1. ÚVOD CÍL PRÁCE METODIKA... 9

OBSAH 1. ÚVOD............................................................................................................. 7 2. CÍL PRÁCE.................................................................................................... 8 3. METODIKA .................................................................................................... 9 4. VÝVOJ A PRÁVNÍ ÚPRAVA OCHRANY SPOTŘEBITELE........................ 10 4. 1 Vývoj ochrany spotřebitele v Evropské unii (do roku 2000)................................... 10 4. 2 Vývoj ochrany spotřebitele na území České republiky (do roku 2000) .................. 12 4. 3 Právní úprava ochrany spotřebitele v České republice ............................................ 14 4. 3. 1 Úprava spotřebitelských smluv v občanském zákoníku ................................... 15 4. 3. 1. 1 Obecná ustanovení................................................................................... 15 4. 3. 1. 2 Kupní smlouva......................................................................................... 22 4. 3. 1. 3 Smlouva o dílo ......................................................................................... 32 5. SOUČASNÁ SITUACE V OBLASTI OCHRANY SPOTŘEBITELE ............ 40 5. 1 Současná situace v oblasti ochrany spotřebitele v Evropské unii............................ 40 5. 1. 1 Institucionální zabezpečení v oblasti ochrany spotřebitele............................... 40 5. 1. 2 Strategie spotřebitelské politiky EU 2007 – 2013 ............................................ 40 5. 1. 3 Komisařství pro ochranu spotřebitele ............................................................... 42 5. 1. 4 Systémy včasné výstrahy .................................................................................. 44 5. 1. 5 Směrnice o nekalých obchodních praktikách ................................................... 45 5. 2 Současná situace v oblasti ochrany spotřebitele v České republice ........................ 46 5. 2. 1 Změny v právní úpravě spotřebitelských smluv ............................................... 46 5. 2. 2 Evropské spotřebitelské centrum v České republice ........................................ 47 5. 2. 3 Koncepce spotřebitelské politiky na léta 2006 až 2010.................................... 47 5. 2. 4 Spotřebitelské organizace ................................................................................. 49 5. 2. 4 Sdružení obrany spotřebitelů České republiky .............................................. 50 6. APLIKACE PRÁVNÍCH PŘEDPISŮ NA PRAKTICKÝCH PŘÍKLADECH .. 56 7. ZÁVĚR ......................................................................................................... 69 8. POUŽITÁ LITERATURA.............................................................................. 72 9. SEZNAM TABULEK, GRAFŮ A OBRÁZKŮ............................................... 74 10. SEZNAM PŘÍLOH ..................................................................................... 75

1. Úvod Ať už je naše profese jakákoli, všichni se denně ocitáme v roli spotřebitele, který si něco kupuje či žádá provedení služby. Každý by proto měl znát svá práva a možnosti, jak se bránit v případě problému. V poslední době se se snahou přiblížit spotřebiteli jeho práva objevuje řada občanských sdružení, zabývajících se problematikou ochrany spotřebitele. Tato sdružení si kladou za cíl pomoci spotřebiteli řešit vzniklé problémy, zveřejnit některé kauzy a také pořádat informační setkání, na kterých se spotřebitele snaží seznámit s jejich právy. Jedním z nich je i Sdružení obrany spotřebitelů ČR, které má své kanceláře po celé republice. Kromě osobní návštěvy umožňuje spotřebitelům kontakt i prostřednictvím telefonu či webových stránek.

Vztah mezi spotřebitelem a obchodníkem je často označován jako nerovný. Obchodník má řadu zkušeností, může se spolehnout na pomoc a podporu výrobce a v neposlední řadě svůj výrobek velmi dobře zná. Spotřebitel naproti tomu je v tomto vztahu stranou slabší. Nemá zkušenosti, výrobek většinou nezná a často je odkázán jen na informace obchodníka o něm. A právě k vyrovnání tohoto nerovného vztahu slouží právní úprava, se kterou by se měl každý spotřebitel seznámit.

Česká republika se 1. 5. 2004 stala jednou ze členských zemí Evropské unie a tím i součástí jednotného trhu. To s sebou přináší řadu výhod, kterých může každý český občan, který je současně i spotřebitelem, využívat. Členské státy Evropské unie postupně budují soustavu evropského práva, které je nadřazeno právu jednotlivých členských zemí. Se vstupem České republiky do Evropské unie byla proto i v oblasti ochrany spotřebitele spojena celá řada změn, které naše republika implementovala do svého právního řádu. Stejně jako v jiných oblastech tak i v oblasti ochrany spotřebitele platí, že evropské právo umožňuje členským státům rozšířit ochranu nad základní stanovený rámec. V případě, že dojde ke konfliktu národního a evropského práva, použije se to, které poskytuje vyšší ochranu.

7

2. Cíl práce Tato diplomová práce se zabývá ochranou spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách. V souvislosti se vstupem naší republiky do Evropské Unie došlo v oblasti ochrany spotřebitele k některým změnám. Tyto změny souvisely především s implementací předpisů Evropské unie.

Cílem této diplomové práce je seznámit spotřebitele s právní úpravou spotřebitelských smluv v občanském zákoníku. Na konkrétních příkladech smluv (kupní smlouvy a smlouvy o dílo) ukázat některé chyby, kterých se spotřebitelé dopouštějí, navrhnout jejich opravu a řešení problémů, které ve vztahu spotřebitele a prodávajícího či zhotovitele vznikají. Uvést doporučení, která vycházejí z těchto konkrétních situací.

Dále se zaměřit na aktuální situaci v oblasti ochrany spotřebitele v České republice i Evropské unii a to uvedením nejdůležitějších novinek v této oblasti.

Uvést přehled nejvýznamnějších spotřebitelských organizací, které se zabývají pomocí spotřebitelům. Podrobněji pohovořit o Sdružení obrany spotřebitele, jež se stalo důležitým rádcem spotřebitele v boji za dodržování jeho práv.

8

3. Metodika Metodika této diplomové práce vychází ze zadaného tématu a cíle práce. Tématem je Ochrana spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách. Tato problematika je součástí ochrany spotřebitele, která je velmi rozsáhlá, proto mým cílem není obsáhnout všechna nařízení a rozhodnutí, která se této oblasti týkají. Zaměřuji se pouze na úpravu spotřebitelských smluv v občanském zákoníku. Při práci jsem si nejdříve nastudovala právní úpravu v občanském zákoníku, kterou poté aplikuji na konkrétních příkladech kupních smluv a smlouvy o dílo. K příkladům jsou v příloze uvedeny konkrétní podoby smluv. U dvou smluv uzavřených ústní formou je pro zvýšení přehlednosti uveden komentář kurzívou. Součástí mé práce jsou i doporučení spotřebitelům, která vyplývají z uvedených praktických příkladů. Poté jsem si vyhledala informace o ochraně spotřebitele na internetu. V analýze současného

stavu

uvádím

nejdůležitější

novinky,

které ochranu

spotřebitele

v současnosti ovlivňují. V Evropské unii to je především institucionální zabezpečení v oblasti ochrany spotřebitele, Strategie spotřebitelské politiky na roky 2007 – 2013, zřízení Komisařství pro ochranu spotřebitele, systémy včasné výstrahy a směrnice o nekalých obchodních praktikách. V České republice změnily právní úpravu spotřebitelských smluv dvě novely občanského zákoníku, vzniklo také Evropské spotřebitelské centrum v Praze, Ministerstvo průmyslu a obchodu vydalo Koncepci spotřebitelské politiky na léta 2006 – 2010 a významnou roli v ochraně spotřebitele hrají i spotřebitelské organizace. Z těchto organizací jsem si vybrala Sdružení obrany spotřebitelů, pobočku v Brně, kterou jsem při zpracovávání své diplomové práce několikrát navštívila. Toto sdružení jsem si vybrala, protože má své poradny rozmístěny po celém území České republiky a jeho činnost se v současnosti velmi rozvíjí. Byly mi zde poskytnuty nejen publikace, které sdružení vydává, ale také cenné rady a zkušenosti, které jsem ve své práci využila. Data zde získaná jsem upravila pomocí programu MS Excel.

9

4. Vývoj a právní úprava ochrany spotřebitele 4. 1 Vývoj ochrany spotřebitele v Evropské unii (do roku 2000) Smlouvou o založení Evropského společenství uhlí a oceli podepsanou v Paříži Belgií, Francií, Lucemburskem, Německem a Nizozemím začíná v roce 1951 historie Evropské unie [1] . Šest zakládajících států se zavázalo společně postupovat v rozvoji těžby uhlí a oceli. Ustanovení zakotvená ve smlouvě se dařilo naplňovat, proto se členské státy dohodly a v roce 1957 v Římě uzavřely Smlouvu o založení Evropského hospodářského společenství (EHS) a Evropského společenství pro atomovou energii (Euratom). Římské smlouvy byly postupně rozšiřovány a doplňovány: v únoru 1986 byl podepsán Jednotný evropský akt,

v únoru 1992 Smlouva o evropské unii (Maastrichtská

smlouva), v říjnu 1997 Amsterdamská smlouva a v prosinci 2000 Smlouva z Nice Hlavním smyslem Evropského společenství (dále jen Společenství) bylo vytvoření společného trhu a dodržování čtyř základních svobod, kterými jsou volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Součástí společného trhu bylo již od počátků zavedení a dodržování společných soutěžních pravidel. Důležitým prvkem bylo vytvoření společných institucí (dnes známých jako Evropská komise, Rada, Evropský parlament a Soudní dvůr) a tvorba právních norem platných a vynutitelných ve všech členských státech. Základní funkcí těchto norem je sbližování národního práva s cílem dosáhnout řádného fungování společného trhu.

Na počátku integrace se Společenství ochranou spotřebitele nezabývala. Římská smlouva mluví jen o postupném vytvoření společného trhu založeného na celní unii. Zavedení celní unie pak dalo podmět k zájmu o ochranu spotřebitele, protože bylo zřejmé, že společný trh může fungovat jen pokud bude mít spotřebitel zájem nakupovat i v jiných členských zemích. První zmínky o ochraně spotřebitele můžeme nalézt na pařížském summitu v roce 1972. Hlavy států a vlád zde vyzvaly k politické akci v této oblasti. Evropská komise pak v roce 1975 představila Předběžný program EHS o ochraně spotřebitele a informační politice. Tento dokument obsahoval pět základních práv spotřebitelů, kterými jsou právo na ochranu zdraví a bezpečnost, ochranu

10

ekonomických zájmů, náhradu škody, informace, vzdělávání a zastoupení. Dokument se stal základem komunitární legislativy. V programu také zaznělo, že spotřebitelská politika

má

průřezový

charakter a

uvedené cíle byly postupně začleňovány

do zvláštních politik Společenství (např. do hospodářské politiky, společné zemědělské politiky, politiky životního prostředí, energetické a dopravní politiky, aj.). Po tomto Předběžném programu následovaly další programy, ale až Jednotný evropský akt, společně s později přijímanou legislativu, můžeme označit za skutečný začátek komunitární spotřebitelské politiky. Jednotný evropský akt, který pevně stanovil, že vnitřní trh musí vzniknout do konce roku 1992, zakotvil poprvé v primárním právu pojem spotřebitel. Evropská komise byla zmocněna navrhovat opatření na ochranu spotřebitelů, základem měl být vysoký stupeň ochrany. Pojem spotřebitele však nebyl ani zde přesně definován. Jednotný evropský akt rozšířil politiky Společenství o nové oblasti, jako jsou sociální politika, regionální politika nebo politika na ochranu životního prostředí. Spotřebitelská politika se v něm ještě až

neobjevuje. Maastrichtská

Jako

samostatnou

smlouva,

která

politiku

pro

ni

zavedla

položila

ochranu

nezbytný

spotřebitele

právní

základ

a pojala ji za plnohodnotnou komunitární politiku. Bylo stanoveno, že Společenství musí přispívat k posilování ochrany spotřebitele. Toto zakotvení vedlo k dalšímu rozmachu regulace, který se projevil v přijetí mnoha nových opatření. Následující změna primárního práva zakotvená v Amsterodamské smlouvě přinesla v oblasti ochrany spotřebitele určité změny. Bylo zde výslovně stanoveno, že Společenství přispívá k ochraně zdraví, bezpečnosti a hospodářských zájmů spotřebitelů, jakož i k podpoře jejich práva na informace, vzdělávání a práva sdružovat se k ochraně svých zájmů. Mají být také zohledněny požadavky vyplývající z ochrany spotřebitele i při vymezování a provádění ostatních politik Společenství. Podle Amsterodamské smlouvy funguje legislativa na principu subsidiarity, tzn. nenahrazuje národní, regionální nebo lokální opatření, ale spíše je doplňuje. Nejdůležitějším úkolem v praxi je tedy vytváření minimální úrovně ochrany spotřebitele. Tím je na jednotlivých zemích ponechána možnost zpřísnění opatření. Ve smlouvě z Nice nedošlo prakticky k žádné změně v oblasti ochrany spotřebitele.

11

Na evropské úrovni ale docházelo k regulaci ochrany spotřebitele ještě před přijetím Jednotného evropského aktu a dalších změn primárního práva. Dělo se tak v rámci regulace vnitřního trhu v oblastech, kde odlišnosti ve standardech ochrany spotřebitele představovaly překážky pro vnitřní trh. Před schválením Jednotného evropského aktu přijalo Společenství právní úpravu např. v oblasti bezpečnosti výrobků, označování potravin, klamavé reklamy a podomního prodeje.

4. 2 Vývoj ochrany spotřebitele na území České republiky (do roku 2000) Počátky ochrany spotřebitele na našem území můžeme nalézt již v 16. století. V této práci se ale zaměřuji pouze na období po druhé světové válce. Soukromoprávní ochrana kupujících byla zajišťována až do roku 1950 Všeobecným zákoníkem občanským [1]. Ten upravoval práva a povinnosti smluvních stran především ze smlouvy kupní, smlouvy o dílo a dalších smluv. Po roce 1949 se ochranou spotřebitele zabýval Zákon o vnitřním obchodě, který obsahoval opatření týkající se zajištění oběhu zboží, jeho distribuce a kontroly spotřeby. Řada zájmů spotřebitelů byla řešena v rámci vyhlášky ministerstva vnitřního obchodu. Ta ukládala prodávajícím zboží informační povinnosti a také zakazovala překupnictví a podomní obchod. Po zavedení centrálně plánované ekonomiky fungovala ochrana spotřebitele pouze omezeně na základě centralistického vlivu státu. Systém diktatury výrobce vytvářel nerovnovážný stav mezi výrobci, prodejci a spotřebiteli. Zájmy spotřebitelů byly víceméně potlačovány, protože strategie rozvoje a plány firem se neodvíjely od potřeb a požadavků zákazníků. Monopolní výrobci či prodejci měli ze svého výjimečného postavení na trhu řadu výhod, mezi které patřila například možnost stanovit si vysokou cenu. Pokud chtěli odběratelé zboží vůbec dostat, byli nuceni tolerovat všechny nedostatky monopolního dodavatele. V případě, že v podniku nastaly potíže s nekvalitou a s ní spojeným nezájmem zákazníků, management podniku řešil problém, jak prodat to, co se vyrobilo. Primární ale měla být snaha vyrobit zboží takové, o jaké mají spotřebitelé zájem a ne takové, jaké se prodá. Veškeré chování výrobce je třeba

12

odvíjet od požadavků trhu – od spotřebitele. Co se bude vyrábět musí být určováno každodenní volbou zákazníka. V období centrálně plánované ekonomiky byla ochrana spotřebitele garantována státem prostřednictvím jeho orgánů, jimiž byly například národní výbory, Výbor lidové kontroly, Státní obchodní inspekce apod. Tyto instituce ale nemohly odstranit problémy plynoucí z centrálního řízení ekonomiky, pouze zmírňovaly dopad monopolní výroby na spotřebitele. Nedostatkem činnosti inspekčních orgánů byla jejich následnost namísto prevence a také jejich řízení ovlivněné politickými zájmy státu. Nástroji ochrany spotřebitele byly tzv. Knihy přání a stížností a Reklamační řády. Konkrétní speciální zákon zabývající se ochranou spotřebitele v této době neexistoval. Byly přijímány různé normy a zákony srovnatelné s mezinárodními, nicméně jejich uplatňování a prosazování nebylo důsledné, protože byla udělována celá řada výjimek motivovaných politicky i ekonomicky. Spotřebitelé měli velmi obtížný přístup k informacím, v této době nevycházely žádné nezávislé spotřebitelské časopisy a také nebylo možné zakládat dobrovolné spotřebitelské organizace a skupiny, jejichž prostřednictvím by bylo možné uplatnit názory spotřebitelů a které by spotřebitele mohly informovat, poradit jim či je zastupovat. Až demokratizační proces zahájený koncem roku 1989 uvedl problematiku ochrany spotřebitele do povědomí i u nás. Nejdříve začaly vznikat občanské aktivity, následně se rozvinuly i aktivity státu, především v souvislosti se zahájením rozhovorů o přidružení Československa k Evropskému společenství. Koncem roku 1990 vznikl na Federálním ministerstvu kontroly Odbor ochrany spotřebitele. Jeho úkolem bylo řešit problémy spotřebitelů a koordinovat různé aktivity v rámci ochrany spotřebitele. Výsledkem jeho činnosti byl návrh zákona zabývajícího se ochranou zájmů spotřebitele, který byl schválen jako Zákon č. 643/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Po rozdělení federace vznikl Odbor ochrany spotřebitele na Ministerstvu hospodářství. Dne 4. 10. 1993 uzavřela Česká republika Evropskou dohodu o přidružení mezi Českou republikou na straně jedné a Společenstvím a jeho členskými státy na straně druhé [4]. Tato dohoda nabyla účinnosti ke dni 1. 2. 1995. V oblasti ochrany spotřebitele se Česká republika v článku 92 zavázala spolupracovat za účelem dosažení plného přizpůsobení České republiky na systému ochrany spotřebitele.

