UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOCI PŘÍRODOVĚDECKÁ FAKULTA KATEDRA GEOGRAFIE
Bc. Matěj MLEJNEK
STRUKTURÁLNÍ ZMĚNY V ZAMĚSTNANOSTI VE MĚSTĚ OLOMOUC A DOJÍŽĎKA ZA PRACÍ Diplomová práce
Olomouc 2012
Vedoucí práce: RNDr. Tatiana Mintálová Ph. D
1
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci řešil samostatně a že jsem uvedl veškerou použitou literaturu.
Brno, 23. 4. 2012
……………...
2
Děkuji RNDr. Tatianě Mintálové Ph.D za vstřícnou pomoc při zpracování mé diplomové práce a doc. RNDr. Václavu Touškovi CSc. za pomoc při zajišťování dat.
3
4
5
Obsah 1 Úvod............................................................................................................................... 8 2 Rešerše literatury ........................................................................................................... 9 3 Metodika ...................................................................................................................... 16 3. 1 Přehled změn v územním členění ........................................................................ 17 4 Historie města Olomouce............................................................................................. 19 4. 1 Nejstarší osídlení .................................................................................................. 19 4. 2 Vývoj města od l0. století do 14. století ............................................................... 19 4. 3 Historie města od 15. století do 18. století ........................................................... 21 4. 4 Historie města od 19. století po současnost ......................................................... 22 5. Historie průmyslu v Olomouci ................................................................................... 25 5. 1 Průmysl v Olomouci v letech 1870 – 1918 .......................................................... 25 5. 1. 1 Potravinářský průmysl .................................................................................. 25 5. 1. 2 Kovoprůmysl ................................................................................................ 26 5. 1. 3 Průmysl stavebních hmot ............................................................................. 26 5. 1. 4 Dřevozpracující průmysl .............................................................................. 27 5. 1. 5 Papírenský a polygrafický průmysl .............................................................. 27 5. 1. 6 Textilní průmysl ........................................................................................... 27 5. 1. 7 Chemický průmysl........................................................................................ 27 5. 1. 8 Kožedělný a oděvní průmysl ........................................................................ 28 5. 2 Průmysl v Olomouci v letech 1918 – 1945 .......................................................... 28 5. 3 Průmysl v letech 1945 – 1989 .............................................................................. 29 5. 4 Tradiční podniky .................................................................................................. 32 5. 4. 1 Moravské železárny Olomouc ...................................................................... 32 5. 4. 2 SIGMA Olomouc ......................................................................................... 32 6
5. 4. 3 ZORA Olomouc ........................................................................................... 33 5. 4. 4 OLMA Olomouc .......................................................................................... 34 5. 4. 5 Farmakon Olomouc ...................................................................................... 35 5. 4. 6 TOS Olomouc ............................................................................................... 36 5. 4. 7 Solné mlýny .................................................................................................. 36 5. 4. 8 KOVO – DŘEVO Olomouc ......................................................................... 36 5. 5 Průmysl v Olomouci po roce 1989....................................................................... 37 5. 5. 1 Průmyslové zóny .......................................................................................... 40 6 Analýza struktury zaměstnanosti v Olomouci v letech 1991 a 2001 ........................... 44 6. 1 Analýza struktury zaměstnanosti v roce 1991 ..................................................... 44 6. 2 Analýza struktury zaměstnanosti v roce 2001 ..................................................... 47 6. 3 Srovnání struktury zaměstnanosti ve městě Olomouc za roky 1991 a 2001........ 51 6. 4 Změna struktury ve vyjížďce v letech 1991 a 2001 ............................................. 53 7 Vymezení dojížďkového zázemí města Olomouce ..................................................... 55 7. 1 Dojížďkové zázemí Olomouce v roce 1991 ......................................................... 55 7. 2 Dojížďkové zázemí města Olomouce v roce 2001 .............................................. 58 7. 3 Srovnaní dojížďkového zázemí Olomouce v letech 1991 a 2001 ........................ 60 8 Analýza struktury zaměstnanosti v letech 2001 – 2011 .............................................. 61 8. 1 Analýza struktury zaměstnanosti v roce 2011 ..................................................... 61 8. 2 Srovnání struktury zaměstnanosti v letech 2001 a 2011 ...................................... 66 9 Summary ...................................................................................................................... 71 10 Závěr .......................................................................................................................... 72 11 Přehled literatury........................................................................................................ 74
7
1 Úvod Hlavním cílem diplomové práce je analýza dat o místě bydliště zaměstnaných v Olomouci a nejbližším zázemí a jejich změna za posledních 20 let. V práci je věnována pozornost historii a podnikání v Olomouci, hlavně však největším průmyslovým podnikům v Olomouci. Zaměřil jsem se též na vymezení dojížďkového regionu města Olomouce v letech 1991 a 2001. V Olomouc byla již od středověku až po konec 19. století hlavním centrem Moravy. V minulých staletích se město vyvíjelo a formovalo až ke svému dnešnímu obrazu. Významným hendikepem v rozvoji města bylo, že Olomouc měla statut pevnostního města. Olomoucko se vyznačuje poměrně teplými klimatickými podmínkami a úrodnou půdou. Byla vždy hojně využívána zemědělsky. Vzhledem k rozvinutému zemědělství zde už v 19. století začal rozvíjet potravinářský průmysl. Počátky průmyslu se hlavně formovaly na přelomu 19. a 20. století. V Olomouci vznikla řada průmyslových podniků. Nejvýznamnějšími jsou Moravské železárny, Sigma, Zora, Farmakon, Olma, TOS Olomouc, Milo, a další. Největší strojírenské podniky se však nachází v zázemí Olomouce, zejména v Hlubočkách MORA a v Lutíně Sigma. Tyto podniky byly největšími zaměstnavateli v okrese Olomouc. Od roku 1990 docházelo k významným změnám jak v oblasti zemědělství, tak i v oblasti průmyslu. Podniky byly privatizovány a vznikaly nové společnosti. Byla výrazně modernizována nebo omezována výroba a tím i docházelo ke snižování pracovních míst v tomto odvětví. Do některých firem vstoupili zahraniční investoři. Je nutno si uvědomit, že v posledních deseti letech došlo k výrazným změnám ve struktuře zaměstnanosti. Většina obyvatel Olomouce v současné době pracuje v sektoru služeb.
8
2 Rešerše literatury Dojížďka obyvatelstva za prací je významnou složkou prostorové mobility obyvatelstva. Je podmíněna nestejnoměrným prostorovým rozmístěním ekonomicky aktivního obyvatelstva a pracovních příležitostí. Jedná se o významný regionální proces, který má v ČR trvale vysokou intenzitu. Má také významný podíl na formování prostorových vazeb v sídelním systému. Dojížďkou za prací většina autorů rozumí pohyb obyvatelstva za prací přes administrativní hranice obce. Jak uvádí P. Vicherek (1994) ve svém rukopisu věnovaném dojížďce za prací „studie, které se věnovaly dojížďce za prací v Československu, byly až do roku 1961 založeny výhradně na anketárních šetřeních“, která byla prováděna především regionálními plánovacími institucemi. Dotazníková šetření rozsahu a směrů dojížďky do zaměstnání byla prováděna hlavně z ekonomických důvodů. Podávala totiž jasný přehled o rozmístění výrobních kapacit a pracovních sil v území, nárocích na osobní dopravu apod. V roce 1961 byly údaje o dojížďce za prací zjišťovány v Československu poprvé v rámci sčítání lidu, domů a bytů k 1. březnu. Velkou měrou tak byla obohacena datová základna. Ve srovnání se současností, kdy jsou k zpracování dat užívána modernější počítačová média, byla získaná data z dnešního pohledu dosti ochuzená, protože dojížďka za prací byla zjišťována pouze pro 325 dojížďkových center, z toho bylo 216 v České republice a 109 na Slovensku. Dojížďka za prací do ostatních center dojíždění mimo vybraná centra je tedy nezjistitelná. Pro vyjížďku z obcí nebyla stanovena žádná hranice, takže jsou zachyceny počty vyjíždějících od jednoho vyjíždějícího výše pro všechny obce. Byla zjišťována také odvětvová, oborová a profesní škála vyjíždějících za prací. Při následujícím sčítání k 1. 12. 1970 došlo k velkému rozšíření sledovaných ukazatelů. Dojížďkových center v Československu již bylo vybráno 1975, z toho 1576 v ČR a 399 v SR. Mezi dojížďková centra byla zahrnuta města, malá města, střediskové obce a ostatní střediska, která měla více než 50 obyvatel zaměstnaných v průmyslu a některá další vybraná střediska. Při cenzu byla zjišťována i spotřeba času při jedné cestě do zaměstnání, vzdálenost místa bydliště a místa pracoviště a použitý dopravní prostředek. 9
Při sčítání lidu k 1. listopadu 1980 byly za dojížďková centra považovány obce, do kterých dojíždělo alespoň deset osob za prací. Celkem bylo vymezeno v Československu 2217 center dojížďky, z toho v ČR 1506 a 711 v SR. Od sčítání v roce 1991 (3. března) je u nás dojížďka sledována již za všechny obce za předpokladu, že do obce dojíždí alespoň jedna osoba. Vyjížďka ekonomicky aktivních obyvatel za prací byla při posledních sčítáních zpracována pro všechny obce. Kromě směrů a intenzity dojížďky za prací byly zjišťovány také údaje o spotřebě času, věkové struktuře dojíždějících osob, denní a nedenní dojížďce, příslušnosti k odvětvím národního hospodářství. Srovnatelnost jednotlivých sčítání je proto možná pouze na úrovni krajů, případně okresů, protože v intercenzálních obdobích docházelo vždy ke značným administrativním změnám obcí. Zatímco ke sčítání v roce 1961 bylo v České republice celkem 8 726 obcí, v roce 1970 bylo obcí 7 511, v roce 1980 bylo po plošném administrativním slučování už jen 4 778 obcí. Po dezintegracích počátkem devadesátých let bylo v roce 1991 v Čechách a na Moravě celkem 5 768 obcí, v roce 2001 6 258 obcí a v roce 2011 6 246 obcí. V zájmu zpřesnění podkladů pro územní bilance zdrojů pracovních sil a pro posouzení vývoje směrů mezioblastní dojížďky v období centrálně řízené ekonomiky provedly orgány státní statistiky v letech 1967, 1977 a 1986 jednorázová šetření dojížďky za prací podle okresů. Údaje byly zjišťovány za organizace socialistického sektoru národního hospodářství (s výjimkou JZD) na základě rozpisů ročních výkazů Práce 301. Všechna jednorázová šetření byla navzájem plně srovnatelná (viz. P. Vicherek, 1994). Dojížďce za prací věnují odborníci pozornost již desítky let. První výzkumy dojížďky za prací byly prováděny v Německu již v 80. letech 19. století. V Československu první výzkumy dojížďky do zaměstnání prováděl ve 20. letech Ústav pro stavbu měst. Je tedy zřejmé, že se otázkami dojížďky za prací zabývali dříve urbanisté než geografové. V poválečných letech se problematice dojížďky za prací věnovali například pracovníci Zemského studijního a plánovacího ústavu v Brně. Na základě anketárního šetření rozeslaného 2 800 místním národním výborům byla získána data o dojížďce za prací v zemi Moravskoslezské k 1. lednu 1946. Tyto údaje nejprve zpracoval a publikoval (B. Šilhan, 1946). Podrobněji jsou data zpracována v práci J. Mrkose (1948). Práce měla 10
podat ucelený přehled o stavu pracovní migrace a měla být podkladovým materiálem pro studie, které by řešily novou prostorovou dislokaci výroby a bydlení s cílem snížit ekonomické a časové ztráty způsobené dojížďkou za prací. Mrkos vymezil celkem pět hierarchických stupňů pracovních středisek, jež byly stanoveny na základě počtu dojíždějících osob za prací. Za nejvýznamnější pracovní střediska pak považoval obce, do kterých dojíždělo více než deset tisíc osob za prací (Brno, Ostrava, Zlín). Poté následují pracovní střediska s dvěma až deseti tisíci dojíždějícími za prací, s pěti sty až dvěma tisíci dojíždějícími, sto padesáti až pěti sty dojíždějícími a konečně pracovní střediska, do kterých dojíždělo až sto padesát osob za prací. Obcí, splňujících předchozí kritéria bylo na Moravě a ve Slezsku více než sto. Práce je doplněna kartografickým vyjádřením vztahů pracovní středisko - zázemí. Mapy jsou zpracovány pomocí izolinií, které spojují místa se stejným počtem dojíždějících za prací do daných středisek. Na základě anketárních šetření (B. Šilhan, 1964) zpracoval práci, ve které se zabývá jak teoretickými, tak i praktickými dopady dojížďky za prací z venkova do měst na příkladu města Brna. Podrobně se věnuje prvotním příčinám vzniku dojížďky za prací z venkova do měst. Za hlavní příčinu považuje rozdíly v proporcích mezi potřebami a zdroji pracovních sil v určitém odvětví na určitém území. Rozsah dojíždění se podle něj dále vyvíjí v závislosti na tempu růstu potřeb pracovních sil ve městě. V práci je značný prostor věnován otázkám ekonomiky práce, racionálnosti dojížďky za prací a jejím vlivem na člověka, kvalitu bydlení, práce, dopravy, zdraví, stravování, využití volného času. Za neracionální Šilhan považuje protisměrnou dojížďku a za zcela zbytečnou takovou dojížďku, kdy by pracovník mohl být zaměstnán na stejném pracovním místě v místě bydliště nebo blíže svému bydlišti. Dojížďka za prací má podle něj řadu negativních vlivů - přispívá k rychlému růstu měst a vylidňování malých venkovských obcí, snižuje pracovní schopnost lidí, omezuje volný čas. Vidí ale také pozitiva, např. pronikání nových prvků hospodářského a společenského života z měst na venkov. Geografickým pracovištěm, kde se odborníci začali podrobněji zabývat dojížďkou za prací, byl Geografický ústav ČSAV v Brně. Svou pozornost na tento prostorový proces zaměřil především M. Macka, který se kromě prací regionálního charakteru zabýval také metodickými problémy studia dojíždění do zaměstnání (M. Macka, 1962, 1964, 1965 a zejména 1966). Na základě průzkumu dojížďky do zaměstnání provedeného Státním ústavem pro rajónové plánování v Praze a plánovací komisí KNV v Brně k 1. 11
dubnu 1957 podává přehled možných řešení základních otázek a problémů při studiu dojížďky za prací na příkladu města Brna. Jedná se o následující okruhy problémů, na kterých jsou prezentovány možnosti zpracování dostupných statistických dat: definice dojíždějícího do zaměstnání, definice místa bydliště, definice místa pracoviště, charakter dojíždění, hranice mezi denní a nedenní dojížďkou, použitý dopravní prostředek, časové kriterium, kriterium vzdálenosti, znázornění vzdálenosti dojížďky do zaměstnání na kartogramu a grafu, vliv vymezení oblasti na výsledky získané průzkumem, rozdíly ve studiu dojížďky do obce jako celku a podle konkrétního místa pracoviště a metodické otázky studia vyjíždění do zaměstnání. Významné jsou i práce J. Hůrského (1964, 1966 a, 1966 b, 1969), který řešil především metody kartografického znázornění dojížďky do práce a sestavil mimo jiné také mapy dojížďky do zaměstnání, které jsou součástí národního Atlasu ČSSR (J. Hůrský, 1966 a, 1966 b). V letech 1966-1970 byl Geografickým ústavem řešen úkol "Ekonomickogeografická regionalizace ČSR". V jeho rámci byla analyzována dojížďka za prací v ČSR na základě dat ze sčítání lidu 1961. Součástí výsledků úkolu je mapa dojížďkových regionů České republiky sestavená M. Mackou (1967), který poté připravil také mapu regionů dojíždění vybraných středisek v celém Československu. V rámci výzkumného úkolu "Výzkum metod hodnocení pozitivních a negativních vlivů na geografické prostředí" se dojížďkou za prací zabývali ve stejném ústavu J. Mareš a J. Zapletalová (1973). Ze speciálního šetření o dojížďce do zaměstnání na základě sčítání kontrolních ústřižků dělnických jízdenek ČSD a ČSAD v roce 1970 (J. Mareš, 1970) byla získána statistická data, na bázi kterých byla provedena regionalizace dojížďky obyvatelstva za prací v ČSR a byly sestaveny tematické mapy dojížďky za prací. V 80. letech byla na tomto pracovišti věnována pozornost dojížďce za prací v souvislosti s tvorbou tematických atlasů. Byly zpracovány mapy dojížďky do zaměstnání v rámci Atlasu ČSR ze sčítání lidu, domů a bytů 1980 (1984), a Atlasu obyvatelstva ČSSR (1987). Na mapě Dojížďka do zaměstnání v Československu (autor S. Řehák) byla dojížďková střediska hierarchicky uspořádána do tří kategorií na základě počtu obsazených pracovních míst. Za střediska I. řádu jsou považovány obce, která měla v roce 1980 alespoň 15 tisíc obsazených pracovních míst (celkem 87 středisek). 12
Středisky II. a III. řádu byly obce s 5 - 15 tisíci, respektive s 2,5 - 5 tisíci obsazenými pracovními místy. V mapě jsou dále znázorněny dojížďkové regiony středisek I. řádu, počet dojíždějících a podíl vyjíždějících z obcí a vyznačena je také silně polarizovaná vyjížďka, kdy více než polovina ekonomicky aktivních vyjíždí za prací do dojížďkového střediska. Vyčleněny jsou také přechodné obce středisek I. řádu, pokud v pořadí druhý vyjížďkový proud činí alespoň 80 procent vyjížďkového proudu do střediska I. řádu. Souběžně byly řešeny také teoretické otázky kartografického znázornění pohybu za prací v souvislosti s automatizací tvorby map, a to hlavně problém autorské koncepční přípravy mapy (S. Řehák, 1984, R. Richter, S. Řehák, 1987). Přípravu mapy nakonec autoři shrnují do řešení základních tří úloh: aplikace základní typologie obcí z hlediska jejich celkového významu a postavení v pohybu za prací, vymezení konkrétního rozsahu regionů dojíždění a vymezení zón se silnou polarizací dojížďky. Výsledky dojížďky za prací podle sčítání lidu v roce 1980 a její regionálnímu zhodnocení provedl S. Řehák (1988). Kromě vlastního vymezení dojížďkových regionů se pokusil definovat závislosti mezi jejich územním rozsahem a velikostí jejich jader. Na základě studia jednotlivých dojížďkových regionů středisek I. řádu stanovil závislost jader regionů na svém zázemí z hlediska pokrytí pracovních míst v jádře a také nově formuloval vazbu jádra a zázemí z hlediska dojížďky za prací. Vztahem vazeb zázemí k jádru regionu a vazeb jádra ke svému zázemí pak charakterizuje jednotlivé regiony dojíždění středisek I. řádu. Kromě pracovníků Geografického ústavu ČSAV se otázkami dojížďky za prací již koncem 60. let začali zabývat také pracovníci katedry ekonomické a regionální geografie UK v Praze (M. Hampl, K. Kühnl 1967, 1970). Dojížďka za prací byla jimi chápána jako významný syntetický a komplexní proces, který odráží různé regionální vazby, a to zejména na mikroregionální úrovni. Výzkum pohybu za prací pak neomezují na pouhé sledování dojížďky (resp. vyjížďky) za prací, ale zároveň zkoumají s ní související otázky vymezování a klasifikace regionů, centrality měst, plánování a řízení malých oblastí. Tyto aspekty jsou obsaženy např. i ve studii věnované problematice sociálněgeografické regionalizace (M. Hampl, J. Ježek, K. Kühnl, 1978). Dojížďkou za
13
prací z hlediska komplexní problematiky sídelních systémů v rámci prostorové mobility obyvatelstva se zabýval Z. Čermák (1993). Nejvýznamnějším urbanistickým pracovištěm, které se věnovalo otázkám pohybu za prací, byl pražský Terplan. Jeho pracovníci se tímto problémem zabývali již od 60. let (A. Andrle, M. Pojer 1964, 1967, 1974 a, 1974 b, 1978, 1983, A. Andrle 1986). V jejich přístupu představovala dojížďka za prací významný urbanizační proces, kterému měla být věnována pozornost také ze strany státních orgánů. V roce 1994 Terplan pro potřeby regionální politiky a politiky zaměstnanosti vymezil mikroregiony na základě regionalizace ČR podle pohybu za prací. Práce byla určena především pro pracovníky státní správy, kterým poskytuje cenné informace o území. Nejdůležitější změny v pohybu za prací v České republice v transformačním období devadesátých let shrnují Z. Szczyrba a V. Toušek (2004). Autoři zde mj. upozorňují i na metodologická úskalí srovnatelnosti dat z jednotlivých sčítání. Podrobnější pozornost je pak věnována změnám v dojížďce do města Brna mezi lety 1991 a 2001. Obdobně M. Baštová - M. Fňukal - T. Krejčí - P. Tonev - V. Toušek (2005) ve svém příspěvku hodnotí změny v dojížďce do zaměstnání mezi posledními dvěma censy a vymezují zázemí u nejvýznamnějších středisek v České republice. Z pohledu širšího kontextu vývoje geografické organizace společnosti se na dojížďku za prací a do škol v ČR zaměřuje M. Hampl (2004 a 2005). V teoretické rovině autor zdůrazňuje především význam vyhodnocení stavu a současných vývojových tendencí dojížďkových vazeb jakožto nejdůležitější složky studia vztahové organizace sociogeografických systémů. V empirické části se pak zabývá postižením změn dojížďkových vztahů mezi censy 1991 a 2001 na vyšší regionální úrovni. Výsledkem je zjištění dynamických změn ve vývoji sídelní hierarchie, které lze zjednodušeně vyjádřit jako posílení střediskové působnosti řádovostně nejvyšších center (především Prahy) na jedné straně a určitým omezením role mikroregionálních středisek na straně druhé. Hodnocením dojížďky za prací se zabýval taky P. Tonev (2005) na příkladu Jihomoravského kraje. Tento příspěvek se zabývá hodnocením druhé fáze územně správní reformy ČR, kde došlo ke stanovení tzv. obcí s rozšířenou působností, na které byla přenesena část kompetencí zrušených okresních úřadů. Výběr obcí a vymezení jejich správních obvodů je hodnocen na základě dat o dojížďce za prací na příkladě 14
Jihomoravského kraje. Porovnání stanovených center a jejich správních obvodů s údaji o dojíždějících a dojížďkových mikroregionech poukazuje na fakt, že ustanovení některých obcí a jejich správních obvodů bylo zřejmě zbytečné. Na příkladu Jihočeského kraje se ve své disertační práci zabýval J. Čekal (2006). Věnuje v ní hlavní pozornost podrobnějšímu hodnocení obou pohybů v Jihočeském kraji v devadesátých letech. Analýza vnitřní migrace za období 1992 - 1998 zahrnuje základní bilanční ukazatele, identifikaci hlavních migračních proudů, otázky migrační motivace a posouzení vlivu migrace na vybrané strukturální charakteristiky obyvatelstva, jako je věková a vzdělanostní struktura. Součástí je i bližší pohled na zázemí Českých Budějovic a pokus o vymezení migračních regionů v kraji. Obdobně u dojížďky za prací jde především o srovnání vybraných bilančních a směrových charakteristik, zázemí Českých Budějovic a dojížďkových regionů v kraji mezi censy 1991 a 2001. Z. Špoková (2007) se zabývala dojížďkou ve své diplomové práci na příkladu Moravskoslezského kraje. Z. Láznička (1974) popisuje ve svém díle Funkční klasifikace obcí České socialistické republiky pokus o funkční klasifikaci obcí ČSR, provedený na základě bilance pracovních příležitostí, která je podle autorova mínění nezbytným předpokladem pro další rozpracování zvláštních funkcí sídel. Autor uvádí funkční typy obcí a jejich zastoupení v ČSR, zkoumá vztah funkčních typů obcí k velikosti obcí a jejich střediskové a obytné funkci. Podává podrobnější charakteristiku jednotlivých typů, všímá si funkčních typů měst, postavení sídelně geografické rajonizace v rámci ekonomicko-geografické rajonizace a geografického rozšíření funkčních typů. Historií Olomouce a podnikání na Olomoucku se zabývali ve svých dílech: M. Čermák (2002, 2004), J. Lenková (2004), Z. Válka (2001), M. Tichák (1997, 2005) na půdě Filozofické fakulty Univerzity Palackého to byl J. Schlulz (2002, 2009 a, b).
