Stanovení množství vybraných karotenoidů u meruněk a broskví z jižní Moravy. Bc. Jaroslava Vaculíková

Stanovení množství vybraných karotenoidů u meruněk a broskví z jižní Moravy

Bc. Jaroslava Vaculíková

Diplomová práce 2013

ABSTRAKT Cílem diplomové práce bylo stanovení množství β-karotenu a luteinu u vybraných odrůd meruněk a broskví z jižní Moravy. Mezi zástupce odrůd meruněk byla vybrána odrůda Bergeron, Goldrich, Maďarská, Rakovského a Velkopavlovická. K analýze broskví byli vybrané odrůdy Harbrite, Harbinger, Redhaven, Fenix, Flamingo, Earliglo, Sunhaven, Tena a Luna raná. Meruňky i broskve byli vypěstované v soukromých sadařstvích v Žádovicích, které se nachází v okrese Hodonín na jižní Moravě. Celkem byl stanoven β–karoten a lutein, v 19 vzorcích. Jako metoda stanovení byla použita UV-VIS spektrofotometrie, kdy byla měřena absorbance vzorku při vlnové délce 450 nm pro β-karoten a 421 nm pro lutein. Nejvyšší hodnoty u meruněk dosáhla odrůda Goldrich (934,69 µg/100g – β-karoten; 106,40 µg/100g - lutein). Naopak nejnižší hodnoty byli naměřené, u odrůdy Bergeron (712,13 µg/100g – β-karoten; 81,65 µg/100g - lutein). U broskví byla naměřena nejvyšší hodnota u odrůdy Harbrite (364,18 µg/100g – β-karoten; 43,07 µg/100g - lutein) a nejmenší hodnoty dosahovala odrůda Luna raná (97,59 µg/100g – β-karoten; 12,66 µg/100g - lutein). Z jednotlivých výsledků vyplývá, že množství luteinu je závislé na β-karotenu. S rostoucím množstvím β-karotenu vzrůstá i množství luteinu. Korelace u broskví r2 = 0,96 (p < 0,001), u meruněk r2 = 0,99 (p < 0,001). Porovnáním jednotlivých odrůd meruněk a broskví s dostupnými daty z jiných zemí byli jednovýběrovým studentovým T testem zjištěny statisticky vysoce významné rozdíly mezi daty reprezentujícími Českou republiku z oblasti jižní Moravy a Chorvatskem z oblasti Neretva valley, Pákistánem a také Portugalskem z oblasti Cova de Beira. Výsledky této práce také ukazují, že obsah karotenoidů v meruňkách a broskvích se liší v závislosti na odrůdě, klimatických podmínkách, geografickém místě pěstování a stupni zralosti ovoce. Z výše uvedeného vyplývá, že především meruňky, ale i broskve lze zařadit k potenciálním potravinám s obsahem antioxidačních látek, tedy s antioxidačními účinky.

Klíčová slova: karotenoidy, β-karoten, lutein, meruňky, broskve, UV-Vis spektrofotometrie

ABSTRACT The aim of this thesis was to determine amount of β-carotene and lutein in selected cultivars of apricots and peaches from south Moravia region. For analys of apricot cultivars were selected cultivars Bergeron, Goldrich, Maďarská, Rakovského and Velkopavlovická. For the peaches were selected cultivars Harbrite, Harbinger, Redhaven, Fenix, Flamingo, Earliglo, Sunhaven, Tena and Luna raná. All sample of apricots and peaches were obtained from family-styled farms located in Žádovice village. Žádovice villageis located in Hodonín distrikt which is the part of south Moravia region. The β-carotene and lutein were determined in 19 samples totally. As a method of determination was used UV-VIS spectroscopy when the absorbance of sample was measuredat a wavelength of 450 nm for β-carotene and 421 nm for lutein. The highest values from investigated sample of apricots was detected in cultivar Goldrich (934,69 µg/100g for β-carotene; 106,40 µg/100g for lutein). On other side the lowest values were measured in sample of cultivar Bergeron (712,13 µg/100g for βcarotene; 81,65 µg/100g for lutein). Investigation of peaches samples showed the highest values in cultivar Harbrite (364,18 µg/100g for β-carotene; 43,07 µg/100g for lutein) the lowest values were measured in sample of Luna raná (97,59 µg/100g for β-carotene; 12,66 µg/100g for lutein). From samples investigation we can generally say that amount of lutein depend on amount of β-carotene. Correlation coefficient for peaches were r2=0,96 (p< 0,001), for apricots were r2 = 0,99 (p < 0,001). Comparison of know available dates about apricots and peaches cultivars with the dates from different countries were analyzed by the student T-test. The reset showed signifiant differences between the dates representing Czech Republic (south Moravia region) and Croatia (Neretva Valley region); Pakistan and Portugal (Cova de Beira region). The results of this study show that the amount of carotenoids apricots and peaches are different. The differences are depends on fruit cultivar, climate conditions, geographic location of cultivation and the stage of maturity. The reset showed that: especially apricots, but the peaches too may be classified as potential food containing antioxidants, so with antioxidant effects. Keywords: carotenoids, β-carotene, lutein, apricots, peaches, UV-VIS spectroscopy

Děkuji MVDr. Mateji Pospiechovi, Ph.D. vedoucímu mé diplomové práce, za jeho cenné rady a materiály, které mi poskytl během práce. Zároveň děkuji celému kolektivu pracovníků laboratoře Ústavu vegetabilních potravin Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně za vytvoření dobrých podmínek pro analýzu k mojí práci a rovněž manželům Křivonoskovým za poskytnutí vzorků. A nakonec děkuji svému příteli a rodině za veškerou pomoc a podporu.

Motto: „Chtěl bych – neznamená nic, chci – dělá divy.“ (Alexandre Vinet)

Prohlašuji, že odevzdaná verze bakalářské/diplomové práce a verze elektronická nahraná do IS/STAG jsou totožné.

Ve Zlíně, 10. 05. 2013 ……………………………………….. Podpis studenta

OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................. 11 I

TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................. 12

1

CHARAKTERIZACE ODRŮD MERUNĚK A BROSKVÍ................................. 13

1.1 MERUŇKY ............................................................................................................ 13 1.1.1 Pomologie odrůd meruněk ........................................................................... 14 1.1.1.1 Bergeron ............................................................................................... 15 1.1.1.2 Goldrich ............................................................................................... 16 1.1.1.3 Maďarská ............................................................................................. 16 1.1.1.4 Velkopavlovická .................................................................................. 17 1.1.1.5 Rakovského .......................................................................................... 17 1.2 BROSKVONĚ ......................................................................................................... 18 1.2.1 Pomologie odrůd broskvoní ......................................................................... 20 1.2.1.1 Earliglo................................................................................................. 20 1.2.1.2 Fenix .................................................................................................... 21 1.2.1.3 Flamingo .............................................................................................. 21 1.2.1.4 Harbinger ............................................................................................. 21 1.2.1.5 Harbrite ................................................................................................ 22 1.2.1.6 Luna ..................................................................................................... 23 1.2.1.7 Redhaven ............................................................................................. 23 1.2.1.8 Sunhaven .............................................................................................. 24 1.2.1.9 Tena ..................................................................................................... 24 2 VLIV KAROTENOIDŮ NA SPOTŘEBITELE .................................................... 25 2.1 VÝSKYT V POTRAVINÁCH ..................................................................................... 25 2.1.1 Nutriční hodnoty ve 100g jedlého podílu ..................................................... 26 2.2 VYUŽITÍ KAROTENOIDŮ ........................................................................................ 26 2.3 VLIV NA ZDRAVÍ ................................................................................................... 28 2.3.1 Retinol .......................................................................................................... 29 2.3.1.1 Reakce s volnými radikály ................................................................... 30 2.3.1.2 Příznaky předávkování karoteny .......................................................... 30 3 CHARAKTERISTIKA A ZMĚNY KAROTENOIDŮ V PRŮBĚHU SKLADOVÁNÍ MERUNĚK A BROSKVÍ ............................................................ 31 3.1 KAROTENOIDY ..................................................................................................... 31 3.1.1 β-karoten ...................................................................................................... 33 3.1.2 Lutein ........................................................................................................... 34 3.2 ZMĚNY KAROTENOIDŮ V PRŮBĚHU SKLADOVÁNÍ ................................................. 34 3.2.1 Reakce a změny ............................................................................................ 35 3.2.1.1 Karotenoidy a barva ............................................................................. 36 3.2.1.2 Karotenoidy a aróma ............................................................................ 36 3.3 STUDIE KAROTENOIDŮ V ZAHRANIČÍ U MERUNĚK ................................................. 36 3.3.1 Chorvatsko ................................................................................................... 36 3.3.2 Pákistán ........................................................................................................ 38

3.4 STUDIE KAROTENOIDŮ V ZAHRANIČÍ U BROSKVÍ................................................... 39 3.4.1 Portugalsko ................................................................................................... 39 4 METODY NA PRŮKAZ KAROTENOIDŮ U MERUNĚK A BROSKVÍ ......... 40

5

4.1

SLOUPCOVÁ CHROMATOGRAFIE (OCC) ................................................................ 41

4.2

VYSOCE ÚČINNÁ KAPALINOVÁ CHROMATOGRAFIE ............................................... 41

4.3

HMOTNOSTNÍ SPEKTROMETRIE (MS) A NUKLEÁRNÍ MAGNETICKOREZONANČNÍ SPEKTROSKOPIE (NMR) ............................................. 42

VYBRANÁ METODA STANOVENÍ A JEJÍ POPIS – SPEKTROFOTOMETRICKY ............................................................................... 43

5.1 SPEKTROFOTOMETR.............................................................................................. 43 5.1.1 Základní části spektrofotometru ................................................................... 44 5.1.1.1 Ultrafialovo - viditelná spektroskopie ................................................. 46 II PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................................ 48 6

METODIKA STANOVENÍ KAROTENOIDŮ SPEKTROFOTOMETRICKY ............................................................................... 49 6.1

POUŽITÉ PŘÍSTROJE A POMŮCKY ........................................................................... 50

6.2 MATERIÁL ............................................................................................................ 50 6.2.1 Vzorky meruněk a broskví ........................................................................... 50 6.2.2 Použité chemikálie ....................................................................................... 51 6.2.3 Obsah karotenoidů v meruňkách a broskvích .............................................. 51 6.3 SPEKTROFOTOMETRICKÁ ANALÝZA ...................................................................... 51

7

6.4

ANALÝZA PEVNOSTI DUŽINY ................................................................................ 52

6.5

STATISTICKÉ VYHODNOCENÍ................................................................................. 52

STANOVENÍ KAROTENOIDŮ U MERUNĚK A BROSKVÍ............................ 53

7.1 VÝSLEDKY A DISKUSE .......................................................................................... 53 7.1.1 Pevnost dužiny ............................................................................................. 53 7.1.2 Stanovení β-karotenu a luteinu u meruněk ................................................... 55 7.1.3 Stanovení β-karotenu a luteinu u broskví..................................................... 58 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 65 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .............................................................................. 67 SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK ..................................................... 70 SEZNAM OBRÁZKŮ ....................................................................................................... 71 SEZNAM TABULEK ........................................................................................................ 72 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................ 73

UTB ve Zlíně, Fakulta technologická

11

ÚVOD Ovoce, bylo člověku od nepaměti pochoutkou i potravou. O jablku je zmínka již v řecké mytologii i v bibli. Vykopávky ovocných zbytků jako pozůstatků z doby kamenné a nálezy ovocných jader v kolových stavbách ve Švýcarsku svědčí o tom, že již předhistorický člověk znal ovoce. Patrně je uměl také zpracovávat na trvanlivý výrobek pro zimní období. Kromě zdroje energie, představuje ovoce také zdroj obsahující rozdílné hladiny fytochemických látek, jako jsou vitaminy, karotenoidy a polyfenoly, které mají významný vliv na jejich chuť, barvu a nutriční hodnoty. Značný zájem budí polyfenoly a karotenoidy, pro jejich antioxidační schopnosti, a pro schopnost mírnit chronická onemocnění. Karotenoidy jsou nejrozšířenější skupinou pigmentů v přírodě, a jsou zastoupeny ve všech organismech schopných fotosyntézy. Jsou příčinou většiny žlutých a červených zbarvení ovoce a květů. Dozrávání ovoce vyžaduje sérii komplexních biochemických reakcí, které vedou ke tvorbě fenolických sloučenin, karotenoidů a nestálých sloučenin. Rozdíly v obsahu a množství jsou závislé na mnoha faktorech – sluneční svit, půda, roční období, geografická poloha, odrůda ovoce, stupeň zralosti. Současné znalosti o struktuře, rozmístění, rozdělení a vlastnostech karotenoidů jsou známy. Jejich funkce, jako potravinářských barviv, změny během zpracování a uskladnění potravin, jsou diskutovány.


I. TEORETICKÁ ČÁST

12


1

13

CHARAKTERIZACE ODRŮD MERUNĚK A BROSKVÍ Meruňka a broskvoň náležejí do čeledi Rosaceae, rodu Prunus L. a prakticky dnes

všechny pěstované odrůdy u meruněk patří k druhu Armeniaca vulgaris (L.) Lam. A broskví do druhu Persica vulgaris Mill. Z místa svého původu si přenesly řadu nároků na stanovištní podmínky a mnohé pěstitelské zákroky je nutno respektovat i v našich podmínkách [1]. Úspěch jejich pěstování závisí na klimatických podmínkách oblasti a na vlastním stanovišti – mikroklimatu, na sluneční expozici a na půdních podmínkách [1].

1.1 Meruňky U nás pěstované meruňky patří do samostatného rodu Armeniaca Scop. A vyskytuje se v jediném druhu meruňka obecná (Armeniaca vulgaris Lam.). Její původ se všeobecně klade do oblastí Střední a Východní Asie. Rozšiřování meruněk bylo dlouhé a zrychlilo se počátkem zemědělské činnosti člověka. Údajně se meruňka do Evropy dostala přes Itálii, pravděpodobně jako broskvoň v prvním století před naším letopočtem z oblastí dnešního Íránu [2]. Na území dnešní České republiky jsou meruňky mladým ovocným druhem. I když jsou o nich zmínky již z 15. století, o skutečné pěstování v některých vinorodých oblastech jižní Moravy jde až od 18. a 19. století. Z moravských lokálních odrůd se na našem území nejvíce rozšířila odrůda „Velkopavlovická“. Údajně vznikla v polovině 19. století a první její popis je z roku 1923. V nedávné minulosti se množila v mnoha klonech vzniklých v Lednici na Moravě, Valticích a ve Velkých Pavlovicích [2]. Meruňky na celé Moravě neztrácí oblibu, používají se k přímému konzumu, sušení, zavařování i k pálení lihového destilátu, meruňkovice. Plody meruněk patří mezi více energeticky vydatné peckoviny se zvýšeným obsahem sacharidů. Obsahují dostatečné množství vápníku, železa, hodně fosforu a draslíku. Z peckovin obsahují nejvíce karotenů (prekurzor pro vitamin A). Dostatečně je zastoupena skupina vitaminů typu B (vitaminy B1, B2, B6 a B12) a velmi málo vitaminu C [2]. Meruňky jsou diploidní 2n = 16, většina odrůd je samosprašných, některé ale mohou být částečně samosprašné (Veecot, Lejuna, Leskora) a existují i odrůdy cizosprašné např. Orangered. Ve výsadbě takových odrůd je pak nutná kombinace více odrůd. Pro zlepšení


14

opylení jsou vhodná 1-2 včelstva/ha. Z pěstitelského hlediska patří meruňky mezi krátkověké ovocné druhy, přestože některé stromy žijí v našich okrajových podmínkách více než 80 let (v Číně i 300 let), ekonomický opodstatněný věk je 20-25 let. Meruňka vytváří keře nebo stromy 2-10 m vysoké. Listové i květní pupeny jsou sestaveny ve skupinách po 2-3 v paždí listů. Listy jsou eliptické nebo vejčité, popř. okrouhlé, se zubem na špičce. Řapíkový výkroj je srdčitý, okrouhlý nebo protáhlý. Ozubení je jednoduché nebo dvojité, často i pilovité. Květ jsou velké, jednotlivé, výjimečně dva z květního pupenu. Květ je tvořen z 5 kališních lístků a 5 korunních lístků, tyčinek je 20-32, pestík (výjimečně více). Kališní lístky jsou červené, korunní lístky bílé až tmavorůžové. V období dormance snesou meruňky - květní pupeny -23 až -25 °C. Vlastní květ pak snese -2,5 až -3,5 °C, plod pouze 0,6 až 1,0 °C v závislosti na odrůdě. Meruňky nesnáší zimní výkyvy teplot. Ve dřevě, jsou meruňky mrazům více odolnější, než broskvoně [3].