13

4. 3 Právní úprava ochrany spotřebitele v České republice Právní ochranu spotřebitele [3] zajišťuje řada právních předpisu různé právní síly a to z oblasti veřejnoprávní i soukromoprávní. Základem je Ústava České republiky a Listina základních práv a svobod. Oba tyto předpisy se staly ústavněprávními prameny pro postupně vytvářený systém právní ochrany spotřebitele. Jde především o tato ústavní práva: -

právo na svobodnou volby povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost,

-

právo svobodně se sdružovat s jinými, zejména se sdružovat na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů,

-

právo na ochranu zdraví,

-

právo na příznivé životní prostředí,

-

právo na soudní ochranu.

Mezi veřejnoprávní předpisy na ochranu spotřebitele patří především zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Jako další zdroje můžeme uvést: -

zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky,

-

zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků,

-

zákon č. 59/1988 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku,

-

zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy.

Ochranu

spotřebitelů

v soukromoprávní

oblasti

upravují

především

občanský

a obchodní zákoník. V občanském zákoníku můžeme nalézt dvě základní oblasti ochrany spotřebitele: -

spotřebitelské smlouvy,

-

specifickou úpravu smluvních typů občanského práva.

Spotřebitele se také mohou týkat další druhy odpovědnosti, a to podle občanského zákoníku především: -

odpovědnost podnikatele za škodu na věcech vnesených nebo odložených,

-

odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností,

-

odpovědnost za škodu způsobenou dopravním prostředkem.

14

Obchodní zákoník specifikuje ochranu spotřebitele v rámci právní úpravy nekalé soutěže.

4. 3. 1 Úprava spotřebitelských smluv v občanském zákoníku 4. 3. 1. 1 Obecná ustanovení Spotřebitelská smlouva je právní skutečností, dvoustranným právním úkonem, kterým se zakládá právní vztah mezi spotřebitelem a dodavatelem, a který můžeme nazvat spotřebitelským závazkovým právním vztahem.

Spotřebitelské smlouvy jsou upraveny v zákoně č. 40/1964, občanském zákoníku. Ten zahrnuje implementaci pěti směrnic přijatých Evropským parlamentem a Radou Evropské unie do legislativy České republiky pro ochranu hospodářských zájmů spotřebitele. Jedná se o: –

směrnici 85/577/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory,

–

směrnici 90/314/EHS o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy,

–

směrnici 93/13/EHS o nekalých podmínkách ve spotřebitelských smlouvách,

–

směrnici 97/7/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených na dálku,

–

směrnici 99/44/ES o určitých aspektech prodeje spotřebního zboží a záruk na spotřební zboží.

Ochrana spotřebitele je zahrnuta především v těchto ustanoveních: –

§ 52 – 57 spotřebitelské smlouvy,

–

§ 488 – 587 obecná ustanovení,

–

§ 588 – 627 kupní a směnná smlouva,

–

§ 631 – 643 smlouva o dílo.

15

Spotřebitelskými smlouvami1 jsou smlouvy kupní, smlouvy o dílo, případně jiné smlouvy upravené v osmé části občanského zákoníku, pokud smluvními stranami jsou na jedné straně spotřebitel a na druhé straně dodavatel. Dodavatelem je osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy jedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti. Spotřebitel je definován jako osoba, která při uzavírání a plnění smlouvy nejedná v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.

Mezi nejznámější spotřebitelské smlouvy patří: -

kupní smlouva,

-

smlouva o dílo,

-

darovací smlouva,

-

smlouva o přepravě osob,

-

smlouva o přepravě nákladu,

-

smlouva o ubytování,

-

smlouva o úschově,

-

další smlouvy.

Ve své práci se zaměřuji na kupní smlouvu a smlouvu o dílo.

Smlouvy uzavřené s využitím prostředků komunikace na dálku Občanský zákoník se zabývá i smlouvami uzavřenými s využitím prostředků komunikace na dálku2. Jsou to tzv. distanční smlouvy uzavřené bez fyzické přítomnosti smluvních stran. Za prostředky komunikace na dálku jsou považovány prostředky, s výjimkou písemného styku, provozované podnikatelem, k jehož předmětu činnosti náleží poskytování jednoho nebo více prostředků komunikace na dálku. Je to především neadresovaný tisk, adresovaný tisk, typový dopis, reklama v tisku s objednávkovým tiskopisem, katalog, telefon s (lidskou) obsluhou, telefon bez (lidské) obsluhy, rozhlas, videotelefon, videotext (mikropočítač a televizní obrazovka), elektronická pošta, fax, televize (televizní nákup, teleshopping). Použití prostředků komunikace na dálku je ale omezené a to tak, že prostředky komunikace na dálku umožňující individuální jednání mohou být použity jen tehdy, jestliže spotřebitel jejich použití neodmítl. Prostředky 1 2

§ 52 a následující [6] § 53 a 54 [6]

16

komunikace na dálku umožňující individuální jednání tak lze použít pouze do okamžiku odmítnutí ze strany spotřebitele. Individuálním jednáním je myšleno používání prostředků, které jsou schopny oslovit přímo určitou osobu – například e-mail nebo SMS zprávy. Použití některých prostředků je omezeno ještě více, a to ustanovením, že automatické telefonní systémy bez (lidské) obsluhy a faxové přístroje mohou být použity jen s předchozím výslovným souhlasem spotřebitele. Tím se zabraňuje obtěžování spotřebitele nevyžádanými nabídkami, jejichž vyřízení může spotřebitele poškozovat. Částečně je také spotřebitel chráněn před možností zneužívání různých veřejných (zejména telefonních) seznamů.

Při

využití prostředku komunikace na dálku musí být spotřebiteli s dostatečným

předstihem před uzavřením smlouvy poskytnuty zejména tyto informace: -

obchodní jméno a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby,

-

název a hlavní charakteristiky zboží nebo služeb,

-

cena zboží nebo služeb včetně všech poplatků,

-

náklady na dodání,

-

způsob platby, dodání nebo plnění,

-

náklady na použití komunikačních prostředků na dálku,

-

doba, po kterou zůstává nabídka nebo cena v platnosti

-

poučení o právu na odstoupení.

Součástí návrhu smlouvy musí být také informace o tom, zda je smlouva po svém uzavření dodavatelem archivována a zda je přístupná, dále informace o jednotlivých technických krocích vedoucích k uzavření smlouvy, informace o jazycích, v nichž lze smlouvu uzavřít, informace o možnosti zjištění a opravování chyb vzniklých při zadávání dat před podáním objednávky a informace o kodexech chování, které jsou pro dodavatele závazné nebo které dobrovolně dodržuje, jejich přístupnosti při použití elektronických prostředků. Toto neplatí při jednání výlučně výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální komunikací. Před podáním objednávky musí být spotřebiteli umožněno zkontrolovat a měnit vstupní údaje v objednávce obsažené, což ale neplatí při jednání výlučně výměnou elektronické pošty nebo obdobnou individuální

17

komunikací. Smlouva a všeobecné obchodní podmínky musí být spotřebiteli poskytnuty ve formě umožňující archivaci a reprodukci.

Po uzavření smlouvy při použití prostředků komunikace na dálku, nejpozději však před plněním, musí být spotřebiteli písemně poskytnuty tyto informace: -

obchodní jméno a identifikační číslo dodavatele, sídlo právnické osoby a bydliště v případě fyzické osoby,

-

informace o podmínkách a postupech pro uplatnění práva odstoupit od smlouvy,

-

informace o službách po prodeji a o zárukách,

-

podmínky pro zrušení smlouvy, pokud není určena doba platnosti nebo platnost je delší než 1 rok.

Pokud nemá spotřebitel odstoupení od smlouvy výslovně ujednáno, nemůže odstoupit od smluv: -

na poskytování služeb, jestliže s jejich plněním bylo s jeho souhlasem započato před uplynutím lhůty 14 dnů od převzetí plnění,

-

na dodávku zboží nebo služeb, jejichž cena závisí na výchylkách finančního trhu nezávisle na vůli dodavatele,

-

na dodávku zboží upraveného podle přání spotřebitele nebo pro jeho osobu, jakož i zboží, které podléhá rychlé zkáze, opotřebení nebo zastarání,

-

na dodávku audio a video nahrávek a počítačových programů, porušil-li spotřebitel jejich originální obal,

-

na dodávku novin, periodik a časopisů,

-

spočívajících ve hře nebo loterii.

Při použití prostředků komunikace na dálku má spotřebitel právo od smlouvy odstoupit do 14 dnů od převzetí plnění. Pokud dodavatel nedodal spotřebiteli informace, které je povinen předat písemně, činí tato lhůta pro odstoupení 3 měsíce od převzetí plnění. Jestliže však jsou informace řádně předány v jejím průběhu, dochází k ukončení tříměsíční lhůty a počíná od té doby běžet lhůta 14 dní.

18

Okruh smluv, na která se ustanovení smluv uzavřených s využitím prostředků komunikace na dálku nevztahují: –

smlouvy o finančních službách,

–

smlouvy

uzavírané

prostřednictvím

prodejních

automatů

nebo

automatizovaných obchodních provozoven, –

smlouvy

uzavírané

provozovateli

prostředků

komunikace

na

dálku

prostřednictvím veřejných telefonů, –

smlouvy uzavírané na výstavbu či prodej nemovitosti nebo týkající se jiných práv k nemovitosti, s výjimkou nájmu,

–

smlouvy uzavírané na základě dražeb,

–

smlouvy na dodávku potravin, nápojů nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného stálými doručovateli do domácnosti nebo sídla spotřebitele,

–

smlouvy o ubytování, dopravě, stravování nebo využití volného času, pokud dodavatel poskytuje tato plnění v určeném termínu nebo době.

Obsah spotřebitelských smluv3 Smluvní

ujednání

spotřebitelských

smluv

se

nemůže

odchýlit

od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se především nemůže vzdát práv, které Při

mu

zákon

pochybnostech

poskytuje, o

nebo

významu

jinak

zhoršit

spotřebitelských

své

smluv

smluvní platí

postavení.

vždy výklad

pro spotřebitele příznivější.

Spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. To ale neplatí u smluvních ujednání, která vymezují předmět plnění smlouvy nebo cenu plnění.

Nepřípustná ujednání ve spotřebitelských smlouvách jsou taková, která: -

vylučují nebo omezují odpovědnost dodavatele za jednání či opomenutí, kterým byla spotřebiteli způsobena smrt či újma na zdraví,

3

§ 55 a 56 [6]

19

-

vylučují nebo omezují práva spotřebitele při uplatnění odpovědnosti za vady či odpovědnosti za škodu,

-

stanoví, že smlouva je pro spotřebitele závazná, zatímco plnění dodavatele je vázáno na splnění podmínky, jejíž uskutečnění je závislé výlučně na vůli dodavatele,

-

dovolují dodavateli, aby spotřebiteli nevydal jím poskytnuté plnění i v případě, že spotřebitel neuzavře smlouvu s dodavatelem či od ní odstoupí,

-

opravňují dodavatele odstoupit od smlouvy bez smluvního či zákonného důvodu a spotřebitele nikoli,

-

opravňují dodavatele, aby bez důvodů hodných zvláštního zřetele vypověděl smlouvu na dobu neurčitou bez přiměřené výpovědní doby,

-

zavazují spotřebitele k plnění podmínek, s nimiž se neměl možnost seznámit před uzavřením smlouvy,

-

dovolují dodavateli jednostranně změnit smluvní podmínky bez důvodu sjednaného ve smlouvě,

-

stanoví, že cena zboží či služeb bude určena v době jejich splnění, nebo dodavatele opravňují k zvýšení ceny zboží či služeb, aniž by spotřebitel byl oprávněn od smlouvy odstoupit, je-li cena sjednaná v době uzavření smlouvy při splnění podstatně překročena,

-

přikazují spotřebiteli, aby splnil všechny závazky i v případě, že dodavatel nesplnil závazky, které mu vznikly,

-

dovolují dodavateli převést práva a povinnosti ze smlouvy bez souhlasu spotřebitele, dojde-li převodem ke zhoršení dobytnosti nebo zajištění pohledávky spotřebitele.

Tato smluvní ujednání se ale považují za platná, pokud se spotřebitel nedovolá jejich neplatnosti. Pokud takovéto ujednání ovlivňuje přímo i další ujednání smlouvy, může se spotřebitel dovolat neplatnosti celé smlouvy. Při pochybnostech o významu spotřebitelské smlouvy platí výklad pro spotřebitele příznivější.

20

Smlouvy uzavřené mimo prostory obvyklé k podnikání Právní úprava se zabývá i odstoupením od smlouvy4 a jeho podmínkami u smluv uzavřených mimo prostory obvyklé k podnikání. Je zde stanovena možnost spotřebitele písemně odstoupit od smlouvy do 14 dnů od jejího uzavření a to pokud byla spotřebitelská smlouva uzavřena mimo prostory obvyklé k podnikání dodavatele nebo pokud dodavatel nemá žádné stálé místo k podnikání. Jestliže dosud nedošlo ke splnění dodávky zboží či služeb dodavatelem, může spotřebitel od smlouvy odstoupit bez uvedení důvodů a jakékoliv sankce a to do doby 1 měsíce. Tato možnost se netýká smluv, u kterých si spotřebitel výslovně sjednal návštěvu dodavatele za účelem objednávky. Dodavatel je také povinen vrátit spotřebiteli zaplacené finanční částky do 30 dnů od odstoupení od smlouvy. Další povinností dodavatele je písemně upozornit spotřebitele na právo odstoupit od smlouvy nejpozději při uzavření smlouvy. Toto písemné upozornění musí obsahovat i označení osoby, u které má být toto právo uplatněno a to včetně bydliště či sídla takové osoby. Při porušení této povinnosti má spotřebitel právo odstoupit od smlouvy do 1 roku od jejího uzavření. Zákon také vymezuje smlouvy, na které se tato ustanovení nevztahují. Jsou to smlouvy: -

jejichž předmětem je výstavba, prodej, nájem nebo jiné právo k nemovitosti, s výjimkou smluv o jejích opravách a o dodávce zařízení do ní začleněných,

-

na dodávku potravin nebo jiného zboží běžné spotřeby dodávaného stálými doručovateli do domácnosti spotřebitele nebo do jiného jím určeného místa,

-

na dodávku zboží nebo služeb, které byly uzavřeny podle katalogu dodavatele, s nímž se spotřebitel měl možnost seznámit v nepřítomnosti dodavatele, za předpokladu, že mezi stranami má pokračovat spojení při plnění uzavřené nebo jiné smlouvy, a za předpokladu, že spotřebitel má právo odstoupit od smlouvy nejméně do 7 dnů od převzetí zboží a je s tímto právem seznámen v katalogu nebo ve smlouvě,

-

4

pojistné a o cenných papírech.

§ 57 [6]

21

4. 3. 1. 2 Kupní smlouva Z kupní smlouvy5 vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.

a) podstatné náležitosti smlouvy

Podstatnými náležitostmi [5] kupní smlouvy jsou: -

předmět koupě,

-

kupní cena.

Předmět koupě Předmětem koupě mohou být věci, které nejsou vyloučeny z občanskoprávního styku. Mohou to být věci určené individuálně, druhově, hromadně nebo úhrnně. Předmětem kupní smlouvy nemůže být součást věci a pokud trvá jeho určení, ani příslušenství věci. Součástí věci je vše, co k ní podle povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se věc znehodnotila. Příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou určeny k tomu, aby byly s věcí hlavní trvale užívány. Nelze prodávat peníze, lze ale prodávat cizí věci (valuty) a cenné papíry.

Předmět kupní smlouvy nemusí existovat již v době uzavření smlouvy. Lze sjednat kupní smlouvu, jejímž předmětem jsou věci, které teprve vzniknou (tzv. koupě věci budoucí). Předmětem koupě může být i podíl na věci, která je v podílovém spoluvlastnictví, nelze ale prodávat „podíl“ jednoho manžela na věci, která je ve společném jmění manželů.

