1 l Práce s vhledem do budoucnosti
Představte si, že jste schopní přenést se do budoucnosti a uvidět, co se bude dít ve vašem životě, ve světě a ještě dál. Představte si, že vidíte lidi, kteří budou kolem vás, místo, kde budete pracovat a žít. Jaké by to asi bylo, kdybychom měli schopnost vidět, která naše rozhodnutí jsou pro nás prospěšná – a ze kterých se vyvinou katastrofy? Jaký by to byl pocit, kdybychom si mohli jen tak odskočit do budoucnosti, hned teď, a najít si tam řešení svých současných problémů? Každý z nás si občas přeje, aby byl jasnovidcem, nebo si pomyslí: „Kdybych tenkrát věděl to, co vím teď!“ Představte si, že odcestujete časem zpátky a promluvíte si sami se sebou. Co byste sami sobě poradili? Bezpochyby byste si předali jednoznačné informace o tom, koho si pustit do života a komu se vyhýbat, jaké kariérní kroky učinit a které schopnosti rozvíjet. Vsadím se, že byste měli co říct i k tomu, koho si vzít, s kým žít a kde si koupit dům. Já sama jsem se dokázala přemístit v čase dopředu a nahlédnout do budoucnosti. Některé skoky obsáhly jen krátkou dobu, třeba tři měsíce, jiné se klenuly přes mnoho let nebo celých životů. To, čeho jsem byla 11
svědkem, je mnohem napínavější než jakýkoli vědecko-fantastický film. Nepoužívala jsem k tomu žádnou speciální raketu. Putovala jsem časem pomocí své mysli a procesu, který jsem nazvala „vhled do budoucnosti“.
Jak vhled do budoucnosti funguje?
Vhled do budoucnosti je založený na stejném principu jako regrese do minulých životů, nevracíte se však do minulosti, ale posouváte se do budoucnosti. Pomocí účinných vizualizačních technik popsaných v dalších kapitolách brzy získáte schopnost cestovat časem a odhalovat, co se bude dít v dalších letech. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak – metodu vhledu do budoucnosti si lze osvojit snadno a rychle a skutečně funguje. Používám ji den co den se svými klienty, mezi nimiž jsou ženy v domácnosti i hollywoodští režiséři. Pracuji s ní už šest let a změnila celý můj život. Vím, co je potřeba udělat, koho mám mít kolem sebe, a identifikovala jsem i poslání své duše – duchovní důvod, proč jsem se rozhodla prožít tento konkrétní život. A co je ještě úžasnější – věci, které jsem viděla v daleké budoucnosti, se často přihodily mnohem dříve, v některých případech už za několik dnů. Tím, že jsem nahlédla do budoucnosti, jsem ji k sobě přiblížila a urychlila tok času mezi budoucností a přítomností. Rozmlouvala jsem i se svým budoucím já a dostalo se mi vhledu a rad v podobě jasnovidných schopností. Doufám, že vám poskytnu nástroje k tomu, aby se vám vedlo podobně.
