To jak by hrůzy odpočaly, to jak by andělé zde brali do sádry sněhu odlitek tváře té tolik rozjizvené, podlité krví, oznobené a bolestné už na dotek

VÁNOČNÍ KRAJINA Co nohou šlape na tvář zemi, však kolik z nich je poutnických, kolik z nich svými šlépějemi mířilo k dveřím domovů, kolik z nich v bludných kruzích svých v své stopy stoupá poznovu... A všechno dole odpočívá, a všechno zasul čerstvý sníh, vrch i důl srovnán v povrch přímý a cesty pravé s nepravými jiskřivých vichřic sněžná hříva tak jako rány v obvazích bělostně skrývá... To jak by hrůzy odpočaly, to jak by andělé zde brali do sádry sněhu odlitek tváře té tolik rozjizvené, podlité krví, oznobené a bolestné už na dotek… Či jak by prosbu otčenáše Pán vyslyšel zde v naše tmy, jak vůli svou by z nebe snášel a rozprostíral po zemi, a jak by srdce ještě svěží k podobě své měl měkce hníst, a místo střech, jež rody střeží, jen budoucnosti čistý list, a místo cest jen nepopsané ticho, kde příští šlépěj stane.

1

Tři králi půjdou k Betlému? Tma vzdá se živlu světlému? Ó nevíme... To milost pouze v nás uklidit tak čistě zná, když za hranici naší touze zde na zemi tvář líbezná a na nebi jen hvězda platí, když kroky naše cestou koled v bělostné závěji se tratí, přes loňské bláto čistí jdem... Co bolelo, přestává bolet, spasena oddychuje zem, v Neposkvrněném Početí padlého sněhu zahalena. Stříbrně dáno strměti nad svah i smrku vyznavači, a všechno, co zde dosud stená, co drceno je setbou dračí, sníh manu Eucharistie přijímá zticha, milost pije... I vítr ztich, zlé zdá se mu vát proti Duchu Svatému. Jan Zahradníček (Pod bičem milostným)

2

ZE ZASTUPITELSTVA MĚSTYSE Měsíc změn v Budišově Říjen 2006 znamenal pro naši obec určité změny. Od 10. je naše obec opět městysem (podrobnosti dále), od 20. má nové zastupitelstvo, i kdyţ ne úplně (i o tom informujeme v dalším textu) a získal i nového starostu (to ale aţ v listopadu). Byly i další změny, o kterých se občané dozvídali v mediích (o těch neinformujeme, chybí nám relevantní údaje). V úterý 10. října 2006 byl zatčen starosta Budišova, pan Ladislav Péťa. Čtenáře, kteří očekávali, ţe Budišovský zpravodaj vnese do celé kauzy více světla, musíme zklamat, a to z následujících důvodů: 1) vedení obce nikdo neinformoval a nebyly mu poskytnuty ţádné oficiální údaje, 2) jsme tedy odkázáni, stejně jako čtenáři, na zprávy, spekulace a úniky informací, prezentované ve sdělovacích prostředcích, a ačkoliv jsme vůči nim kritičtí; 3) respektujeme, ţe míru pravdivosti a závaţnosti vznesených obvinění musí nejdříve posoudit nezávislý soud. redakce Usnesení č. 23 z jednání zastupitelstva Obce Budišov ze dne 14. 9. 2006 Upravená verze z důvodů dodržení zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Vypuštěné údaje o soukromých osobách a přílohy jsou v plném znění k nahlédnutí oprávněným osobám (občané Budišova a vlastníci nemovitostí na budišovském katastru) na Obecním úřadě Budišov. Zastupitelstvo obce bere na vědomí: - kontrolu zápisu z minulé schůze - postup prací na těchto akcích: - přístavba jídelny ZŠ - uvedeno do zkušebního provozu - veřejné osvětlení - kolaudace do konce měsíce září - kulturní sál - stav přípravy akce splašková kanalizace - jednání starosty s s vedením Moravského muzea - kolaudaci 2b.j. po kostelem - zprávu o hodnocení končícího volebního období - přidělení bytů v Domě s pečovatelskou sluţbou - ţádost o poskytnutí příspěvku na činnost střediska Junák Budišov - I. zprávu z projednání konceptu Územního plánu obce Budišov - II. stanovisko nadřízeného orgánu územního plánování Krajského úřadu kraje Vysočina, odboru územního plánování a stavebního řádu ke konceptu Územního plánu obce Budišov vydané v souladu s ustanovením § 25 zák. 50/1976 Sb. ve znění pozdějších předpisů (stavební zákon) 3

- III. vyhodnocení stanovisek, připomínek a námitek k návrhu územního plánu schvaluje: - přidělení bytu v Domě s pečovatelskou sluţbou - ukončení činnosti Druhého bytového druţstva Budišov ke dni 31. 10. 2006 - ţádost o dotační titul Rozvoj vesnice - místní část Mihoukovice na rekonstrukci veřejného osvětlení a místního rozhlasu - nabídku firmy Západomoravská energetika na dodávku el. energie pro Obec Budišov - záměr uspořádat akci „Den otevřených dveří“ dne 23. 9. 2006 k prohlídce stavby kuchyně s jídelnou a kulturního sálu od 14.00 do 18.00 hodin - Nájemní smlouvu s Bonem Publicem - rozpočtové úpravy k 11. 9. 2006 ve výši 10 189 700 Kč - koncept územního plánu obce Budišov - dohodu o přistoupení závazku tj. ke Smlouvě o revolvingovém úvěru a dohodu o způsobu vyplnění bianko směnky - zřízení kontokorentního účtu u ČSOB Poštovní banky - regionální centrum Brno do výše 397 000 Kč - oznámení o zvýšení nájemného, podle zákona a sdělení MMR Č. 333/2006 - příspěvek na zabezpečení dalšího ročníku petangového turnaje ve výši 1500 Kč - Nájemní smlouvu mezi Obcí Budišov a Bonem Publicem, o. p. s. o nájmu nebytových prostor a pozemků podle předloţeného návrhu smlouvy. Cena nájmu 1000 Kč ročně - ţádost ředitele ZŠ Budišov navýšit počet ţáků v jedné třídě na 32 - půjčku od fyzické osoby pro Obec Budišov ve výši 390 000 Kč na vlastní prostředky k programu PHARE - parkoviště u Zámku v Budišově - I. Koncept Územního plánu obce Budišov ve smyslu § 26 odst. 2 zák. 50/1976 Sb. ve znění pozdějších předpisů (stavební zákon) dle předloţeného konceptu územně plánovací dokumentace. - II. vyhodnocení stanovisek, připomínek a námitek ke konceptu územního plánu, jako součást závazné části územního plánu. - III. souborné stanovisko s pokyny pro zpracování návrhu územního plánu včetně těchto poţadavků plynoucích ze stanoviska nadřízeného orgánu územního plánování Krajského úřadu kraje Vysočina, odboru územního plánování a stavebního řádu ke konceptu Územního plánu obce Budišov: - 1. v limitech vyuţití území neuvádět vstupní limity plynoucí z právních předpisů, ale jen nově navrhované limity vyuţití území - 2. seznam veřejně prospěšných staveb můţe zahrnovat pouze ty stavby, které odpovídají ust. §108 stavebního zákona. Je nutné důsledně prověřit, zda se bude jednat o novostavby a zda jsou stavby navrhovány pro účel uvedený v § 108 stavebního zákona. Těmto podmínkám ani nemohou odpovídat stavby, které se mají uskutečnit na pozemcích ve vlastnictví obce. - IV. veřejně prospěšné stavby č. 02; R1; R2; N1; DP1; DP2; DP3; DP4 a DU2 nebudou do návrhu zařazeny. ukládá: - zabezpečit technicky řádný průběh komunálních a senátních voleb, odpovídá: starosta a místost. Ing. Dokulil, p. Piňos 4

- dokončit jednání o prodeji pozemků u zámeckého parku, odpovídá: starosta, Ing. Toufar, termín: do 30. 9. 2006 - vybudovat čekárny, na které byly získány grantové peníze z Kraje Vysočina, odpovídá: p. Piňos, Marek Pavlíček, termín: do 30. 9. 2006 - zadat projektantovi dokumentace na základě schváleného souborného stanoviska vypracování návrhu v souladu se smlouvami o dílo, odpovídá: starosta Usnesení č. 24/2006 ze zasedání zastupitelstva Městyse Budišov ze dne 19. 10. 2006 Upravená verze z důvodů dodržení zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů. Vypuštěné údaje o soukromých osobách a přílohy jsou v plném znění k nahlédnutí oprávněným osobám (občané Budišova a vlastníci nemovitostí na budišovském katastru) na Obecním úřadě Budišov. Zastupitelstvo městyse bere na vědomí - ustanovení obce Budišov městysem s účinností ode dne 10. října 2006 - hodnocení úkolů z minulého zasedání, - výroční zprávu o činnosti základní školy pro školní rok 2005/2006, - ţádost o řešení situace s prodejem pozemku u rybníka Pyšelák, schvaluje - aby po dobu nepřítomnosti starosty obce jej v plném rozsahu zastupoval místostarosta Ing. Ladislav Dokulil ve všech záleţitostech týkajících se obce, včetně nakládání s účtem obce č. 1525217389/800 a ke všem limitním a úvěrovým účtům vedeným u České spořitelny, pobočky Třebíč, a účtem obce č. 108562179/0300, vedeným u ČSOB, a to i v období mezi datem voleb do obecních zastupitelstev 21. 10. 2006 a ustavujícím zasedáním obecního zastupitelstva podle § 107 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, a svolal v předepsané lhůtě jednání ustavujícího zastupitelstva podle § 91 téhoţ zákona, - záměr prodat pozemek parc. č. 546/4 o výměře 485 m² v ceně 100 Kč za m² u rybníka Pyšelák, - přijatá opatření k nápravě chyb a nedostatků zjištěných při dílčím přezkoumání hospodaření za rok 2006: v 10. měsíci 2006 bylo jiţ přiúčtování i odúčtování na účtu č. 031 Pozemky provedeno; aktuální evidence majetku u účtů č. 013, 018 a 019 budou vypracována do 23. 10. 2006 ukládá - odpovědět na ţádost o řešení situace u rybníka Pyšelák, odpovídá Ing. Dokulil, termín 20. 10. 2006. Usnesení č. 1/2006 z ustavujícího zasedání zastupitelstva Městyse Budišov ze dne 6. 11. 2006 Zastupitelstvo městyse ověřilo: - platnost volby všech členů zastupitelstva obce, - sloţení slibu všech zastupitelů, 5

stanoví: - ţádný zastupitel nebude uvolněným členem zastupitelstva , - počet pracovníků úřadu městyse 4,4 , - oddávací dny: pátek, sobota , - oddávající: p. Vladislava Karasová, p. Petr Piňos, p. Mgr. Jana Smrčková, p. Vladimír Suchánek, volí: - p. Petra Piňose neuvolněným starostou městyse - p. Ing. Ladislava Dokulila neuvolněným místostarostou městyse, zastupujícího podle § 104 zák. č. 128/2000 Sb. starostu v době jeho nepřítomnosti nebo v době, kdy starosta nevykonává funkci - p. Rudolfa Matouška neuvolněným místostarostou městyse - p. Mgr. Zdeňka Smrčka neuvolněným místostarostou městyse - p. Ing. Jiřího Mana neuvolněným členem rady městyse bere na vědomí: rezignaci předsedy správní rady Bono Publico Budišov, o. p. s. Ladislava Péti a členů dozorčí rady Vladimíra Cisára a Lenky Řehořkové schvaluje: - Jednací řád zastupitelstva městyse Budišova jako zakladatel Bono Publico Budišov, o. p. s. schvaluje: - zvýšení počtu správní rady společnosti na 6 - doplnění správní rady Bono Publico Budišov, o. p. s. o členy: p. Ing. Milan Boček, p. MVDr. Vladimír Mareček, p. Rudolf Matoušek, p. Mgr. Jana Smrčková - doplnění dozorčí rady Bono Publico Budišov, o. p. s. o členy: p. Vladislava Karasová, p. Zdeněk Sedláček Usnesení bylo schváleno počtem hlasů 15, Proti bylo 0 členů zastupitelsta obce, Zdrţelo se hlasování 0 členů zastupitelstva. Usnesení č. 2 z jednání zastupitelstva Městyse Budišov ze dne 28. 11. 2006 Upravená verze z důvodů dodržení zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů Vypuštěné údaje o soukromých osobách a přílohy jsou v plném znění k nahlédnutí oprávněným osobám (občané Budišova a vlastníci nemovitostí na budišovském katastru) na Úřadě městyse Budišov. Zastupitelstvo městyse: bere na vědomí: - návrh programového prohlášení rady městyse - výpověď z bytu v domě čp. 191 k 20.11.2006 - výpověď z bytu č. 3 - budova čp. 110 k 31.10.06 - ţádost o přidělení bytu - stíţnosti občanů městyse na porušení vzájemného souţití - zprávu o činnosti společnosti Bono Publico Budišov

