2010. číslo 19. duben 2010

02/2010

číslo 19. – duben 2010

1

02/2010

Obsah

Úvodní slovo

Mimo téma 2 Úvodní slovo

Jakub „boubaque“ Maruš

Téma čísla 4 Ohromné vesmírné bitvy

9

13

15

20

Ecthelion² Ohromné planetární bitvy Ecthelion² Malí zelení mužíci. A kto ešte? Ján „Crowen“ Rosa Pod palbou aneb military SF a RPG „Jarilo“ Skryté světy – Nullaqua „Aljen“

23 Tvorba a príprava NPC pre hru II

Ján „Crowen“ Rosa

Recenze

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

28 Pred dávnymi vekmi

v preďalekej galaxii Peter „Peekay“ Kopáč 32 Vetřelci ještě po mnoha letech „Argonantus“

Deskové hry 41 Star Wars – Escape from the Death Star Petra „Baelara“ Kopáčová 45 Zahrajte sa s nami: Hry pre (práve) dvoch hráčov Petra „Baelara“ Kopáčová

devatenácté číslo Drakkaru, které právě čtete, je vlastně vydáním jubilejním. Snad se zdá, že jsme si za jubileum vzali jakési podivné číslo, ale uvědomíme-li si, že Drakkar je dvouměsíčník, pak je nasnadě, že devatenácté číslo vychází přesně po třech letech od vydání čísla prvního. Jistě, přesně tři roky od vydání prvního čísla vyšlo žertovné aprílové číslo, v němž jste se mohli pocvičit v latině na textech velikánů latiny klasické, středověké i biblické. Doufáme ale, že nám tento drobný úskok, jenž nám umožnil mírně posunout vydání tohoto čísla, odpustíte. Z obálky jste zřejmě již poznali, že tématem devatenáctého Drakkaru je „vzdálený třpyt hvězd“. Ano, časopis Drakkar po třech letech konečně patří ke hvězdám! (...víte, že sloveso „patřit“ má i význam „hledět“?)

2

02/2010 Co tedy můžete v tomto hvězdném čísle nalézt? Sešlo se nám celkem deset článků, a jeden lepší než druhý. Některé z nich přišly od autorů ve dvojicích a také díky svému společnému tématu se dají označit za dvojčlánky: Otázku vesmírných bitev s nádechem žánru space opera a jejich zapojení do RPG řeší ve dvojici článků Ohromné vesmírné bitvy a Ohromné planetární bitvy autorská dvojice Ecthelion2. Článek s podobnou tématikou, ale pojatý více obecně, připojuje Jarilo v článku o military SF, upozorňuje na nejdůležitější prvky vojensky pojaté hry v žánru sci-fi a přidává inspirační zdroje pro hru. Najdete zde také pokračování či doplnění Crowenova článku o cizích postavách z minulého čísla, tentokrát je zaměřeno mimojiné na nenásilné zapojení cizích postav do hry. Druhým Crowenovým článkem na téma cizích postav v  tomto čísle je stručné představení možností, které mají vypravěči k  dispozici, nechtějí-li své hráče ve vesmíru konfrontovat pouze s malými zelenými mužíky.

Třetím „dvojčlánkem“ je již tradiční Baelařino představení deskových her – v rubrice Zahrajte sa s nami představí čtyři hry pro (právě) dva hráče. V souladu s tématem čísla se také dozvím něco o hře z prostředí Star Wars – budeme v ní prchat z Hvězdy smrti. Hvězdným válkám se věnuje i Peekayova recenze hry The Star Wars RPG, v recenzované inkarnaci již téměř dvacet let staré, přesto stále přitažlivé. Na konec jsem si nechal příspěvky pánů s přezdívkami začínajícími na „A“. Aljenovo představení světa Nullaquy, civilizace uvězněné v kráteru vyplněném prašným mořem, je inspirativním čtivem, ale i praktickou inspirací pro RPG. Argonantův rozbor filmové tetralogie Vetřelců, se zaměřením na vetřelce samotné, pak je ne analýzou izolovaného jevu světové kinematografie, ale rozkrytím úspěchu vetřelce jako monstra v rámci celého hororového žánru. Možná si říkáte, že jsem mohl vypíchnout pouze ty nejzajívější články, a ostatní jen letmo zmínit, ale to jsem bohužel nemohl. Ne bohužel, díky bohu! Tohle číslo je vážně natřískané, tak už se

nezdržujte narychlo psaným úvodníkem a pusťte se raději do následujících promyšlených a umně konstruovaných článků... ;-) U dalšího čísla se na shledání těší Jakub „boubaque“ Maruš

Drakkar je internetový sborník článků o  RPG hrách, založený na jaře 2007. Každé dva měsíce veřejně vyhlašujeme téma příštího čísla a vyzýváme vás, čtenáře, abyste nám posílali své články. Ty poté podrobíme korekturám, zasadíme do slušivého kabátku a vydáme jako PDF dokument. Na tomto místě bychom chtěli poděkovat všem z  vás, kteří jste kdy přispěli vlastním článkem. Bez vás by se tento projekt nemohl nikdy uskutečnit. Uvažujete-li o tom, že byste také začali v  Drakkaru publikovat, srdečně vás zveme do našich organizačních diskuzí. Téma příštího čísla se dozvíte tamtéž.

3

02/2010 Téma čísla

Vzdálený třpyt hvězd

Ohromné vesmírné bitvy napsal Ecthelion²

Tento článek se snaží popsat způsoby, jak ve hře pracovat s mohutnými kosmickými bitvami, které jsou neodmyslitelnou součástí nejen žánru Space opery (pro který je článek napsaný). Snaží se nabídnout inspiraci pro hraní takové velké a báječné bitvy z různých pohledů.

4

02/2010

Space opera jako žánr Space operu není jednoduché definovat, protože tímto názvem jsou označovány různé druhy a  přesné hranice tohoto vymezení jsou trochu nejasné. Přesto je to část sci-fi (vědeckofantastické literatury), která představuje příběhy a  dobrodružství zasazená do budoucnosti a hlubokého vesmíru. Obecně vychází z future war fiction, takže zahrnuje často rozsáhlé konflikty mezi protivníky, kteří ovládají mocné technologie nebo zbraně. Velký formát je pro Space operu typický – nejde o žádné pižlání, v sázce je mnoho a na jedinci může záviset budoucnost celého univerza. Zuřivé bitvy mohutných armád plné výbuchů a zářících střel; střety ohromných kosmických flotil v  prázdnu vesmíru, kde zničené lodě umírají v nepřirozeném tichu; možnost vydat se tam, kam se ještě žádný člověk neodvážil a prozkoumat celý neznámý vesmír; romance a  láska mezi hvězdami přesahující čas a  rozměr... to je Space opera. „… barvité, dramatické a  velkolepé sci-fi dobrodružství … většinou zaměřené na sympatickou, hrdinskou ústřední

postavu a  příběhovou akci, většinou Mohutné vesmírné bitvy zasazené do relativně vzdálené budoucVe vesmíru se stále odehrávají drobné nosti ve vesmíru nebo na cizích světech, šarvátky, střetnutí a souboje, do kterých charakteristicky optimistického tónu. se zapojuje několik málo lodí nebo stíhaČasto se zabývá válkou, pirátstvím, voček. Takové bitvy jsou pro hráče poměrjenskými ctnostmi a  akcí velmi velkého ně dobře uchopitelné. Trochu obtížnější měřítka s  velkými sázkami.“ (David G. jsou ale bitvy masivních rozměrů, které Hartwell a  Kathryn Cramer, antologie ke Space opeře neodmyslitelně patří. Jak Space opera, 2006) je ale uchopit? Pokusím se níže nastínit Žánr je v mnoha ohledech dost blíznějaké možnosti, jak s nimi pracovat… ký pulpu, kdy nezáleží tolik na tom, jak V  mrazivých pustinách vesmíru se vlastně fungují laserové paprsky ve vestak spolu v zuřivých bitvách utkávají flotimíru nebo dle jakého principu fungují ly znepřátelených stran. Tato střetnutí se cesty hyperprostorem. Důležité většinou odehrávají na ohromných prostranstvích je, že létající laserové paprsky vypadají v nezměrném kosmu a nezřídka jsou do ve vesmíru efektně a cesty hyperprostonich zapojeny desítky lodí na obou strarem se nám hodí nách. Většina představ do hry. Pokud jde vesmírných bitev z  velké „Důležité je, že létající o  vědecké vysvětčásti vychází z „mokrých“ laserové paprsky lení… často si jím bitev pozemského námořvypadají ve vesmíru nejsou jisti ani vědnictva, které jsou upraveefektně a cesty ci, tak proč bychom hyperprostorem se nám né pro třetí rozměr (jenž měli my? Vše, co ale na druhou stranu zase hodí do hry. “ mnohdy potřebutak velkou roli nehrajeme, je vědět, jak je, protože jeho popsání tuhle zbraň použít, a zapojení do hry je obtížné). Máme tak protože hordy strašlivých nepřátel se žestále staré dobré bitevní lodi s mohutnýnou k našim zákopům a pozicím. mi kanony a laserovými děly, které jsou

schopné způsobit mezi nepřátelskými loděmi strašlivou zkázu, letadlové lodě, z nichž startují stíhačky, bitevníky a torpédonosné letouny, stejně jako křižníky, torpédoborce a další lodě určením velmi blízké našim starým známým. Na bojové lodi samozřejmě připadá doprovodná a  zásobovací flotila tankerů, transportních lodí, lodí opravárenských a nemocničních. Tato eskortní flotila, která sama má minimální bojovou hodnotu, udržuje celý bitevní svaz v  provozu. Bez těchto lodí by eskadra nemohla fungovat, proto jsou na její ochranu vyčleněny značné síly a její zničení je jedním z prvořadých úkolů. Do bitvy pak mohou vstupovat

5

02/2010 vnější vlivy jako meteorické roje, orbitální opevněné stanice, minová pole, hvězdné mlhoviny snižující dosah skenerů, přítomnost nějaké hvězdy nebo planety měnící gravitaci, hvězdné erupce nebo podobně. Lodě gigantických rozměrů, které jsou montovány ve vesmíru a stráví tam celou svou dobu existence, protože nejsou schopny přistát na planetě, nesou stará jména a erby. Všechny se ježí těmi nejsmrtonosnějšími zbraněmi, kterými jejich civilizace disponuje, a  jsou mohutně pancéřovány. Stíhače a bitevníky startují vstříc bitvě a menší lodě postupují do palebných pozic, aby podpořily hlavní útok. Postavy jsou zde jen jedněmi z tisíců nebo desetitisíců mužů a žen, kteří se boje účastní. Jak ale mohou takovou bitvu ovlivnit? Co vlastně mohou dělat? Mohou vůbec nějak přispět k vítězství nebo prohře? Když je na všech lodích vyhlášena bojová pohotovost a sirény vyzývají k zaujetí bojových pozic, je toho hodně, co můžou hrdinové příběhu dělat. Tyto bitvy jsou obrovské co do rozsahu, proto není třeba, aby postavy

zůstávaly pohromadě. Naopak, často je scénami stříhat, vytvořit napjatou scénu mnohem výhodnější se rozdělit a využít („Bravo alfa charlie! Bravo alfa charlie! jejich různých talentů v  odlišných kouNahoře na šesti hodinách se na nás hrne tech bojiště. Každá z  postav tak může strašná smečka nepřátel! Jsou jich mramít vlastní „arénu“ v níž vítězstvím nebo ky!“ „Veliteli, další dvě letky nám odřeprohrou přispěje k celzávají cestu zpět!“), kovému výsledku. Popřesunout se vedle „Když je na všech myslné arény nejsou a  vyhodnotit ji pozlodích vyhlášena bojová hermeticky oddělené, ději… čímž se zvýší pohotovost a sirény jsou součástí jediné napětí. Navíc mohou vyzývají k zaujetí pozic, bitvy a  tak se navzávýsledky z  okolních je toho hodně, co můžou jem mohou ovlivňovat arén mít přímý vliv hrdinové příběhu dělat.“ (rozhodnutí nasadit na vypjatou situaci všechny zálohy proti („Pane, podle hláševlajkové lodi protivní je naše černá letka níka sice může vést k jejímu zničení, ale odříznuta a čelí silnějšímu protivníkovi.“ další hráč pak musí bránit svou loď proti „Pošlete jim na pomoc třetí eskadru závelké přesile, protože nejsou lodě, které lohy, průlom v této oblasti by znamenal by jeho ohrožený úsek posílily). Zkušekatastrofu!“). ný Vypravěč může mezi dramatickými

Může to být podobné, jako skill challenge v DnD 4e, kde Vypravěč vyhlásí, že pro úspěch potřebuje tolik a tolik úspěchů (a maximálně tolik neúspěchů). Postavy hráčů se pokusí udělat, co je v jejich silách a ve svých arénách postupně mohou získat vítězství nebo prohry, které pak přímo determinují výsledek bitvy. Podle toho, co dobře ovládají, se mohou v žáru bitvy ocitnout na mnoha různých místech. V kosmických bitvách není prostor jen pro bledé námořní kapitány, kteří celý svůj život prožili ve vesmíru, ale i pro další postavy. Možnosti postav se z velké části odvíjí od toho, jak vysoko stojí v řetězci velení své strany. a) Pokud jsou postavy pouhými pasažéry, nezařazenými nebo nízko postavenými vojáky, pak jsou jejich možnosti omezeny v podstatě jen na loď, na které se nacházejí. Mohou podávat munici, pálit z děl, posadit se za některý z protiletadlových kanonů a snažit se sestřelit nalétávající stíhače, zapojit se do hašení požárů, evakuace ohrožených úseků, kde selhává podpora života, opravovat

6

02/2010 selhávající zařízení, vypořádat se s  výpadkem umělé gravitace nebo se zapojit do obrany lodi v  případě abordáže (zahákování lodi). V takové chvíli propukne boj přímo na palubě a  obránci musí ubránit sály a koridory lodi, stáhnout se na poslední chvíli, když je odřízne obsazení jiné chodby a  rvát se o  život v  klaustrofobickém bludišti šachet, ventilačních chodeb a  strojního zařízení. Mohou podniknout protiútok na nepřátelskou palubu, odříznout výsadek, zničit významná zařízení na lodi, motory, těžká děla, obložit nepřátelské energetické jádro výbušninami a zdálky poslat celou loď k čertu nebo ji naopak dobýt, obsadit a  použit proti nepříteli. V  případě nenávratného poškození lodi se musí včas probojovat k  záchranným modulům, připoutat se a rychle se vzdálit dostatečně daleko. b) Pokud má vyšší postavení, pak mohou převzít velení některé

z  lodí a  v  rámci rozkazů s  omezenými zápase mezi mohutnými koráby a  ohzdroji zatlačit nepřítele a zničit jeho lodi. něm výbuchů, vytvořit místo vlastním Koordinovat palbu větších kanonů, vklítorpédonosným strojům a  ochránit je nit se mezi nepřátelské lodě, pronikpřed nepřátelskými stíhači, vést zteče nout sestavou a  obrátit hlavně proti skrz protiletadlovou palbu velkých lodí transportním letounům a  letadlovým nebo svést osobní souboj s  nepřátellodím, stejně jako ským esem (které létá řešit těžké poškona charakteristickém „Na hráčích je, aby zení lodi, muset stroji nebo má unikátní rozhodli, kdy bojovat rozhodnout o  herkamufláž, stejně jako do konečného vítězství, metickém uzavření hrozivou pověst). S poať stojí, co stojí, některých částí lodi škozeným letounem a kdy stáhnout vlastní nebo o ústupu z bia mrtvým zadním střelsíly a uchovat je pro tvy či nasměřování cem neochvějně znovu rozhodující střet..“ rozpadajícího se a znovu útočit na ochavraku do cizí lodi, bující nepřátele nebo kterou vezme s sese snažit s rozpadajícím bou do zapomnění v  závěrečném aktu se strojem dostat se zpět na mateřskou vzdoru. loď či po jejím zničení na nejbližší planetu s  dýchatelnou atmosférou, proto Postavy mohou také ovládat bojové že zásobníky kyslíku docházejí a  motor sondy nebo nasednout do stíhače nebo vynechává. bitevníků a  startovat s  palubními stroji do zteče. Ve volném vesmíru musí od V takovém případě je ale jejich povracet útoky nepřátelských torpédonoshled na bitvu stále omezený. Nemusí ných strojů (bombardérů/nosičů raket chápat celkovou strategii admirála, věnebo podobných zbraní schopných uškodět, proč podniká kroky, které podniká. dit velkým lodím) na vlastní lodě, střetKlidně je může využít jako lákadlo do nout se s nepřátelskými stíhači v šíleném pasti nebo je obětovat, pokud to pomůže

7

02/2010 vyhrát bitvu. Postavy mohou zvítězit ve své části bojiště, ale jinde bude jejich strana poražena, oni budou muset stejně ustoupit a  jejich oběti a  snaha tak mohou vyjít vniveč. c) Pokud zastávají nejvyšší pozice ve velení (admirálské, velkoadmirálské), pak se mohou zapojit do celkového velení bitvy a  dát k  dobru své vůdcovské schopnosti a  znalosti. Strašlivá zodpovědnost nejvyššího velení pak dopadá na jejich bedra, když musí koordinovat útoky eskader a flotil, rozdělovat zálohy, vypořádat se se zradou některého z velitelů, zbabělým ústupem několika lodí nebo mnoha vnějšími faktory. Musí mít na paměti dlouhodobé horizonty a  mít na mysli nejen tuto bitvu, ale i další tažení – proto prohra, kdy se jim podaří stáhnout z porážky jádro flotily a uchovat si své vycvičené posádky i drahé lodě, nemusí být žádnou pohromou. Může ale znamenat ztráty obydlených systémů, které vydá všanc rabování a  vraždění protivníka. Na hráčích je, aby rozhodli, kdy bojovat do konečného vítězství, ať stojí, co stojí, a kdy stáhnout vlastní síly

a  uchovat je pro rozhodující střet. Pracují zde s  celými letkami, křídly, sbory a eskadrami. Na jejich slovu budou záviset životy desetitisíců a mohutní titanoví behemonti prázdnot kosmu vyrazí do boje na jejich pokyn.

Závěr Ohromné bitvy ke Space opeře prostě patří. Není jednoduché je uchopit, ale doufám, že jsem nastínil některé způsoby, které se k tomu dají použít. Nebojte se proto tyto prvky ve své hře využívat, protože jinak se v tomto žánru ochuzujete o velké a dramatické scény a příběhy … a to by byla škoda. Přeji vám hodně zdaru při hře a děkuji, že jste se dočetli až sem.

8

02/2010 Téma čísla

napsal Ecthelion²

Ohromné planetární bitvy Na článek o  rozsáhlých kosmických bitvách pro Space operu navazují masivní bitvy o  planety, které rozhodnou o  osudu války. Pokouší se přinést inspiraci a náměty, jak takové bitvy pojmout a hrát.

