XL. KONFERENCE STUDENTSKÝCH VĚDECKÝCH PRACÍ UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI LÉKAŘSKÁ FAKULTA XL. KONFERENCE STUDENTSKÝCH VĚDECKÝCH PRACÍ ABSTRAKTA

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI LÉKAŘSKÁ FAKULTA

XL. KONFERENCE XL. KONFERENCE STUDENTSKÝCH VĚDECKÝCH PRACÍ

STUDENTSKÝCH VĚDECKÝCH PRACÍ ABSTRAKTA

ABSTRAKTA

Univerzita Palackého v Olomouci Lékařská fakulta Olomouc 2007 Tisk Polygrafické středisko VUP

28. a 29. května 2007 - 64 -

Název práce: Autorky: Školitel:

Životní styl a stravovací návyky seniorů – pacientů s ICHS Barbora Ambrózová, Lucia Baranová Doc. MUDr. Eliška Sovová, Ph.D., MBA, I. Interní klinika FN a LF UP v Olomouci

Je prokázáno, že zdravý životní styl, reprezentován hlavně vyváženou stravou, dostatkem tekutin, pohybovou aktivitou a snahou o co největší omezení stresu, má podstatný význam v prevenci řady chronických onemocnění. Cílem naší analýzy bylo zjistit způsob života u pacientů po stanovení diagnózy ICHS. Naše výsledky poodhalují dobré i špatné návyky seniorů a tím snad napomůžou k cílenějšímu zaměření v oblasti sekundární prevence. Soubor a metodika. S použitím dotazníku jsme formou interview zapsali a vyhodnotili životní styl 57 pacientů, v době interview hospitalizovaných na I .interní klinice FN Olomouc, z toho 27 mužů a 30 žen. Kritériem pro vstup do studie byl věk nad 65 let a diagnóza ICHS. Výsledky. Ze souboru mělo 9 pacientů BMI v mezích normy, 34 mělo nadváhu, obézních bylo 13 a 1 pacient byl těžce obézní, průměrná hodnota BMI byla 27,87, přičemž střední hodnota u mužů byla 27,68 a u žen 28,04. T.j. 84,2 % respondentů mělo BMI 25 a více. 17,5 % (10 pacientů) zaznamenalo nárůst váhy během posledního roku, ostatním se váha nezměnila nebo snížila. 50,9 % pacientů je přesvědčeno, že jí zdravě, 30% neví, a 17,5% si nemyslí, že by žili zdravě. Z celého souboru by 68,4% pacientů chtělo jíst zdravěji, největší překážku, jenž jim v tom brání, jsou na prvním místě návyky (22,8%), pak zdravotní obtíže (14%), 10,5% neví, co by pro to měli udělat. Problémem u populace, o to víc u seniorské části, je nedostatečný příjem tekutin, čemuž odpovídá, že 51% našich respondentů pije méně než 2 litry denně. Co se týče pohybové aktivity, 57,9% respondentů vykonává nějakou pohybovou aktivitu pravidelně, zejména se jedná o procházky (72%), dále uvedli práci na zahrádce a turistiku. Pozitivní je skutečnost, že jenom 8,7% pacientů kouří, třetina respondentů užívá nějaký z potravinových doplňků. Ze stravování lze konstatovat, že 52,6% dotázaných konzumuje zeleninu, 89,5% ovoce a 45,6% tmavý chléb a pečivo alespoň jednou denně. Bílé maso jí 80% a ryby 33% minimálně 1 – 3x týdně. Závěr. Výskyt nadměrné hmotnosti u téhle skupiny seniorů je srovnatelný s výskytem obezity v populaci a i stravovací návyky nejsou horší. Zjištění, že víc než polovina pacientů změnila své stravovací návyky během posledních 10 let je sice pozitivní, negativní ale je, že u většiny vedlo k této změně až onemocnění.

-2-

Název práce: Autor: Školitel:

Bolestivá diabetická neuropatie: příznivý efekt kyselinou alfa-lipoovou Viktor Weiss Nestrašil I. Neurologická klinika LF UP a FN Olomouc

léčby

Úvod Polyneuropatie je velmi častou a závažnou komplikací diabetu. Způsobuje pacientům velice nepříjemné subjektivní potíže jako bolest, necitlivost, brnění a pocity chladu v končetinách či jiných částech těla. Kyselina alfa-lipoová (Thioctacid®) svým antioxidačním působením blokuje jednu ze známých příčin rozvoje diabetické neuropatie, oxidativní stres. Působí takto rovněž na jeden z nejhůře vnímaných symptomů neuropatie – na bolest. Cílem této studie bylo posoudit efekt kyseliny alfa-lipoové v léčbě bolesti pacientů s diabetickou neuropatií. Metody: Studie se účastnilo 38 mužů a 42 žen. Průměrný věk u žen byl 64 let ± 7,8 let a u mužů 53 let ± 5,3 let. U všech pacientů byla předchozím EMG vyšetřením prokázána distální symetrická polyneuropatie dolních končetin. Vyloučeni byly pacienti, u kterých bylo přítomno jiné onemocnění způsobující polyneuropatii. Zahrnujícím kritériem byl dobře kompenzovaný diabetes (hodnoty glykovaného hemoglobinu při vstupu do studie do 6%). Každému účastníkovi studie bylo aplikováno 600mg Thioctacidu® denně intravenózní cestou po dobu 10 dní. Před zahájením aplikace a po jejím ukončení byla bolest a její vliv na denní aktivity a spánek hodnoceny pomocí vizuální analogové škály VAS. Výsledky : Vstupní hodnoty VAS byly u obou pohlaví 6.7±1.5 pro bolest, ovlivnění denních aktivit 5.5±0.4, spánku 7.1±1.7. Po podání kyseliny alfa-lipoové došlo k poklesu VAS pro bolest (3.4±0.8), denní aktivity (2.3±0.5) i pro kvalitu spánku (4.1±1.3). Během podávání této léčby se neobjevily žádné nežádoucí účinky. Závěr : Kyselina alfa-lipoová působí na jeden z mechanizmů rozvoje diabetické neuropatie, oxidativní stres. V naší studii jsme prokázali, že podávání 600mg kyseliny alfalipoové vede ke zlepšení stavu pacienta s diabetickou neuropatií. Došlo k výraznému snížení bolesti, zlepšení denních aktivit i spánku u léčených pacientů. Léčba kyselinou alfa-lipoovou byla velmi dobře snášena. Použití kyseliny alfalipoové je účinnou a bezpečnou léčbou bolesti i dalších symptomů diabetické polyneuropatie.

- 63 -


Současná právní úprava výzkumu na embryonálních kmenových buňkách Filip Wagner ([email protected]) prof. MUDr. Václav Lichnovský, DrSc., Ústav histologie a embryologie LF UP v Olomouci

Úvod: Moderní vědecký výzkum v oblasti lidské reprodukce a vývoje lidského jedince s sebou přináší řadu eticky a společensky kontroverzních situací. Názory ve společnosti mnohdy vyjadřují extrémní názory na danou problematiku. Tomu odpovídá i složitost přípravy právních norem, které jsou mnohdy kompromisem mnoha laických názorů a značným omezením odborného pohledu na věc samou. Hledání kompromisu pak s sebou přináší další komplikace a omezení praktického využití získaných poznatků. Jedním z diskutovaných problémů poslední doby byl i výzkum na lidských embryonálních kmenových buňkách. Základní právní úprava: 1. zákon č.227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících zákonů 2. sdělení ministerstva zahraničních věcí č.96/2001 Sb.m.s., o přijetí Úmluvy na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny: Úmluva o lidských právech a biomedicíně 3. sdělení ministerstva zahraničních věcí č.97/2001 Sb.m.s. o přijetí Dodatkového protokolu k Úmluvě na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny o zákazu klonování lidských bytostí 4. zákon č.20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu 5. zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon Základní trend nastolený mezinárodním právem: Úmluva na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny vstoupila pro Českou republiku v platnost k 1. říjnu 2001 v situaci, kdy si řada evropských zemí na západ od našich hranic ponechávala otevřenou cestu k výzkumu v oblasti medicíny a s ratifikací Úmluvy příliš nepospíchala. V této souvislosti stojí za zmínku, že jsou to právě Česká republika, Slovensko, Slovinsko, Maďarsko, Bulharsko či Estonsko, které jako jedni z prvních smlouvu ratifikovali a u nichž vstoupila v platnost. Výzkum na embryích in vitro upravuje článek 18 Úmluvy, který stanoví zejména zákaz vytváření lidských embryí pro výzkumné účely a upravuje nezbytnost úpravy ochrany embrya v případě, že je výzkum na embryích in vitro zákonem povolen. Samostatná zákonná právní úprava výzkumu na embryonálních kmenových buňkách byla v České republice přijata v roce 2006 zákonem č.227/2006 Sb., o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a o změně některých souvisejících zákonů se kterou souvisela i změna zákona o péči o zdraví lidu ve vztahu k problematice asistované reprodukce. - 62 -


Detekce steroidních receptorů v lidské tkáni při použití různých metod Linda Bébarová ([email protected]) RNDr. Marcela Bezdičková, Ph.D., Mgr. Radka Molíková, Ústav normální anatomie LF UP v Olomouci

Úvod: Steroidní receptory jsou superrodinou intracelulárních ligandy regulovatelných transkripčních faktorů, které mohou modulovat genovou expresi. Řadíme mezi ně receptory pohlavních hormonů, glukokortikoidů, mineralokortikoidů, hormonů štítné žlázy, vitamínu A a D a další. Receptor má několik podjednotek, z níž jedna obsahuje specifický úsek DNA, na který se komplex hormon/receptor váže (tzv. hormon-responzivní element (HRE). Interakce komplexu hormon/receptor s DNA následně spouští v buňce vlastní transkripci, jejímž výsledkem je mRNA, její transport do cytosolu a následná translace zajišťující syntézu určitého proteinu, který zprostředkuje změnu buněčné aktivity. Cíl: Cílem projektu je detekce a monitorování distribuce steroidních receptorů, zejména receptorů estrogenových a androgenových, v různých tkáních s přednostním zaměřením na oblast lidského mozku, které nebyly dosud dostatečně prozkoumány. V případě možnosti provedeme srovnání výsledků s nálezy v odpovídajících oblastech mozku laboratorní myši (mus musculus). Výzkum navazující na naše výsledky bude zaměřen na sledování možné spojitosti defektů příslušných receptorů s neurodegenerativními chorobami, v prvé řadě u Huntingtonovy choroby (HAP 1). Metodika: Přítomnost a lokalizace steroidních receptorů bude zjišťována ve vzorcích lidské tkáně, zejména tkáně mozkové. Součástí projektu je využití metody klasické imunohistochemie, imunofluorescence a metoda Western-blot, které umožní ověření výsledků užitých postupů a současně mohou odhalit, která z metod je pro stanovení přítomnosti steroidních receptorů nejefektivnější. Závěr: Poznatky o přítomnosti, lokalizaci, charakteru a množství estrogenových a androgenových receptorů ve zkoumaných oblastech lidského mozku mohou být vodítkem při terapii a diagnostice řady převážně neurodegenerativních onemocnění souvisejících s funkčními změnami těchto receptorů v příslušných oblastech.

-3-


Strukturální změny lamininu v bazální membráně glomerulů a sérové hladiny lamininu jako výraz poškození extracelulární matrix u nemocných s lupusovou nefritidou

Ciferská H.1, Horák P.1, Tichý M.2, Zadražil J.1, Heřmanová Z.4, Virtanen I.3, Laine M.3, Konttinen Y.T. 3, 1 III. Interní klinika FN a LF UP Olomouc, 2 Ústav Patologie FN a LF UP Olomouc, 3 Department of Medicine, Biomedicum, University of Helsinki, Finland, 4 Oddělení klinické imunologie FN a LF UP Olomouc

Úvod: Systémový lupus erythematodes (SLE) je autoimunitní multiorgánové onemocnění spojené se závažnými poruchami imunitního systému. Je spojené s tvorbou orgánově nespecifických autoprotilátek a hypokomplementémií. Častým projevem onemocnění je vznik renálního postižení, které je úzce spjaté s patologickými změnami bazální membrány glomerulů a mesangiální matrix. Jedním z předpokládaných mechanismů poruchy basální membrány je porucha signálních funkcí na úrovni integrinových a non-integrinových receptorů. Poškození extracelulární matrix se u mnohých onemocnění (jaterní cirhóza, systémová sklerodermie a další) odráží ve zvýšených sérových hladinách lamininu. Cíl a metody: Byly analyzovány bioptické vzorky 4 nemocných s LN III. typu a IV. typu a porovnány s kontrolními vzorky nemocných bez projevů SLE či ledvinného postižení. Pro potvrzení předpokladu bylo provedeno vyšetřeni struktury řetězců lamininu α, β a γ stejně tak jako korespondujících podjednotek integrinu za pomoci imunoflourescenčních imunohistochemických metod. Sérové hladiny lamininu byly vyšetřeny pomoci komerčního ELISA kitu (Takara Mirus Bio,Otsu, Japan) u 34 nemocných se SLE (3 muži a 31 žen, LN byla přítomná u 20 nemocných) a u 20 zdravých kontrol. Průměrné hladiny lamininu u nemocných se SLE byly 640,23± 199,54 ng/mg, ve skupině nemocných s LN 604,25 ±228,97 ng/mg, ve skupině bez LN 691,64±131,55 ng/mg a v kontrolní skupina 522,7± 144,61ng/ml. Závěr: Za fyziologických okolností je glomerulární bazální membrána tvořena lamininem typu Lam-11(α5, β2, γ1) a k němu korespondujícími integrinovými receptory (Int α6β1 a Int α3β1). Nebyla potvrzena zvýšená exprese řetězců lamininu α1 a β1 u všech 4 nemocných s LN, jak tomu bylo u myších modelů LN. Pilotní soubor nemocných s LN vykazovaly nižší expresi řetězce integrinu α3 proti zdravým kontrolám. Potvrzením změny struktury bazální membrány glomerulů a integrinových receptorů u nemocných s LN se otevírá cesta k prohloubení znalostí strukturálních změn způsobených autoimunitním procesem, která rovněž nabízí zatím teoretickou možnost terapeutického ovlivnění struktur bazální membrány.Nemocní se SLE vykazovali vyšší hladiny lamininu v séru, proti zdravým kontrolám na hranici statistické významnosti. Je však třeba vyšetřit rozsáhlejší soubor nemocných se SLE vykazujících významné tkáňové poškození pro definitivní posouzení role sérového lamininu jako ukazatele tkáňového poškození. Podpora: Vnitřní grant LF UP 91110031 a grant IGA NR 8406 -4-


Detekce makrofágů a jejich úloha v průběhu vývoje thymu Filip Wagner ([email protected]) prof. MUDr. Václav Lichnovský, DrSc., MUDr. Běla Erdösová, Ph.D., Ústav histologie a embryologie LF UP v Olomouci

Úvod: Thymus představuje jeden z primárních lymfatických orgánů, který se podílí na vyzrávání T-lymfocytů. Z pohledu vývoje představuje thymus nejsložitější orgán řazený do lymfatického systému, na jehož vývoji se účastní všechny tři zárodečné listy – ektoderm, entoderm a mezoderm. Samotný vývoj thymu začíná v 6. týdnu intrauterinního vývoje (IUV). Asi v 10. týdnu pak dochází k osídlení základu thymu prekurzory T-buněk. Histologicky se thymus skládá z vazivového pouzdra, ze kterého vybíhají neúplná septa, z kůry a dřeně. Makrofágy jako buňky monocyto-makrofágového systému představují v lidském organismu buňku označovanou jako profesionální fagocyt. Makrofágy monocytárního původu se prokazatelně vyskytují v lidském embryu již od 6. týdne IUV, plně funkční makrofágy jsme v dřívějších pracích prokázali od 10. týdne IUV. Jendou z hlavních úloh makrofágů je v průběhu prenatálního vývoje podíl na odklízení apoptotických tělísek (a buněk), která vznikají jako výsledek programovaného zániku buněk. Apoptóza představuje v průběhu vývoje velmi důležitý pochod, který reguluje správný vývoj embrya a plodu. Svou úlohu hraje apoptóza nesporně i při vývoji thymu a zejména při vyzrávání T-lymfocytů, kterých asi 98 % v průběhu vyzrávání zaniká. Cíl: Hlavním cílem naší práce bylo detekovat a lokalizovat makrofágy ve vyvíjejícím se thymu a tyto výsledky porovnat s přítomností apoptotických buněk. Materiál a metodika: Použili jsme 10 histologicky normálních fetálních thymů v rozmezí od 14. do 30. týdne IUV. Makrofágy jsme detekovali nepřímou třístupňovou imunohistochemickou metodou pomocí protilátek - CD64, CD68 a Ab-1. Apoptotické buňky v thymu jsme prokazovali metodou TUNEL (TdTmediated dUTP nick end labelling). Výsledky: Prokázali jsme jednoznačně výskyt makrofágů ve všech sledovaných stářích thymu. Při průkazu apoptózy jsme zaznamenali relativně malý výskyt apoptotických buněk ve srovnání s předpokládanou úrovní zániku T-lymfocytů. Tomu odpovídal i nízký výskyt makrofágů. Účast makrofágů na odklízení apoptotických buněk jsme prokázali jak morfologicky, tak metodou dvojitého barvení (kombinace nepřímé imunohistochemie a metody TUNEL na jednom řezu). Závěry: Jednoznačně jsme prokázali úlohu makrofágů na odklízení apoptotických buněk ve vyvíjejícím se thymu. Námi detekovaný relativně nízký výskyt apoptotických buněk v thymu je překvapivý s ohledem na literární údaje o úloze apoptózy při vyzrávání T-lymfocytů. Poděkování: Tato práce byla podpořena grantem MSM 6198959205. - 61 -


Úroveň využití e-Learningu studenty studijního programu Ošetřovatelství Uhrová Jana Mgr. Pavla Kudlová, Ústav ošetřovatelství a porodní asistence, LF, Univerzita Palackého Olomouc

Úvod: E-learning znamená v širším slova smyslu distanční vzdělávání na webu. Distanční materiály a další systémy jsou umístěny na počítači – serveru. K němu se učitel a studenti připojují ze svých lokálních sítí pomocí webovského prohlížeče. Práce je zaměřena na zjištění počítačové gramotnosti včetně využívání e-Learningu u studentů studijního programu Ošetřovatelství na LF UP v Olomouci. Metodika: Sběr dat byl proveden formou anonymního dotazníku, který byl respondentům předložen dvakrát: poprvé v říjnu 2006, tedy na začátku školního roku (před vstupním školením v e-Learningu), dále pak jeho rozšířená verze začátkem dubna 2007. Soubor respondentů tvořilo 45 studentů prezenční formy prvních ročníků studijních oborů Porodní asistentka a Všeobecná sestra. Výsledky: Z 1. fáze šetření jsme zjistili, že studenti nemají zkušenost s on-line výukou uvedlo (44) respondentů. Možnost práce s počítačem využívají nejčastěji doma (32) a ve škole (12). Základy práce s počítačem získali většinou ve škole, to uvedlo (32) respondentů. Ve druhém kole šetření nás zajímalo, zda a k čemu využívají e-Learning, jaké disciplíny jsou pro ně důležité. Dotazníky z 2. fáze se zpracovávají. Závěr: Od e-Learningu očekáváme především zefektivnění výuky a navázání lepší spolupráce se studenty, studenti potřebují zácvik.

- 60 -


Cytogenetické změny u solidních nádorů: „triple - negative“ karcinomy prsu Magdalena Čížková ([email protected]) MUDr. Kateřina Bouchalová, Ph.D., Laboratoř experimentální medicíny při Dětské klinice LF UP v Olomouci

Úvod: Karcinom prsu je nejčastějším nádorem žen a jeho incidence narůstá. Aktuálním trendem onkologie je cílená léčba s využitím biologických znaků nádoru, resp. jeho nositele. V klinické praxi se pro volbu léčby využívají zmnožené hormonální receptory (estrogenové a progesteronové) a v posledních letech rovněž receptor pro růstový faktor HER2/neu (při pozitivitě se podává monoklonální protilátka trastuzumab, Herceptin). Mezi pacientkami s karcinomem prsu se na základě nepřítomnosti výše uvedených znaků vyčlenila podskupina čítající 16,3% nemocných (Rakha et al., 2006), u které se v literatuře objevuje označení „triple negative“ (TN). Jedná se o velmi agresivní formy tumoru, pro něž zbývá léčba vysokodávkovanou chemoterapií. Proto je snaha nalézt nový buněčný znak, na který by se dala zacílit terapie. Touto nádorovou charakteristikou by mohl být epiteliální růstový receptor EGFR (HER1), jehož amplifikace/overexprese je v současných studiích popisována přibližně u 64 % TN nádorů (Siziopikou et al., 2006). Blokování EGFR a jeho proliferační signální dráhy v buňce se již používá pro léčbu nemalobuněčných karcinomů plic, tumorů kolorekta a hlavy a krku. Cíl: 1/ Určit v souboru pacientek s TN nádory zastoupení karcinomů s amplifikací EGFR. 2/ Zjistit možné korelace s histopatologickými a klinickými znaky. Materiál a metodika: Bylo použito tkáňových řezů karcinomu prsu fixovaných formalinem a uchovaných v parafinu. Jednalo se o pacientky diagnostikované v letech 1998 až 2000, u kterých byl již dříve vyšetřen imunohistochemicky status hormonálních i HER2/neu receptorů a nebyla nalezena zvýšená exprese. Jednotlivé řezy šířky 4-6 µm byly zpracovány metodou fluorescenční in situ hybridizace (FISH) za použití přímo značených sond pro gen EGFR a chromozom 7. Zároveň byl zhodnocen gen HER2/neu a chromozom 17 s použitím stejné metody. Příprava tkání pro fluorescenční barvení zahrnovala imobilizaci na sklíčku, deparafinizaci, působení proteázy a fixaci. Vlastní hybridizace probíhala na přístroji HyBrite (Vysis) přes noc při teplotě 80 0C za použití DNA sond pro HER2/neu a chromozom 17 (Vysis) a v laboratoři připravených sond pro EGFR a chromozom 7. Signály byly hodnoceny na fluorescenčním mikroskopu Olympus BX60 (v každém vzorku minimálně 100 nepřekrývajících se jader) s použitím obrazové analýzy (MetaSystems). Výsledky: V době odevzdání abstraktu bylo dokončováno hodnocení vzorků a sběr klinických dat pacientek. Obdržené výsledky budou zpracovány pomocí statistického programu Prisma.