15
3 Metodika Jednou ze základních metod, použitou k získání potřebných informací, bylo studium dostupných písemných materiálů, knih a materiálů Českého statistického úřadu. Datovou základnu pro sledované roky 1991 a 2001 tvořily údaje o ekonomicko aktivním obyvatelstvu v Olomouci a údaje o jeho dojíždění za prací a to z Českého statistického úřadu, získané při Sčítání lidu, domů a bytů – k 3. 3. 1991 a k 1. 3 2001. V práci jsem také použil předběžné výsledky ze Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011, které se týkají ekonomicko aktivního obyvatelstva v Olomouci. Těžištěm výzkumného úkolu bylo porovnání struktury zaměstnanosti ve městě Olomouci. Tato práce je zvláště zaměřena na srovnání struktury zaměstnanosti v letech 1991 a 2001. Pro objektivní srovnání byly údaje rozděleny do tří oblastí: I. zemědělství, lesní a vodní hospodářství, II. průmysl a stavebnictví, III. služby. Použil jsem toto dělení, i když se v roce 1991 používala Jednotná klasifikace odvětví národního hospodářství (JKONH) a v roce 2001 Odvětvová klasifikace ekonomických činností (OKEČ). Pro srovnání ekonomicko-aktivního obyvatelstva v roce 2001 a 2011 byla použita klasifikace OKEČ. Pro obecné srovnání struktury zaměstnanosti v období socialismu byla použita data ze Sčítání lidu, domů a bytů v roce 1950. Lidé, kteří neuvedli odvětví, ve kterém pracují, byli zařazeni do kategorie bez udání nebo nezjištěno. Tito občané byli hypotetickou metodou roznásobeni mezi pracující v ostatních odvětvích. Pro výpočet zaměstnaných v Olomouci byl použit následující vzorec: zaměstnaní v Olomouci + dojíždějící do Olomouce za prací. Současně byly hodnoceny počty lidí vyjíždějících z Olomouce za prací do jiných obcí a měst. Ve výsledcích sčítání 2001 jsou do celkového počtu obyvatel zahrnuti i cizinci s dlouhodobým pobytem. V této době došlo k řadě územních změn v administrativním vymezení obcí a okresů, došlo také ke změnám ve vymezení pojmu „zaměstnaní“. Ve sčítání 1991 byly do počtu ekonomicko aktivních zahrnovány i ženy na mateřské dovolené (do 3 let věku dítěte) a osoby pobírající rodičovský příspěvek, pokud trval jejich pracovní poměr. V roce 2001 byly do této kategorie zařazeny pouze ženy na mateřské dovolené v trvání 28 resp. 37 týdnů. Ostatní ženy na mateřské dovolené a 16
osoby pobírající rodičovský příspěvek byly zahrnuti do kategorie osob ekonomicky neaktivních. Další novinkou oproti roku 1991 bylo zjišťování údajů o zaměstnání, postavení v zaměstnání a ekonomické činnosti vojáků v základní, náhradní nebo civilní vojenské službě. Při sčítáni v roce 1991 byly tyto údaje uváděny podle posledního zaměstnání, v roce 2001, v souladu s metodikou Mezinárodní organizace práce (ILO), byli vojáci základní, náhradní nebo civilní služby zahrnuti do odvětví obrany. Sčítání lidu, domů a bytů se uskutečnilo na celém území České republiky k 1. březnu 2001. Údaje byly zjišťovány podle stavu z 28. února na 1. března (rozhodný okamžik). Všechny údaje byly zpracovány podle územně správního členění České republiky k 1. březnu 2001. Otázky týkající se dojížďky do zaměstnání (místo pracoviště, frekvenci dojížďky a druh dopravy do zaměstnání) vyplňovaly pouze pracující osoby. Do sčítání byly zahrnuty všechny osoby, které měly v okamžik sčítání na území České republiky trvalý nebo dlouhodobý pobyt a to bez ohledu na to, zda byly v rozhodný okamžik v místě svého trvalého nebo dlouhodobého pobytu přítomny. Pro hodnocení specializace průmyslu byl vybrán tzv. index specializace, který podává informaci o specializaci území z hlediska odvětvové struktury průmyslu. Dává představu o stupni významnosti průmyslového odvětví v dané územní jednotce v porovnání s postavením průmyslového odvětví v hierarchicky vyšší prostorové jednotce.
3. 1 Přehled změn v územním členění Jak bylo uvedeno výše, na území České republiky došlo ve sledovaném období k řadě územních změn ve vymezení obcí a okresů. Ve sledovaném zázemí Olomouce, došlo v období 1991 – 2001 k desintegraci 10 obcí. Nejvíce obcí se vyčlenilo ze Šternberka, a to čtyř. Nejvýznamnější pro tuto práci je vyčlenění tří obci z Olomouce (Bystrovany, Křelov – Břuchotín, Samotíšky)
17
Tab. 1 Změny v územním členění v okrese Olomouc Nově vytvořená samostatná obec Bystrovany Horní Loděnice Komárov Křelov - Břuchotín Lužice Mrsklesy Mutkov Řídeč Samotíšky Suchonice
Z části obce
Datum změny (k 1. 1.)
Olomouc Šternberk Šternberk Olomouc Šternberk Velká Bystřice Paseka Šternberk Olomouc Tršice
1993 1992 1993 1995 1992 1996 1993 1993 1993 1992
Zdroj: Statistický lexikon obcí České republiky 2005, Praha, ČSÚ, MV ČR, Ottovo nakladatelství, 2005
Tab. 2 Změna územního členění v okrese Olomouc Obec se zařazuje do okresu Olomouc Huzová Lipinka Moravský Beroun Norberčany
Z okresu
Datum změny (k 1. 1.)
Bruntál Šumperk Bruntál Bruntál
2005 2007 2005 2005
Zdroj: Statistický lexikon obcí České republiky 2005, Praha, ČSÚ, MV ČR, Ottovo nakladatelství, 2005
V roce 2005 a 2007 došlo ke změně hranic okresu Olomouc, když z okresu Bruntál přistoupily tři obce, z okresu Šumperk jedna.
18
4 Historie města Olomouce 4. 1 Nejstarší osídlení První stopy osídlení dnešní Olomouce sahají až do starší doby kamenné (paleolitu). Stáří kamenných nástrojů, které byly nalezeny na území Olomouce, se odhaduje na 40 – 10 tisíc let. Úrodná půda v okolí byla dobrým předpokladem pro usídlení zemědělců již v mladší době kamenné. K souvislému osídlení, dle výzkumů, docházelo od mladšího neolitu (4. tisíciletí před Kristem). Objevovaly se však i nálezy ze 6. tisíciletí před Kristem (starší neolit). Novější výzkumy také dokládají přítomnost keltských a germánských kmenů na katastru dnešního města. Významným objevem posledních let je nález zbytků římského tábora z druhé poloviny 2. století v Olomouci- Neředíně. Nejsevernější bod pobytu Římanů na území střední Evropy za Dunajem se tak posouvá od Trenčína a Mušova až k Olomouci. Na více místech města odkryli archeologové i velkomoravské osídlení. (Schulz, 2009 a)
4. 2 Vývoj města od l0. století do 14. století Důležitou úlohu při osídlování a rozvoji území hrály obchodní cesty. Významná poloha Olomouce znamenala od poloviny 10. století rychlý růst politického a hospodářského významu. Volba prvního moravského sídla českých panovníků, po připojení Moravy k přemyslovskému státu, proto padla na Olomouc. Jako první údělný moravský kníže se v Olomouci usadil od roku 1030 Břetislav, syn českého knížete Oldřicha. Po roce 1055 se Olomouc stala centrem jednoho ze tří nově vzniklých moravských údělných knížectví – olomouckého, brněnského a znojemského. Kdy bylo založeno královské město Olomouc, není přesně známo. Nedochovala se totiž zakládací listina. Stalo se tak patrně před rokem1246 za krále Václava I. Po minoritech, kteří založili klášter s kostelem Panny Marie, se mezi roky 1238 - 1240 usadili na Michalském návrší dominikáni, následovaly je v sousedství minoritů klarisky. Poslední z raně středověkých klášterů patřil dominikánkám. V roce 1261 byla králem Přemyslem Otakarem II. povolena stavba kupeckého domu. Z roku 1267 pochází nejstarší známý otisk městské pečeti. Motiv šachované orlice v městském znaku se zachoval po celou dobu existence 19
města až do současnosti. Datem 4. srpna 1306 se Olomouc zapsala do dějin státu. V tento den byl v sídle olomouckého kapitulního děkana zavražděn poslední český král z rodu Přemyslovců Václav III. Neznámý vrah překazil královo válečné tažení do Polska a způsobil i vymření významného českého panovnického rodu po meči. V roce 1378 vydal markrabě Jošt povolení ke stavbě radnice. Na konci 14. století, mělo v Olomouci právo vařit a šenkovat kolem 300 várečných domů. V letech 1334 - 1351 za působení Jana Volka bylo olomoucké biskupství spolu s moravským markrabstvím a opavským knížectvím vyhlášeno za přímé léno českého království. Období vlády Lucemburků bylo obdobím rozkvětu Olomouce. Král Jan Lucemburský jmenoval město v roce 1314 jako „ první na Moravě“. V roce 1352 jej označil jako hlavní město i markrabě Jan. O prvenství Olomouc soupeřila stále s Brnem. Ve městě kvetl obchod, přibývalo výročních trhů a kolem roku 1340 se objevují i první zprávy o cechovních řádech řemeslníků. (Schulz, 2002) V raně středověké Olomouci bylo roku 1063 založeno moravské biskupství a v roce 1078 první samostatný klášter na Moravě. Prvním olomouckým biskupem byl břevnovský mnich Jan. Břevnovští benediktini se stali i prvními obyvateli nově založeného kláštera. Roku 1126 dosedl na biskupský stolec Jindřich Zdík, politik, diplomat a kulturní osobnost. Z Palestiny přivedl umělce, kteří pracovali na novém biskupském sídle, které bylo dokončeno v roce 1141. Jeho dochovaná bohatá výzdoba nemá v českých zemích obdoby. Před rokem 1107 byla započata stavba katedrály sv. Václava. Řadu významných olomouckých biskupů, politiků a královských rádců rozšířil roku 1247 Bruno ze Schauenburgu, spolutvůrce státní politiky Václava I. i Přemysla Otakara II. Biskup Bruno se v letech l254 a 1266 – 1267 zúčastnil křížových výprav do východního Pruska a podporoval i královu snahu o získání římské koruny. Na severní Moravě kolonizoval rozsáhlá území. Z jeho doby pochází i znak olomouckých biskupů – šest stříbrných obrácených hrotů ve dvou řadách na červeném poli. Požár katedrály v roce 1265 si vyžádal přestavbu, při které zanikla její románská podoba. V průběhu staletí se olomoucké biskupství výrazně podílelo na rozvoji města. (Schulz, 2002)
20
4. 3 Historie města od 15. století do 18. století V roce 1418 byl zvolen olomouckým biskupem Jan Železný. V době husitských válek byla Olomouc baštou římskokatolické církve. Město stálo na straně protihusitské a také nebylo husity dobyto. V okolí však docházelo k boření klášterů. Do Olomouce přesídlili Kartuziáni a rovněž Augustiniáni si zde vystavěli svůj klášter. V roce 1422 získala Olomouc privilegium, kterým Zikmund Lucemburský povolil městu razit mince. Jedná se tedy o nejstarší dochovaná městská mincovní privilegia na Moravě. V roce 1454 byli z Olomouce a také ze všech královských měst vypuzeni Židé. V roce 1469 byl v Olomouci prohlášen českým králem Matyáš Korvin. Bylo to neklidné období českouherské války. Spory mezi uherským a českým králem byly urovnány až tzv. Mírem olomouckým roku 1479. V roce 1469 vznikl ve městě ničivý požár. V roce 1492 došlo k dalšímu požáru, kdy shořela více než třetina města. Stavební ruch v 15. století znamenal nejen výstavbu nových domu měšťanů a šlechty, ale i budování řady významných staveb, jako je radnice s orlojem či městský farní kostel sv. Mořice. Koncem 15. století zaujímala Olomouc přední místo mezi městy v českých zemích. Územní i hospodářský rozmach provázel v 16. století i rozkvět kulturní. K okruhu vzdělanců a básníků, kteří byli uznávanými osobnostmi i mimo české země, patřili na příklad kapitulní probošt Augustin Käsenbrod, zvaný Olomoucký a Martin z Jihlavy. V díle Štěpána Taurinuse z roku 1519 lze najít první zmínku o olomouckém orloji. Prvním předpokládaným šiřitelem renesančního umění v Olomouci v letech 1482 - 1497 byl biskup Jan Filipec. Ke skutečnému rozmachu renesance došlo až za Stanislava Thurza, který byl biskupem v letech 1497 – 1540. Stanislav Thurzo zahájil stavbu zcela nové biskupské rezidence. V průběhu celého 16. století vládl ve městě čilý stavební ruch. Své domy si budovali měšťané i šlechta. V Olomouci žilo více než dvacet významných šlechtických rodů. Byli to zejména Pernštejnové, Liechensteinové, páni z Boskovic, Ludanic, Žerotína a další. Doba renesance byla i obdobím náboženských sporů mezi katolíky a protestanty. V roce 1563 nekatolíci přepadli dominikánský klášter. (Schulz, 2009 a) V druhé polovině 16. století, v roce 1556, přišel do města jezuitský řád. Významným příznivcem řádu byl biskup Vilém Prusinovský, jemuž Olomouc vděčí za založení druhé nejstarší univerzity v českých zemích v roce 1573. V předbělohorském období byla Olomouc s osmi tisíci obyvateli a počtem 1200 domů druhým největším městem zemí Koruny české a to hned po Praze. Olomouc byla do 21
třicetileté války vnímána jako hlavní moravská metropole. Byla sídlem biskupa, univerzity a dalších církevních, zeměpanských i vojenských institucí. Především po osmileté švédské okupaci bylo město nejen poničeno, ale ztratilo také bývalou prestiž. Politické úřady se přesunuly do Brna a Olomouc se snažila vyvážit ztrátu politické prestiže uměleckým vzestupem. (Schulz, 2009 a) Město a celý region v 17. a 18 století zažilo intenzivní rozmach. Podobu barokní kultury spoluutvářely vlivy z Itálie, Podunají a sousedních Čech i Slezska. Kromě biskupa a kanovníků měla na život města vliv samozřejmě i univerzita, velitelství vojenské pevnosti a šlechtické rody. Tvář Olomouce ovlivnila výstavba v 17. a 18. století. Byly to chrámy, sochy, kašny i městské paláce. Slavný sloup Nejsvětější Trojice, díky němuž Olomouc figuruje na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, má svůj původ v polovině 17. století. Přebudování a doplnění jádra města během 17. a 18. století dává Olomouci jeho dnešní charakteristickou tvář. (Lenková, 2004)
