Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Ústav archeologie a muzeologie
Martin Vojtas
SLOVANSKÉ OSÍDLENÍ LOKALITY VYŠKOV – LEGERNÍ POLE Bakalářská diplomová práce
Vedoucí práce: Mgr. Petr Dresler, PhD.
Brno 2012
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracoval samostatně S využitím uvedených pramenů a literatury
…………………………………………….. 2
Děkuji vedoucímu své práce Mgr. Petru Dreslerovi, Ph.D. za její vedení, Mgr. Kláře Rybářové z Muzea Vyškovska za zapůjčení materiálu a pomoc se sháněním informací. Za rady také děkuji svým kolegům z řad studentů brněnské archeologie, především Mgr. Janu Gánovskému. Mgr. Gabriele Dreslerové za analýzu osteologického materiálu, Mgr. Janu Petříkovi za analýzu nerostů a Mgr. Martině Zavadilové za analýzu mazanice. Děkuji také panu prof. Mgr. Jiřímu Macháčkovi, Ph.D. za systém deskripce slovanské keramiky. V neposlední řadě také děkuji své rodině, která mě celou dobu podporovala.
3
Obsah: 1. Úvod
6
2. Historický přehled
7
2.1 Dějiny bádání slovanské archeologie na Vyškovsku 3. Lokalita Vyškov – Legerní pole
8 13
3.1 Lokalizace naleziště
13
3.2 Přírodní prostředí
13
3.2.1 Geomorfologie
13
3.2.2 Geologie a pedologie
14
3.3 Historie výzkumů
15
3.3.1 Zelená Hora
17
3.4 Metoda výzkumu
18
3.4.1 Způsob a metoda zaměření
18
4. Rozbor objektů jako jednotlivých nálezových celků
19
5. Metoda zpracování
32
5.1 Analýza a syntéza
32
5.1.1 Metoda zpracování keramiky
33
5.2 Popis deskriptivních systémů
34
5.2.1 Objekty z lokality
34
5.2.2 Deskripce keramiky
36
5.2.3 Deskripce ostatních předmětů
38
5.3 Slovanská sídliště a dům
39
4
5.3.1 Depoziční a postdepoziční procesy
40
6. Analýza materiálu
42
6.1 Keramika
42
6.1.1 Technická keramika
57
6.2 Mazanice
57
6.3 Kamenné předměty
61
6.4 Kovy
61
6.5 Osteologický materiál
61
6.5.1 Zvířecí kosti
62
6.5.2 Parohová schránka
62
7. Závěr
64
8. Literatura a seznam zkratek
68
8.1 Literatura
68
8.2 Seznam zkratek
72
8.2.1 Bibliografické zkratky
72
8.2.2 Ostatní zkratky
72
9. Přílohy
73
9.1 Analýza osteologického materiálu
73
9.2 Deskripce keramiky
76
5
1. Úvod Počátkem listopadu roku 2002 započaly zemní práce spojené s budováním místní komunikace a inženýrských sítí pro průmyslovou zónu Vyškov-sever. V trase komunikace, jež má podobu písmene T, byla ornice odstraněna v pruhu dlouhém cca 1 km a širokém 9 m. Na světlejším podloží se objevilo několik desítek archeologických objektů z různých prehistorických epoch. Ve dnech 11. až 20. listopadu 2002 bylo na hlavní trase komunikace pracovníky
ÚAPP
Brno
pod
vedením
PhDr.
Miroslava
Šmída
prozkoumáno
a zdokumentováno 43 archeologických objektů. Dvacet z těchto objektů bylo možné zařadit ke slovanské epoše a jsou předmětem zájmu této práce. Lokalita byla známá již z předchozích sezón, kdy zde postupně vznikala průmyslová zóna. Nejstaršími doklady osídlení jsou neolitické objekty, nejmladšími okopy z konce druhé světové války. Místo bylo osídleno zejména pro své vhodné podmínky s blízkou vodotečí a zřejmě také v některých etapách vývoje sloužilo jako zázemí pro nedaleké opevněné hradisko Zelená Hora. Materiál mi byl poskytnut Vyškovským muzeem zastoupeným Mgr. Klárou Rybářovou, v jehož depozitáři v Dědicích byl uskladněn. Smyslem práce je vyhodnotit materiál a informace zjištěné při záchranném výzkumu a zužitkovat je k bližšímu poznání osídlení na lokalitě a určit její místo v době hradištní. Z dostupného výběru materiálu a zejména keramiky se pokusím určit vztahy mezi objekty a jejich jednotlivý účel. V první části se věnuji historickému shrnutí období s přihlédnutím k oblasti Vyškovské brány. Dále podávám přehled badatelů, kteří se zabývali výzkumy na Vyškovsku, a následně přehledově shrnuji lokality se slovanskými nálezy v nejbližším okolí zejména na základě periodika Přehled výzkumů, neboť specializovaný soupis lokalit v této oblasti nebyl dosud proveden. Dalším tématem je metodologie, popis deskriptivních systémů a teoretické rozebrání problematiky. Ve druhé části se již věnuji přímo zájmové lokalitě. Popisuji její geografické, geologické a přírodní prostředí a zejména pak přehled archeologických výzkumů, které byly na lokalitě provedeny. Na závěr této části informuji o místním ekonomicko-správním středisku na
6
hradisku Zelená Hora, které bylo centrem oblasti a s nímž mohla být lokalita pravděpodobně v kontaktu. Poté se již věnuji samotnému materiálu a syntéze dat získaných z jeho analýzy skrze databáze. Rozsah této části je omezen skromností nálezového celku, přesto však stačí na zjištění základních poznatků. Materiál dělím podle suroviny a předměty z hlíny pak ještě na keramiku a mazanici. Výsledky shrnuji v závěru práce.
2. Historický přehled Raný středověk je v našich zemích totožný se Slovanským osídlením. Celé období můžeme rozdělit podle základního schématu J. Eisnera z 30. let 20. století, rozdělující dobu hradištní na starší, střední a mladší a později doplněné D. Bialekovou o časně slovanské období (Bialeková 1980, 213-216). Tento systém je všeobecně uznáván a dnes je modifikován do následující podoby (Lutovský 2001, 235). Etapa
Datace
Předhradištní/Raněslovanská
Od příchodu – 600/650
Starohradištní/předvelkomoravská
650-800
Středohradištní/velkomoravská
800-950
Mladohradištní
950-1200
Pozdněhradištní
1200-1250
Doba předhradištní zahrnuje období od příchodu Slovanů po vrchol Sámovy říše, starohradištní je spojena s příchodem dalších kolonizačních vln a vznikem prvních hradišť, středohradištní zahrnuje slavnou epochu Velkomoravské říše. Po ní následuje mladohradištní období, v němž došlo k restrukturalizaci poměrů a vzniku Českého státu pod vládou Přemyslovců, které v pozdněhradištním období znamená vyžívání hradištní tradice a přechod k hradskému systému správy země (Lutovský 2001, 235; Podborský 2006, 287).
7
2.1 Dějiny bádání slovanské archeologie na Vyškovsku Ač ze současného okresu pochází velká jména moravské archeologie, věnovali
se
převážně
sousední
oblasti Politaví, dříve samostatným okresům Bučovice a Slavkov, kde s výzkumy začal Alois Procházka (1875-1940) a Miroslav Chleborád (1880-1966). Pocházel odtud Karel Tihelka
(1898-1973)
František
Kalousek
a zejména (1901-1988),
profesor archeologie a vedoucí toho
Obr 1. Slovanské lokality v prostoru Vyškovské brány. Fialově zkoumaná lokalita Leg. Pole (mapový podklad© Mapy.cz, s.r.o.)
času Katedry prehistorie na filozofické fakultě Brněnské univerzity v letech 1958-1970. Jeden z předních badatelů slovanské archeologie, který vedl výzkumy na hradišti sv. Hypolita u Znojma a na Pohansku u Břeclavi. V rodné oblasti se však věnoval zejména pravěké archeologii ve spolupráci s výše jmenovanými (Nekuda 1965, 45). Na vlastním Vyškovsku, tedy v oblasti Vyškovské brány, jsou počátky archeologických výzkumů spjaty s osobou zvěrolékaře Floriána Koudelky (1862-1921), avšak území zůstávalo po dlouhou dobu bez svého vlastivědného starožitníka. Záchranou nálezů se zabýval M. Zahálka (1882-1938) a Vojtěch Procházka (1890-1946), který působil od roku 1927 jako vyškovský archivář. Důležitou roli sehrál také amatérský archeolog Vavřín Travěnec (18591944) z Lulče. Na Drahanské vrchovině působili Veleslavín Lang a Ervín Černý, jehož jméno se spojuje zejména s průzkumem zaniklých středověkých vsí. Nejintenzivněji na území Vyškova působil cihlářský mistr Gabriel Křivánek, který zachránil řadu nálezů, zejména ze známé lokality Markova cihelna. V oblasti bývalých německých jazykových ostrůvků působili H. Freising a V. Burian. Z jiných okresů zasahoval na Vyškovsko H. Hostínek (1862-1909) a J. Kopecký z Brodku a J. Možný (1870-1948) z Ondratic. Celý okres byl také zasažen intenzivní činností I. L. Červinky (1869-1952) (Nekuda 1965, 46). Od konce druhé světové války až po dnešek jsou výzkumy vedeny institucemi, zejména Archeologickým ústavem AV ČR (dále ARÚB), Masarykovou univerzitou a Muzeem Vyškovska, zastoupenými jejich 8
zaměstnanci. Aktivněji se zde slovanským výzkumům věnoval Čeněk Staňa (1930-2003) z ARÚB, který mimo jiné prováděl jeden z mála nezáchranných výzkumů na lokalitě Zelená hora (Staňa 1964, 56-59). Od 90. let spadá převážná většina záchranných výzkumů do působnosti UAPP Brno, v.v.i., zajišťujícího od roku 1993 záchranou péči při destrukcích lokalit. Právě jedním z těchto výzkumů je i téma této práce. Níže uvedený soupis zahrnuje nálezy z oblasti mezi Ivanovicemi na Hané na východě, po prostor po Luleč a Habrovany, které již spadají do podoblasti sousedního Rousínovska. Prakticky tak vymezuji prostor o poloměru mezi 6-10 km. V tomto okruhu se nachází bohatý soubor nálezů raně středověkého stáří, kterému však chybí detailnější zpracování, zmínky jsou často strohé či jen heslovité a jednotlivé lokality tak nelze vždy přesněji datovat. Určení jejich stáří proto lze shrnout jako hradištní a to v rozmezí staro- až mladohradištní s možnými přesahy do vrcholného středověku. Jejich pozdější pokračování je pak otázkou, neboť se tyto lokality většinou nacházejí v polích a nikoliv intravilánech současných obcí. Vyškovská brána byla v průběhu pravěku a protohistorie díky svým přírodním podmínkám a výhodné zeměpisné poloze neobyčejně hustě osídlena. Také dokladů slovanského osídlení máme vcelku dostatečné množství. Při převážně záchranných výzkumech bylo prozkoumáno množství lokalit, avšak jejich teoretickému zpracování nebyla věnována dostatečná pozornost. Mezi první přehledy se řadí práce I. L. Červinky (Červinka 1928) a J. Poulíka (Poulík 1950), kteří provedli soupis slovanských starožitností z území Moravy známých do té doby, Vladimíra Nekudy (1927-2006), jenž učinil první shrnutí dějin bádání ve Vlastivědě Vyškovska (Nekuda 1965, 45-46) a Bořivoje Dostála (Dostál 1966), který vytvořil soupis středohradištních pohřebišť na Moravě. V oblasti však jmenuje pouze nálezy z Pustiměře, známé už Červinkovi, a z Drysic. V těchto prvních soupisech jsou uváděny i nálezy z blízkého okolí lokality, na kterou je tato práce zaměřena. V roce 1885 byl místním zemědělcem vyorán depot zbraní a nástrojů na poli u Ivanovic na Hané. Obsahoval celkem 4 sekery – dvě velké a dvě menší s ostnem, dvě dláta, dva třmeny, čtyři rádla s laloky, železnou mísu a kroužek (Červinka 1928, 171). K roku 1907 pak připomínají nález hrobu z Pustiměřské cihelny, učiněný H. Hostínkem, obsahující mimo jiné kopí, srp, nůž a dvě nádoby zdobené vlnicí (Červinka 1928, 160), a kde byly i v dalších letech nacházeny další pohřby (Poulík 1950, 156; Dostál 1966, 159).
9
V Dětkovicích zmiňuje Červinka v hliníku řadové pohřebiště bez bližší specifikace (Červinka 1928, 162). Nálezy z Podivic zmiňuje pouze jako střepy z Maškovy sbírky (Červinka 1928, 180). V roce 1939 byl v Drysicích rozkopán hrob, při opravě cesty. Obsahoval sekeru, nůž, vědro a kopí (Dostál, 1966, 124). Za období první republiky provedl Vojtěch Procházka výzkum románské rotundy v Pustiměři, při němž byla na základě zde nalezených denárů datována do druhé čtvrtiny 12. století (Procházka 1933, 21). Po druhé světové válce na našem území vzniká ARÚB a s tím i narůstá intenzita výzkumů a odbornost jejich zpracování. Od roku 1958 vychází jejich shrnutí v Přehledech výzkumů. Z oblasti zde byly publikovány už v roce 1960 slovanské kostrové hroby z Moravských Prus od Č. Stani, z výzkumu roku 1959 (Staňa 1960, 113). Od lokality VyškovLegerní pole je vzdálené přibližně 5 km a je datováno na přelom 9. a 10. století. Čeněk Staňa prováděl v roce 1963 první výzkum na hradišti Zelená Hora u Vyškova (vzdáleno 3,3 km od lokality), který podnítily nálezy žáků ze základní školy v Pustiměři, kteří zde našli slovanské střepy (Staňa 1964, 56). Mimo starší epochy pravěku zde bylo nalezeno slovanské osídlení už z konce 8. století. V letech 1971-3 odhalil výzkum J. Kotase v Habrovanech slovanské osídlení na ploše 3 až 4 ha zastoupené keramikou blučinského a pomoravského typu (Kotas 1973, 113). O rok později byly v Lulči vyzvednuty majitelem pozemku A. Adamcem mimo jiné slovanské střepy z mladohradištního období (Peškař 1975, 40). Další výzkum, který sice patří do okresu Prostějov, ale od lokality je vzdálen jen 8 km, byl proveden J. Nekvasilem v roce 1977 v Želči, při němž byla nalezena mladohradištní keramika (Nekvasil 1980, 80). Ve stejné době byl proveden důležitý výzkum románské rotundy v Pustiměři vedený opět Č. Staňou (Staňa 1980, 83), který ověřil a upravil závěry výzkumu A. Procházky z 30. let. S rokem 1984 jsou spojeny dva výzkumy. Prvním je průzkum sídliště na katastru Nemojan. Pod vedením O. Šeda zde bylo vysledováno osídlení kulturou MMK, KNP, pozdního halštatu, laténu a právě časně slovanského období, zastoupené keramikou pražského typu (Šedo 1987a, 41). Druhým pak jsou výzkumy vyškovského muzea při stavbě tenisových kurtů v Pustiměři, kdy byly mimo jiné zachráněny dva velkomoravské hroby, které se dochovaly díky své mimořádné hloubce (Šedo 1987b, 84). Otázkou tedy zůstává, kolik jich uniklo pozornosti a bylo zničeno. Na jaře roku 1986 byl M. Geislerem těsně na východ od známé lokality „Markova cihelna“ proveden výzkum související s výstavbou nového sídliště (současné vyškovské sídliště „Na Vyhlídce“). Při jihovýchodním okraji zkoumané plochy se nacházely dvě zásobnicové jámy a zahloubená 10
chata s kamenným krbem datované do středohradištního období (Geisler 1989, 91). O rok později, byla při pokračování výzkumu při výkopech kanalizační sítě zachycena mělce zahloubená čtvercová chata s kamenným otopným zařízením v rohu a nepočetným keramickým materiálem z doby hradištní (Geisler 1990, 90). Při stavbě dálnice D1 se roku 1989 v úseku Tučapy-Vyškov, při výzkumu M. Geislera a O. Šeda, v lokalitě Vyškov-Žleby, na místě současného dálničního Exitu Vyškov-Západ, odkrylo 127 objektů z doby římského císařství a doby hradištní. Slovanské nálezy spadají do období od 8. do 10. století (Geisler-Šedo 1993, 109). Dále bylo povrchovými sběry zjištěno slovanské osídlení v Drnovicích, lokalita Budonická louka a v Hlubočanech na pravém břehu Hlubočanského potoka, kde byly nalezeny střepy z 11. až 13. století (Rumianová 1993, 125126). V přehledu výzkumů napříč devadesátými léty se slovanské nálezy z prostoru Vyškovské brány objevují velmi sporadicky. V roce 1994 odkryli pracovníci ÚAPP Brno při záchranném výzkumu před výstavbou plynovodu na trase Brno-Holubice-Vyškov lokalitu na katastru Drnovic, v trati ‚U silnice‘ na levém břehu Lulečského potoka, která zahrnovala kromě nálezů z období pravěku, laténu a doby římské také sídlištní objekt středohradištního stáří (Vitula 1997, 273). V roce 2002 je při stavbě dálnice D1 prozkoumán prostor u Ivanovic na Hané, kde bylo v lokalitě „Za střediskem“ odkryto 11 hrobů. Šest z nich patřilo kultuře se šňůrovou keramikou. Tři jedinci, kteří leželi natažení na zádech a nevlastnili žádnou výbavu, by mohli být z období ovlivněného křesťanstvím, tedy od střední doby hradištní dále, možné je však také teoretické zařazení do jakékoliv jiné doby (Bálek-Berkovec-Kos-Lečbych-Matějíčková-Parma-PřichystalŠmíd 2003, 144). V tomto roce byly v souvislosti s D1 prozkoumány lokality kolem Topolan. V trati „Žleby od Herolticka“ byly při průzkumu před stavbou suchého poldru na kraji nivy Lukovského potoka odkryty dva hroby ze střední doby hradištní a šest rámcově stejně starých objektů náležejících částečně odkrytému sídlišti. V trati „Padělky za dědinou“ byly objekty různého stáří kulturou s moravskou malovanou keramikou počínaje. Nejblíže k vodoteči byly slovanské sídlištní objekty – zbytek chaty 4×4 m s topeništěm, pec, několik zásobnic a další jámy. Také zde byla skupinka čtyř středohradištních hrobů (Bálek et al. 2003, 138). V trati „Nad žlebem“ bylo prozkoumáno kostrové pohřebiště s V-Z orientací. Bylo prokopáno kompletně a celkem vydalo 36 hrobů, z toho 8 dětských. Vyjímala se skupinka čtyř hrobů kolem příslušníka elity. Mezi neobvyklé hroby patří jedinec nadměrné tělesné 11
konstrukce shozený do jámy, jedinec s překříženýma rukama a nohama na okraji pohřebiště a dvojhrob dítěte a dospělého, kteří se dotýkali pánevními kostmi a ruka dospělého svírala ruku dítěte (Bálek et al., 139). V roce 2008 bylo ve Vyškově-Nouzce odkryto pohřebiště z mladší doby hradištní. Celkem pět hrobů v mělkých jamách bylo silně poškozeno zemědělskou činností i během skrývky. Hroby byly bez nálezů. Jejich datace se odvozuje podle orientace hlavou k západu a pozici na zádech. Jednalo se o 4 dospělé a dítě ve věku 2,5 – 3 roky (Mikulková 2009, 449). Nejčerstvější záznamy pochází z roku 2010, kdy byly u Ivanovic na Hané při odkanalizování obce odhaleny objekty z doby hradištní (UAPP Brno, n.z. 173/10) a v Orlovicích při hloubení zemníku z doby mladohradištní (UAPP Brno, n.z. 275/10). Z výčtu je patrné, že oblast Vyškovské brány byla i na takto vyčleněném prostoru velmi hustě osídlena. Z doby středo a mladohradištní pochází shodný počet lokalit, některé jsou i starší, ale je zde i spousta nezařazených lokalit s rámcovou datací do doby hradištní. Zajímavým je i zjištění, že se od Habrovan po Pustiměř lokality vyskytují na stejné ose, což vede k domněnce o přítomnosti komunikace, která právě tudy spojovala Brněnsko a Hanou. Rámcově hradištní
Starohradištní
Středohradištní
Mladohradištní
10
3
7
7
12
3. Lokalita Vyškov-Legerní pole 3.1 Lokalizace naleziště Trať Legerní pole zabírá prostor severně od Vyškova mezi silnicí Dědice – Radslavice a silnicí Vyškov – Pustiměř. V současné době je v jihozápadní části částečně zastavěna objekty průmyslové zóny VyškovSochorova, kde proběhla největší část záchranných výzkumů. Výzkum na podzim roku 2002 proběhl na spojnici bodů ZM 1:10 000, list 24-42-11, 121 mm od Z s. č. a 366 mm od J s. č. až ZM 1: 10 000, list 24-42-06, 50 mm od Z s. č. a 6 mm od J s. č. (Šmíd 2002b). 3.2 Přírodní prostředí 3.2.1 Geomorfologie V geomorfologickém členění prostor spadá do Alpsko-himalájského systému, provincie
Západní Karpaty, subprovincie
Vněkarpatské sníženiny, oblast Západní
vněkarpatské sníženiny, celek Vyškovská brána, podcelek Ivanovická brána. Nedaleká Drahanská vrchovina však spadá do zcela odlišného členění v Hercynském systému (Demek 1987, 561). Lokalita se nachází na k severovýchodu exponovaném svahu rozsáhlé náhorní plošiny vybíhající jihovýchodně z podhůří Drahanské vrchoviny do Vyškovské brány. Rozprostírá se na prostoru mezi říčkou Hanou a Marchanickým potokem, od nějž jsou nejbližší odkryté archeologické objekty vzdáleny méně než 100 metrů. Nadmořská výška naleziště je mezi 266 – 274 m. n. m. (Šmíd 2002b). Marchanický potok (Marchanka) je levostranným přítokem Hané.
