4. ročníkem skončil školní časopis, nebo snad ano?
Přihlaste se buďto v PL4 anebo v kabinetě č. 307 – pan učitel Gromnica je vždy připraven!
NENECHTE SVŮJ TALENT DŘÍMAT.
ČEKÁME PRÁVĚ NA VÁS!
Stránka 10
MUCIN 2010/2011 (únor 2011)
Šaty dělají člověka Většina lidi se tímto pořekadlem řídí, ale jsou i takoví, kteří si nad tím zrovna hlavu nelámou. Už od dob středověku se podle oblečení na první pohled dala rozeznat šlechta od poddaných a naopak. Dnes tomu není jinak, ale nerozlišujeme šlechtu od poddaných, ale například bohaté od chudých. Ti „chudí“ se spokojí s oblečením takzvaně z druhé ruky dovážené převážně z Německa a ti „bohatší“ by třeba takové oblečení nepoužívali ani jako hadru na vytírání podlahy. Samozřejmě nemůžeme jednoznačně říci kdo je ten chudý a kdo ten bohatý člověk. Na ulici potkáváme každý den mnoho různých lidí a už podle oblečení často můžeme zpozorovat, jak na tom pravděpodobně jsou nebo na jakou společenskou událost se chystají. Pokud nás na ulici zastaví člověk pěkně oblečený, naše reakce bude určitě jiná, než kdyby nás zastavil člověk, který očividně nosí týden to samé otrhané triko a prošoupané džíny. Tím nechci říct, že ten, kdo je pěkně oblečený je lepší než ten, který je oblečený hůře. Často to bývá i naopak. Pokud si na parkovišti někde u hypermarketu sedám do auta a běží za mnou bezdomovec, který už je očividně opilý a nejspíše po mě bude chtít další peníze na krabicové víno nebo vidím bezdomovce, který leží někde na chodníku, většinou si ho nevšímám. Pokud by ale na tom chodníku ležel člověk, který je oblečený normálně a jde vidět, že „se o sebe stará“, přijdu k němu a zeptám se ho, zda mu něco není, případně mu pomůžu. Každý člověk je ale jiný, lidé mohou navenek vypadat jinak, než jací doopravdy jsou. Proto jsem toho názoru, že ne vždy záleží na tom, co má člověk na sobě. Často totiž potkávám lidi, kteří na lepší oblečení mají dostatek financí, ale nosí stále to samé. Může to být z mnoha důvodů – nemusí mít vkus nebo prostě třeba neradi utrácejí za nové oblečení. Nebo nechtějí zbytečně veřejnosti ukazovat, že si mohou pořídit oblek od Ralpha Laurena nebo šaty od Prady. Pak jsou ale lidé, kteří se oblékají výstředně - mladí lidé například podle oblíbených hudebních stylů, které pravidelně střídají. Můžeme to vidět na jakýchkoliv základních nebo středních školách. Ve třídě plné chlapců můžeme vidět chlapce, který nosí volné kalhoty, které za sebou skoro tahá na zemi s basketbalovým dresem a velkou čepicí často z tržnice s nápisem NY a chlapce, který je celý v černém v těsných kalhotách a vlasy má přes oči přehozené tak moc, že vidí asi jako zarostlý pudl. Jak už jsem na začátku uváděla, podle oblečení můžeme poznat, na co se lidé chystají. Mohou jít na ples, do práce, na pracovní pohovor. Velmi často na sídlištích potkáváme lidi, kteří mají na sobě oranžovou vestu s nápisem OSTRAVA!!! a drží kleště v rukou. Jsou to lidé, kteří se v podstatě chystají do práce a pobírají většinou sociální dávky nebo jim byly správním orgánem uděleny veřejně prospěšné práce. Můžeme potkat také mladý pár, kde muž je oděn v saku a košili s motýlkem a žena v dámských společenských šatech. Nejspíše by nás jako první napadlo, že jdou do tanečních a ne prodávat za kasu do supermarketu. Můžeme se setkat i s ženou, které jde po ulici v klasickém valašském stejnokroji. Asi si taky nebudeme myslet, že jde plnit zboží na benzínovou pumpu. Tak je to se vším, i s povoláním – zedníci a dělníci nosí „monterky“, policisté a vojáci zase klasické stejnokroje, doktoři bílé pláště a v Anglii ve školách nosí studenti uniformy, aby se od sebe nelišili. Na závěr bych ráda uvedla na pravou míru rčení „šaty dělají člověka“. Ne vždy je člověk takový, jak navenek vypadá a podle oblečení jej soudit nemůžeme. Můžeme si o něm udělat určitý první dojem, ale ve skutečnosti o něm téměř nic nevíme. Nevíme, jakým člověkem doopravdy je. Lucka Machová VSČ 4
Stránka 11
MUCIN 2010/2011 (únor 2011)
Horoskopy RYBY (21. únor až 20. březen) Na nic během dnešního dne nespěchejte a raději si pořádně odpočiňte. Brzy se vám vrátí síly i vaše dobré nápady. Uprostřed dne se můžete zamilovat a k večeru také vyhrát nějaké peníze. Je vhodné si udělat čas a věnovat se jenom sami sobě a svému obydlí.
