UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Faktory úspěchu TV kuchařů aneb TV chefs values

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA SOCIÁLNÍCH VĚD Institut komunikačních studií a žurnalistiky Katedra mediálních studií

Kateřina Burianová

Faktory úspěchu TV kuchařů aneb TV chefs‘ values Diplomová práce

Praha 2014

Autorka práce: Bc. Kateřina Burianová Vedoucí práce: PhDr. Irena Carpentier Reifová, Ph.D.

Rok obhajoby: 2014

Bibliografický záznam

BURIANOVÁ, Kateřina. Faktory úspěchu TV kuchařů aneb TV chefs‘ values. Praha, 2014. 83 s. Diplomová práce (Mgr.) Univerzita Karlova, Fakulta sociálních věd, Institut komunikačních studií a žurnalistiky. Katedra mediálních studií. Vedoucí diplomové práce PhDr. Irena Carpentier Reifová, Ph.D.

Abstrakt V akademickém světě je pořadům o vaření věnována jen malá pozornost. Spíše se k tomuto tématu vyjadřují média a široká veřejnost. Jelikož jsou ovšem pořady o vaření velmi rozšířeny, je vhodné se na ně zaměřit i v odborných pracích. Tato diplomová práce se snaží o teoretické zakotvení pořadů o vaření jakožto specifického žánru. V analytické části poté zkoumá jeden z významných aspektů pořadů o vaření – osobnosti kuchařů v nich účinkujících. Nejprve je v práci provedeno teoretické zarámování pořadů o vaření. Práce se věnuje popisu teoretických oborů zabývajících se jídlem a také nastiňuje teorie, které popisují procesy probíhající v současném kulturním diskurzu. Následuje popis reality TV a reality shows. Historie pořadů o vaření sahá k počátkům pravidelného televizního vysílání. Nejvýznamněji v této oblasti zapůsobila až televizní stanice Food Network na konci dvacátého století. Konkrétní významné pořady o vaření ze světové i české produkce jsou přiblíženy v práci také. V práci byl vytvořen nový, unikátní termín – TV chefs‘ values. Vyjadřuje faktory vlastní televizním kuchařům, které jsou potřebné pro jejich úspěch v televizním prostředí. Tyto faktory vzešly z výzkumu popsaného v analytické části práce a jsou jimi přirozenost kuchařů při účinkování v pořadu, smysl pro humor, láska k jídlu a vzdělání v oboru. Výzkum byl založen na sledování třech pořadů o vaření (Babicovy dobroty, Ano, šéfe! a Kluci v akci) a rozhovorech s lidmi zodpovědnými za výběr účinkujících kuchařů do těchto pořadů.

Abstract There is only little attention payed to cooking shows in academic world. Mostly only mass media and public give their opinion on this topic. Due to many shows that exist and their spread, it is sufficient to concentrate on them also in academic writings. This diploma thesis tries to define cooking shows as genre. In analytic part it concentrates on one important aspect of cooking shows – their chefs. At first this thesis gives theoretic ground to cooking shows. It describes theories which are dealing with food. Then it takes a look on theories describing processes in contemporary culture. It is followed by chapter about reality TV

and reality shows. History part about cooking shows contents also description of most important cooking shows and their chefs, both foregin and Czech production. At the end of theory part the position of cooking shows as TV genre is stated. In this thesis, new and unique term was created – TV chefs‘ values. It describes set of factors, which are important for TV chefs‘ to have to suceed. These factors are natural acting, sense of humor, loving food and vocational education in the field. The reseaarch was based on watching three cooking shows and interviews with people responsible for choosing chefs to these cooking shows.

Klíčová slova pořady o vaření, cooking show, kvalitativní výzkum, Babicovy dobroty, Kluci v akci, Ano, šéfe!, reality TV, reality show, jídlo

Keywords cooking show, qualitative research, reality TV, reality show, food, cooking

Rozsah práce: 147 353 znaků

Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto předkládanou práci zpracovala samostatně pouze za použití uvedených pramenů a literatury. Prohlašuji také, že tato práce nebyla využita k získání jiného titulu. Zároveň souhlasím s tím, aby tato práce byla zpřístupněna pro studijní a výzkumné účely.

V Praze dne 3. ledna 2014

Kateřina Burianová ….………………....................

Poděkování

Nejprve bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce, PhDr. Ireně Carpentier Reifové, PhD., jejíž cenné rady velmi přispěly ke konečné podobě této práce. Dále děkuji mým rodičům, kteří mi umožnili získat vzdělání, kterého si moc vážím a kteří mě podporují ve všech oblastech mého života. Ke vzniku práce přispěli také moji přátelé, kterým velmi děkuji za pomoc a podporu. Poslední dík patří mému příteli, jehož pracovitost a odhodlání mi byly velkou inspirací a bez jehož podpory by psaní této práce bylo o mnoho těžší.

Obsah Obsah ............................................................................................................................. 1 Úvod ............................................................................................................................... 2 Odchýlení od tezí ................................................................................................. 5 1 Teoretické zakotvení ........................................................................................ 6 1.2 Teoretická studie jídla ............................................................................. 6 1.3 Vybrané transformace v období pozdní modernity ................. 10 1.4 Reality TV, reality show ........................................................................ 16 1.5 Cooking show jako žánr ........................................................................ 20 1.5.1 Cooking show jako žánr reality TV .......................................... 20 1.5.2 Znaky pořadů zařazených v žánru cooking show ............ 22 1.6 Historie pořadů o vaření ........................................................................ 25 1.6.1 Příklady ze světové produkce .................................................... 27 1.6.2 Pořady o vaření z české produkce ........................................... 31 1.7 Od news values k hodnotám televizních kuchařů ................... 35 1.7.1 Zjištění odjinud ................................................................................... 40 2 Metodologie.......................................................................................................... 41 2.1 Použitá metoda - Kvalitativní obsahová analýza ..................... 41 2.2 Konkrétní metody a postupy analýzy ............................................. 41 2.2.1 Sledování pořadů a záznamové archy.................................... 42 2.2.2 Polostrukturované rozhovory...................................................... 42 2.3 Výzkumné téma a cíl výzkumu .......................................................... 43 2.4 Metody výběru vzorku ............................................................................. 44 2.5 Popis zkoumaných dokumentů .......................................................... 45 2.5.1 Televizní pořady ................................................................................. 45 2.5.2 Polostrukturované rozhovory...................................................... 48 3 Praktická analýza ............................................................................................. 50 3.1 Analýza rozhovorů .................................................................................... 50 3.2 Analýza pořadů ........................................................................................... 56 3.3 Spojení analýz ............................................................................................. 64 Závěr ............................................................................................................................ 67 Summary .................................................................................................................... 68 Diskuze ................................................................................................................... 68 Seznam literatury a použitých pramenů ................................................... 71 Seznam příloh.......................................................................................................... 78 Přílohy ......................................................................................................................... 79

1

Úvod Vaření a požitky z jídla jsou v současnosti velmi oblíbeným regulérním koníčkem a výplní volného času mnoha lidí. Je to spojování příjemného s užitečným. „Gourmet, nebo gurmán?“ jsou časté hádky především na internetu.1 Nadšenci do jídla sami sobě nově říkají foodies.2 Podle recenzí restaurací se dokáže řídit velké množství lidí. Hodnotit restaurace ovšem může téměř každý – umožňuje to velká interaktivita některých internetových serverů, například foursquare.3 Foodblogů se také objevuje stále více a více, někteří blogeři se mohou stát slavnými a vlivnými osobnostmi.4 Pořady o vaření jsou vysílány zřejmě na každém všeobecně zaměřeném televizním kanále (alespoň v mediálním prostoru České republiky). Objevují se například i názory, že pořadů o vaření je až přespříliš.5 Divácky jsou ovšem tyto druhy pořadů stále velmi oblíbeny.6 V posledních letech se jich na českých televizních stanicích vysílá mnoho, ale stále si nacházejí své diváky. Jen namátkou lze uvést například ty, o které se bude jednat v této práci především – Kluci v akci (Česká televize, 2005), Babicovy dobroty (Televize Nova, 2009), Ano, šéfe! (Televize Prima, 2009). Dalšími, které stojí za zmínku hned v úvodu, jsou například pořady Prostřeno! (Televize Prima, 2010), S Italem v kuchyni (Televize Prima, 2009), Deník Dity P. (Česká televize, 2013), Co bude dnes k večeři? (TV Barrandov, 2010). Kde leží důvody oblíbenosti těchto pořadů? Můžeme je hledat například v těchto řádcích:

1

Jeden z příkladů uvažování nad rozdílem mezi pojmenováním gurmán a gourmet. Zdroj: http://pixy.cz/pixynergia/2008/02/25/gurman-vs-gurmet-%E2%80%93-past-na-snoby. 2

Termín foodie. Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Foodie.

3

Sociální síť, na které každý může ohodnotit restauraci, kterou navštívil: https://foursquare.com/activity. 4

Za všechny lze zmínit nejslavnějšího českého blogera o jídle Martina Kuciela alias pana Cuketku a jeho blog www.cuketka.cz/. Zmiňuje se o něm i článek na serveru aktuálně.cz, který jej řadí mezi deset nejvýznamnějších osobností české gastronomie. Zdroj: http://aktualne.centrum.cz/zpravy/kuriozity/clanek.phtml?id=780156. 5

Zdroj: http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/marketingovymagazin/_zprava/poradu-o-vareni-jemoc-nekdy-udelaji-vic-skody-nez-uzitku-shoduji-se-odbornici-na-gastronomii--1134608. 6

Zdroj: http://www.mediaguru.cz/typy-medii/televize/uvod/.

2

„(Pořady o vaření – pozn. aut.) se na začátku dvacátého prvního století vyvinuly tak, aby uspokojily naši touhu po kvalitním jídle, které si můžeme dovolit, je přátelské k životnímu prostředí i našemu zdraví, lze jej lehce připravit a zároveň je sofistikované. A ačkoliv mnoho diváků nemá čas na přípravu jídel (která jsou v pořadech předváděna), nebo si nemohou dovolit suroviny nebo přístroje, které kuchaři v pořadech používají, tyto pořady jsou oblíbeny, protože každý jí, ví něco o jídle, a tak se může vžít do oné snahy (kuchařů – pozn. aut.).“ [Collins 2009: 9] Jsou pořady o vaření legitimními objekty výzkumu? K potvrzení kladné odpovědi si vypůjčíme myšlenku Lori F. Brost, která pokusila ve své dizertační práci o definici pořadu o vaření jakožto svébytného žánru: „Všechny televizní programy, nehledě na to, jak obyčejnými se zdají být, nám zprostředkovávají (reálný – pozn. aut.) sociální život a konstruují a předávají nám smysl pro realitu, a proto jsou hodné prostudování.“ [Brost 2000: 16] Současný digitální diskurz dává prostor pro vyjádření svou vysokou otevřeností k uživatelsky vytvářenému obsahu. Lidé využívají možnosti současného diskurzu ve všech směrech. Proto je možné se také zúčastnit pořadů o vaření ať už přímo (účinkováním, například v pořadu TV Prima Česko vaří s Pohlreichem (2013)), nebo také například pomocí komentování receptů na internetových stránkách pořadů. I tak ovšem hlavní v pořadech o vaření je stále vaření, anebo také kuchaři, kteří v nich účinkují. Význam kuchařů pro pořad je také základem výzkumu provedeného v této práci, který se bude snažit zjistit, jaké jsou atributy televizních kuchařů, které dopomohly k jejich úspěchu v televizním prostředí. V práci budou nejdříve v teoretické části nastíněny všechny koncepty, které tvoří východiska při konstrukci základů analýzy a které je nutné zmínit pro úspěšné zakotvení tématu. Teoretická část bude uvedena popisem teoretických oborů zabývajících se jídlem jako společenským fenoménem. Poté budou nastíněny teorie bulvarizace, spektakularizace, celebritizace a tabloidizace, poukazující na procesy probíhající v současném diskurzu. Následovat bude

3

popis reality TV a reality shows.7 Bude nutné také uvést historii televizních cooking shows a konkrétní příklady pořadů, a to jak těch ze světové produkce, tak českých. Na konec teoretické části bude obhájena pozice pořadů o vaření jakožto samostatného žánru a bude také zaveden v této práci vytvořený termín, který poté bude doplněn o praktický obsah v části popisující výsledky výzkumu. Následuje metodologická část s popisem použité metody a výzkumných postupů. Poté budou přiblíženy zkoumané produkty – televizní pořady a také rozhovory a jejich respondenti. Poslední část práce bude obsahovat výsledky výzkumu. Nejprve budou popsány výsledky vzešlé z rozhovorů vedených s lidmi zodpovědnými za výběr kuchařů do televizních pořadů, poté výsledky vypozorované při sledování vybraných pořadů o vaření. Výsledky z těchto dvou oddílů budou poté spojeny v jeden konečný seznam faktorů. Práci uzavře shrnutí výsledků v závěru a diskuze o limitech práce a zamyšlením nad dalším vývojem tématu.

7

Na tomto místě je vhodné vysvětlit používání anglických výrazů v celém rozsahu práce. Některé výrazy, jako například reality show, nemají svůj zcela přesný ekvivalent v českém jazyce, a navíc jsou často používány v běžném vyjadřování ve svém původním tvaru. Proto budou v tomto původním tvaru (občas vyskloňovaném) používány také v této diplomové práci. Jednat se bude zejména o výrazy reality TV, reality show a cooking show. Tento postup snad práci nebude nijak ubírat na srozumitelnosti nebo dynamice.

4

Odchýlení od tezí Kvalitativní výzkum je vytvářen v průběhu samotného výzkumu. Nelze tedy přesně stanovit před jeho započetím, jaké budou pravděpodobné výsledky, a ani celý postup nelze předem do detailů popsat. Proto nastalo v tomto případě relativně velké odchýlení od tezí práce, které byly vytvořeny zhruba před rokem. Samotný název práce bylo nutné změnit, protože při psaní bylo shledáno původní znění nelogickým. Na základě prostudované relevantní literatury a vypilování celé metodologie výzkumu byl tedy základní termín vytvořený v této práci změněn z cookingshoworthiness na TV chefs‘ values. Tento nový termín odpovídá logice práce i výsledkům, které byly dosaženy. Název práce tedy zní „Faktory úspěchu TV kuchařů aneb TV chefs‘ values“. Původně bylo zamýšleno, že analýza bude provedena na základě vícero druhů dokumentů, po konzultaci s vedoucí práce ovšem bylo rozhodnuto, že tento rozsah není pro relevanci výsledků zcela nutný, a tak tedy byla provedena pouze analýza rozhovorů a samotných pořadů. Podstatná část relevantní literatury byla nacházena až v průběhu jejího výzkumu a tak práce neobsahuje všechny knihy uvedené v tezích. Jejich zařazení ovšem při tvorbě práce nebylo shledáno jako esenciální, a tak je také na toto odchýlení od tezí nutné pohlížet.

5

1 Teoretické zakotvení

1.2 Teoretická studie jídla Zájem o jídlo není úplnou novinkou posledních desetiletí, trvá přibližně dvě stě let. Ovšem až televize z něj dokázala udělat fenomén. [Collins 2009] V desetiletí předcházejícím napsání knihy Food and Culture [2008] vzniklo opravdu mnoho literatury na téma jídla a vaření. Autoři knihy formulovali tři možné důvody pro tento rozmach. Za prvé, oblast vaření (lidského chování, které patriarchální společnost konstruuje jako činnost typickou pro ženy) byla legitimizována odvětvím studií o jídle8, které bylo podpořeno vzrůstem feminismu a ženských studií. Za druhé bylo jídlo zpolitizováno – v této oblasti existuje velká spojitost s konzumem a způsobem produkce potravin. Nakonec se také jídlo stalo legitimním tématem akademického výzkumu. [Counihan, Van Esterik 2008] Na jídlo a vaření jakožto přirozené části lidského života lze pohlížet několika způsoby. Jako první si přiblížíme pohled antropologický. Naváže na něj pohled z feministické perspektivy (lze jej také pojmenovat pohled gender studies). Jídlem se zabývá také věda o společnosti – sociologie. Antropologie Zřejmě prvním oborem, který se zabýval zkoumáním jídla ve společnosti, je kulturní

antropologie.

V této

oblasti

je

nejvýznamnějším

dílem

studie

strukturálního antropologa Clauda Leviho-Strausse, The Raw and the Cooked (1964).9 [Counihan, Van Esterik 2013] Ačkoliv se jídlo a jeho příprava mohou jevit jako zcela „přirozené“ jevy, není tomu tak – jsou to ve skutečnosti produkty

8

V angličtině nazvány „food studies“.

9

Dílo je strukturální studií mytologií amerických indiánů. Lévi-Strauss zde tvrdí, že určité kategorie opozic, které vyplývají z každodenních zkušeností (jako například syrové vs. uvařené), pomáhají lidem vytvářet v mysli nástroje, které formují abstraktní představy a ty pak kombinují do tvrzení. [Makaryk 1993]

6

společnosti; proto jsou ideologické. Jsou produktem kultury, ne přírody. [Brost 2000] V devatenáctém století se antropologický zájem o jídlo soustřeďoval převážně na oblasti jídla jakožto tabu, totemismus a obětování potravin – tedy v podstatě pouze na náboženské aspekty konzumního procesu. Na začátku dvacátého století potom vznikaly práce inspirované vztahem jídla a sexu nebo těla, například dílo The Mystic Rose (1902) Ernesta Crawleyho. Z tohoto období pochází také slavné dílo The Sexual Life of Savages (1929) Bronislawa Malinowského. [Goody 1982] Pozdější díla zabývající se jídlem byly především z oblasti strukturální antropologie. Převratnou byla ovšem práce, kterou v této oblasti vykonali Claude-Levi Strauss (Le Triangle Culinaire (1965)) a Mary Douglas (Purity and Danger (1966)). Kniha Cooking, Cuisine and Class: A Study in Comparative Sociology (1982) Jacka Goodyho potom zvýraznila novou tendenci – jídlo a systémy kolem něj vybudované jsou nyní používány jakožto rámce širších sociálních procesů. [Mintz, Du Bois 2002] Gender Studies Oblast gender studies je v podstatě nedávno vytvořeným oborem. Jídlo původně studovaly především jiné obory (jak je řečeno jinde v této práci). V polovině minulého století ovšem evropští historikové rozpoznali důležitost jídla v pochopení vývoje lidské civilizace. O jídle do poloviny minulého století psali převážně muži, a to většinou o těch nejlepších, vybraných pokrmech a drahých vínech. Změnily to dvě ženy – Elizabeth David a M. F. K. Fisher. O jídle psaly tak zajímavě, že dokázaly nadchnout mnoho lidí. Popisovaly ingredience i recepty, a to nejen v běžných situacích, ale také během války a těsně po ní. Jejich přínos tkví v tom, že z jídla udělaly věc hodnou výzkumu. Jejich zaměření na smyslové reakce na jídlo byly také novým pohledem na tuto oblast. Poté Laura Shapiro s její průlomovou knihou Perfect Salad: Women and Cooking at the Turn of the Century (1982) ukázala, že historie žen a jídla je velmi bohatá a jakýmsi způsobem propojená. V devadesátých letech minulého století potom vzniklo mnoho knih i odborných článků o ženách a jídle. Praktiky kolem jídla (jakožto každodenní činnosti) a jejich popis mohou poskytovat

7

excelentní nástroj kontextualizace různých teorií, zejména těch věnovaných ženám. Kuchyň už není tabu v ženských studiích, jako tomu kdysi bylo. [Avakian, Haber 2005] Akademický pohled z oblasti gender studies v poslední době konečně ukazuje, že studium vztahu žen a jídla nám může pomoci pochopit to, jak ženy napomáhají, brání se nebo rebelují proti konstrukci genderu a také nám může napomoci odhalit oblasti, ve kterých tento proces probíhá. [Avakian, Haber 2005] Jistý náhled na ženy a vaření ukazují také postřehy Kathleen Collins v její knize věnované televiznímu vaření. Jako malá si hrála na pořady o vaření, a dnešní děti podle ní činí taktéž. Je to způsobeno velkým množstvím těchto programů, ale také „…je to znamení, že jídlo a vaření se staly v obyčejném světě Američanů mainstreamovými v nevídané míře.“ [Collins 2009: 2] Pořady o vaření podle Collins ovšem nejsou pouze zábavou, jsou také unikátním společenským barometrem. Mění se s tím, jak se mění sama společnost – žena se

z domácnosti

přesunula

do

zaměstnání,

pracovní

den

se

jí

z osmihodinového prodloužil na prakticky čtyřiadvacetihodinový, vaření se z povinnosti stalo zábavou, genderové role se rozmlžily a už nejsou tak jasně definovány – to vše v poslední době, ne o mnoho delší, než půl století. Zároveň se i z pořadů o vaření stala zábava. V jednom se ale nezměnily – „Tehdy i teď pořady o vaření neukazují svým divákům pouze to, jak vařit, ale dávají návod, jak žít.“ [Collins 2009: 5] Sociologie Sociologie jakožto věda o společnosti jídlo dlouho jako svébytný předmět zkoumání ignorovala, jelikož bylo bráno čistě jako prostředek nutný k přežití.10 O jídlo a vaření se začali sociologové zajímat proto, že z vlastně pouhé povinnosti vařit se stala činnost, kterou si mnoho lidí vyplňuje volný čas, která není jen nutným zlem a automaticky vykonávanou činností. Sociologie jídla zdůrazňuje kulturní a sociální dimenzi lidského stravování. Sociologie je vědou, v rámci níž je možné zkoumat téměř jakoukoliv část společnosti, jakýkoliv její aspekt. Jídlo a jeho konzumace jsou specifickou oblastí, která si pozornost 10

Zdroj: http://news.virginia.edu/content/you-are-what-you-eat-course-examines-sociology-food.