13
3.2.2. Geologie a pedologie V prostoru lokality je tmavě hnědá ornice tlustá zhruba 40 cm a podorničí o tloušťce 15-20 cm. Pod ní se nachází sprašové souvrství tvořené navrchu okrovou a vespod červenou spraší s „pohřbeným“ šedohnědým půdním horizontem (Šmíd 2002b). Podle klasifikace půdních typů (Půdní mapa ČR, mapový list 24-42, AOPK ČR, 2008) je jižní část trati Legerní pole luvickou černozemí. Proti tomu severní polovina, nacházející se blíže k silnici Sídliště Víta Nejedlého – Pustiměř, je pelická hnědozem. K výzkumu se však váže především jižní oblast. Podloží celé plochy tvoří kvartérní usazeniny ve formě hlín, spraší, písků a štěrků. Oblast Vyškovské brány je však obklopena i terciérními písky a jíly a nedaleká Drahanská vrchovina je geologicky tvořena paleozoickými (prvohorními) zvrásněnými, nemetamorfovanými horninami jako jsou břidlice, droby, křemence a vápence, které lidé raného středověku a v celé historii i prehistorii vůbec hojně využívali, o čemž jsou doklady i na lokalitě v podobě břidlicových brousků a kusu křemence/kvarcitu.
Obr. 2: Ortofotografie lokality (Zdroj: http://maps.google.com)
14
Obr. 3. Rozsah prozkoumané plocha lokality, související s výstavbou průmyslové zóny, červeně výzkum 2002 (Podklad: http://maps.google.com)
3.3 Historie výzkumů První objevy na lokalitě provedl Jiří Meduna 20. dubna 1963 při průzkumu trasy plynovodního vedení Brno-Ostrava. Tímto výkopem byl zachycen úsek velkého pravěkého sídliště, dlouhý asi 350-400 m. Z dobře patrných zásypů jednotlivých objektů byl získán laténský střepový materiál a v jednom zásypu střep kanelované keramiky (Meduna 1964, 39). V roce 1983 byly pod vedením O. Šeda prováděny sběry podél pravého břehu Marchanického potoka v trati „Marchanické pole“. Jedná se o prostor na opačném břehu, než byl výzkum z roku 2002. Bylo zde sledováno především období doby bronzové a laténu, postižen byl také jeden objekt datovaný do doby římské (Šedo 1985, 98). Další výzkumy zde byly prováděny Ústavem archeologické památkové péče Brno, v.v.i., v souvislosti se vznikem průmyslové zóny od roku 1997, a zatím poslední z nich byl proveden v roce 2007. V roce 1997 zde byly pod vedením Mgr. Blanky Mikulkové při výzkumu, souvisejícím s pracemi na první hale firmy BKR ČR, s.r.o. nalezeny předměty mladší a pozdní doby kamenné. Konkrétně se jednalo o kulturu lineární, kulturu s moravskou malovanou keramikou a kulturu zvoncových pohárů (Mikulková 1999). Následující výzkum z roku 1999, který vedla opět Blanka Mikulková, je spojený se stavbou druhé výrobní haly téže firmy. Areál byl rozšiřován severním směrem k pravobřežní terase Marchanického potoka. V mírném severoseverovýchodním svahu. Díky plošným skrývkám bylo prozkoumáno časně laténské sídliště. V centrální části bylo tvořeno kůlovými stavbami a rozsáhlými jámami. Po obvodu pak byly jámy zásobní. Nálezy z tohoto výzkumu
15
spadají převážně do období časného laténu (LTA), ale jsou zde i objekty eneolitického stáří, objekt z kultury únětické a několik halštatských jam (Mikulková 1999). V roce 2001 výzkum pokračoval pod vedením PhDr. Martina Geislera. Při výstavbě třetí haly téže firmy navázal na výzkum z roku 1999 a rozšířil jej dále k severu. Byla odkryta další část sídliště z LTA v 6 objektech plus jeden nedatovaný, zřejmě také laténský (Geisler 2001). Rok na to (2002) byly uskutečněny dva výzkumy, oba pod vedením PhDr. Miroslava Šmída. První byl proveden v souvislosti se zemními pracemi na rekonstrukci stávajícího VTL plynovodu Vyškov-Klopotovice, 1. Stavba Vyškov-Želeč. Přes katastr Vyškova a částečně Pustiměře byl plynovodní řád ukládán do rýhy běžící paralelně se starým plynovodem, v ostatních úsecích pak byl kladen do výkopů po vyzvednutém starém potrubí. Výzkum byl veden v prvních etapách jako předstihový a poté již jen byly sledovány profily a vzorkovány narušené objekty. Celkem byl výzkum rozdělen do tří nalezišť. V prostoru naleziště č. 1 byly prozkoumány dvě desítky archeologických objektů převážně příslušících k neolitické kultuře lineární a kultuře s moravskou malovanou keramikou v úseku téměř 500 metrů. Na nalezišti č. 2 byl nalezen hrob kultury se šňůrovou keramikou a objekt, jenž by se dal i přes nedostatek nálezů přiřadit kultuře Kosihy-Čaka. Naleziště č. 3 nacházející se nejblíže k Marchanickému potoku a prostoru zpracovávaného výzkumu dokládá polykulturní osídlení v průběhu celého mladšího pravěku. Jsou zde nálezy kultury nálevkových pohárů, Lužických popelnicových polí a laténu (Šmíd 2002a). Při druhém výzkumu z podzimu téhož roku, kdy byla budována místní komunikace a inženýrské sítě pro rozšiřující se průmyslovou zónu Vyškov-Sever, jinde též uváděnou jako Vyškov-Sochorova, bylo v trase komunikace ve tvaru písmene T objeveno několik desítek archeologických objektů. Jejich hustota kulminovala na návrší směřujícím k jihojihozápadu. Byla zde zvýšená koncentrace halštatských, starolaténských a slovanských objektů. Ve dnech 11. až 20. listopadu 2002 bylo na hlavní trase komunikace prozkoumáno a zdokumentováno 43 archeologických objektů. Dne 29. ledna 2003 pak byl ve vzdálenosti 25 m od hranice hlavní komunikace zachycen objekt (K 544) (Šmíd 2002b). Slovanské nálezy z tohoto výzkumu jsou hlavní náplní této práce.
16
Roku 2005 pokračoval výzkum při dalším rozšiřování výrobního a skladovacího areálu firmy BKR ČR. Tento výzkum vedla opět Blanka Mikulková, která zde odkryla objekty náležející do doby eneolitu, doby halštatské, laténské, římské a středohradištní (Mikulková 2007a). V roce 2007 pak byly v rámci výzkumu spojeném s budováním logistického areálu té samé firmy odkryty pod vedením Blanky Mikulkové objekty kultury s moravskou malovanou keramikou, kultury se šňůrovou keramikou, únětické kultury a časného laténu (Mikulková 2007b). Celkem bylo odkryto 120 objektů na ploše 2,5 ha v JZ oblasti sídliště. V tomto roce byl také na Legerním poli odkryt doklad opevnění nedalekých kasáren Wehrmachtu – dělostřelecký zákop. Z přehledu vyplývá, že na rozsáhlé ploše zkoumané prvně v 60. letech a intenzivně od druhé poloviny 90. let se nachází rozsáhlé polykulturní naleziště, zahrnující objekty z různých období mladšího pravěku zastoupené v nálezech z neolitu, eneolitu, starší i pozdní doby bronzové, halštatu, časného laténu, doby římské a doby hradištní. 3.3.1 Zelená Hora Nejblíže položeným opevněným bodem bylo v raném středověku hradiště Zelená Hora. Čeněk Staňa zde provedl v letech 1963-4 několik sondáží, které prokázaly osídlení v pravěku a kontinuální osídlení a opevnění od doby předvelkomoravské po vrcholný středověk (Staňa 1963, 56-59). Jedná se o plošně malé hradisko trojúhelníkového půdorysu o výměře 0,9 ha s převýšením
zhruba
40-50
m
nad
okolní
terén,
které
bylo
osídleno
již
v předvelkomoravském období v 8. století, ze kterého pochází nález železné ostruhy s háčky (Lutovský 2001, 280; Staňa 1963, 56). V tomto období zde již byla palisáda, která v 9. století vyrostla ve velkomoravskou dřevohlinitou hradbu s asi 60cm širokou zdí v čele a roštovou výztuží (Měřínský 2002, 275; Procházka 2009, 195). Hradiště přežívá do 10. století a na přelomu tisíciletí je zřejmě obnoveno. V této fázi je zdokonalena obvodová hradba, kdy je původní kamenná plenta podepřena z vnější strany dřevěnou konstrukcí a zevnitř srubovými komorami. Tato obnova a zároveň nálezy keramických fragmentů a specifické ostruhy s dlouhým bodcem svědčí o polském vlivu a možné přítomnosti polské posádky (Lutovský
17
2001; Procházka 2009, 200; Staňa 1963, 59). Obě fáze hradiště zanikly požárem a později zde stál středověký zeměpanský hrad Pustiměř, zmiňovaný prvně rokem 1046. Tento zdroj je však padělkem z 12. století. Lokalitu lze považovat za centrum oblasti po celý raný středověk. Poslední zápis o zde stojícím hradu byl pořízen v roce 1322, kdy zde byla zbudována nová kaple (Chlumecký-Chytil 1854, 153). Úpadek nastal až po roce 1340, kdy jeho úlohu přebíraly nově vzniklý klášter v Pustiměři, nedaleko nově zbudovaný hrad Melice a vzmáhající se město Vyškov, zmiňované od roku 1141 (Zháněl 1967). Materiál z hradiště nebyl s materiálem z lokality porovnán. Jejich vzájemné vztahy proto nebylo možné určit. Dalším nejbližším výšinným osídlením je časně laténská lokalita Černov u Ježkovic (vzdálena 10,5km vzdušnou čarou), na které však byl proveden pouze zjišťovací výzkum v roce 1980. Ten odhalil zlomky předvelkomoravské keramiky, dva lité bronzy v podobě prolamovaného pavézovitého kování a litého bronzového kování s rostlinným dekorem. Žádný další průzkum však na lokalitě proveden nebyl (Měřínský 2002,275).
3.4 Metoda výzkumu Jednalo se o záchranný archeologický výzkum, mající za úkol zajištění stavbou ohrožených archeologických objektů a jejich zdokumentování. Objekty zjištěné při skrývce nadloží byly začištěny, postupně vybírány a kresebně a fotograficky zdokumentovány (Šmíd 2002b). Obsah každého vybraného objektu byl shromážděn v jednom celku, v důsledku čehož nemohly být v materiálu sledovány nálezy z vrstev, které byly zdokumentovány a popsány nezávisle na vyzvednutém materiálu. 3.4.1 Způsob a metoda zaměření Průběh komunikace a prozkoumané objekty byly geodeticky zaměřeny a připojeny k pevně fixovaným bodům (Šmíd 2002b).
18
4. Rozbor objektů jako jednotlivých nálezových celků Na lokalitě bylo v listopadu 2002 vykopáno 44 objektů, z nichž největší část zahrnuje objekty z přelomu 5. a 4. století před n. l., které zde sice byly předpokládány, avšak ne v takové míře, neboť spolu s ostatními výzkumy zahrnuje plochu několika hektarů. Druhou početnou skupinou byly objekty velkomoravského stáří, které zahrnovaly předměty z konce 8. a průběhu 9. století (středohradištní období) a taktéž z období mladohradištního (10. 12. století). Vedle běžných sídlištních objektů zde bylo i několik zásobnic a výrobních objektů, které jsou zřejmě součástí rozsáhlejšího sídliště. Kromě středo- a mladohradištních nálezů se zde objevil také objekt obsahující keramiku z 8. století.
Obr. 1. Rozmístění objektů na lokalitě, detailně v příloze viz str. 80 (autor základní mapy M. Šmíd, úprava M. Vojtas)
Objekty lze typově rozdělit na chaty, zásobní jámy a sídlištní jámy – které mohou být interpretovány například jako sklípky, nebo jinak řešené skladovací prostory. Dalšími objekty jsou samostatně se nacházející zásahy do terénu, které jsou v nálezové zprávě interpretovány jako kůlové jamky. V jednom případě ji lze interpretovat jako pozůstatek ohniště či konstrukce otopného zařízení. Dalším prvkem popisovaným v nálezové zprávě jsou exploatační jámy na hlínu. Na nich vzniklé prohlubně byly zřejmě využity jako odpadové jámy, dokladem čehož je v nich nalezené velké množství odpadového materiálu, jako jsou například kosti.
