Výzkumný ústav bramborářský, s.r.o., Havlíčkův Brod TECHNOLOGICKÉ POSTUPY PRO RACIONÁLNÍ PĚSTOVÁNÍ JEDNOTLIVÝCH UŽITKOVÝCH SMĚRŮ BRAMBOR Kolektiv autorů: Ing. Bohumil Vokál, CSc. Ing. Jaroslav Čepl,CSc. Ing. Ervín Hausvater, CSc. RNDr. Petr Kostřica,CSc. Doc.Ing.Vlastimil Rasocha,CSc. Ing. Josef Vacek Ing. Jaromír Zrůst, CSc. OBSAH: 1. ÚVOD 2. PŮDNÍ, KLIMATICKÉ A EKONOMICKÉ PODMÍNKY PRO PĚSTOVÁNÍ BRAMBOR 3. ZPRACOVÁNÍ PŮDY A HNOJENÍ PŘED VÝSADBOU 4. PŘÍPRAVA SADBY 5. OCHRANA PROTI PLEVELŮM, KULTIVACE A HNOJENÍ V PRŮBĚHŮ VEGETACE 6. OCHRANA PROTI CHOROBÁM A ŠKŮDCŮM 7. PŘÍPRAVA NA SKLIZEŇ A SKLIZEŇ 8. SKLADOVÁNÍ, POSKLIZŇOVÁ A TRŽNÍ ÚPRAVA BRAMBOR 9. MNOŽENÍ SADBY BRAMBOR 10. PŘEDPOKLADY PRODUKCE KVALITNÍCH BRAMBOR PRO PŘÍMÝ KONZUM, POTRAVINÁŘSKÉ VÝROBKY A VÝROBU ŠKROBU 11. DOPORUČENÁ LITERATURA 12. SEZNAM PŘÍLOH
1. ÚVOD
Metodika přináší nejdůležitější technologické informace pro pěstitele brambor.Jejich využití nezáleží na velikosti plochy, na které jsou brambory pěstovány, ale na možnostech uplatnit jednotlivá opatření tak, aby byl zaručen ekonomicky efektivní výnos a kvalita příslušná pro jednotlivé užitkové směry pěstování. Metodické postupy sice vycházejí ze současných ekonomických možností pěstitelů, ale autoři zároveň předpokládají postupné zlepšování podmínek pro pěstování brambor (pesticidy, hnojiva, stroje a pod.) tak, že ty budou srovnatelné např. s podmínkami pěstitelů brambor v zemích s tradičně vyšší výnosovou úrovní (Rakousko, SRN).
-#-
2. PŮDNÍ, KLIMATICKÉ A EKONOMICKÉ PODMÍNKY PRO PĚSTOVÁNÍ BRAMBOR
Brambory mají značné nároky na provzdušnění půdy ve sféře kořenové soustavy a proto jim vyhovují propustné půdy bez zhutnělých vrstev. Nejvhodnější jsou humózní písčitohlinité a hlinitopísčité půdy s 10-20 % jílnatých částic a propustnou spodinou. Příznivě se projevuje vyšší obsah půdního humusu, zejména pro výrazný vliv na fyzikální, chemické a biologické vlastnosti půdy a jejich prostřednictvím na optimalizaci podmínek pro růst a vývoj porostů. Při výběru pozemků je třeba zároveň přihlížet i k: - sklonitosti (svahovitosti), která by neměla překročit 8o - výskytu kamene v orniční vrstvě, který by (u velikosti nad 3,5 cm) neměl překročit 20 t/ha ve svrchní, 10 cm vrstvě.V opačném případě je pěstování brambor podmíněno využitím "odkameňovací" linky v období před sázením - zamokřenosti, která je nepřijatelná
Vhodné oblasti pro pěstování brambor lze charakterizovat následující průměrnou denní teplotou a srážkami: období průměrná denní teplota srážky v mm druhá polovina března nad 5 duben 8 - 10 45 květen 12 - 15 45 - 70* červen 15 - 18 90 červenec 18 - 20 80 - 90 srpen 16 - 18 80 - 90 * vyšší hodnota platí pro raný konzum
Průměrné měsíční srážky při pěstování velmi raných konzumních brambor nestačí většinou krýt tuto potřebu a proto je nutná závlaha zvyšující výnos a urychlující sklizeň o 7-10 dní. V těchto oblastech je nutno počítat s možností poškození natě jarními mrazy. Regenerace je sice rychlá, zejména při přihnojení N hnojivy a závlaze, ale i tak lze předpokládat určité opoždění sklizně. Požadavky na vláhu v půdě závisí na odrůdě, fázi růstu, výživě, teplotě a pod. Na středních až lehčích půdách vyžadují brambory 70 % plné vodní kapacity (čím je půda těžší, tím je tato hodnota nižší). Nedostatek vláhy v období od sázení až po vzejití působí na výnos příznivě (větší tvorba kořenové hmoty, pozdější lepší hospodaření s vodou). Od fáze tvorby poupat (přibližně se v této době začínají nasazovat hlízy) do květu a v období intenzivního růstu hlíz (začátek květu až odkvět a následné období až do počátku fyziologické zralosti hlíz) reagují všechny odrůdy velmi citlivě na nedostatek půdní vláhy. Rozdělení dešťových srážek během vegetace je velmi důležité. Přiměřené srážky v první polovině vegetace ovlivňují růst natě, v červnu až do poloviny července (podle stanoviště, resp. termínu sázení a ranosti odrůdy) počet hlíz, celkově pak ve druhé polovině vegetace růst a hmotu hlíz. Na výnos hlíz velmi raných odrůd mají hlavní vliv srážky koncem května a v červnu, u raných odrůd koncem června a v červenci, u poloraných a polopozdních odrůd v červenci a srpnu a u pozdních odrůd v červenci, srpnu a září Za optimální teplotní podmínky pro růst brambor se považuje průměrná denní teplota vzduchu 17 oC s hodnotami teplot ve dne 20 oC a v noci 12 až 14 oC. Tyto nízké noční teploty podmiňují hromadění vyprodukovaných asimilátů při jejich minimálním prodýchání. Při snižování nebo zvyšování teploty od optima se růst hlíz zpomaluje.Jak při teplotě 2 oC tak i při 29 oC se růst hlíz zastavuje.
-#-
Pěstování brambor je možné v podstatě ve všech výrobních oblastech. Množení je však nutné provádět pouze tam, kde ekologické podmínky umožňují získání vitální a zdravé sadby (sadbová, resp. uzavřená pěstební oblast). Konzumní brambory určené pro nejranější spotřebu (od 5.-10.6.) vyžadují teplejší, úrodné oblasti a pěstitele vybavené závlahou. Při pěstování ostatních konzumních brambor není již výrobní oblast rozhodující. V teplejších, úrodnějších oblastech má svoje místo především produkce určená ke spotřebě v letních a podzimních měsících. Konzumní brambory určené pro zpracování na potravinářské výrobky a průmyslové pro zpracování na škrob je nejlépe (pokud je to možné) pěstovat v blízkosti zpracovatelů.
Pro pěstování, sklizeň, posklizňovou úpravu, skladování a expedici by měl být každý pěstitel odpovídajícím způsobem vybaven. Zároveň přiměřeně specializován s návazností na odběratele vypěstované produkce. Bez zajištění odbytu produkce je pěstování brambor riskantní a především v ročnících s vyšší výnosovou úrovní s reálným nebezpečím finančních ztrát. U pěstitelů (zejména s větší výměrou brambor) je nutné vytvořit podmínky pro zhodnocení případné nadprodukce (krmení hospodářských zvířat, zpracování na škrob, případně líh a pod.). 3. ZPRACOVÁNÍ PŮDY A HNOJENÍ PŘED SÁZENÍM
Všechny polní práce je nutné provádět s ohledem na podmínky stanoviště (mechanické složení půdy, hloubka ornice, obsah živin,úroveň zaplevelení) a podmínky prostředí (vlhkost půdy, srážky, teplota). Možností a kombinací jednotlivých operací je mnoho, ale jen jejich uvážená volba, reprezentující technologický postup vhodný pro dané podmínky, je předpokladem úspěchu.
Dále uvedený technologický postup zpracování půdy, hnojení a ochrany proti plevelům je základním modelem a příkladem, který musí být dále aplikován do konkrétních podmínek a pro daný užitkový směr a tím dozná i částečných úprav. Podmítka
Provádí se ihned po sklizni předplodiny. Hloubka podmítky se řídí hloubkou ornice. Na hlubších půdách se může podmítat až do hloubky 15 cm, na ostatních do hloubky 8-11 cm. Nejčastěji se podmítá radlicovými podmítači, ale lze použít i diskové brány, které jsou vhodné zejména pro rozřezání oddenků pýru. Tím se pýr donutí k maximálnímu klíčení. Vláčení podmítky
Po podmítce následuje vláčení kolmo na směr podmítky. Pokud to další postup dovolí, je vhodné vláčení po vyrašení dalších plevelů zopakovat. Boj proti pýru plazivému Po podmítce je účelné v lokalitách s vysokým výskytem pýru plazivého přistoupit k jeho
ničení: a) mechanické ničení: spočívá v opakovaném kultivátorování a vláčení podmítkou rozřezaných oddenků pýru. Je vhodnější provést při suchém počasí b) chemické ničení: spočívá v aplikaci vysoce účinného přípravku Roundup.Pro úspěšnost zásahu je třeba Roundup aplikovat v době, kdy obrostlý pýr má 3-4 listy. Toto se dosáhne zpracováním půdy, které rozruší kořenový systém pýru a rozřeže oddenky na délku 5-15 cm. Příznivě na obrůstání působí dostatek srážek. Denní teploty v období aplikace by se měly pohybovat kolem 15-20oC. Doporučená dávka přípravku je 3 l ve 200 l vody na ha. Zpracování půdy po aplikaci je možné provést po 7 dnech. Organické hnojení zelené hnojení.
-#-
Meziplodiny na zelené hnojení se sejí do krycí plodiny nebo po podmítce a jejím ošetření. Účelné jsou kombinace s ostatními organickými hnojivy. Jako meziplodina se uplatňuje hořčice, lze využít i podsevu jílku
jednoletého v obilninách.Plodin vhodných pro zelené hnojení je celá řada,např.svazenka, řepka, bob, vikev, peluška atd. Vhodné je podpořit jejich růst dávkou 20-30 kg N.ha-1. Narostlou hmotu je vhodné zapravit celou bez drcení. hnojení ostatními organickými hnojivy.
