01_88.QXD
7/9/07
––
8:45 PM
Stránka 4
––
-------
––
– –
01_88.QXD
7/9/07
----
8:45 PM
Stránka 5
Jiří Rulf Večerní škola Eseje z let 1986-2006
Pistorius & Olšanská Příbram 2007
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 6
Památce Karla Hausenblase a Jaroslava Tafela
Tato kniha byla vydána s laskav˘m pfiispûním Nadace âesk˘ literární fond
Text © Jifií Rulf (dûdicové), 2007 Layout © Lubomír ·ediv˘, 2007 ISBN 978-80-87053-12-6
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 7
-
-
-
-
Donne by zaslouÏil obûsit za to, Ïe nedodrÏuje metrum. (Jonsonovy rozhovory s Williamem Drummondem z Hawthordenu)
7
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 8
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 9
O B Y â E J N Á
S M R T
-
-
-
„Revoluce, války, katastrofy – co znamená ta pûna ve srovnání se základní hrÛzou existence? ¤íkáte, Ïe tu dosud nic takového nebylo? Zapomínáte, Ïe se v nejbliωí nemocnici odehrávají nemen‰í krutosti. ¤íkáte, Ïe hynou milióny lidí? Zapomínáte, Ïe milióny lidí hynou pofiád, bez oddechu, od zaãátku svûta. Tamta hrÛza vás dûsí a pfiekvapuje, protoÏe va‰e pfiedstavivost spí a vy zapomínáte, Ïe se pekla dot˘káte na kaÏdém kroku.“ (Witold Gombrowicz, Deník) KdyÏ Gombrowicz tento v˘rok ãtenáfiÛm pfiedestfiel, nemohla se jeho slova minout úãinkem. Psal se rok 1953: svût je‰tû s odporem absorboval zprávy z nacistick˘ch koncentraãních táborÛ, gulag byl je‰tû jeho kaÏdodenností. A do toho pfiijde
9
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 10
10
spisovatel, kter˘ od svûtov˘ch traumat „odhlédne“, je zároveÀ nadãasov˘ i konkrétní: Peklo je pfiece na kaÏdém kroku. Je v kaÏdém z nás. Ta úvaha musela ‰okovat. Je je‰tû ‰okující dnes? Existuje i horní práh bolesti. Po jeho pfiekroãení uÏ necítíte ani seberafinovanûj‰í muãení. To se t˘ká i bolesti du‰evní. Po mnoha místech bolesti a ne‰tûstí souãasného svûta bloudí desítky fotoreportérÛ. Jejich snem je ulovit fotografii matky, která vlastníma rukama pohfibívá syna. Pláã nad otevfienou rakví, kter˘ dfiív publiku staãil, uÏ nikoho nedojímá. Budu-li se dennû dívat v televizi na apatické, umírající rwandské dûti, stanu se také apatick˘m. Lidé se uÏ nedokáÏou v hloubi srdce pozastavit nad tím, Ïe hynou milióny lidí. V tomto smûru obávám se Gombrowiczova argumentace zastarala. Smrt si uÏ nedokáÏeme uvûdomit ani prostfiednictvím hrÛz revolucí, válek a katastrof. A jak je to s vnímáním „obyãejné“ smrti, té smrti, která ãeká kaÏdého z nás, ale není proto o nic ménû hrÛzná, ba je – ve své neodvolatelnosti – hrÛznûj‰í? V televizním zpravodajství bûÏel pfied ãasem ‰ot zobrazující fietûzovou sráÏku na dálnici: obsahoval také pohled na dva lidi, tak jak je na sedadle jejich auta smrt zastihla. ·ot vzbudil velice záporn˘ ohlas. Smrt na
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 11