19
Objekt 509 Prvním kontextem, který byl při vykopávkách zařazen mezi ranně středověké objekty, je právě tento výkop určený jako obilní jáma. Jedná se o typický tvar na oválném půdorysu s mísovitým dnem. Průměr okraje je 1,75 metrů, průměr hrdla 1,4 metru a průměr spodní části 1,6 metru. Dno se nachází v hloubce 2,15 metrů od úrovně podloží. Výkop zahrnoval několik odlišitelných vrstev promísené drobty mazanice a spraše. Žádný z fragmentů mazanice se nehodil k analýze. V objektu byla nalezena středohradištní keramika a osteologický materiál, který nebyl nijak určen. Dvanáct keramických fragmentů o celkové váze 188 gramů pocházelo maximálně ze dvanácti různých nádob, jelikož mezi jednotlivými kusy nebyla pozorována výrazná shoda. Dva fragmenty z výdutí nesly výzdobné prvky. Datace: středohradištní. Objekt 510 Jedná se o mělkou sídlištní jámu široce oválného půdorysu s šikmými stěnami a mísovitým dnem na průměru 1,7 x 1,4 metru o maximální hloubce 0,25 metrů od úrovně podloží. Chudý keramický materiál umožňuje datování do Slovanského období. Jednotnou výplní byla tmavě hnědá prachová hlína s čočkami spraše a mazanice. Nálezy keramického materiálu se omezily na čtyři fragmenty o celkové hmotnosti 24 gramů. Pouze jeden fragment nesl výzdobné prvky. Datace: hradištní, bez bližšího určení
Objekt 512 Další obilní jáma obsahující množství keramického a osteologického materiálu plus mazanici. Vše se vztahuje ke středohradištnímu období. Okraj měl v průměru 1,2 metru, hrdlo 1 metr a spodní část 1,5 metru. Od úrovně podloží ke dnu byla hloubka 2,5 metru. Hrdlo bylo šikmé a spodek vyklenutý do stran s kotlovitým dnem. V kontextech byly různé typy hlín s kousky mazanice a uhlíků. Mazanice získaná z objektu spadala do 20
kategorie C.1.1.4 (106 g), což je mazanice s obtiskem jednoho prutu a hlazeného povrchu a F.1.1.1 (39 g), kdy se jedná o úlomek s hlazeným povrchem. Je otázkou, z omazu jakého objektu pochází. Osteologický materiál v jámě zahrnoval kosti tura, ovce/kozy a prasete. Objekt 512 narušoval laténskou exploatační jámu (Objekt 511). V objektu bylo celkem 35 fragmentů keramiky, z čehož osm fragmentů z výdutě a jeden okraj nesly známky výzdoby. Datace: středohradištní Objekt 513 Kruhový objekt, který lze interpretovat jako sídlištní jámu, popřípadě jako sklípek, je hluboký 1 metr od úrovně podloží. V průměru má 1,9 metru. Stěny jsou šikmé a dno kotlovité. Střepy jsou opět zastoupeny hradištními vlnovkami a pruhy. Promíchané kontexty obsahovaly zejména prachovou hlínu s příměsemi spraše promíchanou s uhlíky a drobty mazanice. 148 gramů keramických zlomků v devíti kusech pocházelo z maximálně sedmi nádob, čtyři tyto zlomky nesly výzdobu. Jeden zlomek obsahoval v příměsi tuhu. Poměr 6:1 je sice v tomto konkrétním případě obtížné považovat za výmluvný, přesto lze uvažovat, že se jedná o intruzivní materiál. Datace: středohradištní, mladohradištní intruze. Objekt 518 V prostoru se zvýšenou koncentrací objektů laténského či halštatského stáří se objevuje slovanský sklípek. Na kruhovém půdorysu o průměru 2 metrů a maximální hloubce 0,55 metru od úrovně podloží se šikmými stěnami a plochým dnem, byla převážně středně ulehlá hlína, která byla promíšena spraší s drobty mazanice a uhlíky. Přítomny byly také přepálené kameny. Mazanice byla zastoupena v typech vyznačujících se různým počtem rovnoběžných pruhů s hladkým povrchem, popřípadě se pruty kříží. Podle jejího množství v objektu (2793 g), které je jejím největším zastoupením na lokalitě můžeme uvažovat o nějaké konstrukci nad
21
sklípkem tvořené výpletem a mazanicí. V objektu se také nacházely kosti dobytka a prasete. Keramika v objektu byla zachycena ve 33 fragmentech z maximálně 27 nádob. Celkově zpracovaný keramický materiál vážil 1004 gramů, tedy téměř přesně jeden kilogram. Na 18 fragmentech byla sledována výzdoba. Datace: středohradištní Objekt 519 Kruhová kůlová jamka o průměru 0,25 metru a maximální hloubce 0,25 metru od úrovně podloží s mísovitým dnem se nachází v oblasti mezi objekty laténského a slovanského stáří. Výplň obsahovala prachovou hlínu s drobty spraše a rozmoklými hrudkami mazanice. Nepřítomnost jakéhokoliv materiálu, který by ji mohl byť jen přibližně zadatovat, vyvolává spekulace do které skupiny ji zařadit (leží na kraji zkoumané plochy). Datace: neurčitelná Objekt 520 Na vejčitém půdorysu východo-západně orientovaného objektu o průměru 1,8 x 1,6 metru, hlubokého maximálně 0,7 metru od úrovně podloží se rozprostírá sídlištní jáma, či sklípek. V objektu se nacházely mimo neurčitelných špatně zachovalých kousků mazanice také tři čtvrtě kilový pekáč, uhlíky, osteologický materiál z dobytka, prasete a kura, a slovanská keramika. Výplň tvořila středně ulehlá hlína s čočkami spraše, mazanice a uhlíky. Třináct fragmentů keramiky z maximálně dvanácti nádob váží dohromady 290 gramů. Výzdoba se nachází na pěti fragmentech. Datace: středohradištní Objekt 521 Jáma široce oválného půdorysu v délce 3,8 metrů a prokopaná do šířky 1,2 metru (dál byla halštatská zemnice). Jáma byla v nejhlubších místech 0,85 metru od úrovně podloží. 22
Stěny byly šikmé, dno s prohlubněmi. Ve výplni byly uhlíky a neurčitelné kusy mazanice. Dále také slovanské střepy a osteologický materiál. Ten byl zastoupen kostmi dobytka, ovce/kozy a prasete. Je možné, že nálezy náležející k tomuto objektu se nacházely i při výkopu objektu 522, avšak materiál byl oddělen. Celkem 1406 gramů keramického materiálu bylo zastoupeno 53 fragmenty z maximálně 23 nádob. Na sedmnácti fragmentech pak byla výzdoba. Šmíd objekt uvádí jako exploatační jámu, což však vyvolává myšlenku těžby nějakého odlišného materiálu. Zde však šlo zřejmě jen o hlínu. Jednalo se zřejmě původně o hliník, který byl druhotně využit jako hnojiště. Datace: středohradištní Objekt 522 Objekt je přidán jen pro přehled, neboť jeho inventář nebyl součástí materiálu. Samotné jeho určení je v nálezové zprávě zmatečné. Prvně je uváděn jako slovanský středohradištní, v soupisu materiálu je pak veden na základě keramiky a její výzdoby jako halštatský. Jedná se o čtvercovou zemnici 3,75×3,3 metru. Zahloubena 0,7 metru do podloží. Na první pohled se objekt jevil jako typická středohradištní zemnice s kamenným otopným zařízením v severovýchodním rohu, avšak jeho výplň obsahovala střepy s „cikcak“, vlešťovanou a další výzdobou, která jej datovala do doby halštatské. Stejně tak byl superponován kontextem 521, který spadá nálezy do slovanské epochy. Objekt tedy zůstává otázkou, protože i když se nachází mezi kontexty s raně středověkým obsahem, je přítomen na polykulturní lokalitě i s halštatským osídlením. Jeho obsah jej také řadí do konce starší doby železné, kdy navíc zemnice nebyly žádnou zvláštností. Datace: HD Objekt 523 Slovanský sídlištní objekt. Mělká jáma oválného půdorysu o hloubce 0,3 metru. Dlouhá 4,2 a široká 1,75 metru, jihozápadně od zemnice 522. Jáma měla pravidelný tvar, šikmé stěny a ploché dno. Interní kontexty obsahovaly prachovou hlínu s čočkami spraše, 23
v malém prostoru též drobty mazanice a uhlíky. Mimo to obsahovala kosti hovězího dobytka a ovce nebo kozy, a několik zlomků keramiky. Celkem zde bylo nalezeno jen pět kousků keramiky z různých nádob. Na žádné ze čtyř výdutí, ani na kousku dna nebyla žádná výzdoba. Celková váha střepů z objektu je 131 gramů. Datace: hradištní Objekt 524 Pod tímto číslem se skrývá jeden z nejzajímavějších kontextů výzkumu. Dvě superponované čtvercovité chaty se zaoblenými rohy a s destrukcemi kamenných pecí. Stěny byly šikmé. Západní stavba byla na půdorysu 3,2 x 3,2 metrů, hluboká 0,3 metru v podloží. Východní 3,45 x 3,4 metrů s hloubkou 0,55 metrů. V objektech bylo zaznamenáno pět kůlových jamek, čtyři z nich ve východním objektu. Kamenné pece byly umístěny v různých rozích. V západním objektu v západním a ve východním v severním rohu. Před pecí východního objektu byly navíc umístěny dvě kůlové jamky (kj2 a kj3). Homogenní výplň tvořená slabě ulehlou prachovou hlínou s drobty mazanice a spraše s uhlíky a vytváří otázku, zda se jedná opravdu o dvě nezávislé stavby, jelikož přechod mezi objekty není nijak ostrý. Vzhledem k rozmístění kůlových jamek u západního otopného zařízení by pak bylo možno uvažovat i o výrobní funkci, neboť zcela jistě tvoří součást konstrukce pece. Mazanice obsahovala stopy po prutech. Z osteologického materiálu byl za domácí zvířenu zastoupen tur, prase, drůbež a pes. Krom toho zde byla i zdobená schránka z jeleního parohu. V objektech byly také nalezeny zkorodované zlomky železných předmětů – nože a kování. Kromě typických středohradištních střepů se zde nalezla i torza dvou hrnců. Jeden z nich s blučinským motivem výzdoby. Celkem 94 inventárních čísel keramických fragmentů pocházelo maximálně z 92 nádob. Reálné číslo však bude jistě menší. Třicet tři fragmentů výdutí neslo typickou slovanskou výzdobu. Váha keramiky je 3501 gramů, tedy na gram přesně 3,5 kg. Datace: středohradištní
24
Objekt 525 Obilní jáma s mělkou částí, která byla hluboká 1,5 metru od úrovně podloží s průměrem okraje 1,2 metru, průměrem spodku 1,3 metru s šikmým hrdlem a vyklenutým spodkem, byla orientována ve východo-západním směru. Celková délka i s mělkou částí byla 2,8 metru a šířka mělké jámy 1,1 metru, její dno bylo ploché, u zásobnice kotlovité. Krom středohradištní keramiky zde byly též intruzní střepy zdobené vlešťováním pocházející zřejmě z časů halštatsko-laténského osídlení lokality. V nálezovém celku se též vyskytuje jeden přeslen. Mazanici zastupuje skupina C.1.1.4 (21 g) a skupina neurčitelného vzhledu G (78 g). Osteologicky je opět zastoupen dobytek, ovce/koza a prase. Krom dvou intruzivních střepů obsahoval objekt 38 fragmentů z maximálně 32 slovanských nádob, přičemž na 17 kusech byla vrytá výzdoba. Jednotnou výplň tvořila slabě ulehlá prachová hlína s drobty mazanice a spraše a uhlíky a přepálené kameny. Právě homogennost výplně bez vrstvení svědčí o jednorázovém zániku objektu, kdy byl vyplněn odpadním materiálem. Zanikl tedy v době mladohradištní, kdy do něj byly umístěny i starší fragmenty. Datace: středohradištní, mladohradištní intruze Objekt 526 Typická zásobní jáma kruhového půdorysu s průměrem okraje 1,8 metru a průměrem spodní části 1,55 metru o maximální hloubce 1,9 metru od úrovně podloží. Stěny byly nahoře téměř kolmé, dole šikmé s kotlovitým dnem. Ve vnitřních kontextech se mezi prachovou hlínou promíchávaly drobty mazanice, uhlíků a přepálené kameny. Vlastními nálezy jsou jako obvykle zlomky slovanské keramiky, vcelku bohatý osteologický materiál obsahující kosti dobytka, ovce/kozy, prasete, drůbeže a ptáka. Byla tu i mazanice typu F.1.1.1 (52 g, bez obtisků, se zachovanou hladkou stěnou). Dalším nálezem jsou pak tři kamenné brousky z kulmské prachové břidlice a kus kvarcitu. Keramika fragmentarizovaná do 64 zaznamenaných úlomků váží 2274 gramů, k čemuž je možné přičíst 751 gramů skartu. 24 z těchto zlomků neslo výzdobné prvky. 25
Zásobnice zanikla zřejmě ve třech fázích, kdy byla po dosloužení ponechána, aby do ní napadala vrstva hlíny a odpadu, na to byl následně při jednorázové likvidaci nasypán materiál obsahující mezi prachovou hlínou drobty mazanice a spraše a opět uhlíky a přepálené kameny. Po té zbyla ještě terénní nerovnost, která byla dodatečně urovnána erozí. Keramika z celého výzkumu bohužel nebyla tříděna po vrstvách a tak není známo, jak byla v těchto vrstvách rozdělena. Soubor tak obsahuje šest mladohradištních fragmentů s příměsí tuhy, je to téměř všechna tuha na lokalitě, v kontextu je to však pouze 14% keramiky, proto se dle mého názoru jedná o intruzi. Datace: středohradištní, mladohradištní intruze Objekt 527 Sídlištní jáma hluboká 0,55 metrů od úrovně podloží, oválného tvaru, dlouhá 2,84 metru a široká 1,5 metru ve východo-západní orientaci. Stěny byly šikmé, dno ploché. V kontextech byla v prachové hlíně rozmoklá mazanice a drobty uhlíků. Ve výplni se projevují dvě odlišné vrstvy vedle sebe. Pochází zřejmě z postupného zaplňování objektu odpadem. V nálezech byla keramika a ve zprávě je uváděn osteologický materiál, který však v nálezovém celku není přítomen. Keramika o váze 393 gramů pocházela maximálně ze dvanácti nádob. Ze čtrnácti fragmentů jich bylo osm se známkami ryté výzdoby. Datace: středohradištní, mladohradištní intruze Objekt 528 Další obilní jáma kruhového půdorysu. Tato byla hluboká 2,08 metrů od úrovně podloží. V průměru měla u okraje 1,6 metru, v hrdle 1,4 metru a u dna taktéž 1,4. Hrdlo bylo šikmé, stěny do stran vyklenuté, dno kotlovité. Určena byla mazanice typu C.8.1.1 (31 g, mazanice bez lícové strany s obtiskem jednoho prutu) a F.1.1.1 (23 g). V této jámě se krom kostí krávy, prasete a drůbeže našla též kost koně. Homogennost výplně opět svědčí pro zaplňování objektu jednotným materiálem, který obsahoval uhlíky a přepálené kameny, které jsou promíchány mezi drobty mazanice a spraše v slabě ulehlé prachové hlíně.
26
Patnáct fragmentů keramiky z maximálně čtrnácti nádob vážil 323 gramů a na deseti z nich byla rytá výzdoba. Datace: středohradištní Objekt 530 Čtvercová chata s destrukcí kamenné pece v severovýchodním rohu a se zbytky hliněné pece na opačné straně. Objekt byl vybudován přesně na místě, kde se na přelomu starší a mladší doby železné nacházela rozsáhlá jáma (objekt 529), což vyvolalo při výzkumech superpozici obou objektů. Chata byla na půdorysu čtverce se zaoblenými rohy v délce 3,9 a šířce 3,4 metru. Do podloží byla zahloubena na 0,5 metru, stěny byly kolmé, dno ploché. Orientována byla ve východo-západním směru. Výplň obsahovala prachovou hlínu s drobty mazanice, uhlíky a přepálenými kameny. V prostoru pece byla mazanicová kra a černá popelovitá hlína. Celkem byly nalezeny tři kůlové jamky, všechny v oblasti umístění hliněné pece, kde zřejmě ohraničovaly pracovní prostor. Obvyklý nálezový celek sestávající z keramického střepového materiálu doplňuje zdobený přeslen, kamenný brousek a železný nožík. 190 gramů analyzované mazanice patří do kategorie F.1.1.1, tudíž mezi mazanici s hladkou lícovou stěnou, ale bez otisků konstrukčních prvků. Dalších 54 gramů byla hladká mazanice zaoblená do špičky, zbývajících 33 gramů bylo z neurčitelné kategorie G. V kostech byly rozpoznány pozůstatky dobytka, ovce/kozy, prasete a drůbeže. Rozsáhlý soubor 87 keramických fragmentů o váze 1781 g pocházel maximálně ze 73 nádob. Na 32 střepech byly různé motivy ryté výzdoby. Datace: středohradištní, mladohradištní intruze Objekt 531 Dle nálezové zprávy kůlová jamka se nachází v oblasti převažujících slovanských nálezů. V zóně jejího výskytu se však nacházejí i starší objekty a její datace je proto stejně jako určení sporná. V průměru má 0,5 metru a maximální hloubku 0,08 metru do podloží s šikmými stěnami a mísovitým dnem, je tedy velmi mělká. Ve výplni je vrstva uhlíků, další nálezy však chybí. Právě její mělkost a výplň tvořená uhlíky by mohla
27
indikovat spíše než kůlovou jamku přítomnost vnějšího ohniště, jeho účel však vzhledem k prozkoumanosti plochy uniká a ani datace není jistá. Datace: neurčitelná Objekt 532 Jedná se o další obilní jámu. Na kruhovém půdorysu zasahuje do hloubky 1,6 metru od úrovně podloží s okrajem o průměru 1,3 metru, hrdlem průměru 0,9 metru a průměrem spodku 1,2 metru. Hrdlo bylo šikmé, spodek do stran vyklenutý, dno mísovité. Mazanice v objektu zahrnuje rozličné množství typů, 97% z nich však spadá do C-kategorie. Kosterní pozůstatky patřily dobytku, praseti a psu. Keramika datuje objekt do středohradištního období. Výplň objektu tvořila světlehnědá prachová hlína promísená spraší a tmavě šedohnědá středně ulehlá prachová hlína s uhlíky, slabou příměsí spraše a s přepálenými kameny. Jáma byla odpadem zaházena po hrdlo, zbytek vyplnil erodovaný materiál. Bylo zde celkem 52 fragmentů, vážících 1726 gramů. Pocházely maximálně ze 44 nádob, přičemž 20 fragmentů bylo zdobených. Datace: středohradištní Objekt 533 Sídlištní jáma obdélného půdorysu orientovaného delší osou v severo-jižním směru se šikmými stěnami a plochým dnem. Na délku měřil 2,1 metru, na šířku 1,4 metru. Hloubka byla pouhých 0,3 metru od úrovně podloží. Ve výplni byla tmavě hnědá středně ulehlá prachová hlína s kousky mazanice do rozměru 1,5 cm a uhlíky. Keramika objekt datuje do středohradištního období. Na mazanici se objevil obtisk dvou protínajících se prutů. Osteologický materiál určen nebyl. Z dvaceti fragmentů, které pocházely z maximálně patnácti nádob, jich bylo jedenáct zdobených rytými liniemi a vlnovkami v duchu slovanských výzdobných motivů. Celková váha keramiky z objektu je 518 gramů. Datace: středohradištní
28
Objekt 535 Poslední slovanský objekt je částečně záhadou. Objekt na kruhovém půdorysu o průměru 0,9 metrů a hloubce 0,1 m od úrovně podloží, se šikmými stěnami a plochým dnem, obsahoval staroslovanskou keramiku, kterou M. Šmíd řadí do 7. století a možná se i jednalo o nedochovaný žárový hrob. Výplň tvořila tmavě šedohnědá prachová drobtovitá hlína s čočkami mazanice a uhlíků. Střepy z maximálně čtyř nádob byly v množství devíti kusů. Čtyři z nich nesly výzdobu. Dále zde byly dvě rozbité nádoby počítané samostatně. Čtyři fragmenty byly zdobené. Váha souboru je 480 gramů. Pokud má tento objekt nějakou souvislost s okolními slovanskými, dovolím si na základě dosavadních poznatků předatovat jeho stáří na 8. století, protože již v něm lze na základě keramiky dovozovat souvislost. Datace: starohradištní
Objekty v západním směru už spadaly do pozdního halštatu či eneolitu. V souhrnu lze říci, že bylo odkryto 19 objektů slovanského stáří – 509, 510, 512, 513, 518, 519, 520, 521, 523, 524, 525, 526, 527, 528, 530, 532, 533 a 535 (Objekt 524 je počítán jako dva objekty) a jedna kůlová jamka - 531, která nešla časově zařadit, avšak nacházela se v oblasti slovanského osídlení. Tři objekty je možné určit jako slovanské chaty – 524, 530, přičemž dvě jsou pod číslem kontextu 524. Chata 530 má krom kamenné pece ještě speciální pec hliněnou a jedná se možná o výrobní objekt. Rozsáhlá je kolekce sídlištních a obilních jam, přičemž sídlištní jámy jsou ty, které nemají tvar typický pro obilní jámu, totiž hluboká kotlovitá zásobnice. Jsou to naopak většinou jámy mělké, různých tvarů, které mohly sloužit k exploataci či různým užitkovým účelům. Je-li tato jáma dostatečně hluboká, můžeme ji považovat za sklípek, jakousi jinou variantu zásobní jámy. Sídlištních jam bylo zaznamenáno (včetně objektů určených v nálezové zprávě jako sklípek) osm – 510, 513, 518, 520, 521, 523, 527, 533. Obilní jámy jsou svým tvarem předurčeny, jak již název napovídá, k uskladňování píce. Bylo jich dohromady zdokumentováno šest – 509, 512, 525, 526, 528, 532. Dvě samostatně se nacházející, bez zřejmého kontextu k nějakému objektu stojící, kůlové jamky – 519, 531 dávají prostor spekulacím, možná by je trochu rozptýlilo vykopání okolního 29
prostoru kolem současné silnice. Objekt 535, nacházející se mírně stranou (zhruba 10 metrů od objektu 532) je možná pozůstatkem žárového hrobu, možná čímkoliv jiným, každopádně obsahoval staroslovanskou keramiku, a vymyká se svým datováním od ostatních slovanských objektů. Většina užitkových objektů zanikla zasypáním odpadovým materiálem, který obsahoval kosti domácích zvířat, rozbitou keramiku a uhlíky a přepálené kameny pocházející pravděpodobně z popela z ohnišť a otopných zařízení. Jámy, které nebyly zaplněny až po okraj odpadem, byly zřejmě posledními využívanými za tímto účelem a příčinou nezaplnění bylo opuštění lokality.
