Změny v sociálním zabezpečení

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Změny v sociálním zabezpečení Bakalářská práce

Vedoucí práce: JUDr. Jana Mervartová

Veronika Filipovičová

Brno 2013

Touto cestou bych ráda poděkovala vedoucí mojí bakalářské práce JUDr. Janě Mervartové, za velmi cenné rady a připomínky v průběhu zpracování a především za vstřícný přístup a ochotu při konzultacích.

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně a s použitím zdrojů uvedených v seznamu literatury na konci práce. V Brně dne 18. května 2013

_________________

Abstract Filipovičová, V. Changes in Social Security. Bachelor thesis. Brno: Mendel University in Brno, 2013. The Bachelor’s thesis deals with changes in health and major medical insurance during years 2012 and 2013. This thesis is divided into two segments, theoretical and practical. Theoretical segment describes the content of social insurance and it’s financing universally. Next subject is actual law modification of health and major medical insurance. Practical segment discuss about specifics examples. These examples solve wage compensation, health benefit and premium issues and compares discussed changes. Keywords Health insurance, major medical insurance, health insurance benefits, wage compensation

Abstrakt Filipovičová, V. Změny v sociálním zabezpečení. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2013. Bakalářská práce se zabývá změnami v nemocenském pojištění v letech 2012 a 2013. Práce je rozdělena na dvě části, teoretickou rešerši a praktickou část. V teoretické rešerši je všeobecně popsán obsah sociálního zabezpečení včetně jeho financování. Dále navazuje aktuální právní úprava nemocenského a zdravotního pojištění. Praktická část práce je pak věnována konkrétním ukázkovým příkladům, zabývajících se problematikou náhrady mzdy, výší nemocenského a odvodů pojistného, na kterých jsou porovnány vlivy rozebíraných změn. Klíčová slova Nemocenské pojištění, veřejné zdravotní pojištění, dávky nemocenského pojištění, náhrada mzdy.

Obsah

6

Obsah 1

Úvod a cíl práce

10

1.1

Úvod ......................................................................................................... 10

1.2

Cíl práce ................................................................................................... 10

2

Metodika

11

3

Literární rešerše

12

4

3.1

Sociální zabezpečení ................................................................................ 12

3.2

Obsah sociálního zabezpečení ................................................................. 12

3.2.1

Sociální pojištění ............................................................................. 12

3.2.2

Státní sociální podpora .................................................................... 13

3.2.3

Sociální pomoc ................................................................................. 14

3.3

Orgány sociálního zabezpečení ............................................................... 15

3.4

Subjekty sociální politiky ........................................................................ 15

3.5

Principy sociálního zabezpečení.............................................................. 16

3.6

Financování sociálního zabezpečení ....................................................... 16

3.6.1

Financování sociálního pojištění ..................................................... 17

3.6.2

Financování sociální pomoci ........................................................... 18

3.6.3

Financování státní sociální podpory ............................................... 18

3.6.4

Financování zdravotní péče ............................................................. 18

Aktuální právní úprava nemocenského a zdravotního pojištění 20 4.1

Nemocenské pojištění ............................................................................ 20

4.1.1

Účast na pojištění ........................................................................... 20

4.1.2

Pojistné ............................................................................................ 21

4.1.3

Denní vyměřovací základ (DVZ) a jeho redukce .............................22

4.1.4

Náhrada mzdy nebo platu ...............................................................23

4.1.5

Nemocenské .....................................................................................24

4.1.6

Peněžitá pomoc v mateřství ............................................................. 25

4.1.7

Ošetřovné .........................................................................................26

Obsah

4.1.8

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství ........................... 26

4.1.9

Postup výplaty dávek nemocenského pojištění .............................. 27

4.2

Zdravotní pojištění ................................................................................. 28

4.2.1

Pojištěnci zdravotního pojištění ..................................................... 28

4.2.2

Vznik a zánik zdravotního pojištění ............................................... 28

4.2.3

Plátci pojistného ............................................................................. 28

4.2.4

Pojistné na zdravotní pojištění ....................................................... 29

4.3

5

7

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr .............................. 30

4.3.1

Dohoda o provedení práce .............................................................. 30

4.3.2

Dohoda o pracovní činnosti ............................................................. 31

Praktická část

33

5.1

Dohoda o provedení práce ...................................................................... 33

5.2

Nemocenské a náhrada mzdy v letech 2012 a 2013 ............................... 34

5.3

Vliv změny délky doby náhrady mzdy a nemocenského ........................ 38

5.4

Srovnání nemocenského u zaměstnance a OSVČ .................................. 40

6

Diskuse

42

7

Závěr

46

8

Literatura

48

A

Příloha k žádosti o dávku

51

B

Statistiky nemocenského pojištění

53

Seznam obrázků

8

Seznam obrázků Obr. 1

Struktura sociálního zabezpečení v České republice

14

Obr. 2

Příloha k žádosti o dávku – přední strana

51

Obr. 3

Příloha k žádosti o dávku – zadní strana

52

Seznam tabulek

9

Seznam tabulek Tab. 1

Pojistné na sociální zabezpečení

22

Tab. 2

Výše redukčních hranic

23

Tab. 3

Redukční hranice pro náhradu mzdy

24

Tab. 4

Odměna z dohody o provedení práce v letech 2011 a 2012 34

Tab. 5

Kalendář 1

35

Tab. 6

Výpočet náhrady mzdy pro rok 2012

36

Tab. 7


36

Tab. 8

Výpočet nemocenského pro rok 2012

37

Tab. 9


37

Tab. 10

Náhrada mzdy a nemocenského v letech 2012 a 2013

38

Tab. 11

Kalendář 2

38

Tab. 12

Výpočet náhrady mzdy před změnou její délky

39

Tab. 13

Výpočet nemocenského před změnou její délky

40

Tab. 14

Srovnání náhrada mzdy a nemocenského při změně délky doby podpory 40

Tab. 15

Srovnání dávek v DPN u zaměstnance a OSVČ

41

Tab. 16

Průměrná doba trvání jednoho případu pracovní neschopnosti ve dnech v letech 2010-2013

53

Tab. 17

Počet nemocensky pojištěných OSVČ v letech 2010-2013 53

Tab. 18

Výdaje na dávky nemocenského pojištění v letech 20102013 (v mld. Kč) 53

Úvod a cíl práce

10

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Nemocenské pojištění, jakožto součást sociálního pojištění tvoří velmi významnou položku ve státním rozpočtu a je opatřením, které se dotýká každé osoby v daném státě, a to po celý její život. Pro každého je tedy důležité se v této problematice alespoň v rámci podstatných základních informací orientovat a sledovat její vývoj a jednotlivé změny tak, aby člověk nebyl nečekaně nepříjemně překvapen z důvodu vlastní nevědomosti v případě, že se tyto změny dotknou i jeho osoby. Kapitola ministerstva práce a sociálních věcí, z níž jsou hrazeny mimo jiné právě nemocenské dávky, je největším výdajem státního rozpočtu. Tvoří až 40 procent. Vybrané pojistné ze sociálního pojištění pak tvoří více jak třetinu příjmů státního rozpočtu. Právě tyto skutečnosti jsou důvodem neustálých změn nejen v nemocenském pojištění, ale v celém sociálním zabezpečení. Hlavní tendencí je ulevit státnímu rozpočtu tak, aby docházelo ke snižování stále se prohlubujícího schodku a hlavně předcházení zneužívání fungujícího systému. Nutno podotknout, že jsou tyto změny občany většinou vnímány jako nepopulární kroky, a to z důvodů omezování výše příjmů a nároků na konkrétní dávky či jiné nároky plynoucí z účasti na pojištění, čemuž bude v průběhu práce věnována pozornost. Hlavními právními předpisy, podstatnými pro zmíněnou problematiku nemocenského pojištění je zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění a zákon č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Nelze si však nevšimnout vlivu změn v rámci dalších zákonů. Aktuálně se jedná o novelu zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce z roku 2012, která má dopady právě na řešenou problematiku této práce.

1.2 Cíl práce Cílem této práce je zjistit vliv změn v nemocenském pojištění, které proběhly v letech 2012 a 2013. Zaměřím se především na změny týkající se dohody o provedení práce, konkrétně, jakým způsobem oproti dřívějšímu stavu ovlivní příjmy zaměstnance a výdaje zaměstnavatele. Dále prokážu vliv rozdílnosti ve změnách redukčních hranic na náhradu mzdy a výši nemocenského v době dočasné pracovní neschopnosti a budu se zabývat též délkou doby nároku na náhradu mzdy a nemocenského, která má v zákoně zvláštní podobu prozatím končící rokem 2013. Jako dílčí cíl práce srovnám pojistné na nemocenské pojištění, dávky nemocenského a podmínky jejich nároku u zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné.

Metodika

11

2 Metodika Práce bude rozdělena do dvou částí, teoretické a praktické. V první části bude v rámci teoretické rešerše metodou deskripce vymezen obsah a principy sociálního zabezpečení včetně jeho financování. Dále bude provedena analýza aktuální právní úpravy nemocenského a veřejného zdravotního pojištění s důrazem na změny v této oblasti. Ke zpracování využiji především učební texty se zaměřením na veřejné finance a sociální zabezpečení, a internetové příspěvky z webových stránek České správy sociálního zabezpečení a Ministerstva práce a sociálních věcí a dále pak zákony týkající se nemocenského a zdravotního pojištění. V druhé, praktické části na konkrétních ukázkových příkladech metodou komparace porovnám vliv a dopady sledovaných změn, rozdíly v platbách a čerpání mezi zaměstnanci a osobami samostatně výdělečně činnými. Nakonec pak v rámci diskuse výsledky praktických příkladů porovnám a v závěru zhodnotím přínosnost aktuálního nastavení nemocenského pojištění a vlivy zkoumaných změn.


12

3 Literární rešerše 3.1 Sociální zabezpečení S postupným rozvojem společnosti stále více vyvstávala otázka potřeby zajišťování obyvatel jednotlivých zemí v životních situacích, ve kterých si nemohou vystačit sami. K některým z nich bylo nalezeno řešení v podobě sociálního zabezpečení zajišťovaného státem. A co tento pojem vlastně znamená? Jedná se o součást sociální politiky a současně též prostředek k uskutečňování jejích cílů a to v podobě souboru institucí, zařízení a opatření, jejichž prostřednictvím a pomocí se uskutečňuje předcházení, zmírňování a odstraňování následků sociálních událostí občanů. Těmito událostmi jsou tíživé životní situace jako například stáří, invalidita, smrt rodinného příslušníka, narození dítěte, těhotenství, nemoc, úraz aj. (Hamerníková, 2010, s. 143) V jednodušším a srozumitelnějším podání je sociální zabezpečení systém opatření, zajištující potřebným určitý životní standard v době sociální nouze či jiné nutné sociální potřeby a dále pak soubor institucí neboli aktivit, které směřují k zajištění vytčeného cíle. (Peková, 2008, s. 380). Základním cílem sociálního zabezpečení je pak regulace odpovědnosti občana za svou budoucnost v podobě povinných pojistných systémů a dále stanovení míry a forem sociální solidarity mezi občany, a to prostřednictvím dobrovolných transferů prostředků skrze daňovou soustavu nebo sponzorováním. (Tröster, 2010, s. 9)

3.2 Obsah sociálního zabezpečení V současnosti vychází systém sociálního zabezpečení v České republice ze tří základních pilířů, a to sociálního pojištění, státní sociální podpory a sociální pomoci. (Arnoldová, 2012, s. 9) 3.2.1

Sociální pojištění

Prvním pilířem je sociální pojištění, které spočívá v ukládání současné části finančních prostředků na případné nepříznivé sociální události, jež mohou nastat v budoucnu. (Arnoldová, 2012, s. 9) Slouží tedy k řešení životních situací, ve kterých má prostřednictvím dávek do určité míry současným odkládáním části příjmů kompenzovat ušlý příjem ze zaměstnání. Příkladem takové situace či události může být ztráta zaměstnání či krátkodobá nebo dlouhodobá pracovní neschopnost. (Černá, 2007, s. 16) Sociální pojištění jako takové je navíc definováno ve třech úrovních. Základní úroveň tvoří tzv. základní, povinný a státem garantovaný systém, jež se týká všech obyvatel České republiky. Sem spadá především pojistné na sociální a zdravotní pojištění. (Arnoldová, 2012, s. 10)