8

určitě zaslouží, ale nikdy se nestane významným centrálním tématem, právě kvůli své „obyčejnosti“. [Beardsworth, Kiel 1997] Sociální rozměr jídlu připisuje i Lori F. Brost: „Jídlo nikdy není jen něčím k jídlu. Jedení není nikdy, vyjma extrémních případů hladu, prostou konzumací jídla pro uspokojení fyziologických potřeb. (…) Skrze konzumaci jídla jsou vyjadřovány kulturní postoje, názory a hodnoty, a také je skrze ni zobrazován způsob chování v určité kultuře.“ [Brost 2000: 30] Povšimnout si můžeme také schopnosti jídla podílet se na definici situace. Jídlo má schopnost zdůrazňovat situaci, při které je používáno. Příkladem může být reklamní propagace kávy jakožto okamžiku odpočinku, pohody a nicnedělání. [Counihan, Van Esterik 2008] Tento společenský aspekt pronikl tak hluboko do našich myslí, že si jej ani neuvědomujeme a používáme lingvistické obraty jako například „jdeme na pizzu“, „jdeme na čínu“, „dáme si zmrzlinu“ a jiné automaticky a neuvědomujeme si, že tím vlastně říkáme „jdeme si odpočinout, udělat si hezkou chvilku“. Jelikož každý jí a téměř každý má přístup k televizi, lze obojí považovat za demokratizující a potenciálně sjednocující kulturní síly. Jídlem vyjadřujeme naši kreativitu, stejně jako ukazujeme svůj kulturní kapitál. [Collins 2009] Kulturnímu kapitálu se věnoval Pierre Bourdieu ve své knize Teorie jednání. V souvislosti s jídlem zmiňuje, že pro každou sociální třídu existují typická jídla nebo také nápoje. [Bourdieu 1998] Sociologie také na jídlo někdy pohlíží jakožto na projev nerovnosti. Vyjadřuje se skrze něj sociální postavení a probíhá tak sociální stratifikace. Sociální stratifikaci našel Pierre Bourdieu také v jídle. Podle něj existuje rozdíl mezi takzvaným vkusem v případě nutných potřeb a vkusem v luxusu. Rozděluje spotřebu mezi tři struktury – jídlo, kulturu a prezentaci (například oblečení nebo způsob kosmetické péče o své tělo). Každá ze sociálních tříd věnuje každé z těchto částí jiný poměr ze svého ekonomického kapitálu. Nižší třída musí na jídlo vynaložit větší část svého platu, a přesto za něj celkově utratí míň, než třída vyšší. Kvalita jídla je také pro nižší třídu nižší. Například na prezentaci nižší třída věnuje jen velmi malou část svého ekonomického kapitálu. [Bourdieu 1984]

9

Teorie o roli jídla ve společnosti jsou tedy v současnosti především doménou sociologické oblasti zkoumání společnosti. V dalších podkapitolách se od tématu jídla trochu vzdálíme, ovšem poté navážeme spojením jídla a televizního vysílání – pořady o vaření.

1.3 Vybrané transformace v období pozdní modernity Po oborech zabývajících se jídlem je na čase přiblížit procesy, které se spolupodílejí na současném stavu populární kultury a tím pádem také na úspěchu pořadů o vaření. Velmi mnoho pořadů o vaření má charakter reality show (základy tohoto žánru budou vysvětleny dále v práci). Pro studium reality shows je důležité přiblížit řadu pojmů. Prvním z těchto pojmů je výraz spektákl Guye Deborga. Základem je divadlo. Z běžného života se stala podívaná. Hromadění obrazů se podle něj stalo důležitějším, než hromadění zboží. Autenticita a realita byly nahrazeny obrazy, a to šířenými převážně pomocí médií. Ty jsou pak viníkem oddělení lidí – média je sice zdánlivě spojují, ale opravdu jen zdánlivě – spojují je jako separované, neintegrují je. [Debord 2007] Spektákl mediálních obrazů ovšem podle Longhursta a Abercrombieho [1998] v rámci etnografického obratu v teorii publik nepředstavuje ani tak únik před světem, jako spíše pro jedince tvoří důležitý zdroj sebeutváření a představivosti. Pojem spektáklu, nebo také spektakularizace je také důležitý v teorii Michela Foucaulta, který rozpracoval teorii Jeremyho Benthama o panoptikonu. Panoptický model je vlastně dokonalým módem disciplinace. Neustálý dohled, ať už reálný, nebo fiktivní (nevědí, kdy přesně jsou sledováni, a kdy ne), sledované disciplinarizuje a zbavuje je tak přirozenosti. [Foucault 2000] Panoptikum je jakási podívaná, která fascinuje. „...tolik klecí, tolik malých divadel, kde je každý herec sám, dokonale individualizovaný a neustále viditelný.“ [Foucault 2000: 281] Nepřetržité sledování na jedné straně a ovládání se na straně druhé je typické také pro teorii dramaturgického přístupu Ervinga Goffmana. Popisuje, že „…jednotlivec má v okamžiku, kdy předstupuje před

10

ostatní, mnoho motivů pro to, aby se snažil ovlivnit dojem, jaký okolí z celé situace získá.“ [Goffman 1999: 21] Teorii

panoptika

také

rozpracoval

Zygmunt

Bauman.

V období

modernizace byly panoptické strategie proveditelné a dokonce atraktivní. Dnešní úkoly a problémy jsou dosti odlišné a zcela jistě by dodržování panoptických

strategií

bylo

irelevantní

nebo

dokonce

naprosto

kontraproduktivní. Zmiňuje ovšem esej Marka Postera, který tvrdí, že současné panoptikum je vytvořeno v kyberprostoru a hlavním dodavatelem informací a zároveň i dohlížitelem je vlastně člověk sám – například každým nákupem kreditní kartou se do kyberprostoru přidá obrovské množství dat a vzniká tak „superpanoptikum“. Bauman přebírá také termín vytvořený Thomasem Mathiesenem – synoptikum. Je to mocenský mechanismus utvořený ne namísto, ale vedle panoptika. Vzestup masových médií (a především televize) umožňuje pozorování malého množství množstvím velkým (v podstatě jde o opak panoptika). Synoptikum je svou povahou globální – není nutná fyzická přítomnost

pozorujících,

nacházejí

se

(přinejmenším

duchovně)

v kyberprostoru, ve kterém vzdálenost není důležitá. [Bauman 2002] Nelze ve výše zmíněných teoriích nevidět souvislost s reality show, sledováním a chováním jejích účastníků. Co jiného než synoptikum jsou domy, ve kterých žijí pohromadě například účastníci reality show Big Brother. Účastníci jsou neustále sledováni, ovšem je jich malé množství, kdežto „dohlížitelů“, diváků, je množství opravdu velké. Mnoho médií je v současné době označováno přívlastkem bulvární. Zprofanovaný pojem bulvár je odvozen z francouzského slova „boulevard“, tedy ulice, přičemž pojem pochází z francouzské tradice tisku prodávaného přibližně od druhé poloviny 30. let 19. století. Jde o „kategorii tisku odvozenou od formy distribuce pouličním prodejem.“ [Reifová 2004: 287] Soudobě (ovšem už delší dobu) probíhající proces bulvarizace, neboli tabloidizace, jak je nazývána některými teoretiky, popsal Turner takto: „(Tabloidizace je – pozn. aut.) posun od politiky ke kriminalitě, od

každodenní

připravovaným

zpravodajské

několik

dní

agendy

dopředu,

od

ke

zprávám

informovaného

referování o sociálních otázkách k zábavným příběhům o 11

životním stylu nebo celebritách, a (konečně) k ohromujícím investicím ve vizuální oblasti zpravodajství jakožto zábavné podívané.” [Turner 1999: 59] Tento trend ovšem nenajdeme pouze v médiích, ale také v celé kultuře – symbolem tabloidní kultury je komercializace a pokles tradičních hodnot. [Turner 1999] Brian McNair se zabývá procesem tabloidizace a vlastně úpadku v politické komunikaci a ve veřejné sféře. Média bývají označována za jednoho ze základních aktérů politické komunikace (vedle politických organizací a občanů). Používání masových médií v politice tuto oblast otevřelo široké veřejnosti. McNair shrnuje pohledy optimistů i pesimistů, co se bulvarizace v politické komunikaci týče; sám patří mezi optimisty – je dobře, že je politika otevřená. Přesto bývá tabloidizace v politické komunikaci a celé veřejné sféře popisována spíše jako úpadek, jelikož díky ní někdy forma snadno vyhrává nad obsahem a roste nebezpečí populismu, nehledě na to, že politická komunikace se dá pomocí mediálních odborníků také relativně lehce ovlivnit. [McNair 2011] Bulvarizace s sebou přináší také detabuizaci soukromého život osob, a to nejen těch veřejně známých, ale jich především. Intimita je prezentována jako show. [Lipovetsky 1998] Je možné být celebritou bez skandálů? Pravdou je, že celebritám se skandály se dostává mnohem více mediální pozornosti. Obyčejní lidé jsou fascinováni skandály především ze dvou kontradiktorních důvodů – skandály dělají z „nadlidí“ zdánlivě obyčejné osoby, ovšem tito lidé si zároveň mohou dovolit to, co běžní lidé ne. Součástí aury celebrit je také „přehnanost“11, která se od nich vlastně očekává. Mnoho alkoholu, mnoho skandálů, mnoho peněz a moci jako by bylo od diváků požadováno. [Nayar 2009] V současnosti jsou média velmi aktivní ve vytváření celebrit a mnohých dalších forem identity. Proběhl obrat, který Turner nazývá demotickým12. Zvýšila se viditelnost „obyčejných lidí“ – ti sami ze sebe udělali mediální obsah pomocí kultury celebrit, reality TV, vlastních webových stránek a podobně. Od elitního se pozornost přesunula k obyčejnému. Proces celebritizace počítá s velkou

11

V originále „excess“.

12

Lidovým.

12

fluktuací – jak rychle se mohou známé osobnosti objevit, stejně rychle mohou také zmizet. [Turner 2010] Celebrity samozřejmě existovaly už před vznikem televize nebo internetu, ale v současnosti je o mnoho snazší jejich zviditelnění. Bez masových médií by ovšem nebyla jejich existence možná. Zároveň je pro současné celebrity specifický jejich opravdu globální dosah. [Nayar 2009] Celebrity jsou nedílnou součástí současné kultury, podle některých dokonce existuje přímo „kultura celebrit“13. „Kulturu celebrit nesmíme vnímat jen jako „těla“ celebrit a jejich produkci, ale také skrze konzumaci těchto celebrit publikem a tím napomáhání další mediální produkci a cirkulaci.“ [Nayar 2009: 2] Hlavním zájmem vytváření celebrit je komerční síla. [Turner 2010] Celebrita je v podstatě prostou komoditou. Nakládá se s ní jako s jinými produkty, včetně reklamní propagace. [Nayar 2009] Kuchaři se celebritami stávají v poslední době relativně často. Slavné kuchaře – celebrity si představíme v jedné z následujících kapitol. Jejich reklamní potenciál je zřejmě stejný jako u kterýchkoliv jiných celebrit, a bude fungovat pravděpodobně více v souvislosti s jejich oborem působení, než ve spojení s jinými produkty. Pro širší kontext je nutné zařadit také procesy naznačující společenskou transformaci, která probíhala zhruba od poloviny dvacátého století. V této části si nejprve popíšeme pojem postmaterialistické společnosti. Posun v hodnotách společnosti od čistě materialistických k postmaterialistickým popsal Ronald Inglehart. Kulturní posun14 byl dle jeho názoru způsoben tím, že lidé narození v padesátých a šedesátých letech dvacátého století žili v poměrně velkém ekonomickém blahobytu, a tudíž pro ně nebyla ekonomická prosperita a ekonomický růst a z nich následně vyplývající hmotné jistoty prvořadým životním cílem, jako tomu bylo u generací předchozích. Materialistické hodnoty, pod kterými si představuje především ekonomické jistoty a fyzické bezpečí, byly nahrazovány postmaterialistickými, kterými jsou pocit, že člověk někam patří, možnost sebevyjádření a důraz na kvalitu života. Vznikla tak postmaterialistická společnost. Důkazem změny hodnot je rozsáhlý výzkum, který byl prováděn v sedmdesátých a osmdesátých letech v mnoha zemích. [Inglehart 1990]

13

V originále použil Nayar výraz „celebrity culture“ [Nayar 2009: 1].

14

„Culture shift“

13

Proměnu morálních hodnot zachycuje Gilles Lipovetsky ve své esejistické knize Soumrak povinnosti. Ač se etika stala novým imperativem doby, zároveň se v rámci široké společenské kontinuity rozvíjel poplašný společenský diskurz upozorňující na úpadek hodnot, cynický individualismus a „konec veškeré morálky“. Současná společnost je tak dle Lipovetského charakterizována pohybem mezi těmito dvěma extrémy a tedy zdánlivě si odporujícími debatami. [Lipovetsky 1999] Bauman [2004] se věnuje procesu globalizace, který probíhá už nějakou dobu v současném světě. Globalizace je proces, kdy jsou životy a osudy lidí po celém světě více a více propojovány, a to jak ekonomicky a politicky, tak i kulturně. Jednoduše řečeno je to vědomí, že svět je jedno jediné velké místo. [Chakravarty 2013] Bauman upozorňuje na nutné odlišení pojmu globalizace od pojmu „univerzalizace“ – ta je charakterizována kontrolou nad výsledky, které přinese. Globalizace oproti tomu je procesem sebe-pohánějícím, samovolným a nepravidelným, u něhož nikdo nic nehlídá, natož pak aby někdo kontroloval výsledky. Globalizace způsobuje ovšem jakýsi světový chaos, „nový světový nepořádek“, jak jej nazval Ken Jowitt. Výsledkem je jakési znehodnocení řádu. [Bauman

2004]

To

umožňuje

posilování

individualismu

a

konzumu.

Individualismus tkví podle Simmela v možnosti nebýt členem jen jedné skupiny, nebýt v ní neustále sledován a mít tak velkou míru individuality a vlastní volby. [Simmel in Harrington 2006] Lipovetsky koncept individualismu bere jako základ pro pojem personalizace. „Procesem personalizace se individualismus mění v to, co po vzoru americké sociologie nazývám narcismem,“ vysvětluje. [Lipovetsky 1998: 16] Narcismus je totální individualismus. Základní hodnotou je člověk, ten je mírou všech věcí, na něm záleží. Trefně současný stav nazývá neonarcismem. [Lipovetsky 1998: 63] Zde potom nastupuje původně psychologický pojem narcismus v mírně odlišné souvislosti. Christopher Lasch tento pojem aplikoval na celou současnou společnost. Hlavní znaky takové společnosti lze shrnout do několika vět. Předně je možno pozorovat všeobecnou ztrátu historické diskontinuity lhostejnost k minulosti i budoucnosti. Také se projevují závislost na byrokracii, neschopnost hlubokých prožitků a pokles autority institucí. Lasch také tvrdí, že v narcistické společnosti jsou lidé velmi zaujati psychoterapií, dbají o své zdraví (což někdy přechází až do stavu hypochondrie), nezřízeně si užívají bez 14

hlubšího hledání smyslu, identifikují se s celebritami, strhávají na sebe pozornost a prožívají krizi osobních vztahů. [Lasch 1991] Na narcismus ve společnosti poukázal také Tom Wolfe ve svém článku15 v New York Magazine v roce 1976. Charakterizoval jej především přílišným zaměřením člověka na svou osobu. Me Decade, jak jej nazývá, čili období, kdy se lidé začali zaměřovat na sebe, propuklo naplno v sedmdesátých letech minulého století. [Wolfe 1976] Výraz „me decade“ byl mnoha sociálními teoretiky využíván jakožto trefný popis určitého období a článek Toma Wolfa byl vlastně jedním z prvních textů, které popisovaly narcismus společnosti. Lasch i Lipovetsky považují společnost nejen za individualistickou, ale také silně hedonistickou a konzumní. Lipovetsky dokonce používá pojem hyperkonzumní společnost – konzum v této společnosti ovládl všechny její části - vztahy mezi lidmi, náboženství, také kulturu a využívání volného času. [Lipovetsky 2007] Individualizace je podle Ulricha Becka odvrácenou stránkou hedonistického individualismu společnosti. Individualizaci popisuje Beck jako jeden z projevů krize industriální společnosti. Jednotlivci jsou vyčleňováni z organizací a nedobrovolně tak zbavování jistot a pout (sociálních i rodinných) a stávají se tak atomizovanými individui přímo závislými na státě a jeho institucích (hlavně na institucích sociální politiky a také na institucích trhu práce). Tato individualizace umožňuje volbu identity, a tím pádem vzdělání, trávení volného času a například také pohlaví, což Beck vnímá jako pozitiva, ale zároveň se lidé tak vzdávají odpovědnosti za starost o svou obživu, a také sociálního zázemí. Oddělená individua bude podle Becka živit stát, ale odměny budou nestejné a existovat tak bude třídní společnost bez reálných tříd. [Beck 2004] Popisem individualismu končí kapitola o procesech ve společnosti, které určují její ráz. Dále se budeme věnovat více už přímo médiím.

15

Wolfe, Tom. 1976. The “Me” Decade and the Third Great Awakening. Dostupné z: http://nymag.com/news/features/45938/.

15

1.4 Reality TV, reality show Po přiblížení sociálních procesů, které probíhají ve společnosti a také v mediálním prostoru, se dostáváme ke konkrétnímu obsahu médií, úplně přesně k pořadům reality TV. Také tyto si popíšeme od potřebných základů, abychom se postupně dostali k samotným pořadům o vaření, o které jde v této práci především. Nejdříve na začátek krátký popis prostředí reality TV v českých mediálních poměrech: „Dominantním prvkem televizní zábavy posledních let se v České republice staly různorodé reality show. (…) Divák neznalý širokého záběru reality žánru by se mohl domnívat, že do této kategorie patří jen Vyvolení, Big Brother nebo třeba Star Dance České televize. (…), pod pojmem reality show nebo reality TV se toho skrývá mnohem víc. Stejně tak je mylné myslet si, že tento typ zábavy se objevil až s příchodem nového tisíciletí – ačkoliv právě tehdy zaznamenal po celém světě obrovský rozkvět.“ [Souček 2012: 121] Základními rysy reality show jsou podle Součka absence klasického scénáře a angažmá civilistů, přičemž druhá podmínka není až tak nezbytně nutná. První vlna reality TV proběhla v období, kdy bylo populární natáčení skrytou kamerou. Tento způsob zkoumání okolí byl považován za potentní nástroj produkce sociálního vědění a relevantní metodu sociálního výzkumu. Samozřejmě

vyvstávaly také

morální otázky ohledně

těchto

způsobů

dokumentování. [McCarthy 2004] Prvním velmi populárním pořadem, ve kterém bylo ústřední natáčení skrytou kamerou, byla relace Candid Camera (ABC, 1948). Do dějin reality TV patří také etapa cinema verité. Cinema verité se jako filmový styl objevuje v mnoha zemích s menšími odlišnostmi ve svých cílech, a to pod řadou názvů – direct cinema, candid cinema, uncontrolled cinema, observational cinema. Doslovný překlad z francouzštiny je „kino“ (film). Tento žánr vznikl během šedesátých let dvacátého století, kdy došlo ke změnám v oblasti dokumentárního filmu, a k jeho vzniku výrazně přispěl i technický

16

pokrok. Základní myšlenkou cinema verité bylo, že se filmaři neměli zapojovat do děje, dávali přednost příběhu, který se sám odvíjel (na rozdíl od předepsaných scén), protagonisté mohli mluvit sami za sebe, pozornost byla zaměřena na jednotlivce. [Bordwell, Thompsonová 2011] Větší rozšíření reality TV přišlo tehdy, když dokumentární techniky přestaly být používány výhradně na zaznamenávání rytmu denního života zeměpisně

a

kulturně

vzdálených

společenství.

Namísto

toho

se

dokumentaristé zaměřili na natáčení života průměrných lidí, typických reprezentantů nám blízké kultury, a tím pádem vlastně jakékoliv kultury. Televizní stanice PBS natočila vlastně první reality show o rodině – v roce 1973 uspěla s cyklem An American Family (PBS, 1973). Tato reality show ovšem neodstartovala velký rozmach tohoto formátu – další pořady se začaly objevovat až na přelomu 80. a 90. let dvacátého století (například Cops (Fox, 1989), America’s Funniest Home Videos (ABC, 1990)). Až později je potom následovaly velmi úspěšné formáty The Real World (MTV, 1992), Who Wants to be a Millionaire (Sony Pictures Television, 1998) nebo Big Brother (Endemol, 1999). [Andrejevič 2004] Použití termínu reality TV se relativně značně proměnilo od jeho první aplikace – tehdy název popisoval pořad založený na zobrazení činnosti záchranných složek. Následně byl termín užíván k popisu talk shows, docusoaps a nyní je nejčastěji spojován s „vykonstruovanými“ dokumenty jako například Castaway (BBC, 2000).16 Na úrovni výroby jsou pořady reality TV charakterizovány následujícími znaky: -

snímání „aktuálních záběrů“ pozorovacím17 stylem,

-

svědectví z první ruky,

-

rekonstrukce

založené

na

vyprávění

zaznamenané

stylem

používaným při tvorbě fikce, -

komentáře k situaci od „autorit“,

-

používání stanovisek expertů. [Creeber 2001]

16

Reality show byla o sledování skupiny mužů, žen a dětí, kteří měli vybudovat komunitu na odlehlém skotském ostrově. Zdroj: http://tv.nytimes.com/show/154273/Castaway2000/overview. 17

V anglickém originále výraz „surveillance“.

17

Podle Marka Andrejeviče je reality TV fast foodovou verzí amerického snu. [Andrejevič 2004: 68] „Atraktivita reality TV tkví v tom, že zcela nepodstatní lidé se znenadání stanou významnými, a proto k nim díky médiím plynou komerční a kulturní benefity; reality TV je proto umístěna někde mezi pečlivě vytvořenou fikcí a realitou.“ [Nayar 2009] Každý může mít svůj televizní pořad, tvrdí Andrejevič. Nebo každý alespoň disponuje, byť velmi vzdálenou, šancí stát se celebritou. Tento stav ovšem nazývá „ekonomikou založenou na dozoru“.18 Lidé po proslavení touží, participace v takové kultuře je jejich svobodným rozhodnutím. [Andrejevič 2004] „Být“ podle Bourdieuho ve věku televize znamená především „být vnímán“. Obrazovka se tak stala jistým druhem narcisova zrcadla, místem narcisistické exhibice. [Bourdieu 2002] Longhurst a Abercrombie nazývají současný stav mediálního výzkumu paradigmatem spektáklu a performance. Toto paradigma vzniklo jako reakce na změny v povaze publik a také posunu v individuálních zkušenostech publika. Do popředí je tlačena myšlenka identity, protože členství v publiku je spojeno s konstrukcí

osobnosti.

Současné

publikum

zároveň

označují

jakožto

rozptýlené. Média a každodenní život těch, kteří je sledují, jsou přitom nyní již nerozlučně propleteny. [Longhurst, Abercrombie 1998] Reality TV je blízká reálnému životu, a tak velmi lehce vyvolává konverzace mezi publiky, producenty a celkově v celém národě. Příkladem, kdy nějaká reality show dokázala vyvolat celonárodní diskuzi, je pořad Jamie’s School Dinners (Channel 4, 2005).19 Tento cíl ovšem není primární – hlavním cílem je především zábava publika. [Turner 2004] Do jaké míry jsou obrazy reality zobrazované v televizi opravdu reálné? Jonathan Bignell si při definici reálnosti vypůjčil myšlenku Waltera Benjamina o komodifikaci umění: „Televizní obrazy jsou (pouhými - pozn. aut.) „kopiemi“ reality ne snad proto, že by byly falešné, ale proto, že jsou výsledkem mechanického procesu a jsou v oběhu samostatně, vzdáleny své fyzické předloze.“ [Bignell 2008: 192] Televizní realita je vždy ovlivněna technologiemi, které jsou k její produkci použity. [Bignell 2008] A nakonec, pojmenování reality

18

V originále „surveillance based economy“.