dálnici je dnes uÏ pro nás „obyãejná“ smrt, mÛÏe potkat kaÏdého. Proto je kolem ní tfieba obcházet po ‰piãkách. Pfiipomínka „obyãejné“ smrti tedy ‰okuje. Stojíme tváfií v tváfi spoleãenskému tabu a za ním zase stojí nechuÈ podívat se pravdû smrti do tváfie. Pokud ov‰em otupûlost k smrti v pfiípadû válek, revolucí a katastrof pfiivolává prokazatelnû smrt dal‰í, pak se vnucuje otázka, zda také na‰e nechuÈ k té druhé, „obyãejné“ smrti neprovokuje její postup. Jde o okolnosti, za kter˘ch odcházíme na onen svût, aniÏ bychom moÏná nûkdy museli. Bûhem litomy‰lské schÛzky sedmi prezidentÛ se zranil jeden fiidiã, kter˘ únavou za volantem usnul. Vûc se dostala na vefiejnost kvÛli upozornûní ãeského prezidenta, za nûÏ byl vypeskován, a trestnímu oznámení, které na pfiijímacího lékafie v Nemocnici Na Homolce podala hradní policie. Od té doby noviny pfietfiásaly základní otázku: Trvalo pfiijetí pacienta do nemocnice dvû hodiny, jak tvrdí policie, nebo, jak tvrdí lékafi, tfiicet minut? Byl pacient pfiijat jen díky tomu, Ïe patfií do okolí prezidenta? Pak se na‰tûstí debata posunula o kousek dál – k nedostatku lÛÏek intenzivní péãe v Praze. Je pfiíznaãné, Ïe kdyÏ pacient pozdûji zemfiel, noviny to zaznamenaly s velk˘m zpoÏdûním. UÏ bûhem pfiedchozí debaty se totiÏ
11
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 12
12
nikdo nezeptal: Jak tomu mládenci pfii pfiíjmu do nemocnice asi bylo? Doufám, Ïe nijak. Doufám, Ïe byl v bezvûdomí. Îe nebyl u toho, jak se nûkdo handrkuje o ventilátory. Mám totiÏ také své zku‰enosti. V poslední dobû bohuÏel i se smrtí v nemocnici. Je‰tû na‰i pradûdeãkové a prababiãky vût‰inou umírali ve své vlastní posteli. Aby se mohli dÛstojnû rozlouãit s potomstvem, podestlali jim vysoko pod hlavu. A kdyÏ uÏ bylo jasné, Ïe se hlava brzy zmate, pfii‰el knûz s posledním pomazáním. Bylo v moci na smrt nemocného také tuto poslední sluÏbu odmítnout – tak byla zachována svoboda jeho volby, i kdyÏ cesta v kaÏdém pfiípadû smûfiovala mimo na‰e území. Étienne de la Boëtie, pfiítel Michela de Montaigne, je dnes v na‰í pamûti zachován pfiedev‰ím díky svému louãení se svûtem. Na smrtelné posteli mu Michel fiíká: „Pro tebe bude smrt vûãn˘m ‰tûstím, ale já ztratím pfiítele, velkého a moudrého.“ „Jak to nesou?“ ptá se umírající na své blízké. „Celkem stateãnû – vzhledem k váÏnosti situace,“ odpovídá Michel de Montaigne. Je pravda, jak fiíká Gombrowicz, Ïe se v kaÏdé nemocnici odehrávají nemen‰í krutosti neÏ ty, které provázejí smrt ãlovûka ve válce? Myslím si, Ïe je to pravda, aã m˘m úmyslem není
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 13