13

Pojistné na sociální pojištění je příjmem státního rozpočtu a je upravováno zákonem 589/1992 Sb, o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZPSZ). Sociální pojištění zahrnuje (Peková, 2008, s. 388-400):  pojistné na nemocenské pojištění, které slouží pro účely dávek nemocenského pojištění, jimiž jsou nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství;  pojistné na důchodové pojištění k úhradě výdajů dávek důchodového pojištění, kterými jsou důchody starobní, invalidní, vdovský, vdovecký a sirotčí;  příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, který slouží k hmotnému zabezpečení poskytovanému uchazečům o zaměstnání a další výdaje související se zabezpečováním práva na práci. Pojistné na veřejné zdravotní pojištění je též povinného charakteru. Je z něj plně či částečně hrazena zdravotní péče pojištěnci s cílem zachovat či zlepšit jeho zdravotní stav. Jeho existence vychází z článku 31 Listiny základních práv a svobod, podle kterého mají občané právo na bezplatnou zdravotní péči na základě veřejného pojištění za podmínek, které stanoví zákon. Právní úprava zabývající se rozsahem poskytované péče je dána zákonem č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění ve znění pozdějších předpisů. Veřejné zdravotní pojištění je prováděno Všeobecnou zdravotní pojišťovnou dle zákona č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, jakožto základním institutem, a sedmi dalšími zdravotními pojišťovnami (Ministerstvo zdravotnictví České republiky, 2010) dle zákona č. 280/1992 o resortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách. Zdravotní pojištění se nevztahuje na pojištění dávek v nemoci. Tato oblast je řešena v rámci nemocenského pojištění, jehož výkonnými složkami jsou Česká správa sociálního zabezpečení, resp. okresní správy sociálního zabezpečení. (Červinka, 2012, str. 17; Arnoldová, 2012, s. 218) Druhá úroveň sociálního pojištění vychází ze vztahů uvnitř sociálních skupin a z určité mezigenerační solidarity. (Arnoldová, 2012, s. 9) Třetí úroveň je pak čistě v kompetenci samotného občana. Jedná se většinou o využití komerčních pojistných produktů typu životního či penzijního pojištění, stavebního spoření a podobně. (Arnoldová, 2012, s. 9) 3.2.2

Státní sociální podpora

Druhým pilířem sociálního zabezpečení je státní sociální podpora, která je upravena zákonem č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSSP). Jedná se o pro stát povinné zabezpečení občanů pro případy státem uznané sociální události, a to jako výraz sociálního přerozdělování a reorganizované solidarity. Podpora vycházející z tohoto systému může být závislá (např. přídavek na dítě, porodné) či nezávislá (např. rodičovský příspě-


14

vek, pohřebné) na příjmové hranici rodiny. Tento pilíř je financován prostřednictvím státního rozpočtu přes daně. (Arnoldová, 2012, s. 10) Jednotlivé dávky státní sociální podpory rozdělené do dvou kategorií dle závislosti na příjmech (Peková, 2008, s. 401; § 2 ZSSP):  testované, které jsou poskytovány v závislosti na výši příjmu, kam spadá přídavek na dítě, příspěvek na bydlení a porodné,  netestované, které nejsou na výši příjmu vázány. Sem patří rodičovský příspěvek a pohřebné. Od roku 2013 je státní sociální podpora zúžena o dávky pěstounské péče, které nyní nově spadají pod zákon č. 359/1999 o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. (Integrovaný portál MPSV, 2012) 3.2.3

Sociální pomoc

Do třetího pilíře sociálního zabezpečení spadá sociální pomoc. Ta je poskytována sociálním subjektem občanům v sociální či hmotné nouzi, a to k uspokojování potřeb v nezbytném či přiměřeném rozsahu. Sociální nouzí rozumíme ať už fyzickou, psychickou či kombinovanou bezmocnost osoby, kdy se tato osoba nemůže sama o sebe postarat, přičemž v zájmu třetího pilíře sociálního zabezpečení je pomoci takovému člověku navrátit se zpět do běžného života. Hmotná nouze je pak situace člověka, jehož příjmy jsou pod hranicí životního minima, přičemž není v jeho moci se z takovéto situace vlastními silami dostat. (Peková, 2008, s. 384-385; Arnoldová, 2012, str. 9-11) Následující obrázek zobrazuje strukturu využití jednotlivých pilířů sociálního zabezpečení obyvatelstvem v České republice.

Obr. 1 Struktura sociálního zabezpečení v České republice Zdroj: Arnoldová, 2012, s. 11

Mimo tři zmíněné pilíře spadá do sociálního zabezpečení v nejširším slova smyslu též (Peková, 2011, s. 267; Peková, 2008, str. 289):  zdravotní péče, poskytovaná ambulantními soukromými lékaři a zařízeními poskytujícími lékařskou péči, jako jsou nemocnice či léčebny dlouhodobě nemocných;








15

spoření na stáří v rámci smluvního a dobrovolného starobního důchodového pojištění, resp. penzijní připojištění k důchodu a důchodového spoření se státním příspěvkem s využitím principu ekvivalence; soukromé pojištění, a to nad rámec povinnosti. Jedná se tedy o dobrovolné pojištění u soukromých pojišťoven, založené na tržních principech. Např. životní pojištění či soukromé důchodové pojišťění na principu ekvivalence; částečně pak i forma podnikového zaopatření, a to v rámci pojištění odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.

V současnosti patří mezi nejvíce využívané metody sociální pojištění, státní sociální podpora a sociální pomoc. (Peková, 2011, s. 267)

3.3 Orgány sociálního zabezpečení Sociální zabezpečení v České republice řídí orgány sociálního zabezpečení, jimiž jsou (Peková, 2011, s. 288):  Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV),  Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ),  okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ),  Ministerstvo vnitra (MV),  Ministerstvo obrany (MO),  Ministerstvo spravedlnosti (MS),  Ministerstvo zdravotnictví (MZ),  obce a kraje, zřizující organizace, které zajišťují sociální služby v rámci veřejného sektoru,  zdravotní pojišťovny.

3.4 Subjekty sociální politiky Hlavním subjektem sociální politiky je stát, který ji významně ovlivňuje prostřednictvím provádění fiskální politiky. Dalšími subjekty jsou pak zaměstnavatelé a zaměstnanecké odborové orgány, obce a občanské iniciativy, církve a občanská sdružení a v neposlední řadě především občané, rodiny a domácnosti. (Peková, 2008, s. 384)


16

3.5 Principy sociálního zabezpečení V ekonomikách tržního, resp. sociálně tržního zaměření bylo postupem času formulováno a v současnosti je respektováno několik základních principů sociálního zabezpečení, jejichž dodržování je považováno za účelné. Těmito principy jsou (Peková, 2011, s. 256; Krebs, 2010, s. 188-190):  univerzalita, tedy všeobecnost, kdy jde o jakousi garanci, že na čerpání pomoci ze sociálního zabezpečení má nárok každý občan, pokud splňuje zákonem stanovená kritéria;  uniformita neboli stejná a jednotná pravidla pro všechny;  komplexnost neboli úplnost, kdy pomoc ze sociálního zabezpečení občanovi pokrývá široké spektrum situací, přičemž je poskytována v různých formách (finanční pomoc, služby);  adekvátnost, v tom smyslu, že velikost dávek a služeb je odpovídající a přiměřená jejich potřebě, zdrojům a individuálnímu přičinění jednotlivých osob;  sociální garance v mezích životních situací občana uznaných společností. Tedy jakási garantovaná záchranná síť v krizových situacích, která v případě potřeby zabezpečí všem potřebným alespoň určitou společensky uznanou minimální životní úroveň;  sociální solidarita, tzn. využití přerozdělovacích procesů ve prospěch chudých a potřebných. Tento princip je založen především na podílení se méně potřebných na sociálním zabezpečení potřebných obyvatel. Jedná se o myšlenku solidarity občanů s vyššími příjmy s občany s nízkými příjmy a ekonomicky aktivního obyvatelstva s osobami ve společensky uznaných sociálních událostech. Dále třeba solidarita zdravých s nemocnými, atd.;  sociální spravedlnost, která je však bohužel těžce definovatelná a v některých případech se obtížně aplikuje v praxi;  participace, kdy je ideou budoucnosti podpora určité zodpovědnosti občana, rodiny či pracovních kolektivů za vlastní životní situaci a spoluúčast občana při řešení důsledků vlastních sociálních událostí. K tomu je však třeba dokonalá orientace jednotlivců v systému sociálního zabezpečení a celkových možností řešení životně důležitých otázek. Jde tak o přeměnu občana z pasivního subjektu na aktivní;  princip ekvivalence. Tento princip je často aplikován v pojistných systémech, kde je interpretován především jako princip zásluhovosti a výkonnosti.

3.6 Financování sociálního zabezpečení Jelikož se sociální zabezpečení skládá z několika složek, v jejichž financování jsou značné rozdíly, je třeba v rámci této kapitoly odlišit financování sociálního pojištění, sociální pomoci, státní sociální podpory a zdravotního pojištění zvlášť.


3.6.1

17

Financování sociálního pojištění

V České republice se k financování sociálního pojištění doposud využívalo dvoupilířového systému financování. Jelikož se však již několik let začíná projevovat do budoucna jako nedostačující, například z hlediska stárnoucí populace, stoupající nezaměstnanosti či stagnující ekonomiky, dochází v současnosti k postupnému zavádění vícepilířového systému financování. První pilíř, označován jako veřejný, je upravován příslušnými zákony, tedy je povinný pro veškeré obyvatelstvo České republiky a je založen na takzvaném průběžném financování ze státního rozpočtu (PAYG – pay as you go). Je pro něj typické mezigenerační přerozdělování. Spočívá v průběžném placení pojistného pojištěnci, a to jako pojistné na sociální pojištění, jež zahrnuje nemocenské a důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. K platbám dochází prostřednictvím takzvaných odvodů do státního rozpočtu, stanovovaných procentem ze mzdy, kdy část je zaměstnanci z jeho mzdy sražena a část hradí za zaměstnance jeho zaměstnavatel. V případě osob samostatně výdělečně činných, si tyto osoby hradí celou částku samy. Platby putují, jakožto zdroje přímo do státního rozpočtu, přičemž poměrná část je uložena na zvláštní účet důchodového pojištění a zbytek je uložen do fondu sociálního zabezpečení. Tyto zdroje jsou ještě v tomtéž roce využity pro financování potřeb. Finance ze sociálního pojištění slouží na výplaty nemocenských dávek a státní politiku zaměstnanosti a finance ze zvláštního důchodového účtu na důchodové dávky. Účet fondu sociálního zabezpečení týkající se dávek nemocenského pojištění je dlouhodobě přibližně vyrovnaný, u důchodového tomu tak bohužel není. Od roku 1997 potřeba výdajů spojených s výplatami důchodových dávek značně převyšuje příjmy, tudíž je stát nucen tento rozdíl hradit z jiných příjmů státního rozpočtu. (Peková, 2011, s. 296-299, Tröster, 2010, s. 124) V rámci důchodové reformy dochází k postupnému zavádění nového druhého pilíře financování důchodového pojištění. Jak již bylo zmíněno, je tomu tak z důvodu nevyhovujícího stávajícího systému. Myšlenka nového druhého pilíře, pojmenovaného jako důchodové spoření je taková, že část současného důchodového pojištění bude odváděna na osobní účty pojištěnců, založených u penzijních fondů, s nimiž nelze v průběhu spoření libovolně manipulovat, přičemž zaměstnanec zde navíc přispěje pevně stanovená procenta ze mzdy. Tím dojde k jakémusi rozšíření portfolia pojištěnce, přičemž z prvního pilíře mu bude v budoucnu náležet starobní důchod ve výši dle postupů, které jsou platné pro první pilíř, a z nového druhého pilíře pak přibude procentně zhodnocená částka dle podmínek penzijního fondu, u kterého byl daný osobní účet zřízen. Nutno dodat, že možnost vstoupit do nového systému financování je v současnosti čistě dobrovolná, avšak pokud do ní pojištěnec jednou vstoupí, stává se pro něj povinnou. (B & T Solutions, 2013) Třetí pilíř (původně druhý), označován jako dobrovolný soukromý, je využíván v souvislosti se starobním důchodovým pojištěním. Jedná se o formu dobrovolného smluvního penzijního připojištění občana k důchodu se zákonem stanoveným státním příspěvkem. S důchodovou reformou se tento pilíř přejme-


18

novává na tzv. doplňkové penzijní spoření. Pro realizaci tohoto pilíře je využíván fondový způsob spoření do soukromých fondů mimo rozpočtovou soustavu, přičemž hospodaření v rámci tohoto pilíře je upravováno příslušným zákonem. (Peková, 2011, s. 296-299, Tröster, 2010, s. 124) Mimo jmenované pilíře pak mají občané možnost využití soukromého smluvního pojištění založeného na komerčním principu, pro které však neexistuje zvláštní zákonná úprava. (Peková, 2011, s. 296-299, Tröster, 2010, s. 124) 3.6.2

Financování sociální pomoci

Sociální pomoc je financována formou vícezdrojového financování. Jedním ze zdrojů je forma dotací ze státního rozpočtu, konkrétně z rozpočtové kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí. Další možností financování je vlastní (ať už plná či částečná) úhrada poskytnuté pomoci osobou, která ji využila. Na financování se podílejí i poskytovatelé sociálních služeb, případně se mohou podílet též programy financované v rámci Strukturálních fondů Evropských společenství a dalších. (Tröster, 2010, s. 132-134) 3.6.3