Provádí se na podzim před zimní orbou. Na lehkých půdách je možné hnojit i na jaře uzrálým chlévským hnojem.Organická hnojiva zapravená pod brambory slouží pro celý osevní sled a půda by jimi měla být vyhnojena každé čtyři roky. Nejčastěji se používají stájová hnojiva a z nich chlévský hnůj. Průměrná dávka činí 35 t.ha-1. Využít lze kejdu skotu (90 m3.ha-1) i kejdu prasat (90-120 m3),ale za předpokladu alespoň 6% sušiny.Z dalších statkových hnojiv je vhodná rozřezaná sláma, ke které přidáme dusík v amonné formě v průmyslovém hnojivu v dávce 8 kg N na 1 t slámy. U slámy je vhodná kombinace s jinými organickými hnojivy. Komposty se uplatňují jako statkové (kvalitní lze použít i na jaře) nebo průmyslové (kanalizační kaly, drcená kůra, různé odpady). Použití stabilizovaných kalů z čistíren odpadních vod se ukázalo z agronomického hlediska jako vysoce účelné, ovšem vždy je třeba znát obsah rizikových prvků a postupovat v souladu s legislativou. Dávky jsou obvykle o 10-20 % nižší než u chlévského hnoje.
Hnojení fosforem, draslíkem a hořčíkem v průmyslových hnojivech
Aplikují se před zimní orbou. Na lehčích půdách lze rozmetání provést i na jaře před výsadbou. V tom případě jsou nejvhodnější kombinovaná hnojiva. Dávky se řídí zásobou dané živiny v půdě, délkou vegetační doby a dávkou organického hnojiva. Orientační dávky jsou uvedeny v tab. 1. Z běžných forem hnojiv lze použít všechny typy. Těžko rozpustné formy fosforu by měly být použity při malé a velmi malé zásobě P v půdě a na jaře doplněny superfosfátem. Na jaře by neměla být použita chloridová forma draslíku. Orba
Provádí se jako poslední podzimní operace před zámrzem (říjen až listopad). Na mělkých půdách se orá na plnou hloubku ornice (optimum je 20-30 cm). Na těžších půdách je účelné provádět dvojí orbu. Prvně se střední orbou zapraví organická a průmyslová hnojiva a při druhé orbě se přiorá až 2 cm podorniční vrstvy. Bezorební systémy se u brambor neuplatňují. Jarní příprava půdy
Jarní příprava půdy vytváří podmínky pro kvalitní práci sazečů, odplevelení pozemků, zdárný růst a vývoj brambor. Smykování a vláčení
Velmi důležité je vystihnout optimální dobu provedení. Ta se řídí v prvé řadě vlhkostí půdy. Výstižný je vžitý termín "po oschnutí hřebenů brázd orby". Výsledkem zásahu je urovnání povrhu pozemků, urychlení proteplování půdy, omezení ztrát půdní vlhkosti. Smykování s vláčením se provádí společně v agregaci smyků a bran. Jarní aplikace průmyslových hnojiv
Na jaře (ihned po smykování s vláčením) se aplikují dusíkatá průmyslová hnojiva v dávkách čistých živin N podle užitkového směru pěstování, délky vegetační doby, dávky organických hnojiv na podzim a obsahu Nan v půdě na jaře. Dávky dusíku a způsob výpočtu jsou uvedeny v tabulce 2 a v příloze 1. Forma dusíku nemá příliš podstatný vliv, lze proto použít všechny druhy dusíkatých hnojiv, které trh nabízí. Nutné je dbát na dobrou kvalitu aplikace a v závislosti na aplikační technice volit i odpovídající formu hnojiva (máme-li nekvalitně pracující rozmetadlo pevných
-#-
hnojiv, raději zvolit kapalnou formu dusíku, která zabezpečí rovnoměrnou aplikaci). Pouze na lehčích půdách lze použít kombinované hnojivo typu NPK nebo NPK Mg, kterým dodáme celou dávku živin.
Aplikaci dusíku lze provést i přímo při sázení speciálním adaptérem na sazeči. V případě lokálního zpravení N snížíme dávku uvedenou v tab. 2 o 30 %. Na základě rozboru půdy na obsah stopových prvků lze provést cílenou aplikaci hnojiv a koncentrátů obsahujících příslušný prvek v dávkách podle Metodiky ÚVTIZ č. 1/1990. Odkamenění pozemku
Odkamenění pozemku se provádí před sázením za účelem omezení mechanického poškození hlíz brambor při sklizni a posklizňové úpravě a odstranění příměsí. Provádí se speciálními mechanismy a operaci je třeba přizpůsobit celou technologii pěstování.
Ta spočívá ve vyorání rýh speciálním rýhovačem, dále následuje separátor kamení a hrud, který proseje celý profil ornice a menší kameny a hroudy uloží na dno vyoraných rýh a větší shromažďuje v zásobníku. Do připraveného záhonu se ihned sází dvouřádkovým sazečem. Ve vegetaci se neprovádí kultivace, pouze se aplikují herbicidy, fungicidy, případně kapalná hnojiva. Sklízí se jednoduchými sklizeči, které díky odkamenění dosahují vyšší výkon. Tato technologie je v ČR na počátku svého rozvoje a v oblastech s výskytem kamene od 20 t.ha-1(případně se sklonem ke hrudovitosti) najde své uplatnění. Kypření půdy
Cílem je provzdušnění, prokypření a prohřátí půdy, hubení klíčících plevelů a zejména vytvoření zhruba 5 cm lůžka pod sadbovými hlízami. Velmi důležité je provádět při optimální vlhkosti půdy, kdy se při zásahu tvoří jen minimální množství hrud a půda zůstává v drobtovité struktuře. Na lehkých půdách je možné provést pouze jediné kypření kultivátorem na hloubku ornice (zpravidla 15-20 cm). V podmínkách bramborářských oblastí je účelné provádět dvojí kypření (kolmo na sebe). Prvním kypřením je vhodné dosáhnout hloubky 8-12 cm druhým 16-22 cm. Druhé kypření je nejlépe provést bezprostředně před sázením. 4.PŘÍPRAVA SADBY A SÁZENÍ
Základním a nejjednodušším opatřením je mechanická příprava sadby spočívající v odstranění příměsí, hlíz napadených skládkovými chorobami, neúnosně mechanicky poškozených a podsadbové, nebo opačně nadsadbové velikosti. Účelné je třídění na dvě velikostní frakce. Důvodem pro kvalitní mechanickou přípravu sadby je především vytvoření podmínek pro optimální práci sázečů (omezení vynechávek nebo opačně zbytečně zahuštěné sázení) a zabránění výsadbě hlíz, které neklíčí, vzcházejí opožděně, vytvářejí nedostatečný počet stonků, jsou zdrojem primárních infekcí a pod. Mnohem náročnější je biologická příprava sadby. Jejím cílem je vytvoření klíčků v poměrně krátkém období před sázením. Smyslem biologické přípravy sadby je především zkrácení doby mezi sázením a vzejitím, dosažení vyrovnanějšího vzcházení, dřívější začátek nasazování hlíz a dřívější sklizeň u porostů určených pro nejranější konzum. Množitelské porosty založené řádně biologicky připravenou sadbou vykazují menší náchylnost k tvorbě obrostů po desikaci, neboť ta přichází až v období po dosažení vrcholu růstové křivky. Je u nich také obecně pozorováno nižší napadení virovými chorobami (v některých případech u porostů z předklíčené sadby i plísní bramborovou). Méně náročné je narašování sledující vytvoření klíčků s velikostí 3, max. 5 mm. Pro tento účel můžeme použít: - narašování na rozptýleném světle, při kterém tři týdny před sázením rozvrstvíme sadbu na rovné podlaze (kolny, stodoly) do výšky 40-50 cm. Vhodná je teplota kolem 8 oC, účelné je šetrné převrstvení sadbových hlíz, popřípadě přisvětlování otevíráním vrat - narašování s omezeným přístupem světla trvá v průměru dva týdny a proti prvnímu
-#-
způsobu se odlišuje tím, že vrstvu brambor zakryjeme plachtou. Je nutné sledovat postup narašování a po probuzení hlíz plachtu odkrýt,popř. větrat a tím hlízy otužovat - při skladování v bramborárnách lze použít narašování systémem pozvolného zvyšování teploty. Podmínkou je, že hlízy nesmí být předčasně vyklíčené, tj. musí být do konce března skladovány při teplotě 3-4 ºC. Při dodržení tohoto požadavku narašení dosáhneme tím, že tři týdny před sázením postupně zvyšujeme teplotu na 8 ºC.
Při narašování je třeba pečlivě sledovat stav sadbových hlíz a v případě potřeby přibrzdit proces klíčení ochlazením. Odkličovat nelze těsně před sázením a to zejména u odrůd se slabou energií klíčivosti. Možnost odklíčení je nejpozději jeden měsíc před předpokládaným termínem sázení, aby došlo k zahojení ran po odklíčení a k probuzení spících oček. Předkličování je náročnější jak na vlastní provedení, tak na sázení. Cílem předkličování je vytvoření 15-25 mm dlouhých, elastických klíčků. Předkličování začíná šest týdnů před sázením při počáteční teplotě 8-12 ºC a ve tmě (10 dnů). Následně je účelné zajistit přístup světla a zvýšení teploty na 12-18 ºC (při 80-90 % relativní vlhkosti). Týden před sázením sadbové hlízy otužíme (6-10 ºC).Suma aktivních teplot (tj. teplot přesahujících 4 ºC) od počátku tvorby tzv. bílých bodů na hlíze až do sázení by měla přesáhnout hodnotu 400 ºC.
Samotná charakteristika optimálních podmínek pro předkličování ukazuje, že je lze nejlépe zajistit ve speciálních předkličovnách, při využití předkličovacích košů. Ten pěstitel, který tuto možnost nemá (a těch je většina), může předkličovat sadbu uloženou na lískách tak,aby byl zajištěn co nejlepší přístup světla po 1-2 týdny předkličování. K tomu může použít i provizorní prostory s ochranou sadbových brambor proti mrazu například fólií, popř. jiným způsobem (zejména při manipulaci s menším množstvím i převezením lísek na prostých paletách do chráněných prostor). Pro sázení předklíčených hlíz je nutné použít speciální, šetrně pracující sázeče, nebo sázet na menších plochách ručně. Sázení
Při optimálních půdních a klimatických podmínkách s minimálním poškozením hlíz je hloubka sázení rovna velikosti hlíz nebo o 1-2 cm větší (od urovnaného povrchu půdy). Vzdálenost hlíz v řádku se řídí užitkovým směrem pěstování a pohybuje se od 21 do 31 cm. Zbytečné "zahušťování" hlíz v řádku je nepřípustné,neboť je neefektivní a vede k nadměrnému zvyšování nákladů na sadbu. Menší vzdálenost využíváme u množitelských porostů, u ostatních užitkových směrů je vzdálenost závislá na kvalitě a přípravě sadby (čím je stav optimálnější, tím může být vzdálenost větší). Meziřádková vzdálenost je při použití klasického nářadí 75 cm, ale využívají se i speciální systémy pěstování se vzdálenostmi od 62,5 cm do 90 cm.