12
Jak změní vhled do budoucnosti váš život
Při výkladu tarotu nebo jiném nahlížení do budoucnosti subjekt sedí a naslouchá vykladači nebo jasnovidci a ten mu sdělí, co vidí. Vhled do budoucnosti je však něco jiného. Při regresi do minulých životů je prožíváte sami, často barevně a na širokoúhlém plátně! Když se dostanete na určitou úroveň, raději si svou budoucnost prožijete sami, než aby vám ji zprostředkovával někdo jiný. Jeden klient prohlásil: „Zjistil jsem dokonce i to, jak horko bude na dovolené. Bylo to tak skutečné, že jsem zkrátka věděl, že se to stane.“ Podobnou zkušenost prožijete také a mým cílem je, abyste po přečtení této knihy a osvojení technik používali vhled do budoucnosti ke zlepšení všech oblastí svého života. Když budete provádět příslušná cvičení, dokážete se správně rozhodovat a správně volit v dilematech týkajících se lásky, práce, financí a dokonce i poslání vaší duše. V této knize l se naučíte, jak osvobodit svého vnitřního génia, abyste konečně
napsali ten román, hru, píseň nebo scénář; l osvojíte si rychlé a snadné techniky vhledu do budoucnosti, abyste se v práci rozhodovali jen správně; l získáte přehled o hospodářském vývoji a budete moci profitovat ze svých investic, identifikovat atraktivní nemovitosti a vyhýbat se investicím do trhů nebo produktů, které později ztratí hodnotu; l prozkoumáte svou minulost, přítomnost a budoucnost, odhalíte znovu se opakující problémy nebo témata, která vás odjakživa sužovala, a dokážete je okamžitě vyřešit; 13
l navážete spojení se svou duší, a když najdete svou podstatu, po-
slání své duše, uvědomíte si, jak úžasní jste; l navštívíte sami sebe v budoucím životě, abyste zjistili, jakým směrem se budete dále vyvíjet. Dokážete si dokonce promluvit se svým budoucím já a využijete svou budoucí moudrost. Budete-li chtít, můžete nahlédnout i do budoucnosti lidstva. Ve vašem životě v podstatě neexistuje oblast, ve které by vám vhled do budoucnosti nějakým způsobem nemohl prospět. Nezní to fantasticky? Není to příliš krásné na to, aby to byla pravda? Jsem si jistá, že ano, ale když se pomocí vhledu do budoucích životů vypravíte do budoucnosti, skutečně najdete odpovědi na mnohé zásadní otázky, které vás v této chvíli tíží. Poslala jsem mnohé své klienty po proudu času a změnilo to jejich životy. A teď vám ukážu, co přesně máte udělat, abyste změnili i ten svůj.
Jak začala moje cesta do budoucnosti
Nahlížení do budoucnosti mě fascinovalo už od dětství. Moje babička Winny, která pocházela z East Endu v Londýně, mě inspirovala k tomu, abych se vydala na dráhu jasnovidky. Babička věštila budoucnost z čajových lístků a do jejího domu v Orpingtonu v hrabství Kent neustále proudili návštěvníci, kteří vyhledávali její moudré rady. Každým rokem jsem opouštěla chudé uličky Notting Hillu v západním Londýně a trávila u ní nádherné prázdniny. Pozorovala jsem ji a přála jsem si být jako ona. Netoužila jsem po ničem víc než stát se jasnovidkou. 14
V osmnácti jsem si sbalila batoh a s několika sty liber v kapse jsem zamířila na východ. Putovala jsem z Istanbulu až do Kábulu v Afghánistánu. Než jsem dorazila do Indie, začala jsem hledat odpovědi a v pestrém, rušném městě Kalkata se moje mysl začala otevírat docela novým způsobem. Viděla jsem náhle svět úplně jinak. Indie ve mně cosi probudila a já jsem cítila, jak rozkvétá moje intuice. Setkala jsem se také se svým prvním (po babičce) skutečným učitelem v podobě žebráka jménem Vikram. Ten mě naučil, jak se uvolnit a dovolit mysli, aby se rozletěla. V roce 1972 nebylo obvyklé udělat si roční volno, zvláště ne pro chudé dívky z dělnické rodiny jako já. Většina mých spolužaček tehdy už pracovala v místních továrnách nebo v obchodech, když měly štěstí. Já jsem ale chtěla dál poznávat svět, lidi a naučit se vidět do budoucnosti. Moje pouť a moje rozšiřující se vědomí mi umožnily vytvořit rychlé techniky pro mysl i ducha, které se spolu s mým životním příběhem a studiemi skutečných případů staly základem mé vůbec první knihy Okamžitá intuice. Věnovala jsem se jasnovidectví po celý svůj dospělý život a vhled do budoucnosti jsem zažila až dlouho poté, co jsem si osvojila mnohé jiné způsoby věštění budoucnosti, jako je čtení z ruky, tarot, astrologie, věštění z run a I-ťing. Zjistila jsem, že všechny tyto metody jsou neuvěřitelně spolehlivé – vykládání tarotu se věnuji skoro třicet let a shledávám, že karty stále poskytují úžasně přesné předpovědi. Dvacet let se věnuji také práci s klienty s pomocí regrese do minulých životů. Když jsem však odhalila vhledy do životů budoucích, pochopila jsem, že jsem vkročila do nové dimenze – dimenze, která nejenže zodpoví 15
všechny moje otázky, ale podpoří můj další vývoj, a dokonce mi ukáže, co mám udělat, aby se moje sny staly skutečností. Velká většina událostí, které sehrály v mém životě důležitou roli, byla výsledkem řady náhod. Už dávno jsem se naučila naslouchat své intuici a rozpoznat, kdy dochází k synchronicitě. Když se tedy v mém životě objevily vhledy do budoucích životů, připadalo mi to jako přirozený vývoj, jasnější, hlubší a moudřejší způsob získávání informací. Rozdíl mezi vhledem do budoucnosti a jinými metodami věštění spočívá v tom, že při tomto procesu sami přímo zažíváte vlastní budoucnost a nevypráví vám o ní někdo jiný, kdo informace interpretuje a předává je vám. Zážitek je neuvěřitelně silný, dynamický a mění hladinu vaší energie, naplní vás vitalitou a vy jste si náhle jistí, kterým směrem se vydat. Pochopitelně že i výklad tarotu se může vydařit, ale vždycky je lepší dort sníst než se na něj jenom dívat.