19

Jamie’s School Dinners: http://www.imdb.com/title/tt0464070/.

18

TV je vlastně oxymorón – realita zde není realitou, je to produkt kultury. [Andrejevič 2004] Z jakého důvodu jsou diváci schopní a ochotní „hrát hru“ na realističnost reality shows, i když ví, že jim opravdová realita předkládána není? John Fiske nazývá tento proces potěšením z textu. „Pracuje zde komplexní sada vyjednávání (s textem – pozn. aut.). Zaprvé je zde přítomno rozpoznání rozdílu mezi televizní reprezentací a realitou. Toto rozpoznání dává divákovi právo (a schopnost) popření tohoto rozdílu, a poté mu umožňuje s reprezentací jednat jako s reálnou za účelem zvýšení potěšení z textu. Tato schopnost pohybovat se ven z a zpět do textu, a zároveň tím popírat jeho textualitu, je příjemná, jelikož je tento pohyb zcela pod kontrolou diváka.“ [Fiske 2011: 96] V případě, že televize realitu nezobrazuje věrně [Bignell 2008], je jasné, že ji do určité míry zkresluje, nebo možná, že ji přímo sama konstruuje. Konstrukce reality v televizních pořadech probíhá jako ve všech jiných prostředích. Realita je vytvářena sociálně, lidmi. Realitu Berger a Luckmann definují jako vlastnosti náležející jevům, kterým přisuzujeme existenci nezávislou na naší vůli. Vědění je pro ně potom jistota, že reálné jevy jsou skutečné a jsou nositeli určitých vlastností. Disciplínu, která se zabývá studiem reality, tedy pojmenovali sociologie vědění. [Berger, Luckmann 1999] Častými předsudky o divácích reality shows jsou tvrzení, že jsou hloupí, nebo že se dívají pouze proto, aby se o pořadu mohli bavit se svými známými a kolegy. To ovšem podle výzkumu, který provedli Reiss a Wiltz, není pravda. Lidé nejsou voyeři, nejčastěji zmiňovaným důvodem sledování reality shows je touha být slavný, díky které se diváci mohou s účastníky pořadů identifikovat, a to i přesto, že jsou často zobrazováni v ne zrovna lichotivém světle. [Reiss, Wiltz 2004]

19

1.5 Cooking show jako žánr 1.5.1 Cooking show jako žánr reality TV V této podkapitole je prvním cílem přiblížit, proč jsou cooking shows žánrem reality TV. Zařadit pořad o vaření do kategorie jednoho žánru není vůbec jednoduché, je tedy nutné spojit myšlenky autorů, kteří se této problematice věnovali. Pokusíme se tedy obhájit pozici cooking shows jako samostatného specifického televizního žánru. Termín „žánr“ pochází z francouzštiny; popisuje typ vyprávění, a nezáleží na tom, jaké médium zrovna nese text. [Berger 2013] Jason Mittell charakterizuje žánr takto: „Žánr je kulturním produktem, který vytvářejí mediální praktiky, a je objektem neustálé proměny a redefinice.“ [Mittel 2004: 1] Upozorňuje také, že zařazení pořadů do žánrů je velmi složité. Při analýze žánru by měly být brány v úvahu konkrétní atributy média. Totožné definice žánrů nelze používat v různých médiích – například nelze beze změny přenést definici žánru z literatury do televize. [Mittel 2004] Fiske doplňuje, že žánr předurčuje, jak by měl text být čten. Zároveň je přiřazení produktu ke známému, „osvědčenému“ žánru jakousi zárukou komerčního úspěchu. Diváci by podle určitých znaků měli ve velmi krátké době sledování pořadu poznat, o jaký žánr se jedná – pokud se toto podaří, dochází k jejich spokojenosti a ujištění, že zavedené principy stále fungují. [Fiske 1987: 109] Mark Andrejevič se zamýšlí nad zařazením reality TV jako žánru: „Když odhlédneme od obsahu a zaměříme se na formu, tak zřejmě hlavním znakem formátu reality TV je jeho začlenění mezi vícero žánrů: fikci, soap operu a dokument.“ [Andrejevič 2004: 69] Při definici cooking show jako žánru je nutné dostat se až k základům jeho původu. Je tedy vhodné jako první krok nyní odlišit žánry reality TV od ostatních. Bignell [2008] popisuje, že pořady „televizní reality“: „(p)rogramy … (dokumenty, drama-dokumenty, dokumentární seriály20, reality TV) míří na

20

V originále „docusoap“.

20

reprezentaci reality, dramatizaci minulých událostí nebo ukazují lidi, žijící a pracující, v navazující faktické sérii.“ [Bignell 2008: 190] Annette Hill vypočítává čtyři žánry faktických pořadů – zprávy, současné události a jejich investigace, dokumenty a pořady populárně naučné. [Hill 2007: 43] Upozorňuje ovšem zároveň, že faktické televizní vysílání v podstatě kategorizaci odolává, jelikož je možno do této kategorie zařadit mnoho různých pořadů, jejichž podoba a znaky se neustále mění. Kategorii faktické televize bere pouze tedy jako jakýsi „deštník“, který pořady s podobnými znaky „zastřešuje“. Blíže si nyní popíšeme pouze pořady z kategorie pořady populárně naučné. Ty lze jednoduše rozdělit podle toho, zda zachycují události, které se konají, nebo samy vytvářejí situace pro účely natáčení. Složitější rozdělení do subžánrů

má

kategorií

vícero:

mezi

pořady

populárně

naučné

patří

„infotainment“ – často jsou tyto pořady o zločinech a záchranných složkách; docusoap – zaznamenává reálné situace dokumentárním stylem; lifestylové (pořady o životním stylu) – o rekonstrukci něčího domova nebo osobního vzhledu; pořady s životními experimenty – obvykle o sociálních experimentech, při kterých lidé změní životní styl nebo práci; reality show jako hra – experiment se skupinou lidí; talentová show – předvádí členy veřejnosti a celebrity a jejich schopnost pobavit; kanadský žertík21 - z obyčejných lidí nebo celebrit si tvůrci pořadu tropí žerty. Pořady o vaření lze pravděpodobně zařadit do pořadů o životním stylu, jelikož ty pojednávají často mimo jiné taky o jídle nebo pití. Důležité je v tomto typu programů sebezdokonalování, a to jak vnějšího (prostředí, kde žijeme), tak našeho vnitřního – vlastního vzhledu i psychiky. Pořady o životním stylu ještě Hill dělí na dva typy – instruktážní pořady a pořady o přeměně22. [Hill 2007] Cooking shows jsou jasně jedním typem pořadů o životním stylu a často jsou kombinací obou druhů těchto pořadů – obsahují instruktážní prvky a také mají znaky pořadů o přeměně. Zde tedy vidíme, že je možné zařazení pořadu o vaření do jedné z existujících kategorizací televizních faktických pořadů. 21

V originále „hoax“.

Takzvaná „makeover television“ je pořadem o přeměně ať už vlastního těla, nebo například domu, nebo také o zdokonalení se v něčem. Podstatnou je vždy přeměna z „před“ do „po“. Obliba těchto pořadů tkví v tom, že televize už realitu nejen zobrazuje, ale také do ní zasahuje, a nebo ji přímo pomáhá modelovat. [Heller 2007] 22

21

Podle Murray je velmi důležité odlišení pořadů zařazených v žánru reality TV a dokumentárních pořadů – v prvním druhu je kladen největší důraz na zábavu, oproti velkému důrazu druhého na odhalení politických nebo kulturních záležitostí. [Murray 2004] I proto je možné pořady o vaření řadit k pořadům reality TV, jsou totiž více zábavnými pořady, než těmi dokumentárními. A Collins tvrdí, že pořady o vaření jsou subžánrem reality TV, ačkoliv jsou výjimkou v tom, že nejsou tak napínavé23, jako ostatní pořady tohoto žánru. Nepochybně je ovšem sledujeme z velké části kvůli spojení s něčím, co je tradičně spojováno s domovem a pohodlím. [Collins 2009]

1.5.2 Znaky pořadů zařazených v žánru cooking show Nyní se dostaneme k přiblížení konkrétních znaků svědčících o tom, že pořady o vaření, cooking shows, jsou samostatným a svébytným televizním žánrem. Existují faktory, které musí pořad o vaření obsahovat, aby mohl být zařazen mezi ostatní ve své kategorii. Pokud je těchto pořadů mnoho, tak je lze pojmenovat jako svébytný žánr. Lze najít nepopiratelné shodné body, které pořady o vaření tedy spojují do jednoho žánru. Po stanovení těchto parametrů budeme moci konstatovat, že pořady o vaření jsou svébytným systematickým žánrem a patří tak mezi ostatní televizní pořady, které mají své místo v žánrovém rozdělení. Zařazení cooking shows jakožto žánru se ve své disertační práci TV Cooking Shows: Defining the Genre [2000] zřejmě jako první systematicky věnovala Lori F. Brost. Žánru cooking show bylo věnováno málo akademické pozornosti (alespoň do přelomu 20. a 21. století, čili do doby, kdy práce Brost vznikala). Důvodem této ignorace může být to, že akademici se málo zaměřují na celé jedno programové odvětví, a to vzdělávací programy pro dospělé. 24 Příčinou malé pozornosti může být také zařazení vaření jakožto „ženské práce“.

23

Collins použila výraz „nail-biting“.

24

Vzdělávací programy pro dospělé jsou podle Brost málo dynamické, jsou často považovány za banální, prosté, mají pomalé tempo a jsou nudné. [Brost 2000]

22

Díky tomu, že vzrostl počet výzkumnic – žen, začala se akademická scéna více zajímat o „domácí prostředí“. Legitimizován byl také akademický zájem o všední, každodenní život. [Brost 2000] Brost analyzovala více než 200 epizod sedmdesáti různých pořadů o vaření vzniklých zhruba od roku 1987 do doby vydání její práce. Z této analýzy25 vzešlo rozdělení pořadů o vaření do tří kategorií: 1) První kategorií jsou pořady, ve kterých „domácí kuchaři“ vaří před kamerami jakoby ve vlastní kuchyni (která je ovšem samozřejmě umístěna ve studiu). Primárním je soustředění na kuchaře a přípravu jídla. 2) Pořady, kde účinkují profesionální kuchaři. 3) Cyklus, který je zčásti pořadem o vaření a zčásti cestopisem. Brost si uvědomuje, že toto rozdělení v sobě nemusí obsáhnout úplně všechny pořady o vaření. Jídlo a jeho příprava jsou v pořadech, které řadíme do tohoto žánru, stěžejními entitami. Kuchaři se snaží diváky v podstatě učit vařit – probíhá rozšiřování jejich znalostí. „Jelikož je tento žánr žánrem „nefiktivním“, snaží se přesvědčit (diváky – pozn. aut.) – byť jen lehce – že předkládané interpretace faktů jsou legitimní, rozumné, logické a důvěryhodné.“ [Brost 2000: 97] O přesném zobrazení reality zde ovšem nemůže být řeč. Diverzifikace pořadů v tomto rozdělení neodpovídá současné realitě pořadů o vaření. Další rozdělení bude popsáno dále v práci. Brost dospěla při obecné obsahové analýze k několika znakům, které jsou společné téměř (výjimky lze nalézt vždy) všem pořadům o vaření: -

zkreslení času a náročnosti přípravy jídla

-

vaří se podle receptu; míra jejich detailnosti se liší podle jednotlivých pořadů

-

kuchaři při vaření nahlas předříkávají recept v průběhu přípravy jídla

-

po dokončení je jídlo prezentováno v esteticky příjemné podobě na talíři.

Narativní formou při většině pořadů byl přímý přednes na kameru, čili přímé oslovování diváků. Tato forma je používána kvůli persvazi diváků, že jsou oslovováni na osobní úrovni a že jsou tedy předmětem diskurzu. To je ovšem jen pouhá iluze. [Brost 2000]

25

Analýza byla provedena v roce 2000 a letech předchozích.

23

Pořady o vaření se zabývala také Cheri Ketchum. Ve svém článku tvrdí, že „pořady na televizní stanici Food Network sice mají svůj základ v realitě, ovšem i přesto jsou velmi pečlivě tvořeny tak, aby odpovídaly představám diváků a také je zpětně ovlivňovaly.“ [Ketchum 2005: 217] Její teorie je zaměřena především na konzum, který podle ní pořady o vaření záměrně a velmi výrazně podporují. Také se zabývá primárně pořady na televizní stanici Food Network (tato stanice bude detailněji popsána dále v práci). Původně bylo vytváření pořadů o vaření na Food Network velmi konvenční – v jednoduše vybavené kuchyni se pohyboval kuchař a podával divákům instrukce. Postupně se z pouhé prezentace vaření stala televizní stanice Food Network „televizí o všech věcech kolem jídla“.26 Analýzou Ketchum zjistila, že na televizní stanici Food Network se objevují převážně čtyři typy pořadů: -

tradiční domácí instruktážní vaření

-

pořady o domácím vaření založené na výrazné osobnosti kuchaře

-

pořady o vaření z jiných zemí – „cestovní“

-

avantgardní (nový typ) [Ketchum 2005] Pro tuto práci je zřejmě nejzajímavější druhý typ pořadů. Podle Ketchum

tyto pořady velmi často připomínají reklamy27 a jejich uvádějícími jsou pouze muži (alespoň tomu tak bylo u všech, které analyzovala Ketchum). Cituje Cohena, a jeho myšlenka je velmi důležitá pro tuto diplomovou práci: „ … hvězdní kuchaři objevující se na (televizní stanici – pozn.

aut.)

Food

Network

jsou

„žhavými“ 28

mediálními

předměty, protože se zdají být divákům na dosah a konzumenti je mohou spatřit, ochutnat jejich jídlo, mohou cítit, jako že od nich opravdu něco dostávají.“ [Cohen in Ketchum 2005: 228] Vyzdvihnut je především Jamie Oliver – je to „normální chlápek“, ale přitom je takový jiný, vzrušující. S Jamie Oliverem se třeba nemůžete potkat, ale můžete si k němu vytvořit určitý vztah, určité spojení. [Ketchum 2005] 26

V originále „all things food“.

27

V originále „infomercials“.

28

V originále „hot“.

24

Spojení s diváky je pro kuchaře účinkující ve vlastním pořadu tedy velmi důležité. V této práci nebude ovšem možné toto potvrdit, jelikož nebude zkoumáno publikum. I tak si snad výsledky vzešlými z této práce alespoň trochu přiblížíme, jaké jsou důvody toho, proč ke spojení s publikem vůbec může dojít. Vlastnosti kuchaře, které budou v této práci zkoumány, jsou zajisté jedním z faktorů, díky kterým je pořad o vaření úspěšným.

1.6 Historie pořadů o vaření Instruktážní popisy vaření byly nejdříve přítomny v jiných typech médií, než se objevily v televizi – v časopisech pro ženy, v novinách nebo například v rádiu. Reklamní zadavatelé už ve dvacátých letech minulého století rozpoznali velmi důležitou roli ženy jakožto konzumenta – ona často plně rozhodovala o výdajích na domácnost, a jídlo bylo v tomto rozpočtu velkou položkou. [Brost 2000] Televizní

show

o

vaření

začínaly

jako

instruktážní

programy

na amerických televizních kanálech na konci čtyřicátých let minulého století. Pro rozvoj tohoto typu pořadů byly v té době v USA specifické podmínky – po válce ženy opustily svá válečná zaměstnání, byly v domácnosti a do práce chodili převážně pouze muži. Domácí život byl velmi důležitou společenskou hodnotou. Ženy se velmi pečlivě staraly o děti a o chod domácnosti. Televizní pořady jim měly být nápomocny svými radami tak, jako rodiče vštěpují zásady svým dětem. Prvními moderátory pořadů o vaření byly téměř výhradně ženy. Jejich vzezření a chování mělo být typickým pro střední třídu, stejně tak vybavení kuchyně. Ke kuchařům si měli diváci (nebo tedy především divačky) ideálně vytvořit jakýsi osobní vztah. [Brost 2000] „Když se v šedesátých a sedmdesátých letech dostal do kulturního podvědomí koncept „labužnictví“, dostalo se vaření do nové role. Začátečníci v kuchyni to měli lehčí a do podvědomí americké kultury stále více pronikaly znalosti o jídle a vaření, a tak producenti pořadů o vaření pochopili, že zde existuje prostor pro zábavu.“ [Collins 2009: 4]

25

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let dvacátého století, po uvedení pořadu Grahama Kerra The Gallopping Gourmet, se show věnující se vaření staly více zábavou, než instruktážním programem. Během „me decade“29 se jídlo a vaření staly výrazným symbolem péče o sebe samého. [Collins 2009] V osmdesátých letech lidé ochotně utráceli za povrchní záležitosti - za takovou povrchní nadbytečnost bylo považováno také jídlo v restauracích. Rozšíření kabelové televize na sklonku let devadesátých potom způsobilo, že televizní kanály se věnovaly snad všem aspektům života Američanů. V roce 1993 byla spuštěna televizní stanice Food Network, která se věnovala výhradně jídlu a vaření. Žánr jako takový vydržel silný až do současnosti a podle Collins se tak stalo proto, že se přizpůsobil změnám v prostředí, které probíhaly. [Collins 2009] Food Network znamenala obrovský přelom ve vnímání vaření jakožto druhu televizní zábavy. Byla sice televizí šířenou takzvaným kabelovým vysíláním, ovšem i přesto měla obrovský dosah.30 Vývoj této televizní stanice byl z velké části umožněn změnou v masových médiích – ta se přestala zaměřovat na co nejširší homogenní publikum a namísto toho přesunula své soustředění na sice menší, ale zato více soustředěná publika. [Brost 2000] Pro popis vytváření pořadů cílených přímo na určitý typ publika je zaužíván termín „narrowcasting“. [Andrejevič 2003] Televizní stanice Food Network je typickým příkladem tohoto cílení. Stanice Food Network na svých internetových stránkách31 tvrdí, že má co nabídnout úplně každému – ať už těm, co rádi vaří doma, jiným, co rádi zkoušejí mezinárodní kuchyni, nebo také těm, kteří potřebují tipy pro rychlé vaření. Jeden oddíl stránek patří pouze kuchařům a jejich profilům; jsou nazváni „celebrity chefs“ – hvězdní kuchaři. Je vidět, že stanice své pořady nestaví například na jednotlivých typech kuchyní, ale přímo na osobnostech, které v nich účinkují. Celebritizace kuchařů je zde tedy více než zřejmá. 29

Název, který ve svém článku „The „Me“ Decade and the Third Great Awakening“ použil novelista Tom Wolfe. Nazval tak 70. léta minulého století. Článek dostupný na http://nymag.com/news/features/45938/. 30

Po dvou letech od začátku vysílání byla sledována množstvím přibližně 14,5 milionu domácností z celkových 60 milionů napojených na kabelovou televizi. [Brost 2000] 31

Zdroj: http://www.foodnetworktv.com/.

26

Existuje ovšem více televizních kanálů věnujících se pouze pořadům o vaření. Lze jmenovat Cooking Channel (Tennessee, USA) nebo TV Paprika (Maďarsko). TV Paprika je možné sledovat také v České republice díky satelitním přijímačům. Pořady z české produkce na ní ovšem nenajdeme – jde o původní maďarské pořady, nebo některé převzaté ze zahraničí, například pořady britského kuchaře Jamieho Olivera.

1.6.1 Příklady ze světové produkce Během vývoje televizních pořadů o vaření se objevilo několik z nich, které dokázaly vyniknout a jsou považovány do nynějška za nějakým způsobem přelomové. Ve všech případech byly tyto vyzdvihované pořady založeny na účinkování silných osobností. V následujících odstavcích bude představeno několik televizních kuchařů, kteří se zapsali do historie a pomohli formovat tento žánr. Výběr těchto kuchařů a potažmo pořadů, ve kterých účinkovali, je založen na článku32 z časopisu Time. Je nutné poznamenat, že vyzdvižení určitých televizních kuchařů je značně subjektivní, a je tomu tak i v případě tohoto výběru, čehož si je autorka práce vědoma. Najít ovšem naprosto vhodný seznam hvězdných kuchařů bylo, dá se říct, nemožné.

Julia Child Julia Child svůj pořad The French Chef získala v podstatě na základě spoluautorství kuchařky s francouzskými recepty Mastering The Art Of French Cooking (1961).33 Byla přehnaně excentrická a její velmi specifický projev, tolik odlišný od ostatních, přinutil producenty zpočátku váhat, zda pořad, kde by byla hlavní hvězdou, bude mít úspěch. Ten se ovšem dostavil prakticky okamžitě. Její vaření na obrazovce bylo opravdové, při natáčení dbala na všechny správné zásady, od kvalitních surovin až například po teplé talíře při servírování 32

Zdroj. http://entertainment.time.com/2009/08/06/top-10-tv-chefs/.

33

O vydání této kuchařky byl v nedávné době natočen film Julie a Julia. Děj je popsán zde: http://www.csfd.cz/film/242921-julie-a-julia/videa/. Využití postavy Julie Child i po tak dlouhé době od její největší slávy svědčí o její velké popularitě. Její stopa v této oblasti je dosti hluboká.

27

jídla. Recepty ovšem nebyly nijak složité na přípravu. Vaření brala vážně, ale i přesto bylo velkou zábavou ji sledovat. K divákům přistupovala velmi individuálně. Každý z nich tak mohl mít pocit výjimečnosti. Dokázala v USA velmi zpopularizovat francouzskou kuchyni. [Collins 2009]

Jamie Oliver Jamie Oliver je velkou ikonou současného vaření. Díky jeho show chtěla Food Network přilákat mladé diváky, a to se jí také povedlo. „Oliver byl mladý, atraktivní britský hipster, který by se velmi jednoduše mohl objevovat i na MTV. (…) (p)okusil (se) nadchnout své publikum pro jídlo svým sex appealem a hyperaktivním projevem při vaření.“ [Ketchum 2005: 230] Měl nebo má mnoho vlastních pořadů o vaření – mezi nejslavnější patří The Naked Chef (BBC Two, 1999), Oliver’s Twist (Food Network, 2002), Jamie’s Kitchen (Channel 4, 2002) nebo Jamie’s School Dinners (Channel 4, 2005). Vydal také množství knih. Rozsah činnosti Olivera je velmi široký, a lze odhadnout, že rychlé reakce na měnící se trendy mu přinesly tak velkou slávu a proslulost, jaké se mu nyní dostává.