6

- pozastavení administrativních kroků u ţádosti o dotaci na projektu „Obnova památkově chráněných objektů za účelem turismu na Třebíčsku“ - sdělení pozemkového fondu o zaevidování dohody o poskytnutí peněţité náhrady - ţádost MŠ Budišov o příspěvek na činnost výtvarného krouţku - návrh organizačního řádu městyse - zprávu o hospodaření v lesích městyse schvaluje: - volbu zástupce a kandidáta do rady do mikroregionu Horácko – Ing. Ladislav Dokulil, - volbu kontrolního výboru – p. MVDr. Vladimír Mareček (předseda), p. Helena Kostelecká, p. RNDr. Zdeněk Machát, - volbu výboru finančního – p. Vladislava Karasová (předsedkyně), p. Miroslav Kubín, p. Vladimír Suchánek, - volbu výboru pro občanské záleţitosti – Petr Piňos (předseda), p. Vladislava Karasová, p. Mgr. Jana Smrčková, p. Vladimír Suchánek, p. Zedníčková Marie - volbu kulturního a sportovního výboru: Ing. Ladislav Dokulil (předseda), Petr Piňos, Vladimír Suchánek, Pavel Široký, Karel Pavlíček, Antonín Večeřa - program inventur a volbu inventarizačních komisí hlavní inventarizační komise – Ing. Ladislav Dokulil (předseda), Rudolf Matoušek, Pavla Piňosová, komise SDH Budišov – Rostislav Carda (předseda), Miroslav Kubín, Martin Netík komise SDH Mihoukovice – Radek Nejedlý (předseda), RNDr. Zdeněk Machát, Antonín Večeřa, komise OÚ-budova – Radka Váňová (předsedkyně), Marie Zedníčková, Vladimír Suchánek, komise OÚ-ostatní – Marek Pavlíček (předseda), Ing. Jiří Man, Petr Piňos, - starostovi úřední hodiny pro veřejnost kaţdé pondělí od 6.30 do 8 a od 15 do 18 hodin a kaţdou středu od 16 do 18 hodin, - místostarostům úřední hodiny pro veřejnost kaţdou středu od 15 do 18 hodin, - odměny pro členy zastupitelstva – navrţeno 9000 Kč pro starostu, 4000 Kč pro místostarosty, 1100 Kč pro člena rady a 300 Kč pro ostatní členy zastupitelstva - doplnění jednatele Technických sluţeb Budišov – Ing. Jiří Man, - prodej pozemku parc. č. 546/4 u Pyšeláku p Piotrovskému – cena 100 Kč/m2 - příspěvek Junáku Budišov 3000 Kč, - příspěvek Budišovským ţenám a jejich příznivcům na mikulášskou nadílku 3000 Kč, - záměr prodeje pozemku p.č. 564 o výměře 4 m2 - pronájem místa pro lunapark p. Flachse na rok 2007 na obvyklém místě a rozsahu - souhlas městyse s kabelovou přípojkou el. energie na parcele č. 3524/73 - přidělení bytu v domě č.p. 191 p. Dvořákovi Budišov 276 za podmínek splnění poţadovaných kritérií - úvěr 1 071 377,40 Kč na vratku dotace poskytnuté podle smlouvy o podpoře č. 04359921 a vrácení vyplaceného nájemného za rok 2005 – Sdruţení pro plynofikaci Budišovsko - rozpočtové úpravy k 28. 11. 2006 - ceník za svoz odpadů na rok 2007 - ceník za tisk v knihovně Budišov 7

ukládá: - starostovi úřední hodiny pro veřejnost kaţdé pondělí od 6.30 do 8, od 15 do 18 hodin kaţdou středu od 16 do 18 hodin, termín trvale, - místostarostům úřední hodiny pro veřejnost kaţdou středu od 15 do 18 hodin, termín trvale, - radnímu Piňosovi odpovědnost v těchto oblatech: Ekonomika a finance, majetek městyse, komunikace rady městyse s občany, kultura, zájmová činnost, sport a rekreace, práce úřadu městyse, matriky a stavebního úřadu, - radnímu Dokulilovi odpovědnost v těchto oblastech: Zákony a předpisy, podklady pro výstavbu, informatika, internetové stránky městyse, Budišovský zpravodaj, prezentace městyse a tisk, mikroregion Horácko, - radnímu Matouškovi odpovědnost v těchto oblastech: Výstavba, kanalizace, Technické sluţby Budišov, Bono Publico Budišov, - radnímu Smrčkovi odpovědnost v těchto oblastech: Ţivotní prostředí, školství a vzdělávání, doprava, vodní hospodářství a rybářství, - radnímu Manovi odpovědnost v těchto oblastech: technické sluţby, zemědělství, sluţby a řemesla - zajistit prodej pozemku parc. č. 546/4 p. Piotrovskému, odpovídá starosta, termín do 15. 12. 2006, - dopracovat Programové prohlášení rady městyse Budišova pro nastávající volební období, odpovídají členové rady, termín do 15. 12. 2006 - připravit a podepsat nájemní smlouvu na byt v domě čp. 191 s p. Dvořákem, odpovídá starosta, termín: 31. 12. 2006 - projednat obsazení volného bytu v DPS, odpovídají členové rady, termín trvale - jednat ve věci stíţnosti p. Kubeše, odpovídají starosta, Mgr. Smrček, termín: 31. 12. 2006 - odpovědět na ţádost nájemníků DPS o vybudování chodníku k DPS, odpovídá starosta, termín: 15. 12. 2006 - odpovědět na stíţnost manţ. Tomkových, odpovídá Ing. Dokulil, termín do 31. 12. 2006 - jednat s MŠ Budišov o poskytnutí příspěvku, odpovídá Mgr. Smrček, termín: 15. 12. 2006 - odpovědět p. Chybové na stíţnost, odpovídá p. Matoušek, termín: 31. 12. 2006 - projednat moţnost sluţeb odvozu odpadu u jiné firmy, odpovídají členové rady termín: l. čtvrtletí 2007 - dopracovat organizační řád městyse, odpovídají členové rady, termín: do příští schůze zastupitelstva

__________

8

Budišov opět městysem

9

Písemné potvrzení o stanovení obce Budišov městysem ke dni 10. 10. 2006 převzali místostarostové Ing. Dokulil a Petr Piňos 17. října v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky od jejího předsedy Ing. Miloslava Vlčka.

Budišov uţ městysem byl před rokem 1954, titul městys a předtím městečko mu náleţel uţ od roku 1538, kdy byl na městečko povýšen. Obnovení titulu pro Budišov znamená především zvýšení prestiţe, které v současné době bude potřeba nejvíce. Znamená to i více práce pro úřad městyse v důsledku změny razítek, formulářů, tabulek apod. Znamená to ale také menší jazykové problémy. Jak se to skloňuje? „Přestoţe Slovník spisovné češtiny uvádí pouze měkké skloňování, Pravidla českého pravopisu připouštějí vedle skloňování podle vzoru „stroj“ také dubletní skloňování podle vzoru „hrad“: tedy ve 2. pádě j. č. městyse i městysu, v 1. a 4. p. mn. č. městyse i městysy, v 7. p. mn. č. s městysi i s městysy. Ať uţ zvolíte skloňování měkké, nebo tvrdé, v 6. pádě mn. č. doporučujeme podobu „městysech“, která v úzu převaţuje.“ Tolik Ústav pro jazyk český.

__________

10

Volby v městyse Budišov Účast 574 voličů ze 931 – 61,65 % Nejvíce mandátů ČSSD – 4 Nejméně mandátů Sport a ODS – 1 Zvolení zastupitelé: strana ČSSD KDU-ČSL Sdruţení pro Budišov ROZVOJ BUDIŠOVA Sdruţení pro Budišov ČSSD ČSSD Sdruţení pro Budišov SPORT KSČM ČSSD KSČM KDU-ČSL ROZVOJ BUDIŠOVA ODS

zastupitel Piňos Petr Dokulil Ladislav Ing. Smrček Zdeněk Mgr. Man Jiří Ing. Boček Milan Ing. Karasová Vladislava Machát Zdeněk RNDr. Smrčková Jana Mgr. Večeřa Antonín Matoušek Rudolf Sedláček Zdeněk Suchánek Vladimír Kubín Miroslav Kostelecká Helena Mareček Vladimír MVDr.

hlasy 352 254 293 227 220 199 195 173 170 165 159 157 134 116 100

Více na volby.cz.

Zdá se, ţe všichni teď prahnou po srovnání s minulými volbami a chtělo by se porovnávat a spekulovat, zda a jak letošní volby v Budišově ovlivnila mediální aféra kolem starosty. Tady to je: Ve volbách roku 2002 přišlo z 900 zapsaných voličů volit 553, účast byla 61,44 %, letos přišlo 574 z 931 voličů, účast 61,65 %. Odevzdaných obálek bylo v roce 2002 552, letos 569, coţ je jen o 17 více, je to tedy srovnatelné. V letošních volbách se volilo o 4 kandidáty více, ale kaţdý volič mohl označit také o 4 kandidáty více neţ minule. Kandidátních listin bylo minule 5, v roce 2006 jiţ 7. Přehled zisku mandátů podle kandidátních listin: 2002 2006 listina 11

ČSSD KDU-ČSL KSČM ODS sportovci Sdr. pro Budišov Rozvoj Budišova

4 2 2 2 1 0 0

4 2 2 1 1 3 2

Pouze ODS přišla o jeden mandát, vznikly tři nové pro Sdruţení pro Budišov 2002–2006 a dva pro Rozvoj Budišova. Přehled zisku hlasů zastupitelů z minulých a letošních voleb: jméno Petr Piňos Ing. Ladislav Dokulil Vladislava Karasová Antonín Večeřa Rudolf Matoušek Vladimír Suchánek Miroslav Kubín Ing. Zdenek Toufar Dušan Kresan

kand.list. ČSSD KDU-ČSL ČSSD sport KSČM KSČM kand.list. ČSSD/rozvoj ODS/rozvoj

2002 2004 221 352 324 254 251 199 185 170 179 165 169 157 127 134 217 112 103 73

Vzhledem k tomu, ţe hodně hlasů dostali kandidáti z nových volebních seskupení, jsou výsledky poměrně srovnatelné. Z devíti minulých zastupitelů se mezi nové dostalo sedm, pouze dva neprošli, ale oba kandidovali na jiné listině, neţ v roce 2002. V novém zastupitelstvu zasedne téměř polovina členů s vysokoškolským titulem (minule jen dva). To je zajímavý fakt, ale v ţádném případě neznamená, ţe by nové zastupitelstvo mělo být z toho důvodu lepší neţ to minulé. Ale nové zastupitelstvo bude moci lépe pracovat z jiného důvodu. Je v něm zastoupeno více profesí, jsou tam zástupci sluţeb a podnikání, školství, stavebnictví, dopravy i informatiky. V kaţdém případě se dá říci, ţe mediální aféry neměly na volby v Budišově podstatný vliv. Ladislav Dokulil

12

ZPRÁVY Černobílá Afrika – Budišov V květnu letošního roku se konala na ZŠ Budišov ve spolupráci se Společností česko-arabskou výtvarná soutěţ s názvem Černobílá Afrika: Vybrané práce byly vystaveny na obecním úřadě. Děti, které se umístily do třetího místa, si mohly vybrat jednu z cen, jako například dřevěné masky, sošky, obrázky a podobně. Tyto děti se později zúčastnily i výletu do ZOO v Brně. I kdyţ jim ze začátku nepřálo počasí, které se nakonec vylepšilo, mohly vidět spoustu krásných zvířat. Po prohlídce se děti rozdělily na dvě skupinky, jedna byla ta, která chtěla pokračovat v prohlídce ZOO, druhá se rozhodla navštívit besedu o arabsko-africké kultuře a o spoustě dalších zajímavostí z těchto zemí. Čekalo na ně vystoupení kouzelníka, břišní tanečnice, africká hudba, uţ zmiňovaná beseda s černoušky a také ing. Rostislav Tesař, který celou akci vymyslel a organizačně i finančně zajistil. Děti mohly uplatnit své výtvarné schopnosti i v soutěţi malování masek. Vítězové byli odměněni zvířátky, samozřejmě jen těmi plyšovými, a dobrůtkami. Byl to velice pěkný den, ve kterém děti mohly poznat zvířata a kulturu afrických i arabských zemí. Jitka Válková, žákyně 9. A, ZŠ Budišov Odvlhčení obvodového zdiva a obnova fasády na budišovském kostele Ve chvíli, kdy přišly peníze z Ministerstva kultury ČR na opravu kostela, nic nebránilo započetí oprav venkovních omítek. Samotným pracím, které prováděla Soukromá stavební huť, s. r. o., jejímţ vedoucím je autorizovaný stavitel Pavel Široký, předcházelo měření vlhkosti. Většina zdiva měla vlhkost 1–3 %, u věţe bylo naměřeno 9 % a nejvyšších hodnot bylo dosaţeno u klenby kůru 11–12 %. Tyto hodnoty zjistila českobudějovická firma DEXOR s. r. o., jejíţ pracovník Ing. Jiří Remeš připravoval v závěrečné fázi i barvu na nátěr fasády. K postavení lešení, jeţ bylo dovezeno z Benetic (majitelem děkanství Velké Meziříčí), došlo po otlučení zdiva kolem celého kostela , v průměru do 1 m od země (místy i výše), a to od 6. do 12. září. Lešení stavěla specializovaná brněnská firma. Jiţ 13. září začalo omítání a 15. září část kostela od sakristie k věţi byla natřena podkladovým bílým nátěrem. Kolem 21. září jsou hotovy omítky za náhrobky Barattů a dochází k dodělávání plochy od vchodu do boční lodi, směrem k věţi kostela, vše ukončeno podkladovým nátěrem. V této době dochází k hledání nejvhodnějšího odstínu barvy (zvolen šedo-bílý odstín) zaloţené na vápenné bázi. Ke konci září se vyměňují popraskaná venkovní skla kryjící vitráţe, kovové rámy, v nichţ jsou skla uchycena, jsou opatřena nátěrem, u parapetů venkovních oken dochází k výměně stávajících plechů za měděné, z nichţ je, v místech styku boční lodě s věţí, zhotoven i okap. Díky příznivému počasí se jiţ 10. října můţe započít s prvním krycím nátěrem celé fasády, druhý následoval do týdne. Rozebráním lešení skončila první, nejdůleţitější fáze oprav. 13