5

§ 588 a následující [6]

22

Kupní cena Kupní cena [5] je úplata za předmět koupě stanovená v penězích. Vyjadřuje požadavek ekvivalentnosti směny věcí, práv a jiných majetkových hodnot za peníze. Cenu je třeba sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak se kupující může dovolat neplatnosti smlouvy6. Výše kupní ceny se stanoví dohodou. Splatnost kupní ceny může být dohodnuta: -

současně s odevzdáním a převzetím předmětu koupě (u koupě z ruky do ruky),

-

později než dojde k odevzdání a převzetí předmětu koupě (u koupě na úvěr),

-

předem a ke splnění předmětu koupě dojde až dodatečně.

Kupní cenu lze zaplatit jednorázově nebo ve splátkách. Není-li dohodnuto jinak, ani není-li to obvyklé, jsou účastníci povinni plnit bez zbytečného odkladu.

b) vznik smlouvy

Kupní smlouva vzniká [5], pokud bylo dosaženo dohody o jejím obsahu – předmětu koupě a kupní ceně. Forma kupní smlouvy není stanovena, záleží na tom, co si dohodli kupující a prodávající. Při nedodržení dohodnuté písemné formy by šlo o relativní neplatnost. U kupní smlouvy, jejíž předmětem je nemovitost, je stanovena písemná forma, jinak je smlouva absolutně neplatná.

K nabytí vlastnického práva kupujícím nemusí dojít současně s odevzdáním a převzetím předmětu koupě. Proto platí, že není-li dohodnuto jinak, přechází na kupujícího nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení předmětu koupě, včetně užitků, současně s nabytím vlastnictví. Může dojít k situaci, kdy kupující nabude vlastnictví před převzetím předmětu koupě od prodávajícího. Prodávající má v takovémto případě až do odevzdání předmětu koupě práva a povinnosti schovatele7. 6 7

§ 40a [6] § 478 – 752 [6]

23

Schovatel je pak povinen věc opatrovat pečlivě, především dát věc pojistit, je-li to obvyklé.

c) práva a povinnosti subjektů

Pro smluvní strany vyplývají z kupní smlouvy především tato práva a povinnosti:


Prodávající -

řádně plnit předmět kupní smlouvy (povinnost odevzdat předmět koupě ve lhůtě, kterou si strany sjednaly),

-

povinnost pečlivě předmět kupní smlouvy opatrovat (v případech, kdy kupující nabyl vlastnické právo dříve, až do odevzdání věci kupujícímu),

-

povinnost upozornit kupujícího na vady, které věc má a prodávající o nich ví,

-




právo na poskytnutí kupní ceny za podmínek uvedených v kupní smlouvě.

Kupující -

právo a povinnost předmět kupní smlouvy převzít,

-

povinnost zaplatit prodávajícímu dohodnutou kupní cenu,

-

právo uplatňovat odpovědnost za vady vůči prodávajícímu,

-

právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny, pokud dodatečně vyjde najevo vada, na kterou ho prodávající neupozornil,

-

právo od smlouvy odstoupit, činí-li vada věc neupotřebitelnou,

-

právo od smlouvy odstoupit, jestliže ho prodávající ujistí, že věc má určité vlastnosti a že nemá žádné vady a toto ujištění se ukázalo být nepravdivým,

-

právo na úhradu nutných nákladů, které mu vznikly v souvislosti s uplatněním práv z odpovědnosti za vady.

24

d) vedlejší ujednání

Občanský zákoník rozlišuje zejména tato vedlejší ujednání8: -

výhrada vlastnictví,

-

předkupní právo,

-

právo zpětné koupě,

-

jiná vedlejší ujednání.

Výhrada vlastnictví Jde o dohodu mezi prodávajícím a kupujícím, podle které přechází vlastnictví věci movité na kupujícího až po zaplacení celé kupní ceny a to bez ohledu na dobu odevzdání věci. Nebezpečí nahodilé zkázy a nahodilého zhoršení na kupujícího přechází odevzdáním věci, pokud ze smlouvy nevyplývá něco jiného. Pro sjednání výhrady vlastnictví je stanovena obligatorně písemná forma. Výhrada nemusí být obsažena v kupní smlouvě, lze ji sjednat samostatnou písemnou smlouvou.

Předkupní právo Prodávající si vyhrazuje, že pokud bude chtít kupující koupenou věc v budoucnu prodat, nabídne ji nejprve jemu. Předkupní právo může být sjednáno i pro případ jiného zcizení věci. Předkupní právo ukládá povinnost pouze tomu, kdo slíbil věc nabídnout ke koupi. Předkupní právo lze dohodnout i jako věcné právo, které působí i vůči nástupcům kupujícího. Smlouva se musí uzavřít písemně a předkupní právo se nabývá vkladem do katastru nemovitostí. Při porušení předkupního práva se může oprávněný buď na nabyvateli domáhat, aby mu věc nabídl ke koupi, anebo mu zůstane předkupní právo zachováno. Předkupní právo nepřechází na dědice oprávněné osoby a nelze je převést na jinou osobu.

8

§ 601 - 610 [6]

25

Prodávající a kupující se mohou při dohodě o předkupním právu sjednat i lhůtu, ve které má být prodej proveden. Pokud taková dohoda není uzavřena, musí oprávněná osoba vyplatit movitost do 8 dnů, nemovitost do 2 měsíců po nabídce. Uplyne-li tato doba marně, předkupní právo zanikne. Nabídka se vykoná ohlášením všech podmínek, u nemovitosti musí být nabídka písemná. Ten, kdo je oprávněn věc koupit, musí zaplatit cenu nabídnutou někým jiným, pokud není dohodnuto jinak.

Právo zpětné koupě Toto právo umožňuje, aby prodávající mohl v určité době věc získat zpět do svého vlastnictví. Smlouva o právu zpětné koupě musí být uzavřena písemně. Právo zpětné koupě znamená, že oprávněný má právo žádat vrácení věci do určité doby po koupi, pokud kupujícímu vrátí zaplacenou cenu. Oprávněný tak má na rozdíl od práva předkupního možnost se ve stanovené lhůtě pro zpětné získání věci sám rozhodnout, zatímco u předkupního práva má oprávněný možnost získat věc jen tehdy, pokud se nový vlastník rozhodne věc prodat.

Právo zpětné koupě musí prodávající uplatnit písemnou formou a pokud není dohodnuto jinak, nejpozději do 1 roku od odevzdání věci kupujícímu, jinak právo zpětné koupě zanikne. Využije-li prodávající práva zpětné koupě, musí kupující vrátit věc bez zbytečného odkladu a každá strana má práva a povinnosti, které měla druhá strana z původní kupní smlouvy. Kupující má povinnost vrátit tutéž věc, pokud se jedná o věc jednotlivě určenou či vrátit věc téhož druhu, byla-li věc koupě určena podle druhu.

Jiná vedlejší ujednání Účastníci kupní smlouvy si mohou písemně dohodnout i jiná vedlejší ujednání. Jde např. o právo zpětného prodeje, podmínky rozkládací nebo rozvazovací apod. Pokud se účastníci nedohodli jinak, zanikají tyto výhrady a podmínky nejpozději uplynutím jednoho roku od uzavření kupní smlouvy, jestliže je prodávající v této lhůtě neuplatnil.

26

e) odpovědnost

Porušením práv a povinností plynoucích z kupní smlouvy vzniká odpovědnostní vztah, který může spočívat v: -

odpovědnosti za vady9,

-

odpovědnosti za prodlení,

-

odpovědnosti za způsobenou škodu.

Odpovědnost za vady Prodávající

má

povinnost

upozornit

kupujícího

na

vady,

o

kterých

ví.

Tato povinnost není splněna všeobecným upozorněním, že věc je vadná. Pokud prodávající tuto povinnost splní, pak neodpovídá za vady, na které upozornil. Pokud ale vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo požadovat slevu ze sjednané kupní ceny, případně právo odstoupit od smlouvy.

V závislosti na rozsahu vady předmětu kupní smlouvy může dojít k těmto situacím: -

Vada činí předmět koupě neupotřebitelným – vada je neodstranitelná a předmět koupě proto nelze užívat dohodnutým způsobem nebo řádně. Kupující má v tomto případě právo na přiměřenou slevu z kupní ceny nebo právo od smlouvy odstoupit.

-

Vada nečiní předmět koupě neupotřebitelným – vada je odstranitelná, ale předmět lze užívat dohodnutým způsobem nebo řádně. Kupující má právo na přiměřenou slevu z kupní ceny, která odpovídá povaze a rozsahu vady.

-

Ujištění prodávajícího, že předmět koupě má určité vlastnosti (zejména vlastnosti kupujícím vymíněné) nebo že nemá žádné vady, bylo nepravdivé. Kupující může požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny

9

§ 596 a následující [6]

27

nebo od smlouvy odstoupit. To platí i v případě, že vady nečiní předmět koupě neupotřebitelným.

Odpovědnost za vady má povahu objektivní (odpovědnost za výsledek). Vady musí kupující u prodávajícího uplatnit bez zbytečného odkladu. Práva z odpovědnosti za vady se může kupující domáhat u soudu jenom v případě, že vady vytkne nejpozději do 6 měsíců, u vady krmiv do 3 týdnů a jde-li o vady zvířat, do 6 týdnů od převzetí věci.

Odpovědnost za prodlení Jde o odpovědnost za prodlení [5] na straně prodávajícího i kupujícího.

Prodávající má právo od smlouvy odstoupit, pokud kupující nesplní svůj dluh ani v dodatečně

přiměřené

lhůtě,

kterou

mu

prodávající

poskytl.

Odstoupením

od smlouvy se kupní smlouva ruší, zanikají všechna práva a povinnosti účastníků ze smlouvy. Jestliže ze smlouvy, která odstoupením zanikla, jedna strana již splnila, má právo požadovat své plnění zpět.

Jde-li o prodlení se zaplacením kupní ceny, má prodávající právo požadovat na kupujícím úroky z prodlení.

Odpovědnost za škodu Pokud byla porušením povinností z kupní smlouvy způsobena druhému účastníku škoda, vzniká odpovědnost za škodu podle obecných ustanovení o náhradě škody. Platí to i v případě, že byla uplatněna odpovědnost za vady, protože uplatněním práv z odpovědnosti za vady není dotčeno právo na náhradu škody. Právo na náhradu škody

28

může být založeno splněním předpokladů obecné odpovědnosti za škodu10 či splněním předpokladů odpovědnosti za škodu11

f) prodej zboží v obchodě

Prodej zboží v obchodě je kupní smlouvou, ve které zvláštní povaha prodeje vyžaduje v některých směrech odlišnou právní úpravu, je zde více omezena smluvní volnost účastníků [5]. Platí zde proto jak obecná ustanovení o kupní smlouvě, tak i úprava12, která má přednost v oblastech, které upravují i obecná ustanovení. Je stanovena povinnost použít ustanovení o prodeji zboží v obchodě v případě, že fyzická nebo právnická osoba prodává zboží jako podnikatel (dále jako „prodávající) v rámci své podnikatelské činnosti. Jako kupující může vystupovat jen fyzická nebo právnická osoba, která není podnikatelem. Právní vztahy z kupní smlouvy uzavřené mezi dvěma podnikateli upravuje obchodní zákoník.

Při prodeji na objednávku je předmětem smlouvy věc, kterou prodávající v době uzavření smlouvy nemá k dispozici, ale může ji opatřit a kupujícímu dodat. Prodávající je povinen obstarat objednané zboží v dohodnuté lhůtě. Nestane-li se tak, je objednatel oprávněn od smlouvy odstoupit. Tímto odstoupením není dotčeno právo na náhradu škody.

V občanském zákoníku jsou upraveny i následky převzetí věci a okamžik nabytí vlastnictví věci. Je-li prodávající podle dohody s kupujícím nebo podle povahy věci povinen dodat věc na místo určené kupujícím, kupující je povinen převzít věc při dodání. V ostatních případech je kupující povinen převzít věc při prodeji, nedohodne-li se s prodávajícím jinak. V případě, že kupující věc nepřevezme, je prodávající oprávněn požadovat poplatek za uskladnění stanovený zvláštním předpisem nebo dohodou mezi účastníky. Vlastnické právo přechází na kupujícího okamžikem 10

§ 420 [6] § 421a [6] 12 § 612 – 627 [6] 11

29

předání věci. Při zásilkovém prodeji přechází vlastnictví na kupujícího převzetím věci kupujícím na místě dodání jím určeném. U samoobslužného prodeje dochází k převodu vlastnictví ke koupené věci okamžikem zaplacení ceny za vybrané zboží. Až do tohoto okamžiku může kupující vybrané zboží vrátit na původní místo. Jestliže kupující svým zaviněním poškodí nebo zničí vybrané zboží před převodem vlastnického práva, odpovídá za škodu takto způsobenou13.

Plnění, která se s prodejem věci obvykle neposkytují, je třeba zvláště dohodnout . Shoda s kupní smlouvou Prodávající odpovídá kupujícímu za to, že prodávaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, především že je bez vad. Shodou se rozumí, že prodávaná věc má jakost a užitné vlastnosti smlouvou požadované, prodávajícím, výrobcem nebo jeho zástupcem popisované, či pro věc takového druhu obvyklé. Jestliže to připouští povaha věci, má prodávající právo, aby byla věc před ním překontrolována nebo aby mu její činnost byla předvedena. Rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během prvních 6 měsíců ode dne převzetí věci, se považuje za rozpor existující již při jejím převzetí, pokud se neprokáže opak. Věci, které mají vady, jež nebrání, aby je mohlo být užíváno k určenému účelu, musí být prodávány za nižší ceny než je obvyklá cena bezvadné věci. Kupujícího je ale třeba v takovém případě upozornit, že věc má vadu a o jakou vadu jde.

Odpovědnost za vady prodané věci Při prodeji spotřebního zboží je záruční doba 24 měsíců, u prodeje potravinářského zboží 8 dní, u prodeje krmiv 3 týdny a u prodeje zvířat 6 týdnů. V případě, že je na prodávané věci, jejím obalu nebo návodu k ní připojeném vyznačena lhůta k použití věci, končí záruční doba uplynutím této lhůty. Na žádost kupujícího je prodávající povinen poskytnout záruční list. Ten musí obsahovat jméno a příjmení, název nebo obchodní firmu prodávajícího, jeho identifikační číslo, sídlo, jde-li o právnickou osobu, nebo bydliště, jde-li o fyzickou osobu. Prohlášením v záručním

13

§ 420 – 450 [6]

30

listě vydaném kupujícímu může prodávající poskytnout záruku přesahující rozsah zákonné záruky. Záruční doby začínají běžet od převzetí věci kupujícím.

Nároky z odpovědnosti za vady věci prodané v obchodě závisí na tom, zda jde o vadu odstranitelnou nebo neodstranitelnou.

U vady odstranitelné má kupující tyto nároky: –

právo na odstranění vady (bezplatně, včasně a řádně),

–

právo na výměnu věci nebo součásti věci, které se vada týká,

–

právo na přiměřenou slevu z ceny věci,

–

právo na výměnu věci nebo odstoupení od smlouvy, jestliže nemůže pro opětovný výskyt vady po opravě nebo pro větší počet vad věc řádně užívat.

U vady neodstranitelné14 má kupující tyto nároky: –

právo na přiměřenou slevu z ceny věci (pokud vada nebrání užívání věci) nebo může od smlouvy odstoupit,

–

právo na výměnu věci nebo právo od smlouvy odstoupit.

Práva vyplývající z odpovědnosti za vady se uplatňují u prodávajícího, u kterého věc byla koupena. V případě, že je v záručním listě uveden jiný podnikatel určený k opravě, který je v místě prodávajícího nebo v místě pro kupujícího bližším, uplatní kupující právo na opravu u tohoto podnikatele. Tento podnikatel je povinen provést opravu ve lhůtě dohodnuté při prodeji věci mezi prodávajícím a kupujícím. Práva z odpovědnosti za vady věci, na které platí záruční doba, zanikají, pokud nebyla uplatněna v záruční době. U věcí, které se rychle kazí, musí být práva z odpovědnosti za vady uplatněna

nejdéle v den následující po koupi, jinak práva zaniknou.

Do záruční doby se nepočítá doba od uplatnění práva z odpovědnosti za vady až do doby, kdy kupující po skončení opravy byl povinen věc převzít. Prodávající je povinen vydat kupujícímu potvrzení o tom, kdy právo uplatnil, o provedení opravy a o době jejího trvání. V případě, že dojde k výměně věci, začíná běžet záruční doba

14

Vadu nelze odstranit a tato vada zároveň brání tomu, aby věc mohla výt řádně užívána jako věc bez vady

31

znovu od převzetí nové věci. To platí i v případě výměny součástky, na kterou byla poskytnuta záruka. Jakákoliv ujednání mezi prodávajícím a kupujícím, uzavřená před uplatněním práva z odpovědnosti za vadu prodané věci, pokud by v jejich důsledku toto právo zaniklo nebo bylo omezeno, jsou neplatná.