Když na noční obloze nad zákopy náhle jako nová hvězda zazáří jasný bod, který osvítí celé nebe a  opět pohasne do tmy, v  kosmickém prostoru nad bojujícími byla zničena jedna z  lodí. Celá její posádka pravděpodobně zahynula s  ní. Tam nahoře v mrazivém prázdnu boj pokračuje, ale pro ty na zemi se tím v tuto chvíli nic nemění. Protože i  na planetě probíhá strašlivá válka hrozivých rozměrů, kde mezi výbuchy bojují a umírají mladí muži i ženy. Boje o planety jsou klíčové pro vítězství ve válce. Pokud jedna strana ovládne vesmír, pak sice může planetu odříznout od zdrojů, orbitálním bombardováním zničit její města, důležité pozice a  srazit ji na kolena, ale nikdy ji nemůže porazit nebo ovládnout. Tady přichází na řadu invaze na planetu a tvrdé boje pro její dobytí nebo naopak ubránění. Obě strany mají většinou k  dispozici vlastní zázemí hustě obydlených planet, ze kterých mohou rekrutovat velké armády. Obránci naproti tomu mohou povolat do zbraně velkou část obyvatelstva (mají tu výhodu, že svoje oddíly na rozdíl od útočníka nemusí přesouvat vesmírem)

a  případně ještě obranu posílit rozmístěním vlastních mimoplanetárních posil. Bojovat o  ni tak mohou na obou stranách obrovité síly, čítající statisíce nebo i  miliony vojáků, podpořených bojovou technikou. Po boku pěšáků jedou do boje obrněné transportéry vířící prach, mohutné tanky rozsévají smrt a  hrůzu mezi nepřátelskými řadami, rychlé antigravitační motorky sviští vpřed, zatímco nad bojujícími se tyčí mohutní oceloví behemonti a  kráčející roboti a  letouny se střetávají ve smrtícím zápase. Je slyšet hřmění děl, výbuchy a výstřely z tolika pušek, že jednotlivé zvuky se slily v  jediný smrtící rachot. Orbitální děla lodí rozsévají zkázu na zemi, sonické tanky postupují dopředu, aby se rozmístily, a  děla společně s vrhači raket vytvářejí palebnou přehradu. Kosmický prostor je z  hlediska meziplanetární války stále velice důležitý, protože bez získání kosmické nadvlády a ovládnutí prostoru kolem planety nemůže dojít k pokusu o vylodění a ovládnutí planety. Orbitu planety musí útočník stále držet proti pokusům obránců prorazit blokádu a zásobit planetu zásobami

Zdroj: conceptart.com

a  čerstvými posilami, stejně jako pro zajištění vlastních zásobovacích cest. Pokud ji ztratí, jsou jeho vlastní invazní oddíly odříznuty od zásob, vystaveny

9

02/2010 bombardování z kosmu a musí čelit přesile pozemních sil, které sem mohl obránce dopravit. Vítězství na zemi tak nelze dosáhnout bez vítězství ve vesmíru.

Průběh pozemní kampaně

Zdroj: sparth.com

Než útočící armáda přistoupí k samotné invazi, zahájí většinou intenzivní bombardování obraných pozic, stanovišť pozemní obrany a  protiletadlových děl a systémů, které by mohly ohrozit invazní oddíly. Tím sice obránce získá nějaký čas na přípravu, útočník si ale zajistí pozice pro invazi. Planety jsou obrovské a vylodit se je možné v podstatě kdekoli, často mimo dosah obrany. Útočník ale nemůže jít příliš daleko, protože pak by jeho vojáci uvázli v zemi nikoho, kampaň by se protáhla a hrozilo by, že nepřátelé dají dohromady flotilu, se kterou by uvolnili obklíčení planety. Velitelé útočícího vojska potřebují dosáhnout vítězství co nejdříve, protože čas pracuje proti nim. Proto se často vyloďují kryti vlnami stíhaček a  bombardérů (které dočasně neutralizují nepřátelské síly v oblasti a  zajistí, že se mezi transportními letouny neobjeví roj po zuby ozbrojených

nepřátel) v  těsné blízkosti hlavních zalidněné oblasti, jsou často ponechány opěrných pozic obránce a  vylodění se v  podstatě bez obrany (protože obránokamžitě mění v masivní bitvu. Ta může ce si nemůže dovolit tříštit síly). Obrana být i rozhodující, pokud některá ze stran opěrných bodů bývá opřena o pevnosti utrpí příliš velké ztránebo pevnostní systy, vyloďující se lodě témy, narychlo vyse dostanou do pásma kopané řady zákopů, „Obránce nemůže připravených protiletaostnatých drátů a mibránit celou planetu. dlových kanonů nebo Musí soustředit své síly nových polí, stejně se útočníkům podaří k obraně nejkritičtějších jako podzemních kaprorazit, zajistit předtakomby a  pevnosmíst.“ mostí a  dobýt opěrné ti, které slouží jako pozice. Vylodění je časochrana před orbitálto kritickou fází, která ním bombardováním. se může stát vítězstvím nebo strašlivým Pokud se invazní armáda úspěšně masakrem. První vlny jsou často složené vylodí a  podaří se jí odrazit protiútoky z elitních jednotek, specializovaných pro obránců a udržet předmostí, může začít takovou roli (námořní pěchota, vesmírní s přísunem dalších posil a techniky, které mariňáci). zatím čekají v transportních lodích na or Obránce nemůže bránit celou plabitě planety. Celá kampaň pak pokračuje netu. Musí soustředit své síly k  obraně sérií bitev, ve kterých se invazní oddíly nejkritičtějších míst, největších měst, snaží rozbít nepřátelskou armádu, dobýt zdrojů nerostných surovin, továren zbraměsta a  opěrné body. Pokud se jim to ní a  kosmodromů. To jsou ty části, pro podaří, pak je planeta v podstatě dobykteré je planeta dobývána – hlavní výta (a to i  pokud nepřítel nekapituluje). robní kapacity, hlavní zdroje, kde je často Útočník ovládl důležité pozice a i pokud soustředěna velká část obyvatel. Ostatní se zbytky nepřátel stáhnou do neosídčásti, vesnice, malá městečka a  řídce lených oblastí, horských pásem, džunglí

10

02/2010 a prohlásil je za své. Většinou se spoléhají spíše na utajení než na hrubou sílu a  v  případě prozrazení bývá základna opuštěna a síly, které ji bránily, se přesunou jinam. V okrajových oblastech probíhají v  podstatě drobné srážky a  přestřelky, když se armáda nových vládců planety snaží záškodníky vytlačit z pozic. Trestnými výpravami, perzekucí nebo i  vražděním obyvatel, kteří povstalcům pomáhají, výsadky za liniemi a  narušováním jejich zásobovacích linií se je snaží vyhladovět a buď donutit ke kapitulaci, nebo zničit.

Zdroj: sparth.com

nebo ledových plání, aby se přeskupily, může stáhnout většinu invazních jednotek (které nezřídka ihned směřují do další bitvy) a ponechat pouze menší síly, aby držely dobyté části. Pokud se obránci planety nevzdají, často se boje změní na vleklou záškodnickou válku. Poražené síly nemají dost prostředků na to, aby se odvážily větší bitvy, proto se soustředí na bleskové nájezdy, sabotážní akce, přerušování komunikací a  ničení důležitých instalací. Snaží se znepokojovat nepřítele, zabránit mu, aby opevnil pozice, kterých dosáhl

Zapojení do bitvy Stejně jako v  případě kosmických bitev hráči nemusejí zůstat stranou, ale mohou se (a často i  musí, aby uhájili holý život) této mohutné bitvy zúčastnit na některé straně (nebo se jen snažit přežít mezi dvěma mlýnskými kameny). Jejich účast může přímo podpořit nebo dokonce určit vítěze, stejně jako přežití nebo smrt přátel či spolubojovníků. Princip může být stejný jako u vesmírných bitev (sbírání úspěchů a proher v různých arénách a na různých místech bojiště, které pak určí celkové vítězství nebo prohru). Jak se tedy mohou zapojit do bitev? Jak bojovat? Opět to záleží na jejich postavení v hierarchii některé ze stran. a) Pokud jsou na nejnižších stupních velení (nebo se ocitnou tváří v tvář nepříteli a  uprostřed zuřivého boje, přestože jsou vyššími veliteli), jsou prostými vojáky nebo veliteli malé jednotky, pak mohou často ovlivnit jen své nejbližší okolí. Mohou se svými spolubojovníky popadnout pušky a vyrazit proti opevněným pozicím nepřítele, plazit se v bahně

a mezi výbuchy granátů a palbou prorazit obranu protivníka. Zničit nepřátelský kulomet nebo opevněné hnízdo, proplížit se do týla systémem stok nebo troskami, obsadit a  vyčistit zákop, zajmout nepřátelské velení, vyřadit z  provozu děla nebo je obrátit proti jejich majitelům. Postupovat krytí za tankem a  vzít útokem klíčová nepřátelská postavení nebo naopak s  nedostatečnými silami držet poslední obrannou linii, bojovat do posledního náboje a  neustoupit ani o  píď. Postava může bojovat ve městě ulici od ulice a dům od domu, často v boji zblízka. Stejně tak může nasednout do tanku, zúčastnit se tankové bitvy, jet v čele útoku, poskytovat podporu pěchotě, drtit odpor pod pásy, střetnout se v duelu s  nepřátelským tankovým esem, nebo s tankem, který se ocitl za nepřátelskou linií, prorazit ke svým. Pokud je ocelové monstrum poškozeno nebo zničeno, pak se musí hrdina probít z  obklíčení a s pistolí v ruce se opět zapojit do boje (tentokrát jako pěšák). Stejně tak může usednout v  kokpitu bitevního robota nebo letounu, který podporuje pozemní

11

02/2010 síly. Může být členem speciálních sil, jež mají za úkol likvidaci nepřátelského generála, zajetí klíčových osob, operace za nepřátelskou linií, infiltrace, průzkum, osvobozování zajatců, sabotáže nebo podobné operace. b) Postava může být (nebo se v  nouzi stát) velitelem většího vojenského útvaru – praporu, pluku nebo třeba divize. V  takovém případě se musí zaměřit na strategii, velet útoku a  čelit přesile nepřítele, rozdělovat rezervy a  zálohy na kritická místa, naplánovat útok nebo obranu, určit, jak naložit se zdroji, které má k dispozici, žádat o palebnou podporu nebo posílení dalšími útvary. Musí se snažit zachovat sílu své jednotky, minimalizovat ztráty a  uchovat si své muže pro další boje. Sama pak může velet z  velícího stanoviště, aby měla přehled o  situaci a  mohla všechno koordinovat nebo si připnout přilbu, nasadit bitevní pancíř a s puškou v ruce vyrazit sama zasáhnout do boje v prvních řadách. c) V případě, že postava patří k nejvyššímu velení (nebo je dokonce nejvyšším

velitelem zodpovědným za celý průběh pláních a  zmrzlých podzemních tunepozemní kampaně), pak bude určovat lech Acheronu II., v obřích městech Toru, celkovou strategii, další cíle bitev, vyhodznečištěných oblastech Nakadu, kde se nocovat úspěchy útovojáci musí chránit čících nebo bránících maskami a  ochranný„Boje se samozřejmě armád (přičemž mámi prostředky, na hlanevedou jen lokdy bude operovat o obyvatelné planety, ale dině i v hlubinách oces útvary menšími než ánového světa Maaru také o neobývané kusy divize) a  přesunovat VI. nebo písečných duskal s nedýchatelnou síly k různým operačnách pouštního světa atmosférou.“ ním cílům. To na jejích Duuly. Boje se samobedrech bude celková zřejmě nevedou jen zodpovědnost, za určení místa vylodění, o obyvatelné planety, ale také o neobýprůběhu tažení, rozhodnutí, která města vané kusy skal s nedýchatelnou atmosfénapadnout a dobýt, kterým se vyhnout, rou, kde se nacházejí nerostné suroviny. na které pozice zaútočit hned a  které Doly a  podzemní města tadsarinského později, které nepřátelské instalace jsou pásu, krystalové jeskyně Unthanu, lénejdůležitější. Ona rozhodne, zda se tající města Naku a další se mohou stát útočící armáda nejprve pokusí dobýt gubojišti, stejně jako měsíce nebo velké vernérský palác nebo kosmodrom, kolik asteroidy (často je dobytí měsíce určující nebo jaké sbory k  tomu budou určeny pro obsazení planety, přirozené satelity a  v  součinnosti s  vesmírným maršálem planet jsou často proměněny v obranné bude rozhodovat i o nasazení orbitálnípevnosti, z nichž mohou obránci ohrozit ho bombardování a vesmírných lodí. kosmické lodě útočníka). Do bitvy výrazně zasáhne také prostředí planety, ve kterém se bojuje. Bitvy jsou různé v  džunglích Edenu III., ledových

Space opeře, kterých se vaše postavy mohou zúčastnit. Doufám, že vám oba mohou být inspirací pro použití ve vašich hrách, a že rozhodující bitvy mnoha milionů mužů a  žen, které rozhodnou o  osudu celé Galaxie, si budete moci sami vyzkoušet. Nebojte se hrát. Hodně zábavy a  děkuji za váš čas, který jste nad touto dvojicí článků strávili.

Závěr Dočetli jste se ke konci druhého článku o  ohromných a  masivních bitvách ve

Zdroj: sparth.com

12

02/2010 Téma čísla napsal Ján „Crowen“ Rosa

Malí zelení mužíci. A kto ešte? V tomto článku sa pokúsim predstaviť niekoľko možných priateľov, nepriateľov alebo obyvateľov cudzích svetov, ktorých môžu vaše postavy stretnúť pri svojich dobrodružstvách vo vašej SciFi kampani. Všetky tieto osoby budem pre jednoduchosť označovať NPC – non-player characters, nehráčske alebo cudzie postavy.

Ľudia Najjednoduchšie NPC, hráči by viacmenej mali vedieť, čo od ľudských NPC očakávať. Rôzne kultúry, rasy a  mentalita, rôzne jazyky, zvyky, právo a vnímanie sveta. Pri ich tvorbe sa môžete inšpirovať súčasnými alebo minulými kultúrami a  ľubovoľne si ich prispôsobovať svojej hre na základe udalostí, ktoré sa odohrali medzi súčasnosťou a vašou hernou budúcnosťou.

Klony a umelí ľudia V budúcnosti je z technického hľadiska genetické inžinierstvo len ďalšie priemyselné odvetvie, ľudia zvládli klonovanie aj výrobu umelých ľudí. Klony sú pestované na niekoľko účelov – nahradenie strateného člena rodiny, čisto „na súčiastky“ – náhrada opotrebovaných alebo poškodených orgánov, mladšie telo zaručujúce nesmrteľnosť po zvládnutí technológie prenosu vedomia, pornopriemysel a armáda. Umelí ľudia sú priemyselne nadizajnovaní a hromadne vyrábaní, sú prispôsobovaní na rôzne prostredia (väčšia

či menšia gravitácia, rôzne zloženie atmosféry, primiešanie zvieracích génov na zvýšenie sily, obratnosti, zlepšenie zraku, žiabre na dýchanie pod vodou, maskovacie schopnosti chameleóna, špecifická farba pokožky, vzrast a stavba tela a podobne). Dobrým príkladom klonov sú napríklad hlavní hrdinovia filmu Ostrov alebo Replikanti z filmu Blade Runner.

Zdroj: Mandrykart.com

Cyborgovia Kybernetické organizmy, cyborgovia sú hybridmi medzi človekom a technológiou. Začalo to umelým srdcom, skončilo kovovou kostrou, umelým svalstvom, elektronickými a  počítačovými systémami. Splýva rozdiel medi človekom a  robotom, na prvý pohľad je vidno človeka s mechanickými „súčiastkami“. Typickými cyborgami sú napríklad Borgovia zo seriálu Star Trek.

Roboty Mechanizmy rôznych podôb a tvarov od čisto funkčných cez roboty inšpirované prírodou až po špecifickú kategóriu,

ktorú tvoria androidi. Veľká väčšina plní civilné ciele ako čistenie verejných priestranstiev, ťažba nerastov, záchranné operácie a podobne, avšak aj armáda našla rozsiahle viac či menej úspešné uplatnenie pre roboty. Super príkladom takýchto robotov sú kráčajúce roboty z filmu Vojna svetov.

13

02/2010

Android je špecifický typ robota, ktorý vyzerá alebo sa nápadne podobá svojou konštrukciou na človeka. Sú to rôzni spoločníci, pracovníci, zamestnanci obsluhy strojov a  ťažobných mechanizmov na planétach s  extrémnymi podmienkami na život, majú implementované zárodky umelej inteligencie, ktoré postačujú akurát na vykonávanie niekoľkých činností, na ktoré sú androidi určení. Môžu obsahovať aj biologické súčasti. Ako teda rozoznať Cyborga od Androida? Pri Cyborgovi je základom človek, na ktorého sa pridávajú technológie, pri Androidovi je základom technológia, na ktorú sa môže aplikovať biotechnológia.

Umelá inteligencia, svätý grál všetkých vedcov. Teda, až do vytvorenia tej prvej... Digitálna bytosť, ktorá môže mať nekonečné množstvo podôb v  digitálnom svete. Predstavte si postavu poručíka Data zo Star Treku, Andromeda ako android a  zároveň umelá inteligencia hviezdnej lode v seriáli Andromeda, Red Queen v sérii Resident Evil, Skynet v Terminátorovi, G.O.D. v knižnej sérii JFK.

Humanoidi Mimozemské rasy, ktoré vyzerajú približne ako ľudia – majú dve ruky, dve nohy, hlavu a  trup. Zvyčajne majú rôznu pokožku, výrastky, tvar kostry a  lebky, sú rôzne vysokí a  rôzne ochlpení alebo

pokrytí šupinami. Veľký výber humanoidov je vidieť napríklad v seriáloch Star Trek, Babylon 5, Andromeda alebo Star Gate.

Hmyzoidi Inteligentné mimozemské rasy podobajúce sa na hmyz, majú úplne inú stavbu tela ako humanoidi, často obývajú planéty, kde humanoidi bez pomoci technológie neprežijú. Príklady inteligentných chrobákov nájdete napríklad vo vynikajúcom filme Hviezdna Pechota.

NPC mimo škály vnímania postáv Vyššie v článku som popísal NPC, s ktorými dokážu postavy nejakým spôsobom

komunikovať alebo ich vedia nejako ovplyvniť či s nimi priamo bojovať. A čo keď chcete uviesť do hry mimozemšťanov, ktorí sú oveľa väčší ako postavy? Veľkí ako planéta alebo hmlovina, plynové bytosti, energetické bytosti a  podobne? Postavy si málokedy uvedomia, že sa nejedná o prírodné úkazy, ale o inteligentné bytosti. Ako si mravce uvedomujú prítomnosť ľudí? Spokojne uveďte takúto NPC do hry, spočiatku ako sériu udalostí, ktoré môže naviesť postavy na fakt, že sa nejedná o náhodu, ale nejaký plán. Proti takýmto NPC môžu postavy bojovať asi tak, ako keby bojovali proti planéte Mars alebo Pluto, prejavy života takýchto postáv ich však budú ovplyvňovať v ich každodennom živote.