1.1.1

Pomologie odrůd meruněk Podle komplexu morfologických, biologických a hospodářských vlastností se

zřetelem na geografický původ odrůd je možné zařadit odrůdy meruňky do skupin: - odrůdy středoasijské (Čína, Afganistan, Pákistán sev. Indie); - iránsko-kavkazské (Gruzie, Arménie, Ázerbajdžán, Sýrie, Turecko); - evropské (jižní část Evropy, USA, jižní Afrika, Austrálie); - džungarsko-zailijské (Kazachstán, severozápadní Čína, Alma-Ata); - mandžusko-sibiřské (mičurinské) (odrůdy Mičurina, Zabajkalska, a Dálného východu, kultivary následovníků Mičurina apod.) [3]. Podle doby zrání na odrůdy: - rané odrůdy: zrající i více jak 17 až 9 dní před odrůdou Velkopavlovická (např. Aurora (syn. Early Blush), Leskora, Ledana, Lejuna, Radka, Veselka, Pinkcot ® Copty, Silvercot® Cotsy); - středně rané: zrající 6-2 dny před Velkopavlovickou (např. Palava, Legolda, Lebela, Kompakta, Goldrich, Hargrand, Harcot, Goldbar); - středně zrající: zrající přibližně s odrůdou Velkopavlovická, okolo 20.7 (-2 až


15

+6 dní po, např. Maďarská, Rakovského, Marlen, Svatava, Kráska, Vestar, Vegama, Barbora, Elena, Veecot, Bergarouge); - pozdně zrající: zrající 7 a více dní po Velkopavlovické (např. Leala, Minaret, Bergeron, Bergerac, Harlayne, Harogem, Harval, Velbora, Velita);

Ve státní odrůdové knize je zapsáno k 1. 11. 2004 celkem 50 odrůd meruněk včetně podaných žádostí. Nejstarší odrůdy byly registrovány v roce 1954 (Maďarská, Paviot, Rakovského, Sabinovská, a Velkopavlovická). Nejnovější odrůdy (Alfons 2004, Goldrich 2003, Harlayne 2003, Harogem 2003, Harcot 2003…). Právně chráněné odrůdy např.: Veharda do 2016, Vesprima do 2016, Vestar 2016, Ledana 2024, Lebela 2024, Leskora 2034 [3]. 1.1.1.1 Bergeron Pochází z Francie. Pozdní odrůda zrající 8 až 10 dnů po „Velkopavlovické“. Plody jsou velké s kvalitní dužinou. Růst stromů je střední a slabší. Odolnost ve dřevě a v květech proti mrazu je poměrně vysoká [4]. U nás byl vyselektován klon Bergeron LE - 2 na MZaLU v Brně. Vytváří vznosné kulovité koruny, růst je slabý až středně silný. Vhodné jsou prostorové tvary s terminálním výhonem (prodlouženým výhonem). Vyžaduje pravidelný řez. Tato odrůda výrazně netrpí chorobami ani škůdci. Nemá ani žádné zvláštní nároky na stanovištní podmínky, je odolná vůči nízkým teplotám. Výhodou jsou velmi dobré konzervárenské hodnoty plodů a pozdního zrání. Vyžaduje pravidelný řez [5]. Plod - velký (40 – 55 g), při bohaté násadě střední, pravidelný, kulovitě oválný, většinou se souměrně vyvinutými polovinami. Průměrná hmotnost plodu je 46g. Rýha plodu je po celé délce výrazná, temeno plodu nevystouplé. Slupka – pevná, základní barva v technologické zralosti je oranžově žlutá, v konzumní zralosti sytě oranžová, se světle červeným tečkovaným líčkem. Povrch plodu je matný a není úplně hladký. Dužina – pevná, v konzumní zralosti se rozplývá, velmi chutná, nevláknitá, sytě oranžová, dobře oddělitelná od pecky.


16

Pecka – středně velká, oválně zašpičatělá. Kanálek hřbetní je uzavřený, křídla pecky jsou výrazná směrem ke čnělečné části pecky. Sklon k vytváření dvou semenných pecek je malý. Jádro semenné je sladké [6]. 1.1.1.2 Goldrich Jedná se o perspektivní odrůdu, která byla vyšlechtěna v roce 2003 v USA. Pro velké a atraktivní plody se velmi rychle stala oblíbenou odrůdou. Růst je slabý, korunu vytváří otevřenou a proto vhodným tvarem pěstování je tvar duté koruny. Plodnost je velká a pravidelná, plody jsou velké, oválné až vejčité. Chuť je v prvních dnech nakyslá, později sladce navinulá. Odolnost proti houbovým chorobám je střední, proti nízkým teplotám ve dřevě i v květu vysoká. Plody jsou vhodné pro přímý konzum, ale i konzervárenské zpracování. Můžeme ji vysazovat ve všech oblastech vhodných pro meruňky. V okrajových oblastech vyžaduje chráněné stanoviště [7]. Plod – velmi velký (od 65 do 90 g), oválný, aromatický. Slupka – žlutooranžové barvy, povrch je slabě hrbolkovitý. Dužina – pevná až středně tuhá, středně šťavnatá, dobře odlučitelná od pecky [8]. 1.1.1.3 Maďarská Tato raná odrůda pochází z Maďarska, jak nám už napovídá název. U nás byla povolena k množení v roce 1954. Koruny stromů jsou poměrně řídké, rozložité. Růst je bujný. Starší stromy uvnitř koruny mají sklon k vyholování. Vhodným tvarem k pěstování je zákrsek nebo nižší čtvrtkmen s volně rostoucí korunou. Odrůda je poměrně citlivá houbu Gnomonia erythrostoma, která způsobuje hnědnutí listů a vůči jarním mrazíkům v době kvetení. Nesnáší výkyvy klimatu, na těžkých a uléhavých půdách trpí asfyxii „zadušením“ kořenů. Plodnost je u této odrůdy poměrně hojná a pravidelná. Zraje ve stejnou dobu jako „Velkopavlovická“ odrůda [9]. Plod - velký (45–65 g), s průměrnými biologickými prarametry jako u „velkopavlovické“, kulovitě oválný, někdy s nestejnými polovinami. Rýha je slabě znatelná, temeno nevystouplé, mírně stranou posunuté. Slupka v konzumní zralosti je sytě oranžová, někdy s načervenalým líčkem. Povrch plodu je hladký, matný.


17

Dužina - pevná, v konzumní zralosti se rozplývá, nevláknitá, většinou dobře odlučitelná od pecky. Pecka -

středně velká, oválně zašpičatělá, dosti tlustá, s průměrně biometrickými

parametry jako u „Velkopavlovické“. Boční strany jsou málo vystouplé. Hřbetní kanálek je téměř zcela zakrytý. Odrůda má slabý sklon k vytváření dvojjádrových pecek. Jádro semenné je sladké [6]. 1.1.1.4 Velkopavlovická Jde o starší odrůdu vzniklou jako nahodilý semenáč na jižní Moravě. K množení povolena v roce 1954. Stromy rostou velmi bujně, koruny jsou široce kulovitě rozložité. Vhodný tvar k pěstování je čtvrtkmen s volně rostoucí patrovitou popř. dutou korunou. Regenerace dřeva, zdravotní stav a mrazuvzdornost je střední až nižší, je náchylná na hnědnutí listů. V době květu citlivá na pokles teplot okolo nuly. Plody se hodí pro přímý konzum, konzervování, sušení. Sklízí se kolem 20. až 25. července nejpozději do 5. srpna [10]. Plod - velký (hmotnost 45–65g). Průměrná hmotnost plodu je 50 g. Je pravidelný, kulovitě oválný, s poněkud nestejnými polovinami. Rýhu má slabě znatelnou, temeno nevystouplé, mírně stranou posunuté. Slupka - v konzumní zralosti sytě oranžová, někdy s nevýrazným až načervenalým líčkem. Povrch plodu je hladký (nehrbolatý) a matný. Dužina - pevná, v konzumní zralosti se rozplývá, nevláknitá, sytě oranžová, výborné chuti, dobře odlučitelná od pecky. Pecka - středně velká, oválná se špičkou, dosti tlustá. Křídla jsou znatelně vyvinutá. Kanálek na hřbetní straně je někdy částečně otevřený. Má jen slabý sklon k vytváření dvojjádrových semen. Jádro semenné má sladkou chuť [6]. 1.1.1.5 Rakovského Vznikla jako nahodilý semenáč v Kočovcích u Trenčína a byla rozšiřována G. Rakovským. V současné době je pěstována jen v malém množství. Vyžaduje dobrá stanoviště s vyloučením východních a jižních svahů.


18

Plod - středně velký, při bohatší násadě však nedosahuje někdy ani velikosti I. Jakostní třídy. Průměrná hmotnost plodu při střední násadě je 53g. Je výrazně do špičky tvarovaný. Rýha je velmi výrazná. Plod má často nestejně vyvinuté a nestejně dozrávající poloviny. Slupka - sytě oranžová. Krycí barva je tmavě červená až fialová, lákavá. Povrch plodu je hladký, matný. Dužina - sytě oranžová, pevná, křehká. V konzumní zralosti jsou v ní znatelná jemná vlákna. Obsahuje větší množství kyselin, což je z hlediska přímého konzumu příznivé. Je dobře odlučitelná od pecky. Pecka - středně velká až velká, na povrchu zrnitě drsná, s málo vystouplými žebry. Hřbetní část pecky je místy perforovaná, takže je vidět hřbetní kanálek. Kolem pecky je často nápadně velký volný prostor. Jádro semenné je sladké [6].

1.2 Broskvoně V současnosti tvoří broskvoň samostatný rod Persica Miller a u nás se pěstuje jediný druh Persica vulgaris Miller. Dříve se broskvoň zařazovala do rodu Prunus L. a označovala se Prunus persica (L.) Batsch. Pochází z Východoasijského genového centra. V Číně byla jako kulturní ovocný druh pěstována již tři tisíce let před naším letopočtem. První čínská písemná zpráva o pěstování broskvoní je v knize Š-tink (v českém překladu Kniha písní). Její první svazky vznikly již tisíc let před naším letopočtem. Pravděpodobně v období 140-88 př. N. l. se rozšířilo jejich pěstování v Persii. Do Evropy se broskev dostala přes Itálii, pravděpodobně v prvním století před naším letopočtem. Z Itálie se pěstování broskvoní rozšířilo do všech příhodných oblastí Evropy. Broskvoň se stala v průběhu několika století vedle jabloní, hrušní a slivoní nejpěstovanějším ovocným druhem [2]. Do oblastí našeho současného území se mohly z Itálie broskvoně rozšířit podunajskou či jinými obchodními jižními trasami, nebo importem římských legií na jižní a střední Moravu. Do Čech se broskvoň pravděpodobně dostala přes Španělsko, Francii a Německo. Nejsou doklady o tom, že by se broskev rozšířila z jižní Moravy na české území [2].


19

Broskve jsou v poměru k ostatním peckovinám méně energeticky vydatné. Obsahují dostatek sacharidů, mají nezanedbatelný obsah vápníku, fosforu, draslíku, mědi a vysoký obsah železa. Z vitaminů jsou broskve bohaté na karoteny (prekurzor pro vitamin A), riboflavin (B2) a střední obsah vitaminu C (kyseliny askorbové) [2].

Broskvoně lze rozdělit do několika ekologických skupin: - broskvoně Ferganské - s plody zmáčknutého tvaru, pěstované ve Ferganské nížině bývalého jižní část centrálního USSR a západní Čína; - broskvoně severní Číny - charakteristické dlouhou vegetační dobou, pozdním dozráváním plodů a s dlouhou dobou dormance – odolné proti mrazům, plody obvykle s bílou dužninou; - broskvoně střední a jižní Číny - s krátkou vegetační dobou a s krátkou dobou dormance, s menšími plody s dužninou barvy bílé nebo nažloutlé, sladké chuti – pěstují se v subtropech; - broskvoně západní – Íránská skupina - plody obvykle se žlutou dužninou a s krátkou dobou dormance, méně odolné k mrazům, většina amerických i evropských odrůd. Broskvoně jsou diploidním (2n=16) ovocným druhem. Podobně jako meruňky jsou broskvoně krátkověké a dožívají se 15-20 let (25 let). Stromy broskvoní dorůstají až do výšky 5-6 m. V USA byly vyšlechtěny (mutanti) odrůdy s kompaktním nebo zakrslým vzrůstem dosahující výšky 1-2 m. Barva kůry 1- 2 letých výhonů je červená, starší větve jsou popelavé až nahnědlé. Listy jsou velké, kopinaté až oválné, zašpičatělé, na obou stranách lysé. Mohou být barvy zelené i červené. Květy jsou buď zvonkovité, nebo miskovité na krátkých stopkách. Korunní plátky jsou obvejčité, růžové, bílé nebo načervenalé. Většina pěstovaných odrůd je samosprašná. Jednotlivé květy kvetou 4-5 dní. Květní pupeny vytváří broskvoň výhradně na jednoletých výhonech. Plody jsou peckovice. Broskvoně jsou velmi náročné na teplo a světlo, a to nejen na průměrnou roční teplotu, ale zejména na rozdělení teplot v ročním cyklu a ve vegetačním období. V zimě snášejí krátkodobé poklesy teplot až na -22 °C. Na rozdíl od meruňky je broskvoň méně citlivá k poklesům jarních teplot. Projevuje se, ale výrazný odrůdový rozdíl. Odrůdy s typem květu miskovitým poškozují v předjaří teploty pod -3 °C, naopak odrůdy s typem květu zvonkovitým snášejí poklesy až na -5°C [11].