obviÀovat nemocniãní personál z nedostatku profesní péãe, které se tak stupidnû fiíká „povinná“. Od té doby, co byly zavedeny porodnice, zaãalo jistû pfieÏívat víc dûtí. Od té chvíle, co ve valné mífie umíráme v nemocnicích, mnozí z nás díky lékafiÛm doãasnû odehnali smrt. Gombrowicz, kdyÏ mluvil o hrÛze, mûl samozfiejmû na mysli pfiedev‰ím neodvolatelnost smrti. Troufám si ale tvrdit, Ïe smrt, která nás navzdory lékafiské péãi stejnû potká, nemÛÏe uÏ mít jinou podobu neÏ podobu smrti instrumentalizované. A Ïe právû vûdomí tohoto druhu smrti nás nejen zbavuje uvûdomûní si vlastního osudu, ale také – ãasto pfiedãasnû – zabíjí. CoÏ samozfiejmû souvisí. KdyÏ jsem vloni vezl naposled do nemocnice tatínka, v‰iml jsem si v jeho v˘razu zvlá‰tní dychtivosti, s jakou sledoval Ïivot za oknem taxíku. Louãil se, protoÏe nevûfiil ve svÛj návrat. Maminka se pÛl roku na to v ambulanci jiné nemocnice rozhlíÏela s hrozn˘m strachem. Kdo by se nebál smrti? Ale oni se báli také nemocnice. Troufám si tvrdit, Ïe mûli proã. Pro tatínka, kter˘ bûhem pfiíjmu upadl do kómatu, se skuteãnû na‰lo místo na lÛÏku oddûlení intenzivní péãe aÏ za dvû hodiny. Maminka, která mûla b˘t pfiijata do nemocnice na základû pfiedchozí dohody, ale jejíÏ stav se mezitím rapidnû
13
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 14
14
zhor‰il, ãekala na pfiijetí je‰tû déle. Oba leÏeli na nesmírnû nepohodln˘ch pojízdn˘ch lehátkách. Pod hlavu jsme jim podkládali své svetry a kabáty, abychom jim trochu ulehãili. Îádn˘ z ãlenÛ nemocniãního personálu pro nû v té dobû nena‰el povzbudivou vûtu. Maminka umfiela pár hodin potom, co jsme ji dostali do prázdného (!) nemocniãního pokoje. Nechci nikoho Ïalovat. Nechci se s nik˘m handrkovat o minuty. Oba mí rodiãe byli nemocní nevyléãitelnû – jistû se jim nakonec dostalo v‰ech potfiebn˘ch pfiístrojÛ a medikamentÛ. Dûsí mne ale fakt, Ïe ãlovûk, kter˘ sám sebe buduje po cel˘ Ïivot jako nezamûnitelnou individualitu, stává se na konci své cesty jen manipulovateln˘m objektem. Dûsí mû zvûcnûní smrti. Pfieru‰ení dialogu. Problém netkví v nedostatku penûz ani v lidsky nedostateãném osazenstvu nemocnic. Problém je v tom, jak spoleãnost chápe nemocnici jako instituci. Kasárna, vûzení, domovy mládeÏe a dÛchodcÛ, léãebny psychicky nemocn˘ch a nemocnice mají nepochybnû mnoho spoleãného. Spoleãnost v nich z rÛzn˘ch dÛvodÛ izoluje jedince. Odkládá je tam. Tato izolace, aÈ jakkoliv motivovaná, vyÏaduje si drastické podfiízení jedince ¤ádu. ¤ád, kter˘ v tûchto institucích panuje, má ov‰em schopnost
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 15
vytûsnit více ãi ménû pÛvodní úãel, pro nûjÏ instituce vznikla, a stát se úãelem sám o sobû. V‰ichni muÏové, ktefií pro‰li vojenskou sluÏbou, si pamatují svÛj ‰ok z prvního vojenského stfiíhání nebo z nesmyslnû dlouh˘ch vojensk˘ch pofiadov˘ch cviãení ãi organizovan˘ch spoleãn˘ch náv‰tûv sprch. Primo Levi ve své knize Potopení a zachránûní hovofií o pocitu Entwürdigung, ztracené dÛstojnosti, kter˘ se v koncentraãních táborech zmocÀoval hlavnû intelektuálÛ. Podobn˘ pocit se mne zmocÀoval i pfii pobytech v nemocnici. Ne snad, Ïe by zde ãasto absurdní ¤ád zcela zastínil úãel, ale zpÛsobil jeho posunutí: z nemocnic, jeÏ by mûly b˘t humanitárními zafiízeními, a