Výška nahrnutí ornice nad hlízami je 10-15 cm. Při sázení je vhodné speciálními aplikátory na sázeči zapravit průmyslová hnojiva případně mořidla a insekticidy. 5.OCHRANA PROTI PLEVELŮM, KULTIVACE A HNOJENÍ V PRŮBĚHU VEGETACE
Kultivační zásahy prováděné po výsadbě mají význam jednak pro zabezpečení optimální struktury a vlhkosti půdy, vytváření podmínek pro vyrovnané vzcházení, růst a dynamiku nárůstu hlíz a současně podstatnou měrou přispívají k odplevelení. V dnešní době stoupá odplevelující úloha brambor v osevních sledech spočívající v agrotechnických zásazích, které na jedné straně provokují klíčení plevelů a současně je následně hubí. Doplňujícím opatřením je použití vhodných a výkonných herbicidů (příloha 2).
-#-
Podle zvoleného postupu kultivací a aplikace herbicidů se v zásadě rozlišují dva typy technologií - plná mechanická kultivace (PMK) a omezená mechanická kultivace s použitím herbicidů (OMK). Oba způsoby mají podle konkrétních podmínek svá opodstatnění. PMK je vhodné použít na lehčích půdách při menším výskytu plevelů a kdy nehrozí nebezpečí rozvoje tzv. druhotného zaplevelení. PMK se upřednostňuje při pěstování konzumních brambor, zejména u odrůd s kratší vegetační dobou. OMK nachází uplatnění při pěstování sadby na těžších či erozně ohrožených půdách s vyšším výskytem obtížně hubitelných plevelů. Plná mechanická kultivace
Každý zásah mechanické kultivace je třeba provádět pouze za vhodných vlhkostních podmínek tak, aby bylo dosaženo co nejvyšší plevelohubné účinnosti. Pokud to klimatické podmínky dovolí, je třeba dodržet následující postupy: - vláčení síťovými branami do týdne až 10ti dnů po výsadbě - proorávka naslepo - vláčení po 4 dnech až týdnu od proorávky - podle podmínek konkrétního stanoviště opakovat proorávku naslepo a vláčení při použití vhodného nářadí - plečkování po plném vzejití. Podle konkrétních podmínek lze použít vhodné typy těles. Při vyšším zaplevelení lze po plečkování vláčet síťovými branami s dlouhými hřeby - proorávka na hloubku 5-7 cm s nahrnutím 3-6 cm půdy při výšce trsů 20-25 cm nebo při vyšším výskytu pýru plečkování - nahrnování hrobkovacími tělesy na hloubku 4-6 cm s nahrnutím 3-6 cm půdy ke stonkům brambor Omezená mechanická kultivace
Není-li aplikace herbicidů provedena do 10 dnů od sázení, uplatňuje se vláčení a proorávka naslepo s vláčením jako u technologie PMK. Nejčastěji je herbicid aplikován těsně před vzejitím. Lze využít i aplikaci po vzejití do výšky rostlin bramboru 10-12 cm. Tento způsob umožňuje posouzení plevelného spektra, zjištění tzv. prahového výskytu nebezpečných plevelů a jejich cílené hubení. Proti pýru a jednoletým travám se používají tzv. graminicidy, které se aplikují po vzejití brambor. V uvedených aplikačních termínech lze použít pouze specifické herbicidní přípravky k tomu účelu určené. Seznam a způsob použití všech herbicidních přípravků je uveden v příloze 2. Při výšce trsů 30-35 cm (plné zapojení rostlin v řádku) se podle úrovně zaplevelení provede nahrnování (neprovádí se při postemergentní aplikaci herbicidů). Hnojení v průběhu vegetace
Hnojení ve vegetaci se provádí s cílem dodat chybějící základní živiny (zpravidla dusík nebo fosfor), mikroživiny a stimulátory růstu. Stanovení dávky a způsobu přihnojení dusíkem a fosforem je třeba provést podle anorganického rozboru listů v období tvorby poupat. Metodický návod je uveden v příloze 3. Pouze v případě, že byl zjištěn dobrý výživný stav, je účelné použít kapalná listová hnojiva obsahující komplex základních živin, stopových prvků a stimulátorů růstu v dávkách doporučených výrobcem. Použití pevných hnojiv ve vegetaci je méně účinné. 6. OCHRANA PROTI CHOROBÁM A ŠKŮDCŮM
Brambory jsou během vegetace i během jejich skladování napadány celou řadou chorob i škůdců, které za vhodných podmínek pro svůj vývoj mohou podstatně snížit výnos nebo kvalitu hlíz. Škodí jak na nati, tak i na kořenech, stolonech a hlízách brambor.
-#-
Ochrana proti chorobám a škůdcům spočívá v řadě ochranných zásahů, které je nutno používat s ohledem na biologii choroby nebo škůdce, pěstovanou odrůdu, průběh klimatických podmínek i danou pěstitelskou lokalitu. K ochranným zásahům patří agrotechnická, výživářská, biologická, chemická i organizační opatření, která jsou nejúspěšnější, jsou-li využívána komplexně. Mezi nejúspěšnější opatření patří pěstování odrůd k patogenům rezistentních. Proto je velmi důležité, aby pěstitel znal dobře vlastnosti pěstované odrůdy, především pak jejich odolnost či náchylnost k jednotlivým chorobám či škůdcům tak, aby mohl vhodnými opatřeními eliminovat jejich škodlivost.
Agrotechnická a výživářská opatření spočívají ve vytvoření optimálních podmínek pro růst rostlin tak, aby mohly lépe chorobám a škůdcům odolávat. Např. biologická příprava sadby (narašení, naklíčení) sleduje posunutí vývoje rostlin do období s nižším infekčním tlakem patogena (virové choroby, plíseň). Velmi důležitý je i tzv. vyrovnaný poměr živin a nepřipuštění jednostranného přehnojení jednotlivými živinami, především dusíkem, se kterým je spjata většinou náchylnost k chorobám i pozdější nástup rezistence stářím. Chemickou ochranu je nutno provádět na základě profesionálních znalostí v těch případech, kdy ostatními použitými metodami již nejsme schopni výskyt choroby či škůdců udržet pod hospodářsky významným prahem. Značný význam v ochraně proti chorobám a škůdcům mají organizační opatření, která sledují snížení výskytu infekčních zdrojů a pěstování brambor v podmínkách, kde je jejich výskyt méně četný. OCHRANA PROTI CHOROBÁM Virové choroby
Jsou přenosné sadbou, živočišnými vektory (mšice) i mechanicky. Vzhledem k našim klimatickým podmínkám a častému výskytu přenašečů jsou virózy stálým problémem našeho bramborářství. Ochrana proti virovým chorobám je prováděna u užitkového směru výroby sadby brambor a spočívá ve využívání komplexní semenářské agrotechniky. Svinutka brambor
Původce: Solanum virus l4 (PLRV), je jedním z nejvýznamnějších virů brambor. Snižuje výnosy o 40-70 % podle ročníku a odrůdy.
Příznaky: sekundární příznaky se projevují inhibicí růstu, chlorózou rostliny a typickým kornoutovitým stáčením hlavně spodních listů. Listy jsou tuhé, při zmáčknutí praskají, vydávají typický papírový zvuk. U starších rostlin je častá i nafialovělá barva špiček a okrajů listů. Těžká mozaika Původce: Y virus (Solanum virus 2-PVY), A virus (Solanum virus 3- PVA) nebo směs virů. Příznaky: těžká mozaika doprovázená zkadeřavěním listů, často ihnibice růstu, křehkost listů. Čárkovitost Původce: Y virus (Solanum virus 2-PVY)
Příznaky: nekróza nervů ve formě čárek, teček, zprvu na starších, spodních listech.Často dochází i k odumírání listů. Vrcholové listy většinou silně mozaikové, zkadeřelé. Lehká mozaika Původce: X virus (Solanum virus 1-PVX) nebo M virus (PVM)
Příznaky: na lístcích lehká mozaika, někdy i mírné zkadeření lístků, mírné stáčení lístků ve středním a horním patře rostliny. Ochrana proti virovým chorobám
-#-
Používání uznané, zdravotně přezkoušené sadby, spolehlivá diagnostika (Elisa), ochrana proti mšicím (insekticidy - příloha 4), opakované negativní výběry, předčasné ukončení vegetace (desikace). Houbové a bakteriální choroby
Během vegetace i skladování mohou být brambory napadány řadou hub a bakterií, které mohou vyvolat různé projevy chorob. Snadná přenosnost houbových a bakteriálních chorob, jejich rychlé šíření a vysoká škodlivost vyvolává potřebu soustavné ochrany proti těmto patogenům a to u všech užitkových směrů pěstování brambor. Plíseň bramborová
Jedná se o nejvýznamnější houbovou chorobu brambor napadající listy, stonky i hlízy. Zničením listové plochy dochází ke snížení výnosů. Infikované hlízy hnijí ve skladech, sekundárně jsou napadány i jinými chorobami, které dále zvyšují skladovací ztráty. Napadené sadbové hlízy jsou zdrojem infekce porostů v následujícím roce. Původce: Phytophthora infestans. Parazit prorůstá hyfami intercelulárně pletiva rostliny a haustoriemi proniká do buněk, odkud čerpá výživu. Během vegetace se rozšiřuje sporangiemi a zoosporami. Houba přezimuje v napadených hlízách. Po výsadbě mycelium prorůstá do nadzemní části rostliny a za příhodných podmínek na vegetačním vrcholu rostliny dochází k fruktifikaci. Vzdušným prouděním se sporangia šíří na okolní rostliny, které infikují. K šíření infekce dochází nejvíce při trvalém ovlhčení listů a teplotách nad 10 oC, tj. při teplém a deštivém počasí. Doba infekce v jednotlivých letech kolísá podle průběhu počasí. V našich podmínkách je třeba počítat s ohrožením porostů od poloviny června. Hlízy jsou infikovány sporangiemi smývanými dešťovými srážkami z natě do půdy. Infekce hlíz je závislá na rozsahu napadení natě, intenzitě dešťových srážek a typu půdy, která kryje hlízy. Hlízy mohou být infikovány také při sklizni, pokud přijdou do styku s napadenou natí.
Příznaky napadení: primární infekce na rostlinách, které vyrostly z infikovaných hlíz, se projevuje na vegetačním vrcholu, kde dochází k hnědnutí a odumírání vrcholových lístků a stonku. Charakteristické je šíření infekce ve vrcholové části rostliny systémově po řapících.Sekundární infekce listů se projevuje vodnatými nekrotickými skvrnami, které se šíří nejčastěji od okrajů listů, kde se nejdéle držela voda. Skvrny jsou zpočátku žlutozeleně, později hnědočerně zbarveny. Na spodní straně listů na okrajích skvrn se při vysoké vlhkosti objevuje šedobílý plísňový povlak (sporangiofory). Napadeny mohou být i stonky. Infikované hlízy mají na slupce olovnatě šedé nepravidelné skvrny. Na řezu pod těmito skvrnami je dužnina rezavě hnědě zbarvena.Časté je sekundární napadení bakteriemi nebo fuzariem. Ochrana : je založena na preventivních agrotechnických opatřeních, postřicích fungicidními přípravky a včasném ukončení vegetace.