Stavební parta Pavla Širokého

V jejich rámci dochází od 6. listopadu k reparaci vnitřních rámů oken a na jaro se plánuje úprava větracího kanálku, který se nachází téměř kolem celého vnějšího zdiva kostela. V současné době svítí do širokého okolí kostel novotou. Nezbývá neţ poděkovat všem, kdo se o to zaslouţili – odvedli kus dobré práce. Dýňobraní – 7. ročník Letošní dýňobraní se vydařilo. Pěkné počasí, zaplněná louka pod hrází Pekařáku, nápadné výtvory z dýní, zeleniny a ovoce a v neposlední řadě nafukovací skákací hrad, který byl pro děti zdarma, to vše nalákalo Pod Hrázku snad největší počet návštěvníků a posléze diváků, z nichţ mnozí zde byli poprvé. Po slavnostním donesení a vztyčení dýňovlajky začal bohatý program, který hýřil vtipem, nápady a originalitou. Jednotlivé scénky uváděli dva konferenciéři Čongo a Longo, kteří upoutali svým vzezřením, především díky křiklavé oranţové barvě, která zdobila jejich obličeje (kombinace mezi Fantomasem a dýňovým symbolem nastupujícího podzimu). Velkou část programu tvořily pohybové kreace na hudbu skupin Těţkej Pokondr, Maxim Turbulenc, zpěváků Michaela Jacksona, Ilony Csákové a vše vrcholilo parodováním Hříšného tance. Mladší generace byla nadšená a i pamětníci si při písni Zhasněte lampiony přišli na své. Bouřlivý potlesk vyvolalo vystoupení mladých flétnistek a krátká, úspěšná country výuka tance několika odváţlivců.

14

15

16

Hudební vystoupení doplňovaly zdařilé scénky, za mnohé snad jedna. Průvodci programem uvedli příjezd a vystoupení známé zpěvačky Jarmily. Diváci poněkud vytuhli, kdyţ začal Pod Hrázku přijíţdět autobus. Ten zastavil a z něj vystoupila Jarmila. Uklonila se, otočila, znovu nastoupila do autobusu, který se pomalu začal od parketu vzdalovat. Myslím si, ţe pro někoho tento kameňák mohl být silným kafem.

Mezitím ţeny, jeţ byly vedle organizátorek celého odpoledne i autorkami zdařilých dýňových exponátů a účinkujícími zároveň, roznášely mezi diváky, kteří byli současně i porotci, koláčky a cukroví, po kterých se jen zaprášilo. Vtipnými a praktickými se ukázaly i dva vynálezy, jeţ demonstroval jeden z konferenciérů – rama vysavač a krabicový skládač triček, které vyvolaly údiv i smích zároveň. Krátce před vyhlášením výsledků obdrţely děti, které se aktivně dýňobraní zúčastnily, drobné dárky. Ty dostali i ti z nejlepších, kteří si nakonec spolu s ostatními diváky vyslechli nostalgickou píseň všech účinkujících na rozloučenou. Kde nakonec skončila dýňovlajka, nevím. Kdyţ jsem odjíţděl, ještě se houpala v korunách stromů a já jsem se v duchu těšil na příští rok, kdy znovu jakoby propluje mezi diváky a bude slavnostně vztyčena ve stejném místě jako letos. Karel Pavlíček

17

Misijní neděle Pro ty, kteří byli v neděli 22. října u toho, bude naše hádanka snadná. Ti ostatní ať to alespoň zkusí: V kterém chrámě se v jediný den sešli zástupci všech pěti obydlených světadílů? Snad tam, kde strmí církve skála… v přepamátném, věčném Římě…?

Samá voda! Bylo to u nás v Budišově. Dětem pod vedením paní katechetky Martiny Brestovské se tu podařilo (uţ po několikáté, pokaţdé při jiné příleţitosti a pokaţdé jinak) jednoduchým a vysoce srozumitelným způsobem připomenout některou ze zdánlivě samozřejmých myšlenek: Kolik je na světě lidí, odkázaných na dobrou vůli a pomoc těch druhých? Kolik je potřebných, kolik je těch, kterým se nedostává ani toho nejzákladnějšího? Něco jiného je být „světoví“ a něco jiného je cítit zodpovědnost za svět. To první je výzvou jen pro některé, to druhé by mělo platit pro kaţdého z nás.

18

Zámek v Budišově u Třebíče – dny otevřených dveří V průběhu letošního roku se obec Budišov se svojí dominantou – zámkem – stala mediálně známou. Poněvadţ veřejnost v této souvislosti nebyla dostatečně informována o tom, kdo zámek uţívá, co je v jeho prostorách a v jakém stavu se v současné době objekt nachází, umoţnilo Moravské zemské muzeum se sídlem v Brně (MZM) bezplatnou prohlídku této ţivé a opravené památky uspořádáním Dne otevřených dveří. Akce se konala u příleţitosti státního svátku ČR a proběhla ve dnech 28.–29. října. V jejím rámci přijelo a přišlo 1022 návštěvníků. Vyuţili ojedinělé příleţitosti a prohlédli si nejen část zoologického depozitáře, která je od roku 1991 během sezóny veřejnosti zpřístupněna, nýbrţ také depozitář botanický a entomologický i restaurované malované místnosti ve II. poschodí a unikátní salu terrenu v přízemí zámku. Navíc měli všichni moţnost získat vyčerpávající informace od pracovníků odborných oddělení muzea a průvodkyň, kteří byli po celou dobu přítomni a připraveni odpovídat na dotazy návštěvníků. Během přípravy a propagace Dne otevřených dveří poskytl ředitel muzea tisku informace o historii působení instituce v budišovském zámku: MZM objekt vyuţívá jiţ déle neţ 30 let k uloţení, resp. vystavování svých botanických, entomologických, paleontologických a zoologických sbírek. Před zahájením stěhování, které trvalo od roku 1974 s krátkými přestávkami více neţ 20 let, prošel zámek v letech 1971–1974 rozsáhlou rekonstrukcí. Ta po odstěhování nájemníků pokračovala opravou severního křídla. Roku 1999 byla zahájena druhá etapa, během které byla provedena generální rekonstrukce krovu, náhrada střešní krytiny a zejména výměna dřevěných podlah napadených dřevomorkou. Do těchto rekonstrukčních prací stát vloţil více neţ 18,8 milionů Kč. Navíc bylo investováno přes 2,5 milionů Kč do obnovy zámeckého parku. Krátce před dokončením uvedených rekonstrukcí přešel zámek v roce 2003 do vlastnictví obce. K dnešnímu dni jsou zoologické sbírky čítající téměř 40 000 poloţek a archiv oddělení včetně části knihovny uloţeny ve 26 místnostech budišovského zámku, coţ presentuje celkem 750 m2 a 2250 m3. Entomologické oddělení zde uchovává na 100 000 exemplářů hmyzu a oddělení botanické na 200 000 poloţek mykologického materiálu a 100 000 poloţek mechorostů. V zámku jsou umístěny i knihovna a archiv oddělení pro historii biologických věd. V prostorách předzámčí je k dnešnímu dni uloţeno na 2230 krabic paleontologického materiálu o celkové hmotnosti 33,5 tuny. Všechny muzejní sbírky jsou během roku kontrolovány, probíhají zde pravidelně práce inventarizační, konzervační a desinfekční zásahy. Studijní části depozitářů navštěvují pravidelně naši i zahraniční badatelé. Z ohlasu účastníků prohlídky zámku vyplynulo, ţe si uvědomují jedinečnost a nezastupitelné místo zámeckého depozitáře, především jeho zpřístupněné části, pro Budišov a ţe stěhování kterékoliv části sbírek by znamenalo likvidaci jedinečných exemplářů a nenahraditelných kulturních hodnot. Někteří své dojmy pouze vyslovili, jiní je zaznamenali do návštěvní knihy. Věříme, ţe pod dojmem bezesporu úspěšné akce a značného zájmu a příznivého ohlasu návštěvníků a u vědomí neopakovatelné situace budou o budoucí spolupráci s muzeem rozhodovat i představitelé obce.

19

Z návštěvní knihy 20

Lze jen litovat, ţe obec nezajistila dostatečné označení nově vybudovaného parkoviště v bezprostřední blízkosti zámku, které zůstalo pro řidiče přijíţdějící z obou směrů utajeno. Helena Sutorová Keramický betlém Od 6. prosince 2006 do 6. ledna 2007 se v Malovaném domě v Třebíči koná Vánoční výstava, na které je k vidění i keramický betlém ţáků ZŠ Budišov. __________

Z HISTORIE Hrady a tvrze V tomto článku se opět vydáme za poznáním historie středověkých hrádků a tvrzí. K prvním zbytkům se vypravíme ke Kramolínu, odtud k místu, kde se říká „Na Hrádku“.

Na Hrádku

Hrádek se nachází pod hrází vodní nádrţe Dalešice, poblíţ asfaltové cesty vedoucí od Kramolína k vodní elektrárně Dalešice. V publikaci Vlastivěda moravská náměšťského okresu, František Dvorský 1908, v kapitole o obci Kramolín, se na straně 228 můţeme 21

dočíst: Proti Slavětickému mlýnu nad „Francouzským ţlebem“ na strmé strání nad řekou Jihlavou stávala jakási tvrz malých rozměrů, kde se říká „Na Hrádku“. Nyní se zde nachází v lese pouze kus příkopu a kulatá prohlubeň, o níţ se vypráví, ţe tu bývala studna asi 90 sáhů hluboká. Pověst praví, ţe jeptišky, jimţ hrádek i s okolními lesy náleţel, přišly do Kramolína ţádat o 4 míry ovsa pro koně a slibovaly, ţe za to budou kramolínští osvobození od platů a zbořenina i s okolními lesy jim připadnou. Jelikoţ to bylo přede ţněmi, nemohli kramolínští jejich ţádosti vyhovět, a proto zůstalo při starém. V místě, kde se říká „Na Hrádku“, lze dodnes vidět příkop. Pověst se týká jeptišek Dalešických, které měly v Dalešicích klášter připomínaný roku 1303, zaniklý v roce 1560. Kromě tohoto hrádku je u Kramolína místo zvané „Na Hradisku“ na ostroţně v téměř kruhovitém meandru řeky Jihlavy (ze tří stran obtékala voda). Dnes se nachází v nejširší části Dalešické přehrady a je zatopené vodou, jen za sníţeného stavu hladiny vody vystupuje jako ostrov. Toto hradisko bylo archeologicky zkoumané, osídlené bylo od doby neolitu (mladší doby kamenné) aţ po 11. století (dobu Slovanů).

