revue5o plus plus VĚRA JOUROVÁ Nová žena v politice Daniel Strož ,,Firma nanečisto David Prachař Karlovarsko Básník, kritik i politik

+ 0 5

revue5o 7-8/2013 ročník IX. 39 Kč, předplatné 35 Kč

s u pl

MAGAZÍN PRO AKTIVNÍ SENIORY

Daniel Strož Básník, kritik i politik

,,Firma nanečisto“ Nový typ vzdělávání 50+

David Prachař Dědictví umění i slávy

Karlovarsko Pozvánka na dovolenou

VĚRA JOUROVÁ Nová žena v politice

PARTNEŘI VYDÁNÍ

Kypr levně nejen pro seniory 8–12 denní letecké zájezdy říjen–listopad 2013 / duben–květen 2014 V ceně 1 celodenní výlet s výkladem V ceně komplexní cestovní pojištění V ceně služby SPA & WELNESS V ceně polopenze plus (nápoj u večeří) ZDARMA SVOZY na letiště z vybraných měst v ČR Podzimní Kypr

18.10. - 29.10. 29.10. - 05.11. 05.11. - 12.11. 12.11. - 19.11.

   

Dny

Ubytování

Strava

Cena (Kč)

12 8 8 8

H3* H3* H3* H3*

PP+ PP+ PP+ PP+

15 450 13 100 12 700 12 600

H - hotel, PP+ - polopenze plus = polopenze vč. nápoje u večeře

Léto 2013

skvělé lastminute nabídky na

Řecko, Kypr řecké ostrovy

Ceny od

www.vtt.cz

Rhodos levně nejen pro seniory 01.10. – 11.10.2013

11 denní letecký pobytový zájezd V ceně 1 celodenní výlet s výkladem V ceně komplexní cestovní pojištění V ceně ALL INKLUSIVE ZDARMA SVOZY na/z letiště z 88 míst ČR 3–4  hotely

8 990 Kč

Sleva 500 Kč/osoba slučitelná s ostatními nabídkami VTT Kupon je možné čerpat do 30. 9. 2013

Pište si o katalog zájezdů na

cena 15 990 Kč/osoba Zdarma odešleme na uvedenou adresu

Využijte nejvýhodnějších

first minute slev až 20 %. Prodej bude zahájen již od listopadu 2013. VTT – Praha 2, Ječná 10, tel.: 224 920 177, [email protected] Brno – Josefská 8, tel.: 542 210 736, [email protected] zelená linka: 800 100 130 www.facebook.com/ck.vtt Katalog zasíláme zdarma

revue5o plus.cz

Vydavatelství a nakladatelství Altera Media s. r. o. Hanzlíkova 527/13 181 00 Praha 8 IČO: 272 17 051

Vážení a milí čtenáři! Toto naše letní dvojčíslo potěší milovníky neobvyklých rozhovorů, osudů a témat. Hned na úvod najdete rozhovor s  Věrou Jourovou, která své jméno spojila s  politickým hnutím, dnes už stranou ANO. Neobvyklá je na  této usměvavé a  na  pohled křehké ženě její životní zkušenost: jako bývalá náměstkyně ministra pro místní rozvoj byla neprávem obviněna a  měsíc strávila ve  vazbě. Neobvyklé je na  této matce dvou dětí také to, že se s nespravedlností dokázala vyrovnat a  znovu vstoupila do  veřejného života. V  těsném závěsu za  rozhovorem s novou političkou z Vysočiny najdete v přátelském rozmaru nad kávou dva muže. Našeho autora Jiřího Vlastníka s  bývalým politikem, bruselským poslancem, vydavatelem, mecenášem a pro nás především básníkem, Danielem Strožem. V  následujícím pravidelném seriálu se už bohužel nejedná o živý rozhovor, ale o vzpomínku na rozhovor. Vzpomíná Ondřej Suchý na paní Antonii Hegerlíkovou, se kterou si povídal v  Kavárničce dříve narozených. Neobvyklé na příběhu této české herečky je, že hrála v  jednom divadle padesát osm let. Jako třiadvacetiletá dívka do Vinohradského divadla přišla a jako jednaosmdesátiletá babička odešla. Neuvěřitelné a  dnes určitě neobvyklé, potvrzuje v  dalším rozhovoru herec a  člen slavné herecké dynastie – David Prachař. Ví o  tom své, jeho otec Ilja Prachař hrál ve  Vinohradském divadle dlouho, ve  srovnání

s  paní Hegerlíkovou ale „pouhých“ třicet jedna let. Na Davidovi Prachařovi je neobvyklý jak jeho umělecký talent, tak jeho popis hlubokých kořenů tohoto talentu. Od  političky, básníka, herečky a  herce se v  dalším rozhovoru přehoupneme do  úplně jiného světa – světa vzdělávání. Rozhovor s paní Jaroslavou Barbarou Sporkovou, který je o novém typu vzdělávání, je neobvyklý už jen svým názvem: Fiktivní firmy pro 50+. Nejde zde ani o falešné firmy, ani o tunelování. Naopak, jde o (zatím) neobvyklou užitečnou aktivitu, která má pomoci padesátníkům a  starším zůstat konkurenceschopnými. Od vzdělání ke sportu nás zavede dlouholetý rozhlasový reportér, novinář a publicista Karel Tejkal, který snad ani nezná jiné než neobvyklé příběhy. V  tomto čísle nás opět překvapí  představením první rozhlasové sportovní redaktorky, reprezentantky   a  ligové hráčky basketbalu, paní Evy Křížové. Listování tímto číslem zakončíme rozhovorem s neobvyklou paní z Moravy. U Jarmily Podhorné je neobvyklá jak její houževnatost, tak obor jejího podnikání. Nebo jste snad viděli někoho, kdo začal ve  velkém podnikat až v  důchodu? A  nebo jste snad věděli, co to znamená gemmoterapie? Vážení čtenáři, věřím, že jsme pestrým obsahem letního dvojčísla naplnili obsah našeho názvu: Revue. Příjemné léto přeje všem Jarmila Nevařilová

ADRESA REDAKCE: Altera Media s. r. o., Revue 50plus Ostružinová 3, 106 00 Praha 10 tel.: 233 322 855 e-mail: [email protected] www.revue50plus.cz

Předplatné časopisu (350 Kč/rok) lze objednat přímo v redakci včetně dárkového certifikátu, volejte na tel.: 233 322 855, e-mail: [email protected] Ředitelka: Ing. Jarmila Nevařilová Obchodní úsek: Mgr. Daniela Frumarová, Filip Kolací, Zuzana Tomaschková Tajemnice redakce: Bedřiška Mikundová Redakce: Mgr. Vlasta Cibulová, Jiří Vlastník, Mgr. Jana Hrabáková, Petra Nevařilová, Bc. Foto na obálce: archiv Věry Jourové Foto uvnitř: archiv Jiřího Vlastníka, Ondřeje Suchého, Milana Fořtíka Grafika: Petr Mazný Tisk: Grafotechna Print Registrováno MK ČR E: 15796 Vydavatel neručí za obsah inzerátů.

Předplatné časopisu si můžete objednat v Callcentru: 840 306 090 e-mail: [email protected] www.predplatne.cz Písemně: ALL Production s.r.o., P. O. BOX 732, 111 21 Praha 1 Objednávka časopisů pomocí SMS:

Pokud se rozhodnete objednat časopis pomocí SMS zprávy, za zprávu v max. délce 160 znaků zaplatíte 6 Kč (včetně DPH). SMS zprávu pošlete na číslo 900 11 06 (platí pro všechny operátory) SMS zprávu posílejte ve formátu: OBJ R50 JMENO PRIJMENI ULICE C. DOMU MESTO PSC *při psaní zprávy používejte velká písmena bez diakritiky Technicky zajišťuje ATS Praha. V případě problémů volejte na infolinku 776 999 199 – pondělí až pátek, od 9 do 16 hodin.

Předplatné lze objednat též na bezplatné infolince České pošty č. 800 300 302 nebo na: www.periodik.cz dále písemně na adrese: Postservis, oddělení předplatného, Poděbradská 39, 190 00 Praha 9, fax: 284 011 847 e-mail: [email protected]

1

z obsahu Usměvavá, ale nekompromisní Věra Jourová

3

ze seriálu Ondřeje Suchého Antonie Hegerlíková

10

Seriál Jiřího Vlastníka the Beatles

13

Podlehněte kouzlu lázní

Doba halštatská Seriál Národního muzea

20

David Prachař Nejen o hereckém rodokmenu

Potřebujete si odpočinout, vytrhnout z každodenního života plného stresu, starostí a povinností? Nechte o sebe pečovat naše odborníky a udělejte něco pro svou krásu i zdraví.

22

Cestovatelský servis karlovarské historické památky

Mořský víkend

38

Příběh slavné bylinkářky z Moravy

44

fejeton zdenky Procházkové Někteří haní, jiní oslavují

56

efektivní, rychlá a viditelná depilace – to je Depilan Toužíte po hladké pokožce, kde výsledek vydrží dvakrát tak déle než po klasickém holení? Pak vyzkoušejte depilační prostředky značky Depilan, které mají oproti žiletkám nespornou výhodu. Žiletky pouze seseknou chloupek na povrchu, kdežto depilační krémy pronikají pod povrch kůže a rozpouští proteiny, které podporují růst chloupků a vosky obalí celý chloupek, který následně vytáhnete i s kořínkem.

Přijeďte na mořský víkend v Lázních Mšené a budete se cítit jako u moře. Délka pobytu: 3 dny – 2 noci Ubytování: jedno nebo dvoulůžkové pokoje s TV Stravování: polopenze (snídaně, večeře) Relaxační procedury: • 1x peeling se solí z Mrtvého moře • 1x zábal dolních končetin z mořských řas • 1x havajská masáž lávovými kameny (záda) • 1x koupel se solí z Mrtvého moře • 1x bazén - volné plavání (30 minut) • 1x solárium (10 minut)

Cena pobytu již od 2.940,- Kč/osoba*

BONUS: • 1x vstup do malé posilovny během pobytu

Aroma balíček Balíček lázeňských procedur, který můžete absolvovat během jediného dne. • 1x aroma masáž zad • 1x Bylinná koupel z Lázní Mšené • 1x levandulový parafínový zábal na ruce

Cena balíčku: 620,- Kč

Více lázeňských pobytů na

www.msene.cz

*Uvedené ceny jsou včetně zákonné sazby DPH.

Oáza klidu a pohody nedaleko Prahy. Lázně Mšené, a. s. • Lázeňská 62 • 411 19 Mšené-lázně tel.: +420 416 866 007, 009 • e-mail: [email protected] 2

www.msene.cz

Věra Čáslavská s Radkou, porodnice 1969

Marta Kubišová, doma s dopisy 1967

osobnosti 50+

revue

Ukázka z profilu fotografa Jovana Dezorta, fotoseriál na str. 31-33 Claudia Cardinale, MFF Karlovy Vary 1964

Iveta Dufková, operetní hvězda 2005

3

revue

rozhovor s osobností

Věra Jourová Snažím se vědět…

V květnovém čísle jste mohli číst rozhovor se známým podnikatelem, předsedou strany ANO Andrejem Babišem. Pragmatický lídr strany má jasnou představu, co může svým voličům nabídnout. Ale i silná osobnost v čele politického hnutí závisí na tom, jakými lidmi se obklopí. Hovoříme s první místopředsedkyní ANO – Věrou Jourovou.

P

řed několika lety bylo její jméno skloňováno ve  všech  médiích. Televizní 13. komnata odvysílala příběh nespravedlivého obvinění tehdejší náměstkyně ministra pro místní rozvoj, poradkyně pro Evropské fondy. Přes trpké zkušenosti se rodačka z Vysočiny rozhodla do politiky vrátit.  Jsme z jedné rodiny a tak tě dobře znám, nikdy jsme ale spolu nemluvily o  tom, proč se vlastně angažuješ v politice? 4

Protože politika ovlivňuje naše životy. Není mi jedno, v  čem žijí moje děti, jaká budoucnost čeká naše vnoučata. Dnešní politické klima je znepokojující a  nemůžu dělat, že se mě to netýká. Mám povahu po tatínkovi, který se musel vždycky do všeho vložit, když se mu něco nelíbilo. Andrej Babiš mě oslovil vloni v únoru a ještě tři čtvrtě roku jsem odolávala, protože mi různí známí radili, ať do  toho nechodím. Ale vlastně nepřesvědčili. Paradoxně v době, kdy jsem dokončila pětileté studium práv a mohla se konečně

věnovat jenom práci a  rodině, zjistila jsem, že mi to nestačí. Že potřebuju dělat něco, co mě přesahuje, a co bude – i když to zní nadneseně – užitečné pro ostatní. S Andrejem Babišem jsem se dohodla, že bych mu pomohla s  politickým programem. Na  jaře mě zvolili do  funkce místopředsedkyně, a nelituju toho. Je to i dobrá škola být blízko člověka, který tím, jakou má energii, dává ji i ostatním.  Podle tvého vnitřního přesvědčení – co může strana ANO přinést nového? Především přivést do  politiky lidi z praxe. Kteří podnikají, zaměstnávají další lidi, a  tedy mají zkušenosti. Lidi odborně fundované. V  programu se zaměřujeme na  tvorbu pracovních míst, na  to, aby se nemuselo platit vysoké DPH a  tím drahé potraviny a  věci běžné spotřeby. Chceme také oslovit mladé lidi, kteří vycestovali do zahraničí, něco si tam zkusili, poznali, že je možné dosáhnout úspěchu vlastní snahou, že je v  drtivé většině vyvážen pracovitostí a chytrostí. Nás jako národ hrozně svazuje taková malost a  závist, neschopnost podívat se za horizont. Chceme napomoci generační výměně v  politice, dostat tam mladé a minulostí nezatížené lidi. A to říkám s plným vědomím toho, že mě jako „starou strukturu“ převálcuje někdo mladší.

rozhovor s osobností

revue

Rodinné setkání

 Ještě ti není ani 50plus, ale stala ses čerstvou babičkou. Zajímá mě, jak chcete zlepšit postavení starší generace? Tato otázka se často debatuje jen jako finanční, respektive ekonomický problém. Je to i obrovský problém sociální. Lidé nad padesát let mají potíže získat práci. Při odchodu do důchodu v šedesáti pěti se tak dostáváme na plných patnáct let života člověka, kdy mu společnost říká, že ho nepotřebuje a že se o něj zároveň nepostará. V zahraničí se právě zkušenosti lidí 50+ plně využívají a cení. U nás sice platí antidiskriminační zákon, který zakazuje zaměstnavatelům znevýhodnit starší lidi v  přijímacích pohovorech. Jenže se to nedá prokázat, takže je to vlastně velmi bezzubé. Je třeba přijít s určitou formou pobídek pro zaměstnavatele, například daňových úlev apod. Naši experti propočítávají, co by taková cílená podpora zaměstnávání starších osob znamenala pro naši ekonomiku. A  pokud jde o  seniory – důchodce, tam máme jako společnost

ostudný dluh, úcta ke  stáří je u  nás bohužel prázdný pojem. Právě vzděláváním a výchovou v rodině, na které klademe veliký důraz, se dá hodně změnit.

 Už ses zmínila o tom, že jsi vloni ukončila právnické studium. To mi také není jasné, proč jsi šla ve 42 letech studovat další vysokou školu? Psal se únor 2007, když jsem viděla v  knihkupectví brožuru: Chcete se dostat na právnickou fakultu? Bylo to v  době mé životní krize, kdy jsem na  vlastní kůži zažila bezpráví. A  já jsem si říkala: musím zaměstnat mozek. Potřebuju se něco učit. Nutně potřebuju nový cíl. Chtěla jsem vědět, jak má právní stát správně fungovat a jak se bránit bezpráví. Co to je právo a proč vlastně není nástrojem k dosažení spravedlnosti. Ale vůbec jsem nečekala, když jsem si tehdy četla nadpis brožury, že bych se na právnickou fakultu dostala. Brali 15 % uchazečů. Šla jsem to zkusit a přijali mě. Zažila jsem pak pět velmi zajímavých a  přínosných let, ale také těžkých, protože je to náročná škola a musela jsem přitom živit dvě děti, taky studenty. Naštěstí jsem dostala několik dobrých nabídek ze zahraničí, kde potřebovali moje poradenské služby v oblasti Evropských 5

revue

rozhovor s osobností

fondů. Vyjela jsem třeba do  Rumunska nebo do  Srbska, krátkodobě tam pracovala, a pak se vrátila a doháněla učení. Při normálním zaměstnání bych to nezvládla. Měla jsem výhodu, že jsem toho dost v životě prošla a mohla stavět na praktických zkušenostech. Na  druhé straně přece jen paměť je v tomto věku už trošku opotřebovaná, což je zrovna na  právech hendikep – je to typická „šprtací“ škola. Hlavně závěrečné státnice spotřebovaly celou kapacitu paměti a ještě o fous víc.  Původně jsi absolvovala kulturologii na Filozofické fakultě. Předpokládala jsem, že se budeš profesně orientovat na oblast kultury. Jak ses dostala k Evropským fondům? Právě přes kulturu. V  roce 1998, když přišly do republiky první fondy, pracovala jsem na  třebíčské radnici. Šlo tehdy o  peníze na  propagaci, kulturu, cestovní ruch, a  město nikdy na  tyhle věci nemělo. Tak jsem sedla a začala se od nuly učit psát projekty a  shánět peníze pro Třebíč. Postupně jsem do toho vnikla, naučila se systém. Využívala jsem možností různých stáží 6

a školení, v Bruselu, v Haagu. Pochopila jsem posléze i princip, jak funguje distribuce peněz, tedy rozdělování dotací, už nejenom v  té projektové úrovni, která je čerpá. V době revoluce mi bylo pětadvacet, moje generace se ve  škole učila ruštinu a  němčinu. A mně řekl tatínek v 7. třídě: němčinu se neuč, špatně se poslouchá. On byl muzikant, měl absolutní sluch. Uč se angličtinu, budeš si moct zpívat anglické písničky. To mi strašně pomohlo, z  mých vrstevníků tehdy nebylo moc lidí, kteří by mohli komunikovat v angličtině, a já měla státnice. Mohla jsem jezdit na stáže a vstřebávat informace přímo u zdroje. Moje poměrně úspěšná profesní kariéra tedy měla kořeny v osvíceném rozhodnutí ze 7. třídy.  Po kom si myslíš, že máš takovou výdrž a houževnatost? Jednoznačně po  babičce, kterou považuji za  hrdinku, protože přestála velká životní úskalí a  dokázala je vždycky přijímat a  překonat s  humorem, bez toho, že by si na něco stěžovala. Po ní jsem myslím zdědila trošku té urputnosti prát se s nepřízní osudu.

A  pak nutnost člověka naučí. Přišla jsem z  Moravy na  ministerstvo pro místní rozvoj, kde jsem neznala poměry, kde byla náročná a složitá práce. Měla jsem po rozvodu a v Praze jsem musela prakticky z ničeho zařídit zázemí pro děti. Na jednu stranu je to velké břemeno, když je ženská sama a musí se o všechno postarat, na druhou stranu po  čase začne člověk zvládat věci jako samozřejmost. Co mi také v životě pomáhá je vědomí, že mám kolem sebe přátele, kteří by za mě dali ruku do  ohně. A  naše široká rodina, která velmi drží pohromadě. Dobré vztahy mezi lidmi, především v rodině a mezi přáteli, jsou pro mě hrozně důležité. To, co dneska v rodinách vidím, že se lidi hádají o majetek, že se pomlouvají, tohle z  naší rodiny neznám. Přála bych každému zažít tu nádhernou atmosféru, když se jednou za rok všichni v  Třebíči sejdeme, společně si zazpíváme. Ta je nedocenitelná.  V  mládí jsi hodně zpívala. Už se vůbec nevěnuješ muzice? Spíš pasívně. Doma občas poslouchám hudbu, chodím na koncerty do Rudolfina. Když jsem byla jednou totálně na dně, moji kamarádi se na mě složili a přinesli mi piáno, protože věděli, že jsem o  něj při rozvodu přišla a že po něm truchlím. Těšila jsem se, že se znovu budu učit hrát, až dostuduju. K tomu ještě nedošlo, pan Babiš mi všechno převrátil. Měla jsem tolik plánů, co budu dělat po studiích, kolik knížek si přečtu. Teď čtu ústavní systémy a politologické věci, ekonomické, takže zase studuju. Mně dělá problém mluvit o  věcech, kterým opravdu dobře nerozumím. Když mi novinář položí otázku, jsem zvyklá na ni konkrétně a  jasně odpovědět, a  když nevím, řeknu nevím. Což není pro politika úplně dobrá výbava, a tak se radši snažím vědět. Vlasta Cibulová

káva s básníkem

revue

Daniel Strož Setkání s  tím, kdo se rozhodl stát se básníkem, jsou vždy pozoruhodné chvíle. Musí převracet každé slovo, aby dobře zapadlo do rýmů svou formou, a tak přemýšlí, jak přibývají léta, stále více i nad jejich obsahem. Nad smyslem slov a věcí kolem nás. Jsou básníci, plavající vždy v hlavním proudu, mnozí z nich však svým kritickým postojem vybočují.

S

  Danielem Strožem je posezení nad šálkem kávy jaksi málo. Povídání by jistě vydalo na  menu o  několika chodech. Narodil se v  roce 1943 v  Plzni v  rodině živnostníka, maminka byla nadto německého původu. Vrata škol byla tak pochopitelně zavřená – vyučil se technikem chladírenských zařízení. Ovšem odmala četl a psal, přispíval do časopisů pro mladé. Pražské jaro let šedesátých a  večery poezie, když pak skončilo – cesta do německého exilu. Zde později zakládá exilové nakladatelství, vedle Škvoreckého asi nejvýznamnější. Spolupracuje s disentem, vydává literaturu těm, kteří byli doma na indexu. V roce 2004 se básník Daniel Strož stává českým poslancem Evropského parlamentu. Od roku 1995 žije a píše v Plasích na Plzeňsku...

 V  roce 1968 jsi odešel do  exilu, v  Mnichově posléze založil nakladatelství Poezie mimo domov. A  to vydáním vlastní sbírky Zpovědnice moje hvězda. Jak jsi vykročil na šikmou plochu poezie? Nakladatelství, přejmenované mnou pak později na  Obrys/Kontur – PmD, protože jsem v něm od roku 1981 začal vydávat i jiné literární žánry a hlavně též časopis Obrys, vzniklo až sedm let po  mém odchodu do  Bavor. Napřed jsem si totiž pro sebe a  svou rodinu musel vybudovat existenci s  pevným

příjmem. Po  celá ta léta v  Bavorsku jsem byl proto zaměstnán jako technický úředník. Otevřít nakladatelství a vydat v něm jako první svou vlastní knížku, čili „jít na jisto“, nebylo tehdy v cizině ničím výjimečným. Stejně tak postupoval kupříkladu Josef Škvorecký. A jak se stát básníkem? Na to nemám recept. Tvořit jsem se prostě pokoušel už od nejútlejšího mládí a verše mne obzvlášť fascinovaly.  Šedesátá léta – cejch naší generace. Pro Daniela Strože pořady v kavárně Luxor, večery ve  vinohradském Lidovém domě. Ale také, cituji „Když někdy nebyly prachy, šli jsme s  partou na  chlebíčky. Do  Gastronomu, do  Koruny, také k  Rozvařilům...“ V jaké partě poetů, pokud se tedy jednalo o literáty? Ano, recitovalo se tenkrát všade možně. Bylo to tak zvláštně výjimečné období! Začal jsem tou dobou publikovat zároveň časopisecky. A  také v denících. Ani v nich nesměly tehdy chybět básně! Ta moje báseň ovšem, ze které cituješ, popisuje raný klukovský věk. Jde v ní o partičku rozpustilých puberťáků, vstupujících do života ve  velkoměstském prostředí. Později jsem vydal vedle děl slavných literátů i tvorbu těch, s nimiž jsme se po pražských kavárnách a  vinárnách pravidelně vídali. Patříval jsem do  okruhu básnických adeptů kolem Ivana Diviše

anebo také Pavla Kohna. Nebylo to už potom vysedávání u chlebíčků, ale spíš u lahví vína…  Z  periodik, kam jsi přispíval, jsem si vybral pozoruhodný časopis MY. Jak na  něj vzpomínáš, pokud vzpomínáš? Časopis MY náležel k tomu nejkvalitnějšímu, co se soustavně věnovalo mladým lidem. Myslím, že nezapomenutelné jsou v  něm jedinečné úvahy spisovatele Jana Procházky. Jeho politické názory byly na svou dobu velmi odvážné a zčásti určující pro orientaci naší generace. Redaktorem anebo členem redakčních rad, a to dokonce celé řady novin a  časopisů jsem se stal až během exilu. K  nejznámějším z  nich tady v  Čechách patří asi Pelikánovy Listy. Po  převratu 1989 jsem potom krátce pobyl v redakční radě nově koncipované Tvorby. A od roku 1995 jsem redaktorem týdeníku Obrys-Kmen, který je zčásti pokračovatelem mého mnichovského Obrysu.  Dá se říci – slohová práce na volné téma: jak se kdy psaly básně, jak 7

revue

káva s básníkem

líbávaly Múzy? Básník by měl okousávat tvrdé kůrky a pít laciný absint s  krásnými milenkami v  nevytopeném podkroví. Jak se tvoří nyní v tak příšerně nepoetické konzumní epoše? Teď jsi mi připomněl jeden proslulý obraz malíře Carla Spitzwega, typického představitele německého biedermaieru. To dílo se jmenuje česky „Chudý básník“ a  originál zdobí mnichovskou pinakotéku. Horečně tvořící umělec tu leží zabalen v  peřinách ve studeném pokoji a nad sebou má rozevřený deštník, protože zatéká stropem. Mne nad tím Spitzwegovým zobrazením těžkého básnického údělu z  devatenáctého století jímala a  jímá hrůza. Také proto musím říct, že považuju za  šťastnou tu dobu, ve  které jsem dospíval. Jakož i  tu pozdější, během které jsem psal takzvanou poezii všedního dne, jak se jí tehdy říkalo. A nestydím se ani za své ryze politické verše. Nic z toho nebylo nadarmo, všechno splnilo svůj účel. A  co se současné konzumní epochy, poezii tak děsně nepříznivé, týče? Kašlu na ni a píšu přesto. Lidé se z ní časem vyléčí, a  budou si ji už jenom připomínat, asi jako bolest z  vykloubeného ramene po  někdejším cinkání klíči.  „My, slavní exulanti, radíme se v jedné vyhlášené mnichovské restauraci s českou kuchyní…“ Jak to tehdy v  Mnichově s  exilem a  disentem chodilo, jak jsi vybíral poety „do tisku“? A vlastně nejen poezii – vydal jsi i Foglara a posílal Slávku Šimkovi, vydal jsi hry Václava Havla, když to tady nešlo… Cituješ z  jedné mé básně, navozující velejemně atmosféru českého exilu. Existovala v  něm stejná netolerance, rozhádanost, řevnivost a  vlastně všechno to zlé, co i  dnes 8

ovládá českou společnost. Pouze to bylo venku po  celá léta jaksi skrytější, hlavně kvůli obavám z  ostudy před západní veřejností. Takže když kupříkladu „konkurenční nakladatel“ zcizil a  okopíroval mnou vydanou knihu a prodával ji, nemohl jsem proti tomu zasáhnout. Na  téma spolupráce mezi exilovými nakladateli a autory z disentu bychom spolu museli vést samostatný rozhovor. Pouze ve zkratce řečeno, s některými domácími básníky a  spisovateli jsem byl v  písemném styku, manuskripty mi posílali všelijakými oklikami. Podstatnou část pašované samizdatové tvorby mi pak také zajišťoval Dr.  Vilém Prečan. A na mnohé vybrané tituly mi finančně přispíval Prof.  František Janouch z Nadace Charty 77. Jinak bych šel se svým podnikem ekonomicky ke  dnu. Janouchova podpora nám zároveň umožňovala dávat knihy zdarma desítkám odvážných zájemců v  Československu.  Vlastně jsi měl být poté, co se stal Václav Havel prezidentem, protežovaným prominentem … Jaká byla z tvého pohledu dnes již vlastně zapomenutá Olga Havlová? S  Olgou Havlovou jsem vyjednával častěji mezi Mnichovem a Prahou po telefonu, než si s ní později osobně povídal. Líbilo se mi na ní, že dokázala držet svého muže „při zemi“, jaksi v reálu. Netrpěla slavomamem a proto nejenom pro Havla, který to tak možná ani necítil, ale pro nás všechny nakonec bylo neštěstím, že tak brzy odešla. S  paní Olgou jsme si byli vzájemně sympatičtí, což ovšem neplatilo u  jejího protějšku. Nikdy jsem nepatřil k Havlovým kamarádům a rozkmotřil jsem se s ním a jeho kohortou nedlouho po  převratu, když jsem měl možnost přesvědčit se, jak daleko je u něho od slov k činům.