BERAN (21. březen až
RAK (22. červen až 22. červenec) Dnešní den bude příznivý a všechno se vám bude opravdu dařit. Poslechněte svou intuici a příliš o věcech nemudrujte ani nediskutujte. Pokud se objeví nějaké drobné zdravotní potíže, jděte co nejdříve k lékaři. Partnerský vztah zkuste během večera oživit.
20. duben) LEV (23. červenec až 22. srpen)
Budete ve velmi dobré kondici a brzy získáte o všem přehled. Dávejte si pozor na své spory s partnerem, raději dnes ustupte, i když to jindy nebývá vaším zvykem. Příznivá finanční situace vám umožní dopřát si víc než obvykle. Můžete si na chvíli vyrazit odpočinout do přírody.
Budete potřebovat podporu přátel a kolegů, abyste všechno, co se na vás dneska valí, ustáli. Pozor si dejte na různé klepy a pomluvy, nepřátelé vám nic neusnadní. Během důležité debaty byste měli v rodině uplatnit svoji autoritu. Také si užijte nákupy.
BÝK (21. duben až 21. květen)
VÁHY (23. září až 23. říjen)
Pochopte, že to bude dnes jenom na vás, abyste vylepšili vztahy v pracovním kolektivu a získali si své kolegy. V druhé polovině dne vás pravděpodobně připraví o veškerou energii domácí starosti. Ale večer z vás zase všechno spadne a vy si ho můžete krásně užít.
Všechno teď záleží hlavně na vás a měli byste toho patřičně využít. Dnešní střetnutí s autoritou může být nakonec i zábavné, jenom se nesmíte nechat zastrašit. Navečer si zajděte mezi lidi, raději do společnosti, potkáte tam nové i staré přátele.
BLÍŽENCI (22. květen až 21. červen) V začátku dnešního dne se držte raději trochu zpátky, do nových akcí nebo na rande se nevydávejte. Posilujte svoji kondici a zahajte konečně zdravý životní styl, půjde to teď mnohem snadněji než jindy. Je možné, že právě nový flirt vás nabije energií.
PANNA (23. srpen až 22. září) Pravděpodobně vás čekají nějaké ty drobné potíže a nedorozumění, ke kterým ale přistupujte s velkým nadhledem. Pokud se necháte vyprovokovat, někomu tím uděláte opravdu velkou radost. Odpoledne se obzory opět rozjasní a přijdou i dobré zprávy.
Stránka 12
MUCIN 2010/2011 (únor 2011)
ŠTÍR
(24.
říjen
až
22.
listopad) KOZOROH (22. prosinec až 20. leden)
Budete potřebovat dostatečnou diplomacii i dobrou vůli, abyste vaše jednání dovedli ke zdárnému konci. Snažte se sami méně mluvit, ale zato daleko více naslouchat svému okolí. Svým příbuzným se dnes moc nesvěřujte. Raději se jenom pobavte, buď s nimi, nebo ve společnosti.
Čeká na vás hodně úspěchů, ale také velké množství práce a starostí. Ponechejte si své zdravé nadšení, ale správně je nasměrujte. Ke konci dne se domluvte se svou drahou polovičkou a někam si společně vyrazte. Už vám to schází. Můžete to klidně potáhnout na celý víkend.
STŘELEC prosinec)
VODNÁŘ (21. leden až 20. únor)
(23.
listopad
až
21.