UTB ve Zlíně, Fakulta technologická 1.2.1

20

Pomologie odrůd broskvoní

Pomologicky se broskvoně rozdělují: - pravé broskve (P. persica var.lanuginosa f. pretiosa) – mají plstnatou slupku s odlučitelnou dužninou od pecky; - tvrdky (Cling) (P. persica var.lanuginosa f. durancina) – slupka plstnatá neodlučitelná dužnina; - Nektarinky (P. persica var.nectarina f. pretiosa) – slupka lysá a odlučitelná dužnina; - Bryňonky (Brugnonky) (P. persica var.lanuginosa f. durancina) – slupka lysá a neodlučitelná dužnina; - Sendviče (P. persica subsp. platycarpa) tzv. Peento (někdy Peen-to) – s plochými plody „Belmondo“;

Odrůdy nektarinek a většina pravých broskví se považuje za konzumní ovoce, tvrdky a část odrůd broskví pravých za ovoce konzervárenské. Ve státní odrůdové knize je zapsáno k 1. 11. 2004 celkem 50 odrůd broskvoní včetně podaných žádostí (povoleno je 42 odrůd). Nejstarší odrůdy byly registrovány v roce 1954 (Amsdenova a Elberta) dále pak 1963 Redhaven. Nejnovější odrůdy (Catherina, Flavortop, Firebrite, Harko v roce 2003…) Právně chráněná pouze jedna odrůda (nemá ještě jméno) [11]. 1.2.1.1 Earliglo Vznikla jako pupenová mutace odrůdy „Redhaven“. Začala se rozšiřovat v r. 1950 (orig. J. M. Box Burch, Simcoe, Kanada). Plod – středně velký až velký, průměrné výšky 57 mm. Průměrná hmotnost plodu je 130 g. Tvar má kulovitý až oválný, lehce zploštělý. Břišní šev je výrazný, středně hluboký, úzký, končí u čnělky rýhou, v níž je načervenalá tečka. Stopečná jamka je středně hluboká, úzká. Čnělečná část je bez výrazného hrbolku – je v úrovni plodu. Slupka – středně silná, jemně plstnatá. Základní barvu má žlutou, krycí barva karmínově červená, červeň pokrývá více než polovinu plodu. Dužina – je žlutavě oranžová, jemně zrnitá, středně pevné konzistence, rozplývavá, velmi šťavnatá. Chuť má navinule sladkou, aromatickou, velmi dobrou. Od pecky je neodlučitelná.


21

Pecka – středně velká, podlouhlá, s výraznou špičkou. Povrch má silně žebernatý a rýhovaný. Má barvu světlého okru [6]. 1.2.1.2 Fenix Vzrůstnost stromu je střední až silná, typ rozvětvený, habitus rozložitý. Koruna bývá zahušťována středně dlouhými, slabě kolénkatými letorosty, které je nutné redukovat letním řezem. Raná, plodí jednotlivě i ve shlucích, na krátkém plodonosném obrostu. Odrůda je více odolná proti napadení strupovitostí a málo odolná proti napadení padlím jabloně. Plod – středně velký s probírkou velký, tvar kulovitý až ploše kulovitý, žebrování a masité svalce na vrcholu velmi slabé. Slupka – středně tlustá, na povrchu hladká, slabě ojíněná, rzivost okolo stopečné jamky střední. Barva zelenožlutá, krytá celoplošně červenohnědou barvou. Dužina – žlutavé barvy, středně pevná, středně šťavnatá, sladce navinulá, hnědnutí jen slabé [12]. 1.2.1.3 Flamingo Vznikla na Slovensku křížením odrůd Cresthaven a Burbank July Elberta v roce 1991. Poloraná odrůda – zraje 9 dnů po odrůdě Redhaven. Koruna kulovitá. Nenáročná na polohu, lze pěstovat i v okrajových oblastech pro pěstování broskvoní. Plodnost velká a pravidelná. Plod - velký, žlutý s červeným líčkem. Dužnina - žlutá, pevná, šťavnatá, dobře oddělitelná od pecky s chutí sladce navinulou, aromatickou, velmi dobrou [13]. 1.2.1.4 Harbinger Jedna z nejlepších raných odrůd broskvoně pochází z Kanady (Ontario). Do listiny povolených odrůd byla zařazena v roce 1991. Stromy rostou středně bujně a vytvářejí široké, středně husté koruny. Vhodným tvarem pro pěstování je zákrsek s dutou (kotlovitou) korunou. Je nenáročná na stanoviště a patří mezi odrůdy vhodné do chladnějších oblastí. Stromy jsou odolnější vůči mrazům ve dřevě, pupenech i květech. Odrůda je středně citlivá k houbovým chorobám, v suchých lokalitách bývají napadány


22

padlím broskvoňovým. Nemá zvláštní nároky na řez a dobře snáší i hluboké zmlazení. Plodnost je pravidelná a vysoká. Plody se neotlačují, dobře se skladují. Zraje 15 - 20 dnů před odrůdou „Redhaven“ [14]. Plod – menší až středně velký, průměrné výšky 55 mm, hmotnost 103 – 110 g. Tvar má kulovitý, ve čnělečné části rozšířený. Obě poloviny plodu nejsou souměrné. Břišní šev je široký, výrazný, zvláště v čnělečné části. Čnělečná část je výrazná, ukončená zřetelným čnělečným hrbolkem. Stopečná jamka je mělká, široká. Slupka – jemná, plstnatá, neloupatelná. Základní barvu má slámově žlutou, z větší části překrytou karmínově červenou barvou ve formě líčka, pruhování a mramorování. Dužina – rozplývavá, vláknitá, velmi šťavnatá, aromatická, dobré chuti. Barvu má tmavě žlutou. Je neodlučitelná od pecky. Pecka – středně velká, oválná, zakončená krátkou ostrou špičkou. Na povrchu má četné mělké rýhy. Barvu má světle hnědou [6]. 1.2.1.5 Harbrite Pochází z Kanady (Ontario) a vzniká křížením ´Redskin´ x ´Sunhaven´. Růst stromu je středně bujný a tvoří široké, rozložité, středně husté koruny. Vhodným tvarem pro pěstování je zákrsek i čtvrtkmen s dutou (kotlovitou) korunou. Tuto odrůdu můžeme doporučit do všech oblastí vhodných k pěstováním broskvoní. Stromy se vyznačují svou velice dobrou vitalitou. Je odolnější vůči mrazům ve dřevě, pupenech i květech, středně odolná vůči houbovým chorobám (kadeřavosti, klejtoku). Plodnost je vysoká, časná a pravidelná, již ve třetím roce po výsadbě. Zraje ve stejnou dobu jako odrůda „Redhaven“ [15]. Plod – střední až velký, pěkného vzhledu. Tvar plodu je kulatý až protáhle kulatý. Břišní šev je znatelný, středně hluboký, rozděluje plod na nestejné poloviny. Slupka – jemně plstnatá, pevná. Barva žlutá, překrytá z větší části zářivě červenou barvou. Červené líčko bývá ve formě mramorování a žíhání. Dužina – žlutá, kolem pecky nestejnoměrně červeně žilkovaná, velmi šťavnatá, rozplývavá. Chuť je sladce navinulá, aromatická, velmi dobrá.


23

Pecka – středně velká, oválná s krátkou špičkou, rýhování je hluboké a řídké. Pecka méně ulpívá na dužině [1]. 1.2.1.6 Luna Je křížencem odrůd „Halberta Giant x May Flower“ vyšlechtěných v botanické zahradě Komenského univerzity v Bratislavě G. Čejkou. Plod – menší, průměrné výšky 48 – 49 mm, hmotnost jednoho plodu je průměrně 100 g. Tvar má nepravidelně kulovitý. Obě poloviny plodu jsou souměrné. Břišní šev je výrazný, mělký. Čnělečná část vystupuje nad temeno malým čnělečným hrbolkem. Stopečná jamka je mělká, široká. Slupka – tlustá, základní barvy bělavě zelené, z poloviny překrytá červeným líčkem ve formě rozmytých pruhů. Dužina – mírně vláknitá, šťavnatá. Má zelenobílou barvu, pod slupkou načervenalou. Od pecky se odděluje pouze částečně v plné zralosti plodu. Chuť má sladce navinulou, příjemnou, velmi dobrou. Pecka – středně velká. Tvar má kulovitý, pravidelný. Povrch má méně zvrásnělý. Barvu má světle hnědou [6]. 1.2.1.7 Redhaven Je křížencem odrůd „Halehaven“ x „Kalhaven“ rozmnožovaných od r. 1940 v USA (Michigan). Je nejrozšířenější světovou odrůdou, pěstovanou dnes na všech kontinentech. Plod – středně velký, průměrné výšky 58 mm, hmotnost jednoho plodu dosahuje průměrně 180 g. Tvar má kulovitý až oválný, lehce zploštělý. Plody jsou značně vyrovnané. Obě roviny plodu jsou souměrné. Břišní šev je málo zřetelný, mělký, úzký, končí v čnělečné části rýhou, v níž je černá tečka na malém svalu. Stopková jamka je širší, mělká. Slupka – středně tlustá, jemně plstnatá, loupatelná. Základní barvu má žlutou. Více než polovina plodu je překryta tmavě karmínovou červení, často až fialovým nádechem. Dužina – je jemně zrnitá, pevná. Barvu má kolem pecky načervenalou. Chuť má dobrou, výraznou, aromatickou. Od pecky je dobře odlučitelná pouze v plné zralosti.


24

Pecka – středně velká, podlouhlá, s výraznou špičkou. Na povrchu má mělké nerozvětvené brázdy. Barvu má načervenalou [6]. 1.2.1.8 Sunhaven Je křížencem odrůd Redhaven x S. H. 50 vzniklých v r. 1955 v USA. Je méně rozšířena v USA, v Evropě více. Plod – velký, průměrné výšky 65 mm. Tvar má vysoce kulovitý, ke čnělečné části zúžený, obě poloviny plodu jsou souměrné. Břišní šev je mělký, výrazný. Čnělečná část je pod úrovní plodu se zřetelným čnělečným hrbolkem. Stopečná jamka je široká a mělká. Slupka – tenká, jemná, jemně plstnatá, neloupatelná. Základní barvu má jasně žlutou, z menší části překrytou rozmytým červeným líčkem, pruhy a tečkami. Dužina – měkčí konzistence, jemně vláknitá, šťavnatá. Barvu má krémově žlutou. Chuť má příjemně navinulou, aromatickou. Částečně ulpívá na pecce (odlučitelná jen při plném vyzrání). Pecka – středně velká, tvar oválný s výraznou malou špičkou, v horní polovině je rozšířená. Na povrchu je hluboce rýhovaná a má důlky. Barvu má kávově hnědou [6]. 1.2.1.9 Tena Středně raná nektarinka, která dozrává 10 dnů před odrůdou Redhaven. Plodnost je dobrá, brzká a pravidelná. Růst stromů je silný, vytváří vzrostlé koruny a dobře obrustají plodonosným obrostem. Plod – středně velký, kulatý. Slupka – tenká a lysá. Základní barva je zelenožlutá, krycí barva je tmavě červená, s výrazným líčkem. Dužina – žlutá, má rozplývavou velmi šťavnatou mírně vláknitou konzistenci. Chuť je velmi dobrá, sladce navinulá, aromatická. Dužina není odlučitelná od pecky [16].


2

25

VLIV KAROTENOIDŮ NA SPOTŘEBITELE Karotenoidy jsou významnou skupinou senzoricky aktivních látek, které určují jejich

charakteristickou barvu. Barva může ovlivňovat rozhodování spotřebitele. Celková produkce karotenoidů v biosféře za rok byla odhadnuta na 100 milionů tun. Odhaduje se, že karotenoidy obsažené v séru jsou asi 1% z celkem se vyskytujících karotenoidů u člověka. Tuková tkáň (80-85%) a játra (8-12%) jsou hlavními místy, kde se karotenoidy vyskytují u lidí. Průměrné množství celkového množství karotenoidů u člověka hlášené z pitevních analýz je 100-150 mg. V játrech byly zjištěny celkové hodnoty v rozmezí 0-97 µg/gram [17].

2.1 Výskyt v potravinách Mezi přirozeně vyskytujícími pigmenty (barvivy) jsou karotenoidy pozoruhodné pro jejich širokou četnost výskytu, strukturální rozmanitost, variabilní funkčnost a účinnost. V přírodě se syntetizuje asi 100 milionů tun těchto sloučenin ročně. Více než 600 karotenoidů (bez cis a trans izomerů) bylo dosud izolováno a popsáno z přírodních zdrojů. Toto množství zahrnuje velkou paletu karotenoidů vyskytujících se u řas, bakterií, kvasinek, plísní, ale také u ovoce. U potravin je tento počet značně omezený [18]. Rostliny jsou schopny vytvářet, syntetizovat karotenoidy od základu. Složení rostlinných potravin je obohaceno přítomností stopového množství biosyntetických pochodů spolu s deriváty majoritních chemických prvků. V potravinách složení a množství karotenoidů kolísá v důsledku rozdílných klimatických podmínek, odrůdových rozdílů, stupně zralosti, a posklizňové manipulace (doprava, skladování). Dozrávání plodů je obecně provázeno růstem množství karotenoidů, a to jak v počtu, tak i v kvalitě [18]. V živočišných potravinách nejsou karotenoidy tak široce zastoupeny a celkové množství je mnohem nižší. Neschopnost biosyntetizovat karotenoidy činí zvířata závislými na příjmu karotenoidů zvenčí (z potravy). Tyto se pak selektivně i neselektivně vstřebávají jako přeměněné na vitamin A [18]. Astaxanthin je hlavním karotenoidem u většiny korýšovitých, a to buď volný, nebo esterifikovaný, nebo jako karoteno - proteinový komplex. β-karoten, echinenon a canthaxanthin jsou další pigmenty, které jsou obvykle zastoupeny u ryb, v kůži a mase. Xanthophyly převažují nad karoteny. Astaxanthin, jako nejběžnější, je následován luteinem


26

(dominuje u sladkovodních ryb) a tunaxanthinem, který je charakteristický pro mořské ryby. Ptáci přednostně hromadí xanthophyly, které předurčují barvu jejich vajec, kůže a tuku. Skot efektivně vstřebává β-karoten, který převažuje pozměněný v mléce [18]. 2.1.1

Nutriční hodnoty ve 100g jedlého podílu

Tabulka 1: Nutriční hodnoty ve 100g jedlého podílu Literatura

[19]

[19]

[20]

[21]

[22]

[23]

Meruňky Broskve

Meruňky Broskve Meruňky Broskve

Sacharidy

11,9 g

12,09 g

12,4 g

11,5 g

Pektin

0,97 g

0,7 g

Vláknina

2,87 g

2,17 g

2,3 g

1,5 g

Organické kyseliny

1,2 g

0,75 g

Třísloviny

0,08 g

0,11 g

Lignocelulózy

1,09 g

Bor

0,47 mg

Hořčík

10,7 mg

Draslík

272 mg

Fosfor

214 mg

274 mg

207 mg

8,8 mg

11 mg

20 mg

20 mg

11 mg

31 mg

8 mg

0,7 mg

0,8 mg 1037 µg

151,4 µg

0,2 mg

1,0 mg

0,6 mg

0,7 mg

0,77 mg

1,09 mg

Karotenoidy

1523 µg

119 µg

Tokoferol

0,5 mg

1,8 mg

1,8 mg

0,86 mg

Energetická hodnota 162 kJ

0,6 g

11 mg

Železo

10,5 mg

0,4 g

24 mg

16,4 mg

Vitamin C

9 mg

7,8 g

24,18 mg 23 mg

Vápník

Niacin

9 mg

10,6 g

6,5 mg

10,5 mg

6,6 mg

10 mg

6,6 mg

174 kJ

213 kJ

205 kJ

223 kJ

187 kJ

2.2 Využití karotenoidů Karotenoidy nacházejí využití jako potravinářská barviva, buď přímo přidávaná, nebo nepřímo jako součást potravy zvířat. Komerčně je řadíme do dvou typů: „přírodní nebo přírodně identická syntetická barviva [18].