 Co se ozve, když se řekne Karel Kryl? Co na tohle říct? Hlavně se vynoří bolest ze ztráty „dobrého přítele“, jímž mě on sám také nazýval. Byli jsme si hodně blízcí. Potom jsou tu také příjemné vzpomínky na bouřlivé básnické excesy, které jsme společně s ním a partou dalších českých i  nečeských kumštýřů a  kumštýřek v  Mnichově a  bavorském okolí zažívali. Po  staru se tomu říkávalo mejdany. To, co tady z Karlíka po jeho smrti udělali, se mi příčí. A jemu by se to příčilo ještě víc!  Básník pět let poslancem v  Bruselu… Jak bylo, co zbylo? Z  představ, předsevzetí, z ideálů? Nehrnul jsem se tam a  bral to po  zvolení jako úkol, který přede mnou vyvstal. Snažil jsem se podat maximální výkon ve prospěch republiky. A že jsem přece jenom cosi dokázal, o tom svědčí jedno vyhodnocování italských expertů, kteří mě na konci mandátu 2004-2009 spolu se Zuzanou Roithovou zařadili coby nejaktivnějšího europoslance čtyřiadvacetičlenného českého týmu. Neměl jsem žádné zvláštní představy a  nešel tam ani s ideály. Na půdě EU – konkrétně v  Německu – jsem přece už předtím žil celá dvě desetiletí. Nepřekvapovalo mě nic, vadila mi ale klasická česká neschopnost se vzájemně domluvit a  dokázat táhnout za  jeden provaz, když je toho zapotřebí. V tomhle jsou právě třeba Němci v Evropském parlamentu příkladní. Další kandidaturu jsem odmítl, mám se svým „zbytkem života“ jiné plány.  Dočítám tvou nedávno vydanou sbírku sonetů Psát trny a  šťávou z  rudých růží, takže usuzuji, že stále tvoříš, dokonce se vracíš k  té prazákladní inspiraci poetů – tomu krásnějšímu pohlaví, tedy dívkám.

káva s básníkem

revue

Když krmíš jako důchodce na lavičce v parku plaské holuby, zamýšlíš se nad tím, co jsi napsal kdy lepšího, zásadnějšího, nebo prostě jen s větším potěšením? Tak teď jsi mě doopravdy rozesmál! Já a vysedávat na lavičce? Krmit holuby? Na něco takového jsem doposud ještě neměl pomyšlení. Cestuju často autem po českých pamětihodnostech, kochám se všelijakými pěknými místy, do kterých jsem za dlouholetého pobytu v cizině nemohl ani pomyslet ještě jednou vstoupit, a mezitím – dostaví-li se ono nutkání – sednu k počítači a píšu. Tím, co je v mé tvorbě horší či lepší se vlastně nezabývám, svoje vydané knihy po sobě nečtu. Někdy mě ovšem trápí, že jsem svůj obdiv a lásku k ženskému pokolení nedokázal vyjádřit dokonaleji. Proto o těch dívkách, ženách a paních píšu pořád nanovo, i ve svých sedmdesáti. Jiří Vlastník

Sonet XVII.

Voníš mi

Sonet XXVI.

Nechte mne dozpívat ty písně, jimž stejně nemůžete rozumět. Vždyť k pochopení nejsou tísně básníka, jehož přestal bavit svět.

Voníš mi stále tou svou vůní, tu hned tak nelze zapomenout. I přes to, že jsem starý mrzout, vnímám ji kolem lesních tůní.

Nemám se opravdu čím chvástat, umím jen trochu psát, víc chlastat a ženské střídat, jak noční pajzly. Jenomže potkal jsem větší hajzly,

Chřadnu a perem se podpírám, odmítám už i milovat ženy. Jen tu a tam poddávám se hrám s těmi, co v pajzlech jsou roztroušeny. Miloval jsem, pil, nezřízeně žil, proto znám původ svých chorob všech. Přesto: kdybych se rána nedožil, bude tak na rtech s jediným jménem! S tím tvým, lásko, s nímž dojde mi dech a přikryt jím budu pod kamenem.

Měl bych psát jiné básničky Měl bych psát jiné básničky, a sice pro tu, s kterou teď chodím. Jenže pak, když ji vyprovodím, cítím, že tvůj jsem navždycky.

ti vyskytují se v politice. Není jich míň, spíš čím dál více a stupňuje se jejich žravost. Neumí mít z života radost,

Smetáčky na víčcích

cpou si jen své bezedné kapsy Že nechcípají na kolapsy je tím, že mají dobrou péči.

Smetáčky na víčcích jsem ti líbal a do spánku potom ukolíbal tu dušičku neklidnou tvojí. I to nás ještě spolu pojí?

Tyhle zrůdy znají jen sebe a svědomí je nezazebe. Čím tlustší břichy, mozky tenčí.

9

revue

Seriál Ondřeje Suchého

S hVězDami (filmovými) nad hlavou

79

Proč nad hlavou hvězdy filmové? Protože moje pracovna v zahradním domku postaveném ve svahu kokořínského údolí je tak malá, že ke svému archivu knih, gramofonových desek, filmů, fotografií a novinových výstřižků musím lézt do druhé její části, po dřevěných skládacích schůdkách. A tam, když vyhlédnu z otevřeného okna, vidím pak nad hlavou navíc i ty hvězdy pravé, zářící na noční obloze. Pracuji totiž převážně v noci, kdy všichni mí blízcí spí a já si tak v tichu mohu vybavovat všechny krásné okamžiky, které jsem v životě prožil. Setkání s mnoha herci a zpěváky, mezi nimiž jsem se nejčastěji pohyboval, patří k mým vzpomínkám nejmilejším…

Hvězda mého života:

antonie hegerlíkoVá Vloni 17. prosince v 15 hodin zazněla ve Velké obřadní síni strašnického krematoria, na přání zesnulé, bratrova a Šlitrova píseň Tulipán. Konalo se rozloučení s herečkou Antonií Hegerlíkovou. V posledních letech života se prý pohybovala už jen na vozíku a trpěla velkými bolestmi. Odešla krátce po svých 89. narozeninách… Pro mě vždy vlídná a stále usměvavá paní Hegerlíková! Narodila se v Bratislavě, dětství prožila v Žilině. Zprvu chtěla být baletkou, pak se ale rozhodla pro herectví, které vystudovala v dramatickém oddělení pražské Státní konzervatoře. Dnes se nejvíce připomíná její postava maminky Radka Brzobohatého v televizním seriálu F. L. Věk anebo chůva z pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Celý život hrála především hodné, mírumilovné matky či babičky. V letech 1946 až 2004 byla členkou činoherního souboru Vinohradského divadla, kde vytvořila přibližně na dvě stovky postav. Málo už se ale ví, že v roce 1943 působila v Divadle 10

kultura

Ve filmu režiséra Miloš Makovce Velké dobrodružství (1952), v roli manželky slavného cestovatele a sběratele dr. Emila Holuba

Vlasty Buriana, kde vytvořila ve  hře Ulice zpívá postavu Cori. O  svém působení v  Burianově souboru ráda vyprávěla, stejně tak, jako ráda vzpomínala na „bojové“ podmínky za kterých natáčela v roce 1952 v afrických kulisách ve dvojici s Otomarem Krejčou roli obětavé manželky cestovatele Emila Holuba, v životopisném snímku režiséra Miloše Makovce, Velké dobrodružství. Měl jsem to štěstí setkat se s  paní Hegerlíkovou před mikrofonem i před televizními kamerami. V  roce 1990 byla mým hostem v  Kavárničce dříve narozených a  o  deset let později v  rozhlasovém Nostalgickém muzeu zábavy. Její vyprávění o  působení u krále komiků jsem tenkrát zaznamenal do  knížky Vlasta Burian na  cestě do 21. století a dnes vám ho předkládám, coby vzpomínku na  skromnou herečku. Škoda, že se z  jejího působení u Buriana nezachovala žádná její fotografie. I ona toho litovala. Teď už ale její vyprávění:

„Do  Burianova divadla jsem byla ,půjčena‘ z  druhého ročníku konzervatoře. Jak jsem se tam dostala, to už vám dneska nepovím. Já tehdy natáčela svůj první film, Bláhový sen, a abych pravdu řekla, jediný doklad o tom, že jsem v  Divadle Vlasty Buriana vystu-

revue

povala, mám dneska v podobě jenoho výstřižku z Kinorevue, kde o tom tehdy psali. To je jediné. Žádnou smlouvu, žádný plakát, žádný program – nic nemám, takže už ani nevím, jestli jsem se tam dostala na základě toho filmování, anebo naopak, jestli jsem tu roli ve filmu dostala na základě angažmá u Buriana. Ono už je to ale jedno. Pro mě to bylo velikánské štěstí, mít možnost stát na jevišti vedle tak velkých herců, jakými byli Vlasta Burian a  Jaroslav Marvan! Myslím, že málokterá posluchačka konzervatoře takové štěstí měla. Víte, Burian byl sopka. Gejzír. Ono se dodnes traduje, že hrozně nerad zkoušel. Ano, to je pravda. On nezkoušel, přišel až na  závěrečné zkoušky. Jenomže byl dokonale připravený! Celému tomu představení dával koncepci on. Nejen tím, že ovládal text, ale představení začalo žít teprve až ve  chvíli, kdy do něho vstoupil. Teprve po letech jsem pochopila, proč, když hrál seriál, nechtěl zkoušet, respektive – proč nemohl zkoušet. Hrál denně, v  sobotu dvakrát, v neděli někdy třikrát. Kdyby měl být ještě přes den na zkouškách, to

Pracovní snímek z natáčení Velkého dobrodružství 11

revue

Seriál Ondřeje Suchého

už by absolutně nemohl fyzicky zvládnout. Připravoval se prostě mimo divadlo. Zajímavá byla jeho příprava na  představení. Když večer přicházel do  divadla, musely být všechny dveře od  všech šaten zavřené a  všude vládnout absolutní klid. Pan Burian přišel, vstoupil do  své šatny, zavřel za  sebou – a  bylo ticho. To jsme si nedovolili vůbec ani se pohnout! Teprve když se dveře od  jeho šatny rozletěly, mohly se otevřít i  všechny šatny ostatní a  on vyšel a  procházel kolem nás už v  postavě, kterou ten večer hrál. Měl už na  sobě svůj kostým, už to byl on, žertoval s námi, bavil se, glosoval, až konečně došel na jeviště, kde jej čekal strhující aplaus. Já to viděla na vlastní oči, na všech představeních jsem stála

v  portálu za  kulisami, stála jsem jako přibitá a hltala ho očima. A zase, teprve až když jsem získala vlastní zkušenost (to když jsem hrá la 325x v Karafiátových Broučcích Janinku), teprve pak jsem dokázala doopravdy ocenit tu nelidskou Burianovu vnitřní kázeň, aby při všech těch svých ,seriálech‘ byl pokaždé jedinečný, pokaždé živý, aby se nikdy ten jeho herec- Z ostravské televizní Kavárničky dříve narozených (1990) ký projev nezmechanizoval. A ještě něco jsem na něm tenkrát to představení hrál poprvé, ale měl obdivovala. Nejenže měl tu obrovskou tam i jednu vyhrazenou scénu, ve které invenci být pokaždé živelný, jako by pokaždé jinak improvizoval. Hrál v ní spolu s Marvanem. Marvan byl obrovský hráč a Burian moc dobře věděl, koho vedle sebe má, že Marvan je velice kvalitní herec, který mu pomáhá, a  je na něho absolutní spolehnutí, že tu improvizaci ukočíruje tak, aby hra mohla v  ději nerušené pokračovat dál. (Mimochodem, jedna zajímavost: Marvan uměl Buriana i odbourat, zatímco Burian Marvana odbourat nikdy nedokázal.) Jedna pro mě taková absolutně nezapomenutelná scéna, kdy už jsem myslela, že to v tom portále nepřežiju – měli jsme totiž zakázáno se za scénou smát, nesměli jsme rušit – tak to byla scéna, na jejímž začátku Burian prohodil slovo ,bourbont‘. Dialog, který pak s  Marvanem následoval, byl založený na nedorozumění, při němž jeden hovořil o vládnoucím francouzském královském rodu a druhý o štěnicích. Byl to fantastický, absurdní dialog, na  který nikdy nezapomenu!“ A  já nikdy nezapomenu na  paní Antonii Hegerlíkovou.

Antonie Hegerlíková s Ondřejem Suchým po natáčení rozhlasového Nostalgického muzea zábavy (2000) 12

Ondřej Suchý Foto: archiv autora

Beatles

Čas Brouků

revue

8

Impozantní budova někdejšího kina Pavilion stojí na Piccadily Circus v  centru Londýna. 6. července 1964 tento biograf navštívila i princezna Margareta a lord Snowdon. Měli k tomu dobrý důvod. Celou fasádu pokrývala světelná reklama s portréty možná už větších celebrit – skupiny Beatles. Na plátně probíhala světová premiéra jejich prvního filmu A Hard Day´s Night…

O

kolní ulice byly ucpané davy fanoušků, něco takového starý dobrý a ctihodný Londýn nezažil. Přesto to nebylo nic proti tomu, co se odehrávalo o  čtyři dny později při premiéře Perného dne v  Liverpoolu! Čtyři nyní slavné muzikanty, které vlastně ještě nedávno honili po městě za jejich klukovské prohřešky místní policajti, sváželi teď i s jejich rodinami přepychovými limuzínami do kina Odeon a na oficiální recepci na  radnici. Volání slávy a  křik byl tak hlasitý, že nebylo slyšet vlastního slova. „Lidi byli všude – viseli na stromech, na  pouličních lampách, stáli

na zídkách. Beatles byli vpředu na balkónu a  mávali jako blázni, a  lidi stále křičeli z plných plic…,“ popisuje své dojmy z onoho výjimečného dne Johnova sestra Julia Bairdová. Jak jste jeli do Ameriky? U Grónska doleva… Tak zní ve  scénáři filmu Johnova replika na  dotazy dotěrných novinářů. Kultovním snímku let šedesátých, který anglické Timesy zařadily do první stovky nejlepších filmů všech dob. Jiné britské noviny vše shrnuly do prosté, ale asi zcela výstižné věty: „Je to víc než film, je

to vyslyšení modlitby teenagerů.“ Čím si to Perný den zasloužil? Domnívám se, že hlavně brilantním, inteligentním a bytostně anglickým humorem v záplavě bonmotů a gagů, nad kterými by jistě zajásal i král němých grotesek, Mack Sennett. Zvláště nad strhující honičkou policajtů, jak vystřiženou z jeho rozverných filmů z  dvacátých let. Třeba absurdní dialogy, které spolu vedli členové kapely v kupé rychlíku, musí nutně u každého ctitele humoru vyvolat doslova extázi nadšení. A to nemluvím o téměř surrealistické postavě dědečka, kterého si přisvojil Paul, představovaného hercem 13

revue

seriál Jiřího Vlastníka

Wilfridem Brambellem. V těch dlouhých pasážích ve  vlaku se vlastně nic zvláštního ve filmu neděje, za jiných okolností by se dalo říci nudná vata. A přesto vás právě tato místa i  po  letech stále nadzvedávají ze židle! Jak úžasný náboj intelektu a  vlastně i  hereckého kumštu v  sobě vlastně tito začínající filmoví amatéři museli mít! Právě tyto pasáže by si měli denně pouštět scénáristé často skličujících výstupů současných bavičů. Samozřejmě je tu pak dostatek krásného zpívání a  onoho mladického espritu let šedesátých. Dalo by se říci, že třeba ona scéna, kdy John, Paul, George a  Ringo uniknou po točitých schodech ze studia a řádně si zablbnou na sportovním hřišti v  jakési rozverné, rozjásané pantomimě za zpěvu písně Can’t buy me love, se stala jistou alegorií celé té doby. A inspirací pro další tvůrce klipů, hudebních ale i ostatních filmů. Onen vliv rozhodně nelze třeba přehlédnout u Michelangela Antonioniho, když o dva roky později točil svou legendární Zvětšeninu. Ostatně sám přiznává, že před tím nějaký čas v Londýně pobýval a  nasával onu svěží vůni bigbítových kapel. Perný den asi sotva kdo neshlédl, tak si jen krátce připomeňme děj: Čtyři kluci z  anglického Liverpoolu – John Lennon, Paul McCartney, George Harrison a Ringo Starr přivádějí

14

do extáze fanynky na celém světě. Beatles mají zahrát na vyprodaném koncertě v  Londýně, kam cestují vlakem. Zde se k nim připojí Paulův dědeček, který překáží, ruší a lstivými intrikami způsobuje různé komplikace. Když jim jejich manažer uloží za  domácí úkol odpovídat na dopisy fanoušků, raději utečou a jdou se bavit do  twist-klubu. Dědeček Ringa otráví natolik, že rezignuje na  koncert a  celý showbyznys. Následující perný den Beatles prožívají v  rušném prostředí televizního studia, zkoušky se střídají s  útěky před obdivovatelkami, tiskové konference s úniky do anonymity. Hlavně musí zneškodnit dědečka, najít Ringa

a  posadit ho za  bubny. Ve  sledu bláznivých gagů a  hudebních sekvencí film ukazuje, co všechno Beatles dokázali stihnout v jeden koncertní den. Jak byste nazval svůj účes? Arthur. To je pro změnu replika Harrisona. Kdo vlastně všechny ty legrácky vymyslel, sepsal a natočil? Jak k Pernému dni vlastně došlo? A proč byl hned první film Beatles tak vynikající, přesvědčivě vyjadřující ducha kapely. Vždyť její členové zde nebyli jen hudební ozdobou, ale dostali prostor podat skvělé herecké výkony. O to se třeba zoufale v mnoha svých filmech snažil Elvis Presley, ale v drtivé většině jen zneužívali jeho pěveckého umění a popularity, scénáře byly jen jakési „nezbytné zlo“. O  vzniku snímku panují, jak ostatně u  podobných slavných unikátů bývá zvykem, mnohé legendy. Jisté je, že už v roce 1963 chtěli Beatles natočit videoklip, který by na ně ještě více upozornil a  zvýšil popularitu i  prodejnost desek. Centrem dění se stal americký filmový producent Walter Shenson, kterého Beatles doslova oslnili nejen muzikou, ale i  uvolněným chováním. Díky němu byl u společnosti United Artists nakonec natočen místo klipu celovečerní film, byť

Beatles

revue

s  písní Things We Said Today v  únoru 1964 jako svůj sedmý a  samozřejmě opět veleúspěšný singl. V červenci vyšla i  příslušná dlouhohrající deska u  firmy Parlophone, soundtrack s hudbou k filmu vydala už v červnu v Americe společnost United Artists. A  potom následovala licenční vydání. Mám doma v archivu elpíčko, které vydalo Ministerstvo kultury Sovětského svazu s firmou Melodia pod názvem Věčer trudnovo dňa… Začátek a zároveň vrchol filmové slávy za neuvěřitelně nízkých nákladů 600 000 dolarů a v neuvěřitelně krátké době šesti týdnů. Scenáristu Alana Owena přivedl Brian Epstein. Byla výhoda, že byl rodákem z  Liverpoolu. Před natáčením se nějaký čas držel neustále v  dosahu Beatles. Trávil s  nimi chvíle před koncerty, účastnil se nahrávacích frekvencí ve studiu, chodil s nimi po Paříži i do kaváren a restaurací, aby do sebe co nejlépe nasál atmosféru kolem kapely a také aby poznal všechny muzikanty zblízka. Pochopil přesně o čem film i vlastně celé to zjevení jménem Brouci je – za svůj scénář byl také nominován na  Oscara. (Beatles scénář kupodivu dost respektovali, jediný, kdo se ho nedržel a často improvizoval, byl Lennon) I volba režizéra dopadla na jedničku. Richard Lester sice jako „zázračné dítě“ promoval už ve dvaceti letech v Americe na lékaře, ale bílý plášť nikdy neoblékl, hned se věnoval svým láskám – pianu a filmu, hlavně groteskám. Když ho Shenson oslovil, měl

za sebou pár televizních režií, filmových grotesek a  hlavně hudební film Jazzová revue, kde byl jednou z  hlavních hvězd Cliff Richard. Lesterova představa o filmu byla prostá – natočit příběh jednoho dne fanoušky fanaticky milované kapely tak jak to stojí a leží. Snímek se ostatně také původně případně jmenoval – Beatlemanie. Ke  změně došlo jednoho dne, kdy Ringo, utahaný po  vyčerpávající šňůře koncertů, dal průchod svým emocím, kdy prohodil: It´s been a hard day´s night. Tedy přesněji řečeno, on řekl – to byl zas jednou perný den, ale podíval se na hodinky a opravil se – noc. To vysvětluje onu podivnou větu, ze které vznikl tak nejen nový název filmu, ale údajně i začátek textu nové skladby, která nakonec byla jeho osou. Zde je třeba dodat, že různé prameny uvádějí různé názory, zda bylo dřív vejce či slepice. Zda nejdříve Beatles natočili skladbu A  Hard Day´s Night a poté ji použili ve filmu či naopak. Je jisté, že tuto skladbu nahráli spolu

První film skupiny Beatles A  Hard Day´s Night byl přijat recenzenty s všeobecným nadšením, o divácích asi netřeba mluvit. Společnosti United Artists film i  desky přinesly okamžitý zisk, přesahující o 200 procent náklady. Vždyť jen v  prvním týdnu promítání vydělal osm miliónů dolarů a  zařadil se tak k  ekonomicky nejúspěšnějším filmům všech dob. Po  stránce umělecké je hlavní devizou tohoto hudebního filmu, kterou se výrazně liší od  mnoha ostatních, skutečnost, že Beatles zde nejsou vykresleni jako sošné zářící celebrity. Není zde žádná kalkulace, používají notnou dávku sebeironie, je tu prostě cítit jistě nepředstíraná radost z hudby, ze života. Následovaly další velice pozoruhodné filmy čtyř Brouků, ale takové svěží lehkosti a  přesvědčivosti už nikdy na  stříbrném plátně nedocílili. Ostatně i pro Richarda Lestera toto byl vrchol jeho tvorby. Tak pánové, díky, mnohé díky za to. Jiří Vlastník

JOALIS: Detoxikační balíček na POZNÍ LÉTO – čas sleziny, žaludku a slinivky břišní Pozdní léto, v našem případě měsíce červenec a srpen, je podle staročínského medicínského kalendáře obdobím, v němž je aktivní, ale zároveň i lehce zranitelný okruh sleziny. Tento velmi bohatý okruh se dotýká jak funkce žaludku, tak slinivky břišní, hormonálního a mízního systému a dalších. Je značně citlivý na zahlenění, a proto nejvíce trpí nadměrnou konzumací mléka, mouky a cukru. Vnímavě reaguje i na přísun vitaminů a minerálů. Naštěstí je jich v pozdním létě v přírodě dostatek, neboť dozrává ovoce a lesní plody. Balíček obsahuje 4 preparáty: VelienHelp, VelienDren, GasteDren, PankreaDren  15 Více na www.eccklub.cz

revue

kulturní mozaika

39. ročník Letní filmové školy v Uherském Hradišti Uskuteční se od 26. 7. do 3. 8. v sedmi sálech a dvou letních kinech města. Pořadatelé z Asociace českých filmových klubů program rozdělili do šesti sekcí podle témat. Němé filmy budou mít letos živý hudební doprovod, zaměřený na tvorbu českého rodáka G. W. Pabsta. Další sekce se zaměří na  rok 1933 - nástup fašismu či na  tři generace českého filmu. Jako host má přijet i režisérská legenda Vojtěch Jasný (1925). Na své si přijdou milovníci hororů v sekci Půlnoční delikatesy, velkou pozornost jistě získá Zlatá éra Hollywoodu s filmy z let 1930 až 1945 včetně proslulého Jihu proti severu s Vivien Leighovou a Clarkem Gablem (na snímku).