-5-


DUB-dysfunkční uterinní krvácení – preliminary study Ondřej David ([email protected]) Wagner F., Molíková R, Janáček I., Lichnovský V.

Úvod : Poruchy menstruačního cyklu jsou jedním z častých důvodů návštěv gynekologické ordinace pacientek ve fertilním věku. Jsou dány četností a různorodostí příčin. S nepravidelnostmi krvácení je možno se setkat i při zachovaném cyklu. Vlastní skupinu tvoří poruchy rytmu krvácení a krvácení dysfunkční. Poruchy menstruačního cyklu lze rozdělit do 6-ti skupin a to a) poruchy nástupu a ukončení cyklu b) poruchy cyklu při zachovaném rytmu krvácení c) poruchy rytmu krvácení d) dysfunkční krvácení-metrorrhagie e) amenorhea f) bolestivé syndromy doprovázející menstruaci. Označením DUB - dysfunkční uterinní krvácení často popisují některé typy abnormálního děložního krvácení, ale přesně se týká krvácení, které nelze vysvětlit organickou, systémovou, iatrogenní ani anatomickou příčinou. Jako nejčastější příčina, ale ne vždy, bývá považováno anovulační necyklické krvácení, které souvisí s porušenou rovnováhou steroidních hormonů. Materiál a metodika : Jako biologického materiálu bylo použito endometrium odebrané při plánované kyretáži v rámci léčby dárkyně, které bylo doplněno vyšetření biochemických krevních hodnot a to E2, PRG, FSH, LH. Tkáň byla dále fixována v neutrálním formolu a zpracována do parafinových bločků, nakrájena na mikrotomu nebo pomocí kryotechnologie. Řezy byly dále zpracovány metodou klasického histologického přehledného barvení, histochemickou a imunohistochemickou metodou na průkaz tvorby nových cév a HAP1. Závěr : U této práce, která se nachází v první fázi se jedná o úvodní monitorovací screening stavu endometria u různých skupin.

-6-

Title: Author: Supervisor:

Endoscopic radial artery harvesting for coronary artery bypass grafting Tsanaxidis Nikolaos, Samara Abed Martin Šimek, MD, Department of Cardiac Surgery, University Hospital and Palacky University, Faculty of Medicine

Background: Radial artery is widely accepted for surgical myocardial revascularization due to reported better long-term patency than venous grafts. Endoscopic radial artery harvesting (ERAH) represents a modern method associated with reduction of postharvesting complications in comparison with the traditional radial artery harvesting. Methods: From October 2005 to December 2006, ERAH was performed in a group of 12 patients employing the Vasoview 6™ system (Guidant, Europe S.A., Belgium). Patients were evaluated on 7th postoperative day and 3 months after surgery for wound healing disturbances and neurological complications. Results: The mean age was 62.7±11.3 years, male patients dominated (60%) and 5 patients (50%) suffered from diabetes. All 12 radial arteries were successfully harvested, no conduit was injured. No conversions were made from ERAH to traditional technique. The mean harvesting time was 44.9±8.2 min (range: 32-62) and the mean time of forearm ischemia was 56.7±9.3 min (range: 42-74). The mean length of the grafts was 20.3±2.2 cm. The local haematoma and forearm swelling were recorded in one patient (8%). Neither wound disturbances such as wound infection, wound dehiscence, skin necrosis, nor neurological complications were recorded in our group of patients. Conclusion: ERAH is a safe method associated with a significant reduction of particularly neurological complications associated with traditional radial artery harvest. Fulllength radial artery conduits were obtained with improved cosmetic result and patient’s satisfaction.

- 59 -


Využití distribuce objemu buněk k podpoře identifikace patogenních kvasinek Aneta Trombiková ([email protected]) MUDr.Vladislav Raclavský, Ph.D., Ústav mikrobiologie LF UP

Úvod: Candida sp. patří k oportunním patogenům. Je příčinou nosokomiálních infekcí, které postihují s vysokou mortalitou především imunokompromitované pacienty. Spolu s nárůstem těchto osob narostl i počet systémových kandidóz. Přes odpovídající péči je mortalita 30%. Kvasinky rodu Candida jsou čtvrtým nejčastějším mikroorganismem způsobujícím nosokomiální infekce krevního řečiště. Přežití kriticky nemocných pacientů je závislé na okamžité diagnóze a následném včasném zahájení antifungální terapie. Proto je nutno vyvinout rychlé a spolehlivé metody detekce. Cíl: 1. zjistit zda se od sebe liší vybrané druhy kandid velikostí buněk s větším zaměřením na nejčastější patogenní druhy Candida albicans, C. tropicalis, C. glabrata, C. parapsilosis a C. krusei; 2. zda se odlišují i některé vzácněji se vyskytující a obtížně odlišitelné druhy – a) C. pelliculosa, C. fabiani, C. utilis; b) C. parapsilosis, C. metapsilosis a C. ortopsilosis. Metoda: Po vyočkování na Sabouraudův agar jsem měřila distribuci objemu buněk v jedné popř. ve více koloniích přístrojem Multisizer 3 Coulter Counter po 24 h a 48 h růstu při 30 °C. Změřila jsem nejméně 10 různých kmenů jednotlivých druhů a porovnávala jsem průměry druhů, v případě C. pelliculosa jsem měřila všechny kmeny ze sbírky, tj. 28 kmenů, 5 kmenů potvrzených jako C. fabiani a 8 kmenů C. utilis. Výsledky: Už po 24 h se kmeny kandid stejného druhu velikostí shodují a jsou rozdíly mezi druhy navzájem, mezi některými však malé. U 5 nejčastějších druhů patogenních kvasinek se průměry liší, jednoznačnější výsledky jsou pro samotné C. glabrata,C. parapsilosis a C. krusei. Po 48 h růstu se začaly překrývat křivky C. parapsilosis a C. glabrata. U C. pelliculosa se po 24 h křivky rozdělily na tři typy, nejmenší, kterých byla většina, odpovídaly velikostí C. fabiani. Výsledky po 48 h ukázaly podobné rozdělení, některé kmeny však spadaly do jiných skupin než předchozí den. Zatím nebyl proveden test, zda se u těchto nejmenších skutečně jedná o C. fabiani. Křivky velikostí kmenů C. utilis se také (ale rovnoměrněji) rozdělily na tři typy. Rozdíly ve velikosti C. parapsilosis, C. ortopsilosis a C. metapsilosis se neprokázaly. Závěr: Křivky distribuce objemu buněk pro některé druhy kandid jsou rozdílné po 24 h i 48 h, což by se dalo využít jako jedno z podpůrných kritérií pro jejich jednoduché a rychlé určení. - 58 -

Název práce: Autorky: Školitelka:

Vliv celkové terapie virostatiky na výskyt recidiv při herpetické infekci oka Silvie Dostálová, Tereza Vašutová MUDr. B. Bábková, Oční klinika FN a LF UP v Olomouci

Úvod: Etiologickým agens herpetických infekcí oka je virus herpes simplex 1, vzácně 2, a dále virus varicella zoster. Po primární infekci, která může u herpes simplex probíhat subklinicky, u varicella zoster vyvolá plané neštovice, virus z těla nemizí, ale perzistuje v latentní formě v nervových gangliích. K jeho reaktivaci dochází působením mnoha faktorů : trauma, stres, UV záření, u žen menstruace, oslabený imunitní systém, infekce a další. Při léčbě herpetického postižení oka se používají virostatika, a to jak lokálně, tak celkově, vzhledem k tíži průběhu. K celkové terapii se běžně užívá Aciklovir po dobu 7- 10 dnů, v indikovaných případech i déle. Studie: V období od 1/2003 do 12/2006 bylo na oční klinice FN Olomouc ošetřeno 92 pacientů s herpetickým onemocněním oka. Z tohoto souboru mělo 53 pacientů (31 žen, 22 mužů) s průměrným věkem 58 let postiženo pouze víčka, 21 pacientů (13 žen, 8 mužů) s průměrným věkem 73 let trpělo herpetickou keratitidou a u 18 pacientů (10 žen, 8 mužů) o průměrném věku 56 let se vyskytla herpetická keratouveitida. V naší práci jsme se věnovaly pacientům s keratitidou a keratouveitidou. Zaměřily jsme se na typ terapie, konkrétně na celkovou terapii virostatiky a její vliv na výskyt recidiv. Výsledky: Z 21 pacientů postižených herpetickou keratitidou bylo vzhledem k závažnému stavu 12 pacientů léčeno celkově virostatiky hned od počátku, recidiva se vyskytla u 2 z nich. U zbývajících 9 pacientů léčených pouze lokálními virostatiky se nevyskytla recidiva žádná. Celková terapie virostatiky byla nasazena též u 13 pacientů s keratouveitidou, přičemž recidiva se vyskytla v 7 případech, u zbývajících 5 pacientů, léčených pouze lokálně, jsme nezaznamenaly recidivu žádnou. Závěr: Předpokládaly jsme zřetelné snížení výskytu recidiv u pacientů léčených celkově virostatiky. Pro krátkou dobu sledování a malý počet pacientů se nám však tento předpoklad nepotvrdil (očekávaly jsme častější výskyt tohoto onemocnění ve 4letém období). Dále nutno připomenout, že na výskytu recidivy se podílí mnoho vlivů, jak vnitřních, tak vnějších. Tyto faktory se nám však nepodařilo vzhledem k dostupné dokumentaci zhodnotit. Taktéž nulový výskyt recidiv u pacientů léčených pouze lokálně virostatiky byl dán pravděpodobně menší závažností vstupního nálezu. -7-


Glykemický index vybraných potravin u zdravých osob Zuzana Fajkusová ([email protected]) Doc. MUDr. Rudolf Chlup, CSc., Ústav fyziologie LF UP


Úvod: Glykemický index (GI) srovnává hyperglykemizující sílu potraviny a glukózy v období 0-120 minut po začátku jídla. Tato práce je součástí výstupu studie MZČR IGA NR 7825-3 a navazuje na sdělení z minulých let zaměřené na stanovení GI (Řezníčková, SVOČ 2004). Cíl: U zdravých probandů stanovit glykemický index dalších 10 potravin. Metoda: Potraviny byly uspořádány do jednotného jídelníčku (Tabulka 1). Každá porce obsahovala 50g sacharidů a byla požita do 30 minut. Další potraviny nebyly v testovacím období konzumovány. Glykémie byla měřena pomocí CGMS, při zpracování bylo využito Solutions Software (Jadviščoková, SVOČ 2007) a Software Degif XL2 (Hučíková, SVOČ 2007). Studii dokončilo 20 z 25 probandů (13 žen a 7 mužů) ve věku 14-47 let, BMI 18,2-30,1. Tabulka 1. Uspořádání testů. Každá potravina konzumována 3x, jen polévka 2x Den 1 2 3 4 5 6 7 8 9

Snídaně 7:00 --4-Glukosa 8-Rohlík 12-Čokoláda 16-Rýžové racio 20-Med 24-Glukosa 28-Rohlík rezerva

Oběd 12:00 1-Ravioli, sýr 5-Kaše, prsty, máslo 9-Knedlíky, máslo 13-Ravioli, sýr 17-Kaše, prsty, máslo 21-Knedlíky, máslo 25-Ravioli, sýr 29-Kaše, prsty, máslo 32-Knedlíky, máslo

Svačina 16:00 2-Špaldové racio 6-Kolonáda 10-Polévka 14-Špaldové racio 18-Kolonáda 22-Polévka 26-Špaldové racio 30-Kolonáda ---

Večeře 20:00 3-Čokoláda 7-Rýžové racio 11-Med 15-Glukosa 19-Rohlík 23-Čokoláda 27-Rýžové racio 31-Med ---

Výsledky: Hodnoty GI jednotlivých testovaných potravin uvádí Tabulka 2. Tabulka 2. Glykemický index testovaných potravin ve skupině 20 probandů Č. 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11

Potravina Glukóza Čokoláda Rýžové racio Rohlík Med Ravioli, sýr Kaše, prsty, máslo Knedlíky, máslo Špaldové racio Kolonáda Polévka Celkem testů

Počet testů 50 34 45 50 48 48 52 41 41 44 28 491

GImin (%) 100,0 1,0 32,0 26,3 24,3 0,0 19,9 26,4 22,8 23,2 0,0

GImax (%) 100,0 79,0 328,0 144,7 169,3 110,9 236,6 221,1 141,4 256,5 211,3

GIprům (%) 100,0 *34,7 105,3 93,3 76,7 *43,3 94,0 75,0 *63,7 77,8 *38,5

SE 0,0 5,8 17,6 7,4 8,4 6,8 13,7 12,8 8,1 13,2 12,1

* rozdíl od GI glukózy p<0,05 Závěr: GI jednotlivých testovaných potravin se pohybují od 34,7% (čokoláda) do 105,3% (rýžové racio s čokoládou). Existují až desetinásobné rozdíly mezi minimálními a maximálními hodnotami GI. Mezi GI jednotlivých potravin jsou signifikantní rozdíly. -8-

Kapilaroskopické vyšetření v dermatologii Jan Šternberský MUDr. Martin Tichý, Ph.D., MUDr. Jaroslav Urbánek, Klinika chorob kožních a pohlavních FN a LF UP v Olomouci

Úvod:Raynaudův fenomén je syndrom charakterizovaný epizodickými reverzibilními spazmy malých cév na prstech končetin, vyprovokovaný chladem nebo stresem s bledostí konečků prstů, s bolestí a s následnou reaktivní hyperémií. Raynaudův fenomén se díky své dobře viditelné symptomatologii a anamnéze diagnostikuje často. Rozlišuje se primární Raynaudův fenomén bez přidružených onemocnění s prevalencí závislou na klimatických podmínkách (ve střední Evropě je prevalence u mužů kolem 13% u žen kolem 20%). Sekundární Raynaudův fenomén je symptomem jiných chorob, jako jsou útlakové syndromy, hematologická onemocnění, vazoneurózy a systémové onemocnění pojiva (SOP). V dermatologii je sekundární Raynaudův fenomén nejčastěji projevem SOP. Cíl: Cílem mé práce bylo pomocí kapilaroskopického vyšetření nehtového valu diferencovat primární a sekundární Raynaudův fenomén u pacientů s anamnézou akrálních vazospazmů. Metoda: Kapilaroskopie je jednoduchá, neinvazivní metoda, která sleduje morfologické změny kožních kapilár nehtového valu. Pomocí kapilaroskopu Zeiss po projasnění pokožky imerzním olejem byl vyšetřován 2. , 3. a 4. prst na obou rukou u všech nemocných se symptomatologií RF. Výsledky: Za sledované období (září 2006 - březen 2007) bylo vyšetřeno 34 pacientů se symptomatologii Raynaudova fenoménu – z toho 5mužů a 29 žen. Z tohoto souboru byly prokázány patologické změny na kapilárách u 20 pacientů. Z toho u 10 pacientů bylo dalšími laboratorními a klinickými testy diagnostikováno systémové onemocnění pojiva. Závěr: Pomocí jednoduchého nezátěžového kapilaroskopického vyšetření bylo podezření na SOP potvrzeno u 10 pacientů, u dalších 10 patologický nález bude vyžadovat dispenzarizaci těchto pacientů pro možný pozdější vývoj SOP.

- 57 -

Název práce: Autor : Školitel:

Onemocnění jícnu u systémových chorob pojiva Alexandra Špániková Doc. MUDr. Vlastimil Procházka, Ph.D. II.interní klinika LF UP a FN Olomouc, Doc.MUDr. Pavel Horák, Ph.D. III. Interní klinika LF UP a FN Olomouc

Úvod: Diagnostika systémových chorob pojiva, onemocnění neznámé etiologie a autoimunitní patogeneze s velmi variabilním klinickým obrazem a manifestující se postižením řady systémů a orgánů, patří mezi obtížné disciplíny. Nemocný před stanovením správné diagnózy často vyhledá celou řadu specialistů a příležitostně i gastroenterologa. V záplavě pacientů s funkčními poruchami GIT je někdy velmi obtížné a trvá řadu měsíců a někdy i let, než je zřejmé, že potíže nemocného souvisí se systémovou chorobou pojiva. Frekvence takových nemocných je velmi nízká, a proto i klinická zkušenost je nedostatečná. V oblasti gastrointestinálního traktu je častou komplikací postižení jícnu. Souvislost onemocnění jícnu se systémovými chorobami pojiva byla prvně publikována v roce 1964. Do současné doby nejsou přesně známé údaje o frekvenci postižení gastrointestinálního traktu nemocných se systémovými chorobami pojiva a o jejich významu na kvalitu života a možnosti léčby základního onemocnění. Předmětem naší práce je posouzení výskytu, příznaků, diagnostických metod a léčby postižení jícnu u nemocných se systémovým onemocněním pojiva. Metodika: Retrospektivní studie pacientů s vybranými chorobami pojiva sledovaných na III. interní klinice. Soubor pacientů: Do studie bylo zahrnuto 12 pacientů. Byla zpracována jejich dokumentace se zaměřením na výskyt, charakter příznaků, provedené diagnostické metody a léčebná opatření u postižení jícnu v souvislosti se systémovou chorobou pojiva. Z 12 pacientů mělo 7 pacientů systémovou sklerodermii (limitovaná forma u 6, difuzní u 1), 3 pacienti překryvné syndromy a 2 pacienti byli léčeni pro Sharpův syndrom. Z celkového počtu bylo 10 žen a 2 muži, průměrného věku 52,3 resp. 50,5 roku. Výsledky: Ve sledovaném souboru bylo 7 pacientů se symptomy onemocnění jícnu. Převažujícím příznakem byla dysfagie u 6 pacientů, a z nich u 3 nemocných byly dysfagické potíže kombinované s refluxními příznaky. Rtg vyšetření jícnu s kontrastem bylo provedeno u 8 z 12 sledovaných. Rtg pasáž kontrastní látky jícnem prokázalo dilataci, poruchy koordinace peristaltiky, stagnaci nebo defekty v náplni kontrastní látky u 5 ze 7 symptomatických a u 3 z 5 asymptomatických nemocných. Endoskopické vyšetření bylo indikováno jen u 5 nemocných (u 3 symptomatických, z toho 1x pro krvácení do GIT a u 2 asymptomatických). Manometrie byla indikována pouze u 1 symptomatického nemocného pro diferenciální diagnostiku dysfagie. Z celkového počtu 12 pacientů bylo 9 nemocných léčeno pro postižení jícnu, 8 medikamentózně a 1 nemocná byla léčena chirurgicky ( fundoplikace ). 3 nemocní jsou dosud bez příznaků postižení jícnu a rovněž bez léčby. Závěr: Systémové choroby v užším slova smyslu se uplatňují na vzniku postižení jícnu především změnami jeho hladké nebo příčně pruhované svaloviny. Až 90% všech nemocných se systémovou sklerózou má v pokročilé fázi onemocnění postižení hladké svaloviny jícnu, ale jen část nemocných si stěžuje na typické příznaky. Vzácně může postižení jícnu být prvním projevem systémové sklerózy a předcházet rozvoji plného obrazu onemocnění i několik let, v našem případě u 1 nemocné.