4. 3. 1. 3 Smlouva o dílo Smlouva o dílo15 je vzájemný závazkový právní vztah, ve kterém se ten, komu bylo dílo zadáno (zhotovitel díla), zavazuje objednateli, že dílo provede za sjednanou cenu na své nebezpečí. Zhotovitel se zavazuje provést dílo podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu. Na povaze díla a obsahu smlouvy záleží, zda je zhotovitel povinen provést dílo osobně nebo zda je oprávněn dát dílo provést na svoji odpovědnost.

a) podstatné náležitosti

Podstatné náležitosti smlouvy o dílo tvoří: –

předmět díla,

–

ujednání o úplatě,

–

provedení díla na nebezpečí zhotovitele.

Předmět díla Předmětem díla [5] je výsledek činnosti, který má materiální povahu nebo povahu prací a výkonů. Dílo může být určeno druhově nebo individuálně. Dílo v době uzavření smlouvy ještě neexistuje a má vzniknout teprve v budoucnu. Není rozhodující, zda materiál ke zhotovení díla poskytne objednatel nebo zhotovitel.

Ujednání o úplatě Smlouva o dílo nemůže být sjednána bezúplatně. Cena díla představuje úplatu za předmět smlouvy v penězích. Výše ceny může být sjednána při uzavření smlouvy, 15

§ 631 a následující [6]

32

ale není vyloučeno, aby k dohodě došlo po provedení díla. Podstatnou náležitostí smlouvy o dílo je ujednání úplaty za provedené dílo, stanovení ceny díla podmínkou platnosti smlouvy není.

Ve smlouvě o dílo rozlišujeme tyto způsoby určení ceny díla: –

Pevnou částkou, která se určuje jako cena celková nebo jako cena příslušné měrné jednotky.

–

Přiměřenou cenou - ta se používá v případě, že výše ceny není sjednána smlouvou nebo stanovena zvláštními předpisy16. Za přiměřenou cenu je možno považovat cenu srovnatelného díla odpovídající vynaloženým nákladům na zhotovení díla a přiměřený zisk.

–

Odhadem - jestliže pevná částka nemůže být z objektivních důvodů stanovena, nastupuje tento způsob určení ceny díla. Určení ceny odhadem předpokládá, že jsou do ní zahrnuty všechny potřebné práce a náklady potřebné ke zhotovení díla. Zjistí-li zhotovitel dodatečně, že je třeba cenu podstatně překročit, je povinen na to objednatele bez prodlení písemně upozornit. Cenu je možné překročit, ale v zájmu ochrany objednatele je stanoveno, že nesmí být překročena podstatně. Za podstatné překročení ceny se považuje její překročení o 10 – 20 %. Při rozhodování o tom, zda došlo k podstatnému překročení ceny se posuzuje každý případ zvlášť. Přitom se přihlíží k povaze díla, obtížnosti odhadu ceny při uzavření smlouvy. Takto učená cena je závazná.

–

Rozpočtem – takto stanovená cena nesmí být bez souhlasu objednatele zvýšena. Práce a náklady do rozpočtu zahrnuté lze účtovat jen pokud je objednatel schválil písemně nebo pokud si práce dodatečně písemně objednal.

Pokud se strany nedohodnou jinak, platí, že cena je objednatelem placena až po skončení díla. V případě, že je dílo prováděné po částech nebo provedení vyžaduje značné náklady, je ten, komu bylo zadáno, oprávněn požadovat během provádění díla od objednatele přiměřené zálohy. 16

§ 634 [6]

33

Zhotovitel je povinen objednatele bez prodlení písemně upozornit a oznámit mu novou cenu v případě, že v době od uzavření smlouvy do jejího splnění došlo ke změně cenového předpisu, podle kterého byla cena stanovena. Po oznámení nové ceny je objednatel oprávněn od smlouvy odstoupit. Jestliže bez zbytečného odkladu neodstoupí, je povinen zaplatit zhotoviteli novou cenu. V případě, že objednatel od smlouvy odstoupí, je povinen zaplatit zhotoviteli částku připadající na provedenou práci a vzniklé náklady podle původně dohodnuté ceny pouze pokud měl z částečného plnění smlouvy majetkový prospěch.

Provedení díla na nebezpečí zhotovitele [5] znamená, že zhotovitel své povinnosti ze smlouvy nesplní tím, že bude na díle pracovat, ale jen tím, že objednateli poskytne výsledek své práce, tzn. hotové dílo. Riziko zmaření provedení díla, nahodilé zkázy, nahodilého zhoršení dokončeného a neodevzdaného díla nese zhotovitel.

b) vznik smlouvy

Pro uzavření smlouvy o dílo není stanovena zvláštní forma. Dohodnou-li se však objednatel se zhotovitelem na písemném uzavření smlouvy, je smlouva pro nedodržení formy relativně neplatná17.

Pokud nedojde ke zhotovení díla na počkání, je zhotovitel povinen vydat objednateli písemné potvrzení o převzetí objednávky. Toto potvrzení musí obsahovat označení předmětu díla, jeho rozsah, jakost, cenu za provedení díla a dobu jeho zhotovení.

c) práva a povinnosti subjektů
Zhotovitel -

Povinnost provést dílo – podle smlouvy, řádně a v dohodnuté době. Je-li pro provedení díla stanovena závazná technická norma, musí provedení této normě odpovídat. Zhotovitel je povinen dílo provést osobně – sám

17

§40a občanský zákoník

34

nebo prostřednictvím svých zaměstnanců. Odpovídá-li to povaze díla, může je dát i bez souhlasu objednatele provést jinému, pokud to neodporuje dohodě účastníků. I v případě, že dílo provedla třetí osoba, je dílo provedeno na odpovědnost zhotovitele. Objednatel nemá vůči třetí osobě žádné nároky. -

Povinnost upozornit objednatele bez zbytečného odkladu v případě, že objednatelem dodaný materiál má nedostatky, které brání řádnému vyhotovení díla. Tuto povinnost má i v případě, že objednatel žádá, aby bylo dílo provedeno podle jeho nevhodných pokynů. Pokud objednatel přesto trvá na objednávce, může zhotovitel od smlouvy odstoupit.

-

Právo odstoupit od smlouvy v případě, že k provedení díla byla nutná součinnost objednatele, zhotovitel mu určil přiměřenou lhůtu k této součinnosti, ale objednatel ji nedodržel. Právo odstoupit má tehdy, jestliže objednatele na následek nedodržení lhůty upozornil.

-

Byl-li zhotovitel ochoten dílo provést a bránily mu v tom okolnosti na straně objednatele, náleží mu sjednaná cena, i když dílo nebylo provedeno. Přitom je povinen dát si započíst to, co ušetřil neprovedením díla, co vydělal jinak, nebo co úmyslně zameškal vydělat.

-

Bylo-li dílo zmařeno náhodou před dobou splnění, ztrácí nárok na odměnu.


Objednatel -

Základní povinností objednatele je zaplacení odměny zhotoviteli. Tuto odměnu je nutno poskytnout v místě určeném dohodou stran. Není-li toto místo určeno, je jím bydliště nebo sídlo objednatele. Splatnost odměny nastane obvykle až po skončení díla.

-

Může od smlouvy odstoupit až do zhotovení díla, je ale povinen zaplatit zhotoviteli částku, která připadá na práce již vykonané, pokud zhotovitel nemůže jejich výsledek použít jinak a nahradit mu účelně vynaložené náklady.

35

-

Právo odstoupit od smlouvy může objednatel učinit, je-li zřejmé, že dílo nebude včas hotovo nebo nebude provedeno řádně, a jestliže zhotovitel neučiní nápravu ani v poskytnuté přiměřené lhůtě.

-

Právo na náhradu nutných nákladů má objednatel tehdy, jestliže poskytl řádně a včas potřebnou součinnost, ale zhotovitel v určené době nepřistoupil k provedení díla. Objednatel musí uplatnit toto právo nejpozději do 1 měsíce od převzetí věci. Jestliže však odstoupil od smlouvy, musí právo na náhradu nutných nákladů uplatnit nejpozději do jednoho měsíce od odstoupení. Nedodrží-li objednatel tuto lhůtu, jeho právo zanikne.

d) odpovědnost

Odpovědnost za škodu podle obecných ustanovení občanského zákoníku vzniká na základě porušení závazků smluvních i mimosmluvních.

Odpovědnost za vady vzniká jen tehdy, jestliže byla ve smlouvě o dílo zakotvena, včetně toho, zda byla ujednána záruční lhůta, po kterou bude mít předmět smlouvy o dílo požadovanou jakost, pokud nebude možno použít zvláštní ustanovení o zhotovení věci na zakázku a o smlouvě o opravě a úpravě věci.

e) zánik

Nejobvyklejším zánikem ze smlouvy o dílo je splnění. Kromě splnění se uplatní odstoupení, jehož jednotlivé případy jsem již uvedla v předchozí podkapitole „práva a povinnosti subjektů“.

Na trvání smluvního vztahu ze smlouvy o dílo působí specificky právní událost, kterou je smrt některého z účastníků [5]: -

Smrt objednatele sama o sobě smluvní vztah neruší. Práva a povinnosti objednatele přecházejí na jeho dědice, ledaže by podle obsahu smlouvy

36

nebo povahy díla bylo plnění omezeno jen na jeho osobu (např. objednávka vlastního portrétu). -

Smrt zhotovitele vede k zániku právního vztahu jen tehdy, jestliže provedení díla závisí na zvláštních schopnostech zhotovitele. Jinak smrtí zhotovitele

závazek

ze

smlouvy

o

dílo

nezaniká.

Práva

a povinnosti přecházejí na oprávněné osoby. Dědici zhotovitele se mohou domáhat pouze zaplacení upotřebitelné hmoty připravené na dílo a části odměny přiměřené upotřebitelným výsledkům vykonané práce.

f) zhotovení věci na zakázku

Smlouva o zhotovení věci na zakázku je zvláštním druhem smlouvy o dílo, který je upraven v občanském zákoníku18. Zabývá se především úpravou odpovědnosti, v ostatních záležitostech se musí použít obecná úprava smlouvy o dílo. Účelem smlouvy o zhotovení věci na zakázku je umožnit objednateli získat věci přizpůsobené jeho individuálním požadavkům, které si nemůže obstarat při prodeji zboží v obchodě. Předmětem této smlouvy proto nemohou být práce nebo výkony nehmotné povahy. Smlouvou o zhotovení věci na zakázku vzniká objednateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky věc zhotovil, a povinnost zaplatit zhotoviteli cenu za zhotovení věci.

Zhotovitel odpovídá za vady, které má zhotovená věc při převzetí a které se vyskytnou v záruční době nebo které se vyskytnou na věci v důsledku nesplnění povinnosti informovat objednatele o nedostatcích dodaného materiálu či nevhodnosti pokynů.

Při odpovědnosti za vady věci zhotovené na zakázku činí záruční doba 6 měsíců, jde-li o zhotovení stavby, činí 3 roky. Zhotovitel je povinen vydat objednateli záruční list s vyznačením záruční doby. Záruční doba začíná běžet ode dne převzetí věci. Práva z odpovědnosti za vady musí být uplatněna u zhotovitele v záruční době, jinak zaniknou. Doba od uplatnění práva ze záruky až do provedení opravy se do záruční 18

§ 644 – 651 [6]

37

doby nepočítá. Zhotovitel je povinen vydat objednateli potvrzení o tom, kdy právo uplatnil a také o provedení opravy a době jejího trvání.

Práva z odpovědnosti za vady věci zhotovené na zakázku se liší podle toho, zda jde o vadu odstranitelnou či o vadu neodstranitelnou.

Jde-li o vadu odstranitelnou, má objednatel tato práva: -

právo na bezplatné odstranění vady,

-

právo na zrušení smlouvy, jestliže pro opětovné vyskytnutí se vady po opravě nebo pro větší počet vad nemůže věc řádně užívat.

Jde-li o vadu neodstranitelnou, která: -

brání užívání věci dle objednávky, má objednatel právo na zrušení smlouvy,

-

nebrání

řádnému

užívání

věci

podle

objednávky,

má

právo

na přiměřenou slevu z ceny.

Objednatel je povinen zaplatit poplatek za uskladnění, pokud nepřevezme věc zhotovenou na zakázku nejpozději do 1 měsíce od uplynutí doby, kdy měla být věc zhotovena. V případě, že věc byla pro prodlení zhotovitele zhotovena později, do 1 měsíce od zhotovení. Nepřevezme-li věc, je povinen zaplatit dohodnutý poplatek za uskladnění. Pokud věc nepřevezme do 6 měsíců od uplynutí doby, kdy byla zhotovena, může s ní zhotovitel volně nakládat. Zhotovitel může věc zpeněžit nebo jiným způsobem s ní účelně naložit. Pokud se mu to nepodaří, má zhotovitel právo, aby mu objednatel zaplatil cenu zhotovení díla. Objednatel má právo na vrácení ceny za použitý materiál, který dodal na zhotovení věci.

g) oprava a úprava věci Smlouva o opravě a úpravě věci je dalším druhem smlouvy o dílo19. Je pro ni charakteristické, že jejím předmětem jsou práce a výkony směřující k opravě nebo 19

§ 652 a následující [6]

38

úpravě již existujících věcí (hmotných předmětů). Předmětem smlouvy o opravě a úpravě věci nemůže být vytvoření nové věci. Jde-li o opravu nebo úpravu věci, vznikne objednavateli právo, aby mu zhotovitel podle jeho objednávky provedl opravu nebo úpravu věci. Zhotoviteli vznikne právo, aby mu objednatel zaplatil cenu za opravu nebo úpravu věci.

Opravou věci je činnost, kterou se zejména odstraňují vady věci, následky jejího poškození nebo účinky jejího opotřebení. Úpravou věci je činnost, kterou se zejména mění povrch věci nebo její vlastnosti.

Zhotovitel odpovídá za vady, které má provedená oprava nebo úprava při převzetí věci objednatelem. Stejně odpovídá i za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční lhůtě. Záruční doba činí 3 měsíce, není-li sjednáno jinak. V případě stavebních prací je záruční lhůta 18 měsíců.

Podobně jako u zhotovení věci na zakázku je upraveno převzetí opravené věci.

39

5. Současná situace v oblasti ochrany spotřebitele 5. 1 Současná situace v oblasti ochrany spotřebitele v Evropské unii 5. 1. 1 Institucionální zabezpečení v oblasti ochrany spotřebitele Institucionální zabezpečení ochrany spotřebitele v Evropské unii lze rozdělit mezi tyto instituce a organizace [23]: -

Základní instituce: Evropská komise, Rada EU, Evropský parlament. Tyto instituce navrhují, formulují a schvalují koncepční a legislativní materiály s unijní působností.

-

Spotřebitelské organizace: BEUC, ANEC, EURO COOP. Organizace hájí zájmy evropských spotřebitelů, a to buď obecně nebo se zaměřením na konkrétní oblast spotřebitelských zájmů; jsou významným konzultačním místem při přípravě dokumentů EU.

-

Ostatní: Evropská spotřebitelská poradní skupina (ECCG), Evropská agentura pro léčiva (EMEA), Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) a další. Jde především o specializované agentury.

Významnou úlohu hraje v poslední době také síť Evropských spotřebitelských center (ECC - Net).

5. 1. 2 Strategie spotřebitelské politiky EU 2007 – 2013 Strategie spotřebitelské politiky 2007 – 2013 [21], schválená Evropskou Komisí 13. března 2007, je významným dokumentem, který označuje spotřebitelskou politiku za křižovatku, kde se protínají na jedné straně konkurenceschopnost (růst a zaměstnanost) a podpora práv občanů Evropské unie (dále jen EU) na straně druhé.

Tento dokument hned v úvodu zmiňuje důležitou skutečnost, že 493 miliony spotřebitelů EU jsou hnací silou hospodářství, protože jejich spotřeba představuje

40

58 % HDP (hrubého domácího produktu) EU. Tito spotřebitelé jsou zároveň i impulsem pro inovace a zvyšování výkonnosti. Základem tohoto pokroku je informovaný a důvěřující spotřebitel, který musí být sebevědomý a který musí disponovat odpovídajícími dovednostmi a nástroji. Proto je třeba nadále posilovat spotřebitelský rozměr vnitřního trhu EU.