27

Annato, paprika a šafrán jsou jako sušené prášky nebo extrakty používány už léta. Annato je komplex červených barviv, jejichž příprava je založena na extrakci semen rostliny „Bixa Orellana“, kde jsou pigmenty koncentrovány v tenké slupce semen. Apokarotenoid bixin je hlavní součástí v oleji rozpustných forem a saponifikační produkt z něj – norbixin je hlavní barvící součást ve vodě rozpustných preparátů. Oleorezin papriky je olejovitý extrakt rostliny Capsicum Annám, která udílí barvu od růžovožluté až po karmínově červenou, kdy přavažujícími pigmenty jsou capsanthin a capsorubin. Šafrán je sušený z blizen Croccus sativus a je používán jako koření nebo jako žlutě barvící složka. Nejvíce obsahuje crocin a kyselinu diapocarotenedioicinovou. Ostatní komerční zdroje karotenoidů jsou na lutein bohaté květy měsíčku lékařského, využívané zejména u krmiv pro zvířata a drůbež. Další jsou na β-karoten bohaté mikrořasy. Industriální výroba přírodních karotenoidů pomocí biotechnologií získává čím dál větší význam [18]. Prvním karotenoidem vyrobeným synteticky Rochem v roce 1954 byl β-karoten. Krystalické karotenoidy mají nevhodné vlastnosti pro jejich komerční využití. Důvodem je jejich nestabilita, nerozpustnost ve vodě a omezená rozpustnost v tucích. Pro uspokojení potřeb potravinářského průmyslu byly vyvinuty speciální aplikační postupy skrze sofistikované fyzikálně-chemické operace. Mikronizovaná olejová suspenze je hlavní prodejnou formou pro barvení potravin na olejové bázi. Pro potraviny založené na vodě jsou k dispozici vodní disperzní emulze a koloidní preparáty [18]. Hlavní výhody karotenoidů jako potravinářských barviv jsou: -

přírodní původ

-

vysoká barvící schopnost

-

nemající vliv na kvalitativní vlastnosti

-

nekorozivnost (nemají rozkládající vlastnosti)

-

dobrá stabilita v širokém záběru pH u většiny potravinářských produktů

-

přítomnost a aktivita karotenoidů jako provitaminu A a další výhodné vlastnosti pro lidské zdraví.

Jejich nevýhody jsou: -

omezené rozmezí barev

UTB ve Zlíně, Fakulta technologická -

vyšší cena v porovnání se syntetickými barvivy

-

citlivost na rozklad oxidací

-

problémy s rozpustností [18].

28

2.3 Vliv na zdraví V současné době se setkáváme spíše s nadměrným příjmem vitaminů než s jejich nedostatkem. Nejlepším zdrojem je denní příjem čerstvého ovoce a zeleniny, nejlépe v bio kvalitě. Ovoce a zelenina obsahují ve svých plodech, semenech i slupkách mnoho biologicky účinných látek, které se všeobecně doporučují k ochraně zdraví, prevenci nádorových onemocnění, k rekonvalescenci a při zmírňování důsledků stárnutí. Je proto zapotřebí velmi pečlivě zhodnotit, kdy začít přidávat do výživy vitaminy a minerály, a také v jakých kombinacích, aby je tělo dokázalo využít [24]. I pro konzumaci vitaminů platí: všeho s mírou. Tělo potřebuje vitaminy v nepatrném množství a doporučenou denní dávku (DDD) stanovuje Světová zdravotnická organizace (WHO) a národní ústavy zdraví. DDD je průměrné množství jednotlivého vitaminu nebo minerálu, které postačuje potřebám zdravých osob při běžném způsobu normální stravy, U nás je pro určování DDD směrodatná vyhláška číslo 450/2004 Sb. [24]. U vitaminu A je u nás DDD 0,8 mg denně. Vitamin A potřebují již kojenci, a proto se nejvyšší spotřeba doporučuje kojícím ženám v množství až 1,2 mg [24]. Doporučená denní dávka karotenů není nijak stanovena, běžně se ale udává doporučení ve výši 2 až 4 mg.den-1 [25]. Vysoký obsah antioxidantů tedy také karotenoidů pomáhá snižovat riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění, šedého zákalu a rakoviny [26]. Vyšší příjem karotenoidů, speciálně β-karotenu a luteinu může pomoci oddálit nebo dokonce zamezit počátku onemocnění ALS (Amiotrofická laterární skleróza), říkají američtí vědci publikující v „Annals of neurology“. ALS je formou poškození nervové soustavy známou jako Lou Gehringova choroba. Harvardská studie použila data od jednoho milionu lidí, kteří se účastnili v pěti studiích velkého rozsahu. Výzkumem bylo


29

zjištěno, že zvýšení celkového příjmu karotenoidů je úměrné snížení výskytu ALS, speciálně u diet s vysokým obsahem β-karotenu a luteinu [27]. 2.3.1

Retinol Retinol (vitamin A1) patří spolu s neoretinolem a 3-dehydroretinolem (vitamin A2)

do skupiny vitaminů rozpustných v tuku. Jako provitaminy jim slouží β-karoten a další karoteny, z nichž v játrech působením enzymu karotenázy vzniká retinol. Koncentrace se někdy udává v tzv. mezinárodních jednotkách; 1 M. J. vitaminu A odpovídá 0,3 µg retinolu nebo 0,33 µg retinolacetátu. β-karoten má asi třetinovou účinnost a α nebo γ-karoten ještě poloviční. Z těchto údajů se vypočítají koeficienty pro provitaminový efekt, který se často vyjadřuje v retinolových ekvivalentech (RE); 1 M.J. = 10 RE [28]. Vitamin A je důležitý pro vidění (Waldův cyklus), účastní se syntézy některých glykoproteinů, steroidů, váže volné radikály a zháší singletový kyslík, takže má protikarcinogenní účinek. Jeho nedostatek se projevuje šeroslepostí, rohovatěním (keratinizací) sliznic a poruchami růstu. Také karotenoidy, které nemají provitaminový účinek (např. lykopen nebo lutein) mohou mít kladný význam ve výživě, protože působí jako antioxidanty, a to často účinněji než retinol nebo retinoly [28]. Při větším příjmu než 30 mg tohoto vitaminu denně se postupně vyvinou příznaky hypervitaminózy (bolesti hlavy, zvracení, olupování kůže, zvětšení jater a sleziny). Takové množství při normální stravě zdaleka nemůže organismus dostat, možné je pouze při nadměrném užívání vitaminových preparátů. U karotenů toto nebezpečí nehrozí vůbec [28]. Dobrými zdroji vitaminu A jsou rybí tuk, játra, částečně vejce (žloutek) a mléko. Provitaminy (karoteny) jsou v mrkvi, naťové a listové zelenině, meruňkách, broskvích, mangu apod. Při zpracování potravin je vitamin A málo stálý proti oxidaci. Antivitaminem karotenoidů je enzym lipoxygenáza [28].

Obr. 1: Retinol


30

2.3.1.1 Reakce s volnými radikály Karotenoidy reagují s volnými radikály, a proto působí jako antioxidanty. Vykazují úměrně koncentraci antioxidační účinky v systémech obsahujících lipidy a také in vivo. Mechanismus antioxidačního působení karotenoidů se liší od mechanismu působení vitaminu E nebo syntetických fenolových antioxidantů. V heterogenních systémech jako jsou emulze, nejsou výrazné rozdíly mezi jednotlivými karotenoidy. V homogenních systémech, např. v bezvodých tucích a olejích, se však jednotlivé látky svými antioxidačními vlastnostmi poněkud liší. Degradací β-karotenu a jiných karotenoidů vzniká také řada nízkomolekulárních produktů, jako jsou uhlovodíky a různé kyslíkaté sloučeniny (epoxidy, ketony aj.), které jsou významnými složkami aroma mnoha potravin [29]. 2.3.1.2 Příznaky předávkování karoteny Při nadměrném příjmu β-karotenů můžeme pozorovat žluté zbarvení dlaní, chodidel a očního bělma, nevolnosti a úporné bolesti hlavy. Předávkování lidé mají vyrážku na kůži, bolestivé záněty ústních koutků a sliznice ústní dutiny, záněty očních spojivek a poruchy funkce jater. Kůže se odlupuje, dochází ke ztrátě vlasů a ke zhoršení jejich kvality. I kdybychom měli potravinu s vitaminem A nebo β-karoteny řadit do každodenního jídelníčku, neměli bychom to přehánět a také je třeba opatrnost při užívání vitaminových doplňků s karoteny. Současná věda prokazuje, že volné kyslíkaté a dusíkaté radiály jsou příčinou mnoha onemocnění. Výrobci potravinových doplňků nabízejí proto preparáty s izolovanými antioxidanty. Při užívání potravních doplňků a syntetických vitaminů však k předávkování dojít může a nadměrná konzumace antioxidantů je nebezpečná zejména u kuřáků [24].


3

31

CHARAKTERISTIKA A ZMĚNY KAROTENOIDŮ V PRŮBĚHU SKLADOVÁNÍ MERUNĚK A BROSKVÍ Karotenoidy jsou významnými a nejrozšířenějšími lipofilními barvivy mnoha druhů

ovoce a zeleniny. Vyskytují se ve všech fotosyntetizujících rostlinných pletivech, kde jsou přítomny jako fotochemicky aktivní složky plastidů (rostlinných organel) nazývaných chromoplasty. Jejich přítomnost v zelených částech rostlin je často maskována chlorofylem. Kvalitativní a kvantitativní složení karotenoidů závisí na mnoha faktorech, jako je druh a odrůda rostliny, sezóna, stupeň zralosti, způsob zpracování apod. [30].

3.1 Karotenoidy Karotenoidní barviva tvoří skupinu žlutých, oranžových, červených a fialových pigmentů, které ve většině případů doprovázejí chlorofyly v rostlinách, nacházíme je však i v mikroorganismech a v živočišných organismech. Listy všech zelených rostlin obsahují tytéž hlavní karotenoidy. Především jde o β-karoten, často doprovázený α-karotenem, luteinem, neoxynthinem a violaxanthinem. Kryptoxanthin a zeaxanthin jsou v některých případech minoritními komponentami tzv. xantofylové frakce. Na rozdíl od plodů jsou v listech xantofyly přítomny většinou volné, tj. v neesterifikované formě. Karotenoidní barviva jsou vázána v chloroplastech ve formě tzv. chromoproteinů [31]. Množství jednotlivých karotenoidů v jednotlivých rostlinách kolísá. Obecně lze však říci, že koncentrace xanthofylů je vyšší než karotenů. Karoteny jsou nerozpustné ve vodě, v tucích a organických rozpouštědlech jsou rozpustné. Jsou to nenasycená polyenová barviva složená z izoprenových jednotek [31]. Z chemického hlediska lze karotenoidy rozdělit na: -

karoteny (bezkyslíkaté uhlovodíky), rozpustné v petroletheru a jen velmi málo v etanolu

-

xantofyly (karotenoidní alkoholy, epoxidy, ketony, kyseliny), rozpustné v ethanolu a nerozpustné v petroletheru.

Karotenoidní barviva jsou nenasycené sloučeniny tvořící řadu izomerů. V přirozených systémech se nejčastěji vyskytují v all-trans-konfiguraci [31].


32

Všechny je možné odvozovat od lykopenu, hlavního pigmentu rajčat, šípků aj. Obvykle mají 40 atomů uhlíku a jsou tvořeny osmi izoprenoidními jednotkami. Izomerací a cyklizací lykopenu je možné postupně odvodit γ-, α-, β-karoten. Karotenoidní barviva, která ve své molekule obsahují β-ionový kruh jsou fyziologicky významná, neboť mají funkci provitaminu A [31]. Další důležitou látkou je lutein (β-xanthofyl), který je rozšířen v rostlinných chloroplastech. Kryptoxanthin obsahuje pouze jednu hydroxylovou skupinu a je hlavním pigmentem kukuřice a papriky [31]. Stabilita karotenoidních barviv v rostlinných pletivech se během technologických operací liší podle přítomných karotenoidů. Většinou se změny karotenoidních barviv posuzují z celkového poklesu barevných pigmentů sledováním změn absorbance při vlnové délce λ = 450 nm [31]. V kyselém prostředí podléhají izomerii. V ovoci se tyto změny projevují především intenzivním zbarvením. Při zpracování ovoce za přístupu kyslíku se karotenoidy oxidují dokonce i v materiálech, kde je eliminována enzymová oxidace. Za nepřístupu kyslíku jsou karotenoidy velmi stálé. Oxidace je urychlována měďnatými ionty za vzniku acetonu, acetaldehydu, diacetylu, metylheptenonu, levulos kyseliny a glyoxalu aj. [31]. Při sušení má na karotenoidní barviva největší vliv obsah vody v sušeném materiálu. Snižováním obsahu vody po určitou mez se stabilizují i karotenoidní barviva. Pokud je tato mez překročena, dochází k jejich rychlé degradaci. Citlivost karotenoidů k oxidaci při sušení je dána strukturou barviva. Snížení degradace barviv během sušení lze dosáhnout jejím obalením monomolekulární vrstvou škrobu. Produktem degradace karotenoidních barviv je krocetin [31]. Nepříznivě na stabilitu působí i světlo, jehož působením dochází k izomerii a k tvorbě epoxyderivátů. Degradace karotenoidních barviv probíhá i působením oxidas a peroxidas, vlivem radioaktivního záření [31]. Karotenoidní barviva se užívají k přibarvování potravin, především jejich tukové složky, neboť použití syntetických v tuku rozpustných barviv je u nás pro potravinářské účely zakázané. V potravinářství se uplatnil β-karoten, alkana, Annata neboli Orelan, Bixin [31].


33

β-karoten Je nejrozšířenějším provitaminem A, hydrolýzou ve střevě poskytne dvě molekuly

retinolu. Retinol (vitamin A) ovlivňuje metabolismus rodopsinu, působí na diferenciaci a růst epitelových buněk a je nezbytný pro udržování stability biologických membrán [32]. β-karoten má významné antioxidační vlastnosti. Může inaktivovat excitované molekuly. Příkladem takové molekuly je kyslíkový radikál (1O2). Hraje důležitou roli v prevenci peroxidace lipidů in vivo. Většina epidemiologických studií prokázala inverzní vztah mezi koncentracemi

β-karotenu v séru nebo tukové tkáni a rizikem vzniku

kardiovaskulárního onemocnění [32]. Byla prokázána významná spojitost mezi sérovou hladinou kyseliny sialové, indikátoru zánětlivých procesů, a sníženou hladinou β-karotenu v séru, zvýšené hladiny c – reaktivního proteinu byly stanoveny u mnoha osob s nízkými hladinami α i β-karotenu, lykopenu a luteinu [32]. Rovněž je technologicky nejdůležitějším barvivem skupiny karotenoidů. Převládá zejména mezi pigmenty mrkve a meruněk. Je doprovázen i α a γ-isomery, lišícími se v rozložení dvojných vazeb a strukturou jononového kruhu [33]. Při skladování a zpracování potravin dochází kombinovaným účinkem světla, tepla, kyslíku, hydroxonionových iontů a dalších faktorů k isomerii, oxidaci a degradaci βkarotenu i jiných provitaminů A. Některé stereoisomery β-karotenu, jako jsou 13-cis-βkaroten a 9-cis-β-karoten, se vyskytují jako minoritní přirozené pigmenty i v ovoci [29].

Obr. 2: Beta karoten

Centrum pro databázi složení potravin uvádí u meruněk obsah β-karotenu 1523 µg ve 100g jedlého podílu [20]. U broskví je dle centra pro databázi složení potravin uvedený obsah β-karotenu 119 µg ve 100g jedlého podílu [21].


34

Lutein Lutein je žlutooranžové xantofylové barvivo. Samotný lutein je lipofilní molekula,

jeho specifické absorpční chování je dáno chromoformním úsekem molekuly, kterým je polyenový řetězec, jen že velmi nestabilní v kyselinách a velmi citlivý k oxidačnímu rozkladu působením světla či tepla [30].