- 56 -


Reakce patogenní kvasinky Cryptococcus neoformans na hypoxii Ondřej Fischer MUDr. Vladislav Raclavský, Ph.D., Ústav mikrobiologie LF UP a FN Olomouc

Úvod: Patogenní kvasinka Cryptococcus neoformans reaguje na hypoxii zástavou v nepučící G2-fázi buněčného cyklu, což představuje unikátní formu zástavy cyklu u kvasinek. V průběhu infekce primárně kolonizuje plicní tkáň a později predilekčně napadá CNS, typicky způsobuje meningoencefalitidu se špatnou prognózou u imunokompromitovaný nemocných, zejména u HIV pozitivních. Nejnověji byly identifikovány dva geny podílející se na reakci na hypoxii a bylo potvrzeno, že hrají klíčovou roli ve virulenci. Cíl: Podrobněji popsat reakci kvasinky na různé stupně hypoxie a vyjasnit tak některá dřívější nejednoznačná pozorování při prodlouženém působení hypoxie, srovnat citlivost různých kmenů v reakci na hypoxii. Metoda: Buňky byly dlouhodobě kultivovány v tekutém médiu v různém stupni hypoxie a kromě optické denzity (turbidity) média byly růst a velikost buněk přesněji monitorovány pomocí přístroje Multisizer 3 Coulter Counter. Po kratší kultivaci v hypoxických podmínkách byla také srovnávána míra zpomalení růstu u širšího spektra kmenů. Výsledky: Srovnání přírůstků optické denzity (turbidity) a množství buněk ukázalo, že po delším působení hypoxických podmínek se uvolňuje zástava buněčného cyklu a buňky obnovují množení, byť pomalým tempem. Dceřinné buňky jsou přitom zřetelně menší, takže monitorování optické denzity jako měřítko růstu kultury selhává. Pravděpodobně proto nebyl tento jev uvolnění zástavy dříve popsán. Zjistili jsme dále, že reakce na hypoxii se výrazně liší podle míry omezení provzdušňování média. Při menším omezení aerace roste kultura zpočátku téměř exponenciálně a pak na delší dobu zastavuje v podobě velkých buněk typických pro nepučící G2-fázi. U tohoto typu kultury jsme ani po 8 dnech nepozorovali uvolnění zástavy. Naproti tomu v případě většího omezení aerace a prohloubení hypoxii hned na začátku růstu kultury nastupuje zpomalení růstu velmi záhy a typická zástava nenastává, resp. je překonána a pomalý růst pokračuje i po 8 dnech kultivace. Srovnání hloubky reakce u širšího spektra kmenů ukázalo, že při kratším působení se většina kmenů v míře zpomalení růstu výrazně neliší. Závěr: Zcela nově jsme popsali průběh adaptace C. neoformans na dlouhodobé působení hypoxie, kdy je tato kvasinka schopná překonat zástavu množení, resp. dlouhodobě přizpůsobit svoji proliferaci a přírůstek biomasy objemu dostupného kyslíku v tekutém médiu. Další studium průběhu adaptace může mít velký význam pro lepší pochopení patofyziologie kryptokokové infekce.

-9-

Název práce: Autorky: Školitel:

PET/CT v klinické praxi Soňa Foltýnová, Daniela Dupilková doc. MUDr. Miroslav Mysliveček, Ph.D., Klinika nukleární medicíny FN a LF UP v Olomouci

Úvod: PET/CT je diagnostická zobrazovací metoda využívající akumulaci značené 18-fluorodeoxyglukózy (18-FDG) v metabolicky aktivních tkáních. Výhodou je možnost fúze obrazu PET, který určí ložiska zvýšené akumulace 18-FDG ve viabilních nádorových, event. zánětlivých tkáních s obrazem CT, jenž určí přesnou lokalizaci a případné morfologické změny procesu. Díky tomu je možné včas odhalit patologický proces a dříve zahájit cílenou terapii. Cíle: V naší práci se zabýváme následujícími dvěma tématy, které spolu úzce souvisejí. Prvním tématem je hodnocení přínosu 18-FDG PET/CT vyšetření v diagnostice a stážování non-hodgkinských lymfomů (NHL). Druhým je určení role 18-FDG PET/CT vyšetření v hodnocení odpovědi na léčbu. Metodika: U vybraného vzorku pacientů v časovém horizontu začátku roku 2006až doposud hodnotíme zvlášť PET obrazy, zvlášť CT obrazy a PET/CT obrazy ve třech základních rovinách zobrazení podle určených kritérií v kontextu klinického obrazu pacientů. U nově zjištěných NHL, jejichž diagnóza byla ověřena biopticky, bylo následně provedeno srovnání klasického stážování choroby s výsledky stážování s využitím celotělového 18-FDG PET/CT. Dále byly srovnávány výsledky PET/CT vyšetření v době diagnózy a po prvním, event. druhém cyklu chemoterapie. Závěr: Kompletní výsledky budou prezentovány až na konferenci, neboť do studie jsou průběžně nabíráni noví pacienti. Dle dílčího hodnocení se jeví, že současné PET/CT vyšetření dokáže precizněji anatomicky i funkčně lokalizovat patologickou lézi a zvýšit tím specificitu vyšetření.

- 10 -

Názov práce: Autor: Školiteľ:

Klinický význam monitorovania angiogénnych cytokínov a vybraných biologických ukazovateľov v priebehu mnohočetného myelomu. Zuzana Šedová MUDr. T. Pika, Prof. MUDr. V. Ščudla, CSc., III. interní klinika LF UP v Olomouci

Úvod: Angiogenéza – novotvorba ciev - hrá zásadnú úlohu v patogenézi a progresii malígnych nádorov a zvýšená angiogenéza bola identifikovaná ako nezávislý prognostický faktor u mnohých solídnych i hematologických malignít, ako aj u mnohočetného myelomu. Pacienti, ktorí majú vyššie klinické štádium, majú sklon k rýchlejšej proliferácií a k zvýšenej angiogenéze. Cieľom našej štúdie bolo zhodnotiť vzťah hladín 11 najvýznamnejších angiogénnych cytokínov u mnohočetného myelomu vzhľadom na klinický priebeh ochorenia. Metódy: Súbor zahrňoval celkom 19 pacientov vyšetrených v dobe diagnózy choroby, 5 pacientov bolo liečených konvenčným režimom, 14 pacientov bolo liečených vysokodávkovanou terapiou s podporou periférnych kmeňových buniek (ASCT), z čoho 8 pacientov dosiahlo parciálnej remisie a 6 pacientov kompletnej liečebnej odpovede. 12 pacientov bolo vyšetrených v dobe relapsu/progresie choroby. K vyšetreniu sérových hladín hodnotených parametrov bola použitá radioenzymatická metóda, radioimunoanalýza, metóda imunoeseje a technika kvantitatívnej sendvičovej enzymatickej imunoeseje. Štatistické hodnotenie bolo vykonané s použitím Wilcoxonovho testu. Výsledky: V skupine pacientov vyšetrených v dobe diagnózy a liečených režimom s ASCT boli zistené, pri vyšetrení v dobe liečebnej odpovede, signifikantne nižšie hodnoty β2mikroglobulinu, HGF a Syndecanu- 1/CD138 a vyššie hodnoty sICAM-1, ICTP, PINP a sFAS; v prípade dosiahnutej kompletnej remisie boli signifikantne nižšie hodnoty β2mikroglobulinu, HGF a Syndecanu1/CD138 a vyššie hodnoty sVCAM-1 a sICAM-1. V prípade parciálnej remisie boli signifikantne vyššie hodnoty PINP a sFAS. V celom súbore pacientov s liečebnou odpoveďou boli zistené štatisticky významne nižšie hodnoty β2mikroglobulinu, HGF a Syndecanu- 1/CD138 a vyššie hodnoty sICAM-1, sVCAM-1, ICTP a sFAS. V skupine pacientov vyšetrených v dobe relapsu/progresie choroby, boli vyššie hodnoty β2mikroglobulinu, u ostatných hodnotených ukazovateľov nebol zaznamenaný štatisticky významný posun. Záver: Z predloženej štúdie, vykonanej zatiaľ na pomerne obmedzenom súbore pacientov, vyplýva, že v dobe dosiahnutia liečebnej odpovede došlo k významnému poklesu hladín β2mikroglobulinu, HGF a Syndecanu- 1/CD138, ktoré v súlade s obdobne koncipovanými štúdiami sa javia ako veľmi sľubné, nekonvenčné parametre pri hodnotení priebehu choroby. Napokon definitívne hodnotenie bude možné po zhodnotení väčšieho súboru pacientov. - 55 -


Senzitivita a specificita zátěžového gated SPECT zobrazení myokardiální perfuze pro detekci ischemické choroby srdeční: validace nálezů pomocí koronarografie Smržová Andrea ([email protected]) Kamínek M1, Ostřanský J2, Metelková I1, Budíková M1, Richter M2, Sluka M2, Indráková J2, 1KNM a 2I.interní klinika LF UP a FN Olomouc

Cíl: Zátěžové SPECT vyšetření myokardu s vysokou dg. přesností identifikuje pacienty s ischemickou chorobou srdeční (ICHS). V současnosti je na trhu k dispozici několik komerčních nukleárně kardiologických programů, sloužících ke kvantitativní analýze myokardiální perfuze a funkce. Cílem práce byla analýza kvantitativních parametrů perfuze a funkce levé komory zjištěných programem 4DMSPECT. Metodika: V současnosti evidujeme 582 pacientů, kteří měli na KNM FN Olomouc od 6/2001 do 12/2006 zátěžové Tc-99m-MIBI resp. Tl-201 gated SPECT myokardu na kameře Siemens e.cam, a nález byl následně ověřen koronarograficky. Složení souboru: 412 mužů a 170 žen, průměrný věk 62±10 let, 164 pacientů po předchozím infarktu myokardu a 125 po revaskularizaci. Pro kvantifikaci sumačního zátěžového skóre (SSS), ejekční frakce (EF) a tranzientní ischemické dilatace (TID) levé komory byl použit software 4D-MSPECT. Výsledky: Koronarografie byla negativní u 165 vyšetřených, zúžení >50% mělo 417 nemocných. Na základě vizuálního hodnocení obrazů byla senzitivita a specificita SPECT 93% (389/417) a 79% (130/165). Senzitivita SPECT byla 89% (149/167) u pacientů s nemocí 1 tepny vs. 97% (243/250) u pacientů s nemocí více tepen. Kvantitativní analýza perfuze ukázala nárůst SSS podle počtu postižených povodí: SSS 9 pro 1 tepnu vs. SSS 13 a 16 při postižení 2 resp. 3 povodí. Zatímco u pacientů s nemocí 1 tepny se průměrná pozátěžová EF (58±13%) významně nelišila od klidové EF (59±9%), při postižení více tepen byla průměrná EF (52±11%) o 3% horší než v klidu (EF 55±11%), p<0,05. Poměr TID narůstal podle počtu postižených povodí: 1,07 pro nemoc 1 tepny a 1,10 resp. 1,14 pro nemoc dvou resp. tří tepen. Známky poischemického omráčení levé komory (pozátěžové zhoršení EF o více než 5 % a/nebo zvýšený poměr TID>1,17) mělo 46%, 52% a 66% pacientů s nemocí 1, 2 resp. 3 tepen. Závěr: Kvantitativní analýza perfuze ukázala nárůst SSS s narůstajícím počtem postižených tepen. Gated SPECT data vyhodnocená programem 4D-MSPECT umožňují identifikaci pacientů s pozátěžovým zhoršením EF (tj. poischemickým omráčením levé komory), u nichž lze předpokládat nemoc více tepen.

- 54 -


Klinický význam FDG PET/CT v diagnostice a hodnocení pokročilosti mnohočetného myelomu Michal Folwarczny doc. MUDr. J. Bačovský, CSc., prof. MUDr. V. Ščudla, CSc., III. interní klinika LF UP a FN Olomouc, doc. MUDr. M. Mysliveček, Ph.D., Klinika nukleární medicíny LF UP a FN Olomouc

Úvod: Mnohočetný myelom je onemocnění, u něhož hrají zobrazovací metody podstatnou roli. Standardně užívané rtg skeletu není dostatečně citlivé vyšetření k posouzení rozsahu a hlavně aktivity myelomových lézí. Z novějších zobrazovacích metod se jeví přínosné FDG PET/CT . Cíl: Cílem studie bylo určení přínosu vyšetření FDG PET/CT u nemocných s mnohočetným myelomem, hlavním cílem bylo zhodnocení přínosu vyšetření u nemocných se symptomatickou formou myelomu před zahájením terapie a pacientů s MGUS , zvláště s evolving formou (přechodovou formou k MM) Metody: Do studie bylo zařazeno 50 pacientů (M:Ž = 32:18, ve věkovém rozmezí 35 až 77 let, medián 60 let), z nichž 28 nemocných bylo s rozvinutou, symptomatickou formou MM (56%) , 9 nemocných s asymptomatickou/doutnající formou MM (18%) a 13 nemocných s MGUS (26%). Ke stážování MM byly použity stážovací systémy DS (Durie-Salmon) i ISS . Celotělové PET-CT vyšetření doplnilo klasické stážovací systémy. Výsledky: Na základě FDG PET/CT vyšetření došlo ke změně st. DS I ve st. II u 4 pacientů s nutností zahájení chemoterapie. U 2 nemocných s MGUS – evolving formou byla zachycena pozitivita PET-CT. Výrazná pozitivita PET-CT korelovala s markery aktivity myelomu ( B2M, s-TK,volnými lehkými řetězci). U jedné nemocné byl na PET-CT zachycen asymptomatický karcinom prsu , u dalšího nemocného byla zjištěna tbc plic. Závěr: Vyšetření FDG PET/CT se jeví jako přínosné při posuzování rozsahu a aktivity myelomových lézí. Rovněž může přispět k současné diagnostice nemyelomových lézí. Podpora grantu IGA MZ ČR NR 9489-3

- 11 -


Endarterektomie vnitřní krkavice a revaskularizace myokardu – simultánní operace Jindřich Göbel MUDr Vilém Bruk, Kardiochirurgická klinika FN a LF UP Olomouc

Úvod: Roste počet nemocných s ICHS indukovaných k revaskularizaci myokardu u kterých se vyskytují závažné přidružená onemocnění, jedním z nich je i zúžení vnitřní krkavice ať symptomatické nebo symptomatické. mnohočetná závažná zúžení koronárních cév je nutná revaskularizace myokardu. Cíl: Zhodnocení výsledků operací revaskularizace myokardu a endarterektomie vnitřní krkavice v letech 2002 až 2007. Metodika: U nemocných jsme sledovali anamnesticky: výskyt infarktu myokardu(IM) a cévní mozkové příhody(CMP) nebo tranzitorní ischemické ataky(TIA). Výskyt přidružených chorob(diabetes mellitus, hypertenze, porucha lipidového metabolismu), předoperační ejekční frakci a stupeň dušnosti NYHA. Peroperačně počet bypasů, lateralizaci stenózy na a.carotis interna. Pooperační komplikace Soubor pacientů: Do studie bylo zařazeno 68 pacientů, 58 mužů a 10 žen s průměrným věkem 72,6 let Výsledky: 13 pacientů(19,1%) mělo v předchorobí CMP nebo TIA a 30 pacientů (44,1%) prodělalo IM. Medián dušnosti podle NYHA byl III.stupeň. Medián EF byl 49%. Průměrný počet bypasů byl 3. 22 pacientů(32,3%) mělo stenózu vlevo a 46 (67,7%) vpravo. DM mělo 23 pacientů (33,8%) a hypertenze se vyskytla u 44 pacientů(64,7%), poruchu lipidového metabolismu mělo 38 pacientů(55,9%). Pooperační komplikace: 1 úmrtí na multiorgánové selhání( mortalita 1,47%),1 CMP s úpravou ad integrum při propouštění, nevýznamnými komplikacemi byly: 2 pneumotoraxy(2,94%), 13 fibrilací síní(19,1%)


Hladiny estradiolu a progesteronu v programu IVF Lucie Skařupová ([email protected]) Doc. MUDr. Ivana Oborná Ph.D., RNDr. Jana Březinová Ph.D., Gynekologicko-porodnická klinika LF UP v Olomouci, Centrum asistované reprodukce

Úvod: V důsledku odkládání mateřství až za věkové optimum postihuje neplodnost až 15 % párů v ekonomicky rozvinutých zemích. Úspěch léčby metodami asistované reprodukce (IVF a ET) pak mimo jiné závisí na vhodně zvoleném stimulačním protokolu a načasování odběru vajíček. Cíl práce: Vyhodnotit hladiny 17β-estradiolu (E2) a progesteronu (P) a jejich vzájemné poměry u pacientek podstupujících léčbu neplodnosti metodou IVF a ET při stimulaci dlouhým depotním folikulárním protokolem s GnRH – agonisty a FSH. Hladiny těchto steroidů byly stanoveny v den indukce ovulace pomocí hCG a v den odběru folikulární tekutiny s oocyty. Hormonální situace byla posuzována v závislosti na výsledku léčby IVF a ET. Materiál a metodika: V letech 2003 až 2006 byly na Gynekologicko – porodnické klinice FNO v Centru asistované reprodukce léčeny dlouhým depotním folikulárním protokolem s GnRH – agonisty a FSH celkem 404 pacientky s neplodností různé etiologie. Do hodnoceného souboru bylo zařazeno 188 pacientek s klinicky prokázaným těhotenstvím a 176 netěhotných. Ze souboru byly vyřazeny pacientky s biochemicky prokázaným těhotenstvím a pacientky s extrémními (vysokými i nízkými) hladinami hodnocených hormonů. Výsledky byly zpracovány statistickými metodami. Závěr:V souboru nebyly nalezeny průkazné rozdíly mezi sledovanými parametry ve skupině těhotných a netěhotných žen.

Závěr: Výsledky studie prokázaly, že simultánní operace ICHS a endarterektomie vnitřní krkavice je metoda bezpečná s nízkým výskytem pooperačních komplikací. Pro nemocného je to metoda šetrnější a je také ekonomicky výhodnější než operace dvoudobá(revaskularizace a následná endarterektomie)

- 12 -

- 53 -


Prevalence kmenů Pseudomonas aeruginosa a Klebsiella pneumoniae u hemato-onkologických pacientů Miroslava Htoutou Sedláková Doc. MUDr. Milan Kolář, Ph.D., Ústav mikrobiologie LF UP v Olomouci

Úvod: U hemato-onkologických pacientů dochází vlivem myelosupresivního a imunosupresivního působení cytostatik k dalšímu výraznému oslabení obranné schopnosti organismu. Následné infekce různé etiologie (především bakteriální a mykotické) pak značným způsobem ovlivňují prognózu nemocného. K důležitým bakteriálním patogenům patří kmeny Pseudomonas aeruginosa a Klebsiella pneumoniae, jejichž význam stoupá se zvyšující se rezistencí k antibiotikům. Cíl: Stanovení prevalence kmenů Pseudomonas aeruginosa a Klebsiella pneumoniae u hemato-onkologických pacientů, zhodnocení jejich klinického významu a pomocí genetické analýzy určení zdrojů a cest jejich šíření. Materiál a metodika: Z klinického materiálu pacientů, hospitalizovaných na Hemato-onkologické klinice (HOK) Fakultní nemocnice Olomouc, byly v průběhu dvou měsíců (5.1.-5.3.2007) izolovány kmeny Pseudomonas aeruginosa a Klebsiella pneumoniae. U každého kmene byla vyhodnocena jeho etiologická role a rezistence k antibiotikům. Kmeny uvedených species byly současně izolovány z prostředí HOK. K molekulárně-biologické typizaci byla použita pulzní gelová elektroforéza fragmentů DNA naštěpených pomocí restrikční endonukleázy XbaI. Výsledky: Ve sledovaném období bylo izolováno 21 kmenů Pseudomonas aeruginosa a 37 kmenů Klebsiella pneumoniae. Z prostředí HOK byly zachyceny pouze kmeny Pseudomonas aeruginosa (6 izolátů). V případě Pseudomonas aeruginosa se 48% kmenů uplatnilo jako původci onemocnění, přičemž nejčastěji se jednalo o pneumonie (29%) a sepse (19%). U Klebsiella pneumoniae bylo možné považovat za etiologické agens pouze 6% kmenů, ve všech případech se jednalo o sepsi. Z výsledků dále vyplývá, že izoláty Klebsiella pneumoniae byly citlivé ve 100% na kolistin a meropenem. Vyšší citlivost byla prokázána u aztreonamu (95%), cefoperazonu a cefotaximu (92%). Podíl ESBL-pozitivních kmenů dosáhl hodnoty 5%. Nejvyšší citlivost kmenů Pseudomonas aeruginosa byla prokázána u amikacinu (100%), aztreonamu (81%), ceftazidimu a gentamicinu (71%). Závěr: Z výsledků vyplývá vyšší klinický význam kmenů Pseudomonas aeruginosa, které u poloviny pacientů vyvolaly klinicky zřejmou infekci. Naopak kmeny Klebsiella pneumoniae představovaly ve většině případů kolonizaci. Určité kmeny uvedených species se úspěšně šíří na konkrétním oddělení, na němž se mohou vyskytovat stejné klony. Moderní molekulárně-biologické metody umožňují identifikovat tyto „epidemické klony“ a na jejich základě definovat zdroje a cesty šíření. Výsledky byly získány za podpory výzkumného záměru MSM6198959205. - 52 -


Funkční MR mozku Bc. Aleš Grambal MUDr.Ing. Petr Hluštík, Ph.D.