4. 4 Historie města od 19. století po současnost Po roce 1800 byl vývoj města v oblasti umělecké poznamenán krizí. Většina zakázek byla zadávána vídeňským umělcům. Kulturní život města se však nezastavil. Město si vybudovalo v letech 1827 -1830 nové divadlo. Ani o významné osobnosti neměla Olomouc na počátku 19. století nouzi. Ludwig van Beethoven věnoval olomouckému arcibiskupovi Rudolfu Habsburskému v roce 1823 svou právě dokončenou Missu Solemnis. V roce 1820 vznikl na hradebním svahu první olomoucký park. Značný význam měla pro město výstavba železnice. První vlak přijel do města roku 1841. V době událostí roku 1848 pobýval v Olomouci po dobu pěti měsíců císařský dvůr. V Arcibiskupském paláci byl v té době uveden na trůn císař František Josef I. V následujících letech byla v Olomouci vedena řada mezinárodních jednání, mimo jiné zde byla v roce 1850 podepsána dohoda mezi Rakouskem a Pruskem o postavení obou států v Německém spolku. V roce 1860 bylo zrušeno olomoucké vysoké učení a obnovení se univerzita dočkala až v roce 1946. V roce 1886 byla Olomouc zbavena císařským rozhodnutím statutu pevnostního města. V roce 1862 byla postavena městská plynárna a v roce 1889 vodárna. Stavba městské elektrárny se uskutečnila v roce 1898 22
a již o rok později vyjela do ulic města první tramvaj. Rychle se rozvíjel také průmysl a v okolí města byly stavěny nové továrny, cukrovary, sladovny, pivovar, železárny apod. Do roku 1918 byl katastr města rozšířen z původních 53 hektarů plochy uvnitř hradeb na celkových 300 ha. (Schulz, 2002) Tab. 3 Místní části v Olomouci Místní část
Rok připojení 1919 1975 1975 1919 1974 1919 1919 1974 1974 1919 1919 1975 1919 1980 1975 1975 1919 1919 1919 1919
Bělidla Břuchotín * Bystrovany * Černovír Droždín Hejčín Hodolany Holice Chomoutov Chválkovice Klášterní Hradisko Křelov * Lazce Lošov Nedvědzí u Olomouce Nemilany Neředín Nová Ulice Nové Sady Nový Svět Olomouc - město Pavlovičky Povel Radikov Řepčín Samotišky * Slavonín Svatý Kopeček Topolany Týneček
1919 1919 1974 1919 1974 1974 1974 1975 1974
Zdroj: J. Schulz (2009): Dějiny Olomouce
* Tyto obce se po roce 1990 osamostatnily 23
V roce 1919 bylo k městu připojeno 14 obcí. Tíživě zasáhla Olomouc nacistická okupace a také období po únoru 1948. Pozitivním v této době bylo vyhlášení městského historického jádra památkovou rezervací. Období socialismu zanechalo stopy všude v centru města i mimo něj, ať už se jedná o orloj přebudovaný v duchu socialistického realismu, obchodní dům postavený přímo před kostelem sv. Mořice a hradbu domů na okraji města. Devadesátá léta předznamenala novou perspektivu pro město Olomouc. (Schulz, 2002)
24
5. Historie průmyslu v Olomouci 5. 1 Průmysl v Olomouci v letech 1870 – 1918 5. 1. 1 Potravinářský průmysl Potravinářský průmysl byl nejrozvinutějším průmyslovým odvětvím v Olomouci. Využíval nejen hojnosti surovin v okolí, ale i výhodného dopravního spojení s okolím. Vysoké výnosy ječmene a cukrové řepy pak dávaly podnikatelům jistotu návratu kapitálu. Nejvýraznějším postavením v potravinářském průmyslu mělo cukrovarnictví především díky pěstování cukrovky, což vedlo k výstavbě cukrovarů jak v Olomouci, tak i v jeho okolí. Nejstarší cukrovar v Olomouci byl založen v roce 1851 bratry A. a H. Mayovými v Hejčíně. Od roku 1852 tvořil tento cukrovar, rafinerie, drožďárna a lihovar největší potravinářský komplex v Olomouci. Další cukrovar vznikl až roce 1871 v Holici. Na počátku 18. století byl přímo v Olomouci založen měšťanský pivovar. V 19. století byl rozšířen o sladovnu na Bělidlech. V roce 1858 byly tyto provozy pronajaty firmě Singer a Hamburger a tento pivovar vařil pivo až do roku 1914. Rozvoj pivovarnictví souvisel také se vznikem sladoven. Nejstarší sladovnou je ta, kterou založili bratři Kubelkovi v Klášterním Hradisku roku 1870. Mlynářství mělo v Olomouci velmi starou tradici sahající až do 13. století. U městských hradeb fungovaly ještě v 19. století 3 mlýny: Jakubský, Kamenný a Nový. Jejich vodní pohon byl postupně nahrazen pohonem parním a svou funkci postupně přestávaly plnit začátkem 20. století. Nejdéle sloužícím mlýnem byl mlýn na Lazcích, který sloužil až do roku 1932, kdy vyhořel. (Čermák, 2002) Specialitou olomouckého mlékárenského průmyslu byla výroba sýrů a tvarůžků, která byla rozšířená v celé oblasti Hané. Nejvíce se vyrábělo v okolí Olomouce. První zmínky o výrobě tvarůžků pochází z roku 1620. Od roku 1770 bylo registrováno několik podniků, které se zabývaly výrobou tvarůžků. Koncem 19. století to byla např. Erste Olmützer Käsefabrik v Pekařské ulici nebo mlékárna W. Spitzera. (Čermák, 2002) 25
Z dalších potravinářských podniků to byla výroba uzenin, cukrovinek a čokolády. Roku 1863 bylo založeno uzenářství J. Popelky na Horním náměstí. Po roce 1901 zřídil Alois Smékal v Chválkovicích uzenářství. Pak v roce 1899 město Olomouc zřídilo jatka v lokalitě Na Špici. V roce 1877 byla v Chválkovicích založena továrna TOKO. Byla první moravskou továrnou na výrobu karlovarských oplatků, piškotů, sucharů a cukrovinek. V roce 1898 byla založena První společná továrna na výrobu všech druhů cukrovinek a čokoládového zboží, spol. s. r. o., později byla tato společnost přetransformována na akciovou společnost a v roce 1905 změnila název na ZORA a.s. (Čermák, 2004)
5. 1. 2 Kovoprůmysl Kovoprůmysl je druhým nejvýznamnějším průmyslovým odvětvím v Olomouci a blízkém okolí. Oproti potravinářskému průmyslu byl rozvoj kovoprůmysl velmi pomalý. Příčiny spočívaly především v zemědělském charakteru celé oblasti. Přesto byl kovoprůmyslu velmi potřebný pro rozvoj města i jeho okolí. Z počátku vznikaly drobné podniky, které se zaměřovaly na zabezpečení zemědělských a potravinářských podniků. Jednalo se především o výrobu zemědělského nářadí a strojů. Prvním podnikem většího rozsahu byla na konci 19. století továrna na výrobu kovového nářadí a strojů do pivovarů. Byla zde i továrna na výrobu lékařských a chirurgických nástrojů, která byla založena roku 1870. Továrna na výrobu telefonů a telegrafů Telektra, vznikla v roce 1904 v Hodolanech, později byl podnik přičleněn ke koncernu firmy Telephongrafik A. G. Největším kovozpracujícím podnikem byly Moravské železárny spol. s. r. o., které byly založeny v roce 1907 a ve stejném roce byla založena v Hodolanech i továrna Kosmos, Ofenund und Eisenwerke Gessellschaft m. b. H. na výrobu kamen. (Čermák, 2004)
5. 1. 3 Průmysl stavebních hmot Rozvoj stavebního průmyslu souvisel především s bouráním městských hradeb v 19. století, kdy se v Olomouci rozmohl tzv. stavební boom. V té době vznikla řada firem, které bouraly hradby i staré zchátralé budovy a taktéž se podílely na výstavbě nových průmyslových objektů, rekonstrukci starých objektů a modernizaci komunikační sítě. Cihelny byly zakládány v jihozápadní části města, kde byl dostatek cihlářské hlíny a to 26
zejména ve Slavíně a Nové Ulici. Cihelna na Nové Ulici byla založena v roce 1870 a ve Slavoníně roku 1889. Pískovna na Nových Sadech byla v provozu od roku 1900. V roce 1907, v Hodonalech, vznikla cementárna jako odštěpný závod Podnikatelství staveb betonových a továrna cementových výrobků v Praze. (Čermák, 2004)
5. 1. 4 Dřevozpracující průmysl Dřevozpracující průmysl neměl v Olomouci téměř žádnou tradici. Dřevo se dováželo do města z pil v okolí už upravené. Jedinou byla pouze Lichtenštejnská pila v Pavlovičkách založena v roce 1870. Také podniků zpracovávající dřevo bylo pouze několik, např. První olomoucká továrna na výrobu oken a dveří, výroba rámů na obrazy, výroba dětských kočárků a košíků nebo výroba a čalounění nábytku. (Čermák, 2004)
5. 1. 5 Papírenský a polygrafický průmysl Papírenský průmysl byl zastoupen v Olomouci pouze dvěma podniky a to výrobou papírového zboží Kl. Jurenky, založenou roku 1860 a kartonážka Adolfa Lachnika. Zato byly v Olomouci rozšířeny podniky tiskařského a litografického průmyslu. To dokumentuje, že Olomouc byla významným kulturním, společenským a politickým centrem na Moravě. V druhé polovině 19. století fungovala v Olomouci řada soukromých tiskáren. (Čermák, 2002)
5. 1. 6 Textilní průmysl Největší rozvoj dosáhl v Olomouci textilní průmysl v 18. století. Byl reprezentován soukeníky a tkalci. Pak téměř zanikl a byl nahrazen podniky na zpracování juty a výrobu provazů. První známou dílnu založil v první polovině 17. století Tobiáš Steipe v Chválkovicích, postupně se dílna proměnila ve velký podnik a patřila k největším závodům v naší republice po první světové válce. Výrobu si udržela až do roku 1924. V roce 1840 byla na Nové Ulici založena tkalcovna juty a taktéž tkalcovna lnu a bavlny. (Čermák, 2002)
5. 1. 7 Chemický průmysl Podniky chemického
průmyslu
v Olomouci
většinou
zpracovávaly
produkty
z dovážených i domácích surovin. Nejstarší továrna v Olomouci na výrobu chemických 27
preparátů byla založena v roce 1869. Další významná továrna na výrobu chemických produktů, obchod s olejem a tuky J. Kouřila a spol., byla založena ve Chválkovicích po roce 1900. Továrna vyráběla také cementové, dehtové, pryskyřičné a jiné zboží. Další podniky vznikaly až po roce 1900, např. Erste chemisme Fabrik na výrobu svíček.
5. 1. 8 Kožedělný a oděvní průmysl Ve zpracování kůží a výrobě různých kožených předmětů převládala v Olomouci a okolí stále živnostenská výroba. K jejímu zprůmyslnění došlo až na samém konci 19. století. V roce 1850 založil Leopold Mayer na Novém Světe továrnu na usně. V roce 1881 vznikly koželužny v Hejčíně a na Nové Ulici. Výrobu obuvi založil A. Mastný v roce 1888 a továrna na výrobu kůže vznikla v roce 1900. Co se týče oděvního průmyslu, tak ten zůstal na bázi drobných živnostenských provozoven. V Olomouci nesídlil žádný velký podnik, byly tu pouze filiálky. (Čermák, 2004)
5. 2 Průmysl v Olomouci v letech 1918 – 1945 Po vzniku Československé republiky docházelo k celkovému rozvoji průmyslové výroby, k budování nových obytných i kulturních objektů, k výstavbě nových provozoven různých průmyslových odvětví, rekonstrukcí živnostenských dílen a zvelebování životního prostředí. V letech 1920 – 1939 působilo v Olomouci a nejbližším okolí 162 provozoven a továrniček. Nevznikl zde však žádný velký průmyslový podnik, který by zásadně ovlivnil zaměstnanost a ekonomický vývoj města. Svým rozsahem zůstal v popředí průmysl potravinářský, který využíval velmi dobrou surovinovou základnu. Ve městě byly budovány sladovny, mlýny, cukrovary, lihovary, drožďárny, tvarůžkárny, později továrny na cukrovinky, trvanlivé pečivo, konzervárny, továrny na umělé tuky. Město nejvíce proslavila slavná sýrařská specialita – olomoucké tvarůžky. Důležitým byl i průmysl kovozpracující. Největšími továrnami byly Moravské železárny a továrna Kosmos, které významně převyšovaly produkci drobných strojíren a sléváren. Vedle těchto významných podniků vznikaly drobné podniky pro přímé zásobování města jako např. pekárny, jatka, octárna, sodovkárna, cementárna atd. Mezi první a druhou světovou válkou zde byly vojskem vybudovány letecké dílny 28
Letov. Solné mlýny nebo elektrotechnický závod firmy Wagner byly velmi významné pro zásobování celé republiky. Ve třicátých letech zde firma Saul Heirkon postavila továrnu na výrobu umělých tuků, mýdla a hořčice, později její produkci převzal n. p. Milo. Za druhé světové války byl založen v Klášterním Hradisku závod Hamma, později Farmakon. (Čermák, 2004) Přes tyto větší významné průmyslové závody zůstává Olomouc až do konce II. Světové války stále střediskem živnostensko-obchodního charakteru. Ve městě přibývalo opraven nejrůznějších nástrojů a přístrojů, autodopravců, autoopraven, knihkupců, holičů, cukrářství, módních konfekčních salónů a fotografických ateliérů. Z maloobchodních živností převládaly obchody s ovocem a zeleninou, se smíšeným zbožím a řeznictví. Druhá světová válka významně ovlivnila počet živností v letech 1940 – 1942, kdy se počet podniků snížil na 139. (Schulz, 2009 b)
5. 3 Průmysl v letech 1945 – 1989 Po druhé světové válce došlo na Olomoucku k výrazným změnám skladby průmyslu. Znárodněny byly nejvýznamnější podniky z odvětví strojírenství, kovoprůmyslu, farmaceutického, potravinářského, textilního a oděvního průmyslu. V Olomouci byl jako první zřízen n. p. Milo, dále to byly Hanácké závody lihovarské a drožďárenské n. p. Olomouc (Seliko), Továrny obráběcích strojů (TOS Olomouc), Zora (později Čokoládovny Praha n. p.), Severomoravské mlýny n. p., Cukrovary a rafinérie cukru n. p., Obchodní sladovny n. p. a podnik dřevozpracujícího průmyslu Zadrev n. p., který zanikl v roce 1947. Zřízen byl také podnik Moravskoslezské tiskárny n. p. V roce 1947 byl z Brna do Olomouce přesunut podnik Moravské elektrotechnické závody Olomouc (MEZ Olomouc). Vznikl také n. p. Sigma pumpy a součástí tohoto podniku byla výroba kamen v železárnách Kosmos. Moravské železárny byly začleněny do n. p. Báňská a hutní společnost. (Čermák, 2004)
29
Tab. 4 Podíl průmyslu na ekonomicky aktivním obyvatelstvu v krajských městech v roce 1950 Město
Podíl průmyslu (%) 64,6 59,8 49,0 46,7 45,4 44,0 43,2 41,4 39,8 38,7 36,4 32,6 31,9
Zlín Ostrava Plzeň Pardubice Ústí nad Labem Brno Liberec Jihlava Hradec Králové České Budějovice Praha Karlovy Vary Olomouc
Zdroj: Sčítáni lidu v Republice československé ke dni 1. března 1950 - , Nejdůležitější výsledky sčítání lidu a soupisu domů a bytů za kraje a okresy a města, Praha, SÚS 1957, 171 s.
