2006

dobroučské farnosti neděle 3. prosince 2006 1. neděle adventní

49/2006

Modlitba z 1. neděle adventní Všemohoucí Bože, očekáváme příchod našeho Pána Ježíše Krista a prosíme tě: posiluj naši vůli, ať konáme spravedlivé skutky a připravujeme se na setkání s ním, abychom v den soudu stáli po jeho pravici a vešli do nebeského království.

Až přijde den Ježíše Krista (úvaha nad 2. čtením ze slavnosti Ježíše Krista Krále – 1 Flp 1, 4–6. 8–11)

Pavel se od myšlenky na tento den prostě nemůže odpoutat. Radost, modlitba, účast na Evangeliu a naděje, že ten, který v nás dobré dílo začal, přivede ho též ke konci, to vše se upíná k tomu tak velmi vzdálenému dni a i přes tuto nezměřitelnou vzdálenost žije silou jeho očekávání. – Je to jen správné, když o vás všech takto smýšlím. Nestává se Pavlovi často, že by volal za svědka Boha. Teď se to stalo. Tak velmi touží po svých filipských přátelích v Pánu, tak mu záleží na tom, aby mu věřili, že jim to neváhá odpřísáhnout: „Bůh je mi svědkem!“ Očekávání příchodu dne Ježíše Krista znamená pro Pavla akumulaci všech pěkných vztahů. Přímo to evokuje jeho myšlenku z listu Efezanům o Stvořitelově vůli sjednotit podle plánu, až se naplní čas, všechno, co je na zemi i co je ve vesmíru.

2

Příchod dne Ježíše Krista bude ve znamení tohoto univerzálního sjednocení. Co kdybychom si to tak promítli do svého adventu? Uspořádat podobně své věci v sobě i kolem sebe do siločar sbíhajících se ve velkém dni Ježíše Krista. Vždy víc obohacováni láskou a poznáním, stále více schopni volit to lepší a být bez hříchu pro onen den. Kráčet k němu před Bohem čistí svojí láskou. To je advent. To je očekávání Pánova dne. Co nám z toho zůstalo? Je čas porovnávat. Je naše radost, modlitba, účast na evangeliu, je naše naděje založena na tomto očekávání? Ach, jak laciné a bezduché se mi jeví naše očekávání Vánoc, když čtu tento Pavlův list Filipanům. S tím se musí něco udělat! Pavel píše, že je třeba, aby naše láska víc a víc rostla a s ní i poznání a všestranný úsudek. Jistě, kdybychom to viděli tak jako on... Důležité je, že to tak viděl a že o tom víme. – Je to jen správné, když o vás všech takto smýšlím. Vždyť vás nosím v srdci, protože vy máte účast v milosti mi svěřené...

Převzato z knihy Každý den s Bohem, Jozef Porubčan. ++++++++++++++++++++++++++++++++++

Změny na dobroučské faře Jezdím se svou rodinou zhruba jedenkrát za měsíc do Dobrouče a pozoruji trochu s odstupem dění v rodné vísce. Po nedávné výměně duchovních otců a diskusi kolem této výměny mi to nedalo a píši do Vašeho časopisu Zprávičky pár řádků. Dobrouč se již od časů mého mládí dělila na lidi, co do kostela chodí, a lidi, co do kostela nechodí. Vždy v minulosti se ještě při výměně duchovních otců dělila část lidí, co do kostela chodí, na ty farníky, kteří podporují věci minulé, a na ty, kteří podporují věci nové. Protože již něco pamatuji, bylo tomu tak i při příchodu otce Nouzy, který střídal v Dobrouči otce Hodíka. Také v té době se psaly petice na biskupství za navrácení věcí do starých kolejí. Obdobné (i když v jiné rovině) to bylo při nástupu otce Davida a je tomu také tak při příchodu otce Kubise. Můj tchán vždycky, když se nám něco na faráři nelíbilo, říkal: „Farář je také jenom člověk a do kostela chodíme ne za panem farářem.“ Můj otec měl zase faráře rozdělené podle toho, čím se vyznačovali, a dle toho, co z větší části pro dobro farnosti