James Beard Beard byl zřejmě první významnou osobností televizního vaření. Kombinoval velmi vhodně vaření a zábavu. Servírování jídla pro něj bylo představením. Jeho show I Love to Eat (NBC, 1946) sledovaly nejen ženy, ale upoutala i mnoho mužů. Pořad byl ovšem z velké části založen na propagaci produktů. Beard nebyl vynikajícím kuchařem, ale svým herectvím dokázal okouzlit a zaujmout. Jeho největší devízou bylo jeho charisma. [Collins 2009]

Martin Yan Tento Američan čínského původu byl hlavní hvězdou televizního pořadu Yan can cook (PBS, 1982). Tento pořad měl úspěch, jelikož v sobě spojoval požadavky na rychlé vaření a mezinárodní kuchyni, v té době velmi populární. [Collins 2009] Yan je autorem více než třiceti kuchařek, zároveň také vyučoval v mnoha kuchařských školách. Momentálně má dvě vlastní restaurace, stále

28

účinkuje v kuchařských show a lze si jej také najmout na účinkování na různých akcích.34

Dione Lucas První ženou, která se objevila na televizní obrazovce ve své vlastní kulinární show, byla tato Angličanka. The Dione Lucas Show (WCBS, 1947) (původně název To the Queen’s Taste) byla vlastně výukovým programem – byly to natočené lekce hodin vaření, které osobně dávala komukoliv, kdo měl zájem. Chtěla mít více žáků, proto se vrhla do vlastního televizního pořadu. Tento pořad byl navíc prvním, ve kterém většina diváků viděla někoho vařit – před touto show existoval totiž pouze jeden kuchařský pořad, a ten navíc neměl dlouhého trvání. Dione Lucas byla jednou z prvních ženských absolventek prestižní pařížské kuchařské školy Cordon Bleu. Vařila jako šéfkuchařka v restauracích v Evropě, a poté i v Americe, konkrétně v New Yorku. Její recepty (včetně těch, které vařila před televizními diváky), byly často velmi časově náročné a ne zcela jednoduché. Proto nebyly pro každého a zdálo se, že vaří primárně pro elity. [Collins 2009] Jacques Pépin Francouzský kuchař, který se proslavil ve Spojených státech amerických. Účinkoval tam v mnoha televizních pořadech. Ve svých čtyřiadvaceti letech, kdy přicestoval do USA, byl již ve Francii známým kuchařem. Spoluúčinkoval v pořadu Julia and Jacques: Cooking at Home (PBS, 1999) s tehdy již velmi známou Julií Child. Učil také v kuchařských školách, je autorem několika kuchařek. [Collins 2009]

Jeff Smith Jeff Smith účinkoval ve velmi populární show televizní stanice PBS The Frugal Gourmet (1983). Chvíli byla nejsledovanějším pořadem o vaření. Smith byl známý tím, že pořad natáčel bez zastavování a opravování pokažených scén.

34

Zdroj: http://yancancook.com/index.html.

29

Z důvodu sexuálního skandálu bylo ovšem jeho televizní účinkování zrušeno a Smith žil v ústraní až do své smrti v roce 2004.35

Delia Smith Cílem této velmi oblíbené britské kuchařky bylo vzdělat národ ve vaření. Nevyučila

se

kuchařskému

řemeslu,

přesto

je

uznávanou

odbornicí.

Zajímavostí, která se o ní traduje, je, že si četla staré kuchařské knihy v čítárně Britského muzea. Televizní kariéru začala na BCC v roce 1973 pořadem Family Fare. Své pořady v televizi tematicky spojovala s kuchařskými knihami a naopak. Tak vznikla například publikace Delia’s How to Cook: Book One v roce 1998, a také stejnojmenná televizní desetidílná série na BBC2. Její knihy i nahrávky pořadů se vždy velmi dobře prodávaly. Ze známých pořadů je možné zmínit Delia Smith’s Christmas (BBC, 1990) nebo Delia Smith's Cookery Course 1-3 (BBC, 1978-1981). V roce 2013 dostala cenu Britské akademie televizního a filmového umění (BAFTA) za mimořádný přínos v televizním vaření a celém veřejnoprávním vysílání.36

Rachael Ray Rachel Ray není kuchařkou, která by dbala na prvotřídní suroviny a přesně prováděné recepty. Měla několik svých pořadů na televizní stanici Food Network, vydala šestnáct kuchařských knih a dokonce má jeden časopis o vaření. Za své televizní účinkování vyhrála několik televizních cen Emmy. [Collins 2009]

Emeril Lagasse Emeril byl jakýmsi „korunním princem“ televizní stanice Food Network. Jeho show Emeril live (1997) byla ingrediencí, která pomáhala této stanici kvést. Byla to první show v novém stylu – ve studiu bylo přítomno živé publikum, kapela, kuchař byl diváky přivítán jako rocková hvězda a jeho projev byl velmi energický

35

Zdroj: http://entertainment.time.com/2009/08/06/top-10-tv-chefs/slide/jeff-smith/.

36

Zdroj: http://www.deliaonline.com/news-and-features/delias-biography.html.

30

a plný nadšení. Lagasse proslul svým obrovským charismatem a také krátkými hláškami. [Collins 2009]

1.6.2 Pořady o vaření z české produkce Česká televizní produkce pořadů o vaření se v nedávné době rozšířila o mnoho pořadů. Je ovšem pravdou, že stálými se pořady z většiny nestávají, doba trvání jejich vysílání není dlouhá (ovšem i zde nalézt výjimky – například pořad Kluci v akci je vysílán již od roku 2005). Literatura věnující se pořadům o vaření v České republice prakticky neexistuje. Tomuto tématu se věnují především média. Osobnostmi, které v těchto pořadech účinkují, se pak zabývají především média bulvární. Pořady o vaření, jejichž výčet bude následovat, byly vybrány podle několika charakteristik. Musí být vysílány (popřípadě byly vysílány a jejich vysílání bylo již ukončeno) na českých televizních stanicích. Dále je jedním z ústředních motivů příprava pokrmů a postup je detailně nasnímán a také okomentován kuchařem, který je připravuje. Moderovány jsou kuchaři nebo vařícími moderátory, kteří jsou přítomni ve všech dílech pořadu. Pořad je zároveň postaven na jejich osobnosti. U každého pořadu bude uveden název, televizní stanice, na níž je nebo byl vysílán, rok zahájení vysílání, hlavní kuchařská osobnost a také jeho hlavní „engine“ – prvek, kterým je tento pořad specifickým v rámci svého žánru. [Moran, Malbon 2006] Mňam aneb Prima vařečka (Prima televize, 2001) Další název tohoto pořadu byl Tescoma Prima vařečka – sponzor pořadu byl tedy zakotven přímo v jeho názvu. Hlavními postavami byli herci – nejprve Mojmír Maděrič a poté Martin Zounar. S těmito kuchaři vařili hosté, převážně osobnosti z oblasti šoubyznysu. Hosté byli do pořadu zváni stále stejní, například se často objevovala herečka Helena Růžičková. 37

37

Zdroj: http://www.csfd.cz/film/264096-mnam-aneb-prima-varecka/.

31

Kluci v akci (Česká televize, 2005) Hlavními protagonisty jsou Filip Sajler a Ondřej Slanina – dva mladí kuchaři s osobitým, veselým a mladistvým přístupem k vaření. Pořad není jen statickým ve studiu, natáčení často probíhá na místech nějak kulinářsky zajímavých, a to ať už v České republice, nebo také občas v zahraničí. Co bude dnes k večeři? (TV Barrandov, 2010) Mladá televizní stanice Barrandov má také svou kuchařskou show. Ta je vysílána každý všední den v podvečer. Hlavním „učitelem“ vaření je kuchař Radek Kašpárek. Recepty včetně všech ingrediencí je možno nalézt na stránkách pořadu už před vysíláním, takže lze pokrmy podle pořadu připravovat v reálním čase, kdy se pořad vysílá. V pořadu se také objevují hosté z řad slavných osobností.38 Když vaří táta (TV Prima, 2012) Pořad, kde se kuchař Martin Polačko snažil ukázat, že i otcové rodin mohou připravovat jídla, a že ta nemusí být vůbec složitá. V pořadu účinkují také jeho synové.39 Tescoma s chutí (TV Nova, 2009) Tento pořad je sponzorovaný společností Tescoma, jak už z názvu jde poznat, stejně jako již výše zmíněný pořad Prima vařečka. Hlavní moderátorkou je herečka Markéta Hrubešová, dále účinkují také kuchař Ivan Vodochodský a herečka Adéla Gondíková. Vaří se pokrmy neomezené na určitou kulinární oblast a také se účinkující snaží dávat užitečné rady a tipy.40 Ano, šéfe! (TV Prima 2009) Show, která je o fungování restaurací jako celku. Hlavní postavou je šéfkuchař Zdeněk Pohlreich. Tento pořad je založen na formátu převzatém ze zahraničního vysílání (Ramsay’s kitchen nightmares (Channel 4, 2004)). Kuchař 38

Zdroj: http://www.barrandov.tv/co-bude-dnes-k-veceri.

39

Zdroj: http://www.csfd.cz/film/254789-kdyz-vari-tata/.

40

Zdroj: http://www.csfd.cz/film/262286-tescoma-s-chuti/.

32

je zván majiteli různých restaurací, kteří mají se svým provozem problémy, aby zjistil, co je špatně a pomohl jim to změnit. Kuchařům ukáže, jak vařit jídla vhodná pro jejich podnik, a radí také s dalšími záležitostmi týkajícími se provozu restaurace. Šéf na grilu (TV Prima, 2011) Pořad opět se Zdeňkem Pohlreichem. Jde výhradně o recepty, které lze připravit na grilu. Vařte jako šéf (TV Prima, 2013) Pořad o vaření, kde Zdeněk Pohlreich učí mladé kuchaře a zároveň diváky připravovat jednoduché základní pokrmy, čili jim vštěpuje základní znalosti kuchařského řemesla.41 Deník Dity P. (Česká televize, 2013) Novým pořadem vysílaným od podzimu 2013 je show bývalé šéfredaktorky časopisu Apetit a nyní šéfredaktorky časopisu Albert v kuchyni Dity Pecháčkové. Není profesionální kuchařkou a ani se tak nesnaží působit. Vaří vždy tři nějak tematicky propojené pokrmy. Pořad je zarámován jejími rodinnými příběhy. Pořad je založen na úspěchu stejnojmenné kuchařské knihy vydané na jaře roku 2012.

S Italem v kuchyni (TV Prima, 2009) Hlavní postavou je italský šéfkuchař Emanuel Ridi. Vaří převážně recepty z italské kuchyně. V pořadu s ním účinkují jeho známí, občas také profesionální kuchaři. Léto s Italem (TV Prima, 2012) Kuchař Emanuele Ridi v tomto speciálním pořadu cestuje po italských městech a představuje místní recepty. Navazuje tak na úspěch svého předchozího pořadu.

41

Zdroj: http://www.csfd.cz/film/342943-varte-jako-sef/.

33

Babicovy dobroty (TV Nova, 2008) Kuchař Jiří Babica prezentuje jídla pro obyčejné lidi, jak sám tvrdí. Ze začátku vysílání pořadu byli hosty vždy diváci, kteří se k vaření v pořadu přihlásili. Později byli nahrazeni známými osobnostmi, které chodí vařit k Jiřímu Babicovi do jeho studia. Vše o vaření (Česká televize, 2013) Pořad, který moderuje Bára Vyskočilová, je vysílán na ČT1 od května 2013 každý všední den. Moderátorka si do televizního studia zve profesionální kuchaře, aby ji naučili připravovat různá jídla, a také aby jí vysvětlili důležité kuchařské postupy a techniky. Pořad je založen na komunitním portálu www.vseovareni.cz, který je v provozu od roku 2010.42 Lze zmínit také další pořady na českých televizních stanicích, jejichž ústředním motivem je jídlo a suroviny, ze kterých se připravuje. Na nože! (TV Prima, 2010) Česká kuchařská reality show, která byla vysílána na TV Prima na podzim roku 2010 a moderoval ji Zdeněk Pohlreich. Dalšími moderátory byli autorka mnoha kuchařek Eva Filipová a majitel Pražského kulinářského institutu Roman Vaněk. Pořad vychází z původního britského formátu Hell’s Kitchen (Fox, 2005). Dvanáct profesionálních nebo amatérských kuchařů v tomto pořadu soutěžilo o milion korun a titul Superšéf.43 Pod pokličkou (Česká televize, 2000) Pravidelný magazín věnovaný jídlu – jeho kladům, záporům, obsahu nebo také historii. Každý díl se věnuje jedné základní potravině nebo skupině potravin. Hlavním pravidlem je, aby byly dodržovány zásady zdravého stravování. 44

42

Zdroj: www.vseovareni.cz.

43

Zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Na_nože!.

44

Zdroj: www.csfd.cz/film/225194-pod-poklickou/.

34

Prostřeno! (TV Prima, 2010) Reality show, kde se každý týden utkává pět soutěžících. Každý všední den vaří jeden z nich u sebe doma pro ostatní večeři. Na konci večera vždy hosté ohodnotí hostitele a pokrmy, které připravil. Na konci týdne ten, kdo má nejvíce bodů, vyhraje finanční odměnu. Česko na talíři (TV Prima, 2011) Pořad, ve kterém účinkují moderátorka Daniela Šinkorová a kuchař, který je nazýván legendou české gastronomie, Jaroslav Sapík. V pořadu jsou připravována jídla, a to vždy specifická pro nějaký český region, kde se určitý díl právě natáčí.45 Česko vaří s Pohlreichem ŽIVĚ (TV Prima, 2013) Pořad je vysílán živě v sobotu večer. V každém díle jsou připravovány tři pokrmy. Vaří Zdeněk Pohlreich a s ním vždy nějaký host z řad známých osobností. Zároveň jsou zapojeni také diváci – ti jídla připravují doma a jsou ve spojení se studiem přes video přenášené po internetu. Herbář (Česká televize, 2013) Herečky Linda Rybová a Kateřina Winterová v jedenácti dílech pořadu představí třicet nejběžnějších bylin a předvedou jejich využití při vaření. 46

1.7 Od news values k hodnotám televizních kuchařů Tato podkapitola se bude věnovat vymezení pojmů tak, jak je nutné je chápat v kontextu této práce. Nejprve bude ovšem nastíněn teoretický základ, na kterém je vymezení a stanovení pojmů postaveno.

45

Zdroj: www.csfd.cz/film/305741-cesko-na-taliri/.

46

Zdroj: www.ceskatelevize.cz/porady/10614805433-herbar/7067-o-poradu/.

35

Začneme hodnotami zpravodajství. Diskuze o hodnotě zprávy, respektive o kritériích, podle kterých jsou zprávy tříděny, se v komunikační vědě objevuje od šedesátých let. Dnešní pojetí hodnot zpráv je svázáno především s Walterem Lippmannem, který v roce 1922 poprvé v knize Public Opinion použil výraz „news value“ (zpravodajská hodnota); dle Lippmanna by událost hodná zpravodajského zaznamenání měla být jednoznačná, překvapivá, prostorově i osobně blízká recipientům zpravodajského sdělení a měla by obsahovat konflikt. [Kunzik 1995] Velmi významnou byla poté studie Johana Galtunga a Marie HolmboeRugeové The Structure of Foregin News (1965) – studie byla sice označena za nevědecky provedenou, ovšem i tak jsou její zjištění brána jako základ teorie hodnot zpráv. Autoři zkoumali postupy, kterými se z události stane zpráva. Rozlišili celkem dvanáct faktorů událostí, které způsobí, že se z nich stane zpráva: frekvence, práh pozornosti, jednoznačnost, význam (pochopitelnost), souznění, překvapení, kontinuita, variace, vztah k elitním národům, vztah k elitním osobám, personalizace a negativita. [Kunzik 1995: 120-122] Hodnoty

v televizním

obsahu

však

nejsou

hledány

pouze

ve

zpravodajských událostech. Milly Buonanno [1993] vytvořila obdobu „news values“ - hodnoty fikce v italské televizi nazvala „fiction values“. Popsala fenomén přibližování zpravodajství a fikce - příběhy ze zpravodajství stále častěji tvořily základ fiktivních příběhů v pořadech vytvořených televizí. Příčin přibližování zpráv a fikce je podle Buonanno několik. Takzvaný „syndrom reality“ je velmi významným faktorem. Je to tendence filmařů zachytit reálné podmínky současné doby – jejího ducha, události i problémy. Při určitém typu události se zvedají velké vlny zájmu, a proto jsou tyto události atraktivní. Vzrůst „veřejného a sociálního“, aneb zájem o společnost od společnosti samotné, je rovněž příčinou přibližování těchto dvou odlišných entit. Posledním, ale neméně významným faktorem, je oblíbenost intertextuálních referencí – zdá se, že zmiňované vzájemně reagující texty jsou „sebereferenční“. Události se stávají pro televizi stále více hodnotnými z hlediska dodávání příběhů („fictionworthy“), a tak zprávy samotné tyto fiktivní příběhy jakoby zpětně velmi připomínají. [Buonanno 1993] „Televize realitu nereflektuje, ani jako věrné, ani jako narušené zrcadlo, ale spíše ji produkuje a v jistém smyslu znovu vytváří.“ [Buonanno 1993: 18036

181] Ideál médií jako věrného obrazu reality podle Buonanno neexistuje. Stanovila tedy faktory, kterými musí disponovat událost, aby se z ní stala fikce. Kritéria rozdělila jako podstatná, relevantní pro produkt, relevantní k médiím, relevantní k publiku a relevantní ke konkurenci.47 Tyto faktory nelze zcela aplikovat na mnou zkoumané produkty, tedy pořady o vaření, ovšem terminologie Buonanno je vhodným podkladem k mým závěrům. Nyní je vhodný prostor si ujasnit, jak pohlížíme na pojem „value“ v našem kontextu pořadů o vaření, respektive osobností, které v nich účinkují. V návaznosti na zpravodajské hodnoty je pro nás hodnota výrazem, který označuje skutečnost existující mimo televizní prostředí. Hodnoty v kladném nebo záporném smyslu slova nemá pořad samotný ani jeho jednotlivé atributy, čili ani kuchaři. Vlastnosti (neboli hodnoty) mimo televizní prostředí jsou těmi kritérii, která určují průnik jevu, kterému náleží, do televizního vysílání. Podle výše zmiňovaných analýz Brost a Ketchum, a popisu pořadů o vaření v knize Collins, které zkoumaly mnoho televizních show, s přidáním osobní zkušeností autorky této práce ze sledování cooking shows, lze konstatovat, že televizní pořady o vaření jsou samostatným svébytným žánrem a disponují znaky, které jsem nazvala „cooking show values“. Pokud jsou tyto znaky (nebo alespoň některé z nich) přítomny, tak lze pořad zařadit do žánru pořadů o vaření. Typů cooking show, jak už bylo zmíněno dříve v této práci, je několik, ovšem typický zástupce tohoto žánru disponuje parametry, které lze shrnout do několika následujících bodů: -

Ústředním objektem pořadu je jídlo a jeho příprava.

-

Na přípravě se podílí kuchař a případně také jeho hosté.

-

Vaření se odehrává v drtivé většině případů v kuchyni.

-

Vaří se podle receptu, který je přiblížen někdy více, někdy méně detailně.

-

Příprava jídla kuchařem je divákům podávána jako návod.

-

Jídlo je po uvaření prezentováno tak, jak je vhodné jej servírovat strávníkům.

-

Pořad je často propagován skrze ústřední osobnost, která v něm účinkuje – skrze kuchaře.

47

Tato kritéria potom postupně rozvinula a ke každému vytvořila seznam konkrétních faktorů, které onu „fictionworthiness“ ovlivňují. Pro tuto práce není důležitý zcela kompletní seznam těchto faktorů.

37

Podle Brost je velkým přínosem pořadů o vaření jejich jakýsi vzdělávací rozměr. Pořady o vaření jsou řazeny mezi instruktážní a při nich by se diváci měli něco nového naučit. Rozšiřování povědomí o kuchyních z různých zemí je také druhem vzdělávání – nabízí divákům rozhled a obohacení. Pořady o vaření nabízejí dle Brost také demokratizaci jídla a vaření – jsou snadno dostupné a naučit se podle nich vařit může každý. Kuchaři vlastně radí divákům, jak se vyvarovat chyb, které provedli oni sami. [Brost 2000] Zlepšování jídla konzumovaného diváky je jakousi „přidanou hodnotou“ pořadů o vaření.48 Zde hodnota má pozitivní konotaci jakožto klad, který přináší, ale pouze zde. Jinak bude

výraz

hodnota

používán

ve

smyslu

vysvětleném

v předchozích

odstavcích. Pořady o vaření tedy podle výše zmíněné argumentace tvoří samostatný a svébytný žánr. Pořady lze snadno identifikovat podle společných znaků, a mezi diváky jsou velmi oblíbeny. Nelze tedy tyto pořady opomíjet ve výčtu televizních žánrů, jak ovšem bylo v ještě nedávné minulosti v odborné literatuře činěno. Mají tedy hodnoty (atributy), které vytváří jeden společný žánr - tyto hodnoty jsme v této práci nazvali „cooking show values“. Tento termín umožňuje zvýraznění jejich existence a zároveň zařazení pořadů o vaření snadněji na úroveň jiných, které již mají vytvořeny specifickou terminologii. Zároveň se tak stává specifickým mezi pořady patřícími pod kategorii reality TV. Ústředními entitami v pořadech o vaření často nejsou připravovaná jídla, ani například celkové zaměření pořadu. Tím, co si diváci zapamatují, jsou ti, kteří v nich účinkují. Pokud bychom pátrali v historii nejslavnějších pořadů o vaření (představu si lze vytvořit na základě několika pořadů popsaných v jedné z předchozích kapitol), zjistíme, že jsou prakticky všechny založeny na osobnosti kuchaře, který v nich účinkuje. [Collins 2009] V literatuře nelze ve velké míře nalézt informace úzce související přímo s osobnostmi účinkujícími v pořadech o vaření. V odstavci níže je ovšem krátký popis toho, jak si Lori F. Brost, která zkoumala pořady o vaření, představuje ideálního televizního kuchaře.

48

Zdroj: http://www.lidovky.cz/kucharske-show-vedou-cechy-k-nakupu-kvalitnejsich-surovinpas-/dobra-chut.aspx?c=A121016_171932_dobra-chut_sk.

38

„Pro vytvoření publika, které (kuchaře) následuje, by jím měl být někdo, s kým se publikum může identifikovat, vztáhnout se k němu, učit se od něj nebo si jej prostě jen užívat. Z kuchaře musí vyzařovat charisma, šarm nebo entuziasmus, musí rozdávat vřelost nebo upřímnost, nabízet povzbuzení, nebo mít takový smysl pro humor, který pomáhá navázat vztah s publikem.“ [Brost 2000: 121] Jelikož rozbor pořadů jako celků by byl velmi obsáhlou kategorií, pro výzkum prováděný v této práci si autorka zvolila zaměření na televizní kuchaře v pořadech o vaření účinkující. Cílem této práce je tedy najít faktory, které způsobily průnik konkrétních kuchařů do televizního prostředí, nebo také ty, které nejvíce přispívají k jejich úspěchu v této oblasti. Výsledkem by měl být seznam faktorů (tedy hodnot), které byly společné všem zkoumaným kuchařům, kteří mají své vlastní úspěšné pořady o vaření na českých televizních kanálech. Tyto faktory bereme jako hodnoty ani ne kladné, ani ne záporné (v jakémsi morálním smyslu slova), ale jako atributy, které budeme zahrnovat do analýzy. Analýza by potom měla tyto faktory utřídit a jejich seznam by měl být konečným produktem této diplomové práce. Jelikož jsou námi zkoumané pořady o vaření vždy převážně postaveny na osobnosti účinkujícího kuchaře (personality – driven), tak budou základními faktory jejich osobní (nebo lze také říci osobnostní) vlastnosti. Tyto faktory budou na konci analytické části shrnuty pod v této práci vytvořeným pojmem TV chefs‘ values.