Než se dneska pustíte do nějaké velké akce, ještě si prověřte všechny informace a upřesněte si detaily. Po zbytek dne budete v celkem dobré kondici, začněte už konečně se zdravějším životním stylem a nějakým tím cvičením. Vaše tělo se přeci musí ukazovat v plavkách.
Dnešní den bude hodně náročný a vaše kondice oslabená. Méně důležité věci odložte a raději šetřete své síly. Odpoledne se nehádejte se svými blízkými a kolegy v zaměstnání, stejně je nepřesvědčíte o své pravdě. V podvečer to bude nejlepší někde v lese nebo u rybníka.
Palma Stránka 13
MUCIN 2010/2011 (únor 2011)
Mentální anorexie ve světě modelingu Mentální anorexie je zákeřná nemoc poruchy příjmu potravy, kterou řadíme mezi psychické poruchy osobnosti. Tato nemoc postihuje především ženy, a to nejčastěji v období dospívání. Začíná tím, že dívky nejsou spokojeny se svou postavou a váhou, začnou dodržovat drastické diety a přehnaně sportovat. Aby překonaly hlad, snaží se být neustále v pohybu, často se přetěžují a jediným opravdovým zájmem je jejich postava. Přestože hubnou, mají pocit, že musí zhubnout ještě víc a to má za následek změny metabolismu a následné selhávání orgánů. Tato nemoc může přejít v bulimii (záchvatové přejídání a následné úmyslné vyvrhování potravy). Pokud se anorexie neléčí, může dojít i ke smrti. Léčba anorexie je dlouhodobá a podaří se vyléčit asi u 40 % pacientek, zbytek pacientek zůstává v „začarovaném kruhu“, nebo mají sklony k bulimii. Jak jistě všichni víme, mentální anorexie je v současné době žhavým tématem ve světě módy. Modelky, které vidíme v časopisech, mají dokonalé štíhlé bezchybné postavy, ovšem ve skutečnosti se tyto fotky upravují, a fotograf tak dokáže „vykouzlit“ cokoliv. Mnoho dívek si toto neuvědomuje a přehnanými dietami si zbytečně ničí celé tělo, jejich imunitní systém je narušen a organismus je zcela vyčerpán. Dívky touží vypadat perfektně, přesně jako jejich idoly ženskosti, chtějí být krásné s dokonalou postavou, sexy, přitažlivé, chtějí být úspěšné, takové, které všichni obdivují, přesně jako jejich idoly a mnohé jsou schopny pro tento svůj „cíl“ udělat cokoliv, aby se jim přiblížily, třeba i nezdravě zhubnout, a tak začínají držet nejrůznější diety, kontrolovat svoji váhu, kupovat potraviny podle kalorii apod.. Každá modelka musí splňovat předepsanou výšku postavy a určité míry (90-60-90). Pokud jich nedosáhne, není pro modeling vhodná, a proto se spousta dívek, toužících se stát modelkou, snaží těchto mír za každou cenu dosáhnout. A tak se ptám: „Proč jsou vlastně vyžadovány tyto míry“? Protože dnešní modeling se dle mého názoru řídí podle hesla „čím chudší, tím lepší“. Oblíbené jsou modelky s chlapeckou postavou, a to i mimo jiné z toho důvodu, že většina módních návrhářů jsou homosexuálové. Navíc je mi známo že, modelek a modelů je spousty, ovšem práce málo, konkurence je tedy veliká. Některé dívky se proto snaží udělat cokoliv, aby tuto práci získaly, a to i za tu cenu, že si „zdevastují“ tělo. Myslím si že, modelka by neměla být jen „věšák“ na šaty, ale měla by být přirozeně krásná, mít osobní kouzlo, být zajímavá a chytrá. Dříve vypadaly modelky jinak, měly ženské křivky. Dnes je vše naopak. Nedovedu pochopit, jak se vychrtlé dívky mohou vůbec někomu líbit. Proč se tedy vše změnilo? Pravděpodobně se na předešlé dívky nepříliš dobře šilo, ne každá modelka si na sebe mohla obléci stejnou velikost šatů, každá dívka měla jiné míry, dnes je téměř stejná velikost, lépe se na ně šije a prakticky si každý model může obléci kterákoliv modelka. Dnes už modeling není tak o kráse, ale spíše o byznysu. Tyto nástrahy modelingu se ale bohužel nějak příliš neřeší. Spousta modelek, za účelem vypadat co nejštíhleji a neustále