Financování státní sociální podpory

Státní sociální podpora je financována, jak už název napovídá, plně ze státního rozpočtu. Organizace tohoto systému je tedy plně v rukou státních orgánů. Na dávky státní sociální podpory se pojistné neplatí. (Tröster, 2010, s. 132) 3.6.4

Financování zdravotní péče

Zdravotní péče v České republice se značí vícezdrojovým financováním. Základním zdrojem financování zdravotní péče je zdravotní pojištění, které je vybíráno podobně jako sociální pojištění. Jde tedy o odvod určitého procenta sraženého ze mzdy zaměstnance a povinné platby určitého procenta zaměstnavatelem. V případě jiného pojištěnce než zaměstnance, má tento pojištěnec povinnost za sebe hradit zdravotní pojištění ve stanovené výši sám. Výjimkou jsou osoby, za které hradí pojistné stát, konkrétně Ministerstvo financí. Okruh těchto osob je uveden v §7 zákona č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Odvedené pojistné putuje do státního rozpočtu, konkrétně do fondu veřejného zdravotního pojištění. (Tröster, 2010, s. 117) Dále je zdravotní péče financována z jiných veřejných zdrojů, jako je státní rozpočet republiky, rozpočty krajů a obcí a z prostředků zřizovatelů. Zdrojem financování jsou též prostředky poskytnuté církevními, charitativními a jinými právnickými nebo fyzickými osobami např. ve formě darů od sponzorů, výtěžků loterií apod. Opomenout nelze také penále a pokuty spojené s platbami pojistného na veřejné zdravotní pojištění. (Tröster, 2010, s. 117-118) Od reformy zdravotnictví, uskutečněné v roce 2008 došlo též k podstatné změně ve formě zavedení povinných regulačních poplatků za vyšetření u lékaře,


19

pobyt v nemocnici či lékařský předpis. Došlo tedy k zavedení spoluúčasti občanů na výdajích ve zdravotnictví. (Tröster, 2010, s. 118) Platby za zdravotní péči pak probíhají prostřednictvím přerozdělení finančních zdrojů určených k těmto účelům mezi veřejné zdravotní pojišťovny, které jsou ve smluvním vztahu s jednotlivými zdravotnickými zařízeními, přičemž rozsah a podmínky zdravotní péče a její úhrady se řídí zákonem o veřejném zdravotním pojištění. Za zdravotní péči nad rámec rozsahu stanoveného v tomto zákoně pak musí patřičnou výši uhradit sám pojištěný. (Tröster, 2010, s. 118)

Aktuální právní úprava nemocenského a zdravotního pojištění

20

4 Aktuální právní úprava nemocenského a zdravotního pojištění 4.1 Nemocenské pojištění Systém nemocenského pojištění slouží k zabezpečování peněžitými dávkami nemocenského pojištění výdělečně činné osoby při ztrátě příjmu v případech tzv. krátkodobých sociálních událostí. Těmito událostmi je dočasná pracovní neschopnost z důvodu nemoci, úrazu či karantény, ošetřování člena rodiny, těhotenství a mateřství a péče o dítě, kdy jsou tyto dávky poskytované z měsíčně vybíraného pojistného. Konkrétními dávkami nemocenského pojištění jsou nemocenské, ošetřovné, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, peněžitá pomoc v mateřství. (Arnoldová, 2012, s. 145) Aktuální právní úprava vychází ze zákona č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZNP). Tento zákon upravuje nemocenské pojištění (Arnoldová, 2012, s. 145):  zaměstnanců,  osob samostatně výdělečně činných (dále jen OSVČ),  příslušníků Policie ČR, Hasičského záchranného sboru, Celní správy, Vězeňské služby, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky a informace a vojáků z povolání. 4.1.1

Účast na pojištění

Okruh pojištěnců nemocenského pojištění se dělí na povinné a dobrovolné účastníky, přičemž se vždy jedná pouze o fyzické osoby. Povinnými jsou zaměstnanci v pracovním či služebním poměru. Ti jsou automaticky ze zákona povinni účastnit se na nemocenském pojištění. Okruh těchto osob byl od roku 2012 rozšířen, oproti dřívější úpravě, o společníky a jednatele společnosti s ručením omezeným a komanditní společnosti, ředitele obecně prospěšné společnosti, prokuristy, členy kolektivních orgánů právnické osoby, likvidátory a vedoucí organizačních složek právnické osoby. Dobrovolnými jsou pak osoby samostatně výdělečně činné a zahraniční zaměstnanci. Ti si pojistné platit nemusí, avšak v případě, že nastane životní situace spadající pod nemocenské pojištění, nemají nárok na čerpání žádných dávek. Pokud se však k účasti na nemocenském pojištění sami přihlásí, vzniká jim povinnost pojistné hradit. (Arnoldová, 2012, s. 147-148) Pojištěncem naopak není osoba vykonávající krátkodobé zaměstnání. Tím se rozumí zaměstnání kratší patnácti kalendářních dnů po sobě jdoucích. Je-li však toto zaměstnání opakováno v rámci šesti měsíců, dochází ke vzniku pojištění v případě, že rozhodný příjem zaměstnance překročí výši 2.500 Kč. U OSVČ je podmínka minimálního rozhodného příjmu stanovena ve výši 5.000 Kč. Jeli-


21

kož je toto pojištění určeno pouze pro výdělečné osoby, nikdo jiný nemůže být na nemocenském pojištění účasten. (Arnoldová, 2012, s. 149) Vznik účasti na nemocenském pojištění je spojen zpravidla se dnem nástupu do zaměstnání. Za ten se nyní považuje též den před vstupem do zaměstnání, za který příslušela náhrada mzdy nebo platu. (Arnoldová, 2012, s. 149) Účast zaměstnance na nemocenském pojištění vzniká a zaniká v závislosti na splnění tří podmínek (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2013):  výkon zaměstnání na území ČR vykonávané v pracovněprávním či pracovním vztahu, který může účast na tomto pojištění založit;  zaměstnání trvalo nebo mělo trvat alespoň patnáct kalendářních dnů;  minimální výše sjednaného započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání přesáhne hranici 2.500 Kč za kalendářní měsíc, přičemž bude zvyšována dle vývoje průměrné mzdy. V případě výkonu více zaměstnání je pojištění založeno na základě každého z nich zvlášť, avšak dávka je vyplácena pouze jedna. Dochází tedy k posuzování pracovní neschopnosti ve vztahu k vykonávané práci, a to z každého zaměstnání zvlášť, přičemž výše dávky je pak stanovena součtem vyměřovacích základů z těch zaměstnání, kde byl zaměstnanec uznán práce neschopným. (Arnoldová, 2012, s. 149-150) 4.1.2

Pojistné

Jak již bylo v předchozím textu zmíněno, je pojistné na nemocenské pojištění spolu s pojistným na důchodové pojištění a s příspěvkem na státní politiku zaměstnanosti součástí sociálního pojištění, které je v celku příjmem pro státní rozpočet. Právní úpravu pojistného na nemocenské pojištění nalezneme souhrnně v rámci sociálního pojištění v zákoně č. 589/1992 Sb. o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Pojistné je hrazeno tím způsobem, že zaměstnavatel každý měsíc sráží pojistné zaměstnanci ze mzdy či platu a odvádí je spolu s pojistným, které za zaměstnance musí zaplatit sám na účet příslušného pracoviště správy sociálního zabezpečení. Výše těchto částek je stanovována zákonem daným procentem z vyměřovacího základu zaměstnance za rozhodné období, kterým je u zaměstnanců kalendářní měsíc. Splatnost tohoto pojistného je od prvního do dvacátého dne následujícího kalendářního měsíce. (Česká správa sociálního zabezpečení, 2013) Co se týče OSVČ, ti si výši částky vyměřovacího základu pro pojistné stanovují sami. Nesmí však být nižší než 50 % daňového základu, minimálně 5.000 Kč. (Arnoldová, 2012, s. 150-151) V následující tabulce jsou zachyceny procentuální částky jednotlivých složek sociálního pojištění, přičemž nemocenské pojištění je tučně zvýrazněno. Hodnoty s hvězdičkou jsou platné od roku 2013 pro pojištěnce, kteří jsou v rozhodném období účastni důchodového spoření.

Aktuální právní úprava nemocenského a zdravotního pojištění Tab. 1

22

Pojistné na sociální zabezpečení

Zaměstnanec

Zaměstnavatel Celkem

Pojistné na nemocenské pojištění Pojistné na důchodové pojištění Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti

0%

2,3%

2,3%

6,5 % (*3,5 %)

21,5%

28 % (*25 %)

0%

1,2%

1,2%

Celkem

6,5 % (*3,5 %)

25%

31,2 % (*28,2 %)

Zdroj: §7 ZPSZ

U OSVČ je složení částek pojistného na sociální pojištění v následující podobě. Nemocenské pojištění, v případě, že se k němu dobrovolně přihlásí 2,3 %, důchodové pojištění 28 % (*25 %) a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti 1,2 %. (§7 ZPSZ) U pojistného je stanoven i maximální vyměřovací základ, který je v současnosti od roku 2012 stanoven na 48násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za kalendářní rok. Pro rok 2013 tedy platí 1.242.432 Kč. (Mesec.cz, © 1998–2013). Pokud vyměřovací základ zaměstnance či OSVČ přesáhne tuto částku, z přesáhnuté částky již pojistné v tomto kalendářním roce neplatí. (Arnoldová, 2012, s. 151) 4.1.3

Denní vyměřovací základ (DVZ) a jeho redukce

Denní vyměřovací základ se stanoví tak, že se započitatelný příjem zaměstnance za rozhodné období (kterým je pro účely nemocenského pojištění zpravidla dvanáct kalendářních měsíců předcházejících kalendářnímu měsíci, v němž vnikla dočasná pracovní neschopnost) podělí počtem započitatelných kalendářních dnů v rozhodném období. Tzv. vyloučené dny se tedy nezapočítávají. DVZ se stanovuje s přesností na dvě desetinná místa. (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2013) Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn vyměřovacích základů pro pojistné na pojištění za jednotlivé kalendářní měsíce v rozhodném období. Pokud tento vyměřovací základ nelze u zaměstnance zjistit, použije se částka ve výši minimální mzdy, tedy pro rok 2013 částka 8.000 Kč. V případě OSVČ si tyto osoby výši tzv. měsíčního základu určují sami. Nesmí však být nižší než dvojnásobek částky zakládající účast zaměstnanců na nemocenském pojištění dle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění. V současnosti je tato částka ve výši 5.000 Kč. Současně však nesmí být vyšší než měsíční vyměřovací základ pro placení záloh na pojistné na důchodové pojištění. Nesmí být tedy vyšší než jedna dvanáctina maximálního vyměřovacího základu, tedy 103.536 Kč pro rok 2013. (Arnoldová, 2012, s. 157)


23

Pro získání redukovaného denního vyměřovacího základu je třeba znát redukční hranice, které jsou pro rok 2013 oproti loňskému roku v následující podobě: Tab. 2

Výše redukčních hranic

Rok 2012

Rok 2013

1. redukční hranice

838 Kč

863 Kč


1.257 Kč

1.295 Kč


2.514 Kč

2.589 Kč

Zdroj: Sdělení MPSV č. 310/2011 Sb. a č. 336/2012 Sb.