Zdroj: Mandrykart.com

UI

Zdroj: Deviantart.com

Androidi

14

02/2010 Téma čísla

napsal „Jarilo“

Pod palbou aneb military SF a RPG Drsný vojenský život, krvavé a  nelítostné bitvy, rachot pěchotních zbraní doprovázený zlověstným hřmotem dalekonosného dělostřelectva. Větrem ošlehané zjizvené tváře veteránů dávno zapomenutých válek, vůně střelného prachu a s ničím nezaměnitelný zvuk natahovaného závěru. Nářek raněných, odvaha pod palbou, bratrství, hrdost…

V rámci military SF sledujeme osudy řadových vojáků, ale i  vysokých důstojníků a běžných lidí. Tito jedinci jsou vrženi do víru událostí na pozadí vojenského konfliktu často meziplanetárních rozměrů. Nezřídka se pak setkáme se slizkými mimozemšťany, kteří netouží po ničem menším, než je vyhlazení lidské rasy. Každý vojenský nadšenec si najde to své – epické bitvy plné mrtvol, napínavé taktické akce, politické intrikaření a plánování invazních akcí na odbojné planety. Záleží jen na vás, čemu dáváte přednost a jak téma uchopíte. Na úvod bych rád zmínil několik existujících her, které přípravu military SF laděných dobrodružství umožňují či přímo podporují. Jako první uvádím upravenou verzi scifi Traveller od společnosti Moongose Publishing, který spolu s  jeho rozšířením Hammers and Slammers dává military jasnou zelenou. Z  dalších her se nabízí Diaspora, Savage Worlds či Burning Empires. Fantasy Flight games, jejíž doménou jsou zejména deskové hry, předvedla, že dokáže vytvořit (nejen) velmi zdařilé RPG. A to ne jen tak ledajaké, do hledáčku se jí dostal

drsný vesmír Warhammer 40k. První publikovanou knihou bylo temné Dark Heresy, po něm následoval obchodnický Rogue Trader a  na pozdní jaro je plánováno vydání knihy zasvěcené Vesmírným mariňákům – Deathwatch. Ještě bych rád zmínil deskovou hru ze světa Battletechu, původně vyvinutou firmou FASA, ve kterém měli hráči možnost bojovat s  OBRy (v originále Battlemechy). Hra svým obsahem vybízela k  vedení delších kampaní se stejnými postavami a stroji. Samotná RPG hra Mechwarrior vyšla poprvé v roce 1985 a dočkala se ještě dalších dvou edic a řady doplňků a rozšíření. Pokud máte svůj vlastní setting a hledáte pouze vhodná pravidla, myslete při jejich výběru na plánovanou atmosféru a  celkový feeling z  hraní. Není nic horšího, než když je atmosféra hry, zamýšlené jako epické dobrodružství družstva vesmírné pěchoty, bojujícího proti hordám krvelačných brouků, potopena nevhodně zvolenými mechanikami, které hru promění v  nekoherentní zdlouhavé pasáže, plné nudy.

Zdroj: Mandrykart.com

Naopak hraní v duchu „Nastavím režim palby na mé XM-8ce na kontrolovanou dávku, stopovače aktivuji na maximum, osobní rušičku taktéž a postupuji

15

02/2010 pravou stranou koridoru před zbytkem týmu,“ si vysloveně říká o  systém, který takticky orientovaným hráčům dává možnost se naplno vyřádit, udržovat si přehled o dění na bojišti a využívat všech způsobů, jak dovést akci k  úspěšnému konci. Nejde však jen o pozemní souboje, ale například i letecké bitvy. Pravidla pro řešení soubojů vesmírných lodí má velmi dobře zpracována již zmíněný Traveller. Obecně se dá říct, že taktičtěji zaměřené souboje často pro větší přehlednost vyžadují použití plánku a figurek. Hraní tak dostává lehký nádech deskové hry, což ale vůbec nemusí být na škodu, pokud to všem u stolu vyhovuje. Rozumné je si předem o všem s hráči promluvit, prodiskutovat své a  jejich představy o  mechanikách, celkovém pojetí systému i  požadovaném feelingu světa. V  rámci hraní se pak nebát kritizovat, co se nelíbilo a  naopak chválit, co bylo povedené, provést úpravy věcí, které se nakonec ukázaly jako nefunkční či nezábavné. Jedině tak docílíte všeobecné spokojenosti a  o tu by mělo jít především.

Atmosféra Zupácké řvaní seržantů ve výcvikových táborech, které se vám bude ve spánku vracet ještě dlouho po slavnostním vyřazení. Dokud je nenahradí noční můry z prvních bojových nasazení, kde po vás protivník nestřílí značkovací střelivo, ale ostrou munici, jež projde balistickou vestou stejně snadno, jako papírem. Mrtvolně bledé tváře spolubojovníků, kteří neměli takovou „kliku“ jako vy. Utrhané končetiny a neforemné černé pytle. Fotografie snoubenek, jejichž andělské obličejíčky jdou přes cákance krve jen stěží rozeznat. Stísněné ubikace na palubách bojových fregat expedičních sborů, snaha utrhnout si alespoň pár minut spánku či soukromí na záchodě, kde si člověk může dopřát pár přetáhnutí, těsně před tím, než siréna rozdrnčí koridory a výsadkové čluny nahodí motory…

Atmosféra je hnacím motorem každého začnou přemýšlet, že na tomhle místě sezení. Bez správně namíchaného kokuž přeci nedávno byli. Jak vlastně vytvotejlu prostředí, zápletky a  charakterů řit relativně originální planetu? Nejprve jednotlivých postav se nebude hráčům se zamyslete nad těmi nejzákladnějšími snadno dostávat do věcmi – atmosféra (dýděje. To, že se při chatelná či nikoliv), ve„Pro kratší dobrodružství výběru výše zmílikost, povrch a celkové je nesmírně důležité něných ingrediencí klima (pouštní planety, vytvořit atraktivní nesáhlo vedle, vám ledové planety, planepak potvrdí napjaty oceánského typu – prostředí, které hráče té ticho, když nad vodní světy), osídlení samo přinutí k jeho skrýší postav přeléplanety a její účel (těžprozkoumání.“ tá nepřátelský dron, ba, vězeňská planeta, a  naopak nadšené vojenská základna…), vykřikování „Za císaře!“ ve chvíli, kdy na celkový strategický význam. V  případě postavení posledních přeživších mariňáosídlení rozeberte i  skladbu obyvatel, ků útočí hordy orků. rasu, státní zřízení, technologickou úroveň a další věci, které vás během psaní Prostředí, ve kterém se bude odenapadnou. Jelikož zde hovoříme o milihrávat dobrodružství či celá kampaň, tary SF, vždy se zaměřte na prvky, které může být různorodé. Pochmurná bujsou stěžejní pro vojenský konflikt, jako doucnost dekadentního lidstva plná náje reliéf terénu, přírodní i  umělé přesilí, zkázy a úpadku, nebo silně technolokážky, architektura měst atd. Inspiraci gicky založená společnost, kde rasovou ohledně tvorby vlastního vesmíru pro diskriminaci vystřídala přísná genetická svá dobrodružství můžete nalézt třeba selekce. V  rámci přípravy kampaně se v diskusi Space Opera na RPGF. vždy snažte myslet na konzistenci a  zároveň se vyvarujte monotónnosti a sta Pro kratší dobrodružství a oneshoty vu, kdy hráči při procházení třetí planety je nesmírně důležité vytvořit atraktivní

16

02/2010 prostředí, které hráče samo přinutí k  jeho prozkoumání. Trestanecké kolonie, orbitální stanice, osídlené asteroidy, důlní planety či rozsáhlé paluby obřích bitevních křižníků. Neosvětlené koridory výzkumného střediska, vlhké chodby jeskynního komplexu, o  kterém neměl nikdo tušení, megapole s bizarními obřími stavbami, ze kterých si vás na mušku berou snipeři, nebo tichý mrazivý vesmír jako němý divák nervy drásajícího leteckého souboje bitevních stíhačů. Postavy nemusí pouze běhat po svých, řídit bitevní stroje nebo se prohánět ve stíhacích člunech. Sofistikované bojové obleky či obří Mechové dají mnoha bitvám ten správný náboj a zpestří celkový zážitek ze hry. Nejde jen o  samotné lokace a  prostředí, ale umění vykreslit hráčům celkovou atmosféru. Využívejte fotografií, ilustrací i  hudby. Jelikož se nacházíme v budoucnosti, není třeba se bát používání počítačů, které mohou často skvěle vykreslovat prostředí vesmírných lodí a  výzkumných stanic. V  momentě, kdy se hráčům podaří nahekovat do databáze nepřátelské základny a  vy je usadíte

před monitor, na kterém se daná databáze nachází (např. formou jednoduché, správně stylizované webové stránky) a jim nic nebrání v tom, aby ji celou vlastnoručně prozkoumali, je úspěch takřka zaručen (v případě, že vaši hráči podobné situace neřeší pouhým hodem na skill počítače).

Mimozemské rasy Nemohl odvrátit oči od té bizarní podívané. Zavalité rosolovité tělo pohybující se směrem k  němu na desítkách malých pavoukovitých nožiček se celé přelévalo a  lesklo. Ústa – spíš kusadla, byla lačně otevřená a odkapával z nich jakýsi hnis. Rudý hnis, zbarvený krví jeho kamarádů. Konečně se vzpamatoval. Cíl byl velký a pomalý. Zamířil od boku. „Chcípni, ty svině…“ Tunel naplnilo staccato střelby. Samostatnou otázkou je, zda hrát s nebo bez emzáků. Oficiální settingy a kampaně tuto otázku vyřeší za vás, ale v případě vlastní tvorby máte na výběr z  více

možností, jak se s  otázkou multikulturnosti vašeho vesmíru poprat. Případné zvolení nějakého známého druhu (Vetřelci, Predátoři, Protossové…) skýtá možnost nalézt potřebné materiály snadno a rychle v knihách, filmech či na internetu. Na druhou stranu je zde riziko, že hráči (kteří si danou rasu ve hře takříkajíc vydupali) mohou mít díky svému fanouškovskému zápalu daleko větší znalosti, než vy. Věci, o kterých nemáte po zběžném přečtení informací na wikipedii ani tušení a domyslíte si je, se tak mohou snadno stát předmětem hráčských stížností na to, jak jim jejich oblíbené emzáčky kazíte. Proto si dopředu ujasněte, jak moc záleží na tom, aby hra odpovídala předloze a pokud hráči vysloveně trvají na co nejvyšší věrohodnosti, měli byste začít se sháněním veškerých existujících materiálů a nebát se případné nejasnosti konzultovat. Řada her již v základu nabízí několik příkladů použitelných ras, které využívá ve svých kampaních. V  základní příručce hry Traveller (od Moongose Publishing) naleznete takových ras hned několik – od kočičích lidí, přes vesmírnou obdobu kentarů až po psioniky.

Zdroj: Mandrykart.com

Pokud se rozhodnete přijít se svou vlastní, originální vesmírnou rasou, dejte si záležet, aby to nebyl jen další slizký tvor s kyselinou místo krve. Velmi dobrá pomůcka se nachází v  již zmiňované hře Traveller (časté odkazování na tuto hru není bezúčelné, jedná se skutečně

17

02/2010 o  velmi kvalitní a  inspirativní materiál), která vám nabízí možnost naházet si charakteristické vlastnosti (masožravec, všežravec, lovec, sběrač…) tvorů pro konkrétní podmínky (džungle, poušť, oceán), včetně jejich tělesných proporcí a  způsobů útoku (drápy, ocas…). Jako skvělý zdroj informací poslouží jistě téma na RPGF Rasy ve scifi. Snad jen menší rada – uvědomte si, že danou stvůru tvoříte jako potenciálního nepřítele pro hráče a tak v případě, že si na tvorbě dáte opravdu záležet, budete nejednou zatlačovat slzu, když váš mazlík skončí rozstřílený jako řešeto.

Inspirace Haris zavrtí hlavou. „Naposledy jsme se viděli těšně před vypuknutím Dvoutýdenní. To je deset … ne, jedenáct let.“ „Tolik? Strašně to letí.“ „I ty jsi zmizel jako pára.“ „Tenkrát to bylo fakt hrozný. Odveleli mě na Bradlyho val na Měsíci, málem jsem tam chcípnul.“

„To mi povídej, byl jsem s  mobilní pěchotou v La Ponte…“ – Robert Fabian: Mariňáci (Praha: Straky na Vrbě, 2000) Inspirací pro tvorbu a  hraní military SF settingu je přehršel. Z literatury je takřka povinností jmenovat klasiky žánru – Roberta A. Heinleina s jeho Hvězdnou pěchotou a Jerryho Pournella, který proslul především díky sérii knih o Falkenbergově legii (románový cyklus plný politického intrikaření, ale i zdařile popisovaných bitev). Z českých autorů zcela jistě vyčnívá Robert Fabian, jehož Mariňáci, Carpe Diem a Semper Fi představují ukázková díla hard core vojenské science fiction, a  kterého si troufám zařadit mezi světovou špičku tohoto žánru. U  knih ještě zůstaneme; z  prostředí populární wargamingové hry Warhammer 40k vychází série knih a  komiksů, jež dává možnost nasát atmosféru budoucnosti, ve které čeká jen válka. V současné době jsou k  dostání i  novely inspirované počítačovými hrami (HALO, Command and Conquer…).

Plné inspirace pro napínavé až hororové příběhy na téma boje perfektně vycvičených vojáků s neznámými mimozemskými tvory jsou komiksové série Vetřelci (v tomto čísle Drakkaru si můžete přečíst Vetřelcům věnovaný článek od Argonanta), Predátor a AvP vydávané u nás nakladatelstvím Crew. S posledně jmenovaným triem se dostáváme k  filmovým adaptacím, jejichž scénáře mohou být jistě dobrým námětem pro vlastní dobrodružství. Osobně doporučuji nenechat se odradit špatným dojmem z  filmu, způsobeným režií, hereckými výkony či čímkoliv jiným, ale soustředit se výhradně na scénář a  situace, které nabízí. Jistě i v tom největším braku najdete nějakou perlu ukrytou pod vrstvou alieního slizu. Jestliže vás postihla tvůrčí krize, docházejí vám nápady a  čas na sledování 2h filmu či čtení pětisetstránkové knihy nemáte, určitě doporučuji variantu „dívej se a  piš“. Stačí si otevřít galerie některých ilustrátorů, kteří se věnují science ficton, vybírat jeden obrázek za druhým a  psát to, co vás jako první napadne. Věřte mi, že to jde poměrně

18

02/2010 snadno a než se nadějte, máte popsáno několik stran plných nástřelů k NPC, prostředí či výzbroji. S odstupem času pak texty upravte do čtivé podoby a  máte vyhráno. Z ilustrátorů lze jistě zmínit například Nicolase Bouviera, Andree Wallina, Razora či Mandryka. Na samotný závěr ještě rada těm, jejichž hráči touží po vyčerpávajících údajích o zbraních, technice, organizační struktuře jednotek a  dalším vojenském fluffu. Pro základní orientaci v organizační struktuře, symbolice a dalších záležitostech, je ideální inspirovat se či nastudovat si (dle chuti a energie) APP6A , což je symbolika NATO pro pozemní jednotky, ale na daném odkazu naleznete i  popis a  velikosti jednotlivých armádních organizačních celků. Hodnostní systémy lze převzít z  ozbrojených sil USA, Velké Británie či Ruské Federace. Záleží jen na vašich preferencích a  zamýšlené atmosféře. Seržant Seeks evokuje jiné pocity než praporschik Ivanov. Mnoho moderních zbraní a  techniky již díky svému futuristickému designu může posloužit jako předloha pro arzenál intergalaktické armády. Informace

o novinkách v oblasti vojenské výstroje, výzbroje a  techniky lze nalézt na webu Soldier Systems.

Závěr Chcete prožívat osudy figurek v zákeřných partiích mocnářů, které často neberou konce a  mění se na jatka zásobovaná prostřednictvím náborových pamfletů a pozlacených reklamních šotů v holovizi stále novými kusy, jež padají po stovkách či tisících, aniž by si mnohdy stačily uvědomit bezvýznamnost své role v konfliktu? Nebo vás láká představa hrdinných bitev proti nepřátelům demokratického vesmíru, udržování míru v galaxii a balení nadržených paniček na hruď vycházkové uniformy posetou vyznamenáními a medailemi?

dobrodružství, je to jedině dobře a článek tak více než splnil svůj účel. Na závěr snad jen dodám… Do toho, vy opičáci! To chcete žít věčně? – Neznámý četař, 1918

Zdroj: Mandrykart.com

Pokud máte po přečtení tohoto článku chuť si nějaké vojensky laděné scifi zahrát, případně jste už během četby začali mimoděk vymýšlet vlastní

19

02/2010 Téma čísla

napsal „Aljen“

Skryté svety – Nullaqua V  tomto článku by som vám chcel priblížiť svet, ktorý zatiaľ možno nepoznáte. Svet, ktorý bol aj pre mňa skrytý, až kým som si v kníhkupectve Panta Rhei nekúpil knihu z edície Velikáni svetovej sci-fi. Verím, že je hodný tohto opisu a že aj pre vás môže skrývať rozličné poklady, aké som v ňom našiel ja. Námety na zaujímavý príbeh.

V nekonečnom vesmíre fantázie vznikol už nejeden svet. Mnohé z  nich sa stali slávnymi na stránkach kníh, či na striebornom plátne kín. Názvy ako Arrakis, Vulcan, Tatooine už pravdepodobne už každý priaznivec scifi niekedy začul a dokáže si pod nimi predstaviť určitý obraz. Je takmer pravidlom, že tieto vymyslené svety sú založené na rozšírení jedného konkrétneho pozemského prostredia na celú planétu. Púštne, vodné, mestské, ľadové, lávové či pokryté tropickou džungľou. Práve zosilnením určitých prvkov môžeme v príbehoch dosiahnuť úplne iný pocit a iné príbehy, ako keby sme sa len pohybovali v nám dobre známom prostredí. Dovoľte mi preto predstaviť vám planétu Nullaqua.

Nullaqua podľa knihy Involution Ocean od Bruca Sterlinga

Koncept More prachu v  hlbokom umelom kráteri, kde technologicky a  vedomostne zaostalí kolonisti získavajú svoju obživu

a  suroviny výhradne lovom zástupcov fauny prašného mora.