V roce 1950 byl podíl průmyslu v Olomouci pouze 31,9 % všech ekonomicky aktivních obyvatel, což řadilo Olomouc mezi nejméně průmyslové krajské město. Tento jev lze vysvětlit tím, že největší průmyslové podniky nebyly v Olomouci. Bylo zde, bylo 17 mlýnů, 72 pekáren a 15 cukráren začleněno do n. p. Severomoravské mlýny, které byly později začleněny pod Severomoravské mlýny a cukrovary n. p., kam spadal i cukrovar v Holici. (Čermák, 2004) Tento cukrovar dříve patřil pod národní podnik Cukrovary a rafinérie cukru. V průběhu 60. let došlo k oddělení mlýnů od pekáren. V roce 1976 byla v Holici postavena velkopekárna Hanka (dnes Penam). V oblasti masného průmyslu vznikl Severomoravský průmysl mastný n.p., kam patřil i závod v Olomouci (později Hanácký masokombinát Olomouc). Obchodní sladovny tvořily 3 sladovnické závody a v roce 1949 byly začleněny do n. p. Obchodní sladovny Prostějov. V roce 1946 byly znárodněny Hanácké lihovarnické závody, které byly transformovány do n. p. Seliko. (Čermák, 2004) V roce 1967 dochází k výstavbě moderní mlékárny OLMA, která patřila k největším závodům svého druhu v Evropě. Po výstavbě této mlékárny bylo zrušeno 11 malých mlékáren v okolí. 30
V roce 1970 bylo zaměstnáno v průmyslových podnicích 14 615 osob (ze 41 533 zaměstnaných bydlících v Olomouci). Mezi lety 1960 – 1970 došlo k navýšení pracovních míst o 40 % (z 5 540 na 7 795), největší zásluhu na vytvoření pracovních míst mělo strojírenství, naopak u potravinářského průmyslu došlo k poklesu pracovních míst téměř o 20 %. V dalším období se situace téměř nezměnila, v roce 1988 bylo ve strojírenských podnicích zaměstnáno 8 336 osob. V Olomouci byl podporován především rozvoj strojírenského, potravinářského a chemického průmyslu, a to formou výstavby nových prostor, rozšířením nebo modernizací stávajících výrobních zařízení. Z celkového počtu 76 průmyslových podniků v okrese Olomouc v roce 1970 jich mělo 38 sídlo v Olomouci. V letech 1971 1974 byla vybudována sodovkárna s 536 zaměstnanci patřící podniku Nealkoholické nápoje (později Nealko). V letech 1972 – 1976 došlo k výstavbě nové drožďárny v areálu Selika, která měla celostátní význam. Menší význam měla zcela nová výstavba závodu Mrazíren místo zrušeného závodu na Nové Ulici. Podnik Milo začal v roce 1970 s modernizací svých provozů na výrobu jedlých olejů, tuků, mýdla a pracích prostředků. Po roce 1970 byla zakoupena licence na výrobu kosmetiky od západoněmecké společnosti Schwarzkopf. V roce 1978 zavedlo Milo výrobu odpevňovačů pro drožďárny a dehydratovaných tuků pro krmné účely. Z rostlinných olejů byly známé značky Silva, Maja a Vegetol, k nejznámějším rostlinným tukům patřily značky Dukát, Iva, Visa a Hera. V roce 1946 byl znárodněn farmaceutický závod Hamma, který byl začleněn do n. p. Spofa Praha a po roce 1952 změnil název na Farmakon n. p. Podnik vyrábí základní farmaceutické suroviny včetně vitamínů. Stavební průmysl a výroba stavebních hmot byla po roce 1945 soustředěna do několika větších podniků. Především to byly Dopravní stavby n. p. a Pozemní stavby n. p., které zaměstnávaly přes 7 000 zaměstnanců. Pozemní stavby zabezpečovaly výstavbu jak bytových domů, tak i průmyslových areálů. Z drobných polygrafických provozoven vznikly v Olomouci v letech 1968 - 1975 Moravské tiskařské závody n. p., které nahrazovaly čtyři zrušené závody. (Schulz, 2009 b)
31
5. 4 Tradiční podniky 5. 4. 1 Moravské železárny Olomouc Moravské železárny byly založeny roku 1907 v Řepčíně. Od samého počátku tvořily železárny tradiční, téměř komplexní metalurgickou základnu, jíž využívalo pro své vlastní produkty. Další značná část výroby charakteru strojírenské metalurgie zásobovala okolní strojírenské podniky. Prvotní výroba zahrnovala kovárnu na zápustkové i volné výkovky, slévárnu šedé litiny a strojní opracování výkovků a odlitků. V počátcích zde pracovalo pouze 35 lidí. V období 1911 – 1945 vlastní železárny Moravská agrární a průmyslová banka. V roce 1912 došlo k rozšíření výroby o odlitky z kujné litiny a v roce 1913 z ocelolitiny. Výroba fitinků započala v roce 1922. Byly zakoupeny potřebné stroje zejména na výrobu jader a řezání fitinků. Díky rozšíření výroby vzrostl počet zaměstnanců až na 1 000. V roce 1946 se staly železárny součástí Báňské hutní společnosti, později pak součástí Závodu těžkého strojírenství Martin. Výroba se neustále rozšiřovala a po druhé světové válce se stal podnik největším výrobcem fitinků v Československu. V roce 1953 dochází k vybudování nové slévárny na kujné litiny a tímto dochází k největšímu rozmachu při výrobě fitinků. Zároveň patřil tento provoz k nejmodernějším a nejpokrokovějším technologiím. Jako první v Československu se v roce 1959 začala vyrábět tvarná litina. Po několik roků se podnik zaměřoval pouze na výrobu radiátorových růžic a ložiskových komor. O roku 1964 se zde vyráběli součástky pro traktory, zemědělské stroje a automobily. Několik let se pracovalo také na vývoji klínových hřídelů pro automobily, traktory a dieselové motory. Od roku 1994 se stávají Moravské železárny a.s., obchodní společností. V roce 2002 se rozdělují na několik samostatných podniků. Pod historickým názvem zůstává výroba fitinků, malých odlitků z tvárné, šedé, bílé a temperované litiny. V následujících letech procházel podnik finanční krizí, která vyústila k odprodeji novému majiteli ARCADA Capital a.s. Moravské železárny jsou dnes součástí koncernu UNEX. (www.unex.cz)
5. 4. 2 SIGMA Olomouc Původní továrna měla název Kosmos, Ofen- und Eisenwerke Gesellschaft m. b. H. a specializovala se zejména na výrobu kamen a jiných slévárenských výrobků. Továrna 32
vznikla roku 1907, kdy Adolf Salivar kupuje Lefendovu slévárnu v Hodolanech. Výroba se ze začátku soustředila na výrobu odlitků z šedé litiny. Později se začali vyrábět kamna, žehličky na dřevěné uhlí i s litinovou vložkou, mosazné hmoždíře, dvířka, rošty a jiné doplňky ke kachlovým kamnům. Ze začátku pracovalo v podniku jen 12 dělníků, v roce 1908 již 76 dělníků a v roce 1912 zde bylo zaměstnáno 214 dělníků. V meziválečném období se rozšířil výrobní sortiment na výrobu univerzálních kuchyňských strojků, pečící nádoby, kávopražiče, vařiče na líh a plyn, elektrické i plynové žehličky, pračky a kuchyňské váhy. V roce 1932 byla rozšířena výroba o vodovodní armatury z barevných kovů a chromovaným povrchem. V roce 1938 převzala firma výrobu bruslí a v této výrobě měla Kosmoska monopolní postavení. Od roku 1946 se stává firma Kosmos součástí národního podniku SIGMA PUMPY, pod který patří ještě závody v Lutíně a v Hranicích. Rokem 1947 končí veškerá výroba kamen a později i kuchyňských potřeb, které zde byly vyráběny. Výroba bruslí byla stále zachována až do roku 1952. O roku 1953 mění své jméno na Železárny Petra Bezruče. V tomto roce začala výroba závlahových zařízení, která sem byla přesunuta ze závodu v Lutíně. Hutní výroba z šedé litiny byla postupně rozšířena o výrobky z ocelolitiny a později o výrobu leganové oceli. V roce 1965 se vrací pod název SIGMA Olomouc. Olomoucký závod se specializoval na výrobu závlahových zařízení a odstředivých chemických čerpadel. Pro širokou veřejnost byla určena výroba např. ručních čerpadel a zahradní postřikovače. Dále zde probíhala výroba speciální výroba oběhových čerpadel pro vodou chlazené naftové motory o větším výkonu a odlitky ze slévárny šedé litiny a ocelárny. Těžiště výroby tvořila závlahová zařízení, pásové zavlažovače a nové typy čerpadel z umělých hmot. Další technický vývoj směřoval k modernizaci výroby šedé litiny a pracovišť pro výrobu křídlových čerpadel. V roce 1977 bylo 60% výroby určeno pro export. Po ukončení privatizačního procesu se novým majitelem stává firma ISH a.s., která rozšiřuje výrobu čerpadel. V roce 1997 mění firma název na ISH ČERPADLA, od tohoto data se firma specializuje na výrobu čerpadel pro chemický a zpracovatelský průmysl, vodní hospodářství, jadernou energetiku a energetické obory. (www.cerpadla.cz)
5. 4. 3 ZORA Olomouc V roce 1898 byla založena na Dolním náměstí První společná moravská továrna pro výrobu cukrovinek a čokolády spol. s.r.o. Z nevyhovujících hygienických důvodů a 33
požadavků na výrobu se roku 1910 výroba přesouvá do nového provozu v Hodolanech, zároveň podnik nese nové jméno ZORA. V roce 1920 pracovalo v závodě už 380 zaměstnanců a o pět let později již 950 pracovníků, mezi nimi byla téměř polovina sezonních pracovníků. V podniku se vyráběl široký sortiment zboží, který získával stále širší okruh zákazníků jak kvalitou, tak i cenou. Hlavní sortiment tvořily: kakaová hmota a máslo, kakaový prášek, různé druhy čokolád, polevy, čokoládové cukrovinky, dražé, želé, orientální cukrovinky, karamely, marcipánové zboží, lékárnické cukrovinky, šumivé bonbóny, suchary, oplatkové zboží, kandované ovoce atd. Ceník z roku 1933 obsahoval více jak 633 výrobků. Nejvíce se specializovala na výrobu čokoládových figurek, ale i na výrobu různého lékárnického zboží, jako jsou mentolové bonbóny nebo prsní karamely. Po znárodnění v roce 1945 byly k Zoře připojeny také menší olomoucké čokoládovny Olfedo, Union a čokoládovna Josefa Mikšovského. Základní Závod Zora 1 se specializoval na výrobu čokolád a čokoládových cukrovinek, závod Olfedo-Zora 2 na výrobu cukrovinek, závod Mikšovský - Zora 3 na výrobu trvanlivého pečiva. Závod Union byl v roce 1948 zrušen. V roce 1958 byl vytvořen pro Moravu národní podnik Moravské čokoládovny v Olomouci, do kterého byly začleněny podniky Zora, Sfinx Všetuty – Holešov, Maryša Rohatec, IKA Komárov u Opavy a Madloňové sady Hustopeče. V roce 1963 spadly tyto závody pod oborový podnik Čokoládovny Praha, v roce 1988 došlo k přeměně na národní podnik. V rámci privatizačního procesu se Zora stává součástí společnosti Čokoládovny Praha a.s. a od roku 1992 je součástí firmy Nestlé Čokoládovny a.s., Praha. V roce 1995 byla instalována nová výrobní linka na výrobu čokolád a čokoládových tyčinek. Po roce 1999 byla do závodu ZORA soustředěna výroba tabulkových čokolád a plněných čokoládových bonbonů. V letech 2002 – 2003 byla do závodu ZORA z Prahy přesunuta výroba čokolád ORION. Nejznámější výrobky, které ZORA vyrábí, je např. Studentská pečeť nebo tyčinka Margot, Deli, Kofila, Milena, Kaštany, Koko, Orient dezert, nečokoládové pochoutky ZORA a také bohatý sortiment zboží pro vánoční a velikonoční prodej. (www.nestle.cz)
5. 4. 4 OLMA Olomouc Výstavba závodu byla zahájena v roce 1967 a již v roce 1968 byla uvedena do provozu sušárna mléka, která zpracovávala až 200 000 litrů mléka. V sušárně se vyráběla také mléčná výživa pro telata. Samotný provoz mlékárny byl zahájen v prosinci roku 1970 a výstavba byla definitivně ukončena v květnu 1972 s celkovými náklady 150 mil. Kčs. 34
Po zahájení provozu samotné mlékárny bylo možno zrušit 11 mlékáren v okresech Olomouc, Přerov a Prostějov a zpracování mléka soustředit na jedno místo. Základním výrobním sortimentem bylo mléko (v lahvích a jiných obalech), máslo, tvaroh a mléčné speciality. Později byla výroba rozšířena o jogurty, pudinkové krémy, tvaroh atd. V letech 1973 – 1974 byla uvedena do provozu druhá sušárna, která dokázala usušit až 500 000 litrů mléka. Do roku 1990 patřila OLMA pod Severomoravské mlékárny n. p. a pak se vyčlenila jako OLMA s. p. (Mlékárenský průmysl Olomouc) V rámci privatizace se stala akciovou společností OLMA a. s. Do roku 2008 byla majoritním vlastníkem firma Milkagro a. s., v současnosti je to AGROFERT HOLDING a. s. (www.olma.cz)
5. 4. 5 Farmakon Olomouc Farmaceutická výroba byla zavedena v Olomouci již za druhé světové války v továrně Hamma, a to v budově bývalé sladovny. Po roce 1946 byla začleněna do podniku Spofa Praha (Spojené farmaceutické závody). V roce 1952 změnil olomoucký závod název na Farmakon, k němuž byl v padesátých letech přidružen provoz na výrobu veterinárních léčiv v Uničově. Podnik nevyráběl žádné konečné lékové formy, ale základní farmaceutické suroviny. Bylo zde zavedeno několik speciálních výrob, tak, aby se zde mohly vyrábět všechny farmaceutické suroviny, které se doposud pouze dovážely. Výroba vitamínů byla zavedena až v první polovině 60. let. Začal se zde vyrábět vitamín C, vitamín B2, isofytol pro výrobu vitamínu E, vitamínů B1 a B6. K prvním výrobkům Farmakonu patřil Papaverin a Phenobarbibát. Výroba se pak rozšiřovala dvěma směry: první výroba chemikálií k výrobě léčiv a léčivých přípravků pro podniky a druhý směr tvořila výroba koncentrátů pro zemědělskou živočišnou výrobu. V 60. letech byla zahájena výroba kofeinu. Podnik se stal monopolním výrobcem ve vyráběném sortimentu v celém Československu a jeho výrobky se také vyvážely. V roce 1992 se stává Farmakon akciovou společností. V lednu roku 1996 se stává jeho definitivním majitelem firma FARMAK a.s. V současnosti se jedná, v českém i mezinárodním měřítku, o významnou farmaceutickou firmu, která se nezaměřuje pouze na výrobu, ale i na vývoj. (www.farmak.cz)
35
5. 4. 6 TOS Olomouc Tradice firmy TOS Olomouc, se datuje k roku 1922, kdy byla založena firma Wagner na výrobu elektrotechnických zařízení. Bezhrotá bruska, která byla původně vyrobená pro vlastní potřebu, dala v roce 1935 základ výrobě obráběcích strojů. Od roku 1950 přijala firma název TOS Olomouc a plně se orientovala na výrobu konzolových frézek. V rámci privatizace přešel podnik v roce 1993 do vlastnictví společnosti Obráběcí stroje Olomouc, s. r. o. Od roku 2005 je majoritním vlastníkem společnosti TOS Varnsdorf. Od konce roku 2008 se firma vrátila k původnímu názvu TOS Olomouc, s. r. o. V současnosti se kromě výroby frézek rozvíjí také výroba dílů a komponentů pro zahraniční výrobce obráběcích strojů. (www.tos-olomouc.cz)
5. 4. 7 Solné mlýny Společnost Solné mlýny byla založena v roce 1921 v Olomouci. Společnost vystavěla v průběhu tří let nový závod na zpracování soli v Holici u Olomouce. Toto místo bylo zvoleno především pro svoji významnou polohu v centru státu. Byl to moderní podnik svého druhu v republice a vybavení nejmodernějšími stroji a zařízením nemělo obdoby v celé střední Evropě. Výroba, a tím i činnost celého podniku, byla slavnostně zahájena 2. ledna 1924. Od roku 1992 jsou Solné mlýny akciovou společností. Prostřednictvím kupónové privatizace a následného obchodování akcií na burze přešlo vlastnictví společnosti ze státu do rukou soukromých společností, fondů a fyzických osob. Dnešní sortiment zahrnuje přes 200 položek. Solné mlýny mají v tuzemsku významný tržní podíl a stále roste podíl exportované produkce. (www.solnemlyny.cz)
5. 4. 8 KOVO – DŘEVO Olomouc Tradice výroby drátěného programu sahá až do roku 1868. V roce 1948 byl podnik zestátněn a přejmenován na Okresní opravárenský a průmyslový podnik KOVODŘEVO. Ten získal v Československu monopol v oblasti výroby klecí na ptactvo. V roce 1996 byl státní podnik privatizován firmou GRIOS s. r. o. Ta zpočátku navázala na výrobu kovového zboží a nábytku, ale později od výroby nábytku upustila. Svoji výrobní činnost zaměřila pouze na drátěný program, kterému se věnuje doposud. Od roku 2000 získávají stále více na významu dodávky pro automobilový průmysl. (www.grios.cz) 36
5. 5 Průmysl v Olomouci po roce 1989 Zásadní změna byla po roce 1989, kdy se všechny podniky postupně staly akciovými společnostmi a později se dostaly do soukromého vlastnictví. Podniky byly privatizovány pomocí přímého prodeje zájemcům, vítězům veřejné soutěže nebo kuponovou privatizací.
Jedinou výjimkou byl vojenský Automobilní opravárenský
závod na Šibeníku. Později se stal státním Vojenským opravárenským závodem 084. Podniky a provozovny komunálního charakteru byly předmětem tzv. malé privatizace. První veřejná aukce devíti provozoven proběhla 23. března 1991 a další následovaly v letech 1992 a 1993. Jako první se podařilo zprivatizovat octárnu, která byla vyčleněna z podniku Seliko a koupila ji společnost Lolo s. r. o. Ještě v roce 2003 nebyly privatizovány některé podniky, např. Uhelné sklady nebo Hanácké pekárny a cukrárny. (Schulz, 2009 b) Výsledkem privatizace byla částečná redukce potravinářského průmyslu. Cukrovar v Holici byl zrušen již v roce 1990. Mlýn v Chválkovicích byl privatizován v roce 1992, získala ho společnost Ceram, která v něm již v roce 1996 ukončila provoz. Pivovar Holice byl privatizován v roce 1992 ve prospěch společnosti Moravsko-slezské pivovary Přerov, ale později ukončil výrobu. Jeho prostory začal vlastník využívat jako skladovací. V roce 1997 byla ukončena výroba ve sladovnách na Nové Ulici a na Bělidlech, výroba sladu pokračovala pouze v Holici, která byla v majetku Obchodní sladovny a. s. Hanácký masokombinát byl zprivatizován až v roce 1994 v rámci druhé vlny kuponové privatizace. Ještě v roce 2002 zaměstnával 430 pracovníků. V polovině roku 2003 byl nucen, díky novele veterinárního zákona, uzavřít provoz jatek. Firma se tak soustředila pouze na produkci masných a uzenářských výrobků. Počet pracovníků klesl na 270 a v roce 2005 tato firma zkrachovala. Drožďárna v Hodolanech doplatila na to, že byla postavena uprostřed obytné zástavby. Přesto byla v roce 1999 zprivatizována největším producentem droždí, francouzskou společností Lesaffre. Pro zápach vycházející z drožďárny byla nucena v roce 2005výrobu ukončit. Areál byl přeměněn na skladovací prostory.