Obr. 3: Lutein

3.2 Změny karotenoidů v průběhu skladování V ovoci jednoho druhu je běžně větší počet karotenoidů. Vzácněji (např. v meruňkách a mangu) se jako hlavní pigment vyskytuje β-karoten. Dalšími pigmenty meruněk jsou různé jiné karoteny, xantofyly jsou přítomny ve velmi malém množství. V broskvích je ve srovnání s meruňkami přítomno větší množství xantofylů, část se vyskytuje ve formě monoesterů a testerů mastných kyselin (myristové a palmitové) [30]. Přirozené retinoly, jako je β-karoten v potravinách rostlinného původu i estery retinolu v potravinách živočišného původu, jsou látky relativně stabilní v nepřítomnosti vzduchu. Za vyšších teplot a na světle (např. při konzervování potravin) však mohou izomerovat na tzv. neokaroteny [29]. Přírodně se vyskytující nebo přidávané karotenoidy jsou subjektem izomerie a oxidace během výroby a v průběhu skladování potravin. Izomerace na cis izomery je evokována uvolněním základních kyselin během krájení a čištění ovoce. Působení tepla a expozice světla způsobuje určité ztráty barvy a aktivity vitaminu A. Oxidace závisí na schopnostech oxidace, přítomnosti karotenoidů a jejich hmotnosti, vlivu vody, přítomnosti


35

antioxidantů (tzn. tokoferolů a kyseliny askorbové), expozici světla, přítomnosti kovů, enzymů a peroxidů, četnosti procesních kroků, zvětšování plochy povrchu (krájení, mixování), době a teplotě tepelného zpracování, na obalovém materiálu a podmínkách skladování [18]. Při úplné ztrátě barvy a biologické aktivity umožňují karotenoidy vznik těkavých sloučenin, které přispívají k vůni a chuti, jež jsou žádoucí u čaje či vína, naopak nežádoucí u dehydrované mrkve [18]. Informace o uchovávání karotenoidů během výroby a skladování jsou rozporuplné. Některé výrazné ztráty, jiné navýšení nebo nulové ztráty obsahu karotenoidů. U vzorků z čerstvého ovoce ztráty rostou, a to z důvodů ztrát na karotenoidech z enzymatické aktivity, větší schopnosti extrakce karotenoidů ze zpracovaných vzorků, nestanovených ztrát obsahu vody a vyluhování rozpustných pevných látek. Na straně druhé je třeba dbát na to, aby ztráty na karotenoidech nebyly připisovány vlivu výroby a skladování. Bez ohledu na odlišnost výsledků analýz, výroba a zpracování dle správných a šetrných výrobních postupů může mít malý vliv na obsah karotenoidů [18]. Stabilita je dobrá až výborná u zmrazených a tepelně sterilovaných potravin po celou dobu jejich normální skladovatelnosti. Vliv kyslíku (oxidace) je minimalizován balením v teplém stavu, vakuovým balením a oxidační stabilizací pomocí kyseliny askorbové. Stabilita v dehydrované (sušené) a práškové podobě je u ovoce a zeleniny obecně horší, pokud nejsou produkty šetrně zpracovány a uskladněny v inertní atmosféře a v obalech zamezujících přístupu vzduchu a světla. Značná část karotenoidů může být odstraněna loupáním, odšťavňováním a mletím ovoce, drcením semen. Časová prodleva mezi loupáním, mletím, strouháním se během zpracování až po balení musí zkrátit na minimum, aby se předešlo enzymatické oxidaci karotenoidů, která může být větším problémem než tepelný rozklad [18].

3.2.1

Reakce a změny Kombinovaným účinkem enzymů ze skupiny oxidoreduktas, světla, tepla, kyslíku,

hydroxonionových iontů a dalších faktorů může docházet k izomerii, oxidaci a degradaci karotenů a xantofylů podobně jako je tomu u β-karotenu. Karotenoidy přítomné ve formě


36

karotenoproteinů jsou stabilnější než volné látky. Náchylnější vůči změnám za podmínek zpracování potravin jsou xantofyly, zvláště pak epoxidy karotenoidů. Apokarotenoidy obsahující karboxylovou skupinu tvoří v alkalickém prostředí ve vodě rozpustné soli [30].

3.2.1.1 Karotenoidy a barva U výrobků, kde dochází v přítomnosti enzymů či vzdušného kyslíku k nežádoucím změnám zbarvení je výhodná inaktivace enzymů teplem, skladování v inertní atmosféře nebo v přítomnosti antioxidantů. V případech, kdy nelze degradaci karotenoidů zabránit (např. při skladování mouky nebo výrobě těstovin se ztrácí 30-60 % karotenoidů), lze materiál barvit syntetickými karotenoidy [30]. 3.2.1.2 Karotenoidy a aróma V potravinách se kromě karotenoidů vyskytuje velké množství produktů jejich katabolismu (degradovaných karotenoidů). Štěpení molekuly karotenoidů in vivo při zrání a také během některých způsobů zpracování rostlinných materiálů probíhá za katalýzy regioselektivními dioxygenasovými enzymy ze skupiny oxidoreduktas [30]. Pro aróma potravin jsou nejdůležitějšími sloučeninami norisoprenoidy. V mnoha druzích ovoce a jiných rostlinných pletivech jsou kyslíkaté norisoprenoidy (polyoly) podobně jako i jiné sekundární metabolity (monoterpenové alkoholy nebo fenoly) skladovány ve formě různých netěkavých senzoricky indiferentních glykosidů. Z glykosidů potom vznikají volné polyoly činností hydrolas a vlastní vonné látky se tvoří z volných polyolů transformací v přirozeném kyselém prostředí šťáv při jejich zpracování [30].

3.3 Studie karotenoidů v zahraničí u meruněk 3.3.1

Chorvatsko Během dozrávání 3 odrůd meruněk sklizených ve dvou geografických lokalitách

Chorvatska byly zjištěny změny karotenoidů za použití vysoce účinné kapalinové chromatografie (HPLC) s UV-VIS fotodiodovou skupinovou detekcí. V průběhu dozrávání významně narůstal obsah karotenoidů, speciálně β-karotenu, který tvoří 70-85% obsahu všech karotenoidů.


37

Tabulka 2: Karotenoidy stanovené v meruňkových odrůdách v Chorvatsku (µg /100 g) Odrůdy

Karotenoidy Geografická oblast Baranja

Keckemetska ruza

β-karoten

Madjarska najbolja β-karoten

Velika rana

Neretva valley

IM

SM

CM

54,35

235,40 585,40

najbolja Velika rana

75,06

418,70 795,50

β-karoten

107,57 454,06 828,5

154,46 585,69 948,33

Lutein

10,18

21,39

Geografická oblast

Madjarska

CM

18,47

71,7

75,29

131,3

123,44

Tabulka 3: Pevnost stanovená u odrůd v Chorvatsku (N)

ruza

SM

Lutein

Rovněž byla stanovena pevnost odrůd meruněk v Chorvatsku.

Keckemetska

IM

176,69 622,98 1074,99 203,01 750,50 1374,95

IM – nezralé; SM – středně zralé; CM- v obchodní zralosti (µg 100 g -1)

Odrůdy

Geografická oblast

Stupeň zralosti IM

SM

CM

Baranja

63,50 24,50 10,50

Neretva valley

61,25 25,50 11,25

Baranja

56,50 18,00 8,50

Neretva valley

58,00 20,25 9,25

Baranja

59,75 20,75 7,50

Neretva valley

61,50 22,25 6,75

IM – nezralé; SM – středně zralé; CM- v obchodní zralosti (N). [34]

35,13

96,84

88,18

188,11

131,35


38

Pákistán Pákistán je třetím největším producentem meruněk. I když bylo složení různých

odrůd meruněk zkoumáno mnoha vědci na světě, první studie složení byly provedeny v Severních oblastech Pákistánu. Analýza byla provedena pomocí spektrofotometru řady CECIL CE-2021.

Tabulka 4: Stanovení β-karotenu u meruněk v Pákistánu (µg/100g) Odrůdy

β-karoten

Alman

3304

Habi

3844

Khakhas

3385

Mirmalik 2132 Neeli

1835

Shai

1569

Výsledky ukázaly významný rozdíl mezi odrůdami (P‹0,05). Nejvyšší obsah βkarotenu byl nalezen v Habi (3844 µg), následují odrůdy Khakhas (3385 µg), Alman (3304 µg), Mirmalik (2132 µg), Neeli (1835 µg) a Shai (1569 µg) [35].


39

3.4 Studie karotenoidů v zahraničí u broskví 3.4.1

Portugalsko Stanovení bylo provedeno vysokoúčinnou kapalinovou chromatografií s použitím

volného sloupce reverzní fáze, organické mobilní fáze založené na acetonitrilu, metanolu a dichlormethanu a UV-VIS detektoru fotodiodového pole. Identifikace byla provedena podle retenčního času a spektrální analýza a kvantifikace byla založena na ploše píku při 450 nm pomocí externí kalibrace.

Tabulka 5: Naměřené hodnoty karotenoidů v Portugalsku (µg/100g) Ovoce

β-karotena Lutein

Období sběru Oblast

Broskve září

Cova de Beira 170

Detekční limity: β-karoten-0,001 µg/100g;

a

trans izomer. [36]

75


4

40

METODY NA PRŮKAZ KAROTENOIDŮ U MERUNĚK A BROSKVÍ Systém uspořádání dvojných vazeb představuje světlo absorbující chromofory, které

dávají karotenoidům jejich zajímavou barvu a poskytují viditelnou (měřitelnou) absorpci světelného spektra, které slouží jako základ pro stanovení jejich přítomnosti a množství. Ačkoli jsou získávány stále spolehlivější údaje o potravinářských karotenoidech, tak v mezinárodní literatuře přetrvávají chybné informace o nich. To odráží vlastní obtíže při provádění tohoto typu analýzy [18]. Hlavní vedlejší faktory jsou: -

existence velkého počtu přirozeně se vyskytujících karotenoidů

-

kvantitativní a kvalitativní rozdíly ve složení karotenoidů v potravinách

-

široký rozsah koncentrací karotenoidů v daných potravinách

-

nestabilita karotenoidů.

Hlavní problém analýzy karotenoidů vyplývá z jejich nestability. Bez ohledu na to, která metoda analýzy je zvolena, musí být přijata preventivní opatření za účelem zamezení kvalitativních a kvantitativních ztrát, stejně jako realizace analýzy v nejkratším možném čase. Vyloučení oxidace, ochrana před světlem, zamezení vlivu vysokých teplot a kontaktu s kyselinami a použití vysoce čistých rozpouštědel bez škodlivých nečistot (např. peroxidy v etheru a tetrahydrofuranu) [18]. Obecný postup pro analýzu karotenoidů zahrnuje odběr a přípravu vzorku, extrakci, separaci nebo převod na schopnost rozpouštět s návazností chromatografického kroku, saponifikace a mytí (pro některé vzorky), chromatografická separace, identifikace a kvantifikace. Nejčastějšími chybami jsou: „vzorky nejsou reprezentativní pro zkoumanou potravinu, nevhodná extrakce, fyzické ztráty v průběhu jednotlivých postupových kroků analýzy, nedostatečná chromatografická separace, chybná identifikace a kvantifikace, chybné výpočty, izomerie a oxidace v průběhu analýzy“ [18]. Analýza, které jsou prováděny, se liší rozsahem podle toho, jaké výsledky potřebujeme získat. Po dlouhou dobu byl stanovován pouze hlavní karotenoid β karoten. S rostoucími poznatky o důležitosti karotenoidů v redukci rizik u degenerativních onemocnění a


41

poznáním, že tato schopnost není vázána pouze na výskyt provitaminu A, začaly být sledovány a stanovovány i jiné karotenoidy. Vysoká variabilita faktorů ovlivňujících skladbu karotenoidů v potravinách klade nároky na správnost vzorkování, jejich odběr a zajištění reprezentativnosti a homogennosti vzorku. Chyby v těchto základních krocích mohou snadno převýšit chyby při samotné analýze. Výsledky analýz by měli být doprovázeny informacemi o odrůdě, stupni zralosti, která část rostliny byla analyzována, roční období a zeměpisný původ [18].

4.1 Sloupcová chromatografie (OCC) Klasickou technikou pro separaci karotenoidů je otevřená sloupcová chromatografie (OCC), hyflosupercel a neutrální alumina jsou upřednostňovanými absorbenty. Frakce jsou uvolňovány postupně s rozpouštědlem o rostoucí polaritě (např. rostoucí podíl ethyletheru a acetonu v hexanu nebo petroletheru). Separace bývá monitorována vizuálně. Účinnost separace silně závisí na dovednostech a zkušenostech analytika [18].

4.2 Vysoce účinná kapalinová chromatografie „Reverzně fázová“ vysoce účinná kapalinová chromatografie (HPLC) na C18 sloupci je v současnosti často vybíranou metodou. Důvodem popularity C18 sloupce je slabá hydrofobní interakce s karotenoidy (předpokládá se, že je méně destruktivní než polární síly v normální fázi OCC), kompatibilita s většinou rozpouštědel karotenoidů, polární polárná rozsah karotenoidů a široká komerční dostupnost [18]. Nejdůležitější vlastnosti, které musí být vzaty v úvahu při výběru mobilní fáze, jsou polarita, viskozita, volatilita a toxicita. Mimo jiné musí být inertní ve vztahu ke karotenoidům. Bylo navrženo mnoho systému mobilní fáze pro karotenoidy, jako primární rozpouštědla jsou acetonitril a metanol a většina systémů je ve skutečnosti jen částečnou modifikací těchto základních kombinací. Acetonitril byl široce používán pro jeho nižší viskozitu a mírně lepší selektivitu u xanthofylů při použití C18 monomerického sloupce, na druhou stranu ale byla zjištěna vyšší výtěžnost při použití metanolu jako rozpouštědla [18]. .


42

4.3 Hmotnostní spektrometrie (MS) a nukleární magnetickorezonanční spektroskopie (NMR) Obě metody jsou nezbytné k objasnění neznámých nebo neprůkazných struktur karotenoidů a jsou stále častěji používány při stanovování karotenoidů. Hmotnostní spektrometrie informuje o množství karotenoidů a typické fragmenty poskytují informace o struktuře. Nukleární magneticko-rezonanční spektroskopie umožňuje poznat nové koncové skupiny a určuje umístění cis dvojných vazeb [18].


5

43

VYBRANÁ METODA STANOVENÍ A JEJÍ POPIS – SPEKTROFOTOMETRICKY Spektrofotometrie je jednou z nejrozšířenějších metod v biochemii, zejména pro

stanovení koncentrace různých látek. Měření se provádí při vlnové délce, při které roztok maximálně absorbuje [37]. Molekuly mají schopnost pohlcovat elektromagnetické záření pouze určitých vlnových délek. To je dáno tím, že mohou existovat v různých kvantových stavech, které se obecně liší obsahem energie. Pokud má dojít k přechodu za stavu s nižší energií do stavu s energií vyšší, musí molekula absorbovat záření o frekvenci, která odpovídá rozdílu energií mezi energetickými hladinami. Ep a Eg obou kvantových stavů podle Planckovy podmínky: ∆E = Ep Eg = h . v = h . c ~ v = h . c/λ kde je: c … rychlost světla v … vlnočet λ … vlnová délka Energeticky nejnáročnější jsou přechody mezi elektronovými energetickými hladinami. K těmto přechodům dochází při adsorpci ultrafialového záření (190-400 nm) a viditelného záření (400-800 nm). Absorpci zářivé energie lze měřit na přístrojích, které nazýváme absorpční spektrofotometry [38].

5.1 Spektrofotometr Spektrofotometry jsou přístroje, které umožňují libovolně nastavit vlnovou délku monochromatického světla, nebo měřit část absorpčního spektra v určitém úseku vlnových délek. Používají mřížkový monochromátor, který dovoluje kontinuálně měnit vlnovou délku měření v širokém intervalu [37].