Popis Holá nehostinná planéta s  kôrou spečenou na uhoľ výbuchom supernovy lokálneho slnka, kde jediným jej obývateľným miestom je obrovský kráter - vrt, pravdepodobne vyhĺbený dávno stratenou civilizáciou. Miestami až 1000 km široký a 300 km hlboký so strmými stenami vyseknutými do povrchu planéty. V jeho vnútri je miestnym ekosystémom udržiavaná stabilná kyslíková atmosféra siahajúca 100 km nad hladinu mora. Mora prachu. Dno krátera je celé pokryté monoatomickým prachom, ktorý svojim správaním pripomína tekutinu. Fauna a flóra sa v prostredí bez vody, kde sa pod „hladinou“ nedá orientovať ani zrakom, ani sluchom a ani radarom vyvinula (či bola vyvinutá?) do veľmi zvláštnych podôb. Mohutné kôrnaté sasanky s  ramenami dlhými niekoľko metrov, agresívne reagujúce na akýkoľvek pohyb, svorky mohutných chrupavkovitých žralokov, ktorých navigátormi sú symbiotické kŕdle

lietajúcich rýb akoby tušiacimi smrť na diaľku a  ploské až 30 metrové veľryby živiace sa kryštalickým planktónom. Všetky tieto pozemsky znejúce mená dali tvorom z prachu lokálni obyvatelia. Už pred stáročiami túto planétu osídlili náboženskí fanatici, ktorí hľadali svoj pokoj na okraji známeho vesmíru. Postavili si mestečká a  osady v  eróziou rozrušených útesoch kráteru, v  ktorých neskôr dokonca objavili zrúcaniny po predošlej, teraz už stratenej civilizácii. V  prostredí, kde sa voda dá získať iba recyklovaním a  spracovaním ulovených zvierat a kde neexistujú žiadne kovové rudy okrem zvyškov kolonizačných lodí, si vystavali svoje príbytky a  celú technológiu iba z toho, čo mali k dispozícii. Z koží a kostí morských živočíchov. Bez obchodovania s okolitým vesmírom by však kolónia rýchlo zahynula. Spôsob života pripomína veľrybárske dediny 18. a  19. storočia na Zemi. Najschopnejší chlapi sa vydávajú na niekoľkomesačné plavby, z  ktorých sa vracajú s  loďami obťažkanými nákladom mäsa, koží, oleja a  kostí. V  osadách z nich šikovní remeselníci vyrobia,

20

02/2010 čo je potrebné a  námorníci minú zarobené peniaze v  putikách a  početných bordeloch. Prachové more s  nízkymi vlnami, kde vanie jemný vánok vznikajúci teplotnými rozdielmi slnkom ohrievanej atmosféry, brázdia lode s mnohými plachtami. Lodná skrutka je Cirkvou prísne zakázaná, keďže dvíhala prach na celé dni do výšky. Ich posádky sú takmer výhradne tvorené mĺkvymi chlapmi s  kovovými maskami na tvárach, bez ktorých by tesne pri hladine mora v  jemnom všade prenikajúcom prachu zakrátko zahynuli so zničenými pľúcami. Tesne priliehajúcu masku s výkonnými mechanickými filtrami si každý z nich pomaľuje sám. Rozmanité vzory pritom slúžia ako jediná identifikácia námorníkov, keď pod pražiacim slnkom napínajú laná lebo porciujú ulovenú veľrybu. Reproduktormi sú totiž vybavené iba masky dôstojníkov a kapitána. Úlohou ostatných je počúvať a pracovať ako jeden tím pri nebezpečnej, ale životne dôležitej činnosti, bez ktorej by na Nullaque ľudia neprežili. Bez lovu. Veľryby, ktoré skrížia cestu takejto lodi, nežijú dlho. Harpúnové delo

vystreľujúce kovové kopije naplnené Technické prostriedky, ktorými dispoľudskou krvou, ktorá pôsobí na väčšinu nujú, sú dávno zastarané, mnohokrát miestnej fauny ako silný neurotoxín, je opravované a podobne ako ich zvyky sa v rukách majstra strelca smrtiace. K zabivedomosti o  nenáboženských veciach tej veľrybe prirazí loď s  časom vytrácajú stále a posádka čo najrýchviac. Aj keď Nullaquania „Prachové more lejšie spracuje korisť. žijú z prašného mora už s nízkymi vlnami, kde Rýchlosť je na mieste, dlhú dobu, to, čo sa navanie jemný vánok, pretože svorky žralochádza v  jeho hĺbkach, brázdia lode s mnohými je pre nich rovnako kov vytušia smrť na diaľku a na rozdiel od neznáme ako pre podplachtami.“ veľrýb im ľudská krv financovanú Hviezdnu nijak neškodí. Akadémiu.   Ak by na Nullaqve nevládla Cirkev, Tá previedla len počiatočný povrchný už dávno by boli veľryby lovené z úplne výskum mora a zrúcanín miest v kráteri iného dôvodu ako je mäso či kosti. V ich a  taktiež dvoch rozsiahlych rozpadnužalúdku sa totiž nachádza špeciálny olej, tých neľudských komplexov mimo kráktorý je po jednoduchej úprave zdrojom ter. More občas vyvrhne zvláštne predsilnej drogy Syncophyn, slangovo nazýmety a tvory, ale o tých aj tak rozprávajú vanej „Flare“. Miestni obyvatelia sa však len pripití námorníci. Štúdium mora, výpoctivo riadia zákazom výroby a  preskum a veda nie sú zakázané, ale Vláda daja, pretože sami podobnými látkami a Cirkev na ne pozerá s nevôľou. pohŕdajú. V  prístavoch, na orbitálnych stani Prejavy individuality a  vybočeciach a  dokonca aj v  posádkach veľrynie z  konzervatívnych koľají, v  ktorých bárskych lodí sa nájdu i Nenullaquania. miestna spoločnosť degeneruje už stáPrišli sem ako utečenci, ako dobrodruročia, je pre nich niečo nemysliteľné a aj hovia alebo ako hľadači neobjavených cudzincom ich len s  nevôľou tolerujú. pokladov, ktoré by im zabezpečili život

21

02/2010 v  bohatstve. Korporácie poškuľujú po unikátnom biotope a  po jeho možných využitiach vo farmácii, vo vývoji biozbraní, či ako lákadlo na turistov. Nullaqua je zatiaľ chránená svojou odlúčenosťou a  do seba uzavretou teokratickou spoločnosťou. Ako dlho jej to však vydrží, je otázne, hlavne po rozšírení Flare v iných systémoch.

Zmení Syncophyn život celej spoločnosti a aké, hlavne tie vedľajšie, účinky vlastne na ľudí má? Čierny trh a drogové kartely budú možno medzi sebou bojovať o možnosť dostať sa k moru prachu a k veľrybám. Ako sa to prejaví na živote Nullaquanov a  stáročia zavedenom životnom štýle veľrybárov? Čo vlastne more a kráter skrýva? Dá „Čo vlastne more RPG sa dostať pod hlaa kráter skrýva? Dá sa dinu mora a  spoNiekoľko otázok ktoré si dostať pod hladinu znať zvláštne tvory, môžete pri hre položiť mora a spoznať ktoré ešte nikto nea na ktoré môžete hľadať zvláštne tvory, ktoré videl? Zátoky a záa nájsť odpovede. ešte nikto nevidel?“ kutia krátera môžu Ako Nullaqua vznikla? skrývať všeličo. Odkiaľ pochádza stabilné Stroskotané lode, ovzdušie a podivná flóra a fauna? Kto ju utajené zariadenia a základne. Čo ak sa vytvoril a prečo? Chcel sa uchrániť pred pri vytváraní krátera odkrylo viac, ako sa slnečnou erupciou a Nullaqua mala pomalo a  na dne mora sú bytosti staršie slúžiť ako obrovský kryt pre celú civiliako vesmír? Uzavrela s  nimi Cirkev dozáciu? Podaril sa tento zámer a  je kryt hodu a akú za ňu platí cenu? Ako vzniuž určite opustený? Sú ruiny v  kráteri kajú piesočné búrky a  lokálne desiatky a mimo kráter rovnakého pôvodu alebo tu bolo rozmanitých civilizácií viacero metrov vysoké vlny ničiace lode a flotily v  rôznych časoch? Vymizli prirodzeným bez výstrahy? Prečo nie sú miestni Nulspôsobom alebo ich zánik súvisí s  pralaquania ani trochu zvedaví vyriešiť tieto chom? Prečo Cirkev nepriamo potláča tajomstvá? akýkoľvek vedecký výskum?

Modifikácie Nullaqua nemusí byť taká, aká je. Malé zmeny môžu priniesť veľké rozdiely v  charaktere celého sveta. Čo ak namiesto jednej Cirkvi je ich viac alebo ak sú mestské kolónie motivované bojovať o  jeden centrálny zdroj vody v  strede mora? Ako by vyzerala vojna v  tomto svete s podivnou zmesou technológií? Čo by sa stalo ak by zrazu Nullaqu kúpila Megakorporácia s  vlastnými plánmi alebo ak by sa Nullaqua zrazu stala omnoho dostupnejšia zrýchlením medzihviezdneho cestovania?  A, samozrejme, čo ak by namiesto technológie fungovala mágia a Nullaqua by bola časťou väčšieho fantasy sveta?  Ak ste pri čítaní dostali chuť navliecť si protiprachovú masku a  hľadať odpovede, som rád že som vás mohol inšpirovať. Keď sa o svoje príbehy niekedy so mnou podelíte, budem ešte radšej. Veď ktovie, aký príbeh v mori prachu nájdete vy...

22

02/2010 Mimo téma napsal Ján „Crowen“ Rosa

Tvorba a  príprava NPC pre hru II. Tento článok voľne nadväzuje na článok Tvorba a  príprava NPC pre hru z  18. čísla Drakkaru, v  ktorom som popísal jednak to, aký je zmysel NPC v hre, aké NPC máte tvoriť a zároveň čosi o tom, ako si vytvárať recyklovateľné a teda znovupoužiteľné NPC. Po zverejnení článku sa vynorilo viacero otázok, ktoré ma inšpirovali k  napísaniu tohto voľného pokračovania.

Na nasledujúcich stranách sa budem snažiť popísať, ako vytvoriť vyvážené NPC, ako ich uviesť do hry, aby to nevyzeralo gýčovo, čosi o  originalite NPC a zároveň vám predložím zopár návrhov, ako stretnutie skupiny postáv s  NPC roleplayovať tak, aby hráči vytušili ich dôležitosť.

Ako vytvoriť vyvážené NPC? Vytvoriť dobre vyváženú NPC chce trochu skúseností a trochu zdravého rozumu. Čo teda rozumiem pod pojmom vyvážená NPC? Jedná sa o takú NPC, ktorá ma svoje silné aj slabé stránky. Snažte sa preto vyvážiť schopnosti NPC, veď za každú svoju super-vlastnosť väčšinou NPC museli niečo obetovať, nič nie je totiž zadarmo. Pri tvorbe NPC sa tak popri jej výnimočných vlastnostiach zamerajte aj na jej slabé stránky, na niečo, čo ju oslabuje, prípadne niečo, čo ju robí zraniteľnou. Zamyslite sa nad tým, čo by mohlo byť slabinou NPC, ktorú tvoríte, ako zapadne do vašej hry a ako môžu hráči túto slabinu využiť.

Príklad: Achilles bol nezraniteľný až na svoju pätu, draci majú slabšie chránené brucho, útočný android sa dá vyradiť EMP granátom, na upírov platí oheň a  UV žiarenie, vlkodlaci sú alergickí na striebro, nepodplatiteľný strážca má rád dobré víno, do ktorého sa môže primiešať uspávajúca droga, schopnosti mágov ruší prítomnosť veľkého množstva kovu a podobne.

Zdroj: Deviantart.com

Musia byť NPC za každú cenu originálne? Nie, nemusia! Takmer určite sa vám nepodarí vymyslieť nič nové, niečo, čo tu ešte nebolo. Aj klišé, vhodne použité, môže dobre podfarbiť hru. Naopak, prílišná snaha o  originalitu môže vyznieť kŕčovito a  môže narušiť hru. Snažte sa do vašej hry vniesť zaužívané konvencie a  fakty, ktoré vaši hráči pravdepodobne poznajú, prispeje to k hladšiemu priebehu hry a  hráči budú vedieť, čo približne majú očakávať. Aby vaše hry

neboli nudné, zoberte klišé a mierne si ho upravte tak, aby vyhovovalo vašej hre. Pridajte niekoľko nových alebo neobvyklých prvkov, ktoré logicky zapadnú do konceptu a  zároveň prinesú niečo nové do hry.

23

02/2010 Zdroj: Deviantart.com

Príklad 1: Pokojne nechajte trpaslíkov žiť pod zemou, ale zamyslite sa nad tým, čím sa živia, s kým obchodujú, prečo vlastne žijú pod zemou a čo robí ich kultúru zvláštnou, niečo, čo sa vymyká bežnému klišé. Prečo žijú pod zemou: ich civilizácia je založená a závislá na technológiách, potrebujú veľa kovovej rudy a uhlia na spracovanie kovov, z ktorých vyrábajú rôzne náradie, zbrane a  mechanizmy. Kovové rudy sa vo veľkom množstve nachádzajú väčšinou v horách, ale hlboko pod povrchom, takže sa k nim trpaslíci musia prekopať. Ich vzrast je výsledkom postupného prispôsobenia sa podmienkam, vysokí jedinci častejšie v podzemí dospeli k úrazu a ich gény sa ďalej nešírili. Život v podzemí má v  horách niekoľko výhod, teplota v jaskyniach je pomerne stabilná aj počas krutej zimy, do jaskýň sa dá dostať len niekoľko málo vchodmi a teda celá komunita sa ľahšie ubráni nájazdom nepriateľov – orkov, goblinov, ľudí a podobne.

S  kým obchodujú a  čím sa živia: Keďže trpaslíci žijú v horách, kde je veľmi málo potravinových zdrojov, sú nútení obchodovať so svojimi susedmi, ktorí majú nadbytok potravy, ale nedostatok železných výrobkov. Môžu to byť ľudia alebo elfovia žijúci v  podhorí a  obhospodarujúci úrodné polia, komunita rybárov na pobreží mora alebo jazera a podobne. Okrem obchodu sa trpaslíci živia chovom horských oviec a  kôz,

rybolovom v  horských jazerách a plesách, lovom a zberom lesných plodín a podzemných húb. Čo robí ich kultúru zvláštnou: po zavedení klišé do hry (trpaslíci pod zemou) sa snažte nejako toto klišé ozvláštniť, prekvapte svojich hráčov niečím, čo nečakajú. V  krčme pod horami ich nechajte stretnúť trpaslíka – hodinára s  jemnými rukami a  oholenou tvárou. Živí sa výrobou

hodín, ktoré sú neoceniteľnou pomôckou v živote pod zemou bez slnka a ktorý po večeroch vyrába malé mechanické hračky, ktoré sú jeho vášňou. Brada a  fúzy sa mu stále pletú medzi malé súčiastky, a tak si ich začal holiť. Na potulkách svetom môžu postavy stretnúť skupinu trpaslíkov z  klanu Cestovateľov, ktorí pátrajú po nových náleziskách kovov a  potenciálnych obchodných partneroch, ktorí by mali záujem o  ich kovové výrobky. Cestovatelia nežijú pod zemou, zamilovali si šíre pláne, hlboké lesy, nekonečný oceán a pod zemou sa zdržujú, len keď musia rokovať s  klanovými náčelníkmi. Rozprávajú viacerými jazykmi, sú dobrí obchodníci a  vyjednávači, občas sa dávajú najímať ako sprievodcovia obchodných karaván. Príklad 2: Orkovia nie sú len nemysliace vraždiace stroje, je to spoločenstvo lovcov a zberačov na nižšom civilizačnom vývojovom stupni. Keď do ich odvekého teritória prišli ľudia (elfovia, trpaslíci), orkovia si

24

02/2010 len bránili svoje územie. Niektoré veci od votrelcov prevzali (zbrane a ich výroba), avšak zachovali si svoje tradície, kmeňové zväzky, krvavé božstvá a  ľudia (elfovia, trpaslíci) nimi pohŕdajú a  lovia ich ako otrokov. Ozvláštnením tohto klišé môže byť osvietený kmeňový náčelník, ktorý sa snaží o komunikáciu s inými spoločenstvami, chápe, že orkovia sa dlho votrelcom neubránia a snaží sa časť ich územia vymeniť za veci, ktoré jeho kmeň potrebuje – tajomstvo spracovania kovov, poľnohospodárstvo, obrábanie kameňa, architektúra, astronómia a  podobne – avšak to všetko len pri zachovaní vlastných tradícií a  udržaní územia, ktoré kmeň nutne potrebuje na prežitie.

Sedíte v hostinci, vychutnávate si večeru a dobré pivo a zrazu ku vám pristúpi postava v plášti, tvár ukrytá v tieni kapucne... Čože, už zase? Kde sa tí čudáci stále berú? Prečo vždy otravujú pri večeri?

Na nasledujúcich riadkoch popíšem, ako uviesť NPC do hry nenásilne a  prirodzene. Ako som písal v predchádzajúcom článku, dobrou pomôckou pri hre je zoznam lokácií a k tomu prislúchajúci zoznam  NPC, ktoré tam môžu postavy stretnúť. Podobne postupujte nielen pri príprave určitej lokácie, ale aj pri samotnej tvorbe NPC: ku každej NPC si napíšte niekoľko lokácií, kde je najviac pravdepodobné, že sa s  ňou postavy môžu stretnúť. Ak sa postavy vyskytnú na hociktorom z daných miest, uveďte NPC na scénu a zbytočne nečakajte, kým postavy prídu len na jedno jediné miesto, aby hra neviazla. Príklad: Starý Mág Vermilius Farquharson. Postavy ho môžu stretnúť na týchto miestach: malý kamenný dom na okraji mesta, v  ktorom býva (Nešpecifikujte presnú ulicu, čo keď tadiaľ postavy nepôjdu?; radnica; univerzitná knižnica (tu ho možno pomerne často zastihnúť, ako drieme nad knihami); stánok starej zelinkárky na trhovisku; južný

svah pod horou, kde sa dobre darí určitým bylinkám; mestské kúpele, kde si chodí ohriať staré reumatické kosti; apatieka miestneho mastičkára; vetešníctvo starého trpaslíka, ktorý zoženie takmer všetko… Neuvádzajte NPC do hry ako všeliek na zaseknutý príbeh. Ak postavy tápajú ako ďalej, najhoršie, čo môžete urobiť, je postaviť ich pred vševedka, ktorý vyrieši ich problém. Skúste pri hre naviesť hráčov k tomu, aby rozmýšľali, kto im najpravdepodobnejšie môže pomôcť v ich probléme. Ak vedia, koho majú ich postavy vyhľadať, sami začnú skúšať rôzne miesta, čo je vynikajúca príležitosť, ako uviesť NPC do hry. Ak aj postavy prídu na miesto, kde sa hľadaná NPC nevyskytuje, nebojte sa im ústami iných NPC poradiť, kam sa majú vybrať. Hráči si na takýto štýl hry časom zvyknú a  vám, Rozprávačom, PJ, GM to uľahčí život a umožní uvádzanie NPC do hry prirodzeným spôsobom. Dobrým pravidlom, ktoré treba mať na pamäti, je to, že svet je malý. Postavy určite poznajú niekoho, kto pozná

niekoho, kto ich hľadá alebo im pomôže. Využite tieto NPC, s ktorými majú postavy vybudované vzťahy, na uvádzanie nových NPC do hry. Zahrajte NPC tak, že keď postavy prídu s odporučením od inej NPC, tak pomoc dostanú ľahšie a lacnejšie, ako keby oslovili danú NPC priamo. Dostanú sa vôbec k nej? Bude sa s nimi NPC chcieť baviť, keď postavy vôbec nepozná? Prečo by mala NPC pomáhať úplne cudzím osobám? Príklady: Priateľ ťa požiadal o  pomoc, jeho susedovi sa stratil syn. Pomôžeš mu ho nájsť? Po ukončení obchodu sa vás priekupník opýtal, že jeden z jeho zákazníkov hľadá spoľahlivú partiu na bližšie neurčenú prácu. Máte záujem?