3

dělali. A tak otec Hodík byl farář pohodář hospodář, otec Nouza byl farář budovatel, otec David byl farář cestovatel. Čím bude farář Kubis se ještě teď neví, ale určitě v něčem bude pro Dobrouč dobrý. Stará pravda praví: „Není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem“. Moje rodina bydlí ve velkém městě, kde je možnost (když to řeknu po dobroučsku), pokud se mi farář nelíbí, zajít do jiného kostela, kde je jiný farář. Dnes v době automobilismu to tak řeší i někteří farníci v Dobrouči a jezdí třeba do Letohradu nebo někam jinam. Místo, kde bydlím, spadá do působnosti farnosti františkánů. Ti razí jednu zajímavou zásadu: Jednou za tři roky se sejdou a provedou akci, kterou já nazývám „Škatulata, hejbejte se“. A když se tato akce neuskuteční za tři roky, tak za další tři, tj. za šest let je to již samozřejmost. Znamená to doslova, že každý františkánský kněz mění působiště nejdéle za šest roků. Mají to asi vypozorované ze života. Každý františkánský kněz s tím počítá a je na to připraven. Zpřetrhají se tím vazby, které mohou být někdy nebezpečné, přeruší se určité zaběhlosti a zavedené rituály. Přijde nový kněz a ten je jiný a má jiné představy a nároky. Jeden podporuje opravy kostelů a svěřených věcí, druhý zase duchovní hodnoty, třetí starší generaci, další mladé atd. Vždy se nám po tom minulém knězi tak trochu stýská a na nového si někdy zvykáme hůře. Starého máme možnost navštěvovat v jeho novém působišti a poznat tak i lidi z jiné farnosti. Nového faráře někdy kriticky pozorujeme a hledáme rozdíly mezi jeho osobou a minulým farářem. Až s delším uplynulým časem sami zjišťujeme, že na nového kněze jsme si již zvykli, a vidíme jeho snahu a práci pro farnost. Na minulého faráře vzpomínáme, pro denní starosti zanedbáváme to, co jsme mu slíbili při loučení, chybí nám a při mši ho stále vidíme. U otce Hodíka to byly například perfektní dohrávky mše svaté v sakristii, které měly pro některé ministranty katastrofální následky. V případě otce Nouzy bylo nezapomenutelné jeho zakončování kázání s formulacemi: „Abychom se jednou sešli tam na nebesích“, které znali ti, co poklimbávali, a vždy se začali probírat ze strnulosti. U otce Davida to zase byla dlouhodobější meditace se zavřenýma očima, kdy někteří farníci měli strach, zda již otec neusnul. A co otec Kubis? To se teprve ukáže. Každý člověk by měl mít určitý pocit sounáležitosti s farností, ke které patří. Platí to v dobách krásných i horších, za farářů starých i nových. I vlci mají svou smečku. Farnost, kam patřím, je určité společenství lidí, kam jsem se zařadil. A není důležité, jestli někoho z této skupiny mám raději méně nebo více. Nikdo z nás není dokonalý. Pokud ale jezdím na každou mši svatou jinam, kam potom vlastně patřím? Do farnosti Letohrad, Ústí, Lanškroun? A sounáležitost vyžaduje od každého jedince občas nějaké povinnosti pro celek. Pokud jsem však ve farnosti jenom návštěva z vedlejší farnosti, na požadavek povinností nemusím reagovat.

4

Změna je život a život přináší samé změny, na které (ať již chceme či nechceme) si musíme zvykat. Auta, počítače, mobily a letadla na straně jedné a bohoslužba v rodné řeči, bohoslužba tváří k lidem, účast laiků a výměny farářů na straně druhé. Hlavně, že je zatím koho měnit a nejste na tom v Dobrouči tak, že farář tam jenom dojíždí 1x měsíčně nebo za 14 dní. Zakončím to slovy nás měšťáků zvyklých na františkány. Až se u Vás v Dobrouči budou měnit faráři každé tři roky nebo za šest let, tak si zvyknete, jako jsme si zvykli i my. Výměna duchovního správce, ať již je nutná, nebo ne, v dobroučském případě sice okořeněná jednostrannými slovními přestřelkami s českotřebovským vikářem, by měla farnost stmelovat, a ne rozdělovat. Farář a i třeba vikář jsou taky jenom lidé a naše a jejich záměry a myšlení jsou omezené. Nechme něco také na vrchním direktorovi nás všech, který je v pozadí všeho dění, a neposuzujme to upřednostněným pohledem vlastním. Proto přeji Dobrouči a Dobroučákům, aby platilo ono novozákonní „hleďte, jak se milují“. Zdeněk Skalický, Liberec

++++++++++++++++++++++++++++++++++

Pozvánka na mikulášskou besídku MO KDU-ČSL v Dolní Dobrouči zve všechny děti na mikulášskou besídku s bohatým programem (Možná přijde i kouzelník). Besídka se bude konat 3. 12. 2006 od 15 hodin v kinosále na Rychtě v Dolní Dobrouči. Vstupné je dobrovolné. David Jakubec