Úvod: Funkční zobrazování magnetickou rezonancí (fMRI) se v současnosti řadí mezi jednu ze stěžejních neinvazivních metod užívaných v oblasti neurovědního výzkumu. Dochází rovněž ke snahám o její aplikaci v klinických oborech, především v rámci předoperační lokalizace korových motorických a řečových center. Zatímco v oblasti mapování motorického kortexu lze z pohledu vyšetřovacího protokolu zaznamenat dostačující shodu, nelze totéž tvrdit o oblastech řečových. Metoda fMRI je založena na předpokladu lokální vazomotrorické odezvy v korových oblastech, odpovídajících zvýšené aktivaci rozsáhlých populací neuronů. Tuto odezvu lze nepřímo detekovat prostřednictvím změny oxygenace krve a lokálního průtoku, tzv. BOLD (Blood oxygenation level dependent) efektu. Podstatou BOLD efektu je rozdílné chování oxyhemoglobinu a deoxyhemoglobinu ve vnějším magnetickém poli, působící změny homogenity tohoto pole a možnost je detekovat jako změny v MR signálu. Metodika: Vzhledem k lokalizaci patologického procesu v oblasti motorického kortexu a konzistenci výsledků mapování dosavadních studií, byli preoperačně vyšetřeni dva pacienti s tumorem mozku. Žena ve věku 62 let, s pravostrannou motorickou dominancí a tumorem fronto-dorzálně vpravo, dále muž ve věku 30 let, s pravostrannou motorickou dominancí a tumorem fronto-dorzálně vlevo. Postupně byly použity vyšetřovací protokoly oboustranně aktivující motorický kortex. Jednalo se o stereotypní pohyby akrálních oblastí horních i dolních končetin (aktivní fáze), střídané klidovým intrevalem (pasivní fáze). Dále bylo se záměrem upřesnění a možné standardizace vyšetřovacího postupu zaměřeného na řečové oblasti, provedeno vyšetření 4 zdravých dobrovolníků, studentů LF a navázáno na stávající skupinu 3 vyšetřených studentů. Jednalo se o ženy ve věku 22-24 let s pravostrannou motorickou dominancí. S ohledem na současné paradigma a cílové struktury mozku byly použity tři typy úloh. Test slovní plynulosti, propoziční řeči a porozumění slyšenému textu. Opět se ve stanovených intervalech střídaly fáze aktivace s fázemi pasivními. Výsledky: U pacientů s tumorem mozku vedlo vyšetření k lokalizaci motoricky významných oblastí kortexu, což přispělo k optimalizaci následného chirurgické řešení a minimalizaci pooperačního neurologického deficitu. V případě zdravých subjektů byla pozorována částečně rozdílná lokalizace a intenzita aktivace Brocovy oblasti frontálního laloku v případě testu slovní plynulosti oproti propoziční řeči. Závěr: Předoperační vyšetření pacientů s tumorem mozku lokalizovaným v oblasti motorického kortexu prokázalo svou opodstatněnost, proto je lze doporučit jako standardní součást předoperačního plánování. Vzhledem k neexistenci konsensu v oblasti užití protokolu pro mapování Brocovy oblasti a nekonzistenci výsledků při užití testu slovní plynulosti a propoziční řeči, lze doporučit použití obou úloh současně. Za těchto podmínek se metoda jeví bezpečná ke klinické užití. - 13 -


Možnosti detekce širokospektrých ß-laktamáz Vojtěch Hanulík Doc. MUDr. Milan Kolář, Ph.D., Ústav mikrobiologie LF UP Olomouc

Rezistence klinicky významných bakterií k β-laktamovým antibiotikům, podmíněná produkcí širokospektrých β-laktamáz, představuje stále rostoucí problém současné medicíny. Detekce těchto enzymů může být obtížná, protože v mnoha případech tyto kmeny vykazují falešnou citlivost a následkem této skutečnosti může dojít k selhání antibiotické léčby a dokonce i k úmrtí pacienta. Klinický význam mají především enzymy AmpA (ESBL) a AmpC, z tohoto důvodu jsou prezentovány výsledky při realizaci postupů vedoucích k jejich identifikaci. K detekci ESBL lze použít metody založené na synergním účinku cefalosporinu a kys. klavulanové, která blokuje účinek enzymu. K těmto metodám patří Double Disk Synergy Test, stanovení poměru minimálních inhibičních koncentrací (MIC) kombinace cefalosporinu s kys. klavulanovou k samotnému cefalosporinu pomocí E-testu a ESBL disková metoda. Jako výhodná se jeví kombinace alespoň dvou uvedených testů. V běžném provozu mikrobiologické laboratoře je výhodné používat jednoduchý vyhledávací „screening“. Lze použít např. standardní diluční mikrometodu poskytující hodnoty MIC pro některé cefalosporiny III. generace a současně pro vybrané kombinace ß-laktamových antibiotik s inhibitory ß-laktamáz. Na základě zhodnocení antibiogramu konkrétní bakterie je možné předpokládat produkci ESBL. Rezistence k β-laktamovým antibiotikům, podmíněná produkcí AmpC βlaktamáz, představuje v současné době rovněž významný a rostoucí problém. Stejně jako v případě ESBL mohou klasické metody stanovení rezistence či citlivosti izolované bakterie k antimikrobním přípravkům poskytnout falešně citlivé výsledky. Vzhledem ke skutečnosti, že bakterie s produkcí AmpC β-laktamáz jsou často příčinou závažných infekcí u pacientů v intenzivní péči, je tato možnost velmi znepokojivá. V případě chromozomálních AmpC β-laktamáz může být jejich produkce konstitutivní nebo inducibilní. Konstitutivní nadprodukce AmpC βlaktamáz nepředstavuje v mikrobiologické praxi větší problém, protože rezistence těchto kmenů k β-laktamovým antibiotikům je běžně detekována. Problém však představuje inducibilní produkce, kterou nelze běžnými metodami detekovat a je nutné použít modifikovaný diskový test. K detekci AmpC ß-laktamáz kódovaných plasmidy je možné použít metod založených na inhibici účinku cefoxitinu na cefoxitin-citlivý kmen Eschericha coli, a to AmpC diskovou metodu, modifikovaný 3D test a CAM metodu.


"Single umbilical artery" při prenatální diagnostice chromozomálních aneuploidií ve II. trimestru těhotenství Kateřina Sedláková MUDr. Marek Ľubušký, Ph.D., Gynekologicko-porodnická klinika LF UP a FN v Olomouci

Cíl studie: Stanovit možnou asociaci mezi přítomností jedné pupeční artérie (SUA) u těhotných žen ve druhém trimestru a incidencí chromozomálních abnormalit, také zda-li přítomnost chromozomálních defektů u plodů s SUA má souvislost se stranou chybějící artérie. Metodika: Pomocí barevné dopplerometrie byl stanoven počet artérií v pupečníku dle posouzení jejich průběhu po stranách močového měchýře u 2147 plodů. Následovala amniocentéza a vyšetření karyotypu ve druhém trimestru těhotenství. Výsledky: SUA byla diagnostikována u 102/2147 (4.8%) případů. Levá pupeční artérie chyběla u 60/102 (58.8%) plodů, ve srovnání s pravou artérií 42/102 (41,2%). Podíl chromozomálních abnormalit byl značně vyšší mezi plody s SUA než v případech, kde se nacházely artérie obě (19/102 či 18.6% vs 109/2045 či 5.3%; OR = 4.1, 95% CI 2.3-7.1, p<0.0001). U plodů se SUA nebyl výrazný rozdíl v podílu chromozomálních abnormalit mezi plody s chybějící levou či pravou artérií (11/60 či 18.3% vs 8/42 či 19.0%, p=0.93). Byla zachycena SUA v 5/39 (12,8%) případů s trizomií 21, 8/16 (50%) s trizomií 18, 1/4 (25%) trizomie 13 a 5/69 (7.2%) s jinými chromozomálními defekty. Chromozomální abnormality nebyly nalezeny u plodů kde SUA byl izolovaným ultrasonografickým nálezem. Všechny plody s SUA a chromozomálními defekty měly přidružený abnormální sonografický nález. Závěr: „A single umbilical Artery“ (SUA) ve druhém trimestru těhotenství má vysokou souvislost s trizomií 18, 13, 21 a jinými chromozomálními defekty, ale u všech chromozomálně abnormálních plodů byla přidružená malformace detekována sonograficky. Absence levé artérie je o něco častější než pravé, ale spojitost s chromozomálními abnormalitami se zdá být stejná pro obě strany.

Prezentované výsledky jednotlivých metodik byly získány za podpory výzkumného záměru MSM6198959223. - 14 -

- 51 -


Význam imunohistochemických markerů pro prognózu karcinomu endometria. Magda Řičánková ( [email protected] ) Doc. MUDr. Radovan Pilka, PhD., Gynekologicko – porodnická klinika FN a LF UP v Olomouci

Úvod: Endometrální karcinom je nejčastějším gynekologickým zhoubným onemocněním v České republice.Průběh onemocnění závisí především na věku při diagnóze, histologickém typu, stavu hormonálních receptorů a klinickém stadiu.Etiologie onemocnění je složitá a zahrnuje jak endogenní, tak exogenní faktory ( hereditární faktory-10%, dietní, hormonální vlivy, stárnutí ženské populace, estrogenová terapie, nadváha, diabetes mellitus ). Úspěch léčby závisí zejména na včasném záchytu. Cíl: Vyhodnocení exprese sady imunomarkerů ( p53, bcl-2, HER-2/neu, KI67, MMP-7, MMP-26, PAI-1) v materiálu z kyretáže nebo hysteroskopie s cílenou biopsií a vyhodnocení exprese stejných imunomarkerů v materiálu z definitivního chirurgického zákroku a jejich porovnání.Vyhodnocení exprese imunomarkerů ve vztahu k tradičním prognostickým hodnotám a jejich korelace s přežíváním pacientek. Materiál a metoda: Snaha zhodnotit výsledky exprese výše uvedených imunomarkerů v materiálu od 105 pacientek operovaných a dispenzarizovaných na Porodnicko-gynekologické klinice Fakultní nemocnice v Olomouci.U každé pacientky jsme ve spolupráci s Ústavem patologické anatomie LF UP vyhodnocovali vztah mezi expresí imunomarkerů a sledovanými prognostickými faktory ( věk pacientky, stadium onemocnění, histologický typ, histologický grade, hloubka myometrální invaze, postižení lymfatických uzlin ). Výsledky: V současné době jsme kompletně zpracovali 47 pacientek, u kterých byla zjištěna vzájemná korelace nárustu exprese imunomarkeru p53, HER2/neu a proliferačního indexu KI-67 s dediferenciací nádorů. Výsledky barvení, které probíhá na Ústavu patologické anatomie LF UP, u ostatních 58 pacientek budeme mít k dispozici na začátku měsíce května, kdy také proběhne celkové zhodnocení práce. Závěr: Je pravděpodobné, že informace získané ze změn nádorových imunomarkerů mohou přispět ke snížení radikality chirurgické a radiační terapie.Cílem do budoucna by měla být další stratifikace podtypů endometrálního karcinomu na molekulárně genetické bazi, což by ale nemělo vézt k tomu, abychom se radikálně zřekli jasných histopatologických kriterií v managementu léčby.


Výskyt a průkaz oxacilin-rezistentních stafylokoků ve Fakultní nemocnici Olomouc Vojtěch Hanulík Doc. MUDr. Milan Kolář, Ph.D., Ústav mikrobiologie LF UP Olomouc

Úvod: Stafylokoky patří k nejdůležitějším původcům lidských infekcí a jejich význam se v současné době zvyšuje z důvodu jejich stoupající odolnosti k antimikrobním přípravkům. K nejvíce obávaným patří kmeny s rezistencí k oxacilinu, která je podmíněna přítomností mecA genu a následnou tvorbou PBP2a. Oxacilin-rezistentní kmeny jsou velmi často multirezistentní a představují terapeutický i epidemiologický problém. Cíl: Cílem studie byla analýza oxacilin-rezistentních stafylokoků ve Fakultní nemocnici Olomouc (FNO). Materiál a metody: Z klinického materiálu pacientů FNO byly v období 2003 až 2007 izolovány a uchovávány methicilin(oxacilin)-rezistentní kmeny Staphylococcus aureus (MRSA) a vybrané koaguláza-negativní stafylokoky (KNS). Citlivost k testovaným antibiotikům byla stanovena standardní diluční mikrometodou a rezistence k oxacilinu byla ověřena modifikovanou diskovou metodou, průkazem PBP2a a mecA genu. Výsledky: Celkem bylo testováno 91 kmenů MRSA a 76 izolátů KNS. Z klinických dat vyplynulo, že největší výskyt MRSA byl prokázán na chirurgii (28%), KAR (16%), traumatologii a hemato-onkologii (po 14%). K nejčastějším diagnózám sdruženým s výskytem MRSA patřily maligní onemocnění (26%), traumata (24%), nemoci dolních cest dýchacích (16%) a diabetes mellitus (7%). V případě MRSA byla prokázána vysoká rezistence k dalším antibiotikům a k terapii lze použít především vankomycin a teikoplanin, k jejichž účinku nebyl prokázán rezistentní kmen. Velmi důležitým výsledkem je potvrzení předpokladu, že klasická metoda určení rezistence pomocí minimální inhibiční koncentrace (MIC) může selhat a výsledkem je falešná citlivost, která způsobí nejen selhání léčby, ale za určitých okolností i smrt pacienta. Z 91 kmenů MRSA bylo podle MIC oxacilinu falešně citlivých 78%. V případě koaguláza-negativních stafylokoků s MIC oxacilinu v rozmezí (0,5-2 mg/l) bylo 16% ve skutečnosti oxacilinrezistentních. Závěr: Z našich výsledků vyplývá, že prevalence MRSA je ve FNO v porovnání se srovnatelnými nemocnicemi v zahraničí velmi nízká (1%). Je však nutné zdůraznit, že standardní diluční mikrometoda může při detekci oxacilin-rezistentních stafylokoků selhat a z tohoto důvodu je důležité používat jiné metodiky vedoucí k jejich správné a včasné identifikaci. Prezentované výsledky jednotlivých metodik byly získány za podpory výzkumného záměru MSM6198959223.

- 50 -

- 15 -


Diagnostické zobrazení žlučových cest pomocí magnetické rezonance (MRCP) ve srovnání s ERCP. Lucie Hanzlíková MUDr. David Horák PhD., Radiologická klinika FN a LF UP v Olomouci

Cíl: K dosažení správné diagnózy při chorobách žlučových cest a pankreatu je zapotřebí zobrazení žlučovodů a pankreatického vývodu. Nyní je nejvíce používanou technikou ERCP (endoskopická retrográdní cholangio-pankreatikografie), což je metoda přímá, invazivní. V této práci srovnáváme ERCP s MRCP (cholangiopankreatikografie magnetickou rezonancí), jako metodou neinvazivní. Srovnáváme kvalitu zobrazení a diagnostickou výtěžnost obou metod. Materiál a metodika: Soubor pacientů, kteří byli srovnáváni, tvoří 16 pacientů, kterým bylo provedeno 3D MRCP vyšetření v období od 8/2005 (včetně) do 8/2006 a zároveň ERCP vyšetření. Mezi jednotlivými vyšetřeními není časový odstup delší než 3 měsíce a zároveň tito pacienti v tomto období nepodstoupili žádný invazivní zákrok ve vyšetřované oblasti (např. extrakci kamenů u choledocholithiázy nebo cholecystektomii). 3D MRCP sekvenci provedenou se synchronizací s dechovou křivkou získanou pomocí tzv. navigátorového echa jsme provedli na MR přístroji Siemens Magnetom Avanto 1,5 T. ERCP vyšetření prováděl erudovaný internista na II. interní klinice FNO. Výsledky: Z hlediska kvality zobrazení bylo MRCP vyšetření u 12 pacientů (75 %) shledáno jako kvalitativně dobré, v případě ERCP bylo kvalitativně dobré vyšetření v 31,2 % u 5 pacientů. Nedostatečnou kvalitu vyšetření (vyšetření nešlo diagnosticky hodnotit) jsme nalezli pouze v 1 případě (6,25 %) u ERCP. Jako kvalitativně průměrná jsme hodnotili 4 MRCP vyšetření (25 %) a 10 ERCP vyšetření (62,5 %). Z hlediska získané diagnostické informace jsme shledali MRCP a ERCP vyšetření rovnocené u 10 pacientů (62,5 %). Diagnostická úroveň MRCP byla hodnocena jako lepší u 5 pacientů (31,25 %), a ERCP u 1 pacienta (6,25 %). Nejčastěji byla v našem souboru pacientů zjištěna cholecysto a choledocholithiáza (v 37,5 %), obstrukce tumorem hlavy pankreatu (v 12,5 %), cholecystitida (12,5 %), normální nález (12,5 %), pseudocysta hlavy pankreatu, stenóza Vaterské papily, chronická pankreatitida a tumorózní stenóza v oblasti junkce hepatiku (vždy v 6,25 %). Závěr: V našem souboru bylo 16 (100 %) pacientů vyšetřitelných pomocí MRCP. Diagnostická výtěžnost MRCP byla srovnatelná nebo dokonce lepší než ERCP v 93,75 %. Výhodou MRCP vyšetření je neinvazivita a podrobné zobrazení okolních anatomických struktur. Výhodou ERCP je kromě diagnostiky možnost současného terapeutického řešení (extrakce konkrementů z choledochu, zavedení stentu). Pro diagnosticky složitější případy je vhodná kombinace obou metod. - 16 -


Detekcia sentinelových lymfatických uzlin u karcinome prsníka – peritumorózna alebo subdermálna injekcia? L.Rudinská P.Koranda, I.Švach, N.Zlámalová, P.Beneš, M.Kamínek, M.Mysliveček, Klinika nukleárnej medicíny, I. chirurgická klinika a Onkologická klinika, Fakultná nemocnica a Lekárska fakulta Univerzity Palackého, Olomouc

Cieľ: peritumurózna a subdermálna injekcia sú najčastejšími spôsobmi podania radiofarmaka pri scintigrafii a biopsii sentinelových uzlin (SLU) u karcinóme prsníka. Niektoré pracoviská využívajú oba spôsoby aplikácie súčasne. Predmetom tejto štúdie bolo zistiť, či samostatná peritumorózna injekcia je schopná detekovať SLU u väčšiny pacientiek (pac.) a či su subdermálne prípadne retroareolárné aplikácie radiofarmaka vedúce k zobrazeniu identických SLU ako pri užití peritumorálnej injekcie. Metóda: 33pac. s karcinomom prsníka (25 palpovateľných, 8 nehmatných tumorov, lokalizácia: 13 HZQ, 7 DZQ, 6 HVQ, 5 DVQ, 2 centrálne) bolo vyšetrené scintigrafiou a biopsiou SLU pomocou dvojdielného protokolu. 200 MBq of 99m Tc- nanokoloidu (veľkosť častíc 10-80nm) v 1.5 ml bolo podané peritumorózne rozdelené do šiestich malých porcíí a behom troch nasledujúcich minút bola lymfatická drenáž podporená jemnou masážou. Séria statických scintigramov (120 s ) v prednej a bočnej projekcii bola nahrávaná 5-45 min p.i., neskoršie statické skeny boli zahajované 90 min.p.i. Následne bolo aplikované subdermálne, alebo retroareolárne nad tumorom 50 MBq 99m Tc-nanokoloidu 0.5ml, statické scintigramy boli zaznamenané za ďalších 20 a 60 min. Rádionavigovaná SLU biopsia bola zahajovaná 18 – 20 hod. po scintigrafií. Výsledky: Po peritumoroznej injekcií boli SLU intenzívne zobrazené u 31 z 33 pac. (axilárne SLU 31 pac. , SLU vo vnútornom mamárnom reťazci u 2 pac., čas zobrazení SLU : medián 8min., rozsah časov 3-45 min.). U dvoch pac. boli SLU detekované iba pomocou subdermálnej injekcie. Dodatočná subdermálna, alebo retroareolárna aplikácia viedla k zobrazeniu ďalších axilárnych uzlin u 9 z 31 pac., v internom mamárnom povodí sa dodatočne nezobrazili žiadne ďalšie uzliny. Odlišný lymfatický odtok pri porovnaní peritumoróznych a ostatných aplikácií bol zistený u 11 z 31 pac. Záver: Peritumorózna a subdermálna (prípadne retroareonálna) aplikácia nanokoloidov môže viesť u niektorých pac. k zobrazeniu odlišných lymfatických ciest. Pri predpokladu, že SLU zobrazené po peritumoróznej injekcií sú autentické SLU, je teda zrejmé, že samotná peritumorózna aplikácia je vhodnejšia u väčšiny pac. Subdermálna alebo retroareolárnu aplikáciu je možné použiť v málo početných prípadoch chýbajúcej alebo tak slabej akumulacie radiofarmaka v SLU, že by nebolo možno následne uskutočniť rádionavigovanú biopsiu SLU. Štúdia bola podporená grantom IGA MZ ČR NR /7881-3. - 49 -

Název práce: Autoři: Školitel:

Postižení periferních nervů u Huntigtonovy choroby Martin Roubec, MUDr. Chovancová Zuzana MUDr. Igor Nestrašil, Neurologická klinika LF UP a FN Olomouc

Huntingtonova choroba je vzácné hereditární neurodegenerativní onemocnění s autosomálně dominantním přenosem a plnou penetrací. Příčinou je abnormální genová sekvence, zmnožení tripletu CAG, na krátkém raménku 4. chromozomu. Klinické projevy, progresivní pohybová porucha, demence, emoční a behaviorální poruchy, se nejčastěji manifestují mezi 20.-50. rokem života. Podkladem projevů je degenerativní postižení striatalních neuronů. Cílem studie je zhodnocení výskytu polyneuropatií u pacientů s Huntigtonovou nemocí. Do studie bylo zařazeno 14 pacientů ( 6 mužů, 8 žen ) ve věku 26 – 83 let, průměr 56 let, s diagnózou Huntigtonovy choroby, léčených na Neurologické klinice FNOL v Olomouci. U pacientů bylo provedeno hodnocení subjektivních potíží ve vztahu k polyneuropatii dotazníkovou metodou, hodnocení klinického nálezu a elektromyografické (EMG) a genetického vyšetření (počet CAG tripletů). Ve studii bylo zjištěno, že Huntingtonova nemoc není spojena s vyšším výskytem postižení periferního nervového systému. Postižení periferních nervů u Huntingtonovy nemoci je vzácné. V naší studii jsme neprokázali vyšší výskyt neuropatií než ve stejně staré populaci.