44

Základní části spektrofotometru Zdroj záření vysílá svazek záření s omezeným rozsahem vlnových délek. Z tohoto

svazku je pomocí filtru vybírána určitá část spektra. Do cesty takto upraveného svazku záření je vložena kyveta se vzorkem zkoumané látky. Za kyvetou je umístěn detektor, který vyhodnocuje velikost té části záření, která prošla vzorkem. Na výstupu detektoru je elektrický signál, který je úměrný energii, která dopadla na detektor [37].

Obr. 4: Schéma spektrofotometru

Základním principem spektrofotometru je, že pro využití absorpčních vlastností látek k měření jejich koncentrace v dané substanci vybírá nějakou vhodnou malou část elektromagnetického spektra, ve které se absorpční vlastnosti sledované látky nejvíce projeví [37]. Zdroj záření Jako zdroj záření slouží vhodná žárovka nebo výbojka. Žárovky a halogenové (wolframové) žárovky poskytují záření o spojitém spektru ve viditelné a infračervené oblasti, nelze je však použít pro měření v UV oblasti. Problémem žárovek je, že 90% vyzářené energie leží v infračerveném rozsahu. Zvýšení podílu UV záření a viditelného záření lze dosáhnout zvýšením napájecího napětí (a tím i proudu žárovkou), což však zkracuje významně její životnost. Jako zdroje ultrafialového záření se používají nejčastěji vodíkové nebo deuteriové výbojky [37]. Monochromátor Polychromatické světlo následně prochází monochromátorem. Nejjednodušší a nejlevnější možností je zařazení vhodného interferenčního filtru do optické dráhy. Komerčně dostupné jsou dnes filtry prakticky pro libovolnou délku ultrafialové a viditelné oblasti. Rozlišuje se několik, jejichž vhodnou kombinací se sestaví filtr požadovaných vlastností. Filtry s dolní propustí propouštějí světlo kratších vlnových délek, než je určitá mez. Filtry s horní propustí naopak propouštějí jen světlo, které má větší vlnovou délku, než je hraniční vlnová délka filtru. Pásmové filtry propouštějí určitý rozsah vlnových délek.


45

Protože hranice nebývají zcela ostré, uvádí se jako dolní a horní mez zpravidla taková vlnová délka, po kterou má filtr padesátiprocentní transmitanci s vlnovou délkou, které propouští nejlépe [37]. Obvykle jako monochromátor slouží optická mřížka, jejímž nakláněním lze plynule měnit vlnovou délku. Rozsah vlnových délek, které z monochromátoru vycházejí, určuje štěrbina, buď pevně nastavená, nebo nastavitelná. Čím je štěrbina širší, tím větší je intenzita vycházejícího světla, ovšem za cenu menší specifičnosti měření. Naopak užší štěrbina zajistí přesnější dodržení požadované vlnové délky, ale za cenu menší intenzity světla a zhoršení odstupu signálu od šumu [37]. Vzorek Monochromatické světlo prochází vzorkem. Většinou se pracuje s roztoky, které se plní do standardních kyvet s optickou dráhou 1 cm. Kyvety se v přístroji umísťují do kyvetátoru, který zajišťuje jejich přesnou polohu, může být temperován a někdy obsahuje i magnetickou míchačku, pomocí níž lze po vložení míchadélka do kyvety promíchat její obsah během měření. Často bývá možné do kyvetátoru založit najednou několik kyvet, které se pak automaticky vsunují do optické dráhy. Kyvety mohou být vyrobeny z různých materiálů a mohou mít různé provedení [37]. Kyvety z optického skla se používají pro měření ve viditelné části spektra. Pro měření v UV oblasti je třeba použít kyvet z křemenného skla. Měření v kyvetách z různých typů skla je velmi přesné, kyvety jsou však relativně drahé, přitom je jejich životnost omezená. Standardní spektrofotometrické kyvety (tzv. makrokyvety) mají dnes vnitřní rozměry 1x1x3 až 4 cm a plní se na objem 3 ml. Používají se i mikrokyvety a ultramikrokyvety, které umožňují pracovat s menšími vzorky (0,8 ml). Protože by při použití mikro- a ultramikrokyvet v některých spektrofotometrech podstatná část světla procházela sklem kolem vzorku, což by výrazně zvyšovalo pozadí a zhoršovalo přesnost měření, bývají tyto kyvety tzv. maskované – sklo kolem oblasti se vzorkem je začerněno [37]. Detektor Světlo vycházející ze vzorku dopadá na detektor, zpravidla fotodiodu nebo jiný fotoelektrický prvek. Intenzita se vyhodnotí pomocí systémů převodníků, srovná se


46

s intenzitou světla procházejícího slepým vzorkem, a tím se získá absorbance. Přesnost měření ovlivňuje integrační čas – doba, po kterou se absorbance měří. Čím je delší, tím přesnější bude výsledek měření, pokud ovšem není absorbující látka fotocitlivá (tj. pokud nedojde při delším osvitu k vyblednutí vzorku). Nevýhodou dlouhého integračního času je samozřejmě také prodlužování doby měření, což je podstatné zejména při zpracování velkého množství vzorků, při měření při velkém počtu vlnových délek (tj. při měření spekter), nebo při zpracování vzorků, které se v čase mění (kinetická měření) [37]. Kromě tzv. jednopaprskových fotometrů, v nichž se měří slepý vzorek a pak se do stejné optické dráhy vkládá měřený vzorek, se používají i tzv. dvou paprskové fotometry, které jsou vybaveny dvěma detektory a umožňují měřit slepý i měřený vzorek současně ve dvou optických drahách [37]. 5.1.1.1 Ultrafialovo - viditelná spektroskopie Tato metoda využívá pohlcování ultrafialového a viditelného záření měřeným vzorkem. Absorpce při těchto vlnových délkách je způsobena excitací valenčních elektronů [37]. Zdrojem světla je pro UV oblast vodíková nebo deuteriová výbojka a pro VIS oblast lampa se žhnoucím kovovým vláknem. Záření se na mřížce rozkládá a po vytnutí úzkého paprsku štěrbinou prochází monochromatické záření měřeným vzorkem v kyvetě (z křemenného skla pro UV oblast, z obyčejného skla pro VIS oblast). Intenzita prošlého světla je registrována fotonásobičem nebo fotobuňkou [37]. Při VIS spektrofotometrii absorpční maximum odpovídá komplementární barvě barva roztoku [37]. Molekulová absorpční spektrometrie v ultrafialové a viditelné oblasti se zabývá měřením

a

interpretací

elektronových

spekter

molekul

látky,

které

absorbují

elektromagnetické záření v rozsahu vlnových délek 200 až 800 nm. Spektrometrii v nejjednodušším klasickém uspořádání a pro viditelnou oblast nazýváme kolorimetrií, případně fotometrií [39]. Látky, které absorbují jen záření s vlnovou délkou menší než 380 nm (ultrafialové záření, se jeví jako bezbarvé. Látky, které absorbují z bílého slunečního záření vlnové délky v rozsahu 380 až 770 nm se projevují jako barevné. Oblast záření s vlnovou délkou


47

menší než 200 nm se označuje jako „vakuová ultrafialová oblast“. Na sledování absorpce je potřeba speciální evakuovaná aparatura, protože záření je absorbované vzduchem [39]. UV-VIS spektrometrie se často používá ke studiu barevných sloučenin. Barva látky je určená vlnovou délkou VIS světla, které není absorbované. Pokud bílé světlo dopadá na látku, která absorbuje energii z červené oblasti spektra (asi 720 nm, viz tabulka) potom je komplex zelený, protože zelená je komplementární barvou červené.

Pokud vzorek

absorbuje záření odpovídající všem barvám ve VIS oblasti, potom je vzorek černý. Naopak, pokud vzorek odrazí záření odpovídající všem barvám ve VIS oblasti, pak je vzorek bílý [39]. Tabulka 6: Oblasti absorpce určitých energií světla (charakterizované vlnovou délkou λ) a odpovídající zbarvení sloučeniny [39] Absorbovaná Barva λ (nm) absorbovaného světla

Komplementární barva

400 - 435

fialová

žlutozelená

435 - 480

modrá

žlutá

480 - 490

zelenomodrá

oranžová

490 - 500

modrozelená

červenooranžová

500 - 560

zelená

purpurová

560 - 580

žlutozelená

fialová

580 - 595

žlutooranžová

zelenomodrá

595 - 610

červenooranžová zelenomodrá

620 - 760

červená

modrozelená


II. PRAKTICKÁ ČÁST

48


6

49

METODIKA STANOVENÍ KAROTENOIDŮ SPEKTROFOTOMETRICKY Pro analýzu byla využita metoda publikovaná v zahraničních vědeckých pracích. Tato

metoda byla upravena pro podmínky laboratoře, v souladu se zásadami chemické analýzy. Základní normativní metodou stanovení β-karotenu je metoda vysoce účinné kapalinové chromatografie dle ČSN EN 12 823-2. Vzhledem k tomu, že cílem práce bylo stanovení βkarotenu a luteinu, byla použita pro jejich stanovení jednodušší metoda, a to UV-Vis spektroskopie, za použití komerčního analyzátoru typu CECIL typ CE 7210 v pásmu vlnových délek 450 nm pro β-karoten a 421 nm pro lutein. Metoda UV-Vis spektrofotometrie byla vybrána záměrně, a to především pro její rychlost, přesnost, následnou aplikovatelnost a dostupnost. Každý vzorek byl měřen třikrát. Principem metody byla extrakce karotenoidů v acetonu a následně měření jejich absorbance při daných vlnových délkách oproti slepému vzorku. Koncentrace karotenoidů v analyzovaných vzorcích byla vypočtena z naměřených hodnot absorbance. 1) Koncentrace β-karotenu – absorbance při vlnové délce 450 nm c = (A450/2,592)*1000 A450

- naměřená absorbance vzorku při vlnové délce 450 nm

2,592 – absorpční koeficient pro β-karoten

2) Koncentrace luteinu – absorbance při vlnové délce 421 nm c = (A421/2,236)*1000 A421

- naměřená absorbance vzorku při vlnové délce 421 nm

2,236 – absorpční koeficient pro lutein


50

6.1 Použité přístroje a pomůcky Standardní vybavení laboratoře: -

analytické váhy (Kern AB1 120-4M)

-

lednice

-

třepačka (Heidolph Unimax 1010 DT)

-

hliníková folie

-

běžné laboratorní sklo a pomůcky

Speciální zařízení: -

Penetrometr (Mark 10 ESM 301)

-

Spektrofotometr CECIL Aquarius typ CE7210

6.2 Materiál 6.2.1

Vzorky meruněk a broskví V průběhu zrání byly uskutečněny jednotlivé sběry vzorků meruněk a broskví, dle

stádia jejich zralosti. Jednalo se o meruňky a broskve ze sadů pana Křivonosky a pana Maňáka v Žádovicích u Kyjova.

Obr. 5: Mapa ČR s označením lokality sběru meruněk a broskví


51

Použité chemikálie

Aceton (Fisher Scientific) 6.2.3

Obsah karotenoidů v meruňkách a broskvích Z dostupné literatury byly čerpány informace o přibližném obsahu karotenoidů

v meruňkách a broskvích. Zahraniční literatura uvádí, že ve zkoumaných vzorcích meruněk v Chorvatsku bylo stanoveno množství β-karotenu v rozmezí 585,40-1374,95 µg/100g, a množství luteinu 131,3-188,11 µg/100g. V Pákistánu se pohybovalo množství β-karotenu u meruněk v rozmezí 1569-3844 µg/100g. Analýzou broskví v Portugalsku bylo naměřeno 67-170 µg/100g β-karotenu a 75-220 µg/100g luteinu. K tomuto stanovení bylo použito 100g jedlého podílu a byla použita metoda vysoce účinné kapalinové chromatografie (HPLC)

v Chorvatsku,

i

v Portugalsku.

Analýza

v

Pákistánu

byla

provedena

spektrofotometricky.

6.3 Spektrofotometrická analýza Příprava vzorku: Vzorek ovoce byl umytý, dále byl pokrájen na malé kousky a v třecí misce rozmělněn. Pracovní postup: Bylo naváženo 5g připravovaného vzorku, který byl extrahován v 250ml acetonu po dobu 15 minut za současného třepání na třepačce. Po extrakci byla změřena absorbance vzorku oproti rozpouštědlu (acetonu) jako slepému vzorku. Zpracováním vybraných vzorků meruněk a broskví a vyhodnocením jejich absorbancí byly získány průměrné hladiny β-karotenu a luteinu z 3 měření. Získané výsledky byly zpracovány do tabulek a grafů (kapitola7).


52

6.4 Analýza pevnosti dužiny Příprava vzorku: Vzorek ovoce byl umytý, dále byl rozpůlený na dvě poloviny a zbavený pecky.

Pracovní postup: U jedné poloviny byla změřena penetrometrie vzorku. Zpracováním vybraných vzorků meruněk a broskví a vyhodnocením jejich pevností dužiny byly získány průměrné hodnoty pevnosti dužiny z 3 měření. Získané výsledky byly zpracovány do tabulky a grafu 1 a 2.

6.5 Statistické vyhodnocení Statistické vyhodnocení získaných dat bylo vyhodnoceno pomocí programu Unistat 6.1 (Unistat Ltd., CZ). Extrémní hodnoty měřění byli odstraněny Grubbsovým testem (p < 0,05) z další analýzy. Srovnání dat obsahu β-karotenu a luteinu mezi odrůdami bylo párovým studentovým T testem. Pro zjištění korelace byl použit Pearsonův korelační koeficient.


7

53

STANOVENÍ KAROTENOIDŮ U MERUNĚK A BROSKVÍ Náplní diplomové práce bylo stanovení β-karotenu a luteinu u meruněk a broskví

z jižní Moravy a srovnání výsledků se zahraničními. Rovněž byla měřena pevnost dužiny jako indikátoru zralosti ovoce.

7.1 Výsledky a diskuse 7.1.1

Pevnost dužiny Pevnost dužiny se hodnotí za účelem stanovení konzumní zralosti penetrometrem.

Tento přístroj nedává uspokojivé výsledky, protože zjištěné hodnoty se mění s velikostí plodů, způsoby pěstování a klimatickými podmínkami. Hodnota slouží jako doplňkové měřítko.

Graf č. 1: Porovnání průměrné pevnosti dužiny jednotlivých odrůd meruněk

V grafu č. 1 lze vidět rozdíly v pevnosti plodů (penetrační napětí slupky a dužiny v MPa) mezi sledovanými odrůdami. Nejvyšší pevnost byla stanovena u plodů odrůdy Bergeron (3,23 MPa). Pevnost plodu odrůdy Bergeron je v souladu s odrůdovou specifikací [6] vysoká. Odrůda Goldrich je specifikována jako pevná a středně tuhá, což odpovídá rovněž odrůdové specifikaci [8]. Výsledky odrůd Rakovského a Velkopavlovická se


54

shodují s odrůdovou specifikací. Naopak nejnižší pevnost vykazovala odrůda Maďarská (1,1MPa), která podle druhové specifikace má dužinu rozplývavou, nevláknitou [6], což je v souladu s našimi výsledky. Odrůda Bergeron (3,23 MPa) s největší pevností má o 65,94% větší pevnost dužiny než odrůda Maďarská (1,1 MPa), u které byla stanovena pevnost nejnižší.