5

Vybrat dárky k Vánocům bývá problém (1. část) Vánoční dárky. Protože se již rozběhla předvánoční komerční masáž, přinášíme vám trochu inspirace, jak dárky k Vánocům vybírat. Vybrat dárky k Vánocům bývá problém Vybrat dárek je mnohdy problém. Ale nejen to. Problémem může být i dar přijmout. Dary jsou totiž jakýmsi druhem řeči. Způsob, kterým někomu cosi dáváme, něco vyjadřuje: jsou to slova proměněná v čin. Dar může znamenat i úplatek O úplatcích se v novinách dočteme dost. Můžeme s ním být konfrontováni ale i osobně. Úplatek je nepravda: tváří se jako dar, ale je to ve skutečnosti cena, kterou člověk platí za to, co chce získat. I dar z vděčnosti může být jakýmsi druhem úplatku, který je placen dodatečně. Může jít o závazek do budoucnosti. Říká se jím: „Dobře jsi mi posloužil, tady za to něco máš, a až tě budu opět potřebovat, vzpomeneš si jistě, co jsem ti dal“. Dar z vděčnosti chce ale vyjádřit pravdivě slova „Mám tě rád“. Dalo by se říci, že čím je dar z vděčnosti méně drahý a méně okázalý, tím více může vyjadřovat lásku bez vypočítavosti. Podělení se o radost a užitek Krásným a obšťastňujícím darem může být, pokud se s někým, komu nejsem nic dlužen, podělím o to, co sám mám. Dělím se tak o radost, případně o užitek z toho, co vlastním, aniž chci něco získat. Takový dar je opravdu svobodný a obdarovaného nechce a nemá spoutat. A konečně dar v nouzi, kdy se dělíme o to, čeho má jeden více a druhý méně, je uznáním potřebnosti a rovné důstojnosti všech lidí. A jak je to s dary o Vánocích? O Vánocích existují jak dary z povinnosti („Co by si o mně pomyslel?“), tak dary vyžadované („Ukaž mi svou lásku!“), dále dary, jakožto výměnný obchod („Jsou naše

6

vzájemné dary stejně hodnotné?“) a dary z vypočítavosti (ty jsou vánoční variantou úplatku). Také existují dary, které mají reprezentovat dárce bez ohledu na pocity obdarovaného („Podívejte se, co jsem mu dal! Jak jsem dobrý!“). A konečně existují i dárky, které jsou projevem lásky – tedy dělením se a sdílením toho, co nás těší a co přináší užitek. Zpracováno podle textů Mons. Ing. Aleše Opatrného, Th.Dr. a Prof. PhDr.Zdeňka Matějčka, CSc.

++++++++++++++++++++++++++++++++++

Moje pouť do Fatimy 26. 9. – 5. 10. 2006 (5. část) Do Fatimy samotné jsme dorazili kolem 17. hodiny a hned po příjezdu jsme se ubytovali v Domě Pacis, což je sídlo světového Fatimského apoštolátu. Chvíli před námi dorazil do Domu Pacis otec arcibiskup Karel Otčenášek, který se s každým z nás ve vestibulu pozdravil. Rozešli jsme se po pokojích, rychle vybalili zavazadla, a jelikož jsme ještě měli před večeří dost času, vzal nás otec Dokládal na krátkou exkurzi po areálu fatimské baziliky. (Hlavní) bazilika Panny Marie Růžencové je od Domu Pacis vzdálená coby kamenem dohodil, takže jsme to měli opravdu blízko. V bazilice se zrovna nic neslavilo, takže jsme měli možnost prohlédnout si (přímo v bazilice) hroby všech tří fatimských vizionářů, pasáčků (portugalsky pastorinhos). Venku před bazilikou je velké prostranství (promenáda) a krytá (zasklená) tribuna s obětním stolem a sedadly pro celebranta i kněze, kde se slouží mezinárodní mše pro velké množství poutníků. Hned vedle nádvoří je tzv. Capelinha (česky Kaplička) – místo, kde se Panna Maria zjevovala, a poblíž ní roste poslední ze tří tehdejších dubů. Příští rok zde bude dostavěna, posvěcena a slavnostně otevřena bazilika Nejsvětější Trojice (půjde o devadesátileté výročí od prvního zjevení z 13. 5. 1917). Ta stojí na opačném konci prostranství naproti Růžencové baziliky. Když už se přiblížil čas večeře, pomalu jsme se vraceli zpátky na ubytovnu s tím, že na zevrubnější prohlídku budeme mít ještě dva a půl dne. Po vydatné večeři jsme měli na výběr: Kdo chtěl, mohl se jít ve 21:30 hodin do Capelinhy pomodlit růženec a poté se zúčastnit světelného průvodu se sochou