Strategie také uvádí, že vnitřní trh má potenciál stát se největším maloobchodním trhem na světě, a to i přesto, že prozatím zůstává fragmentovaný a chování podniků i spotřebitelů je omezováno různými překážkami a také nedostatkem důvěry nakupovat a prodávat přes hranice. Lze však předpokládat další růst obchodních vztahů, především obchodů se službami. Důležité je zajistit maximální možné odstranění překážek, včetně odstranění nedůvěry na straně podnikatelů i spotřebitelů. Strategie má v tomto ohledu dvě vize: -

v roce 2013 získat plnou důvěru spotřebitelů EU ve vnitřní trh, a obdobně ve stejném okamžiku získat důvěru sektoru maloobchodu, že může bezpečně prodávat kdekoliv v celé EU,

-

v roce 2013 získat i důvěru sektoru maloobchodu, že může bezpečně prodávat kdekoliv v celé EU.

Vize mají být naplněny na základě tří cílů, kterými je posílení postavení spotřebitelů v EU, zvýšení blahobytu spotřebitelů v EU (z hlediska cen, výběru, kvality, dostupnosti, různorodosti a bezpečnosti), a účinná ochrana spotřebitele před riziky a hrozbami, s nimiž si sami neporadí (důležitá pro získání důvěry).

K dosažení těchto cílů stanovuje Strategie pět priorit: -

zlepšit kontrolu spotřebitelských trhů a vnitrostátních spotřebitelských politik,

-

zlepšit

právní

předpisy

v

oblasti

ochrany

spotřebitele

(revize spotřebitelského acquis), -

zlepšit vymahatelnost předpisů a domáhání se práv,

-

zlepšit informovanost a vzdělávání spotřebitelů,

-

učinit spotřebitele středem zájmu dalších politik a právních předpisů EU.

41

Řada otázek v nové Strategii navazuje na předchozí aktivity v této oblasti. Mění se ale důraz nebo ambice některých cílů. Důležité bude, aby nastíněná opatření byla realizovatelná a v praxi v uvedeném období skutečně realizovaná. K tomu budou muset přispět jak sama Evropská Komise tak všechny členské státy.

5. 1. 3 Komisařství pro ochranu spotřebitele Pokud jde o ochranu spotřebitele na evropské úrovni, můžeme sledovat vzrůstající zájem Evropské Komise (dále jen Komise) i jiných institucí Evropských společenství o tuto problematiku. Důkazem toho je i zřízení nového Komisařství pro ochranu spotřebitele v souvislosti s rozšířením Evropské unie (dále jen EU) o Rumunsko a Bulharsko od 1. ledna 2007 [20]. Původním plánem bylo rozdělit Generální ředitelství Zdraví a ochrany spotřebitele na část ochrany zdraví a část spotřebitelskou, nakonec bylo z technických a administrativních důvodů vytvořeno pouze nové komisařství. Toto vytvoření samostatného komisařství, které se bude věnovat pouze ochraně spotřebitele, jistě povede k dalším legislativním úpravám a širšímu prosazení této problematiky v rámci komunitárního20 práva.

Právním základem pro práci nového komisařství je Spotřebitelská strategie pro období 2007 - 2013. V jejím rámci byl v prosinci 2006 přijat Spotřebitelský program. Jeho cílem má být zajištění vysoké úrovně ochrany pro všechny zákazníky v EU před riziky a hrozbami jejich bezpečnostních a ekonomických zájmů s tím, že má být posílena role zákazníků tak, aby si byli schopni obhajovat své vlastní zájmy (heslo: „buď silný a pomož si sám“).

Nejobtížnější otázkou ve smyslu legislativních změn v oblasti ochrany spotřebitele na evropské úrovni je pro většinu členských států míra harmonizace práva. V této souvislosti publikovalo Generální ředitelství Zdraví a ochrany spotřebitele počátkem

20

právo Evropské unie [16]

42

února 2007 tzv. Zelenou knihu o přezkumu spotřebitelského acquis21. Na základě výsledků konzultací, které tímto dokumentem Komise zahájila, se rozhodne, zda přikročí k legislativním krokům, jejichž cílem by mělo být zjednodušení a modernizace stávající spotřebitelské legislativy. Předmětem revize je celkem 8 právních norem, které upravují spotřebitelské smlouvy v oblasti timesharingu, cestovních služeb, označování cen, kupních smluv a záruk, prodeje na dálku, podomního prodeje, nekalých smluvních ujednání a žalob na zdržení se protiprávního jednání. Představou Komise je, že modernizací této legislativy dosáhne posílení jednotného trhu, konkurenceschopnosti a vyšší důvěry spotřebitelů. V současné době je totiž podíl přeshraničních obchodů stále poměrně nízký. Jako nejpravděpodobnější postup v závislosti na výsledku konzultací se jeví kombinace zrušení části platné spotřebitelské legislativy a její nahrazení novou normou. To se předpokládá v roce 2008.

Veškeré smlouvy uzavírané mezi podnikateli a spotřebiteli jsou smluvního charakteru, proto je v dlouhodobějším horizontu podstatná aktivita Komise na formování tzv. jednotného právního referenčního rámce. To souvisí se zmíněnou mírou harmonizace práva. Z důvodů problematické přímé regulace prostřednictvím harmonizace Komise usiluje o vytvoření jednotných právních základů. Podstatou je vytvoření jednotných definic, principů a pravidel smluvního práva tak, aby došlo ke zkvalitnění a vyšší soudržnost existujících acquis v oblasti smluvního práva a vyhotovení jednotných smluvních podmínek pro celou EU. Tato aktivita je součástí principu lepší regulace a protože je to oblast politicky značně citlivá, probíhají na toto téma rozsáhlé konzultace se všemi zainteresovanými subjekty. Tématu se velmi aktivně věnuje také Evropský Parlament. Předpokládaný výsledek současných konzultací můžeme očekávat v roce 2009.

21

právní řád Evropské unie [15]

43

5. 1. 4 Systémy včasné výstrahy V rámci Evropské unie existují také systémy včasné výstrahy [18], které mají význam pro ochranu spotřebitele. Tyto systémy jsou zřízeny za účelem upozornění vnitřního trhu Evropské unie pro případ identifikace nebezpečného výrobku. Systémy jsou určeny primárně orgánům dozoru nad trhem, ale mohou být využívány i spotřebiteli, kteří si každý týden mohou ověřit, které produkty jsou v systémech zachyceny a jsou tedy potenciálně nebezpečné nebo rizikové.

Systém rychlého varování pro potraviny a krmiva je známý pod zkratkou RASFF. Na úrovni Evropské unie funguje od roku 1979 a má formu sítě, která zahrnuje Evropskou komisi (Generální ředitelství Evropské komise zodpovědné za zdraví a ochranu spotřebitele), jednotlivé členské státy, státy Evropského sdružení volného obchodu (tj. Island, Lichtenštejnsko, Norsko) a také Evropský úřad pro bezpečnost potravin. Jeho účelem je ohlašování rizik, která mohou ohrožovat zdraví lidí a zvířat, resp. životního prostředí, a která mají svůj původ v potravinách nebo krmivech. V případě výskytu těchto rizik by měl systém zabránit uvedení potravin, resp. krmiv do oběhu, nebo by měl sloužit jako podklad pro stažení z vnitřního trhu Evropské unie.

Systém rychlého varování pro nepotravinové výrobky je známý pod zkratkou RAPEX. Tento systém je mladší a na úrovni Evropské unie funguje od roku 2001. I on má formu sítě, která zahrnuje Evropskou komisi (Generální ředitelství Evropské komise zodpovědné za zdraví a ochranu spotřebitele), jednotlivé členské státy, státy Evropského družení volného obchodu (tj. Island, Lichtenštejnsko, Norsko). Obdobně jako u systému RASFF platí, že jeho účelem je ohlašování rizik, která mohou ohrožovat zdraví lidí a zvířat, resp. životního prostředí, ale která mají svůj původ v nepotravinářských výrobcích. Cílem systému RAPEX je: -

předcházet rizikům, týkajících se zdraví a bezpečnosti spotřebitelů, a to zákazem prodeje výrobků znamenajících vážné riziko,

-

zajistit vysokou úroveň bezpečnosti výrobků,

-

usnadnit monitorování efektivity přijatých opatření v oblasti bezpečnosti výrobků.

44

5. 1. 5 Směrnice o nekalých obchodních praktikách Dalším prostředkem, pomocí kterého se Evropská unie snaží chránit své spotřebitele, je Směrnice 2005/29/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. května 2005 o nekalých obchodních praktikách uplatňovaných obchodními organizacemi vůči spotřebitelům na vnitřním trhu [17]. Cílem Směrnice je sblížení právních předpisů členských států EU upravujících nekalé obchodní praktiky uplatňované obchodními organizacemi vůči spotřebitelům.

Z nově zavedených definic v této směrnici lze za nejpodstatnější považovat definici tzv. běžného spotřebitele, za kterého je v souladu s rozhodovací praxí Evropského soudního dvora považován spotřebitel, který je v rozumné míře pozorný a opatrný a má dostatek informací. Druhým podstatným pojmem jsou tzv. obchodní praktiky, které v sobě zahrnují všechna jednání či opomenutí související s podnikatelskou činností vůči spotřebiteli, tj. jde nejen o samotný prodej, dodání, ale výslovně je pod tento pojem zahrnuta i reklama. Vždy půjde o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem. Směrnice upravuje obchodní praktiky, které se přímo týkají vlivu na transakční rozhodování spotřebitelů ve vztahu k výrobkům (zda koupit, zaplatit, ponechat si či zbavit se dotčeného výrobku). Nekalé obchodní praktiky jsou zakázány. Za nekalé obchodní praktiky se budou považovat za prvé tzv. klamavé obchodní praktiky a za druhé tzv. agresivní obchodní praktiky.

Směrnice nabyla účinnosti 12. června 2005 a všechny členské státy EU jsou povinny přijmout opatření k její transpozici do 12. července 2007 tak, aby tato opatření mohla být aplikována nejpozději od 12. prosince 2007. Směrnice platí pro všechny státy Evropského hospodářského prostoru.

Evropská komise v souvislosti se zavedením směrnice zahájila řízení s třinácti členskými zeměmi, které jí dosud nepřevedly do svého právního řádu. Česká republika mezi tyto země nepatří. Novela zákona o ochraně spotřebitele, kterou 7. prosince 2007 schválila Poslanecká sněmovna, musí ale ještě projít Senátem [14].

45

5. 2 Současná situace v oblasti ochrany spotřebitele v České republice 5. 2. 1 Změny v právní úpravě spotřebitelských smluv Jedním ze základních důvodů, proč došlo k úpravě spotřebitelských smluv v občanském zákoníku, byla nutnost harmonizovat český právní řád s právem Evropské unie [2]. Právní úpravy spotřebitelských smluv se týkaly především dvě novely občanského zákoníku. Novela občanského zákoníku č. 367/2000 Sb. zavedla do občanského zákoníku s účinností od 1. 1. 2000 zcela nových institut – spotřebitelské smlouvy. Ustanovení týkající se spotřebitelských smluv22I představují implementaci předpisů Evropské unie. I novela občanského zákoníku č. 136/2002 Sb. s účinností od 1. 1. 2003 do našeho právního řádu přinesla některé významné změny [10]. Zavedla pojem shoda s kupní smlouvou, jejíž hlavní význam pro spotřebitele spočívá v tom, že po dobu prvních 6 měsíců od zakoupení umožňuje uplatnit rozpor s kupní smlouvou nejen na vady výrobků, ale nově i neplnění smluvních podmínek a nedodržení požadavků právních předpisů. Tento rozpor je tedy možné uplatnit například i v případě, že prodávaná věc nemá jakost a užitné vlastnosti pro věc takovéhoto druhu obvyklé, nebo že u výrobku schází český návod. Další přínosem pro spotřebitele je prodloužení záruční doby u spotřebního zboží nepotravinářského charakteru na 24 měsíců. Tuto lhůtu ale nelze zaměňovat s životností výrobku, která je daná běžným opotřebením. Novela částečně mění i reklamační řízení. Došlo tedy například ke změně určení lhůty, po kterou se věc posuzuje jako věc s vadou v době převzetí, nebo ke změně postupu pro vyřizování reklamací v době mezi sedmým a čtyřiadvacátým měsícem záruční doby [9]. Nově je také prodejcům uložena povinnost vydat kupujícímu na požádání záruční list a to i v případě, že nejde o prodlouženou záruční lhůtu [13]. Záruční list má nyní přesně předepsané náležitosti a pokud je to s ohledem na poskytovanou záruku potřebné, prodávající v záručním listě srozumitelným způsobem vysvětlí obsah poskytované záruky, uvede její rozsah, podmínky, dobu platnosti a způsob, jakým je možno uplatnit nároky z ní plynoucí. Umožňuje-li to povaha věci, postačuje však namísto záručního listu vydat kupujícímu doklad o zakoupení věci obsahující uvedené údaje. Další

22

§ 52 - § 57 [6]

46

novinkou je to, že jakákoliv ujednání mezi prodávajícím a kupujícím, uzavřená před uplatněním práva z odpovědnosti za vadu prodané věci, pokud by v jejich důsledku toto právo zaniklo nebo bylo omezeno, jsou neplatná.

5. 2. 2 Evropské spotřebitelské centrum v České republice Obrázek 1: Logo ESC

Zdroj: [22]

Z iniciativy Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a za finanční podpory Evropské unie bylo 1. ledna 2005 při Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR založeno Evropské spotřebitelské centrum se sídlem v Praze [10]. To se připojilo k síti již existujících Evropských spotřebitelských center. Centrum má pomoci spotřebiteli při získávání informací. Jeho posláním je usnadňovat spotřebitelům orientaci na vnitřním trhu Evropského společenství, posilovat důvěru spotřebitelů v jeho fungování a pomáhat jim využívat jeho potenciálu. Cílem je, aby spotřebitelé měli takovou důvěru k realizaci nákupů zboží a služeb na celém vnitřním trhu, jakou mají k nákupům na trhu domácím. Evropské spotřebitelské centrum se stalo i kontaktním místem poskytujícím spotřebitelům informace o možnostech mimosoudního řešení spotřebitelských sporů. Jeho spolupracovníky při výkonu funkce jsou spotřebitelské organizace, které mají v oblasti spotřebitelského poradenství dlouhodobé zkušenosti. Přirozenými partnery jsou i orgány tržního dozoru, které Centru mohou nabídnout know-how pro poskytování informací a vyřizování dotazů a stížností spotřebitelů.

5. 2. 3 Koncepce spotřebitelské politiky na léta 2006 až 2010 Koncepci spotřebitelské politiky na léta 2006 – 2010 vydalo Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR [11]. Zaměřuje se v ní především na oblasti ochrany zdraví

47

a bezpečnosti, ochrany ekonomických zájmů, odškodnění, informovanosti a výchovy, sdružování k ochraně zájmů spotřebitelů, životní prostředí a sociální dopady spotřeby.

Základní principy spotřebitelské politiky byly vymezeny již v Koncepcích na léta 1999 až 2000 a léta 2001 až 2005. Opatření realizovaná na základě těchto koncepcí vytvořila v České republice právní a institucionální podmínky pro uplatňování principů ochrany spotřebitele v míře srovnatelné s ostatními členskými státy Evropské unie. K tomu přispěla i harmonizace právních předpisů, vytvoření podmínek pro činnost nevládních spotřebitelských organizací. Realizovaná opatření přinesla svá pozitiva, ale přesto na trhu přetrvávají nedostatky, související například s uplatňováním odpovědnosti za vady věci, poskytováním řádných, pravdivých a úplných informací o výrobku či službě, nabídkou a prodejem nebezpečných výrobků, klamavou reklamou i s nedostatečnou orientací spotřebitelů v nových oblastech. Nová Koncepce si tedy klade za cíl navázat na již uskutečněné kroky a i nadále posilovat ochranu spotřebitele v oblasti informování, vzdělávání, podpory činnosti nevládního spotřebitelského hnutí, podpory rozvoje samoregulačních aktivit ze strany podnikatelských organizací a jejich asociací.

Cílem vlády je zajistit, aby byla ochrana spotřebitele v České republice na srovnatelné úrovni s nejvyspělejšími státy EU. Spotřebitelé proto musí být vybaveni schopnostmi, znalostmi, informacemi a také důvěrou ve svá spotřebitelská práva. Tato práva musí být jasná a srozumitelná. Spotřebitelé musí mít přístup k odpovídajícím a přiměřeným poradenským zdrojům a musí mít vytvořeny podmínky a prostředky k tomu, aby se domohli práva, včetně možnosti využití alternativního řešení sporů mimosoudní cestou.

Základní priority ochrany spotřebitele v letech 2006 až 2010: -

zvyšování znalostní úrovně v oblasti ochrany spotřebitelů včetně mapování nových trendů na trhu ovlivňujících ekonomické a další aspekty rozhodování spotřebitelů,

-

zvýšení efektivity regulace v oblasti ochrany spotřebitelů,

-

podpora uplatňování principů samoregulace, dialogu státních institucí se spotřebiteli a dialogu mezi spotřebiteli a podnikateli,

48

-

zvýšení účinnosti tržního dozoru,

-

podpora rozvoje institutu mimosoudního řešení spotřebitelských sporů,

-

rozvoje pro-aktivních informačních a vzdělávacích aktivit ve prospěch spotřebitele,

-

podpora činnosti a rozvoje spotřebitelských organizací.