v centru jejich zájmu by proto mûl stát jedinec, staly se továrny na anonymní slepá stfieva, zlomené konãetiny a také – na anonymní smrt. UÏ sama nemoc pfiiná‰í ãlovûku pocit degradace – jen nutnost fiíci si o mísu je pro mnohé lidi zpoãátku nepfiekonateln˘m problémem, neustálá nahota, která ãlovûka obklopuje, pfiispívá k jeho lidské dezintegraci. Nemocniãní reÏim k tûmto pocitÛm ov‰em jen pfiidává. KdyÏ pominu v‰echny bûÏné nesmysly, které kaÏd˘ ¤ád plodí, pak hlavní spoãívá v naprostém nedostatku lidsk˘ch kontaktÛ i na té nejprimitivnûj‰í úrovni: ãlovûk ãasto ani nemá právo vûdût, co mu je, natoÏ
15
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 16
16
aby mu nûkdo fiekl, co se s ním bude dít. To není jen záleÏitost jednotliv˘ch pracovníkÛ nemocnic, ale systému, na kter˘ si více nebo ménû zvykli. Hodnû lékafiÛ vám fiekne, Ïe blíÏící se pacientÛv konec nerozezná ani tak z v˘sledkÛ vy‰etfiení, jako ze zmûnûného v˘razu jeho tváfie. Ten znamená vyhasnutí vÛle k Ïivotu. Zachování této vÛle nelze naordinovat, ale lze k nûmu pfiispívat. Z kaÏdého koncentraãního tábora je známa sorta lidí oddan˘ch smrti. Následkem soustavného stresu pramenícího z fyzického a du‰evního útlaku ztratili uÏ na Ïivotû zájem. Obávám se, Ïe také v na‰ich dne‰ních nemocnicích doÏívají musulmané tohoto typu. Je fie‰ení tohoto problému vÛbec v dne‰ních lidsk˘ch silách? Nevyfie‰í ho ani privatizace, ani lep‰í financování. Je v˘razem skrytû postupující dehumanizace a pfiímo fa‰izace svûta, kter˘ si plete svobodu s darwinismem. Na jednom místû DeníkÛ Gombrowicz fiíká o umûlcích: „A tak kdyÏ já na nich chci, aby byli lidmi, ktefií malují – oni chtûjí b˘t jen malífii.“ Zdá se, Ïe v tom to vûzí nejen u malífiÛ, ale u nás u v‰ech. KdyÏ jsem nedávno na chodbû pfied sálem ãekal na operaci, ozvaly se nad m˘m lehátkem dva hlasy. Star‰í, muÏsk˘ pravil: „Chce‰ si to taky zkusit?“ Mlad‰í, Ïensk˘ hlesl: „Ráda.“ AniÏ
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 17
mi lékafii cokoliv fiekli, obrátili mû na lehátku a pokou‰eli se dát mi injekci do míchy. KdyÏ se jim to po nûkolikátém pokusu podafiilo, stálo uÏ moje vûdomí v levém horním rohu chodby a pozorovalo dva andûly smrti sklánûjící se nad m˘m tûlem. Obávám se, Ïe nevidûli, jak se jim má du‰e smála. (1994)
17
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 18
18
N O V Á
V Á Î N O S T
-
-
-
-
MoÏná si po pfieãtení fieknete, Ïe to, o ãem pí‰u, je dávno jasné. KéÏ by to tak bylo. Ale hrÛza, která mne jímá z toho, Ïe v‰echno je jasné, a pfiesto se nic nedûje, mne nutí, abych snad jasné vûci znovu opakoval nahlas. Jinou moÏnost nemám. Za záminku vezmu si nedávná slova kritikova, kter˘ nad básnickou sbírkou poznamenal, Ïe se pfii jejím ãtení moÏná „objeví i vzpomínka na spor o smysl Ïivota, jenÏ uÏ dávno není vlastní doménou umûleckého díla“. Dne‰ek uÏ se nezab˘vá tím, co bylo dfiív: zda slepice, nebo vejce. Vûdomí, Ïe obojí bylo pravdûpodobnû zároveÀ, napfied rozkolísalo systémy dûlající si ãáku na univerzální vysvûtlení a nakonec je úplnû znemoÏnilo. JestliÏe ov‰em ãlovûku bylo