Prázdninové akce v Českém Krumlově Otáčivé hlediště má letos na  programu balet Carmen (18. – 21. 7.), operu Rigoletto (26. – 31. 7.), v srpnu budou následovat balet Romeo a Julie, komedie Ženy Jindřicha VIII. aneb Chudák král(em), Dekameron a Pták Ohnivák a lišák Zorro. Pořadatelem je Jihočeské divadlo z  Českých Budějovic. Bližší info na www.otacivehlediste.cz. Jinou tradiční českokrumlovskou akcí je 22. ročník Mezinárodního hudebního festivalu. Koná se od 19. 7. do 17. 8. převážně v Pivovarské zahradě, v Maškarním sále a v Zámecké jízdárně. Účinkují čeští i zahraniční umělci, např. 2. 8. Severočeská filharmonie Teplice řízená Charlesem Olivieri-Munroem nebo 16. 8. koncert kapely Čechomor a hostů u příležitosti 25 let trvání této kapely. Více na www.festivalkrumlov.cz. Výlet do přírody tak lze spojit s kulturním zážitkem.

Letní Shakespearovské slavnosti 2013 Celé prázdniny až do 7. září v Praze, Brně, Ostravě, Bratislavě a ve Zvolenu mohou příznivci Shakespeara vidět osm jeho her. Naplánováno je 153 představení. Hlavní letošní novinkou je komedie Sen noci svatojánské v režii kreativní dvojice Skutr (Trpišovský + Kukučka). Uvidíme plejádu výborných herců, třeba Richarda III. hraje Jiří Langmajer, ve Zkrocení zlé ženy je představitelkou Kateřiny Tatiana Vilhelmová, Falstaffa ve Veselých paničkách windsorských svěřil režisér Jiří Menzel Bolku Polívkovi. Zajímavé je, jak i po 400 letech je Shakespeare svými názory stále aktuální a přitažlivý. Přesný přehled představení je na www.shakespeare.cz. Na snímku jsou Martin Písařík a Hana Vagnerová ve Snu noci svatojánském.

Filmový unikát – Star Trek: Do temnoty Pokud máte rádi dobrodružné sci-fi filmy, tak jistě znáte snímky Star Trek o hvězdném putování lodi Enterprise. V televizi se začaly objevovat od roku 1964, následně pak v  kinech. Poslední novinka je natočena nejen ve  3D, tedy trojrozměrně, ale je to první hraný hollywoodský film, kde některé akční a epické scény jsou snímány IMAX kamerami, takže ještě do větší šíře a  rozlišení. Podle režiséra J. J. Abramse: „Film jde mnohem dál než předchozí Star Trek. Jsou v něm vizuálně originální planety, divoké honičky vesmírných lodí, velkolepé trikové scény a má i propracovanější příběh.“ Herecké obsazení je stejné jako v několika  předchozích filmech. Prostě, to se musí vidět. Máte pocit, že dobrodružství ve vesmíru prožíváte na vlastní kůži.

16

kulturní mozaika

revue

Zajímavé knížky S tebou už nikdy

Putování s knihou

Anglická autorka ženských románů Alexandra Potter pochází z kraje sester Brontëových. V  reálném životě prý je ustaraná pesimistka, proto při psaní vytváří svět, ve kterém by chtěla žít, a proto je ve svých knihách optimistka: „Říká se, že dvě manželství ze tří končí rozvodem. Tak já chci psát o tom jednom, které vydrží!“ U nás jsme ji objevili nedávno a rázem se vyhoupla na přední čtenářskou příčku. Napsala devět knih, tahle je čtvrtá u nás přeložená. Její téma? Představte si, že byste našla toho pravého… a pak zjistila, že se ho nemůžete zbavit! Kniha na dovolenou jak dělaná.

Neobvyklý místopis sestavili Petr Kovařík a Blanka Frajerová. Podle jejich průvodce se můžete vydat do  95 lokalit spojených s  českou prózou 19. a 20. století. Dočtete se o autorech, obsahu jejich děl a zároveň o místopisu. Co se třeba vydat po stopách Mrštíkovy Pohádky máje, Páralovy Soukromé vichřice, Jiráskova Pokladu, Drdova Městečka na dlani, Škvoreckého Tankovém praporu? Jsou tu úžasné náměty na výlety a ještě se dozvíte mnoho zajímavostí. Doplněno je mnoha fotografiemi.

Ukradený totem

Přehled důležitých i  zajímavých informací, jak a kde si vybrat zahraniční dovolenou ke své spokojenosti, sepsali lidé znalí – Ivana Masáková a Ivan Černý, fotograficky bohatě doplnil Miroslav Feszanicz. Nechybí tu rady ani pro seniorské zájezdy 55 + nebo pro cestování samotných žen. Informace jsou zpestřeny reportážními postřehy. Je to čtení k  užitku i  pro zábavu, a vejde se do kapsy.

Hledáte dobrodružnou knížku pro vnuky, aby je zaujala? A  vás pochopitelně taky. Známý cestovatel a  spisovatel Miloslav Stingl dal dohromady pět svých příběhů z  různých koutů světa, jako třeba z  australské pouště, u  Eskymáků nebo na  Havaji. Jeho vyprávění jsou vždy napínavá. Knihu ilustroval akademický malíř Josef Kremláček.

Turistické maximum

Jednou větou  V  Národním technickém muzeu v  Praze si můžete až do 1. ledna 2014 prohlédnout výstavu k 60 letům televizního vysílání v naší republice, obsahuje na 150 předmětů včetně prvních modelů televizorů, jak si je pamatujeme z dětství.  V Muzeu hl. m. Prahy je k vidění retrospektivní výstava fotografií Zdenko Feyfara u příležitosti jeho 100. výročí narození, potrvá do 25. srpna.  Režisér Zdeněk Troška natáčí druhý díl komedie Babovřesky a tentokrát zapojil i několik známých českých hokejistů. Prozradíme, že tam bude vystupovat též tým HC Babovřesky, který je čistě ženský, tedy babský a nejstarší hráčce je 84 let (na snímku). Nejsou rozkošné? Film přijde do kin začátkem příštího roku. Věnceslava Dezortová Foto Viktor Kronbauer (Sen noci svatojánské), Vojtěch Resler (Babovřesky), archiv CinemArt (Star Trek) a archiv 17

revue

kultura

Pocta Davidu

Popperovi

Jsou dva výjimeční muži židovského původu a  pak violoncello, které se oběma stalo osudem. Jeden z nich je hudební skladatel a virtuos na tento nástroj David Popper, od jehož smrti letos, 7. srpna, uplyne sto let. Narodil se v  Praze a  patří nepochybně mezi úzkou elitu špičkových umělců, zajišťující prestiž české hudby v zahraničí.

Jiří Hošek

P

řesto by se na něj u nás asi časem zcela zapomnělo, nebýt druhého mistra tohoto krásného nástroje. Docent Jiří Hošek je nejen naším předním virtuosem na cello, který na HAMU vychovává své následovníky, ale i strůjcem neuvěřitelných aktivit. Každé setkání s ním, jak mi nepochybně potvrdí mnozí další z  okruhu jeho známých, je zážitkem. Třeba už kvůli charakteristickému brilantnímu a jiskřícímu humoru, se kterým mívá ve zvyku glosovat události kolem nás. Jednou z  oněch aktivit je mezinárodní hudební festival Nekonvenční žižkovský podzim. Troufám si tvrdit, že tato kulturní akce nemá obdoby! Přitom vše zařizuje Jiří Hošek sám s podporou jedné, či nyní dvou kolegyň. Takže i letos od 24. září do 14. listopadu budou na  různých, často velice překvapujících místech pražského Žižkova probíhat setkání s  klasickou hudbou ve  špičkovém provedení, ale také třeba s jazzem, šansony Edith Piaf, staropraž18

skými písničkami, uměleckým přednesem mluveného slova – vše spojeno s až recesistickými nápady. Po letech se vrací na festival opět pozoruhodná atrakce – koncert na Žižkovské věži. Jaromír Tůma zde bude tentokrát uvádět harfenistku Pavlu Jahodovou. A píšu-li o Nekonvenčním žižkovském podzimu v časopise pro seniory, musím připomenout, že právě pro ně je zde zcela mimořádná možnost ze velice nízké vstupné, které se daří Jiřímu Hoškovi udržet, potkat se špičkovým uměním, pobavit se navý-

S dcerou Dominikou

sost kultivovaným humorem. Nahlížím do programu a musím konstatovat – Jiří se letos „vytáhl“. Letošní ročník je totiž věnován právě Davidu Popperovi, jehož životu a dílu obětoval právě a možná dokonce výhradně on opravdu nemálo času a energie. Seděl jsem u něj doma, Jiří mi zahrál na unikátní elektrofonické varhany a hlavně vyprávěl. O mamince, o rodině, což byly krásné a dojemné chvíle. A samozřejmě také o Davidu Popperovi. 31. října 2013 se bude konat v rámci festivalu velká akce, koncert ve Dvořákově hudební síni pražského Rudolfina, který bude věnován onomu stému výročí úmrtí a sto sedmdesáti letům od narození tohoto violoncellového virtuóza a  hudebního skladatele. Asi bychom o něm mohli hovořit dlouho… Jistě, David Popper je, abych tak řekl, naše rodinné stříbro, protože se jeho osobě věnuju už celou řadu let. Našel jsem i hrob rodičů Davida Popppera. (Hrob umělce samotného není znám) Věděl jsem, že někde v  Praze být musí, šlo o to kde. Nechali jsme restaurovat na  Židovském hřbitově náhrobek, u  kterého jsme předpokládali, že by to měl být ten správný a skutečně zde našli nápis Angelus Popper. Tak jsem nechal vyrobit lunetu a kameník ji doplnil krásným stříbrným violoncellem. Pomníček jsem odhalil v roce 1999 a přihlásil se mi přímý pravnuk skladatele, bydlící v Tisé na severu Čech. Vyvrcholením mého snažení by měly být tedy letošní oslavy. Nebýt naší aktivity, tak by si na něj u nás,

kultura

David Popper u Hošků

v  jeho rodné zemi, nikdo ani nevzpomněl. Smutnou skutečností je, že jsem oslovil řadu hudebních institucí, aby toto výročí zařadily do svých programů a jen málo z nich na to vůbec reagovalo. Nejvíce jsem si přál, aby v Rudolfinu, kde sám Popper rád vystupoval a spolu s cellisty Hanušem Wihanem a Ottou Bergerem zde zahráli jeho Requiem (koncertu se zúčastnil i Arthur Rubinstein), tak aby tato skladba ve stejném sále opět zazněla na počest jeho výročí. Součástí oslav bude i výstava Davida Poppera, která bude mít vernisáž v  Jeruzalémské synagoze 12. září a bude trvat do října. Někdo se umělci klaní, jiný nechápe… David Popper se narodil 18. června roku 1843 v židovské rodině. Jeho otec byl Angelus Popper, maminka Terezie Ester Kischová z rodu novináře Egona Erwina Kische. David Popper byl vlastně koncertující obdobou Niccoló Paganiniho, jeho skladby byly neuvěřitelně melodické s  důrazem na  famózní virtuozitu, která byla považovaná za  vrchol technické vyspělosti vůbec. Jeho

skladby nutily publikum, aby freneticky aplaudovalo, vstávalo ze sedadel… A  mám to vyzkoušeno i  já, když hraji Poppera na  koncertech, že to i  po  těch stu letech stále funguje. Nahrál jsem ve  světové premiéře čtyři jeho koncerty na kompaktní disk a dcera Dominika nedávno vydala album s  Popperovými skladbami pro cello a  orchestr, z  nichž některé jsem instrumentoval. No a  protože zde máme toto výročí a Dominika to hraje úžasně, tak koncert v Rudolfinu by jistě mohl být velkou událostí. Nicméně, váže se k  tomu přesto tato smutně komická a málo pochopitelná kauza: Žádal jsem i s doporučením ředitele Židovského muzea o  stotisícový grant hlavního města Prahy s tím, že jsem udělal rozpočet a popsal, jaká je to výjimečná záležitost. Odepsali mi, že uvádím v rozpočtu málo peněz na propagaci, takže asi nejde o  tak významnou událost a  koncert nedoporučili a  neschválili žádnou podporu. Takže jsme se s žádostí o ní obrátili na izraelské velvyslanectví a další ambasády několika zemí, kde Popper působil a kde si tohoto českého umělce skutečně váží. Doufám tak, že účast diplomatů

revue

a  plný sál milovníků krásné hudby ony „odborníky“ přesvědčí… Na koncertu vystoupí s Dominikou Jihočeská komorní filharmonie za řízení dirigenta Hynka Farkače a spolu ve violoncellovém duetu si se svou dcerou zahraji i já. Dominika předvede mimo jiné ve světové koncertní premiéře Popperův čtvrtý violoncellový koncert h moll op. 72, který autor sám ani veřejně nehrál z důvodu toho, že byl prakticky nehratelný a  nebyl jím proto ani instrumentovaný pro orchestr. Té instrumentace jsem se tak ujal až já. Zažil jsem kdysi v  rámci festivalu Nekonvenční žižkovský podzim na  pódiu celou rodinu Jiřího Hoška. Snad bych mohl závěrem krátce připomenout aspoň dceru Dominiku, která vystudovala pražskou HAMU a  absolvovala ve  třídě u  svého táty. Následovala půlroční stáž v  Paříži a  na  akademii v  Jeruzalému. V  té době dostala stříbrnou medaili Senátu Parlamentu České republiky za  propagaci a  šíření dobrých tradic naší hudby ve státu Izrael. Nyní už žije opět v Praze, vdala se a je čerstvou maminkou. Její manžel je Čech, oba si však vzali příjmení po Jiřího matce, tak, jak se jmenovala za  svobodna - Weiss. Z  úcty k  této nevšední ženě. Maminka Helga Hošková-Weissová přežila Terezín a Osvětim, na rozdíl od dalších členů rodiny, kteří se domů už nevrátili. Její dětské kresby z Terezína vydali před pěti lety v  Německu v  knize s  názvem Maluj, co vidíš. To jí totiž tehdy v lágru poradil její tatínek Oto Weiss. Ty kresby byly zazděny a tak zachráněny v Terezíně jejím strýcem a jsou to obrázky, na nichž je zachycen autentický život v lágru. Nedávno vyšla její kniha Deník 1938-1945, která je zejména v  zahraničí přirovnávána k proslulému Deníku Anny Frankové. Po  válce paní Helga vystudovala, stala se mezinárodně oceňovanou akademickou malířkou, zároveň jezdí a přednáší těm, kteří to vše zlé nezažili. Jiří Vlastník 19

revue

Národní muzeum

Vozy pod mohylami

Lesk a bída halštatské společnosti Bohatě vybavené hrobky velmožů, pohřbených spolu s  ceremoniálními vozy a řadou dalšího bohatství, představují jednu z  nejskvostnějších skupin památek po civilizacích žijících v posledním tisíciletí př. Kr. severně od Alp.

T

ajuplné kouzlo těchto hrobek učarovalo v minulých dobách nejednomu hledači pokladů toužícímu po  senzacích. V  dnešní době můžeme díky precizním archeologickým výzkumům poodhrnout oponu času a seznámit se blíže se světem, kde tito pochovaní žili a vládli.

Česká republika se může pochlubit jedním prvenstvím, které je ale známo spíše odborníkům: naše území patřilo ve  starší  době železné (800 – 480 př. Kr. – tak zvaná doba halštatská) k  té části Evropy, kde se rodily první skupiny jejích obyvatel, známé pod jménem – Keltové, popř. Galové. Jedním z  významných raných projevů této civilizace je právě pohřbívání společenských špiček na ceremoniálním čtyřkolém voze. Právě na našem území se nachází jedny z  nejstarších – tradice, přísně dodržovaná v  době železné po  několik generací, se postupně ujala i  v  prostoru tehdejšího Bavorska a jižního Německa. Jak takové hrobky vypadaly? Mohyly V  krajině byly tyto pohřby nepřehlédnutelnými dominantami – nad komorovou hrobkou totiž byly navršeny uměle zbudované náspy z  hlíny a  kamene s  kruhovým půdorysem, nazývané tradičně mohyly. Některé dosahovaly značných roz20

Rekonstrukce vzhledu mohyly. Podle Biel, J. 1985.

měrů – např. mohyla Magdalenenberg u  Villingenu v  jihozápadním Německu se chlubí celými 104 m v  průměru. Zpravidla se s  nimi setkáme v lesních porostech a je třeba na ně své oko dobře připravit – kdo ví, který z  nenápadných kopečků v  lese ve  vám známém kraji může být mohyla? Spolu s  rozličnými cennostmi a dalšími milodary, jako např. picími servisy, osobními šperky, luxusními textilními výrobky, drahými koňskými postroji, následovaly mrtvého k cestě do zásvětí i různé potraviny a další obětiny, např. části kance, nalezené i s nožem na porcování masa. V  některých hrobech byli dokonce pohřbeni ještě i  další jedinci, zpravidla ale s minimem milodarů. Byli to pozůstalí, kteří museli odejít i se svým pánem? Nebo se jednalo se

o členy smutečního průvodu, kteří měli mrtvého doprovodit dál, až do bájného podsvětí? Hrobová komora bývá dále zpravidla vybavena řadou různých keramických nádob, nejpočetnější soubory dosahují úctyhodných sedmdesáti kusů. Některé z  nich dosahovaly značných rozměrů a  pravděpodobně v  nich byly uloženy obilniny či různé tekutiny. Snad se v  těchto milodarech odráží snaha pozůstalých zajistit zemřelému hostinu, na kterou byl zvyklý ze svého života. Jedná se o  zvyk známý z  celé řady dalších starověkých kultur, velmi podobné hrobky s  vozy můžeme najít např. u Etrusků v severní Itálii. Vůz na cestu do podsvětí Výsadní pozice v  hrobce patřila ceremoniálnímu vozu taženému koňmi. Řada jemných, kovotepeckých

pozvánka do muzea

revue

Hrob s vozem z Hradenína, okr. Kolín, a ozdobně pobité jho z hrobu. Podle Dvořák, F. 1938.

vádí mnohé badatele k názoru, že takto pohřební jedinci vládli mocí nejen světskou, nýbrž i sakrální. Společnost

ozdob z koňského jha a z vlastní korby vozu jsou výmluvným dokladem toho, že se nejednalo o  žádné prosté „žebřiňáky“. Jeho důležitou roli podtrhuje i několik vzácně dochovaných zobrazení, jako např. zpodobnění bojovníka, stojícího na  voze z  bohatě vybavené hrobky z lokality Hochdorf v jihozápadním Německu Řada souvislostí a  nálezů, odkazujících na  religiózní sféru, při-

Kromě takto bohatě vybavených hrobů s  vozem známe i  další hroby s  nákladnou výbavou, obsahující koňské postroje, meče, bronzové nádoby, ale nedosahující už takového výsadního postavení jako hroby předchozí kategorie. Kromě toho známe celou řadu průměrně vybavených popelnicových hrobů, některé z  nich třeba pouze s  jedním či žádným milodarem. Vzdáleně se v  tom odráží pozdější středověká hierarchizace společnosti s knížaty, jejich družiníky

a  poddaným obyvatelstvem. Je jisté, že tyto vztahy byly hluboce ukotveny v  náboženských regulích a  pestré mytologii. Skládá se před námi fascinujícím způsobem zachovalý obraz dávné společnosti, která díky zakonzervování své společenské hierarchie skrze přísně dodržovaný pohřební ritus umožňuje její studium a  obdiv dodnes. Zdroje: Biel, J. 1985: Der Keltenfürst von Hochdorf. Stuttgart. Dvořák, F. 1938: Knížecí pohřby na vozech ze starší doby železné. Praehistorica 1. Praha.

Bojovník na voze, vytepáno na bronzovém lehátku. Podle Biel, J. 1985. 21

revue

kultura

David Prachař dědictví umění i slávy Jaké to mají v životě potomci slavných? Na  jednu stranu žádná sláva – diváci, většinou značně kriticky, srovnávají hereckou tvář i práci otce a syna, což samozřejmě nemůže dopadnout dobře ve prospěch druhého. Nejde o samotné umění. Prostě oblíbeného tátu máme už napevno v  určité přihrádce a  syna bychom chtěli vidět stejného. Na  druhou stranu je to krásné, když se taková kumštýřská dynastie aspoň trochu vyvede a  trvá. Nepochybně si v koutku duše i přejeme, aby tu něco zbylo z těch Pivců, Štěpánků či Pešků. Nebo Prachařů.

I

lja Prachař (1924 – 2005) byl výrazným, vynikajícím hercem a  dramatikem. I  v  rámci oné vydařené generace legendárních českých umělců ho nebylo možno přehlédnout. Sedl jsem si na  kus řeči v  kavárně Slavia s  jeho synem Davidem Prachařem, který převzal po  tátovi herecké žezlo, či spíše šminky a  paruky. A  jistě i  řádný kus zděděného kumštu. Ovšem dočetl jsem se, že už i  táta byl pokračovatelem hereckého rodu… Ano byl, krom toho má bratra, který ještě působí v  současnosti v  divadle v Chebu. Ale já mám spíš delší divadelní předky přes maminku. Která je sedmatřicátý ročník. Její divadelní rodová tradice je dokonce spojená ještě s legendární královnou operety, Mařenkou Zieglerovou, protože Mařenka Zieglerová byla sestrou maminčiny

22

prababičky. Drahoš Želenský, manžel mé prababičky Hany Zieglerové, byl mimo jiné ředitelem Národního divadla, jeho otec herec Karel Želenský stál na jevišti ještě s Vojanem. Drahoš a  Hana Želenští měli jedinou dceru Ludmilu Kalistovou, které se narodila v  roce 1937 Jana Kalistová, moje maminka a  pozdější loutkoherečka... Takže vidíte, pokud se v  tom vůbec vyznáte, že po stránce mého rodokmenu je to ze strany maminky skutečně jaksi bohatší.   Snažím se neztratit orientaci. Jak se to vše projevovalo doma za vašich klukovských let? Především tím, že jsme byli se sestrou často večer sami doma. Což ale mělo své výhody. Jinak hlavně otec tu hereckou slávu doma nijak neprezentoval, ale na  to, že rodiče lidé znali, jsme často naráželi. Táta svého času

hrával skoro výhradně záporné role a asi dobře. Vzpomínám si, že v jedné hospodě mu odmítli dát guláš – ve filmu ho právě viděli jako vraha…Jinak miloval spíše věci spojené s chalupou, svou hereckou práci „domů nenosil“, nikoho tím neobtěžoval. Na  rozdíl od těch rolí měl společenskou povahu, měl spoustu kamarádů od  intelektuálů k  „obyčejným“ lidem mimo svou branži. Z  hereckých kolegů kamarádil především s  Vladimírem Krškou a  Radkem Brzobohatým, se kterým chodil na  Slávii. Nebezpečná byla setkání s  Petrem Haničincem – vypili spolu nepočítaně sklenek alkoholu. Táta pocházel z  moravského Slovácka, a  tak byl patřičně komunikativní. Dá se říci, že si to srdečnější moravské prostředí přenesl i  do  Prahy. Začínal ve  Zlíně a  Ostravě. V  Praze nejdříve zakotvil v  Divadle S. K. Neumanna

kultura v Libni, než někdy v roce 1961 přešel na dlouhý čas na „své“ Vinohrady, kde působil skoro třicet let, než s divadlem definitivně skončil.   Libeň a  Prachařovi k  sobě mají vlastně blízko. Výraznou stopu zde zanechala na  počátku své kariéry i vaše současná paní, Linda Rybová. Táta tam byl v letech 1954 až 1959. Byla to slavná éra divadla za  Václava Lohnického. Hráli se tu dokonce i  populární americké hry. V  premiéře tu třeba dávali  hru Simple se žení v adaptaci Jiřího Suchého se Šlitrovou hudbou. Já tu také pobyl pět let poté, jak jsem skončil školu v  roce 1982. A vzpomínám na to velice rád, působili tam za ředitele Vaška Mareše výborní režizéři – Grosmann, Nebeský, Háša. To divadlo bylo trochu mimo centrum města a tak tam přece jenom nedolehly tak velké ideologické tlaky. Má první role byla ve hře Dámský krejčí, kterou režíroval Luděk Pilc, v souboru kromě Jana Skopečka jediný pamětník mého táty, a  tak se to tak krásně propojilo. Linda do  Libně přišla v  letech devadesátých, kdy zde zářilo několik mladých, ale už velkých hvězd. Včetně režizéra Kracíka.   Radek Brzobohatý byl kamarád táty, ale také váš partner ve  vašem prvním filmu Oddechový čas. A  vlastně i  v  druhém Schůzka se stíny. Byl to i  první film režizéra Jirky Svobody z  roku 1977, zpíval v  něm Vladimír Mišík s  kapelou ETC a  máte pravdu – tátu mi hrál Radek Brzobohatý a  mámu Nina Divíšková. Kuriózně jsem se s  oběma v  podobných rolích setkal po  skoro čtyřiceti letech v  seriálu Vyprávěj. Schůzku se stíny také režíroval Svoboda. Vynikající režizér a příjemný, byť plachý člověk. Jen trochu nepřístupný, zachovával si od nás určitý odstup až despekt.