hubnout, doplatila na svůj cíl být „štíhlá“ a na anorexii zemřela. Ano, některé případy jsou skutečně otřesné a normální nezasvěcený člověk se tomu může jen divit. Okolí si často zpočátku na první pohled nevšimne trpícího touto nemocí. Rodiče takto nemocných dívek většinou ani netuší, že by zrovna jejich dcera mohla touto nemocí trpět, tyto dívky dokáží docela obstojně maskovat příjem potravy. Někdy trvá dost dlouho dobu, než na to rodiče přijdou, a proto je potřeba všímat si svých „ratolestí“ a zabránit případné tragedii. V zahraničí proběhlo mnoho reality show, jak se stát modelkou, mezi ně patří i reality show naší úspěšné modelky Petry Němcové: „A model life with Petra“ (možno ke shlédnutí na www. youtube.com), ve které učí šest modelek, jak se pohybovat v tomto byznysu. Petra Němcová se v minulosti s anorexií setkala, jak jsem četla v její knize „S láskou Petra“, ale sklony k této nemoci byly podchyceny včas a ona byla natolik silnou osobností, že se s tím vyrovnala. Ve své knize rovněž popisuje své začátky v modelingu a tragickou událost Tsunami, která jí změnila život. Myslím si, že anorexie je závažná nemoc, ale dá se s ní bojovat, pokud se včas zachytí a okolí si všimne, že něco není v pořádku. Důležitá je pro dívku trpící anorexií podpora rodiny a nejbližších, včetně spolupráce s odborným lékařem, psychologem, psychiatrem. Kristýna Lyková, PL 2
MUCIN 2010/2011 (únor 2011)
Čas Co je to čas? Je hmotný? Může ho človek ovládat? Snad každý někdy uvažoval nad tím, jestli se dá čas zastavit, jestli se dá v čase vrátit nebo naopak vidět budoucnost. Ale co je vlastně čas? Někdo by odpověděl, že čas je slovo, jiný, že čas je všude kolem nás a další, že to je bůh. Na tuhle otázku vlastně neexistuje správná odpověď, protože každý ji pochopí jinak. Čas je svým pánem a člověku se ho zatím nepodařilo ovládnout. Naštěstí. Kdyby člověk ovládl čas, ovládl by celý vesmír a všechno s ním spojené. Co by se stalo potom? Když by někdo nestíhal, zastavil by čas, dodělal potřebnou práci a zase ho pustil? Bylo by to správné? Nevymstilo by se mu to? Žije vůbec čas? Je to někdo? Má duši nebo to prostě nikdo není? Je čas hmotný nebo je to něco jako vzduch, který je všude kolem nás? Tolik a plno dalších otázek si asi každá myslící bytost položila. Ale kdo na ni dokázal odpovědět? Podle mě je čas všude kolem nás. Snad ho nikdo nikdy neovládne, protože čas je svým pánem a svým pánem by měl i zůstat. Člověk by neměl mít všechno, protože kdyby měl všechno, nevážil by si ničeho. Potom by se někdo s nedobrým úmyslem dostal třeba do minulosti, tam by zabil člověka, nemusel by se pak vrátit do stejné přítomnosti a nemusel by se vrátit vůbec. I když by se vrátil do stejného letopočtu, mohlo by být lidstvo na jiné úrovni nebo by lidí bylo méně, více… Kdo ví, co by bylo? Nikdo by si neměl s časem zahrávat, protože čas jediný je spravedlivý. Každý, ať chudý či bohatý, má stejně dlouhou minutu, hodinu i rok. Před časem se nikdo neschová, ale ani před ním neuteče. Je už na člověku, jak s ním naloží. Jestli ho stráví příjemně, nebo jestli se celý život nudí a na konci života si to uvědomí. Už je pozdě. Pak už nemá cenu si to vyčítat. Není návratu. Čas jsou pouhá tři písmena, a jak dokáží zamotat člověku hlavu. V dnešní době každý někam spěchá. Pořád se jenom dívá na hodiny a ani si života neužije. A já na tom nejsem jinak. Pořád jenom někam spěchám, nic nestíhám. Přitom by stačilo si věci dobře rozplánovat, nedělat zbytečnosti… Líbí se mi citát Luciuse Annaeuse Senecy: " Stěžujeme si, jak máme málo času, ale jednáme tak, jako bychom ho měli nekonečně mnoho.". Ale uvědomuje si to někdo? Karin Žejdlová
Stránka 15
MUCIN 2010/2011 (únor 2011)
Proč mám ráda
?