Agrotechnická opatření: zahrnují výběr vhodného pozemku podle mikroklimatických a půdních podmínek (údolní polohy a těžké půdy podporují infekci plísní), výběr odrůd podle náchylnosti k plísni, biologickou přípravu sadby, včasné sázení, vyrovnanou výživu, vhodnou hloubku sázení s dostatečným nahrnutím hrůbků, dodržení zásad omezujících infekci hlíz při sklizni (nesklízet porosty s aktivní plísní v nati, omezit poškození hlíz) a přizpůsobení posklizňové úpravy a skladování zdravotnímu stavu hlíz.
Aplikace fungicidů (příloha 5): musí být zahájena včas a postřiky musí být opakovány podle účinnosti přípravků, náchylnosti odrůdy a průběhu počasí. Pro zahájení ochrany je vhodné využít negativní prognózu plísně bramborové. Výběr fungicidů a jejich sled volíme tak, aby byly maximálně využity jejich specifické vlastnosti. Obecné schéma sledu fungicidů zohledňuje také ekonomickou účelnost vynaložených nákladů: - preventivní postřiky před výskytem plísně, období suchého počasí a slabého infekčního tlaku - běžné kontaktní fungicidy (na bázi mancozebu a metiramu)
-#-
- období před epidemií a na začátku epidemie, období silného infekčního tlaku a deštivého počasí - fungicidy s lokálně systémovou složkou, trojsložkové kombinace, účinnější kontaktní fungicidy, systémové fungicidy (z důvodů rychlé tvorby rezistentních kmenů plísně aplikovat pouze před výskytem plísně v nati, maximálně 2 ošetření, nepoužívat při pěstování sadby)
- druhá polovina postřikové sezóny, závěr vegetace-fungicidy omezující infekci hlíz. Frekvence postřiků v období bez srážek nebo se slabými srážkami se řídí účinností přípravků, která je obvykle 7-10 dní, v období sucha je možné intervaly prodloužit. Po intenzivních srážkách (přívalové deště nad 10 mm) je nutné postřiky co nejdříve obnovit. Ukončení vegetace je základním opatřením v ochraně hlíz před infekcí. Nejvhodnější je chemická desikace natě rychle působícím přípravkem. Mechanické ničení natě je méně účinné, protože plíseň přežívá na zbytcích mezi řádky a je nadále zdrojem infekce. Při rozhodování o termínu ukončení vegetace je třeba zvažovat následující faktory: - % napadení natě a očekávaný vývoj infekce (stagnace nebo silný infekční tlak) - okamžitý a očekávaný vývoj počasí (vhodnost podmínek pro infekci hlíz) - výnos hlíz - náchylnost odrůdy k plísni na hlízách - klimatické a půdní podmínky dané lokality
Obecně je možné doporučit ukončení vegetace v období, kdy je nať napadena v rozmezí 5-20 %. Přirozené dozrání natě je možné připustit jen v případech, kdy plíseň není v porostu přítomna. Kořenomorka bramborová
Kořenomorka bramborová je obecně rozšířená choroba,která u brambor snižuje výnosy a kvalitu hlíz. Vyšší škody způsobuje v letech s vlhkým a chladným jarem. Původce: houba Rhizoctonia solani. Zdrojem infekce jsou především sklerocia parazita na hlízách, ale k infekci může dojít i z půdy. Ze sklerocií vyrůstají hyfy, které infikují očka a klíčky. K tomu dochází obvykle po výsadbě, při vyšší vlhkosti se však houba může šířit již ve skladech. Sklerocia na hlízách se začínají tvořit při odumírání natě. Prodlužováním období mezi desikací a sklizní se zvyšuje množství sklerocií na hlízách. Příznaky napadení: na hlízách vytváří houba tmavě hnědá nebo černá sklerocia v podobě vloček nebo nepravidelných povlaků. Někdy se vytváří odrůdově netypický povrch nebo drobné dutinky připomínající požerky, pokud houba pronikne do lenticel. Hlízy jsou nevyrovnané, často drobné a deformované.
Na napadených klíčcích se tvoří hnědé nekrotické skvrny a slabší klíčky odumírají. Na podzemní části stonků se objevují hnědé nekrotické skvrny, stonky jsou zvrásněné a rozpraskané. V důsledku narušení cévních svazků dochází ke svinování a žloutnutí vrcholových lístků, rostliny dříve kvetou a někdy se vytvářejí vzdušné hlízy. Hlízy se tvoří mělce pod povrchem půdy nebo i na jejím povrchu. Při vlhkém a chladném počasí se na stoncích v úrovni půdy tvoří fruktifikační stadium patogena v podobě šedobílých povlaků. Ochrana:
Agrotechnická opatření jsou stejně důležitá jako moření sadbových hlíz fungicidy. Vzcházení by mělo být co nejvíce urychleno narašením nebo naklíčením hlíz. Přitom však nesmí dojít k ulámání nebo poškození klíčků. Sázení musí být provedeno do přiměřeně vyhřáté půdy a náchylné odrůdy nesmějí být vysázeny na lokalitě s těžkou a mokrou půdou. Není vhodná jarní zaorávka chlévského hnoje nebo hnojení slámou, neboť nerozložená organická hmota je zdrojem množení patogena v půdě. Sklizeň musí být provedena co nejdříve po desikaci - ihned po vyzrání slupky, aby se omezila tvorba sklerocií na hlízách. Při skladování je třeba zabezpečit suchý povrch hlíz, aby nebylo podporováno šíření mycelia ve skládce.
-#-
Moření sadbových hlíz je základním opatřením, které omezuje výskyt choroby na rostlinách a dceřiných hlízách. V průměru lze počítat s účinností tohoto opatření od 30 do 80 % a ze zvýšením výnosu do 5 %. Aplikaci mořidla (příloha 5) je možné provádět při přípravě sadby, při vyskladňování sadby nebo přímo při sázení. Vlhké moření je vhodnější z důvodů
hygienických a umožňuje rovnoměrnější pokryvnost hlíz mořidlem, což je podmínkou dobré účinnosti zásahu. Pro moření sadby pro množitelské porosty a pro porosty konzumních brambor určených pro přímou spotřebu (zejména při dodávkách mytých hlíz v průhledných obalech a pod.) používáme přednostně přípravky účinně omezující přítomnost sklerocia na hlízách. Hnědá skvrnitost listů
Choroba se objevuje častěji v teplých a suchých letech. Větší problémy způsobuje v ranobramborářských oblastech. Její hospodářský význam je podstatně nižší než u plísně bramborové. Původce: houby r. Alternaria, nejčastěji A.solani, které přezimují v půdě a na rostlinných zbytcích a hlízách. Konidie se šíří větrem. Příznaky napadení: na listech se tvoří hnědé nekrotické skvrny se soustřednými kruhy. Obdobné nekrózy se objevují na hlízách. Napadení hlíz není časté. Ochrana: většina fungicidů používaných proti plísni bramborové omezuje rovněž hnědou skvrnitost listů. V případě potřeby je vhodné použití přípravků na bázi chlorothalonilu. Obecná strupovitost
Choroba je velmi rozšířena, zejména v suchých letech a na lehčích půdách s vyšším pH. Výrazně snižuje kvalitu hlíz a při silném napadení sadby může negativně ovlivňovat klíčivost.
Původce: aktinomycety r. Streptomyces, především Streptomyces scabies. Hlízy infikují na počátku jejich vývoje.
O napadení rozhoduje zamoření pozemku patogenem, půdní podmínky (vlhkost,pH, stopové prvky, hlavně Mn a Mo),náchylnost odrůd, průběh počasí a biologická rovnováha v půdě v době nasazování hlíz. Příznaky napadení: na hlízách se tvoří strupy různé velikosti
které mohou být ploché, vystouplé nebo propadlé. Za vlhka po vyjmutí hlíz z půdy lze na strupech pozorovat bílý až šedý plísňový povlak.
Ochrana: v půdě je třeba udržovat biologickou aktivitu mikroorganismů správnou agrotechnikou a hnojením včetně stopových prvků a zeleného hnojení,půdní reakci je nutné snížit pod 6-6,5 pH/KCl a nevápnit přímo k bramborám.Pro lehčí půdy s častým výskytem strupovitosti jsou vhodné jen odolné odrůdy. Tam, kde je možné zavlažovat, je účinnou ochranou zavlažování porostů v období nasazování hlíz. Chemická ochrana z důvodů ekologických i ekonomických není vhodná. Skládkové choroby
Nejdůležitějšími skládkovými chorobami jsou suchá fuzáriová hniloba, suchá fomová hniloba a mokrá bakteriální hniloba. Hlavní příčinou jejich značného rozšíření je mechanické poškození hlíz při sklizni a posklizňové úpravě. Původci:
Suchou fuzariovou hnilobu způsobuje několik druhů hub rodu Fusarium. Jejich spóry dlouhodobě přežívají v půdě, která je zdrojem infekce poraněných hlíz.
Původcem suché fomové hniloby je Phoma foveata Foister. Spóry patogena se tvoří na bazální části stonků v závěru vegetace, uvolňují se do půdy, kde kontaminují hlízy. Přežívání v půdě není dlouhodobé, takže hlavní příčinou šíření infekce je kontaminovaná nebo napadená sadba. Výskyt choroby je vyšší v letech s vlhkým a chladným podzimem. -#-
Mokrá bakteriální hniloba je způsobena bakteriemi Erwinia carotovora, ale na hnilobě se podílejí i některé další druhy bakterií. Infekce se šíří napadenou a kontaminovanou sadbou, bakterie E. carotovora v půdě nepřezimují. Do hlíz, kromě poranění, mohou vstupovat i lenticelami. Mokrá bakteriální hniloba je značně podporována přítomností volné vody na hlízách (sklizeň mokrých hlíz, orosení hlíz ve skladu). Častá je sekundární infekce hlíz napadených plísní bramborovou nebo suchými hnilobami. Příznaky napadení:
Suchá fuzáriová hniloba se objevuje nejdříve měsíc po sklizni v podobě nekrotických skvrn na slupce hlízy, které se postupně zvětšují. Jsou koncentricky zvrásněné a pokrývají se polštářky bílého, žlutého nebo růžového mycelia. Na řezu má hniloba vrstevnatý charakter. Suchá fomová hniloba je zjistitelná ve skládce později, obvykle v prosinci a v lednu. Propadlé nekrotické skvrny na slupce jsou hladké, později nepravidelně zvrásněné. Uvnitř hlíz se tvoří dutiny nepravidelného tvaru s šedofialovým myceliem patogena a černými pyknidami. Rozsah poškození dužniny je často větší než velikost povrchových nekróz.