Dvůr u hradu Holoubek

Od Kramolína se vydáme ke zřícenině středověkého hradu Holoubek nad vodní nádrţí Dalešice, poblíţ Plešic. Zde nás zaujme zbytek středověkého dvora v předhradí před hradním příkopem. Dvůr byl zděný a obsahoval nejméně tři stavení. Opevněn byl náspem, příkopem a srubovou baštou ze dřeva. Prostor dvora slouţil jako předhradí hradu Holoubek. Jediná zpráva o dvoru je z roku 1415, kdy přechází spolu s hradem od Martina z Radotic na Arnošta Flašku z Rychtemburka. Kolem dvora vedly dvě úboční cesty na nástupní terasu k mostu přes hradní příkop do hradu. Dodnes se po tomto dvoře zachovaly příkopy a valy. 22

Hrad Holoubek 23

Hrad Holoubek je zřícenina hradu postaveného ve dvacátých letech 14. století Konrádem Payrem a Bohušem ze Starče, kteří měli ve znaku letícího holuba. Po Bohušovi zdědili hrad jeho synové Jan, Mikeš a Rulant, který v roce 1392 hrad prodal bývalému brněnskému mincmistrovi Martinovi z Radotic. I kdyţ byl právoplatný majitel Martin z Radotic, hradu se neprávem zmocnili (obsadili jej) Jindřich z Jevišovic a Přech z Kovetic. A tak se s nimi čtrnáct let Martin z Radotic soudil. Soud sice uznal právo Martinovo, ale hrad zpět nedostal, proto se rozhodl dobýt ho násilím. Stalo se tak v roce 1407. Martin z Radotic se dlouholetými soudními spory, obléháním a dobýváním hradu značně zadluţil, proto musel hrad Holoubek v roce 1415 přenechat svému věřiteli Arnoštu Flaškovi z Rychtemburka. Arnošt o rok později hrad prodal Bedřichovi z Říčan, ale hradu se zakrátko zmocnil Martinův synovec Linhart z Radotic. Za husitských válek se dostal hrad do rukou různých nepovolaných, kteří odtud páchali loupeţe, coţ se dělo i z jiných hradů v okolí. V roce 1434 se uvádí jako majitel hradu Holoubek Beneš z Krhova, od něhoţ hrad přešel na Raymbrechta z Ebersdorfu. Poněvadţ se z hradu tropily loupeţe, usnesli se páni na velkomeziříčském zemském sněmu v roce 1440 na zboření hradu Holoubek a dalších loupeţných hradů v okolí. To se ovšem ihned nestalo a Raymbrecht z Ebersdorfu ho prodal Ondřejovi z Okarce a jeho synovi Albrechtovi. V roce 1446 byl hrad Holoubek na základě rozhodnutí z roku 1440 rozbořen. Tím skončila historie jednoho malého hradu v našem okolí. Zachovaly se z něj zbytky válcové věţe do výšky 9 metrů a sotva patrné zbytky zdí obdélníkového paláce. V létě toto místo bývá často navštěvováno trampy.

Plešická tvrz

24

Naproti hradu Holoubek, přes údolí Plešického potoka na ostroţně, lze spatřit terénní pozůstatky opevnění (příkopy, valy). Miroslav Plaček v knize Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, vydané v roce 2001, o tom píše: „Zdá se, ţe objekt (jakási tvrz) byl ze dřeva, protoţe se nezachovaly ţádné stopy po zděných prvcích. Opevnění poskytovalo nádherný pohled do údolí Plešického potoka a řeky Jihlavy a především na hrad Holoubek, který stál na opačné straně Plešického potoka, je níţ poloţený, vzdálený 180 metrů, tudíţ co by kamenem dohodil. Protoţe se v pramenech neobjevuje, šlo s největší pravděpodobností o obléhací tvrz výše uvedeného hradu. Postavil ji asi Martin z Radotic, kdyţ dobýval hrad Holoubek. Tvrz byla velmi uţitečná, neboť bylo moţné na ni umístit praky a na hrad vrhat kamenné projektily. Navíc se zde bylo moţné ubytovat, protoţe obléhání trvalo i řadu měsíců. Kromě toho můţeme předpokládat, ţe se Martin nějakou dobu pokoušel hrad získat překvapivě a menšími silami. Na vhodnou příleţitost mohl čekat na tomto opevnění. Po dobytí hradu ztratila tato tvrz smysl a zanikla. Tyto představy by mohl potvrdit a nebo vyvrátit archeologický výzkum, který zde dosud neproběhl.“ Od hradu Holoubek se vydáme na zříceninu hrádku Templštejn v Nesměřském údolí, o němţ jsem psal jiţ v Budišovském zpravodaji č. 4/2004, zde doplním o nově získané informace. Ještě v šedesátých letech 20. století bylo moţno v prostoru zbytků hranolové věţe vidět kamenné schodiště směřující někam dolů, jakoby pod terén do sklepení nebo do podzemní chodby. Schodiště jiţ dnes není vidět, jelikoţ bylo zavaleno kamením a hlínou z rozpadající se hranolové věţe. Kdyţ se v sedmdesátých letech 20. století dělaly uranové letecké průzkumy nad Templštejnem, ukazovaly sondy dutiny v zemi, coţ nasvědčovalo tomu, ţe tam kdysi bylo nějaké sklepení nebo podzemní chodba. Škoda, ţe zde dosud neproběhl archeologický průzkum, který by prozradil víc. Dnes můţeme vidět na zřícenině hrádku Templštejn zbytek hranolové věţe 5 metrů vysoký, kulatou prohlubeň pravděpodobně po studni a prohlubně po nějakém stavení, které muselo být dřevěné, protoţe se nezachovaly ţádné stopy po zděných prvcích. Zřícenina hrádku Tempštejn je navštěvována četnými turisty a trampy. Od hrádku Templštejn se vydáme k obci Netín na kopec zvaný Stráţnice. Ve Vlastivědě moravské velkomeziříčského okresu z roku 1907, jejímţ autorem je páter Augustin Kratochvíl, se můţeme v kapitole o obci Netín na str. 322 dočíst: „Na Stráţnici stávalo nějaké stráţní opevnění, ač pověst se o tom nedochovala, základy zdí jsou dosud znatelné a hromada olíčeného kamení potvrzují toto mínění.“ Jednalo se o stráţní opevnění, které střeţilo starou cestu vedoucí od Dunaje přes Šatov a Znojmo, odkud mířila na Jevišovice, Jaroměřice nad Rokytnou a tam se větvila jednak na Šebkovice a Čáslavice, anebo na Třebíč, odkud pokračovala přes Trnavu (zde se kříţila s cestou vedoucí z Brna přes Zastávku, Náměšť a Hostákov) a Rudíkov k Velkému Meziříčí. Z Velkého Meziříčí pokračovala cesta do Mostišť, kde se větvila na Křiţanov, a odtud pokračovala do Nového Města na Moravě. Druhá větev pak směřovala přes Olší nad Oslavou a Netín na Ţďár nad Sázavou a dále do Čech. O této cestě se k roku 1144 praví, ţe je pod dozorem zvláštních stráţí a smělo se po ní cestovat jen na základě zvláštního povolení kníţete. Dnes po stráţním opevnění u Netína zbylo jen pár kamenů (v šedesátých letech se zde našla kovová ostruha), základy zapadlé v zemi jiţ vidět nejsou. 25

Naše putování místy dávné historie je u konce. I kdyţ toho ze zmíněných hrádků a tvrzí mnoho nezbylo, zůstává kouzlo, jehoţ součástí je vedle dochovaných historických dat a mnohdy zboţných přání především nádherná krajina, jejíţ součástí bývaly. Pouţitá literatura: Vlastivěda – Náměšťský okres, František Dvorský, 1908 Vlastivěda – Hrotovický okres, František Dvorský, 1916 Vlastivěda – Velkomeziříčský okres, páter Augustin Kratochvíl, 1907 Za uměním Vysočiny, Vladimír Němeček, Alois Plichta a Adolf Rossi, Arca JiMfa, 1996 Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, Miroslav Plaček, 2001 Pooslaví a Pojihlaví, Jiří Lysák, 1997 Josef Mikulášek

__________

Z BUDIŠOVA A OKOLÍ Dušičky a my ostatní pozůstalí Taky máte rádi konec roku? Já ano. Nastupuje vláda Zimy, kterou docela snáším, je tam hodně svátků, mám i narozeniny a člověk se také dostává do jakéhosi poklidu, bilancování a plánovaní na příští rok. Je to období, kdy něco končí a jiné začíná, a kéţ by to bylo zase o trochu lepší, slibujeme si potichu… Je to čas změn. Dvacátý osmý den října nám připomíná, ţe jsme se odtrhli od Rakouska (to nám vadilo)-Uherska (to vadilo zase Slovákům) a stali se společnou republikou. Na Dušičky zase chodíme s rodinami do města mrtvých, abychom se zamysleli nad nekončícím ţivotem a mnozí z nás odprosili za naše nedobré skutky ty, kteří uţ to ale vůbec nepotřebují. Zapálit na jejich hrobech symbolické věčné světlo, ať jim i nám dlouho svítí… Pak následuje ještě poměrně nový státní svátek 17. listopadu, den, který zaměnil jeden světový názor za jiný, který uţ tady ale předtím byl. Vyberte si: návrat zpět, nebo cesta vpřed? Ale letos byl teplý a přívětivý, ten listopad… Potom přichází svatý Mikuláš, který se svými věčnými souputníky andělem (dobro) a čertem (zlo) nahání jiţ po staletí strach dětem a nám, dospělým, připomíná blíţící se Vánoce. A ty jsou krásné, ať jsou na sněhu nebo na blátě. Jsou to časy hojnosti, jídla, dárků, přidejte si tam hodně pohody a dobroty k lidem… a buďme za to vděční osudu, za ten určitý blahobyt, který tady máme. Ne všude to tak je a já to viděl na vlastní oči, kdyţ jsem trávil pár Vánoc v Africe… No a Nový rok, veselý Silvestr, jakýsi pomyslný bod v časoprostoru, kdy se sice vystřídají letopočty, ale my tam často pokračujeme stejní, nezměnění, jen o rok starší, nepřijmeme závazek-předsevzetí se zlepšit, kde to jde, a uvedu klasické moţnosti jako hubnout, nekouřit, naučit se cizí jazyk apod. 26

Mezitím jsme stihli volby, takţe v Budišově máme nové, lépe řečeno staronové radní a tím jistě zajištěnou určitou kontinuitu… ale taky se nad mým rodištěm přehnala společensko-politicko-soukromá smršť, zemětřesení, tsunami a hurikán dohromady, to ještě Budišov nezaţil a doteď se z toho mnozí neumíme vzpamatovat a je to hodně bolestné a překvapivé… Tak takto to vidím já… Ing. Rostislav Tesař Pekařák V podzimních měsících tohoto roku se započaly práce spojené se zavezením rybníka Pekařák. S přihlédnutím k článku zveřejněnému v minulém Budišovském zpravodaji a k vlastnímu vztahu k Pekařáku, v jehoţ okolí jsem proţíval většinu svého dětství, jsem se trošku zamyslel nad tímto rybníkem. Ve své čtyřicetileté paměti jsem se pokusil vybavit si funkce, které rybník Pekařák v minulosti plnil. Asi nejdůleţitější rolí byla funkce požární nádrže, ať jiţ pro poţární cvičení, či bohuţel i hašení poţárů (např. sokolovna v r. 1974, stodola u Kotačků v r. 1976). Nedovolím si pochybovat, ţe budišovští hasiči jiţ v současné době mají detailně zmapovány zemní poţární hydranty a jejich technický stav, takţe je blesková potřeba poţární vody v této části Budišova nijak nezaskočí. Ze starých fotografií je patrná i dřívější „klasická role“ venkovských rybníčků na návsi – chov vodního ptactva. Jistě nejedna husa či kačena obohatila nedělní oběd mnohých budišovských občanů. Na přelomu 70. a 80. let se pokoušela skupina rybářů (Zdeněk Dvořák, Ladislav Pospíšil ml. aj.) několik roků v Pekařáku chovat ryby. Kapři byli chytáni nejen na prut, ale několikrát se konal i výlov. Za velikého zájmu zvědavců (nás dětí, ale i dospělých) byl za pomoci sítí taţených po stranách rybníka a lodiček prováděn výlov rybníka. Jelikoţ jsem nepatřil mezi tyto rybáře, nemohu sdělit, jak chutnal pekařácký kapr. V suchých létech se vcelku hojně vyuţívala voda z tohoto rybníka k zalévání zahrádek. Mnozí z okolí si odváţeli vodu v 200litrových sudech na dvoukolových kárách. Vzpomínám si, ţe dva sousedé (pan Dobrovolný a pan Machát) si umně zhotovili k tomuto účelu ruční vozík s nádrţí. Od hráze rybníka často čerpala vodu i tatrovka místního JZD, obvykle řízená panem Večeřou. Ještě vcelku před nedávnem, před připojením na veřejný vodovod, se z Pekařáku čerpala voda pro zalévání hrobů na místním hřbitově. Pekařák zajišťoval téţ potravinové doplňky pro mnohá zvířata. Pomocí různých sítek připevněných na dlouhých násadách jsme my děti, ale i mnozí dospělí chovatelé, chytali „bažince“ pro domácí drůbež. Ve své době téměř denně chytal pan Bajer z druţstevních bytovek drobný vodní plankton, námi označován jako „blechy“, pro akvarijní ryby. Pro děti měl Pekařák určitě nejdůleţitější význam v zimě, kdy zamrzal. Ještě před zavezením bazénu před Kašparovými, kdy se přítok znatelně oteplil, zamrzal rybník často jiţ po 20. listopadu. To pak vznikl téměř „zimní stadion“ a mohla započít nekonečná hokejová utkání. Nezbytné branky, které byly po zbytek roku vyuţity Pod Hrázkou jako 27