37
Přední výrobce rostlinných tuků a jedlých olejů Milo, zahájil výrobu bionafty z řepky olejky v roce 1993, o rok později (v r. 1994) byl v rámci druhé vlny kuponové privatizace zprivatizován. V září 1995 byl uveden do provozu závod Kosmetika v Hněvotínské ulici. Otevřením nové surovárny v roce 1997 začal postupný transfer závodu, zatěžujícího životní prostředí v centru města při soutoku Moravy s Mlýnským potokem. Akciová společnost Milo prošla velmi složitým vývojem vlastnických vztahů. Na krátkou dobu se stala v roce 1997 součástí Olpran Group jako likérka Seliko a výroba nápojů Nealko. V roce 1998 dochází k přejmenování skupiny z Olpran Group na Milo Holding. Zájem o vstup do podniku projevil americký zpracovatel olejových komodit. V roce 1999 kupuje celý holding výrobce margarínů, rostlinných olejů a mýdel Setuza z Ústí nad Labem. Ještě ve stejném roce mění Milo svého majitele a stává se jím společnost SEC Leasing. Nový majoritní akcionář rozhodl v roce 2000 o likvidaci celého Milo Holdingu včetně Selika i Nealka. Důležití akcionáři Setuzy koupili v roce 1999 závod Milo Surovárny. Tradiční značku Milo si podržely závod Milo Kosmetika a Milo Tuky. Po výstavbě nové rafinérie v Holici, do které byla přemístěna plnící linka, došlo v roce 2003 k definitivnímu opuštění závodu v centra města. Setuza se ve svém olomouckém závodě zaměřila na výrobu značkových rostlinných olejů z geneticky neupravovaných tuzemských surovin, které byly schopny konkurovat dováženým olejům. Uvažovala zvýšit výrobu umělých a klasických tuků k pečení a smažení. V roce 2003 byla obnovena výroba kosmetiky (voda po holení, ústní voda, zubní pasty), potom, co byla do Olomouce přesunuta část výroby z domovského závodu Setuzy v Ústí nad Labem. Podniky Seliko a Nealko byly privatizovány v roce 1992 a později se staly součástí Milo Holding. V roce 1999 kupují společnost Nealko dva olomoučtí podnikatelé a zároveň kupují ochrannou známku CitroCola. (Schulz, 2009 b) Solné mlýny se vyčlenily z podniku Chema Pardubice a o rok později byly privatizovány v první privatizační vlně. Závod na výrobu jedlé krmné, průmyslové a řady speciálních solí a odvozených produktů, který má monopolní postavení na tuzemském trhu, se musel vyrovnat po privatizaci hlavně s konkurencí z Polska a Německa. Podnik na zpracování mléka Olma byl privatizován v rámci druhé privatizační vlny v roce 1994. Majoritním vlastníkem se stala společnost Milkagro a minoritním 38
vlastníkem byla společnost Goliard. Čokoládovna Zora se stala součástí společnosti Čokoládovny Praha a. s., do které vstoupila Švýcarská firma Nestlé. Od roku 1999 nese název Nestlé Česko, společnost s r.o. závod Zora. Na rozdíl od potravinářského průmyslu lze zaznamenat odlišný vývoj u kovovýroby, strojírenství nebo elektrotechnické výroby. Nejen, že se udrželi výrobci z období před rokem 1989, ale nově přibyli i zahraniční investoři, díky průmyslovým zónám v Holici a Hodolanech. Největší zaměstnavatel v Olomouci v devadesátých letech Moravské železárny byly privatizovány v roce 1994. Ve stejném roce byla privatizována Sigma Olomouc ve prospěch společnosti Intersigma Hydraulic. Ze státního podniku Sigma byl vyčleněn Výzkumný ústav Sigma, který byl privatizován v rámci první vlny kuponové privatizace na společnost HydroTechnik Olomouc, zabývající se výrobou a vývojem mechanických ucpávek. Největšími obchodními partnery jsou: Sigma Group a. s., Sigma Pumpy Hranice s. r. o., ISH Čerpadla a. s. Podnik TOS Olomouc byl v roce 1993 přeměněn na společnost Obráběcí stroje s. r. o. Od roku 2005 mění název na tradiční TOS Olomouc a majoritním vlastníkem se stává TOS Varnsdorf. Společnost Strojobal užívala do roku název Moravské potravinářské strojírny a v roce 1994 byla privatizována ve prospěch společnosti Mopos a. s., později Strojírny Číhal. Podnik MEZ Mohelnice, závod Holice, byl privatizován v roce 1994 a jejím majitelem se stala francouzská společnost Moteurs Leroy Sommer, která je součástí mezinárodního koncernu Emerson Electric Co. Společnost Sucker-Müller-Hacoba zřídila v Hodolanech závod na montáž textilních strojů. Ve firmě má majoritní podíl německý podnik Moenus Textilmaschinen AG. Od roku 1991 vyráběla společnost GMMS hliníkové komponenty. Radiátory začala vyrábět společnost Armatmetal s. r. o. Výrobě zabezpečovací techniky se věnuje společnost Automatizace železniční dopravy s. r. o. Od roku 1994 vyráběla firma RAF vodovodní baterie, od roku 1996 vyráběla v areálu Sigmy galvanizaci kovů společnost Festa, která byla založena již v roce 1989 v Neředíně. Problémovým podnikem pro privatizaci, byl Farmakon. Podařilo se ho privatizovat až v roce 1995 v třikrát opakované veřejné soutěži. Hlavním problémem bylo ekologické zatížení chemičky. K sanaci došlo až v roce 2002. Na předválečnou výrobu motouzů Juta navázala společnost Ekoplast s rakouskou majetkovou účastí. (Schulz, 2009 b)
39
Polygrafickou činností se zabývá od roku 1991 knihtiskárna Epava, od roku 1993 Novotisk s. r. o. Na starší tradici navázala v roce 1999 společnost Moravské tiskárny a. s. V roce 2001 zahájila činnost ve svém novém závodě společnost Mafra a. s., která zajišťovala tisk zejména pro Mladou frontu, v dnešní době také pro Lidové noviny a deník Metro. Změny ve stavebnictví byly způsobeny odklonem od panelové výstavby, vzrůstající poptávkou po tradičních materiálech a technologiích, konkurencí zahraničních a tuzemských firem. Státní podnik Pozemní stavby byl privatizován v roce 1992 v první privatizační vlně. Majoritní podíl získala až v roce 1997 společnost Stemex-Bau. Stavební firma Gemo, byla založena v roce 1990 pro bytovou, občanskou a průmyslovou výstavbu. V současnosti působí firma v Olomouci jako významný developer. V roce 2003 vzniká dceřiná společnost Eurogema, která se zaměřuje na stavby domů a průmyslových objektů na klíč. Již v roce 1996 vznikla společnost Inženýrské dopravní stavby a. s. (IDS). Společnost se věnuje výstavbě a rekonstrukcí železničních tratí, dálniční a silniční sítě a mostních staveb. Významný podnik Dopravní stavby byl privatizován v roce 1994 do tří akciových společností: DS IEC, Prodos a Holding, jejich sloučením vznikla v roce 1997 společnost Dopravní stavby Holding a. s. Tato společnost zanikla v roce 2002 a její jmění převzala Skanska DS, sídlící v Prostějově. V oblasti stavebnictví jsou významné tyto firmy: Tomek s. r.o., Idop a. s., Horstav s. r. o., K-Stav s. r. o. V oboru stavebních hmot si důležité postavení udržely Štěrkovny a pískovny, které byly privatizovány v roce 1994, od roku 1998 zahájila provoz v nově postavené betonárně v Holici, již za účasti belgického kapitálu. V roce 1992 byl privatizován výrobce prefabrikátů Prefa (později Beta), který měl monopolní postavení v rámci republiky. Od roku 1995 mění společnost název na Prefa H+Z s. r. o. Stěžejním výrobním programem jsou montované haly o rozponu 12, 15 a 18 m, jednolodní nebo vícelodní, typové nebo atypické s různými modifikacemi. Státní podnik Stavoprojekt byl privatizován v první vlně v roce 1992. Tato společnost projektovala např.: stavbu Krajského úřadu v Olomouci. (Schulz, 2009 b)
5. 5. 1 Průmyslové zóny Ve snaze přilákat do Olomouce nové investory zahájil Magistrát města Olomouce přípravu průmyslových zón. Investice města spočívala ve výkupu pozemků a budování 40
inženýrských sítí, a to v období 1998 – 2002. Nové průmyslové zóny vznikly jako brownfields (průmyslová zóna Keplerova), nebo jako doplňování a intenzifikace využití územních rezerv v návaznosti na původní průmyslové areály (průmyslové zóny Pavelkova, Železniční, Šlechtitelů). (www.olomouc.eu)
Průmyslová zóna Keplerova První vznikla v letech 1999 – 2000 v lokalitě Keplerova, za bývalým cukrovarem, o rozloze 17 ha v městské části Holice. Zahraniční investoři vlastní cca 13 ha a místní firmy cca 4 ha. Od roku 2000 zde vyrábí obalové fólie belgická společnost Fardis CZ. V roce 2001 zahájila anglická společnost Senior Automotive Czech výrobu hliníkových trubek. Tento závod byl do Olomouce přemístěn z francouzského města Blois. Od roku 2001 vyrábí kabely pro televizory japonská společnost Czech Republic Onamba. V další části zóny vyrábí elektromotory a alternátory francouzská společnost M.L.S., dříve MEZ Mohelnice, závod Holice. O zbývající 3 ha projevila zájem nizozemská firma Kappa Packing, která patří k největším skupinám ve výrobě papírových obalů. Kappa koupila v roce 2001 divizi na výrobu lepenky na Nové Ulici od švédské společnosti Assi Doman Packing Empack, která působila v Olomouci od roku 1994. Nizozemská společnost postavila nový závod v průmyslové zóně Keplerova, který byl otevřen v roce 2004. (www.olomouc.eu) Tab. 5 Společnosti působící v průmyslové zóně Keplerova M. L. S. HOLICE s. r. o. SENIOR FLEXONICS s. r. o. CZECH REPUBLIC Onamba s. r. o. FARDIS CZ s. r. o. Smurfit Kappa Olomouc s. r. o. TOI TOI s. r. o.
Výroba alternátorů a točivých strojů Výroba hliníkových a ocelových hadic pro automobilový průmysl Výroba kabelových svazků a indukčních cívek Výroba obalových materiálů z polyetylénu Výroba vlnitého papíru a lepenky, papírových a lepenkových obalů Pronájem a servis zařízení staveniště, sanitární vybavení akcí a staveb
Zdroj: www.olomouc.eu
41
Průmyslová zóna Pavelkova Průmyslová zóna má rozlohu 10,5 ha. Město zde vybudovalo světelnou křižovatku. V roce 2001 přišel velmi významný investor. Americká společnost Torrington, která zde zahájila výrobu jehličkových a válečkových ložisek. V roce 2003 převzala závod Americká společnost Timken (dnes Koyo Bearing Česká republika). Firma Mafra a.s. uvedla v roce 2001 do provozu tiskárnu, tiskne především noviny Mladou Frontu Dnes, Lidové noviny a deník Metro, které tato společnost vlastní. (www.olomouc.eu) Tab. 6 Společnosti působící v průmyslové zóně Pavelkova Koyo Bearings Česká republika s. r. o. (dříve Timken) MAFRA a. s. WEBA OLOMOUC a. s. RAF ARMATURY s. r. o.
Výroba jehličkových a válečkových ložisek pro automobilový a strojírenský průmysl Polygrafická výroba (tisk novin) Výroba nástrojů pro zpracování kovových materiálů a formy pro zpracování plast. hmot Výroba vodovodních baterií
Zdroj: www.olomouc.eu
Průmyslová zóna Šlechtitelů V roce 1995 začalo město Olomouc s výkupem pozemků v lokalitě Šlechtitelů. Od roku 2002 začala s přípravou technické infrastruktury. Celková výměra lokality je 16,8 ha. Město společně s Univerzitou Palackého vybudovalo v části průmyslové zóny Šlechtitelů podnikatelský inkubátor, který byl financován z programu EU Phare 2003 a byl slavnostně otevřen v roce 2006. (www.olomouc.eu)
42
Tab. 7 Společnosti působící v průmyslové zóně Šlechtitelů STOMIX CZ s. r. o. MOLPIR GROUP a. s. COMET OBALY s. r.o.
CERTAS CZ s. r. o.
Výroba zateplovacích a stavebních systémů s vlastním výzkumem a vývojem Vývoj, výroba a prodej autodoplňků Vázací a obalové materiály, výroba speciálních kruhů vázacích drátů a vázacích sponek Výroba pekařských výrobků, vlastní výrobní technologie na výrobu pekařských polotovarů pomocí patentovaného systému
Státní rostlinolékařská správa
Působnost v oblastech ochrany rostlin a rostlinných produktů, monitoringu chorob či škůdců. Možnost výkonu odborných rostlinolékařských činností
GRM Systém s. r. o.
Vývoj, výroba a prodej epoxidových systémů pro různé druhy laminačních technik
HOPI POPI a. s.
Výroba popcornu, luštěninových směsí na přípravu tepelných pokrmů, balení sušeného ovoce do dárkových košíků
OLPEMA CZE s. r. o.
Výroba polotovarů pro svařence, dělení ocelových plechů na CNC strojích, prodej hutních materiálů
DAPON OKNA s. r. o.
Výroba oken a dveří na zakázku za použití moderních technologií
COLOR WEST s. r. o.
Výroba průmyslových nátěrových hmot (práškových barev)
SCHIEBEL s. r. o.
Vývoj, konstrukce, prototypová a kusová výroba, prodej a servis servopohonů pro automatizaci výrobních procesů v oblasti leteckého, automobilového a vojenského průmyslu
Htech CZ s. r. o.
Výroba a vývoj vysokorochlostních balících strojů
NAPRO s. r. o.
JMJ COMPOSITES Ltd.
Vývoj a výroba polotovarů pro pekaře, cukráře a gastronomii Výzkum, vývoj, výroba a prodej výrobků z kompozitních materiálů s použitím v oblasti letectví, balistiky, zdravotnictví, automobilového a lodního průmyslu a dalších oblastech
Zdroj: www.olomouc.eu
43
6
Analýza
struktury
zaměstnanosti
v Olomouci v letech 1991 a 2001 Při zpracování analýzy struktury zaměstnanosti bylo zvoleno kritérium rozdělení jednotlivých odvětví do třech oblastí: první: zemědělství, vodní a lesní hospodářství, druhá: průmysl a stavebnictví, třetí: služby.
6. 1 Analýza struktury zaměstnanosti v roce 1991 Po roce 1948 byla většina průmyslových podniků znárodněna, až po roce 1991 docházelo k privatizaci naprosté většiny firem. V rámci privatizace vznikaly nové společnosti s ručením omezením nebo akciové společnosti. Tab. 8 Analýza struktury zaměstnanosti v roce 1991
Sektor I II III Celkem
Zaměstnaní bydlící v Olomouci 2 549 21 899 29 226 53 674
Dojížďka 884 9 671 9 150 19 705
Vyjížďka 558 3 136 2 801 6 495
Pracující v Olomouci 2 875 28 434 35 575 66 884
Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů k 3.3.1991. Vyjížďka a dojížďka do zaměstnání, škol a učení – okres Olomouc. KSS ČSÚ Ostrava, 1993; Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví a odvětví ekonomické KSS ČSÚ Ostrava, 1993. Vlastní výpočty
44
Tab. 9 Analýza struktury zaměstnanosti v roce 1991 (%)
Sektor
Zaměstnaní bydlící v Olomouci
I II III Celkem
Dojížďka
4,7 40,8 54,5 100,0
Pracující v Olomouci
Vyjížďka
4,5 49,0 46,5 100,0
8,6 48,3 43,1 100,0
4,3 42,5 53,2 100,0
Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů k 3.3.1991. Vyjížďka a dojížďka do zaměstnání, škol a učení – okres Olomouc. KSS ČSÚ Ostrava, 1993; Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví a odvětví ekonomické KSS ČSÚ Ostrava, 1993. Vlastní výpočty
V Olomouci bydlelo a pracovalo 53 674 obyvatel, z toho jich vjíždělo za prací mimo Olomouc 6 495 tj. 9,7 % z celkového počtu ekonomicko-aktivního obyvatelstva. Nejvíce lidí, kteří pracovali mimo Olomouc, byli lidé pracující v průmyslu a stavebnictví, tvoří 48,3 % z celkového počtu vyjíždějících. Tab. 10 Počet vyjíždějících z Olomouce v roce 1991 Počet Počet vyjíždějících z vyjíždějících z Olomouce Olomouce (%)
Obec 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Lutín Hlubočky Přerov Praha Šternberk Horka nad Moravou Prostějov Velká Bystřice Litovel Velký Týnec
784 540 404 311 291 289 279 273 227 125
12,1 8,3 6,2 4,8 4,5 4,5 4,3 4,2 3,5 1,9
Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů k 3.3.1991. Vyjížďka a dojížďka do zaměstnání, škol a učení – okres Olomouc. KSS ČSÚ Ostrava, 1993
Nejvíce obyvatel vyjíždí za prací do Lutína, a to 784 tj. 12,1 % obyvatel pracujících především do podniku SIGMA Lutín, který zaměstnával celkově 4441 lidí. Druhou významnou obcí, kam vyjíždělo nejvíce lidí za prací, byly Hlubočky, kam vyjíždělo 540
45
tj. 8 % obyvatel, kteří pracují hlavně v podniku MORA, který zaměstnával celkem 3399 lidí. Tab. 11 Největší zaměstnavatelé v okrese Olomouc v roce 1991
Podnik 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Počet zaměstnanců
Unič. Strojírny Sigma Lutín MORA ZTS Olomouc Sigma Olomouc. Chromotechna Tesla Litovel Čokoládovny Praha, závod ZORA TOS Olomouc PAPCEL Litovel
4 564 4 441 3 399 2 736 2 098 1 806 1 670 1 241 897 883
Zdroj: Centrum pro regionální rozvoj MU
Největšími zaměstnavateli mimo Olomouc byly Uničovské strojírny, SIGMA Lutín, MORA Hlubočky, Chronotechna Šternberk, Tesla Litovel. 43,13 % tvoří lidé, kteří pracovali ve službách. Pouze 8,59 % lidí vyjíždělo za prací v zemědělství. Do Olomouce dojíždělo za prací 19 705 lidí. Nejvíce lidí dojíždělo za prací v průmyslu a stavebnictví a to 9671 tj. 49,08 %. Lidé, kteří dojížděli za prací ve službách, tvoří 43% všech dojíždějících. Nejméně lidí dojíždělo za prací v zemědělství, pouhých 4,5%. Takto nízké procento se dá předpokládat, vzhledem k tomu, že do okolních obcí je hlavně situována zemědělská výroba. Dojížďkové saldo tvořilo 13 210 lidí.
46
Tab. 12 Největší zaměstnavatelé ve městě Olomouc v roce 1991
Podnik 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Počet zaměstnanců
ZTS Olomouc Sigma Olomouc Čokoládovny Praha, závod ZORA TOS Olomouc Farmakon Milo SM. Pekarny a cukrovary Strojobal, závod Olomouc SM. Průmysl masný MTZ (tiskárny)
2 736 2 098 1 241 897 870 817 626 581 576 546
Zdroj: Centrum pro regionální rozvoj MU
V Olomouci bylo v roce 1991 66 884 pracovních míst, většina pracovních míst byla ve službách, kde pracovalo více než polovina pracujících. V průmyslu a stavebnictví pracovalo přes 40 % všech pracujících. Mezi největší zaměstnavatele v Olomouci patřily Závody těžkého strojírenství (Moravské železárny), která vyrábí součástky do zemědělských strojů. Druhou největší firmou byla Sigma Olomouc, která se zaměřuje na výrobu čerpadel. V potravinářském průmyslu byl největší podnik Čokoládovny Praha, závod ZORA, vyrábějící čokoládu a jiné cukrovinky.
6. 2 Analýza struktury zaměstnanosti v roce 2001 V následující tabulce bude popsána struktura zaměstnanosti, ze Sčítání v roce 2001. Je potřeba připomenout, že od posledního Sčítání v roce 1991, už je naprostá většina firem v soukromém vlastnictví.
47
Tab. 13 Analýza struktury zaměstnanosti v roce 2001
Sektor I II III celkem
Zaměstnaní bydlící v Olomouci 802 15 612 31 764 48 178
Dojížďka
Vyjížďka
341 8 924 14 962 24 227
183 2 663 3 652 6 498
Pracující v Olomouci 960 21 873 43 074 65 907
Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001. Dojížďka do zaměstnání a škol – Olomoucký kraj. ČSÚ Praha, 2004; Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví a odvětví ekonomické ČSÚ Praha, 2004. Vlastní výpočty
Tab. 14 Analýza struktury zaměstnanosti v roce 2001 (%)
Sektor I II III Celkem
Zaměstnaní bydlící v Olomouci
Dojížďka
1,7 32,4 65,9 100,0
1,4 36,8 61,8 100,0
Vyjížďka 2,8 41,0 56,2 100,0
Pracující v Olomouci 1,5 33,2 65,3 100,0
Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001. Dojížďka do zaměstnání a škol – Olomoucký kraj. ČSÚ Praha, 2004; Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví a odvětví ekonomické ČSÚ Praha, 2004. Vlastní výpočty
V roce 2001 bydlelo a pracovalo v Olomouci 48 178 obyvatel. Každý druhý pracoval ve službách, o čemž svědčí fakt, že největší zaměstnavatelé jsou Fakultní nemocnice Olomouc - 3058 zaměstnanců, Školský úřad (školy) - 2174 zaměstnanců nebo Univerzita Palackého - 2161 zaměstnanců. Z toho 6498 (9,85%) obyvatel vyjíždí za prací mimo Olomouc. Každý druhý z vyjíždějících vyjíždí za prací v oblasti služeb.
48
Tab. 15 Obce, kam vyjíždí nejvíce lidí z Olomouce v roce 2001 Počet Počet vyjíždějících z vyjíždějících z Olomouce Olomouce (%)
Obec 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Praha Hlubočky Prostějov Velká Bystřice Lutín Šternberk Brno Přerov Litovel Horka nad Moravou
706 508 384 369 367 293 284 277 192 165
10,9 7,8 5,9 5,7 5,7 4,5 4,4 4,3 3,0 2,5
Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001. Dojížďka do zaměstnání a škol – Olomoucký kraj. ČSÚ Praha, 2004.