  Snad hloupá otázka – jak jste se rozhodoval v  takové rodině právě pro herectví? Táta mě ale do ničeho netlačil ani nerozmlouval. Já chtěl spíše studovat historii výtvarného umění, ale na  filosofickou fakultu tehdy bylo skoro nemožné se na tento obor dostat. Tak jsem udělal zkoušky na  DAMU, ale nějak moc jsem po  tom neprahnul. Myslel jsem dokonce, že přece jenom půjdu dělat jinou vysokou školu. Jinak maminka tu touhu, abych se stal hercem asi měla.   A zdařilo se. Dokonce máte v repertoáru Hamleta, Mackbetha i Cyrana. Jdete stopou klasiky? Ne, střídám žánry. Mně připadá, že divadlo vždy bylo, je a  bude určitým setkáním lidí, kteří sledují něco, co pak konfrontují se svou duší a srdcem. A je to pak jedno, děje-li se to na prknech klasického divadla nebo malé scény někde v  katakombách. Myslím si dokonce, že je dobré ta prostředí měnit, prostřídávat. Nasát do  sebe těch žánrů více, rozvíjet se. I  houslista, který hraje ve filharmonii, si jistě rád zahraje jazz či lidovou muziku.   V dílech klasiků je v současné době zvykem užívat scénografické prv-

revue

ky moderního až ultramoderního divadla. Hrajete mimo jiné i na prknech Národního divadla. Jak se s tím vyrovnáváte? Je to vcelku přirozené a nedá se tomu mnoho vyčítat. I  klasické divadlo má reflektovat dobu, má lidem připomínat současné dění kolem nich. Aby to, co sledují na jevišti, mohli konfrontovat se svým životem.   Hamleta jste si zahrál ale v Divadle Komedie… Původně jsme ho nazkoušeli pro Roxy v  Dlouhé, ale vyhráli jsme konkurz a  přešli s  Hamletem na  několik let do  Divadla Komedie. Byla to krásná léta, dobrá scéna. Byli jsme ještě plni sil a mladického espritu. Dva krásné roky jsem pobyl i v legendárním Činoherním klubu. Nejen v  Praze, ale vyjeli jsme se souborem i  do  Barcelony, Madridu, Amsterodamu…Moc hezké období.   Bylo jistě i  hezčí – oženil jste se s  Lindou Rybovou…Ke dvěma dětem z  prvního manželství přibyly další tři! Jak se to rýmuje s  hereckým životem, pozdními návraty z jeviště domů? Svatba byla před deseti lety. Jestli je to výhoda či ne, když si bere herec

David Prachař v rozhovoru se synem spisovatele Arnošta Lustiga 23

revue

kultura

herečku? Myslím, že je to jedno. Když fungují ostatní věci ve vztahu, jak mají. Platí to i  v  péči o  potomky. Linda má skvělé organizační schopnosti, takže to nějak uřídí. Holky mají už různé kroužky, rozvážíme je do  škol, je to trochu náročné. Do toho je trošku vychováváme. Nehrajeme ale oba každý večer, pomáhá nám jedna paní, občas přijede máma…Holky už jsou velké a nezlobí, ale Frantovi je pět let a ten nám nedá chvilku pokoje.   Syn Jakub už herec je, kdo bude u Prachařů následovat? Nevím. Marjánka určitě ne, ta teď odmaturovala a bude studovat na Karlově univerzitě humanitní vědy. Jakub studoval stejně jako má máma loutkařinu, ale nedokončil. Už během školy začal točit a  neměl čas ani sílu školu dodělat.   Hereckým vzorem byl jistě táta. Byly i další? Ta škála by byla široká – od  Wericha, Luďka Munzara, Martina Růžka až po herce, na které jsme se jako studenti chodili na  index dívat třeba do  „činoheráku“ – Abrhám, Husák, Landovský a  další. Byla to šťastná doba. Bylo sice méně divadel, ale ta měla stálé soubory, kvalitní herecké party. Tenkrát když někdo dostal angažmá do pražského kamenného divadla, zůstal tam a  umělecky rostl často do  konce kariéry. Dnes se přebíhá z jedné scény do druhé, což je umění často na škodu.   A lásky filmové? Mám jednu velikou a  tou je Tarkowski. A pak Buňuel, Visconti a pár dalších. Z  našich filmů jsem vždy miloval Démanty noci režizéra Jana Němce, které považuji za  snad nejlepší český film, který kdy byl natočen. Z  tátových věcí se mi nejvíce líbí Zlatá reneta, kterou v  roce 1965 natočil Otakar Vávra podle novely Františka Hrubína. Film jistě patří 24

k těm kultovním v české kinematografii, dodnes působí progresivně, moderně. Česká Nová vlna přinášela jistě mnohé další unikátní snímky – Černý Petr, O slavnosti a hostech, Skřivánci na niti…   Neviděl jsem film Motýl na anténě. Hrál jste tam vedle Jiřího Suchého, Květy Fialové, Jana Kašpara…O co šlo? Vznikl po revoluci, kdy se televize snažila najít texty, konvenující atmosféře doby. Šlo tedy o  televizní film, který režíroval Ladislav Smoljak a byla to vlastně surrealistická povídka, kterou kdysi napsal Václav Havel pro televizi, ale zapadla někam do šuplíku. Teď ji tedy někdo našel a byla zrealizována.   V roce 2007 vaši kariéru ozdobila Cena Thalie za  představení Novecento v pražské Viole… A dostal jste se na  Pražský hrad, alespoň tedy na divadelní letní slavnosti. Novecento dělám spolu s  Emilem Viklickým. Jde o  příběh odloženého novorozeněte, které námořníci našli na lodi. A které se naučilo hrát na piano… Na Hradě už jsem potřetí. Nejdříve to byl Mackbeth, následoval Lear a letos Sny noci svatojánské. Jsem tam

už nejstarší obklopen samým mládím, což je velice příjemné. Jinak dále spolupracuji s Honzou Nebeským, což je takový můj dvorní režizér a kamarád. Dělali jsme teď v Roxy Shakespearovy Sonety. A včera jsme měli na Nové scéně derniéru Máchova Máje, který jsem i  režíroval s  Vaškem Kunešem. Doufám, že toto představení ještě budeme hrát na jiném místě.   Jaký humor máte v  oblibě? Jak s početnou rodinou relaxujete? Jistě židovský. A  potom divadelní nahrávky s Janem Werichem ať už po jeho boku stál Voskovec nebo Horníček. Teď tento skvostný humor moc chybí. Nahradil ho ten vulgární, hrozně a hloupě chechtavej. A ubývá toho inteligentního, který dělal samozřejmě i  Šlitr se Suchým. Relaxovat člověk může, když řídí auto, chodí na  houby, jenom tak medituje. A nebo, když manuálně pracuje. Rád jezdím na kole. Linda ne, tvrdí, že má málo času. Je ovšem vzorná, i  když dost přísná matka.   Nakonec se zastavme v  Divadle Palace, třeba i  u  plánů do  budoucna… Divadlo Palace je takový ostrov humoru a dobré pohody. Teď jsme nazkoušeli hru Tři verze života, kterou napsala už dosti uznávaná autorka Jasmina Reza. V tom představení hraju já, Linda, Jana Janěková a  Igor Chmela. I  když to snad připomíná Labichovy komedie, nebudete se popadat za břicho, jde o inteligentní, verbální humor. Co bych si ještě chtěl zahrát? Spíš s kým bych si chtěl zahrát. Mám takovou touhu, že by vzniklo nějaké nové divadlo, kde bych si zahrál s  lidmi, které ani neznám, prožil nová divadelní dobrodružství. Děkuji. Ať nám všem Prachařovi přinesou ještě hodně radosti a dobrého kumštu. Jiří Vlastník

seriál Miloně čepelky

revue

„Jak Se octne V Sále, jde z tance do tance stále, žel, že střeží a hlídá srdce své v každý čas.“ A kdo že to? O kom je valčíkový zpěv? Přece o DěVčátkU z kOLONIe, jehož úsměv kouzelný je. Dalo název jedné z operet všestranného ostravského skladatele rudolfa kubína.

Vzpomněl jsem si na něj, když jsem nedávno znovu poslouchal profilové cédéčko Standy Procházky vydané k jeho devadesátinám. O děvčátku z kolonie na něm zpívá se Sestrami Skovajsovými a s Orchestrem Karla Valdaufa ve snímku z roku 1951. O pár let předtím to myslím udělal už s kapelou F.A.Tichého, o němž jsem na tomto místě psal nedávno. A s ním to byla určitě také pochodová píseň KAMARÁDI, DOLU SFÁREJME z téže takřečené hornické operety. Ta to na rozdíl od jiných měla za komunistů lepší, protože hornický stav byl tehdy podle lidové písně opravdu velebený. Všude visely plakáty hlásající heslo „Já jsem horník, a kdo je víc?!“ Havířina byla vždycky těžká a nebezpečná práce, avšak oslavovat jedno povolání a stavět ho proti jiným není nic chytrého, natož moudrého. Ale jsem rád, že sama písnička o děvčátku z kolonie žádnou společensko-politickou tlačenku nepotřebovala, ta byla populární už dřív. „Všichni chlapci máme rádi to děvčátko známé, ač je chudičké, vždy svou krásou vábí nás.“ A vábí a zpívá se o něm

dodnes, třebaže jeho otec Rudolf Kubín, žijící mezi roky 1909 až 1973 (letos čtyřicet roků od úmrtí), je paradoxem dějin znám asi jen hudebním historikům. V mládí přišel do styku s dobovými formálními výboji, ba vlivem Aloise Háby jich byl přímo účasten (psal čtvrttónovou hudbu) a byl slavný i v zahraničí. Při devadesátém výročí existence Českého rozhlasu si zaslouží zmínku, že už v roce 1931 byl autorem naší vůbec první rozhlasové opery Letní noc. Lehkožánrová opereta Děvčátko z kolonie se na jevišti objevila poprvé o jedenáct let později za německé okupace a díky své hornické tématice znovu i v době, která operetě nepřála. Což trvá dodnes, a tak není divu, že z někdejších oblíbených, protože zábavných dramatických kusů žijí jen střípky v podobě jednotlivých písniček. My si totiž libujeme ve zvláštní kritické disciplíně vylévání vaniček i s dítětem. Nerozlišujeme a nezvažujeme klady a zápory či zásluhy, omyly a viny, my své tvůrce buď vynášíme do nebe, nebo je rovnou zavrhujeme. A když se jim pak třeba i posmrtně omlouváme, je to opět

spíš jen z povinnosti, snad v záchvatu špatného svědomí, a činíme tak zas v jejich falešné, bůhvíproč prý žádoucí celistvosti. Proto pomníky stavíme a zas bouráme, proto pořád škatulkujeme. Neradi přiznáváme, že i leckterý svatý býval v mládí hýřivý a plný chyb a pošetile chceme na každém buď všechno, nebo vůbec nic. Rudolf Kubín byl za života dozajista muž plný rozporů, v padesátých letech složil podle Českého hudebního slovníku několik desítek takzvaných masových budovatelských písní, které umřely s dobou, jež je vyvolala, ale byl také zakladatelem Ostravského symfonického orchestru, později známého jako Janáčkova filharmonie, a zasloužil se o vznik ostravské konzervatoře, jejímž byl ředitelem. A složil spoustu vážné hudby a celovečerní operu Naši furianti a další operety (Zasnoubení na paloučku, Cirkus života, Heva) a mnoho jiného. Ale kdyby přízně a nepřízně doby a naše nepoučitelné známkování přežil jen ten jeho příjemně melodický valčík o děvčátku z kolonie, mně stačí, abych jméno jeho autora uchoval v paměti. Miloň Čepelka

25

revue

vzdělávání

Jak vzniká divadlo V posluchárně to šumí. Začínáme první semestr a vidíme se poprvé. Hodnotící pohledy křižují aulu a mnohé usměvavé tváře dostávají z  nervozity a rozpačitých úsměvů křeč. Jsme v budově brněnské Divadelní fakulty a studenty jsou senioři, kteří se chtěli dozvědět o divadle „trochu víc“, protože divadlo prostě milují. Začínáme… Najednou dav zpozorní. Přichází děkan doc. Mgr. Zbyněk Srba, Ph.D se svou asistentkou a  vítá přítomné. Pár úvodních vět a  předává slovo prvnímu přednášejícímu prof.  PhDr. Bořivojovi Srbovi, Dr.Sc. – svému otci. Začíná první přednáška nazvaná Úvod do  studia divadla. Přítomní fascinovaně hledí na pana profesora – guru mezi vyvolenými.

O

  celoživotním vzdělávání se dá psát z  různých úhlů pohledu. Tentokrát jsme kontaktovali Univerzitu třetího věku na  Divadelní fakultě Janáčkovy akademie

Prof. Bořivoj Srba 26

múzických umění v  Brně, kterou navštěvují posluchači se zájmem o  dramatické umění. Čtete reflexi jedné z  absolventek cyklu „Jak vzniká divadlo“.

Stojí před námi živá legenda českého divadelnictví. Kromě mnoha odborných publikací z teatrologie, které psal i v dobách, kdy nesměl učit, vytvořil v  Brně ze skupiny svých posluchačů v  r. 1967 studiovou scénu, jež vešla do  dějin divadla jako Divadlo Husa na provázku. Od  vysvětlení definice divadla se dostáváme k  mnoha významům tohoto slova a  opět žasneme – tentokrát – jak máme bohatou mateřštinu. Čas běží, sto pět minut vyhrazených pro tolik zajímavých informací však nestačí. S přesností chirurga utne přednášející svůj výklad, ale nikdo neodchází. Seznamuje nás totiž s odbornou literaturou, kterou si s sebou přinesl. Kolem mne se protahuje drobná

vzdělávání

revue

noho z brněnských divadel. Absolvování obou semestrů je završeno slavnostním předáním certifikátu o  ukončení studia v rámci studia na Univerzitě třetího věku na DF JAMU. Milujeme divadlo

postavička s omluvným úsměvem. Lehce špitne: „Já fakt musím! Na autobus!“ A já jsem si uvědomila, že já nemusím, že můžu pobýt ještě chvíli s těmi, kteří se stejně jako já budou od  této chvíle těšit na  příští týden, na  spontánní chuť dozvědět se o divadle zase něco nového.

(prof. MgA. Arnošt Goldflam), Pravidla v umění – od Aristotela k nové době (prof. PhDr. Václav Cejpek).

Výběr z absolvovaných přednášek Jak vzniká divadlo – I. cyklus: Přehled dějin světového divadla (přednáší MgA. Pavel Trtílek), Shakespeare: od  historie k  divadlu (prof. PhDr. Petr Osolsobě, Ph.D), Studiová divadla (prof.  PhDr.  Josef Kovalčuk), Div. režie a  dramaturgie, autorská tvorba

Prof. Arnošt Goldflam

Prof. Antonín Přidal

Jak vzniká divadlo – II. cyklus: Jak vzniká divadelní inscenace (doc. MgA. Zbyněk Srba, Ph.D), Úvod do  scenáristiky a  dramaturgie ve  filmu, v  televizi a  v  rozhlase (prof.  Mgr. Jan Gogola), Teorie a metody herecké tvorby (doc. Mgr. Aleš Bergman, Ph.D), Umění bez pravidel – co je to „postdramatické“ divadlo (prof. PhD. Václav Cejpek), O  jazyce dramatu (prof.  PhDr. Antonín Přidal). Tento reprezentativní vzorek přednášek též vypovídá o  plejádě erudovaných přednášejících, které jsme dříve mohli znát pouze z  odborné literatury, filmu či televize. Své přednášky zpestřují audiovizuálními záznamy divadelních představení, vysvětlují na  nich specifika svého oboru. Ve skutečnosti probíhá v každém semestru 9 přednášek, moderované setkání s hosty a exkurze do jed-

Při hovorech před fakultou (jako ti študáci!) zaznívá ze všech stran uspokojení, vděk a touha dostat se do dalšího semestru. Ne všem se to opět podaří. Kapacita auly striktně omezuje počet posluchačů, pouze osmdesát nejrychleji přihlášených „studentů“ dostane šanci. A  protože, jak už bylo řečeno, většina posluchačů opravdu miluje divadlo, máme kromě oficiálních webových stránek fakulty i  svoje webové stránky, ve  kterých se můžeme dočíst o  uměleckém profilu našich přednášejících, podívat se na  fotografie brněnského fotografa Petra Michla z  našich přednášek či exkurzí, můžeme se tam informovat o zajímavostech z kulturního života v Brně, o dopoledních nebo zlevněných představeních, která by neměla uniknout naší pozornosti. Konečně – podívejte se sami. Třeba přijde naše nabídka vhod i vám! Google – www.difau3v.blogspot.com

PhDr. Ilja Doležalová DIFA JAMU Foto Petr Michl *** Pokračování Jak vzniká divadlo III se připravuje opět na podzim. Pro nováčky se otevře studium od ledna 2014.

27

revue

vzdělávání

Rozhovor s autorkou vzdělávacího projektu

„Fiktivní firmy pro 50+“ Mgr. Jaroslava Barbara Sporková Narozena v roce 1952, vystudovala Pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Pracovala jako  místostarostka Městské části Praha 4  pro vzdělávání, zdravotnictví, kulturu, sociální a romskou problematiku, na MŠMT i MV jako ředitelka odborů, na Úřadě vlády ČR jako náměstkyně místopředsedy vlády pro vědu, výzkum, lidské zdroje a lidská práva. Je autorkou Koncepce vzdělávání a Koncepce sociální péče v MČ Praha 4, spoluautorkou Koncepce vzdělávání pracovníků ve veřejné správě, Systému vzdělávání zaměstnanců ve veřejné správě, Národní inovační strategie a Strategie rozvoje lidských zdrojů. Je autorkou a realizátorkou desítek vzdělávacích projektů.   Paní magistro, jaká byla Vaše cesta od  státních institucí k  tvorbě vzdělávacích projektů? K  současné práci mě předurčila moje minulost. Před revolucí jsem pracovala v oblasti mimoškolního vzdělávání. V roce 1989 jsem získala své první politické zkušenosti a  rok nato jsem vyhrála v  Praze 4 volby (kandidovala jsem za KAN) a stala se místostarostkou v Praze 4. Potom jsem prošla různými pracovními pozicemi na  Ministerstvu školství, na  Ministerstvu vnitra a v České školní inspekci. Mým posledním zaměstnavatelem byl Úřad vlády. V  letech 2002 až 2004 jsem byla „nepolitickou“ náměstkyní místopředsedy vlády Petra Mareše. Měla jsem na starost oblast výzkumu a vývoje, rozvoj lidských zdrojů, udržitelný rozvoj a od roku 2003 i oblast lidských práv. Na konci roku 2004 jsem se rozhodla, že využiji zkušenosti a získané znalosti k tomu, že po  zbytek svého aktivního života budu dělat jenom takovou práci, která mě bude těšit, a s lidmi, které si budu sama vybírat.   To se Vám zřejmě povedlo, soudě dle názvu společnosti uvedené na  Vaší vizitce… Ano, před časem jsme se s přáteli a kolegy vytvořili sdružení – Societas Rudolphina, jehož jsem předsedkyní. Tato společnost funguje hlavně tehdy, když se jedná o  větší zakázku, když se na  nás někdo obrátí a  chce napsat nějaký složitější projekt. Tedy když je to složitá věc, na kterou nestačíme každý sám, první, na  koho 28

se vzájemně obracíme, jsou členové Societas Rudolphina. Společnost sídlí na Smíchově, tam, co je „smíchovské Silicon Valley“ a jejím cílem je budování společnosti znalostí zvyšováním vzdělanosti a  zlepšováním komunikace mezi akademickou a podnikatelskou sférou v České republice. Víte, ale hlavně se máme mezi sebou rádi a navzájem se inspirujeme.   Jak jste při svém posledním projektu přišla zrovna na cílovou skupinu 50+ ? Tento projekt je jeden z mnoha projektů, které jsem psala pro lidi starší padesáti let a je třeba zmínit, že všechny projekty, které jsem dělala pro cílovou skupinu 50 + byly realizovány na půdě Vysoké školy finanční a správní. Jak jsem se k  tomu dostala? Kde začít, možná úplně dávno, ale tehdy se tomu ještě neříkalo projekty 50+… Hned po  revoluci jsem byla prvním člověkem, který začal mluvit o  vzdělávání v  třetím věku, tehdy to byla tzv. Akademie třetího věku, univerzity U3V existovaly pouze v zahraničí. Nezapomeňte, psal se rok 1990. Měla jsem na  starosti mimoškolní vzdělávání, jak se tomu tehdy říkalo, a pracovala jsem v Kulturním domě Hl.m. Prahy a přišla s tím, že by bylo dobré dělat vzdělávání pro starší lidi, tehdy pro důchodce. Protože to nebyla vysoká škola, tak jsme tomu říkali Akademie, Akademie třetího věku.   Po  dvaceti letech všeobecně užívaný název… S  tím názvem jsme tehdy přišli my, ale já už vlastně ani nevím, jaké to mělo po-

kračování, protože jsem se mezitím stala místostarostkou a  už na  to nebyl čas. Následně jsem pracovala na  MŠMT, kde jsem postupně získávala další zkušenosti v oblasti vzdělávání a práci s lidmi. Během času jsem se dostala ke školskému zákonu, řídila školské úřady a  současně řídila až 86 lidí. Bylo to úžasné, veliká zkušenost. Jak jsem různě procházela dobou, pracovala jsem i na MPSV, kde jsem se zabývala vzděláváním zaměstnanců a  školních inspektorů. Následoval Úřad vlády ČR, kde jsem měla na starosti právě rozvoj lidských zdrojů. Po odchodu „na vlastní nohu“ jsem první projekt napsala na téma „Univerzita půltřetího věku“. Ne, opravdu jsem se nespletla – je to můj vlastní název. Nemám ho patentovaný, ale mám ho chráněný. Akademie půltřetího věku a Univerzita půltřetího věku. Tehdy to bylo zaměřeno na  získání základních gramotností: občanské, finanční, informační, jazykové a  udržitelného rozvoje. To není nic, co by člověka 50+ zvýhodňovalo na trhu práce, ale přivádí ho na rovinu, kdy může uvažovat o tom, že je konkurenceschopný. Je to minimum, které by měl člověk zvládat. Hodně se o  tomto projektu v  ústeckém kraji psalo, dokonce byl v té době vyhodnocen jako jeden z nejlepších vzdělávacích projektů na Ústecku.   Jak takový projekt v realitě probíhá? Přihlásilo se nám asi 30 účastníků – báječná skupina, byli to po  nejvíce nezaměstnaní, ale i  lidé, kteří se cítí ohroženi ztrátou zaměstnání. Konalo se to

vzdělávání

revue

„Základní gramotnost – občanská, finanční, informační, jazyková a udržitelného rozvoje – není nic, co by člověka 50+ na trhu práce zvýhodňovalo, ale přivádí ho na rovinu, kdy může uvažovat o tom, že je konkurenceschopný.“ v  odpoledních hodinách, vždy jednou za  týden. Při závěrečném předávání diplomů jsem nikdy neviděla tak svátečně naladěné lidi. Přišli ve  slavnostním, jako kdyby opravdu končili vysokou školu, brečeli a byli úplně nadšení. Mnoho lidí nám potvrdilo, že je najednou začali více „brát“ vlastní vnoučata, protože jsme je naučili pracovat s  počítačem… Dnes je to docela běžné, ale v  letech 2006-2007 to tak samozřejmé ještě nebylo. Nebáli se pak říct si o  práci, byli sebevědomější, scházeli se a dokonce založili i nějakou firmičku. Ten první projekt skončil opravdu úžasně.   Pak hned následovaly další projekty… Hned ne, ale později jsem napsala projekt, který byl zaměřený na  Prahu. Tomu projektu jsme říkali Arnold a  byl také zaměřen na starší lidi, ale nikoliv ty, kteří mají problém s  kvalifikací, ale naopak ty, kteří jsou překvalifikovaní. Mně osobně se totiž stalo v době, když jsem skončila na úřadu vlády, že jsem dvakrát zkusila najít si místo, ale nikdo mě nechtěl mít jako podřízeného člověka. Tomu se říká překvalifikovanost. A tak jsme tenkrát připravili kurz, do kterého chodili manažeři z pražských podniků, lidé, kteří už odešli z  aktivního života, ale chtěli se vrátit jako poradci, chtěli zhodnotit své zkušenosti. Skončilo to bezvadně, oni se dodnes schází a takové to zlaté jádro snad dokonce pravidelně jednou za měsíc.   Popište nám prosím Váš současný projekt. O fiktivních firmách jsem věděla poměrně dlouhou dobu, ještě za  mé působnosti na ministerstvu školství. Tam totiž působil odbor, který byl zaměřen na střední odborné vzdělávání, kde fiktivní firmy fungovaly. Když jsem poprvé slyšela pojem fiktivní firma, tak jsem si říkala: to musí být nějaký podvod! Není tomu tak. Je to cvičná firma či jinak řečeno – firma nanečisto a ti středoškoláci to měli jako celoroční předmět. Zjistili jsme, že fiktivní firmy u nás existují pouze na středních a vyšších odborných školách. Potom existuje obor „fiktivní fir-

my“ tuším na pražské VŠE, ale tam to mají jako vzdělávací program pro učitele, kteří to poté učí na středních školách. A  tak jsme to zkusili a  vyšlo to. Je to projekt lokální, pro ústecký a  pardubický kraj, ale i  mezinárodní: máme dva partnery – Němce a  Slováky. Měli jsme to ze začátku relativně jednoduché, protože mne napadlo oslovit naše absolventy z Univerzity půltřetího věku a hned polovina z  nich se přihlásila. Ukončilo jich to v  Mostě 22 z  původně 25 přihlášených. Neuvěřitelné procento. I  v  Pardubicích projekt dopadl skvěle, i když jich to ukončilo o  něco míň, ale musím zmínit důvody: jeden pán začal během kurzu podnikat a už na ten kurz neměl čas, dva přerušili s  tím, že se okamžitě zapsali do  příštího roku, že z  vážných důvodů to nejsou schopni ten první rok absolvovat a pouze u dvou lidí jsme se setkali s tím, že od toho očekávali něco jiného, a ti odešli. Tento projekt má ještě další oblasti, mezinárodní aktivity, portál fiktivních firem 50+, kterému říkáme firma nanečisto, protože slovo fiktivní evokuje nějaký „tunel“. Portál www.firmananecisto.cz je starý asi měsíc a jde nám o propagaci nového typu vzdělávání, kterému jsme původně říkali Fiktivní firma, dnes ho ale nazýváme Firma nanečisto, protože lépe vystihuje jeho podstatu.   Existuje nějaký průměrný profil účastníka projektu? Tipuji, že průměrný věk našich klientů je 55 let, poměr ženy–muži odhaduji na 2:1. Většinou jsou aktivnější ženy, výjimkou byl projekt Arnold, tam bylo více mužů, ale tady je více žen. Zajímavé také je, že jsme měli jako nejnižší vzdělanostní úroveň středoškoláky, ale také magistry a  ty, kteří si v  dospělém věku dálkově dodělali titul bakalář. Možná i díky tomu to dopadlo tak dobře, protože se jednalo o lidi, kteří jsou zvyklí studovat.   Jaké máte první reakce a  úspěchy účastníků projektu?