Skoky časem: První vhled do budoucnosti
S vhledem do budoucnosti jsem se poprvé setkala během regrese do minulých životů, při které se pomocí hypnózy dostáváte do hlubin lidského podvědomí. Představte si mysl jako kancelářský psací stůl. Podvědomí je zásuvka, kterou nedokážete otevřít, pokud jste vzhůru. Všechno, co si myslíte a co cítíte, je však uloženo kdesi hluboko v té jedné zásuvce, která se podobá TARDIS doktora Who – je ohromná a stále se rozpíná! Informace uložené v téhle zásuvce ovlivňují vaše chování a prosakují do 16
vaší vědomé bdělé mysli. Například vás ve třech letech vyděsil pes a vy jste si ten negativní zážitek uložili do podvědomí. Ve čtrnácti se stále bojíte psů, ale nemáte tušení proč. Je to proto, že zážitek je uložený v podvědomí a prosakuje vám do vědomí, kdykoli potkáte nějakého huňatého přítelíčka – nebo na něj jen pomyslíte. Psychologové, psychiatři a vlastně všichni, kdo pracují s myslí, jsou si vědomi moci podvědomí, jak ovlivňuje naše myšlenky i to, jak myslíme, cítíme a jednáme. Mnoho terapeutů, kteří pracují duchovně, je přesvědčeno, že v podvědomí jsou uloženy nejen zkušenosti z tohoto života, ale i z předchozí existence. Vědí, že podvědomí funguje jako most mezi touto realitou a „nad-vědomím“, ještě hlubší části mozku, která je podle mého názoru propojena s vyšším já a s vesmírem. Regrese do minulých životů se dotýkají vyššího já a při setkání, kdy jsem poprvé narazila na vhled do budoucích životů, to bylo zvláště zřetelné. Fiona, mladá žena, ke mně přišla na regresi do minulých životů podruhé. Při prvním sezení popisovala, jak žila jako dojička v Rakousku. Byla bezstarostná, veselá a dožila se dlouhého věku. Byl to pozitivní zážitek, a když jsem se jí zeptala, co si odnesla z tohoto života, řekla, že „schopnost radovat se z klidu“. Z nějakého důvodu jsem měla pocit, že jsme ještě všechno neuzavřely, a pozvala jsem ji, aby přišla na druhou regresi, až se na to bude cítit. Při tomto druhém sezení – které dnes považuji za zlomový okamžik v mém vlastním životě – se Fiona vydala do budoucnosti.
17
Sezení začalo normálně a Fiona viděla výjevy ze svých minulých životů. Popisovala život mladého muže, který bojoval za první světové války v zákopech. Rozrušilo ji to, a tak jsem ji rychle vybídla, ať si najde jiný život, o kterém potřebuje mluvit. Fiona odpověděla: „Mám na sobě uniformu.“ Předpokládala jsem, že řekne, že je zase vojákem, ale snažím se na klienty příliš netlačit, a tak jsem se zeptala: „Co vidíte kolem sebe?“ Odpověděla: „Jsem na palubě vesmírné lodi a jsem její kapitán.“ Přiznávám, že jsem si tehdy myslela, že je to jen výplod její představivosti, ale pak jsem i já začala vidět záblesky obrazu vesmírné lodi. Při regresivním sezení často vídám obrazy – záblesky toho, co prožívá můj klient. Tentokrát jsem i já uviděla vesmírnou loď, a tak jsem se jí zeptala, jaký je rok. Odpověděla: „2050.“ Rozhodla jsem se, že sezení ukončím. Byla jsem zmatená. Právě jsem poprvé prožila vhled do budoucnosti, ale nebyla jsem si toho vědoma. Budu upřímná – uplynulo sedm let a já na zážitek s Fionou úplně zapomněla, dokud před šesti lety nepřišla událost, která byla mnohem dramatičtější a přímější. Zapomenout na ni nebo ji ignorovat prostě nešlo. Tentokrát jsem rozpoznala, co se děje, a tato zkušenost mě vedla k zahájení mého životního díla.