- 48 -


Vyšetření sentinelové uzliny u maligního melanomu Eva Gabriela Hoblíková ([email protected]), Pukančíková ([email protected]) MUDr. Petr Beneš, Onkologická klinika FN a LF UP v Olomouci

Úvod: Maligní melanom je vysoce zhoubný, především kožní nádor z melanoblastů - pigmentových buněk, vycházejících z neuroektodermu. Za posledních třicet let se zvýšila incidence v ČR 4x. Jen v České republice je každoročně prokázáno asi 300 nových případů. Na jeho vzniku se podílí především ultrafialové záření, a to zejména jeho UVB složka. Rizikové mohou být i dysplastikcké névy či chronická iritace kůže. Pro dobrou prognózu je zásadní včasná diagnostika. Volba terapie závisí především na tzv. stagingu - posouzení rozsahu nádoru. Za tímto účelem byla vypracovaná metoda vyšetření sentinelové uzliny. Sentinelová uzlina je první spádová uzlina drénující místo nádoru. Pokud se v ní histologicky nenajdou nádorové buňky, předpokládáme, že melanom je omezen na kůži. V tomto případě stačí chirurgická terapie. Pokud nádorové buňky v této tzv. strážné uzlině objevíme (anebo pokud již došlo k vytvoření jinak zjistitelných metastáz), je indikována následná terapie – např. imunoterapie (interferon), chemoterapie či méně často radioterapie. Cíl: Zjistit míru selhání metody, dále najít možnou souvislost vybraných klinických dat s prognózou. Metoda: Získání klinických dat o 160 pacientech s maligním melanomem vyhledáváním v dokumentaci, ale také vlastním vyšetřováním pacientů při prohlídkách v rámci dispenzarizace, účast při konziliích. Zpracování dat zhodnocení senzitivity vyšetření sentinelové uzliny, porovnání vybraných údajů významných z epidemiologického a prognostického hlediska. Výsledky: V současné době jsou zpracovávána nejaktuálnější data z daného souboru, která budou prezentována na konferenci Závěr: Dle předběžných výsledků se zdá, že vyšetření sentinelové uzliny bude mít jen malé procento selhání. U ostatních, zejména demografických či prognostických dat předpokládáme podobnost s dosud získanými údaji u srovnatelné populace. Pokud bychom našli rozdíly, byl by to zajímavý námět pro další práci.

- 17 -


Srovnávací studie detekce a vyhodnocování velikosti jícnových varixů s využitím radiální endosonografie s frekvencí 12 a 20 MHz versus esofagogastroduodenoskopie. Martin Holinka MUDr. Igor Tozzi, II. Interní klinika LF UP a FN v Olomouci

Rozvoj portální hypertenze je důležitým mezníkem pro vznik život ohrožujících komplikací jaterní cirhózy. Je přímou příčinou jícnových varixů, jaterní encefalopatie i ascitu. K nejvýznamnějším lokalizacím, v nichž dochází k rozšiřování spojek mezi portálním a systémovým oběhem, patří oblast jícnu a žaludku. Otevření těchto spojek vede k vývoji varixů v okolí jícnu a žaludku. Zvýšení portosystémového gradientu vede k jejich zvětšování a postupným tlakem na stěnu jícnu a žaludku k jejich penetraci až do submukózní oblasti stěny jícnu a žaludku. V okamžiku, kdy tlak na cévní stěně dosáhne kritických hodnot, dochází k ruptuře varixů a jejich otevření do lumina trávicí trubice. Krvácení z jícnových a žaludečních varixů je potom příčinou smrti asi u jedné třetiny cirhotiků s portální hypertenzí. Nález varixů při prvním vyšetření nemocných s jaterní cirhózou se uvádí v širokém rozmezí 40-80% (v průměru 60%). Prevalence varixů má určitý vztah ke stupni jaterní dysfunkce a narůstá s dekompenzací jaterní léze. Rozhodující pro jejich vývoj je rozdíl mezi tlakem v systémovém a portálním řečišti (portosystémový gradient). Jeho určení je však možné jen invazivním vyšetřením tlaku v portálním řečišti. Výše portosystémového gradientu je rovněž rozhodující pro riziko krvácení z varixů. Jakmile varixy jednou vzniknou, mají tendenci se zvětšovat a krvácet. Bylo navrženo několik dělení velikosti varixů a rizika jejich krvácení. Zkušenost ale ukázala, že stačí dělení na malé varixy jícnu (do 5mm) a na varixy velké (nad 5mm). U nich se pak dále hodnotí změny stěny cévní, ztenčení, varikózní změny stěny, třešňové skvrny apod. Zvětšování malých varixů ve velké je rychlejší než vznik varixů nových. Riziko krvácení z malých varixů se pohybuje kolem 7% a u velkých varixů kolem 50%. Cílem práce bylo vyhodnotit srovnání přínosu radiální endosonografie s frekvencí 12 a 20MHz a esofagogastroduodenoskopie při detekci jícnových varixů a určování jejich velikosti. Dále vyhodnotit přínos radiální endosonografie při detekci jícnových varixů, které ještě není možno diagnostikovat endoskopicky. V práci je současně posuzován vztah jaterního funkčního postižení dle Child-Pugh klasifikace a velikosti varixů. Současně je zhodnocen výskyt a velikost varixů ve vztahu k rychlosti průtoku krve portální žilou verifikovaný dopplerometrickým vyšetřením.

- 18 -

Název práce:

Změny antropometrických a metabolických ukazatelů po dvouměsíční konzumaci vybraných potravin Autor: Helena Přibylová ([email protected]) Školitel: doc. MUDr. Rudolf Chlup, CSc., Ústav fyziologie LF UP Úvod: Práce navazuje na studii Řezníčkové, SVOČ 2006, která řešila vliv konzumace potravin s glykemickým indexem 43%-76% na různé ukazatele. Cíl: Sledovat vliv dvouměsíční konzumace potravin u rozšířené skupiny probandů. Metoda: Bylo sledováno u 61 zdravých osob - 38 žen a 23 mužů (věk 20 až 50 let, BMI 24,23 kg/m2), kteří 2 měsíce denně konzumovali porci potraviny a další 2 měsíce se testovaným potravinám vyhýbali. Porce: 92 g čokolády, 278 g jablečné přesnídávky, 60 g rýžových chlebíčků a 300 g jogurtu Revital. Každá porce obsahovala 50 g sacharidů. Na začátku studie, po 2 měsících konzumace a po 2 měsících bez konzumace byly zjišťovány sledované ukazatele. Kontrolní skupina (KS) měla 15 probandů stejného věku a BMI. Za signifikantní považováno p<0,05. Výsledky: Vývoj ukazatelů v aktivním období (A) konzumace a v pasivním období (P) bez konzumace ukazuje tabulka. Tabulka 1: Přehled ukazatelů v jednotlivých skupinách na začátku a na konci aktivního (A) a pasivního (P) období. Uvedeny průměrné hodnoty. Signifikantní rozdíly zvýrazněny. n Fáze HbA1c Chol TAG HDL LDL ApoA1 BMI Tuk Tuk konzumace (%) (mmol/l) (mmol/l) (mmol/l) (mmol/l) (g/l) (kg/m2) % kg 1,7 2,6 1,5 24,6 21,6 15,9 3,0 4,7 Hami 16 A –zač. 1.0 1,6 2,4 1,5 24,7 21,5 15,7 A -konec 3,0 4,5 1,2 P1 3,0 4,8 1,0 1,7 2,7 1,5 25,1 22,0 16,4 P2 3,1 4,6 1,0 1,7 2,6 1,6 23,6 22,8 17,1 25,1 22,9 17,3 Jogurt 15 A –zač. 3,0 5,4 1,2 1,7 3,1 1,5 25,2 22,8 17,4 A -konec 3,0 5,2 1,5 1,6 2,9 1,6 1,2 1,7 1,5 25,1 22,9 17,31 P1 3,0 5,4 3,2 1,3 1,6 1,5 24,9 22,5 17,1 P2 3,1 5,0 2,8 24,2 18,7 14,5 Čokol. 15 A –zač. 3,3 4,3 1,2 1,6 2,1 1,5 24,3 20,3 15,4 A -konec 3,0 4,5 1,3 1,7 2,2 1,6 2,3 1,6 24,1 19,2 14,9 P1 3,1 4,6 1,2 1,7 2,3 1,6 24,4 20,1 15,6 P2 3,1 4,4 1,5 1,6 Chleb. 15 A –zač. 3,2 5,0 1,2 1,7 2,8 1,5 24,3 24,7 19,4 A –konec 3,2 4,8 1,4 1,6 2,6 1,5 24,3 24,1 18,5 4,9 1,6 2,8 24,2 24,6 19,2 P1 3,1 1,2 1,4 5,1 1,7 2,8 24,4 24,6 19,3 P2 3,3 1,4 1,,6 Kont. 15 P1 3,1 5,0 1,5 1,7 2,6 1,5 23,8 22,9 16,2 P2 3,2 5,0 1,6 1,8 2,5 1,8 23,1 21,2 15,7 22,9 21,3 15,6 P3 3,2 5,0 1,6 1,8 2,5 1,8 22,8 21,8 14,5 P4 3,2 4,9 1,6 1,7 2,5 1,6

Závěr: Hami vedlo ke zvýšení TAG. Při konzumaci jogurtů došlo k poklesu LDL (který se udržel i v období bez konzumace) a ke zvýšení ApoA1. Při čokoládě se zvýšil ApoA1 a obsah tuku v těle. Interpretace zjištěných změn ve vztahu k pasivnímu období bez konzumace a ke kontrolní skupině je určena k diskusi. Podporováno grantem IGA MZ ČR NR 7825-3. - 47 -


Mnohotné pučení patogenní kvasinky Cryptococcus neoformans při dlouhodobém působení hypoxie Jan Přeček MUDr. Vladislav Raclavský, Ph.D., Ústav mikrobiologie LF UP a FN Olomouc

Úvod: Patogenní kvasinka Cryptococcus neoformans reaguje na hypoxii zástavou v nepučící G2-fázi buněčného cyklu, což představuje unikátní formu zástavy cyklu u kvasinek. Při testování různých formátů pro screening mutantů se změněnou odpovědí na hypoxii byl pozorován fenomén mnohotného pučení kryptokoka při dlouhodobém působením prohloubené hypoxie v mikrotitrační destičce zalepené fólií. Podobným podmínkám mohou být buňky této kvasinky vystaveny v některých lidských tkáních v průběhu vývoje infekce. Cíl: Podrobněji prostudovat vývoj kultury C. neoformans v podmínkách dlouhodobě působící hluboké hypoxie v mikrotitračních destičkách. Srovnat parametry reakce na hypoxii u C. neoformans a C. gattii. Metoda: Buňky byly kultivovány v jamkách mikrotitrační destičky, v různých časech po přenosu bylo úplně zamezeno přístupu vzduchu zalepením fólií a následně byly monitorovány růst a velikost buněk. V hypoxických podmínkách byl také srovnáván průběh reakce u vybraných kmenů C. neoformans a C. gattii. Výsledky: Ani úplné zamezení přístupu vzduchu nezastavilo zcela proliferaci kultury a nebyla ani zřejmá závislost mezi rychlostí proliferace a okamžikem zamezení přístupu vzduchu. Fenomén mnohotného pučení byl pozorován za všech testovaných podmínek, bez zřejmé závislosti na okamžiku zalepení. Sledování objemu buněk ukázalo, že po zamezení přístupu vzduchu v kultuře postupně roste podíl menších buněk. Při pokračování kultivace dávají v další generaci tyto buňky vznik ještě menším dceřiným buňkám. Z výsledků je zřejmé, že mnohotně pučící buňky představují jen malou frakci buněčné populace, u které došlo po vzniku velmi malých dceřiných buněk z neznámého důvodu opakovaně k poruše jejich oddělení od mateřské buňky. Srovnání reakce u C. neoformans a C. gattii ukázalo, že při prodlouženém působení hypoxie u C. gattii pravděpodobně dochází k prolomení zástavy cyklu v mnohem menší míře než u C. neoformans. Závěr: Objasnili jsme fenomén mnohotného pučení a ukázali jsme, že reakce C. neoformans na prohloubenou dlouhodobou hypoxii se liší od obvyklé reakce na hypoxii především kvantitativně a tím, že vznikají vyhraněnější populace malých dceřiných buněk. Dále jsme zcela nově zjistili, že C. gattii pravděpodobně zastavuje proliferaci v reakci na hypoxii dokonaleji než C. neoformans. Tento poznatek je nutné potvrdit a verifikovat význam tohoto rozdílu v patogenezi kryptokokové infekce, protože C. neoformans je typicky virulentní jen pro imunokompromitované hostitele, zatímco C. gattii napadá typicky imunokompetentní jedince.

- 46 -

Název práce:

Autor: Školitel:

Využití transabdominální ultrasonografie s barevným mapováním a dopplerometrickým měřením průtoku krve ve v. portae a v hlubokém žilním systému dolních končetin za účelem detekce a vyhodnocení závažnosti možné trombosy jako trombembolické komplikace u pacientů s Crohnovou chorobou a ulcerózní kolitidou. Martin Holinka MUDr. Igor Tozzi, II. Interní klinika LF UP a FN v Olomouci

U pacientů s nespecifickými střevními záněty zaznamenáváme zvýšený výskyt systémových trombembolických komplikací, které představují důležitou příčinu morbidity a mortality těchto pacientů. Incidence systémových trombembolických příhod u nespecifických střevních zánětů je v rozsahu mezi 1 až 8,7%, v pitevních nálezech incidence může dosáhnout až 39%. Nedávno byla prezentována studie, která ukázala, že pacienti s nespecifickými střevními záněty mají 3 krát vyšší riziko hluboké žilní trombózy, kde zařazujeme i trombózu portální žíly a trombózu hlubokého žilního systému dolních končetin. Cílem naší práce bylo Dopplerometrické vyšetření průtoku krve portální žilou a hlubokým žilním systémem dolních končetin u pacientů se střevními nespecifickými záněty, které by mohlo v některých případech u jednotlivých pacientů odkrýt asymptomatickou trombózu. Rovněž jsme u tohoto souboru pacientů s IBD vyhodnotili roli získaných a dědičných protrombotických faktorů včetně posouzení aktivity onemocnění.

- 19 -

Názov práce: Autor: Školitel:

Sledovanie reaktivity kardialného autonomného nervového systému u nemocných so syndrómom obstrukčnej spánkovej apnoe v priebehu liečby pozitivným pretlakovým dýchaním Veronika Hovancová MUDr. Jan Galuszka,Ph.D., I. interná klinika LF UP a FN Olomouc

Úvod: Syndrom spánkového apnoe (SSA) je definovaný epizodami zástavy dychu, ktoré sa vyskytujú počas spánku. Typické zmeny sú na kardiovaskulárnom systéme v priebehu apnoe. Od počiatku apnoe klesá tlak krvi a klesá aj tepová frekvencia v dosledku aktivity parasympatiku. V momente mikroprebudenia sa naopak tlak krvi a tepová frekvencia zvyšujú aktivitou sympatiku. Cieľ: Posudenie vlivu terapie syndromu spánkovej apnoe (SSA) pomocou domáceho pozitivného pretlakového dýchania (režim CPAP continuous positive air-way pressure) na reaktivitu autonomného nervového systému (ANS). Súbor pacientov: 36 nemocných indikovaných k domácí léčbě pomocí CPAP aplikované behom nočného spánku. Po selekcii na základe vekovej hranice 70 rokov a na základe kvality záznamu bolo hodnotených 29 pacientov. Pacienti so SSA indikovaný k domácej liečbe CPAP.Muži 23, Ženy 6, vek 30 – 70 rokov (priemer. 52,7 ).Pridružené choroby mali : Hypertenze 75%, kardiopatie 24%, obezita 24%, chronické onemocnenia plúc a priedušiek 14%, ostatné onemocnenia vo vztahu k ANS (thyreopatia, hormonálna substitučná liečba, ateroskleróza):17%. S terapiou: ACEI 45%, diuretika 28%, kalciové blokátory 17%, betablokátory 35%, centrálne posobiace hypotenziva 7%, blokátory AT1 receptorov 14%, bronchodilatancia 35%, kortikoidy 3%. Metóda: Hodnocení ANS pomocí krátkodobého záznamu VSF behom testu ľah – stoj – ľah (5 minut v každej pozícii) dvakrát u celého súboru pacientov: v prvom meraní pred začiatkom liečby pomocou CPAP a podruhé v priebehu tejto liečby. Boli hodnotené nasledujúce parametre VSF: POWER HF (ms2),POWER LF (ms2), RELAT. LF (%),RELAT.HF (%), LF/HF, TOTAL POWER (ms2), MSSD (ms2). Výsledky: 1. meranie / 2. meranie stoj: HF 50.2/105.1, LF 65.5/125.0 , LF/HF 2.61/2.41,RELAT LF 61.8/57.1, RELAT HF 38.2/42.9, TOTAL PWR 115.7/230.2 , MSSD 243.8/414.9. ľah: HF140.9/177,3, LF 195.5/161.1 , LF/HF 3.28/1.84,RELAT LF 60.4/53.3, RELAT HF 39.5/46.7, TOTAL PWR 336.5/338.4 , MSSD 480.5/639.2. Záver: Bol zistený vzostupný trend hodnot u všetkých sledovaných parametrov VSF s výnimkou REL LF a LF/HF v stoji a PWRLF, LF/HF, REL LF v supinačnej poloze. Hraničnej statistickej významnosti dosiahli len zmeny LF/HF v ľahu (p 0.027). Nález možme vykládat ako výraz zlepšenej reaktivity kardialného ANS a pokles sympatikotónie v dosledku terapeutického účinku CPAP. Omedzenie studie: vek pacienta,heterogenna medikace,komorbidita.

- 20 -


Komplikace keramických náhrad kyčelního kloubu Tomáš Proček MUDr. Jiří Gallo, Ph.D., Ortopedická klinika LF UP a FN v Olomouci

Aloplastika kyčelního kloubu patří mezi nejúčinnější léčebné postupy v ortopedii. Princip metody spočívá v nahrazení degenerovaných biologických povrchů inertními technickými povrchy. Nejčastěji se páruje kov s polyetylénem (hlavička-jamka). Při používání této kombinace materiálů vzniká při chůzi velké množství mikročástic, které vyvolávají zánětlivou reakci s následnou resorpcí kostního lůžka endoprotézy (tzv. periprotetickou osteolýzu). Tento problém vedl k vývoji alternativních materiálů, z nichž se v praxi prosadily páry keramikakeramika a kov-kov. Keramické hlavičky (zpočátku české produkce, později zahraniční) se na Ortopedické klinice LF UP a FN v Olomouci začaly používat od roku 1990. Mnohem později byly implantovány endoprotézy keramické. Během této doby jsme se setkali pouze s několika frakturami keramické hlavičky a jedním případem fraktury keramické jamky. Na vybraných kasuistikách se pokusíme naznačit možné příčiny selhání. Závěr: Náhrady s keramickými povrchy vykazují nízký podíl komplikací a signifikantně snižují rychlost opotřebení, což výrazně prodlužuje jejich životnost.

- 45 -


Reziduálna choroba u karcinomu prsníka Patkaňová Lenka, Schlenkerová Denisa MUDr. Švach Ivan, Ph.D., I.chirurgická klinika LF UP a FN Olomouc

Název práce:

Autor: Školitel: Cieľ : Pre stanovenie nádorového ochorenia je ďalším dôležitým krokom vo vyšetrovacom algoritme určenie rozsahu ochorenia, staging. U karcinomu prsníka sa štandartne vyšetruje postihnutie axilárnych uzlín. V súčasnosti smeruje pozornosť na detekciu a vyšetrenie sentinelových uzlín. V našom projekte sme sa zamerali na detekciu mikrometastatického postihnutia sentinelových uzlín u pacientiek s nádorom prsníka.Metódy: Pre toto vyšetrenie sa použila metóda RTPCR v reálnom čase. Pomocou tejto metódy sa na základe detekcie typických znakov epiteliálnych nádorových buniek na úrovni mRNA, detekovali izolované nádorové bunky v lymfatických uzlinách. Ako markery nádorových buniek sa použili mamaglobin MGB 1, karcinoembryonálny antigén CEA, adhéznu molekulu epiteliálnych buniek EpCAM a ako kontrolný gen GAFD. Metóda spadá do oblasti ultrastagingu, jej vysoká citlivosť umožňuje detekciu jednej nádorovej bunky medzi 1 až 10 mil.bunkami nenádorovými. Senzitivitu metódy zvyšuje tiež spracovanie celej vzorky uzliny naraz, nedochádza k strate materiálu. Preto sa tu v porovnaní s klasickým histopatologickým vyšetrením ponúkajú veľké možnosti pre upresnenie základného stagingu u karcinomu prsníka.Výsledky: Vyšetrených bolo viac než 50 pacientiek operovaných pre karcinom prsníka na prítomnosť okultných nádorových buniek v sentinelových uzlinách. Jednalo sa o pacientky s ochorením 0-III klinického štádia. Metódou real-time RT-PCR bola vyšetrená vždy ¼-1/2 sentinelovej uzliny, zostávajúca časť bola vyšetrena štandartne histopatologicky. Predbežné výsledky ukázali niekoľko dôležitých poznatkov. Predovšetkým, že všetky histopatologicky pozitívne uzliny boli zároveň RT-PCR pozitívne. Pozitívny molekulárny záchyt u histopatologicky neg. uzlín bol v 37,5٪ vzoriek. Najväčší rozdiel v záchyte nádorového postihnutia medzi histopatologickým a RT-PCR vyšetrením bol u klinických štádií 0 a 1, kde malo RT-PCR vyšetrenie takmer 4 krát väčšiu záchytnosť. Záver : Detekcia nádorového postihnutia lymfatických uzlín metodou RT-PCR v reálnom čase sa vyznačuje vyššou citlivosťou oproti klasickým histopatologickým metódam. Mamaglobín MGB1 ako marker nádorových buniek je vysoko špecifický pre bunky pochádzajúce z prsného tkaniva. Nová metóda predstavuje teda účinný nástroj v klinickej onkologií, ktorý svojím prínosom v oblasti ultrastagingu znamená zpresnenie diagnostiky a následnej liečby onkologicky chorého pacienta. Práca na tomto projekte je podporovaná grantom MR 7881-3/2004.