Redukce se pak provede následovně (§21 odst. 1 ZNP):  u nemocenského a ošetřovného se do částky první redukční hranice započítá 90 % denního vyměřovacího základu, z částky mezi první a druhou redukční hranicí se započte 60 % denního vyměřovacího základu a u částky mezi druhou a třetí redukční hranicí se započte 30 % denního vyměřovacího základu;  v případě peněžité pomoci v mateřství a u vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství se do částky první redukční hranice započítává 100 % DVZ, z částky mezi první a druhou redukční hranicí je to 60 % DVZ a z částky mezi druhou a třetí redukční hranicí se započte 30 % DVZ. K částkám přesahující třetí redukční hranice se pro případy nemocenského pojištění nepřihlíží. Částky redukčních hranic se zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru. (Arnoldová, 2012, s. 157) 4.1.4

Náhrada mzdy nebo platu

V případě, že se zaměstnanec stane krátkodobě pracovně neschopným či v nařízení karantény, nenáleží této osobě dávky z titulu nemocenského pojištění okamžitě. Od prvního do třetího dne nemá tento zaměstnanec nárok na žádné dávky. Jedná se o tzv. karenční dobu. Od čtvrtého do dvacátého prvního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti má pak nárok na náhradu mzdy nebo platu od zaměstnavatele, a to dle §§ 192-194 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. V rámci tohoto zvýšeného zatížení byly však ve prospěch zaměstnavatelů rozšířeny důvody pro výpověď ze strany zaměstnavatele. Konkrétně se jedná o §52 písm. h) zákoníku práce, dle kterého je možné dát zaměstnanci výpověď v případě, že zvláště hrubým způsobem poruší povinnosti spojené s dodržováním režimu práce neschopného v zákoníku práce, přičemž v době prvních jednadvaceti dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti je právě na zaměstnavateli kontrola dodržování daného režimu. (Arnoldová, 2012, s. 152-153) Náhrada mzdy nebo platu zaměstnanci náleží pouze za pracovní dny a svátky, za které by mu jinak příslušela mzda. Výše této náhrady je stanovena


24

z průměrného výdělku zaměstnance jako průměrný hrubý hodinový výdělek dosažený zaměstnancem v rozhodném období, kterým je předchozí kalendářní čtvrtletí, jež se dále upraví redukcí. Redukční hranice pro stanovení náhrady mzdy se oproti loňskému roku 2012 navýšily o několik korun směrem nahoru. Změna výše konkrétních částek je zobrazena v následující tabulce. (Arnoldová, 2012, s. 152) Tab. 3

Redukční hranice pro náhradu mzdy

Rok 2013

Rok 2012 1. redukční hranice

146,65 Kč

151,01 Kč


219,98 Kč

226,63 Kč


439,95 Kč

453,08 Kč

Zdroj: Podnikatel, © 2007–2013

Náhrada mzdy je stanovena ve výši 60 % průměrného redukovaného výdělku, přičemž není zdaněna, ani se z ní neplatí pojistné na sociální a zdravotní pojištění. Pokud zaměstnanec vykonává zaměstnání u více zaměstnavatelů, náleží mu náhrada mzdy od každého z nich. Pro náhradu mzdy neplatí ochranná lhůta. (Arnoldová, 2012, s. 152) 4.1.5

Nemocenské

Nemocenské je v současnosti nejpodstatnější a nejčastěji čerpanou dávkou nemocenského pojištění. Nárok na tyto dávky má pojištěnec, pokud byl prohlášen dočasně práce neschopným k výkonu svého zaměstnání nebo mu byla nařízena karanténa, přičemž délka trvání přesáhne, v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013, 21 kalendářních dnů. Mimo zmíněné přechodné období náleží nemocenské od 15. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti. Pojištěnec si o dávky musí písemně zažádat. (Arnoldová, 2012, s. 155) U OSVČ je podmínkou nároku na dávku účast na pojištění alespoň po dobu tří měsíců bezprostředně předcházejících dni uznání dočasné pracovní neschopnosti. Důvodem je zabránit zneužívání dávkového systému ze strany těchto osob. (Arnoldová, 2012, s. 152) Podpůrčí doba v případě dávek nemocenské začíná 22. kalendářním dnem (mimo přechodné období 15. kalendářním dnem) trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény a končí dnem, kdy končí důvody pro jejich trvání. Nejdéle však může trvat 380 kalendářních dnů ode dne vzniku, přičemž při opětovném posouzení ošetřujícím lékařem lze tato doba prodloužit. U poživatelů starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně je to nejvýše 70 kalendářních dnů. (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2013)


25

Výše nemocenského činí 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu za každý kalendářní den trvání dočasné pracovní neschopnosti. (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2013) V některých případech může dojít k vyloučení z nároku na nemocenské či k jeho krácení. K vyloučení může dojít například v případě, kdy si pojištěnec dočasnou pracovní neschopnost přivodí sám a úmyslně za účelem získání dávek nemocenského, dále pokud v době pracovní neschopnosti vznikl pojištěnci nárok na výplatu starobního důchodu či pokud vznikla dočasně pracovní neschopnost v době útěku z místa vazby odsouzeného či z místa výkonu trestu odnětí svobody. (Arnoldová, 2012, s. 160) Ke krácení nemocenského může dojít v případě vzniku dočasné pracovní neschopnosti zaviněné účastí pojištěného ve rvačce, následkem opilosti nebo užitím omamných látek nebo při spáchání úmyslného trestného činu či úmyslně zaviněného přestupku. V případě prokázání některého z těchto důvodů dochází ke krácení nemocenského na 50 %. (Arnoldová, 2012, s. 160) 4.1.6

Peněžitá pomoc v mateřství

Dávky peněžité pomoci v mateřství jsou poskytovány těhotné ženě a matce po porodu dítěte, případně jinému pojištěnci, který o dítě důvodně pečuje. K tomu, aby pojištěnci vznikl nárok na peněžitou pomoc mateřství je povinen účastnit se pojištění alespoň po dobu 270 kalendářních dní v posledních dvou letech předcházejících dni nástupu na peněžitou pomoc v mateřství. U OSVČ kromě toho platí ještě jedna podmínka, a to účast na pojištění po dobu alespoň 180 kalendářních dnů v posledním roce přede dnem začátku podpůrčí doby. (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2013) Do doby účasti na pojištění pro nárok na peněžitou pomoc v mateřství se započítává též (§32 odst. 4 ZNP):  doba studia na střední, vyšší odborné nebo vysoké škole považovaná za soustavnou přípravu na budoucí povolání pro účely důchodového pojištění, jestliže toto studium bylo úspěšně ukončeno;  doba pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, pokud byl tento důchod odňat a po odnětí tohoto důchodu vznikla, popřípadě déle trvala pojištěná činnost. Podpůrčí doba u peněžité pomoci v mateřství činí (§33 ZNP):  28 týdnů u pojištěnky, která dítě porodila,  37 týdnů u pojištěnky, která porodila zároveň dvě nebo více dětí, přičemž po uplynutí 28 týdnů podpůrčí doby peněžitá pomoc v mateřství náleží, jen jestliže pojištěnka dále pečuje alespoň o dvě z těchto dětí,  22 týdnů u pojištěnce-muže,  31 týdnů u pojištěnce-muže, který pečuje zároveň o dvě nebo více dětí, přičemž po uplynutí 22 týdnů podpůrčí doby peněžitá pomoc v mateřství náleží, jen jestliže pojištěnec dále pečuje alespoň o dvě z těchto dětí.


26

Podpůrčí doba u této dávky začíná nástupem na peněžitou pomoc v mateřství a končí obecně uplynutím doby, avšak jedná-li se o dávku náležející z titulu porodu dítěte, končí nejpozději dnem, kdy dítě dosáhne jednoho roku věku a jde-li o dávku náležející z titulu převzetí dítěte do náhradní péče, končí nejpozději dnem, kdy dítě dosáhne věku 7 let a 31 týdnů. Výše těchto dávek činí 70 % redukovaného denního základu za kalendářní den. (Arnoldová, 2012, s. 168-172) 4.1.7

Ošetřovné

Ošetřovné je dávka nemocenského pojištění poskytovaná zaměstnanci v případě potřeby ošetřování nebo péče o dítě či ošetřování jiné osoby žijící se zaměstnancem ve společné domácnosti. (Arnoldová, 2012, s. 161) Z titulu ošetřování má zaměstnanec nárok na dávku, pokud ošetřuje dítě mladší deseti let nebo jiného člena domácnosti z důvodu úrazu či nemoci v případě, že jeho zdravotní stav vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Z titulu péče o dítě mladší deseti let pak může nárok vzniknout z důvodu, že zařízení, ve kterém je dítě za normálních okolností umístěno, z nějakého důvodu není v provozu, dítěti je nařízena karanténa či fyzická osoba, která o dítě za normálních okolností pečuje, ztratí dočasně schopnost o dítě pečovat z důvodu nemoci, úrazu, karantény či porodu. (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2013) Nárok na výplatu dávek ošetřovného vzniká pojištěnci již prvním dnem potřeby ošetřování či péče, přičemž délka nároku činí maximálně 9 dnů. U osamělého zaměstnance s péčí o dítě do věku 16 let a neukončenou povinnou školní docházkou je tato doba prodloužena až na 16 dnů. Výše ošetřovného činí 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu za kalendářní den. (Arnoldová, 2012, s. 162-163) 4.1.8

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství

Vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství je dávkou pro těhotné či kojící zaměstnankyně, případně zaměstnankyně-matky do 9. měsíce po porodu. Tyto jsou z důvodu ohrožení sebe sama či plodu, případně z titulu dané práce, přeloženy k výkonu jiné práce, než konaly před tímto stavem a odměna z konané práce po tomto převedení nedosahuje výše odměny, které dosahovaly doposud. Převedení může spočívat ve snížení množství požadované práce, pracovního tempa, zproštění výkonu některých činností, přeložení k výkonu práce do jiného místa či na jiné pracoviště nebo zproštění výkonu noční práce. (Arnoldová, 2012, s. 166) Dávka slouží k odstranění tendencí těchto žen, jen kvůli zachování příjmu, vykonávat práci, jež je pro ně v daném stavu nepřijatelná. Z tohoto důvodu se jedná o příspěvek, u kterého může dojít např. ke dvojité výplatě. Nárok totiž vzniká jak z hlavního, tak z vedlejšího pracovního poměru. Příspěvek tedy dorovnává rozdíl mezi běžným příjmem zaměstnankyně a příjmem, kterého dosahuje po tomto převedení. Stanoví se jako rozdíl mezi redukovaným denním vyměřovacím základem zjištěným ke dni převedení zaměstnankyně a průměrem jejích započitatelných příjmů připadajících na jeden kalendářní den


27

v jednotlivých kalendářních měsících po tomto převedení. (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2013) Příspěvek se vyplácí za kalendářní dny, v nichž trvá převedení na jinou práci, přičemž těhotné zaměstnankyni se vyplácí nejdéle do počátku šestého týdne před očekávaným porodem. (Arnoldová, 2012, s. 166-168) 4.1.9

Postup výplaty dávek nemocenského pojištění

V případě vniku dočasné pracovní neschopnosti musí být tato skutečnost, ať už je z jakéhokoli důvodu, vždy potvrzena lékařem, který současně zaměstnanci vystaví potřebnou žádost o konkrétní dávku. Tu zaměstnanec předá svému zaměstnavateli. (Česká správa sociálního zabezpečení, 2010) U dočasné pracovní neschopnosti z důvodu nemoci či karantény po dobu nároku na náhradu mzdy vyplácí zaměstnanci tuto náhradu zaměstnavatel. V případě, že dočasná pracovní neschopnost trvá déle, než je doba nároku na náhradu mzdy, zašle zaměstnavatel žádost o konkrétní dávku spolu s jím vyplněným tiskopisem Příloha k žádosti o dávku (viz příloha A této práce) a s podklady pro stanovení nároku na dávku a její výši na OSSZ, kde dojde k posouzení této žádosti. U nároku na ostatní dávky nemocenského pojištění zasílá žádost konkrétní o dávku s potřebnými tiskopisy Přílohou k nároku na dávku zaměstnavatel na OSSZ ihned. (Česká správa sociálního zabezpečení, 2010) V případě splnění všech potřebných podmínek pro nárok na dávku OSSZ tuto dávku přizná a následně vyplatí ve lhůtě jednoho měsíce následujícího po dni, v němž byla žádost této správě doručena. V následujících měsících je nemocenské a ošetřovné vypláceno opět do jednoho měsíce následujícího pod dni, kdy bylo na příslušnou OSSZ doručeno osvědčení o trvání nároku na jejich výplatu. U peněžité pomoci v mateřství se v dalších měsících po podání žádosti o tuto dávku vyplácí dávka za příslušný kalendářní měsíc do konce následujícího kalendářního měsíce. Pokud podmínky pro nárok na dávku nejsou splněny, vydá OSSZ rozhodnutí o zamítnutí dávky z důvodu nesplnění podmínek. (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2013; Česká správa sociálního zabezpečení, 2010) O druhu vyplacené dávky, denní výši dávky, výši vyměřovacího základu a době, za kterou byla dávka vyplacena, vydá OSSZ zaměstnanci písemné oznámení. V případě nesouhlasu je zahájeno řízení o dávce, jehož výsledkem je správní rozhodnutí, proti kterému lze případně podat odvolání. (Ministerstvo práce a sociálních věcí, 2013) Místní příslušnost OSSZ k výplatě dávky se řídí sídlem zaměstnavatele, pokud je shodné s místem jeho mzdové účtárny. Pokud shodné není, řídí se dle umístění mzdové účtárny. (Česká správa sociálního zabezpečení, 2010)


28

4.2 Zdravotní pojištění Zdravotní pojištění je typem pojištění, ze kterého je plně či částečně hrazena zdravotní péče poskytnutá pojištěnci. Řídí se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů. Ze zdravotního pojištění je hrazena například: léčebná péče ambulantní a ústavní, lázeňská péče a péče v odborných dětských ozdravovnách, pohotovostní záchranná péče, závodní preventivní péče, poskytování léčivých přípravků, zdravotní techniky a stomatologických výrobků, rehabilitace, rehabilitační a ortopedické pomůcky aj. (Arnoldová, 2012, s. 244-245) Aktuálními pojišťovnami provádějícími veřejné zdravotní pojištění jsou (Ministerstvo zdravotnictví, 2010):  Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky (kód 111)  Vojenská zdravotní pojišťovna ČR (kód 201)  Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (kód 207)  Zaměstnanecká pojišťovna Škoda (kód 209)  Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra (kód 211)  Revírní bratrská pokladna (kód 213)  Česká průmyslová zdravotní pojišťovna (kód 205) 4.2.1