fotbalové, a shrnovadla svařil pan Miroslav Škarek. Občas se hrály zápasy i mezi vesnicemi. Vzpomínám si například na opakovaná střetnutí s Náramčí či Studnicemi (rozhodčím byl Miloš Šulc). Zpravidla jsme vyhrávali výsledkem okolo 15:1. Nebylo divu, vţdyť jsme my kluci měli doopravdovou brankářskou výzbroj ( kdepak asi skončila?), ve které v mém dětství nejčastěji chytal Vláďa Frejlich, později Jirka Nováček a ještě později Petr Piňos. Mnohdy o víkendech přišel na rybník se svojí malou dětskou brankářskou výstrojí tehdy cca 10letý Petr Hrachovina z Brna, zvaný Paragon. To se pak hrálo na obou stranách se skutečným brankařem. Tento chlapec v té době chytal za Dům pionýrů a mládeţe Brno, v dospělosti pak jako profesionál za prvoligovou Kometu Brno či Rosice, nyní chytá na sklonku své kariéry ve Velkém Meziříčí. Hokej se hrál „po kotníky,“ „po kolena“ nebo „po zuby.“ To znamenalo, do jaké výšky se mohl během hry zvedat puk. Zamrzlý Pekařák nám nepřinášel jen radost ze hry, ale i nepsanou povinnost shrnování sněhu a jeho vyhazování z rybníka. Nevzpomínám si, ţe by se některý mladý hokejista tomuto snaţil nějak systematicky vyhnout, proto byla hrací plocha vţdy prakticky ihned po sněhové nadílce připravena ke hře. Náš hokejový stánek měl mít i umělé osvětlení, na straně se zábradlím byly vztyčeny dva dřevěné, asi šestimetrové sloupy, na které měly být připevněny reflektory. Světla ale nebyla nikdy instalována. Jako vzpomínka na tuto snahu zůstaly aţ dosud přivařeny na zábradlí dvě dvojice ţelezných krouţků - objímek. Pekařák byl vyuţit i k dětským hrám, jelikoţ v jeho bezprostředním okolí bydlelo mnoho dětí. Bylo období, kdy jsme na délce rybníka soutěţili s klasickými kůrovými loďkami, vybavenými igelitovou plachtou. Skutečně moderním výstřelkem pak jiţ byly vlastnoručně zhotovené motorové lodě s bateriovým pohonem. Dlouhé chvíle jsme si krátili házením žabek od hráze rybníka. Stále nevím, jak je moţné, ţe Jikra Řiháků jich běţně dokázal jedním hodem 10 aţ 15. Ke hrám byla vyuţívána i hráz rybníka. Na jejím ţelezném poklopu jsme my kluci zejména v létě hráli karty. Dodnes si vybavuji, jak jsme občas po větrném poryvu lovili karty z rybníka. Pokud nás uţ karban nebavil, mnohdy jsme z tohoto stanoviště zapisovali projíždějící auta (SPZ, barvu, typ a počet osob ve vozidle). Jindy jsme o betonový taras práskali petardy, byla to ovšem domácí výroba za pomocí sirek, dutého klíče, hřebíku a kousku provázku. Hráz rybníka tvořila i pomyslný start a cíl cyklistických závodů, obvykle na okruhu okolo lékárny u Keprtů. Nejčastějším vítězem býval František Kašpar. K dobrovolnému koupání se Pekařák za mé paměti nikdy nevyuţíval, coţ není divu, neboť jeho voda, slušně řečeno, spíše nevoněla. Vzpomínám si pouze na jedno koupání, to se dříve zmiňovaný Jirka Nováček vsadil s Laďou Vrbou ml. Po několika tempech ale uţ Jirka rychle ujíţděl na kole provést svou očistu do Pyšeláku. Poslední rolí, co si vybavuji, byla jakási přírodní pomůcka pro předpověď počasí. Pokud si v létě vlaštovky „brousily“ bříško o hladinu vody, bylo všem sousedům v okolí jasné, ţe bude pršet. Závěrem bych si dovolil přidat ještě malé zamyšlení. Jistě ţe mnohé mnou zmiňované role Pekařáku jsou jiţ dávno překonané či spíše úsměvné, přesto se ale domnívám, ţe především budišovské děti by si zaslouţily pořádné kluziště ohraničené mantinely! Při tom si nelze nevzpomenout na útrţky z textu asi 30 roků staré písně skupiny Katapult:

28

…až se bude psát rok 2006 … až budem pyšní na všechno co dovedem … pak bude možná pozdě na to chtít se ptát … a co děti, mají si kde hrát?! Co na to zejména vy, noví zastupitelé? Ladislav Eichler ml. Poctivost Dříve se říkalo: S poctivostí nejdál dojdeš. V minulém období se ono rčení změnilo ve: Kdo nekrade, okrádá svoji rodinu. A v nynější době se z pojmu poctivost jakoby stal archaismus. Novinářka Petra Procházková v jednom ze svých rozhovorů pouţila další slůvko z této oblasti – pokora, tázaný jí odpověděl, ţe se podle něj jedná o projev slabosti. Vše jakoby bylo obráceno vzhůru nohama. Jedno nedělní odpoledne, během léta, počasí přímo lákalo k vycházce. Neodolal jsem ani já. Při výjezdu z domu jsem se pozdravil s několika mladými lidmi, z nichţ jsem některé znal od vidění, a pokračoval v cestě. Asi po sto metrech jsem před sebou spatřil cosi leţet na chodníku. Byly to dvě papírové dvousetkoruny. Obezřetně jsem je začal zvedat ze země. Vybavila se mi totiţ historka, kterou jsem zaţil při procházce před několika léty (shodou okolností jsem měl dnes naplánovanou stejnou trasu). Tehdy jsem za prudkou zátočinou u Valdíkovského rybníka uviděl na silnici peněţenku. Ohnul jsem se pro ni, abych zjistil, komu patří. Zvednout se mi ji však nepodařilo, jakoby byla k silnici přibitá (jak jsem zjistil, do asfaltového povrchu byla přišroubovaná). Vzápětí se ozval chechot několika hochů, kteří byli ukryti v hustém porostu nedaleké stráně – naletěl jsem. Pomalu jsem se rozjel. Vzápětí se ze stráně znovu ozval řehot, cyklista jedoucí za mnou dopadl stejně. Peníze jsem zvedl, tentokrát se smích neozval. Rozhlédl jsem se kolem sebe. Ulice byla prázdná, pouze v dáli jsem viděl skupinu, se kterou jsem se před chvílí míjel. Chvíli jsem čekal, zda se neobjeví někdo, komu budou chybět. Nestalo se tak, peníze jsem dal do kapsy a rychle se rozjel, jelikoţ mě čekalo pěkných pár kilometrů. Cesta ubíhala a já najednou zjistil, ţe mě nalezené peníze začínají pálit. Nebyl jsem schopen vnímat okolní krajinu, a tak jsem začal uvaţovat, kdo je mohl ztratit. Napadla mě pouze jediná moţnost, ţe to musel být někdo z lidí, se kterými jsem se u našeho domu zdravil. Procházeli totiţ místem nálezu těsně přede mnou, kdyby tam peníze jiţ leţely, nemohli je přehlédnout. Nechal jsem vše osudu, doufaje v náhodné setkání, během něhoţ se vše vysvětlí. Skutečně k němu po krátké době došlo – můj předpoklad byl správný. Rád jsem peníze vrátil a zhluboka si přitom oddechl. Na začátku podzimu měla příhoda jakoby pokračování. Nakupoval jsem v obchodě a vzápětí vyřizoval cosi na poště. Asi hodinu po příjezdu domů jsem z hlášení místního rozhlasu vyrozuměl, ţe se našla peněţenka, kdo ji postrádá, ať se staví na obecním úřadě. Hrklo ve mně, snad to není ta moje. Prohledal jsem nákupní tašku a všechny kapsy – byla. A nakonec jen tak pro zajímavost, kromě několika drobných byly v nalezené peněţence dvě papírové dvousetkoruny. Karel Pavlíček 29

Památník Ţelený sloup s hlavicí na vrcholu, nacházející se vedle kamenných pilířů na Kněţském kopci, postavil na základě vzpomínek své matky Zdeněk Sedláček. Ta mu vyprávěla, ţe ještě před kamennými pilíři stával v tomto místě dřevěný sloup, jenţ měl na vrcholu dvě obruče otočené o devadesát stupňů. Kluci se prý do něj trefovali „kudlami“. Na základě tohoto ne moc přesného popisu vytvořil Zdeněk Sedláček sloup podle svých představ.

Nápad i materiál měl jiţ delší dobu. S prací na sloupě začal na jaře 2006 a dokončil jej kolem 25. září 2006. Postavil jej s kamarády na jiţ dříve zhotovený kamenný základ pomocí lan, metodou přesouvání. Sloup váţí 300 kg, na jeho vrcholu je 100kg hlavice tvořená průnikem dvou plných plechových kruhů, vyvolávajících dojem zeměkoule, a smírčím kříţem, který jakoby korespondoval s budoucím nápisem na jedné z cedulek: Na věčnou památku všem kamarádům a rodákům z Mihoukovic. Zamýšlená druhá cedulka je zatím nepopsaná (v mysli autora). Spojením kamenných pilířů s ocelovým sloupem, a pokud bychom šli aţ do dob, kdy zde stal sloup dřevěný, jako by došlo k prolínání věků a k setkání generací. Výsledkem je odváţné seskupení kamene a ţeleza, které budí pozornost. 30

Koho zajímá čeština Jeden žák Velkého Magida strávil u svého učitele řadu let a rozhodl se, že se vrátí domů. Cestou ho napadlo, že by mohl vyhledat v Karlinu rabiho Árona, který byl před lety jeho druhem v Magidově učebně. Do města dorazil kolem půlnoci, jeho touha po příteli však byla tak veliká, že se ihned vydal do Áronova domu a zaklepal na osvětlené okno… Tolik Martin Buber v knize Chasidská vyprávění. Dlouho jsem nevěděl, proč jsem si zrovna na tento příběh vzpomněl po přečtení článků Čeština stále chudobnější, neobratnější a nelíbezná (Sidonia) a Čeština ??? (Dokulil) v minulém a předminulém zpravodaji. Doufám, ţe o několik řádků dále se i k češtině dostanu. Zatím si doposlechněme příběh dvou rabínů, raději ovšem ve verzi Elieho Wiesela, jemuţ se pointu podařilo vyklenout podle mého soudu lépe neţ Buberovi: - Árone, Árone, otevři! - Kdo je tam? Zeptal se hlas zevnitř. - Já, to jsem já. Přicházím z Meziriče! - Kdo je tam? Ozval se opět stejný hlas. - Říkám ti přece, že to jsem já. Árone, copak neznáš můj hlas? Zapomněls na dny a noci, které jsme spolu prožili? Ne, nezapomněl jsem, řekl rabi Áron. Ale jedině Bůh může říci já… Ţijeme v dobách, kdy vyřčené slovo znamená stále méně. Ţijeme v dobách, kdy lze říkat a dělat cokoliv. To, zda mluvíme a píšeme správně česky, je jen komár, jehoţ tu na stránkách zpravodaje pracně cedíme, zatímco velblouda jsme ochotni spolknout. Odkud ţe je odposlouchána ta čeština stále chudobnější, neobratnější a nelíbezná? Ze sdělovacích prostředků? A ty jsou tady snad od toho, aby vytvářely a kultivovaly prostor pro češtinu bohatou a líbeznou? Asi by měly být. Ve skutečnosti jsou tu proto, aby čas, který s nimi strávíme, prodaly inzerentům a vlivovým agenturám. Čím podlejším a nestydatějším způsobem naši pozornost přivábí, tím lépe pro ně. Jedině Bůh můţe říct já… A kdo je člověk? Jak je moţné, ţe se mezi námi najde byť jen jediný, kdo je ochoten dívat se na pořad, který jeho autoři nazvou Udělám cokoliv? Co to má být, cokoliv? Strčím si do nosu ţíţalu, skočím z mostu, stanu se pornohercem, uvařím si polévku z vlastní babičky… jen kdyţ mi to zaručí mých deset minut slávy? Prý ne, má to být údajně zábava pro celou rodinu a motivace účinkujících je ušlechtilá (nevím, neviděl jsem, vidět nechci…) Ale jak si vůbec někdo můţe dovolit vyřknout toto: cokoliv… Můţe být něco krásnějšího, neţ vyznat někomu lásku v přímém přenosu? (Pošta pro tebe). Nevím, je mi těch lidí líto (neviděl jsem, vidět nechci…) Podle mě pravděpodobnost, ţe navrhovaným postupem jakoukoliv skutečnou lásku zabijeme, hraničí téměř s jistotou. A co to je za Třináctou komnatu, která se pro nás otevírá kaţdý pátek, takţe se miliony diváků mohou hrabat ve věcech, jeţ by měly zůstat skryty? Zajímá někoho z vás třináctá komnata vašeho souseda? Pokud ano (opatrně!), jistě je to zájem vedený láskou a touhou porozumět, pomoci… Ale proč by nás měla zajímat třináctá komnata například Petra Jandy? 31