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 19
a zatím je‰tû je dáno tázání po koneãné odpovûdi, fie‰ení jeho osudu, nezb˘vá mu, neÏ aby se obrátil k sobû samému – v pluralitû, jeÏ rozeÏrala svût, je to jeho jediná, do velké míry nezpochybnitelná jistota. Navzdory obrovské sumû vûdûní, které lidstvo nashromáÏdilo, ocitá se tedy ãlovûk po tisíciletích opût sám proti noãnímu nebi a je ve stejné situaci jako jeho prehistorick˘ pfiedek, v nûmÏ se poprvé zformulovala otázka: Proã právû já a takto? Zatímco ale on ode‰el hledat odpovûì mimo sebe, jeho potomek je nucen se vrátit. Byla to ov‰em tato otázka, jeÏ zpÛsobila na Zemi lidskou revoluci. Z její rychlosti se nám ãím dál víc toãí hlava. Pro snaz‰í pochopení obrovské rozlohy lineárního ãasu na zemûkouli omezili vûdci její historii na pouh˘ den: lidé se bûhem tohoto „dne zemûkoule“ objevili v dûjinách aÏ pût minut pfied pÛlnocí, pfiitom existence na‰í euroatlantické kultury je sotva del‰í neÏ mÏiknutí oka. Pfiedstava, Ïe si v této neuvûfiitelnû krátké dobû ãlovûk Zemi opravdu podmanil, mûla by b˘t nespornû zdrojem jeho p˘chy: a aÈ jakkoliv se dnes kajícnû bijeme v prsa a omlouváme se Zemi za to, co jsme jí sv˘m panstvím zpÛsobili, je to tak trochu farizejské, neboÈ Ïádn˘ filosof se doposud neodváÏil vyzvat nás k hromadné sebevraÏdû. Tato neuvûfiitelná „vÛle k moci“, v lidstvu objevená a burco-
19
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 20
20
vaná Nietzschem, byla ov‰em provázena a provokována trvalou neurózou exponenciálnû vzrÛstající s blíÏícím se vûdomím, Ïe „koneãné fie‰ení“ smyslu existence lidstva je mimo lineární ãas. Ono vûdomí se dostavilo a soubûÏnû nastal rozpad kolektivního vûdomí cíle. Jistû, pokraãuje v tomto smûru je‰tû zmatené hledání. Zdá se ale jasné, Ïe je zpÛsobeno spí‰ setrvaãností ve vûdomí lidského rodu neÏ impulsy skuteãnû nov˘mi a dostateãnû siln˘mi. Nové ty impulsy totiÏ nejsou rozhodnû: vÏdyÈ je lidstvo hledá ve své minulosti asi tak jako profesor filosofie zapomenut˘ de‰tník a tabatûrku v loni zbofiené kavárnû. Mûly-li by pak b˘t tyto impulsy dostateãnû silné, pak PánbÛh s námi a zlé pryã, neboÈ jsou na rozdíl od velk˘ch duchovních konceptÛ minulosti formulovány na úrovni kuchyÀsk˘ch receptÛ. Nechceme-li tedy svûfiit svÛj osud do rukou náboÏensk˘ch sekt, v Evropû zdá se nepochopiteln˘ch v˘chodních náboÏenství, nemÛÏeme-li se ani uch˘lit od lÛna kfiesÈansk˘ch církví, jejichÏ historie je natolik „lidská“, aÏ se ãlovûk musí ptát: proã právû tady?, jsme-li nadobro vyléãeni z víry v totalitární ismy a povaÏujeme-li hledání obeplut˘ch ostrovÛ lidského vûdûní, jak˘mi mohou b˘t uãení tajn˘ch spoleãností, za sice fascinující, ale pfiece jen intelektuální hru, pak nám zbude málo.