39

1.7.1 Zjištění odjinud Aniž by bylo záměrem předjímat výsledky této práce zjištěné analýzou, můžeme zde uvést příklady požadavků na osoby účinkující v pořadech o vaření, které se podařilo nalézt. Na internetu jsou přístupné požadavky kladené na účastníky reality shows týkajících se vaření. Lze nalézt například přihlášku49 do reality show Master Chef (BBC One 1990). Podmínky, které by měli soutěžící splňovat, jsou v ní jasně uvedeny – účastník musí mít více než 18 let; nesměl nikdy pracovat na plný úvazek jako kuchař v restauračním zařízení; jeho hlavním zdrojem příjmu nesmí být vaření, příprava jídel v profesionálním prostředí. Je jasně uvedeno, že producenti budou u uchazečů brát v úvahu dovednosti, nadšení, cílevědomost, lásku k jídlu, nebo také touhu po životní změně. Otázky v podrobném dotazníku se týkají například dosaženého vzdělání, účinkování v jiných

reality

shows,

kuchařského

vzdělání,

filozofie

ohledně

jídla,

zaměstnání, zálib, osobnostních rysů, nebo například lékařské záznamů. Další z nalezených podmínek je soupis50 atributů uchazečů vhodných pro pořad s Gordonem Ramsayem, a to Hell’s Kitchen (ITV, 2004). Nejdůležitějšími atributy jsou: -

věk minimálně 21 let

-

zkušenosti s vařením

-

otevřenost

-

sebevědomí

-

soutěživý duch

-

vášeň pro jídlo Soubory těchto atributů nenaznačují, jaké budou výsledky našeho

výzkumu, ale slouží pro ukázku požadavků pro uchazeče o účinkování v reality show související s vařením. Požadavky podobného typu pro cooking show nebyly nalezeny.

49

Zdroj: http://www.3ballproductions.com/MasterChef_Contestant_Application_TO_BE_SIGNED_12150 9.pdf. 50

Zdroj: http://www.ehow.com/how_2300294_become-contestant-hells-kitchen.html.

40

2 Metodologie 2.1 Použitá metoda - Kvalitativní obsahová analýza Na kvalitativní výzkum jako takový můžeme pohlížet v podstatě dvěma způsoby – kvalitativní mohou být data, anebo také postupy, kterými je analyzujeme. „Data – ať už kvalitativní, nebo kvantitativní – jsou redukcemi naší zkušenosti. (…)

Když

zaznamenáváme

čísla,

dostaneme

kvantitativní

data;

když

zaznamenáváme zvuky, slova nebo obrázky, dostaneme data kvalitativní.“ [Bernard, Ryan 2010: 5] Tvorba i interpretace kvalitativního výzkumu jsou velmi závislé na osobě výzkumníka a jsou vždy specifické pro daný výzkum: „…nálezy z jakéhokoliv kvalitativního výzkumu mohou mít několik možných interpretací.“ [Lindlof, Taylor 2002: 209] Kvalitativní výzkum je těžko replikovatelný a těžko zobecnitelný. [Hendl 2005] Z těchto důvodů také nebude možno výsledky této práce zobecňovat a budou tedy platit jen pro konkrétné zkoumané případy. Postupem použitým při této obsahové analýze bude kvalitativní analýza. Data ze sociálního výzkumu nejsou při tomto způsobu analýzy převáděna do numerického formátu. Sbírání dat, analýza a teorie jsou při tomto způsobu zkoumání velmi úzce propleteny. Analýza kvalitativních dat je „uměním stejně tak jako vědou“. [Babbie 2010: 400] Obsahová analýza je analýzou dokumentů a textů s cílem rozkrýt jejich vlastnosti s ohledem na položenou otázku. Metoda zkoumání dokumentů je nereaktivní, čili by měla být objektivní metodou. [Hendl 2005]

2.2 Konkrétní metody a postupy analýzy Výzkum bude prováděn pomocí polostrukturovaných rozhovorů a sledování pořadů. Data sesbíraná při rozhovorech budou analyzována samostatně, stejně tak jako ta získaná při sledování pořadů. Spojení výsledků těchto dvou analýz 41

proběhne až při závěrečné prezentaci výsledků. „Analýza je procesem, při kterém je prováděno označování a rozebírání (nebo dekontextualizace) nezpracovaných dat, které jsou poté znovu organizována do vzorců, témat, konceptů a tvrzení.“ [Lindlof, Taylor 2002: 210] Jelikož je popis dat prováděn zároveň s jejich analýzou a interpretací (výzkumník vlastně vysvětluje data prostřednictvím analýzy) [Hendl 2005], tak po metodologické části bude následovat hned část s popisem výsledků výzkumu a jejich interpretací.

2.2.1 Sledování pořadů a záznamové archy Filmové záznamy reprezentují „slovník“ a sadu záběrů, které divákům zprostředkovávají a zároveň také definují realitu. V každém filmu existují čtyři narativní nebo významové struktury – vizuální text; audio záznam; příběh, který spojuje vizuální a audio text do jednoho koherentního příběhu, nebo jednoho rámce; interpretace a významy, které si k těmto textům dodávají sami diváci. Významy jsou pro každého diváka rozdílné. [Denzin 2004] V analýze pořadů o vaření budou zkoumány tři struktury pořadu – obrazová, audio struktura, a příběh v něm obsažený. Jelikož pořady analyzuje pouze jedna osoba, autorka této práce, tak významy přikládané pořadům budou samozřejmě pouze jednostranné. Samotná analýza pořadů bude prováděna sledováním jednotlivých dílů pořadů o vaření. Relevantní postřehy ze sledování budou zaznamenávány na záznamové archy vytvořené speciálně pro tento výzkum. Jeden z vyplněných záznamových archů lze nalézt jako přílohu51 na konci práce.

2.2.2 Polostrukturované rozhovory Kvalitativní rozhovory jsou velmi adaptivní metodou – dají se provádět na rozličných místech. Obvykle bývají domluveny předem, ovšem mohou vzniknout i spontánně. Nejčastější jsou rozhovory tváří v tvář, mohou však proběhnout i elektronicky (například pomocí e-mailu), nebo také po telefonu. Rozhovor by měl převážně ovládat výzkumník, ale i dotazovaný má určitý vliv. Kvalitativní rozhovory jsou vlastně svým způsobem „vyprávění příběhů“ – respondenti 51

Příloha č. 1 zařazena na konci práce.

42

nejsou neutrální, bezchybní, mohou věci vidět zkresleně. Výzkumník musí vědět o každém ze svých respondentů jak přesné nebo kvalitní může poskytnout informace. [Lindlof, Taylor 2002] Kvalitativní rozhovory lze rozdělit na strukturované, polostrukturované a nestrukturované. [Babbie 2010] V rámci tohoto výzkumu je pracováno s rozhovory polostrukturovanými. Polostrukturované rozhovory jsou charakteristické postupem, při kterém je každému z respondentů kladena sada podobných otázek. (Při rozhovoru strukturovaném jsou používány identické sady otázek.) Aby bylo možné porovnání mezi lidmi nebo skupinami osob, je nutné od nich získat alespoň přibližně podobné informace. Polostrukturovaný rozhovor je založen na „průvodci interview“ – ten obsahuje seznam otázek a témat, které je nutné při dotazování probrat. Důležité je, aby byly pokud možno stejné podmínky při provádění rozhovorů. Protože pokládané otázky jsou podobné, je možné porovnávat

rozhovory

mezi

sebou.

[Bernard,

Ryan

2010]

Hendl

polostrukturované rozhovory nazývá rozhovory strukturovanými s otevřenými otázkami. [Hendl 2005] Respondenti v rozhovorech odpovídají pouze sami za sebe, vyjadřují svůj pohled na zkoumaný problém. Obvykle na vyjádření stačí jedno až dvě sezení. [Lindlof, Taylor 2002] Rozhovory budou analyzovány po jejich přepisu z mluveného záznamu do elektronických textových dokumentů. Jednotlivé části rozhovorů budou použity v analytické části jako doklady zjištěných tvrzení.

2.3 Výzkumné téma a cíl výzkumu Tématem výzkumu jsou parametry kuchařů, kteří mají úspěch jakožto účinkující ve svých televizních pořadech. Hlavní výzkumná otázka tedy zní: Jaké společné charakteristiky, které jim mohly dopomoci k úspěchu, mají zkoumaní kuchaři? Půjde o vlastnosti kuchařů, které pojmenujeme TV chefs‘ values, jak už bylo vysvětleno v poslední teoretické podkapitole. Nebudou to tedy hodnoty morálně zabarvené, ale objektivně pozorovatelné vlastnosti kuchařů.

43

Předpokladem v tomto výzkumu je, že kuchaři, kteří uspěli se svým vlastním pořadem o vaření, mají společné vlastnosti (charakteristiky), které lze vypozorovat z jejich chování. Také se předpokládá, že tyto vlastnosti (alespoň některé) v nich rozpoznali už lidé, kteří je pro účinkování v pořadu vybírali. Cílem výzkumu tedy bude seznam parametrů, které jsou společné všem zkoumaným kuchařům. Jelikož bude analýza prováděna zvlášť na dvou druzích zkoumaných dokumentů, bude konečný výsledek až výsledkem spojení těchto analýz.

2.4 Metody výběru vzorku Tři zkoumané pořady (Ano, šéfe!, Babicovy dobroty a Kluci v akci) byly vybrány na základě jejich sledovanosti tak, aby šlo o ty nejpopulárnější ze tří nejsledovanějších televizních stanic. Podle údajů52 z roku 2011, kdy byly tyto pořady na vrcholu slávy, pořady Ano, šéfe! a Babicovy dobroty v jednotlivých dílech překonaly hranici milionu diváků sledujících tento pořad. Toto vysoké číslo překonal také pořad Kluci v akci, a to už v roce 2008. V současnosti má podle údajů od ATO53 pořad Kluci v akci průměrnou sledovanost 474 tisíc54 diváků a pořad Babicovy dobroty 518 tisíc55 diváků. Pořad Ano, šéfe! se již nevysílá, to ovšem nemění nic na tom, že byl nejsledovanějším ze své kategorie na českých televizních stanicích době jeho vysílání. Jelikož se analýza zaměří na osobnosti kuchařů, není nutné, aby pořady byly všechny stejného typu. Stačí, že všechny tři jsou založeny na osobnosti kuchaře (nebo v jednom případě kuchařů dvou), který v nich účinkuje. Výběr určitých dílů zkoumaných pořadů nebyl závislý na nějakém přesném klíči, aneb nebyla předem stanovena kritéria dle obsahu (nebylo možno shlédnout úplně všechny epizody a poté vybírat části vhodné pro zařazení do analýzy). Díly byly vybírány náhodně (ač náhodný výběr jako 52

Zdroj: http://life.ihned.cz/c1-57925870-stale-vice-penez-za-reklamu-inkasuji-televiznikucharske-show-ktere-lamou-rekordy - článek 2011. 53

Asociace televizních organizací. www.ato.cz.

54

Průměrná sledovanost za období 1. 1. 2013 až 16. 12. 2013 v kategorii 15+.

55

Průměrná sledovanost za období 1. 1. 2013 až 16. 12. 2013 v kategorii 15+.

44

takový

se

v kvalitativním

výzkumu

nepoužívá

[Disman

2000]),

pouze

s přihlédnutím k době, kdy se objevily ve vysílání - bylo snahou pokrýt celou délku vysílání pořadu. Každá série neměla stejný počet epizod a data vysílání se také v jednotlivých letech lišila, takže nebyl možný přesný krok výběru. Na tom ovšem ani tak nezáleželo – cílem nebylo přesně časosběrně postihnout vývoj jednotlivých kuchařů, ale zachytit jejich chování jako celek. Předpokladem tedy byla také konzistence ve vystupování televizních kuchařů v jednom pořadu v průběhu času. Pořad Babicovy dobroty není v online archivu dostupný v celých epizodách, lze v něm najít pouze kratší videa a díly jsou tak rozděleny po jednotlivých receptech. Z toho důvodu bylo sledování pořadu obtížnější, jelikož občas docházelo k neúplnosti dílů. Respondenti rozhovorů byli získáni účelovým výběrem. Účelový výběr je dle Dismana „založen pouze na úsudku výzkumníka o tom, co by mělo být pozorováno a o tom, co je možné pozorovat.“ [Disman 2000: 112] Tento výběr byl v podstatě jediným možným, jelikož bylo nutné získat velmi specifické informace, kterými disponovalo u každého pořadu vždy velmi malé množství osob. Sám Disman přiznává, že tento postup není příliš vědecký, ale velice často je tím jediným, který zbývá. Autorka této práce si je vědoma omezení takto získaných dat – nelze je široce generalizovat. Jako příloha56 na konci práce je zařazen přehled všech analyzovaných dílů všech tří pořadů.

2.5 Popis zkoumaných dokumentů 2.5.1 Televizní pořady Kathleen Collins ve své knize popisuje pořady o vaření od jejich vzniku do současnosti, a to především ty, které považuje za archetypální ve svém žánru. Jedním z jejich hlavních rysů je, že staví na osobnostech v nich účinkujících (respektive na postavě jednoho hlavního kuchaře). [Collins 2009] To je také jednou z charakteristik v rámci tohoto výzkumu zvolených pořadů. Pokud se 56

Příloha č. 2.

45

blíže podíváme už jen na názvy pořadů, lze v nich vidět určité vyzdvihnutí osobnosti kuchaře – Kluci v akci, Babicovy dobroty i Ano, šéfe! sice nemají v názvu ve všech případech přímo jméno hlavního účinkujícího (hlavních účinkujících), ale to je pochopitelné – při zavedení pořadu tito kuchaři známí nebyli, a tak bylo použití přímo jejich jmen v podstatě zbytečné. Nyní je jen podle jejich příjmení dokáže identifikovat mnoho televizních diváků. Nyní je vhodný prostor pro detailnější popis jednotlivých pořadů. Snahou bude zachytit hlavní zaměření pořadu a také popsat krátce všeobecně známá fakta o kuchařích samotných. Kluci v akci Pořad je vysílán od roku 2005 na prvním programu České televize, stále jsou natáčeny nové díly. Účinkují v něm dva hlavní kuchaři – Filip Sajler a Ondřej Slanina. Je to klasický pořad o vaření – připravují se většinou tři nebo čytři recepty v jednom dílu pořadu, který trvá přibližně dvacet minut. Každý díl má jedno hlavní téma, které vyjadřuje i jeho název, můžeme tedy sledovat díly jako například Česká klasika, Husí pochoutky, nebo Jak na maso. Pořad je vysílán nepřetržitě od začátku vysílání, jediné přestávky jsou během letního období. Byly natočeny i speciální série například ze zahraničí, nebo několik pořadů s významnými českými kuchaři. Souček [2012] tvrdí, že v roce 2007 byl pořad Kluci v akci jediným pořadem o vaření a žádný reality prvek se v něm nenacházel. To ovšem už není zcela pravda. Pořad od svého vzniku prošel vývojem a rozhodně nezůstalo jen u „suchého vaření u plotny“. Kuchaři vaří především v různých částech naší republiky, ale některé díly vznikají také v zahraničí. Záběry v pořadu často ukazují oba kuchaře při činnostech mimo vaření – baví se na mnichovském Oktoberfestu, sjíždějí na loďce řeku a podobně, což naznačuje posun pořadu k reality TV. Filip Sajler i Ondřej Slanina jsou vyučenými kuchaři. Při objevení pro pořad Kluci v akci byl Slanina šéfkuchařem v pražské restauraci Dahab a Sajler kromě kuchařských show pro firmy pracoval ve firmě s vařením a jídlem nesouvisející. Oba mají zkušenosti s vařením v zahraničí. O jejich soukromém životě nelze nalézt mnoho informací.

46

Babicovy dobroty Pořad se začal na Televizi Nova vysílat v roce 2008. Hlavním účinkujícím je Jiří Babica. Připravována jsou většinou čtyři jídla v jednom dílu. V začátcích vysílání pořadu první recept připravoval vždy host, a to divák pořadu u něj doma. Babica byl přípravě receptu přítomen. Později bylo vyjíždění k divákům z ekonomických důvodů (jak se vyjádřil producent pořadu v rozhovoru) zrušeno. Nyní celebrity chodí vařit za kuchařem do jeho domácí kuchyně. Recepty jsou různorodé. Některé díly obsahují recepty, které jsou spojeny nějakým společným tématem – například se vaří z husího masa, nebo řecké recepty. Jiří Babica se kuchařskému řemeslu vyučil v Praze. Mnoho let vařil v restauracích v Německu, konkrétně v Kolíně nad Rýnem. Rád cestuje, nechává se najímat na práci v restauracích a nechává se tak inspirovat zahraniční kuchyní. Jeho stálým zaměstnání je prodejna lyží, kterou vlastní. Ano, šéfe! Hlavním aktérem pořadu, který je svým obsahem odlišný od dvou zbývajících, je Zdeněk Pohlreich. Je šéfkuchařem ve vlastním podniku v Praze a je přirovnáván ke Gordonovi Ramsaymu. Je to možná dílem toho, že pořad je licencovaným pořadem

původně britského pořadu Kitchen Nightmares

(Channel 4, 2004), kde právě Gordon Ramsay účinkoval. Pořad má v sobě silné prvky pořadu reality TV. Kuchař jezdí do restauračních zařízení, které mají nějaké problémy (většinou finanční) a požádaly jej o pomoc. Bylo natočeno celkem pět řad pořadu, a to v letech 2009 – 2012. Pořad už se tedy nevysílá, ovšem na televizní stanici Prima Family lze v současnosti (podzim 2013 - pozn. aut.) sledovat pořad Už dost šéfe! (Prima Family, 2013), ve kterém Zdeněk Pohlreich navštěvuje podniky, které účinkovaly v pořadu Ano, šéfe! a hodnotí jejich kvalitu s větším odstupem času. Délka jednoho dílu byla přibližně padesát minut. Pohlreich v něm nejdříve navštívil podnik, ochutnal jídla, poté se snažil vymyslet, co by pomohlo k většímu úspěchu, předvedl vaření jídel vhodných k přípravě v restauraci a poté po nějaké době přijel podnik znovu zkontrolovat.

47

Pořad se nenatáčel jen v České republice, některé díly byly natočeny v zahraničí, a to převážně v restauracích vlastněných Čechy. Natáčení tak proběhlo například v Německu nebo v USA. Zdeněk Pohlreich je šéfkuchařem ve vlastní restauraci v Praze. Zkušenosti s gastronomií má také ze zahraničí, například z Austrálie, kam emigroval. Má syna, je podruhé ženatý.

2.5.2 Polostrukturované rozhovory Rozhovory měly formu polostrukturovaných rozhovorů. Vše bylo nahráváno na diktafon a následně přepsáno do podoby elektronického dokumentu. Analýza poté probíhala vyhledáváním informací v jejich textové formě. Témata ve scénáři polostrukturovaných rozhovorů byla u každého rozhovoru stejná, lišily se ovšem konkrétní formulace otázek. Ty musely být vždy přizpůsobeny aktuální situaci v rozhovoru. Společná témata byla tato: -

průběh výběru kuchaře

-

profesní zkušenosti vybraného kuchaře

-

osobnost kuchaře – povaha, osobní příběh, zájmy, vzhled

-

vnější vlivy výběru kuchaře

-

reakce publika

-

mediální reakce Rozhovory byly provedeny tři57, vždy jeden vztahující se k jednomu

zkoumanému pořadu. Respondenti rozhovorů byli zvoleni na základě zkoumání výrobních týmů pořadů. Bylo možné určit, kdo měl na výběr kuchaře vliv. Původním odhadem bylo, že největší vliv budou mít producenti pořadů, protože oni jsou ti, kteří shánějí finanční prostředky pro výrobu pořadů. Ovšem nejen to – producenti obvykle mají za úkol najímat účinkující, režiséry a scénáristy; fungují jako prostředník mezi stanicí, pro kterou je pořad vytvářen a/nebo společností, která jej vyrábí; také mají zodpovědnost za konečný střih a editaci natočeného produktu. [Cantor 1988: 7] Sama autorka v knize přiznává, že se v mnoha případech skutečný obsah práce producentů liší. Také v současnosti 57

Jako příloha č. 3 jsou na konci práce zařazeny krátké ukázky ze všech tří rozhovorů.

48

už se produkce netýká pouze profesionálů v tomto oboru, potenciálním producentem může být každý z nás. [Grindstaff 2009; Mayer 2011] Nebylo možné spoléhat při hledání vhodných respondentů pouze na producenty pořadů. Kritériem výběru respondentů se stala podmínka, že oni přímo měli vliv na výběr protagonistů cooking show a také se poté podíleli na tvorbě pořadu samotného. Při vyhledávání osob vhodných pro rozhovor autorka výzkumu narážela na neochotu ze strany televizních stanic. I přes tyto překážky ovšem rozhovory vznikly s těmi, kteří disponovali důležitými a relevantními informacemi a tak všechny rozhovory lze zařadit do výsledků analýzy v této práci. Na základě výše popsaných podmínek byly rozhovory provedeny s těmito respondenty: Maria Froydová – Spoluautorka námětu a scénářů, redaktorka a produkční pořadu Kluci v akci. Spolu s manželem Martinem Froydou vlastní společnost, která pořad vyrábí. Oba vybírali protagonisty tohoto pořadu na základě castingu – kamerových zkoušek. Jan Lacina – Manažer Jiřího Babici, majitel licence na vysílání pořadu Babicovy dobroty, producent pořadu. Pořad jako takový vytvořil a nabídl televizi Nova jako hotový produkt. Klára Balvínová – Profesí dramaturgyně; podílela se na vymýšlení konceptu pořadu o vaření pro Televizi Prima, a následně při výrobě pořadu Ano, šéfe! byla vedoucí projektu. Měla podíl na výběru kuchaře, pozvat na casting Zdeňka Pohlreicha byl její nápad.