Při prvním poznávaní sociální síti Facebook jsem vůbec netušila, že tak ovlivní můj život. Ze začátku jsem si myslela že je to jenom web o vtipných testech pro „puberťáky“. Postupem času,ale tyhle stránky mě začaly bavit čím dál tím více. Už jenom ta možnost být v neustálém kontaktu se svými přáteli je pro člověka v mém věku něco úžasného. Mám tam kvantum různých přátel – od spolužáků ze školy, po rodinu, rodinné přátelé apod. Je jasné, že všem těmto známým a přátelům pravděpodobně nechci sdělovat stejné věci, a v tom je Facebook fajn, že rodině můžu ukázat fotky z výletu, ale nechci se například s nimi dělit se spolužáky, tak prostě si jednotlivé přátele přiřadím do jednotlivých skupin a podle libosti filtruji sdělovaný obsah. Míra soukromí je na mě. Myslím si, že řeči o tom , že Facebook je nebezpečný ohledně soukromí jsou dost nadnešené. Každý sám si může své soukromí ohlídat a na každém z nás záleží jak moc o sobě tam dá vědět. Facebook je vlastně jenom taková nástěnka o nás : naších zážitcích, pocitech a náladě. Ráda se dělím se svými přáteli o své každodenní zážitky, jak už formou fotek tak i sdílením statusů na zdi. Skvěle je i to , že Facebook má neuvěřitelné množství her. Některé z her jsou hodně návykové, musím si proto u nich dávat pozor na čas. Čas je celkovým nepřítelem Facebooku – nikdy ho samozřejmě není dost. Co nemůžu nezmínit je známa „šťouchačka“. Je to funkce bez viditelného užitku, ač velmi oblíbená mezi uživateli. „Šťouchnutí“ znamená snahu o upoutání pozornosti. Nejvíc tuhle funkci využívají kluci Co dalšího na Facebooku využívám je chat. Nejčastěji si přes něho zjišťuji úkoly do školy nebo si nechám od chytřejší kámošky poradit s matematikou, která mi moc nejde Prostě život bez Facebooku je pro mě nepředstavitelný.Dost zajímavě obohacuje moje dny. Proto děkuji Marku Zuckerbergovi, že ho vymyslel a zpřístupnil pro nás všechny. Vanessa Lazorová, HT1
Stránka 16
MUCIN 2010/2011 (únor 2011)
Kapitola 3.
Autor: Nikola
Přijeli jsme do jednoho obchodu s kostýmy ve městě. Na Matta jsem počkala v autě. Nezdržel se tam dlouho. Maximálně deset minut. Když z obchodu vycházel, nesl dva pytle s kostýmy. Co to asi bude? Upřímně, jeho nápady mě někdy doslova děsily. „Co v tom je?“ zeptala jsem se nevinně hned, když nastoupil. Šibalsky se na mě usmál. Ten pohled jsem znala. Přesně jako kdyby říkal: „To bys chtěla vědět, co? Pěkně si počkej“ „Nech se překvapit,“odvětil. „Matte! Víš, že překvapení typu - vím co to je, ale nevím, co od toho můžu čekat – nesnáším!“ „Jo, právě proto,“ řekl. Jako kdyby mi ruka sama od sebe vyletěla směrem k jeho temeni hlavy. Pěkně to plesklo. „Auuuu! To bylo za co?!?“ hrál dotčeného, ale věděla jsem, že má co dělat, aby nevybuchl smíchy. Přiznejme si to. Praštit nahrávače je jako mluvit do stěny. „Výchovné.“ „Jo, jasně,“ řekl spíše pro sebe. Nastartoval a rozjeli jsme se zpátky k nám domů. „V kolik tam máme být?“zeptala jsem se. „V devět“ Fajn... je sedm. Sakra! „Nestihnu se umýt, namalovat, učesat a obléct! To bych musela mít minimálně čtyři ruce!“ Matt se taky podíval na hodiny a s ledovým klidem dodal: „No miláčku, tak to máš co dělat.