Jedině Bůh můţe říct já… A kdo je člověk? Kdyţ Pán Jeţíš řekl Já jsem cesta, pravda a život, věděl, co říká, a měl právo – jako jediný – to říci. Kdyţ řekl Já jsem pravda súfijský mystik Husajn ibn Mansúr al-Halládţ, věděl, co říká, a zaplatil za to krutou mučednickou smrtí. My máme díky televizi dokonce celou Hodinu pravdy. Jak to vůbec dokáţeme unést? A máme tu poslední případ, Reality show Když hvězdy tančí. Jsou krávy na pastvě a jsou krávy u ţlabu. Ty na pastvě si potravu samy vybírají, ty u ţlabu se musí spokojit s tím, co jim kdo nasype. Není to tak dávno, kdy nás znepokojily zprávy o tom, ţe krávy se ţiví – rozemletými kravami (masokostní moučka, zdroj nemoci šílených krav – BSE). A jak je to s námi? Kolik z těch hvězd, které tu tančí, je hvězd skutečných, a kolik z nich bylo mediálními inţenýry uměle vyrobeno, recyklováno, rozemleto, televizním divákům do ţlabu nasypáno a týmiţ diváky poslušně seţvýkáno? Kolik z těch hvězd bychom skutečně znali a za hvězdy povaţovali, kdyby nebylo televizní obrazovky? Ţerty stranou a k věci. Kdyţ toto píšu, záměrně si nešpiním monitor počítače výčtem toho, co nám nabízejí média komerční. Všechny dosavadní příklady jsou vzaty z nabídky televize veřejné služby. To tam nikdo neví, ţe nelze události zároveň vytvářet a zároveň o nich i referovat? Je hrubým porušením zpravodajské etiky, jestliţe se v hlavním zpravodajském pořadu jako jednu z hlavních zpráv dozvídáme, kolik ţe diváků sledovalo přiblblou show, jíţ tatáţ televize dala vzniknout. To mají být Události? Ale moţná pan Dokulil podobně jako já televizi nesleduje (ptáte-li se, odkud mám povědomost o vysílaných pořadech, odpověď je prostá – občas procházím kolem zapnuté obrazovky. Pokud mám tu moc a okolnosti to dovolí, vypínám, pokud ne… raději nepokračovat) a své příklady bere z řečí, jeţ zaslechne ve svém okolí nebo jeţ vede s jinými lidmi. V tom případě by měl vzít do úvahy, ţe kaţdé lidské společenství – profesní, věkové, zájmové – má svůj vlastní způsob vyjadřování, takzvaný slang. Na jeho článku je patrné, ţe celá řada příkladů je vzata z prostředí lidí, pohybujících se kolem počítačů. K anglickým termínům v tomto prostředí uţívaným je tedy autor shovívavější neţ k termínům téhoţ původu uţívaným v prostředí jiném. Kdyby psal článek dejme tomu právník, jeho jazykový cit a povědomí by ho zavedly zákonitě jinam (a například slova dehonestace nebo kauza by jej asi nijak neiritovaly). Zdánlivě nejsympatičtější a nejvíce ve shodě s tím, co jsem napsal, je Dokulilův postřeh: Když někdo potřebuje velmi vyzdvihnout umělecké dílo, označí je za kultovní, aniž si uvědomuje, co přesně ono slovo znamená. Z takového označení však neresultuje, zda je dílo dobré či ne. Raději ignoruji kultovní díla. Myslím si, ţe kult – uctívání – vţdy, ať uţ je pravý či falešný, vychází z nějaké hluboké vnitřní lidské potřeby. Proto nikoho ani nenapadne označovat za kultovní postavy či díla vytvořená mnou výše popsaným recyklovacím způsobem různých reality show. Vydobude-li si kniha, film, seriál… nálepku kultovní, je tu jistá pravděpodobnost, ţe se jejich tvůrce vědomě či nevědomě nějakého skutečně hlubokého lidského pocitu, touhy, potřeby, archetypu… alespoň dotknul. Last but not least. Jestliţe nás pan Dokulil ve svém článku správně varuje před tím, abychom se nepokoušeli napodobovat anglické r, nevím, proč nás o kousek dál nutí vyslovovat francouzské nosovky, španělské ll a b/v. Obecnou zásadou by mělo být, ţe cizojazyčná slova vyslovujeme takovým způsobem, jak je v kterém jazyce běţné. Pokud 32

ale v češtině některou z potřebných hlásek nemáme, nahradíme ji tou českou hláskou, která se jí nejvíce podobá (sitroen, sevilja atd.) To ovšem pouze v tom případě, ţe nám skutečně záleţí na tom, abychom mluvili kultivovaně. Obávám se ale, ţe se raději nebudeme namáhat louskáním nějakých zatrpklých výlevů staromilských podivínů Sidonie, Dokulila a Horáka. Raději se podíváme na to, kdo dnes vypadl ze Superstar. Příště si můţeme třeba vyměnit manţelky. Jiří Horák Z XVIII. Šlépějí Jakuba Demla Chytil jsem jednou ve své zahradě do ţelez kočku, a ta ţeleza jsem na ní nalíkl proto, poněvadţ příliš silně jsem myslil na zpěvavé ptactvo, a na to, ţe cizí kočka v mé zahradě nemá co dělat, kdyţ já sám ţádné kočky nemám jenom proto, ţe mně tolik záleţí na zpěvavém ptactvu, na strnadech, na stehlících, na sýkorkách, na skřiváncích, na pěnkavách a na takových, kterých jménem ani neznám a pro které uţ mne také veřejně obvinili z lukrativnosti, poněvadţ dnes většině lidí je nepochopitelno, ţe by někdo na stromy dával ptačí budky jenom z lásky k ptákům, kdyţ se přece v tomto světě všechno dělá jenom z lásky k sobě. Ale vy, kteří máte úctu k mému slovu a věříte v nesmrtelnost duše a nevíte si v té věci rady, optejte se mne, kde byste koupili vzorné ptačí budky, a já Vám poradím. Ničím jiným nemůţete mi udělat větší radost, poněvadţ já myslím na věci, na které se obecně zapomíná a poněvadţ vidím, ţe z takové ptačí budky vylíhne se tolik krásného peří, tolik roztomilých pohybů, tolik křídel a zpěvů! Kolik dětí se tím potěší, kolik rolníků, kolik řemeslníků, kolik milenců, kolik lidí nešťastných a kolik básníků! Vidím do budoucnosti i do minulosti, a proto tak velice trpím pro ptačí budky a milerád na sebe přijímám pomluvu a podezření z lukrativnosti… Blíţí se krutá zima a mnoho bohatých lidí ani si nevzpomene na zpěvavé ptáky a ţe by jim mohli koupit dřevěné budky a ţe Jakub Deml by jim poradil, kde by je mohli koupit a kam zavěsit a jak ty ptáčky v zimě krmit… Protoţe někde se musí začít a více se nedá dělat: někde člověk musí začít trpět ne pro sebe, nýbrţ pro takového strnada, pro takovou trpělku, pro vrbu, pro lípu, pro cestu, pro kámen, jenţ tu ţil čtyři tisíce let a jejţ právě navrtávají, aby jej vystřelili a roztrhli: aby z něho nadělali materiálu pro rodinný domek, anebo pro stodolu… Někde se musí začít a více se nedá dělat: někde člověk musí začít trpět ne pro sebe, nýbrţ pro všecko… A kdyţ jsem tu kočku chytil do ţelez, mysle na ta ptačí hnízda a ještě více opojen pomstou a krveţíznivostí, střílel jsem do ní z flobertky i z revolveru, ale kočka plivla na mne krev a prskala a syčela jako voda na rozţhavené plotně: jako ţivot před jiným ţivotem, jako ţivot, jako ţivot, jako ţivot věčný, jako ţivot nezničitelný, jako ţivot, který nemůţe a nesmí odpustit, kdyţ ho někdo chce zabít – ty ho sice nezabiješ, ale on ti nemůţe odpustit – poněvadţ tuto kočku jsi zabil, namlouvaje si, ţe vybírala hnízda a ničila je, hnízda zpěvavých ptáků: ty sám jsi viděl takové hnízdo strnadů, pět ţlutých zobáčků se otvíralo v trávě na mezi za tvým domem, típalo a za několik hodin na to seţrala je kočka, ta kočka, kterou jsi chytil do ţelez, která tak drze se na tebe dívala, kdyţ 33

jsi tloukl na okno, abys ji zaplašil… Ona je seţrala, ty mladé strnádky a tys ji měl v ţelezech a střílels do ní a ona proti tobě prskala krev, a kdyby nebyla chycena za nohy, byla by ti skočila do obličeje a byla by ti vyškrábala oči a ukousla nos… Ţivot je strašný, člověče, neboť konáš-li spravedlnost pro ptactvo nebeské, těţce a s pláčem ji poškozuješ na kočce, nikdy nevěda, co je Bohu milejší: zda kočka, či to ptactvo nebeské, které bylo stvořeno o něco dřív, jak nás poučuje Bible. „Čtvernohá zvířata a naposledy člověka.“ (Jakub Deml Šlépěje XVIII, Edice Dílo Jakuba Demla sv. 17, 2. vydání, Vydalo nakladatelství Vetus Via v roce 2001) Zlý bám a ti druzí aneb Myšlenka stíhá myšlenku Často se stává, ţe se v duchu něčím zabýváme a najednou myslíme na něco úplně jiného. A jak myšlenka stíhá myšlenku, nevíme nakonec, na co jsme to vlastně původně mysleli. Pokud jsme zrovna neřešili nějaký závaţný problém, nic se neděje. V opačném případě musíme zařadit zpátečku a snaţit se vrátit na začátek. U mě je naštěstí častější ten první případ, protoţe závaţných problémů jako důchodkyně uţ tolik neřeším. Pokusím se teď myšlenky trochu pohlídat, abych mohla popsat jeden takový myšlenkový pochod. Nedávno jsem málem nedopnula kalhoty, takţe bylo jasné, ţe podkoţní tuková vrstva na břiše zase nabyla na objemu. A najednou jsem ve vzpomínkách ve škole v Budišově. Postupujeme vysvlečeni do půl těla ke stolku, kde nás, začínající prváčky, pan doktor Míček prohlíţí a paní učitelka Davidová zapisuje, co jí diktuje. Kdyţ jsem se pak doma s tím záţitkem pochlubila, chtěla maminka vědět, co mně pan doktor říkal. „No“, povídám, „říkal pořád kul, kul. Říkal to všem.“ Maminka byla samozřejmě zvědavá, jaké to kolektivní onemocnění nás postihlo a pana doktora se zeptala. A co se dozvěděla? Pan doktor mimo jiné zjišťoval tukové vrstvy na různých místech našich poválečných tělíček a ty byly vesměs nulové. Paní učitelce pak stručně diktoval ne „nula“, ale „nul.“ To takhle jde v noci jeden opilec po ulici,vybavuji si dál – asi kvůli tomu kůlu – zastaví se u trafiky, pohlédne na vývěsní tabuli, pak vezme do ruky cihlu, přejede s ní po plechové roletě, která chrání zamčené dveře, a kdyţ se rozespalá trafikantka vykloní z okna, zahuláká na ni: „Znáte kykolky?“ Babka chvilku hubuje, pak zavře okno, ale ještě si ani nestačí lehnout, kdyţ se rámus opakuje a opilec huláká ještě hlasitěji: „Znáte kykolky?“ Ale to uţ je vzhůru i syn.Vyběhne ven, drapne chlápka a doţaduje se vysvětlení. A dotyčný oţrala ukáţe na vývěsní štít, kde je napsáno ZNÁMKY KOLKY. No, ten vtip moc časový není. Stahovací rolety uţ většinou vstup do trafik nechrání a ani zmíněný nápis uţ není vidět. Jen ti opilci jsou stále aktuální. Vlasta Burian se jednou ptal, jaký pokoj je pro něj v hotelu připravený, a kdyţ mu řekli, ţe apartmá 23, ohradil se, ţe on je Vlasta Burian a je mu jedno, co má Apart. Nebo jak chtěl Felix Holzman vědět, kdo je to ten pán Kulel, kdyţ mu partner sdělil, ţe hraje ukulele. A to mně připomíná tvrzení, ţe Wolfgang a Madeus Mozartovi byli bratři a vynalezli ruchadlo. Z novější doby si vzpomínám, jak se Halina Pawlovská