Kromě pozitivních reakcí lidí, kteří se do projektu zapojili, jsme se s našimi šesti fiktivními firmami zúčastnili Mezinárodního veletrhu fiktivních firem v Praze. Veletrh se koná každý rok a je určen pro střední a  vyšší odborné školy. Říkali jsme si ale, proč to nezkusit a přihlásili jsme naše čtyři firmy z Mostu a dvě z Pardubic. Ti lidé byli nadšení, všechno si zařídili, měli pět stánků v Křižíkově pavilonu… Jednalo se o firmy CA HAPPY, TOPIN, VEDENÍ ÚČETNICTVÍ a  SPOKOJENÁ RODINA z  Mostu a firmy PESIPA a BERTÍK z Pardubic. Víte, na  veletrhu došlo k  takové zvláštní symbióze mezi těmi „dětmi“ a  našimi „staršími“. Nakonec se tam skamarádili a užili si to, jak ti mostečtí, tak ti pardubičtí.   To má každý účastník svou vlastní firmu, kterou mu určíte? Naši klienti si sami rozhodovali, jestli si udělají vlastní nebo společnou firmu a  ve  výsledku jsme měli dohromady asi deset firem. Například tam vznikla jedna firma, která se zabývala hlídáním pejsků a  jiných zvířátek, poskytováním servisu a vším co s tím souvisí. Úkolem je vytvořit podnikatelský záměr, fiktivně vytvořit živnostenský list. V tomto případě se spolupracuje s  tzv. Centrem fiktivních firem (CEFI), které je součástí Národního ústavu pro vzdělání. Toto centrum simuluje práci bank, finančního úřadu, sociálky a všechno probíhá po  mailu. Klienti komunikují s  centrem a  setkávají se s  běžnými problémy reálného života. Cílem je, aby měli během půlročního kurzu vytvořenou firmu, která sice běží fiktivně, ale když kurz skončí, mohou jít na  úřad a  zažádat si o  živnostenský list, mají podnikatelský plán, vědí přesně, jak a  kam se mají přihlásit, na kterém úřadě. V podstatě můžou okamžitě začít podnikat. (red)

29

revue

zdraví

servis

revue

PRO ZDRAVÉ A SILNÉ KOSTI odběratelé plynu jsou nejspokojenější u Pražské plynárenské

Léto je sice časem odpočinku, ale také nebezpečím pro naše Všechny tyto láttělo. Výlety v přírodě, cestování a pohyb, na který nejsme ky obsahuje pozvyklí, mají někdy za důsledek nepříjemné zlomeniny. V Čes- travinový doplněk ké republice musí kvůli zlomené končetině navštívit každý rok Femoralex, který lékaře skoro půl zjišťovala milionu Čechů, a to není zanedbatelné číslo. byl vyvinut s cílem EPSI Research míru Již podruhé nezávislá benchmarkingová organizace podpořit hojení zlo- tak na obdobná měření, Vědci proto stále a vymýšlejí, jak odběratelů dát naše tělo co nejrych-v Česku. Navazuje spokojenosti loajality energií menin a pomoci tělu v boji s osteoporózou. Obsahuje příleji do pořádku a pomocirealizuje mu udržet zdravé silné kosti.evropských která dlouhodobě v řaděa dalších zemí. Už dlouho se ví, že na kosti blahodárně působí vápník, ten rodní vitamín K2, vitamín D3 a bílkovinu laktoferin, které ale není samospásný. Aby ho tělo dokázalo dobře a správ- ve vzájemné symbióze pomáhají efektivně využívat vápník jídla adosáhla budovatspolečnost tak silné kosti. Při zlomenině je dobré začít výsledku kz tomu tuzemských zemního zplynu Pražská ně ejlepšího vstřebat, potřebuje ještě ve dodavatelů správném poměru a K. V posledních byly Femoralex užívat co nejdříve a využívat plynárenská. Tavitamíny navíc i Dobhájila prvenství letech z předcházejícího premiérového měření, jehož alespoň jedno balení, objeveny účinkybylapokud trpíteplynárenská osteoporózou, bude třeba doplňovat látky z přívýsledky byly zveřejněny vnavíc dubnu tohoto příznivé roku. Nejlépe Pražská hodnocena mléčné bílkoviny výsledků laktoferin, pravku dlouhodoběji. v oblasti poskytovaných služeb, ale výborných dosáhla takéFemoralex např. v oblasti image, kvakterá, jak Celkově dokládajídosáhl studie,její index lity produktů nebo loajality zákazníků. spokojenosti EPSI hodnoty Femoralex je k sehnání v běžné síti lékáren nebo na podporuje vznik kostních bu66,6, přičemž průměrná hodnota za odvětví plynárenství činí 65,1. www.femoralex.cz, ale 10 z vás má možnost ho zdarma vyza tvorbu „Potvrzení našeho prvenstvíněk nászodpovědných samozřejmě velmi těší a vážíme si jej. Cítíme to hrát. Stačí odpovědět navšak naši zejmésoutěžní otázku: kostní hmoty a zároveň potlana jako závazek do budoucna a i proto připravujeme pro své zákazníky celou řadu nových proKOLIK uvedl ČECHŮ ROČNĚ POTKÁ ZLOMENINA čuje vznik kostních které duktů a služeb, které jim budeme v tomto roce buněk, postupně představovat“ mluvčí společnosti kostní hmotu odbourávají. NĚKTERÉ KOSTI? Miroslav Vránek.

N

SOUTĚŽ

nEmoCniCE Na Homolce Držitel mezinárodní akreditace JCI

Nemocnice Na Homolce, Roentgenova 2, 150 30 Praha 5, Tel.: 257 271 111 E-mail: [email protected], www.homolka.cz     

Poskytujeme zdravotní péči ve všech oborech medicíny Jsme specialisté na nemoci kardiovaskulární a nervové soustavy Nabízíme nejmodernější diagnostické a léčebné postupy Používáme rychlé a pro pacienta nejméně zatěžující postupy při určení nemoci a její léčbě Naši odborníci jsou profesionálové ve svém oboru

karDiovaskulÁrní Program Komplexní diagnostika a léčba onemocnění srdce a cév včetně konzervativní léčby, minimálně invazivních metod a chirurgických výkonů na srdci a cévách. Centrum pro léčbu poruch srdečního rytmu a srdečního selhání. Centrum pro léčbu vrozených srdečních vad v dospělosti. Centrum pro léčbu nemocí aorty. Centrum pro léčbu chlopenních vad. Robotická kardiochirurgie a cévní chirurgie. nEurologiCkÁ / nEuroChirurgiCkÁ PéčE Komplexní diagnostika a léčba onemocnění a poranění nervového systému, zejména mozku a míchy. Součástí je také chirurgická léčba degenerativních chorob a poranění páteře. Centrum pro léčbu epilepsie. Centre of Excellence v navigované neurochirurgii a v neurochirurgii pro dynamické stabilizace krční páteře. Leksellův gama nůž. vŠEobECnÁ léčEbnÁ PéčE Komplexní zdravotní péče v oborech interního lékařství a všeobecné chirurgie nabízí široké spektrum služeb v odborných ambulancích i lůžkových odděleních. Minimálně invazivní chirurgie, robotická chirurgie.

2 30

49

fotoseriál

revue

Kronikář prchavých okamžiků věčnosti

JOVAN DEZORT

„Pokud musí fotograf své obrázky příliš komentovat, značí to, že jim zřejmě něco chybí,“poznamenal lakonicky Jovan Dezort, když jsem ho vyzval, abychom se sešli k výběru snímků pro tento díl fotoseriálu.

A

má pravdu. Dezortovy fotografie ovšem skutečně žádné dlouhé vysvětlování nepotřebují. Nevyjadřuje se v  záhadách, nevyužívá technických fines, kterými by musel dohánět, co chybí v  obsahu. Jeho fotografie jsou docela obyčejné a  zřejmě právě proto vlastně neobyčejné. Málokdo totiž dokáže v  situacích, gestech a  výrazech tváří objevovat střípky příběhů, v  každodenním shonu města nalézt okamžiky věčnosti. A  tak zejména jeho fotografie z  60. let minulého století jsou jímavou i  úsměvnou kronikou pouličních událostí Prahy. S  mimořádným ohlasem se setkaly vloni na  výstavě Praha a  lidé před 50 lety v prostorách Staroměstské radnice. Vzkazy v knize návštěvníků, jako „děkuji za krásný návrat do mládí“ nebo „škoda,

že je to tak dávno,“ jsou toho nejlepším důkazem. Jovan Dezort se ovšem ani zdaleka nevěnoval jen tzv. „street photography“. Velmi systematicky a  s  nevšední invencí mapuje víc jak půl století kulturní dění u  nás. Ve  svém obsáhlém archivu tak má zdokumentováno bezmála 30 ročníků Pražského jara, jazzové festivaly a  mezinárodní hudební soutěže Concertino Praga. Rovněž většina návštěv uměleckého světa u  nás neunikla pozornosti Dezortova hledáčku. A  tak vedle našich kumštýřů jako byli Jan Werich, Jiří Trnka nebo Václav Neumann nechybí v  jeho portfoliu jména Louise Armstronga, Claudie Cardinalové, Mireille Mathieu a bezpočtu dalších. Ve svých téměř osmdesáti letech však nehází Dezort flintu do  žita. Kde se děje

něco zajímavého, tam ho můžete potkat. To je dobré nejen pro nás, ale zejména pro paměť naší země s  bohatými kulturními tradicemi. Menší část výstavy Praha a  lidé před 50 lety je v  této době nainstalovaná mezi regály v moderně zařízené Husově knihovně v  Praze 4 – Modřanech, Komořanská ul. 12. Zaměřená je především na spisovatele a další umělecké osobnosti 60. let, pochopitelně jsou tu i  záběry z  tehdejšího pouličního ruchu, dnes už neznámého, kdy se například dalo vyskakovat za jízdy z  tramvají, stály se fronty u  telefonních budek a  poštu někde ještě vozil koňský povoz. Husova knihovna v  Modřanech je otevřena přes celé prázdniny v pondělí od 11 do  18 h., ve  středu od 9 do  17 h. a  ve čtvrtek od 13 do 19 h. Dušan Veselý

Orba na Moravě, 50. léta

31

revue

fotoseriál

Z ulice, kolportérka

Jovan Dezort

Děti, 1974 32

se narodil roku 1934 v Brně. Než v roce 1984 začal pracovat „na  volné noze,“ prošel redakcemi ČTK, Vlasty a Světa práce. Na cestách za fotografií projel řadu zemí, publikoval v  desítkách domácích i  zahraničních titulů. Vedle fotografických reportáží se věnuje též módě, reklamě a tvorbě portrétní. Úspěchů dosáhl ve fotografických soutěžích, např. Zlaté pečetě World Press Phota a Hlavní ceny v celosvětové soutěži Mír Vietnamu za  soubor fotografií z  období války v  této zemi. Člen Asociace profesionálních fotografů, Syndikátu novinářů.

fotoseriál

revue

Jaro v parku

Václavské náměstí, výstavba metra

Pražská doprava

Srpen 1968

Valentýna Kameníková

Josef Sudek v ateliéru

33

revue

seriál karla tejkala

S mikroFonem za sportem 6 Vzpomínky, zážitky a příběhy ze zákulisí světa sportu, které jinde nenajdete, vám přináší dlouholetý rozhlasový reportér, novinář a publicista karel tejkal.

Dvě ligy

eVy křížoVé

Oznámila posluchačům, že Jaroslav Drobný vyhrál Wimbledon a záměrně nepřipojila tehdy povinný přídomek, že je to Arab. Přičinlivý kolega jí vážně vyhrožoval, že za to by také mohla vypadnout z basketbalové reprezentace před mistrovstvím evropy.

Každý den v pohybu i dnes, svižnou chůzí kolem Břevnovského kláštera

P

ovinné vysvětlení historické zhůvěřilosti. Psal se rok 1954, Jaroslav Drobný, v té době exulant, směl být uváděn, pokud vůbec, jako hráč Egypta, později Sjednocené arabské republiky. Mladé rozhlasové

34

novinářce Evě Dobiášové se ten tupý příkaz natolik příčil, že jej odmítla splnit. Soudruh nakonec zkrotl a Eva do Jugoslávie jela. Československo tam prohrálo ve finále pouze se Sovětským svazem 62:69 a bylo druhé.

Ale stejně to byla od mladičké Evy Dobiášové odvaha. V devatenácti letech, navíc jako první žena, v roce 1952 přijít mezi zkušené rozhlasové kozáky Otu Pavla, Otakara Procházku, Stanislava Sigmunda, Karla Malinu... Navíc s povinnostmi ligové hráčky a reprezentantky. Ve sportovní redakci je nejvíc práce v neděli, v tom čase se ale hrála i basketbalová liga. Museli zaskočit kolegové, ne vždy rádi a s úsměvem. Vydrželi to navzájem šest let, Otakar procházka i Ota Pavel se nakonec stali Evinými dobrými kamarády. Když po zranění achilovky ulehla na delší čas v nemocnici, pravidelně ji navštěvovali, utěšovali a povzbuzovali. Eva i za ten krátký čas obohatila sportovní vysílání. O laskavost, střízlivost při referování o úspěších, o empatii a pochopení poražených, o kultivovanou mluvenou češtinu. Předchozí praxe v Lidových novinách i vliv Oty Pavla byly znát. Ale dvěma náročným pánům opravdu déle sloužit nešlo, v roce 1958 odešla Eva, tehdy již Škutinová, manželka známého novináře Vladimíra Škutiny, do odborného basketbalového časopisu a plně se věnovala svému sportu.

sport

revue

Evy Dobiášové, Škutinové, Křížové byl konec.

Základní sestava z Ria, zleva Vecková, Dubská, Adamírová, Škutinová, Hubálková

Cesta pod koš Začínala jako sextánka pardubického gymnázia. Pokračovala i v Praze, v  družstvu Staropramenu, ve  Spartě a nakonec v Orbisu. Ten si sama nevybrala. Počátkem padesátých let u  nás i  sport, jako všechno ostatní, prodělal reorganizaci. Každý musel sportovat v jednotě určené jeho profesi, novináři a jim podobní byli, aniž tázáni, „přiděleni“ do  Orbisu. A  proč právě basketbal? To nebyl můj první sport, hrála jsem volejbal, běhala, ale vždy jsem vzrůstem poněkud přečnívala. Dnes to zní směšně, při mé výšce 174 centimetry, ale čas obrů přišel později. Na basketu mi imponovalo, že to je hra, při které se musí přemýšlet.

Pásky se tenkrát v  rozhlase i  v  televizi střihaly ručně, kdo něco tušil o počítačích

Sparta i  Orbis byla naše nejlepší družstva, základ reprezentace, s  nimi Eva získala devět domácích mistrovských titulů – první v  roce 1952 ve  Spartě, další s  Orbisem. To byla její první liga. O  její reprezentační nominaci nebylo nikdy pochyb, místo mezi šesti sedmi měla vždy jisté a s reprezentací se nikdy nevracela bez medaile. Třikrát z mistrovství Evropy, dvakrát z  mistrovství světa. V roce 1957 jsme hrály v  Riu o  bronzové medaile s  domácí Brazílií. Hala Maracaná pro padesát tisíc diváků byla jako vždy plná. Každý druhý z  diváků měl indiánský bubínek, a  ne pouze jako dekoraci, v hledišti vyhrávaly tři početné kapely. Byl to takový rambajs, že pískání rozhodčích nikdo ani nezaslechl. Pořadatelé si poradili. Píšťalky sudích nahradily pistole, každý faul ohlašoval výstřel. Když jsme si s  Milenou Veckovou chtěly něco povědět, muselo to být vždy přímo do  ucha. Nervák až do  konce, ještě k tomu nastavovaný. V normálním čase byl stav nerozhodný 69:69, po prodloužení jsme vyhrály 83:70. V osmapadesátém roce přišla rána, doslova, protože rupnutí achilovky slyšeli všichni kolem hřiště – a  závodní kariéře

Televize i další liga Nastal čas radostí mateřských, narodili se syn a  dcera, Eva nastoupila do Československé televize, kde dlouhá léta zasvěceně referovala o zdravotnictví. I k basketbalu se vrátila, s kamarádkami dlouho hrály pražskou soutěž v družstvu Olympu. Když si uvědomily, že proti nim nastupují stále častěji soupeřky ve věku jejich vnuček, opustily palubovky definitivně a daly přednost přátelským setkáním již bez míče. Počátkem devadesátých let nastoupila do  druhé ligy svého života, do  Ligy proti rakovině. Byla jednou z nejbližších spolupracovnic zakladate-

S Maďarkami v Budapešti

le Ligy profesora Zdeňka Dienstbiera, upřímně milována uzdravenými pacientkami, obětavě organizovala sbírky Květinového dne i  společenské akce Ligy. Letos se rozloučila v  posledním čísle Zpravodaje, který léta redigovala. „Snažila jsem se spolu s vámi i v těch složitých chvílích života hledat ty drobné lesklé střípky, které dokáží alespoň trochu rozzářit ponurý den. Při setkáních s  vámi jsem i  já čerpala energii pro svůj další život. Karel Tejkal redaktor Vital plus Foto: Autor a archiv E. Křížové 35

revue

móda

Elegance třicátých let – II. Po  zlatých a  divokých dvacátých letech nastalo desetiletí elegance. Vše směřovalo k zjednodušení a obdivu moderní doby. Styly jako art deco a funkcionalismus, ovlivňovaly nejen bydlení, ale i módu. Nejmocnějším nástrojem se stal rychle se rozvíjející filmový průmysl. S ním dorazila v módě ženskost hollywoodského respektive barrandovského velkého stylu.

Změny v líčení  Historickým mezníkem v  kosmetice bylo období rokoka, které mělo velký vliv na módu a vše, co s ní souviselo. Nejdůležitější byla extrémní péče o krásný vzhled a rafinovanost umocněná něžnými toaletními stolky v  dámských budoárech, plnými flakonků s voňavkami, pudry a různými líčidly. Tím druhým mezníkem byla právě třicátá léta minulého století, kdy se vytvořil kult filmových hvězd, jejichž nalíčená tvář omračovala prostřednictvím promítacího plátna nejen muže, ale i paní a dívky všech věkových kategorií, bez rozdílu finančních možností. Vedle Francie a  Anglie dosáhlo kosmetické umění 30.let úplné dokonalosti také v  Americe. V  těchto ze36

mích se školily zástupkyně ostatních národů s takovou vervou, že díky jim byl svět rychle zaplaven vlnou správného pěstění krásy. Dokonce se tvrdilo v módních rubrikách časopisů, že moderní líčidla, jsou jedním z  měřítek kulturní vyspělosti. Ty tam byly doby, kdy nalíčená Francouzska byla atrakcí pro cizince či odvážná turistka, která když se vrátila se rtěnkou na rtech, sklidila mravní pohoršení společnosti. K  nám se dostal nový styl rychlostí blesku a  ze západu jsme rychle převzali zvyky dobré i  méně dobré. Kosmetické salóny se záhy přizpůsobily cizí škole a jejich zákaznice rychle a s nadšením experimentovaly. Byla to přímo nákaza, která postihla i starší ročníky, ne vždy k jejich dobru.

móda

revue

Postřehy tehdejší zákaznice salónu krásy (časopis Zora, 1936):

 Pohodlné lehátko s  andělem v  bílém plášti nad

hlavou, kterého zajímalo, co dáma pro svou pleť dělá,

 místo očekávané masky v podobě sádrového od-

litku se dostavila slast  z  příjemné krémové masky s bylinkami,

 zákaz k používání mýdla na obličej, neboť na kaž-

dou pleť se najde nějaké čistidlo – lotion či krém – jen ne mýdlo a horká voda,

 žádná elektrická masáž rukou, žádný krém z vajíček či másla, ale masáž s hormonálním krémem,  ne jeden krém na ruce i obličej, ale hned několik včetně toho na vrásky tzv. individuální péče,  důležitý byl návod, jak si svou krásu doma opa-

trovat a věnovat ji denně alespoň půl hodiny péče.

Pěstění krásy V  třicátých letech minulého století se opět vrátilo ono prastaré pojetí kosmetiky: „Umění udržovati a  pěstovati krásu je uměním udržovati a pěstovati si zdraví“. A tak se moderní kosmetika snažila najít a odstranit zdroje nedostatků krásy a ne je pouze zastírat. Tím se dostal ke slovu také lékař. Ideálem zdraví byla žena jiskrného pohledu, sportovně založená, s opálenou a hebkou pletí. Jednoduchá cesta k  tomuto ideálu vedla za  pomoci přírody, sportu na  zdravém vzduchu a slunce. Pod dohledem lékaře byla doplněna i umělým horským sluncem, které bylo v té době ve velké oblibě. O kosmetické salóny byl mimořádný zájem a práce kosmetiček vysoko ceněna, už i např. typologie fungovala stejně, jako dnes. Vypadá to, že za uplynulých 80 let velké změny v přístupu k líčení nenastaly. Dokonce se rty líčily “lakem“, který vydržel po celý den. Jeden postřeh se zachoval určitě dodnes:

Každá žena by si měla uvědomit, že s pomocí kosmetiky si je i dnes třeba zachovat vlastní tvář, úroveň a především osobnost. Vlaďka Dobiášová Foto: archiv autorky 37

revue

naše tipy

Karlovarsko

napěchované přírodními krásami iKarlovy historií Vary jsou jedněmi z nejznámějších světových lázní a jistě i nejkrásnějšími. Okolí se vyznačuje nejen nezapomenutelnými přírodními scenériemi, krásnými za každého počasí a v každé roční době, ale svou významnou polohou bylo město i kraj od pradávna osídlovány a tak se vyznačuje i četnými, neopakovatelnými kulturními a historickými památkami.

Karlovy Vary jsou jedněmi z  nejznámějších světových lázní a  jistě i  jedněmi z  nejkrásnějších. Okolí se vyznačuje nejen nezapomenutelnými přírodními scenériemi, krásnými za každého počasí a v každé roční době, ale svou významnou polohou bylo město i kraj od pradávna osídlovány a tak se vyznačuje i četnými, neopakovatelnými kulturními a historickými památkami. Pověst o založení města – Jelení skok První zmínka o léčivém pramenu v malebném údolí říčky Teplé se objevila ve spise humanisty Caspara Bruschia z Horního Slavkova, vydaném v roce 1542. Ucelenější verzi pověsti lze pak najít v  knize karlovarského rodáka, lékaře Fabiana Sommera. V  knize o  užívání vřídelních vod, vydané v roce 1571, Sommer napsal, že Karel IV. podnikl loveckou výpravu do  lesů, při níž bylo objeveno vřídlo. Při tom panovník poznamenal, že takováto horká voda může zažehnat mnohé těžké nemoci, protože je jistě velmi užitečná a  posilující. Pověst se pak rozvíjela dál, až nakonec vznikla verze s jelenem. Na  její přílišné omílání reagoval baron von Lützow tvrzením, že po  skalách skáče spíše kamzík než jelen, a  z  tohoto popudu byl vytesán z  kamene kamzík. Ten se stal velmi populárním a  zdejší obchodníci začali jeho siluetu používat na viněty svých výrobků. Nakonec se stal jedním z  typických symbolů Karlových Varů. 38

Vřídlo a kolonáda Okolí vřídla s  gejzírem o  teplotě 72 ºC horké minerální vody, která, díky svému tlaku, tryská do  výše až 12 metrů, bylo stavebně upravováno již v  16. století. Poslední úpravy pochází z  60. let minulého století a  arch. J. Votruba je ztvárnil ve funkcionalistickém slohu. Pramen má vydatnost dva tisíce litrů minerální vody za  vteřinu a  je jediným používaným pro koupele. Používá se však i  při pitné kůře, pro níž je v  prostorách kolonády zřízeno 5 pitek s  teplotou 72,57 až 41º C. V  podzemí je veřejnosti zpřístupněna exkluzívní prohlídková trasa s  názvem Podzemí Vřídla. Návštěvníci

Zámek a hrad Bečov nad Teplou

mohou obdivovat divoké vývěry pramenů, kochat se různými barvami sedimentů a  prohlédnout si i  prostory, kde vložené předměty působením vysokého obsahu nerostů – obsažených ve  zdejší termální minerální vodě – mineralizují a  tzv. se „pokameňují“ Vřídelným kamenem – vřídlovcem. Zámek Bečov Zámek a  hrad Bečov tvoří komplex budov, postavených již v  13. až 18. století. Je jednou z  nejnavštěvovanějších historických památek jak pro svou architekturu, tak pro unikátní exponát, uložený v jeho prostorách.

naše tipy

revue

mučidel, v rytířském sále pak sbírka zbraní. ale také ukázky skla a porcelánu. Hrad Cheb a město Cheb Od 12. století byl významnou součástí obranného systému českého pohraničí, původně střežil přístup do  království a tzv. zemské stezky. Vyznačuje se mimo jiné osudovým místem skonu českého generalissima Albrechta z Valdštejna, které se váže k  objektu dnešního Muzea Cheb. Hrad Loket

Jím je jistě relikviář svatého Maura, který je zajímavý z pohledu výtvarného a řemeslného, je zajímavý i svým osudem, s přímo detektivními až mystickými zápletkami. Dílo světového významu bylo zhotoveno pro benediktinské opatství ve Florennes v  první čtvrtině 13. století. Ztvárněním se v mnoha detailech odlišuje od  jiných relikviářů této oblasti kolínskomosanského okruhu a  nemá proto přímé srovnání. Doposud se nepodařilo určit, ve které významné zlatnické dílně vznikl. Byl zhotoven především pro ostatky sv. Maura a  sv. Jana Křtitele uchovávané v  benediktinském opatství ve Florennes v Belgii, ale podle analýz obsahuje i další relikvie. V  důsledku mnoha okolností, které nepostrádají dramatické prvky (jako např.

vyplenění a  zničení kláštera a  záhadná záchrana relikviáře), se ocitnul na přelomu 19. a  20. století v  Čechách na  Bečově. Zápletka pokračuje zmizením relikviáře na konci II. světové války. Zcela ojedinělou památku na území českého státu se podařilo znovuobjevit až v r. 1985. Úspěšné pátrání českých kriminalistů bylo natolik zajímavé, že se poté stalo námětem detektivky. Hrad Loket Hradem prošla historie našeho národa. Je zajímavý především tím, že zde jako dítě určitou dobu nedobrovolně pobýval král Karel IV. A přesto ho mnohokrát poté rád navštěvoval a  nechal přestavět. V  hradu stojí za  pozornost a  návštěvu vězení s  expozicí středověkých

Lanové centrum sv. Linhart V  Lázeňských lesích Karlových Var bylo zřízeno loňského roku lanové centrum. Jde o  moderní vyžití, zejména pro děti v  přírodě, v  korunách stromů, kde si mohou vyzkoušet, pod vedením odborníků, svou šikovnost a statečnost. Aquacentrum Agricola Jáchymov Pro odpočinek a  nabytí sil slouží rozáhlý areál moderního aquaparku v  Jáchymově. Krom tobogánu, saun a  bazénů (pro plavce 25 metrů dlouhý, pro neplavce bazén s  vodopádem), zde naleznete Kneippův chodník a další množství atrakcí. (red) Fotografie jsou použity z fotobanky KK a ŽK.

soutěž „S památkami Karlovarského kraje 2013“ Chcete vyhrát notebook, mobil nebo fotoaparát? Právě pro vás stejně jako v  loňském roce připravil Karlovarský kraj i na letošní letní prázdniny a podzim atraktivní soutěž „S  památkami Karlovarského kraje 2013“. Ceny získají čtyři vylosovaní výherci. Soutěž  začíná 1. června. Její podstatou je zaplnit pohlednice formátu A5  šesti samolepkami. „Stačí navštívit  pět památkových objektů: Zámek Chyše, hrad a  zámek Bečov nad Teplou, hrad Loket, hrad Valeč, hrad Hartenberg v  Hřebenech, zámek Kynžvart a  Horní hrad, kde zájemci získají pohlednici, s  předepsanou doručovací

adresou, a  samolepky s  fotografií památky, dále Galerie 4 – galerie fotografie v  Chebu, Galerie výtvarného umění v  Chebu, Galerie umění v  Karlových Varech, Muzea Karlovy Vary, Muzea Cheb a  Muzea Sokolov, kde dostanou samolepku s  logem Karlovarského kraje. To vše nalepí na pohlednici, samolepku s logem Karlovarského kraje umístí do středu pohlednice,“ vysvětlil krajský radní Oleg Kalaš. Pohlednice i  samolepky mohou zájemci žádat od  1. června 2013 v  pokladnách vyjmenovaných památkových objektů, muzeí a  galerií. „Přejeme všem mnoho příjemných chvil strávených na  hradech, zámcích

v muzeích a galeriích Karlovarského kraje i při zaplňování soutěžní pohlednice,“ zdůraznil radní, který zároveň vyjádřil poděkování za  spolupráci vlastníkům památek, krajským muzeím a galeriím. Kompletně zaplněný soutěžní arch s vyplněnou adresou odesílatele je třeba poslat poštou, nebo osobně doručit do  podatelny Krajského úřadu Karlovarského kraje nejpozději do 31. října 2013. Pro více informací a  plánování výletů slouží nový turistický portál Karlovarského kraje. Zadejte si do svého vyhledávače www.zivykraj.cz a určitě nebudete litovat.