49

3 Praktická analýza Praktická analýza dokumentů získaných při výzkumu bude rozdělena do několika částí. Nejdříve bude zařazena analýza rozhovorů provedených s lidmi zodpovědnými za výběr kuchařů. V této části budou obsaženy ukázky z rozhovorů pro podporu zjištěných závěrů. Poté bude následovat analýza pořadů. Parametry kuchařů vyplynulé ze sledování budou podpořeny citacemi z pořadů. Komentáře k výsledkům a jejich možná vysvětlení budou obsaženy plynule v textu. Po uvedení výstupů z obou jednotlivých analýz budou tyto spojeny v závěrečné části analýzy. Výsledkem bude jeden seznam kritérií, která dopomohla kuchařům ve zkoumaných pořadech k vybrání nebo posléze také k úspěchu u diváků.

3.1 Analýza rozhovorů Na základě analýzy rozhovorů byly nalezeny nejpodstatnější aspekty, které kuchařům velmi dopomohly k tomu, aby byli vybráni, a později k úspěchu u diváků. Několik dílčích vlastností kuchařů ovšem také může k úspěšnosti přispívat,

i

když ne

esenciálně.

Ty budou

zmíněny za

těmi třemi

nejdůležitějšími. Jaké jsou tedy nedůležitější vlastnosti kuchařů podle těch, kteří je vybrali pro účinkování v pořadu? Porozumění si s kamerou Tento aspekt byl podle rozhovorů nejdůležitějším atributem, který kuchaři zajistí místo v televizním pořadu. Vypadat a působit dobře před kamerou je tedy opravdovým základem úspěchu v této oblasti. Pokud by kuchař dobře nepůsobil, neměl by žádnou šanci už jen na to být vybrán a mít tedy prostor ukázat, „co v něm je“.

50

Lacina: „ (…) Který jako neznámý člověk s nulovou zkušeností s kamerou a se vším tím nějakým způsobem proklouzl. Víme o všech chybách, které byly, ale nemáte vystudovaného herce, který vám před kamerou bude vykládat repliky, jak mu napíšete. My jsme to postavili na jistý divokosti a temperamentu, který Jirka má…“ Jiří Babica neměl tedy žádné zkušenosti s vystupováním před kamerou. Producent tvrdí, že o nedokonalostech kuchaře ve vystupování má přehled, zdůrazňuje však záměr v ponechání přirozeného vyjadřování kuchaře. Hledání kuchaře pro pořad Ano, šéfe! popisuje vedoucí projektu takto: Balvínová: „Zkoušeli jsme různý kuchaře, různý šéfkuchaře, točili jsme s nima kamerový zkoušky, a všechno bylo špatný. Nenarazili jsme na nikoho, kdo by nás extra oslovil. Až pak já jsem si vzpomněla na Pohlreicha a říkala jsem „Co zkusit Pohlreicha?“. Zkusili jsme Pohlreicha, natočili kamerové zkoušky a věděli jsme, že je to on. (…) Neměli jsme žádný kritéria, my jsme potřebovali najít charismatickýho kuchaře, kterej by se uměl pohybovat na obrazovce, což samozřejmě ne všichni, kteří uměj vařit, tak fungujou. Bylo tam kritériem vlastně to, aby to byl člověk, na kterýho se lidi budou rádi koukat, aby měl co říct. Ono je hrozně těžký, což se právě dělá u těch kamerovejch zkoušek - ne každej z těch kuchařů umí vařit a mluvit zároveň.“ Hledání kuchaře tedy v tomto případě nebylo jednoduché, Zdeněk Pohlreich ovšem zaujal na první pohled. Vedoucí projektu pak dále vysvětluje, že primárně chtěli pro TV Prima natáčet klasickou cooking show, ovšem Pohlreich toto odmítl a trval na natáčení pořadu podle zahraničního formátu pořadu Kitchen Nightmares. Hledání kuchaře po pořadu Kluci v akci také nebylo úplně snadné. Maria Froydová vyjadřuje ten samý názor, co předchozí – že si kuchaři musí bezpodmínečně rozumět s kamerou. Froydová: „…abych pravdu řekla, hledali jsme šoumena. Ale bohužel, tady v Česku, a bohužel zřídka i na světě, se takový kuchař najde. Takže jsme měli vlastně prvního, kdo byl mediálně zdatný přes ten objektiv - to byl Filip. Ale on by ten pořad neutáhl. To jsme věděli prostě předem. Kuchařů jsme měli hodně, co se týkalo toho castingu; byli to i kuchaři s velkou praxí, šikovní, byli to 51

zručnější, než byl třeba tehdy Filip, ale objektiv kamery je zcela neúprosný. (…) no prostě pokud se někdo líbí kameře, tak to člověk pozná až přes to oko té kamery.“ V rozhovoru s Mariou Froydovou je také vysvětleno, proč pro cooking show Kluci v akci byly vybráni dva hlavní kuchaři, což nebývá zvykem. Froydová: „…Filip. Ale on by ten pořad neutáhl. To jsme věděli prostě předem. (…) …tak jsme se Filipa přímo zeptali, jestli by nám doporučil nějaké kolegy kuchaře, a on nám doporučil Ondru, s kterým se znal z nějakých kulinářských akcí, ze soutěží, a z Asociace kuchařů a cukrářů. Takže jsme pozvali na další kolo i Ondřeje, a ten v podstatě nezapřel dar improvizace, a na své mládí byl už tehdy velice zkušený… (…) …byl celkem schopný kulinářsky, organizačně a nebál se hrát na kameru, a byl prostě bezprostřední. Ale ani on by neutáhl sám ten pořad. Takže to nás dostalo k úvaze, zda ty kluky nedat dohromady. Takže se to zkusilo a ono to fungovalo.“ Dva kuchaři se tedy v tomto případě doplňují a potom mohou fungovat na obrazovce bez problémů. I tak ale každého zvlášť „musí mít kamera ráda“. Froydová také v rozhovoru zdůraznila, že velmi důležité bylo v případě obou kuchařů to, že umí rychle a vtipně reagovat a bez problémů improvizovat. Nikdo z kuchařů nemá žádné herecké vzdělání. Jestli mají za sebou nějaké kurzy vyjadřování, herectví nebo podobně, nebylo zjištěno. Přirozenost Jako velmi důležitou popisují respondenti bezprostřednost, spontaneitu, přirozenost kuchařů. Zdůrazňují, že kuchaři nemají žádnou hereckou průpravu ani zkušenosti z tohoto oboru, a tak vše, co lze vidět, vychází přímo z jejich povahy a vlastností. Přirozeně příjemné vyjadřování a improvizace jsou tedy velmi důležitými aspekty při jejich vystupování před kamerou. Lacina: „Je věrohodný. To je podle mě základní pravidlo televizní práce, být věrohodný.“ Manažer Jiřího Babicy a zároveň scénárista pořadu v rozhovoru přiblížil, že Babica jako jeho přítel mu připadal velmi zajímavý – zaujala ho jeho povaha i vizáž a energie, kterou vydával. Proto chtěl Babicu 52

prosadit jakkoliv do veřejného života, a to prvotně nejen skrze vaření. Ovšem až pořad o vaření na televizi Nova byl tím, kde Babicova osobnost zafungovala. Lacina vyjádřil také to, že pokud by pořad byl určen pro jinou televizní stanici, například veřejnoprávní, určitě by zkoušel uspět opět s Babicou. Balvínová: „Ten pořad je prostě on. (…) …je to milej, chytrej společenskej chlap, občas prudkej, je zvyklej říkat věci na rovinu, možná občas docela drsně, a je to dříč....“ Pravá povaha Zdeňka Pohlreicha je tedy v tomto případě zcela prosazena v pořadu. Froydová: „Co je vám platný, když bude bravurně ovládat nůž, ale nedokáže prostě uvolněně mluvit na kameru, nedokáže improvizovat. (…) Povahu mají velice pozitivní, otevřenou, v pořadu se to určitě projevuje. Až někdy se musí krotit s tou svojí otevřeností a až někdy nevázaností, které je ale přirozená, a možná i dřív vyplývala z věku, a to bylo někdy na hraně.“ Přirozenost v komunikaci je důležitá pro to, aby pořad celý působil uvolněně, jak by zábavný pořad (kterým by pořad o vaření měl být) působit měl. Na důležitosti tohoto aspektu se shodují všichni tři respondenti. Přirozený vzhled kuchaře Vzhled je na televizní obrazovce velmi důležitý, jelikož jde o vizuální médium. Zkoumaní televizní kuchaři podle jejich spolupracovníků mají přirozený vzhled, který k nim sedí. Je jasné, že určité úpravy a korekce vzhledu probíhat musí, protože přece jen každý nemá vždy skvělý cit pro to, co se hodí a co ne. Ve vzhledu je ovšem kuchařům vlastní přirozenost. Nejsou nuceni do ničeho, v čem by se necítili dobře. Lacina: „Nám na Nově řekli „ostříhejte ho a oholte ho, udělejte z něj člověka“. Což my jsme se skřípěním zubů udělali. Ale nechali jsme tam určitou divokost. Oslovil jsem špičkovou kadeřnici, která nám pomohla v hledání vzhledu. Od začátku jsme věděli, že to bude košile a tričko, jen jsme hledali barvy. To jsme nakonec našli, ale žádnýho image makera Jirka nemá, prostě pracujeme podle citu a i podle přání zadavatele, což je televize.“ 53

Vzhled někdy není jen otázkou volby, v tuzemských podmínkách je nutné dodržovat limity rozpočtu přiděleného pořadu. Mária Froydová popisuje vytváření vzhledu kuchařů v pořadu Kluci v akci: Froydová: „…když jsme předkládali rozpočty, takže musely být tak rozumné, že když jsme tam měli na stylistu a vizážistu třeba i minimální honorář, tak nám to bylo vyškrtnuto. Takže já vedle vymýšlení témat, produkční práce a redaktorský, tak kluky ještě pudruju, a v podstatě jim žehlím košile, když přijdou, ale jinak zvlášť nezasahujeme do jejich image. Tam se to odehrává spíš v té rovině, že kdyby měli design košile, který nevyhovuje kameře, malý proužky, malý tečky, černá, nebo ostrá bílá, která by prostě nekorespondovala, nezaručila kvalitní obraz (tak by se to muselo řešit - pozn. aut.). Tak pokud jsou oblečení v civilu, kterej je slušnej, pěknej, tak do toho nijak nezasahujeme. Maximálně mu řeknu, ať si vezme větší košili, když mu z toho leze břicho.“ Někdy je ovšem vzhled opravdu zcela přirozený, i bez těch nejmenších zásahů: Balvínová: „Ne. Nijak.“ (odpověď na otázku, zda se vzhled kuchaře lišil před jeho účinkováním v pořadu od toho, jak vypadá na obrazovce - pozn. aut.)

Vzhled

kuchaře

však nemusí vždy ladit s představami publika.

Abnormalita ve vzhledu může být terčem kritiky a můžeme se jen domnívat, že je to kvůli odchýlení od zaužívaných stereotypů v oblékání. Příklad negativní reakce na vzhled kuchařů popisuje produkční pořadu Kluci v akci: Froydová: „Ondra má rád barevný věci, pestrý věci, ale to jde přímo z něj. Třeba si pořídil kalhoty s designem meruněk, borůvek, paprik. A samozřejmě průměrný český šedivý člověk se hned ozval, co to nosí ty kalhoty strašný, strakatý. (…) …to si vzal v díle, který jsme točili v Rakousku ve Wachau, což je oblast meruněk, tak on si vzal meruňkový kalhoty, což se nám zdálo vtipný, protože on už je figurka jen tou postavou, velkej, nohy do x, tak on si vezme tyhle kalhoty, tak prostě je to nepřehlédnutelný. Ale on to umí nosit, jde to z něj, není to žádná stylizace umělá.“

54

Po rozvedení důležitých parametrů televizních kuchařů je zde ještě vhodné zmínit další významné body, které zmínili všichni respondenti. Profesní zkušenosti námi zkoumaných kuchařů mají společný jeden znak – všichni mají zkušenosti s vařením v zahraničí. Je tedy možné, že tento prvek nějakou roli při výběru kuchařů hrál. Explicitně tento aspekt však zmínila v rozhovoru pouze Maria Froydová. Lacina zdůrazňoval tuto zkušenost jako vhodnou pro lepší kuchařské zkušenosti, ne však jako esenciální pro účinkování v pořadu. Z rozhovorů také vyplynulo, že kuchařské zkušenosti a vlastně celé umění vařit není tím, co by hrálo jednu z hlavních rolí při vybírání účinkujících do pořadů o vaření. Froydová: „…přestože Ondra je mladší než Filip, mám pocit o šest sedm let, tak bylo vidět, že je v kuchyni obratnější než Filip. Což ale není až tak, jak jsme zjistili, prvořadé pro to, aby někdo zvládnul show.“ Otázka tazatelky: „Takže ty profesní zkušenosti nejsou až tak důležité?“ Froydová: „Jsou důležitý, ale nejsou až na prvním místě.“ Podle Marie Froydové nejsou tedy tím zcela nejdůležitějším ve vlastnostech kuchaře. Zdeněk Pohlreich také nebyl primárně vybrán kvůli tomu, že by ho předcházela pověst výtečného kuchaře: Balvínová: „Nehrály žádnou roli (profesní zkušenosti – pozn. aut.). Jako takhle, mohl to být člověk z ulice, který vaří špagety, ale v rámci toho (výběru – pozn. aut.) - že je dobrej kuchař, to nehrálo žádnou roli.“ Nepochybně je ovšem zajímavým znakem to, že všichni tři kuchaři mají odborné vzdělání v oboru. Ač to samozřejmě nebylo požadováno, všichni čtyři probíraní jsou vyučenými kuchaři a to je zřejmě také jednou z důležitých společných charakteristik těchto kuchařů. Všichni tři respondenti se shodli, že nyní úspěšné kuchaře před zahájením natáčení nikdo neznal. Být známou osobností ještě před započetím natáčení tedy není důležité pro úspěch, ač by se dalo předpokládat, že známost osoby by zaručovala úspěch primárně.

55

Balvínová: „…my jsme totiž ze začátku měli pocit, že by to měl dělat kuchař, který tady je už do jistý míry celebrita. Ve chvíli, kdy jsme našli Pohlreicha, kterýho nikdo neznal, tak jsme z toho měli všichni strach.“ Lacina: „A dokázat tady něco, nota bene s neokoukanou tváří, já považuju za obrovský úspěch. Ne jenom můj, ale celé party, a samotného Jirky. Který jako neznámý člověk s nulovou zkušeností s kamerou a se vším tím nějakým způsobem proklouzl.“ Jiří Babica v době uvedení pořadu na obrazovku už aktivně nevařil, živil se prodejem, půjčováním a servisem lyží. Toto jeho podnikání funguje do dnešní doby. Účinkující v pořadu Kluci v akci také nebyli známými osobnostmi. Filip Sajler tedy dokonce ani pravidelně nevařil. „Filip tehdy dělal manažera myslím pro firmu Unilever, což je nadnárodní firma…(…) V tu dobu už v podstatě nevařil, v tu dobu byl manažerem v kanceláři, ale dělal takové ty cooking show pro firmy.“ V této podkapitole jsme tedy zjistili, co lidé, kteří v minulosti rozhodli o výběru kuchařů do pořadů o vaření, považují za důležité charakteristiky těchto účinkujících. Také bylo zmíněno, které charakteristiky na druhou stranu zase tak podstatné nejsou.

3.2 Analýza pořadů Data ze sledování pořadů byla nasbírána do záznamových archů. Již během sledování se objevovaly podobné jevy společné všem pořadům. Po zhlédnutí potřebného počtu dílů (dvacet od každého pořadu, jak bylo již zmíněno výše) byly v jednotlivých záznamech hledány podobné jevy. Tyto jednotlivé prvky byly zvýrazněny, vyčleněny z archů a poté řazeny k sobě podle souvislostí. Pokud jich byl dostatečný počet, byly brány jako relevantní. Při analýze pořadů byla zaměřena pozornost přímo na osobu kuchaře. Zkoumáno bylo oblečení, chování, vystupování, vyjadřování. Nelze přesně určit,

56

co kuchaře k jeho chování v pořadu vede. Lze pouze popsat odpozorované chování, které tvoří celkový obraz toho, jak kuchař na diváky působí. Několik atributů kuchařů bylo vypozorováno ve všech zkoumaných pořadech. Tyto atributy byly pojmenovány jako přirozenost, humor, láska k jídlu a osobní rozměr. Přirozenost Prvním atributem kuchařů, který byl zjištěn při sledování pořadů, byla přirozenost, nebo také bezprostřednost. Tato charakteristika je vhodná pro popis jak chování, tak i vzhledu kuchařů. Chování kuchařů při vaření i při konverzaci s hosty je uvolněné, působí naprosto přirozeně, není v něm nucenost a divák pořadu nezískává pocit, že by bylo předstírané. Kuchaři nejsou herci, a nikdo z nich se nevyžívá v přílišné teatrálnosti. Jejich „představení“ nepůsobí jako pečlivě vykalkulované herecké výkony, ale jako přirozené vyjadřování, přirozené reakce a chování. Zdeněk Pohlreich si téměř s každým, s kým se seznámí, začne ve velmi krátké době tykat. Jiří Babica tyká úplně každému, kdo s ním v pořadu vaří. Kuchaři v pořadu Kluci v akci se snaží do svého stylu humoru vtáhnout každého hosta, který v jejich pořadu účinkuje. V jednání s lidmi je znát slušnost a respekt k partnerovi, se kterým se kuchaři potkávají. Takzvané vtipkování na cizí účet je ovšem přítomno v chování všech zkoumaných kuchařů. Tato tendence bude více přiblížena v části věnující se humoru. Kuchaři své hosty umí často ocenit. Ocenění probíhá zřejmě nejčastěji formou pochvaly za uvařené jídlo. Babica: „No to já sem budu jezdit taky. Ty seš totiž strašně šikovná.“ „Všimněte si, jak je Martin šikovnej.“ Pohlreich chválí většinou konstatováním, že jídlo je opravdu dobré. V jednom díle dokonce prohlásí: „Je to lepší, než u nás.“ Myslí tím, že je jídlo chutnější než v podniku, který vede on sám. Je to zřejmě nejvyšší forma komplimentu, který mohl složit. 57

Sajler: „Ty to vaříš asi často, že ti to tak jde.“ Vzhled kuchařů působí jako obyčejný a uvolněný. Neoblékají si žádné výstřední oblečení, úprava vlasů není nijak extravagantní, nemají viditelná tetování ani podobné specifické znaky, například piercing. Při sledování pořadů lze nabýt dojmu, že nejběžnějším oblečením jsou pro kuchaře kalhoty, tričko a přes něj košile. Tato kombinace se nejčastěji objevuje u všech sledovaných kuchařů. Někdy přes oblečení mají při vaření uvázanou zástěru, v drtivé většině času jsou ovšem oblečeni „v civilu“. Komunikace kuchařů s ostatními účinkujícími je po většinu času velmi přirozená. Pokud jsou to hosté a vaří, kuchaři jim pomáhají se správným popisem postupu. Také napomáhají plynulé prezentaci receptu a udržují konverzaci. Ptají se, jaké další suroviny se do jídla přidávají, nabízejí pomoc při vaření a celkově se snaží hostům jejich vystupování před kamerou co nejvíce zpříjemnit a ulehčit. Přirozenost ve volbě jazykových prostředků je slyšet u všech zkoumaných kuchařů. Jejich čeština je hovorová, a jelikož jsou všichni z Prahy, je znát přízvuk vlastní lidem z této oblasti. Snaha korigovat tento způsob vyjadřování určitě probíhá, ale ne vždy je úspěšná – přirozenost ve vyjadřování se prosazuje výrazně. Slanina: „Je to vopečená čekanka (…) vobalená ve vořechách.“ Pohlreich: „Voni tě prej furt chválej za to, jak dobře vaříš.“ „Voni jako bazírujou na těch hotovejch jídlech, což je v pořádku, ale eště je vařej úplně strašně, to je úplně zoufalý.“ Babica: „Tak vidiš, že africký vaření není až takovej kumšt.“ Jiné společné znaky než hovorová čeština v projevu kuchařů nebyly vypozorovány. Někdy kuchaři používají zdrobněliny, ale není to velmi časté. 58

Volba vyjadřování je u každého pořadu typická dle jeho zaměření a zřejmě také podle předpokládaného publika – cílové skupiny. Show Kluci v akci jako pořad pro širokou veřejnost neobsahuje neslušná slova, naproti tomu pořad Ano, šéfe!, který už ve svém základu má kontroverzi, obsahuje také vulgarismy. Ty jsou

ovšem

takzvaně

„vypípávány“,

protože

pořad

byl

vysílán

před

dvaadvacátou hodinou večer.