Využití systému pro kontinuální měření koncentrace glukózy (CGMS), softwarového programu Minimed Solutions Software a DEGIF XL2 při stanovení glykemického indexu potravin. Jarmila Hučíková ([email protected]) Doc. MUDr. Rudolf Chlup, Csc., Ústav fyziologie LF UP

Úvod: Práce navazuje na předchozí sdělení (Fajkusová,Jadviščoková SVOČ 2007) zaměřené na stanovení GI potravin pomocí CGMS. Cíl: Demonstrace inovovaného softwarového programu Degif XL2 vyvinutého za účelem automatizovaného výpočtu. Metoda: Pro zpracování byla využita data získaná od 20 zdravých dobrovolníků, která byla uložena do paměti CGMSTM. Následně byla data uložena v programu Solutions Software ve formátu .mmg a odtud převedena do formátu .fst za účelem zpracování v programu Degif XL2 a jejich využití při výpočtu GI. Jako standard se používá čistá glukóza (GI 100). Výsledky: Program Degif XL2 se skládá ze 4 listů: Setup, Data, Proband list, Statistics. Do listu Setup bylo zapsáno 11 testovaných potravin (Tabulka 1). Celkový počet testů u jednoho probanda byl 33. Do listu Data byla kliknutím na Import CGMS přenesena data 20 zdravých probandů z .fst souborů. Stisknutím tlačítka Resulting IAUC získáme vypočtené plochy pod křivkou IAUC1 a IAUC2. Proband list zobrazuje počet úspěšně vyhodnocených testů. Po kliknutí na list Statistics získáme následující data: GI1, GI2, počet úspěšně vyhodnocených testů pro každou potravinu a IAUC1, IAUC2 pro celou skupinu i pro každého probanda jednotlivě. Z celkového počtu 640 testů provedených u 20 zdravých probandů (33 u každého z nich) bylo hodnotitelných 491 testů (77%). Pro poruchu senzoru bylo nutno vyřadit 102 testů (16%), z nedostatku na straně probanda bylo nutno vyřadit 47 testů (7%). Tabulka 1. Počet hodnocených testů a počet probandů, u kterých byly hodnotitelné všechny 3, resp. 2 nebo pouze 1 test. Degif XL automaticky vyřazuje všechny testy nesplňující stanovená kritéria. Počet Počet probandů Potravina testů 3 tests 2 tests 1 test no test 48 11 6 3 0 20 ravioli, sýr 41 10 3 5 2 20 špaldové racio 34 8 1 8 3 20 čokoláda 50 12 6 2 0 20 glukosa 52 15 3 1 1 20 kaše, prsty 44 9 8 1 2 20 kolonáda 45 10 5 4 1 20 rýžové racio 50 12 7 0 1 20 rohlík 41 6 10 3 1 20 knedlíky 28 0 12 4 4 20 polévka 48 12 5 2 1 20 med 6 2 0 0 18 20 džus 4 0 2 0 18 20 brambůrky 491 Max počet testů 640 Celkem testů

Závěr: Program DEGIF XL2 a Solutions Software usnadňují rutinní stanovení skupinového i individuálního GI potravin. Podporováno grantem MZČR IGA NR 7825-3

- 44 -

- 21 -

Název práce:

Vyšetřování glykemického indexu potravin pomocí CGMS a výskyt lokálních komplikací v místě zavedení senzoru Autor: Tereza Jadviščoková ([email protected]) Školitel: Doc. MUDr. Rudolf Chlup, CSc., Ústav fyziologie LF UP Úvod: Práce navazuje na předchozí sdělení (Mlčák, SVOČ 2003, Fajkusová, SVOČ 2007). Metodika stanovení GI nebyla dosud jednoznačně definována. Cíl: Zhodnotit spolehlivost a bezpečnost stanovení GI pomocí CGMS. Metoda: U 22 zdravých probandů ve věku 14 – 47 let bylo pomocí Sen-Serteru do podkoží hýždě nebo beder zavedeno 26 senzorů. Před zavedením bylo místo vpichu 3 krát dezinfikováno Cutaseptem F (Bode Chemie Hamburg); 2 krát otřeno tamponem a potřetí ponecháno 2 minuty, aby zaschlo. K fixaci bylo použito náplasti Tegaderm (3M Health Care) a Transmitter Adhesive Patch (Medtronic MiniMed). Senzor zůstal v podkoží po celou dobu testování (9 dní). Spolehlivost senzorů byla posuzována dle jejich doby funkčnosti. Náročnost studie a lokální komplikace byly hodnoceny pomocí fotografií a dotazníku. Výsledky: Údaje o spolehlivosti senzorů uvádí Tab.1. Výskyt lokálních komplikací v místě zavedení senzoru viz. Tab.2. Problémy způsobené senzorem viz. Tab.3 Tab.1: Spolehlivost senzorů Důvod vytažení senzoru

Ukončení studie (senzor od začátku) Ukončení studie (2.senzor) Z rozhodnutí probanda Omylem vytržen Výpadek funkce Výpadek funkce Celkem senzorů

Tab.2: Přehled senzorů, u nichž se vyskytly lokální komplikace Doba funkčnosti senzoru [dny] 9

17 (65%)

8 3 6 0,5

2 (8%) 2 (8%) 1 (4%) 3 (12%)

1,5

1 (4%) 26 (100%)

Počet senzorů n

Komplikace Citlivost na dotek Svědění Bolest Zarudnutí Pálení Řezání Štípání Hematom Bez komplikací

Počet senzorů 5 (19%) 5 (19%) 2 (8%) 2 (8%) 1 (4%) 1 (4%) 1 (4%) 1 (4%) 16 (62%)

Tabulka 3. Přehled problémů, které se objevily v návaznosti na zavedení senzoru Problémy Počet probandů (n= 22= 100%) Změna kvality spánku 2 (9%) Zhoršení pozornosti 1 (5%) Ztráta času při obsluze monitoru 4 (18%) Obtížná obsluha monitoru 1 (5%) Diskomfort způsobený senzorem 4 (18%) Diskomfort způsobený náplastí 6 (27%)

Závěr: Většina senzorů (85%) byla bez závad. Lokální komplikace se vyskytly u 10 senzorů z 26 (38%), a to jen v klinicky nevýznamné formě. CGMS lze doporučit pro stanovení GI potravin. Studie má praktický význam v tom, že pro vyšetřování GI u 20 osob je třeba počítat se spotřebou asi 24 senzorů. Podporováno grantem MZČR IGA NR 7825-3 - 22 -

Název práce: Autor: Školitel: Spoluautoři:

Pohybová aktivita jako prevence kardiovaskulárních onemocnění Bc. Barbora Paráková doc. MUDr. Eliška Sovová, Ph.D., MBA. , I.interní klinika LF UP a FN v Olomouci Mgr. Hana Cyprianová, Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci; MUDr. Jan Bajorek, I. Interní klinika FN

Úvod: Pravidelná optimální pohybová aktivita by měla být nedílnou součástí primární i sekundární prevence onemocnění kardiovaskulárního systému (KVO). Zejména proto, že zlepšuje oxidativní kapacitu cvičících svalů, endoteliální funkci, snižuje periferní vaskulární rezistenci, zvyšuje průtok kosterními svaly, snižuje akumulaci laktátu a redukuje anaerobní metabolismus. Pravidelná optimální pohybová aktivita dále snižuje submaximální tepovou frekvenci, systolický krevní tlak a dvojprodukt, čímž vede ke snížení myokardiální spotřeby kyslíku během aktivit každodenního života. U nemocných s pokročilou srdeční chorobou se díky fyzické aktivitě zvyšuje ischemický práh a umožňuje tak nemocným vykonávat intenzivnější činnost bez projevů např. anginy pectoris nebo projevu ischémie na elektrokardiogramu. Cílem naší studie je zhodnotit pohybovou aktivitu u pacientů s koronograficky prokázanou ICHS. Metodika: Pilotní studie se zúčastnilo 5 pacientů z Fakultní nemocnice v Olomouci, kteří byli po invazivním katetrizačním výkonu na koronárním řečišti a u kterých bylo možno vyhodnotit pohybovou aktivitu (PA) a pohybovou inaktivitu (PI) v průběhu 6 dní. Sledovaný soubor je tvořen 1 ženou a 4 muži, průměrný BMI je 26,58 (min 22,6; max 33,5), průměrný věk 64,68 (min 56,5; max 73,4). PA, PI, průměrný energetický výdej za den a počet kroků ve sledovaném období byly měřeny přístrojem Actigraf. Každý proband souhlasil s měřením, byl obeznámen s obsluhou přístroje a byl instruován, aby zapisoval druh PA a PI do vytvořené tabulky. Výsledky: Z výsledků získaných z Actigrafu vyplynulo, že průměrná pohybová aktivita (PA) byla 6,8 hod za 6 dní a průměrná pohybová inaktivita (PI) 5,32 hod za 6 dní, průměrný energetický výdej za 24 hod byl u sledovaného souboru 1782,0 kcal/hod a průměrně probandi absolvovali 7050 kroků za týden tj. v průměru necelých 1200 kroků denně. Závěr: Sledovaný soubor ušel v průměru 8-9krát méně kroků, než je doporučená denní aktivita. Současně doba průměrné pohybové aktivity byla v průměru jen o hodinu a půl delší než pohybová inaktivita. Z výsledků vyplývá, že PA je ve sledovaném souboru nedostačující. Vzhledem k tomu, že chůze představuje základní pohybovou aktivitu člověka, jeví se jako ideální prostředek k posílení kardiovaskulárního systému v rámci primární i sekundární prevence. Klíčová slova: kardiovaskulární onemocnění, pohybová aktivita, actigraf

- 43 -


Exprese proteinů rodiny p53 v kůži nemocných lupénkou Anna Müllerová MUDr. Dana Kylarová, Ph.D., Ústav histologie a embryologie LF UP v Olomouci


Alternativní ošetření zubního kazu chemomechanickou metodou Petr Jalůvka, Andrea Adámková MUDr. Zdenka Zapletalová, Ph.D., Klinika zubního lékařství LF UP a FN Olomouc

Úvod: Psoriáza je chronické onemocnění nejasné etiologie, které se v současnosti nedá zcela vyléčit. Je chrakrerizované hyperproliferací s nedokonalou diferenciací keratinocytů ve smyslu parakeratózy, v dermis a epidermis najdeme zánětlivý infiltrát z polymorfonukleárů. Řada genů, včetně onkogenů a tumorsupresorových genů, může hrát roli v rozvoji psoriatických lézí. Do rodiny p53 patří proteiny p53, p63, p73. p53 hraje klíčovou roli v buněčné odpovědi na aberantní růstové signály a cytotoxické stresy jako je poškození DNA a uplatňuje se při zahájení diferenciace. U proteinů p63 a p73 rozlišujeme několik TA a deltaN izoforem. Izoformy, které obsahují SAM doménu, jsou potřebné zejména pro vývoj epidermis. Cíl: Srovnání exprese proteinů rodiny p53 v psoriatické a nepsoriatické tkáni epidermis. Materiál a metodika: Vzorky zdravé i psoriatické kůže od 7 pacientů s lupénkou jsme zpracovali standardní parafínovou technikou. K detekci proteinů byla použita standardní nepřímá třístupňová imunohistochemická metoda vizualizovaná peroxidázovou reakcí. Řez byl posléze dobarven kontrastním barvením (hematoxylin). Primární protilátkou k proteinu p53 byla DO7, k různým izoformám p63 byly použity polyklonální protilátky p63 p63KNα, p63KN∆ a p63KNTA a k dvěma izoformám proteinu p73 monoklonální p731.1 a p73α1.1. Z obarvených řezů bylo hodnoceno vždy 6 snímků, v nichž byl stanoven labelling index (poměr počtu pozitivních buněk k celkovému počtu buněk). Výsledky a závěr: Nezaznamenali jsme žádné výrazné rozdíly mezi psoriatickou a zdravou kůží pacientů v četnosti p53/63/73 pozitivních buněk. Mírné rozdíly v poměru pozitivních buněk v psoriatické a zdravé kůži jsme zaznamenali u proteinů p53 a p63. Nízkou expresi jsme pozorovali u proteinů p53 a obou izoforem p73. Naopak výraznou pozitivitu vykazovaly trvale všechny studované izoformy proteinu p63.

Úvod: Vedle klasické strojové preparace existuje při ošetřování zubního kazu celá řada alternativ. Jednou z nich je chemomechanická metoda pomocí systému CarisolvTM. Principem metody je použití speciálního gelu obsahujícího hypochlorid sodný s příměsí tří aminokyselin, který rozpouští poškozenou kolagenní matrix napadeného dentinu. Speciálně navrženými ručními nástroji je zajištěno selektivní odstranění kariézních hmot, přičemž zdravé zubní tkáně zůstávají zachovány. Další předností je snížení bolestivosti výkonu a zajištění většího pohodlí pro pacienta. Metoda tak dává nové možnosti při ošetřování anxiozních pacientů. Je použitelná jak u stálého, tak u dočasného chrupu. Cíl: Zjištění reakcí a pocitů pacientů na nový způsob ošetření zubního kazu, zhodnocení časové náročnosti ošetření. Metoda: Otevřeli jsme kavitu a vytvořili obrys vhodnou strojovou technikou. Při preparaci jsme se snažili o co nejvyšší možné zachování zdravých zubních tkání v závislosti na retenci a rezistenci výplně. Poté jsme do kavity nanášeli přiměřené množství gelu Carisolv a po 30 vteřinách jsme speciálními exkavátory s tupým řezným profilem opakovaně odstraňovali změklý kazivý dentin. Následovala úprava sklovinných hran a toaleta kavity. V závislosti na hloubce kazu jsme aplikovali podložku z vhodného materiálu. Systém CarisolvTM je svými vlastnostmi předurčen pro adhezivní výplňové materiály především skloionomerní cementy. Výsledky: Systém CarisolvTM jsme vyzkoušeli při ošetřování kariézních lézí různého typu u vybraného počtu pacientů konzervačního oddělení Kliniky zubního lékařství v Olomouci. Počet pacientů byl relativně omezený, proto námi získané údaje je nutno interpretovat s obezřetností. Mezi pacienty převládal pozitivní názor na tento nový způsob ošetření zubního kazu. Pacienti hodnotili ošetření jako spíše příjemné a pociťovali menší nebo žádnou bolest na rozdíl od konvenční strojové preparace. Ve srovnání s konvenční metodou odstranění zubního kazu je práce se systémem CarisolvTM časově náročnější. Určitou nevýhodu představuje také vyšší cena preparátu a ručních nástrojů. Závěr: Chemomechanické ošetření zubního kazu systémem CarisolvTM se ukázalo být příjemné pro pacienta a kvalitativně vyhovující moderním standardům. Otázkou zůstává, jak se tento nový způsob ošetřování prosadí v českých zubních praxích. Ošetření totiž není hrazeno zdravotní pojišťovnou a pacienti v celé řadě případů upřednostní finančně méně nákladné řešení před řešením nejvhodnějším.

- 42 -

- 23 -

Název práce:

Autor: Školitel:

1) Metabolické a zánětlivé rizikové faktory ischemických cévních mozkových příhod 2) Faktory hemostázy a jejich role u ischemických cévních příhod Jana Jašková, Zuzana Konečná Doc. MUDr. Ivanka Vlachová, Csc., Neurologická klinika FN a LF UP v Olomouci

V říjnu 2006 jsme společně navázaly na projekt zahájený již v roce 2003. Jeho primárním cílem je posouzení spolehlivosti vlivu sérových hladin metabolických rizikových faktorů ischemické cévní mozkové příhody (metabolizmus glycidů, lipidů a zejména metabolického syndromu inzulínové rezistence) a hyperhomocysteinémie, dále zánětlivých faktorů – reprezentovaných ultrasenzitivním C-reaktivním proteinem a faktorů hemostázy v akutní fázi onemocnění a posouzení jejich případné prediktivní hodnoty za tři měsíce a po roce od vzniku iktu. Za tímto účelem bylo vyšetřeno celkem 111 nemocných v akutní fázi ischemické cévní mozkové příhody, kontrolní skupinu tvoří 58 osob. Naše práce spočívá v důsledném vyhledávání výsledků vyšetření jak u probandů, tak u členů kontrolní skupiny v Nemocničním informačním systému, popř. přímo v chorobopisech. Záznamy některých údajů vyžadují podrobné seznámení se s anamnézou pacientů, popř. provedení potřebných výpočtů. Následně data zaznamenáváme do tabulek v aplikaci Microsoft Excel. Od jejich závěrečného statistického zpracování očekáváme potvrzení vlivu sledovaných faktorů na etiopatogenezi ischemické cévní mozkové příhody i na průběh akutní fáze.

- 24 -

Názov práce: Autor: Školiteľ :

Rozlíšenie vysoko príbuzných kvasiniek Candida albicans a Candida dubliniensis Mišíková Jana ([email protected]) Vladislav Raclavský, MUDr., Ph.D., Ústav mikrobiológie LF UP a FN Olomouc

Úvod: Candida dubliniensis je patogénna kvasinka fenotypovo veľmi ťažko rozlíšiteľná od Candida albicans. Najčastejšie sa vyskytuje v dutine ústnej a stolici HIV-pozitívnych pacientov, kde môže tvoriť až 30 % izolátov. C. dubliniensis je všeobecne menej virulentná ako C. albicans, klinicky významná je ale jej schopnosť vyvinúť sekundárnu rezistenciu k azolovým antimykotikám, hlavne k flukonazolu, ktorá je najčastejšie daná zvýšenou expresiou génu pre efluxnú pumpu MDR1. Cieľ: Zaviesť jednoduchý a ekonomický screening C. dubliniensis a zmapovať výskyt C. dubliniensis v klinických izolátoch z FN Olomouc. Metóda: Izoláty identifikované na základe fenotypových charakteristík ako C. albicans boli preočkované na Staibsov agar, inkubované min. 3 dni pri teplote 37 °C a hodnotené makroskopicky i mikroskopicky. Ako C. dubliniensis boli predbežne identifikované izoláty tvoriace kolónie s drsným okrajom, s mikroskopicky pozorovateľnými pseudohýfami a chlamydospórami. Výsledky: Ku dňu 30.3.2007 bolo naočkovaných a zhodnotených 190 kultúr predtým identifikovaných ako C. albicans. Z tohto počtu tvorilo po 3 dňoch pseudohýfy 26 kultúr a chlamydospóry s pseudohýfami 2 kultúry. Izoláty tvoriace aspoň pseudohýfy budú zhodnotené ešte pomocou PCR. Záver: Z doterajších výsledkov vyplýva, že z kultúr identifikovaných pri bežnom mikrobiologickom vyšetrení v FN Olomouc ako C. albicans, môže tvoriť 1 % C. dubliniensis. Tento výsledok je konzistentný s literárnymi údajmi, ktoré udávajú typickú frekvenciu C. dubliniensis u HIV-negatívnych pacientov medzi 1 a 2 % izolátov nesprávne identifikovaných ako C. albicans.