Mokrá bakteriální hniloba vyvolává hnilobný proces, který je provázen nepříjemným zápachem. Dužnina hlízy se zcela nebo částečně mění v měkkou kašovitou hmotu. Mezi zdravým a napadeným pletivem bývá často patrná tmavá linie. Zmacerované pletivo na vzduchu žloutne až růžoví a postupně hnědne. V porostech způsobují bakterie r. Erwinia černání stonku. Ve vlhkém a teplém počasí mohou bakterie kromě bází stonků napadat i vegetační vrcholy nebo způsobovat měkké nekrotické léze na kterémkoliv místě stonku. Ochrana:
V ochraně proti skládkovým chorobám jsou rozhodující agrotechnická opatření, která zabraňují mechanickému poškození a omezují vstup infekce do hlíz. Pro snížení mechanického poškození hlíz je důležitý již výběr pozemku (kamenitost) a příprava půdy (zabránit tvorbě hrud). Včasné ukončení vegetace umožňuje dostatečnou vyzrálost a odolnost slupky hlíz. Zásadní význam má volba vhodné technologie sklizně a posklizňové úpravy s co nejmenší manipulací s hlízami. Třídění je vhodné provádět až před expedicí. Po sklizni musí být vytvořeny vhodné podmínky pro hojení mechanických poškození (10-14 dnů po sklizni teploty 14-16 oC a rel. vlhkost 85-90 %). Samozřejmým předpokladem úspěchu je sázení zdravé nenapadené sadby a pravidelné čištění a dezinfekce skladů. U mokré bakteriální hniloby je dále nutné odstraňovat v množitelských porostech rostliny napadené černáním stonku. Po sklizni musí být hlízy osušeny a v průběhu celého skladování nesmí dojít k ovlhčení jejich povrchu.
Proti fuzáriové a fomové hnilobě je možné provádět moření hlíz fungicidy (příloha 5) po sklizni. Dobrou účinnost lze dosáhnout pouze při přesném dodržení metodiky, zejména musí být moření provedeno včas s minimální dávkou vody a po aplikaci musí být hlízy osušeny .Účinnost se snižuje, pokud jsou hlízy mokré a zahliněné nebo s množstvím hlubokých mechanických poškození. U přípravků, kde je účinnou látkou thiabendazol, může dojít častým používáním fungicidu a vytvořením podmínek pro více generací původců hnilob (silné mechanické poškození, manipulace s hlízami v průběhu skladování) k vzniku rezistentních kmenů patogenů a k výraznému snížení účinnosti moření. Pythiová hniloba
Choroba se vyskytuje lokálně při sklizni brambor za vysokých teplot a při mechanickém poškození hlíz. Původce: houby Pythium ultimum a P. debaryanum přežívající v půdě. K infekci hlíz dochází jen prostřednictvím mechanického poškození při teplotách nad 20 oC. Příznaky napadení: velmi rychlý rozklad hlíz během 3-5 dnů mokrou hnilobou ihned po
sklizni.
-#-
Ochrana: při objevení choroby přerušit sklizeň a pokračovat až za nižších teplot. Omezit mechanické poškození hlíz. Karanténní choroby a škůdci
Patří mezi zvlášť nebezpečné škodlivé činitele brambor, neboť mohou způsobit značné škody, jejich zárodky dlouhodobě zamořují půdu a ochrana proti nim je velmi obtížná. Jejich výskyt znamená dodržování karanténních opatření a i určitá omezení v pěstování a distribuci brambor. Rakovina bramboru
Původce: Synchytrium endobioticum parazitující uvnitř buněk všech pletiv s výjimkou kořenů. K infekci hostitele dochází zoosporami, které se uvolňují z trvalých sporangií původce přežívajících v půdě mnoho let. Příznaky napadení: tvorba růžicovitých nádorů různé velikosti na hlízách a nadzemní části rostlin. Ochrana: choroba podléhá karanténním předpisům a ochrana se provádí podle závazných metodik. Bateriální kroužkovitost
Původce: bakterie Corynebacterium sepedonicum se šíří rostlinou cévními vazky. Zdrojem infekce je napadená sadba. Výskyt v našich podmínkách je vzácný.
Příznaky napadení: rostliny vadnou a žloutnou, cévní svazky jsou zbarveny, při smíšené infekci s bakteriemi nebo fuzáriem hnědě. U napadených hlíz vytéká z cévních svazků kašovitá hmota rozloženého pletiva. Spolehlivá diagnóza je možná jen biochemickými a biologickými testy. Ochrana: choroba podléhá karanténním předpisům. Partie sadby s výskytem choroby musí být zlikvidovány. Háďátko bramborové Původce: Globodera rostochiensis a Globodera pallida
Příznaky: rostliny v ohniscích silného výskytu tohoto škůdce jsou obvykle zakrnělého růstu, zažloutlé, připomínající podmáčený porost. Po vytrhnutí trsu je zřetelný větší počet vlásčitých kořínků a nízký počet, většinou drobných hlíz. V létě jsou na napadených kořenech viditelně bělavé až zažloutlé cysty o velikosti špendlíkové hlavičky. O výskytu cyst háďátka je možno se přesvědčit mikroskopickým rozborem půd. Šíří se především napadenou zeminou ulpělou na hlízách, mechanizačních a dopravních prostředcích.
Ochrana: jedná se o zvlášť nebezpečného škůdce, na kterého se vztahují karanténní předpisy. Ochrana proti háďátku může být úspěšná jen při organizovaném a komplexním uplatnění účelných opatření na úseku šlechtění a zavádění odolných odrůd, vnější a vnitřní karantény, asanace zamořených pozemků a preventivních opatření pěstitelů. OCHRANA PROTI ŠKŮDCŮM
Škůdci brambor poškozují nadzemní a podzemní části rostlin požerem nebo sáním. Touto činností mohou přenášet některé choroby (virové) nebo poškozením usnadňují možnost infekce houbami a bakteriemi. Mandelinka bramborová
Zvlášť závažným škůdcem je v ranobramborářské oblasti, kde může vytvořit za vegetaci dvě generace. V bramborářských oblastech vytváří tento škůdce jednu generaci. Nejvíce škodí okusem listů larvy III. a IV. vývojového stádia.Výskyt škůdce je ovlivněn průběhem klimatických podmínek, dostatkem potravy a možnostmi přezimování. Chemická ochrana ( příloha 6) se
-#-
provádí při dosažení kritického čísla výskytu škůdce. Začíná být využívána i biologická ochrana (příloha 6), která spočívá ve využití analogu juvenilního hormonu a entomofágních hub (Boverol) k zabránění rozmnožování hmyzu. Mšice
Přímé škody způsobují vyjímečně. Hlavní význam mají jako přenašeči významných virů brambor (kromě PVX). Největší význam z hlediska přenosu má mšice broskvoňová (Myzus persicae) a mšice řešetláková (Aphis nasturtii). Výskyt mšic v sadbových oblastech závisí především na průběhu klimatických podmínek, které ovlivňují jejich rozmnožování a pohyblivost. Ochrana spočívá v používání insekticidů (příloha 4) v množitelských porostech brambor. Zvlášť významný je tento zásah u odrůd více náchylných k onemocnění virem svinutky. Drátovci
Poškozují podzemní části rostlin a hlízy, ve kterých vytvářejí chodbičky. Škody jsou závislé na pozemku a ročníku. Ochrana spočívá v agrotechnických opatřeních, chemická ochrana je spíše výjimečná. Méně významné,spíše výjimečné škody způsobuje osenice polní mnohonožky, můra gama a šedavka luční. 7. PŘÍPRAVA NA SKLIZEŇ A SKLIZEŇ
S výjimkou množitelských porostů je dosažení zralosti přirozenou, tj. fyziologickou cestou nejvhodnější pro výnos a kvalitu sklizně. K tomu se vytvářejí předpoklady v celém průběhu pěstitelského cyklu (příprava sadby, hnojení, ochrana a pod.) systémem opatření, která sledují vytvoření co nejlepších podmínek pro rychlé vzejití porostu a pro udržení asimilace schopné listové plochy po co nejdelší období. Tam, kde z různých důvodů není dosažení fyziologické zralosti reálné a pochopitelně u množitelských porostů je nutno počítat s předčasným ukončením vegetace. Tímto opatřením se sleduje: 1. omezit přenos virových chorob vektory a zabránit přechodu virové infekce z natě do hlíz - množitelské porosty 2. zamezit šíření plísně bramborové zejména na hlízy 3. regulovat velikost hlíz a zvýšit % výtěžnosti hlíz sadbové velikosti - množitelské porosty 4. usnadnit sklizeň, zvýšit výkonnost sklizňové techniky a omezit množství příměsí ve sklízené hmotě 5. zlepšit vyzrálost hlíz, zpevnit jejich slupku, snížit jejich mechanické poškození a tím zlepšit skladovatelnost a odolnost vůči skládkovým chorobám
Porosty po předčasném ukončení vegetace chemickou desikací, nebo kombinací chemického a mechanického ničení natě je nutno sklízet za dva, nejpozději však za čtyři týdny po tomto zásahu. Používáme-li pouze mechanické ničení pro usnadnění sklizně, pak tuto operaci zařazujeme 5-l0 dnů před sklizní. Při mechanickém ničení natě nesmí dojít ke snížení vrstvy ornice nad hlízami a k jejich poškození. Pozemek pro mechanizovanou sklizeň brambor by měl mít souvratě o šířce 12 m. U konzumních a průmyslových brambor je účelné ponechat neosázenou pouze cca 3 m vzdálenost mezi koncem brázd a zasázenou souvratí (12 řádků). Ty se sklidí nejdříve a vznikne manipulační plocha o šířce 12 m, která umožní dostatečný prostor pro sklizeň a dopravní prostředky (bez nebezpečí poškození hlíz při najíždění do řádků). Při sklizni je rozhodující vytvoření podmínek pro sklizeň s minimálními ztrátami a nízkým poškozením hlíz. Optimální je sklizeň vyzrálých hlíz s pevnou slupkou. Teplota půdy (hlíz) by při
-#-
sklizni neměla klesnout pod 8 oC.Nežádoucí je sklizeň za deštivého počasí. Termín sklizně velmi raných konzumních brambor se volí dle situace na trhu. Způsob sklizně zvolíme podle půdních, terénních a klimatických podmínek s ohledem na odrůdu a užitkový směr. V našich podmínkách lze uplatnit tyto způsoby: - ruční sběr za 2-řádkovým vyorávačem nebo vyorávačem s rozmetacím kolem je vhodný pro malé plochy, svažité pozemky nad 8o, při sklizni velmi raných a raných konzumních brambor - přímá sklizeň jednořádkovým sklízečem se zásobníkem nebo pytlovací plošinou je vhodná pro sklizeň raných brambor, případně sadbových a konzumních, pěstovaných na menších plochách - přímá sklizeň 2-řádkovými sklízeči je vhodná pro sklizeň sadbových, konzumních a průmyslových brambor - přímá sklizeň pomocí vyorávacího nakladače se zásobníkem nebo dopravníkem s plněním vedle jedoucího přívěsu se uplatňuje zejména při technologii jarního odkamenění půdy - dělená sklizeň s vyoráním hlíz a následným sběrem po jejich oschnutí pomocí sklizečů. Lze uplatnit na dobře prosévatelných půdách s minimálním výskytem kamene
Předpokladem úspěšné sklizně je minimalizovat mechanické poškození hlíz. Toho lze dosáhnout vedle dříve uvedeného i: - udržením optimálního a rovnoměrného zahloubení vyorávacích radlic - minimální rychlostí prosévacích pásů - udržením minimální výšky pádů hlíz (do 300 mm) 8.SKLADOVÁNÍ, POSKLIZŇOVÁ A TRŽNÍ ÚPRAVA BRAMBOR
Hlízy jsou skladovatelný produkt, ale protože ze své přirozené povahy podléhají zkáze, je jejich skladování tradičně spojeno s rizikem značných ztrát, jak tržního množství, tak i snížení kvality. Toto riziko může být minimalizováno odpovídajícími podmínkami skladovacího prostředí a správným řízením skladování v náležitém skladu. Skladovatelnost brambor je již určena před tím než jsou hlízy naskladněny takovými faktory, jakými jsou např. choroby, poškození hlíz a průběh počasí během sklizně, zralost, podmínky pěstování, agrotechnika. Zdravé, nepoškozené, zralé brambory se zpevněnou slupkou, sklizené za dobrého počasí (ne za deště nebo extrémních teplot) mohou být skladovány v odpovídajícím skladu bez problémů. Ztráty ve skladech rozlišujeme podle jejich povahy na ztráty na hmotnosti a na hodnotě. Ztráty na hmotnosti vznikají dýcháním, výparem a často i klíčením a skládkovými chorobami. Ztráty na hodnotě jsou takové, u nichž nepozorujeme jako hlavní váhový rozdíl, ale které se projevují zhoršením jakosti zboží, zpracovatelské,stolní a sadbové hodnoty (např. zesládnutí či zezelenání stolních hlíz a pod.).