5. 2. 4 Spotřebitelské organizace Sdružení spotřebitelů vznikají na základě zákona o sdružování občanů, resp. občanského zákoníku [19]. Mají právně relativně silné postavení a mohou tak hrát velmi významnou roli. Mohou být účastníkem soudního řízení (tj. mohou i navrhovat zahájení soudního řízení) v oblasti ochrany spotřebitele. V České republice působí řada takovýchto sdružení.

Mezi nejvýznamnější patří: -

Sdružení českých spotřebitelů, občanské sdružení, www.regio.cz/spotrebitel,

-

Sdružení obrany spotřebitelů České republiky, občanské sdružení, www.spotrebitele.info,

-

Centrum spotřebitelsko-podnikatelských vztahů a ochrany spotřebitele, občanské sdružení,

-

Občanské sdružení spotřebitelů TEST, www.dtest.cz,

-

Spotřebitel.cz, občanské sdružení,

-

Sdružení pro bezpečnost potravin a ochranu spotřebitele, občanské sdružení,

-

Sdružení ochrany spotřebitelů a pacientů, občanské sdružení,

-

STEP

-

síť

ekologických

poraden

ČR,

občanské

sdružení,

www.ekoporadna.cz, -

Asociace občanských poraden, www.obcanskeporadny.cz.

Z uvedených sdružení zabývajících se oblastí spotřebitele jsem si vybrala Sdružení obrany spotřebitelů České republiky, které přiblížím v další podkapitole.

49

5. 2. 4. 1 Sdružení obrany spotřebitelů České republiky

Obrázek 2: Logo SOS

Zdroj: [26]

Sdružení obrany spotřebitelů České republiky (dále jen SOS) bylo založeno v roce 1993 [24]. Je to nezávislé a neziskové občanské sdružení hájící zájmy spotřebitelů. Svá Spotřebitelská informační centra provozuje již na území všech krajů (Obrázek 3). Jeho posláním je především obhajoba oprávněných zájmů spotřebitelů. Hlavními prioritami je spotřebitelské vzdělávání, shromažďování, zpracovávání a šíření informací souvisejících s ochranou spotřebitelů. Velkou měrou se věnuje poradenské činnosti, která umožňuje spotřebitelům konzultovat své problémy. SOS je členem celosvětové spotřebitelské organizace Consumers International, která ve své činnosti vůči organizací typu OECD23, WTO24 prosazuje zájmy spotřebitelů a spotřebitelských organizací ze všech částí zeměkoule. Tzn. zejména vůči Evropské komisi a parlamentu, kde se vytváří právní normy, které sice se zpožděním, ale o to významněji ovlivňují i české spotřebitele. Dále je členem Evropské organizace spotřebitelů BEUC, která prosazuje zájmy spotřebitelů na evropské úrovni.

Obrázek 3: Regionální poradny SOS

Zdroj: [26]

23 24

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Světová obchodní organizace

50

Sdružení obrany spotřebitelů ČR: -

poskytuje rady spotřebitelům,

-

vydává časopis „SOS magazín“ (dříve Štít spotřebitele),

-

provozuje server „Svět spotřebitelů“ na adrese www.spotrebitele.info, který přináší aktuality, poradnu i možnost zveřejnění spotřebitelských zkušeností,

-

vydává letáky, brožury a CD s aktuálními informacemi a doporučeními, jak postupovat ve spotřebitelsky nejcitlivějších situacích,

-

dává spotřebitelům možnost se sdružit, podpořit či aktivně se zúčastnit na projektech SOS,

-

připomínkuje připravované zákony,

-

usiluje o bezpečné výrobky a služby,

-

sleduje bezpečnost potravin,

-

podporuje spotřebitelské vzdělávání,

-

spolupracuje mezinárodně,

-

ochranu spotřebitele vnímá komplexně, působí ve všech segmentech trhu,

-

od

roku

2003

je

signatářem

Etického

kodexu

občanských

spotřebitelských organizací, -

společně s nevládní organizací Iuridicum Remedium vytvořilo Kodex nediskriminujícího podnikatele, aby podnikatelé mohli vyjádřit svoji vůli k etickému přístupu ke spotřebiteli.

Z výroční zprávy za rok 2006 [24] se můžeme dozvědět mnoho zajímavých informací o činnosti SOS v roce 2006. Sdružení zaznamenalo zvýšení počtu podnětů na více než dvojnásobek (v roce 2005 to bylo 15 494 zodpovězených dotazů oproti 34 223 dotazům v roce 2006). Růst dotazů prostřednictvím telefonické poradny je patrný z grafu 1. Tento růst nám ale říká jen to, že spotřebitelé o SOS vědí. Nevypovídá však nic o tom, zda už vědí, na co mají v konkrétní situaci právo. Problém je většinou v možnostech svá práva prosadit. Spotřebitel již například ví, že má právo výměny zboží po objevení třetí stejné vady, ale neví co dělat s prodejcem, který mu odmítá vrátit peníze nebo zboží

51

vyměnit. Ne každý se chce soudit. SOS proto prosazuje mimosoudní řešení sporů, které by současnou nevýhodnou pozici spotřebitelů výrazně zlepšilo. Graf 1: Počet dotazů prostřednictvím telefonické poradny SOS

Počet dotazů prostřednictvím telefonické poradny SOS 1500

měsíční počet podání

1300 1100 900 700 500 300 100 -100

s íc Mě

n de Le

or Ún

en ez Bř

n be Du

n ěte Kv

c n ne rve rve Če Če

měsíc 2005 2004

2006

n pe Sr

ří Zá

je n Ří

ad top Li s

2003

Zdroj: [24]

SOS radí spotřebitelům prostřednictvím: -

poradenské linky po telefonu 900 080 808 (s dotovaným tarifem 8 Kč/min) s provozními hodinami v pracovní dny od 8 do 17 hodin a také prostřednictvím členské linky na tel. čísle 227 031 032,

-

internetové adresy http://www.spotrebitele.info/poradna/,

-

svých regionálních poraden.

SOS se zabývá všemi oblastmi dotazů spotřebitelů. Jejich složení týkající se výrobků a služeb můžeme vidět na grafech 2 a 3. Z uvedených grafů vyplývá, že na SOS se spotřebitelé obracejí s problémy týkající se různých výrobků a služeb. Nejde tedy o jednu či dvě problémové oblasti, je třeba se zaměřit na osvětu a informace ve všech oblastech trhu. Ve větších městech se ale pracovníci SOS setkávají s větší informovaností spotřebitelů, zatímco v menších městech

a na

vesnicích je

informovanost nižší. Velkých měst se také obvykle netýkají problémy spojené s předváděcími akcemi. V malých městech a vesnicích převažují problémy v oblasti spotřebního zboží, smluv o dílo, oblečení. Ve větších jsou to častěji auta, mobilní

52

telefony, elektronika, cestování, peněžnictví a pojišťovnictví. Společné pro všechny jsou problémy s vyúčtováním služeb za bydlení.

Graf 2: Podání spotřebitelů dle předmětu problému - výrobky

ostatní; 1512; 9%

obuv; 1839; 10%

nábytek; 828; 5%

oděvy,textil,kůže; 1548; 9%;

šperky,brýle,hod.; 433; 2%

mobilní telefony; 2113; 12%

potř. pro doma, hobby; 2333; 13% potraviny; 365; 2% auto-motokočárky; 1817; spotřebiče; 1742; 10% 10%

elektronika; 3009; 17%

Zdroj: [24]

Graf 3: Podání spotřebitelů dle předmětu problému – služby

opravny; 240; 4% stavební služby; 656; 11%

ostatní; 790; 14% zakázková výroba; 361; 6%

čistírny a prádelny; 114; 2%

bydlení, energie; 588; 10%

cestování, pohostinství; 1 125; 20%

finanční služby; 822; 14% telekomunikace; 1 096; 19%

Zdroj: [24]

SOS bylo zapojeno i do kampaně EU Trvejte na svých právech. Tato kampaň si kladla za cíl více seznámit spotřebitele s jejich právy, ale také zviditelnit spotřebitelské

53

organizace tak, aby lidé věděli, kam a s čím se na ně mohou obracet. Se zviditelněním souvisí i spolupráce s médii, jejichž přehled můžeme vidět v Tabulce 1. Tabulka 1: Spolupráce SOS s médii za rok 2006 Tištěná a internetová periodika:

TV a rozhlas:

Regionální tisk

MF Dnes, Lidové noviny, Právo, SuperSpy, Blesk, Bydlení, Chvilka pro tebe, Moderní obchod, , Resseler Magazín. Cons. Electr., Zákaznický magazín, Osobní finance, Květy, Lobby, Moderní obchod Čas na lásku/Napsáno životem, Extra Publishing, Czech business and trade, Tipcars.com, Žena-in.cz a další.

Česká televize – Černé ovce, Testoviny, Sama doma, Barvy života;

Deníky Bohemia, Děčínský deník, Rovnost; Plzeňský deník; regionální radniční zpravodaje a další.

Nova – Občanské Judo; Český rozhlas – Radiožurnál, Praha, Regina, Region, Český rozhlas Sever, Hradec Králové; Olomouc, Plzeň, Rádio Česko, Country rádio, Rádio Krokodýl, Frekvence 1, Impuls, Rádio Faktor, Blaník, TV GIMI a další.

Zdroj: [24]

V roce 2006 bylo SOS zpracováno cca 600 propagačních materiálů, které budou využity zejména k šíření spotřebitelského vzdělávání a motivaci studentů k aktivnímu spotřebitelskému přístupu. Aktualizováno a vytisknuto bylo více než 100 tisíc ks stávajících informačních materiálů, jako jsou letáky a publikace zaměřující se na různá spotřebitelská témata.

SOS také intenzivně pracovalo na zlepšení své nabídky pro spotřebitele. Cílem bylo zvýšit podíl příjmů získaných přímo od spotřebitelů, a tak se postupně dostat od organizace závislé na grantovém a dotačním financování ke skutečně nezávislé spotřebitelské organizaci hrazené z prostředků samotných spotřebitelů tak, jak je to standardní ve většině západních zemích. Tyto prostředky chce SOS získat zejména prodejem svých produktů formou členských balíčků. SOS nabízí „Velký balíček“ za 370 Kč ročně (obsahuje předplatné SOS Magazínu a časopisu TEST, 5 odborných porad

na

poradenské

lince,

e-mailový

zpravodaj

aj.),

či

„Malý

balíček“

za 220 Kč (obsahuje předplatné SOS Magazínu a 3 odborné porady na poradenské lince, e-mailový zpravodaj aj.). Okruh přispěvatelů vzrostl meziročně o 379 %.

54

Ve finanční a projektové strategii SOS pro léta 2007 – 2013 SOS zmiňuje snahu získat pro ochranu zájmů spotřebitelů prostředky ze strukturálních fondů EU, které jsou výjimečnou příležitostí. Současně chce usilovat o snížení závislosti na dotacích ze strany státu a stát se tak skutečně nezávislým sdružením, které je závislé pouze na poptávce služeb ze strany veřejnosti. Prozatím jsou ale státní dotace pro SOS nezbytné a SOS proto děkuje za podporu ministerstvu průmyslu a obchodu i dalším donátorům.

S novými projekty se SOS plánuje zaměřit především na oblast vzdělávání a zvyšování informovanosti spotřebitelů, a to jak klasickými formami (přednášky a semináře, propagační akce, vydávání kvalitního časopisu atd.), tak i stále oblíbenějšími způsoby (např. e-learningové kursy). Za důležité považuje i pokračování spolupráce se základními i středními školami, prosazování tématiky ochrany spotřebitele do rámcových osnov různých typů škol a podílení se na rozšíření nabídky volnočasových aktivit mládeže novými typy zájmových kroužků.

SOS dosáhlo v roce 2006 celkových výnosů 12 557 tis. Kč. Na nich se nejvýznamněji podíleli dotace od Ministerstva průmyslu a obchodu, granty na projekty podpořené Nadací rozvoje občanské společnosti z programu EU Transition Facility, čerpání dlouhodobých grantů podpořených Evropskou komisí, regionální dotace, členské příspěvky, příspěvky a dary. SOS se také snaží o realizaci výnosů vlastní činností, především pořádáním seminářů, prodejem časopisu Štít spotřebitele (nyní SOS magazín) a produktů se spotřebitelskou tématikou. Náklady byly v tomto roce ve výši 11 339 tis. Kč. Na nich se nejvýznamněji podílí náklady za poskytnuté služby a osobní náklady.

SOS také vypracovalo seznam nejčastějších chyb prodávajících, mezi které patří [12]: -

nepřítomnost pracovníka oprávněného vyřizovat reklamace,

-

požadování reklamace v originálním obalu,

-

nevydávání reklamačního protokolu a pozdní vyřízení reklamace,

-

neuznávání reklamací výrobků prodávaných se slevou,

-

požadování poplatku za vyřízení neuznané reklamace.

55

6. Aplikace právních předpisů na praktických příkladech Příklad č. 1 - koupě jízdního kola Spotřebitel si zakoupil jízdní kolo. Kupní smlouvu s prodejcem uzavřel písemně. Tato smlouva uvedená v příloze č. 1 obsahuje pouze zákonem stanovené povinné údaje, kterými jsou kupní cena a předmět koupě. Kupní cena je stanovena přesnou částkou, předmět smlouvy je dostatečně specifikován. Pokud by předmět smlouvy vyžadoval podrobnější popis (například u koupě osobního automobilu), bylo by vhodné připojit ho jako přílohu kupní smlouvy.

Smlouva se řadí mezi spotřebitelské, kdy na straně kupujícího stojí spotřebitel, na straně prodávajícího podnikatel, jehož předmětem činnosti je prodej nových a použitých jízdních kol. Smlouva se tedy ze zákona řídí ustanoveními občanského zákoníku. Kupující a prodávající se mohli dohodnout i na režimu obchodního zákoníku. Toto ustanovení by ale musela smlouva obsahovat. Takováto dohoda by ale nesměla směřovat ke zhoršení právního postavení spotřebitele25. Pokud by k tomu došlo, použila by se ustanovení občanského zákoníku, přestože byla smlouva uzavřena podle obchodního zákoníku.

Kupní smlouva mohla být v tomto případě uzavřena i ústní formou, protože písemnou formu ukládá občanský zákoník pouze pro prodej nemovitostí. Písemnou formu je také nutné použít v případě, že si ji jeden z účastníků vztahu zvolí. Vždy je ale třeba mít na paměti, že písemnost smlouvy zajišťuje lepší důkazní situaci pro případné problémy spojené následně s prodejem a koupí. Lze ji proto doporučit.

Uvedená smlouva je díky obsahu povinných náležitostí formálně správná. Kupující a prodávající však mohli předpokládat některé problémy, které se později mohou vyskytnout, a bránit se proti nim podrobněji sepsanou smlouvou.

25

§ 262 [7]

56

Prodávající a kupující se mohli ve smlouvě podrobněji upravit například: -

Úhradu kupní ceny – zda byla zaplacena celá při podpisu kupní smlouvy, zda bude zaplacena současně s převzetím předmětu koupě či zda byla stanovena lhůta, ve které má být od podpisu smlouvy zaplacena. To si v našem případě strany nestanovily. Občanský zákoník sice mluví o povinnosti účastníků plnit bez zbytečného odkladu, ale v případě nesolidnosti kupujícího se to může stát problémem, na který měl prodávající pamatovat a zahrnout tuto skutečnost do smlouvy. Nejlépe by bylo spojit úhradu kupní ceny s podpisem smlouvy, případně s předáním jízdního kola.

-

Převzetí jízdního kola – ve smlouvě se vůbec nehovoří o tom, zda byl předmět koupě převzat, či kdy a kde má k převzetí dojít.

-

V případě, že by k zaplacení nedošlo při převzetí předmětu koupě, bylo by vhodné využít ujednání o výhradě vlastnictví, podle kterého by vlastnictví jízdního kola přešlo na kupujícího až po zaplacení celé kupní ceny. Výhrada vlastnictví by musela být sjednána písemnou formou a to buď přímo v kupní smlouvě nebo jako samostatná písemná smlouva. Jako nejvhodnější se v tomto případě jeví zahrnout výhradu vlastnictví přímo do kupní smlouvy.