Humor Humor je významným společným znakem všech kuchařů, kteří vaří na televizní obrazovce. Projevuje se mnoha způsoby, ty se ovšem u jednotlivých kuchařů příliš neliší. Kuchaři chtějí diváky bavit průpovídkami nebo přímo i vtipy. Je to často lehký humor a týká se čehokoliv, co kuchařům přijde na mysl. Babica například naráží na kalorický obsah jídla: „A aby to nebylo až tak zdravý, tak si na to dáme jelito.“ „Von vod dezertu nikdo neočekává, že po něm bude hubnout.“ Slanina: „Nasekáme najemno pažitku. Kdo doma nemá pažitku, použije šnytlích. To je skoro to samý, doporučuju.“ (dotaz ženy, která je natáčena kamerou pořadu) „A kde to bude v televizi?“ Sajler: „Hmm…polskej satelit, pani.“ Kuchaři v pořadu Kluci v akci si často „střílejí“ jeden z druhého. Slanina (hněte těsto a Sajler se dívá): „Já bych vám chtěl zazpívat jednu písničku o Filipovi – Ručičky nebojte se, vy makat nebudete….“ Slanina: „Ty s tim třískáš. Těsto, to je jako žena, s tim musíš opatrně!“ Pohlreich svůj humor ukazuje ve velké míře na krátkých „hláškách“, které pronáší napůl vážně a napůl s humorem. Pohlreich: „To by bylo facek jak v národním divadle potlesku.“ „K pozici šéfkuchaře přišel jako nedoslýchavý k violoncellu.“ „Se tam táhne frajer jak babí léto podzimem.“

59

Klára Balvínová v rozhovoru zmiňuje, že tento druh humoru byl ke konci vysílání pořadu typickým pro projev Zdeňka Pohlreicha: „Je to takovej hláškař.“ Občas humor může být i drsný. Míří na účinkující v pořadu nebo také na osoby nepřítomné, není korektní a někdy by se dal označit za humor černý. Sajler: „A kdybysme byli hodně nervózní, tak zbytek nálevu dáme vypít tchýni, abysme měli klid.“ Babica (při servírování jídla, které uvařil hostovi): „Já ti přeju, aby ti to chutnalo, a aby ses neotrávila.“ Všichni účinkující kuchaři jsou mužského pohlaví. Zřejmě proto se objevuje poměrně často humor, který je možno označit jako lascivní nebo také dalo by se říci sexistický. Jde většinou o narážky na chování nebo vzhled žen, a to jak v jejich přítomnosti, tak v jejich nepřítomnosti. Slanina (v reakci na to, že je jaro a teplo): „Kožich dolů, sukni nahoru!“ Babica: „Tak já vám představuji Katku z Brna. Moc pěkná, hezká…a jdeme na to!“ Samozřejmě bylo myšleno, že jdou vařit, ale záměr žertu byl jasný. Sajler (naoko nevinně): „Já to jako nechápu – proč holky nosej tričko se šedesát devítkou? To má jako provokovat, nebo co?“ Pohlreich: „Jeden na jednoho jste to ještě nikdy neprovedli, co…myslim v byznysu. Bych si nedovolil vést tady nějaký chlupatý řeči.“ (zakončuje s potutelným úsměvem) Slanina: „Petržel, aby dlouho vydržel!“ Pohlreich: „Holka automechanik, jo? Ten svět se úplně zbláznil ty jo. Ženský skáčou na lyžích a teď budou eště spravovat auta.“

60

V humoru je časté také používání ironie nebo také sebeironie. Tyto jsou ovšem používány téměř zásadně spolu se smíchem, a tak je jednoduché je rozpoznat od vážně myšlených poznámek. Slanina: „Sýr není, tak si ho musíme koupit.“ Sajler: „Přesně tak, tak jdeme do našich oblíbených supermarketů.“ Sajler (při sbírání jahod): „Já trhám do pusy, ne do košíku.“ Sajler (komentuje jím vyrobené preclíky vytažené z trouby): „Tak jako…preclík by měl mít díry, ehm….“ Pohlreich: „Bez příloh, já abych si nezkazil figuru!“ „Že byste mi dala világoš pořádnej? Taky bych si někdy nic lepšího nezasloužil.“ „Maso v polívce je lehce natvrdlý. Asi jako já.“

Láska k jídlu Láska k jídlu je samozřejmě velmi důležitým aspektem u kuchařů, kteří své povolání berou vážně a je to pro ně nejen prostředek k vydělávání peněz. Láska

k jídlu

se

projevuje

u

kuchařů

různě,

ale

společným

pozorovatelným prvkem je požitek při konzumaci uvařených pokrmů, nebo také už jen pochválení pokrmů, když je vidí uvařené (je v tom jakési očekávání příjemného zážitku při konzumaci). Pokud jim pokrm chutná, kuchaři to dokážou vyjádřit gesty, grimasami obličeje i slovně. Pohlreich: „Hmmmm, kedlubnový zelí, to je dobrota.“ Slanina: „Tak já to votevřu, jo?“ Sajler: „Votevři to.“ (Otevřou troubu) Oba: Óóóó, tak to je nááádhera!“ Slanina: „Já už jsem to všechno teď vochutnal a musím říct, že je to fantastický, osvěžující, takový letní jídlo.“

61

Babica: „To maso je šťavnatý, a s cibulí, prostě úžasná záležitost.“ Kuchaři umí pochválit jídla, která uvařili jiní, ale samozřejmě často také svoje, protože nejčastěji vaří oni sami. Jídla jsou naservírována na talíři tak, aby vypadala chutně. Kuchaři často také chválí vizuální stránku servírovaných jídel a vyzdvihují to, že „oči jí taky“. Dále také je láska k jídlu vyjadřována jakýmsi nadšením ze surovin. Kuchaři umí o oblíbených surovinách vyprávět i velmi dlouho – přiblíží někdy například jejich zeměpisný původ nebo jejich nejčastější způsoby úpravy. Slanina: „Máme tady krááásnej steak z lososa.“ Babica: „Ten tuňákový stejk, to je prostě jako maso, je to úžasná záležitost.“ Pohlreich: „Uděláme si mořskýho vlčka, fajnová rybička.“

Osobní rozměr Osobní rozměr vystupování kuchařů je u některých přítomen víc, u některých méně, ale je vždy viditelný. Kuchaři svým vystupováním a vyjadřováním prezentují svoje názory. Jedná se o historky z dětství, o vzpomínky na nějaký zážitek, nebo vyjádření osobního názoru. Taková vyjádření jsou často inspirována vařeným jídlem, událostí, při které se vaří nebo místem (například městem, oblastí, nebo zemí), ve kterém se ten který díl zrovna natáčí. Při natáčení dílu s italskými pokrmy se Ondřej Slanina začal zpovídat ze své náklonnosti k Itálii a italskému způsobu života. Slanina: „Italové maj‘ některý věci, který se mi strašně líběj. A nejvíc ze všeho se mi líbí, že maj‘ přes poledne pauzu dvě hodiny. Pracujou dopoledne a odpoledne. Dokážou si užívat život, i co se týče jídla, a hlavně maj rychlý auta.“ 62

V díle vysílaném v adventním období se kuchaři v pořadu Kluci v akci bavili o trávení vánočních svátků a dodržování tradicí. Slanina: „Hele, Filipe, a co vy máte za tradice o těch Vánocích doma s rodinou?“ Sajler: „Tak my vodpočíváme hodně…Ležíme, vodpočíváme, pohoda. Sem tam nějaký výlet – pražský trhy, vídeňský trhy, norimberský trhy…“ Slanina: „To je stejně hezký, ty trhy vánoční…svítí tam ten strom, krásný to je.“ Jeden z dílů Ano, šéfe! byl natočený ve Spojených státech amerických ve městě Chicago. Pohlreich jde na začátku dílu na snídani do bistra a při ní se vyznává: „Tohle byl vždycky můj „americkej sen“. Dát si hromadu jídla tady.“ Při tom hodnotí kvalitu jídla a je s ní docela spokojen. Poté se také potkává s přítelem, který v Chicagu žije v emigraci už od roku 1968. „Je supr se potkat s lidma, kterým se povedlo ze sebe shodit takovou tu minulost, to čecháčkovství a uspět prostě v zemi, kde to měli strašně těžký. Tohleto já strašně obdivuju a chápu, že ta emigrace prostě není pro každýho. Někdo má pocit, že to je snadný, někdo má pocit, že to je jednoduchý, ale vždycky zůstává to hlavní, a to je to, že jak seš línej a nic neumíš, tak můžeš emigrovat do jakýkoliv země na světě, ale nepovede se ti to.“ Jiří Babica také často recepty uvádí nějakou osobní historkou. „Přátelé, letos jsem byl v Řecku, kde jsem se zúčastnil mistrovství světa veteránů v basketbalu v Soluni. Myslím, že ten úspěch byl docela velkej, protože jste se kvalifikovali na další mistrovství za dva roky do Orlanda na Floridě. Takže tímto zdravím všechny basketbalisty.“ Po tomto vysvětlení začíná vařit recept, který má s Řeckem spojený – řeckou rýžovou pánev. Důležité je také projevení emocí. Kuchaři projevují emoce relativně často - zřejmě to tak vyžaduje především jejich publikum. Sledování pořadů o vaření musí být pro diváky zábavou, jinak by jim zřejmě stačilo hledat si recepty v kuchařských knihách. Emoce jsou vyjadřovány citově zabarvenými slovy, tónem a intonací hlasu, grimasami a někdy také postojem celého těla.

63

Klasické cooking show (kterými jsou v našem případě pořady Kluci v akci a Babicovy dobroty) jsou postaveny na pozitivních emocích, prožitcích a projevech jejich účinkujících. Kuchaři se o všem vyjadřují pozitivně a také jejich emoce jsou jen pozitivní. Oproti tomu pořad Ano, šéfe! je na velké dávce negativních emocí založen. Koncept, kdy podnik, který kuchař navštěvuje, není na začátku pořadu kvalitní, požaduje projevení negativních emocí jako znak toho, že něco není v pořádku. Proměna emocí z negativních na pozitivní v tomto případě probíhá v celém průběhu pořadu. Zatímco ve dvou zbývajících jsou emoce po celou dobu víceméně pouze pozitivní, v Ano, šéfe! jsou nejprve negativní, a poté se proměňují v ty kladné. Neznamená to ovšem, že by negativní emoce zcela vymizely.

3.3 Spojení analýz Analýza rozhovorů a analýza pořadů se mohou jevit jako dva rozdílné jevy. Naše dvě analýzy provedené v rámci této práce ovšem ukázaly, že jejich výsledky nejsou zase až tak rozdílné a proto je lze spojit do jednoho seznamu vlastností, kterými disponují televizní kuchaři – TV cooks‘ values. Nejprve je nutné výsledky z předchozích podkapitol shrnout. Lidé, kteří byli zodpovědní za výběr kuchařů, jako nejdůležitější vidí: -

porozumění si s kamerou – kuchaři musí „přes oko kamery“ působit přirozeně, dobře, a podle jejich představ

-

Přirozenost (spontaneita, bezprostřednost) – chování a reakce kuchařů musí být bezprostřední a přirozené

-

přirozený vzhled – kuchaři se musí cítit dobře; to, jak vypadají, je jejich přirozenost Při sledování pořadů bylo vypozorováno několik znaků, které mají

kuchaři při chování na obrazovce společné: -

přirozenost v chování, vzhledu, při komunikaci a při používání jazykových prostředků

64

-

humor – běžný (související s činnostmi, které kuchaři dělají), drsný, lascivní (sexistický), ironický (nebo také sebeironický)

-

láska k jídlu projevující se požitkem při konzumaci, nebo láskou k surovinám

-

osobní rozměr vkládaný do pořadu Takto popsané rozdělení do kategorií není zcela přesné, jelikož je jasné,

že některé kategorie pohlcují jiné a jsou jim tedy nadřazeny. Níže tedy jsou vyzdvihnuty a blíže popsány ony hlavní kategorie, a tedy samotné charakteristiky kuchařů účinkujících ve zkoumaných televizních pořadech. Z výsledků jasně vyčnívá jakožto první charakteristika přirozenost přirozenost jak ve vzhledu, tak v chování a komunikaci. Je tedy zřejmě velmi důležité vybrat osobu, která je zajímavá a vhodná pro účinkování v pořadu o vaření tak nějak sama o sobě, přirozeně se do pořadu hodí. Účinkující musí dobře vypadat před kamerou, což se dá také zahrnout do kategorie přirozenosti. Osobní rozměr vkládaný do pořadu a zmiňovaný v části analýzy věnující se pořadům, patří určitě také pod kategorii přirozenosti. Vždyť co je víc přirozené, než opravdové názory kuchařů, jejichž vyjádřením nechávají diváky nahlédnout jakoby hlouběji do své povahy a odhalují tak svou pravou osobnost. V povaze kuchaře účinkujícího ve vlastním pořadu musí být humor. Pořady o vaření mají být pořady zábavnými, a tak je smysl pro humor esenciální. Humor nabývá mnoha podob, ovšem vždy by měl divákům pořadu připadat vtipný a je proto zřejmě uzpůsoben předpokládané cílové skupině pořadu. Bývá zaměřen směrem k televizním divákům, nebo také k lidem, kteří spolu s kuchařem účinkují přímo v pořadu. Láska k jídlu a surovinám je zřejmě ten faktor, který by měl být vlastní v podstatě všem kuchařům, pokud dělají své povolání ze zájmu, a ne z nutnosti. Pochválení

konzumovaného

jídla

probíhá

mnoha

způsoby,

díky

audiovizuálnosti televizního vysílání jsou tyto projevy divákům zprostředkovány do detailů – lze sledovat výrazy kuchaře, jsou slyšet jeho slova chvály a také citoslovce, která vyjadřují spokojenost s konzumovaným jídlem. Stejně tak láska k surovinám je zřejmá – kuchaři toho o surovinách mnoho ví a o svých oblíbených dokážou mluvit s velkým zaujetím.

65

Na samý konec výsledků je vhodné přiřadit jeden aspekt zmíněný části analýzy rozhovorů – ačkoliv nebylo řečeno, že jedním z parametrů kuchaře vybraného pro účinkování v pořadu o vaření je to, že v realitě musí být opravdovým kuchařem, tak tomu tak ve všech případech bylo. Všichni účinkující kuchaři se tomuto řemeslu vyučili a také před započetím natáčení aktivně vařili v různých restauracích. Je možné, že toto je ten prvek, který pořady o vaření řadí opravdu přesvědčivě mezi pořady z kategorie reality TV – vaření na obrazovce získává tím, že vaří opravdoví kuchaři, nádech reality a přesah z televizního prostředí do skutečného života je tak velmi silný. Ještě silnějším zážitkem potom pro diváky pořadu může být, když je jim umožněno navštívit podnik, kde kuchař skutečně vaří a ochutnat jídlo jím připravené. Při výzkumu autorka zaznamenala jeden zajímavý aspekt - lze vypozorovat určitý rozdíl v pořadech, které jsou vysílány na veřejnoprávní a těch, které lze sledovat na komerční televizní stanici. Dva ze zkoumaných pořadů

jsou

vysílány na

komerčních

televizních

stanicích,

jeden

na

veřejnoprávní. Pořad Kluci v akci, který je vysílán na veřejnoprávní České televizi, je dle názoru autorky práce umírněnější, co se týče nějaké specifičnosti ať už vařených jídel, nebo kuchařů samotných. Kuchaři nijak moc nevyčnívají, jejich způsob mluvy ani oblečení nejsou nijak příliš specifické, stejně tak příprava jídel je velmi pestrá a není zaměřena pouze na jednou oblast. Také v bulvárních médiích nejsou jejich činy či výroky probírány, na rozdíl od zbylých dvou kuchařů. Produkční pořadu Kluci v akci vyzdvihnula tuto tendenci také: „Ale můj takový osobní úkol byl, aby každý divák, který sedne k televizi, tak se těšil na příští týden na další díl. A aby to dramaturgické portfolio, co se týče kulinařiny, bylo tak široké, že se v tom najde každý, ať už to budou babičky, maminky, mladí lidé. Takže aby náplň byla velice pestrá.“ Veřejnoprávnost televizní stanice tedy může způsobovat snahu o zařazení pořadu do jakéhosi univerzálního „středního proudu“. Jinak jsou si ovšem kuchaři podobní, ač by se to na první pohled nemuselo zdát. Důkazem je seznam faktorů vytvořených na základě analýzy. Tento seznam není, jak už bylo řečeno výše, kvůli kvalitativnímu způsobu analýzy, platný všeobecně pro všechny pořady o vaření. Je ovšem vhodným základem pro další výzkum v této oblasti.

66

Závěr Tato diplomová práce si kladla za úkol odhalit atributy kuchařů účinkujících v televizních pořadech o vaření. Konkrétně se snažila najít ty, které jsou společné všem úspěšným účinkujícím kuchařům. Faktory úspěchu TV kuchařů, aneb TV chefs‘ values, jsou dle výsledků analýzy přirozenost, smysl pro humor a kladný vztah k jídlu a surovinám. Důležitou je také skutečnost, aby vybraný kuchař byl tak v realitě opravdovým kuchařem. Tyto faktory byly zjištěny na základě analýzy rozhovorů s osobami zodpovědnými za výběr kuchařů pro pořady o vaření a také pořadů samotných. Provedená analýza byla rozdělena na dvě části - na rozbor rozhovorů a rozbor pořadů. Na konci analytické části byly tyto dvě části spojeny a byl vytvořen jeden seznam faktorů, které dopomohly zkoumaným televizním kuchařům k jejich úspěchu. Konkrétními pořady zapojenými do analýzy byly Babicovy dobroty, Ano, šéfe! a Kluci v akci. Tyto tři pořady byly zvoleny kvůli tomu, že každý z nich je nebo byl vysílán na třech nejsledovanějších českých televizních kanálech a zároveň byly v rámci toho kterého kanálu nejsledovanějšími. Pořady o vaření jsou v současnosti stále jedněmi z nejoblíbenějších, jaké lze na televizních obrazovkách nalézt. Kathleen Collins si ve své knize dovolila predikci, že žánr „cooking show“ jen tak z obrazovek nezmizí. [Collins 2009] Je ovšem velmi pravděpodobné, že se bude pozměňovat, jelikož popularita žánrů se mění spolu se změnami společenskými a historickými. [Fiske 1987] Jakým směrem se bude žánr jako takový a jeho popularita vyvíjet, si netroufá autorka práce odhadnout. Žánr pravděpodobně v současnosti dosahuje vrcholu popularity a také kvantitativního nasycení, vzhledem k množství pořadů o vaření jen na českých televizních obrazovkách. Vaření je ovšem přirozenou součástí života a vzhledem k současnému příklonu televizní produkce k reality TV bude zřejmě stále důležitým prvkem při zobrazování života společnosti.

67

Summary This diploma thesis' main goal was to find values of TV chefs. Based on research of three cooking shows were discovered several factors. At first, for TV chef is important to be natural, and that in appearence, behavior and also expression. Other values are sense of humor and love to food and eating. Important is also that TV chef is cook also in his real life. These factors were discovered based on analysis of interviews with persons responsible for choosing these chefs and also on analysis of cooking shows themselves. Each of this parts were analysed separately. At the end of analytic chapter were these analysis combined and one list of factors of success of TV chefs was created. Concrete shows which were analysed were Kluci v akci, Ano, šéfe! and Babicovy dobroty. These particular shows were choosed because of they were most viewed on the TV channels they were aired on. Cooking shows are currently one of the most popular TV shows. Kathleen Collins predicted in her book, that cooking shows won't dissappear easily from TVs. [Collins 2009] But the genre is likely to change in some way, as popularity of genres thends to vary with social and historical changes. [Fiske 1987] Author of this thesis feels not qualified enough to predict what will be the developement of this genre. In probably is now at the peak of popularity and also its saturation thank to numer of shows aired on Czech television channels. Cooking alone is very important part of life and current trend in popularity of reality TV will probably assure that it will be still important part of imaging the world.

Diskuze Odlišnosti analyzovaných kuchařů byly tak velké, že se chvílemi zdálo, že nelze spojit jejich vystupování v jeden kompaktní výstup, ale že bude nutno konstatovat, že úspěch je velmi individuální. Při důkladné analýze materiálů

68

ovšem začaly na povrch vyplouvat spojitosti a podobnosti. Autorka práce si netroufá odhadnout, zda by při zapojení více pořadů byly výsledky podobné. V průběhu psaní práce se mnoho na autorku práce obrátilo mnoho známých s dotazem „o čem že to píšeš“. Při odpovědi „o pořadech o vaření“ drtivá většina spustila lament na to, že už je toho vaření na televizní obrazovce příliš a že už je to nebaví. To podpořilo přesvědčení autorky, že popularita žánru je sice vysoká, ale zřejmě už nemá kam růst. Na samém konci práce je také prostor pro reflexi limitů, které práce má. Kvalitativní výzkum má svá specifika, a pokud by autorka práce dělala rozbor znovu, po zkušenostech z tvorby této analýzy by určité aspekty práce pojala mírně odlišně. Omezením při tvorbě práce byla dostupnost relevantní literatury. Literatura přímo k tématu není nijak rozsáhlá, a objevily se problémy s jejím získáním. Dizertační práce Lori F. Brost byla například získána prosbou o zaslání směřovanou přímo její autorce. Autorka práce si je vědoma také toho, že dílo se musí vykládat v rámci diskurzu, v němž bylo vytvořeno [Bourdieu 1998], ovšem i přesto bylo do této práce nutné zahrnout zdroje primárně aplikovatelné

na

anglosaské

prostředí

(tedy

z anglosaského

prostředí

pocházející). V prostředí bližším naší kultuře literatura relevantní k tématu téměř nevzniká. Pořady z české produkce se těm zahraničním přibližují svým obsahem i způsobem nasnímání, ovšem vše je tvořeno v podmínkách, které jsou v našem prostředí dostupné, a ty se především ekonomicky od těch zahraničních liší. Dále také je jasným omezením práce soustředění pouze na tři pořady z české produkce. Vzhledem k mnoha pořadům vysílaným v českém prostředí nebylo možné pokrýt v diplomové práci všechny tyto pořady. Rozsáhlejší výzkum by zabral podstatně více času a také by byl nad síly pouze jednoho výzkumníka. Rozhovory s lidmi zainteresovanými v jednotlivých pořadech měly své riziko – existoval předpoklad, že odpovědi budou značně tendenční a to se potvrdilo. Náhled těch, kteří měli tu možnost kuchaře vybrat, je ovšem v rámci této práce nenahraditelný. Autorka práce si je vědoma toho, že chování kuchařů může být prostou stylizací. Vypozorované závěry tedy mohou být ovlivněny jejich hereckými 69

výkony, i když se při analýze nezdálo, že by tomu tak bylo. Tomuto nelze předejít, je to ovšem jen hypotetická úvaha nad možnými problémy analýzy. Kvůli obsažnosti a rozsahu práce nebyla provedena analýza publika. Analýza publika by byla natolik obsáhlá, že by vydala na samostatnou práci v této oblasti.

70

Seznam literatury a použitých pramenů Abercrombie, Nicholas, Brian Longhurst. 1998. Audiences: A Sociological Theory of Performance and Imagination. Thousand Oaks – London – New Delhi: Sage Publications. Andrejevič, Mark. 2004. Reality TV: the work of being watched. Lanham: Rowman & Littlefield Publishers. Andrejevič, Mark. 2003. Narrowcasting. in Jones, Steve. Encyclopedia of New Media. An Essential Reference to Communication and Technology. London: Sage. Avakian, Arlene Voski; Barbara Haber. (eds.) 2005. From Betty Crooker to Feminist Food Studies. Critical Perspectives on Women and Food. Anherst: University of Massachusetts Press. Babbie, Earl. 2010. The Practice of Social Research. Belmont: Wadsworth. Bauman, Zygmunt. 2000. Globalizace. Důsledky pro člověka. Praha: Mladá fronta. Bauman, Zygmunt. 2004. Individualizovaná společnost. Praha: Mladá fronta. Beck, Ulrich. 2004. Riziková společnost. Na cestě k jiné modernitě. Praha: Slon. Berger, Arthur Asa. 2013. Genres. in ed. Danesi, Marcel. Encyclopedia of Media and Communication. Toronto: University of Toronto Press. Berger, Peter L., Thomas Luckmann. 1999. Sociální konstrukce reality: pojednání o sociologii vědění. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Bernard, H. Russel; Gery W. Ryan. 2010. Analyzing Qualitative Data. Systematic Approach. London: Sage. Bignell, Jonathan. 2008. An introduction to television studies. Second Edition. London: Routledge. Bordwell, David, Kristin Thompsonová. 2011. Umění filmu: úvod do studia formy a stylu. Praha: Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze. Bourdieu, Pierre. 1984. Distinction. A Social Critique of the Judgement of Taste. Cambridge: Harvard University Press. Bourdieu, Pierre. 2002. O televizi. Brno: Doplněk.