3
Chaty
3
Sídlištní jámy 6
8
Obilní jámy Ostatní
Tab. 1. Poměr a počet jednotlivých druhů objektů
Rozmístění objektů
Obr. 3. Vzájemná poloha slovanských objektů (kolizní halštatské objekty 522 a 529 jsou zachovány)
Vzhledem k omezené šířce výzkumu, kdy se jedná jen o výsek z plochy, je složité uvažovat o rozmístění objektů na sídlišti. Relevantní je pouze porovnání vztahu mezi odkrytými kontexty. První skupinou jsou zásobní jámy 509, 510, 512, 513, které se vyskytují samostatně oddělené zhruba třicetimetrovou mezerou jihovýchodně od dalších objektů.
30
Jejich rozmístění vede k myšlence, že jsou součástí dosud neodkryté usedlosti. Další kontext se nachází u halštatské zemnice 517, kde je sklípek 518. Buď se jedná o samostatně stojící objekt, nebo je součástí skupiny v centrálním prostoru, která se soustředí kolem sporné zemnice 522, čímž dále mate v jejím určení. Nepatří-li objekty 520, 521, 523 a možná i trochu vzdálenější 518 k ní, je zde možná i další neodkrytá budova usedlosti. Specifikem pro tuto skupinu je to, že se jedná pouze o sídlištní jámy různé hloubky. Třetí skupina náleží k usedlosti s hlavními objekty 524 a 530. Jedná se o zdvojenou chatu a chatu s výrobní pecí. Zdejší výroba se praktikovala pravděpodobně podomácku a tak je i výrobní objekt zároveň obytným. Kolem těchto dvou chat byla skupina hospodářských objektů. Deset metrů západně od této usedlosti je starohradištní objekt, možná zbytek žárového pohřbu. Celá situace vede k předpokladu, že sídliště pokračuje v severním i jižním směru, kde zůstal prázdný neprozkoumaný prostor mezi továrními halami. 509 OJ
510 SJ
512 OJ
513 SJ
518 SJ
519 O
520 SJ
521 SJ
523 SJ
524 Ch
525 OJ
526 OJ
527 SJ
528 OJ
530 Ch
531 O
532 OJ
533 SJ
535 O
Tab. 2: Rozčlenění objektů (OJ – obilní jáma, SJ – sídlištní jáma, Ch – chata, O – ostatní)
V tabulce (Tab. 2) jsem barevně rozčlenil skupiny objektů a jejich typ. V první skupině se tak rovnoměrně vyskytly obilní i sídlištní jámy. Druhou skupinu ve středu prostoru slovanských nálezů tvořily téměř výhradně sídlištní jámy různých rozměrů a hloubce do 85 cm. Třetí skupina, ve které jsou přítomny zemnice s doloženým raněstředověkým stářím, má poměr obilních a sídlištních jam 2:1. Pokud tedy není zemnice 522 z doby hradištní, ale z halštatu či pokud se v neodkryté oblasti nenalézá další objekt, je možné, že se u druhé skupiny nejedná o samostatnou usedlost, ale o hospodářský prostor s objekty využívanými okolními usedlostmi.
31
5. Metoda zpracování Materiál byl rozdělen na čtyři části – mazanici, osteologický materiál, keramiku a ostatní. Mazanici analyzovala Mgr. Martina Zavadilová, určení osteologického souboru provedla Mgr. Gabriela Dreslerová. Obě tyto analýzy mnou byly dále využity při komplexním zpracování jednotlivých objektů i výzkumu celkově. Keramický a zbývající materiál jsem zpracoval osobně s přispěním Mgr. Jana Petříka, který se podílel na určení nerostných surovin. Objekty i materiál byly zapracovány do databáze, na jejímž základě a na základě komparací s literaturou na podobná témata byly vyhodnoceny náležité výsledky. Ty byly zpracovány v příslušných kapitolách. Teoretické zpracování výzkumu bylo podloženo informacemi obsaženými v nálezové zprávě (Šmíd 2002b). 5.1 Analýza a syntéza V archeologii znamená analýza rozložení kontextu (souboru) na části. Tyto části dělíme do dvou skupin - entity a kvality. Podle Neustupného (1986, 532) jsou entitami jednotlivé předměty, tedy samostatné součásti skutečnosti, o nichž předpokládáme, že plnily nějakou funkci. Kvality jsou vlastnosti entit. Těchto vlastností má entita nekonečné množství, z nichž si vybíráme ty, jež jsou pro naši práci relevantní. Tedy pomáhají nám svým porovnáním s kvalitami ostatních entit dobrat se syntézy vzájemných poměrů mezi nimi. Této syntézy dosáhneme deskripcí, která završuje analýzu kontextu. Deskriptivní systém je maticí prvků, v níž řádky odpovídají objektům, tedy entitám a sloupce deskriptorům, čili jejich vybraným kvalitám. Vzájemným porovnáním kvalit jednotlivých entit pak můžeme dosáhnout žádaných výsledků, neboť celá archeologie jako nauka o minulých kulturách stojí na předpokladu, že v chování lidí platí zákonitosti, které jim umožnily tvořit jednotnou kulturu. Kdyby se lidé při tvoření své kultury nechovali zákonitě, entity a kvality jejich hmotné kultury by byly rozděleny náhodně (Neustupný 1986, 538). Kvantifikační modely, tak jak je zmiňuje J. Macháček (Macháček 2001, 168) jsem využil v takové míře, v jaké to dovolovala nálezová zpráva a stav a množství keramického materiálu. Byl jsem tedy nucen považovat za největší a zároveň nejmenší jednotku celý objekt, neboť nálezy z něj získané nebyly nijak podrobněji lokalizovány a nebylo tedy možné 32
ani postupovat po vrstvách. Stejně tak jako výše zmíněný Macháček jsem pracoval s hmotností keramiky, výzdobu jsem kvantifikoval počtem fragmentů a znaky související s okrajem pomocí počtu jedinců v nálezovém celku. Hlavním problémem kvantifikace bylo množství materiálu, které nedosahovalo Macháčkem navrhovaných 100 kusů pro kontext (Macháček 2001, 71). Nejblíže se tomuto číslu přiblížil jen kontext 524, kde bylo 92 fragmentů. Protože ale bylo kontextů s keramickým materiálem pouze 17, věnoval jsem se analýze ve všech případech. S množstvím fragmentů také souvisí otázka jejich slepitelnosti, případně jejich příslušnosti k jedné nádobě. Tento problém jsem v databázi vyřešil kolonkou číslo jedince, kdy jsem každý fragment, který od pohledu souvisel s jiným fragmentem z kontextu, označil shodným číslem. Vzhledem k charakteru materiálu k tomu však nedocházelo nijak často a většina fragmentů pochází z různých jedinců. Kromě keramiky byl analyzován i osteologický materiál, který přispěl k poznání života na lokalitě a mazanice, s jejíž pomocí je možno částečně nastínit možnou podobu objektů na sídlišti. Samotná syntéza se pokouší spojit výsledky analýz a s jejich pomocí poodhalit historii objektů a jejich užití a s tím i v rámci omezených možností nastínit život na lokalitě v raném středověku. 5.1.1 Metoda zpracování keramiky Již od počátků bádání byla keramika jedním z hlavních zdrojů poznání. Pro období raného středověku u nás bylo vypracováno několik systémů, které se snaží rozčlenit vzájemné vztahy jak mezi jednotlivými předměty, tak nálezovými celky. S pomocí toho se pak badatelé snaží dopídit dalších relevantních informací, které mají pomoci v poznání epochy a tehdejšího života. Při zpracování příslušného materiálu jsem vycházel zejména ze systému, vytvořeného J. Macháčkem (2001), který je zaměřen zejména na středohradištní keramiku z BřeclaviPohanska, ale byl již v několika pracích po drobných úpravách úspěšně aplikován do jiných oblastí Moravy, například v diplomových pracích L. Pokorné (2007) či A. Balcárkové (2009). Dalším použitelným systémem je poněkud starší Poulíkovo (1948/50) členění do čtyř stupňů 33
(I. – pražský typ, II. – starohradištní, III. – středohradištní, IV. – mladohradištní), které bylo dlouho rozpracováváno (Nekuda 1984). Jeho předností, ale zároveň úskalím, je jednoduché začlenění keramiky na základě kvalit do období raného středověku, avšak nepřináší žádné podrobnější informace. Snad jen interpretační možnost výrobních okruhů. Pro oblast Brněnska byl v posledních letech rozpracován deskripční systém R. Procházky (2008). Starohradištní keramika (Poulíkův II. stupeň) je v Macháčkově systému zahrnuta pod typem H. Oproti tomu stojí mladohradištní (Poulík IV.), která se podle Nekudy (1984, 33) projevuje užitím šikmých a od konce 11. století svislých okrajů, výrazně rytými vodorovnými rýhami a hrubými vpichy, ale hlavně a především zahrnuje užití tuhy. Ta je však již delší dobu pozorována i v středohradištním materiálu. Tuhová keramika je u Macháčka označena písmenem G. Všechny ostatní typy jsou charakteristické pro středohradištní období. Macháčkovým systémem jsem se nechal inspirovat i při zpracování ostatního materiálu. Vybral jsem z něj však pouze ty body, které šly aplikovat na lokalitě VyškovLeg. pole. Výhodou tohoto systému je kategorizace jednotlivých kvalit keramických nádob. S jejich použitím odpadá nutnost kresebného zaznamenání každého zdobeného fragmentu, profilu, nebo jiné zaznamenávané vlastnosti, neboť tyto údaje lze zaznamenat na základě alfanumerického kódu, či jednoslovného vyjádření v databázi.
Atypické kvality pak lze
popsat v připojeném krátkém vyjádření a jen výjimečné jedince je třeba zaznamenat i kresebně. Typologie keramiky je shrnuta podle jeho systému. 5.2 Popis deskriptivních systémů 5.2.1 Objekty z lokality V rámci jejich analýzy jsem archeologické kontexty zpracoval do databáze. Jejich vlastnosti jsem popsal na základě údajů zaznamenaných v nálezové zprávě. Entitami jsou exploatované kontexty a kvalitami nálezové situace v terénu. ID: Pro větší přehlednost má každý slovanský, či za slovanský považovaný objekt své číslo, neboť v jednom kontextu se může nacházet více objektů (příkladem je kontext 524, který zahrnuje superpozici dvou zahloubených chat). Kontext: Vlastní číslo výkopu uváděné v nálezové zprávě, vedené jako jedna entita, pod níž spadají nálezy, které nebyly nijak více prostorově lokalizovány. 34
Druh kontextu: Je specifikací druhu archeologické prospekce, kterou byl objekt identifikován a zaměřen. Na lokalitě se jedná ve všech případech o destruktivní metodu – výkop pomocí rýčů, lopat a motyk ve standardu záchranného výzkumu UAPP. Lokalita: Prostor, v němž se objekt nacházel. Všechny objekty jsou ze zájmové oblasti Vyškov-Legerní pole. Rok: Časový údaj, kdy došlo k záchrannému výzkumu. Zde ve všech případech jde o rok 2002. Prokopáno: Stav prokopání objektu daný jeho umístěním ve zkoumaném sektoru. Objekty u jeho okraje či pokračující jako jiný kontext byly prozkoumány částečně. Datace_obecně: Časové zařazení obecně do raného středověku (RS), v případě objektů bez nálezů s předpokládanou souvislostí s RS objekty byly kontexty zahrnuty, ale bez datace. Datace_speciální: Časové zařazení do jednotlivých fází raného středověku, pokud je možno. Datace_intruze: Pokud se v objektu nacházel intruzivní materiál z jiných civilizačních období, je zmíněn v tomto sloupci. Půdorys 1: Geometrické specifikování tvaru půdorysu objektu Půdorys 2: Pokud byl půdorys v nějakém směru specifický a bylo třeba položku ve sloupci Půdorys 1 nějak doplnit, nachází se to zde. Orientace: Záznam orientace objektu podle světových stran Stěny 1 a 2: Spád stěn exploatovaných objektů, pokud v průběhu změnily svou hodnotu, jsou v položce Stěny 1 uvedeny hodnoty pro část blíže k povrchu. Dno: Profilový tvar dna objektu – mísovité, kotlovité, ploché. Ve zvláštním případě dno s prohlubněmi. Délka, šířka, hloubka: Metrické rozměry kontextů, v případě proměnlivosti vzhledem k hloubce zapsána maximální hodnota. Nadloží, podloží:Vrstvy tvořící nadloží a podloží konkrétního kontextu. Vrstvy uvedeny v číselné hodnotě. 35
Počet výplní:Počet různých druhů vrstev obsažených v kontextu. Charakter výplní: Charakteristika vrstev obsažených v kontextu. Interpretace: Určení charakteru a významu objektu obecně Dále formulář obsahuje přehledy inventárních čísel zachycených předmětů, rozdělených do skupin podle materiálu – keramika, přesleny, mazanice, osteologický materiál, kovy, broušená kamenná industrie a jiné.
5.2.2 Deskripce keramiky Při zpracování keramického materiálu jsem vycházel z práce J. Macháčka (Macháček 2001), a z magisterské práce A. Balcárkové (Balcárková 2009), která zpracovávala materiál, k Vyškovské lokalitě bližší. Výsledkem byla aplikace Macháčkova deskriptivního systému na keramický materiál z Legerního pole. Pro specifika nálezového celku nebylo možné, popřípadě nebylo třeba zaznamenávat všechny vlastnosti, jako je tomu u mých vzorů. Tato databáze zahrnuje keramické nálezy týkající se fragmentů nádob. Ostatní keramický materiál, jako byly přesleny a svým způsobem i mazanice, jsou zahrnuty do databáze zbývajícího materiálu. Databáze keramiky se skládá ze dvou částí. Části, v níž je každou entitou jeden inventarizovaný fragment, a tabulky, kde jsou zhodnocovány fragmenty na základě své kvantity v rámci kontextového celku. První část pak počítá s těmito kvalitami: Kontext: Zaznamenává kontextový celek, z nějž fragment pochází. Inventární číslo: Číslo každého inventarizovaného fragmentu. Číslo jedince: Bylo-li již při bližším pohledu patrné, že více střepů z jednoho kontextu náleží původně k téže nádobě. V každém kontextu jsou nádoby počítány opět od začátku. Kategorie fragmentu: okraj, okraj s výdutí zdobenou, okraj s výdutí nezdobenou, zdobená výduť, nezdobená výduť, dno, dno s výdutí zdobenou, dno s výdutí nezdobenou.
36
Technologie: popis technologie výroby, i přes často zadávanou hodnotu nesledováno se jeví, že většina keramiky byla vyráběna technikou obtáčení, neboť je tvarově technologicky pokročilejší, než v ruce plácané kusy. Materiál:Podle Macháčkova systému – JDP jemný dobře pálený; JŠP jemný špatně pálený; HDP hrubý dobře pálený; HŠP hrubý špatně pálený; TJ tuhová jemná. Ve skutečnosti se zde většinou jedná o v podstatě dva druhy keramického těsta a kvalitu jejich výpalu. Rozdíl mezi jemnou a hrubou je v řadě případů těsně kolem hranice rozlišitelnosti. Některé střepy jsou však vizuálně mnohem hrubší a od této linie se vzdalují, netvoří však v jednotlivých kontextech zvláště početnou skupinu. Stejný problém je také s kvalitou výpalu, který se stejně jako kvalita materiálu pohybuje kolem hranice určitelnosti. Výjimkou jsou opět střepy, které se od tohoto standardu oddalují, zpravidla směrem k horšímu výpalu. Slída: obsah slídy v materiálu, ano/ne Tuha: obsah tuhy v materiálu, ano/ne Připálenina:přítomnost dokladů působení žáru na fragment Umístění výzdoby: lokace výzdobných prvků na keramice Motiv výzdoby: podle tabulek výzdobných motivů z Macháčkovy práce. Typ hřebenové vlnice: taktéž použit systém z Macháčka. Hustoty, výšky hřebenové vlnice a vlnovky: jsou hodnoceny stejně Síla rýhy: šířka rýhy zanechané radélkem či hřebenovým nástrojem – úzká (≥3mm), široká (<3mm). Hustota rýhy: vzdálenost jednotlivých rýh od sebe – řídká, hustá, těsně u sebe Výzdoba okraje: Macháčkův systém. Okraj:ukončení okraje podle Macháčkova systému Další záznamy porovnávají měrné vlastnosti fragmentů na význačných částech keramických nádob a jejich váhu. 37
5.2.3 Deskripce ostatních předmětů Pro popis ostatního materiálu, který nespadá do kategorie keramických nádob, vyzvednutého při záchranném výzkumu roku 2002 jsem vytvořil databázi skládající se z jednoho hlavního formuláře a několika formulářů pro každý typ předmětu. Vzorem mi byl digitální katalog J. Macháčka k sídlištní aglomeraci v Lesní školce na Pohansku u Břeclavi (Macháček 2002) a jeho varieta od A. Balcárkové (Balcárková 2009). Hlavní formulář slouží k přehledu předmětů z jednotlivých nálezových celků, které jsou jeho entitou. Jednotlivé podformuláře ke každému typu předmětů slouží pro podrobnější popis. Hlavní formulář Lokalita: Všechny objekty pochází z lokality Vyškov-Legerní pole. Objekt: Číslo kontextu/nálezového celku. Rok: Rok provedení záchranného výzkumu – 2002. Inventární číslo: Obsahuje inventární číslo objektů pod ním zapsaných – předměty stejného typu obsažené v jednom kontextu byly zapsány pod jedním inventárním číslem. Popis: obecný popis předmětu z pohledu archeologa. Předmět: konkrétní termín pro předmět – brousek, nůž, mazanice, přeslen, jiné nerozpoznané. Materiál: druh materiálu, z nějž je předmět tvořen – kámen, keramika, železo, kost, paroh, mazanice. Stav: stav zachování předmětu po vyzvednutí – celý/fragment. Počet ks: Celkový počet kusů jedné kategorie předmětu v kontextu. Jednotlivé podformuláře se detailněji věnují jednotlivým typům předmětů, nalezených ve slovanských objektech na Legerním poli. Věnují se jejich měrným a fyzikálním vlastnostem, případně jejich bližšímu určení.