18
Setkání s vojáky: Do mého života zasahuje osud
Působím v Bray u Windsoru, v hrabství Berkshire, a postupem času jsem si vybudovala klientelu mezi vojáky sloužícími na zámku a v kasárnách. Když ke mně poprvé přišel voják, byla jsem překvapená, protože jsem si myslela, že příslušníci armády mají k mojí práci cynický postoj. Jako obvykle se však zprávy o mém působení roznesly po okolí a mnozí vojáci ke mně začali pravidelně docházet a nechávali si vykládat tarot. Většina z nich chtěla vědět, jak se bude vyvíjet jejich milostný život! Dva z nich, Dave a Steve, se však zajímali spíše o minulé životy než o lásku. Oba si u mě zamluvili regresi do minulých životů, dva dny po sobě. Tehdy ještě ani jeden z nás nevěděl, jak moc právě tato sezení změní naše životy.
Stevova regrese Sezení se Stevem se stalo jednou z nejdramatičtějších regresí do minulých životů, jakou jsem za své dvacetileté působení zažila. Steve začal popisovat písečné duny a nesnesitelné vedro a uviděl stan s jakýmsi baldachýnem. Pak uslyšel exotickou hudbu a uvědomil si, že je někde v Arábii. Fascinovaným hlasem mi sděloval, že něco takového ještě v životě neviděl, a díval se, jak tančí nějaká arabská dívka. Zeptala jsem se ho, odkud pochází a co tam dělá, a odpověděl: „Křížová výprava. Jsem muž.“ Po sezení Steve vzpomínal: „Zahlédl jsem ještě útržek jiného života, na palubě velké lodi. Byli jsme vikingové. Dave tam byl taky, tentokrát jsme bojovali bok po boku. Pak jsem viděl ještě další život, to jsme 19
zase byli indiánští bojovníci. V tom životě jsme byli bratři a bojovali jsme opět pospolu.“ Regrese otevřela celý příliv vzpomínek na minulé životy. Probírali jsme jeho zážitky a pak jsem navrhla: „Bude lepší, když Daveovi neřekneš, co jsi viděl, protože by to mohlo ovlivnit jeho zítřejší sezení.“ Steve mi to slíbil.
Daveova regrese Při regresi s Davem jsem napůl čekala, že se ocitne uprostřed bitvy podobně jako Steve při své regresi. Místo toho mi začal vyprávět, jak žil za války v Londýně coby malý chlapec. Popisoval život v East Endu u vlakového nádraží, a že se měl dobře a s bombami si nedělal nejmenší starosti. Odvedla jsem ho pak do dospělosti a on popisoval, že se živí jako obchodník se starým železem. Ale pak sebou najednou trhl: „Vidím vlka! Hraje si se mnou. Vyrostli jsme spolu. Je to můj kamarád.“ „Kdo jsi?“ zeptala jsem se.