Nejvíce lidí vyjíždí za prací do Prahy a to 706 lidí, tj. 10,9 % všech vyjíždějících z Olomouce. Možným důvodem, proč nejvíce lidí vyjíždí Prahy, je více pracovních příležitostí, vyšší plat, dobré dopravní spojení po železnici i po silnici. Téměř 41 % vyjíždí za prací v oblasti průmyslu a stavebnictví. Za prací do Hluboček vyjíždí 421 lidí, kde je nejvýznamnějším zaměstnavatelem firma MORA MORAVIA a.s., která vyrábí např. spotřebiče do kuchyně. Oblastí, kde vyjíždí a dojíždí nejméně lidí je zemědělství. Dojížďkové saldo je 17 729. V roce 2001 bylo v Olomouci 65 907 pracovních míst. Naprostá většina je v sektoru služeb, a to 65 %. Pouze 33% pracovních míst je v průmyslu a stavebnictví. Největší průmyslové podniky jsou však v zázemí Olomouce.
49
Tab. 16 Největší zaměstnavatelé v okrese Olomouc
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Podnik České dráhy, s.o. Fakultní nemocnice Olomouc MORA MORAVIA a.s. UNEX a.s., Uničov Školský úřad Olomouc Univerzita Palackého v Olomouci Moravské železárny, a.s. Olomouc Česká pošta, s.p. AŽD Praha s.r.o., závod Olomouc Nestlé Čokoládovny, a.s. (ZORA)
Počet zaměstnanců 3 182 3 058 2 281 2 227 2 174 2 161 1 020 883 785 679
Zdroj: Centrum pro regionální rozvoj MU
Tab. 17 Největší zaměstnavatelé ve městě Olomouc v roce 2001
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Podnik Fakultní nemocnice Olomouc Školský úřad Olomouc Univerzita Palackého v Olomouci České dráhy, s.o. Moravské železárny, a.s. Olomouc AŽD Praha s.r.o. Nestlé Čokoládovny, a.s. M.L.S. Holice, spol. s r.o. DOPRAVNÍ STAVBY HOLDING a.s. MĚSTO OLOMOUC
Počet zaměstnanců 3 058 2 174 2 161 1 500 1 020 785 679 651 648 539
Zdroj: Centrum pro regionální rozvoj MU
Ve městě Olomouc patří mezi nejvýznamnější zaměstnavatele Fakultní nemocnice Olomouc s 3058 zaměstnanci, následována je Školským úřadem (základní a střední školy) a Univerzitou Palackého. Největším průmyslovým podnikem jsou Moravské železárny, které zaměstnávají 1020 zaměstnanců, zabývající se výrobou fitinků a odlitků z litiny, hned za nimi následuje firma AŽD Praha, závod Olomouc, který má 785 zaměstnanců. Jedná se o zprivatizovanou divizi ČSD Stavba a montáž zabezpečovacích zařízení. Třetím největším je podnik M.L.S. Holice, spol. s r.o. nástupce MEZ Mohelnice, závod Holice, která vyrábí elektromotory pro firmu LEROY SOMER.
50
Tab. 18 Největší zaměstnavatelé v průmyslu a stavebnictví ve městě Olomouc
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Podnik Moravské železárny, a.s. Olomouc AŽD Praha s.r.o., závod Olomouc Nestlé Čokoládovny, a.s., závod ZORA M.L.S. Holice, spol. s r.o. DOPRAVNÍ STAVBY HOLDING a.s. OLMA, a.s. Hanácký masokombinát a.s. GEMO Olomouc., spol. s r.o. FARMAK a.s. ISH a.s.
Počet zaměstnanců 1 020 785 679 651 648 527 403 389 383 301
Zdroj: Centrum pro regionální rozvoj MU
6. 3 Srovnání struktury zaměstnanosti ve městě Olomouc za roky 1991 a 2001 V tomto období docházelo k privatizaci podniků, do některých vstoupili zahraniční investoři. Je, však nutno připomenout, že v tomto období došlo k desintegraci 3 obcí od Olomouce (Bystrovany, Křelov – Břuchotín, Samotíšky), tyto obce se významně podílely na zemědělské produkci. Tab. 19 Změna struktury zaměstnanosti v Olomouci v letech 1991 a 2001 (%) Sektor I II III Celkem
Počet zaměstnaných Podíl zaměstnaných (%) Rozdíl Index zaměstnaných 2001/1991 1991 2001 1991 2001 2 875 960 4,3 1,5 - 1 915 33,4 28 434 21 873 42,5 33,2 - 6 561 76,9 35 575 43 074 53,2 65,3 7 499 121,0 66 884 65 907 100,0 100,0 - 977 98,5
Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991. Vyjížďka a dojížďka do zaměstnání, škol a učení – okres Olomouc. KSS ČSÚ Ostrava, 1993; Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví a odvětví ekonomické KSS ČSÚ Ostrava, 1993; Sčítání lidu, domů a bytů k 1. 3. 2001. Dojížďka do zaměstnání a škol – Olomoucký kraj. ČSÚ Praha, 2004; Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví a odvětví ekonomické ČSÚ Praha, 2004. Vlastní výpočty
Ve sledovaném období došlo k poklesu zaměstnanosti v Olomouci o 977 lidí. V sektoru zemědělství a lesnictví došlo ke snížení počtu zaměstnaných v tomto oboru, tento pokles se dá vysvětlit již výše zmíněnou desintegrací 3 obcí od Olomouce. V odvětví průmyslu a stavebnictví došlo taktéž k výraznému snížení počtu zaměstnaných 51
v důsledku modernizace výroby většiny podniků, nepotřebují mít tolik zaměstnanců, v některých firmách dochází k utlumení výroby (viz. následující tabulka). Naopak v odvětví služeb dochází k nárůstu zaměstnaných. Tento trend je zřejmě způsoben změnou režimu. Docházelo také významnému rozvoji služeb jako bankovnictví, pojišťovnictví, pohostinství, provoz ubytovacích zařízení atd. Začaly postupně vznikat supermarkety a nákupní centra, která nabízela různé druhy služeb pro obyvatele. Tab. 20 Nástupnické podniky a srovnání počtu zaměstnanců
Podnik ZTS Olomouc Sigma Čokoládovny Praha, závod ZORA TOS Farmakon Milo SM. Pekarny a cukrovary Strojobal SM. Prům. masný MTZ (tiskárny) SM mlékárny závod Olomouc MEZ Mohelnice, závod Holice
Počet zaměstnanců v roce 1991
Nástupnický podnik v roce 2001
2 736 Moravský železárny 2 098 ISH a.s. Nestlé Čokoládovny, a.s., 1 241 závod ZORA 897 Obráběcí stroje 870 FARMAK a.s. 817 Milo a.s. 626 Penam a.s. 581 Strojírny Číhal a.s. Hanácký masokombinát 576 a.s. 546 Ing. Viktor Hořín - Epava
Počet zaměstnanců v roce 2001 1 020 301 679 263 383 231 225 35 403 91
541 OLMA, a.s.
527
452 M.L.S. Holice, spol. s r.o.
651
Zdroj: Centrum pro regionální rozvoj MU
V tabulce můžeme vidět, že mezi lety 1991 – 2001 dochází k významné změně zaměstnanosti v Olomouci, zejména v oblasti průmyslu. Největší rozdíl v počtu zaměstnanců vykazují Moravské železárny, které jich mají o 1716 méně než v roce 1991. Další významnou firmou, která propouštěla v důsledku utlumení výroby a zaměření se na výrobu speciálních čerpadel např. do tepláren či jaderných elektráren, je firma ISH a.s., která má o 1797 méně zaměstnanců než v roce 1991. V ostatních významných firmách došlo k výraznému snížení počtu zaměstnanců až o 500. Jedinou výjimkou je firma M.L.S. Holice spol. s.r.o., nástupce podniku MEZ Mohelnice, závod Holice, která jako jediná zvýšila počet zaměstnanců na 651. Toto zvýšení se dá vysvětlit 52
zejména přílivem zahraničního kapitálu, firma vyrábí elektromotory pod značkou LEROY SOMER.
6. 4 Změna struktury ve vyjížďce v letech 1991 a 2001 Zásadní změna za sledované období je ta, že naprostá většina začala vyjíždět za prací ve službách nikoliv průmyslu. Tento trend je způsoben významnou změnou návyků obyvatelstva za toto sledované období. Tab. 21 Změna struktury ve vyjížďce v letech 1991 a 2001 (%) Sektor I II III Celkem
Počet vyjíždějících Podíl vyjíždějících (%) Rozdíl Index vyjíždějících 2001/1991 1991 2001 1991 2001 558 183 8,6 2,8 -375 32,8 3 136 2 663 48,3 41,0 -473 84,9 2 801 3 652 43,1 56,2 851 130,4 6 495 6 498 100,0 100,0 3 100,0
Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991. Vyjížďka a dojížďka do zaměstnání, škol a učení – okres Olomouc. KSS ČSÚ Ostrava, 1993; Sčítání lidu, domů a bytů k 1 .3. 2001. Dojížďka do zaměstnání a škol – Olomoucký kraj. ČSÚ Praha, 2004. Vlastní výpočty.
Počet vyjíždějících se ve sledovaném období prakticky nezměnil, ale v sektorech zemědělství, průmysl a stavebnictví došlo k významnému poklesu. V roce 2001 dochází k významnému nárůstu vyjíždějících za prací do Prahy a to na 706 zaměstnaných. Naprostá většina z těchto vyjíždějících pracuje ve službách, tento trend lze zdůvodnit velmi kvalitním dopravním spojením a lepšími pracovními příležitostmi. Podobně jako u Prahy je tomu i u Brna, kam ale vyjíždí 284 tj. 4 % obyvatel Olomouce. U obce Hlubočky nedochází k žádné změně, jelikož podnik MORA MORAVIA sice významně snížil počet zaměstnanců, ale počet pracujících z Olomouce se snížil o pouhých 32 zaměstnanců na 540. Největší propad zaznamenala obec Lutín, tento jev lze vysvětlit utlumením výroby a modernizací výrobní linky v podniku SIGMA GROUP, počet vyjíždějící se zde snížil ze 784 na 367. (viz. následující tabulka)
53
Tab. 22 Srovnání obcí, kam vyjíždí nejvíce lidí z Olomouce v letech 1991 a 2001 1991 Obec
2001
Podíl Počet vyjíždějících vyjíždějících z Olomouce z Olomouce (%)
Lutín Hlubočky Přerov
784 540 404
Praha
311
Šternberk Horka nad Moravou Prostějov Velká Bystřice Litovel Velký Týnec
Obec
Počet Podíl vyjíždějících vyjíždějících z z Olomouce Olomouce (%) 706 508 384
10,9 7,8 5,9
369
5,7
291
12,1 Praha 8,3 Hlubočky 6,2 Prostějov Velká 4,8 Bystřice 4,5 Lutín
367
5,7
289
4,5 Šternberk
293
4,5
279
4,3 Brno
284
4,4
273
4,2 Přerov
277
4,3
227
3,5 Litovel Horka nad 1,9 Moravou
192
3,0
165
2,5
125
Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů k 3.3.1991. Vyjížďka a dojížďka do zaměstnání, škol a učení – okres Olomouc. KSS ČSÚ Ostrava, 1993; Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001. Dojížďka do zaměstnání a škol – Olomoucký kraj. ČSÚ Praha, 2004.
54
7 Vymezení dojížďkového zázemí města Olomouce Při vymezování dojížďkových regionů a zázemí středisek bývá ve většině případů hlavním kritériem intenzita dojížďky za prací. Řada autorů považuje za obce těsně spojené s jádrem regionu ty, z nichž aspoň 10 % zaměstnaných osob bydlících v obcích do jádra regionu dojíždí. Stejné kritérium je použito v této práci při vymezování dojížďkového zázemí Olomouce. Pro rozdělení obcí v zázemí města Olomouce podle intenzity dojížďky za prací, byla použita kategorizace podle autorů (M. Baštová, M. Fňukal. P. Tonev, T. Krejčí, V. Toušek 2005). Obce v zázemí Olomouce byly rozděleny do čtyř zón. První zónu tvořily obce, ze kterých vyjíždělo do Olomouce přes 50 procent zaměstnaných. Druhou zónu tvořily obce s podílem 33,4 – 49,9 %, třetí zónu obce s podílem 20,0 – 33,3 % zaměstnaných vyjíždějících do Olomouce. Poslední čtvrtou zónu tvoří obce, ze kterých vyjíždělo 10,0 – 19,9 všech zaměstnaných.
7. 1 Dojížďkové zázemí Olomouce v roce 1991 Do Olomouce dojíždí z nejbližšího okolí 12 849 osob tj. 65 % ze všech dojíždějících do Olomouce. V následující tabulce bude znázorněno rozdělení do jednotlivých zón, které odpovídalo výsledkům ze Sčítání lidu, domu a bytů v roce 2001, tyto výsledky jsou vyobrazeny v mapě.
55
Tab. 23 Dojížďkové zázemí města Olomouce v roce 1991
Obce, ve kterých % vyjíždějících ze zaměstnaných činí
Počet obcí
50,0 a více 33,4 - 49,9 20,0 - 33,3 10,0 - 19,9 Celkem
13 14 10 20 57
Průměrný podíl Počet vyjíždějících do vyjíždějících Zaměstnaní Olomouce ze do Olomouce zaměstnaných (%) 3 603 6 363 56,6 4 957 11 960 41,5 1 214 5 960 20,4 3 075 24 549 12,5 12 849 48 832 26,3
Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů k 3.3.1991. Vyjížďka a dojížďka do zaměstnání, škol a učení – okres Olomouc. KSS ČSÚ Ostrava, 1993
Největší zastoupení mají obce, ve kterých 10,0 – 19,9 % dojíždí do krajského města. Nejvíce lidí vyjíždí za prací z kategorie 33,4% - 49,9 %. Obec s největším podílem všech dojíždějících jsou Kožušany (67 %), následovány Horkou nad Moravou (62 %), které leží v sousedství Olomouce, proto je tento výsledek naprosto pochopitelný. Největší obcí je Litovel s 12 % všech dojíždějících. Tab. 24 Počty obcí v zónách dojížďkového zázemí Olomouce v roce 1991 podle okresů Vybrané okresy Olomouc Prostějov Přerov Šumperk Celkem
Počet obcí, ve kterých podíl vyjíždějících ze zaměstnaných činí 50,0 a více 33,4 - 49,9 20,0 - 33,3 10,0 - 19,9 20 0 0 0 20
10 0 0 0 10
16 1 1 0 18
13 4 4 0 21
Celkem 59 5 5 0 69
Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů k 3.3.1991. Vyjížďka a dojížďka do zaměstnání, škol a učení – okres Olomouc. KSS ČSÚ Ostrava, 1993
Na dojížďkovém zázemí se v roce 1991 podílelo 69 obcí. Nejvíce zde byly zastoupeny obce z okresu Olomouc (86 %). Zastoupeny zde byly okresy Prostějov a Přerov (oba 7 %). Mimo okres Olomouc má významný podíl na dojíždce z okresu Prostějov obec Olšany u Prostějova (20 %). Z okresu Přerov je to obec Brodek u Přerova (20 %). Z okresů nynějšího Olomouckého kraje zde není zastoupena žádná obec z okresu Šumperk. 56
. Obr. 1 Dojížďka do zaměstnání do Olomouce v roce 1991
57
7. 2 Dojížďkové zázemí města Olomouce v roce 2001 V roce 2001 splňovalo dané kritérium 95 obcí, které tvoří zázemí Olomouce. Zázemí tvoří 16 188 všech vyjíždějících do Olomouce. Tyto obce jsou zobrazeny v následující mapě a rozdělení jednotlivých zón v následující tabulce. Tab. 25 Dojížďkové zázemí města Olomouce v roce 2001
Obce, ve kterých % vyjíždejících ze zaměstnaných číní 50,0 a více 33,4 - 49,9 20,0 - 33,3 10,0 - 19,9 Celkem
Počet obcí
Počet vyjíždějících do Olomouce
Zaměstnaní
5 863 5 273 1 825 3 227 16 188
10 403 13 437 7 349 18 316 49 505
23 20 16 32 91
Průměrný podíl vyjíždějících do Olomouce ze zaměstnaných (%) 56,4 39,2 24,8 17,6 32,7
Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001. Dojížďka do zaměstnání a škol – Olomoucký kraj. ČSÚ Praha, 2004.
Nejvíce lidí vyjíždí do Olomouce z první kategorie - 20 obcí, avšak kategorie s nejvíce obcemi je kategorie čtvrtá s 32 obcemi. Největší obec, která splňuje dané kritérium, je Litovel, ze které vyjíždí 17 % obyvatel. Celkem 5 obcí překročilo 60 % vyjížďku do Olomouce a to: Hlušovice (69 %), Samotíšky (68 %), Suchonice (67 %), Kožušany – Tážaly (64 %), Horka nad Moravou (64 %), Křelov – Břuchotín (61 %). Tab. 26 Počty obcí v zónách dojížďkového zázemí Olomouce v roce 2001 podle okresů Počet obcí, ve kterých podíl vyjíždějících ze zaměstnaných činí Vybrané okresy Celkem 50,0 a více 33,4 - 49,9 20,0 - 33,3 10,0 - 19,9 Jeseník 0 0 0 0 0 Olomouc 23 20 12 25 80 Prostějov 0 0 3 4 7 Přerov 0 0 1 7 8 Šumperk 0 0 0 0 0 Celkem 23 20 16 36 95 Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001. Dojížďka do zaměstnání a škol – Olomoucký kraj. ČSÚ Praha, 2004.
58
Na dojížďkovém zázemí se v roce 2001 podílelo 95 obcí. Nejvíce zde byly zastoupeny obce z okresu Olomouc (85 %). Zastoupeny zde byly okresy Prostějov (7 %) a Přerov (8%). Mimo okres Olomouc mají významný podíl na dojíždce z okresu Prostějov obce Olšany u Prostějova (28 %), Slatinky (27 %) a Vrbátky (21 %). Z okresu Přerov je to obec Brodek u Přerova (24 %). Z okresů nynějšího Olomouckého kraje zde není zastoupena žádná obec z okresu Šumperk.
Obr. 2 Dojížďka do zaměstnání do Olomouce v roce 2001
59
7.
3
Srovnaní
dojížďkového
zázemí
Olomouce v letech 1991 a 2001 Srovnání mezi lety 1991 a 2001 nemá potřebnou vypovídající hodnotu a je pouze informativní, protože v tomto období došlo ke vzniku 11 obcí. Tab. 27 Změny v dojížďce do města Olomouce v období let 1991 – 2001 podle zón dojížďkového zázemí 2001
Zóny (obce ve kterých % vyjíždejících ze zaměstnaných činí) zóna 1 (50,0 a více) zóna 2 (33,4 49,9) zóna 3 (20,0 33,3) zóna 4 (10,0 19,9) Celkem
Podíl zón Podíl zón na Počet na Počet dojíždících vyjíždějících dojíždících vyjíždějících Index do do do do Olomouce 2001/1991 Olomouce Olomouce v Olomouce v roce 1991 v roce 1991 roce 2001 v roce 2001 (%) (%) 3603
18,3
5863
24,2
162,7
4957
25,2
5273
21,8
106,4
1214
6,2
1825
7,5
150,3
3075
15,6
3227
13,3
104,9
12849
65,2
16188
66,8
126,0
Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů k 3.3.1991. Vyjížďka a dojížďka do zaměstnání, škol a učení – okres Olomouc. KSS ČSÚ Ostrava, 1993; Sčítání lidu, domů a bytů k 1.3.2001. Dojížďka do zaměstnání a škol – Olomoucký kraj. ČSÚ Praha, 2004.