K jejich omezení je nezbytné řízení podmínek ve skladu (skladovací teplota, vlhkost vzduchu, složení atmosféry) podle požadavků jednotlivých užitkových směrů, nejčastěji provětráváním. Teplota ve skladu by se měla, vzhledem k předpokládanému směru užití, v období klidu udržovat přibližně na 2-3 oC u sadby, pro konzumní brambory je vhodných 4-6 oC (dlouhodobě skladované spíše 4 oC, krátkodobě spíše 6 oC), u brambor pro zpracování na smažené výrobky 7-10 oC (hranolky 7-9 oC, lupínky 8-10 oC). Nízká teplota ve skladu brzdící klíčení současně brzdí prodýchávání redukujících cukrů vznikajících rozkladem škrobu a je proto nevhodná pro surovinu na smažené výrobky. Zde se vyklíčení musí po období
-#-
přirozeného klidu bránit chemickou retardací, jinak nahromaděné cukry při smažení reagují s bílkovinami a způsobují nahořklou chuť a tmavě hnědé zbarvení výrobků. Obdobně vysoká relativní vlhkost vzduchu (95-98 %), která u zdravých hlíz omezuje ztráty vysoušením je nevhodná u partií napadených plísní bramborovou. Ty, pokud je vůbec skladujeme, musíme naopak vysoušet, aby plíseň nepřešla v mokrou bakteriální hnilobu.
Z výše naznačených, na první pohled protichůdných požadavků, je vidět, že skladovací podmínky jednotlivých partií jsou často kompromisem sledujícím omezení celkových skladovacích ztrát. Co se týče režimu skladování je třeba vědět, že skladovací období se skládá z osušení, hojení, zchlazování, klidu a ohřívání hlíz. Osušení následuje bezprostředně po sklizni, kdy do 48 h musí dojít k osušení volné vody na hlízách. Je zvláště nebezpečné, když hlízy při sklizni zmoknou, po jejich praní, aplikaci vodního roztoku thiabendazolu proti suchým hnilobám, kdy jsou pokryty vodním filmem umožňujícím bakteriím pronikat snáze do hlíz. Další fází je období hojení, kdy se na poranění podporuje tvorba hojivého pletiva. Nejdříve se na místech mechanických poškození ukládá asi do 2-3 dnů suberin a později do 1-2 týdnů vytváří hojivý periderm. Optimální teplota ve skladu pro jeho tvorbu je kolem 15 oC.
Následuje období zchlazování, kdy je postupně teplota hlíz snižována na skladovací teplotu pro příslušný užitkový směr. V těchto fázích dochází k nejvyšším přirozeným ztrátám a je nejvyšší spotřeba el. energie na větrání. Vzhledem k účinnosti zchlazování se doporučuje zchlazovat vzduchem alespoň o 3 oC chladnějším než je teplota hlíz a využívat automatického řízení větrání, protože nižší teplota vzduchu je převážně v noci a k ránu. Období klidu hlíz je z fyziologického pohledu děleno na přirozenou dormanci, kdy hlíza neklíčí ani ve vhodných podmínkách a období vynuceného klidu. V tomto zpravidla nejdelším období skladování hlíz je teplota udržována dle příslušného užitkového směru. Před vyskladněním hlíz nastupuje poslední fáze, kdy se hlízy ohřívají, pro omezení mechanického poškození při manipulaci, asi na 10 oC. Dalším důvodem je vytvoření podmínek pro probuzení, případně předklíčení sadbových brambor a rekondicionace (tj. snížení nahromaděných cukrů) u konzumních hlíz. Rozeznáváme dva základní způsoby větrání - přirozené a nucené. Nucené větrání je podmínkou při skladování hlíz ve vyšších vrstvách a samozřejmě předpokládá spotřebu elektrické energie. Přirozené větrání se využívá při skladování na lískách, v klasických krechtech, na přechodných skládkách, ve sklepích při skladovací výšce do 1 m (výjimečně až 1,5 m). Je založeno na samovolném proudění vzduchu vznikajícím s teplotním rozdílem (grandientem) způsobeným dýcháním hlíz a tím i výdejem tepla. Dýcháním ohřátý vzduch stoupá a na jeho místo je nasáván těžší chladnější vzduch. Rychlost proudění a tím i odvod tepla je ovlivněn teplotním gradientem a odporem vrstvy proudění vzduchu.
V podmínkách, kdy se ke zchlazování skladovaných hlíz využívá vnější vzduch, což je u nás v naprosté většině případů, je klidové období při nuceném větrání rámcově dáno obdobím, kdy minimální teplota vzduchu klesne pod 4 oC (říjen až duben). U přirozeného větrání to je období, kdy pod tuto hranici klesá průměrná teplota (listopad až březen).
Celkové skladovací období je ovšem delší. Na podzim po sklizni hlízy v přirozené dormanci neklíčí ani za vyšší teploty a v období hojení (asi 3 týdny) je i teplota vzduchu ve skládce záměrně udržována vyšší (12-18 oC). Na jaře je možno skladovací období konzumních hlíz prodloužit chemickou retardací klíčení a u sadby záměrnou biologickou přípravou (předklíčením na světle). Nejběžněji se brambory skladují v paletách a volně ložené. Výhodou palet je lepší manipulovatelnost, možnost společného skladování menších partií, nevznikají v nich otlaky hlíz.
-#-
Nevýhodou je relativně vysoká pořizovací cena, větrání obtokem, nutnost stavět sklady s větší kubaturou pro uskladnění stejného množství hlíz, ale s menším tlakem na zdi. Skladování volně ložených brambor je levnější. Tím, že vháněný vzduch prochází vrstvou naskladněných hlíz lépe se v nich udržují požadované skladovací podmínky a lépe se retardují. Většinu výhod obou spojují tzv. provětrávané palety, které jsou ale nejdražší. Při volbě typu skladu a jeho parametrů musíme vycházet z užitkového směru, délky skladování, klimatických podmínek oblasti a pod. Sklad má splňovat dva stěžejní požadavky, tj. být dokonale tepelně izolován a má mít správně fungující větrací systém. Důležitá je především tepelná izolace stropu ovlivňující tvorbu potní vrstvy. U větracího systému je důležitá především rovnoměrnost a odpovídající intenzita větrání. U nás, obdobně jako v SRN a Holandsku, je 3 -1 -1 stanovena intenzita větrání 100-150 m t h .
Rovnoměrnost provětrávání je dána konstrukcí rozvodu vzduchu (především poměrem výstupní plochy štěrbin a průřezu kanálu) a kvalitou naskladnění (tvorba sypných kuželů, rovnoměrnost vrstvy). Vzduch uniká především místy s nejnižším odporem, takže místa s vyšším odporem jsou provětrávána nedostatečně a nelze v nich regulovat skladovací podmínky. Vzhledem k nutnosti větrat i v zimním období musí větrací systém umožňovat směšování vnitřního a vnějšího vzduchu.
Posklizňová a tržní úprava je různě složitá a závisí především na kvalitě sklizně, užitkovém směru, době spotřeby brambor a stavebním řešením třídírny. Při pěstování raných konzumních brambor pytlovaných na sklizeči a expedovaných přímo z pole prakticky odpadá. U průmyslových brambor, které se většinou ukládají na meziskládkách pro přechodné uložení přímo od sklizeče se jen výjimečně provádí odhlinění a rozdružení na překladišti při vysokém obsahu příměsí. Zařazení tohoto kroku závisí na ekonomickém přínosu, případných příplatcích za čistotu a snížení dopravních nákladů proti nákladům na provoz překladiště. Naopak u konzumních a sadbových brambor je posklizňová a tržní úprava nezbytností. Jedním z důležitých parametrů sklizně je i podíl příměsí ve sklizené hmotě. To je ovlivněno výběrem pozemku (kamenitost), pěstitelskou technologií (zařazení separace kamenů řádkováním před výsadbou), kvalitou sázení a kultivace (hrudovitost), způsobem sklizně (konstrukce sklízeče a přítomnost osádky). Při naskladnění sestává posklizňová úprava podle kvality sklizně z odhlinění, často i rozdružení a odtřídění podrozměrných či nadrozměrných hlíz.
Vlastní velikostní třídění a přebírání se doporučuje provádět až před expedicí. I při podzimní expedici by u hlíz mělo dojít k zahojení mechanických poškození způsobených při sklizni a následné manipulaci. Při jarní expedici se musí dbát, aby třídění a manipulace probíhala s hlízami ohřátými alespoň na 10 oC. Vedle velikostního třídění a pytlování či jiné expedice tržní úprava konzumních brambor dále často zahrnuje i jejich praní, kartáčování nebo loupání.
V současné době vedle relativně levných strojů pro posklizňovou a tržní úpravu z STS Pacov a Polska existuje široká nabídka strojů různých konstrukcí a výkonů od řady firem především z Holandska, Německa a i dalších zemí. Při rozhodování o konkrétním nákupu je vedle ceny nutno zohlednit i předpokládanou kvalitu sklizně a stavební návaznost třídírny na sklad. Ekonomické, jednoduché provedení linek posklizňové a tržní úpravy vyžaduje pěstování brambor v optimálních půdních podmínkách nebo investici do dokonalé sklizně, či zvýšených nákladů na lidskou práci. Konkrétní posouzení závisí vždy na místních podmínkách. 9. MNOŽENÍ SADBY BRAMBOR
Výroba sadby brambor je ve svých požadavcích odlišná od ostaních užitkových směrů. Množení sadby brambor je povoleno pouze v tzv. sadbových (uzavřených pěstebních) oblastech, které byly vytyčeny příslušnou vyhláškou MZe ČR a které se vyznačují pro tuto činnost nejvhodnějšími půdními a klimatickými podmínkami, kde není silné šíření virových chorob.