38
5.3 Slovanská sídliště a dům Slované hradištního období žili v otevřených osadách, které dosahovaly poměrně slušné velikosti i přes dvacet domků. Výrazným typem nacházených objektů jsou pozůstatky zahloubených jednodílných staveb – zemnice či polozemnice. Slovanské zemnice jsou značně zahloubené. Dochovány jsou případy zahloubení 0,5 až 1 m do podloží. Jejich plocha se pohybuje od 6 do 19 m 2. Jsou orientovány podle světových stran, přičemž otopné zařízení tvořené kamennou pecí je lokalizováno v severozápadním rohu. V době keramiky pražského typu se setkáváme s velkou sloupovou jámou při středu jižní stěny, považovanou za pozůstatek soch nesoucí hřebenovou vaznici. Její absence při severní stěně je vysvětlována užitím polosochy v severní štítové stěně z důvodu přítomnosti otopného zařízení. Podlahy obsahují často řadu malých jamek, indikujících zřejmě vybavení interiéru a nádoby zapuštěné do podlahy u pece, případně jámy na okrajích či ve stěnách, mající funkci zásobních a úložných prostor. Konstrukce stěn zřejmě zahrnovala všechny základní techniky – roubené, pletené i drážkové. (Vařeka 2004, 235). Tyto stavby se vyskytují i v následujících obdobích a přežívají až do staršího 13. století. Kromě kamenných pecí se vyskytují také pece hliněné, případně ohniště. Stále však přilepené k jednomu z rohů. Kůlové jamky se vyskytují v rozích nebo při stěnách, existují však i objekty zcela bez stop konstrukce. Na objektech z lokality Březno u Loun byl proveden rozbor naznačující možný vývoj zahloubených objektů napříč raným středověkem. Vzhled objektů z doby keramiky pražského typu byl již zmíněn výše. Další etapa z konce 7. až poloviny 8. století obsahuje osm až devět jednodílných zemnic v řadě podél říční terasy. Tyto objekty byly proti předchozím menší (5,6 – 10,8 m2) a také mělčí (zahloubení méně než 0,8 m). Objekty střední doby hradištní tvoří 23 domů, které jsou s dalšími 27 sídlištními jamami podél říční terasy. V této etapě jsou půdorysy, rozměry a zahloubení značně variabilní. Stejně tak došlo k odblokování polohy otopného zařízení. V mladohradištním období naráží identifikace staveb na problém nedostatku zahloubených objektů, z čehož vzniká předpoklad nadzemních staveb. Na sídlištích z 9. až 1. poloviny 13. století byla rozpoznána zástavba roubenými konstrukcemi, kde se již začíná uplatňovat model usedlosti složené z vyhřívané jizby
39
a chladné komory. Zejména na střední Moravě se pak vyskytují mělce zahloubené objekty oválného nebo nepravidelného půdorysu. Analogie mají v Polsku a severovýchodním Německu a jedná se zřejmě o relikty skladovacích jam pod podlahami nadzemních domů (Vařeka 2004, 237).
5.3.1 Depoziční a postdepoziční procesy M. B. Schiffer ve svém díle rozlišil dva základní druhy transformací archeologických jedinců. Jsou to transformace způsobené lidskou činností (c-transformace) a přírodními pochody (n-transformace). V naší zemi se touto problematikou zabývali zejména Evžen Neustupný (1986) a Slavomil Vencl (2001). Dle Neustupného (1986, 528) předměty sice obsahují informace o minulých živých kulturách, ale jejich současná podoba je výsledkem řady kvalitativních a kvantitativních transformací. V kvalitativním spektru se jedná o transformaci zánikovou, kdy předmět ztrácí svou funkci, význam a smysl, dále transformace polohové, kdy je přemístěn lidmi (například na smetiště) či přírodními jevy (splachy atd.) Při tom dochází i k transformacím destruktivním. Z kvantitativního hlediska se jedná zejména o transformaci fragmentarizační, kumulační a redukční. Zejména pro keramiku a osteologii je tento jev důležitý. Právě na ty nejvíce působí fragmentarizační transformace, a to díky jejich fyzikálním vlastnostem. I další předměty jsou závislé na kvantitativním hledisku v přímé závislosti na materiálu, z něhož byly zhotoveny, stejně tak jako na jejich ostatních kvalitách. Kumulace či redukce také záleží na tom, zda se nacházejí po svém zániku v lokalitě, která i nadále slouží lidské činnosti, či v lidmi nadále nevyužívaném prostředí. Problematikou odpadů a odpadových areálů se také zabýval Evžen Neustupný (1986, 496). Odpad rozlišuje na primární, tedy předměty, které zůstávají ležet na místě jejich zániku, sekundární, kdy místo uložení je odlišné od místa vzniku nebo používání a odpad terciérní, což je sekundární odpad přemístěný na další místo. Zvláštní skupinou je odpad de facto, kde se jedná o odpad, který nebyl nikdy formálně vyhozen.
40
Odpadové areály lze rozdělit na povrchové a podzemní (Neustupný 1996, 498). Dle Neustupného se předměty do zahloubených objektů dostávají především jako terciérní odpad, přemístěním z místa primárního či sekundárního uložení na povrchu. V praxi je často obtížné, ba nemožné odlišit míru přemístění odpadu, tedy odlišit autentické soubory od souborů vzniklých homogenizací (Vencl 2001, 605). Podle Vencla je pro kvalitu souborů v principu lhostejné, kolikrát byly soubory přemístěné, jelikož pro jejich složení je podstatnější, zda se prostor jejich nálezu skládal z jednofázového, či naopak polykulturního prostředí. Celá tato problematika je důležitá zejména proto, že každé prostředí působí svými vlivy na jedince různě a ze sledování těchto poznatků je možné vypozorovat další vztahy uvnitř zkoumané lokality. Je však nutné podotknout, že míra redukce archeologického materiálu je obrovská a to zejména u fragmentarizovaných celků (až 95%). U nádob je tak možné uvažovat o rozumném kvantitativním vztahu mezi počtem střepů a počtem nádob až u velmi rozsáhlých souborů (Pokorná 2007, 8).
41
6. Analýza materiálu 6.1 Keramika Na celém zpracování keramického souboru se podepsalo subjektivní hodnocení kvalit fragmentarizovaného celku, před kterým varoval už J. Macháček (Macháček 2002, 45). Subjektivita se projevila zejména při určování technologie a kvality materiálu, z nějž byl předmět stvořen. Základní surovinu pro výrobu slovanské keramiky představovala jílovitá hlína ochuzovaná různými přísadami, aby během sušení a výpalu nepraskala – pískem, slídou a někdy i keramickými příměsemi. Na základě etnologických paralel i archeologických pozorování při výzkumech se odhaduje, že jedna rodina obývající příslušnou chatu či zemnici spotřebovala ročně až 20 nádob a vlastní příprava potravy vyžadovala 4-6 nádob o průměrném obsahu 2 litry (Měřínský 2002, 159).
500 okraj
400
výduť
300
dno
200
torzo
100 0
Tab. 1: Poměr částí nádob ve zkoumaném materiálu
Celkem bylo zpracováno 557 fragmentů keramických nádob o celkové váze 16 160 gramů. Průměrná hmotnost fragmentů je tedy 29 gramů. Z toho bylo 97 okrajů (17,4%), 401 výdutí (72%) a 50 den (8,9%). Zbytek tvořily zvláštní kategorii, zejména torza celých hrnců, které byly nalezeny tři. Další, nezapočítanou kategorii tvoří skart a dva intruzivní fragmenty s vlešťováním.
42
Transformační procesy Na základě míry fragmentarizace keramického materiálu lze odvodit několik poznatků vztahujících se k lokálním depozičním a postdepozičním procesům. Můžeme ji využít k rozlišení primárního a sekundárního odpadu. „Pokud se keramika delší dobu nachází v kulturní vrstvě (především v její horní vrstvě, po které se chodí a na níž působí intenzivněji klimatické vlivy apod.), dochází k její výrazné kvantitativní redukci (až 95%) (Macháček 2001, 16). Největším úskalím je pro statistické vyhodnocení malý počet fragmentů. Fragmentarizaci je možno ze statistiky, v níž nebyly vždy zaznamenávány rozměry fragmentů, odvodit na základě jejich hmotnosti. Pro kategorii malých fragmentů jsem stanovil nejvyšší hmotnost 20g. Do kategorie středně velkých fragmentů spadají ty z rozmezí 20-100g a fragmenty nad 100g vedu jako velké. Na tomto základě pak mohu vysledovat, jaká kategorie fragmentů v kontextu převládá. 100% 90% 80% 70% 60%
nad100
50%
20-100
40%
pod20
30% 20% 10% 535
533
532
530
528
527
526
525
524
523
521
520
518
513
512
510
509
0%
Tab. 2 Váha fragmentů v kontextu (g)
Existenci nejdrobnějších fragmentů lze vysvětlit sekundární destrukcí, kdy byly svou přítomností ve stále aktivním prostředí pod vnějšími vlivy dále drobeny. Spadají sem i menší fragmenty ze střední skupiny. Naopak větší fragmenty tolik nepodléhaly po svém uložení vnějším vlivům, díky čemuž se více zachovaly.
43
Fragmentů pod 20 gramů bylo celkem 232. Nacházely se ve všech objektech s výjimkou kontextu 523. V objektech kde se vyskytovaly, s výjimkou objektu 526 a 535, tvořily minimálně 50% keramického materiálu. Objekt 510 byl tvořen pouze těmito fragmenty. V kategorii 21-99 gramů bylo celkem 146 fragmentů, tvoří tak 36% celého souboru a jedná se o přechod mezi drobnými a velkými kusy. Vyskytovaly se ve všech objektech. V objektu 523 byly výhradně fragmenty v tomto rozmezí, převážně však byly těsně nad hodnotou 26 gramů. Fragmenty nad 100 gramů jsou více dochované kusy keramických nádob, které tolik nepodléhaly sekundární destrukci.
Počet keramických fragmentů v kontextu 100 50 0 509 510 512 513 518 520 521 523 524 525 526 527 528 530 532 533 535
Tab.3 : Počet keramických fragmentů v kontextu
Váha keramiky v kontextech (g) 4000 3000 2000 1000 0 509 510 512 513 518 520 521 523 524 525 526 527 528 530 532 533 535
Tab. 4: Váha keramiky v kontextech v gramech
44
Průměrná hmotnost fragmentů (g) 60 50 40 30 20 10 0
509 510 512 513 518 520 521 523 524 525 526 527 528 530 532 533 535
Tab. 5: Průměrná hmotnost fragmentů v gramech
Rozložení keramiky Co se týče kvantitativního rozložení keramického materiálu po kontextech, je ho nejvíce v objektech určených jako chaty. V kontextu 524 je to 94 fragmentů o váze 3,5 kg, ovšem je nutno podotknout, že se jedná o zdvojenou chatu. V kontextu 530 je to 87 fragmentů o váze 1,78 kg. Více než jeden kilogram fragmentů obsahoval ještě kontext 518 (sklípek, 1kg), 521 (exploatační jáma, 1,4 kg), a 525, 526 a 532 (obilní jámy, 1,1 kg, 2,27 kg a 1,7 kg). Naopak žádná keramika nebyla ve dvou samostatně se nacházejících kůlových jamkách a v kontextech 509, 510, 513 a 523, kde bylo méně než 250 gramů keramiky. Jelikož se jedná o sídlištní a obilní jámy, lze z tohoto malého množství pochybovat o jejich sekundárním využití jako odpadních či skladovacích prostor. Zbývající objekty obsahující mezi 250 až 1000 gramy keramických fragmentů jsou sídlištní a obilní jámy, které byly zřejmě sekundárně využity k zahazování odpadu avšak ne v takovém množství jako u objektů s hodnotami nad kilo. I tak je viditelný rozpor mezi objekty, kde by se dalo očekávat kulturu bydlení a objekty, které by mohly posloužit jako odpadní prostor. V průběhu výzkumu navíc nebyla sledována vzájemná pozice mezi fragmenty a objekty byly vybrány naráz. Na každý fragment v kontextu většinou připadala průměrná hmotnost mezi 20 až 30 gramy. Vyskytly se i objekty, které tohoto rozmezí nedosahovaly, či jej překonávaly. Zde je opět problémem často nedostatečné množství fragmentů v kontextu. Tento nedostatek by měl poopravit graf (Tab. 2, str. 31), který zobrazuje poměr mezi fragmenty různých vah.
45
Technologie a materiál Po technologické stránce v souboru převládá keramika tvořená obtáčením, otázka síly formování je složitější, dá se však říci, že silné formování převládá. Místy kvalitativně přechází až do vytáčení. Data byla zaznamenávána jen u kategorie okrajů, kde je tento jev nejlépe pozorovatelný, z náznaků byl však patrný i na některých fragmentech z jiných částí nádob. V podstatě všechny fragmenty z okraje, kde je zaznamenáno, že technologie nebyla sledována, se dá počítat s jejich obtáčením, ať již silně, či slabě formujícím. Pokud byl u okraje sledován jiný způsob výroby, bylo toto podezření náležitě uvedeno. U velmi malého množství fragmentů (6 kusů) bylo pozorováno velmi hrubé zpracování, odkazující na jeho výrobu v ruce (objekt 513, 525 a 535). Stejně tak jen u čtyř kusů bylo pozorováno zpracování technikou vytáčení (objekt 524, 530 a 533). Tyto hodnoty jsou však jen přibližné z důvodů stavu dochování keramiky. Ještě větší komplikace nastaly při hodnocení entit z kvality použitého materiálu. Ve finální verzi je drtivá většina záznamů vedena jako HŠP – hrubá, špatně pálená keramika (309 případů). Realita je však komplikovanější. Většina fragmentů se pohybuje těsně v oblasti přechodu kategorie jemná a hrubá, neboť je sice víceméně jemná, ale jsou v ní i hrubší zrnka z ostřiva. Těch skutečně hrubozrnných je malé množství, avšak v zaznamenání hodné míře. Stejný problém vyvstává i v oblasti kvality výpalu. Skutečně špatného výpalu, kdy se keramika rozpadá při pouhém držení v ruce, je mizivé množství, tyto fragmenty zřejmě většinou podlehly zkáze již v depozici. Většina fragmentů spadá opět do přechodu dobře/špatně pálená. Je pevná, ale na lomu i povrchu jsou stále patrné jinobarevné oblasti zbarvení, způsobené nerovnoměrným výpalem. Je zde i malé množství střepů s vyloženě kvalitním výpalem, kde lze uvažovat i o redukčním (2 fragmenty z objektů 512 a 532), či oxidačním výpalu (4 fragmenty z objektu 524). Při srovnání s ostatními fragmenty se dá uvažovat o jejich importu z jiných, technicky lépe zajištěných dílen. Právě jednolitost kvalit většiny fragmentů vede k přesvědčení, že se jedná o lokální domácí produkci, kterou J. Macháček řadí podle D. Peacocka jako Household Production (Macháček 2001, 219). Slída Převažujícím prvkem v keramice z lokality je přítomnost slídy. Ze 402 evidovaných fragmentů nebyla zaznamenána jen v 51 případech. Souvisí s ní pravděpodobně nález 46
kvarcitu z objektu 526, který slídu obsahuje a mohl být využit při její výrobě. Jako keramická dílna mohl být využit objekt 530, což je chata s hliněnou a kamennou pecí, kde mohla být místní keramika pálena. Tuha Tuha byla přítomna na 7 keramických fragmentech, přičemž jeden jí obsahoval velké množství (objekt 513). Šest zbývajících se nacházelo v objektu 526. Otázkou tuhové keramiky je začlenění její přítomnosti v dataci. Obecně uznávaná teorie říká, že tuhová keramika se na Moravě objevuje až v 10. Století (Beranová-Lutovský 2009, 129), ale K. Černohorský ji zařazuje již do století 9. a dokonce vyslovil názor, že mohla být vyráběna už v 8. století (Nekuda 1984, 30). Výrazné užití tuhy je mladohradištním prvkem a vrchol jejího užití spadá do přelomu 12. a 13. století. Tuha tvořila charakteristickou složku hliněného těsta na celém území Moravy. Teritoriální rozšíření raně středověké tuhové keramiky se ve slovanském prostředí omezuje na území Moravy, Jižních Čech, jižního Polska, Rakouska a Bavorska (Nekuda 1984, 30). Tuha měla zabránit praskání nádob při pálení v pecích a při používání nádob u otevřených ohnišť. Měla také tmelící funkci. Tuhová keramika má zpravidla na vnější, ale někdy i na vnitřní straně jemný povrchový nátěr vypálený většinou do jemných odstínů hnědé a šedé barvy (Nekuda 1984, 31). Připálení Na dvanácti fragmentech byly přítomny stopy připálení. K tomu došlo buď při procesu výroby, nebo během jejich aktivního užívání, zřejmě však bylo příčinou konce jejich užívání. Morfologie Z morfologického hlediska lze keramiku roztřídit do tří základních skupin. Lahve, misky a hrnce. Členění lze využít pouze u okrajů, a to tak, že okraje kategorie A můžeme začlenit mezi misky a lahve, u ostatních už je toto začlenění spornější, avšak okraje z kategorie C by sem šly zařadit taktéž. Ostatní lze počítat k hrncům, záleží však také na rozměrech. Důležitý je také tvar okraje, pokud je vytažený, jedná se o misku s větší pravděpodobností, než pokud je převislý, či přehnutý.
47
Okraje Průměry okrajů nádob jsou velmi různorodé, nejvíce je jich v rozmezí 10 až 23 cm, největší pak dosahují až 33 cm v průměru. Hrnce pod 15 cm výšky se považují za stolní nádoby, nad 30 cm za zásobnice (Měřínský 2002, 159). To řadí většinu zde identifikované keramiky do kuchyňského mobiliáře. Většina okrajů se zachovaným hrdlem byla dvoukónické profilace s válcovitě seříznutými okraji, nechyběly ani miskovité tvary. Ve spektru celkem 101 okrajů převažovaly jedinci s prostým seříznutím kuželovitě či válcovitě (B1), kterých bylo 50, tedy 50%. Doplňují je okraje, které měly navíc vytaženou spodní (B2, 11 kousků, 10%) nebo horní hranu (B3, 1 kus, 1%). Dalšími fragmenty byly obyčejné zaoblené (A), kterých bylo 21. Periferně se vyskytují okraje ze skupiny C1 (2), D1 (4), D3 (1), E1 (1) a G2 (2). Hrdla navazovala na výduť většinou plynule. Vnější odsazení se vyskytlo pouze ve dvou případech z objektu 518 a vnitřní odsazení na jednom zlomku v objektu 521. Třicet tři okrajů bylo přehnutých, 25 převislých a 27 vytažených. Vytažené okraje jsou chronologicky citlivé tím, že se vyskytují do roku 1050 (Nekuda 1984, 35), což je přibližně doba, kdy byli z Moravy vytlačeni Poláci. Jsou roztroušeny po více objektech. Nelze je však striktně považovat za předměty datující objekty, ale pouze jeden z datačních faktorů. přehnutý převislý vytažený
512 0 0 3 3
518 4 0 0 4
520 0 2 1 3
521 1 2 3 6
524 8 4 2 14
525 4 1 4 9
526 3 3 1 7
527 1 1 2 4
528 2 1 0 3
530 5 8 3 16
532 5 1 5 11
533 0 0 3 3
Tab. 6a: Tvar hrdla
100% 80% 60%
vytažený
40%
převislý přehnutý
20% 0% 512 518 520 521 524 525 526 527 528 530 532 533 535
Tab. 6b: Poměry mezi tvary hrdla
48
535 0 2 0 2
33 25 27 85
Na sedmi okrajových zlomcích se objevila výzdoba. Na 4 fragmentech byla vlnovka na vnitřní straně (1x 525 a 526, 2x 530) na 3 fragmentech pak na vnější (2x 521 a 1x525). Podle L. Galušky je největší rozšíření takovéto výzdoby na Moravě v 9. a na počátku 10. století (Galuška 1987, 84). Dna Naměřené průměry den se pohybovaly od 7 do 19 cm, většinou kolem 12 cm. Šířka stěn byla u fragmentů zjišťována jen u okrajů v hrdlech a u den na podstavné straně. Okrajové fragmenty byly téměř všechny zařazeny mezi obtáčené a jejich tloušťka se pohybovala kolem 7-8 mm, nejužší okraje měly 5 a nejtlustší 12 mm. Tloušťka den na podstavné straně se pohybovala od 6 do 12 mm. Nejužší dna se dají v rámci užití nádoby zařadit do kategorie stolního nádobí, ty širší jako nádobí a nádoby užitné ve více funkcích. U den se naměřené průměry pohybovaly od 7 do 19 cm, většinou se pohybovaly kolem 12 cm. Dna jsou rovná, výjimečně mírně klenutá. Pouze na jednom exempláři je dochován zbytek plastické značky (524) a na dvou je značka technická v podobě kruhu po čepu obtáčecí desky (524, 526). U ostatních není fragment dostatečně dochován a lze z nich maximálně rekonstruovat podobu spodku nádoby. Výzdoba Výzdoba byla zastoupena typickými slovanskými motivy s častým zastoupením rýh, vlnovek, hřebenových pásů a vlnic. Ve dvou případech se vyskytl dokonce blučinský motiv výzdoby (524 a 532). Podle analýzy keramiky blučinského okruhu, je datována do druhé poloviny 9. století (Mazuch 2000, 106). Nejčastějším prvkem byly rýhy ať už samostatné, nebo v pásech vedle sebe o různé hustotě. Dalším poměrně častým prvkem byla hřebenová vlnice. Polovina hřebenových vlnic měla nepravidelný charakter. Plastická výzdoba byla přítomna na třech fragmentech ze dvou nádob (kontext 525 a 532), ve všech případech se jednalo o lištu. Výzdoba vpichy a záseky byla nejčastější v objektech 524 a 532, ale vyskytovala se ojediněle i jinde.