- 41 -


Vztah mezi HbA1c a průměrnou koncentrací P-glukózy v předchozích měsících Veronika Matušková ([email protected]) doc. MUDr. Rudolf Chlup, CSc., Ústav fyziologie LF UP

Úvod: Koncentrace glykovaného hemoglobinu HbA1c v krvi odráží průměrnou koncentraci glukózy v plazmě (PG) za posledních 8 až 10 týdnů. V dosavadních studiích byla průměrná PG vypočítávána z omezeného počtu hodnot v denním profilu (obvykle do 10 hodnot). V naší studii jsme využili sensoru CGMS®, Medtronic MiniMed, Northridge, CA, USA, který registruje denně až 288 hodnot koncentrace glukózy v intersticiu, převádí její hodnoty na koncentraci glukózy v plazmě a funguje asi 7 dní. Cíl: Upřesnit vztah mezi glykovaným hemoglobinem a průměrnou koncentrací glukózy v plazmě měřenou kontinuálně v předchozím tříměsíčním období. Metoda: U 8 osob s diabetem 1. typu (4 muži, 4 ženy, věk 19 – 69 let, trvání diabetu 2 - 44 let), dosud léčených inzulinovou pumpou Paradigm 722 bez senzoru, bylo po dobu 3 měsíců prováděno kontinuální monitorování koncentrace PG pomocí senzorů CGMS. Kalibrace senzorů byla prováděna 2x denně glukometrem Advance, Hypoguard, Woodbridge, UK. HbA1c byl vyšetřen celkem 4x: na začátku studie a za jeden, dva a tři měsíce. Data z pumpy byla převáděna do počítače pomocí Solutions software 7311 v.7.0. Statistická analýza byla provedena pomocí statistického programu SPSS v.14.0., SPSS Inc., Chicago, USA. Výsledky: Hodnotu HbA1c na začátku studie a hodnoty HbA1c a PG v měsíčních intervalech uvádí Tabulka 1. Korelace mezi HbA1c a průměrnou PG za předchozí měsíční, dvouměsíční, resp. tříměsíční období lze nalézt v Tabulce 2. Tabulka 1: HbA1c a PG (sensor) u 8 diabetiků léčených pumpou Paradigm 722 (průměr ±SE) Měsíc 0 1 2 3 Odběr HbA1c 0 1 2 3 6,09 5,85 6,53 7,23 Hodnota HbA1c/IFCC (%) ±0,535 ±0,515 ±0,711 ±0,702 Normální rozmezí ≤ 4,0% 9,06± 9,29 9,39 Prům. PG za 1 měsíc (mmol/l) 1,206 ±1,180 ±1,173 9,18 ±1,186 Prům. PG za 1.+2. měsíc (mmol/l) 9,33 ±1,164 Prům. PG za 2.+3. měsíc (mmol/l) 9,24 ±1,167 Prům. PG za 3 měsíce (mmol/l) Tabulka 2: Korelace mezi HbA1c a průměrnou koncentrací PG v předchozích měsících (1,2,3) PG1 PG2 PG3 PG1+2 PG2+3 PG1+2+3 1.HbA1c

c = ,863 p = ,006

c = ,737 p = ,037

c = ,780 p = ,022

2.HbA1c

c = ,843 p = ,009

c = ,727 p = ,041

c = ,678 p = ,065

3.HbA1c

c = ,716 p = ,046

c = ,558 p = ,151

c = ,796

c = ,713

c = ,570

p = ,018 c = ,649

p = ,047 c = ,0573

c = ,632

p = ,140

p = ,082

p = ,138

p = ,093


Možnosti ovlivnění negativních účinků některých anestetik při úvodu do celkové anestezie. Martina Jelínková MUDr. Oldřich Marek, Klinika anesteziologie a resuscitace LF a FN v Olomouci

Úvod: Ve farmakologii rozeznáváme dva druhy interakcí. Interakce farmakokinetické, ovlivňující biotransformace, absorpce nebo extrakce látky a interakce farmakodynamické, kdy dochází k ovlivnění účinku látky na receptorech nebo mimo ně (Wagner et al., 1997). Nové anesteziologické postupy využívají synergických účinků podávaných anestetik. Výsledkem je vyšší účinnost při nižším dávkování anestetika, oběhová stabilita pacienta a vyváženost podávané anestezie. V našem případě se jednalo o kombinaci ketaminu s propofolem. Minimální dávky ketaminu nemají halucinogenní efekt (Hess, 2004), a proto může být takto zvolená kombinace aplikována i rizikovým pacientům s hypovolémií nebo s hemoragickým šokem. Ketamin stimuluje sympatický nervový systém a inhibuje ATP – senzitivní draslíkové kanály. Srdeční frekvence a střední arteriální tlak se během 2-4 minut po nitrožilním podání zvyšují o 30-70% a v následujících 10-20 minutách se opět normalizují, biologický poločas je 2-4 hodiny. Cíl: Zjistit optimální dávku ketaminu, která zamezí následnému snížení tlaku při úvodu do celkové anestezie. Metoda: Zvolili jsme celkem čtyři skupiny pacintů. Každé skupině byla aplikovaná jiná dávka ketaminu (0 – 0,15 – 0,25 – 0,50 mg/kg). Sledovali jsme, jak jednotlivé dávky ovlivňují hodnotu tlaku a hodnotili stav pacienta po celkové anestezii (za 1h, 6h). Výsledky: 0,50 mg/kg je statisticky významná hodnota, která vede ke stabilizaci krevního tlaku a pulzu. Závěr: Kombinace ketaminu a propofolu se ve světě běžně užívá pod jednotným názvem ketofol. Patří mezi efektivní, bezpečný druh sedace a analgezie. Přidáním ketaminu k propofolu rušíme propofolem způsobený nízký tlak. Dále má ketamin analgetický účinek, který propofol sám o sobě nemá. Narozdíl propofol vyvažuje nežádoucí účinky ketaminu jako je nauzea, zvracení a psychomimetický efekt. Což potvrdila i naše studie.

c = koeficient korelace (Pearson) p = pravděpodobnost neoprávněného zamítnutí nulové hypotézy

Závěr: Byla zjištěna korelace mezi HbA1c na konci prvého (1HbA1c) a druhého (2HbA1c) měsíce a průměrnou PG v 1. a/nebo 2. měsíci. Nevýznamná korelace hodnoty 3HbA1c s průměrnou PG za předchozí 1 a 2 měsíce je překvapující a vyžaduje další rozbor. Podporováno grantem IGA MZ ČR NR 7825-3

- 40 -

- 25 -

Název práce:

Etické a právní aspekty asistované reprodukce

Podtéma 1: Autoři: Školitel:

Asistovaná reprodukce a lékařská genetika Monika Jelínková ( [email protected] ), Lucie Skařupová MUDr. Jiří Dostál, Ph.D., Gynekologicko - porodnická klinika LF UP v Olomouci, Centrum asistované reprodukce

Úvod: V současnosti nárůstá počet neplodných párů, které vyhledávají léčbu pomocí technik asistované reprodukce (ART). Rozvoj asistované reprodukce umožnil budoucím rodičům mít geneticky vlastního potomka, přičemž tohoto cíle bylo v mnoha případech dosaženo až po zavedení in vitro fertilizace s následným embryotransferem (IVF-ET). Cíl práce: Stav a perspektivy spolupráce asistované reprodukce a lékařské genetiky. V rámci specializace v medicíně, na současné úrovni poznání, došlo k ne zcela náhodnému setkání dvou odborností, asistované reprodukce a lékařské genetiky. Zatímco asistovaná reprodukce umožňuje kultivovat časná lidská embrya a izolovat z nich blastomery, lékařská genetika dokáže izolované blastomery rychle analyzovat, a to v období před embryotransferem. Po dosažení tohoto stupně technologického vývoje v obou specializacích se otevřela cesta pro časnou prenatální diagnostiku, tzv. preimplantační genetickou diagnostiku (PGD). Závěr: Preimplatační genetická diagnostika umožňuje předejít psychickému strádání budoucích rodičů při rozhodování o ukončení gravidity v případě postižení plodu. PGD je pacienty a společností vnímána pozitivněji než ukončení těhotenství. Podtéma 2: Autoři: Školitel:

Etické aspekty asistované reprodukce po smrti Lucie Skařupová ( [email protected] ), Monika Jelínková MUDr. Jiří Dostál, Ph.D., Gynekologicko - porodnická klinika LF UP v Olomouci, Centrum asistované reprodukce

Úvod: Pokrok v asistované reprodukci překročil četné biologické bariéry. V souvislosti s tímto vývojem se objevila nová etická dilemata. Cíl práce: Možnost reprodukce po smrti původce gamet přinesla otázky, které vycházejí z obsahu informovaného souhlasu a ovlivňují proces rozhodování zúčastněných osob. Lze očekávat, že po zavedení kryokonzervace oocytů, ovariální a testikulární tkáně, dojde k dalšímu vývoji v problematice asistované reprodukce po smrti. Závěr: Téma asistované reprodukce po smrti, které obsahuje komplexní a mnohdy konfliktní etické, morální a právní problémy, by mělo být řešeno opatrně a s citem pro realitu.

- 26 -


Výskyt proteinů Bcl-2 rodiny během prenatální hematopoézy Jana Marečková ([email protected]) MUDr. Dana Kylarová Ph.D., MUDr. Běla Erdösová Ph.D., Ústav histologie a embryologie LF UP v Olomouci Úvod: Rodina Bcl-2 proteinů hraje svou regulací apoptózy významnou úlohu v hematopoéze dospělých jedinců, a to jak při normálních, tak i ve stresových podmínkách. Tato skupina genů patří mezi inhibitory i promotory programované buněčné smrti. Mezi antiapoptotické proteiny patří Bcl-2, Bcl-XL, proapototické jsou např. Bax, Bad a Bid. Všechny členy této rodiny mají alespoň jeden ze čtyř evolučně konzervativních motivů – homologní domény BH1–BH4. Zejména Bcl-2 a Bcl- XL v hematopoetických liniích má pravděpodobně význam nejen pro přežití buněk, ale také pro diferenciaci jednotlivých linií krevních elementů. Bcl- 2 exprimující linie dávala vzniknout granulocytům-monocytům, zatímco Bcl-XL produkující linie se diferencovala v erytroidní elementy. Cíl: Kvantifikace buněk pozitivních pro Bcl-2, Bcl-XL, Bim-L, Bax proteiny. Materiál a metodika: Pro tuto práci byla použita fetální játra, sleziny a thymy fétů v 11., 20., 25. a 30. týdnu IUV. K průkazu pozitivních buněk jsme použily standardní třístupňovou imunohistochemii. Primárními protilátkami byly Bcl-2 (BioGenex), Bcl-XL (Santa Cruz), Bim-L (Chemicon) a Bax (Santa Cruz). Ke vzniklému komplexu je připojena biotinylovaná kozí anti-myší protilátka a v dalším kroku konjugát streptavidinu s peroxidázou nebo s alkalickou fosfatázou. K vizualizaci imunokomplexu jsme v případě peroxidázy použili DAB, poskytující hnědý precipitát. V případě alkalické fosfatázy byl použit NBT/BCIP dávající modré zbarvení. Výsledky: Exprese všech studovaných proteinů ve fetálních játrech je poměrně nízká. Nejvíce pozitivních buněk pro členy Bcl-2 rodiny bylo ve 25. týdnu.V raném fetálním období (11. týden) je jejich výskyt velmi nízký. Střední fetální období (18. týden) vykazuje pozitivitu hlavně pro Bim-L, ostatní proteiny se zde téměř nevyskytují. Výskyt členů Bcl-2 rodiny ve slezinách je ve všech stářích téměř nulový. Rovněž thymus nevykazuje téměř žádnou pozitivitu. Pouze v 18. týdnu najdeme Bcl-2 pozitivní buňky hlavně v kůře thymu. Závěr: Ačkoliv výsledky z výzkumu na myších ukazují, že tato skupina genů hraje důležitou úlohu v regulaci hematopoézy, naše pozorování poukázalo na jejich menší zapojení během fetálního života. Literatura: 1. L. Haughn, R. G. Halley, D. K. Mortisson, H. von Boehmer and D. M. Hockenbery: Bcl-2 and Bcl-XL, Restrict Lineage Choice during Haematopoietic Differentiation, J. Biol. Chem, Vol. 278, No 27, Issue of July 4, pp. 25158-25165, 2003 2. J. Domen, S. H. Cheshier, and I. L. Weissman: The Role of Apoptosis in the Regulation of Hematopoietic Stem Cells: Overexpression of Bcl-2 Increases Both Thein Numer and RepopulationPotential, J. Exp. Med, Vol. 191, No 2, January 17, 253-263, 2000 - 39 -


Meranie pulzovej diagnostiky Zuzana Makovníková Prof. Ing. Jan Hálek, Csc., Ústav lékařské biofyziky LF UP v Olomouci

Úvod: Pulzová diagnostika v tradičnom pojatí je pomocná diagnostická metóda v tradičnej čínskej medicíne. V modernom pojatí je to neinvazívna metóda snímania pulzovej vlny tlakovým snímačom. Pulzovú vlnu možno snímať z miest, kde bežne meriame pulz. V našom prípade sa jedná o arteriu radialis a arteriu brachialis. A. radialis snímame na zápästí, a. brachialis v kubitálnej jamke. Obe arterie sa v týchto miestach nachádzajú blízko povrchu a opierajú sa o kosť, čím zaručujú najlepšie možné podmienky na snímanie kvalitnej tlakovej pulzovej vlny. Táto metóda je pomerne nová, málo preskúmaná a málo využívaná. Zriedkavo sa používa v západnej Európe (napr. v Nemecku) k určeniu stupňa aterosklerozy. Cieľ:

1. podrobne sa oboznámiť s metódou 2. urobiť a vyhodnotiť pokusy týkajúce sa vplyvu fajčenia na priebeh pulzovej vlny a rýchlosti pulzovej vlny v závislosti na priebehu EKG


Neinvazivní diagnostika pohlaví plodu v 1. trimestru těhotenství pomocí ultrazvuku Lucie Kalinová MUDr. Marek Ľubušký, Ph.D., Gynekologicko-porodnická klinika LF UP a FN v Olomouci

Cíl studie: Zjistit, od jaké výšky těhotenství je možno pomocí ultrazvukového vyšetření spolehlivě určit pohlaví plodu. Metodika: Ultrazvuková vyšetření s cílem určení pohlaví plodu byla prováděna v I. trimestru těhotenství mezi 11.-14. týdnem při provádění screeningu k odhalení Downova syndromu. Pohlaví plodu bylo hodnoceno při vyšetření plodu v mediosagitální rovině podle polohy genitálního hrbolku. Pohlaví bylo určeno jako ženské pokud hrbolek směřoval kaudálně, téměř paralelně s povrchem kožního krytu v lumbosakrální oblasti plodu. U mužského pohlaví směřuje hrbolek kraniálně nebo ventrálně. Výsledek ultrazvukového vyšetření byl porovnán s pohlavím po porodu nebo s karyotypem plodu získaným po odběru plodové vody (Amniocentéza) nebo choriových klků (CVS). Vyšetření byla prováděna na ultrazvukovém přístroji TOSHIBA "Power Vision 6000" a GENERAL ELECTRIC "Voluson E730" konvexní multifrekvenční abdominální sondou.

Metodika: Získať kvalitnú pulzovú vlnu vyžaduje skúsenosť. Predpokladá to optimálny tlak vody v sonde, primeraný tlak sondy na pokožku a správne miesto. Meranie uskutočňujeme prístrojom vlastnej výroby. Skladá sa z tlakového snímača, sondy s membránou naplnenej vodou, regulátora tlaku vody, batérií, prípojky na EKG monitor a výstupu do počítača. Používame EKG monitor a špeciálne počítačové programy vytvorené na zaznamenávanie a vyhodnocovanie pulzovej vlny a EKG.

Výsledky: Celkem bylo provedeno 416 ultrazvukových vyšetření mezi 11. - 14. týdnem těhotenství (10 týdnu + 4 dny až 13 týdnů + 6 dní). V 11. týdnu bylo vyšetřeno 10 pacientek, ve 12. týdnu 80, ve 13. týdnu 202 a ve 14. týdnu 124. Mužské pohlaví bylo přítomno u 210 plodů (50,5%), ženské pohlaví u 206 plodů (49,5%). Spolehlivě, ve 100% případů, se podařilo určit pohlaví plodu při temenokostrční délce minimálně 60 mm (CRL - crown-rump length), která odpovídá trvání těhotenství 12 týdnu + 2 dny od prvního dne poslední menstruace. Věk matek v termínu porodu byl 17 - 43 let (průměr 30,2; medián 30,0).

Výsledky: V dobe podania abstraktu výsledky hodnotíme.

Závěr: Dle výsledků této studie je možno pomocí ultrazvukového vyšetření spolehlivě určit pohlaví plodu již při temeno-kostrční délce 60 mm, která odpovídá stáří plodu 10 týdnů + 2 dny. Mužské pohlaví lze v některých případech určit i dříve, ale nemá-li plod temeno-kostrční délku alespoň 50 mm (9 týdnu + 4 dny) tak při ultrazvukovém vyšetření pohlaví plodu predikovat nelze. Vždy je však třeba zohlednit rovněž habitus pacientky a zobrazovací možnosti ultrazvukového přístroje.

Záver: Bude odprezentovaný na konferencii SVOČ.

Projekt byl podpořen studií LF UP v Olomouci "Bezpečnost ultrazvuku v medicíně"

- 38 -

- 27 -


Zhodnocení výsledků po ASK rekonstrukci předního zkříženého vazu Petr Kolář MUDr. Miroslav Pach, CSc., MUDr. Miroslav Uvízl, Ph.D., Ortopedická klinika LF UP a FN Olomouc

Úvod: Ruptura LCA je poměrně časté poškození při distorzně rotačním či valgózně nebo varózně kontuzním poranění měkkého kolena. Nalézá se buď v izolovaném stavu, nebo jako součást sdruženého poškození kolena. Cílem studie je zodpovědět otázku, zda sdružené poškození měkkého kolena má vliv na krátkodobé a střednědobé výsledky po rekonstrukci LCA. Materiál a metoda: Ve studii byly hodnoceny dvě skupiny pacientů operovaných na Ortopedické klinice LF UP a FN Olomouc v roce 2001. V první dvacetičlenné skupině byli pacienti s tzv. izolovanou lézí předního zkříženého vazu (LCA), ve druhé dvacetičlenné skupině pacienti s poraněním LCA sdruženým s poškozením menisku, chrupavky respektive jiných vazů. Rekonstrukce LCA byla řešena pomocí klasického BTB štěpu, s využitím hamstringů nebo alloštěpu. K hodnocení autor použil Tegnerovo a Lysholmovo skóre. Byly vyhodnoceny pooperační výsledky krátkodobé – rok po operaci a výsledky střednědobé, t.j. 5 roků po náhradě LCA. Výsledky: Krátkodobé výsledky byly u obou skupin pacientů překvapivě srovnatelné a to i přesto, že u některých kolen se sdruženým poškozením byla provedena mediální i laterální meniskektomie. U dlouhodobých výsledků již následky sdruženého poškození byly znatelnější. Závěr: Studie prokázala, že střednědobé výsledky po rekonstrukci LCA jsou horší po sdružených poškozeních měkkého kolena v komparaci s izolovanými lézemi předního zkříženého vazu. Aby byl rozvoj artrotických změn kolenního kloubu výrazně zpomalen, je zásadní pečlivé ošetření všech sdružených poškození kolena.

Názov práce: Autor: Školitel:

Vyšetrovanie minimálnej reziduálnej choroby a klinický dopad u pacientov s kolorektálnym karcinómom Katarína Majerčáková MUDr.Karel Cwiertka, Ph.D., Klinika onkológie LF UP a FN Olomouc

Úvod: Nádory hrubého čreva a konečníka patria medzi tri najviac vyskytujúce sa nádory (mimo karcinóm kože) v priemyslovo vyspelých krajinách. MRCh (minimálna reziduálna choroba) sa označuje prítomnými nádorovými bunkami v tele pacienta, u ktorého bola prevedená radikálna resekcia primárneho tumoru a lymfatických uzlín a v súčasnosti je bez klinických známok ochorenia. Ako ukazovateľ MRCh u kolorektálneho karcinómu je množstvo cirkulujúcich buniek exprimujúcich CEA (karcinoembryonálny antigén). Metodika práce: V našej práci hodnotíme súbor 143 chorých (90 mužov a 53 žien, vo veku 27-91 rokov, medián 70 rokov), ktorým v rokoch 2004-2005 bola peroperačne odobraná vzorka kostnej drene na hladinu CEA a vzorky krvi pri kontrolných vyšetreniach o 2, 4 a 6 mesiacov. Výsledky vyšetrenia kostnej drene a krvi boli vyšetrené v Laboratóriu experimentálnej medicíny. Sledovali sme koreláciu medzi množstvom buniek exprimujúcich CEA, pooperačnou hladinou CEA v sére a výskytom recidív, resp. progresiou choroby. Doba sledovania bola v rozpätí 12 - 19 mesiacov. Výsledky: Zrecidivovalo 45 pacientov, z toho 21 (46,6%) so zvýšenou hladinou CEA, 22 (48,9%) s normálnou hladinou CEA a u 2 vzorka odobraná nebola. Z celkového počtu aspoň jeden pozitívny nález v kostnej dreni bol u 66 pacientov (46,2%), u 18 pacientov z nich bola zistená recidíva choroby. Negatívny nález v kostnej dreni malo 77 pacientov (53,8%), z nich zrecidivovalo 23 pacientov. Dvadsaťšesť pacientov malo zvýšené hladiny CEA (18,1%) u 14 z nich toto zvýšenie bolo známkou recidívy choroby, 92 pacientov malo hodnoty CEA normálne a recidíva bola detekovaná u 20 z nich. Záver: Z doterajších výsledkov zatiaľ nemôžeme povedať, že detekcia minimálnej reziduálnej choroby v kostnej dreni predpovedá riziku recidívy nádoru. Môže to byť ovplyvnené krátkou dobou sledovania. Recidívu choroby presnejšie predpovedá zvyšovanie hodnot CEA. Existuje však skupina pacientov (v našom súbore 20) s normálnymi hodnotami CEA, u ktorých dôjde k vzniku recidívy.