39

revue

zdraví

mozek je nutné přiměřeně zatěžovat

Na naše otázky odpovídá doc. MUDr. Roman Jirák, CSc. z Psychiatrické kliniky 1. LF UK  Na to, co dělat, aby náš mozek zůstal v kondici, existuje řada různých názorů a informací, zaměřme se tedy postupně na  jednotlivé aspekty. Je možné říci, co má na fungování mozku výraznější vliv - jestli genetické dispozice nebo životospráva a  způsob života konkrétního jedince? Na fungování mozku mají vliv jak genetické faktory, tak i výchova a okolní prostředí. Jako příklad uveďme geneticky podmíněný Downův syndrom, který determinuje k nízkému intelektuálnímu výkonu, ale při dobré péči, výživě a práci s postiženým lze do určité míry zlepšit některé schopnosti postižených. Na druhou stranu i lidé s vysokým intelektem s výrazně nevhodným životním stylem a  vlivy okolí na  tom mohou být podstatně hůře.  Vlivu výživy na mozkovou činnost se věnuje řada studií. Konkrétně studie Oregonské univerzity odhalila, že konzumace některých látek má pozitivní nebo naopak negativní vliv na  kognitivní funkce a  aktivitu mozku. Jaké místo zaujímají ve vyvážené stravě doplňky obsahující omega-3 mastné kyseliny, konkrétně produkt Acutil, jehož obsah je nejbližší souboru látek zkoumaných na Oregonské univerzitě? Studie pojednává o úloze živin a některých zásadních látek (např. omega3, vitaminy B a další) pro činnost mozku a kognitivní funkce. Cílem studie bylo prozkoumat vztah mezi stavem živin 40

a  ukazateli zdraví mozku u  starších osob bez demence. Studie potvrdila hmatatelný význam sledovaných látek. Pacienti s vyššími hladinami omega-3 mastných kyselin měli lepší exekutivní funkce a  větší celkový objem mozku. Účastníci výzkumu s vyššími hladinami plazmatických trans tuků měli celkově horší kognitivní funkce a  menší celkový objem mozku. Naopak u pacientů s vyššími plazmatickými hladinami vitaminů B1, B2, B6, folátu, B12, C, D a  E a  omega -3 mastných kyselin byly zaznamenány lepší mentální funkce a menší úbytek objemu mozku.  Nejčastěji se mluví o  významu již zmíněných omega-3 mastných kyselin. Jakým způsobem je možné v  Česku zajistit jejich dostatečné množství? Velmi vhodné složky potravy jsou omega – 3 nenasycené mastné kyseliny (hl. kyselina eikosapentaenová a dokosahexaenová), které nejsou v  lidském těle tvořeny v  dostatečném množství. Jsou důležité pro řadu pochodů, jsou to stavební jednotky stěn nervových buněk, vytvářejí se z  nich některé neurotransmitery (přenašeče vzruchu v nervové tkáni), jsou z nich vytvářeny protizánětlivé látky. Velký obsah omega-3 je v  mase mořských ryb žijících ve studených vodách – např. makrela, sleď aj. U  nás je možnost zajistit si dostatečný příjem pravidelnou konzumací rybího masa. Existují také dietní doplňky s vysokým obsahem omega-3,

např. různé přípravky s rybím olejem, přípravek Acutil a další.  Dnes máme k  dispozici řadu nových komunikačních technologií, je možné mozek rozvíjet například prací s  novými aplikacemi a  na  počítači? Práce na počítači je vhodná pro tréning mozku, ať již se jedná o získávání informací pomocí internetu nebo hraní některých (edukativních, logických) počítačových her. Existují také speciální tréninkové počítačové programy pro procvičování paměti.  Co dělat pro zlepšení paměti, koncentrace a  soustředění? Co říkáte na tak často zmiňované křížovky, sudoku a logické hry? Pro zlepšení, ale i  udržení těchto parametrů je nutné mozek přiměřeně zatěžovat. Vhodné jsou křížovky, sudoku, ale také prostá četba s  tím, že dotyčný zopakuje, co četl. Dále jsou

servis

 Které faktory a  prvky životního stylu jsou z hlediska správného fungování mozku nejméně vhodné nebo přímo škodlivé? Z  hlediska kognitivních funkcí se jedná zejména o pasivní styl života bez zájmů a  přiměřené aktivity, nevhodné je také nadměrné požívání alkoholických nápojů a „hospodský styl života“. Také výrazně rigidní, neměnný styl života, kdy jedinci setrvávají na svých návycích, nejsou schopni změnit své zvyklosti a tudíž přizpůsobit se aktuální situaci.  Řada lidí dnes žije pod tlakem, kromě pracovních povinností se starají o  domácnost, děti, vnoučata, jsou prakticky v jednom kole. Je tato neustálá aktivita pro mozek lepší než nečinnost a nedostatek podnětů nebo mozek naopak vyčerpává? Není možné jednoznačně odpovědět, pokud v tom jedinec nachází smysl života (starost o děti, o majetek apod.), je to dle mého názoru prospěšné. Horší je, když se přidruží nedostatek peněz, poruchy přizpůsobení (např. odchod do domova důchodců, smrt partnerky či partnera apod.). Demencí jsou více ohroženi lidé žijící samostatně, bez kontaktu s  jinými lidmi (ale neplatí to absolutně). Škodlivě působí výskyt deprese.  Pokud je diagnóza demence či Alzheimerovy choroby stanovena v  mé rodině, mohu učinit nějaké konkrétní kroky, aby se mi nemoc vyhnula? V  případě, že se vyskytne Alzheimerova choroba u blízkého pokrevního

příbuzenstva, ještě to nemusí znamenat, že budu postižen i já. V některých rodinách se vyskytuje tzv. familiární forma Alzheimerovy choroby, kde jsou zjišťovány určité genetické mutace. Těchto případů je však málo, a  je to zpravidla u  mladších lidí, než je obvyklé pro Alzheimerovu chorobu. Většina případů Alzheimerovy choroby je tzv. sporadických, kde se moje šance dostat demenci výrazně nezvyšuje.  Které příznaky demence přicházejí jako první? Kdy by měl člověk zpozornět a obrátit se na odborníka? Jako první se objevuje porucha tzv. epizodické paměti. Pacienti zapomínají, co dělali před hodinou, co měli k  obědu včera a  podobně. Dále také porucha krátkodobé paměti a  pozornosti – ztrácejí věci, zapomínají, pro co jdou, zakládají věci na nesprávná místa a  podobě. Již v  tomto stadiu by bylo vhodné vyhledat odborníka.  Jaké jsou vaše prognózy do  budoucna? Bude možné riziko demence a Alzheimerovy choroby identifikovat a nemoci účinně předcházet? Na výzkumu Alzheimerovy choroby se velmi intenzivně pracuje. Dosud nebyl nalezen kauzální, příčinný faktor, i když je známa řada neuropatologických faktorů, které se uplatňují následně. Již dnes je možno zjistit pomocí speciálních technik – pozitronová emisní tomografie přítomnost beta-amyloidu v mozku v nadměrném množství více let před objevením se demence. Přítomnost beta-amyloidu svědčí pro Alzheimerovu chorobu. Existují další metody, např. vyšetření určitých bílkovin v mozkomíšním moku. Je hledána přesnější, méně náročná a  levnější metoda pro klinické užití i  nové léky, vývoj je však velmi náročný a  trvá řadu let. (red)

Zase jsem zapomněl ko upit... Co jsem to jen chtěl ří ct? Odkud já vá s znám?

PŘÍRODNÍ DOPING PRO VÁŠ MOZEK Narážíte v hlavě na stále více otázek než odpovědí? Jsou vám výše uvedené fráze povědomé? S největší pravděpodobností se u vás jedná o první příznaky začínajících poruch paměti nebo v případě vyššího věku i rané demence. Aktuální průzkumy ukazují, že výskyt obou projevů degradace paměti se vyskytuje nejčastěji u populace od 45 let výše, s tím, že s rostoucím věkem výskyt stoupá. Nad 50 let se týká již 15 % populace a v případě seniorů dokonce 40 % z nich. Bojovat s pamětí je potřeba na několika frontách: • mentálním tréninkem (křížovky, sudoku, cizí jazyky) • správnou životosprávou (fyzická aktivita, dostatek spánku, dietní návyky a pestrá strava) • přísunem potřebných látek pro fungování mozku (vhodný je ACUTIL) Vědecky potvrzeno! Studie provedená na oddělení neurologie Oregon Health & Science University v Portlandu a publikovaná v prestižním časopise Neurology letos v lednu, jednoznačně potvrdila významný vliv kombinace omega-3 mastných kyselin a vitaminů skupiny B, C, D, E a kyseliny listové na lepší mentální funkce u účastníků studie. Nízké hladiny těchto živin v krvi naopak mohou vést k rozvoji Alzheimerovy nemoci. ACUTIL obsahuje unikátní kombinaci omega-3 mastných kyselin, výtažku z Ginkgo biloba, fosfatidylserinu a vitaminů pro podporu paměti a koncentrace.

A nezapomeňte! Udržet si dobrou paměť a koncentraci s Acutilem je snadné. Složení: Omega-3 mastné kyseliny, Kyselina listová, Vitamin B12, Vitamin E, Ginkgo biloba, Fosfatidylserin

Doplněk stravy

vhodné stolní hry, koníčky a další společenské činnosti, kterým se člověk věnuje i po odchodu do důchodu. Odchod do  důchodu je někdy velmi zatěžující a často dochází v této době k manifestacím poruch paměti.

revue

K dostání v lékárně něě bez lékařského předpisu. řeedpisu. Doporučená cenaa 239 Kč/měsíc.

Medicom International, s.r.o.

41

www.acutil.cz

revue

umění stárnout

Nový diagnostický přístroj hlídá

poruchy srdečního rytmu

Nové implantabilní zařízení BioMonitor poskytuje lékařům důležité klinické a diagnostické informace o stavu pacientova srdce a to bez potřeby umísťování jakýchkoliv elektrod do srdce. Arytmie, bušení srdce i ztráta vědomí Od letošního léta mohou pacienti trpící srdečním selháním využít nový bezdrátový přístroj pro přesné zmapování všech poruch srdečního rytmu. Pro některé pacienty to mohou být životně důležitá data, která doposud žádné zařízení neumělo takto dobře diagnostikovat. Navíc tento přístroj dokáže pomocí bezdrátového přenosu dat tzv. Home Monitoring okamžitě odeslat informace o stavu srdce a upozornit lékaře v případě problémů. BioMonitor zavádí lékaři pacientům se srdečními arytmiemi do  prostoru pod klíční kost pro monitorování srdeční činnosti. Další skupinou pacientů, kterým může tento přístroj pomoci, jsou pacienti 42

s vážnou poruchou rytmu, tzv. fibrilací síní a dalších abnormalit srdečního rytmu. Zařízení je schopno přesně detekovat a zaznamenávat různé typy srdečních arytmií, například fibrilace síní nebo srdeční blok. Tyto stavy jsou u pacientů často identifikovány jako hlavní příčiny nevysvětlitelných příznaků, jako jsou palpitace (bušení srdce, zrychlená nepravidelná srdeční činnost) a synkopa (ztráta vědomí). Kromě toho přístroj přesně zachytí činnost srdce a ukáže lékařům i  to jak se porucha chová. Z  jejího průběhu mohou lékaři optimalizovat terapii či ověřit úspěšnost medikace u  pacientů bez nutnosti implantace kardiostimulátoru nebo defibrilátoru.

umění stárnout

revue

Pacientka říká: „Je to jako byste měli pod kůží nějakou flashku.“ „Nejdřív jsem měla trochu obavy, ale teď jsem ráda, že mne někdo hlídá. Když jsem omdlela potřetí, bylo to hodně nepříjemné. Při pádu jsem si zlomila ruku. Když jsem se probrala, viděla jsem, že mi otékají prsty, a tak jsem si rychle stáhla prstýnky a potom zavolala manžela a  pomoc. To jsem stihla, ale taky se mi to pokaždé nemusí podařit. Vždycky to přijde z ničeho nic a člověk nestačí zareagovat. Naposledy jsem se nestihla ani chytit zábradlí. A tak věřím, že lékaři zjistí, co mi je, a budu se léčit.“

Případ pacientky z České republiky

Vlasta Kubovcová začala mít problémy poměrně nedávno. V  posledním roce několikrát náhle a  bez předchozího varování omdlela. Postupně podstoupila nejrůznější interní vyšetření. Na  příčinu potíží ale lékaři nepřišli a  poslali ji na  kardiologii. Tak se paní Vlasta ocitla v  rukách doc.  MUDr. Alana Bulavy z  Kardiocentra Nemocnice České Budějovice. Příčinu ale ani tady po důkladném vyšetření neodhalili. „Za  náhlými ztrátami vědomí by mohla být porucha srdečního rytmu, tedy arytmie, ale nemáme jak to ověřit,“ vysvětluje doc.  Bulava, který se rozhodl zařadit paní Vlastu do  výzkumného projektu, v němž se testuje novinka v  telemedicíně nazvaná BioMonitor. „Jde o  přístroj, kterým můžeme nepřetržitě monitorovat srdeční činnost pacientky. Novinka, která se zatím implantuje pouze pacientům v Německu, kde je také hrazena zdra-

votními pojišťovnami, je mimo jiné vhodná právě pro ty pacienty, u nichž nedokážeme objasnit příčinu opakovaných poruch vědomí,“ vysvětluje lékař. Paní Vlasta proto podstoupila v únoru miniinvazivní zákrok, při kterém jí lékaři drobný přístroj zavedli pod klíční kost. „Je to jako byste měli pod kůží nějakou flashku,“ říká paní Kubovcová a dodává: „Nijak mě to neomezuje, i  když jsem si musela zvyknout. Dnes mám pocit, jako by mě někdo hlídal a jako by se mi ani nemohlo nic stát“. Doma pod postelí má ještě jeden přístroj. Právě díky němu přicházejí noc co noc do  nemocnice záznamy o chodu jejího srdce. Lékař je má následující den na  stole a  může je okamžitě vyhodnotit. Jak dlouho bude mít BioMonitor v těle, nikdo neví, protože od implantace zatím k žádné další ztrátě vědomí nedošlo. “

Je to v Čechách novinka, a tak jsme se paní Kubovcové zeptali jak se cítí.

Doc. MUDr. Alana Bulavy z Nemocnice České Budějovice jsme se také zeptali: Pane docente, BioMonitor zavádíte nemocným s  různými typy poruch srdečního rytmu, které nejdou odhalit klasickými vyšetřovacími metodami, a  také pacientům s  fibrilací síní. Je implantace tohoto přístroje omezena věkem? „Naprosto ne, dáváme jej všem rizikovým pacientům, u nichž nejsme dostupnými diagnostickými metodami schopni určit příčinu poruchy. BioMonitor v případě potřeby mají k dispozici všechny věkové kategorie, ale především starší pacienti.“ Kdo je tedy z vašeho pohledu rizikový pacient? „Hlavním rizikem je vyšší věk, druhým přítomnost ischemické srdeční choroby nebo již zmíněná fibrilace. V  těchto případech existuje vysoká pravděpodobnost srdečního selhání nebo cévní mozkové příhody.“ (red)

43

revue

zdraví

Příběh slavné

bylinkářky z Moravy

O jejích tinkturách jsme psali již několikrát. Podívejte se dnes na příběh paní Jarmily Podhorné jinak: jako na příběh lidské pracovistosti, vůle a vytrvalosti. Když jí někdo řekne, že něco nejde, ona mu dokáže, že to jde.

Mgr. Jarmila Podhorná, odbornice na bylinnou terapii, zakladatelka společnosti Naděje a autorka knih o léčivých účincích bylin. Podle výšky její postavy byste to do ní neřekli, ale když se jí podíváte do očí, dojde vám to…

 Podnikat začínala ve  věku, kdy se ostatní těší na léta zaslouženého odpočinku. Z peněz ušetřených na důchod v miniaturní sklepní “laboratoři” svého domku na malé vesnici ukryté v kopečcích Drahanské vrchoviny. ,,Začátky byly těžké. Neměla jsem peníze, zvažovala jsem, jestli mám do sklepa vůbec zavést teplou i studenou vodu, musela jsem přemýšlet o  každé koruně…“.  Paní magistra přišla v té době o dva nejbližší lidi, kteří zemřeli na onkologické choroby, na které byla dosavadní medicína krátká. A tak se bývalá paní učitelka zavřela ve  své sklepní „laboratoři“ a  začala zkoumat a  studovat knihy a herbáře. ,,Mými učitelskými předměty bývala přírodověda, chemie a pěstitelské práce. Na svou profesi jsem se ale vždy dívala i z trochu jiného hlediska: vypozorovala 44

jsem například, že pokud se dítě špatně soustředilo, většinou mělo problémy i  s  horními dýchacími cestami a  další zdravotní problémy. Po celý čas učitelování jsem sledovala takové věci, jak těmto dětem pomoci. Celý život jsem se také zajímala o alternativní léčbu a přemýšlela o tom, že byliny či výtažky z nich obsahují stejně léčivé látky jako většina léků, které ale mají vedlejší účinky poškozující játra, ledviny a další tělesné orgány. Začala jsem studiem na Calábkově univerzitě nového věku v Praze a nejvíce mne tenkrát oslovil Jiří Janča, který řekl, že kdyby někdo začal vyrábět podle jeho herbářů tinktury z bylin, které tady rostou, vyrobil by mnohem lepší produkty, než jsou ty drahé dovozové…“  Její cesta ke  gemmoterapii byla dlouhá a  těžká. Díky své odvaze, nezlomné vůli a  pracovitosti myšlenku slavného léčitele a  bylináře nakonec

naplnila a  stala se zakladatelkou její výroby u nás. Sklepní laboratoř jí časem přestala stačit, pronajala si tehdy místnost na  místním zdravotním středisku. Nejprve jednu, nakonec pět. Postupně však ani tyhle prostory nestačily. Paní Jarmila ale v sílu bylin věřila natolik, že zastavila vlastní dům a  ve  svých dvaašedesáti letech si vzala úvěr na sedm miliónů korun. Za ně pak postavila v malé moravské vesnici Brodek u  Konice nové a  moderní výrobní haly na evropské úrovni. „Vždycky jsem si říkala, když se odsud začali lidé stěhovat za  prací, že tady určitě bude něco, co bylo lidem dáno k tomu, aby tu mohli žít. I když je tu drsné prostředí. Ale je tady krásně a tak si říkám, že asi příroda byla lidem nadělena jako dar, který mohou využívat pro svou práci. Prvního člověka jsem zaměstnala v roce 2000. Jsou to všechno ženy a muži z okolí, kteří díky firmě nemusejí dojíždět daleko za prací.“  Gemmoterapie je jednou z moderních léčebných metod, která přináší pozoruhodné výsledky i  u  obtížně léčitelných nemocí. Léčba probíhá pomocí kapek připravených z  výtažků pupenů rostlin, keřů nebo bylin. V roce 1952 připravil první výtažek z  pupenů břízy belgický lékař Paul Henry. Po stovkách experimentů si jako první uvědomil, že každá rostlina ukládá do pupenů to nejcennější pro svůj další růst. ,,V  pupenech a  zárodečných tkáních jsou látky, které rostlina v jiné době nemá: stopové prvky, minerální látky, vitaminy, rostlinné hormony. A  když jsou ty pupeny a zárodečné části správně zpracované, mohou nám dát tinktury, které

zdraví regenerují lidský organismus, stimulují centrální nervovou soustavu, zvyšují imunitu, omlazují organismus atd. A pak mě zaujala ještě jedna věta o tom, že se předpokládá, že budou léčit i choroby dosud neléčitelné“.  První tinkturu vyrobila z třezalky, která zabrala na tenisový loket a úpravu spánku. Pak se u ní objevil mladý člověk s boreliózou ve třetí stadiu… ,,Byl tři čtvrtě roku na neschopence, neměl zájem o práci, o život, kupoval různé drahé prostředky, jezdil na kliniku a nic se nedělo. Já jsem v herbářích brala jednu bylinku po druhé a u topolu jsem si všimla, že v těle likviduje borelie. Dnes už z mnoha dopisů od vyléčených bezpečně vím, že tinktura z pupenů topolu je učinným prostředkem pro boj těla s touto nemocí. Ale jen topol nestačí. První orgán, který je v případě boreliózy bakteriemi napaden, jsou obvykle játra. Zde účinkují gemmoterapeutika z jalovce, ostropestřce a žita. V další fázi nemoci bakterie napadnou pohybový aparát, především páteř a klouby. Zde doporučuji užívat olši, třezalku, borovici či směs černého rybízu, borovice a vinné révy“.  Ve svých seniorských letech působí paní Jarmila Podhorná velice mladistvě a udiví vás svou vitalitou a energií. Není pro ni žádný problém zaletět si na Ukrajinu a zúčastnit se světového kongresu léčitelů, odpřednášet ročně devadesát přednášek po celé republice, ale hlavně, cestou e-mailu vám odpovědět na každý problém a věnovat se rozepisování speciálních kúr na míru! O radu či sestavení speciální kúry si můžete napsat i vy: popište, jaké potíže vás nebo vaše blízké trápí a paní magistra vám sestaví kúru z bylinných a pupenových tinktur. Její e-mailová adresa je:

revue

O SPOLečNOStI NADěJe Firma paní Mgr. Podhorné se jmenuje Naděje a byla založena v roce 1998. Specializuje se na výrobu bylinných tinktur, gemmoterapeutik, mastí, olejů a výluhů. Svou pověst založila na kvalitě svých výrobků. Pro výrobu tinktur i ostatních výrobků používá především vlastní suroviny, které pečlivě sleduje a kontroluje. Léčivé rostliny pro výrobu tinktur má pod kontrolou již od jejich zasetí až po finální zpracování. Při vývoji a výrobě používá nejmodernější poznatky a výzkumy z alternativní medicíny a bylinné léčby. Sběr takto vypěstovaných bylin se provádí v optimální době tak, aby si uchovaly maximum účinných látek. Přísné kontrole podléhá i výroba tinktur a uskladnění. Veškeré tinktury a ostatní výrobky prošly schválením ve Státním zdravotním ústavu a mají řádnou registraci jako potravinové doplňky.