“ Ten teda umí povzbudit. Jako střela jsem vletěla do koupelny. V rychlosti se osprchovala, umyla vlasy a vrátila se zase zpátky do pokoje. Matt už byl oblečený. Právě si uvazoval kravatu. „Jsem oblečený jako správný upír?“ Prohlédla jsem si ho. Nebyl to nějak zvlášť kostým. Byl to prostě jenom černý oblek s dlouhým kabátem, nebo co to bylo. Hned jsem k němupřiskočila, abych ho upravila. Povolila jsem mu kravatu. Byla teď volně uvázaná (mezi tu mezeru by se vešel další krk) a taky jsem mu rozepla dva knoflíky na černé košili. Trochu to odhalovalo jeho vypracovanou hruď. „Co na tom bylo špatně?“ zeptal se. Nedivím se, že tak vyšiloval kvůli kravaty. Řekla bych, že jí uvazoval dost dlouho. Promiň. „Když upíři sají krev, kravata jim jistým způsobem brání v pohybu. Takže si jí buď dávají úplně pryč, nebo jenom uvolňují. Aby mohli svou oběť rychleji zabít,“ pronesla jsem. Ani nevím o tom, že jsem to věděla. Odpověď vyplula na povrch sama. Vlastně jsem ani nevěděla, co říkám. Matt se na mě nevěřícně podíval. „A tohle víš odkud?“ zeptal se. „Na Googlu je toho fakt hodně,“ bylo to první, co mě napadlo. Určitě jsem to už někde četla. Dál už se upravoval sám. Namalovala jsem si černé oči a taky se začala oblíkat. Ty šaty byly boží! Byly to takové ty klasické gotické, černé s korzetem a dlouhé až na zem. K tomu byly jako doplněk přidané plastové upíří zuby, dlouhé návleky na ruce z něčeho, co vypadalo jako černý obvaz. Vypadalo to luxusně! Nevěřícně jsem se na Matta podívala. Ani jsem nemusela říkat, co si o tom myslím. Přesně věděl, co chci udělat. „Je to dárek.“ „NE! Nemůžu si je nechat! A jak jsi sakra věděl jaké?!“ „Chris... jak dlouho už spolu chodíme? Dva roky? Nemusíš mi všechno říkat. Znám tě. A ano, můžeš si je nechat. Ale když na tom tak trváš, můžeš to brát.... jako narozeninový dárek!“ „Ty mám až za půl roku!“ reagovala jsem. „To vadí?“ Obdařila jsem ho blýskavým úsměvem. Pořád jsem to ale nechápala. Bylo to asi něco, co mi mozek nebral. Jen blázen svojí holce koupí šaty, které stojí několik tisíc dolarů, jenom tak. Hádat se s ním nemá cenu. Stejně je jasné, že by vyhrál on. Jako snad vždycky. Odběhla jsem do šatny najít nějaké vhodné boty. Byl to asi poprvé, kdy jsem proklínala, že nemám nic hodícího se Stránka 17
MUCIN 2010/2011 (únor 2011) k šatům. Samé Conversky, skaty a kozačky. Po deseti minutách jsem našla jedny boty, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám. Ale takové jsou nejlepší. Byly to klasické černé lodičky na jehle. Dobře. Už jenom vlasy. Co s nimi? Co nějaký účes? „Žádný si nedělej! Rozpuštěné ti sluší nejvíce“. Jako kdyby snad uměl číst myšlenky. „No když myslíš...“ „Věř mi. Kdo jiný by to měl vědět lépe než já?“ Tak to měl pravdu. Vyfénovala jsem si je, prohrábla kartáčem (aby se neřeklo) a jen sem tam lehce natužila. Žehlit jsem je nemusela. Už od přírody jsem je měla docela rovné. A s těmi pár vlnami, co se na nich vytvořily, to vypadalo víc divočeji. Sice jsem teď vypadala, jako kdybych vylezla z hrobu, ale právě to bylo ideální. Přece jenom to ale ještě chtělo malé úpravy. Chvíli jsem přemýšlela. Nakonec jsem vzala světlounký, skoro až bílý pudr a zesvětlila jsem si jak obličej, tak i krk a ruce. Rty jsem si namalovala krvavě rudou rtěnkou a