49
Jsou zde i další prvky citlivé na dataci, jako je hřebenový vpich, který se vyskytuje jen ve starší fázi mladohradištní keramiky do začátku 11. století (Nekuda 1984, 35). Prvky, které se vyskytují na keramice, jsou typické pro období středo- i mladohradištní, lokalitu tak lze zařadit na základě výzdoby do období středohradištního s intruzemi z doby mladohradištní. Nejmladší zlomky jsou z období před rokem 1050. Je však nemožné učinit konkrétní závěry, neboť lokalita nebyla prozkoumána v celku. Velikost většiny fragmentů také neumožňuje určit, o jakou část výzdoby se jedná. Zdali jde o kompletní motiv, či jen jeho část.
80
A
70
B C
60
D 50
E
40
F
30
G H
20
I 10
K
0
Tab. 6: Poměr výzdobných motivů podle hlavních typů
počet % Hřebenová výzdoba 85
38,99
Jednozubý nástroj
125
57,34
Kombinace
8
3,66
Tab. 7: Poměr mezi jedno- a vícehrotou výzdobou
50
Hřebenová vlnice Počet % A
16
25,4
B
18
28,57
C
2
3,17
D
1
1,59
F
26
41,27
Tab. 8: Typy hřebenové vlnice
Výška hř. vlnice Počet % Nízká
48
75
Střední
15
23,44
Vysoká
1
1,56
Tab. 9: Výška hřebenové vlnice
Hustota hř. vlnice Počet % Řídká
17
30,36
Středně hustá
6
10,71
Hustá
33
58,93
Tab. 10: Hustota hřebenové vlnice
Tradiční hřebenová výzdoba, zastoupená hřebenovou vlnicí a pásy, tvořila velkou část prvků zastoupených ve výzdobě. Největší část však tvoří výzdoba provedená jednozubým nástrojem. Výzdoba provedená kombinací vlnic a jednotlivých rýh tvoří malé procento. Tyto výsledky jsou však závislé na dochovaných zlomcích nádob a nemusí přesně odpovídat původnímu stavu.
51
Hřebenová vlnice se vyskytuje ve všech svých typech. Převažuje nepravidelná (F), ale velké zastoupení má i skloněná (B) a pravidelná (A). Okrajově se pak vyskytne i vlnice zašpičatělá (C) a dokonce jedna starohradištní (D) z objektu 512. Na výšku převažuje nízká vlnice (48 případů), střední je přítomna na 15 fragmentech a vysoká vlnice se objevuje jen na jednom fragmentu. Hustota kladení vlnice je pak velká ve 33 případech, střední v 6 a řídká v 17 případech. Nižší číslo u hustoty vlnice je způsobeno nemožností vyčíst ji z některých fragmentů, jelikož na nich byla dochována jen část zvlnění. Výzdoba jednohrotými nástroji se skládá z rýh, vlnovek, záseků, samostatných vpichů a různých kombinací. Nejčastěji se vyskytovaly samostatné rýhy (78 fragmentů, typ D), samostatné vlnovky se objevily na 15 fragmentech typu E. Na 20 fragmentech byly přítomny jak rovné rýhy, tak vlnovky (typ F). Na dvou fragmentech se objevil hřebenový ornament společně s rýhami či vlnovkami (typ G). Typ vlnovky Počet % A
12
35,29
B
10
29,41
D
2
5,88
G
10
29,41
Tab. 11: Typy vlnovek
Hustota vlnovky Počet % Řídká
6
17,14
Střední
4
11,43
Hustá
25
71,43
Tab. 12: Hustota vlnovky
52
Výška vlnovky Počet % Nízká
20
57,14
Střední
13
37,14
Vysoká
2
5,71
Tab. 13: Výška vlnovky
Výzdoba vpichy se objevila ve stejném množství tří vzorků v hřebenovém (H1) i jednohrotém (H3) provedení. Navíc zde byly okrajově přítomny záseky (I) a široké ploché žlábky (K). Šířka rýhy se dělí hranicí 3 mm. Rýhy byly úzké na 151 fragmentech, široké byly jen na 46 kusech. Úzké i široké rýhy se vyskytly na 13 střepech. Vzhledem k tomu, že většina keramiky se vyznačuje jistou uniformitou, ať je to již kvalita výpalu a materiálu, či výzdobné prvky, které jsou nádoba od nádoby unikátní, avšak stále v duchu hradištních tradic, je ze všech poznatků patrné, že buď zde, nebo v blízkém okolí působila místní keramická dílna, která produkovala zboží pro místní pokrytí, které rozšiřovalo několik importovaných nádob. Typologie Podle Macháčkova systému jsem selektoval přítomnost několika jím popsaných skupin nádob. Plně klasifikovatelných bylo jen 38 fragmentů, z toho tři torza hrnců. Vyskytovaly se zejména v chatách 524 a 530. Proto jsem systém využil jen k analytickému zhodnocení. Sám autor píše, že v jeho typologii nehraje chronologie žádnou roli. Důvodem mu je fakt, že „keramické skupiny od sebe nejsou většinou ostře odděleny, prolínají se a existuje mnoho nádob ležících na hraně mezi nimi“ (Macháček 2002, 141). I tak by se dalo v jeho skupinách G a H s datací počítat, neboť G je tuhová keramika, kterou můžeme přičíst době mladohradištní a H je keramika se starohradištními prvky. Při porovnání s typy rozpoznanými na poloze Břeclav-Pohansko se objevili zástupci typologických skupin A_E, B2, C, C2, E, F, G a H. Nejvíce fragmentů odpovídalo skupině E (8), a F (6). Nacházely se shodně v kontextech 518 (2×E, 1×F) a 524 (2×E, 2×F). Samostatně byla 53
sk. E v kontextech 530 (3x) a 532 (1x). Sk. F se vyskytla po jednom exempláři v kontextu 521, 526 a 528. Další početní zástupci byli u datovatelných skupin G a H. Tuhová keramika skupiny G se vyskytla v jednom exempláři v kontextu 513 a v šesti fragmentech v kontextu 526. Skupina H, která by měla odpovídat starohradištnímu období, byla přítomna ve 4 kontextech, což je však dáno též zahrnutím v ruce robených fragmentů. Byla tak sledována v kontextech 512(1x), 513(1x), 525(2x) a zejména 535 (3x). Za zmínění stojí ještě skupina C2, která se objevila ve čtyřech exemplářích v kontextech 526 (1x), 533 (1x) a 530 (2x). Skupiny A_E, B2 a C byly přítomny každá po dvou exemplářích. Vyhodnocení keramiky ve vztahu k objektům Na lokalitě byly vzájemnou geografickou polohou rozpoznány tři skupiny objektů a jeden, nacházející se samostatně. Mezi těmito skupinami se objevily rozdíly ve skladbě keramického materiálu, dobře rozpoznatelné v tabulkách porovnávajících výzdobné a morfologické prvky nádob (příloha 9.2). Tyto rozdíly by mohly napomoci k jejich dalšímu oddělení. Samostatný objekt 535, identifikovaný vedoucím výzkumu jako možný pozůstatek žárového hrobu je výzdobou zastoupen pouze hřebenovými pásy a vlnicemi, které jsou všechny pravidelné. Okraje zde jsou převislé. Zakončeny jsou všechny zaoblením (A). První skupinou jsou kontexty 509, 510, 512 a 513. Výzdoba se soustředila převážně na hřebenové vlnice a hřebenové pásy. Ve všech objektech se však vyskytl minimálně jeden fragment s rýhami (D2). Pouze jeden fragment nesl výzdobu (pravidelnou) vlnovkou a jeden výzdobu záseky. Vlnice v objektu 512 byly skloněné a je odtud i jediný exemplář starohradištní vlnice z lokality. V objektu 513 byla vlnice nepravidelná. Nejvíce se odlišovaly zdejší okraje. Kromě často se vyskytujícího typu A se zde nachází typy D1 a E1, které se s jedinou výjimkou nikde dál na lokalitě nevyskytují. Všechny tři okraje z objektu 512 jsou vytažené. Druhou skupinou jsou objekty 518, 520, 521 a 523, soustředěné kolem halštatské (?) zemnice 522. Kategorizovat ji je možné pouze ze tří objektů, neboť pět střepů z objektu 523 neneslo žádnou určující výzdobu. Motivy byly opět tvořeny hřebenovou výzdobou a výzdobou rýhami a vlnovkami, přibyl i fragment zdobený hřebenovými vpichy (H1). Vlnice
54
zahrnovaly všechny tvarové kategorie, vyjma starohradištní, vlnovky byly nepravidelné, jedna z objektu 518 zašpičatělá. Okraje byly přehnuté (3), převislé (2) i vytažené (4). Jejich ukončení bylo zaoblené (A) i seříznuté kuželovitě či válcovitě prostě (B1), nebo s vytaženou spodní hranou (B2). Popřípadě prostě nálevkovitě (C1) nebo vodorovně prostě (D1) či s vytaženou vnitřní hranou (D3). Třetí skupina zahrnuje objekty u chat 524 a 530. Jedná se tedy o objekty 524, 525, 526, 527, 528, 530, 532 a 533. Výzdobně tyto objekty zahrnovaly všechny kategorie, které se na lokalitě nalezly (viz příloha 9.2). Výrazný je zde nárůst výzdobných prvků vpichy a záseky. Vlnice byly nejčastěji symetrické či skloněné a časté byly i nepravidelné. Zašpičatělý byl jen jeden exemplář. Stejně tak vlnovky byly primárně symetrické či skloněné. Méně bylo nepravidelných a zašpičatělá byla opět jen jedna. Okraje byly hustě zastoupeny přehnutými převislými i vytaženými tvary. Vyskytovaly se jen typy A a všechny podskupiny typu B, přičemž typ B3 jen v jednom exempláři. V Objektu 526 se výjimečně objevil vyhnutý a vytažený typ G2. I přes malé množství nálezů lze vysledovat, že usedlosti se mezi sebou v detailech odlišovaly výzdobnou a tvarovou skladbou keramiky. Výrazný rozdíl je patrný v zakončení okrajů mezi první a třetí skupinou, které se typově téměř vůbec nepřekrývají. Mezičlánkem mezi nimi je prostor mezi objekty 518 až 523, tedy druhá skupina kde se obě skupiny zakončení vyskytují. I výzdoba je v první skupině značně omezenější. Je to však možná dáno i charakterem objektů a nálezů v nich, protože ve třetí skupině se vyskytovaly i objekty podstatně bohatší na nálezy a zejména pak zemnice. Úskalím je i fakt, že většinu fragmentů nelze spojit do větších celků. Úplně bokem pak stojí objekt 535, který zřejmě nemá s osadou materiálově příliš společného.
55
Obr 4.: Seskupení usedlostí podle technologických kvalit keramických skupin, fialově zvýrazněny objekty, v nichž byla přítomna tuhová keramika (zachovány halštatské objekty 522 a 529)
Krom výše uvedených specifik se v některých objektech vyskytly další faktory, které stojí za to připomenout a blíže se jimi zabývat. Jedná se například o intenzitu postdepozičních procesů, které zapříčinily větší či menší fragmentarizaci keramického materiálu. Jak již bylo zmíněno výše, ve většině objektů tvořil materiál pod 20 gramů váhy minimálně 50% veškeré přítomné keramiky. E. Neústupný předpokládá, že do zahloubených objektů se odpad dostává až druhotně, jako terciární (Macháček 2001, 14; Neústupný 1996, 494). Tyto drobné fragmenty se sem tedy mohly dostat například formou splachů ze svého původního, nepříliš vzdáleného uložení, či odpadnutím z většího fragmentu přímo na místě. S tímto předpokladem lze operovat i proto, že materiál, technologie ani výzdoba drobných fragmentů se od větších výrazněji – až na výjimky – neliší. Na lokalitě se vyskytují dva objekty, kde je poměr drobných fragmentů výrazně nižší. Jedná se o objekt 523, kde nejsou přítomny vůbec a 535, kde je jejich podíl jen 25%. Tyto hodnoty může zkreslovat fakt, že v objektu 523 bylo jen 6 fragmentů a v objektu 535 jich bylo 9 z maximálně 4 nádob. V případě kontextu 535 je to možné spojit s jeho určením jako pozůstatku žárového hrobu. Od ostatních objektů je mírně vzdálen a nesouvisí s nimi. Také objekt 523 je od ostatních vzdálen několik metrů. Zdejší keramika převážně těsně přesahovala hmotnost 20 gramů, a proto spadá už do střední kategorie. Prakticky jsou však zdejší nezdobené fragmenty většinou malé a nejtěžší kus je 66 gramů vážící zlomek dna. Dalším faktorem je přítomnost tuhy v keramice. Na lokalitě byly tuhové fragmenty přítomny jen ve dvou kontextech. Jeden fragment s velkým obsahem grafitu se nacházel 56
v objektu 513. Mezi 9 fragmenty tvořil 11%, je však zřejmé, že se jedná o pouhou intruzi nekorespondující s ostatními nálezy. Ostatní fragmenty s příměsí tuhy se nacházely v počtu šesti kusů v objektu 526. Mezi 41 fragmenty to znamená 14,6%. Jelikož se však jedná o větší množství fragmentů, které mohou být i z více nádob a jelikož se další takové nenašly v žádném z okolních kontextů, je možné je pokládat za platnou součást nálezového celku. Tím by na základě určení tuhové keramiky jako mladohradištního prvku posunuly dataci tohoto objektu do 10. století. Ze zásobnice, kterou tento objekt byl, však byla vykopána pouze polovina, neboť její zbytek se nacházel již mimo vyměřenou plochu výzkumu. 6.1.1 Technická keramika Přeslen je předmět, nejčastěji z vypálené hlíny či kamene, užívaný jako závaží v textilním průmyslu. V celém souboru byly přítomny dva keramické přesleny. Pouze jeden byl nalezen v chatě (530), druhý se nacházel v obilní jámě (525). Přeslen z chaty byl na kvalitativně vyšší úrovni. Byl symetričtější a byl zdoben rýhami. Druhý předmět byl značně primitivnější, avšak ke svému účelu mohl sloužit zrovna tak dobře. 6.2 Mazanice Mazanicí označujeme hlínu se záměrnou organickou příměsí hlavně plev a slámy, a někdy též neplastických složek (úlomky hornin a písek), u nichž můžeme určit primární nebo sekundární původ (Vařeka 2001, 262; Sotáková 2007, 11). Mazanice je často jediným pozůstatkem nezachovaných objektů. Nachází se ve formě zlomků i rozsáhlých souvrství. Používala se k omazávání stěn a ze zpevněných úlomků dochovaných na místě vypálených staveb lze přiblížit jejich konstrukční prvky. U staveb, které nezanikly požárem, se mazanice dochovávají zejména v oblasti otopných zařízení. Rozlišit mazanici ze stěn a z otopného zařízení je téměř nemožné a lze to postihnout pouze z podrobné terénní dokumentace a kontextů. Na lokalitě Vyškov-Legerní pole však vzhledem k použité metodě a dostupným možnostem k žádnému detailnímu dokumentování polohy fragmentů mazanice nedošlo. Hliněný materiál odborně zpracovala Mgr. Martina Zavadilová. K analýze bylo předloženo celkem 4884 g materiálu určeného jako mazanice (4134 g) včetně jednoho předmětu určeného jako pekáč (750 g). Analýza byla vyhodnocena podle deskriptivního systému uváděného v magisterské práci Martiny Zavadilové (Sotáková 2007).
57
Vlastnosti současného stavu mazanice mohou napovědět o jejím užití, případně o zániku objektu. Materiál se dělí do tří kategorií podle kompaktnosti. Stejně tak i výpal je dělen na tři stupně podle lámavosti v nepřímé úměře (čím větší žár, tím hůře se láme). Na lokalitě nebyla zastoupena málo kompaktní, lehce se drolící a lámající mazanice, která neprošla žádným nebo jen slabým výpalem. Barva
Materiál
Výpal
Celkem Hmotnost
Světle oranžová
2
2
302
Světle oranžová
2
3
3720
Světle oranžová
3
3
22
Tmavě oranžová
2
2
89
Tmavě oranžová
2
3
188
Tmavě oranžová
3
3
447
Tmavošedá
2
2
83
Tab. 14: Barva, materiál a výpal objektů z lokality Vyškov-Leg. Pole Materiál – 2 = Středně kompaktní, málo se drolící; 3 = kompaktní, homogenní, nedrolící se; Výpal – 2 = střední, obtížněji se lámající; 3 = silný, materiál prošel velkým žárem
V drtivé většině se jedná o žárem prošlé entity (89,6%), včetně pekáče, které jsou většinou vypáleny na střední kompaktnost. Nabízí se však otázka, zdali byl při záchranném výzkumu sesbírán veškerý materiál a zdali se vůbec citlivější fragmenty mohly dochovat. Fragmenty z lokality obsahovaly pouze jeden typ obtisků konstrukcí v mazanici a to obtisky prutů (skupina C). Další dvě skupiny zahrnovaly fragmenty bez obtisků, ale se zachovaným lícem (skupina F) a zlomky beze stop konstrukčních prvků (skupina G). Celková hmotnost (g)
C (%)
F (%)
G (%)
4134
70,5
24,8
4,7
Tab. 15: Procentuální zastoupení typů obtisků z lokality (nejsou započteny zlomky pekáče z obj. 520)
Z tohoto souboru vyplývá umístění mazanice na proutěném objektu, zřejmě pletené konstrukci. Pro pletené konstrukce obecně převládá názor jejich užití hlavně na hospodářské stavby a na zemnice, což je přes hypotetičnost této teorie pro tuto lokalitu platné.