Je to len taký obyčajný krčmár, alebo je to ten starý veterán, ktorého hľadáme? Rozprávači, PJ či GM sa často stretávajú s  problémom, ako hráčom naznačiť,

25

02/2010 ktorá NPC, s ktorou sa ich postavy práve bavia, je dôležitá pre hru a  ktorá je nepodstatná. Ako teda zahrať, aby hráči prišli na to, že táto NPC je pre príbeh kľúčová? V  minulom článku som písal, že je dobré si rozdeliť NPC do troch kategórií: Hlavné NCP, Vedľajšie NPC a Nepodstatné NPC. O hlavných NPC postavy určite počuli, sú to známe a  dôležité osoby, postavy sa s nimi často stretávajú v hre alebo o nich často počujú od iných NPC. Vedľajšie NPC nie sú až také dôležité, ale sú viac menej pravidelnou súčasťou hry. Nepodstatné NPC sa mihnú v  hre raz, maximálne dva krát, a potom sa vytratia do zabudnutia. S prvou skupinou – Hlavnými NPC – by v hre problém byť nemal, sú natoľko známe, že ich postavy rozpoznajú. Aj keď hráči hneď neodhalia skutočnosť, že sa jedná o významné NPC, Rozprávač by štýlom komunikácie NPC mal naznačiť, že sú dôležité. Zahrajte ich ako arogantných, sebavedomých, prekvapených, že ich postavy nepoznajú, prípadne rovno hráčom (alebo aspoň jednému) povedzte, že ich postavy túto Hlavnú NPC poznajú.

Väčším problémom je odohrať rozdiel v  dôležitosti medzi Vedľajšími NPC a  Nepodstatnými NPC. Pri uvedení Vedľajších NPC sa ich snažte popísať trochu viac ako Nepodstatné NPC, dajte si viac záležať na ich odohraní – zmeňte prízvuk, spôsob reči, rýchlosť, tóninu a podobne. Snažte sa spraviť na hráčov dojem, že toto je NPC, s ktorou sa ešte stretnú: NPC povie hráčom, že pre nich informáciu zoženie a nech prídu za ňou neskôr; NPC im pomôže, ak jej prinesú nejaký artefakt a  podobne. Snažte sa vytvoriť nejaké puto medzi postavami a Vedľajšou NPC. Pri Nepodstatných NPC sa s ich odohraním nemusíte až tak namáhať, prípadne odohrajte úlohu NPC, ktorú ste jej pripravili, a nechajte ju zmiznúť z hry (a tým aj z príbehu) ešte v tej istej alebo nasledujúcej scéne. Barman ukáže prstom na nejakú osobu v  bare a  ďalej sa venuje lešteniu pohárov, predavač vytiahne spod pultu upravenú plazmovú pušku, ale pri opakovanej návšteve už na tom mieste nie je záložňa, ale úplne iný obchod a podobne.

Pri hre nechajte hráčom voľnosť, ak si myslia, že NPC, s  ktorou sa stretli, je nejako pre hru a príbeh významná, nebojte sa aj z  Nepodstatnej NPC urobiť Vedľajšiu alebo dokonca Hlavnú NPC. Medzi jednotlivými hrami budete mať určite dostatok času rozpracovať túto NPC do detailov, nebojte sa pri tom pýtať hráčov, prečo je pre ich postavy práve táto NPC dôležitá, čím je výnimočná, čo od nej očakávajú, a potom to všetko zapracujte do popisu NPC.

Je netvor (nestvůra) NPC? Záleží, čo si pod netvorom (nesvůrou) predstavujete. Ja pojmom netvor označujem protivníkov postáv, ktorí nevedia s  postavami komunikovať. Každý tvor, ktorý vie s  postavami nejakým spôsobom komunikovať, je u mňa NPC. Orkovia, banditi, androidi, umelá inteligencia, títo všetci vedia nejakým spôsobom komunikovať s postavami. Medveď, skalný drak, automatický obranný systém, mäsožravá rastlina, jedovaný hmyz s postavami nekomunikujú, buď pred nimi utekajú alebo na ne neútočia.

Zdroj: Deviantart.com

26

02/2010 Ďalším dobrým vodítkom, ako rozlíšiť NPC a netvory, je prítomnosť motívu v konaní protivníka. Ak má protivník nejaký motív, je to NPC (zlodej snažiaci sa okradnúť postavy). Ak protivník koná inštinktívne (senzory automatického obranného systému zachytia pohyb a  začnú paľbu, medvedica bráni svoje mladé, drak útočí na postavy, lebo ho ohrozujú), jedná sa o netvora.

Recyklovateľné univerzálne NPC Pri tvorbe NPC sa snažte, aby ste ich mohli použiť s malými úpravami vo vašej

hre viac krát, aby sa vám nestalo, že si budete pripravovať niektoré NPC celý večer a  zistíte, že ich vôbec nemôžete použiť. Ako teda vytvoriť recyklovateľnú NPC? • neprideľte jej meno, • použite univerzálne charakteristiky, • nechoďte do detailov, • nepoužívajte špecifiká vášho prostredia (settingu), • popíšte NPC tak, aby sa dala použiť v rôznych časových obdobiach. Príklady recyklovateľných NPC: Mechanik, nižší a  ryšavý, ruky celé od oleja a zjazvené od nespočetných drobných poranení, hovorí so silným prízvukom, vie opraviť takmer všetko. Vyhadzovač, bruchatý chlap ako hora, krivý nos, ktorý sa veľmi intímne spoznal s niekoľkými päsťami a  kolenami. Keď prehovorí, vidno pár medzier po chýbajúcich zuboch. Zdroj: Deviantart.com

Čašníčka, sympatická a mladá žena, svojou prítomnosťou rozžiari akýkoľvek lokál, s  pitím rozdáva aj úsmevy, ale keď ju drzý hosť chytí za zadok, takú facku ešte nezažil. Seržant, keď rozpráva, jeho zachrípnutý hlas zvyknutý komandovať vojakov počuť doďaleka. Ľavá ruka mu chýba od lakťa dole, ale vyžaruje z neho taká autorita, že sa mu nikto nepostaví na odpor. Knihovník, starší plešatý muž s okuliarmi, hovorí potichu a trochu ustrašene, na prstoch ľavej ruky má fľaky od atramentu. Hacker, drzý a sebavedomý uhrovitý mladík, na ktorého bledej pokožke a útlom tele vidno, že väčšinu času trávi pred počítačom. Informátor, nenápadná žena neurčitého veku, skôr mladá ako stará, keď sa vytratí, neviete si vôbec spomenúť, ako vyzerá.

Snajperka, útla, ale temperamentná a šľachovitá čiernovláska, po každom úspešnom útoku si dá vytetovať na chrbát jedno znamenie (čínsky znak, hieroglyf, obrázok) charakterizujúce eliminovaného protivníka. Už ich má popri chrbtici 26. Svoju zbraň má vždy na dosah ruky. Ekoterorista (ochranca prírody), dlhé dredy má voľne rozpustené, jeho šaty už zažili lepšie časy, vybavenie je pozbierané na dlhej krvavej ceste za márnym cieľom – presvedčiť vládu, aby neničila životné prostredie.

Záver Dúfam, že vás tento článok inšpiroval a že ste v ňom našli veľa užitočných vecí, ktoré vám pomôžu pri príprave NPC pre vaše hry. Ak máte nejaké postrehy, komentáre alebo ďalšie otázky, smerujte ich prosím do diskusie a ja sa vám pokúsim odpovedať.

27

02/2010 Recenze napsal Peter „Peekay“ Kopáč

Pred dávnymi vekmi v preďalekej galaxii Hviezdne vojny patria medzi klasiku žánru Space opera. Poďme sa preto pozrieť na RPG, ktoré má aj po 20 rokoch nadšencom veľa čo ponúknuť – The Star Wars Roleplaying Game.

Svet, ktorý vznikol v roku 1977 z fantázie Georga Lucasa dodnes priťahuje mnohých. Za tých niekoľko desaťročí doň vložili „to svoje“ desiatky tvorcov, viac aj menej talentovaných. Tak postupne vznikali filmy1, knihy, komiksy, plyšáky, figúrky a v neposlednom rade aj hry – či už počítačové, stolné alebo rolové. Jedna z nich – The Star Wars Roleplaying Game (West End Games, 1987) ďaleko predbehla svoju dobu. Jej autorom sa podarilo vyrobiť hru, ktorá je v  mnohom dodnes neprekonaná. Neskoršie Star Wars D20 (a ich zatiaľ posledná inkarnácia Star Wars Saga Edition), ktoré sú pre mnohých synonymom Star Wars v RPG, sa podľa mňa s touto vyše 20 rokov starou hrou nemôžu merať. V  priebehu svojej existencie mala hra tri vydania: pôvodné z  roku 1987, Second Edition z roku 1992 a Second Edition, Revised and Expanded z roku 1996.

Práve toto posledné vydanie dodnes patrí medzi moje najobľúbenejšie hry vôbec, preto by som Vám ho chcel zopár slovami priblížiť.

Systém Mnoho z  dôvodov, prečo sa u  mňa (a u mojich hráčov) táto hra teší takej obľube, leží práve v elegancii systému, ktorý používa. Všetko sa vyhodnocuje jednotnou mechanikou, ktorá sa výborne hodí do akčnej, cinematickej hry (ako by ste od Star Wars čakali) – či už zjednávate s Huttom, opravujete pokazeného droida, ste v barovej prestrelke či naháňačke uprostred pralesa, používa sa stále ten istý druh hodu. Pri tvorbe postavy nie ste zväzovaní povolaniami či úrovňami. Môžete sa pokúšať o  čokoľvek a  vždy máte šancu na úspech (i keď občas by ju C-3PO vyhodnotil ako 3 720:1). V kľúčovom momente je Vaša postava schopná

vrátane neblaho známeho Star Wars Holiday Special, ktorý je tak notoricky príšerný, že ho jeho vlastná nepozerateľnosť vymrštila do kultovosti. Dopozeral som ho, ale varujem Vás – dobre si rozmyslite, či to naozaj chcete vidieť. Málokto vydrží hodinu dialógov vo wookijčine ... bez titulkov. 1

hrdinských výkonov, porovnateľných s tým, čo môžete vidieť vo filmoch. Hra používa výlučne šesťstenné kocky – preto sa pre ňu v komunite RPG hráčov uchytilo označenie SW D6. Kociek budete potrebovať aspoň 7–8 (pričom jedna musí byť inej farby ako ostatné), pre ideálne herné pohodlie je dobré mať tento počet zvlášť pre každého hráča. Základný princíp fungovania je veľmi jednoduchý: hodíte si určeným počtom kociek a  spočítate, čo Vám na kockách napadalo. Ak je súčet aspoň taký veľký ako cieľové číslo, uspeli ste. Jedna z kociek (tá inej farby) sa však správa trochu inak – ide o  tzv. „divokú kocku“. Ak vám na nej padne šestka, môžete hádzať ďalej a spočítavate výsledok (v prípade, keď šťastie stojí pri Vás, môžete hodiť aj súčet 30 na troch kockách – mechanika fungujúca aj pri hre Človeče, nezlob se). Ak však padne jednotka, osud Vám nie je ani zďaleka taký naklonený – niečo nevyšlo. Podľa úvahy Rozprávača budete buď od konečného výsledku odpočítavať najvyššiu kocku z hodu inú ako divokú alebo nastane tzv. komplikácia – počas vyhodnocovanej činnosti sa

28

02/2010 stane niečo, čo nemá priamy vplyv na jej priebeh, ale v budúcnosti Vám môže poriadne zavariť. Spomínate si na cieľové číslo? Presne ho pozná jedine Rozprávač, vy poznáte iba jeho kategóriu – ľahká, stredná, ťažká, hrdinská – čo je informácia s presnosťou na 5 bodov. Preto sa Vás často po hode Rozprávač spýta so šibalským leskom v oku: „Si spokojný so svojim hodom?“ a vy sa musíte rozhodnúť. Máte totiž možnosť po hode prikupovať kocky za body postavy – za jeden bod jednu kocku. Kocky, ktoré takto dokupujete, sú navyše „napoly divoké“ - ak Vám na

nej padne šestka, spočítavate a  hádžete ďalej. Tak dokážete v  kritických momentoch zvládnuť aj situácie, v ktorých by ste normálne pohoreli. Avšak pozor – body postavy sú aj platidlom, za ktoré sa Vaša postava zlepšuje. Ak ich takto miniete priveľa, nebudete sa mať za čo učiť nové zručnosti. Postava je popísaná šiestimi vlastnosťami (sila, obratnosť, vnímanie, vedomosti, mechanika, technika). Každá zručnosť, či už je to streľba, beh, jazda na banthe, pilotovanie stíhačky alebo znalosť planetárnych systémov, patrí pod niektorý z nich. Nikdy sa Vám teda nestane, že „nemáte“ potrebnú zručnosť – ak chcete jazdiť na banthe, ale nikdy ste túto činnosť netrénovali, budete si jednoducho hádzať vlastnosťou, pod ktorú jazda na zvieratách spadá. Budete mať menej kociek ako Tusken, ktorý jazdí na banthách celý svoj život, no stále môžete uspieť (vďaka nepredvídateľnosti divokej kocky dokonca lepšie ako on). Vecou, ktorá je charakteristická pre filmové Hviezdne vojny, je interakcia medzi objektami veľmi rozdielnej

veľkosti – či už ide o  Luka, likvidujúceho svetelným mečom AT-AT, o b ro v i tá n s ke h o vesmírneho červa snažiaceho sa prehltnúť Millenium Falcon či hrdinských pilotov Rebélie útočiacich na gargantuanské imperiálne lode. Toto mnoho systémov buď vyhodnocovať vôbec nedokáže alebo používa spôsob, ktorý jednoducho nedokáže pri hre dať taký výsledok, ako by tomu zodpovedalo zobrazenie vo filme. SW D6 tento problém rieši zavedením určitého počtu veľkostných kociek pre každú veľkostnú kategóriu. Pri interakcii dvoch objektov rozličnej veľkosti dostáva menší objekt rozdiel počtu kociek ako bonus na obranu, väčší ako bonus na účinok. Keď teda AT-AT páli do speederu, tento má bonus na vyhnutie sa strele. Ak však dostane zásah, pravdepodobne je s  ním amen. Vďaka veľkostným kockám môžete mať naraz v boji pešiakov, speedery aj stíhače

a  stále ich (navzájom sa ovplyvňujúce) činnosti vyhodnocovať rovnako. Toto napríklad v  novších SW D20 nedosiahnete bez zložitých prepočtov pri každom hode. Na záver časti o systéme som si nechal to, čo zo SW D6 robí výnimočnú hru a  Hviezdne vojny ako remeň: spôsob, ktorým je do hry prenesená Temná strana Sily a jej zvodné lákanie. V otázkach týkajúcich sa dobra, zla a hmlistej deliacej čiary medzi nimi Rozprávač prestáva byť neutrálnym rozhodcom – jeho úlohou je zviesť Vás na krivolaké chodníčky. Nemôže to ale robiť príliš okato, pripravte sa preto na solídne znejúce

29

02/2010 argumenty typu: „Mučiť ho je nesprávhre sa toto potom prejavuje hráčovou čiastočnou stratou kontroly nad postane, ale ak z  neho tú informáciu nedovou - táto svoje pudy a emócie (najmä stanete do hodiny, životy miliónov sú negatívne) nedokáže ovládnuť, stáva sa v  ohrození“. Podobne aj pri použití Sily ich otrokom. (čo sú mimochodom tri ďalšie voliteľné atribúty) Vám bude Rozprávač ponúkať Prezentácia kocky navyše. Tie budete prijímať iba, ak ste si naozaj istí správnosťou toho, Na rozdiel od predošlých vydaní je Star čo robíte – inak riskujete prepadnutie sa Wars Roleplaying Game, Second Edition hlbšie do Temnôt. Ako ďaleko ste sa vo Revised and Expanded plnofarebná knisvojom páde zatiaľ dostali sledujú body ha v tvrdých doskách. Dnes je ju možné Temnej strany – vždy, keď jeden dostadostať, žiaľ, už len z druhej ruky za cenu nete, hádžete jednou kockou. Ak Vám okolo 60 dolárov, je to však investícia, padne na kocke menšie číslo ako je Váš ktorá sa vyplatí. momentálny počet bodov Temnej stra Kniha je písaná veľmi prívetivo a nány, Vaša postava je Temnou stranou úplpomocne aj pre ľudí, ktorí ne pohltená. Preberá ju s RPG nemajú skúsenosti. Rozprávač pre svoje účeNa úvod obsahuje sólo „Ak to Rozprávač ly a  Vy si musíte spraviť dobrodružstvo, v  ktorom dovolí, pravidlá novú postavu. Vás oboznámi so systéobsahujú aj stať mom pomocou jedno Ak to Rozprávač doo tom, ako hrať duchej scénky v  kantíne, volí, pravidlá obsahujú kompletný príbeh kam prídu Vášho hrdinu aj stať o  tom, ako hrať (čo je pašerák nie nepádu do Temna.“ kompletný príbeh pádu podobný Hanovi Solovi) do Temna a  následného hľadať imperiálni vojaci. ťažkého, bolestivého vyNasledujú kapitoly o  tvorbe postavy, kúpenia sa, varujú však pred zanedbazručnostiach a  fungovaní systému. Poním skutočnosti, že takáto postava je tom kniha pokračuje sekciou pre Rozpránaozaj zlá a  prestáva byť hrdinom. Pri vača, ktorá obsahuje veľmi cenné rady

a návody na to, ako sa pripraviť na hru a  ako ju viesť čo najlepšie. Medzi iným obsahuje aj niekoľko zaujímavých brainstormových techník, ktoré využijete pri akejkoľvek príprave, nielen k  tejto hre. Posledná tretina knihy obsahuje vzorové dobrodružstvo, niekoľko mimozemských rás (vzhľadom na rozmanitosť univerza Hviezdnych vojen samozrejme ani zďaleka nie všetky), rozličné vybavenia, droidov, vozidlá a vesmírne lode. Knihou Vás celý čas sprevádzajú rozličné postavy (slávna pašeráčka, lovec odmien, imperiálny colný inšpektor, stíhací pilot), ktoré z  postranných bublín ponúkajú svoju mienku na to, čo práve čítate v  hlavnom texte, prípadne to komentujú veselými historkami. Tento dojem hravosti a  zábavnosti je ešte umocnený rozličnými reklamami, ktoré sú roztrúsené po celej knihe – tak na Vás uprostred čítania kapitoly o zručnostiach vyskočí náborový leták Imperiálnej flotily či rebelský pamflet burcujúci obyvateľstvo, aby nikdy nezabudlo na zverstvo vykonané na bezbrannej planéte Alderaan. Neskôr v knižke nájdete trebárs upútavku na dvojtýždennú výletnú plavbu po rozličných svetoch galaxie,

The Star Wars Roleplaying Game Greg Costikyan, Bill Slavicsek, Bill Smith West End Games, 1996 - Star Wars D6 na anglické Wikipedii

30

02/2010 reklamu na novú sériu navigačných droidov či oznam o výpredaji modelu TIE/ln za skvelé ceny (a s  množstevným rabatom pri objednávkach nad 200 kusov). Toto všetko spôsobuje, že nemáte pri čítaní dojem, že držíte suchú zbierku zákonov, ale už aj samotné čítanie pravidiel je zábavou.

Ďalšie materiály Ku hre vyšlo veľké množstvo publikovaných dobrodružstiev, v  ktorých sa tiež derie do popredia hravosť a  filmovosť. Tak nájdeme trebárs “časovaný test”, pri ktorom musia hráči nahádzať aspoň dvadsať úspešných hodov za dve minúty (a je iba na nich, ako rýchlo dokážu hádzať kockami a  spočítavať výsledky), riešenie rébusov na čas (pričom za úspešný hod na programovanie poskytuje Rozprávač nápovedu) či celú mini-hru o prechode asteroidovým poľom. K jednému dobrodružstvu, kde postavy hrajú sabacc v  luxusnom kasíne bol dokonca pribalený balíček sabbacových kariet aj s pravidlami (a popis dobrodružstva obsahuje návod, ako skutočnú hru zapojiť do priebehu dobrodružstva).