nasadila si ty upíří zuby (ve skutečnosti to nebyl celý chrup, ale jen nasunovací špičáky) s konci namočenými v krvi. Otočila jsem se na Matta, který už dlouho seděl v křesle a mezitím co čekal se zřejmě dobře bavil sledováním mě. Haha... fakt sranda. Ze všech lidí, co jsem poznala, byl zatím on ten nejtrpělivější. Myslím, že by dokázal čekat i hodiny. Teda takový jsem z něj měla aspoň dojem. Se zájmem si mě prohlížel. V jeho obličeji jsem zaznamenala stopy šoku. Po chvilce se začal šibalsky usmívat. „Co je?“ vyjela jsem na něj. Já rozhodně nebyla tak trpělivá jako on. Jsem dost horkokrevná, sice mě věci ne snadno vytočí, ale když už se tak stane... No řekněme si rovnou, že je lepší, když s nikým pak nemluvím. „Krásnější upírku jsem v životě neviděl,“ nadhodil. „Jo, jakože jich každý den potkáváš stovky,“ poznamenala jsem sarkasticky. Tohle je další charakteristická vlastnost mé povahy. „Myslím to vážně! Opravdu jsi k nakousnutí. Potkat tě v noci, no nevím nevím.“ Naštvaně jsem si ho taky prohlídla. „No, ty taky nejsi zrovna upír k zahození,“ odvětila jsem. V tom černém obleku s lehce rozepnutou, černou košilí s límečkem nahoru vypadal... ACH MŮJ BOŽE! Jako opravdový upír! Na posteli ležel dlouhý kabát (stejné barvy). Vzal jej a přehodil si ho přes ruku. Teď budu upřímná. Nejraději bych se vykašlala na nějákého CJ a jeho Halloweenský mejdan. Skočila bych po Mattovi, strhla z něj všechno oblečení a.... uááá. PROČ MUSÍME MÍT ČASOVÝ SKLUZ?!?! Abyste byli v obraze. CJ je jenom přezdívka. Ve skutečnosti se jmenuje Carl Johnson. Syn politika Johnsona kandidujícího na guvernéra státu. Byl odporně bohatý. A když říkám odporně, tak fakt myslím odporně. Měl všechno, co chtěl, všechno na co ukázal. Prázdná luxusní vila (asi tak třikrát větší než náš dům) s pozemky, které se dají rovnat jednomu celému golfovému hřišti, neomezenou sumu na kreditní kartě, nejdražší auta v garáži, takové kontakty, že by vás mohl poslat do vězení jenom ze svého mobilu a taky spoustu, spoustu volného času. Je to typický, bohatý afro-američan. Hodně tmavá pleť, hip hopové oblečení, rapová muzika, prachy, děvky, auta, drogy, chlast... Připadá mi jako mladší verze 50 Centa. Ale ten je naproti němu docela beránek. Ve škole je známý jako „král večírků“. Většinou jeho akce začínají v pátek (odpoledne) a končí v neděli (večer) To se opakuje každý týden. Jeho rodiče jsou doma asi tak jeden celý týden v měsíci. Prakticky vzato už žije samostatně. Divím se, že ho ještě policie nezatkla. Všechno už se mu to pěkně kupí. Rušení nočního klidu, přechovávání drog, prostituce a znásilnění, alkohol v nezletilosti... Jednodušší by bylo říct, co neudělal. Mám takový pocit, že jeho trestní rejstřík je snad delší než má samotný vůdce Al Capone. Ani bych se nedivila, kdyby byli rodina. I když to těžko. A to mu prosím bylo jen asi před měsíce osmnáct! My dva jsme mezi sebou měli velice zajímavý vztah. Já ho nenáviděla a on mě vždycky chtěl. Kupodivu od té doby, co chodím s Mattem, se trochu uklidnil. „Můžeme jít?“ Zeptal se mě, když už jsem dlouho na něj mlčky zírala.„Jo, jdeme,“ přikývla jsem. Prošli jsme domem, nasedli do Vipera a odjeli dlouhou silnicí až na kraj města. Stránka 18