Pojištěnci zdravotního pojištění

Zdravotní pojištění je v České republice povinné pro všechny osoby, které mají trvalý pobyt na území ČR a osoby, které na území ČR sice trvalý pobyt nemají, avšak jsou zaměstnány u zaměstnavatele se sídlem či trvalým pobytem na území ČR, a pracovní poměr mají uzavřený dle českých právních předpisů. (Arnoldová, 2012, s. 233) 4.2.2

Vznik a zánik zdravotního pojištění

Zdravotní pojištění vzniká dnem narození, pokud se jedná o osobu s trvalým pobytem na území ČR, dnem získání trvalého pobytu na území ČR nebo dnem, kdy se osoba bez trvalého pobytu na území ČR stala zaměstnancem. K zániku zdravotního pojištění pak dochází dnem úmrtí pojištěnce či jeho prohlášením za mrtvého, ukončením trvalého pobytu na území ČR či dnem, kdy byl ukončen pracovní poměr s osobou, jež nemá trvalý pobyt na území ČR. (Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, © 2013) 4.2.3

Plátci pojistného

Do okruhu plátců zdravotního pojištění patří (Arnoldová, 2012, str. 229):  zaměstnavatel, jakožto hromadný plátce za své zaměstnance;  pojištěnec, jako individuální plátce v případě osoby samostatně výdělečně činné nebo osoby bez zdanitelných příjmů (žena v domácnosti, nezaměstnaný, student studující v zahraničí, atd.);


 4.2.4

29

stát v zákonem stanovených případech (za nezaopatřené děti, studenty, osoby na různých typech podpor, apod.). Pojistné na zdravotní pojištění

Pojistné na veřejné zdravotní pojištění je upraveno v zákoně č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné všeobecné zdravotní pojištění. Povinnost pojištěnce platit pojistné vzniká dnem nástupu zaměstnance do zaměstnání, dnem zahájení samostatné výdělečné činnosti, dnem, kdy se stal pojištěncem – samoplátcem nebo dnem ke kterému se po návratu do ČR pojištěnec přihlásil u příslušné zdravotní pojišťovny. (Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, © 2013) V současnosti dle zmíněného zákona je pojistné stanoveno ve výši 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období, přičemž jedna třetina, tedy 4,5 % jsou strženy ze mzdy zaměstnance a dvě třetiny, tedy 9 % hradí zaměstnavatel. Rozhodným obdobím je pro účely zdravotního pojištění kalendářní měsíc, za které se platí pojistné. Stejně jako u nemocenského pojištění je i pro případy zdravotního pojištění stanoven minimální vyměřovací základ. Jeho hranice je stanovena ve výši minimální mzdy, v současnosti 8 000 Kč. (Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, © 2013) V případě OSVČ je procento pojistného ve stejné výši, avšak vyměřovacím základem je 50 % příjmu z podnikání a z jiné samostatně výdělečné činnosti (dále jen SVČ) po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení. V prvním roce, kdy není dopředu známo, jak vysoký bude mít SVČ čistý příjem, je povinnost této osoby hradit zálohy na pojistném. Od druhého roku se výše pojistného vypočítává dle příjmu daného v daňovém přiznání. I u SVČ je omezena minimální výše vyměřovacího základu a to tak, že minimální vyměřovací základ činí dvanáctinásobek 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství, která je pro rok 2013 ve výši 25.884 Kč. Minimální vyměřovací základ je tedy 12.942 Kč, od kterého se dále odvíjí minimální měsíční záloha po zaokrouhlení ve výši 1.748 Kč. Rozhodným obdobím je u OSVČ kalendářní rok, za který se pojistné platí. (Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, © 2013) Co se týče maximálního vyměřovacího základu, podle nového § 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, se ustanovení týkající se maximálního vyměřovacího základu (pro OSVČ i pro zaměstnance) nepoužijí pro rozhodná období, která nastala v letech 2013 až 2015. Maximální vyměřovací základ činil 1.809.864 Kč v roce 2012, maximální měsíční vyměřovací základ 150.822 Kč a maximální výše zálohy na pojistné byla ve výši 20.361 Kč. (Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, © 2013) U osob bez zdanitelných příjmů, tzv. samoplátců se za vyměřovací základ povařuje částka minimální mzdy 8.000 Kč (tj. 1.080 Kč). U tzv. státních pojištěnců, tedy osob, za které platí pojistné stát je vyměřovací základ stanoven ve výši 5.355 Kč na kalendářní měsíc. Pojistné v tomto případě odvádí minister-


30

stvo financí, a to ve výši 723 Kč. (Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, © 2013)

4.3 Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr Problematika dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr vychází ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Jak již z názvu vyplývá, uzavřením dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti nevzniká pracovní poměr, ale závazkový vztah. Jedná se svým způsobem pouze o doplňkový pracovně právní vztah, který má sice volnější právní úpravu než pracovní smlouva, avšak na druhou stranu zde dochází k oslabení právního postavení zaměstnanců. K tomuto oslabení dochází například v otázkách odstupného, skončení pracovního poměru či odměňování a dalších, uvedených v §77 odst. 2 zákoníku práce. Veškeré tyto otázky jsou pouze smluvního charakteru mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. V ostatních případech je pak již uplatňována úprava shodná pro pracovní poměr. Oba typy dohod musí být uzavírány písemnou formou. (Bělina, 2012, s. 453-455) Jelikož právní úprava především dohody o provedení práce prošla v rámci novely zákoníku práce z roku 2012 změnami, jež zasahují do tématu této práce, konkrétně v otázkách nemocenského a zdravotního pojištění, je třeba jejich aktuální podobě věnovat pozornost. 4.3.1

Dohoda o provedení práce

Dohoda o provedení práce lze nově od roku 2012 sjednat v rozsahu maximálně 300 hodin za jeden kalendářní rok v rámci jednoho zaměstnavatele, přičemž se do celkového počtu odpracovaných hodin započítává též doba práce u téhož zaměstnavatele na základě jiné dohody o provedení práce. Došlo tedy k rozšíření rozsahu práce z původních 150 hodin. Nově též musí být v dohodě o provedení práce povinně uvedena doba, na kterou se tato dohoda uzavírá, přičemž může být uzavřena i na dobu neurčitou. (Vysokajová, 2012, s. 170) Další podstatnou změnou, která se již úzce týká tématu této bakalářské práce je, že v kalendářních měsících, ve kterých započitatelný příjem, tedy odměna z této dohody, překročí hranici 10.000 Kč dochází k automatické povinné účasti na nemocenském a důchodovém pojištění a zároveň i zdravotním pojištění tohoto zaměstnance v daném měsíci. Znamená to tedy, že v případě dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance v těchto kalendářních měsících vzniká nárok na náhradu odměny po dobu 21 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti a případně na dávky nemocenského pojištění, vyjma ošetřovného a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství. Podmínkou je tedy odměna vyšší než 10.000 Kč a stále trvající dohoda o provedení práce, přičemž zde neplatí obecná podmínka jako pro ostatní zaměstnance v podobě trvání zaměstnání alespoň 15 kalendářních dní a započitatelný příjem ve výši 2.500 Kč. (Lichovníková, 2012, s. 62, Bělina, 2012, s. 460-462)


31

Účast na nemocenském pojištění vzniká dnem, ve kterém zaměstnanec začal poprvé vykonávat práci na základě dané dohody, nikoli tedy dnem jejího uzavření. V době trvání účasti na nemocenském pojištění zaměstnanci pracujícím na základě dohody o provedení práce nevzniká nárok na výplatu dávek ošetřovného a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství. Nárok vzniká pouze na nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství. K zániku účasti na nemocenském pojištění dochází dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla dohoda sjednána. (Lichovníková, 2012, s. 62, Bělina, 2012, s. 460-462) Samozřejmostí při vzniku nemocenského a důchodového pojištění je též povinnost odvádět pojistné na toto pojištění odváděné právě v měsících, když dojde k přesáhnutí odměny ve výši 10.000 Kč. (Lichovníková, 2012, s. 62, Bělina, 2012, s. 460-462) Do jaké míry se tato změna dotkne zaměstnanců a zaměstnavatelů bude předmětem kapitoly praktické části této bakalářské práce. 4.3.2

Dohoda o pracovní činnosti

Kromě konkrétnější úpravy práv a povinností společných s dohodou o provedení práce sice v případě dohody o pracovní činnosti nedošlo k žádným zásadním změnám, avšak jelikož je zde již déle platný vznik povinné účasti na zdravotním, nemocenském a důchodovém pojištění, je vhodné zde také zmínit její aktuální právní úpravu, týkající se právě zmíněného pojištění. Dohodu o pracovní činnosti je možno uzavřít i v případě, že rozsah práce nebude překračovat 300 hodin v kalendářním roce. Oproti dohodě o provedení práce má poněkud upřesněnější právní úpravu. Výkon práce nesmí překročit v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby u konkrétního zaměstnavatele, tedy 20 hodin, což je posuzováno za celé období trvání této dohody, nejdéle však za období 52 týdnů. Maximální doba, na kterou lze tuto dohodnu sjednat je stejně jako u dohody o provedení práce 300 hodin u jednoho zaměstnavatele v rámci jednoho kalendářního roku.(Vysokajová, 2012, s. 171-172) Dohoda o pracovní činnosti má též vymezeny určité povinné náležitosti, a to sjednané práce, které má zaměstnanec vykonávat, rozsah pracovní doby, doba, na kterou se dohoda uzavírá a týdenní rozvrh pracovní doby do směn z důvodu náhrady odměny při dočasné pracovní neschopnosti (karantény). (Lichovníková, 2012, s. 63). Je zde též možnost sjednání způsobu zrušení dohody. Pokud tomu tak není, lze ji zrušit dohodou smluvních stran, či výpovědí s 15denní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé smluvní straně. (Vysokajová, 2012, s. 171-172) Co je podstatné pro tuto práci, je účast zaměstnanců pracujících na základě dohody o pracovní činnosti na nemocenském, zdravotním a důchodovém pojištění při splnění zákonných podmínek. Těmito zákonnými podmínkami je odměna ve výši 2.500 Kč a více (zde došlo od roku 2012 k navýšení o 500 Kč oproti dřívějšímu stavu). Do této částky účast na zmíněném pojištění nevzniká. (Jak podnikat, 2012)


32

U obou dohod pak platí, že pokud zaměstnanec nemá v konkrétním měsíci žádný příjem, z kterého by bylo odváděno zdravotní pojištění, a ani za něj neplatí zdravotní pojištění stát, musí se přihlásit do 8 dnů zdravotní pojišťovně jako osoba bez zdanitelných příjmů a platit každý měsíc příslušné pojistné. (Jak podnikat, 2012)

Praktická část

33

5 Praktická část Nyní na několika praktických příkladech zobrazím dopady změn zmíněných v předchozí kapitole. Konkrétně se zaměřím na dopady změn z roku 2012, týkajících se dohod o provedení práce a s nimi spojenými odvody na sociální a zdravotní pojištění a jak ovlivní výši příjmů. Dále srovnám vliv změny redukčních hranic v nemocenském a náhradě mzdy, ke kterým došlo v letošním roce a jak ovlivní výši finanční kompenzace za ušlou mzdu v době dočasné pracovní neschopnosti. V jednom z příkladů se zaměřím také na vliv změny v délce nároku na náhradu mzdy a nemocenské, která je v zákoně o nemocenském pojištění platná do konce roku 2013. Nakonec se zaměřím na dílčí cíl práce, a to srovnání čerpání dávek době dočasné pracovní neschopnosti u zaměstnance a OSVČ.

5.1

Dohoda o provedení práce

Student je na letní prázdniny v rámci brigády zaměstnán na dohodu o provedení práce. Smluvená odměna z dohody za odvedenou práci je 100 Kč/hod. Má podepsané prohlášení k dani, kde uplatňuje studentskou slevu na dani a slevu na poplatníka a u zaměstnavatele odpracoval za měsíc červenec 101 hodin. Úkolem je porovnat výši jeho příjmu v tomto měsíci v letech 2011 a 2012. Hrubý příjem bude v obou případech činit 101x100=10.100 Kč. Pro rok 2012 a následující z výše tohoto příjmu vyplývá, že je třeba odvést pojistné na sociální a zdravotní pojištění, jelikož přesáhl 10.000 Kč. Následný výpočet výše odměny z dohody Sociální pojištění (SP): 10.100*0,25=2.525 Kč Zdravotní pojištění (ZP): 10.100*0,09=909 Kč Daňový základ: 10.100+2.525+909=13.600 Kč (po zaokrouhlení) Daň: 13.600 x 0,15 = 2.040 Kč Slevy na dani: 2.070 Kč (poplatník)+335 (student)=2.405 Kč Jelikož slevy převyšují výši daně, s daní se pro výpočet čisté mzdy nepočítá. Čistá odměna: 10.100 Kč - 657 Kč (SP zaměstnanec 6,5 %) - 455 Kč (ZP zaměstnanec 4,5 %) 8.988 Kč Postup výpočtu čisté mzdy před rokem 2012 bude stejný, avšak do výpočtu se nezahrnují částky sociálního a zdravotního pojištění. V následné tabulce je uvedeno přehledné srovnání obou let.