„Jsem Apač.“ Dave se přehoupl do úplně jiného života. Nepřekvapilo mě to, klientům se to občas stává. Popisoval mi pak dál život indiánského bojovníka a zápasy po Steveově boku. Steve a Dave se ve svých regresích poznali. Nyní už chápali, proč je v jejich současných životech potkalo tolik shod okolností, často pracovali na stejných místech a pro stejné zaměstnavatele – úzkoprofilové klienty nebo na bojištích, například v Iráku, a chránili novináře, kteří přejížděli z místa na místo. Jejich životní cesty byly jakoby předurčené 20
k tomu, aby se křížily, a nejen v minulých životech, ale znovu a znovu i v těch současných. Po regresích se ze Stevea a z Davea stali muži s životním posláním, kteří se rozhodli, že zjistí všechno, co jde, o svých minulých životech. Oba měli přirozenou schopnost nahlédnout do minulých životů a já ji dále rozvíjela. Oba dva zrovna pracovali v bezpečí doma ve Spojeném království, kde se nic moc nedělo, a tak se mohli navzájem uvádět do regrese a zjišťovat toho stále víc a víc. Jednoho dne mi zavolal Dave a sdělil mi, co zjistil nového. „Ahoj, Anne,“ začal, „oba dva jsme tě viděli v jednom z minulých životů – ale víc ti o tom nechci říkat. Musíš se na to podívat sama.“ Byla jsem také toho názoru, že bude lepší, když nebudu informovaná předem. Kdybych viděla stejnou věc, mohlo by to být neprůkazné. Steve mě uvedl do regrese a já jsem se viděla, jak sedím se zkříženýma nohama před týpí a míchám byliny. Bylo to nádherné místo, panoval tu klid a mír. Náhle se ozvalo dunění kopyt, jak se naší vesnicí prohnal znepřátelený kmen. Cítila jsem, že mě někdo uhodil do hlavy – rozrazil mi lebku a promáčkl ji dovnitř. Škubla jsem sebou, přitiskla jsem si na hlavu ruce a vykřikla: „Někdo mě uhodil!“ Kupodivu jsem útok přežila a dál žila jako očitá svědkyně ve vesnici, i když jsem měla na hlavě velkou zacelenou prohlubeň. Steve a Dave mi pak vyprávěli, že se oba dva viděli, jak se ženou bok po boku vesnicí, a že jeden z nich mi rozsekl hlavu vrženým tomahavkem. (Nikdy jsem nepřišla na to, který z nich to byl, a oni mi to odmítli říct!) 21
Po těchto putování časem mi bylo jasné, že nám třem bylo určeno setkat se v našich současných životech – i když nikdo z nás nevěděl proč. Steve naléhal: „Anne, ty přece musíš vědět, o co tu jde.“ Zatvářil se zklamaně, když jsem odpověděla, že nemám tušení. Cítila jsem však, že jedna věc je jistá: zakrátko na to přijdeme. Řekla jsem Steveovi, že všechno začne brzy nabírat obrátky. Můj instinkt mi našeptával, že musíme navštívit své minulé životy, abychom našli řešení. Potřebovali jsme chybějící části skládačky a já jsem byla přesvědčená, že odpověď se skrývá právě v minulosti. A tak jsem navrhla, že provedeme skupinový návrat do minulých životů. V tu chvíli jsem neměla sebemenší tušení, jak zajímavě se to vyvine.
Vhled útoku na Dvojčata: Budoucnost se navždy mění
Uspořádali jsme sezení v zasedací místnosti mé poradny. Je to strohý prostor s holými bílými stěnami a velkým naleštěným dřevěným stolem. Bylo to ideální místo, protože nás tu nikdo nerušil. Místnost je navíc zvukotěsná, takže jsme mohli zapomenout na svět kolem nás a zcela se soustředit na sezení. Požádala jsem svého studenta Dana, aby nás provedl zpět časem. Dan se o regrese do minulých životů velmi zajímá a věděla jsem, že nás celým procesem provede naprosto spolehlivě. Ztlumili jsme osvětlení, uvolnili se, Dan začal tiše promlouvat a používal techniky, které jsem ho naučila, aby nám umožnil plout proti proudu času. 22