- 28 -

- 37 -


Odraz cerebrální spasticity a její terapie botulotoxinem typu A v kortikálních parametrech somatosensorických potenciálů. Kristýna Machatá MUDr. Robert Opavský , Neurologická klinika LF UP a FN Olomouc

Úvod: Přesný mechanismus účinku botulotoxinu typu A (BTX-A) u spasticity nebyl dosud objasněn. Kromě dobře prozkoumaného lokálního efektu na nervosvalovou junkci se objevují informace o vlivu zprostředkovaném reorganizací CNS. Tyto účinky na CNS jsou pravděpodobně zprostředkovány aferentními drahami. Materiál a metodika: U pacientů trpících spasticitou horní končetiny po proběhlém ischemickém iktu v supratentoriální lokalizaci byly vyšetřeny somatosensorické evokované potenciály (SEP). K posouzení centrálního efektu BTX-A bylo použito hodnocení kortikálních komponent SEP (precentrální: P22, N30, postcentrální: P17, N20, P23). Byla provedena 3 vyšetření: před aplikací BTX-A (E1); 4 (E2) a 12 (E3) týdnů po aplikaci do nejvíce spastických svalů předloktí a ruky. Spasticita postižených končetin byla hodnocena modifikovanou Ashworthovou škálou (MAS). Výsledky: Bylo vyšetřeno celkem 17 pacientů s průměrným věkem 60,8±17.4 let. Byl nalezen statisticky významný pokles hodnoty MAS z 3.0±0.9 v E1 na 2.0±0.5 v E2 s následným návratem na 3±0.9 v E3. Podskupiny s pravostrannou a levostrannou spasticitou vykazovaly podobné hodnoty. U pacientů s levostrannou spasticitou bylo nalezeno statisticky signifikantní (p<0.05) relativní prodloužení latencí na postižené straně, ve srovnání s nepostiženou stranou pro postcentrální komponentu P17 v E1, E2 a pro precentrální komponenty P22/N30 v E3. Latence P17 a P22/N30 detekované z nepostižené končetiny měly tendenci se prodlužovat z normálních hodnot v E1 do E2 s následnou normalizací do E3. Pro latence těchto komponent z postižené končetiny byla naopak zjištěna postupná prolongace z E1 přes E2 do E3.


Časná léčba vývojové dislokace kyčelní Wagnerovými punčoškami Jana Korhoňová, Miroslav Pach MUDr. Miroslav Pach, CSc., Ortopedická klinika LF UP a FN Olomouc

Úvod: Vývojová dislokace kyčelního kloubu je častá vrozená vada u dětí, jejíž incidence je variabilní v rozmezí 1,5 promile až 5 procent . Česká republika patří mezi endemické oblasti. Dívky jsou postiženy 5-8x častěji než chlapci. Etiologie je polyfaktoriální a její otázka není stále vyřešena. Vadu je třeba časně diagnostikovat a léčit. Doc. Karel Wagner zavedl do terapie v 60. letech minulého století pomůcku, tzv. punčošky, při jejichž konstrukci vycházel z Pavlíkovy metody funkční léčby VDK, ale její zahájení situoval do novorozeneckého věku. Cílem studie je potvrdit, že Wagnerovy punčošky jsou suficientní pomůckou v časné léčbě VDK. Materiál a metoda: V letech 1999-2001 byly Wagnerovy punčošky použity u 199 novorozenců a kojenců z celkového počtu 4511 narozených dětí. Všechny byly vyšetřeny v rámci trojího síta klinicky, ultrasonograficky a eventuálně rtg. Indikací k naložení punčošek byl stupeň IIc Grafovy klasifikace nebo instabilní kyčel. Kontrolní klinické a rtg vyšetření bylo provedeno v 1 a 3 letech a v tříletých intervalech až do normalizace nálezu s vyloučením aseptické kostní nekrózy hlavice femuru. Výsledky: Bylo léčeno 34 chlapců a 165 děvčátek. Aplikace provedena 1. – 87. den po narození, z toho v porodnici 60x. Doba aplikace činila 21 – 167 dnů. Wagnerovy punčošky byly konvertovány na Pavlíkovy třmeny v 41 případech vzhledem k velikosti dítěte. Ani v jednom případě nebyla indikována krvavá repozice. Nebyly zaznamenány komplikace léčby včetně nejobávanější-aseptické kostní nekrózy hlavice femuru. Závěr: Závěrem autoři zdůrazňují převahu pozitivních atributů Wagnerových punčošek nad negativními. Tato pomůcka plně respektuje celosvětově uznávaný Pavlíkův princip funkční léčby VDK, aplikovaný v případě punčošek na nižší věkové skupiny.

Závěr: Výsledky mohou naznačovat rozdílnou roli pravé a levé mozkové hemisféry při zpracování aferentních informací, stejně jako rozdílnou kortikální modulaci každé hemisféry vlivem BTX-A terapie.

- 36 -

- 29 -


Nová možnosť detekcie Streptococcus pneumoniae Martina Krčova [email protected] MUDr. Hana Fojtu, Klinika plicních nemocí a tubrkulózy LFUP a FN Olomouc


Úvod: Pneumónia je jedno z najčastejšie sa vyskytujúcich pľúcnych infekčných ochorení. Podľa údajov WHO sú pneumónie treťou najčastejšou príčinou úmrtnosti, ktorá je vyššia v rozvojovom svete. V Českej republike sa udával v 90 rokoch minulého storočia okolo 100 000 ročne, ale postupne ich výskyt klesá. Predpokladá sa však, že veľká časť pneumonií je spôsobená ťažko detekovatelným Streptoccocus pneumoniae. Cieľ: Zhodnotili sme výsledky testu Binax NOW s mikrobiologickými vyšetrovacími metódami – kultiváciou spúta a hemokulturou. Súbor pacientov: Vyšetrili sme 61 pacientov liečených na Klinice plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc z toho 46 mužov,15 žien, vekový priemer bol 58,1 rokov. 53 pacientov malo príznaky pneumónie, 3 pacientov CHOPN, 5 iné febrilné stavy majúce príznaky ochorenia dýchacieho systému. Metodika: Zhodnotili sme výsledky testu Binax NOW s mikrobiologickými vyšetrovacími metódami – kultiváciou spúta a hemokulturou. Ďalej sme sa snažili určiť etiologiu respiračního ochorenia s použitím dalších diagnostických metód ako je serologické vyšetrenia chlamydiových, mykoplazmových protilátok, vyšetrenie legionelového antigénu v moči, bakteriologická kultivácia punktátu pri pleurálnom výpotku a kultivácia z endosekrétu získaného při bronchoskopickom vyšetrení, kultiváciou spúta, punktátu, endosekrétu na Mycobacterium tuberculósis, jeho MGIT diagnostiku a detekci PCR. Výsledky: Zistila som, že imunochromatografické vyšetrenie močového antigénu S. pneumoniae má význam pre diagnostiku S. pneumoniae. Záchyt tohto agens sa zvýšil z 4,9% na 13,5%. Pozitivitu testu Binax NOW nepodprilo žiadne iné vyšetrenie. Záver: Vyšetrenie močového antigénu imunochromatografickou metódou slúži pre rýchlu a skorú detekciu pneumokokovej infekcie. V našom súbore sa zvýšil záchyt S. pneumoniae z 4,9 % na 13,5 %. Pozitivita testu Binax NOW se nezhodovala s kultivačnými nálezmi S.pneumoniae. Vzhľadom k veľkosti súboru se môže jednať i o chybu malých čísel. V každom prípade test Binax NOW zvyšuje záchyt S. pneumoniae, ale nemal by byť použitý ako jediný diagnostický prostriedok pre dôkaz infekcie týmto agens.

Užívání alkoholu a kouření u těhotných a kojících žen v Olomouckém kraji Hana Mačáková Pavlína Ziajová Mgr. Věra Vránová, Ph.D., Ústav ošetřovatelství a porodní asistence LF UP v Olomouci

Úvod: Užívání alkoholu a kouření je v dnešní době stále rozšířenější. Jedná se o nejčastější závislosti. Vzhledem k závažnosti důsledků a oboru, který studujeme, jsme se rozhodly toto téma zpracovat u těhotných a kojících žen v Olomouckém kraji. Cíle: 1) Zjistit míru užívání alkoholu a kouření u těhotných žen. 2) Zjistit míru užívání alkoholu a kouření u kojících žen. 3) Zjistit informovanost žen o vlivu nežádoucích účinků alkoholu a kouření na těhotenství a zdraví jejich a dítěte. 4) Zjistit dostupnost informačních materiálů o nežádoucích účincích alkoholu a kouření v těhotenství a při kojení. Metoda: Byly vypracovány dva druhy dotazníků – pro těhotné a pro kojící ženy, které byly rozdány během února a března 2007 ve FN Olomouc, Šumperské nemocnici a Nemocnici Přerov a v soukromých gynekologických ambulancích a ambulancích praktických lékařů pro děti a dorost ve výše uvedených městech.. Vyplněné dotazníky byly zpracovány do tabulek a grafů. Výsledky: V každé kategorii odpovědělo 50 žen. U nastávajících matek se přiznalo k příležitostné konzumaci alkoholu v těhotenství 14 % respondentek, kouření v graviditě udalo rovněž 14 % (10 % kouřilo do 5 cigaret a 4 % 6-20 cigaret denně). U kojících matek 24 % žen konzumovalo alkohol příležitostně a příležitostně si zapálilo 6 %, dalších 6 % kouřilo pravidelně do 5 cigaret denně. V průběhu těhotenství se o škodlivosti alkoholu a kouření dozvědělo 36 % respondentek od zdravotníků, 14 % z letáků, 8 % od kamarádek. 34 % žen si vyhledalo informace samo a jen 8 % udalo nezájem o tuto problematiku. V oblasti míry informovanosti bylo zjištěno, že 68 % žen nikdy neslyšelo o problematice FAS, stejné procento nezná ani FTS. 100 % kojících žen se domnívá, že kouření má negativní vliv na kojení a kvalitu mateřského mléka. Závěr: Podle našeho názoru je míra informovanosti o škodlivosti alkoholu a kouření v těhotenství a při kojení uspokojující. I přes tuto skutečnost si myslíme, že by se mohlo zlepšit podávání informací od zdravotníků, především o FAS a FTS.

- 30 -

- 35 -


Vliv týdenního testování glykemického indexu potravin na kompenzaci osob s diabetem 1. typu. (pilotní studie) Natália Lippaiová ([email protected]) Doc. MUDr. Rudolf Chlup, CSc., Ústav fyziologie LF UP

Úvod: Práce navazuje na předchozí sdělení (Fajkusová, SVOČ 2007), která se zabývá stanovením GI u zdravých osob. Cíl: Zjistit, zda týdenní testování potravin s různým GI u diabetiků 1. typu ovlivní jejich průměrnou koncentraci glukózy v plasmě (PG). Metoda: Uspořádání studie bylo stejné jako u zdravých probandů. Bylo testováno 14 potravin s různým glykemickým indexem: rýžové chlebíčky Racio, čokoláda hořká 70%, rohlíky Penam, med, roztok glukózy, konzerva těstovin ravioli s masem, bramborová kaše Natura, rybí prsty Delvita, tvarohové knedlíky meruňkové Delvita, čerstvé máslo, Krkonošský eidam Promil, oplatky Kolonáda Opavia, špaldové chlebíčky Racio, polévka rajská s těstovinami Vitana. Každá 3x, celkem bylo provedeno 128 testů. Do studie byli zapojeni 4 probandi s DM 1.typu : viz tab. 1 . Při konzumaci potravin u diabetiků 1. typu byly bolusové dávky inzulínu upravovány v závislosti na koncentraci glukózy v plasmě podle následujících pravidel: 1. Hodinu před plánovaným začátkem testu změřit glykémii. Jestliže hodnota této glykémie bude větší než 10mmol/l, aplikovat ihned korekční bolus: při glykémii 10,0- 11,9 aplikovat 1 j, při glykémii 12,0 – 13,9 aplikovat 2 j, při glykémii 14,0 a více aplikovat 3 j 2. V době plánovaného začátku změřit glykémii 3. Hodnotu této glykémie zadat do pumpy 4. Hodnotu této glykémie zapsat do protokolu 5. Aplikovat bolus (doporučená dávka ke každému testovanému jídlu je 5 j, při glykémii 10,0 – 11,9 aplikovat 6 j, při glykémii 12,0 – 13,9 aplikovat 7 j, při glykémii 14,0 a více test odložit) 6. Zapsat bolus do protokolu 7. Zadat do pumpy kód pro zahájení jídla (na displeji pumpy značeno “FOOD“ nebo 1) 8. Sníst potravinu během 5 minut 9. Další měření glykémie za 15, 30, 45, 60, 75, 90, 105, 120 minut od začátku konzumace jídla 10. Doplnit údaje o zátěži, počtu džusů a celkové dávce inzulínu. Výsledky: viz tab.1. Tab. 1 : Charakteristiky testovaných diabetiků, průměrné dávky inzulínu a PG. Průměrné denní dávky inzulínu č. Osoba Vě Trvaní BMI [mj/d] k DM [kg/m2] [roky] Týden Týden Týden 1 2 3 4

♂ J.M. ♂ L.L. ♀ S.J. ♀ Z.M.

40 51 60 65

26 9 2 13

26,28 24,03 23,62 23,91

před testem 54,46 39,18 31,74 33,12

Průměrná PG za týden

testu

po testu

Před testem

Při testu

Po testu

57,31 36,55 27,74 33,20

55,36 41,50 27,00 32,02

12,8 10,0 10,1 7,2

11,8 9,2 12,0 7,4

12,5 8,9 11,3 6,7

Závěr: Při týdenním testování potravin s různým GI včetně čisté glukózy a medu nedošlo k výrazné změně kompenzace diabetu. Podporováno grantem MZČR IGA NR 7825-3

- 34 -


Fortoss Vital v regeneraci parodontu Michal Krump, Tomáš Beneš Doc. MUDr. Martin Starosta, Ph.D., Klinika zubního lékařství LF UP Olomouc

Úvod: Řízená tkáňová regenerace (angl. guided tissue regeneration, GTR) je chirurgická metoda, umožňující nové vytvoření závěsného aparátu zubů postižených parodontitidou, tj. newattachementu. Hlavním principem je obnova tkání tvořících parodont, která je uskutečňována prostřednictvím progenitorových buňek, desmodontů. Metoda, aplikována na regeneraci samotné kostní hmoty, byla nazvána řízená kostní regenerace (angl. guided bone regeneration). Princip je obdobný GTR a hlavní rozdíl spočívá v rozličných buněčných typech, podílejících se na obnově ztracené tkáně. Obě metody se při terapii parodontálních defektu vzájemně doplňují. Principem metody je vyplnění príslušného tkáňového defektu materiálem, který umožní v daném defektu vytvořit matrici. Regenerace tak probíhá kontinuálně po povrchu této matrice na principu kondukce. Materiály, které se při těchto metodách používají, lze rozdělit na autogenní (z téhož jedince), alogenní (z jiného jedince stejného živočišného druhu), xenogenní (z jiného živočišného druhu) a aloplastické (syntetické), ke kterým lze Fortoss Vital zařadit. Cíl: Cílem retrospektivní studie je posoudit kvalitu a vliv syntetického materiálu na bázi trikalciumfosfátu ( Fortoss Vital) na regeneraci parodontálních defektů. Metoda: Do studie bylo zařazeno 25 pacientů Kliniky zubního lékařství, oddělení Parodontologie, FN v Olomouci. Jednalo se o 11 mužů a 14 žen ve věku 23-58 let (průměr: 44,6 roků). Celkem bylo u nich chirurgickou metodou GTR ošetřeno 38 zubů. U každého pacienta byl před operací zhodnocen objektivní nález kvantitativně vyjádřený hloubkou parodontálního chobotu v milimetrech (PC), vzdálenosti incize (okluze) od marginální gingivy (IC) a zhotoven intraorální RTG snímek dané oblasti (RTG). Operace byly prováděny ambulantně. Po zhojení byly při kontrolách opakovaně stanoveny všechny parametry provádené před operací, tzn. PC, IC, RTG. Kontroly se uskutečnily v rozmezí 3-19 měsíců po operaci. Výsledky: Z 38 zubů chirurgicky ošetřených metodou GTR (použitý materiál: Fortoss Vital), se při kontrole snížila hloubka parodontálního chobotu, vyjádřená v milimetrech u 35 zubů. Pouze u 2 zubů byla hloubka parodontálního chobotu, před intervencí a po ní stejná. Průměrná hodnota snížení hloubky parodontálního chobotu činila 3,95 mm. Závěr: GTR je progresivní chirurgická metoda, pri které existuje možnost rozsáhlého výběru materiálu, strukturou a původem, od sebe často značně odlišných. V naší studii se používaný materiál obsahující tricalciumfosfát (Fortoss Vital) ukázal jako jedna z možností využití syntetického materiálu při plánování rekonstrukčních chirurgických výkonů na parodontu. - 31 -


Reakce buněk na stres vyvolaný poškozenou DNA Adam Kuba RNDr. Leona Rašková – Kafková, Ph.D., Ústav biologie LF UP v Olomouci

Jednou z hlavních podmínek pro fyziologickou funkci buňky je zachování integrity jejího genomu. Buňka vystavená genotoxickému stresu je schopna dočasně nebo úplně zastavit svůj buněčný cyklus a poskytnout tak dostatek času reparativním mechanizmům opravit vzniklou lézy a nebo aktivovat apoptózu. Molekulárním mechanizmem této obrané reakce je aktivace signálních kaskád zasahujících do regulace buněčného cyklu. To, jaká kaskáda bude aktivována, je závislé na druhu, rozsahu a délce trvání genotoxického stresu. Zatímco ozářením pomocí UV se přednostně aktivuje počátek signální osy ATRChk1, gama záření spíše aktivuje počátek osy ATM-Chk2. Aktivace kináz ATM a ATR je specificky senzitivní vůči kvalitě poškození. Začátky obou dvou signálních os jsou společné pro rozdílné buněčné typy a pro buňky nacházející se v různých fázích buněčného cyklu. Oproti tomu aktivované cílové signální molekuly na konci celé kaskády jsou rozdílné v G1, S nebo G2/M fázi buněčného cyklu. V našich pokusech jsme k poškození DNA používali UV (10J/m2) a gama záření (4Gy). Cílem naší práce bylo charakterizovat myší embryonální fibroblasty a to konkrétně linie STO a NIH3T3. Jako kontrola nám sloužila charakterizovaná lidská nádorová linie Ht-29 odvozená z adenokarcinomu tlustého střeva. Podařilo se nám detekovat všechny základní proteiny signálních drah odpovědi na poškození DNA. Jak u buněčné linie STO, tak u linie NIH3T3 jsou tyto mechanizmy plně funkční.


Diskrepance ultrazvukových biometrických parametrů hlavičky (HC - head circumference, BPD - biparietal diameter) při poloze plodu koncem pánevním Martina Langová MUDr. Marek Ľubušký, PhD., Gynekologicko-porodnická klinika LF UP a FN v Olomouci

Cíl studie: Srovnání fetálních ultrazvukových biometrických parametrů hlavičky (obvod - HC, biparietální průměr - BPD) u plodů v poloze podélné koncem pánevním. Metodika: Ultrazvuková biometrie byla prováděna v souladu s metodikou uvedenou v referenčních tabulkách. U všech plodů v poloze podélné koncem pánevním bylo změřeno HC, BPD a FL (femur length). Ze studie byla vyloučena riziková a vícečetná těhotenství. Výsledky: Celkem bylo provedeno 111 ultrazvukových biometrií mezi 31. - 38. týdnem těhotenství. Plody v poloze podélné koncem pánevním měly signifikantně menší biparietální průměr (BPD) ve srovnání s obvodem hlavičky (HC) i délkou stehenní kosti (FL). Rozdíl mezi BPD a HC byl 16,2 dne (95%Cl 14,3-18,1; p=0,001). Věk matek v termínu porodu byl 20 - 36 let (průměr 28,1; medián 28,0). Závěr: Dle výsledků této studie mají plody v poloze podélné koncem pánevním signifikantně menší biparietální průměr (BPD) v porovnání s obvodem hlavičky (HC) nebo délkou stehenní kosti (FL). Parametry HC a FL korelují s délkou těhotenství. Při nálezu diskrepance v ultrazvukové biometrii hlavičky plodu (BPD) a délkou stehenní kosti (FL) by proto měla být zohledněna i poloha plodu. U plodů v poloze podélné koncem pánevním má hlavička protáhlejší tvar a při ultrazvukové biometrii by měl být hodnocen její obvod (HC). Je třeba věnovat pozornost uvážlivé interpretaci výsledků před rodiči s cílem vyvarovat se neuváženého stresování rodičky podezřením na patologii plodu. Projekt byl podpořen studií LF UP v Olomouci "Bezpečnost ultrazvuku v medicíně"

- 32 -

- 33 -

XL. KONFERENCE STUDENTSKÝCH VĚDECKÝCH PRACÍ UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI LÉKAŘSKÁ FAKULTA XL. KONFERENCE STUDENTSKÝCH VĚDECKÝCH PRACÍ ABSTRAKTA

Recommend Documents