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 21
Tím málem – jak uÏ fieãeno – jsme my sami. CoÏ je ov‰em mnoho. Je ov‰em málo jen litovat, Ïe dne‰ní hédonismus, jemuÏ jako poslu‰ná sluÏka trhu podlehla nejen tzv. masová kultura, ale i umûní „vysoké“ stejnû jako filosofie sestoupiv‰í do médií, se usilovnû snaÏí odlákat jako kachna lovce od hnízda ãlovûka od poznání základního bodu, pfiipomenutého filosofy existence. Tím bodem je právû ãlovûk jako bytost, jíÏ jde o její bytí, a proto si k nûmu obstarává vztah. Odvádûní pozornosti od tohoto základního bodu hrozí ov‰em smrteln˘m nebezpeãím. Odvracení ãlovûka od pokusÛ o odpovûì na jeho otázku podlamuje samotn˘ zdroj jeho energie, kter˘ tkví právû ve schopnosti ptát se. Tak se pfied námi stále smutnûji r˘suje realita „pozdní doby“, v níÏ ãlovûk nejenÏe nepfiená‰í uÏ svou otázku na kolektiv, ale vzdává se svého práva na ni sám za sebe. JestliÏe tedy hledání kolektivního vûdomí smyslu je dnes uÏ buzeno jen urãitou setrvaãností, pak ona setrvaãnost hrozí sv˘m roz‰ífiením do jednotliv˘ch lidsk˘ch myslí. Dojde-li k nûmu v masovém mûfiítku i u intelektuálních elit, pak se ov‰em celé tázání smrskne na otázku zdánlivû jinou, na otázku, kterou jsme si zatím zvykli klást také v jen zdánlivû jiné konstelaci: Jak dlouho je‰tû bude nad Atlantidou zapadat a vycházet slunce?
21
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 22
22
Pfiitom, jak se zdá, nebyla v dûjinách nikdy vhodnûj‰í situace k tomu, aby se ãlovûk odrazil od svého základního, nebo chcete-li nulového bodu neÏ právû v druhé polovinû 20. století. Po zku‰enostech s nejvût‰ím poníÏením individua, jaké znamenaly dvû svûtové války a dva v‰evládné totalitní reÏimy, zdál se b˘t na místû obrat právû k nûmu. Osvûtim se sv˘mi haldami zubních protéz a br˘lí, z nichÏ kaÏdé znamenaly totální popfiení práva na jedineãnost lidského Ïivota, se mohla stát katarzí, která by tento obrat vyvolala. JestliÏe bylo vyfiãeno, Ïe po Osvûtimi nedají se uÏ psát ver‰e, neznamenalo to nic jiného, neÏ Ïe se mohou psát právû jen ver‰e tohoto obratu, ver‰e, v nichÏ bude znovu píì po pídi napfiimována lidská dÛstojnost. Nedá se fiíci, Ïe by sv˘m zpÛsobem tento obrat v západních demokraciích nenastal. OstraÏitost demokracií vzrostla, tzv. lidská práva jedince stala se nejen proklamovan˘m, ale v mezích moÏností demokratick˘ch systémÛ dÛslednû prohlubovan˘m základem spoleãnosti. JenÏe tento obrat (kter˘ mûl ov‰em spí‰ podobu doslovného pfiijetí dávn˘ch principÛ) odehrál se pouze v rovinû institucionální, a nikoliv existenciální, i kdyÏ intelektuálové a umûlci pociÈovali v letech po válce potfiebu nové váÏnosti, s níÏ mûl b˘t prom˘‰len lidsk˘ osud. PfiestoÏe na konci Ïivota i Martin Heidegger rezignovanû rozhodil ru-
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 23