Graf č. 2: Porovnání průměrné pevnosti dužiny jednotlivých odrůd broskví

V grafu č. 2 lze vidět významné rozdíly v pevnosti plodů (penetrační napětí slupky a dužiny v MPa) mezi sledovanými odrůdami. Nejvyšší pevnost byla stanovena u plodů odrůdy Flamingo (9,77 MPa). Pevnost plodu odrůdy Flamingo je v souladu s odrůdovou specifikací [13] - vysoká. U odrůdy Harbrite (9,36 MPa) došlo ke shodě se specifikací [1]. Odrůda Redhaven je specifikována jako pevná [6], což odpovídá specifikaci. V grafu je znázorněna dvakrát, v prvním sloupci je pevnost 9,26 MPa, což je o 32,72% více než ve sloupci druhém, kde je naměřena pevnost 6,23MPa. Rozdílnost naměřených hodnot je zapříčiněna vyšším stupněm zralosti plodů z důvodů pozdějšího sběru. Mezi jednotlivými sběry byl rozdíl 21 dní, ale i tak patří mezi odrůdy vykazující vyšší hodnoty pevnosti dužiny. K odrůdě Earliglo (7,37 MPa) je uvedeno, že je středně pevné konzistence, rozplývavá [6], a také odrůda Fenix (4,91 MPa) je řazena mezi odrůdy středně pevné [12], což odpovídá i naší analýze a lze vyčíst z grafu. Odrůda Sunhaven (2,79 MPa) je


55

specifikována jako měkčí [6], což bylo prokázáno i naší analýzou. Odrůdy Tena (2,25MPa) a Luna ranná (2,21 MPa) mají přibližně stejnou pevnost dužiny, dle specifikace je jejich dužina mírně vláknité konzistence [16, 6]. Analýza nám specifikaci potvrdila. Nejnižší hodnoty dosáhla odrůda Harbinger (1,51 MPa), která podle druhové specifikace má dužinu rozplývavou, velmi šťavnatou a vláknitou [6]. Odrůda Flamingo (9,77 MPa) s největší pevností má o 84,54% větší pevnost dužiny než odrůda Harbinger (1,51 MPa), u které byla stanovena pevnost nejnižší.

7.1.2

Stanovení β-karotenu a luteinu u meruněk Srovnání odrůd u jednotlivých odběrů Výsledky analýzy ukazuje graf č. 3, v kterém jsou uvedeny průměrné hodnoty pro

jednotlivé odrůdy s grafickým znázorněním.

Graf č. 3: Porovnání průměrného obsahu β-karotenu a luteinu u meruněk ze dne 16. 7. 2012


56

Graf č. 3 ukazuje, že obsah β-karotenu byl nejvyšší u odrůdy Goldrich, kde průměrná hodnota činila 934,69 µg/100g, což je o 23,81% více β-karotenu než u odrůdy Bergeron, která vykázala nejmenší množství β-karotenu a to 712,13 µg/100g. U odrůdy Goldrich bylo naměřeno také největší množství luteinu, jehož hodnota činila 106,40 µg/100g, což je o 23,26% více než u odrůdy Bergeron s nejmenším obsahem luteinu. Z výsledků vyplývá, že hodnoty β-karotenu se u většiny analyzovaných odrůd statisticky nelišili. Důvodem rozdílu může být malé množství vyšetřených vzorků, nepřesná metoda, nebo úzká analýza odrůd. Složení a množství karotenoidů kolísá v důsledku rozdílných klimatických podmínek, odrůdových rozdílů, stupně zralosti a manipulace [18]. Toto zjištění může poukazovat na příbuznost těchto odrůd a také na blízkost pěstitelských oblastí. Toto zjištění je v rozporu s Munzurolgu [40] který uvádí, že obsah karotenoidů u meruněk se liší také dle odrůdy. Jedině u odrůdy Bergeron výsledky ukazují na statisticky významný rozdíl obsahu β-karotenu. A to mezi odrůdami Bergeron a Maďarská (p = 0,031), mezi odrůdami Bergeron a Goldrich je rozdíl statisticky vysoce významný (p = 0,004). Toto zjištění je ve shodě s [40]. Pro průhlednost a srovnání jsou data graficky zobrazeny v grafu 4. Graf č. 4: Srovnání naměřených hodnot β-karotenu u jednotlivých odrůd

Main Title Sub Title 1000

900

Values

800

700

600

500

400

Bergeron

Goldrich

Mean

Maďarská Variables

Rakov ského Velkopav lov ická

Standard Error


57

Srovnání s údaji uvedenými v chemických tabulkách a zahraniční literatuře Zahraniční literatura [27] uvádí, že vyšší příjem karotenoidů, speciálně β-karotenu a luteinu může pomoci oddálit nebo dokonce zamezit počátku onemocnění ALS. Harvardská studie zjistila, že zvýšení celkového příjmu karotenoidů je úměrné snížení výskytu ALS, speciálně u diet s vysokým obsahem β-karotenu a luteinu. Studie v Chorvatsku [34] prokázala průměrný obsah 828,63 µg/100g β-karotenu pro oblast Baranja a průměrně 1039,59µg/100g β-karotenu bylo zaznamenáno v oblasti Neretva valley. Průměrný obsah β-karotenu pro oblast Žádovic na jižní Moravě činí 830,57 µg/100g, což je pouze o 0,23% více než bylo stanoveno v Chorvatské oblasti Baranja. Encyklopedie potravinářské vědy a výživy [18] uvádí, že složení a množství karotenoidů kolísá v důsledku rozdílných klimatických podmínek, odrůdových rozdílů, stupně zralosti. Tabulka 7: Průměrné hodnoty z tabulek složení potravin Literatura

Karotenoidy

[19]

[22]

Meruňky

Meruňky

1523 µg/100g 1037 µg/100g


223 kJ

Z výsledku rovněž vyplývá, že námi naměřené hodnoty ve srovnání s dostupnými tabulkami s nutričním složením potravin se statisticky vysoce lišili (p < 0,001). Důvodem rozdílnosti výsledků bylo nejspíš malé množství analyzovaných vzorků, úzká analýza odrůd a také analýza jednoho regionu ČR. Nezanedbatelný může být také vliv klimatických podmínek a způsob pěstování. Dalším důvodem mohla být manipulace se vzorkem při analýza, protože při zpracování ovoce za přístupu kyslíku se karotenoidy oxidují. Nepříznivě na stabilitu působí i světlo [31]. Na minimalizaci této chyby byli vzorky neprodleně zpracovány po odběru od pěstitele a laboratorní práce probíhala bez zbytečných prodlev. Ze srovnání s dostupnými daty z jiným zemí byli statisticky vysoce významné rozdíly také mezi našimi daty reprezentujícími Českou republiku a Chorvatskem z oblasti Neretva valley a také Pákistánem (p < 0,001). Toto zjištění je ve shodě s dotupnými daty z literatury [40].


58

Stanovení β-karotenu a luteinu u broskví Srovnání odrůd u jednotlivých odběrů Výsledky analýzy ukazuje graf č. 5, 6, 7 a 8, v kterém jsou uvedeny průměrné

hodnoty pro jednotlivé odrůdy s grafickým znázorněním.

Graf č. 5: Porovnání průměrného obsahu β-karotenu a luteinu u broskví ze dne 16. 7. 2012

Z grafu č. 5 vyplývá, že obsah β-karotenu byl nejvyšší u odrůdy Harbinger, kde průměrná hodnota činila 283,52 µg/100g, což je o 65,58% více β-karotenu než u odrůdy Luna raná, která vykázala nejmenší množství β-karotenu a to 97,59 µg/100g. Mezi těmito odrůdami broskví byl zjištěn statisticky významný rozdíl v celkovém obsahu β-karotenu. U odrůdy Harbinger bylo naměřeno také největší množství luteinu, jehož hodnota činila 27,34 µg/100g, což je o 53,69% více než u odrůdy Luna raná s nejmenším obsahem luteinu. Statistický rozdíl byl významný.


59


Na grafu č. 6 je vidět, že u odrůdy Tena byl obsah β-karotenu nejvyšší. Jeho průměrná hodnota činila 283,56 µg/100g, což je o 57,38% více β-karotenu než u odrůdy Flamingo s nejnižším množstvím β-karotenu. Největší množství luteinu bylo naměřeno u odrůdy Tena, množství činilo 33,44 µg/100g, což je o 58,88% více než u odrůdy Flamingo, kde je obsah luteinu nejnižší.


60


Z grafu č. 7 lze vyčíst, že u odrůdy Hardbrite byl naměřený nejvyšší obsah βkarotenu. Jeho průměrná hodnota činila 568,59 µg/100g, což je o 58,16% více β-karotenu než u odrůdy Flamingo s hodnotou 237,89 µg/100g, což je nejnižší množství β-karotenu. Největší množství luteinu měla odrůda Harbrite, a to 66,59 µg/100g, což je o 62,95% více než u odrůdy Flamingo, u níž bylo naměřeno 24,67 µg/100g luteinu, což je prokazatelně nejnižší naměřený obsah luteinu. Tabulka 8: Množství β-karotenu po dvou dnech skladování Datum

Množství β-karotenu v µg/100g Harbrite Fenix

Redhaven Flamingo

7.8.2012 156,76

123,82 180,98

120,85

9.8.2012 568,59

253,43 253,28

237,89

Z uvedené tabulky vyplývá, že u odrůdy Harbrite, po dvou dnech skladování, byl zaznamenán o 72,43% vyšší nárust β-karotenu. Odrůda Fenix vykazovala vyšší narůst βkarotenu o 51,14%, odrůda Flamingo vykázala narůst o 49,2% a nejnižší narůst β-karotenu


61

po dvou dnech skladování se projevil u odrůdy Redhaven a činil 28,55%. Z výsledků vyplývá, že dozrávání plodů je provázeno růstem množství karotenoidů [18]. Zjištěné rozdíly ale nebyli statisticky významné (p = 0,066). Tabulka 9: Množství luteinu po dvou dnech skladování Datum

Množství luteinu v µg/100g Harbrite Fenix Redhaven Flamingo

7.8.2012 19,55

14,22 22,66

13,75

9.8.2012 66,59

25,5

24,67

26,65

V tabulce vidíme u všech odrůd narůst luteinu. Největší, 70,64% se projevil u odrůdy Harbrite. Odrůdy Flamingo 44,26% a Fenix 44,24% měli narůst přibližně stejný. Nejmenší změna se projevila u odrůdy Redhaven, kdy došlo k narůstu pouze o 14,97% luteinu. Z výsledků vyplývá, že dozrávání plodů je provázeno růstem množství karotenoidů včetně luteinu [18]. Rozdíly v obsahu luteinu však nebyli statisticky významné ( p = 1,13). Z jednotlivých výsledků vyplynulo, že množství luteinu je závislé na β-karotenu.


62

Celkové srovnání odrůd u jednotlivých druhů Graf č. 8: Průměrný obsah β-karotenu z analýz odrůd

Graf č. 8 ukazuje průměr obsahu β-karotenu naměřený při jednotlivých analýzách. Z grafu vyplývá, že největší obsah β-karotenu lze nalézt u odrůdy Harbinger (221,64 µg/100g), obsah se statisticky významně lišil od ostatních odrůd (p < 0,05) Nižší obsah vykazuje i odrůda Redhaven (219,42 µg/100g). Odrůdy Fenix (188,63 µg/100g), Flamingo (179,37 µg/100g), Earliglo (175,93 µg/100g) a Sunhaven (171,84 µg/100g) se obsahem βkarotenu příliš neliší. Lze tedy říci, že hodnoty β-karotenu se u většiny analyzovaných odrůd statisticky nelišili (graf č. 9). Toto zjištění může poukazovat na příbuznost těchto odrůd a také na blízkost pěstitelské oblasti. Podstatně méně β-karotenu bylo analyzováno u odrůdy Tena (133,22 µg/100g) a nejméně β-karotenu bylo zaznamenáno u odrůdy Luna raná (97,59 µg/100g). Odrůda Harbinger vykazuje o 55,97% více β-karotenu něž odrůda Luna raná rozdíl je statisticky významný (p < 0,05). Statisticky významný rozdíl obsahu β-karotenu byl dále mezi odrůdami Redhaven a Tena ( p = 0,03). Harbinger a Luna ranná (p = 0,03), mezi odrůdami Redhaven a Luna raná je rozdíl statisticky vysoce významný (p = 0,001). Toto zjištění je ve shodě s [40]. Pro přehlednost a srovnání jsou data graficky znázorněna v grafu č.9.


63

Tabulka 10: Průměrný obsah luteinu z analýz odrůd Odrůda Harbrite Harbinger Redhaven Fenix

Flamingo

Earliglo

Sunhaven

Tena

Luna

18,68

19,29

33,44 12,66

Lutein µg/100g

43,07

27,34

24,36

19,86 19,21

Z tabulky vyplývá, že největší množství luteinu bylo naměřeno u odrůdy Harbrite (43,07 µg/100g), to je o 70,61% více než u odrůdy Luna raná, která měla nejmenší obsah luteinu. Z výsledku vyplývá, že hodnoty β-karotenu se u většiny analyzovaných odrůd statisticky nelišili. Toto zjištění může poukazovat na příbuznost těchto odrůd a také na blízkost pěstitelské oblasti. Výsledky ukazují na statisticky významný rozdíl obsahu βkarotenu mezi odrůdami Redhaven a Tena (p = 0,03). Harbinger a Luna (p = 0,03), Luna a Sunhaven (p = 0,03), mezi odrůdami Redhaven a Luna je rozdíl statisticky vysoce významný (p = 0,001). Toto zjištění je ve shodě s [40]. Pro přehlednost a srovnání jsou data graficky znázorněny v grafu 5. Tabulka 11: Průměrné hodnoty z tabulek složení potravin Literatura

[19]

[23]

Broskve Broskve Karotenoidy

119 µg


151,4 µg 187 kJ


64

Srovnání s údaji uvedenými v chemických tabulkách a zahraniční literatuře

Graf č. 9: Srovnání naměřených hodnot s průměrnými hodnotami dostupnými v tabulkách složení potravin

Main Title Sub Title 300

Values

250

200

150

100

50

Redhav en Earliglo HarbingerLuna_rannáSunhav en Variables Mean

Fenix

Tena

Flamingo

Standard Error

Z výsledku vyplývá, že námi naměřené hodnoty ve srovnání s dostupnými tabulkami s nutričním složením potravin se statisticky vysoce lišili. Nepřesnost výsledků mohla být zapříčiněna v důsledku rozdílných klimatických podmínek, odrůdových rozdílů, stupně zralosti a manipulace [18]. Při skladování a zpracování potravin dochází kombinovaným účinkem světla, tepla, kyslíku, hydroxonionových iontů a dalších faktorů k isomeraci, oxidaci a degradaci karotenoidů [29]. Rovněž výsledky mohli být ovlivněny malým množstvím vyšetřených vzorků

nebo úzkou analýzou odrůd. Ze srovnání

s dostupnými daty z jiných zemí byli statisticky vysoce významné rozdíly také mezi našimi daty (reprezentujícími Českou republiku) a Portugalskem z oblasti Cova de Beira. Toto zjištění je ve shodě s dostupnými daty z literatury o rozdílném obsahu karotenoidů podle geografického regionu.