-

Dále

by

bylo

vhodné

uvést,

zda

měl

kupující

možnost

seznámit

se s předmětem koupě, zda požadoval určité vlastnosti jízdního kola a zda byl prodávajícím upozorněn na nějaké vady kola. Tyto vady by pak nemohly být zahrnuty do případné reklamace. Pokud by si kupující vymínil určité vlastnosti a později by se ukázalo, že jízdní kolo tyto vlastnosti nemá, měl by právo od smlouvy odstoupit. V případě, že by prodávajícím nebyl upozorněn na vady, o kterých prodávající ví, měl by kupující právo na přiměřenou slevu z ceny nebo odstoupení od smlouvy. Protože některé vlastnosti jízdního kola nemusí být patrné jen při pouhé prohlídce, bylo by vhodné dohodnout si před vlastním prodejem projížďku, která by mohla případné vady kola odhalit. V každém případě je ale vhodné žádat vždy předvedení věci. Nejen z důvodu zjištění zjevných vad, ale také pro ověření komplexnosti. Tímto způsobem předchází prodávající alespoň části případných reklamací.

57

-

Smlouva by mohla obsahovat i ustanovení o předkupním právu pro případ, že by kupující později jízdní kolo prodával a prodávajícímu by ho v tomto případě musel nabídnout jako prvnímu. Toto ustanovení se ale používá především v případech, kdy prodávajícímu záleží na tom, kdo věc vlastní. Rozhodující roli zde hraje spíše vztah k věci ze strany původního prodejce.

-

Dalším vedlejším ustanovením by mohlo být právo zpětné koupě pro případ, že prodávající by chtěl jízdní kolo v určité době získat zpět do svého vlastnictví a vrátit kupujícímu zaplacenou cenu. To v

tomto případě není moc

pravděpodobné. Pokud by toho chtěl prodávající využít, musela by být tato smlouva o právu zpětné koupě uzavřena písemnou formou.

Smlouva by tedy mohla mít po zahrnutí některých podrobnějších specifikací podobu uvedenou v příloze č. 2. Zde již došlo k zapracování případných sporných bodů.

„Spotřebitel po několika dnech zjistil, že rám kola je prasklý“.

V případě výskytu vady, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, může kupující požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny a pokud by vada činila věc neupotřebitelnou, má kupující právo od smlouvy odstoupit. Prodávající také odpovídá kupujícímu za to, že jízdní kolo je při převzetí kupujícím bez vad (je ve shodě s kupní smlouvou). V případě rozporu s kupní smlouvou, který se v našem případě projevil již několik dní po prodeji, se tento rozpor považuje za rozpor existující již při převzetí jízdního kola. To platí až do doby 6 měsíců ode dne převzetí věci. V této době je na prodávajícím, aby dokázal, že rozpor s kupní smlouvou neexistoval v okamžiku převzetí. V další části záruční doby je tato důkazní povinnost na kupujícím. Kupující se při uplatnění práva z odpovědnosti za vady může obrátit buď na prodávajícího, u kterého bylo jízdní kolo zakoupeno, případně na podnikatele určeného k opravě v záručním listě. Na toho se ale kupující obrací především v případě oprav. Kupující v našem případě zvolil odstoupení od kupní smlouvy u prodávajícího. Jeho návrh je uveden v příloze č. 3. Kupující se rozhodl požadovat odstoupení od smlouvy, protože prasklý rám jízdního kola činil věc neupotřebitelnou. Pokud by například zjistil jen poškozený lak, mohl by požadovat

58

odstranění této vady či poskytnutí slevy z kupní ceny. Nároky lišící se podle povahy vady jsou uvedeny v občanském zákoníku a je na kupujícím, jaký nárok zvolí.

Příklad č. 2 - koupě obuvi prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Spotřebitel si prostřednictvím internetu zakoupil pár pánské zimní obuvi. Po doručení ale zjistil, že mu je objednaná velikost malá a rozhodl se proto odstoupit od smlouvy. Návrh odstoupení od smlouvy je uveden v příloze č. 4.

Spotřebitel v něm nejdříve uvádí podmínky, za jakých koupi uskutečnil – objednání obuvi prostřednictvím internetu, i cenu. Dále potvrzuje řádné doručení a poté konstatuje špatný výběr velikosti. Na základě možnosti, kterou mu občanský zákoník ve lhůtě 14 dnů poskytuje, požaduje odstoupení od smlouvy. Toto odstoupení musí být prodejci do 14 dnů doručeno, nestačí jeho pouhé odeslání. Spotřebitel proto správně odstupuje hned druhý den po doručení. Dále volí spotřebitel odeslání dopisu o odstoupení společně s obuví prostřednictvím cenného balíku s dodejkou. To mu poskytuje lepší důkazní situaci pro případ argumentace prodejce, že odstoupení nebylo včas či vůbec doručeno.

V případě, že by smlouva o koupi obsahovala nějaké omezení práva na odstoupení, bylo by do Odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku vhodné uvést ještě: „s ohledem na §55 občanského zákoníku se podle § 40a dovolávám neplatnosti smluvního ustanovení, které omezuje mé zákonné právo na odstoupení od smlouvy sjednáním smluvní pokuty“.

Příklad č. 3 - koupě zboží v obchodě Spotřebitel si v obchodním řetězci KUPTO a. s. při výprodeji zakoupil televizor značky TELE, typ 7989U, výrobní číslo 789 5662 46 za cenu 8 990 Kč. Při koupi byl informován o tom, že televizor je s teletextem. O žádných vadách televizoru nebyl informován. Doma po zapojení zjistil, že televizor není teletextem vybaven. Rozhodl se proto uplatnit rozpor s kupní smlouvou.

59

Spotřebiteli lze doporučit, aby využil svého práva a kupovaná věc před ním byla překontrolována a její činnost mu byla předvedena26. Věc je možné téměř vždy předvést a prodávající tím může sám předcházet některým reklamacím, vzniklým např. z hlediska zjištění zjevných vad či ověření komplexnosti. Rozpor s kupní smlouvou se projevil v průběhu šesti měsíců ode dne převzetí věci a je tedy na prodávajícím, aby dokázal, že rozpor s kupní smlouvou v okamžiku převzetí věci neexistoval. Pokud by se rozpor objevil až v období mezi sedmým a čtyřiadvacátým měsícem ode dne převzetí, musel by kupující dokázat, že rozpor s kupní smlouvou existoval již při převzetí věci.

Prodavačka nechce reklamaci přijmout s tím, že není přítomen pracovník pro přijímání reklamací.

Pracovník oprávněný přijímat reklamace musí být přítomen po celou provozní dobu. Musíme ale rozlišit převzetí reklamace od rozhodnutí o způsobu, jakým bude reklamace odmítnuta. Pověřený pracovník může reklamaci i zamítnout.

Prodejce argumentuje tím, že televizor byl zakoupen při výprodeji a nelze ho tedy reklamovat.

Podle občanského zákoníku nelze reklamovat věci, které byly prodávány za nižší cenu jako věci s vadou, která nebrání jejich řádnému užívání věci. Kupujícího je ale nutno upozornit, že věc má vadu a o jakou vadu jde. To v našem případě prodejce neudělal a kupující proto odpovídá za vady, které se u věci vyskytly. Důvodem pro slevu totiž nebyl výskyt nějaké vady, ale fakt, že prodávající si chtěl uvolnit skladové prostory. Kupující může požadovat uvedení televizoru do shody s kupní smlouvou prostřednictvím opravy nebo výměny. Nebude-li to možné, má právo žádat slevu z ceny či ze smlouvy může také odstoupit. Bude-li reklamace vyřízena výměnou věci, začne záruční doba běžet znovu. V případě úpravy věci bude záruční doba prodloužena o dobu vyřizování

26

právo vyplývá i z § 15 [8]

60

reklamace. Prodávající je povinen sepsat reklamační protokol, ve kterém uvede, kdy kupující právo uplatnil, způsob vyřízení reklamace a den, kdy byla vyřízena.

Prodejce požaduje uplatnění odpovědnosti za vady věci v původní obalu.

Právo z odpovědnosti za vadu věci nelze nijak omezit. To platí i v případě předchozího souhlasu spotřebitele. Prodejce tedy nemůže vázat možnost uplatnění reklamace na dodání věci v originálním obalu. Tuto podmínku by si mohl klást pouze v případě poskytnutí záruky nad rámec zákonné záruky.

Kupující musel při uplatnění odpovědnosti za vady cestovat ze svého bydliště vzdáleného 160 km od prodejce cestovat vlakem. Jeho náklady na cestu tam i zpět byly ve výši 400 Kč. Po prodejci se rozhodl požadovat náhradu těchto nákladů.

Na náhradu nutných nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním reklamace má kupující právo. Tyto náklady by ale měly být přiměřené, může tedy požadovat náhradu nákladů za cestu vlakem, ale nemohl by požadovat náhradu nákladů např. na taxi. V případě, že by reklamace byla uznána až na základě posudku soudního znalce, mohl by spotřebitel požadovat i náhradu těchto nákladů. Návrh uplatnění nároku na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním odpovědnosti za vady je uveden v příloze č. 5.

Příklad č. 4 - oprava dámského obleku Spotřebitel se rozhodl dát si do čistírny opravit a vyčistit dámský oblek. Příklad takovéto smlouvy je uveden v příloze č. 6. Tato smlouva je druhem smlouvy o dílo. Pro tu stanoví občanský zákoník vydání písemného potvrzení o převzetí objednávky pro případ, že ke zhotovení díla nedojde na počkání. Uvedená smlouva obsahuje všechny povinné náležitosti – je zde uveden závazek objednatele provést vyčištění obleku

61

a zacelení trhliny na pravé kapse saka, je uvedena cena za provedení díla a rozdělena její úhrada (polovina dohodnuté částky předána jako záloha při podpisu smlouvy a druhá polovina má být předána při vyzvednutí obleku z opravy). Smlouva obsahuje i datum, do kterého má být oprava provedena. Zhotovitel i spotřebitel tak předchází častým sporům o tom, co bylo předmětem objednávky, v jaké ceně a do jaké doby měla být objednávka vyřízena. Písemná podoba vždy usnadňuje důkazní situaci při řešení případných nejasností a stížností. Informaci o ceně je ale vhodné spotřebiteli sdělit i v případě opravy prováděné na počkání.

Opravou věci je činnost, kterou se odstraňují vady věci, následky jejího poškození nebo účinky jejího opotřebení, v našem případě jde o vyčištění obleku a zacelení trhliny.

Vhodné by bylo uvést i upozornění, ve kterém by zhotovitel upozornit objednatele na to, že trhlina představuje trvalé znehodnocení obleku a bude i po zacelení částečně viditelná. Bez tohoto upozornění by mohl objednatel opravenou věc reklamovat a žádat její další opravu. Toto upozornění může mít podobu např. „zhotovitel upozorňuje objednatele na to, že trhlina představuje trvalé znehodnocení obleku a její zacelení bude proto i po provedení opravy částečně viditelné“.

Příklad č. 5 - zhotovení psacího stolu V příloze č. 7 je uvedena smlouva o zhotovení psacího stolu ze smrkového dřeva, která je smlouvou o dílo. Protože i v tomto případě nedojde ke zhotovení díla na počkání, byl zhotovitel povinen vydat objednateli písemné potvrzení o převzetí objednávky, což v tomto případě splňuje sepsaná písemná smlouva. Smlouva obsahuje všechny důležité údaje – zhotovitel se zavazuje provést dílo řádně podle smlouvy a v dohodnutém termínu. Smlouva obsahuje i ustanovení o ceně a způsobu její úhrady. Na konci smlouvy zhotovitel také potvrzuje převzetí dané objednávky.

V případě, že by se zhotovitel rozhodl cenu podstatně navýšit, musel by o tom objednatele informovat písemnou formou. V tomto případě by tedy nestačil kontakt například pomocí telefonu. Za podstatné zvýšení ceny se považuje její navýšení o 10 – 20 %. Pokud by byla cena určena podle rozpočtu, byla by závazná a úplná

62

a nemohla by být zvýšena. Jedinou výjimkou je potřeba provést další práce či vynaložit další náklady. Pak by zhotovitel mohl požadovat jejich úhradu, ale jen pokud je objednatel písemně potvrdil nebo objednal. Cenu opravy lze tedy v obou případech zvýšit jen tehdy, pokud s tím zákazník souhlasí. Zhotovitel má vždy povinnost ho písemně informovat.

Variantu smlouvy může také tvořit případ, kdy by objednatel měl poskytnou objednateli součinnost – například mu dodat materiál na výrobu objednaného psacího stolu. Pokud by tento materiál nebyl dodán do lhůty určené zhotovitelem a zhotovitel by objednatele na možnost odstoupení od smlouvy upozornil, mohl by od smlouvy odstoupit. Dalším příkladem může být odstoupení objednatele od smlouvy, které je možné až do zhotovení díla. Objednatel by pak musel zaplatit zhotoviteli částku připadající na práce již vykonané. Zhotovitel také může prodat zhotovenou věc a z výtěžku prodeje nahradit účelně vynaložené náklady. Občanský zákoník tedy v případě odstoupení od smlouvy chrání jak objednatele, tak i zhotovitele.

Příklad č. 6 - oprava dámských náramkových hodinek Objednatel uzavřel se zhotovitelem smlouvu o opravě dámských náramkových hodinek. Nejprve se domluvili na opravě na počkání, ale po zjištění závažnější vady bylo přistoupeno k dohodě, že oprava bude provedena do 30 dní. Zhotovitel vystavil objednateli doklad, na kterém bylo uvedeno pořadové číslo opravy, identifikační údaje o zhotoviteli, značka hodinek a odhadovaná cena opravy. Po uplynutí sjednané lhůty se objednatel dostavil do hodinářství, kde mu bylo sděleno, že majitel je nemocný a oprava bude provedena o týden později. Při další návštěvě ale oprava opět nebyla provedena a objednatel tedy požadoval odstoupení od smlouvy.

Na odstoupení od smlouvy má objednatel právo, protože oprava nebyla provedena včas a opravna nesjednala nápravu ani v dodatečné lhůtě. Objednatel se tedy může na zhotovitele obrátit a žádat vrácení hodinek. Pokud by byla již při objednávce zaplacena nějaká částka, požadoval by ji objednatel rovněž zpět.

63

Protože nebyla oprava provedena na počkání, měl objednatel se zhotovitelem uzavřít písemnou smlouvu. Návrh této smlouvy je uveden v příloze č. 8. Je zde specifikován předmět opravy, doba, do které má být oprava provedena i cena za provedení opravy. Smlouva obsahuje i potvrzení o převzetí hodinek k opravě a odpovědnost zhotovitele za jejich poškození či zcizení. V poslední části smlouvy je pak uvedena povinnost vyzvednout si opravené hodinky do jednoho měsíce od vyrozumění a také poplatek účtovaný ze strany zhotovitele v případě nevyzvednutí si opravených hodinek ve stanovené lhůtě.

Oprava byla nakonec provedena 3 týdny po dohodnutém termínu. Objednatel opravené hodinky převzal a zaplatil odhadovanou cenu. Po uplynutí 1 měsíce se u hodinek objevila stejná vada. Tu se rozhodl objednatel u zhotovitele reklamovat, ale bylo mu oznámeno, že reklamovat nelze, protože záruční doba činí pouze 1 měsíc.

Zhotovitel zodpovídá za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době, která činí 3 měsíce. Tato doba může být sjednána nebo zvláštními předpisy stanovena jinak, což se ale v tomto případě nestalo. Objednatel má proto na reklamaci nárok. Zhotovitel musí reklamaci vyřídit bez zbytečného odkladu27, nejpozději do 30 dnů ode dne uplatnění reklamace, nedohodl-li se s objednatelem na delší lhůtě. V případě, že by reklamace nebyla vyřízena ve stanovené lhůtě, má objednatel práva jako při výskytu neodstranitelné vady. Zhotovitel také musí být schopen prokázat, že objednatele písemně vyrozuměl o provedení opravy. To by měl tedy ve svém zájmu provést nejlépe doporučeným dopisem. V případě, že by poplatek za uskladnění nebyl stanoven ve smlouvě, měl by být objednatel o jeho výši a době, od které mu bude účtován, rovněž prokazatelně informován.

Po uplynutí 6 týdnů se vada vyskytla opětovně. Zhotovitel argumentoval, že již uplynula záruční doba, která činí 3 měsíce.

Záruční doba se prodlužuje o dobu vyřizování reklamace, proto lze vadu po uplynutí další 6 týdnů ještě reklamovat. Zhotovitel je vždy povinen sepsat reklamační protokol, 27

§ 19 [8]

64

ve kterém je uvedeno, kdy objednatel právo reklamace uplatnil, způsob vyřízení reklamace a také kdy byla reklamace vyřízena. Pomocí tohoto reklamačního protokolu si tedy může objednatel sám spočítat, kdy lze opravovanou věc ještě reklamovat. Právní úprava počítání času a běhu lhůt je obsažena v občanském zákoníku28.

V našem případě je sídlo zhotovitele a bydliště objednatele v jednom městě, ale pokud by byla reklamace spojena s cestováním objednatele ze vzdálenějšího místa, mohl by na zhotoviteli požadovat náhradu nezbytně nutných nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním reklamace29. Objednatel může žádat i náhradu nákladů na soudního znalce a to pokud byla reklamace uznána až na základě posudku tohoto znalce. Náklady by měly být řádně prokázány a měly by být přiměřené.