Priam povinnou časťou každého publikovaného dobrodružstva sú „adventure script“ a „cinematic cut-aways“. Adventure script je krátky jednostranový scenár, obsahujúci dialóg medzi hráčskymi postavami – slúži na uvedenie do deja na začiatku dobrodružstva. Týchto pár jednoduchých viet robí divy: hráči sa okamžite dostanú do postavy, oboznámia sa so situáciou a hra začína in medias res. Cinematic cut-aways sú zasa bubliny v  Rozprávačovom pripravenom materiále, ktoré vo vhodný moment prečíta – ide o „strih“ niekam mimo (často k hlavnému záporákovi) či krátku mini-scénku, informujúcu o niečom podstatnom. Výsledný efekt je veľmi filmový, dodáva pocit, že sa deje omnoho viac než len to, do čoho sú zapletené postavy. Keď je reč o dobrodružstvách, ktoré pre SW D6 vyšli, nedá mi nespomenúť The DarkStryder Campaign. Je to materiál na dlhodobú kampaň o  posádke korvety a jej love na utekajúceho imperiálneho pohlavára. Zaujímavá je táto kampaň najmä tým, že v nej každý hráč hrá za tri postavy – jedného dôstojníka, jedného radového muža a  jednu

postavu, ktorú si sám vyrobí. V  krabici totiž nájdete detailne rozpracovanú takmer polovicu posádky (okrem iného kompletný dôstojnícky zbor), plán lode a ďalšie pomôcky. Dojem z hrania bude asi niekde na úrovni „kríženec Firefly, Star Trek: Voyager a Star Wars“ – posádka pri hľadaní Moffa skúma nový sektor vesmíru, stretáva sa s doteraz nepoznanými rasami a kultúrami a sem-tam narazí aj na temné tajomstvo či dve. Napriek tomu, že nové veci k SW D6 už vyše 10 rokov nevychádzajú (posledná knižka vyšla v roku 1998), k dispozícii sú profesionálne pôsobiace konverzie materiálov SW D20 – ide o  voľne šíriteľné pdf súbory s pravidlovými časťami príručiek adaptovanými cez konverzné pravidlá. Vďaka nim máte dvere doširoka otvorené aj v prípade, ak chcete hrať niečo iné ako štandardnú éru Imperiálnej poroby či obdobie Novej Republiky (ktoré bolo prvýkrát rozpracované práve v knižkách k SW D6).

Záverom The Star Wars Roleplaying Game má aj po 20 rokoch čo ponúknuť. Jednoduchá

univerzálna mechanika, príjemná prezentácia, hravosť a  filmovosť porovnateľná s predlohou. Preto, ak vás Hviezdne vojny zaujímajú, rozhodne si SW D6 aspoň prelistujte. Možno budete príjemne prekvapení a nájdete v nich svoju obľúbenú hru tak, ako sa to kedysi stalo mne.

Vaše minirecenze v Drakkaru Rubrika Čerstvě dočteno, v  tomto čísle bohužel neobsažená, uvádí krátké recenze na rozmanité RPG hry, které pojí pouze jediná věc: někdo si je právě přečetl a dostal chuť sepsat své postřehy. Tato rubrika je jakási hozená rukavice pro vás, čtenáře. Rozhodnete-li se ji přijmout a také něco napsat, s velkým potěšením vaše minirecenze vydáme. Stačí vlastně jen málo: až si příště přečtete další RPG hru, shrňte své myšlenky na jednu nebo dvě stránky textu a  pošlete nám je. Budeme se na vás a  vaše recenze těšit u příštího čísla.

31

02/2010 Recenze

napsal „Argonantus“

Vetřelci ještě po mnoha letech Každá doba a kulturní styl si vytváří ze svých úhlavních děl určitou mytologii, pojmový aparát, který používá. A tento mýtus vždy funguje, pokud je době srozumitelný. Pro renesanci byli srozumitelní antičtí bohové a  báje, pro romatismus středověcí rytíři. Moderní doba měla své hrdiny třeba v  Kafkově Josefu K. anebo Bratrech Karamazovových.

Dnes jsme postiženi filmovými seriály a trilogiemi – Twin Peaks, Indiana Jones, Hvězdné války, Terminátor, Batman, Matrix nebo X-Men. Zajímavý hrdina či symbol se stává poněkud veřejným vlastnictvím, přestože je obvykle patentově chráněn, a na jeho rozvíjení se podílí kdekdo. Co se týče Vetřelců, pak tento obecný zájem na legendě existuje od prvého dílu. Smyslem této úvahy pak není vyplnit mezeru, vzniklou všeobecným nedostatkem Vetřelců, ale pokus o vyjasnění vzniku takového jevu. Proč zrovna Vetřelec. Jak takový vznik postmoderního mýtu vypadá. Zda a v čem je nápad nosný ještě po třiceti letech. Proč se stal vzhled a zvyky Vetřelce skoro pravidlem pro zlé Mimozemšťany, E.T. neboli Emzáky. A  proč, u  všech všudy, když chce někdo předvést děsné strašidlo, vypadá vždy jako Vetřelec.

I. Kdysi dávno jsem Vetřelce dost surově odstřelil. A také si to ten hnusák zasloužil. Nepřinesl novou zápletku, protože to byla starožitná Hrozná Obluda,

kombinovaná s  Deseti malými černoušky. Nezreformoval scifi, protože Wells to už věděl dávno. Nevzdělal nás technicky, protože obsahoval samé technické blbosti. Ostatně, naivní debilita kosmonautů je pozoruhodná i dnes. Tenkrát se, pravda, nevědělo, že každý mimozemšťan není dobrák jako E.T. Ale už kosmonauti na reálné výpravě na zjevně pustý Měsíc procházeli důmyslnou karanténou. A Wells někdy v roce 1900 zahubil pozemskými baktériemi své Marťany. Lézt proto na cizí planetu bez jakékoli znalosti místní biologie je riskantní. Lézt do nitra mimozemské lodi – kterou vyrobil někdo zjevně inteligentní – je úkol vhodný akorát pro robota. A  vrtat zde do jakýchsi mimozemských vajíček je už přímo slabomyslnost. Nedosti na tom – děj ještě pokračuje zavlečením zjevně kontaminovaného kosmonauta mezi ostatní. A  tak dále. Nemohu být shovívavý ani k  dějovému schématu. Deset malých černoušků je příběh vetchý až běda. Film také nevynalezl žádný nový horor, protože v  základech je starý dobrý Lovecraft. Mlhavě popsaní křídlatí netvoři v povídce Šepot ve tmě, Shoggothové

Filmová tetralogie Vetřelců Vetřelec, 1979, režie Ridley Scott Vetřelci, 1986, režie James Cameron Vetřelec3, 1992, režie David Fincher Vetřelec 4: Vzkříšení, 1997, režie Jean-Pierre Jeunet

32

02/2010 z  Hor šílenství, nebo konečně i  erbovní figura Velký Cthulhu čerpají strašidelnost z těchže principů. Kosmický, dávný, nesrozumitelný děs. Cizota. Krutost. Necitelnost. Totální nepochopení. Chaos. Tma a chlad. Prastaré principy, které stále fungují. Ale nic nového.

II. Co tedy je na Vetřelci tak skvělého, že vznikla taková legenda? Kvality jsem shledal – za pomoci několika předchozích badatelů – celkem tři. Tou první je Gigerovo výtvarné dílo, celá výprava filmu. Nad cyberpunkovými mlhami, železem a šerosvity už jásali jiní

a  já bych se ještě krátce poklonil před mužského penisu (hlava) a čehosi hmymimozemským korábem nalezeným na zoidního. A ještě je v tom velmi vzdáleně planetě. To je poměrně ojedinělý příhumanoidní postava. Dílo zkázy dokonápad, kdy člověk vidí skutečně mimozemvá sliz, dvojité čelisti a  kyselina v  krvi. skou techniku, opravdu Musím uznat, že od dob jasně technickou, logictohoto obrazu se vlastkou a účelnou, a při tom ně nepodařilo vymyslet „Scott dosahuje evidentně cizí a nepochonic zásadně hnusnějšísvých efektů pitelnou. Hans Giger je ho. A zároveň elegantně nejenom pomocí zřejmě mimozemšťan. krásného. Je to geniální čistého hnusu, ale směs paradoxů. Jako byl Ve stejném duchu je v tom spousta v gotice symbolem hrůzy pokračuje vlastní postava nápadů. ďábel s  rohy, nebo pro Vetřelce. To, co Lovecraft romantismus kostlivec – svými temnými náznaky asi proto, že mrtvola se rozpracoval, Giger opravzřejmě špatně kreslí – je to dnes Gigerodu namaloval. Asi by si rozuměl s Hierova figura. Stále to funguje. nymem Boschem, nebo možná s Williamem Blakem. Rozhodně to nemá v hlavě Věci ovšemže přispěli další, méně úplně vpořádku. nápadní mistři, kteří vše ve své době solidně provedli a animovali. Tehdy to ještě Obrázky byly ilustrace k Necronomizdaleka nebylo samozřejmé – vzpomeňconu; volná inspirace Lovecraftem. Ona me na tehdejší trikově žalostný Souboj nemohla být jiná než volná, protože Lotitánů, který je dokonce o kus novější. vecraft je záměrně neurčitý. Jádrem je Druhou kvalitou filmu je dramatičantikultura, satanismus, provokace. Synnost. Nikoli příběh – ten není nic moc, téza všeho myslitelného hnusu. Už to ale prosté řemeslné dramatično, udržokdysi rozebíral Morten v Živlu: Vetřelec je směs stroje, jakési perverzní sexuální vání napětí. Scott je v tomto filmu lepší než většina jeho učitelů, Spielberg nebo šílenosti z obrazů ze série Biomechanoid,

Hitchcock. Jsou to promyšlené a dlouhé pauzy, co dělá z filmu horor všech hororů. Kombinace očekávání maléru a totální nejistota o  jeho povaze nemá do té doby obdoby. Scott dosahuje svých efektů nejenom pomocí čistého hnusu, ale je v tom spousta nápadů. Například znamenitý detektor, který objeví přítomnost nebezpečí na dálku jako radar, je zdejší vynález a  zjevuje se od té doby v  kdejaké scifi. Z  hlediska napětí je to úplně dokonalé – umožňuje nám to bát se dopředu. Je to rozhodně nářez, abych užil stylového výrazu. Slabší povahy tenkrát údajně

33

02/2010 prchaly z kin. Nemohu posoudit, protože u nás to tehdy (1979) v kinech vůbec nešlo a lovilo se to pokoutně až později na počínajícím videu. A konečně – třetí kvalitou je ponurá filosofie setkání s  mimozemšťany. Ano, není původní. Je to jenom provokace. Ale její síla je v tom, že přišla v pravý čas. Lovecraftismus se připomněl ve chvíli, kdy se svět málem utopil v happyendech.

K  vysvětlení je třeba malý návrat. Historie mimozemšťanů do té doby je vlastně zkrácený vývoj názoru nás samých na tuto velmi zajímavou otázku. Lze ji stručně shrnout v pouhých čtyřech bodech: Prvým je Wellsova Válka světů. Zde si poprvé člověk vážně uvědomil, že ve vesmíru kolem nás mohou být jiné bytosti. A  jako vědec své doby ihned vymyslel – dle nejlepšího vědomí – jak by takové setkání mohlo dopadnout. Wells byl génius. Upozornil na to, že Oni nemusí vypadat jako my, mohou mít jiný způsob obživy a  jinou techniku. I  když se stále chovají a myslí jako typická cizí mocnost v 19. století, totiž nepřátelsky. Jde zejména o suroviny a lidské zdroje… Druhým obrazem je Vesmírná Odysea. Velkolepé dílo pochází z  dob, kdy člověk do vesmíru skutečně vstoupil a  byl tím posedlý. První tóny Richarda Strause vyvolávají asociaci se Zarathustrou a Nietzschem – Člověk je to, co musí být překonáno. I  Vesmírná Odysea hlásá Věk Nadčlověka, který kdysi dávno – jako opice – vyrazil na cestu, jež pokračuje dalšími a dalšími kroky, přes Měsíc,

k Jupiteru, za hranice Sluneční soustavy a do světů úplně nepochopitelných. Mimozemšťané jsou při tom nesmírnou cizí silou – ne nepodobnou Bohu – která nás nenápadně vede za ruku po této cestě. Oproti Wellsovi je tu jednak vidět nadšení pro mír, v  19. století ještě ne tak všeobecné, jednak tušení nesmírné moci mimozemšťanů. Pokud k nám budou schopni doletět, budou značně rozvinutější než my. Třetím obrazem jsou Blízká setkání třetího druhu. Ta kráčí ve stopách Vesmírné Odysey. V  té době už cesta do vesmíru a  raketa nebyla zjevením, ale něčím docela srozumitelným. A  obraz Setkání bylo třeba zkonkretizovat, oprášit, upravit podle soudobého vědění. A  tak Spielberg postupuje jako Wells, a do detailů průběh tohoto setkání předvádí. Výsledek je i zde trochu religiózní, i když přehlednější a méně extravagantní než u  Clarka a  Kubricka. I  Spielberg je dítětem své doby – předpokládá, že spíše lidé jsou ti špatní. Mimozemšťané jsou vyspělejší, a  tudíž mírumilovní. Jejich přílet bude počátkem nové a  lepší epochy. Jakýmsi méně podstatným, leč

neméně populárním vedlejším výtvorem této víry je i pozdější E.T., který vytvořil z mimozemšťana disneyovský objekt pro děti. Vetřelec se vrací k  Wellsovi a  ještě více k Lovecraftovi. Je to zánovní syntéza našich nejhorších obav, nahrazující lovecraftovské potvory i obstarožní Wellsovy Marťany, kteří měli v té době už náznaky Holmesovské patiny. Také je tu pohlcena a  zpracována dlouhatánská řada hmyzích strašidel – Wellsových nebo Simakových mravenců, například. Setkání s Nimi může být pěkná hrůza, a naprosto není důvod čekat, že by měli být jednak

34

02/2010 přátelští a  jednak srozumitelní. Alien je hlavně Cizák a  předmětem útoku je univerzální moderní humanismus, celé hnutí hippies, new age, technická scifi a  předchozí nadšení. Jakým právem si myslíme, že dokážeme pochopit, co si myslí někdo úplně cizí, když nechápeme ani sami sebe? Proč předpokládáme, že antropický princip vesmíru tu je pouze kvůli nám? Jsme snad středem vesmíru? Nebyl tu vesmír dávno před námi a bez nás? Pokud jsme si místo na Zemi tvrdě vybojovali, proč by to mělo být ve vesmíru jinak? Takto jasně to ve Vetřelcovi formulováno není. Tohle už je rozvinutá úvaha člověka postmoderního. Ale je jisto, že Vetřelec tímto směrem nepochybně jde. O něco později natočil Scott Blade Runnera a tam už je všechno zřetelnější. Ve Vetřelcovi ještě těch závěrů moc není – je to jenom kosmický horor, první krok do nových světů ve velmi klasickém, až schématickém balení. Všechny tři zmíněné kvality vznikly zřejmě intuitivně, jako šťastný a víceméně náhodný správný zásah.

III.

plnou Vetřelců; místo pár kosmonautů je tu malá armáda; místo jednotlivých V roce 1986 už měl svět za sebou mnovražd je z toho ohromná akční smršť. Něho významných událostí. Postmoderna které scény jsou nezapomenutelné. Nanepochybně začala. Lze dokonce tvrdit, příklad, když vojáci čekají za zavřenými že v oblasti Vetřelcovi nejbližší – cyberdveřmi, detektory signalizují přítomnost punku – už bylo vytvořeno to nejlepší Vetřelců, napřed za těmi dveřmi, potom a nejdůležitější. Existoval Neuromancer, úplně v místnosti, pár metrů od postav Terminátor, Blade Runner, Věc, Enderova – ale při tom se dlouho nic neděje a nic hra a několik Cronenbergových filmů. Co nevidíme. Nebo okamžik, kdy se hrdinoještě lze zmlsanému publiku nabídnout? vé pokoušejí svářečkou prorazit k dítěti Tak se zrodila celkem přirozená myšlenv jakémsi kanále. A obavy divákovy jsou ka na pokračování Vetřelce. naplněny – opravdu to nestihnou. Režisérem a do jisté míry i autorem Ale… člověk cítí určité výhrady. Na pokračování je James Cameron, v  té mnoha místech má člověk pocit, že době už nerozlučně spojený s Termináněco nehraje. Vetřelci torem. Jestliže je Scott drsjsou také nářez; není ný klasický cyberpunker to menší drama, než „Pokud jsme si s  barokními efekty, je mu první díl. Jenomže je to místo na Zemi Cameron možná duševdíl druhý. A  samotná tvrdě vybojovali, ně nejblíže. Je možná ze všech nejbaroknější; vždy proč by to mělo být existence Vetřelce, na které první díl stál, už ho to táhlo k  monumenve vesmíru jinak?“ poněkud ztratila efekt. tálním a  kolosálním proTakže je tu jakési zplošjektům. Tak se stalo i s Vetění. Šílená akční střítřelcem. Druhé pokračování má množné lečka místy přerůstá v  jakýsi kosmický číslo v  názvu; podtitulem je slogan, že western. Důležitým bodem je objevení tentokrát je to válka. A tak místo jediné Královny Vetřelců; tady je dramatický příšery se vrháme rovnou na planetu

35

02/2010

vrchol; ovšem od tohoto místa se zdá, že to autorům přerostlo přes hlavu. Ripleyová nepravděpodobně vyhrává na způsob Old Shatterhanda, kolem jsou samé akční výbuchy; a  zejména konec s technicky nesmyslným zahubením posledního soupeře ve vakuu je vlastně jen recyklace prvního dílu. První Vetřelec vznikl hlavně proto, aby provokoval. A kromě toho měli autoři i několik myšlenek, nebo spíše tušení. Ovšem druhý díl z těchto tušení slevil a vydal se klasičtějšími směry. Je otázka, zda měl vůbec vzniknout. Nebo jinak; zda byl dost zralý a  promyšlený, aby vznikl. Cítíme, že opravdové riziko, se kterým se Cameron vrhl do Terminátora

– nadšená víra ve vlastní dílo a v reálnou pojetí zlých M.Z. Existence výrazného postmoderního symbolu tedy vyžaduje možnost příběhu – tu trochu polevuje. pořádný kravál a reklamu – jako ostatně Jsou tu zárodky všech dalších cyberpunvšechno. kových omylů, kdy už autoři nebudou věřit vůbec ničemu, a jen tak nezávazně IV. blbnout. Vzniknou komerční iluze z  vyV  devadesátých letech začala krize klakradených iluzí předchozích, jako třeba sického cyberpunku a scifi se vydala troČernočerná tma, nebo Chvění. chu jiným směrem. Například konkuren Prostě – Vetřelci trpí všemi klasicce fantasy je stále výraznější. Stejně tak kými nedostatky druhých pokračování. další invaze tolerance zdánlivě odsouvá Nepřesahují kvality prvého dílu a znovu problém Vetřelce do pozadí. zůstávají kus pod vrcholem. Pokud jsou Jenomže asi stále nebylo řečeno v  něčem lepší, jinde tyto přesahy zase vše. Natočit pekelný film o  kosmických ztrácí. strašidlech je pochopitelně stále lákavé Přesto je Cameronův úspěch nepoa věčné téma. Z pochopitelných důvodů piratelný. Věřím, že nebýt druhého dílu, autor v takovém případě mohl rezignoVetřelec by nebyl v nejvyšší kategorii slávat na možnost, že by vy scifi. Jedním z měřítek vytvořil jiné monstrum úspěšnosti není ani tak – jednodušší bylo využít „Natočit pekelný kvalita kritik, ale to, že se monstrum nejslavnějfilm o kosmických o  díle stále mluví. V  okaší a  nejsrozumitelnější, strašidlech je mžiku, kdy první Vetřelec které zatím nikdo přepochopitelně stále již málem ustupoval ze svědčivě nepřekonal. slávy – podobně jako jiné lákavé a věčné Tak se objevil po soudobé příšernosti, třetéma.“ další řadě let Vetřelec3 ba Věc – objevil se s patDavida Finchera, tehdy řičným odstupem druhý poměrně neznámého režiséra. Chce to díl. Teprve díky tomu se stalo, že Vetrochu odvahy, snad i  drzosti pustit se třelec doslova převálcoval jakékoli jiné

do tohoto tématu s  vědomím, že bude autor srovnáván se Scottem a  Cameronem. Fincher se do toho dal bez bázně a hany, a zjevně se svým kolegům plně vyrovnal. Jeho postup je v  podstatě jednoduchý, ale účinný. Nejprve využil všechny úspěšné prvky v  předchozích dílech, jako například intimní plíživý děs, násilí, temné chodby, krev, sliz, drama, beznaděj. A  pak pečlivě odstranil jakékoli náznaky naděje, dobrých konců a  podobně. Zbavil hrdiny té nejmenší šance na přežití. Tentkokrát je to válka, kde ovšem naši nemají žádné zbraně, dalo by se parafrázovat přechozí ideu. Tak se stalo, že pracně zachráněné dítě z  druhého dílu zlikvidovali autoři ještě dříve, než skončily titulky. Hrdinové sami jsou podezřelí vrazi a vězňové. Všichni mají holé hlavy a celé to působí patřičně depresivně. A  konečně finální tečka a klenot – tentokrát je zlikvidována i  hlavní hrdinka. To, že zemře, víme asi od poloviny filmu; jen nevěříme, že by se autor odvážil… no a ježto je to Fincher, zajisté se odváží. O  tento tah zlý autor pozdějšího Sedm překonal i  své velké učitele.