34

v Banánových rybičkách ptala, jestli víme, kdo je to měkoň, kdyţ se zpívá: Uţ mně koně vyvádějí, uţ mně koně sedlají. A bylo tam tehdy podobných legrácek víc. Irena Dousková nechává zase ve své hře Hrdý Budţes obdivovat malou Helenku v neodolatelném podání Báry Hrzánové hrdinu bez bázně a hany, dokud jí (myslím Helence) nepřinese zklamání zjištění, ţe se jedná o úvod básně S. K. Neumanna („A hrdý buď, ţes vytrval…“) Tady si autorky hrají se slovními spojeními, které vytvořil někdo jiný. Někdy se ale podaří bezděčně stvořit novotvar, nad kterým dodatečně ţasne i jeho původce. Vzpomínám si, jak se před lety v rozhlase ptali jednoho textaře (na jméno si uţ nevzpomínám) na jeho trapasy. Za největší trapas povaţoval, ţe nechal v jedné písni smrdět podkoního („čpí tam pot koní a voní tymián…“) Na podobná nedorozumění si jistě vzpomíná kaţdý a některá jsme sami zaţili. Já teda ano. Ale neţ se jimi budu zabývat, sáhnu nejprve tak říkajíc do jiného šuplíku. Před lety jsme se rádi bavívali „novými“ významy slov. Co je to Havana? Údiv nad zařízením koupelny. Pacifik? Amputace horní končetiny. Anoda? Česko-ruské přitakání. Katapult? Specializovaná prodejna pro popravčí atd, atd . Zajímavá byla také kníţka, ve které Josef Lada ilustroval některá známá přísloví a rčení. Namátkou třeba Mele hubou, Plete nohama. Tady není těţké zobrazit jejich doslovný význam. Sloţitější ale bylo zobrazení přísloví Leţ má krátké nohy (Ladovi prý dalo dost práce, neţ na to přišel) – Dva pánové leţí na louce a blíţí se k nim slečna, která rozhodně nemá nohy jako laňka. Jeden mladík se uţ uţ zvedá, ale druhý ho usměrňuje: „Leţ, má krátké nohy.“ A to mně připomíná kdysi populární pořad v televizi, kam diváci posílali náměty pro nové písničky. Textaři, skladatelé a interpreti byli tuším losováni a vybraný námět jim byl přidělen. Tak vznikla třeba známá Lékořice, kterou zpíval Václav Neckář. Mně se však vybavila jiná písnička, která sice popularity Lékořice zdaleka nedosáhla, ale zato mě zaujala pohotovost textaře. Námět totiţ byl Zlomená lyţe. Představuji si, jak se jeho autor nebo autoři pochechtávali při představě, co si s tím ten vylosovaný chudák počne. A on to vyřešil s přehledem. Zpracoval jej jako Zkrocení zlé ţeny. Ono totiţ stačilo, aby se to určené slovní spojení v textu třeba jen objevilo. A tak píseň začínala „Zlomená-li ţenská pýcha je“ (na slovo pýcha bych přísahat nemohla, ale zlomená-li ţe…. tam byla zcela jistě). Ale abych se vrátila k vlastním záţitkům. Mám jich samozřejmě víc. Uvedu ještě alespoň dva. Kdyţ jsem se jako mladá holka poprvé setkala s písničkou „Věje vetor po ovesnom klasu“, myslela jsem si v první chvíli, ţe je to upoutávka na ţně v zemědělské velkovýrobě (jede Zetor). Další slova mě samozřejmě vrátila do doby, kdy ještě traktory po polích nejezdily. Říkám si proto (uţ zase odbočuji), ţe si děti, které byly soustavně krmeny socialistickou propagandou, moţná opravdu myslely, ţe ve známé písni „t r o u b ě j í“ proto, ţe „n a h o r á c h j e L e n i n“. Slyšela jsem to jako vtip, ale uţ předtím mně to bylo předloţeno jako pravda i s určením kdo, kdy a kde.

35

Můj druhý slibovaný záţitek je z raného dětství. Slyšela jsem tehdy ukolébavku Letěla bělounká holubička, v níţ andělíček slibuje dušičce: „…já půjdu k děťátku místo tebe. Tam je zlíbám, ukolíbám…“ Nějak mně unikly souvislosti a zaujalo mě jen, ţe tam je zlý bám a chtěla jsem vědět, kdo to je. A uţ jsem zase zpátky v dětství, v období obzvlášť častých podobných nedorozumění. Jedna holčička se prý modlila: „…sedí na krabici Boha, Otce všemohoucího.“ No, dnes neříkáme „na pravici“, ale „po pravici“, a tak by se to uţ stát nemělo. Nevím ostatně, jestli se to stalo doopravdy. Ale o jiné příhodě vím, ţe je skutečná. Vypravoval mi ji tatínek a pravděpodobně se týkala některého jeho bratra. Dotyčný při modlitbě Zdrávas Maria osvědčil svéráznou logiku, kdyţ odmítl říkat „plod ţivota tvého“, protoţe „plot je mezi zahradama, správně je prot“, coţ po mašovsku znamená prut A přitom tehdy určitě nevěděl, ţe uţ prorok Izaiáš v osmém století před Kristem mluví o mesiáši jako o výhonku z kořene Jesse. Chtěla jsem si ověřit, ţe se jedná skutečně o Izaiáše a v ekumenickém překladu bible jsem se dokonce dočetla: „Vzejde p r o u t e k z pařezu Jišajova“. Tak vida! Kdybych byla katechetkou a nějaké dítě by ke mně přišlo s touto námitkou, musela bych je dřív, neţ mu budu cokoliv vyvracet, pochválit, ţe umí uvaţovat. Tatínek, ten mi toho, kdyţ jsem byla malá, tolik navyprávěl! Třeba tu příhodu, ve které se také jedná „o slovíčko,“ ale tady je to přezdívka. Jednomu klukovi v Mašůvkách prý říkali Avé. Nebyl tím ale myšlen starořímský pozdrav… Na slavné mašovské poutě se sjíţděli komedianti uţ několik dní předem. No a jednou si jedna paní od kolotoče vymínila v jedné rodině, ţe si bude u nich vařit kafé. Za to se můţe chlapec zadarmo povozit na kolotoči. A tak si kolotočářka vařila kávu a kluk se vozil. Fungovalo to dobře, pokud nenastala vlastní pouť. Tehdy se klouček zase uvelebil na kolotoči a čekal s ostatními, aţ se roztočí. A vtom k němu přistoupila kolotočářka, která od dětí vybírala peníze, a natáhla ruku. „Babo, ve si u nás vaříte avé,“ ohradil se dotčeně. Jak to dopadlo, nevím. Podle tatínka mu bába dala pár pohlavků a stáhla ho z kolotoče, ale nejsem si úplně jistá, jestli si to trochu neupravil, aby byl příběh zajímavější. Škoda, ţe uţ se ho na to nemůţu zeptat. Ale ten úplný závěr, o kterém není pochyb, je, ţe dotyčný získal přezdívku Avé, kterou mu uţ nikdo neodpáral. Tak, a teď uţ zase nevím, na co jsem původně myslela. Aha, ty špeky na břiše. Měla bych zhubnout. Marie Holasová Zámecká kaple Vedle „malovaných místností“ a saly terreny je kaple snad nejméně známým skvostem nacházejícím se ve II. patře budišovského zámku. Kaple slouţila k soukromým bohosluţbám rodiny a sluţebnictva. Dominantou úzké místnosti s půlkruhovým zakončením je oltář. V arkýři nad oltářem se tyčí velký kříţ se širokými rameny s přibitým Spasitelem. Po obou stranách kříţe stojí cherubové v ţivotní velikosti, přičemţ cherub vlevo přidrţuje obraz sv. Rodiny. Sedící 36

Bohorodička hledí k sv. Josefu, v rukou drţí malého Jeţíše, který kyne zády otočenému sv. Janu Křtiteli. Vedle Jana Křtitele klečí jeho matka Alţběta a nad ní se k Bohorodičce sklání chrámový kněz Zachariáš, manţel Alţběty. Obraz o velikosti 76 ×72 cm je namalován na plátně a horní rohy jsou seříznuty. Do štukové výzdoby stropu byl vsazen obraz, na němţ jsou zobrazeny zemřelé děti Paarových vedené andělem do nebeské slávy. V září 2000 se zjistilo, ţe strop kaple je značně narušen dřevomorkou, následkem čehoţ došlo k poškození nástropního obrazu. Ten je v současné době rozloţen na zemi „rybářského salonu“ v jedné z „malovaných místností“, čekaje na restaurování. Druhá malba přímo na stropě zobrazuje Boha Otce na oblaku obklopeného andílky. Na stěnách je cyklus šířkově rozvedených obrazů líčících příběhy ze ţivota Krista. Při vstupu do kaple, naproti oltáři, je to: Uzdravení nemocných a Smrt sv. Josefa, čelem k oltáři po levé straně: Křest Kristův a Svatba v Káni, po pravé straně: Zasnoubení sv. Josefa a Poslední večeře (velikost obrazů na bočních stěnách je 184 cm na šířku a 156 cm na výšku). Za oltářem je půlkruhový obraz: Vyslání apoštolů. Tyto obrazy pocházejí aţ ze 70. let 18. století. Bylo to v době, kdy za nového majitele, barona Jungwirtha, dochází k přestavbě kaple a pravděpodobně i k přemalování původních narušených obrazů. Zde bych trochu odbočil a vylíčil, jak došlo k odchodu Paarů z Budišova. Posledním členem moravské paarovské větve v Budišově (vlastnila kromě Budišova další nemovitosti v Čechách a Rakousku) byl jediný ţijící syn manţelů Paarových, Josef Quidobald (Quido). Jeho ţivot jiţ v mládí poznamenala choroba, která mu zamezila poskytnout rodu dědice. Quido zdědil budišovské panství po matce hraběnce Paarové, která zemřela r. 1744. Po její smrti se Quidův stav začal zhoršovat, zemřel 1. 12. 1751. Ve své závěti učinil dědicem bratrance Jana Václav Paara, který však na Budišově nepobýval. Roku 1768 jej pozdější kníţe vyměnil s baronem Františkem Jungwirthem za Kardašovu Řečici. Kardašova Řečice, barokní zámek jihozápadně od Jindřichova Hradce, tak přibyla do rozsáhlého majetku Jana Václava Paara, jenţ zdědil po matce Marii Terezii Šternberkové také zámek v Bechyni. Bechyně se stala hlavním reprezentativním sídlem rodu po povýšení Jana Václava r. 1769 do kníţecího stavu. Paarové setrvali na Bechyni aţ do roku 1948, kdy zámek zabral stát. V současné době je strop kaple provizorně podepřen lešením a dřevomorka si nerušeně vybírá svou daň. Na závěr bych si dovolil citovat PhDr. Jaromíra Neumanna: „Celý soubor sochařských a malířských prací v Budišově je nutno postupně restaurovat a současně pečovat o zachování pozoruhodného urbanistického celku obce. Pokud je moje informace správná, nebyl Budišov zařazen ani mezi památky druhé kategorie, coţ je skutečnost hodná politování a nepochybně omyl při památkové kvalifikaci této pozoruhodné lokality. Zvláště na Českomoravské vysočině, kde není síť památek tak hustá jako v jiných bohatších krajích, je třeba věnovat lokalitám tohoto druhu a významu náleţitou pozornost a péči. Nutnost systematické restaurátorské práce je nabíledni.“

37

Oltář 38

Obraz sv. Rodiny

Vyslání apoštolů 39

Uzdravení nemocných

Smrt sv. Josefa 40

Zasnoubení sv. Josefa

Poslední večeře

41

Křest Kristův

Svatba v Káni

42

Zemřelé děti Paarových vcházející do nebeské slávy

Bůh Otec na oblaku obklopený andílky

Fotografie Miloslav Fiedler, Vladimír Hort, Jana Pavlíčková, a Alois Lisý 43

Pouţitá literatura Sochařská a malířská výzdoba zámku a městečka Budišova, PhDr. Jaromír Neumann, Praha Za uměním Vysočiny, Baroko na Budišovsku a Tasovsku, Vladimír Němeček, Alois Plichta a Adolf Rossi, Arca JiMfa 1996 Diplomová práce: Z historie městečka Budišova, Alena Pučálková, Třebíč 2003 Sestavil Karel Pavlíček