71

Bourdieu, Pierre. 1998. Teorie jednání. Praha: Karolinum. Breadsworth, Alan, Teresa Kiel. 1997. Sociology on the menu: an invitation to the study of food and society. London: Routledge. Brost, Lori F. 2000. Television Cooking Shows: Defining the Genre. Ph.D. diss. Indiana University. Buonanno, Milly. 1993. News- Values and Fiction- Values: News as Seriál Device and Criteria of „Fictionworthiness“ in Italian Television Fiction.“ European Journal of Communication [online] 8 (2): 177-202. [cit. 20. 1. 2013] Dostupné z: http://ejc.sagepub.com/content/8/2/177. Cantor, Muriel G. 1988. The Hollywood TV Producer. New Brunswick: Transaction Publishers. Chakravarty, Sumita S. 2013. „Globalization.“ in ed. Danesi, Marcel. Encyclopedia of Media and Communication. Toronto: University of Toronto Press. Counihan, Carole M., Penny Van Esterik. 2013. Food and Culture: A Reader. London: Routledge. Collins, Kathleen. 2009. Watching what we eat : the evolution of television cooking shows. New York; London: Continuum. Creeber, Glen. 2001. The Television Genre Book. London: British Film Institute. Deborg, Guy. 2007. Společnost spektáklu. Praha: Intu. Denzin, Norman K. 2004. „Reading Film: Using Films and Videos as Empirical Social Science Material.“ Pp. 237 – 242 in Flick, Uwe; von Kardorff, Ernst; Steinke, Ines. A Companion to Qualitative Research. London: Sage. Disman, Miroslav. 2000. Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha: Karolinum. Fiske, John. 1987. Television Culture. London: Routledge. Fiske, John. 2011. Understanding popular culture. London: Routledge. Foucault, Michel. 2000. Dohlížet a trestat. Praha: Dauphin. Goffman, Erving. 1999. Všichni hrajeme divadlo. Praha: Nakladatelství studia Ypsilon. Goody, Jack. 1982. Cooking, Cuisine and Class: A Study in Comparative Sociology. Cambridge: Cambridge University Press. Grindstaff, Laura. 2009. „Self-Serve Celebrity. The Production of Of Ordinariness and the Ordinariness of Production in Reality Television.“ Pp. 71-

72

86 in Mayer, Vicky; Banks, Miranda J.; Caldwell, John T. Production Studies: Cultural Studies of Media Industries. London: Routledge. Harrington, Austin. 2006. Moderní sociální teorie: základní témata a myšlenkové proudy. Praha: Portál. Heller, Dana. 2004. Makeover Televsion: Realities Remodelled. London: I.B.Tauris. Hendl, Jan. 2005. Kvalitativní výzkum. Základní metody a aplikace. Praha: Portál. Hill, Annette. 2007. Resytling Factual TV: Audiences and News, Documentary and Reality Genres. London: Routledge. Inglehart, Ronald. 1990. Culture Shift in Advanced Industrial Society. Princeton: Princeton University Press. Kelly, Matt. 2008. You Are What You Eat: Course Examines Sociology of Food. news.virginia.edu. [online] [cit. 29. 5. 2013] Dostupné z: http://news.virginia.edu/content/you-are-what-you-eat-course-examinessociology-food. Ketchum, Cheri. 2005. „The Essence of Cooking Shows: How the Food Network Constructs Consumer Fantasies.“ Journal of Communication Inquiry [online] 29 (3): 217-234. [cit. 19. 1. 2013] Dostupné z: http://jci.sagepub.com/content/29/3/217. Kunzik, Michael. 1995. Základy masové komunikace. Praha: Karolinum. Lindlof, Thomas R.; Bryan C. Taylor. 2002. Qualitative Communication Research Methods. Thousand Oaks: Sage Publications. Lasch, Christopher. 1991. The Culture of Narcissism. American Life in An Age of Diminishing Expectations. New York: W.W. Norton & Company. Lipovetsky, Gilles. 1998. Éra prázdnoty: Úvahy o současném individualismu. Praha: Prostor. Lipovetsky, Gilles. 2007. Paradoxní štěstí. Esej o hyperkonzumní společnosti. Praha: Prostor. Lipovetsky, Gilles. 1999. Soumrak povinnosti. Praha: Prostor. Makaryk, Irena R. (ed.). 1993. Encyclopedia of Contemporary Literary Theory: Approaches, Scholars, Terms. Toronto: University of Toronto Press. Mayer, Vicky. 2011. Below the Line: Producers and Production Studies in the New Television Economy. Durham: Duke University Press.

73

McNair, Brian. 2011. An Introdution to Political Communication. London: Routledge. McCarthy, Anna. 2004. „Stanley Milgram, Allen Funt, and Me. Postwar social science and the „first wave“ of reality TV.“ Pp. 30-65 in Laurie Ouellette, Susan Murray (eds.). Reality TV: Remaking television culture. New York: New York University Press. Mintz, Sidney W; Christiane M. Du Bois. 2002. "The Anthropology of Food and Eating." Annual Review Anthropology 31: 99–119. Mittel, Jason. 2004. Genre and Television. From Cop Shows to Cartoons in American Culture. London: Routledge. Moran, Albert; Justin Malbon. 2006. Understanding the Global TV Format. Bristol: Intellect Books. Murray, Susan. 2004. „I think we need a new name for it.“ Pp. 65-81 in in Laurie Ouellette, Susan Murray (eds.). Reality TV: Remaking television culture. New York: New York University Press. Nayar, Pramod K. 2009. Seeing stars: spectacle, society and celebrity culture. New Delhi: Sage. Reifová, Irena a kol. 2004. Slovník mediální komunikace. Praha: Portál. Reiss, Steven, James Wiltz. 2004. „Fascination with fame attracts Reality TV viewers.“ Pp. 25-27 in Karen F. Balkin. Reality TV. San Diego: Greenhaven Press. Sochor, Václav, Marián Vojtek. 2012. Pořadů o vaření je moc. Někdy udělají víc škody než užitku, shodují se odborníci na gastronomii. [online] [cit. 29. 5. 2013] Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/marketingovymagazin/_zprava/poradu-ovareni-je-moc-nekdy-udelaji-vic-skody-nez-uzitku-shoduji-se-odbornici-nagastronomii--1134608. Souček, Jan. 2012. „Nové formáty v televizní tvorbě.“ Pp. 121-139 in Jan Motal a kolektiv. Nové trendy v médiích II. Rozhlas a televize. Brno: Masarykova univerzita. Staníček, Petr. 2008. Gurmán vs gurmet – past na snoby. [online] [cit. 26. 5. 2013] Dostupné z: http://pixy.cz/pixynergia/2008/02/25/gurman-vs-gurmet%E2%80%93-past-na-snoby. Turner, Graeme. 2004. Understanding Celebrity. Thousand Oaks: Sage. Turner, Graeme. 2010. Ordinary people and teh media: The demotic turn. London: Sage.

74

Turner, Graeme. 1999. „Tabloidization, journalism and the possibility of critique.“ International Journal of Cultural Studies [online] 2 (1): 59-76. [cit. 11. 5. 2013] Dostupné z: http://ics.sagepub.com/content/2/1/59. Williams, Raymond. 2003. Television: Technology and cultural form. London: Routledge. Wolfe, Tom. 1976. The “Me” Decade and the Third Great Awakening. namag.com. [online] [cit. 26. 5. 2013] Dostupné z: http://nymag.com/news/features/45938/. Seznam elektronických zdrojů Asociace televizních organizací. www.ato.cz Castaway. [online] [cit. 15. 11. 2013] Dostupné z: http://www.nytimes.com/tv/show/154273/Castaway-2000/overview. Co bude dnes k večeři? [online] [cit. 21. 10. 2013] Dostupné z: http://www.barrandov.tv/co-bude-dnes-k-veceri. Česko na talíři. [online] [cit. 21. 10. 2013] Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/305741-cesko-na-taliri/. Isifa. 2013. Deset nejvlivnějších lidí české kuchyně. Včetně Babici. Aktualne.centrum.cz [online] [cit. 29. 5. 2013] Dostupné z: http://aktualne.centrum.cz/zpravy/kuriozity/clanek.phtml?id=780156. Lee, Ezmeralda. How to Become a Contestant On Hell's Kitchen. [online] [cit. 10. 11. 2013] Dostupné z: http://www.ehow.com/how_2300294_becomecontestant-hells-kitchen.html. Foodie. wikipedia.org [online] [cit. 29. 5. 2013] Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Foodie. Foodnetwork. [online] [cit. 28. 5. 2013] Dostupné z: http://www.foodnetworktv.com/. Fousquare. [online] [cit. 29. 5. 2013] Dostupné z: https://foursquare.com/activity. Herbář. [online] [cit. 21. 10. 2013] Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10614805433-herbar/7067-o-poradu/. Ihned, ČTK. 2012. Stále více peněz za reklamu inkasují televizní kuchařské show, které lámou rekordy. [online] [cit. 29. 10. 2013] Dostupné z: http://life.ihned.cz/jidlo/c1-57925870-stale-vice-penez-za-reklamu-inkasujitelevizni-kucharske-show-ktere-lamou-rekordy.

75

Jamie’s School Dinners. imdb.com [online] [cit. 29. 5. 2013] Dostupné z: http://www.imdb.com/title/tt0464070/. Jeff Smith. [online] [cit. 20. 10. 2013] Dostupné z: http://entertainment.time.com/2009/08/06/top-10-tv-chefs/slide/jeff-smith/. Julie a Julia. [online] [cit. 28. 5. 2013] Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/242921-julie-a-julia/videa. Když vaří táta. [online] [cit. 21. 10. 2013] Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/254789-kdyz-vari-tata/. Lidovky.cz, ČTK. 2012. Kuchařské show vedou Čechy k nákupu kvalitnějších surovin. lidovky.cz. [online] [cit. 26. 5. 2013] Dostupné z: http://www.lidovky.cz/kucharske-show-vedou-cechy-k-nakupu-kvalitnejsichsurovin-pas-/dobra-chut.aspx?c=A121016_171932_dobra-chut_sk. Martha Stewart. 9gag.com. [online] [cit. 28. 5. 2013] Dostupné z: http://9gag.com/gag/ad0E30D. Mňam aneb Prima vařečka. online cit. 21. 10. 2013 Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/264096-mnam-aneb-prima-varecka. Na nože! [online] [cit. 21. 10. 2013] Dostupné z: cs.wikipedia.org/wiki/Na_nože!. Narrowcasting. knowledge.sagepub.com. [online] [cit. 28. 5. 2013] Dostupné z: http://knowledge.sagepub.com/view/newmedia/n172.xml. Mediaguru. 2013. Úvod do televizního trhu. Situace na trhu. [online] [cit. 29. 5. 2013] Dostupné z: http://www.mediaguru.cz/typy-medii/televize/uvod/. Pod pokličkou. [online] [cit. 21. 10. 2013] Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/225194-pod-poklickou/. Přihláška do soutěže Master Chef. [online] [cit. 10. 11. 2013] Dostupné z: http://www.3ballproductions.com/MasterChef_Contestant_Application_TO_BE_ SIGNED_121509.pdf. Tescoma s chutí. [online] [cit. 21. 10. 2013] Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/262286-tescoma-s-chuti/. Time. 2009. Top 10 TV Chefs. [online] [cit. 20. 10. 2013] Dostupné z: http://entertainment.time.com/2009/08/06/top-10-tv-chefs/. Vařte jako šéf. [online] [cit. 21. 10. 2013] Dostupné z: http://www.csfd.cz/film/342943-varte-jako-sef/. Vše o vaření. [online] [cit. 21. 10. 2013] Dostupné z: http://www.vseovareni.cz/.

76

Yan Can Cook. [online] [cit. 20. 10. 2013] Dostupné z: http://yancancook.com/index.html. Zápisník Pana Cuketky. cuketka.cz [online] [cit. 29. 5. 2013] Dostupné z: http://www.cuketka.cz/. Životopis Delia Smith. [online] [cit. 20. 10. 2013] Dostupné z: http://www.deliaonline.com/news-and-features/delias-biography.html.

Použitý vizuální materiál Kluci v akci. Česká televize, 2005-2013. Ano, šéfe! Televize Prima, 2009-2012. Babicovy dobroty. Televize Nova, 2008-2013.

77

Seznam příloh Příloha č. 1 – Záznamový arch (obrázek) Příloha č. 2 – Seznam analyzovaných dílů (tabulka) Příloha č. 3 – Ukázky provedených rozhovorů (text)

78

Přílohy Příloha č. 1 – Záznamový arch (obrázek)

79

Příloha č. 2 - Přehled analyzovaných dílů (tabulka)

Kluci v akci Italská Adventní Jarní Toskánská Třeboňská Zabijačková (1) Jahodová Bavorská Masopustní Bylinková Svatební Legendy české kuchyně (4) Děčínská Adventní Fotbalová Polévková Česko – slovenské Vánoce Aprílová III Vaříme na Slovensku I – Žilinský kraj Vaříme v Ústeckém kraji

Ano, šéfe! 01/01 Restaurace Hrádek 01/07 Lesní zátiší 01/09 Arter 01/12 Fregatta 02/01 Vltavanka/U Lojzíka 02/02 Nová hospoda 02/03 U Hrabala 02/08 Zahrada v opeře 02/09 Motorest Galerie 02/11 ŽŠ Bílá 03/01 Šéf se vrací 03/07 Pizzerie Latrán

Babicovy dobroty 23. 11. 2008 15. 3. 2009 3. 5. 2009 31. 5. 2009 18. 9. 2009

03/11 Vlčárna 04/01 Skandinávia/Černá kočka 04/07 Restaurace Kuželna 04/11 Café Prague 05/01 Modrá stodola

10. 11. 2012 8. 12. 2012

05/05 Leten světem 05/06 Restaurace Rybářská bašta 05/11 U klauna

4. 5. 2013 7. 9. 2013

11. 12. 2009 30. 4. 2010 14. 11. 2010 20.2. 2011 26. 6. 2011 15. 4. 2012 22. 9. 2012

23. 2. 2013 9. 3. 2013 13. 4. 2013

12. 10. 2013

80

Příloha č. 3 – Ukázky rozhovorů (text) Rozhovor č. 1 – Klára Balvínová, vedoucí projektu pořadu Ano, šéfe! Má nějaké specifické osobní zájmy, které by se projevovaly v pořadu? Jezdí na motorce, to tam je. Rád cestuje, to tam není. A má rád jídlo, to je ono… Je mu nějak zvnějšku vytvářena image? (kroutí hlavou) Ale samozřejmě trošku jako ten předobraz byl Gordon Ramsay, Ano, šéfe! je licencovanej pořad, jmenuje se to Kitchen Nightmares, ale von k němu má hodně blízko ten Zdeněk. A co já jsem poznala další různý šéfkuchaře, tak oni jsou všichni takoví. Jsou hluční, sprostí. Ona ta práce v kuchyni je strašná, tam se nikdo s nikým namaže, že by o něco prosil nebo tak, tam prostě lítají pánve. Ono i proto nejsou šéfkuchařky ženský, protože by to prostě nezvládly. To se prostě nedá. Já jsem to viděla, jaký to bylo, a utekla bych po pěti minutách. Strašně drsný. Pojďme k diváckým reakcím. Jak si myslíte, že kuchař působí na diváky. Já si myslím, že velmi pozitivně. Je to člověk, který tady hodně lidem, co se týče gastronomie, otevřel oči, a ty dobrý kuchařský pořady začaly vznikat až po Ano, šéfe! Začalo se o tom mluvit, a myslím, že to byla do jisté míry i taková osvěta. Samozřejmě ale, že se to polarizuje. Spousta lidí vůbec nevydejchá to, že je sprostej. Ze začátku na to byly hodně vyhrocený reakce, že prostě starý pani volaly do televize a říkaly, že ten pán říká v pořadu „vole“. Jsou prostě lidi, pro který je to nepřijatelný a nepřekousnutelný, a ty ho přímo nenáviděj, ale myslím, že se ukazuje, že široká část lidí ho má ráda, zvlášť ty mladí. Je z něj najednou takovej guru přes tu gastronomii. Víte, jestli divácké reakce byly stále velké po celou dobu vysílání, nebo to bylo v nějakých vlnách v závislosti na to, co se vysílalo? Co jsou to reakce? Jako sledovanost? Ano, myslím sledovanost, ale myslím i takové to, jak jste říkala, že volaly staré paní do televize. Negativní reakce byly za začátku, během první série, což bylo jaro 2009. Za začátku bylo pár dotčených paní, které měly pocit, že kazíme mládež a tak. Sledovanost měly díly ale stabilní. Byly tam díly, že měly výkyvy, že třeba měli o hodně víc, nebo když se proti nim hrál fotbal, tak míň, ale jinak to sledovala skupina lidí, kteří jsou k tomu poměrně loajální.

Rozhovor č. 2 – Jan Lacina, producent pořadu Babicovy dobroty Mohl byste se, prosím, představit a říct, jaký máte vztah k pořadu? Tak já se jmenuju Jan Lacina a jsem producentem pořadu Babicovy dobroty.

81

Máte nějaký vztah ke kuchaři? Dalo by se říct, že jste přátelé, nebo podobně? Ano, jsme s Jiřím Babicou dlouholetí přátelé. A naše přátelství trvá asi 15 let. Kdy jste přišel na to, uvědomil si, že on by mohl být tím televizním kuchařem? Já když jsem ho poprvý potkal, tak jsem věděl, že vaří, ale v tý době ještě žil v Německu, kde teda pracoval, a viděli jsme se vždycky jednou za rok na takový pánský sešlosti na Malý Fatře, kam jezdíme pravidelně. Tam mě zaujal jeho naturel a jeho vizáž a jeho energie, kterou vydával. Potom, když se vrátil do Čech, tak jsem s ním zkoušel různý věci. Například, což málokdo ví, tak Jirka Babica byl na konkurzu pořadu Na stojáka, kterej režíroval jeden můj známej, Zdeněk Tyc, a poslal jsem ho tam s historkou, kterou on vyprávěl, která byla fenomenální, ale on neuspěl. Neprošel tím užším castingem, já jsem tam teda u toho nemoh bejt tenkrát. Pak ještě se připravoval na TV Prima pořad, který se jmenoval Bar, a to byla taková reality show ze Žlutejch lázní, kde sháněli provozního, kterej tam bude zasahovat do děje. O tom jsme uvažovali, ale nakonec Jirka nesouhlasil, protože se to natáčelo před léto a on chtěl mít volno s rodinou. Ale první jeho zkušenost se šoubyznysem byla v pořadu Na stojáka. Pak jsem potkal Zdeňka Tyce a řekl jsem mu, že možná udělal chybu, že v něm neobjevil ten talent. A jeho první kroky byly na internetu, kdy jeden můj známej, kterej pracoval pro Stream.cz, sháněl blogery, a jeden z videoblogerů měl bejt kuchař. Takže my jsme mu pořídili kameru a s manželkou, ve volnu, natáčeli jednoduchý recepty, který von dělal. A už tenkrát to mělo obrovský úspěch v rámci toho interntu. Jak to bylo v rámci toho internetu, tak on se s tim fakt nepáral a dělali jsme takový legrace, jakože on vařil psa a různý srandy, ale nicméně klipy byly neuvěřitelný. Tam jsme si teda vošahávali to prostředí a tam jsme zjistili, že von nějakym způsobem ty lidi rajcuje. Že ho prostě maj rádi a že ho nenáviděj. To už internet naznačil, a ta televize to potom jen vodkryla v tý celý nahotě. Ta jeho kontroverze je tam jednoznačná. Ale s tím jsme do toho šli. S tím ty lidi rozdělit vlastně. Nejhorší je, když sou k tomu ty lidi lhostejný. Takže i ty nepřátelé na to koukaj, protože ho tak nenáviděj, že vlastně musej koukat na to, co on tam vymyslí. Takže chápu to správně, že ten pořad je udělaný panu Babicovi na míru? Ten pořad byl šitej na míru hlavně pro televizi Nova. Vlastně jsme se potom potkávali s obrovskou nevolí v rámci odbornejch gastronomickejch kruhů. Ale nikdo moc nechce slyšet, že z části ty reakce byly od neúspěšnejch kandidátů, který v tom výběrovym řízení, teda v tom konkurzu, protože ta televize vyhlásila tehdy normálně konkurz na televizní pořad o vaření, kam já jsem za vlastně prostředky natočil pilotní díl, a ten jsme jim dali a zvítězili jsme s naším projektem, s ideou, kterou jsme měli a s tímhletim typem kuchaře. Cíleně to bylo vymyšlený, dramaturgicky i receptuálně, to znamená obsahově, abychom cílili na diváka TV Nova. Kdybych dělal pořad o veřejnoprávní televize, tak bysme toho Jirku určitě udělali jinak. Neřikám úplně jinak, ale do určitý míry bysme to přiblížili tomu divákovi tý veřejnoprávní televize.

82

Rozhovor č. 3 – Mária Froydová, spoluatorka námětu a scénáře, produkční pořadu Kluci v akci Myslíte si, že mají nějaké specifické profesní zkušenosti, které je odlišují od ostatních kuchařů? Co měli v tom svým věku, tak to byla nějaká zkušenost ze zahraničí. To si myslím, že u těch kuchařů je velice důležitý. A od ostatních kuchařů – je tam nutná dávka exhibicionismu potřeba, to je jasný. A co ještě jiného – v podstatě nebát se jít z kůží na trh. Protože člověk se nezalíbí lidem všem, a přestože toho je minimum, tak ta kritika padá, kdyby člověk se z toho zhroutil, tak prostě nemůže dál pokračovat. Mají za sebou nějaký specifický životní příběh, osobní, který jim dopomohl k úspěchu u diváků, nebo i přímo k tomu, že jste je vybrali? Nemají za sebou nic, co by tak ovlivnilo. To spíš bylo logický vyhodnocení a porovnání těhletěch kritérií, který potřebuje takový pořad pro toho hlavního protagonistu, a potom intuice… Vaše přímo? Moje s manželem. Protože manžel je v jedné osobně kameraman a režisér toho pořadu. A myslíte si, že jejich účinkování ovlivňuje jejich osobní život? No, to určitě ovlivňuje. Musí, to nejde, aby to neovlivňovalo. Kdyby to byl člověk padesátiletý, tak to možná, ale u mladých kluků to je logický. Jakou mají povahu, a projevuje se ta jejich povaha v pořadu? Povahu mají velice pozitivní, otevřenou, v pořadu se to určitě projevuje. Až někdy se musí takovou tou svojí otevřeností a až někdy nevázaností, které je ale přirozená, a možná i dřív vyplývala z věku, a to bylo někdy na hraně. Ale zase ne všechno se tam dostane, ten pořad se sestříhává, opakuje, musí se to korigovat. Něco k vzhledu. Lišil se nějak jejich vzhled před účinkováním pořadu a teď? Ne, ne. Akorát trošku přibrali, a zestárli, takže už jsou to velký kluci. Ondra průběžně hubne tloustne, vypadal mu zbytek vlasů, a jinak si myslim, že to není. No samozřejmě začali vydělávat nějaký peníze, díky pořadu, protože je začaly oslovovat firmy, takže Ondra nenosí mikiny ze second handu, ale kupuje si značkový, ale to bych tam nedala. To je normální vývoj. Protože to děláme osm a půl let, už točíme.

83