58
Maximální průměr prutu pro skupinu C stanovila magistra Zavadilová na 2 cm. Větší průměr už řadila mezi kulatiny (skupina A). Skupina C má 7 podskupin, z nichž byly na lokalitě přítomny 2, které se ještě dále dělí. Druhé číslo značí počet obtisků a třetí doplňuje jemnější typologii (viz Sotáková 2007, 39nn).
Celkem Typ
Hmotnost
C.1.1.2.
33
C.1.1.4.
278
C.1.2.1.
790
790
C.1.2.2.
294
214
C.1.3.4.
674
556
C.1.4.2.
280
280
C.1.5.2.
208
208
C.1.5.3.
225
225
C.8.1.1.
31
C.8.2.1.
72
72
C.8.2.2.
30
30
F.1.1.1.
971
F.3.2.1.
56
G
192
78
zlomky pekáče?
750
750
Typ objektu
512
518
520
521
524 525
526
528
530
532
533
33 106
37
21
114
28
52
118
31
39
520
139
52
23
190
8
56
OJ
SJ
11
38
10
33
22
529
SJ
SJ
Ch
OJ
OJ
OJ
Ch
OJ
SJ
Tab. 16: Zastoupení jednotlivých typů v objektech – na základě hmotnosti (v gramech).
Do podskupiny C.1.patří jednostranné obtisky prutů se zachovalou vnější stranou, zatímco podskupina C.8. zahrnuje zlomky bez vnější lícové strany. U skupiny F, na které se nenachází žádné obtisky, ale mají vnější stranu, rozlišuje čtyři podskupiny. Na lokalitě se vyskytovaly dvě. Byly to úlomky s jednou vnější stěnou a hlazeným povrchem (F.1.1.1.) a fragmenty polokruhovitou vnější stranou zaoblenou do špice a hlazeným povrchem (F.3.2.1.). Skupina G jsou, jak již bylo výše zmíněno, amorfní zlomky bez možnosti typologického zařazení.
59
Objekt
C
F
G
zlomky pekáče
512
73,103448
36,79245283
0
0
518
81,382026
22,87725473
0
0
520
0
0
9,420289855
90,57971014
521
0
0
100
0
524
46,686747
41,86746988
11,44578313
0
525
67,741935
0
32,25806452
0
526
0
100
0
0
528
57,407407
42,59259259
0
0
530
0
88,17204301
11,82795699
0
532
97,192982
2,888086643
0
0
533
70,27027
0
29,72972973
0
Tab. 17: Procentuální zastoupení typů otisků v objektech (C-obtisky prutů, F-vnější strana zachovalá, G – atypické mazanice bez obtisků, zahrnuté i zlomky pekáče).
Z přehledu zastoupení mazanice v objektech lze uvažovat o jejich přibližné podobě.
Obr. 5:Objekty s provedenou analýzou mazanice. (Červeně – obtisky prutů, modře – přítomna mazanice bez obtisků)
Z výsledků vyplývá, že jediný doložený konstrukční prvek je užití prutů, pravděpodobně jako součást pletené konstrukce stěn. Obecně převládá názor, že se tato konstrukce používala hlavně na hospodářské budovy a také na zemnice (Sotáková 2007, 25). Tato hypotéza se na této lokalitě potvrzuje.
60
6.3 Kamenné předměty Z objektu 526 a 530 byly vyzvednuty celkem čtyři ne v celku dochované předměty z kategorie kamenné broušené industrie. Užití předmětů bylo s nejvyšší pravděpodobností za účelem broušení, jedná se tedy o brousky. Drobné brousky mohly být používány v každé domácnosti
k přibrušování
železných
nástrojů,
zejména
nožů.
Podle
předběžné
makroskopické analýzy provedené Mgr. Janem Petříkem se jedná o prachové břidlice pravděpodobně kulmského stáří pocházející přímo z oblasti Drahanské vrchoviny, jejíž nejbližší výchozy se nachází v nedalekých svazích. Nejbližší moderní lomy jsou pod Zelenou Horou a v Drysicích. Dalším nerostným nálezem byl kus kvarcitu (objekt 526), který zřejmě souvisí s výrobou keramiky, neboť zdejší keramika nesla ve většině případů stopy slídy, kterou kvarcit obsahuje. Byl tedy zřejmě využit jako ostřivo a výzdobný prvek štípáním a drcením do keramické hmoty. Nejbližší výskyt kvarcitu je taktéž v prostoru Drahanské vrchoviny a Moravského krasu. 6.4 Kovy Na lokalitě se ve slovansky datovaných objektech 524 a 530 nalezly dva malé silně zkorodované nože. Nože mají čepele dlouhé 80 a 114 mm. Z jejich velikosti lze tedy usuzovat, že se jednalo o užitkové nože různorodého určení od kuchyně, přes zemědělství po řemeslo. Po tvarové stránce mají rovný hřbet k hrotu mírně zkosený a rovné ostří k hrotu obloukovitě zvednuté. Známky opotřebovanosti, konkrétně prohnutí ostří, nebyly na artefaktech pozorovány. Na nožích ani nebyla pozorována krevní rýha. Pro funkci nože mělo význam, byl-li trn u kořene úzký či široký. Nápadně široké byly použitelné v řemeslu, nápadně úzké naopak jako stolové (Vignatiová 1992, 67). Z dochovaného kompletního nože leze i na základě tohoto usuzovat na jeho univerzální funkci. 6.5 Osteologický materiál Zpracování zvířecích kostí a zubů provedla Mgr. Gabriela Dreslerová. Celkem se jednalo o 356 fragmentů z 11 objektů. Bylo určeno lehce přes 50% všech kostí, avšak v hmotnostním poměru bylo určeného materiálu přes 80%. Jednalo se o šest zástupců domácí fauny a jednoho jelena zastoupeného parohovou schránkou. 61
6.5.1 Zvířecí kosti1 Nejčastější druhy na lokalitě zastoupené v osteologickém materiálu jsou tur a prase, jejichž podíl je co do počtu obdobný. V případě hodnocení podílu dle hmotnosti dosahují kosti tura téměř trojnásobku hmotnosti prasečích kostí. Ve výrazném odstupu se pak na dalších pozicích vyskytují kosti ovce/kozy a kura. Ojediněle se zde také vyskytly kosti psa a koně. Nejčastěji byly zastoupeny kosti z hlavy a zuby. Tur byl zastoupen téměř v kompletní kostře. Na kostech je také možno sledovat některé tafonomické změny. Na osmi kostech se objevilo okousání masožravcem, na čtyřech se vyskytují barevné změny způsobené ohněm a jedna kost byla rozseknuta. Co se týče určování stáří, hodnoceného dle stavu srůstu epifýz k diafýzám dlouhých kostí a stavu prořezání a abraze zubů, lze říci, že většina kostí pochází z dospívajících a dospělých jedinců, mezi nimi však jsou i kosti mláďat. Zejména v případě prasat, kde je jeden fragment kosti ze selete mladšího než rok a šest fragmentů z jedinců mladších než dva roky. V jednom případě je zde také kost dospívajícího tura mladšího čtyř let. Z těchto poznatků lze v případě kosterního materiálu vyvodit, že se jedná o pozůstatky stravy vesničanů, které po jejich zahození také mohli okusovat místní psi.
6.5.2 Parohová schránka Mezi nálezy se vyjímá parohová schránka typu T z objektu 524, což jsou dvě superponované čtvercové zahloubené chaty ze středohradištního období. Duté
trojcípé
parohové
předměty
jsou
výrobkem
objevujícím
se
v předvelkomoravském období, které se využívaly i v období středohradištním. V novověku byly vyráběny a využívány jako prachovnice. Proto se uvažuje o jejich užití k uchování a osobnímu transportu sypkých materiálů, jako byla například sůl. Vyskytují se především
1
Osteologický materiál zpracovala Mgr. Gabriela Dreslerová a kompletní zpráva je připojena v příloze.
62
v sídlištních nálezech. Moravské nálezy schránek jsou nejhojnější v Mikulčicích. Datovány jsou od konce 7. do počátku 9. století. Pro velký počet nalezených polotovarů se zde uvažuje o jejich výrobě. Chronologický vývoj může odrážet jejich zdobení, které se stává u mladších nálezů složitější (Měřínský 2002, 468). Parohová schránka je zdobena pravidelnými vrypy na dvou koncích, třetí zakončení je poškozeno a nenese žádné stopy výzdoby. Zorientujeme-li paroh podle předpokládaného směru růstu, pak na spodním okraji je výzdoba vrypy vedena ve dvou řadách, zatímco u horního okraje je tvořena třemi řadami nahusto kladených vrypů. U horního i spodního konce se nacházejí čtyři do kříže řešené provrty pro uchycení či zajištění konců. V poškozené boční větvi parohu je patrný náznak jedné dírky po provrtu.
63
7. Závěr Lokalita je známa od 60. let, kdy ji do literatury uvedl J. Meduna jako laténskou (Meduna 1964). Intenzivní výzkum zde probíhá až od roku 1997 s rozvojem průmyslové zóny. Nejhojněji jsou zde zastoupeny objekty z pozdně halštatského a časně laténského období, dále se tu vyskytují objekty z eneolitu a doby římské. Své místo zde má i slovanská osada, jejíž prozkoumaná část byla předmětem této práce. Z výsledků vyplývá, že lokalita Vyškov-Legerní pole je ve stavu v jakém je dosud prokopána obyčejnou zemědělskou osadou, nevyjímající se z raně středověkého osídlení našich zemí. Keramické fragmenty lze chronologicky rozdělit na tři kategorie. Jednak starohradištní z objektu 535, jednak středohradištní ve všech objektech sídliště a mladohradištní intruzi. Keramika byla zřejmě lokální produkce a vyznačovala se dostatečnou kvalitou pro denní využití. Většina střepů obsahovala slídovou příměs, která mohla mít souvislost s nalezeným kusem kvarcitu. Další příměsi, jako je tuha, se vyskytly v malém množství interpretovatelném jako intruze z mladohradištního období. Na základě zachyceného keramického materiálu lze objekty datovat do doby středohradištní, ale lidskou přítomnost na lokalitě lze díky mladohradištním nálezům předpokládat i v pozdějším období, zejména před rokem 1050. V tomto období už však objekty zanikly a obyvatelé se přesunuli do jiných míst. Vzhledem k promíšenosti materiálu a jeho nečlenění po vrstvách, které však byly zachyceny, je nemožné určit postavení mladohradištních fragmentů. V případě zásypu zásobních jam je však možné předpokládat jejich využití v obou etapách, neboť se v něm vyskytovaly fragmenty z obou období, kdy postupně zanikaly. Nejstarším objektem je kontext 535, který M. Šmíd interpretoval jako možný pozůstatek žárového hrobu (Šmíd 2003b). Objekt je na základě nalezeného keramického materiálu datován jako starohradištní. Nachází se západně od zkoumaných slovanských usedlostí. První objekty těchto usedlostí se nacházejí zhruba 10 metrů východně od něj. Jde o dvě zemnice a jejich hospodářské příslušenství. První z těchto zemnic, kontext 530 se nachází přesně na místě pozdněhalštatského hliníku (kontext 529). Chata obsahovala kromě klasického kamenného otopného zařízení i předsazenou hliněnou pec, která mohla sloužit k výrobě lokální keramické produkce. Kontext 524 jsou vlastně dvě chaty. Obě jsou středohradištního stáří. Materiál z nich však byl brán jako jeden celek, protože tak byl 64
i objekt kopán a jeho rozčlenění se projevilo až v průběhu odkryvu. Starší z nich je severozápadní objekt, mladší, jihovýchodní jej porušuje. Objekty obsahovaly 3,5 kg keramického materiálu a výjimečná byla i přítomnost železného nože a zdobené parohové schránky. Další skupina objektů se nacházela dále na východ. V ní byly zachyceny pouze sídlištní jámy, zde odkrytá zemnice byla datována do pozdně halštatského období. Je možné, že se jedná o hospodářský prostor náležející k nezachycené usedlosti. Třetí skupina, dalších asi 40 metrů jihovýchodně od předchozí, je zachycena také pouze v hospodářských jámách a samotná chata bude zřejmě mimo prostor výzkumu. Nachází se zde i několik nedatovatelných objektů, které by mohly, ale i nemusely souviset s dobou hradištní. Jsou to samostatně stojící kůlová jamka a ohniště bez nálezů. Prostor slovanského osídlení na lokalitě je zachycen jen v průběhu silnice. Jeho okolí, kde by se mohly a měly nacházet další objekty, dosud nebylo prozkoumáno. I tak je zřejmé, na jakém prostoru se budou další případné objekty sídliště vyskytovat, neboť je ohraničen výzkumy, kde již Slované sledováni nebyli a vodotečí Marchankou. Co se týče běžného života na lokalitě, lze z množství zvířecích kostí částečně rekonstruovat živočišnou stravu zdejších obyvatel. Víme tak, že chovali ovce/kozy, dobytek, kur a taktéž prasata. Vyskytly se tu i kosti psů a na několika kostech byly zjištěny otisky jejich zubů. Jedna kost koně by mohla svědčit o jeho přítomnosti, ale jiné doklady o nich nemáme. Divoká zvěř, nepočítáme-li několik kostí blíže neidentifikovatelných ptáků, je zastoupena pouze parohovou schránkou z jelena. Přímé doklady lovu tedy nemáme. Rostlinnou produkci dokládá přítomnost zásobnic – obilních jam. Zcela výjimečně se na lokalitě vyskytly čtyři kamenné brousky a dva kovové nože. Nejsou však ničím specifické a byla jim proto věnována okrajová pozornost. Na základě prostorové analýzy rozmístění objektů je možné uvažovat o zhruba dvou či třech více či méně odkrytých usedlostech. Ty jsou na sebe nakumulovány v centrální části výzkumu. Můžeme předpokládat, že v každé zemnici žila naráz jedna rodina o přibližně 4-5 jedincích, což vede k hrubému odhadu 15 hlav. Jedná se však o malý výsek na jistě hustěji zalidněné ploše. Ke každé usedlosti přináleželo několik užitkových objektů. Obilní jámy, sklípky a hnojiště a finální fáze všech - odpadové jámy.
65
Mezi jednotlivými usedlostmi je patrný rozdíl mezi užitou keramikou. Objekty na východě a západě lokality obsahovaly zakončení okrajů, která se svým výskytem navzájem prostorově nepřekrývala. Stejně tak i charakter převládající výzdoby je na západě lokality bohatší. Rozčlenění keramických skupin je shodné s prostorovým. Je tedy možné, že se jednotlivé usedlosti alespoň částečně časově nepřekrývaly. Pro přesnější a jistější závěr však není materiál a jeho kvantita dostatečně reprezentativní. Vývoj je kromě mladohradištní přítomnosti keramiky, která je spíše intruzivního charakteru, patrný ještě v kontextu 524 v superpozici dvou chat. Materiál celého kontextu odpovídá středohradištnímu období. Nachází se zde torzo hrnce s blučinským motivem výzdoby (kategorie F5), což odpovídá období zhruba poloviny 9. století (Mazuch 2000, 105). Byla zde taktéž přítomna ona parohová schránka. Ty se na Moravě vyskytují v předvelkomoravském období do počátku 9. století (Měřínský 2002, 468). Může se však jednat o archaický, déle užívaný předmět. Druhý fragment s blučinskou výzdobou se nacházel v obilní jámě 532. Nejmladší prvky na lokalitě by mohly pocházet ze starší fáze mladohradištního osídlení, které však v okolí dosud nebylo určeno. Jde o několik fragmentů tuhové keramiky a častá vytažená hrdla. Analýza mazanice doložila pouze jeden typ konstrukčního řešení. Obtisky prutů svědčí o pletené konstrukci. Oproti nedalekému správnímu centru na Zelené hoře, kde je doloženo několik požárových vrstev, které zničily velkomoravské i po něm následující opevnění, lze na základě výplní objektů na Legerním poli, kde požárové vrstvy chybí, usoudit, že lokalita nezanikla při násilných nepřátelských akcích, ale byla vyklizena. Tomu nasvědčuje i poměrně chudý inventář nálezů skládající se zejména z odpadního materiálu. Zřejmě k tomu došlo za účelem přemístění obyvatel na jiné místo. Lze se tedy domnívat, že zdejší osadníci přesídlili a nejbližším možným kandidátem je současné okresní město Vyškov, ležící u sousedního toku, řeky Hané, do které se vodoteč lokality Legerní pole – Marchanka vlévá a na jehož území se našlo i několik dalších lokalit ze slovanského období. O Vyškovu je první zmínka z roku 1141, ovšem jistě existoval již před tímto datem (Nekuda, 1965). Nejmladší fragmenty z lokality pochází z období před rokem 1050, většinou však jejich obecná datace spadá do druhé poloviny 9. a první půle 10. století. K opuštění lokality tak na základě keramiky došlo někdy v průběhu starší fáze mladší doby hradištní, o čemž svědčí malé zastoupení tuhové keramiky pro toto období typické. 66
Ze slovanské lokality byl zachycen jen zlomek a další neodkryté objekty by mohly napomoci k bližšímu poznání zejména časového zařazení lokality. Z dostupného materiálu považuji objekty za dostatečně prozkoumané. Bohužel klasická metoda záchranného výzkumu zabránila rozčlenění materiálu podle vrstev, což by mohlo napomoci k zařazení mladohradištních fragmentů, i přes to jsou dle mého názoru zjištěné výsledky dostačující.
67
8. Literatura a seznam zkratek 8.1 Literatura Bálek, M. – Berkovec, T. – Kos, P. – Lečbych, M. – Matějíčková, A. – Parma, D. – Přichystal, M. – Šmíd, M. 2003: Předběžné výsledky první etapy záchranného archeologického výzkumu v trase dálnice D1 Vyškov – Mořice. PV 44/2002, 137-150. Balcárková, A. 2009: Raně středověké osídlení na lokalitě Olomouc-Slavonín-"Horní Lán". Rukopis magisterské diplomové práce. Brno. Beranová, M. – Lutovský, M. 2009: Slované v Čechách, Archeologie 6. – 12. století. Praha. Bialeková, D. 1980: Návrh chronológie praveku a včasnej doby dejinnej na Slovensku. Slovanské obdobie, SlArch XXVIII, s. 213-228. Chlumecký, P. J. – Chytil, J. 1854: Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae : UrkundenSammlung
zur
Geschichte
Mährens
im
Auftrage
des
mährischen
Landes-
Ausschusses. Sechster Band. Vom Jahre 1307-1333. Brno. Červinka, I. L. 1928: Slované na Moravě a říše Velkomoravská. Brno. Demek, J. 1987: Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny. Praha. Dostál, B. 1966: Slovanská pohřebiště ze střední doby hradištní na Moravě. Praha. Dostál, B. 1983: Slovanské řemeslo na jižní Moravě do počátku 10. Století, In: Mikulovské sympozium XIII, 13-27. Galuška, L. 1986: K výzdobě vnitřních stran okrajů slovanských nádob, ČMM-VS LXXII, 75-87. Galuška, L. 1991: Velká Morava. Brno. Geisler, M. 1989: Záchranný výzkum ve Vyškově. PV 1986, 91. Geisler, M. 1990: Pokračování záchranného výzkumu ve Vyškově. PV 1987, 90. Geisler, M. 2001: Výrobní areál fy BKR-ČR, III. stavba, č. akce 119/01. Nálezová zpráva uložená v archivu ÚAPP, v.v.i. Brno.