Počet dojíždějících do Olomouce ze všech 4 zón se zvýšil o 3339 osob. Nejvíce došlo k nárůstu v zóně 1 o 2260 obyvatel. K tomuto došlo hlavně díky desintegraci některých obcí od města Olomouc, jako Bystrovany, Křelov – Břuchotín, Samotíšky. K dalšímu výraznému nárůstu došlo v zóně 3, a to o 611 obyvatel. K tomuto faktu přispělo to, že do této kategorie patří 3 obce z okresu Prostějov (Olšany u Prostějova, Slatinky, Vrbátky) a 1 z okresu Přerov (Brodek u Přerova).
60
8 Analýza struktury zaměstnanosti v letech 2001 – 2011 Následující kapitola byla zpracovávána na základě dostupných předčasných výsledků Sčítání, lidu domů a bytů 2011 a oficiálních výsledků Sčítání, lidu domů a bytů v roce 2001.
8. 1 Analýza struktury zaměstnanosti v roce 2011 V následující tabulce bude popsána struktura zaměstnanosti v Olomouci, z dostupných předběžných výsledků Sčítaní lidu, domů a bytů 2011, není zde zahrnuta vyjížďka a dojížďka, ta nebyla v době vydání této práce k dispozici.
61
Tab. 28 Počet zaměstnaných v Olomouci v roce 2011 Část 1.
Odvětví Zemědělství, lesnictví a rybolov I. sektor Těžba Potravinářský Textilní, oděvní a kožedělní Dřevozpracující Papírenský Chemický Sklářský a stavebních Průmysl hmot Hutnický Kovozpracující Elektrotechnický Strojírenský Nábytkářský Ostatní průmysl Výroba energií a vody Průmysl celkem Stavebnictví Průmysl a stavebnictví celkem II. sektor
Podíl zaměstnaných Počet Index v zaměstnaných specializace v Olomouci Olomouci v ČR (%) (%) 471
1,03
3,04
0,34
45 1 459
0,10 3,20
0,83 2,60
0,12 1,23
214
0,47
1,29
0,36
111 76 605
0,24 0,17 1,33
0,80 0,31 2,46
0,30 0,54 0,54
192
0,42
1,07
0,39
510 930 915 2 396 211 147 705 8 516 3 514
1,12 2,04 2,01 5,26 0,46 0,32 1,55 18,69 7,71
1,43 3,23 3,03 7,29 0,89 0,75 2,03 31,05 7,66
0,78 0,63 0,66 0,72 0,52 0,43 0,76 0,60 1,01
12 030
26,40
38,71
0,68
62
Část 2.
Služby
Obchod Doprava a spoje Informační a komunikační činnosti Pohostinství a ubytování Veřejná správa a obrana Peněžnictví a pojišťovnictví Školství Zdravotnictví, veternární a sociální činnosti Kulturní, zábavní a rekreační činnosti Činnost domáctností Profesní, vědecké a technické činnosti
Administrativní a podpůrné činnosti Ostatní činnosti Služby celkem III. Sektor Celkem
6 392 3 006
14,03 6,60
11,51 6,30
1,22 1,05
1 619
3,55
3,23
1,10
1 491 3 856
3,27 8,46
4,00 5,61
0,82 1,51
1 517
3,33
2,67
1,25
4 611
10,12
6,81
1,49
5 041
11,06
7,44
1,49
1 055
2,32
1,72
1,35
780
1,71
1,64
1,04
1 266
2,78
4,50
0,62
2 155
4,73
4,17
1,13
283 33 072 45 571
0,62 72,57 100,00
1,69 61,29 100,00
0,37 1,18
Zdroj: Sčítání, lidu, domů a bytů 2011 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví a odvětví ekonomické ČSÚ Praha, 2012 (Předběžné výsledky)
V Olomouci žije 45 571 zaměstnaných obyvatel. Nejvíce lidí pracuje ve službách a v průmyslu. V rámci průmyslu pracovalo nejvíce lidí ve strojírenském průmyslu, následoval potravinářský průmysl. Tyto dvě odvětví jsou v Olomouci již téměř tradiční. Ve službách pracuje nejvíce lidí v obchodu (obchodní zástupci, prodavači), zdravotnictví a školství. V rámci České republiky je významný potravinářský průmysl, což svědčí o významném postavení firem OLMA a Nestlé Česko, závod ZORA. Významné postavení má stavebnictví, hlavně díky společnosti GEMO. V sektoru služeb má významný podíl školství a zdravotnictví, což dokazuje také index specializace.
63
Tab. 29 Největší zaměstnavatelé v okrese Olomouc v roce 2006
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Podnik Fakultní nemocnice České dráhy, a.s. Univerzita Palackého v Olomouci M.L.S. Holice, spol. s r. o. MORA AEROSPACE a.s. MORA MORAVIA, s.r.o., UNEX a.s. Nestlé Česko s.r.o., (ZORA) STATUTÁRNÍ MĚSTO OLOMOUC Miele technika s.r.o.
Počet zaměstnanců 3 379 3 225 2 640 1 035 869 868 813 772 744 595
Zdroj: Centrum pro regionální rozvoj MU
Největší tři zaměstnavatelé v okrese Olomouc se nachází v oblasti služeb: Fakultní nemocnice, České dráhy a Univerzita Palackého. Kromě podniků M. L. S. Holice a Nestlé Česko, závod ZORA se nachází největší průmyslové podniky mimo město Olomouc. Společnosti MORA MORAVIA a MORA AEROSPACE (dnes Honeywell Aerospace) se nacházejí v Hlubočkách, tedy v zázemí Olomouce. UNEX a Miele technika se nacházejí v Uničově. Tab. 30 Největší zaměstnavatelé v Olomouci v roce 2006
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Podnik Fakultní nemocnice Univerzita Palackého v Olomouci České dráhy, a.s. M.L.S. Holice, spol. s r. o. Nestlé Česko s.r.o., (ZORA) STATUTÁRNÍ MĚSTO OLOMOUC AŽD Praha s.r.o. OLMA, a.s. OLOMOUCKÝ KRAJ Timken Česká republika s.r.o.
Počet zaměstnanců 3 379 2 640 1 450 1 035 772 744 568 523 476 470
Zdroj: Centrum pro regionální rozvoj MU
Největšími zaměstnavateli ve městě Olomouci je Fakultní nemocnice (3379 zaměstnanců, Univerzita Palackého se 2640 zaměstnanci, České dráhy s 1450 zaměstnanci. Své zastoupení má zde i veřejná správa: Statutární město Olomouc se 744 zaměstnanci a Olomoucký kraj 476 zaměstnanci. Z potravinářského průmyslu to je 64
Nestlé Česko, závod ZORA, kde pracuje 772 zaměstnanců a OLMA s 523 zaměstnanci. Dalšími významnými zaměstnavateli je strojírenský průmysl a to firmy AŽD Praha a Timken Česká republika (dnes Koyo Bearing Česká republika), sídlící v průmyslové zóně Pavelkova. Společnost Timken se zabývá výrobou jehličkových a válečkových ložisek pro automobilový a strojírenský průmysl.
Tab. 31 Deset největších zaměstnavatelů v průmyslu a stavebnictví ve městě Olomouc v roce 2006
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Podnik M.L.S. Holice, spol. s r. o. Nestlé Česko s.r.o., (ZORA) AŽD Praha s.r.o. OLMA, a.s. Timken Česká republika s.r.o. Moravské železárny a.s. GEMO OLOMOUC, spol. s r. o. FARMAK, a.s. PENAM, a.s. Senior Automotive Czech s.r.o.
Počet zaměstnanců 1 035 772 568 523 470 441 428 272 270 227
Zdroj: Centrum pro regionální rozvoj MU
Dalšími významnými zaměstnavateli v průmyslu jsou Moravské železárny a ve stavebnictví je to společnost GEMO OLOMOUC, která se nevěnuje pouze výstavbě budov a průmyslových podniků, ale jde o významného developera na Olomoucku, kterému patří logistický park v městské části Hněvotín. Z oblasti farmaceutického průmyslu je významným zaměstnavatelem společnost FARMAK a v potravinářském průmyslu společnost PENAM, vlastnící pekárnu v Holici. V automobilovém průmyslu nachází uplatnění určitý počet pracovníků a to ve společnosti Senior Automotive Czech (dnes Senior Flexonics), která vyrábí hliníkové a ocelové hadice pro automobilový průmysl. Společnost sídlí v průmyslové zóně Keplerova.
65
Tab. 32 Deset největších zaměstnavatelů v roce 2010
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
Podnik M.L.S. Holice, spol. s r. o. Nestlé Česko s.r.o., (ZORA) AŽD Praha s.r.o. GEMO OLOMOUC, spol. s r. o. Dopravní podnik města Olomouce OLMA, a.s. Moravské železárny a.s. Technické služby města Olomouce Koyo Bearing České republika s. r. o. DS SKANSKA a. s.
Počet zaměstnanců 1 124 690 500 489 439 427 295 281 269 250
Zdroj: www.hbi.cz
Data ze serveru hbi.cz nelze brát jako úplně relevantní, protože ne všechny společnosti poskytují své údaje o počtu zaměstnanců. Z dostupných údajů jsou patrné následky finanční krize především ve strojírenství (Moravské železárny a Koyo Bearing Česká republika). Naopak tato krize se nedotkla společností M. L. S. Holice a AŽD Praha závod Olomouc.
8.
2
Srovnání
struktury
zaměstnanosti
v letech 2001 a 2011 Jak již bylo výše zmíněno z předčasných výsledků Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011, nebyly k dispozici informace o vyjížďce a dojížďce. V následující tabulce je znázorněna struktura zaměstnanosti pouze u lidí bydlících v Olomouci. Můžeme pozorovat změny, které proběhly v důsledku finanční krize.
66
Tab. 33 Srovnání počtu zaměstnaných bydlících v Olomouci, v letech 2001 a 2011 Počet zaměstnaných
Odvětví Zemědělství, lesnictví a rybolov Průmysl Stavebnictví Obchod Pohostinství a ubytování Doprava a spoje Peněžnictví a pojišťovnictví Služby pro podniky Veřejná správa Školství a zdravotnictví Ostatní služby Celkem
V roce 2001
V roce 2011
Podíl zaměstnaných
V roce 2001 (%)
Rozdíl Index V roce 2011 zaměstnaných 2011/2001 (%)
802
471
1,7
1,0
-331
58,7
11 149 4 463 5 884
8 516 3 512 6 392
23,1 9,3 12,2
18,7 7,7 14,0
-2 633 -951 508
76,4 78,7 108,6
1 705
1 491
3,5
3,3
-214
87,4
3 604
4 625
7,5
10,2
1 021
128,3
1 312
1 517
2,7
3,3
205
115,6
3 003
3 421
6,2
7,5
418
113,9
4 043
3 856
8,4
8,5
-187
95,4
8 640
9 652
17,9
21,2
1 012
111,7
3 573 48 178
2 118 45 571
7,4 100
4,7 100
-1 455 -2 607
59,3 94,6
Zdroj: Sčítání, lidu, domů a bytů 2001 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví a odvětví ekonomické ČSÚ Praha, 200; Sčítání, lidu, domů a bytů 2011, Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví a odvětví ekonomické ČSÚ Praha, 2012 (Předběžné výsledky)
V roce 2011 bylo v Olomouci zaměstnáno 45 571 lidí bydlících v Olomouci, což je oproti roku 2001 pokles o 2 607 osob. Největší pokles lze pozorovat v sektoru průmyslu a stavebnictví, tento pokles se dal předpokládat díky finanční krizi, která se nejvíce dotkla právě těchto odvětví. Nejvíce se dotkla finanční krize strojírenského a potravinářského průmyslu (viz. následující graf). V sektoru zemědělství, lesnictví a rybolov dochází k poklesu již delší dobu. Naopak největší narůst zaměstnaných je v sektoru služeb, zejména v odvětví školství, doprava a spoje.
67
Obr. 3 Vývoj počtu zaměstnanců v jednotlivých odvětvích v Olomouci Zdroj: Průzkum podnikatelského prostředí v Olomouci (2010)
68
Tab. 34 Největší zaměstnavatelé v Olomouci v letech 2001 a 2006 2001 Podnik 1
Fakultní nemocnice Olomouc
2 Školský úřad Olomouc
2006 Počet Podnik zaměstnanců
Počet zaměstnanců
3058 Fakultní nemocnice 2174
Univerzita Palackého v Olomouci
3379 2640
3
Univerzita Palackého v Olomouci
2161 České dráhy, a.s.
4
České dráhy, s.o., Nábř.L.Svobod
1500
M.L.S. Holice, spol. s r. o.
5
Moravské železárny, a.s. Olomouc
1020
Nestlé Česko s.r.o., (ZORA)
772
STATUTÁRNÍ MĚSTO OLOMOUC
744
6 AŽD Praha s.r.o. Nestlé Čokoládovny, a.s., (ZORA) 8 M.L.S. Holice, spol. s r.o. DOPRAVNÍ STAVBY 9 HOLDING a.s. 7
10 MĚSTO OLOMOUC
785
1450 1035
679 AŽD Praha s.r.o.
568
651 OLMA, a.s.
523
648 OLOMOUCKÝ KRAJ
476
539
Timken Česká republika s.r.o.
470
Zdroj: Centrum pro regionální rozvoj MU
Mezi největší zaměstnavatele v Olomouci stále patří Fakultní nemocnice, Univerzita Palackého a České dráhy. Největším zaměstnavatelem v průmyslu je společnost M. L. S. Holice, který zaměstnával v roce 2006 o 384 lidí více než v roce 2001. Společnost Nestlé ve svém závodě ZORA zaměstnávala o 100 lidí více. Naopak většina firem v oblasti průmyslu nebo stavebnictví musela počty svých zaměstnanců snížit.
69
Tab. 35 Největší zaměstnavatelé v průmyslu a stavebnictví v letech 2001 a 2006 2001 Podnik 1
Moravské železárny, a.s. Olomouc
2 AŽD Praha s.r.o. Nestlé Čokoládovny, a.s., (ZORA) M.L.S. Holice, spol. s 4 r.o. DOPRAVNÍ STAVBY 5 HOLDING a.s. 3
2006 Počet Podnik zaměstnanců 1020 785
M.L.S. Holice, spol. s r. o. Nestlé Česko s.r.o., (ZORA)
651 OLMA, a.s.
523
648
Timken Česká republika s.r.o.
470 441
527 Moravské železárny a.s.
7
Hanácký masokombinát a.s.
403
10 ISH a.s.
772 568
OLMA, a.s. Pavelkova 18, OLOMOUC
GEMO Olomouc., spol. s r.o. 9 FARMAK a.s.
1035
679 AŽD Praha s.r.o.
6
8
Počet zaměstnanců
GEMO OLOMOUC, spol. s r. o.
428
389 FARMAK, a.s.
272
383 PENAM, a.s. Senior Automotive Czech 301 s.r.o.
270 227
Zdroj: Centrum pro regionální rozvoj MU
Nejvíce lidí propustily Moravské železárny, dřívější největší zaměstnavatel v Olomouci, které měly v roce 2006 pouze 441 zaměstnanců ve srovnání s rokem 2001, kdy bylo zaměstnáno 1020 lidí. Ze stavebních firem, které zaznamenaly nárůst v počtu zaměstnanců, je to společnost GEMO, je však třeba poznamenat, že tato firma je také významným developerem na Olomoucku.
70
9 Summary The main aim of the thesis is the analysis od data on place of residence employed in Olomouc, the nearest facilities and their change over the last 20 years. The thesis monitors history of Olomouc and in particular business in Olomouc, especially the biggest industrial comapanies such as: Moravské železárny, Sigma Olomouc, Zora. Another aim are: 1st changing structure of employment in Olomouc, mainly divited ito free sectors (1st agriculture, 2nd industry and construction, 3rd services). 2nd aim is paid to commute to work, especially from census in 1991, 2001 and their comparison. There was used Czech Statististical Office´s methodics for delimiting commuting hiterland. Moreover, there was showed the histoty of commuting and described thein change over the last 20 years.
Key words: commuting, commuting hiterland, structural changes, Olomouc
71
10 Závěr Olomouc byla již od středověku hlavním centrem Moravy. Od 1. poloviny 10. století je Olomouc sídlem biskupů. Statut královského města dostává za vlády Václava I. Za vlády Marie Terezie se stává Olomouc pevností, tento statut pevnostního města významně brzdí rozvoj města až do roku 1886, kdy bylo toto rozhodnutí zrušeno. Bourání hradeb totiž významně přispělo k rozvoji města. V roce 1919 vzniká tzv. Velká Olomouc, kdy se součástí Olomouce stalo 14 obcí, z nichž nejprůmyslovější byly Hodolany, kde sídlila továrna na výrobu kamen Kosmos (později Sigma Olomouc). V roce 1974, bylo připojeno k Olomouci 8 obcí, v roce 1975 6 obcí a v roce 1980 obec Lošov. V roce 1992 se osamostatnily místní části Bystrovany a Samotišky a v roce 1994 Křelov a Břuchotín. Při Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001 pracovalo v sektoru služeb 43 074 lidí což je o 7 499 lidí narůst oproti sčítání v roce 1991. V rámci sektoru služeb je nejvýznamnější školství a zdravotnictví. V sektoru průmyslu a stavebnictví došlo k výraznému poklesu počtu zaměstnaných na 21 873, což je pokles o 6 561 vůči roku 1991. Největším průmyslovým podnikem v období socialismu bylo ZTS Olomouc (Moravské železárny), Sigma Olomouc a TOS Olomouc. Největší podniky v období socialismu byly právě v zázemí Olomouce, v Lutíně SIGMA Lutín, v Hlubočkách MORA, v Uničově Uničovské strojírny. Po roce 1989 došlo k utlumení průmyslové výroby jak v Olomouci, tak i v jeho okolí. Řada podniků byla privatizována, jediným průmyslovým podnikem, kterému vzrostl počet zaměstnanců, je M. L. S. Holice (dříve MEZ Mohelnice, závod Holice), naopak některé skončily v likvidaci jako např. Milo. Z předběžných výsledků ze Sčítání lidu, domů a bytů v roce 2011 je patrné, že v sektoru služeb pracuje 33 072 lidí bydlících v Olomouci, v sektoru průmyslu a stavebnictví 12 030 a v zemědělství a lesnictví 471 lidí. Největšími současnými zaměstnavateli v Olomouci jsou Fakultní nemocnice Olomouc, České dráhy a Univerzita Palackého. Z průmyslových podniků jsou to M. L. S. Holice, závod Holice Nestlé Česko, AŽD Praha, závod Olomouc a Moravské železárny. Po roce 2000 došlo k výstavbě 72
průmyslových zón v lokalitách Šlechtitelů, Pavelkova, Železniční a Keplerova. Do těchto lokalit je směrována výstavba nových průmyslových podniků především se zahraničním kapitálem. Tyto zóny vznikly na tzv. zelené louce. Největšími podniky v těchto zónách jsou Koyo Bearing Česká republika, vyrábějící ložiska a M. L. S. Holice, vyrábějící elektromotory. Ve sledovaném období 1991 – 2001 došlo k rozšíření dojížďkového zázemí Olomouce (z 69 obcí na 95), nepředstavovalo však pouze zvětšení jeho územního rámce, a to částečně i do okolních okresů Prostějov a Přerov. V roce 2001 dojíždělo za prací 16 188 a v roce 1991 12 849 lidí. Na druhé straně lze konstatovat, jak již bylo zmíněno, lidé dojíždějí za prací mimo Olomouc, do Hluboček a Lutína. Je potřeba připomenout osamostatnění desíti obcí v okresu Olomouc (z toho 3 přímo z Olomouce). Počet vyjíždějících se za období 1991 – 2001 téměř nezměnil, v roce 2001 to bylo 6 498 a v roce 1991 6 495 lidí. Budoucí vývoj intenzity a role obou typů geografické mobility obyvatelstva v okrese Olomouc, stejně jako v celé ČR, bude zřejmě i nadále ovlivňován řadou faktorů souvisejících jednak s obecnými zákonitostmi vývoje sídelních systémů a společnosti vůbec, ale také s určitými „českými“ specifiky. Z hlediska obecného vývoje roste spíše význam návratných pohybů, nicméně nelze očekávat, že nárůst intenzity dojížďky za prací, ke kterému došlo v ČR v průběhu devadesátých let, by podobným tempem dlouhodobě pokračoval. Určitá část tohoto nárůstu nepochybně souvisela s regionálními změnami na trhu práce v kontextu s transformací našeho hospodářství, jejíž časový horizont je však omezen. Zároveň můžeme chápat značnou část nárůstu nedenní dojížďky, spojené s přechodným ubytováním, jako zástupnou formu mobility za neuskutečněnou vnitřní migraci, jejíž výrazný pokles byl dalším typickým rysem devadesátých let. Vzhledem k tradičně nižší ochotě českého obyvatelstva ke stěhování však nemůžeme očekávat vzrůst její intenzity na úroveň běžnou v USA nebo vyspělých zemích západní Evropy. V souvislosti s rychlým rozvojem komunikačních technologií lze naopak předpokládat postupné nahrazování fyzické mobility lidí vývojově vyššími druhy prostorových interakcí např. typu informačních vazeb.