Nejdůležitější doporučení z uvedených příkladů

Kupní smlouva -

Ačkoli u kupní smlouvy stanoví občanský zákoník písemnou formu pouze u prodeje nemovitostí, lze ji doporučit ve všech případech prodeje. Písemná smlouva totiž výrazně usnadňuje důkazní situaci v případě výskytu následných problémů s koupí spojených. Písemná forma smlouvy je také nutná, požaduje-li to jedna ze stran.

-

Povinné údaje u kupní smlouvy tvoří předmět koupě a kupní cena. Z důvodu předcházení případným sporům je ale vhodné kupní smlouvu co nejvíce rozvést a uvést i další nepovinné údaje, jakými jsou například: úhrada kupní ceny, převzetí předmětu koupě, výhrada vlastnictví, sjednání předkupního práva či práva zpětné koupě (musí být provedeny písemně), výskyt případných vad předmětu koupě, zvláštní vlastnosti požadované kupujícím a další.

-

Pokud se projeví vada věci v prvních šesti měsících po převzetí věci, je považována za vadu existující již při prodeji. Jedná se o tzv. rozpor s kupní smlouvou. V této době je na prodávajícím, aby dokázal,

28 29

§ 122 [6] § 509 [6]

65

že rozpor s kupní smlouvou neexistoval v okamžiku převzetí věci. V další části záruky je na kupujícím, aby dokázal, že rozpor s kupní smlouvou existoval již při převzetí věci. -

Nároky kupujícího při uplatnění odpovědnosti za vady jsou upraveny v občanském zákoníku a liší se podle toho, zda jde o vady odstranitelné či neodstranitelné. Odpovědnost za vady se uplatňuje u prodávajícího, u kterého byla věc zakoupena, případně u podnikatele určeného k opravě v záručním listě.

-

Při uskutečnění prodeje prostřednictvím prostředků komunikace na dálku má kupující právo do 14 dnů ode dne převzetí plnění od smlouvy odstoupit. Pokud by dodavatel spotřebiteli nepředal informace stanovené občanským zákoníkem (např. údaje o firmě, poučení o právu odstoupení), mohl by spotřebitel odstoupit v době tří měsíců. Podobné ustanovení se týká i smluv uzavřených mimo prostory obvyklé k podnikání. Spotřebitel v tomto případě může odstoupit do 14 dnů a při nepředání některých informací do jednoho měsíce. Důležité je, že odstoupení musí být do zákonem určené lhůty dodavateli doručeno, nepostačuje jeho pouhé odeslání. Proto se doporučuje zvolit formu dopisu či cenného balíku vždy s dodejkou.

-

Pokud smlouva obsahuje nějaké omezení práva na odstoupení (například sjednání smluvní pokuty pro případ odstoupení), musí se spotřebitel neplatnosti tohoto smluvního ustanovení dovolat.

-

Je-li to možné, měl by spotřebitel vždy požadovat překontrolování a předvedení věci. Vyhne se tak mnoha zklamáním a řadě případných reklamací způsobených např. nedodáním všech komponentů.

-

Mnoho problému se vyskytuje v souvislosti s uplatněním odpovědnosti za vady prodané věci. Časté jsou argumenty prodejců, že není přítomen pracovník vyřizující reklamace, že zboží nelze reklamovat, protože bylo prodáno ve výprodeji atd. Prodejce ale musí vždy zajistit, aby byl přítomen pracovník, který má reklamace na starosti. Dále platí, že zboží nelze reklamovat jen pro vady, na které byl kupující upozorněn a kvůli kterým byla cena snížena. Za ostatní vady prodávající odpovídá,

66

odpovědnost za vady nelze zcela vyloučit. Ani požadavek prodejce uplatnit reklamaci pouze v originální obalu není oprávněný, spotřebitel musí pouze prokázat, že zboží bylo u tohoto prodejce zakoupeno. Může tak učinit pomocí záručního listu, pokladního dokladu, výpisu z platební karty, atd. Omezit uplatnění reklamace je možné pouze v případě záruky nad rozsah zákonné záruky. Záruční doba se prodlužuje o dobu vyřizování reklamace. Prodávající má povinnost sepsat reklamační protokol, ve kterém uvede, kdy kupující právo uplatnil, způsob vyřízení reklamace a den, kdy byla reklamace vyřízena. V souvislosti s uplatněním odpovědnosti za vady může kupující požadovat náhradu nutných nákladů. Tyto náklady by ale měly být přiměřené. Nejčastěji jsou to cestovní náklady či náklady na soudního znalce, po jehož posudku byla věc uznána jako věc s vadou.

Smlouva o dílo -

Povinnost vydání písemného potvrzení o převzetí objednávky stanoví občanský zákoník30 pro případ, že ke zhotovení díla nedojde na počkání. Toto potvrzení musí obsahovat označení předmětu díla, jeho rozsah, jakost, cenu za provedení a také dobu jeho zhotovení. Spotřebitel i dodavatel tak předejdou častým sporům o tom, co bylo předmětem objednávky, v jaké ceně a jak dlouho mělo oprava trvat.

-

Smlouvy bez určení ceny se mohou vyskytovat jen při opravě prováděné na počkání, ale i v tomto případě je vhodné předem objednatele o ceně informovat.

-

Provádí-li zhotovitel opravu věci, jejíž znehodnocení je trvalé a bude patrné i po provedení opravy, je rovněž vhodné na to objednatele ve smlouvě upozornit.

-

Cena určená podle rozpočtu je závazná a může být zvýšena pouze po písemném odsouhlasení objednatele. Při určení ceny odhadem je zhotovitel povinen písemně informovat objednatele o podstatném

30

§ 632 [6]

67

překročení ceny. Za toto překročení se považuje zvýšení ceny o více než 10 – 20 %. -

Po provedení opravy zodpovídá zhotovitel za vady, které se vyskytnou po převzetí věci v záruční době. Ta činí 3 měsíce.

-

Zhotovitel může od smlouvy odstoupit, pokud mu objednatel neposkytl součinnost.

-

Objednatel může od smlouvy odstoupit až do zhotovení díla. Musí ale zaplatit zhotoviteli částku připadající na práce již vykonané. Zhotovitel také může prodat zhotovenou věc a z výtěžku prodeje nahradit účelně vynaložené náklady.

68

7. Závěr Vstupem České republiky do Evropské unie se v oblasti ochrany spotřebitele udály některé důležité změny, které mají pomoci českému spotřebiteli v ochraně jeho práv. Tyto změny souvisely především s implementací evropských předpisů do našeho právního řádu.

V této diplomové práce se zabývám ochranou spotřebitele ve spotřebitelských smlouvách. Nejdříve čtenáře seznamuji s právní úpravou, kterou poté aplikuji na konkrétních příkladech. Práce zahrnuje i nejdůležitější události současnosti související s ochranou spotřebitele.

Ve své práci se věnuji kupní smlouvě a smlouvě o dílo, protože tyto smlouvy uzavírají spotřebitelé nejčastěji. Každý spotřebitel by se proto měl seznámit s jejich právní úpravou ještě předtím, než je bude potřebovat. Spotřebitel znalý svých práv má mnohem větší šanci, že s ním bude zacházeno jako s „rovným partnerem“.

Z uvedených příkladů z praxe vyplývá, že spotřebitelé mají často základní neznalosti v této oblasti. Denně se proto dostávají do situací, ve kterých je prodávající (či zhotovitel u smlouvy o dílo) snaží podvést či ošidit.

U kupní smlouvy přináší spotřebitelům nejvíce problémů prodej zboží v obchodě a uplatnění práv z odpovědnosti za vady. Kupní smlouva je při prodeji v obchodě uzavírána jen ústně a spotřebitel si často ani neuvědomuje, jaké následky může tato smlouva přinést. Důležité je například znát pojem shoda s kupní smlouvou a umět ho v případě potřeby uplatnit. Nejvíce problémů se objevuje především při uplatňování práv z odpovědnosti za vady. Spotřebitel by měl proto vědět, kdy a za jakých okolností může koupenou věc reklamovat. Jedním z triků prodejců je často argumentace, že věc koupenou ve výprodeji nelze reklamovat. To ale platí jen v případě, pokud byla věc prodávána s vadou a byla tak i označena. Často se také spotřebitel může setkat s výmluvami, že není přítomen pracovník vyřizující reklamace. Takový pracovník ale musí být v prodejně přítomen vždy. Ani požadavek na dodání věci k reklamaci

69

v originální obalu není oprávněný. Zvláštní požadavky pro uplatnění reklamace si prodávající může stanovit jen v případě poskytnutí záruky nad rámec zákonné záruky. Spotřebitel má také právo na náhradu nutných nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním reklamace. Nejčastěji jsou to náklady na dopravu a náklady na soudního znalce, na základě jehož posudku byla reklamace uznána. Občanský zákoník poskytuje také zvýšenou ochranu spotřebiteli, který uzavřel smlouvu pomocí prostředků komunikace na dálku či mimo prostory obvyklé k podnikání. Spotřebitel může od takovýchto smluv odstoupit do 14 dnů od dodání zboží (u smluv uzavřených pomocí prostředků komunikace na dálku) či do 14 dnů od podpisu smlouvy u smluv uzavřených mimo prostory obvyklé k podnikání.

Kupní smlouva může být uzavřena ústně či písemně. Občanský zákoník stanoví písemnou formu jen pro prodej nemovitostí či požaduje-li to jedna ze stran. Je třeba mít na paměti, že písemnost smlouvy zajišťuje vždy lepší důkazní situaci při řešení následných problémů spojených s koupí. Proto ji lze doporučit. Při jejím uzavírání by do ní kupující i prodávající měli zahrnout všechny náležitosti, které považují za důležité. Jde například o úhradu kupní ceny či výhradu vlastnictví. Lze tak předejít řadě problémů s koupí spojených. Výhodnější je předem sjednat všechna práva a povinnosti, než se později dohadovat při řešení sporů.

I v případě smlouvy o dílo lze písemnou smlouvu jen doporučit. Občanský zákoník stanoví povinnost zhotovitele vystavit objednateli písemné potvrzení, pokud nedojde ke zhotovení věci na počkání. U smlouvy o dílo jsou následné problémy, kromě uplatnění práv z odpovědnosti za vady podobných jako u kupní smlouvy, spojeny především s navýšením ceny stanovené odhadem či rozpočtem. Zhotovitel je povinen o podstatném navýšení ceny objednatele vždy písemně informovat. Ten s navýšením musí souhlasit. Zvláštním druhem smlouvy o dílo je smlouva o opravě či úpravě věci. Zde platí jak ustanovení smlouvy o dílo, tak zvláštní ustanovení. Záruční doba je u této smlouvy 3 měsíce. I při uzavírání této smlouvy by měl spotřebitel vždy pamatovat na možné pozdější problémy a své požadavky ve smlouvě co nejpřesněji specifikovat.

70

Závěrem lze říci, že v současnosti lze pozorovat vzrůstající tendenci zabezpečování co nejlepší ochrany spotřebitele jak na úrovni Evropské unie, tak i v České republice. Spotřebitelé, jejichž spotřeba se významně podílí na tvorbě HDP, jsou hnací silou hospodářství. Jsou proto vydávány dokumenty různé právní síly, zřizovány úřady s cílem zajistit jejich ochranu. Všechny tyto úřady a právní předpisy se snaží poskytnout spotřebiteli co nejlepší ochranu. Zůstává už ale jen na spotřebiteli, zda se se svými právy seznámí, zda jich dokáže využít a v případě potřeby je prosadit. K tomu by měly dopomoci i kontrolní orgány, které by se dodržováním spotřebitelských práv měly podle mého názoru zabývat mnohem více. Stále je totiž při uzavírání spotřebitelských smluv patrné, že obchodník má „navrch“ a jeden spotřebitel s ním prakticky nic nezmůže. V této situaci se ale spotřebiteli nabízí spolupráce s některými spotřebitelskými organizacemi, kterým se spotřebitelská práva daří lépe prosazovat. Jedním z nich je i Sdružení obrany spotřebitelů České republiky, které jsem při zpracovávání této diplomové práce v Brně několikrát navštívila. Sdružení se zabývá nejen poradenstvím spotřebitelům v případě výskytu problémů, pořádá také různé semináře, na kterých spotřebitele s jejich právy seznamuje. Snaží se také o medializaci některých kauz, která by měla pomoci zvýšit povědomí všech občanů. Sdružení spolupracuje s podobnými sdruženími i na úrovni Evropské unie, proto si myslím, že jeho význam bude stále vzrůstat a okruh jeho činností se bude nadále rozvíjet. Spotřebitel tak má k dispozici „partnera“, který mu může pomoci prosadit jeho práva.

71

8. Použitá literatura [1] HOROVÁ, O. Ochrana spotřebitele po vstupu do Evropské unie.1. vydání. Praha: Oeconomika, 2006. 186 s. ISBN 80-245-1106-1. [2] HULVA, T. Právo ochrany spotřebitele pro neprávníky. 1. vydání. Praha: ASPI, a. s. 2006. 360 s. ISBN 80-7357-172-2. [3] JANKŮ, M. a kol. Základy práva pro posluchače neprávnických fakult. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. 629 s. ISBN 80-7179-499-6. [4] KNAPPOVÁ, M., ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J. Občanské právo hmotné. Svazek ll. 4. aktualizované a doplněné vydání. Praha: ASPI, a. s. 2005. 612 s. ISBN 80-7357-131-5. [5] PLECITÝ, V., VRABEC, J., SALAČ, J. Základy občanského práva. 2. rozšířené vydání. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2005. 285 s. ISBN 80-86898-25-3. [6] Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník [7] Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník [8] Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele [9] Jak chránit svá práva, Sdružení obrany spotřebitelů České republiky, 2002, P0208 [10] Sborník ze semináře Praktické využívání nových práv spotřebitelů, Sdružení obrany spotřebitelů České republiky, 2005, P0537 [11] Koncepce spotřebitelské politiky na léta 2006 až 2010 [on line] [cit. 5. září 2007] Dostupné na URL: [12] Nejčastější chyby prodávajících [on line] [cit. 19. října 2007] Dostupné na URL: [13] Změny kupní smlouvy od 1. 1. 2003 [on line] [cit. 12. prosince 2007]. Dostupné na URL:http://business.center.cz/business/pravo/ochrana_spotrebitele/zmeny_ks_obcanzak _2003.asp> [14] Od prosince platí v Evropě zákaz klamavé reklamy [on line] [cit. 14. prosince 2007]. Dostupné na URL:

72

[15] Acquis communautaire [on line] [cit. 12. prosince 2007]. Dostupné na URL: [16] Evropské právo [on line] [cit. 12. prosince 2007]. Dostupné na URL: [17] [on line] [cit. 10. října 2007] Dostupné na URL: [18] Směrnice o nekalých obchodních praktikách [on line] [cit. 10. prosince 2007].Dostupné na URL: [19] Kontakty na sdružení spotřebitelů [on line] [cit. 5. září 2007]. Dostupné na URL: [20] Evropská unie - zřízení nového Komisařství pro ochranu spotřebitele [on line] [cit. 10. října 2007]. Dostupné na URL: [21] Strategie spotřebitelské politiky na unijní úrovni [on line] [cit. 10. listopadu 2007]. Dostupné na URL: [22] O nás [on line] [cit. 10. listopadu 2007]. Dostupné na URL: [23] Institucionální zabezpečení v oblasti ochrany spotřebitele [on line] [cit. 10. listopadu 2007]. Dostupné na URL: [24] Výroční zprávy SOS [on line] [cit. 10. října 2007]. Dostupné na URL: [25] Spotřebitelská poradna [on line] [cit. 10. října 2007]. Dostupné na URL: [26] Aktuální seznam poraden pro spotřebitele [on line] [cit. 10. října 2007]. Dostupné na URL:

73

9. Seznam tabulek, grafů a obrázků Tabulka 1: Spolupráce SOS s médii za rok 2006 ........................................................... 54

Graf 1: Počet dotazů prostřednictvím telefonické poradny SOS .................................... 51 Graf 2: Podání spotřebitelů dle předmětu problému - výrobky ...................................... 52 Graf 3: Podání spotřebitelů dle předmětu problému - služby......................................... 52

Obrázek 1: Logo ESC ..................................................................................................... 47 Obrázek 2: Logo SOS ..................................................................................................... 50 Obrázek 3: Regionální poradny SOS.............................................................................. 50

74

10. Seznam příloh Příloha č. 1

Kupní smlouva

Příloha č. 2

Kupní smlouva

Příloha č. 3

Odstoupení od kupní smlouvy

Příloha č. 4

Odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku

Příloha č. 5

Uplatnění nároku na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s uplatněním odpovědnosti za vady věci

Příloha č. 6

Smlouva o opravě věci

Příloha č. 7

Smlouva o dílo

Příloha č. 8

Smlouva o opravě věci

75