kama, je‰tû v ‰edesát˘ch letech se zdálo, Ïe osvobození individua ke svému vlastnímu údûlu mÛÏe b˘t na dosah ruky. JestliÏe v‰ak na jedné stranû vedla vzpoura mlad˘ch proti rituálÛm a tabu spoleãnosti skuteãnû k osvobození individua z fiady konvencí, a tak bylo dosaÏeno jistého pfiedpokladu, na stranû druhé vedl tento pfiedpoklad k zcela jin˘m neÏ oãekávan˘m v˘sledkÛm. „Nesnesitelná lehkost bytí“ jako dÛsledek náhle zavládnuv‰í vnûj‰kové svobody stala se pro lidi cestou k novému otroctví: Ïádn˘mi morálními a citov˘mi zábranami nekontrolovanému konzumu, k nijak neskr˘vanému, ba proklamovanému sobectví. A to jen zdánlivû paradoxnû udûlalo z ãlovûka pasivního diváka vlastního osudu. Zamyslíme-li se nad tím, jakou úlohu v tomto procesu sehrály v posledním dvacetiletí kultura a umûní, pak – na rozdíl od pfiedchozí etapy – musíme dojít k pfiesvûdãení, Ïe to byla role pfiímo hanebná. Postupující pasivitû vycházely se v‰ím v‰udy vstfiíc, aÏ se staly pouh˘mi pfiívûsky zábavního prÛmyslu. Chceme-li to dotvrdit, uchylme se alespoÀ k jednomu pfiíkladu: kdyby se dnes vá‰niv˘ filmov˘ divák, kter˘ zemfiel na poãátku sedmdesát˘ch let, znovu probudil, pfiipadala by mu na první pohled fieã videoklipÛ srozumitelná, protoÏe si za svého Ïivota zvykl na znaãnû sloÏité symbolické filmové vyjád-
23
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 24
24
fiení. Jistû by nám nebylo pfiíjemné kochat se tím, jak se snaÏí v té pfiemífie disparátních a vût‰inou skvûle natoãen˘ch obrazÛ najít nûjak˘ klíã k porozumûní. Ten byl totiÏ zvykl˘ hledat a v fiadû pfiípadÛ také nacházet. Kdybychom ho tohoto hledání u‰etfiili a rovnou mu fiekli, Ïe Ïádn˘ klíã neexistuje, asi by nepochopil, Ïe je moÏné takovou zmûÈ nesouvislosti natoãit ãistû proto, aby se na obrazovce nûco neobvyklého dûlo. Toto „pfiedvádûní se“ stalo se symptomatické pro celé souãasné umûní, a jestliÏe za znechucením Karla Kosíka nad morálním stavem spoleãnosti musíme cítit nepfiíjemn˘ pach nostalgické touhy po spoleãenské utopii, pak nesmíme nezaznamenat jeho zajímav˘ postfieh, kter˘ vyvodil jako dÛsledek onoho „pfiedvádûní se“ kultury – je jím posun zájmu publika ze sféry tvÛrce do sféry interpreta. „Schauspieler“ jako hlavní protagonista dne‰ní kultury znamená posun ze skrytého ke zjevnému, z hloubky do mûlãin nemy‰lení. A v tom spoãívá skuteãná tragédie na‰í, pfiipusÈme si, velmi pozdní doby. Jak vypadá ãlovûk odchovan˘ touto kulturou? Je to pfiedev‰ím ãlovûk, jemuÏ je neustále v‰tûpováno, Ïe má b˘t zdrav˘. A to nejen ve smyslu fyzickém. A to jedinû kvÛli sobû samému. Tomuto ãlovûku, kterému jako jedinému druhu na této planetû bylo dáno vûdomí vlastní smrti jako zdroj neustálého
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 25
traumatu, ale i z nûj pramenící síly, je dnes vnucována za pomocí kapslí vitaminÛ a fitnesscenter „nesmrtelnost“. (I kdyÏ se toho v˘razu neuÏívá, protoÏe pfiíli‰ odkazuje právû na znepokojiv˘ a neoddiskutovateln˘ fakt smrti.) Smrt vykázaná ze svého pfiirozeného místa v Ïivotním kolobûhu vrací se ov‰em do lidsk˘ch myslí zadními vrátky – vrací se ve tváfiích hollywoodsk˘ch hercÛ pomazan˘ch keãupem. V˘sledkem je v‰eobecné znecitlivûní vÛãi smrti a z nûho plynoucí zámûna skuteãnosti za obraz: odstfielovaãem zabit˘ civilista v Sarajevu dostává v televizním zpravodajství roli obûti z amerického thrilleru. Byli jsme pfied nûkolika lety svûdky rozporuplné reakce na petici ãesk˘ch intelektuálÛ proti ‰ífiení násilí v masov˘ch médiích – argumenty odpÛrcÛ této petice byly vedeny pfiedev‰ím z hlediska obrany práv jednotlivce na svobodnou volbu. Zdá se opravdu, Ïe petice nebyla zamûfiena správn˘m smûrem. Za adekvátnûj‰í situaci bych povaÏoval petici stavûjící se proti v‰eobecnému a nezdolnému veselí, s nímÏ je s násilím a smrtí v masov˘ch médiích nakládáno. Tato veselost a lehkováÏnost, nemající v médiích alternativu, je totiÏ právû tím, ãím argumentovali odpÛrci petice – klasickou indoktrinací, útokem na lidská práva jednotlivce. Dal‰í a dal‰í ulehãování Ïivota je