Na některé problémy jsme se paní magistry zeptali za vás: Mám pohybové problémy, konkrétně bolesti zad, kolen a kloubů. Co byste mi poradila? „V případě pohybových problémů jsou bylinky dobrou alternativou. Jejich nasazení může zabránit operaci, a hlavně vám uleví od bolestí. Pokud neznáte příčinu, která způsobuje bolest, užívejte komplexní kúry z pupenů. Kúra topolu pomáhá tělu bojovat s boreliemi, ale také tiší bolestivé stavy, pomáhá při problémech močových cest a při potížích s prostatou. Další možností jsou gemmoterapeutika z břízy, jasanu či buku, které očišťují pohybový aparát od kyseliny močové a jejích usazenin. Dále je nutno působit protizánětlivě pomocí pupenů olše a třezalky a dodat kostem a svalům stopové prvky z gemmoterapeutik borovice či sekvoje. Pokud trpíte problémy trvalejšího

charakteru, je vhodné zvolit raději komplexní přístup a posílit organismus i pomocí zevních prostředků, mezi něž patří masti či zábaly. Účinnými pomocníky mohou být například masti z kostivalu, tújový či třezalkový olej. Pomáhají omezit artritidu, artrózu či zánětlivé stavy. Od bolesti ulevují také koupele z různých protizánětlivých bylin.“ Trpím na celou řadu alergií, které jsou doprovázeny alergickým astmatem a dýchacími potížemi. Pomáhají bylinky i v tomto případě? „Zcela jistě. Právě v této situaci pomáhají bylinky více než jiné prostředky. Nejčastějším projevem alergií jsou ekzémy a kožní onemocnění, jež vznikají z důvodu zanesení organismu. Těmito nepříjemnostmi již trpí většina populace. U alergií i ekzémů je vždy nutno hledat příčinu. Jednou z nich je vět-

šinou zaplísnění organismu. V těchto případech je vhodná tinktura z penízovky. Schopnost ulevit od alergických projevů mají také kúry ze stromů. Důležitá je také očista jater. Nejúčinnější je kúra dubu, která regeneruje sliznice. Obranu proti alergiím také vytváří gemmoterapeutikum z pupenů černého rybízu. Využít můžete rovněž protialergických látek obsažených v gotu-kola, rozmarýnu či kalině. Pomůže vám zregenerovat slinivku, sliznice a také pokožku. Vhodnými prostředky při zlepšení projevů ekzémů jsou také prostředky na vnější použití, třeba olej z lopuchu, mast z kalisie nebo koupel na kůži z různých bylin. Podmínkou pro boj proti alergiím je čisté střevo. K jeho očistě můžeme použít zelený jíl. U dýchacích problémů pomáhá tinktura ze žampionu.“

[email protected] (red) 45

revue

zdraví

rozhoVor s nejlepším přítelem člověka Od nepaměti platí, že pes je přítel člověka. Jejich výraz je často tak přesvědčivý, že máte pocit, jako by s vámi mluvili, některá plemena se dokonce umí i smát – například dalmatinci. tak proč bychom nemohli pohovořit se psem i na stránkách časopisu? třeba právě s dalmatinkou Galatheou Orling, která prožila krásný dlouhý psí život díky vzorné péči svých majitelů.

S

tala se totiž maskotem známé české firmy Orling, a to hned od samotného počátku jejího založení. A stejně jako silná orlice ve firemním logu, symbolizuje Galathea radost ze svobodného pohybu. Dejme tedy slovo Galathee. Jak to vlastně všechno začalo? No, začalo to od Adama. Usmíváte se? Ale ono to tak opravdu bylo! Narodila jsem se v roce 1989 a dostala se do rodiny, do které patřil i profesor medicíny Milan Adam. Jeho titulů a ocenění je bezpočet, ale já mu soukromě říkala náš děda. Byl totiž nesmírně shovívavý a lidský, proto na něj jeho pacienti dodnes vzpomínají s vděčností. A tak pan profesor v roce 1990 začal zkoumat, jestli by lidským kloubům nemohl pomoci kolagen, který se v chrupavkách a kostech přirozeně vyskytuje. Tehdy to byly ještě takové ne moc dobré, lisované tablety kolagenního hydrolyzátu. Co si pod tím představit? Je to snadné: kolagen je pevné lano smotané ze tří vláken a hydrolyzát je toto lano rozpletené a rozstříhané na malé kousky. Tyto kousky se pak v chrupavce zase spojí, smotají a vytvoří novou, pevnou hmotu. A jak to souvisí s vámi? Už se k tomu dostávám. Protože pan profesor měl moc rád i psy, dal mým pá46

níčkům tyto tabletky, aby mi je zkusili také dávat. No, docela to ušlo, jen mně, psímu plemeni, dělalo trochu problém tablety dobře v žaludku rozpustit, aby se mohly dokonale vstřebat. Nakonec se zjistilo, že kolagenní peptidy jsou nejvyužitelnější v rozpuštěné formě z prášku nebo se podávají v kapslích, které tento prášek obsahují. Měla jste snad pohybové problémy? Ne, to jsem neměla, ale jak říkával pan profesor: „nejlepší léčba je prevence“. A protože dalmatin je plémě vytrvalé, pro něž je ladný pohyb skutečnou podstatou života, věděl moudrý lékař, že je potřeba pohybu včas a dobře napomoci. Potom už jsem kolagenní hydrolyzát užívala pořád, až do vysokého stáří a díky tomu jsem nikdy netrpěla pohybovými problémy. Svého veterináře jsem tedy znala jen z očkování (brr, taky už by mohli vymyslet něco příjemnějšího, třeba jako je kolagen do krmení). No a jak to souvisí s firmou Orling? Jak už jsem řekla, pan profesor kolagenní hydrolyzát zkoušel na lidech i na mé maličkosti (úsměv dalmatinky Galathei od ucha k uchu – skutečně se umí smát!) a prokázal jeho blahodárný vliv na výživu kloubů. A protože mí páníčkové byli odvážní, rozhodli se pak začít s jeho výrobou. A tak spatřila světlo světa v roce 1992 první kolagenní výživa na světě, originální český Geladrink.

Ten mi moc chutnal, a tak jsem dostávala svou denní porci v krmení. Co bylo dál? No, dnes to zní už jako pohádka. Ale kdo by neměl pohádky rád, že? Malé týdenní balení Geladrinku se začalo prodávat v lékárnách, potom vyrostl a stal se z něj velký Geladrink a ten pak dostal spoustu bratříčků, obohacených o další důležité látky. No a protože jsem tu byla i já, začala jsem testovat nejlepší a nejchutnější složení přípravků pro nás psy. Tak vznikl Gelacan. Krása pohybu a rychlost je ale typická třeba i pro koně, a tak se později objevil na trhu ještě přípravek Gelapony. Něco na závěr? Když jsem měla štěňata, dostávala kolagen v mém mateřském mléce a potom hned v krmení, aby jejich klouby a kosti byly také pevné, pružné a dobře vyvinuté. A byly. Někdy je mi trochu smutno, když shůry vidím, že vy lidé se občas více staráte o své mazlíčky, než o své děti, které kolagen potřebují nejvíce, aby se dožily stáří v radosti a bez pohybového omezení. A proto má poslední slova jsou určená vám, rodiče: mávám ocáskem a ať vám to všem doma dlouho dobře běhá! Bůh žehnej vašim kloubům! *** Poznámka redakce: dalmatin je asi skutečně ten nejveselejší pes na světě…

zdraví

revue

47

revue

zdraví

Půjčte si profi polohovací lůžko na doma

čím dál více pacientů tráví valnou část své rekonvalescence doma a také stále více rodin se stará v domácím prostředí o svoje blízké, kteří jsou z důvodu nemoci nebo stáří upoutáni na lůžko.

Z

a tímto trendem stojí jednak zkracující se délka pobytu pacientů v nemocnicích, ale také transformace sociálních služeb, jejímž cílem je maximální rozvoj a podpora právě domácí péče. Aby člověk v domácí péči získal stejně kvalitní služby, jako ve speciálních zdravotních nebo sociálních zařízeních, jsou nezbytné minimálně dvě podmínky. A to dostatečně široká nabídka terénních služeb a také speciální vybavení, například polohovatelná lůžka, profesionální matrace a další vybavení, které pobyt doma usnadní a zpříjemní. Jenže pořizovací náklady za profesi-

48

onální vybavení mohou být často poměrně vysoké. Dostupné řešení nabízí společnost LINET. Moderní lůžka a další vybavení, které vyrábí a dodává do českých a především zahraničních nemocnic, nyní také půjčuje veřejnosti. Pronájem je ekonomicky přijatelný a při dlouhodobém užívání je možný odkup za zvýhodněných podmínek. Jádro sortimentu půjčovny společnosti LINET tvoří elektricky polohovatelná lůžka, zejména lůžko Terno Plus a lůžko s náklonem do stran Latera Thema. K lůžkům půjčovna pronajímá i speciální matrace určené jak pro prevenci, tak pro léčbu prole-

ženin. Kompletní vybavení je k dispozici v tzv. setech, které obsahují lůžko, matraci a rovněž hrazdu s rukojetí pro snadnější vstávání a posazení na lůžku. CHytrá LůžkA USNADNÍ PéčI Největším přínosem elektricky polohovatelných lůžek LINET je široké spektrum funkcí a polohovacích možností, bezpečnost i domácký design. Například lůžko Terno Plus díky elektrickému polohování výrazně usnadní fyzickou námahu při péči. Jednoduchý a ergonomický ovladač umožňuje navíc lůžko samostatně ovládat i ležícím

zdraví lidem. Tím se zvyšuje samostatnost ležících, což přispívá i k lepší psychické pohodě. Speciální lůžko Latera Thema disponuje náklonem do  stran, který výrazně pomáhá při prevenci dekubitů a usnadňuje ošetřovatelské úkony denní rutiny. Lůžko s tímto tzv. laterálním náklonem je tak vhodné zejména pro lidi dlouhodobě upoutané na lůžko s výrazně omezenou hybností. Antidekubitní matrace – terapie i prevence Lidé se sníženou pohyblivostí jsou často ohroženi vznikem nebezpečných proleženin, které se velmi špatně hojí a  vyžadují dlouhodobou léčbu a  péči. Proto je výhodné elektricky polohovatelné lůžko doplnit kvalitní tzv. antidekubitní matrací. Společnost LINET nabízí jak aktivní antidekubitní matrace s  terapeutickým efektem (Precioso),

13_06_inzerce_Terno_180x115_def_krivky.indd 1

revue

tak pasivní matrace vhodné zejména jako preventivní prostředek proti proleženinám. Komfortní křeslo pro zdravé sezení Vhodným doplňkem elektricky polohovatelného lůžka je funkční křeslo Softlin Komfort. Křeslo je ergonomické, má polohovatelný zádový díl. Automaticky s náklonem zad se také vysouvá podpěra nohou. Předností je i  vyšší poloha sedáku, která pomáhá při vstávání méně pohyblivým lidem. Objednat lůžko je snadné, stačí 3 kroky: Zavolat na číslo 606 666 796 nebo napsat na e-mail: [email protected]. Kontaktujte půjčovnu LINET, kde Vám pracovnice Zákaznického centra pomohou vybrat vhodné řešení pro Vaši aktuální situaci.

Zaslat kontaktní údaje a  data k  sepsání smlouvy. Vyřízení zápůjčky je jednoduché, pomohou Vám opět pracovnice Zákaznického centra. Dodání lůžka nebo jiného výrobku očekávejte do 1 nebo 2 dnů. Lůžko Vám doveze technik, který ho nainstaluje, poskytne Vám veškeré informace a naučí Vás s lůžkem zacházet.

www.linet.cz

14.6.2013 17:27:28

49

revue

servis

změnit dodavatele energie v elektronické aukci

Se nemuSí VyPlatit

E

lektřinu nebo plyn pro domácnosti levněji, úspory až v řádech desítek procent. Těmito a podobnými nabídkami přitahují v poslední době pozornost veřejnosti elektronické aukce dodávek energií. Tradiční přísloví praví, že komu se nelení, tomu se zelení. Někteří z nás tak pod vidinou několika uspořených zelených stokorun zmíněné lákavé nabídky vyslyší a zkusí si na aukci energii sami nakoupit. Teprve čas ukáže, kdo si bude nakonec mnout ruce a počítat uspořené peníze a kdo si bude vyčítat, že se neřídil jiným příslovím, které říká, že je lepší dvakrát měřit a jen jednou řezat. Aukcí, ve kterých odběratel může „vydražit“ elektřinu nebo plyn, v poslední době přibývá jako hub po dešti. Zpočátku se do nich zapojovaly podniky a orgány veřejné správy, dnes jsou nabízeny i domácnostem. Probíhají v elektronické aukční síni, kde zákazník on-line sleduje nabídky jednotlivých dodavatelů. Ti se předhánějí v nejnižších nabídkách a soutěží mezi sebou o přízeň odběratelů. To je bezesporu lákavá představa, která však, jak to už většinou bývá, není bez „háčků“ a chyb. Stejně jako při každé jiné aukci nebo obchodování by se dražitel měl, alespoň do určité míry, orientovat v předmětné problematice. To je nezbytné, aby dokázal jednotlivé nabídky

50

správně vyhodnotit vzhledem k aktuální situaci a možnému vývoji. Svým rozhodnutím totiž na sebe přebírá i související riziko. To může spočívat například v tom, že cena, za níž energii v určitý den a hodinu nakoupí, pro něj bude platit bez možnosti změny po danou dobu (například dvou let), a to i když v tomto období bude díky vývoji na trhu ostatním zákazníkům klesat. Co se proto zpočátku mohlo zdát jako výhoda, se může rázem změnit ve velkou nevýhodu. Dalším úskalím může být fakt, že účastník elektronické aukce v jistém smyslu tzv. „kupuje zajíce v pytli“. Mění totiž svého spolehlivého dodavatele energie za nového, kterého vybírá pouze podle jediného hlediska – ceny nabízené v jednom konkrétním okamžiku. Ta ale sama o sobě vypovídá o kvalitě, postavení na trhu, serióznosti, pověsti, obchodních podmínkách a budoucí perspektivě dodavatele pramálo. Přitom by za normálních okolností tyto faktory odběratel jistě zohledňoval. Každý by si měl dále uvědomit, že změnou dodavatele nevratně přichází o veškeré výhody a bonusy, které byl dlouhodobě zvyklý využívat u stávajícího dodavatele a které pak už nemusí mít nikdy k dispozici. Proč je to tak důležité? Praktický přínos těchto výhod pro rodinný rozpočet totiž plně doceníme, až když o ně přijdeme. Málokdo si navíc

servis uvědomuje, že jejich správným využitím lze mnohdy ušetřit více než u samotné ceny energie. Jako příklad se nabízí nepříjemnost, která dříve nebo později potká každého odběratele zemního plynu. Jedná se o poruchu plynového spotřebiče, která kromě problémů spojených se zajištěním opravy znamená i několikatisícové výdaje. Například zákazníci Pražské plynárenské a některých dalších tradičních dodavatelů energie však mohou mít tuto opravu zdarma nebo s citelnou finanční spoluúčastí svého dodavatele. Dalším příkladem jsou různé věrnostní programy. Již zmíněná Pražská plynárenská vydává například svým zákazníkům zdarma Zákaznickou kartu, s níž je možné čerpat slevy a výhody u více než devadesáti partnerů tohoto projektu. Namátkově lze jmenovat renomované cestovní kanceláře, které poskytují držitelům karty zájezdy se slevou až 12 %, což představuje úsporu na rodinné dovolené až několik tisíc korun. Kartu lze využívat i na sportovištích, v kinech, divadlech, restauracích nebo při nákupu zboží a služeb.

Projekt financovaný evropskou unií

revue

V neposlední řadě je třeba zvážit i možnost kontaktu a komunikace s dodavatelem a komfort obsluhy, který poskytuje. Je totiž velký rozdíl mezi tím, když dodavatel energie provozuje ve městě obchodní kanceláře, kam je možné se v případě problémů obrátit a vše rychle vyřídit, nebo tuto službu nenabízí a problém je třeba řešit pouze zdlouhavou korespondenční cestou. Rozhodně se tedy vyplatí postupovat při změně dodavatele energie vždy obezřetně a hodnotit celou věc komplexně a z více úhlů pohledu. Mimo jiné třeba i proto, že dle nedávno v médiích uveřejněné zprávy, opírající se o rozsáhlý průzkum, na změně dodavatele energie prodělalo 74% dotazovaných respondentů. Navíc, stávající dodavatel mnohdy může nabízet různá zajímavá cenová zvýhodnění, o jejichž existenci nemusíme mít ani potuchy. I proto je před rozhodnutím, zda přejít k jinému dodavateli, dobré zjistit, co vlastně nabízí ten stávající. Mnohdy to může být velmi překvapivé zjištění.

zaJiStí BezPeČí Ve Stáří

Podle odhadu lékařů utrpí v evropě vážnější pád každoročně více než 20 milionů lidí starších 65 let.

D

robné zařízení trojúhelníkového tvaru s názvem Vigi’Fall lze mít neustále bez jakýchkoliv omezení při sobě. Detektor na těle uživatele je propojen s infračervenými senzory rozmístěnými po obytném prostoru. Centrální kontrolní stanice zajišťuje přesnou detekci vážnějších pádů a postará se o včasné přivolání lékařské pomoci. Další fáze projektu, FallWatch DEMO, bude mít díky integrovanému monitoringu srdečního tepu ještě vyšší funkčnost a přesnost. Projekty FallWatch a FallWatch DEMO získaly od Evropské komise z různých fondů dotace ve výši téměř 2 milionů euro. JAk fUNGUJe řeŠeNÍ VIGI’fALL? Biosenzor (ve formě náplasti) je připevněn na těle uživatele, několik dalších senzorů je bezdrátově rozmístěno na zdech obytných místností, stejně jako například v případě domácího poplašného systému. V případě, že uživatel upadne, vyšle biosenzor signál pádu, zároveň

senzory na zdech zaznamenají absenci pohybu. Kontrolní stanice vyhodnotí oba signály a prostřednictvím telefonní linky se automaticky spojí se zdravotní sestrou nebo ústřednou, podle toho, jestli se pacient nachází v pečovatelském centru nebo doma. Aby se předešlo falešným poplachům, je zařízení vybaveno softwarem pro sloučení dat, který zanalyzuje povahu pádu (s následky nebo bez nich) a výsledný stav pacienta. V pečovatelském zařízení se okamžitě dostaví ošetřovatel. Osoby žijící samostatně jsou zpětně telefonicky kontaktovány, a pokud zůstane telefonát bez odpovědi, je o situaci okamžitě informována rodina nebo záchranná služba. Zařízení je vybaveno vysoce výkonnými bateriemi a lze ho používat i ve sprše. Uživatel se tak o detektor nemusí nijak starat a může žít v jistotě, že v případě neočekávaného pádu se rychle dostaví pomoc. Komerční verze nového řešení by se měla na trhu objevit koncem roku 2014. (red)

51

revue

rozhovor s osobností

Daniel Nekola

a tajemství jeho peršanů Šíráz, tabríz, sumak, kaškaj… Slova vonící kouzlem Orientu. Nemusíte ale putovat do Indie, Afghánistánu či Íránu. Stačí navštívit obchod v  pražské Štěpánské ulici nad hotelem Alcron a  nechat se okouzlit orientální nádherou. Tato a  mnohá další jména patří totiž perským kobercům, které dováží pan Daniel Nekola. Nabízí i  jejich pozoruhodné příběhy a okolnosti jejich vzniku.

S

  komunitou výrobců jsem se nejdříve několik let seznamoval. Tvořili ji především lidé z  Íránu, Indie a  Pákistánu. Jsou to sice obchodníci s  kontakty do  celé Asie a  zbytku světa, ale současně i  majitelé manufaktur. Běžná praxe je, že syn dlí na zkušené ve světě a táta někde v Íránu či Pákistánu řídí onu manufakturu. Abyste pochopil, o čem se bavíme – ty manufaktury nejsou žádné romantické dílničky pouličních řemeslníků, kam se vodí turisti. Tyto jsou velké jako třicet Václavských náměstí, jsou obehnány šestimetrovou zdí a je to vlastně malé město, kde pracuje kolem 1500 lidí. Mají zásadní přednost – garantují kvalitu svých výrobků. Když čekáte třeba tři měsíce na  objednaný koberec, tak případný omyl by vás stál další tři měsíce zdržení, ztrátu peněz i  důvěry zákazníků. Musíte tak bezpodmínečně kobercům rozumět, proto jsem se tomu několik let učil. Například koberec z oblasti íránského Tabrízu musíte bezpečně poznat stejně jako to, z jakého střihu vlny je utkán. Existují totiž čtyři a každý je jinak drahý. A potom musíte poznat, zda jde o  čistou vlnu či kombinaci vlna – hedvábí i  hustotu vazby samotné. Abych to tedy shrnul – je to legrace… 52

 Z jakých podnětů se vydáváte k výrobcům? Z  vlastní iniciativy či jen na objednávku zákazníka? Tak iniciativní už nejsem, to někdy před deseti lety jsem byl tak nadšený. Ano, abych splnil přání klienta. Když třeba přijdete a  řeknete – chci tam mít turecké půlměsíce – odpovím, jistě pane, za  šest měsíce tu koberec máte. Kromě Íránu, Indie a Pákistánu jsou samozřejmě další tradiční země výrobců. Ázerbájdžán, Mongolsko, Turecko, velký export koberců měl třeba Afghánistán, ale tam se stále válčí a  na  tkaní nemají čas. Je to taková logická přímá úměra – čím chudší země, tím větší tradice. Ovce pro ně byl ideální zdroj obživy – samy se pásly, několikrát je ostříhali – a nakonec snědli…Dnes už to tak neplatí, už jen na pár místech v Pákistánu a Afghánistánu se ještě drobně kočuje. Jsou koberce, mající původ v této tradici, jako prastarý íránský gabeh. Je to koberec z  kvalitní vlny, který vznikl tím, že aby měli nomádi na obživu, dělali malé koberce s řidší vazbou, aby byly rychle utkané a mohly se prodat. Dnes se gabehy paradoxně počítají mezi koberce moderní. A drahé.  Ve  vaší výpravné knize o  perských kobercích se zabýváte i motivy a barvami, které se na nich mohou vyskytovat.

Tradice. Každý kešan, isfahán, heriz, čintámani a další koberce mají vždy tradiční vzor a barvy, typické pro danou oblast. Není v tom ani moc mystiky, vše má přísnou logiku. Jestliže se v  dané oblasti nachází rostlina indigovník, ze které se získává modrá barva – budou modré i  tyto koberce. A  i  když se od poloviny devatenáctého století začaly používat umělé anilínové barvy, dodržují se stále ty tradiční odstíny pro danou oblast. Anilínové barvy se používají hlavně proto, že ty přírodní málokdo zaplatí, jsou výrazně dražší. Ovšem i ty mají přesto stále dost příznivců, kteří se rekrutují z  populace, která na  té klasice vyrostla a nechce ustupovat. Co se týká samotných vzorů, tak třeba Írán je totální tradice, která vlastně odtud vzešla – chcete-li do vzoru přidat tečku, tak vám vynadají a nedovolí to. Ale třeba v Indii jste jako zákazník králem – chcete mít na koberci růžové kostičky, tak je tam budete mít. Chtěl bych dodat, že ty tradiční vzory mají svůj význam, symboliku. Ještě tak před deseti lety byli lidé potěšeni, když jsme jim k tomu koberci řekli více,

rozhovor s osobností vyprávěli příběh, co který vzor znamená. Ale doba je stále hektičtější a lidi to pomalu přestává zajímat.  Škoda, jsou to často příběhy pozoruhodné. Píšete třeba o  nejstarším dochovaném koberci na  světě, který objevil v  roce 1949 ruský archeolog, profesor Ruděnko. Krátce z vaší knížky: „Nejstarší nalezený koberec na světě, známý jako Pazyryk podle města v Altajských horách, pochází z 5. století před naším letopočtem. Má rozměry 1.98 x 1.83 metru a 360 tisíc uzlíků na  metr čtvereční! Má červenou, jasně zelenou a  žlutou barvu. Najdete na  něm obrazy jezdců na  koních, pasoucích se losů, bájného ptáka Noha. Tento koberec se nalezl v hrobce prince turských nomádských kmenů. Byla kdysi zalita vodou, která zmrzla, a proto se skvěle zachoval. Je nyní vystavený v petrohradské Ermitáži“. To je ten důvod, proč můžete stále vidět jeho vzor i  barvy. Ovčí vlna je vůbec velmi trvanlivý materiál a  má jen jediný problém – její elasticitu a  životnost zajišťuje lanolínová spirála. A  ta pomalu během stovky let vyprchává, vlna se prostě vysušuje. V  případě neodborného čištění ji poničíme, vlna praská, výrazně se snižuje životnost. To znamená, že už při koupi perského koberce musíme uvažovat, kde mi ho kvalitně vyčistí. Protože dát sto či tři sta tisíc za  koberec není problém,

ten nastane, když se na  koberec v  této ceně vylije láhev červeného vína. Chodí k nám lidé, mající potíže s pojišťovnami, když si dali koberec vyčistit neodborně – ty škody jdou často do statisíců! Třeba se vyvarujte nyní rozšířenému čištění parními vysavači. Na  perské koberce jsou přímo zhoubné.  Pořídit si kvalitní perský koberec je jistě složitá záležitost. Vyznat se v  široké nabídce druhů a  vzorů asi není snadné. Jak si má kupující počínat? Začínáme tím, že se zeptáme, k  čemu by měl koberec sloužit. Někoho se otázka dotkne, má dojem, že jsme moc zvědaví. Ale je třeba říci, že jsou třeba vlny různých kvalit. Některá je náchylná na  oděr, ale vypadá exkluzivně, má vysoký lesk a koberec se hodí tam, kde chci návštěvy oslnit. Pak jsou koberce pod jídelní stoly, k sedacím soupravám, které mají pevnou, hustou vazbu z vlny ze třetího či čtvrtého střihu. A tyto výrobky jsou velmi odolné na oděr. Pokud se bavíme o vlně – každá země má v chovu ovcí jiná specifika, jiné přírodní podmínky. Je to stejné, jako u vína. Třeba teplotní rozdíly mezi dnem a nocí určují, kolik lanolínu musí jít do  vlny, aby ochránila ovci před chladem. Proto vlna z  vysokohorských chovů je mimořádně pevná a mastná, koberce z ní utkané snesou velkou zátěž. Při výběru vám poradí dobrá firma. A když je opravdu dobrá, nabídne

revue

vám za prvé vyzkoušet nejdříve koberec ve  vašem interiéru a  za  druhé servis, kdyby se s ním něco stalo.  Čintámani a  ptáci je dosti známá povídka Karla Čapka s  téměř kriminální zápletkou. Jde o fikci? Čintámani je název koberců, tkaných od poloviny 16. století v tureckém městě Usaku. Původ názvu není zcela jasný, přičítá se podobnosti s  buddhistickým pojmenováním drahokamu v  sanskrtu. Vzor tvoří tři kola a  dvě vlnovky. Druhou variantou čintámanů je koberec se vzorem ptáků, perského symbolu duše vznášející se k nebesům. Je tak nepravděpodobné, že by se oba druhy symbolů sešly na  jednom koberci. Jinak koberec se vzorem čintámani je nejslavnějším a nejvýznamnějším kobercem v Čechách a najdete ho na zámku Hluboká.  Další orientální koberce nalezneme jistě v mešitách… Jistě. V mešitě Šajcha Aida bin Sultána, otevřené v  roce 2008 v Abu Zabí uTeheránu najdete také vůbec největší koberec světa. Má plochu 6000 čtverečních metrů a může na něm klečet a modlit se současně devět tisíc muslimů. Přes dvě miliardy uzlíků tkalo 1200 íránských žen. Jinak modlitební koberce v mešitách jsou jaksi běžné „spotřební zboží“. Jsou naházené v jakémsi budníku, každý muslim si nějaký vezme, když už jsou hodně ošoupané, tak se prostě vyhodí.  Do  některých zemí Orientu už se jezdí i na dovolenou. Někde si můžeme koupit koberec u Inda v krámku u silnice… Rozhodně to nedělejte, proděláte na  tom. Vím, o  čem mluvím. Byl tu u  nás takový turista. Pořídil si podobným způsobem v Turecku koberec za sto tisíc a naříkal, že ho nemůže prodat ani za pětadvacet. Kupte si za sto euro suvenýr pro vzpomínku, že jste tam byl. Nesnažme se být chytří v oborech, kterým nerozumíme. Jiří Vlastník 53

revue

umění stárnout

Nesnášenlivost, nebo alergie? Mléčné výrobky jsou zdravé a  mají ve  výživě v  každém věku zásadní význam. Alergie na mléko je především problémem malých dětí, u dospělých je vzácná. Řada mýtů o mléku (zahleňuje, překyseluje apod.) pochází z  východní a  čínské medicíny; obyvatelé těchto oblastí, kde se historicky nechoval dobytek pro mléko, mívají poměrně často potíže s nesnášenlivostí neboli intolerancí laktózy. U nás má mléko tisíciletou tradici a většina obyvatel nemá s konzumací mléka a výrobků z něj problém. Může se však stát, že s vyšším věkem se snižuje aktivita enzymu laktázy, který štěpí laktózu, a tak mohou u některých disponovaných jedinců vzniknout potíže se snášenlivostí mléka. Stane se tak většinou tehdy, pokud se přidají nemoci zažívacího traktu (například Crohnova choroba), po ozařování nebo po některých lécích. Přesto se ani v těchto případech nezříkejte alespoň omezené konzumace polotučných mléčných výrobků, například tvrdých sýrů, tvarohových pomazánek nebo jogurtu.