36

02/2010 Ostatně, jeho dramatická technika je předvedena v  závěrečné fantastické honičce temnými chodbami. Něco podobného jsem ještě do té doby neviděl, a myslím, že se odtud učil kdejaký pozdější akční režisér. Teprve zde Vetřelec běží občas hlavou dolů po stropě, jak je dnes už běžně známo… Lze snad vůbec najít v devadesátých letech něco srovnatelně beznadějného? Monstrózní konkurenci v tomto žánru – třeba Terminátor II nebo Totall Recall – diskvalifikují kromě mnoha jiných chyb stržené, ba dokonce i rozcajdané konce. Není pochyb o tom, že Vetřelec3 je lepší. A že upevňuje svoji suverénní vládu legendy v  této oblasti. Z  nejrůznějších konkurenčních zlých

strašidel činí připitomělou a nepodstatnou taškařici. A  co ještě? ptáme se rozpačitě. No, co bychom ještě chtěli? Nebylo to snad dokonalé, uzavřené, perfektní a vycizelované? Jenomže… jenomže. Opakování, ba vycizelování předchozího výkonu nikdy není dostatečné. Prvovýstup je prostě jenom jeden. Teorie příběhu to potvrzuje. Vetřelec3 má sice jiný konec než první díl – ale jinak je pohříchu až příliš podobný. Zase je to Deset malých černoušků. A že to není v raketě, ale na planetě – to není žádný rozdíl. Kdyby byl první, nebylo by co dodat. Kdyby místo všech tří dílů vznikl jenom jediný, kolosální, úděsný a  monstrózní, byl by to skvost „černého“ umění bez konkurence. Ale to bylo v  r.  1979 nad lidské možnosti, a v roce 1992 také. Takže opět nelze říci, že by byl Vetřelec3 tak suverénně dokonalý, jako třeba Blade Runner. Opět jsme uvízli krok pod vrcholem a  nevíme jak dál. Svojí dokonalostí Vetřelec3 jenom dotvrzuje konec cyberpunku. Sám autor to věděl. Efektní pád Ripleyové do ohně je vlastně stylový a  pohanský pohřeb

celé ságy o Vetřelcích. Je to taková pěkná tečka na závěr.

V. Ne; ještě to nebyla tečka. Přišel nápad na Vzkříšení. Vyrobit syntézu Ripleyové a  Vetřelce je zjevně ryzí Cronenbergovština a cyberpunk nejcyberpunkovitější. Neviděl jsem tehdy prvotní Cronenbergovy úlety, takže jsem se s tím poprvé setkal v jeho Mouše, nepočítám-li Kafkovu Proměnu. Tentokrát se ukázalo, že fascinující téma je nad lidské síly. Samotný nápad člověkozvířete je prastarý. Vždy šlo spíše o vnější podobu, povaha se měnila v  nepatrných detailech. Řehoř Samsa je uvnitř nepochybně zoufalý člověk. Seth Brundle byl pokus jít dál; jeho stav se mu místy líbí a překlápí se do jakési jiné normality. Jenomže kromě fyziologických změn – sexuální aktivita a lezení po stropě – to zůstalo nedotažené; ono je opravdu složité pochopit duševní stav mouchy. Jiný takový zajímavý pokus byl Vlk. Nicholson je král herců, takže dokáže

přesvědčit, že se psem narodil. Vlk se nám ovšem jeví být ve srovnání s mouchou poměrně sympatický a  srozumitelný tvor. Oč složitější je pak Vetřelec, sám o  sobě úžasně nepochopitelný. Je taková syntéza člověka a Vetřelce vůbec v lidských silách? Vetřelec: Vzkříšení dodržel tradici skoro ve všech směrech. Především to hlavní – je opět těsně pod vrcholem. Úroveň všech čtyř dílů výrazně neklesá, ale ani nestoupá. První díl by byl nejlepší, kdyby… kdyby byl děj jen nepatrně inteligentnější. Druhý díl by byl lepší, nebýt strženého závěru. Třetí díl by byl nejlepší, kdyby nebyl třetí a nebyl skoro totožný s prvním. A čtvrtý díl by jasně vyhrál, kdyby nebylo opět nedotaženého závěru… a opět skoro nulového děje…

37

02/2010

Technická a  výtvarná úroveň je závratně dobrá, jak bylo tehdy skoro povinností; ve srovnání s  prvním dílem je pokrok evidentní. Cyberpunková železná raketa ve stylu Poldi Kladno je k uzoufání skvělá. Nikde si neužijete tolik pohledů na Vetřelce z takové blízkosti… tolik slizu a hnusu… prostě úžasné. Zvláštní uznání pro scény pod vodou. Ovšem příběh je opět tuctový propadák: Zlá společnost vyrábějící potvory… padouch, který… stydno pokračovat. I  dramatická výstavba je nejasná a zmatená. Napětí je plno, ale negraduje – spíše vybuchuje v nečekaných křečích. Nejméně se člověk bojí na konci. Třetí případ vycucnutí obludy do vakua je sice

proveden nepatrně lépe, než v díle dru A  hromadí se tu v  ději důvody pro hém, ale potřetí to už začíná být opravpříšernou pomstu; při dobrém provededu trapná záležitost. ní by právě hlavní hrdinka připomínala onu Hitchcockovu bombu, o niž víme, že A přece… základní téma člověkozvínutně vybuchne. Ale ono se to tak nějak řete přineslo pár momentů, které za to rozpatlá a  ten hlavní moment vyvane. stály. Proměnit duševní stav člověka do Čekali jsme, že ona udělá něco úděsnétak absolutního a  cizího zla je očividně ho, horšího, než veškeré pomyšlení – ale nemožné. Autoři se přesto o to pokusineudělala nic. V závěru tak nějak nevyli, a výsledkem jsou některé scény, které světlitelně přešla na stranu lidí a zůstala patří zjevně někam mnohem výš; něktetam. Škoda. ré jsou vysloveně umělecké. První vystoupení Ripleyové, od zrození, přes roz Ne; zázrak se opět nekonal. Ale člomluvy s lidskými vězniteli až po setkání věk nemá ani zdaleka pocit promarněs piráty. Tichá, mrazivá hrozba, podtrženého filmového materiálu. ná probodnutou rukou; ano, tak nějak měl člověkovetřelec vypadat. Nevíme, VI. co udělá, ale jistě to bude něco děsnéZákladním principem pokleslých žánrů ho. Setkání s  předchozími verzemi výje předvést lidem něco ještě úžasnějroby je jiný působivý moment. A jinde – šího; něco, proti čemu je když Ripleyová klesá do všechno předchozí hadr, neuvěřitelné slizké smějak pravil trefně Karel Ča„Základním si hnízda; přerušované pek. Jeho myšlenka se principem střihy, kdy ji Vetřelec něžně odnáší. Naše hrpokleslých žánrů je týkala detektivky, které dinka, tak brutální v jedpředvést lidem něco věštil, že padne, vyčerpána touto šílenou honbou. nání s lidmi je najednou ještě úžasnějšího.“ Princip platí ovšem na něžná ve styku s Vetřelkdejaký žánr. ci. Pěkný kontrast.

Prvý díl byl ohromující, i když nedotažený a plný syrových polotovarů. Druhý díl byl sice monumentálnější, ale místy už vypadal podezřele neupřímně. Třetí díl je dokonalý a vzduchotěsný – až moc. Místy má člověk strach, jestli to vůbec žije. Zda ta šachová partie není jenom šachová partie. Čtvrtý zase nakousl nějaká nová témata, ale nějak je nedokázal vyslovit úplně. Je tedy Vetřelec už skutečně mrtev? Zdá se, že žije vesele dál a  je opravdu nezničitelný. Projevuje stejně úžasnou vitalitu jako v příbězích. Vzniklo několik dalších filmů; a  také hned několik her,

38

02/2010 z  nichž série Alien versus Predátor je právem hodně slavná. Přišla i  filmová série téhož názvu a myšlenky, a rovněž dvojdílná. A kromě toho další a další výpůjčky všude možně. Vetřelec už dávno unikl zajetí filmu, podobně jako kolegové Terminátor nebo Batman. Je to pojem, idea, myšlenka – univerzální představa neznámého zla.

VII. Na konci putování za Vetřelcem tedy končím tam, kde Morten začal – u pana Gigera. Podstatou legendy Vetřelce zůstává jeho výtvarná podoba. Její součástí je i jeho animace, typické pohyby, typické chování. A  i jiné zajímavosti. Například konsistentnost. Lepší slovo mne nenapadá. Zdrcující většina bestií, vynalezených věky minulými, jako Gryfon, Harpyje či Sfinga, vykazují zjevnou složenost, až zbastlenost. Je jasné, že takto nefunkčně žádné zvíře nevypadá. Nestvůry složeného typu proto nefungují úplně tak, jak by měly. Proto je možná tak revoluční výjimkou drak, který v některých případech vypadá biologicky použitelně.

A  totéž představuje Vetřelec, který je sice sbírkou nesmyslných protikladů, ale celek vypadá úžasně funkčně. Ne nadarmo byl pan Giger posedlý stroji. Při všech bizarnostech je to ve své podstatě stroj na zabíjení. Pohybuje se elegantně, rychle a jistě, právě jako skutečný predátor. V  tom je naprostou výjimkou mezi strašidly. Dále je tato elegance, rychlost a  funkčnost fascinující, pokud je spojena s  takovými pojmy, jako je sliz, chapadla nebo chobotnice. Žádné slizké zvíře na Zemi s  chapadly není zároveň

rychlé. Pokud si představíme hnusné zvíře, vznikají rozpatlané útvary na způsob Věci – totiž například červi, medúzy, chobotnice, mlži. Pomalu se blemtavě plazí, nanejvýš se dovedou rychle vymrštit (oblíbené ve filmu). Ale jedině Vetřelec dokáže při tom běžet krásně jako gepard. Podobný bizarní rozpor představuje hmyzovitost, spojená s  dvojnohou chůzí. Vzpřímený postoj inteligentního pána tvorstva je něco, na co jsme hrdi. Očekáváme od takových tvorů jakési vzdáleně lidské sociální chování – a obvykle

právem, například u  opic. Pravým opakem je mravenčí dělnice, která je nepatrná fyzicky i  významem. Nepodstatná je i  pro samotné mravence – nemá individualitu a lze ji snadno nahradit. Vetřelec je opět podivná syntéza obojího – stroj, kterému nezáleží na životě a nemá osobnost, ale na druhé straně je velkolepý a vzpřímený, jako člověk. O jeho inteligenci si opět nejsme jisti do poslední chvíle. Co se týče plížení a  zabíjení, je skvělý. Co se týče jiných civilizačních výkonů, je jako mravenec. Další podivnost – a také hmyzí – je jeho pohyb po stěnách, stropech a  tunelech. Žádný velký a  vyšší tvor se tak nechová. Vetřelec ano. Takže útočí zespodu i shora jako nějaký pavouk, nebo vůbec predátor málo pohyblivý. K tomu brilantně kličkuje, plíží se odzadu a pronásleduje jako šelma. Dokonce i ty prapodivné a  zcela nelogické dvojí čelisti vsunuté do sebe vypadají funkčně a naznačují, že mají nějaký nám nepochopitelný smysl. Tyto základní znaky platí, i  když se podoba Vetřelce ve všech třech filmech nenápadně mění. Původní velký černý

39

02/2010 Vetřelec z prvého dílu je Gigerův. Dodatečně si myslím, že je nejlepší svou neurčitou tajemností. Druhý exemplář z  Vetřelců, kostrovitě-hmyzovitý naproti tomu je dílo Stana Winstona. Výsledkem je zdůraznění genetické příbuznosti s hmyzem a ještě více se strojem, naopak byly potlačeny motivy slizu a úchylného sexuálna (černý, hladký, slizký povrch zejména). Vetřelci touto změnou sice získali na číhavé rychlosti pohybu, ale už nevyvolávají tak silnou asociaci tajemna a zejména inteligence, což je možná škoda. Podobnost stylu s  Terminátorem je pozoruhodná. Winston není horší než Giger – je pouze velmi jiný. Třetí Vetřelec – strojové šídlo – je opět výtvor někoho jiného. Tady je extrémní rychlost a bodavá útočnost. Trochu se vrací ke Gigerovi, ale je zřejmě štíhlejší. Ani tento model není vůbec špatný – je to výtvor tak snový a šílený (pořádně je k  vidění až v  úplném závěru), že o jeho inteligenci opět není moc jasno. Ve čtvrtém filmu se zase víceméně vrací velký černý v původní verzi; a další

varianty jsou k vidění ve dvou Alienech versus Predátorech. Vetřelec zůstává nezničitelným postmoderním ďáblem, je to vtělené zlo

a cizota, nezávislé na jakémkoli minulém náboženství a  potažmo i  Bohu, a  tudíž univerzální. Jeho protikladem jsme pouze my sami.

Myslím, že tohle zdařilé strašidlo bude zařazeno do sbírky mýtů možná navěky.

40

02/2010

Deskové hry 41

02/2010 Deskové hry napsala Petra „Baelara“ Kopáčová

Star Wars: Escape from the Death Star Predstavenie štýlovej „oldies“ kooperatívnej hry od West End Games na motívy Star wars Episode 4.

Aby som sa aspoň čiastočne rehabilitovala z neschopnosti písať o sci-fi hrách, prinášam túto perličku na poli hier, ktorej tématika bude mnohým z vás určite imponovať. Escape from the Death Star má všetko, čo má poriadna SW hra mať – má droidov, má Luka Skywalkera, Hana Sola aj Chewbaccu, princeznú Leiu aj Obi-Wana, ale hlavne má Darth Vadera (na tých najneočakávanejších miestach). Samozrejmosťou sú aj záplavy stormtrooperov rôznych tvarov a  veľko... vlastne, pardón, úplne rovnakých tvarov a veľkostí. Napriek tomu, že v  tejto hre vlastnou šikovnosťou (ak to nie je šikovnosť v  hádzaní a  nastavovaní kociek) nedosiahnete takmer nič, že väčšinu času (ak nie všetok) strávite samostatným ťahním kartičiek s  nulovou interakciou s  ostatnými postavami a  hráčmi, že ste väčšinu času frustrovaní tým, že sa neviete dostať tam, kam potrebujete, chcete, prípadne sa vôbec nedokážete pohnúť, je Escape from the Death Star jednou z mojich obľúbených hier (možno aj preto, že sa nám ju ešte nikdy nepodarilo vyhrať).

V  hre si vyberiete jedného (alebo viacerých, ak hráte dvaja alebo ak hráte sami) z hrdinov – Leiu, Luka, Hana alebo Chewbaccu. Každý z hrdinov má niekoľko štatistík – dohromady na nich ale až tak nezáleží, s  výnimkou zbraňových štatistík (Blaster a Rate of Fire), ktoré budete využívať viac, než sa nazdávate.