-#-
Základem množení sadby je výroba základního rozmnožovacího materiálu SE1 (S1), SE2 (S2) a E (elita). Stupeň E je dále přemnožován jako certifikovaná sadba C1 (OR) a C2 (P).Pro běžné produkční plochy konzumních a průmyslových brambor jsou určeny stupně C1 (OR) a C2 (P). Při výrobě sadby brambor je třeba plně respektovat specifické vlastnosti jednotlivých množených odrůd. Důkladná znalost množené odrůdy je základním předpokladem pro její úspěšné rozmnožování. Odrůdy náchylné ke strupovitosti je nutno umisťovat na pozemky, kde se tato choroba nevyskytuje. Odrůdy náchylné k plísni bramborové nelze vysazovat do lokalit, kde jsou předpoklady pro výskyt plísně. Při umisťování jednotlivých odrůd je třeba respektovat i náchylnost či odolnost k jednotlivým virovým chorobám a nevysazovat odrůdy náchylné ke stejnému viru vedle sebe.
Výroba sadby množitelských předstupňů v systému udržovacího šlechtění může vycházet jednak klasicky z polních pozitivních klonových výběrů prováděných šlechtiteli s ohledem na odrůdově typické vlastnosti a zdravotní stav materiálu, nebo je založena na explantátovém způsobu množení. Tento moderní postup rozmnožování vychází z masového řízkování rostlin ozdravených meristémových klonů v podmínkách in vitro a u nás začal být zaváděn do praxe od druhé poloviny osmdesátých let.
Vysoký rozmnožovací koeficient při mikropropagaci umožňuje v krátké době získání velkého počtu zkumavkových rostlin, které jsou v prvém roce vysazovány v technických izolátech (skleníky, síťovníky, případně fóliovníky) zabraňující reinfekci materiálu prostřednictvím mšic. Sadbové hlízy sklizené z těchto výsadeb jsou v následujícím roce pěstovány v polních podmínkách a takto získané porosty mohou být přihlašovány k uznávacímu řízení ve stupni SE1 (S1). Přínos explantátového množení spočívá v tom, že je zahajováno z meristémových klonů aktivně zbavených patogenů a dokonale prověřených z hlediska zdravotního stavu. Vysoký koeficient mikropropagace umožňuje zkrátit cyklus polního množení předstupňů o dva až tři roky, a tím podstatně snížit riziko reinfekce virózami, které se jeví jako zvlášť významné u náchylnějších odrůd. Uvedený systém navíc dovoluje rychlé rozšíření perspektivních kříženců a nových odrůd do pěstitelské praxe bez klasického předstihového množení těchto materiálů v polních podmínkách.
Systém explantátového množení výchozích klonů pro udržovací šlechtění je koordinován šlechtitelskými společnostmi, které jsou vlastníky odrůd a jejich prostřednictvím se na něm smluvně podílejí i další zemědělské množitelské závody. Zemědělské podniky mohou tímto způsobem množit i volné, licenčně nechráněné domácí a zahraniční odrůdy, které bývají často ekonomicky zajímavé vzhledem k vyšším cenám dovážené sadby. Množení sadby brambor musí být v rámci vyčleněné sadbové oblasti umístěno do nejvhodnějších půdních a klimatických podmínek. Obecně nejvhodnější jsou pozemky ve vyšších polohách s lehčími, propustnými půdami.
V rámci osevního postupu množitelské porosty umisťujeme ve 4-5 letých cyklech a to vždy na pozemku, který byl prozkoušen na přítomnost rakoviny brambor a háďátka bramborového a výsledek zkoušky byl negativní.
Nutné je respektovat zásady prostorové a odrůdové izolace. V areálu podniku, který se specializuje na výrobu sadby brambor nelze připustit vysazování nemocného, zdravotně nepřezkoušeného materiálu.
S ohledem na specifický charakter sadbových brambor je nezbytné věnovat vyrovnanému hnojení co největší pozornost. Dávky dusíku volit citlivě vzhledem k odrůdě a k její vegetační době a nepřipustit jednostranné přehnojení dusíkem, které negativně ovlivňuje biologickou hodnotu sadby.
-#-
Biologická příprava sadby (naklíčení, narašení) je předpokladem úspěchu množení sadby. K výsadbě jsou vhodné automatické sazeče a používá se hustších sponů (75 x 21-23 cm). U odrůd náchylných ke kořenomorce je možno doporučit moření. U partií narušených provést zkoušku klíčivosti. Negativní výběry jsou nejdůležitějším zásahem při výrobě zdravé sadby a jejich včasnost a kvalita provedení v největší míře rozhodují o množitelském úspěchu. Musí být zahájeny co nejdříve, ihned jakmile jsou zřetelné první příznaky virových chorob.
Podle potřeby je třeba je opakovat s tím, že kromě virových chorob jsou selektovány i všechny odrůdové příměsi,jinak nevhodné rostliny a bakteriální černání stonku.
Vedle tradičního negativního výběru je možno na plochách, kde je zajištěna účinná ochrana proti mšicím, používat metodu odkládání natě mezi řádky, případně chemické negativní výběry. Povinně se provádí chemická desikace dle signalizace ÚKZÚZ a podle metodické příručky MZe ČR.
Sklizené hlízy se uloží do meziskládky nebo přímo do skladu. Manipulace se sklizní (třídění, expedice) je možná až po vydýchání a zahojení poraněných hlíz. Nejlépe je uložit sadbové brambory v původním stavu do bramborárny (po oddělení příměsí a kamene) a třídit je nejdříve 4-6 týdnů po sklizni nebo až před jarní expedicí. Při skladování sadby je nutné pravidelně kontrolovat zdravotní stav, teplotu a vlhkost 10. PŘEDPOKLADY PRODUKCE KVALITNÍCH BRAMBOR PRO PŘÍMÝ KONZUM, POTRAVINÁŘSKÉ VÝROBKY A VÝROBU ŠKROBU Kvalita brambor představuje určitý pojem daný souborem jakostních znaků - kriterií, které jsou vyžadovány od hlíz určených k určitému užití. Pro konkrétní užití jsou kladena i konkrétní měřítka. Problém kvality je problémem komplexním a skládat výslednou mozaiku je obtížné. Rozhodující jsou požadavky spotřebitele (osoby, provozu či výrobny zpracovávající hlízy na výrobky).
Příčin, které vedou ke snížení kvality hlíz je celá řada, lze je obtížně seřadit podle závažnosti. Rámcově lze konstatovat, že kterýkoliv oslabený článek technologického procesu při pěstování, sklizni, posklizňové úpravě, skladování až po distribuci ke spotřebiteli může podstatně poškodit kvalitu brambor. Nekvalitními dodávkami je poškozen nejen přímo spotřebitel,ale dochází k vážným ekonomickým ztrátám i u výrobce.
Z technologického hlediska se jedná o vnější (velikost a tvar hlíz, barva a vzhled slupky, hloubka oček) a vnitřní (barva dužniny, chuť a vůně, pevnost dužniny resp. konzistence, rozvařivost, moučnatost, vlhkost, struktura, trvanlivost barvy resp. tmavnutí hlíz po uvaření) jakostní znaky.
Pokud se týká vnějších znaků, k přímému konzumu jsou vhodné odrůdy se středně velkými až většími hlízami. Nebývá uplatňován požadavek na jejich vyrovnanost. Je požadován tvar kulovitý, kulovitooválný až oválný. Pro speciální užití - výroba salátů - se tradičně vyžaduje tvar dlouze oválný, který je však méně vhodný. Velké podlouhlé hlízy se více mechanicky poškozují při sklizni a posklizňové úpravě.
V našich podmínkách jsou požadovány hlízy s hnědě zbarvenou, jemnou slupkou. Strupovité hlízy nepříznivě ovlivňují výtěžnost. Odolnost proti obecné strupovitosti je odrůdovou vlastností. Tato odrůdová odolnost je v některých letech překrývána vlivem faktorů prostředí, především obdobím sucha v době nasazování hlíz a jejich počátečního růstu, které značně zvyšují výskyt této choroby. Významným znakem při výběru odrůd pro pěstování je hloubka oček. I u přímého konzumu ovlivňuje čistou výtěžnost. Za významný vnitřní znak kvality hlíz z hlediska spotřebitele je v našich podmínkách pokládána barva dužniny hlíz. Převládajícím požadavkem našeho spotřebitele je žlutá barva
-#-
dužniny. Intenzitu tohoto zabarvení vytvářejí karotenoidy. Jejich obsah je především závislý na odrůdě, částečný vliv má i druh půdy. Chuť hlíz je nejvýznamnější složkou celkové stolní hodnoty. Je odrůdovým znakem, který je ovlivňován pěstitelskými podmínkami a technologickými zásahy při pěstování brambor. Na chuť působí nepříznivě nekvalitně provedené technologické zásahy (přehnojování dusíkem, nedodržení stanoveného postupu při ochraně rostlin a skladování).
Textura hlíz po uvaření je zahrnuta v mnoha pojmech jako je rozvařivost,moučnatost, vlhkost dužniny, konzistence a struktura.
Konzistence dužniny vařených hlíz rozhoduje o jejich vhodnosti pro různé použití k přípravě pokrmů. Je výrazným odrůdovým znakem a je základem pro rozdělení odrůd do tzv. varných typů: a) varný typ A, kterým se rozumí brambory pevné, lojovité, jemné až středně jemné struktury, nerozvářivé, velmi slabě až slabě moučnaté, příjemně vlhké, vhodné zejména k přípravě bramborového salátu a ke konzumu jako vařené b) varný typ B - jedná se o polopevné, polomoučné brambory s jemnou až hrubší strukturou, příjemně vlhké až sušší, vhodné jako příloha k hlavním jídlům c) varný typ C - měkké, moučné brambory s jemnou až středně hrubou strukturou, středně vlhké až suché, vhodné přednostně k přípravě výrobků z brambor, těst a kaší d) varný typ D - hrubé, silně moučné, silně rozvářivé hlízy, nepřípustné pro přímý konzum
Zvýšený obsah sušiny většinou zvyšuje i moučnatost hlíz. Při obsahu sušiny kolem l5,2 % bývá konzistence dužniny polopevná, poloměkká, vodnatá, při obsahu v rozmezí l6,9 - l9,l % pevná, výborná a při obsahu kolem l9,6 % měkká, moučná.