Když jsme dokončili relaxaci, Dan nás vybídl: „Představte si, že plujete časem zpět. Doplujte až do předchozího života, do toho, kde jste se tenkrát všichni tři sešli.“ Všichni jsme seděli mlčky a se zavřenýma očima. Po chvíli se Dan zeptal: „Steve, co vidíš?“ „Je to zvláštní,“ odpověděl Steve, „nemám tušení, co se to děje. Vidím dva mrakodrapy stojící vedle sebe. Valí se z nich kouř.“ Odmlčel se. „Nevím, co to všechno znamená – do žádného minulého života jsem se nevrátil. Možná nejsem v tom správném rozpoložení. Nevidím zkrátka nic; jen ty dva mrakodrapy.“ Dan naléhal: „Pověz mi, co ještě vidíš.“ Steve pokračoval: „Z mrakodrapů se valí kouř. Nevím, kde by to mohlo být. Na zemi pobíhají lidé, zvedá se spousta prachu. Kolem budovy krouží helikoptéra.“ Dodal: „Nepatří armádě ani policii. Je na ní napsáno CNN. Je to v Americe.“ Pak promluvil Dave: „Já také nevidím žádný minulý život, ale ani to, co Steve. Přede mnou je záliv, ale nepoznávám ho. Zní to bláznivě, ale mám pocit, že budovy na obzoru se změnily. Můžou se budovy na obzoru změnit?“ Pak jsem se ozvala já: „Nacházím se úplně jinde než vy dva. Vidím jen Střední východ a ropu.“ 23
To bylo všechno. Víc jsme toho neviděli a neměli jsme ani tušení, co by to mělo znamenat. Tehdy jsme si mysleli, že se něco nepropojilo a že to bylo prostě nepovedené sezení. Odevzdaně jsme je ukončili, přesvědčení, že se nám to nepovedlo. Později jsme se dozvěděli, že mnoho lidí mělo před útokem na Dvojčata podobné předtuchy, ale tehdy jsme netušili, že jde o něco takového – jak bychom také mohli? Mysleli jsme si jen, že se nám v hlavě vynořila spousta nesmyslů, které nic neznamenají. Odpovědi na otázku, kvůli které jsme se tehdy sešli, jsme stále nezískali. Stále jsme tápali v nejistotě a já jsem neměla ani tušení, jaký má být náš příští krok nebo kam se máme obrátit. Očekávali jsme od sezení nějaké převratné odhalení ohledně našich minulých životů, a tak jsme si mysleli, že to byla ztráta času. Z dnešního hlediska však víme, že jsme zahlédli jednu z nejzávažnějších a nejděsivějších událostí, jaké se kdy na světě staly. Za dva týdny mi do poradny zavolal Dave. „Už to víš?“ „Co mám vědět?“ ptala jsem se překvapeně. „Děje se to. Všechno, co jsme viděli při tom sezení, se teď stalo! Sedíme se Stevem v práci a nedokážeme odtrhnout oči od obrazovky. Díváme se na něco, co už jsme viděli.“ Připojila jsem se k internetu a našla Sky News. Ztuhla mi krev v žilách, když jsem uviděla stejné scény, které předtím popisovali Steve a Dave. 24
Náhle jsme pochopili, o co šlo v našem sezení a proč jsem viděla Střední východ. Naše vize zdánlivě nesouvisely, ale teď už jsme byli moudřejší: Posunuli jsme se v čase vpřed.
Velký průlom
Aniž jsme si to uvědomili, zmíněná skupinová regrese byla prvním sezením z mnoha dalších, umožňujících vhledy do budoucích životů. Věděla jsem, že je to začátek něčeho velkého, ale neměla jsem ani tušení, co to bude a proč se to děje zrovna mně. Cítila jsem inspiraci – měla jsem pocit, jako bych stála těsně před velkým objevem, a tak jsem začala experimentovat s ochotnými klienty, sama se sebou, s přáteli i s vojáky. Začala jsem tím, že jsem vodila jednotlivce do budoucnosti vzdálené pět či deset let, aby zjistili, kde budou žít, kdo se objeví v jejich životě a jaká bude jejich profesní kariéra. Někteří viděli i své děti a vnoučata. Vyvine se však jejich budoucnost skutečně tak, jak to viděli při vhledu do budoucího života? Brzy mi lidé začali telefonovat a psát e-maily, že našli domy, ve kterých se viděli bydlet, nebo že zrovna byli na pracovním pohovoru u firmy, kde se viděli pracovat. Někteří se dokonce setkali s partnerem, který se jim při sezení ukázal jako manžel nebo manželka. Jiní klienti a přátelé při vhledu do budoucnosti nahlédli do doby, kdy jejich současné problémy pominuly – a našli díky tomu řešení. A pak mi to došlo: Uvědomila jsem si, jaká síla spočívá v procesu, při němž lidem pomáháte rozvrhnout si budoucnost. Klienti mohou vidět 25