7

Panny Marie Fatimské po promenádě před bazilikou, anebo, pokud už se cítil hodně unavený, mohl dopřát své tělesné schránce o něco delší dobu spánku. Já zvolil druhou možnost, neboť jsem věděl, že o světelný průvod nepřijdu, neboť se tu zdržíme až do pondělka. Notně unavení po dosavadní cestě jsme v noci spali jako zabití, ale přesto jsme se v sobotu 30. 9. sešli v 7 hodin ráno na snídani v hojném počtu. O hodinu později celebroval otec arcibiskup Karel v místní kapli mši svatou. V této kapli se nachází zvláštní, omilostněná socha Panny Marie z Tuji. Pokud se k ní postavíte dostatečně blízko, až rozpoznáte její rysy v obličeji, zjistíte, že výraz jejích očí i úst se mění podle osoby, která ji pozoruje. Buď je výraz radostný, nebo smutný – mohli jsme si to vyzkoušet. Bylo to jako taková reakce na naše chování, jednání. V 10 hodin nás autobusy zavezly k prvnímu zastavení nedaleké křížové cesty, odkud jsme už pak dál pokračovali pěšky. Uprostřed cesty je vidět vydlážděný pás, určený pro poutníky, kteří chtějí projít křížovou cestu po kolenou. Během křížové cesty jsme narazili na dvě zajímavá místa se sochami. Jedním bylo místo, kde se dětem (v neobvyklém termínu, jelikož byly v očekávaném termínu ve vězení) zjevila Panna Maria, a druhým místo, kde se dětem zjevil anděl (ještě před samotnými zjevením Panny Marie) a představil se jim jako anděl strážný Portugalska. Po skončení pobožnosti křížové cesty jsme v Aljustrelu navštívili rodné domky Lucie, Františka a Hyacinty. Poté byl do 14 hodin rozchod, načež nás autobus zavezl zpět na ubytovnu. Pak jsme měli odpolední siestu až do 18 hodin, kdy začala ve společenské místnosti beseda s otcem Louisem Condorem. To je člověk, který ví o fatimských zjeveních i o pasáčcích-vizionářích asi nejvíce, neboť se osobně znal se sestrou Lucií a osobně se podílel na přípravě beatifikace Františka a Hyacinty. Přednášky se také zúčastnili Nuno (muž) a Anna – coby sekretáři světového Fatimského apoštolátu – a tři čeští biskupové (K. Otčenášek, L. Hučko a E. Kočiš). Na konci byl sice prostor pro dotazy, ale povětšinou pouze mluvil a vzpomínal otec Condor. V 19:30 hodin následovala večeře a po ní se většina z nás (včetně těch, kteří včera průvod vynechali) odebrala do Capelinhy, kde začala modlitba růžence, po kterém následoval světelný průvod se sochou Panny Marie Fatimské. Průvod zdaleka nebyl tak dlouhý jako v Lurdech, ale na velikosti přece tolik nezáleží – důležitý je postoj srdce. Když průvod skončil, rozešli jsme se i my zpátky na ubytovnu a odebrali se do hajan.

Pavel Dušek ++++++++++++++++++++++++++

Myšlenka na týden: Víra bez skutků je jako pavučina. Láska bez pravdy je jako porcelán. (Mozaika naslouchání, J. Doubrava)

8

Pořad bohoslužeb v Dolní Dobrouči a okolí ve dnech od 3. 12. 2006 do 10. 12. 2006

NEDĚLE 3. prosince PONDĚLÍ 4. prosince ÚTERÝ 5. prosince STŘEDA 6. prosince ČTVRTEK 7. prosince PÁTEK 8. prosince

1. neděle adventní

7.30 Horní Dobrouč Za rodiče Bártovy a Pfeiferovy Dolní Dobrouč 9.00 Za farnost dětská 10.30 Hnátnice

sv. Mikuláše sv. Ambrože P. Marie, počaté bez poskvrny dedičného hříchu

18.00 Dolní Dobrouč

Za Marii Matějíčkovou a věrné zemřelé

17.00 Hnátnice 18.30 Dolní Dobrouč Za farnost

SOBOTA 9. prosince

7.30 Ostrov NEDĚLE 10. prosince

2. neděle adventní

9.00 Dolní Dobrouč

Za Jiřího Jakubce, rodiče a sourozence

10.30 Lanšperk

Vydává: Římskokatolická farnost Dolní Dobrouč, Dolní Dobrouč 1, 561 02, tel. 465 543 420, 605 543 654 Vychází každou neděli. Uzávěrka vždy předcházející sobotu. Pouze pro potřebu farnosti! Kontaktní osoby: P. Ján Kubis ([email protected]), Mgr. Iva Špinlerová ([email protected]), Mgr. Pavel Dušek ([email protected]) http://sweb.cz/farnostdobrouc, email: [email protected]