68
Geisler, M. – Šedo, O. 1993: Rettenungsgrabungen am autobahnbau im abschnit Tučapy – Vyškov. PV 1989, 109-110. Kotas, J. 1974: Výsledky dosavadního výzkumu na lokalitě Habrovany. PV 1973. Lutovský, M. 2001: Encyklopedie slovanské archeologie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha. Macháček, J. 2001: Studie k velkomoravské keramice. Brno. Mazuch, M. 2000: Příspěvek k řešení problematiky keramických nádob tzv. „blučinského typu“. Rukopis diplomové práce. Praha. Meduna, J. 1964: Objev laténského sídliště ve Vyškově. PV 1963, 39. Měřínský, Z. 1986: Morava v 10. století ve světle archeologických nálezů, PA LXXVII, s. 18-80. Měřínský, Z. 2002: České země od příchodu Slovanů po Velkou Moravu I. Praha. Měřínský, Z. 2008: Historický vývoj východní Moravy v 10. až 14. století a přínos archeologie k poznání jejích dějin. In: Galuška, L. - Kouřil, P. - Mitáček, J. 2008: Východní Morava v 10. až 14. století. Brno. Mikulková, B. 1999:Tovární ul. - výrobní areál fy BKR-ČR, č. akce 249/99. Nálezová zpráva uložená v archivu ÚAPP, v.v.i. Brno. Mikulková, B. 2007a:"Legerní pole" - výrobní a skladovací areál fy BKR ČR - II. etapa, č. akce189/07. Nálezová zpráva uložená v archivu ÚAPP, v.v.i. Brno. Mikulková, B. 2007b:"Legerní pole" - logistický areál Velux, č. akce 190/07. Nálezová zpráva uložená v archivu ÚAPP, v.v.i. Brno. Mikulková, B. 2009: Vyškov – „Nouzka“. Mladší doba hradištní. Pohřebiště. Záchranný výzkum. PV 50/2008, 449-450. Nekuda, V. 1965: Vlastivěda moravská Vyškovsko. Brno. Nekuda, R, 1984: Příspěvek k charakteristice mladohradištní keramiky na Moravě. ČMM LXIX, s. 23-47.
69
Nekvasil, J. 1980: Überreste einer slawischen siedlung bei Želeč. PV 1977. Neustupný, E. 1986: Nástin archeologické metody, AR 38, 525-549. Neustupný, E. 1996: Poznámky k pravěké sídlištní keramice, AR 48, 490-509. Novotný, B. 1962: K otázce vztahů mezi středohradištním a pozdněhradištním osídlením na území dnešní Moravy. PA 53, s. 211-218. Peškař, I. 1975: Sídlištní nálezy z neolitu, doby bronzové, laténské, římské, slovanské, a středověku v Lulči. PV 1974. Podborský, V. 2006: Dějiny pravěku a rané doby dějinné. Brno. Pokorná, L. 2007: Středohradištní keramika na střední Moravě. Rukopis magisterské diplomové práce. Brno. Poulík, J. 1948: Staroslovanská Morava. Praha. Poulík, J. 1948/1950: Jižní Morava - země dávných Slovanů. Brno. Procházka, R. 2009: Vývoj opevňovací techniky na Moravě a v českém Slezsku v raném středověku. Brno. Procházka, V. 1933: Románská rotunda v Pustiměři, Vyškov. Rumianová, A. – Šedo, O. 1993: Průzkumy pracovníků Muzea Vyškovska a Archeologického ústavu ČSAV na území okresu Vyškov. PV 1989, 125-127. Sotáková, M. 2007: Břeclav-Pohansko, poloha Lesní hrúd. Spracovanie a analýza fragmentov mazanice z výskumu r. 2003 a 2004. Rukopis magisterské diplomové práce. Brno. Staňa, Č. 1960: Slovanské kostrové hroby v Mor. Prusích. okr. Vyškov. PV 1959. Staňa, Č. 1964: Zjišťovací výzkum na hradisku Zelená Hora u Vyškova na Mor. PV 1963. Staňa, Č. 1980: Archeologický výzkum pohřebiště při románské rotundě v Pustiměři. PV 1977, 83-85. Šedo, O. 1985: Průzkumy archeologických lokalit v okrese Vyškov. PV 1983, 98-100.
70
Šedo, O. 1987a: Průzkum na sídlišti s nálezy časně slovanské keramiky v Nemojanech. PV 1984, 41. Šedo, O. 1987b: Informace o výsledcích archeologických průzkumů muzea Vyškovska. PV 1984, 83-85. Šmíd, M. 2003a:"Legerní pole" - VTL plynovod Vyškov – Želeč, č. akce 7/03. Nálezová zpráva uložená v archivu ÚAPP, v.v.i. Brno. Šmíd, M. 2003b: Vyškov-Legerní pole, průmyslová zóna a inženýrské sítě, č. akce 263/02. Nálezová zpráva uložená v archivu ÚAPP, v.v.i. Brno. Vařeka, P. 2004: Archeologie středověkého domu. I, Proměny vesnického obydlí v Evropě v průběhu staletí: 6.-15. století. Plzeň. Vencl, S. 2001: Souvislosti chápání pojmu „nálezový celek“ v české archeologii, AR 53, 592614. Vignatiová, J. 1992: Břeclav-Pohansko II, Slovanské osídlení jižního předhradí. Brno. Vitula, P. 1997: Vyškov – záchranný výzkum na trase plynovodu Brno-Vyškov. PV 1993-94, 272-274. Zháněl, J. 1967 a: Biskupský hrad Melice I. Zprávy Vlastivědného muzea ve Vyškově. 71. Žemlička, J. 2002: Počátky Čech královských 1198-1253 : proměna státu a společnosti. Praha 2.
71
8.2 Seznam zkratek 8.2.1 Bibliografické zkratky AR – Archeologické rozhledy, Praha ČMM – Časopis Moravského muzea v Brně, Brno PA – Památky Archeologické, Praha PV – Přehled výzkumů archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně, Brno SlArch – Slovenská Archeológia, Bratislava SP FFBU – Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, Brno
8.2.2 Ostatní zkratky AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České Republiky ARÚB – Archeologický ústav akademie věd Brno FF MU – Filozofická fakulta Masarykovy univerzity KNP – Kultura nálevkovitých pohárů Kont. – kontakt MMK – Kultura s Moravskou malovanou keramikou NZ – Nálezová zpráva Obj. – objekt ÚAPP – Ústav archeologické památkové péče
72
9. Přílohy 9.1 Analýza osteologického materiálu Dreslerová Gabriela K analýze byl předložen soubor zvířecích kostí a zubů o celkovém množství 356 fragmentů pocházejících z 11 kontextů. Přehled o množství druhově a anatomicky určených fragmentů podává graf, obr. 1. Počet určených kostí mírně převyšuje 50%, ovšem hmotnost determinovaných nálezů představuje takřka 80% hmotnosti souboru.
80 60
%
počet 40
hmotnost
20 0 určeno
neurčeno
Obr. 1 – Relativní poměr určených a neurčených kostí podle jejich počtu a hmotnosti V souboru bylo zastoupeno sedm zvířecích druhů. Až na jedinou výjimku (schránka z parohu jelena) se jedná o zástupce domácí fauny. Přehled o výskytu druhů v jednotlivých objektech uvádí tabulka, viz obr. 2. Nejčetnější druhy - tur a prase domácí jsou zastoupeny obdobným podílem co do počtu. Rozdíl však narůstá v případě hodnocení dle hmotnosti, kde kosti tura dosahují skoro trojnásobku hmotnosti kostí prasete. S výrazným odstupem se o další pozici dělí ovce/koze spolu s kurem. Nálezy kostí psa a koně můžeme označit za ojedinělé. Druh počet 512 518 520 521 523 524 525 526 528 530 532 hmotnost Bos primigenius f.taurus 83 5 5 11 16 3 9 12 14 1 6 1 2858 Ovis-Capra 15 5 1 2 1 5 1 189 Sus scrofa f.domestica 68 6 3 3 3 17 3 24 3 3 3 1111 Equus caballus 1 1 14 Canis lupus f.familiaris 3 2 1 56 Gallus gallus f. domestica 16 3 1 10 1 1 32 Cervus elaphus 1 1 51 Aves 3 3 5 celkem určeno 190 16 4316 8 17 20 5 30 16 56 6 11 5 SV 79 11 2 6 1 19 3 20 1 11 5 264 73
VV celkem neurčeno celkem
87 166 356
8 19 35
3 3 11
12 14 31
12 18 38
2 3 8
14 33 63
7 10 26
18 38 94
2 3 9
7 18 29
2 7 12
Obr. 2 – Seznam zvířecích druhů a jejich výskyt v jednotlivých kontextech dle počtu kostí a celková hmotnost kostí jednotlivých zvířecích druhů
V souboru se četněji objevují kosti hlavy (lebka, spodní čelist) a zuby. V případě tura pak je zastoupena více méně kompletně celá kostra, obr. 3. Stav dochování kostí, respektive jejich povrch nebyl depozicí výrazně modifikován a umožnil tak sledování tafonomických změn. Nejčetněji se objevovalo okousání masožravcem (8 kostí), dále barevné změny způsobené ohněm (4 kosti) a rozseknutí kosti (1 kost).
Equus caballus
Cervus elaphus
Gallus Gallup f. domestica
3
1
1
16
1 10 11 11 9 3 3 7 1 2 3
4 5
1 3
11 12 18 1 3 2 1 3
1
1
2 3
1
1
2 74
Aves
Canis lupus f.familiaris
83 15 68
Ovis-Capra
Sus scrofa f.domestica
počet indet p.cornualis cranium mandibula dnes os hyoideum scapula humerus radius ulna os_carpi MC pelvis
Bos primigenius f.taurus
Druh
Mezi převažujícími subadultními a adultními zvířecími jedinci, hodnoceno dle stavu srůstu epifýz k diafýzám dlouhých kostí a stavu prořezání a abraze zubů, se objevuje i několik kostí velmi mladých jedinců. Nejčetněji jsou takto zastoupena především prasata (1 fragment kosti jedince mladšího roku života, 6x mladší 2 let života) a v jednom případě i tura (1 x mladší 4 let života – jedinec spíše subadultní).
3 3
963 1227 5543
femur 4 tibia 1 5 1 tibiotarsus 4 fibula 1 talus 2 1 calcaneus 2 MT 6 TMT 1 MP 3 phalanx 4 1 1 atlas 1 V_C 3 V_T 2 3 V_L 1 sacrum 1 V_indet 2 sternum 1 Obr. 3. - Druhové a anatomické určení, Zkratky použité v tabulce: P. cornualis – roh/paroh, MC – kosti záprstní, MT – kosti nártní, MP – kosti z záprstní a nártu, TMT – tarsometatarsus, V_C – krční obratle, V_T – obratle hrudní, V_L – obratle bederní, V_indet – obratle neurčené
Použitá literatura: Habermehl, K. H. 1975: Die Alterbestimmung bei Haus- und Labortieren. Berlin. Schmid, E. 1972: Atlas of Animal Bones . New York, Amsterdam.
75
9.2 Deskripce keramiky (dle Macháček 2002, 49-66) 9.2.1 Motivy výzdoby (dle Macháček 2002, 51) Typ Hřeb. Pás Hřeb. pásy vedle sebe Hřeb. pásy přes sebe 1 hřeb. Vlnice Hřeb. vlnice vedle sebe Hřeb. vlnice přes sebe Hřeb. vlnice 1 mezi 2 hřeb. Pásy Hřeb. vlnice mezi 2 hřeb pásy Hřeb pásy mezi 2 hřeb vlnicemi Hřeb vlnice nad hřeb. Pásy Hřeb. pásy nad hřeb. Vlnicemi Kombinace hřeb. vlnic a hřeb. Pásů Hřeb. vlnice a hřeb. pásy přes sebe Rýha Rýhy Rýhy přes sebe Vlnovka Vlnovky Vlnovky přes sebe Vlnovka nad rýhami Vlnovky nad rýhami Vlnovky mezi rýhami Kombinace vlnovek a rýh Blučinský motiv Vlnovky přes sebe s rýhami Rýhy přes sebe s vlnovkami Vlnovky a rýhy přes sebe Hřeb ornament s rýhami či vlnovkami Hřeb vpichy Záseky Vpichy jednozubým nástrojem Hřeb vpichy s hřeb. Vlnicemi Hřeb vpichy rýhami a vlnovkami Záseky s rýhami Záseky s rýhami a vlnovkami Záseky s vlnovkami Záseky s hřeb. vlnicemi a pásy Vpichy jednozub. Nástrojem s rýhami či vlnovkami Vpich jednozub. nástrojem s hřeb. vlnicí či pásy Široké ploché žlábky jiné motivy
Kod A1 A2 A3 B1 B2 B3 C1 C2 C3 C4 C5 C6 C7 D1 D2 D3 E1 E2 E3 F1 F2 F3 F4 F5 F6 F7 F8 G H1 H2 H3 I1 I2 I3 I4 I5 I6 I7 I8 K J
¨
76
Motiv 509 510 512 513 518 520 521 524 525 526 A1 4 1 2 3 A2 1 1 A3 1 B1 6 1 2 7 1 B2 1 2 1 4 3 C 1 C1 2 C4 2 1 1 C5 1 1 2 C6 2 1 D1 1 1 1 5 D2 1 1 3 1 6 16 D3 1 E1 1 1 1 1 E2 1 1 E3 1 F1 1 1 1 F3 1 F4 F5 1 F8 1 G 1 H1 1 2 H2 1 1 I3 4 I4 I6 1 I7 K celkem 2 1 9 4 16 5 17 47 15
9.2.2 Typy hřebenové vlnice (dle Macháček 2002, 54) Typ Symetrická Skloněná Zašpičatělá Starohradištní Nepravidelná
Kód A B C D F
77
527 528 530 532 533 535 celkem 2 1 13 1 3 1 2 2 2 1 6 1 29 2 3 1 17 1 1 3 1 5 4 1 1 3 8 1 2 3 1 15 9 2 10 8 5 62 1 2 3 1 10 1 1 4 1 3 2 8 1 2 3 1 4 1 2 1 2 4 1 2 3 1 3 1 5 2 2 1 2 1 1 2 2 27 8 10 22 20 11 4 218
512 513 518 520 521 524 525 526 527 528 530 532 533 535 Celkem A 2 1 2 2 5 1 3 16 B 1 1 2 2 7 1 2 1 1 18 C 1 1 2 D 1 1 F 2 7 4 4 1 1 5 1 1 26 Celkem 2 2 10 3 7 13 1 5 5 2 7 1 2 3 63
9.2.3 Typy vlnovek (dle Macháček 2002, 57) Typ Symetrická Skloněná Zašpičatělá Nepravidelná
Kód A B D G
509 518 521 524 525 526 527 528 530 532 533 Celkem A 1 2 2 1 1 2 3 12 B 3 1 1 3 2 10 D 1 1 2 G 2 2 1 1 1 3 10 Celkem 1 3 2 6 1 5 1 2 5 6 2 34
9.2.4 Ukončení okraje (dle Macháček 2002, 63) Typ Zaoblený Seříznutí kuželovité či válcovité prosté Seříznutí kuželovité či válcovité, vytažená spodní hrana Seříznutí kuželovité či válcovité, vytažená horní hrana Seříznutí kuželovité či válcovité, vytažená spodní i horní hrana Seříznutí nálevkovité prosté Seříznutí vodorovné prosté Seříznutí vodorovné, vytažená vnitřní hrana Prožlabení kolmo Zesílené a seřezané
Kód A B1 B2 B3 B4 C1 D1 D3 E1 G2
Okraj 512 513 518 520 521 524 525 526 527 528 530 532 533 535 Celkem A 2 2 1 3 5 2 1 1 1 1 2 21 B1 4 3 8 4 4 1 2 14 7 3 50 B2 1 2 1 2 1 3 1 11 B3 1 1 C1 1 1 2 D1 2 1 1 4 D3 1 1 E1 1 1 G2 2 2 Celkem 3 3 7 3 10 14 8 7 2 3 16 11 4 2 93
78
Motivy výzdoby vyskytující se v nálezovém celku
79
80
81
82
83
Slovanské objekty 509, 510, 513 a 525 (autor M. Šmíd)
84
Objekt 512 v superpozici k laténskému hliníku 511 (autor M. Šmíd)
85
Objekt 518 a kůlová jamka 519 autor (M. Šmíd)
86
Slovanské objekty 520 a 521 (autor M. Šmíd)
87
Halštatská? zemnice 522 (autor M. Šmíd)
88
Slovanské objekty 523, 526, 527 a 528 (autor M. Šmíd) 89
Slovanské zemnice v kontextu 524 (autor M. Šmíd)
90
Slovanská chata 530 v superpozici s halštatským hliníkem 529 (autor M. Šmíd)
91
Objekt 530 (autor M. Šmíd)
92
Středohradištní objekty 531, 532, 533 a starohradištní objekt 535 (Autor M. Šmíd)
93
94
Vrstva 100 101 103 106 108 111 113 114 116 118 119 123 124 125 126 127 132 133 134 135 136 137 138 139 142 143
Popis nadloží podloží-spraš sprašová lavice šedohnědá hlína silně promíšená spraší s U a drobty M žlutohnědá prachová hlína vrstva uhlíků světle hnědá prachová hlína promísená spraší tmavě hnědá prachová hlína s drobty M a spraše tmavě hnědá prachová hlína s čočkami spraše a M tmavě hnědá dělivá hlína (kvadratická odlučnost) tmavě šedohnědá prachová hlína řídce promíšená spraší s drobty M tmavě hnědá středně ulehlá hlína s čočkami spraše a drobty M a s U tmavě šedohnědá drobovitá hlína s čočkami M a s U černohnědá prachová hlína řídce promíšená kousky M a U tmavě hnědá prachová středně ulehlá hlína s kousky M do 1,5 cm a s U šedohnědá prachová hlína středně promíšená spraší tmavě šedohnědá středně ulehlá hlína promísená spraší s U, M do 5 cm a přepálenými kameny tmavě šedohnědá středně ulehlá prachová hlína s U, slabou příměsí spraše a s přepálenými kameny tmavě šedohnědá prachová a středně ulehlá hlína promísená spraší s U a drobty M tmavě šedohnědá slabě ulehlá prachová hlína s drobty M a spraše + U a přepálené kameny černohnědá prachová hlína s drobty M a spraše + U tmavě šedohnědá slabě ulehlá prachová hlína s drobty M a spraše + U a přepálené kameny černohnědá prachová hlína s drobty spraše a rozmoklými hrudkami mazanice tmavě šedohnědá prachová hlína s U a drobty M mazanicová kra černá popelovitá hlína
95