73
11 Přehled literatury ANDRLE, A. (1986): Diferenciace demografického a sociálně ekonomického vývoje okresů ČSSR. Sborník ČSGS 91 (4): s. 261-281, Academia, Praha. ANDRLE, A., POJER, M (1964): Dojížďka do zaměstnání v ČSSR. Statistika 12, s. 497-508, SSÚ, Praha. ANDRLE, A., POJER, M. (1967): Poznatky z jednoho průzkumu dojížďky do zaměstnání. Demografie 9 (2): s. 119-126, SSÚ, Praha. ANDRLE, A., POJER, M. (1974a): Dojížďka do zaměstnání 1970. Statistika 6-7, s. 239-247, Orbis, Praha. ANDRLE, A., POJER, M. (1974b): Dojížďka do zaměstnání do větších měst. Statistika 11, s. 470-481, Orbis, Praha. ANDRLE, A., POJER, M. (1978): K některým otázkám dojížďky do zaměstnání. Sociologický časopis 14, s. 212-221, Praha. ANDRLE, A., POJER, M. (1983): Dojížďka do zaměstnání do větších měst. Územní plánování a urbanismus 10 (6): s. 373-389, Terplan, Praha. BAŠTOVÁ, M., FŇUKAL, M., KREJČÍ, T., TONEV, P., TOUŠEK, V. (2005): Největší centra dojížďky za prací na Moravě a ve Slezsku v letech 1991-2001. In: I. Baťova regionalistická konference - sborník anotací z mezinárodní konference s podtitulem "Ekonomika regionů". Univerzita Tomáše Bati, Zlín, 51s. + CD. ČEKAL, J., (2006): Jihočeský kraj: Regionálně geografická analýza prostorové mobility obyvatelstva. Kandidátská disertační práce, Masarykova univerzita, Brno, 103 s.
74
ČERMÁK, M., (2002) Olomoucká řemesla a obchod v minulosti. Memoria, Olomouc, 304 s. ČERMÁK, M., (2004) Historie a současnost podnikání na Olomoucku. Městské knihy, Žehušice, 295 s. HAMPL, M. (2004): Současný vývoj geografické organizace a změny v dojížďce za prací a do škol v Česku. Geografie - Sborník ČGS, 109(3): s. 205-222. HAMPL, M. (2005): Geografická organizace společnosti v České republice: transformační procesy a jejich obecný kontext. Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, katedra sociální geografie a regionálního rozvoje, Praha. HAMPL, M., KÜHNL, K. (1967): Dojížďka obyvatelstva za prací jako regionální proces. Acta UC - geographica I, s. 39-56, UK, Praha. HAMPL, M., KÜHNL, K. (1970): Příspěvek k výhledovým úvahám o pohybu za prací. Acta UC - geographica I, s. 15-24, UK, Praha. HAMPL, M., KÜHNL, K., JEŽEK, J. (1978): Sociálně-geografická regionalizace ČSR. Acta demographica II, VÚSEI a ČSDS, Praha. HŮRSKÝ, J. (1964): Problém odlehlosti pracoviště v ČSSR. Věstník ČSAV, s. 385390, NČSAV, Praha. HŮRSKÝ, J. (1966 a): Dojížďka do zaměstnání. Mapa 1 : 2 000 000. In: Atlas ČSSR, ČSAV a Ústřední správa geodézie a kartografie. HŮRSKÝ, J. (1966 b): Oblasti dojížďky do zaměstnání. Mapa 1 : 4 000 000. In: Atlas ČSSR, ČSAV a Ústřední správa geodézie a kartografie. HŮRSKÝ, J. (1969): Metody grafického znázornění dojížďky do práce. Rozpravy ČSAV, řada matematických a přírodních věd, 79 (3), Academia, Praha. 75
LÁZNIČKA, Z. (1974): Funkční klasifikace obcí České socialistické republiky. Rozpravy ČSAV. řada matematických a přírodních věd, Academia, Praha. LENKOVÁ, J. (2004): Tajemná města – Olomouc. Regia, Praha, 207 s. MACKA, M. (1962): K otázce struktury dojíždění do práce. Sborník čs. spol. zeměpisné 67 (4), s. 303-324, NČSAV, Praha. MACKA, M. (1964): K výzkumu pohybu obyvatelstva dojížděním do zaměstnání. Zprávy. MACKA, M. (1965): Změny ve vývoji dojíždění do Brna v letech 1946-1961. Zprávy GÚČSAV 3, s. 11-19, Opava. MACKA, M. (1966): K některým metodickým problémům studia dojíždění do zaměstnání. Zprávy o vědecké činnosti č. 3, GÚ ČSAV, Opava. MACKA, M. (1967): Pohyby za prací mezi městskými aglomeracemi. Zprávy o vědecké činnosti č. 6, s. 63-78, GÚ ČSAV, Brno. MAREŠ, J. (1970): Výsledky zvláštního šetření dojížďky za prací podle dělnických jízdenek ČSD a ČSAD v roce 1970. Archiv GGÚ ČSAV, Brno. MAREŠ, J., ZAPLETALOVA, J. (1973): Dojíždění za prací veřejnými dopravními prostředky ve Východočeském kraji. Archiv GGÚ ČSAV, Brno. MRKOS, J. (1948): Pohyb obyvatelstva za zaměstnáním do hlavních středisek práce v zemi Moravskoslezské. Publikace Zemského studijního a plánovacího ústavu v Brně, sv. 6, Brno. RICHTER, R., ŘEHÁK, S. (1987): Automatizace ve tvorbě mapy, dojížďky do zaměstnání. Sborník ČSGS, 92 (2): s. 81 – 88, Academia Praha. 76
ŘEHÁK, S. (1984): Vliv integrace obcí na kartografické znázorňování dojížďky do zaměstnání. Zprávy GGÚ ČSAV 21 (2): s. 41-45, Brno. ŘEHÁK, S. (1987): Dojížďka do zaměstnání. In: Atlas obyvatelstva ČSSR, mapový list III.1, 1 : 750 000, GGÚ ČSAV - FSÚ, Brno - Praha. ŘEHÁK, S. (1988): Dojížďka v ČSSR na úrovni dojížďkových regionů i v mezistřediskovém pojetí. Sborník ČSGS 93 (3): s. 169-182, Academia, Praha. SCHULZ, J. (2002): Olomouc malé dějiny města. Univerzita Palackého, Olomouc, 389 s. SCHULZ, J. (2009 a): Dějiny Olomouce 1. Univerzita Palackého, Olomouc, 389 s. SCHULZ, J. (2009 b): Dějiny Olomouce 2. Univerzita Palackého, Olomouc, 389 s. SZCZYRBA, Z., TOUŠEK, V. (2004): Vyjížďka a dojížďka do zaměstnání v České republice; Změny v období transformace. In: Przeksztalcenia regionalnych struktur funkcjonalno-przestrzennych, VIII/2, Wroclaw, s. 21-31. ŠILHAN, B. (1946): Pohyb obyvatelstva za zaměstnáním. Zprávy Zemského studijního a plánovacího ústavu v Brně č. 2, s. 72-76, Brno. ŠILHAN, B. (1964): Pohyb obyvatelstva za zemědělskou prací. Sborník VŠZ, A 1964, s. 635 - 644, Brno. ŠPOKOVÁ, Z. (2007):
Analýza dojížďky za prací v Moravskoslezském kraji.
Diplomová práce, Univerzita Palackého, Olomouc, 75 s. VÁLKA, Z. (2001): 1758 Olomouc a Prusové: hrdá pevnost Marie Terezie. Votobia, Olomouc, 81 s.
77
VICHEREK, P. (1994): Soupis literatury k problematice dojížďky za prací (rukopis). Masarykova univerzita, 1994 20 s. TICHÁK, M. (1997): Vzpomínky na starou Olomouc, Votobia, Olomouc, 189 s. TICHÁK, M. (2005): Když padly hradby, Burian a Tichák, Olomouc, 189 s. TONEV, P. (2005): Hodnocení reformy územně správního členění z hlediska dojížďky za prací (na příkladu Jihomoravského kraje). In VIII. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách, Brno, Ekonomicko - správní fakulta MU, Lednice.
Další prameny: Atlas ČSR ze sčítání lidu, domů a bytů, Geografický ústav ČSAV, 1983 Atlas obyvatelstva ČSSR, Geografický ústav ČSAV, 1987 Databáze „průmysl“. Brno, Centrum pro regionální rozvoj MU, 2007 Sčítáni lidu v Republice československé ke dni 1. března 1950 - , Nejdůležitější výsledky sčítání lidu a soupisu domů a bytů za kraje a okresy a města, Praha, SÚS 1957, 171 s. Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví a odvětví ekonomické – okres Olomouc KSS ČSÚ Ostrava, 1993 Sčítání lidu, domů a bytů k 1. 3. 2001. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví a odvětví ekonomické – okres Olomouc ČSÚ Praha, 2004 Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991. Vyjížďka a dojížďka do zaměstnání, škol a učení – okres Olomouc. KSS ČSÚ Ostrava, 1993 Sčítání lidu, domů a bytů k 1. 3. 2001. Dojížďka do zaměstnání a škol – Olomoucký kraj. ČSÚ Praha, 2004. 78
Sčítání, lidu, domů a bytů 2011 k 26. 3. 2011 Ekonomicky aktivní obyvatelstvo podle pohlaví a odvětví ekonomické ČSÚ Praha, 2012 (Předběžné výsledky) Statistický lexikon obcí České republiky 1992. Praha, ČSÚ, MV ČR SEVT, 1994 Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Praha, ČSÚ, MV ČR, Ottovo nakladatelství, 2005 Průzkum podnikatelského prostředí v Olomouci, Statutární město Olomouc, 2010
Internetové prameny: Farmak a. s. [on line; cit. 2012-04-21] Dostupné z
Grios s. r. o. [on line; cit. 2012-04-21] Dostupné z < http://www.grios.cz/historie-atradice.htm> HBI Česká republika [on line; cit. 2012-04-21] Dostupné z <www.hbi.cz> ISH
a.s.
[on
line;
cit.
2012-04-21]
Dostupné
z
Nestlé Česko a. s. [on line; cit. 2012-04-21] Dostupné z OLMA a. s. [on line; cit. 2012-04-21] Dostupné z Solné
mlýny
a.
s.
[on
line;
cit.
2012-04-21]
Dostupné
z
Dostupné
z
Statutární
město
Olomouc
[on
line;
cit.
2012-04-21]
Solné
mlýny
a.
s.
[on
line;
cit.
2012-04-21]
Dostupné
z
TOS – Olomouc s. r. o.[on line; cit. 2012-04-21] Dostupné z 79
UNEX a. s. – Moravské železárny [on line; cit. 2012-04-21] Dostupné z
80
PŘÍLOHY
81
Tab 1 Dojížďkové zázemí Olomouce v roce 1991
Obec Babice Bělkovice - Lašťany Blatec Bohuňovice Brodek u Přerova 2 Bukovany Bystročice Citov 2 Čelechovice 2 Červenka Daskabát Dolany Doloplazy Drahanovice Dub nad Moravou Dubčany Grygov Haňovice Hlubočky Hlušovice Hněvotín Hnojice Horka nad Moravou Charváty Cholina Jívová Kožušany Krčmaň Laškov 1 Liboš Litovel Loučany Loučka Luběnice Lutín Majetín Měrotín
Dojížďka do Olomouce 24 502 164 511 200 96 140 27 7 105 152 522 301 203 251 18 344 26 383 80 292 42 671 156 44 36 266 139 40 95 654 93 18 56 244 180 19 82
Zaměstnaní Zaměstnaní v dojíždějící do Zóny obci Olomouce dojížďky (%) 208 11,5 4 946 53,1 1 297 55,2 1 1103 46,3 2 994 20,1 3 192 50,0 1 297 47,1 2 221 12,2 4 44 15,9 4 576 18,2 4 339 44,8 2 920 56,7 1 585 51,5 1 784 25,9 3 642 39,1 2 100 18,0 4 750 45,9 2 243 10,7 4 2471 15,5 4 131 61,1 1 547 53,4 1 295 14,2 4 1087 61,7 1 311 50,2 1 331 13,3 4 281 12,8 4 396 67,2 1 261 53,3 1 276 14,5 4 288 33,0 3 5186 12,6 4 293 31,7 3 116 15,5 4 223 25,1 3 1756 13,9 4 477 37,7 2 148 12,8 4
Mladějovice Náklo Náměšť na Hané Nelešovice 2 Olbramice Olšany u Prostějova 1 Oplocany 2 Pěnčín 1 Pňovice Přáslavice Příkazy Senice na Hané Senička Skrbeň Slatinice Slatinky 1 Strukov Svésedlice Štarnov Štěpánov Šternberk Těšetice Tovéř Tršice Újezd Ústín Velká Bystřice Velký Týnec Velký Újezd Věrovany Vilémov Vrbátky 1 Žerotín
32 389 255 9 35 146 18 38 83 305 271 187 36 309 136 25 20 37 80 705 930 249 105 306 62 72 616 459 165 196 34 105 40
297 915 900 91 126 729 174 344 442 652 630 959 158 510 695 199 103 86 262 1710 7811 586 180 844 622 155 1713 1061 514 689 234 740 208
10,8 42,5 28,3 10,0 27,8 20,0 10,3 11,0 18,8 46,8 43,0 19,5 22,8 60,6 19,6 12,6 19,4 43,0 30,5 41,2 11,9 42,5 58,3 36,3 10,0 46,5 36,0 43,3 32,1 28,4 14,5 14,2 19,2
4 2 3 4 3 3 4 4 4 2 2 4 3 1 4 4 4 2 3 2 4 2 1 2 4 2 2 2 3 3 4 4 4
Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů k 3. 3. 1991. Vyjížďka a dojížďka do zaměstnání, škol a učení – okres Olomouc. KSS ČSÚ Ostrava, 1993 1
obce z okresu Prostějov
2
obce z okresu Přerov
83
Tab. 2 Obce dojížďkového zázemí Olomouce v roce 2001
Obec Babice Bělkovice-Lašťany Bílsko Blatec Bohuňovice Bohuslavice 1 Brodek u Přerova 2 Bukovany Bystročice Bystrovany Císařov 2 Citov 2 Čelechovice 2 Červenka Daskabát Dolany Dolní Újezd 2 Doloplazy Domašov nad Bystřicí Domašov u Šternberka Drahanovice Dub nad Moravou Dubčany Grygov Hačky 1 Haňovice Hlásnice Hlubočky Hlušovice Hněvotín Hnojice Horka nad Moravou Horní Loděnice Hůzová Charváty Cholina Jívová
Dojížďka do Olomouce 37 466 13 164 516 31 209 97 153 182 13 44 8 103 105 487 77 273 40 18 263 311 26 348 5 22 16 492 87 267 37 622 15 40 162 48 65 84
Zaměstnaní v obci 190 929 84 274 1 076 185 847 178 270 333 121 228 50 581 252 929 515 589 205 116 716 652 84 677 35 180 64 2 256 126 525 233 966 122 235 299 285 248
Zaměstnaní dojíždějící do Kategorie Olomouce (%) 19,5 50,2 15,5 59,9 48,0 16,8 24,7 54,5 56,7 54,7 10,7 19,3 16,0 17,7 41,7 52,4 15,0 46,3 19,5 15,5 36,7 47,7 31,0 51,4 14,3 12,2 25,0 21,8 69,0 50,9 15,9 64,4 12,3 17,0 54,2 16,8 26,2
4 1 4 1 2 4 3 1 1 1 4 4 4 4 2 1 4 2 4 4 2 2 3 1 4 4 3 3 1 1 4 1 4 4 1 4 3
Kokory 2 Komárov Kožušany-Tážaly Krčmaň Křelov-Břuchotín Laškov 1 Liboš Lipina Lipinka Litovel Loučany Loučka Luběnice Luká Lutín Majetín Měrotín Město Libavá Mladeč Mladějovice Mrsklesy Mutkov Náklo Náměšť na Hané Nelešovice 2 Olbramice Olšany u Prostějova 1 Paseka Pěnčín 1 Pňovice Přáslavice Příkazy Řídeč Samotíšky Senice na Hané Senička Skrbeň Slatinice Slatinky 1 Strukov Střeň Suchonice
54 8 235 99 386 32 92 8 8 796 99 19 68 45 500 199 15 92 39 42 72 3 288 327 14 27 192 53 36 88 260 309 9 338 288 56 279 190 48 10 137 37 85
419 76 364 193 628 230 232 47 80 4 507 280 75 177 297 1 492 471 123 570 262 273 245 16 637 805 83 90 681 511 305 374 600 579 72 497 802 151 469 644 175 67 244 55
12,9 10,5 64,6 51,3 61,5 13,9 39,7 17,0 10,0 17,7 35,4 25,3 38,4 15,2 33,5 42,3 12,2 16,1 14,9 15,4 29,4 18,8 45,2 40,6 16,9 30,0 28,2 10,4 11,8 23,5 43,3 53,4 12,5 68,0 35,9 37,1 59,5 29,5 27,4 14,9 56,1 67,3
4 4 1 1 1 4 2 4 4 4 2 3 2 4 2 2 4 4 4 4 3 4 2 2 4 3 3 4 4 3 2 1 4 1 2 2 1 3 3 4 1 1
Svésedlice Štarnov Štěpánov Šternberk Těšetice Tovéř Tršice Újezd Ústín Velká Bystřice Velký Týnec Velký Újezd Věrovany Vilémov Vrbátky 1 Výkleky 2 Žerotín
35 106 733 1136 280 127 291 69 80 509 521 147 227 51 145 12 38
76 254 1 518 6 317 534 222 708 581 139 1 366 973 470 583 217 690 115 189
46,1 41,7 48,3 18,0 52,4 57,2 41,1 11,9 57,6 37,3 53,5 31,3 38,9 23,5 21,0 10,4 20,1
Zdroj: Sčítání lidu, domů a bytů k 1. 3. 2001. Dojížďka do zaměstnání a škol – Olomoucký kraj. ČSÚ Praha, 2004. 1
obce z okresu Prostějov
2
obce z okresu Přerov
86
2 2 2 4 1 1 2 4 1 2 1 3 2 3 3 4 3