Praktická část Tab. 4

34

Odměna z dohody o provedení práce v letech 2011 a 2012

Položka Hrubá mzda SP ZP Základ daně Záloha na daň Slevy na dani Záloha na daň Čistá mzda: SP zaměstnanec ZP zaměstnanec Celkem

rok 2011 rok 2012 10.100 Kč 10.100 Kč 2.525 Kč 909 Kč 10.100 13.600 Kč 1.515 Kč 2.040 Kč 2.423 Kč 2.423 Kč 0 0 10.100 Kč

657 Kč 353 Kč 8.988 Kč

V roce 2011 bude odměna z dohody o provedení práce pracovníka ve výši 10.100 Kč a od roku 2012 se díky zavedeným změnám sníží na 8.988 Kč. Komentář k příkladu Pro tento příklad jsem záměrně stanovila výši příjmu z dohody o provedení práce na 10.100 Kč za měsíc, aby přesáhl hranici vzniku účasti na sociálním a zdravotním pojištění a bylo tak možné poukázat na dopady na výši odměny a odvody pojistného. Jak je vidět na výsledcích, po zavedení vzniku této povinné účasti klesnou zaměstnanci příjmy z 10.100 Kč na 8.988 Kč, což je o 1.112 Kč méně. Jak je z tabulky patrné, tato částka plyne v podobě 657 Kč na sociální pojištění a 353 Kč na zdravotní pojištění do státního rozpočtu. V počátku výpočtu sociální a zdravotní pojištění zvyšuje též částku superhrubé mzdy, ze které je odvozována výše daně. V tomto případě to celkový výsledek z důvodu nízké odměny neovlivnilo, avšak v případě, že by hrubá odměna byla vyšší, záloha na daň by přesáhla slevy na dani a odměna zaměstnance by se snížila ještě více. Zvýšil by se tak ještě více i rozdíl odměny z dohody o provedení práce oproti období před zavedením zkoumané změny. Podstatná změna lze spatřit též ve výši mzdových nákladů zaměstnavatele na řádku Základ daně. Zde došlo k navýšení z 10.100 Kč na 13.534 Kč (před zaokrouhlením), tudíž se mzdové náklady zaměstnavatele na tohoto zaměstnance zvýší o 3.434 Kč.

5.2 Nemocenské a náhrada mzdy v letech 2012 a 2013 Zaměstnanec pobírá hrubou měsíční mzdu ve výši 30.000 Kč, přičemž pracuje pravidelně pět dní v týdnu osmihodinové směny. Celkem tedy odpracuje

Praktická část

35

160 hodin měsíčně. Od 7. 1. do 21. 2. se stal dočasně práce neschopným. Úkolem je porovnat, jak se liší výše náhrady mzdy a nemocenské v případě, že jsou počítány dle podmínek v roce 2012 a v roce 2013. Pro zjednodušení a větší kontrastnost výsledků budu v obou letech počítat se shodnými dny v týdnu připadajícími na konkrétní data, které jsou jinak mírně posunuty (zobrazení v následující tabulce). Tab. 5

Kalendář 1

Pondělí Úterý 7. 1. 8. 1. 14. 1. 15. 1. 21. 1. 22. 1. 28. 1. 29. 1. 4. 2. 5. 2. 11. 2. 12. 2. 18. 2. 19.2.

Středa 9. 1. 16. 1. 23. 1. 30. 1. 6. 2. 13. 2. 20. 2.

Čtvrtek Pátek 10. 1. 11. 1. 17. 1. 18. 1. 24. 1. 25. 1. 31. 1. 1. 2. 7.2. 8. 2. 14. 2. 15. 2. 21. 2.

Sobota Neděle 12. 1. 13. 1. 19. 1. 20. 1. 26. 1. 27. 1. 2. 2. 3. 2. 9. 2. 10. 2. 16. 2. 17. 2.

V prvních třech kalendářních dnech v tzv. karenční době (pro tento příklad se jedná o období od 7. 1. do 9. 1.), nemá zaměstnanec ze zákona nárok na žádné dávky. Náhrada mzdy Náhrada mzdy bude zaměstnanci náležet v obou letech po stejný počet dní, a to od 4. do 21. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti. V tomto případě se jedná o období od 10. 1. do 27. 1. V kalendáři v tabulce 5 se jedná o červeně zaznačené dny, přičemž za soboty a neděle náhrada mzdy nenáleží, tudíž je celkový počet dní nároku 12. V obou letech bude též stejný průměrný hodinový výdělek, konkrétně 30.000:160=187,5 Kč. Postup výpočtu náhrady mzdy ve sledovaných letech je rozepsán v následujících tabulkách.


36


Položka

Rok 2012 Postup výpočtu

Výsledek

Redukce:

156,495 Kč


0,9*146,65 131,985 Kč


0, 6*(187,5-146,65)

24,510 Kč


-

-

Náhrada mzdy na 1 hodinu

156,495*0,6

93,897 Kč

Náhrada mzdy celkem

93,897*12*8

9.015 Kč

Výše náhrady mzdy v roce 2012 je v tomto případě 9.015 Kč. Tab. 7


Položka

Rok 2013 Postup

Výsledek

Redukce:

157,809


0,9*151,03

135,927


0,6*(187,5-151,03)

21,882


-

-

157,809*0,6

94,6854

94,6854*12*8

9.090 Kč

Náhrady mzdy na 1 hodinu Náhrada mzdy celkem

Náhrada mzdy v roce 2013 je pro ten samý příklad 9.090 Kč. Nemocenské Na nemocenskou bude mít zaměstnanec v obou letech nárok od 22. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti. V kalendáři v tabulce 5 se jedná o období od 28. 1. do 21. 2., a to včetně sobot a nedělí. Období je zaznačeno modře a trvá celkem 25 dní. Počáteční fáze výpočtu dávek nemocenského se v obou letech nemění. Vyměřovací základ 30.000x12=360.000 Kč a denní vyměřovací základ 360.000:365=986,30 Kč budou tedy v obou letech stejné. Následné výpočty, které jsou pro každý rok mírně odlišné, se vypočítají následovně.


37


Položka

Rok 2012 Postup

Redukce: 1. redukční hranice 2. redukční hranice 3. redukční hranice Náhrada mzdy na 1 den

Výsledek

0,9*838 0, 6*(986,30- 838) 844,00*0,6


844,00 Kč 754,20 Kč 88,98 Kč 507 Kč

507*25 12.675 Kč

Nemocenské bude v daném případě v roce 2012 celkem 12.675 Kč. Tab. 9


Položka

Rok 2013 Postup

Výsledek

Redukce:

851,00


0,9*863

776,7


0,6*(986,30-863)

73,98


-

-

Náhrada mzdy na 1 den

851,00*0,6

511

Náhrady mzdy celkem

511*25 12.775 Kč

Nemocenské bude v roce 2013 činit 12.775 Kč. Komentář k příkladu K výpočtu tohoto příkladu jsem zvolila výši příjmu takovou, aby při výpočtech byla překročena alespoň druhá redukční hranice a byly tak více patrné změny, ke kterým v jejich případě došlo. Ještě kontrastnější by bylo zvolit výši hrubé mzdy tak, aby zasáhla do všech tří redukčních hranic, avšak vzhledem k průměrné hrubé měsíční mzdě v České republice, která je v současnosti ve výši 25.101 Kč (Český statistický úřad, 2013) je dle mého názoru navýšení o necelých 5.000 Kč už tak dost velké. Pro větší přehlednost a lepší srovnání shrnu podstatné výsledky do jedné tabulky.


38

Náhrada mzdy a nemocenského v letech 2012 a 2013

2012 Náhrada mzdy Nemocenská Celkem

2013 9.015 Kč

9.090 Kč

12.675 Kč

12.775 Kč

21.690 Kč

21.865 Kč

Ze srovnání v tabulce 9 vyplývá, že náhrada mzdy se v roce 2013 zvýšila o 75 Kč a nemocenská o 100 Kč. Celkově se podpora v době dočasné pracovní neschopnosti za podmínek tohoto příkladu zvedla jen o 175 Kč. Z výsledků je tedy patrné, že zvýšení redukčních hranic nebylo žádného zásadního rozsahu a dopady na výši podpory byly minimální.

5.3 Vliv změny délky doby náhrady mzdy a nemocenského Úkolem tohoto příkladu je srovnat výši příjmu zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti v současnosti, kdy je náhrada mzdy vyplácena od 4. do 21. kalendářního dne trvání tohoto stavu a jak se liší struktura těchto příjmů od původního stavu, kdy neplatilo toto ustanovení a délka nároku náhrady mzdy byla od 3. do 14. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti. Pro současný stav si vypůjčím původní zadání a výpočty včetně výsledků příkladu z kapitoly 5.2. Zbývá tedy propočítat druhý případ, který platil před současným přechodným obdobím a ke kterému se má navrátit od roku 2014. Pro větší kontrastnost srovnání výsledků z jednotlivých let, budu v obou případech uvažovat s redukčními hranicemi roku 2013. K výpočtu náhrady mzdy je třeba poupravit zaznačení v kalendáři z tabulky 4. Tab. 11

Kalendář 2

Pondělí 7. 1. 14. 1. 21. 1. 28. 1. 4. 2. 11. 2. 18. 2.

Úterý 8. 1. 15. 1. 22. 1. 29. 1. 5. 2. 12. 2. 19.2.

Středa Čtvrtek 9. 1. 10. 1. 16. 1. 17. 1. 23. 1. 24. 1. 30. 1. 31. 1. 6. 2. 7.2. 13. 2. 14. 2. 20. 2. 21. 2.

Pátek 11. 1. 18. 1. 25. 1. 1. 2. 8. 2. 15. 2.

Sobota Neděle 12. 1. 13. 1. 19. 1. 20. 1. 26. 1. 27. 1. 2. 2. 3. 2. 9. 2. 10. 2. 16. 2. 17. 2.

Praktická část

39

Z nově vytvořeného kalendáře je zřejmé, že se změní poměry dní, kdy zaměstnanci náleží náhrada mzdy a dávky nemocenského, tím pádem i celkový počet dnů, za které zaměstnanec pobírá finanční kompenzaci za ušlou mzdu. Náhrada mzdy před přechodným obdobím Jak vyplývá z kalendáře 2 v tabulce 11, náhrada mzdy zaměstnanci náleží od 10. 1. do 20. 1., přičemž se do této doby nezapočítávají soboty a neděle. Celkový počet dní nároku je tedy 7. Tab. 12

Výpočet náhrady mzdy před změnou její délky

Položka

Rok 2013 Postup

Výsledek

Redukce:

157,809


0,9*151,03

135,927


0,6*(187,5-151,03)

21,882


-

-

Náhrada mzdy na 1 hodinu

157,809*0,6

94,6854


94,6854*7*8

5.303 Kč

Výše náhrady mzdy před sledovanou změnou je 5.303 Kč. Nemocenské Ke změně počtu dní dojde i v případě nároku na dávky nemocenského. Jak vyplývá z kalendáře 2 v tabulce 11, nárok na čerpání nemocenského začíná 21. 1. a končí 21. 2. Celkový počet dní nároku je pak včetně sobot a nedělí, které se do období započítávají, 32.


40

Výpočet nemocenského před změnou její délky

Rok 2013

Položka

Postup

Redukce: 1. redukční hranice 2. redukční hranice 3. redukční hranice Výše náhrady mzdy na 1 den

Výsledek

0,9*863 0,6*(986,30-863) 851*0,6

Výše nemocenského celkem

851,00 776,7 73,98 511

511*32 16.352 Kč

Výše nemocenského je před sledovanou změnou 16.352 Kč. Komentář k příkladu Pro srovnání a větší přehlednost si opět podstatné výsledky sjednotím do jedné tabulky. Tab. 14

Srovnání náhrada mzdy a nemocenského při změně délky doby podpory

Před změnou Náhrada mzdy Nemocenské Celkem

Po změně

5.303 Kč

9.090 Kč

16.352 Kč

12.775 Kč

21.655 Kč

21.865 Kč

Ze srovnání výsledků plyne markantní rozdíl ve výši poměrů náhrady mzdy a nemocenského z jednotlivých období. V současnosti je náhrada mzdy pro zadání mého příkladu o 3.787 Kč vyšší než před sledovanou změnou. Naproti tomu se ve sledovaném období o 3.577 Kč snížila nemocenská. V celkovém součtu však k obzvláště velkému rozdílu nedošlo, celková výše podpory se liší pouze o 210 Kč ve prospěch zaměstnance. Tento nepatrný rozdíl je dán rozdílem v redukčních hranicích pro náhradu mzdy a nemocenského a změnou délky nároku na tyto konkrétní dávky. Zaměstnanec si tedy mírně polepší.