25
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 26
26
cílem, kter˘ dne‰ní svût ãlovûku jednostrannû nutí: od pilulek proti stresu pfies kursy sexuální gymnastiky aÏ po pfiíruãky pokud moÏno bezbolestného sebeprosazení. Fakt, Ïe pojmy jako touha, úzkost, starost, stud, strach, samota, bolest jsou degradovány vykázáním na stránky psychiatrick˘ch pfiíruãek a s tûmi nejkonstitutivnûj‰ími prvky lidské povahy se dokonce zachází jako s abnormalitou, je burcující. UÏ Søren Kierkegaard pfiece v minulém století vyjevil, Ïe úzkost, která „pfiepadá ãlovûka, kdyÏ sám sebe objeví uprostfied existence, obklopen pfiírodní mocí vnû sebe sama a v sobû samém“ (P. P. Rohde), ho vede nejen k pochopení dûsivosti vlastního pobytu na této Zemi, ale také k tu‰ení vy‰‰ích souvislostí a k otvírání dal‰ích v˘hledÛ. JestliÏe chcete namítnout, Ïe koneckoncÛ je tato úzkost ãlovûku vrozená, a není tudíÏ nutné mít obavy o lidskou tvofiivost, která má svÛj základ v ní, pak vám odpovím star˘m znám˘m tvrzením o tom, Ïe ãlovûk není dán jen sv˘m genetick˘m vkladem, ale také prostfiedím, jímÏ je vychováván a v nûmÏ se pohybuje. Chápe-li toto prostfiedí Ïivot jako nikdy nekonãící festivitu, pak je ãlovûk se svou otázkou nejen odsouván na stále vzdálenûj‰í periferii, ale i jeho hlas je stále ménû sly‰en. Na velk˘ch námûstích svûta se pak pfied megafony baviãÛ a ‰a‰kÛ tísní stále vût‰í poãet lidí,
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 27
ktefií si neuvûdomují, Ïe se z jejich ÏivotÛ ztrácí základní potfieba – potfieba samoty, obãas tr˘znivé a tíÏící, ale zároveÀ povzbuzující a oplodÀující. JestliÏe mnozí na tûchto námûstích pfiesto pociÈují vnitfiní osamûlost, pak to ov‰em není dáno samotou, ale tím, Ïe její místo zaujalo desinfikované a naondulované prázdno. „Ó jak by si jednou rádi odpoãinuli, sami od sebe odpoãinuli, lidé, ktefií znamenají osudy, ktefií tím, Ïe nesou sebe, nesou osudy, cel˘ ten druh hrdinsk˘ch nosiãÛ,“ napsal Nietzsche a nechtûl si pfiipustit, Ïe by takov˘ odpoãinek byl moÏn˘. Uplynulo jediné století a zdá se, Ïe se ãlovûk právû teì chystá k takovému nebezpeãnému odpoãinku. V jeho bytostném zájmu nelze pfiipustit, aby se vzdal sv˘ch „hvûzdn˘ch hodin“, aby pominuly dûjiny velk˘ch v˘konÛ lidského ducha. JestliÏe jsou tu umûní a kultura pro ãlovûka (a pro co jiného by tady byly?), pak je v prvé fiadû na nich, aby se zbavily své slouhovské role a ‰a‰kovsk˘ch rolniãek a vnesly do Ïivota novou váÏnost, znamení odpovûdnosti. Zdá se ov‰em, Ïe o onu novou váÏnost bude muset umûní usilovat napfied ve vztahu k sobû samému. Navrhuji zkusmo nûkolik v˘rokÛ, o nûÏ by se mohlo jeho porouchané sebevûdomí opírat: 1. Umûní je souãást Ïivota, nestojí nad ním, ale ani pod ním. 2. Umûní je zpÛsob,
27
01_88.QXD
7/9/07
8:45 PM
Stránka 28
28
jak˘m si ãlovûk uvûdomuje cesty z minulosti do budoucnosti. 3. Umûní je nikdy nekonãící pokus o sebevysvûtlení ãlovûka. 4. Umûní otevírá tajemství a potvrzuje jeho existenci. 5. Îivot bez tajemství je nesmysln˘. (1996)