Důležitým vnitřním jakostním znakem je tmavnutí hlíz po uvaření. Jeho intenzita je nežádoucí. Tmavnutí po uvaření je ovlivněno odrůdou, půdou, hnojením i počasím, tedy současně i činiteli, které ovlivňují výši obsahu kyseliny chlorogenové a citronové. Záleží na poměru mezi těmito kyselinami jaká bude intenzita tmavnutí po uvaření. Nezralé hlízy snadněji tmavnou po uvaření než hlízy zralé. Odrůdy, které nevytvářejí větší množství kyseliny chlorogenové, tmavnou po uvaření méně i když jsou ostatní podmínky pro výskyt tmavnutí příznivé.
Vysoké dávky N podporují vznik zabarvení. Záleží rovněž na poměru N : K v půdě. Při vyšším poměru ve prospěch dusíku je intenzita tmavnutí výraznější. Spotřebiteli je za nejvýznamnější znak kvality hlíz považováno mechanické poškození hlíz společně s výskytem skládkových chorob. Úroveň mechanického poškození a výskyt hnilob ovlivňuje řada faktorů, které často překrývají vliv odrůdy.
Jsou to jednak ekologické faktory (počasí, půdní podmínky a pod.), jednak technologické postupy při sklizni a posklizňové úpravě a skladovací podmínky. Významnou roli hraje např. teplota v době sklizně, rovněž při třídění hlíz, kdy při teplotách nižších než 7 - 8 oC s klesající teplotou vzrůstá citlivost hlíz k mechanickému poškození. Rozhodující je též vyzrálost hlíz, rovnoměrnost vyzrálosti všech hlíz a velikostní vyrovnanost hlíz. Odrůdy s velikostně vyrovnanými a rovnoměrně vyzrálými hlízami jsou v průměru méně mechanicky poškozovány.
Výskyt skládkových chorob výrazně ovlivňuje mimo infekčního tlaku patogenů, podmínek za kterých je prováděna sklizeň a skladování, míra mechanického poškození hlíz a napadení hlíz plísní bramborovou. Hlízy brambor musí splňovat specifické znaky kvality jak pro loupání syrových hlíz (náleží do skupiny vlhkých výrobků), tak i pro zpracování na potravinářský výrobek nebo skupinu výrobků.
-#-
U všech technologií loupání se v konečné fázi jedná o efektivní odstranění slupky hlíz při minimálních ztrátách, minimálním podílu dodatečné ruční práce s dočišťováním hlíz a maximálním zachováním zásobních látek. Snahou je dokonalé odstranění slupky ve vrstvě, která ještě neobsahuje nutričně významné látky, včetně vitaminu C.
Teoreticky by loupání mělo odstranit slupku do hloubky cca 0,5 mm. Rozhodující je stav slupky, který závisí na mnoha faktorech - odrůdě, zdravotním stavu hlíz, termínu sklizně, době skladování, poškození hlíz a kvalitě loupání. Minimální tloušťku slupky (0,1 až 0,3 mm) vykazují čerstvě sklizené brambory.
Kvalitu loupání ovlivňuje stupeň poškozenosti hlíz. Nejmenší poškození povrchu hlíz se dociluje loupáním pomocí páry a největší u karborundového a děroplášťového loupání. To má vliv na kuchyňskou jakost loupaných brambor, neboť se zvýšeným stupněm poškozenosti povrchu oloupaných hlíz stoupá i absorbce konzervačního roztoku (např. při použití pyrosiřičitanů se snižuje kuchyňská jakost brambor zhoršenou vařivostí, ztvrdnutí povrchu hlíz a výpary SO2). Zbytkový obsah oxidu siřičitého v hlízách nesmí překročit 0,0l %.
Základní kriteria vhodnosti odrůd pro zpracování na potravinářské výrobky uvádí příloha 7.
U průmyslových brambor pěstovaných především pro výrobu škrobu je mimořádně významným znakem obsah škrobu, který by neměl být nižší než l7 %. Doplňujícím znakem je kvalita škrobu. Ta se vyznačuje především velikostí škrobových zrn a tzv. vydatností škrobového mazu. Nezanedbatelným kriteriem pro tento užitkový směr pěstování je i obsah dusíkatých látek, který by z technologického hlediska neměl být vyšší než 2,5 %. Odrůdy průmyslových brambor této hodnoty nedosahují pokud nejsou nadměrně hnojeny dusíkem.
Pro obsah škrobu je podstatná doba sklizně. Při sklizni porostů s ještě zelenou natí představuje ztráta škrobu v hlízách l-2 %. Obsah škrobu se za normálních podmínek zvyšuje až do fyziologické zralosti porostu, jako se zvětšuje průměrná velikost zrn škrobu. Kvalita škrobu bývá v podstatě vyjádřena poměrem jednotlivých velikostí škrobových zrn a viskozitou škrobového mazu. Ta určuje využitelnost škrobu jako suroviny. Čím je viskozita vyšší, tím je škrob vydatnější. Velikost škrobových zrn ovlivňuje hnojení. Při nadbytku dusíku jsou zrna malá, dostatek fosforu podporuje zlepšení kvality škrobu i nárůst větších zrn.
Při posuzování chemického složení hlíz se vedle zmíněných obsahů sušiny a škrobu soustřeďuje pozornost na látky, které mohou poškozovat zdraví lidí, příp. i hospodářských zvířat. Jedná se o dusičnany, steroidní glykoalkaloidy a cizorodé látky (těžké kovy). Dusičnany se v rostlinných organismech hromadí ve větších množstvích tehdy, nestačí-li se rostlinou přijatý dusík využít na tvorbu aminokyselin s následující syntézou bílkovin. Rostlina nedokáže zredukovat přijímané dusičnany do asimilovatelné amoniakální formy.
V neredukujícím prostředí a v nízkých koncentracích nejsou dusičnany pro dospělého člověka a vyšší živočichy škodlivé, protože dochází k poměrně rychlé likvidaci v ledvinách. Rovněž tepelnou úpravou se obsah dusičnanů v hlízách podstatně snižuje. Dusičnany samy o sobě, na rozdíl od glykoalkaloidů, lze považovat za relativně netoxické sloučeniny. Aby se jejich povaha změnila, musí se přeměnit na dusitany až nitrosaminy. K redukci dusičnanů dochází mikrobielní cestou působením nitrátreduktáz exogenně i endogenně. Exogenní redukce nastává např. při dopravě, skladování i zpracování zemědělských produktů. Endogenně vznikají dusitany v zažívacím traktu, např. již v ústní dutině (až z 65 %). Vznikají dusitany, které jsou již toxické. Reakcí dusitanů se sekundárními nebo terciálními aminy vznikají N-nitrosloučeniny, u nichž byl prokázán karcinogenní účinek. Limity těchto i dalších nežádoucích látek řeší vyhláška vydaná Ministerstven zdravotnictví ČR pod č. 298/1997 Sb., která navazuje na zákon č. 110/1997 Sb. Konkrétně u
-#-
dusičnanů (NO3-) bylo jejich množství proti minulosti zvýšeno na úroveň 500 mg.kg-1 u raných brambor (do 15. 7.) a 300 mg.kg-1 u ostatních brambor, dodávaných do prodeje po tomto datu.
U glykoalkaloidů uvádí většina literárních pramenů toxickou dávku pro člověka 2 až 5 mg/kg jeho tělesné hmotnosti, letální dávka se pohybuje mezi 3 až 6 mg/kg. V USA byla zavedena limitní hodnota pro povolované odrůdy brambor 200 mg/kg čerstvé hmotnosti. Jiné práce předpokládají jako bezpečnou mnohem nižší hodnotu, a to 60 až 70 mg/kg. Výše citovaná vyhláška stanovila u nás stejné přípustné množství (PM) glykoalkaloidů jako mají v USA, tj. 200 mg.kg-1 (5/1), což znamená, že z pěti posuzovaných vzorků pouze u jednoho je možno tolerovat hodnotu vyšší, ale pouze do 50 % hodnoty přípustného množství. Na rozdíl od dusičnanů jsou glykoalkaloidy značně termostabilní. Nerozkládají se vařením, pařením, pečením ani mikrovlnným ohřevem. Jsou však rozpustné ve vodě, část se jich při vaření vyluhuje do varné lázně. Pokles obsahu je výraznější při vaření oloupaných hlíz.
Nejvyšší přípustné množství (NPM) cizorodých látek (kovů) v konzumních bramborách u nás v současné době činí: rtuť 0,02, kadmium 0,1, arsen 0,3, olovo 0,15, měď 3,0, nikl 0,5 (v mg.kg-1). Dále tato vyhláška povoluje přípustné množství (PM) cínu v potravinách obecně A vč. nápojů 100 (5/2), v potravinách obecně B vč. nápojů 200 (5/2), chromu v potravinách obecně A 0,2 (5/2), v potravinách obecně B 4 (5/2) měď v bramborovém škrobu 20 (5/2), olovo ve výrobcích z brambor 0,5 (5/2) zinek 10,0 (5/3), železo v potravinách obecně A 50 (5/3) , v potravinách obecně B 80 (5/3) mg.kg-1. Zbývá vysvětlit co znamenají jednotlivé skupiny. Brambory jsou vedeny ve skupině A, výrobky z brambor - po úpravě k požívání podle návodu výrobce (pokud úpravu vyžadují) ve skupině B. 11. DOPORUČENÁ LITERATURA Neuberg,J., Jedlička,I., Červená, H.: Výživa a hnojení plodin. Metodiky ÚZPI č. 8, Praha, 1995 Fér, J.: Skladování a tržní úprava brambor. Metodiky ÚZPI č. 11, Praha, 1994 Petr,J., Černý,V., Hruška, L.: Tvorba výnosu hlavních polních plodin. SZN, Praha, 1980 Petr,J., et. al.: Počasí a výnosy. SZN Praha, 1987 Rybáček,V., et. al.: Brambory. SZN, Praha, 1988 Kolektiv: Seznam registrovaných prostředků na ochranu rostlin MZe ČR, 1995 Kolektiv: Metodická příručka pro ochranu rostlin. MZe ČR, Praha, s. 151-160, 1994 Neuberg,J.: Komplexní metodika výživy rostlin. Metodiky ÚVTIZ 1,1990, 328 s. MZe ČR, Praha
12. SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Výpočet dávky dusíku podle obsahu Nan v půdě před výsadbou Příloha č. 2: Přehled herbicidů pro použití v bramborách Příloha č. 4: Přípravky povolené v ČR proti mšicím v množitelských porostech brambor Příloha č. 5: Přehled fungicidů registrovaných v ČR pro použití v bramborách:
-#-
- proti plísni bramborové - proti kořenomorce bramborové - proti skládkovým chorobám (suché hniloby) Příloha č. 6: Přípravky povolené v ČR proti mandelince bramborové Příloha č. 7: Základní kriteria vhodnosti odrůd pro průmyslové zpracování vybraných výrobků Tabulka č. 3: Nejdůležitější rozdíly v agrotechnických a výživářských opatřeních u jednotlivých užitkových směrů pěstování Tabulka č. 4: Rozdíly v ochranně proti chorobám a škůdcům u jednotlivých užitkových směrů pěstování Tabulka č. 5: Rozdíly ve skladování, posklizňové a tržní úpravě jednotlivých užitkových směrů
-#-