5.4 Srovnání nemocenského u zaměstnance a OSVČ U srovnání nemocenského u zaměstnance a OSVČ budu opět vycházet z původního zadání, výpočtů a výsledků příkladu v kapitole 5. 2. pro výpočet náhrady mzdy a nemocenského zaměstnance pro rok 2013. OSVČ si stanovila vyměřovací základ 30.000 Kč, tedy ve stejné výši, jako zaměstnanec hrubou mzdu. Dobro-

Praktická část

41

volně se účastní na nemocenském pojištění a to déle, než je minimální zákonem požadovaná doba, tudíž má nárok na čerpání dávek nemocenského pojištění. Pro srovnatelný výpočet budu vycházet z předpokladu, že OSVČ odvádí pojistné ve stejné výši, jako je celkem odváděno za zaměstnance, byť struktura odvodu je v obou případech jiná. OSVČ si pojistné platí sám, kdežto za zaměstnance celou částku platí zaměstnavatel. Pojistné na nemocenské pojištění zaměstnance je 30.000*0,023=690 Kč/měsíc. Při stanovení vyměřovacího základu OSVČ ve výši 30.000 Kč bude pojistné této osoby stejné, jako v případě zaměstnance. Z této částky budu z důvodu lepšího srovnání vycházet. Za předpokladu, že tedy OSVČ odvádí pojistné ve stejné výši, jako je odváděno za zaměstnance, bude stejný i postup výpočtu nemocenských dávek. Odlišnost tu však bude ta, že OSVČ nemá nárok na náhradu mzdy, o což se mu celkové příjmy v době trvání dočasné pracovní neschopnosti oproti zaměstnanci teoreticky sníží. Viz následující tabulka, kde jsou využity výsledky z předchozího příkladu. Tab. 15

Srovnání dávek v DPN u zaměstnance a OSVČ

Zaměstnanec

OSVČ

Náhrada mzdy

9.090 Kč

-

Nemocenské

12.775 Kč

12.775 Kč

21.865 Kč

12.775 Kč

73 %

43 %

Celkem Náhradový poměr

Komentář Jak je vidno ze srovnávací tabulky 15, OSVČ je v prvních dnech dočasné pracovní neschopnosti značně znevýhodněna tím, že nemá nárok na náhradu mzdy. V mém příkladu tento rozdíl činí (při stejně velkém výchozím příjmu) 9.090 Kč, o které je OSVČ krácena v prvních třech týdnech trvání dočasné pracovní neschopnosti. Náhradový poměr vůči běžně dosahovanému hrubému příjmu činí u zaměstnance 73 %, u OSVČ 43 %. Pro zaměstnance se tímto stává nemocenské pojištění výhodnější.

Diskuse

42

6 Diskuse V prvním příkladu jsem se zabývala změnou týkající se zavedení povinné účasti na sociálním a zdravotním pojištění u dohod o provedení práce při vyšší odměně než 10.000 Kč za měsíc. Vznikla zde tedy povinnost zaměstnavatele přihlásit zaměstnance k sociálnímu a zdravotnímu pojištění. Z toho vyplývá též povinnost odvodů na tato pojištění, kdy část je zaměstnanci sražena z výše jeho odměny a část za něj musí stejně jako u hlavního pracovního poměru odvést sám zaměstnavatel. Z vypočteného ukázkového příkladu vyplývá, že se zaměstnanci sníží výše odměny právě o částku pojistného na sociální a zdravotní pojištění, která v tomto případě činí 1.112 Kč. Výhodou pro zaměstnance má být nemocenské pojištění a tedy nárok na dávky nemocenského pojištění (vyjma ošetřovného a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství) v případě dočasné pracovní neschopnosti v měsících, kdy je účasten nemocenského pojištění. Mimo dávek nemocenského mu vzniká též nárok na náhradu odměny z dohody, podobně jako je tomu u nároku na náhradu ze mzdy u zaměstnance na hlavní pracovní poměr. Otázkou zůstává, zda je pro takového zaměstnance účelné být tímto způsobem pojištěn. Dohod se přednostně využívá k nárazovým sezónním pracím či k pracím malého rozsahu, u nichž není účelné zakládat hlavní pracovní poměr. Pokud tedy uvažujeme brigádníka-studenta, jako ve zmíněném příkladu, kdy se jedná o zaměstnání pouze v době letních prázdnin, zřejmě nebude považovat nemocenské pojištění za účelné. Z jeho pohledu bude spíše uvažovat, o jakou částku se mu sníží odměna z vykonané práce a celkově tuto skutečnost považovat za negativum. Například při hodinové odměně jsem se setkala se zkušeností, kdy byly odpracované hodiny za měsíc přesně vypočítány na odměnu ve výši 10.000 Kč, aby nedošlo ke vzniku pojištění. Bylo tomu tak z důvodu, že z pohledu zaměstnance se mu v ohledu na výši odměny více vyplatí odpracovat o několik hodin méně tak, aby povinnost pojištění nevznikla. Zaměstnavatel si tuto skutečnost sám ve vlastním zájmu hlídal též, protože by mu kvůli několika málo hodinám vznikly navíc administrativní povinnosti spojené s přihlašováním zaměstnance k pojištění a finanční výdaje v podobě odváděného pojistného za zaměstnance. Zaměstnanec by se pro něj pak stal dražším jak z finančního tak z administrativního hlediska. Z pohledu zaměstnavatele se tedy nejedná o výhodu v žádném směru. U zaměstnance spatřuji jediné pozitivum této změny v tom, že se v případě vyšší odměny, než je stanovených 10.000 Kč za měsíc, započítává odpracovaná doba do doby potřebné pro nárok na podporu v nezaměstnanosti, která je spojena právě s účastí na důchodovém pojištění, jež je součástí diskutované změny. Zájmem ze strany státu v případně této změny zřejmě bylo, snížit tendence zaměstnavatelů upřednostňovat zaměstnávání na dohodu o provedení práce a tím obcházet zákoník práce, který stanovuje povinnost přednostně využívat hlavního pracovního poměru. Dohoda o provedení práce totiž byla do roku 2012

Diskuse

43

výhodnější jak z administrativního hlediska, tak z hlediska finančního zatížení. Zavedením povinnosti účastnit se za daných podmínek sociálního a zdravotního pojištění tyto výhody podstatně snížila. Pro stát současně s regulací tohoto problému také vyplývají vyšší příjmy do státního rozpočtu právě díky odváděnému pojistnému, přičemž není předpokládáno příliš velké navýšení využití čerpání dávek nemocenského. S odstupem jednoho roku a několika měsíců jsem již měla možnost si sama ověřit, jak zavedené změny fungují v praxi. Myšlenku zvýšení upřednostňování hlavního pracovního poměru a způsobu, jak jí dosáhnout považuji za dobrou, avšak dodržování stanovených změn je v praxi dle mých vlastních zkušeností horší. U nejednoho zaměstnavatele jsem zpozorovala, že ustanovení se obchází i nadále. Například je zaměstnanci v případě, že jeho odměna z dohody výjimečně přesáhne hranici 10.000 Kč nabídnuta výplata přesahující částky v jiném měsíci. Další variantou byl dokonce návrh tzv. „načerno“ odpracovat přebývající hodiny na dohodu o provedení práce napsanou na jinou osobu, přičemž jsem se nesetkala se zamítavým postojem ze strany zaměstnance. Zaměstnanec tento návrh chápe spíše jako možnost dosáhnout vyšší odměny, tudíž, stejně jako zaměstnavatel, výhodu. Myšlenka zavedené změny je tedy sice dobrá, avšak regulace a plná kontrola ze strany státu je v tomto případě velmi obtížná, ne-li nereálná. Ve druhém příkladu jsem porovnávala dopady změn ve výši redukčních hranic u náhrady mzdy a dávek nemocenského v letech 2012 a 2013. Při srovnání výše jednotlivých redukčních hranic v letošním a loňském roce je patrné, že se částky liší pouze v rozsahu desetikorun. Celkově je tedy dopad na výši kompenzace mzdy za dobu trvání pracovní neschopnosti, v součtu náhrady mzdy a nemocenského, vyšší o necelých dvě sta korun, což lze považovat za zanedbatelný rozdíl. K úpravám redukčních hranic dochází prostřednictvím sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí každý rok. Tyto změny lze zřejmě přisuzovat zvyšující se cenové hladině, tedy částečnému dorovnávání inflace. Ve třetím příkladu jsem se zabývala délkou doby výplaty náhrady mzdy a nemocenského. Dle zákona o nemocenském pojištění totiž rokem 2013 končí období, kdy je nemocenské vypláceno až od 22. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti, přičemž od roku 2014 by se tato doba měla zkrátit na původní hranici 15. dne trvání dočasné pracovní neschopnosti. Z výsledků příkladu je vidět podstatná změna ve struktuře vyplácené kompenzace zaměstnanci. V současné době výrazně stouplo zatížení zaměstnavatele u výplaty náhrady mzdy a naopak se snížilo zatížení státního rozpočtu u nemocenského. V původním znění zákona tomu bylo naopak. V případě celkové výše finanční kompenzace se zaměstnance tato změna nijak podstatně nedotkne. Pouze se mu mírně zvýší celková vyplacená částka, což je dáno odlišnou výší redukčních hranic nemocenského a náhrady mzdy a změnou v jejich poměru při výpočtu. Rozdíl je však pro zaměstnance nepatrný. Velmi podstatné dopady ale pociťuje zaměstnavatel, na kterého se tímto přesunuje mnohem větší finanční zatížení v době nároku na náhradu mzdy, což je z výsledků patrné na první pohled. Nao-

Diskuse

44

pak se výrazně odlehčí státnímu rozpočtu, což bylo zřejmě jedním ze záměrů zavedení této změny. Můj názor na tuto změnu je z pohledu státu a státního rozpočtu pozitivní, a to i přesto, že se opatření zdá být nespravedlivé pro stranu zaměstnavatelů. Avšak právě zaměstnavatel je k problematice dočasně práce neschopných zaměstnanců nejblíže a může tak nejlépe a nejúčinněji zavést potřebná opatření a případně motivační kroky. Na zaměstnavatele bylo ve dnech nároku na náhradu mzdy současně se zvýšením finančního zatížení přeneseno i oprávnění kontroly dodržování přikázaného režimu dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance, přičemž byly v zákoníku práce v souvislosti s tímto oprávněním rozšířeny důvody k výpovědi pracovního poměru ze strany zaměstnavatele právě z důvodu nedodržování tohoto režimu. Je tedy pouze na zaměstnavateli, zda této možnosti využije či nikoli. Je však pochopitelné, že pro menší zaměstnavatele by toto bylo spíše přítěží, kontroly se jim finančně nemusí vyplatit, tudíž mu tato novinka v zákoně moc nepomůže. Změnu však považuji za pozitivní spíše z toho hlediska, že zaměstnavatel je ta nejoprávněnější osoba k motivaci a umožnění zaměstnancům dodržování co nejlepší pracovní kázně. Zaměstnavatelé se mohou na snížení nemocnosti ve vlastním zájmu výrazně podílet, a to ať už úpravou pracovního prostředí tak, aby bylo pro zaměstnance co nejvhodnější a nejbezpečnější nebo naopak formou motivace zaměstnanců k co nejvyšší docházce do zaměstnání. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že se tak děje například formou motivačních bonusů ke mzdě za určité období bez jakékoli absence. Ve čtvrtém příkladu jsem se zabývala srovnáním výše finanční kompenzace příjmů v době dočasné pracovní neschopnosti u zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné. Zde je hlavní rozdíl v počátcích trvání dočasné pracovní neschopnosti, kdy osoba samostatně výdělečně činná nemá na rozdíl od zaměstnance nárok na náhradu mzdy, ledaže by si ji sama vyplatila. Je tomu tak, protože náhrada mzdy je zaměstnanci vyplácena zaměstnavatelem, což u OSVČ není z titulu vykonávané samostatně výdělečné činnosti možné. Tato skutečnost pak OSVČ výrazně snižuje náhradový poměr oproti náhradovému poměru u zaměstnance. Co se týče výše nemocenských dávek, výpočet je v obou případech stejný, tudíž při srovnatelném příjmu bude nemocenské u zaměstnance i OSVČ shodné za předpokladu, že je vyměřovací základ této osoby stanoven ve stejné výši, jako je započitatelný příjem zaměstnance. Rozdíl bude ve struktuře odváděného pojistného. Zatímco zaměstnanec se na platbách nemocenského pojištění nijak finančně nepodílí, protože stanovená 2,3 % ze mzdy za něj plně hradí zaměstnavatel, osoba samostatně výdělečně činná tuto částku ze svých příjmů platí sama za sebe, což lze chápat jako výhodu pro zaměstnance. Znevýhodnění OSVČ vidím též ve skutečnosti, že jí plyne nárok pouze na nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství, nikoli však na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství a hlavně ošetřovné. Naproti tomu výhodou pro OSVČ je možná dobrovolná účast na tomto pojištění, přičemž zaměstnanec je pojištěn povinně. Osobě samostatně výdělečně činné se tedy nabízí prostor pro spekulace, zda se jí účast na pojištění vyplatí či nikoli, případně v jaké výši, protože má též možnost sama si vymezit výši vyměřovacího základu

Diskuse

45

od které se odvíjí výše pojistného, pokud se nachází v rozmezí minimálního a maximálního vyměřovacího základu. Dle mého názoru nelze všeobecně tvrdit, zda je nemocenské pojištění výhodnější pro zaměstnance či OSVČ, protože každá strana má své výhody i nevýhody. U osoby samostatně výdělečně činné bych účast na tomto pojištění doporučila zvážit na základě okolností. Velkou výhodou může být například v případě plánovaného rodičovství či operací a jiných předvídatelných zdravotních komplikací. Doporučila bych též zhodnotit nabídky komerčních pojištění, protože může u některých pojišťoven dle konkrétních podmínek vycházet i lépe, než nemocenské pojištění jako takové. Možností je též jejich kombinace. Velkým doporučením z mé strany je také průběžná tvorba finanční rezervy, která může být v době dočasné pracovní neschopnosti velmi šikovným a jednoduchým řešením. Důležité je brát v potaz také druh podnikání. Zajisté bude rozdíl například mezi lékařem či finančním poradcem, kterým příjmy plynou přímo za vykonanou práci oproti majiteli podniku, kde je provoz zajišťován zaměstnanci. V tom případě totiž nemusí v případě dočasné pracovní neschopnosti dojít přímo k narušení podnikatelské činnosti. Příjmy mohou plynout dál na základě dočasné zastupitelnosti majitele v řízení a dohlížení na provoz třeba rodinným příslušníkem nebo jinou odpovědnou osobou.