65

ZÁVĚR V diplomové práci bylo sledováno a porovnáváno množství β-karotenu a luteinu u vybraných odrůd meruněk a broskví s výsledky ze zahraničí a dostupnými chemickými tabulkami potravin databáze složení potravin (CZCDB.cz) a mezinárodní Fineli (NATIONAL INSTITUTE FOR HEALTH AND WELFARE). Hodnotilo se 5 odrůd meruněk a 9 odrůd broskví pěstovaných v sadech rozkládajících se na svazích nad obcí Žádovice na Hodonínsku. Cílem práce bylo porovnání množství β-karotenu a luteinu u vybraných odrůd, srovnání s výsledky analýz v jiných zemích, a vyhodnocení meruněk a broskví z pohledu nositele významných antioxidačních látek pozitivně působících na zdraví člověka. U meruněk byl nejvyšší obsah β-karotenu i luteinu naměřen sestupně u odrůdy Goldrich (934,69 µg/100g β-karotenu; 106,40 µg/100g luteinu), poté u odrůdy Maďarská (882,49 µg/100g β-karotenu; 99,68 µg/100g luteinu), Velkopavlovická (833,58 µg/100g βkarotenu; 96,06 µg/100g luteinu), Rakovského (789,96 µg/100g β-karotenu; 88,80 µg/100g luteinu) a nejméně β-karotenu i luteinu měla odrůda Bergeron (712,13 µg/100g β-karotenu; 81,65 µg/100g luteinu). U broskví byl nejvyšší obsah β-karotenu i luteinu naměřen sestupně u odrůdy Harbrite (364,18 µg/100g β-karotenu; 43,07 µg/100g luteinu), poté u odrůdy Harbinger (221,64 µg/100g β-karotenu; 27,34 µg/100g luteinu), Redhaven (219,42 µg/100g βkarotenu; 24,36 µg/100g luteinu), Fenix (188,63 µg/100g β-karotenu; 19,86 µg/100g luteinu), Flamingo (179,37 µg/100g β-karotenu; 19,21 µg/100g luteinu), Earliglo (175,93 µg/100g β-karotenu; 18,68 µg/100g luteinu), Sunhaven (171,84 µg/100g β-karotenu; 19,29 µg/100g luteinu), Tena (133,22 µg/100g β-karotenu; 33,44 µg/100g luteinu) a nejméně βkarotenu i luteinu měla odrůda Luna raná (97,59 µg/100g β-karotenu; 12,66 µg/100g luteinu). Z jednotlivých výsledků vyplynulo, že množství luteinu je závislé na β-karotenu. S rostoucím množstvím β-karotenu vzrůstá i množství luteinu. Korelace u broskví r2 = 0,96 (p < 0,001), u meruněk r2 = 0,99 (p < 0,001). Porovnáním jednotlivých odrůd meruněk s dostupnými daty z jiných zemí byli jednovýběrovým studentovým T testem zjištěny statisticky vysoce významné rozdíly mezi


66

daty reprezentujícími Českou republiku z oblasti jižní Moravy a Chorvatskem z oblasti Neretva valley a také Pákistánem. Porovnáním jednotlivých odrůd broskví s dostupnými daty z jiných zemí byli jednovýběrovým studentovým T testem zjištěny statisticky vysoce významné rozdíly také mezi našimi daty, reprezentujícími oblast jižní Moravy v České republice a Portugalskem z oblasti Cova de Beira. Výsledky této práce ukazují, že obsah karotenoidů v meruňkách a broskvích se může lišit v závislosti na odrůdě, klimatických podmínkách, geografickém místě pěstování a době sklizně. Z výše uvedeného vyplývá, že především meruňky, ale i broskve lze zařadit k potenciálním potravinám s obsahem antioxidačních látek, tedy s antioxidačními účinky.


67

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY [1] KALÁŠEK, J., RICHTER, M. Meruňky, broskvoně na zahrádce. Druhé vydání, Státní zemědělské nakladatelství, Praha: 1989 [2] TETERA, V. a kol. Ovoce Bílých Karpat. ZO ČSOP Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou v rámci projektu MŽP ČR VaV/620/10/03, 2006. ISBN 80-903444-5-3 [3] Dostupné na: http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/551/ustav_551/eltronic_ovoc/_private/ovoc_1/data/merun ka.pdf [4] ERBOVÁ, M. a kol. Pěstujeme zdravé ovoce. Nakladatelství Českého zahrádkářského svazu KVĚT, 1992. ISBN 80-85362-09-0 [5] Dostupné na: http://www.katalog-rostlin.cz/ovocne-dreviny/Bergeron-Merunka-Armeniaca.html [6] KUTINA, J. a kol. Pomologický atlas1. Zemědělské nakladatelství BRÁZDA, 1991. ISBN 80-209-0089-6 [7] Dostupné na: http://www.katalog-rostlin.cz/ovocne-dreviny/goldrich-merunka-armeniaca.html [8] Dostupné na: http://www.patriakobyli.cz/index2.php?prodej-ovoce?pestovane-ovoce [9] Dostupné na: http://www.katalog-rostlin.cz/ovocne-dreviny/Madarska-Merunka-Armeniaca.html [10] Dostupné na: http://www.katalog-rostlin.cz/ovocne-dreviny/Velkopavlovicka-Merunka-Armeniaca.html [11] Dostupné na: http://tilia.zf.mendelu.cz/ustavy/551/ustav_551/eltronic_ovoc/_private/ovoc_1/data/broskv on.pdf [12] Dostupné na: http://www.vsuo.cz/pdf/hl-cac08a.pdf [13] Dostupné na: http://www.arbia.cz/Broskvone.php [14] Dostupné na: http://www.katalog-rostlin.cz/ovocne-dreviny/Harbinger-Broskvon-Persica.html [15] Dostupné na: http://www.katalog-rostlin.cz/ovocne-dreviny/Harbritte-Broskvon-Persica.html


68

[16] Dostupné na: http://www.sempra.cz/odrudy/ovoce/popisy/broskvon.htm [17] BRITTON, G., S LIAAEN-JENSEN a H PFANDER. Carotenoids handbook. Boston: Birkhäuser Verlag, c2004, 1 v. (various pagings). ISBN 37-643-6180-8.) [18] CABALLERO, Editor-in-chief Benjamin.. Encyclopedia of food sciences and nutrition [online]. 2. ed. Amsterdam [u.a.]: Academic Press, 2003, s. 927-936 [cit. 201301-18]. ISBN 9780122270550 [19] KOVÁČIKOVÁ, E. Ovocie a zelenina. Potravinárske tabulky; Výzkumny ústav potravinársky; Bratislava, 1997, str.208. [20] Dostupné na: http://www.czfcdb.cz/potraviny/?id=40 [21] Dostupné na: http://www.czfcdb.cz/potraviny/?id=34 [22] Dostupné na: http://www.fineli.fi/food.php?foodid=11054&lang=en [23] Dostupná na: http://www.fineli.fi/food.php?foodid=11051&lang=en [24] STRUNECKÁ, A. Vitamin A. Časopis Ilony Malenovské s přáteli, Meduňka 4/2013, str.26 [25] HOZA, I., KRAMÁŘOVÁ, D. Potravinářská biochemie II, UTB ve Zlíně, květen 2006. [26] OBERBEIL, K., LENTZOVÁ, CH. Léčba ovocem a zeleninou: strava, která léčí. Fortuna Print, 2003. [27] Dostupné na: http://www.nutraingredients.com/Product-Categories/Antioxidantscarotenoids/Carotenoid-consumption-could-benefit-ALSrisk/?utm_source=Newsletter_Product&utm_medium=email&utm_campaign=Newsletter %2BProduct&c=a12XooPKXedwoLovDkFbUCvWz7RMckG6; [online] [ cit. 2013-03-31] [28] PÁNEK, J., POKORNÝ J., DOSTÁLOVÁ, J., KOHOUT, P. Základy výživy. Svoboda Servis, Praha, 2002, str.106,107. ISBN 80-86320-23-5 [29] VELÍŠEK, J., HAJŠLOVÁ, J. Chemie potravin 1. OSSIS, 2009, str.379-381. ISBN 978-80-86659-15-2 [30] VELÍŠEK, J. Chemie potravin 3. OSSIS, Tábor, 1999. Vydání první. ISBN 80902391-5-3 [31] DAVÍDEK, J. , JANÍČEK, G. , POKORNÝ, J. Chemie potravin. SNTL, Praha, 1983. Vydání první.


69

[32] HLÚBIK, P., OPLTOVÁ, L. Vitaminy. Grada Publishing a. s., Praha, 2004. ISBN 80-247-0373-4 [33] VODRÁŽKA, Z. Biochemie 3. Academia, Praha, 1993. Vydání první. ISBN 80-2000471-8 [34] DRAGOVIC-UZELAC, Verica, Branka LEVAJ, Vlatka MRKIC, Danijela BURSAC a Marija BORAS. The content of polyphenols and carotenoids in three apricot cultivars depending on stage of maturity and geographical region. Food Chemistry, 2007, roč. 102, č. 3, s. 966-975. ISSN 0308-8146 [35] SARTAJ ALI, TARIQ MASUD, KASHIF SARFRAZ ABBASI. Physico-chemical characteristics of apricot (Prunus armeniaca L.) grown in Northern Area sof Pakistan. Scientia Horticulturae 2011, roč. 110, s. 386-392. ISSN 0304-4238 [36] GRAÇA DIAS, M., G.F.C. CAMÕES a Luísa OLIVEIRA. Carotenoids in traditional Portuguese fruits and vegetables. Food chemistry. 2009, roč. 113, č. 3, s. 808-815. ISSN 0308-8146 [37] KLIMEŠOVÁ, M. Aplikace spektrofotometrů. VÚT v Brně, 2011. Dostupné na: https://dspace.vutbr.cz/bitstream/handle/11012/4098/Marie_Klimesova_BP.pdf?sequence= 1. [cit. 2013-03-28] [38] ČŮTA, F. a kol. Instrumentální analýza. SNTL, Praha, 1986. Vydání první. [39] MILATA, V., SEGĹA, P. Spektrálne metódy v chémii. Slovenská technická univerzita v Bratislavě ve Vydavateĺstve STU Bratislava, 2004. Vydání první. ISBN 80-227-2049-6 [40] MUNZUROGLU, O., KARATS, F., GECKIL, H. The vitamin and selenium contents of apricot fruit of different varieties cultivated in different geographical regions. Food Chemistry, 2003, roč. 83, str. 205-212. ISSN 0308-8146/03


SEZNAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK °C

Stupeň Celsia

β

beta

γ

gama

µg

mikrogram

č.

číslo

ČSN

Česká státní norma

DDD

Doporučená denní dávka

EN

Evropská norma

HPLC

vysokotlaká kapalinová chromatografie

MPa

mega pascal

MS

Hmotnostní spektrometrie

MZaLU

Mendelova zemědělská a lesnická univerzita

NMR

Magneticko-rezonanční spektroskopie

Obr.

Obrázek

%

procento

WHO

Světová zdravotnická organizace

70


71

SEZNAM OBRÁZKŮ Název

Strana

Obr. 1

Retinol

29

Obr. 2

Beta karoten

33

Obr. 3

Lutein

34

Obr. 4

Schéma spektrofotometru

44

Obr. 5

Mapa ČR s označením lokality sběru meruněk a broskví

50

Graf č. 1

Porovnání průměrné pevnosti dužiny jednotlivých odrůd meruněk

53

Graf č. 2

Porovnání průměrné pevnosti dužiny jednotlivých odrůd broskví

54

Graf č. 3

Porovnání průměrného obsahu β-karotenu a luteinu u meruněk ze dne 55 16. 7. 2012

Graf č. 4

Srovnání naměřených hodnot β-karotenu u jednotlivých odrůd

Graf č. 5

Porovnání průměrného obsahu β-karotenu a luteinu u broskví ze dne 58

56

16. 7. 2012 Graf č. 6

Porovnání průměrného obsahu β-karotenu a luteinu u broskví ze dne 59 7. 8. 2012

Graf č. 7

Porovnání průměrného obsahu β-karotenu a luteinu u broskví ze dne 60 9. 8. 2012

Graf č. 8

Průměrný obsah β-karotenu z analýz odrůd

Graf č. 9

Srovnání naměřených hodnot s průměrnými hodnotami dostupnými 64 v tabulkách složení potravin

62


72

SEZNAM TABULEK Tabulka

Název

Strana

Tab. 1

Nutriční hodnoty ve 100g jedlého podílu

26

Tab. 2

Karotenoidy stanovené v meruňkových odrůdách

37

v Chorvatsku (µg /100g) Tab. 3

Pevnost stanovená u odrůd v Chorvatsku (N)

37

Tab. 4

Stanovení β-karotenu u meruněk v Pákistánu (µg/100g)

38

Tab. 5

Naměřené hodnoty karotenoidů v Portugalsku (µg/100g)

39

Tab. 6

Oblasti absorpce určitých energií světla (charakterizované

47

vlnovou délkou λ) a odpovídající zbarvení sloučeniny [39] Tab. 7

Průměrné hodnoty z tabulek složení potravin

57

Tab. 8

Množství β-karotenu po dvou dnech skladování

60

Tab. 9

Množství luteinu po dvou dnech skladování

61

Tab. 10

Průměrný obsah luteinu z analýz odrůd

63

Tab. 11

Průměrné hodnoty z tabulek složení potravin

63


SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHA P I: Sledované odrůdy meruněk PŘÍLOHA P II: Sledované odrůdy broskví PŘÍLOHA P III: Výsledky penetrometrické analýzy PŘÍLOHA P IV: Průměrné výsledky jednotlivých měření karotenoidů PŘÍLOHA P V: Průměrný obsah karotenoidů z analýz broskví

73

PŘÍLOHA P I: SLEDOVANÉ ODRŮDY MERUNĚK Goldrich

Velkopavlovická

Bergeron

Maďarská

Rakovského

PŘÍLOHA P II: SLEDOVANÉ ODRŮDY BROSKVÍ Harbrite

Harbinger

Redhaven

Fenix

Flamingo

Earliglo

Sunhaven

Tena

Luna raná

PŘÍLOHA P III: VÝSLEDKY PENETROMETRICKÉ ANALÝZY Průměrná pevnost dužiny jednotlivých odrůd Odrůda meruněk Pevnost dužiny

Odrůda broskví

Pevnost dužiny

meruněk v MPa

broskví v MPa Bergeron

3,23

Flamingo

9,77

Goldrich

2,49

Hardbrite

9,36

Rakovského

1,43

Redhaven

9,26

Velkopavlovická

1,39

Earliglo

7,37

Maďarská

1,1

Fenix

4,91

Sunhaven

2,79

Tena

2,25

Luna

2,21

Harbinger

1,51

PŘÍLOHA P IV: PRŮMĚRNÉ VÝSLEDKY JEDNOTLIVÝCH MĚŘENÍ KAROTENOIDŮ Odrůda meruněk

Goldrich Maďarská Velkopavlovická Rakovského Bergeron

16.7.2012 β-karoten v µg/100g 934,69

882,49

833,58

789,96

712,13

Lutein v µg/100 g

106,4

99,68

96,06

88,80

81,65

Odrůda broskví

Harbinger Redhaven Earliglo Luna raná

16.7.2012 β-karoten v µg/100g 282,52

223,99

175,93

97,59

Lutein v µg/100 g

27,34

23,77

18,68

12,66

Odrůda broskví

Tena

Redhaven Sunh;aven Harbrite Fenix

Flamingo

7.8.2012 β-karoten v µg/100g 283,56 180,98

171,84

159,76

123,82 120,85

Lutein v µg/100 g

33,44

19,29

19,55

14,22

Odrůda broskví

Harbrite Fenix

22,66

Redhaven Flamingo

9.8.2012 β-karoten v µg/100g 568,59

253,53 253,28

237,89

Lutein v µg/100 g

25,50

24,67

66,59

26,65

13,75

PŘÍLOHA P V: PRŮMĚRNÝ OBSAH KAROTENOIDŮ Z ANALÝZ BROSKVÍ Odrůda broskví β-karoten v µg/100g Lutein v µg/100 g Harbrite

568,59

43,07

Harbinger

221,64

27,34

Redhaven

219,42

24,36

Fenix

188,63

19,86

Flamingo

179,37

19,21

Earliglo

175,93

18,68

Sunhaven

171,84

19,29

Tena

133,22

33,44

Luna raná

97,59

12,66

Stanovení množství vybraných karotenoidů u meruněk a broskví z jižní Moravy. Bc. Jaroslava Vaculíková

Recommend Documents