__________

ZE SVĚTA Táto, Ty ses zul! Počátkem srpna letošního roku znovu rozvířilo hladinu nebezpečí teroristických útoků na leteckých linkách. Byly odhaleny tekuté bomby u cestujících z Londýna přes Atlantik. I já jsem měl naplánovanou cestu z naší republiky do Spojeného království. Z médií jsem se dozvěděl informace o přísných kontrolách, zákazu nošení příručních zavazadel na palubu, zpoţdění letů aţ po úplné zrušení. Nedělal jsem si z toho těţkou hlavu, protoţe v televizi toho napovídají, však znáte to? Tak o co jde. Ráno jsem zavolal na letiště, kde mně slečna sdělila, ţe omezení jsou pouze pro lety do Londýna a na ostatních letištích v Anglii je obvyklý provoz. Jaký vliv mají masmédia, bylo zřejmé uţ v odbavovací hale. Jako jediný jsem měl příruční zavazadlo. Jediný rozdíl byl při osobní kontrole na rentgenování příručních zavazadel. Tam jsme se museli zout a dát pod rentgen i boty. Jakmile jsem byl poţádán, abych i já dal svoje boty pod rentgen, hned jsem si vzpomněl na notoricky známou větu Heleny Růţičkové z českého filmu Slunce, seno…, tedy slova paní Škopkové „táto, ty ses zul!“ Hned mně došlo, ţe kdyby starý Škopek byl terorista, nepotřeboval by ţádné tekuté bomby, zbraně ani ostré předměty. Jednoduše by se zul. Všichni by padli a on sám by prošel aţ do letadla. Co by se dělo po tom všem, jen těţko domyslet. Nejenţe většina lidí je dobré mysli a vychování, ale osvojila si i osobní hygienické návyky. Proto naše kontrola proběhla rychle a bez problémů. Letadlo se vzneslo a zamávalo křídly nad Prahou. Na palubě byla dobrá nálada, ţádné zpoţdění a v Anglii svítilo sluníčko. Petr Kosina, Castleford

44

Z PŘÍRODY Zahradníkův rok Je zima a my bychom se rádi vrátili do podzimního času. Právě v tomto období se rodí také náš příspěvek. Jsme proto ještě stále plni dojmů, stále plně pracovně v „zápřahu“. Můţe za to vhodné a vlídné počasí. Často prší a je stále poměrně teplo. To nás také přivedlo na téma dnešního povídání o zeleni. Jiţ kaţdý podzimní čas nastává doba vysazování ovocných stromků, růţí, okrasných dřevin. Často řešíme se zákazníky, jestli je nějaký ovocný druh vhodnější vysazovat na podzim, nebo je lépe sázet ho na jaře. Obecně platí, ţe jádroviny (jabloň, hrušeň), ale i jeřáb vysazujeme na podzim bez obav. Stihnou zakořenit do zimy a na jaře pak okamţitě začínají růst. Peckoviny je lepší vysazovat na jaře, hůře zakořeňují do zimy a potom často usychají. Proto volíme výsadbu na jaře. Tyto zásady však jako u všech rostlin neplatí striktně a pokud je například pěkné počasí na podzim, peckoviny můţeme bez obav vysazovat i v tomto období. Navíc obvykle mají přirozeně dostatek vláhy. Pokud ovšem nastane suché jaro a nemáme moţnost kvalitní zálivky, je nám jarní výsadba ovocných stromků málo platná. V neposlední řadě je důleţitým prvkem také to, jestli určitou odrůdu ovocného stromku jsme schopni sehnat. Největší výběr odrůd jednotlivých druhů ovocných stromků je právě na podzim. Kdyţ potom sháníme nějaké „speciality“ na jaře, nemusíme být úspěšní. Na jaře se totiţ doprodává to, co se neprodalo na podzim. Je to vcelku pochopitelné, protoţe přes zimu nám toho moc nenaroste. Navíc v jarním období je prodej stromků limitován teplotami, kdyţ začnou růst a stromky vyraší, výsadba je riziková a ujmutí stromku nejisté. Podobně je to i s růţemi. Obliba nákupu růţí na jaře roste. Tento trend podporuje i skutečnost , ţe růţe při tuţších zimách namrzají. Abychom nebyli v jarních měsících tak moc limitováni v prodeji teplotou, balí se kořeny růţí do různých obalů anebo se hrnkují. Vysychání zabraňuje také voskování (parafinování) stonků. Okrasné dřeviny je také velmi vhodné sázet v podzimním období. I kdyţ se hlavní prodejní sezóna přesouvá na jaro, na podzim jsou přirozeně niţší teploty, vyšší vlhkost vzduchu, více sráţek. Je to ideální doba pro přesazování listnatých i jehličnatých dřevin. Pokud ovšem budeme přesazovat listnáč s listy, měli bychom počkat, aţ opadají, nebo jej musíme odlistit. Rostlina totiţ při přesazování utrpí šok (přetrhají se jí kořínky). Tento šok se projevuje tím, ţe rostlina ve zvýšené míře odpařuje vodu z listů a to má za následek její uschnutí. Pro zdárné ujmutí takovéto rostliny je proto nutná niţší teplota, vyšší vlhkost a hodně vody. U výsadby dřevin se zemním balem riziko poškození kořenů rostlin nehrozí, rostliny jsou pěstovány a připravovány na vyjmutí ze země. Kořeny se v důsledku pravidelného obrývání během pěstování ve školce tvoří převáţně dovnitř balu. Strom s takovýmto balem se vyrývá buď ručně, pokud jde o větší dřeviny, anebo dřeviny citlivé na poškození kořenu strojem. Tento bal se potom zabalí do jutové plachetky a u většího balu, kde hrozí jeho rozpad, se ještě přidává na zpevnění drátěný koš. Při výsadbě se potom celý takto připravený bal vloţí do výsadbové jámy a strom se zasadí. Jutový obal i drátěný koš se v zemi velmi rychle rozpadnou, takţe nic nebrání prorůstání kořenů do 45

volného prostoru. Dbejme na to, aby zem kolem balu byla co nejkvalitnější. Umoţníme tak mladým kořínkům lepší a rychlejší růst. Po dobrém zakořenění uţ nevadí ani horší zem v dalším okolí kořenů. Po výsadbě musíme rostlinu dobře zalít. Vytvoříme okolo kmenu výsadbovou mísu , aby se nám po zalití voda drţela v okolí balu. Pokud sázíme velké dřeviny s velkými baly, dáváme pro lepší moţnost zalití i drenáţní nebo zalévací trubici, kořenovou sondu do prostoru ke kořenům s vyústěním na povrch. Stromy upevňujeme ke kůlům, aby se nevyvrátily. Uváţeme je popruhem do osmičkového úvazku. Úvazek kaţdoročně kontrolujeme, jestli je dostatečně volný, aby se nám rostliny neškrtily v místě uvázání. Nikdy neváţeme jenom provazem, ten se velmi často zařezává do kmene a v případě, ţe zaroste, můţe se strom v tomto místě i zlomit. Tato pravidla platí i pro ovocné dřeviny a vzrostlejší jehličiny. Okrasné dřeviny s balem můţeme vysazovat i na jaře, nejsme tak omezováni teplotami jako u prostokořenných dřevin, ale i tento způsob má svá pravidla a výsadba své časové hranice. Obvykle uţ nevysazujeme, kdyţ rostliny vyraší. Prakticky celoročně můţeme sázet stromy v kontejnerech. I tento způsob pěstování a následného prodeje je stále vyhledávanější. Náročnější druhy dřevin citlivé na nízké zimní teploty vysazujeme aţ na jaře. Během příštího roku dobře prokoření a potom tak lépe odolávají zimě v roce dalším. To jsou jenom některá pravidla a zákonitosti výsadby rostlin v určitých obdobích roku. Přejeme pěknou zasněţenou zimu . …a odpočívejte. Molnárovi

__________

SPORT Podkolejáci versus Nadkolejáci Po letech, kdy se uskutečnilo na rybníku Pekařák památné hokejové utkání příznivců Komety Brno a Dukly Jihlava, se opět rivalové, bydlící pod a nad kolejemi, utkali v utkání fotbalovém. Jiţ samotné lajnování hřiště dávalo tušit, ţe se bude jednat o zápas neobvyklý. Pomezní čára v jednom místě začala pozvolna vybočovat ze svého přímého směru k chovatelskému areálu, naštěstí si to po určitém úseku rozmyslela a svoji přímou pouť dokončila. Někteří z aktérů se ocitli na zemi (údajně v důsledku děr ve vysoké trávě, popř. zakopnutí o zapomenutý kabel na zemi) ještě neţ utkání začalo. Na klidu nepřidala nepřítomnost lékařské sluţby. Všechny tyto obavy vyřešil úvodní hvizd rozhodčího a utkání mohlo začít. 46

Podkolejáci

Nadkolejáci 47

Obě muţstva se do sebe od začátku pustila s nevídaným, ale korektním zápalem. Ti zdatnější se pokoušeli i o kličky a finesy upomínající na jejich dřívější fotbalové umění, ostatní se snaţili odkopnout míč směrem k soupeřově brance. Nutno dodat, ţe se to mnohdy nedařilo v důsledku falše, popř. drnu na nerovném úseku. Míč tak putoval k překvapení všech obráceným směrem neţ všichni očekávali. Rozhodčí, ač pohybující se v malém akčním rádiu, utkání zvládal s přehledem (občas se sice muška vyskytla – dvanáct hráčů hrajících v jednom muţstvu, popř. hra rukou místo nohou), o čemţ svědčí i citlivé rozdělení utkání na několik patnáctiminutových úseků, mezi nimiţ si hráči obou muţstev mohli dodat síly prostřednictvím iontového nápoje. V normálním hracím čase skončilo utkání nerozhodně v poměru 2:2. O všem měly rozhodnout pokutové kopy. A nebyly to kopy ledajaké. Pokud míč směřoval do brány, hrozilo protrhnutí sítě, naopak míče vedle váţně ohroţovaly plot jedné ze zahrad. Po vystřídání všech hráčů, včetně brankářů bylo jasno – Nadkolejáci zvítězili v poměru 4:2.

Na závěr čekaly na všechny douzované párky (kdyţ uţ pro nic jiného, tak pro ně stálo za to nelítostný boj podstoupit), a jak na hráčích, tak na divácích (spíše divačkách) byla vidět dobrá nálada – nutno dodat, ţe přes tuto pohodu bylo na Podkolejácích znát, ţe jiţ nyní prahnou po odvetě v příštím roce. Karel Pavlíček

48

POČASÍ Přehled srážek v měsících září říjen listopad

14,2 mm 21,0 mm 30,6 mm

__________

Z NOVÝCH PŘÍRŮSTKŮ V REDAKČNÍM ARCHÍVU Pozvánky na věnečky a plesy

49

50

51

52

53

54

Budišovské Vánoce L. P. 2006 …a všude kolem ticho je až dech se zastaví. Na Brcích sněhové závěje, jak měkké hedvábí. Po bílých polích stopy zvěře, neomylně vždy tam a zpět, neboj se života, člověče, svou cestu nelze zapomnět. Vesmír se dívá bez zájmu, na Zemi, kde jsme v podnájmu. A tak se více smějme, než plačme, hned jak ten příští rok začne! Vyslyš to volání z časů minula. Rej dovádivých vloček něhu má, aby tě štěstí a láska neminula, následuj hvězdu z Betléma. Ing. Rostislav Tesař A začněte s tím hnedka zkraje. To svým věrným čtenářům přeje redakce Budišovského zpravodaje…

Pokojné prožití svátků vánočních, požehnaný nový rok 2007, hodně štěstí, zdraví a úspěchů v práci i osobním životě přejí všem čtenářům Budišovského zpravodaje starosta a zastupitelstvo městyse Budišov 55

OBSAH VÁNOČNÍ KRAJINA ZE ZASTUPITELSTVA MĚSTYSE Měsíc změn v Budišově Usnesení č. 23 z jednání zastupitelstva Obce Budišov ze dne 14. 9. 2006 Usnesení č. 24 ze zasedání zastupitelstva Městyse Budišov ze dne 19. 10. 2006 Usnesení č. 1/2006 z ustavujícího zasedání zastupitelstva Městyse Budišov Usnesení č. 2 z jednání zastupitelstva Městyse Budišov ze dne 28. 11. 2006 Budišov opět městysem Volby v městyse Budišov ZPRÁVY Černobílá Afrika – Budišov Odvlhčení obvodového zdiva a fasády na budišovském kostele Dýňobraní – 7. ročník Misijní neděle Zámek v Budišově u Třebíče – dny otevřených dveří Keramický betlém Z HISTORIE Hrady a tvrze Z BUDIŠOVA A OKOLÍ Dušičky a my ostatní pozůstalí Pekařák Poctivost Památník Koho zajímá čeština Z XVIII. Šlépějí Jakuba Demla Zlý bám a ti druzí aneb Myšlenka stíhá myšlenku Zámecká kaple ZE SVĚTA Táto, Ty ses zul! Z PŘÍRODY Zahradníkův rok SPORT Podkolejáci versus Nadkolejáci POČASÍ Přehled sráţek v měsísích Z NOVÝCH PŘÍRŮSTKŮ V REDAKČNÍM ARCHÍVU Pozvánky na věnečky a plesy Budišovské Vánoce L. P. 2006-12-02

PŘÍLOHA 4/2006: POHLEDY

56

1 3 3 3 5 5 6 9 11 13 13 13 14 18 19 21 21 21 26 26 27 29 30 31 33 34 36 44 44 45 45 46 46 49 49 49 49 55