Závěr

46

7 Závěr Bakalářská práce se zabývá tématem sociálního zabezpečení, konkrétně změnami ve zdravotním, ale především v nemocenském pojištění v letech 2012 a 2013. Zákon č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění a zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve kterém je upraveno pojistné na nemocenské pojištění, prochází od doby svého vzniku neustálými úpravami a změnami. Původně docházelo spíše k úpravám výše procentuálních plateb pojistného z příjmů pojištěných osob. Ty se však v rámci celého sociálního pojištění ustálily od roku 2011 na stejné výši a prozatím již k úpravám v tomto směru nedochází. Aktuální změny naopak rozšiřují okruh pojištěných osob a snížení zatížení strany státu na úkor zaměstnavatele. Největší změny v tomto zákoně jsou spojeny s novelou zákoníku práce z roku 2012. Zde došlo k úpravám dohody o provedení práce, která je spojena s tématem této práce v souvislosti se zavedením povinné účasti na sociálním a zdravotním pojištění právě v návaznosti na tyto změny. Dochází tak současně k demotivaci zaměstnavatelů, upřednostňovat zaměstnávání na základě dohody o provedení práce oproti hlavnímu pracovnímu poměru. Dohoda o provedení práce pro ně již není tak výhodná, jako dříve. Propojení zákona o nemocenském pojištění a zákoníku práce lze spatřit také v případě dočasné pracovní neschopnosti, kdy byla pro roky 2012 a 2013 prodloužena doba výplaty náhrady mzdy zaměstnavatelem a oddálen nárok na dávky nemocenského ze strany státu. Od roku 2014 je zatím v plánu návrat k původnímu stavu před změnami v délce jednotlivých druhů kompenzace příjmů. Dle mého názoru však lze do budoucna předpokládat zavedení současného stavu nastálo, protože dochází k nezanedbatelné úlevě státnímu rozpočtu. Děje se tak sice na úkor samotných zaměstnavatelů, avšak ti mají oproti státu více možností regulace pracovních podmínek a případné motivace zaměstnanců k lepší pracovní morálce. Důležité jsou též ušetřené finanční prostředky, pro které se jistě nalezne lepší uplatnění, než pro podpory v případě dočasné pracovní neschopnosti, kterou lze alespoň částečně ovlivnit. Již dle současně dostupných statistik je patrné, že se průměrně zkracuje délka doby trvání pracovní neschopnosti (tab. 16 příloha B), avšak bohužel je obtížné posoudit, zda je to příčinou tohoto opatření či nikoli. Mezi každoroční změnu patří úprava výše redukčních hranic, ke které dochází, jak již bylo zmíněno v diskusi, v souvislosti s neustálým zvyšováním cenové hladiny, která by při nepřizpůsobování celý dávkový systém pro pojištěné osoby značně znehodnotila. Co se týče srovnání osob samostatně výdělečně činných a zaměstnanců, zde dochází k omezení až přílišných spekulací ohledně výhodnosti pojištění pro osoby samostatně výdělečně činné. Nelze jednoznačně říci, zda je výhodnější pro jednu či druhou stranu, protože každá má svá pro a proti a obzvláště na straně osob samostatně výdělečně činných výrazně závisí též na okolnostech a kon-

Závěr

47

krétním zkoumaném případu. Dle mého názoru se však toto pojištění vyplatí stále menšímu počtu těchto osob, tudíž lze předpokládat stále větší pokles dobrovolně přihlášených. Tento úsudek podkládají i statistické údaje ČSSZ v tab. 17 (viz příloha B). Usuzuji tak v souvislosti se stále větším zpřísňováním podmínek této účasti ať už ve výši odváděného pojistného, tak v nutné době trvání pojištění pro nárok čerpání dávek, které má bránit zneužívání nastaveného systému. U veřejného zdravotního pojištění došlo stejně jako u nemocenského pojištění kromě zmíněné problematiky dohod o provedení práce pouze ke změnám týkajícím se výše vyměřovacího základu, kde dochází k aktualizaci každý rok. U zdravotního pojištění došlo k odstranění maximální hranice vyměřovacího základu, avšak dopady nejsou očekávané v nijak podstatné výši. Je tomu tak, protože osob, které svým vyměřovacím základem tuto hranici překračují, není takové množství, aby se změna nějak podstatně projevila. Po zhodnocení celé práce jsem dospěla k závěru, že realizované změny lze přisuzovat především zavádění úsporného balíčku spojeného se snižováním stále rostoucího schodku státního rozpočtu. Dle výsledků řešených příkladů a po posouzení dopadů zkoumaných změn by dle mého úsudku mělo dojít ke zvýšení příjmů do státního rozpočtu a snížení výdajů z něj plynoucích. Že tomu tak skutečně je, vyplývá ze stále postupně se snižujících výdajů státního rozpočtu pro tyto účely v posledních letech, což je patrné z tab. 18 v příloze B.

Literatura

48

8 Literatura ARNOLDOVÁ, Anna. Sociální zabezpečení. 1. vyd. Praha: Grada, 2012, 350 s. ISBN 9788024737249. B & T Solutions: Aktuálně. [online]. 2013 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.batsolutions.cz/reforma-duchodoveho-systemu-v-cr-od112013.html BĚLINA, Miroslav. Pracovní právo. 5., dopl. a podstatně přeprac. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2012, xxxv, 599 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 978-807400-405-6. ČERNÁ, Jana, Dagmar TRINNEROVÁ a Antonín VACÍK. Právo sociálního zabezpečení. 2. rozš. vyd. Plzeň: Aleš Čeněk, 2007, 230 s. Právnické učebnice (Aleš Čeněk). ISBN 978-807-3800-192. ČERVINKA, Tomáš a Antonín DANĚK. Zdravotní pojištění: zaměstnavatelů, zaměstnanců, OSVČ : s komentářem a příklady. Olomouc: ANAG, 2012, 175 s. ISBN 978-80-7263-731-7. Česká správa sociálního zabgezpečení: Nemocenská statistika. [online]. 20112013 [cit. 2013-05-22]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/ocssz/informace/statistiky/nemocenska-statistika/ Česká správa sociálního zabezpečení: Nemocenské pojištění. [online]. 2013 [cit. 2013-05-18]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/tiskopisy/nemocenskepojisteni/nemocenske-pojisteni.htm Česká správa sociálního zabezpečení: Uplatňování nároku a výplata dávek nemocenského pojištění. [online]. 30. 12. 2010 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/nemocenske-pojisteni/davky/uplatnovani-narokua-vyplata-davek-nemocenskeho-pojisteni.htm#VYPLATA Česká správa sociálního zabezpečení: Výše a platba pojistného. [online]. 19. 3. 2013 [cit. 2013-05-18]. Dostupné z: http://www.cssz.cz/cz/pojistne-nasocialni-zabezpeceni/vyse-a-platba-pojistneho/ Český statistický úřad: Průměrné mzdy - 4. čtvrtletí 2012. [online]. © 2013 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/csu.nsf/informace/cpmz031113.doc HAMERNÍKOVÁ, Bojka a Alena MAAYTOVÁ. Veřejné finance. 2., aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 340 s. ISBN 978-80-7357497-0. Integrovaný portál MPSV: Sociální tematika. [online]. 21. 12. 2012 [cit. 201305-12]. Dostupné z: http://portal.mpsv.cz/soc/dpp Jak podnikat: Dohoda o pracovní činnosti. [online]. 29. 11. 2012 [cit. 2013-0512]. Dostupné z: http://www.jakpodnikat.cz/dohoda-pracovni-cinnosti.php

Literatura

49

KREBS, Vojtěch. Sociální politika. 5., přeprac. a aktualiz. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 542 s. ISBN 978-807-3575-854. LICHOVNÍKOVÁ, Dagmar. Zákoník práce pro školy a školská zařízení: s výkladem. Vyd. 1. Žďár nad Sázavou: Fakta, 2012, 361 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 978-80-903823-6-7. Mesec.cz: Spočti důchod.cz. [online]. © 1998 – 2013 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://spoctiduchod.mesec.cz/clanky/socialni-pojisteni-2013-jakenovinky-prinese-reforma/ Ministerstvo práce a sociálních věcí: Nemocenské pojištění v roce 2013. [online]. [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.mpsv.cz/cs/7#undnp Ministerstvo zdravotnictví České republiky: Zdravotní pojišťovny. [online]. © 2010, 5. 10. 2012, 15:18 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.mzcr.cz/dokumenty/zdravotni-pojistovny_945_839_1.html PEKOVÁ, Jitka a Kristina KOLDINSKÁ. Veřejná správa a finance veřejného sektoru. 3., aktualiz. a rozš. vyd. Praha: ASPI, 2008, 712 s. Právnické učebnice. ISBN 978-80-7357-351-5. PEKOVÁ, Jitka. Veřejné finance: teorie a praxe v ČR. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2011, 642 s. ISBN 978-80-7357-698-1. Podnikatel.cz: Víte, o kolik vzroste náhrada mzdy v roce 2013?. [online]. © 2007 – 2013 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.podnikatel.cz/clanky/vite-o-kolik-vzroste-nahrada-mzdy-vroce-2013/ SDĚLENÍ MPSV č. 336/2012 Sb., kterým se vyhlašuje pro účely nemocenského pojištění výše redukčních hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v roce 2013. TRÖSTER, Petr. Právo sociálního zabezpečení. 5., přeprac. a aktualiz. vyd. V Praze: C. H. Beck, 2010, xli, 379 s. Beckovy právnické učebnice. ISBN 97880-7400-322-6. Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky: Změny v platbě zdravotního pojištění od 1. ledna 2013. [online]. © 2013 [cit. 2013-05-12]. Dostupné z: http://www.vzp.cz/platci/aktuality/zmeny-v-platbe-zdravotniho-pojisteniod-1-ledna-2013 VYSOKAJOVÁ, Margerita. Zákoník práce: komentář. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2012, 741 p. ISBN 978-807-3577-230. Zákon č. 187/2006 SB., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 589/1992 SB., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

50

Přílohy

Příloha k žádosti o dávku

A Příloha k žádosti o dávku

Obr. 2 Příloha k žádosti o dávku – přední strana Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení, 2013

51

52

Obr. 3 Příloha k žádosti o dávku – zadní strana Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení, 2013

Statistiky nemocenského pojištění

53

B Statistiky nemocenského pojištění Tab. 16 Průměrná doba trvání jednoho případu pracovní neschopnosti ve dnech v letech 2010-2013

Průměrný počet dní

2010

2011

46,53

44,79

2012 k březnu 2013 41,03

37,66

Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení, 2011-2013; zpracování vlastní

Tab. 17

Počet nemocensky pojištěných OSVČ v letech 2010-2013

Počet nemocensky pojištěných OSVČ

2010

2011

151 881

115 115

2012 k březnu 2013 98 579

91 385


Tab. 18

Výdaje na dávky nemocenského pojištění v letech 2010-2013 (v mld. Kč)

2010

2011

Výdaje celkem

22,789

21,505

19,377

5,247

nemocenské

14,944

13,353

11,465

3,199

0,431

0,640

0,682

0,272

7,410

7,506

7,224

1,775

0,003

0,005

0,006

0,001

ošetřovné peněžitá pomoc v mateřství vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství

2012 k březnu 2013


Změny v sociálním zabezpečení

Recommend Documents