Cieľom hry je, ako inak, utiecť z  Hviezdy smrti. Na vašom úteku z  väzenia až do Millenium Falcona budete musieť prebehnúť neuveriteľnou spleťou rôznych sektorov, chodieb, miestností, hangárov atď. a v ceste vám budú prekážať a  brániť hordy strážnikov, technikov, mechanikov, údržbárov, medikov a iných stormtrooperov. Občasné

42

02/2010 Sektor Bezpečnosť

Vojenský

Veliaci

Služobný

Všeobecný opis /Typická karta Cely zadržania, bezpečnostné kamery, bezpečnostné konzoly, stanovištia. Musíte sa vyhýbať bezpečnostným jednotkám. Centrála väzenského bloku Hazard – laser Test: Podvádzanie alebo Obratnosť alebo miňte 2 droid body aby ste vyradili laser. Zlyhanie: Obratnosť: -2 Stamina Zlyhanie: Podvádzanie: +2D6 stormtrooperov, +1 Vader bod Kasárne, stanovištia diel, tréningové zariadenia. Môžete nájsť vylepšenie zbraní, ale aj stretnúť vojakov a pokúsiť sa im vyhýbať. Simulátor bojovej zóny Hazard – automatizovaná bojová zóna Test Obratnosti alebo miňte 2 droid body, aby ste prežili zónu bez zranení. Zlyhanie: -1 Technical, -2 Stamina, +1 Vader bod. Kontrolné centrá, v ktorých budete stretávať vysokých dôstojníkov a presviedčať ich, že ste neškodní. Centrála zbraňových systémov Hazard – Admirál Motti Test Podvádzania, aby ste dokázali, že nie ste „rebelantská špina“, ktorá práve utiekla z väzby. Zlyhanie: musíte sa presunúť do najbližšieho Vader sektora. Servisné chodby a tunely, miestnosti servisných technikov. Väčšinou únikové manévre. Centrálna šachta Risk – bezodná šachta Test Obratnosti, aby ste sa prešvihli cez šachtu a stratili všetkých stormtrooperov. Zlyhanie: Stratíte ťah, +1D6 stormtrooperov

stretnutie s Darth Vaderom môže ľahko Plán samotný je relatívne malý byť smrteľné pre vás (a tým aj pre celú a  sú na ňom označené typy sektorov. spoločnosť – vyhrávate len ak do FalcoPo vstúpení na políčko si ťaháte kartu na utečiete všetci), ak nemáte na poz  kôpky tohto typu sektora, ktorá rerúdzi Obi-Wana, ktorý každému hráčovi prezentuje miestnosť, bojové stretnuraz za hru môže pomôcť. tie alebo udalosť. Na kartičke sú (ak je to potrebné) aj inštrukcie týkajúce sa Ak máte tú smolu a  Darth Vadehodu, ktorý máte spraviť a  ešte je na ra stretnete dvakrát... bez Obi-Wana nej informácia o možnom pohybe z tohsi vás Darth Vader napichne na svoj to políčka. Výber ďalšieho pohybu o vosvetelný meč a  urobí pred určenú vzdialenosť vám množstvo ďalších je jedinou možnosťou, „Ak máte tú smolu nepríjemných vecí ako ovplyvniť svoj pohyb a Darth Vadera (medzi iným ukončí po mape, inak ste vydaní hru a hádajte, kto nestretnete dvakrát... napospas kartám. vyhrá?). Na ceste vám bez Obi-Wana si vás pomáhajú ešte droidi, Ďalšou výborne Darth Vader napichne ktorí sa ale z  času na spravenou vecou (možno na svoj svetelný meč.“ čas musia schovať pred až príliš dobre) je nabejednotkami Impéria ranie Vader bodov, teda a  vtedy s  vami nemôžu spolupracovať. toho, ako blízko je moment, keď vám Aby toho nebolo málo, po ceste musíte Vader zahatá cestu a ukončí vaše trápeešte znefunkčniť trakčný lúč, aby, keď nie tak, že už ani Obi Wan nepomôže. nasadnete do Falcona, vás Hviezda smrV skutočnosti volanie Obi Wana na poti nepritiahla trápne späť. moc vám nejaké tie Vader pointy pridá, keďže „Sila je s  ním“ a  Vader silu cíti, Fantastickým prvkom na tejto hre je čo mu zrejme spôsobuje vredy. Jediný mapa resp. hrací plán, ktorý je rafinovaspôsob, ako si Vader body ubrať, je zájsť ne zamaskovanou náhodne generovado jednej z  Vaderových meditačných nou mapou, ba dokonca až príbehom.

43

02/2010 Sektor Technický

Všeobecný

Hangár

Komnaty Darth Vadera Terminál Millenium Falcon Nepriepustné

Všeobecný opis /Typická karta Laboratória, ošetrovne, počítačové centrá – väčšinou vylepšenie štatistík alebo iná pomoc, nájde sa ale aj útok assassin droida či prepadnutie. Ošetrovňa Risk – Bacta tank Môžete stratiť ťah a schovať sa v Bacta tanku. Ak tak urobíte, +3 Stamina a stratíte všetkých stormtrooperov. Chodby, komunikačné centrá, rekreačné miestnosti – vo všeobecnom sektore budete javiac stretávať ľudí, ktorí na vás budú štvať stormtrooperov. Kancelária propagandy Hazard - pochôdzka, 5 stormtrooperov Veliace stanovište rakiet Hazard – imperiálny dôstojník Roeg Test Vnímavosti, aby ste sa vyhli Roegovi a jeho osobnej stráži. Zlyhanie:+1 vader point, +1D6 stormtrooperov Hangáre. Rôzne efekty, po potiahnutí karty z tohto sektora sa môžete hýbať o 5 políčok ktorýmkoľvek smerom a musíte premiešať karty niektorého ináho sektora. Neťahajú sa karty. Po vstúpení na toto políčko si hodíte kockou. Vysledok 1 znamená, že si odpočítate 3 Vader body, výsledok 6, že stretnete Darth Vadera a musíte mu čeliť. Na jednom zo 4 terminálových políčok nájdete ovládanie trakčného lúča, ktorý musíte vypnúť. Ostatné vám pridajú droid body. Keď všetci dorazia do Millenium Falcona, vyhrali ste hru. Nie je to ľahké. Naozaj nie. Tieto políčka blokujú pohyb.

miestností, kde ale, samozrejme, môžete Vadera vyrušiť z jeho meditácií (čo, ako som už spomínala, nie je dobrá vec). Podmienky výhry znejú ľahko, no verte, že nie je jednoduché vyhrať. Jediný spôsob, ako uspieť, je dostať všetky postavy do Millenium Falcona a  odletieť s  ním (s deaktivovaným trakčným lúčom). Prehrať zato môžete mnohými spôsobmi – stretnete Darth Vadera a  nemáte už k  dispozícii pomoc Obi Wana, umrie niektorá z  postáv (čo keď máte smolu a naberáte stormtrooperov rýchlejšie, ako sa ich zbavujete), dosiahnete vrchol Vader rebríčka (teda máte 20 Vader bodov), či dorazíte do Milenium falcona a zistíte, že trakčný lúč nebol deaktivovaný (lebo na to niekto zabudol alebo ste sa nevedeli trafiť na terminál). Čo povedať záverom? Táto hra je zároveň výborná aj príšerná a  je naozaj ťažké ju vyhrať (aj z  objektívnych dôvodov). Stále ešte dúfam, že raz sa nám to podarí, a  to bude slávny deň! Útek z Hviezdy smrti je ťažko zohnateľný (iba ak ilegálnymi kanálmi, ktoré autorka tohto článku nedoporučuje), ak sa vám ho ale podarí získať alebo poznáte

niekoho, kto ho má, zahrajte si ho. Možno sa stanete rovnakými nadšencami ako ja.

44

02/2010 Deskové hry napsala Petra „Baelara“ Kopáčová

Zahrajte sa s nami: Hry pre práve dvoch hráčov V  rubrike Zahrajte sa s  nami vám priblížime hry pre dvoch hráčov (nie viac a  nie menej ako dvoch hráčov) a  pokúsime sa ponúknuť niečo pre každého. V  prvej časti tohto článku na pokračovanie predstavíme štvoricu hier, od jednoduchej kartovky až po historickú veľhru.

Hoci témou tohto čísla je sci-fi, „máj, lásky čas“ sa blíži a vy určite budete chcieť stráviť nejaký ten deň so svojou polovičkou odháňaním posledných chladných dní. V tom vám iste pomôže aj tento výber hier pre dvoch hráčov. Ale čo si tu budeme navrávať – o scifi hrách vám rád napíše niekto iný, keďže ja ich jednak veľa nepoznám a ani nie som nadšená takmer žiadnou z nich :). Kvôli množstvu hier (a nedostatku času) rozdelím predstavenie Hier pre 2 hráčov do dvoch článkov. Hry v  tomto článku sú zoradené podľa náročnosti, začnem teda jednoduchšími a  k  náročnejším a  zložitejším sa budem pomaly prepracúvať.

Stratené mestá (Ztracená města) (Reiner Knizia, Albi, 1999) 2 hráči, 30 minút Profil hry na Boardgamegeek Vydarená kartová „Kniziovka“ o  expedíciách hľadajúcich stratené mestá zľahka pripomínajúca Cestu okolo sveta za 80 dní. Stratené mestá sú abstraktnou hrou,

v ktorej výsledok záleží rovnako od šťastia ako od šikovnosti. Malá krabička obsahuje dohromady 65 kariet – karty s číselným označením od 1 do 10 v piatich farbách a tri karty stávky v každej farbe. Hráči si vyberajú z  piatich farieb expedícií tie, na ktoré sa vydajú, väčšinou podľa toho, čo majú na ruke po rozdaní prvej várky kariet. Ak sa na expedíciu vydáte, nemôžete svoje rozhodnutie zvrátiť, takže buď na konci budete úspešní – a  ziskoví – alebo nie. Počas celej hry sa snažíte vykladať vzostupné série kariet rovnakej farby, ktoré reprezentujú váš pokrok v  rámci expedície. Zaujímavosťou je to, že balíček kariet zdieľate so svojim oponentom a  každá karta je v balíčku len jeden krát – musíte teda dobre odhadovať a zároveň vhodne tajiť svoje zámery, zatiaľ čo musíte stihnúť vyložiť čo najviac kariet – v každom kole môžete vyložiť len jednu kartu a  keď sa minie balíček 65 kariet, vaša možnosť dokázať vaše expedičné schopnosti sa minula a prišiel čas účtovať.

Vyhodnotenie hry je jednoduché – spočítate výnos (súčet hodnôt kariet) každej začatej expedície, a teda všetkých, do ktorých ste vyložili aspoň jednu kartu a z tohto súčtu odpočítate 20, čo je vstupný kapitál, či lepšie povedané pôžička. Vaše skóre môžu vylepšiť ešte špeciálne karty stávok, ktoré ale musíte uzatvárať (vykladať) ešte pred začatím expedície zahraním číselnej karty. Karta stávky zdvojnásobuje váš zisk z expedície – či je kladný alebo záporný – takže vám môže veľmi pomôcť, ale aj podstatne uškodiť.

45

02/2010 Stratené mestá sú ľahká, zábavná a  rýchla hra vhodná do stiesnenejších priestorov, aj na cesty, keďže nemá žiadne ľahko sa kotúľajúce komponenty.

Cold war: CIA vs. KGB (D. Rakoto, S. Gigaudaut, Fantasy Flight Games Silver Line, 2007) 2 hráči, 45-60 minút Profil hry na Boardgamegeek Cold war je vynikajúca hra s jednoduchými pravidlami, dobre odráža tému, ktorá je, aspoň pre mňa, najviac atraktívna (hot hot Soviet spies!). Krabica – veľmi minimalistická – obsahuje množstvo hracích kariet, dve kartičky bodov, dva žetóny na sledovanie bodového stavu, dva žetóny nadvlády a žetón rovnováhy. Karty sú troch druhov – karty špiónov, z tých si vyberáte, ktorý váš špión pôjde na misiu, pričom každý má samozrejme rôzne schopnosti; karty misií, ktoré určujú cieľové číslo (stabilitu) a populáciu (max. počet kariet) a karty skupín, ktoré si ťaháte a pomocou ktorých chcete dosiahnuť

cieľové číslo dané misiou. Mechanicky sa teda jedná o modifikovanú populárnu kartovku Očko – cieľom každého kola je byť čo najbližšie k cieľovému číslu v súčte kariet, ktoré si naťaháte, a cieľom hry samotnej je získať moc v čo najviac a v čo najkľúčovejších krajinách – tie reprezentujú body v hre, pričom platí, čím vyššie číslo, tým viac cenená krajina. Cold war patrí medzi moje najobľúbenejšie hry z  viacerých dôvodov – je minimalistická a  rýchla, jednoduchá na vysvetlenie aj novému hráčovi a  dá sa hrať za veľmi rôznych stavov tela aj mysle (môžete nad ťahmi premýšľať alebo zbesilo riskovať). Hra je navyše stavaná tak, že jeden omyl vás hneď z  hry nevyradí, naopak, môžete sa ešte zregenerovať a ešte aj vyhrať.

Sakkara (Manfred Grabmeier, Kosmos, 2007) 2 hráči, 40 minút Profil hry na Boardgamegeek Sakkara – ako už názov napovedá - je hra o  stavaní pyramídy, čaroch starovekého Egypta a  boji medzi dynastiami – kto si

prvý postaví pyramídu, získa prestíž nielen u smrteľníkov, ale hlavne u Bohov. V krabici nájdete herný plán, dvakrát dve figúrky otrokov, 75 stavebných a magických dielcov a  dva stojany na dielce „na ruke“. Mechanicky sa hra skladá z  niekoľkých vrstiev. Prvou je zbieranie dielcov na pyramídy a/alebo komponentov na čarovanie z  herného plánu, pričom niekedy neviete, čo beriete (pri začarovaní jedného z kúziel napr. beriete celý stĺpik dielcov). Ďalšou je manažment dielcov – je totiž potrebné súčasne stavať pyramídu aj čarovať, aby vám dielce zbytočne neblokovali ruku.

46

02/2010 Je potrebné premýšľať aj dopredu hoci nemôžete stavať viac poschodí pyramídy naraz, viete, ktoré diely sú ťažko zohnateľné alebo ktoré budú najviac chýbať súperovi, ktorého chcete čo najviac spomaliť. Sakkara je hra pomerne ťažká, jediným náhodným prvkom je v nej poradie dielcov v stĺpikoch pri prvotnom rozložení herného plánu. Hráči sú si absolútne vyrovnaní, čo sa týka možností a  záleží takmer výhradne na ich schopnostiach, či vyhrajú alebo nie. Sakkara je svojou skladnosťou a veľkosťou balenia vhodná na cestovanie,

v  aute alebo vlaku si ju však kvôli použitiu dielikov asi veľmi nezahráte. Téma je spracovaná originálne, hoci mne osobne sa zdá až príliš abstraktná. Ak ste ale šachovejší typ (viac rozmýšľania, menej fikcie), určite si Sakkaru skúste a staňte sa Džóserom.

Twilight struggle (Ananda Gupta – Jason Matthews, GMT GAMES, 2005) 2 hráči, 180+ minút Profil hry na Boardgamegeek

Týmto sa dostávame k poslednej hre tejto „várky“ hier pre dvoch hráčov, ktorou je, bez preháňania, veľhra Twilight struggle, ktorá vás prevedie celou studenou vojnou od skončenia 2. svetovej vojny až po pád železnej opony a všetkými jej rozličnými aspektmi. Ak ste nadšenci strategických hier náročných na premýšľanie, odhadovanie ťahov oponenta, plánovanie, históriu a množstvo iných veci, toto je rozhodne hra pre vás a druhého človeka podobného razenia. V krabici nájdete hrací plán – mapu sveta s vyznačenými štátmi, sférami vplyvu a niekoľkými rebríčkami, o ktorých sa

zmienim neskôr, ďalej karty udalostí rozdelených do troch období a žetóny vplyvu pre USA aj ZSSR. Rebríčky vyskytujúce sa na mape ukazujú počet bodov oboch strán (resp. vychýlenie z rovnováhy v prospech USA/ ZSSR); DEFCON, teda mieru stability alebo nebezpečenstva vypuknutia jadrovej katastrofy; rebríček „Space race“, ktorý hovorí o míľových krokoch, ktoré veľmoci spravili na poli bádania vo vesmíre; počítadlo vojenských akcií (počas studenej vojny musíte niečo robiť, inak získava prevahu súper) a  počítadlo kola (hra sa skladá z 8 kôl). Hráči si na úvod nastavia počiatočný vplyv vo vopred určených krajinách (napr. USA v západnej Európe, Ázii a iných a ZSSR na Strednom východe, vo východnej Európe) a potiahnu si z balíka prvého obdobia 8 kariet. Každá karta má definovanú udalosť, stranu, ktorú udalosť na tejto karte podporuje a vplyv, ktorý sa z nej dá vyťažiť. V každom ťahu hráč potom musí zahrať kartu z ruky. Môžu nastať v podstate tri prípady: • ak je to karta Oponenta (teda ak som ZSSR, je to udalosť pro-USA,

47

02/2010 ako napríklad vznik NATO) efekt sa spustí a ja dostanem daný počet žetónov vplyvu, ktoré môžem rozdeliť do štátov, v ktorých už nejaký vplyv mám alebo s nimi susedia, • ak je to karta mojej strany, môžem si vybrať, či spustím udalosť alebo využijem vplyv, • ak je to karta bodovania, spustí sa bodovanie v regióne, ktorého karta to je (Európa, Ázia, juhovýchodná Ázia, Afrika, Amerika).

ich účinky. Ďalšou špeciálnou kartou je „China card“, ktorú najprv dostane hráč hrajúci za ZSSR a  po každom zahratí sa presunie k oponentovi (4 body vplyvu). Po skončení veľkého kola/obdobia sa zamiešajú karty tohto obdobia s  predošlými a hra pokračuje. Vyhrať sa dá v priebehu hry tým, že získate dostatočný počet bodov (20), čím hru ukončíte, prípadne ak pri bodovaní Európy máte nad Európou dominanciu (kontrolujete kľúčové krajiny a  nadpolovičnú časť ostatných v  regióne) alebo donútite oponenBody vplyvu sa dajú využiť na ta (paradoxne zväčšovanie vplyvu v  susedia„Twilight struggle je počas Olympiácich krajinách alebo spôsobiť náročná a komplexná dy) spustiť nukpredčasné voľby alebo puč hra, ktorá vyžaduje leárnu vojnu. Ak (v oboch prípadoch si oponenplné sústredenie od nenastane žiadti hádžu kockami podľa daných na z  uvedených oboch hráčov.“ pravidiel). Puč zvýši DEFCON, udalostí, hra sa čo následne obmedzuje možnormálne dohrá nosti ďalších pučov. Ak sa DEFCON dostaa víťazí hráč s vyšším počtom bodov. ne vašim pričinením na nulu, spustili ste Twilight struggle je náročná jadrovú vojnu a súper vyhráva. a komplexná hra, ktorá vyžaduje plné sú Existujú aj karty trvalých efektov, stredenie od oboch hráčov, plánovanie, ako napríklad vznik NATO, Varšavského strategické myslenie, no aj taktické zápaktu a pod., ktoré podmieňujú zahranie sahy. Od šťastia závisí minimálne (aj keď iných kariet alebo zlepšujú či zhoršujú dobré karty na ruke potešia) a ak urobíte

závažnú chybu alebo neodhadnete oponenta, vážne si tým uškodíte a spomalíte sa. Navyše je potrebné nezabudnúť na žiadny aspekt hry, ktorých je množstvo (DEFCON, Space race, trvalé efekty) a  znalosť histórie (ktorá je odzrkadlená v kartách) pomáha. Twilight struggle vynikajúco modeluje a  odzrkadľuje udalosti a  históriu studenej vojny a  je okrem hry aj výbornou pomôckou na získanie orientácie v problematike. Pre všetkých záujemcov bude iste potešujúcou správou, že nedávno vyšlo nové, Deluxe vydanie. Týmto ukončím prvý diel predstavenia drobného zlomku hier pre dvoch hráčov a  dúfam, že sa podarilo ukázať, že aj vo dvojici máte rovnako širokú škálu možností, tém a mechaník ako v hrách pre viacerých hráčov a že sa mi vás podarilo navnadiť aspoň na jednu z hier. V pokračovaní tohto článku predstavím niekoľko ďalších hier a opäť sa pokúsim pokryť škálu od „jednoduchých“ a ľahko dostupných hier až po hry náročné až zberateľské. Ďakujem za pozornosť a  v  ďalšom článku o moderných spoločenských hrách dovidenia.

48

Internetový sborník článků o RPG hrách Vaše články uvítáme na [email protected] Zapojte se do přípravy dalšího čísla v našich diskuzích.

Čestný šéfredaktor a duchovní otec projektu: Roman „Romik“ Hora II Redaktoři: Jakub „boubaque“ Maruš, „Ecthelion2“ Korektury: Petr „Ilgir“ Chval, Jakub „boubaque“ Maruš, „Thera“ II Design a sazba: Jiří „Markus“ Petrů, Jakub „boubaque“ Maruš Obálka: „Ecthelion2“