Bolí vás klouby? Mnoho lidí vyššího věku se trápí s  bolestmi způsobenými degenerativním onemocněním ramen, kyčlí, kolen a dalších kloubů. Artrózou trpí téměř 80 procent obyvatel ve věku nad 50 let. Dnes je k dispozici nová léčebná metoda, a to aplikace kmenových buněk. „Zmírnění bolestí se dostavuje už v  prvních týdnech po zákroku,“ říká MUDr. Martina Čapková z pražské Polikliniky I. P. Pavlova. „K regeneraci, zahojení a  obnovení hybnosti porušené kloubní chrupavky dochází asi po třech měsících.“ Léčení tzv. kmenovými buňkami má velkou budoucnost. Tyto speciální buňky má každý z nás v tukové tkáni; je jich tu mnohonásobně víc než například v kostní dřeni. Pacientovi šetrně a při lokálním znecitlivění odeberou z vhodného místa asi 50 ml tukové tkáně. Z ní se speciálním postupem odeberou kmenové buňky a  po  pár hodinách injekčně aplikují do  postiženého kloubu. Po  zákroku může pacient odejít domů. Zdravotní pojišťovny zákrok bohužel prozatím nehradí.

Chmel nejen pro dobré pivo Už jste asi slyšeli o  bakterii, která se jmenuje Helicobacter pylori. Na  povrchu žaludeční sliznice způsobuje chronický zánět, vředy a  někdy se podílí i  na  vzniku karcinomu. Základem léčení potíží jsou v těchto případech antibiotika, ale odborníci i při těchto onemocněních stále víc věří léčivům přírodního, především rostlinného původu. „Naši zdravotníci společně s  pracovníky dalších dvou ústavů testovali účinky chmele na tyto bakterie a zjistili, že se jsou velmi podobné účinkům antibiotik,“ tvrdí doc. MUDr. Pavel Čermák, primář Oddělení klinické mikrobiologie Thomayerovy nemocnice v Praze. „Chmel obsahuje ještě další látky s pozitivními efekty, například rostlinné estrogeny, antioxidanty i látky s protirakovinnými účinky,“ dodává ing. Alexandr Mikyška z Výzkumného ústavu potravinářského. Probíhající výzkumy ukazují, že z  chmele se časem bude vyrábět mnoho léčebných přípravků. JH 54

Zázračné Možná se vám bude zdát, že titulek tohoto článku je trochu nadnesený, ale není tomu tak. Když si každý den přichystáme něco zdravého a zároveň dobrého, významně pomůžeme svému zdraví.

N

ěkteré potraviny nebo jejich kombinace skutečně chrání před chorobami, pokud zároveň dodržujeme správný životní styl.  Strava s vysokým obsahem nerozpustné vlákniny, vápníku a vitaminů C, E a beta-karotenu snižuje výskyt rakoviny žaludku a tlustého střeva.  Potraviny bohaté na  draslík, vápník a  hořčík regulují krevní tlak, který je rizikovým faktorem kardiovaskulárních i jiných onemocnění.  Strava obsahující správné tuky (nenasycené mastné kyseliny omega-3) významně snižuje hladinu cholesterolu v krvi a tím i riziko infarktu a cévní mozkové příhody.  Dostatek potravin bohatých na vápník je nepostradatelný pro zdravé kosti, tedy jako prevence osteoporózy.  Zdravý jídelníček zabraňuje vzniku obezity, která je riziková pro mnoho vážných nemocí. Nechceme nikomu brát radost z doma připraveného a léta oblíbeného pokrmu, i když je to třeba klasické české knedlo-vepřo-zelo. Ale: Udělejte si ho jen občas, kupte si libové vepřové, knedlíky snězte pouze dva a  dejte si hodně kysaného zelí. A za chvíli po obědě se jděte projít. (Ideálně deset tisíc kroků!) Které potraviny zařazovat co nejčastěji Nikdy není pozdě začít a do skladby svého denního jídelníčku zařazovat zdravé potraviny. Zde jsou, a mnohé z nich dobře znáte a používáte. ► Cibule Bez ní bychom pravděpodobně neuvařili téměř nic. Možná ale nevíme, že právě tak jako česnek působí jako přírodní antibiotikum, snižuje riziko infarktu a mrtvice a mimo jiné uvolňuje nemocné průdušky. ► Česnek Posiluje celkovou obranyschopnost, krevní oběh a srdce, snižuje cholesterol, krevní tlak i riziko rakoviny. Je ideální přísadou především do tučnějších potravin. ► Zelí Podobně jako ostatní košťáloviny, například kapusta, patří k tzv. ochranným potravinám díky obsahu vitaminů, mine-

umění stárnout

revue

a léčivé potraviny

rálů a  vlákniny. Pomáhá proti rakovině, při žaludečních vředech a  při ochraně střev. Pokud na vás zelí působí nadýmavě, přidávejte k němu kmín nebo fenykl. ► Brokolice Tato v  poslední době oblíbená zelenina má významně kladné účinky proti onkologickým a  kardiovaskulárním onemocněním. Obsahuje řadu vitaminů a prvků, které jsou důležité pro celkové zdraví. Připravujte si ji nejlépe vařenou v páře (rozebranou na růžičky), ochuťte si ji oblíbeným kořením, zapečte se sýrem, přidejte k  masu anebo si udělejte brokolicovou polévku. ► Mrkev Stará známá zelenina má mimořádně velké množství důležitých živin, především beta-karotenu (neničí se vařením), chrání před rakovinou i před zvýšeným množstvím krevních tuků. Úpravu mrkve zná snad každá hospodyně, ideální je mrkev podušená na kousku másla nebo salát z nastrouhané mrkve a jablka s citronovou šťávou případně i s nasekanými oříšky.

► Zelené saláty Ledový, hlávkový, rukola, mangold… Všechny obsahují mnoho vitaminů, minerálů a antioxidantů, nejvíc ve vnějších zelených listech. I světlejší vnitřní listy obsahují, stejně tak jako vnější, velké množství nesmírně důležité kyseliny listové. Kromě prevence uvedených nemocí pomáhají dobrému trávení a ochraňují játra. Saláty si připravujte těsně před konzumací. ► Tučné ryby Konzumace ryb je u  nás stále nízká, a to je špatně. Tučné mořské ryby výrazně zmenšují riziko úmrtí na infarkt, protože snižují cholesterol, krevní tlak a  tvorbu krevních sraženin. Významné jsou i účinky na revmatoidní artritidu. Pokrmy z ryb bychom si měli připravovat nejméně dvakrát týdně. Například i sardinky i s kostičkami (rozmělněné v pomazánce se žervé, tvarohem nebo sýrem a ochucené čerstvou mladou cibulkou) jsou skvělým zdrojem nejen správných olejů, ale i vápníku. ► Pomeranče Nejen vitamin C a  flavonoidy, ale i  vláknina činí toto ovoce velmi cenné

pro zdraví a  prevenci srdečních i  onkologických onemocnění. Ideální je čerstvě vymačkaná šťáva zředěná vodou, ale ještě lepší je sníst celý plod včetně bílé dužiny. ► Borůvky a brusinky Dopřejte si je co nejčastěji. Zvyšují obranyschopnost organismu, pomáhají při křečových žilách, při diabetu, proti infekcím močového traktu a při ledvinových kamenech. Nejlepší jsou v čerstvém stavu, ale stejný obsah účinných látek mají i zmrazené. Lívance s kysanou smetanou a borůvkami nebo pikantní brusinková omáčka… Nesbíhají se vám sliny? ► Ananas Obsahuje enzym bromelin, který podporuje trávení a působí proti zánětlivým nemocem, například při léčení revmatoidní artritidy. Pomáhá i  při angině pectoris, při hojení ran po operacích i při léčení vředů způsobených komplikacemi diabetu. ► Ořechy Vlašské ořechy obsahují důležité kyseliny, které snižují hladiny tuků v krvi, a  tak pomáhají udržovat zdravé srdce, snižují krevní tak a  cholesterol. Denně stačí sníst pět ořechů. Jsou koncentrovaným zdrojem důležitých živin, a  tak se hodí i pro osoby v rekonvalescenci. Výborné jsou jako přísada do salátů, do rýžových pokrmů a do dezertů. ► Jogurt Vybírejte si takový, který obsahuje živé bakterie a  má obsah tuku do  3-3,5 procent. Podporuje imunitu, dodává organismu vápník a  vitamin D, pomáhá při užívání antibiotik, protože podporuje růst správné mikroflóry ve střevním traktu. Pokud špatně snášíte mléko, zkuste dobrý jogurt. Jana Hrabáková Foto archiv 55

revue

zdraví

je mediálním partnerem

Fejeton Zdenky Procházkové

září 2013

10 Út, 19 hod.

Caveman - host

11 St, 19 hod.

Vztahy na úrovni - premiéra - host

16 Po, 19 hod.

Miláček Anna

17 Út, 19 hod.

Velká zebra

18 St, 19 hod.

Apartmá v hotelu Plaza

19 Čt, 19 hod.

Pohleď a budeš udiven

22 Ne, 19 hod.

Světáci - host

23 Po, 19 hod.

Líbánky

24 Út, 19 hod.

Prachy!!!

25 St, 19 hod.

Jo, není to jednoduché

26 Čt, 19 hod.

Opona nahoru!

28 So, 19 hod.

A do pyžam!

29 Ne, 19 hod.

Tři bratři v nesnázích - host

30 Po, 19 hod.

Caveman - host

V září na vás v Divadle Palace čekají čtyři zbrusu nové komedie! S v ě t á c i

Tř i b r a t ř i v n e s n á z í c h

V z t a h y n a ú r o v n i

V z t a h y n a ú r o v n i

A p a r t m á v h o t e l u P l a z a

Divadlo Palace, Václavské náměstí 43, pasáž Jalta, Praha 1, pokladna: 224 228 814, [email protected] po - pá: 56 10:00 - 19:00, so, ne, sv: 12:00 - 19:00 www.divadlopalace.cz

NĚKTEŘÍ HANÍ, jiní oslavují Cokoli se z  Marxe dělalo nebo dělat chtělo: motivem jeho myšlení a jeho činů bylo usilování o svobodu, o osvobození člověka z poroby a nedůstojné závislosti. Jinými slovy byl demokratickým revolucionářem v době, kdy žádná demokracie v Evropě nikde neexistovala. Willy Brandt, Britské listy 5.5.2002 

Právě jsem se vrátila z  nejstaršího německého města Trevíru, které je taky jedním z nejkrásnějších a je prý o 1.300 let starší než Řím. 16 let před Kristem byl ustaven římským hlavním městem, stal se rezidencí šesti římských císařů a jsou tu dodnes dochované stavby z dob římského Impéria. Především impozantní Porta Negra (Černá brána), nebo zbytky Barbařiných lázní, nebo Římský most, jediný své doby, po kterém se dá ještě jezdit. Ale těch trevírských krás je mnohem víc, dóm sv. Petra s klenotnicí, bazilika, která je vedle římského Pantheonu největší dochovanou stavbou římské doby, první gotický kostel Panny Marie, amfitheater, a tak bych mohla pokračovat dál a dál, těch pamětihodností je neuvěřitelně mnoho. Teď, v době kdy jsem tam zavítala, ovšem město žilo zcela jinou atrakcí. Oslavami Karla Marxe, který se v Trevíru narodil a od jehož narození letos uplynulo 195 a od úmrtí 130 let. Jeho rodný dům navštěvují turisté z  celého světa, Muzeum Karla Marxe vystavuje koresponden-

ci nejen rodinou, ale s různými tehdejšími kapacitami, hlavně s Engelsem, jejich manuskript Kapitálu, staré fotografie, popis jeho života, uznává ho jako jednoho z  největších filozofů své doby, jako nejslavnějšího syna Trevíru a tuto výstavu doplňuje 500 metrových figur Karl Marxe, vytvořených podle jeho poslední fotografie sochařem Ottmarem Hoerlem, ve  čtyřech červených barvách, a  rozestavených kolem Porty Negry. Marx je na prodej za 300 Euro nezabalený, za 350 v krabici vkusně převázané červenou stuhou a světe zboř se, jde na odbyt! Nevím, co s ním lidi dělají, nejpoužitelnější se mi zdá postavený na  zahrádce mezi trpajzlíky. Nechci snižovat tento kult, jistě je na Marxovi dodnes cosi obdivuhodného. To, co se s jeho ideou a myšlenkami sta-

lo, jistě nebylo v jeho intencích. Mýlit se je lidské. Vzpomeňme jednu větu z jeho úst: ¨ Filozofové interpretovali tento svět různě. Co však je důležité, je ho změnit.¨ Jemu se to nepodařilo. A mé generaci se to určitě nepodaří taky. Zdenka Procházková

zdraví

revue

Užitečné rady a inspirace známých osobností Věnceslava Dezortová je autorkou osmi knížek. K posledním patří životopisy Karla Hály, Václava Hybše a dvě sbírky krimi povídek. V  knize Za  dveřmi domova, která vyšla před časem v  nakl. Petrklíč, se zaměřila na české osobnosti a jejich vyznání, jak o sebe pečují, co jim pomáhá dostat se ze stresových situací,

Vaří

případně jaká jídla připraví svým kamarádům a přátelům. Je tady hodně užitečných názorů a rad, které se hodí kdykoliv. Dnes vybíráme z povídání Květy Fialové na téma v kuchyni u  sporáku. Známá herečka přiznává, že pro sebe si dělá nejraději cuketu a  jinou zeleninu, třeba mraženou a  přidává k ní feferonky, protože má ráda pálivá jídla. Pro hosty má své specialitky. Poradila nám dvě, prý chutnají každému a  nedají moc práce.

Květa Fialová Kuře-kachna Do remosky dám 4 kuřecí stehna a zasypu je celým pytlíkem kysaného zelí. Přidám adžiku nebo jiné ostřejší koření, sůl, 2 lžíce medu a zaliji to vodou. Pak nechám podusit asi 1,5 hodiny. To je celé. Podávám s knedlíkem a říkám tomu kuře-kachna. Je to moc dobré. Mimochodem, med používám často, když potřebuji něco přisladit. I třeba zelnici. Med ji krásně ovoní a je zdravější než cukr.

Sarmale Nevím, jestli je to bulharské nebo rumunské jídlo, ale kdysi mně na Balkáně moc chutnalo a příležitostně ho vařím doma už léta. Na  dno remosky dám půl pytlíku kysaného zelí. Pak z ½ kg mletého masa, hrsti rýže (syrové), koření čubrica a trochu soli udělám šišky (jako se kdysi dělaly pro krmení hus). Šišky nakladu na  zelí, přidám 1 velkou nakrájenou cibuli, přikryji druhou polovinou zelí a zaliji rajským protlakem a  vodou. Nechám dusit asi 1,5 hodiny. Podávám se zakysanou smetanou a  kečupem. Uvnitř je rýže, takže další přílohu nepotřebujete. Také jednoduché, že?

Nakladatelství Petrklíč vzniklo v  roce 1990 a  dává přednost vydávání původních českých děl. Na  knižní trh dodalo už více jak tisíc titulů s přibližně pěti miliony výtisky. K posledním novinkám patří obrazový cestopis Čarovný svět pěti kontinentů. Autorem je prof.  Ing.  Erich Václav, Dr.Sc. (82), který pracoval v  zahraničí od 60. let jako lesnický expert a  procestoval zhruba 70 zemí. Ve své knize odkrývá svět v jeho kráse, poezii, ale i v extrémech a protikladech. Publikace v obnoveném vydání obsahuje přes dvě stě fotografií. Překvapí nás, co všechno ještě o světě nevíme.

Foto Květy Fialové Jovan Dezort 57

revue

zdraví

incoForum volá

Inkontinence je léčitelná porucha nikoli tabu Inkontinence neboli nekontrolovatelný únik moči je jednou z čím dál rozšířenějších civilizačních chorob sužujících dnešní ženy. ztráta schopnosti ovládat vylučování moči rozhodně patří mezi nejvíce diskriminující postižení člověka.

P

roto vzniklo i občanské sdružení Incoforum složené z gynekologů, urologů, geriatrů a dalších specialistů, kteří se s inkontinencí ve své praxi setkávají. Aktivně usilují o odtabuizování této často skrývané poruchy a edukaci v oblasti diagnostiky a efektivní léčby inkontinence. Ta postihuje naprosto všechny věkové skupiny, některým druhům inkontinence se ale dá předcházet vhodnou prevencí – úpravou životosprávy a cvičením. CO Je tO INkONtINeNCe? Močová inkontinence je definována jako každý nechtěný únik moč. Jedná se o poruchu, která může mít

různé příčiny. Následky inkontinence se promítají do všech oblastí společenského, pracovního i soukromého života jedince. Neschopnost udržet moč se významně podílí na snížení kvality života. PřÍčINy INkONtINeNCe Příčin vzniku močové inkontinence je mnoho a většinou se u konkrétní ženy nalezne souhra hned několika z nich. Může to být například nadměrná fyzická námaha – zdvihání těžkých předmětů, chronický kašel – u kuřáků, astmatiků, opakované porody velkých plodů nad 4000 g, obezita, operace ženských orgánů, infekce močových cest, nedostatek ženských hormonů

v přechodu, nevhodné návyky v pitném, ale i vyměšovacím režimu, neurologická onemocnění a mnohé další příčiny. DrUHy INkONtINeNCe Podle typických projevů dělíme úniky moči na dva hlavní typy: stresovou (zátěžovou) inkontinenci a urgentní (nutkavou) inkontinenci. Do druhé skupiny se dále řadí i hyperaktivní močový měchýř. Stresová inkontinence je nejčastější. Většinou se jedná o důsledek poškození pánevního dna a porodních poranění. Ženy jsou jí ohroženy od plodného věku, trápí i mladé ženy a pokračuje dále do stáří. Projevuje se únikem obvykle malého množství moči při kašli, kýchnutí, smíchu, běhu zvedání břemen. Zdá se to jako maličkost, ale když si uvědomíme, kolikrát denně se takové činnosti vykonáváme a při každé z nich by nás ohrožoval nechtěný únik moči, je to značně limitující a diskriminující porucha. Urgentní inkontinence je druhá nejčastější forma nechtěného úniku moči. Může vyskytovat u kohokoliv, s věkem však její výskyt významně narůstá, dle různých údajů nad 50 % u obou pohlaví. Projevuje se náhlým neovladatelným nucením s únikem většího množství moči. Postižené ženy musí často chodit na toaletu, někdy

58

zdraví ovšem nestihnou doběhnout. Pouhé časté chození na toaletu, urgentní nutkání k  močení a  noční močení nazýváme hyperaktivní močový měchýř. Trpí jím pacienti různého věku a často si ani neuvědomují, že jde o  poruchu jako takovou. Kdy vyhledat lékaře a proč se zdráháme? Velké procento inkontinentních žen ve  společnosti nehledá pomoc a  spoléhá se při zvládání inkontinence jen na vlastní metody. Důvody jsou různé, nejčastěji ale pacientky uvádějí vlastní zhodnocení inkontinence jako běžné součásti procesu stárnutí, nedostatek informací o možnostech léčení, stud a nedůvěra ve výsledky. Lékaře je třeba vyhledat ve chvíli, kdy nechtěný únik moči začne obtěžovat. Léčba inkontinence Pro správný způsob léčby je nezbytné dokonalé vyšetření. To zahajuje nejčastěji praktický lékař nebo gynekolog či urolog. Složitější nebo dlouhodobě přetrvávající případy zpravidla následně odesílají k  odborníkovi – do specializované urogynekologické nebo urologické ambulance.

Léčba stresové inkontinence začíná většinou konzervativním postupem, urgentní inkontinence je léčena pouze jím. Cílem léčby je posílení svalového dna pánevního, kterého se dosahuje pomocí rehabilitace, elektrostimulace pánevních svalů či používáním speciálních poševních kuželů, které reflexně dráždí svaly k  žádoucím stahům. Více se ale v  léčbě stresové inkontinence uplatňuje operační postup. Operovaná žena musí mít vždy na  zřeteli, že správně indikovaná a provedená operace je sice výborným a obvykle trvalým řešením stresové inkontinence moči, ale pooperační úprava životosprávy a  návyků, zejména omezení fyzické námahy doma i v zaměstnání, jsou nezbytnou podmínkou dlouhodobého zachování efektu chirurgické léčby. Konzervativní způsoby léčby vhodný pro každého Spektrum léčby poruch kontinence je značně široké, vedle moderních operačních technik je vhodné využívat možností přístupů konzervativních. Je to především gymnastika pánevního dna, široce propagovaná ve  světě

revue

i  u  nás. Již před 60 lety Arnold Kegel zavedl sérii cviků posilujících cíleně pánevní dno. Dnešní pohled je daleko komplexnější, soustřeďuje se na poruchy stoje a chůze v návaznosti na funkci svěračů, cvičí se celé svalové řetězce v součinnosti s posilováním svěrače a  správným dýcháním. Konzervativní léčba bývá úspěšná zhruba v 50 % případů. Prevence je základ Je obecně přijímáno, že inkontinentní pacienti jsou staří a  méně mobilní lidé, ale praxe ukazuje, že inkontinence může hendikepovat i  osoby mladší. Preventivní opatření spočívají hlavně ve  zdravém životním stylu, dostatku pohybu, udržování ideální tělesné hmotnosti, nekouření, poctivém přístupu k léčbě akutních (záněty dolních cest močových) i chronických chorob (cukrovka, astma apod.) s vlivem na  inkontinenci. Důležitým faktem, který je třeba mít na paměti je, že močová inkontinence není normální součástí života a současná medicína si s tímto problémem umí poradit. Více informací na:

www.incoforum.cz

INZERCE

59

revue

zdraví

Preventivní prohlídka

může upozornit na nutnost očkování Chodíte na preventivní prohlídky pravidelně? Dospělý člověk by měl preventivní lékařskou prohlídku absolvovat každé dva roky. Všechny pojišťovny ji hradí a zájemci za ni nezaplatí ani regulační poplatek.

L

ékařská prohlídka slouží jako prevence před různými onemocněními, a  to jak běžnými, tak nádorovými či kardiovaskulárními. Lékař při ní také prověří aktuálnost očkování například proti tetanu či černému kašli, které je třeba pro udržení ochrany opakovaně přeočkovávat. Preventivní prohlídka představuje celkové vyšetření, během kterého praktický lékař zjišťuje rodinnou anamnézu a provede kompletní fyzikální, některá laboratorní a onkologická vyšetření. Lékař také zkontroluje očkování, mimo jiné platnost očkování proti tetanu, proti kterému je pro udržení dostatečné ochrany třeba se pravidelně přeočkovávat.

Na preventivní prohlídce lékař zjišťuje:  onemocnění v  rodině (onkologická a kardiovaskulární onemocnění vč. hypertenze, diabetu, poruch metabolismu, výskytu závislostí)  prodělané nemoci  chronická onemocnění  životní styl  pracovní zátěž  další zdravotní rizika  u žen od 45 let ověřuje aktuálnost výsledku screeningového mamografické vyšetření (ne starší dvou let)

60

Na preventivní prohlídce lékaři provádí:  kompletní fyzikální vyšetření včetně změření krevního tlaku, zjištění indexu tělesné hmotnosti a orientačního vyšetření zraku a sluchu  laboratorní vyšetření: moči cholesterolu a  tukových látek v  krvi (provádí se v 18, 30, 40, 50 a 60 letech) hladiny cukru v  krvi (v  18 letech a  pak od  40 let ve dvouletých intervalech)  vyšetření EKG ve 40 letech věku, dále pak ve čtyřletých intervalech  vyšetření stolice na krvácení u osob od 50 let věku  onkologickou prevenci včetně vyšetření kůže, zhodnocení rizik z  hlediska anamnézy rodinné, osobní a pracovní  kontrolu očkování Přeočkovat je vhodné také černý kašel, protože ani u  této nemoci není účinnost očkování z  dětství celoživotní. Výhodou je, že proti oběma nemocem se dá očkovat jednou kombinovanou vakcínou. Z  letošního průzkumu veřejného mínění společnosti STEM/MARK vyplývá, že víc než polovina lidí o nutnosti přeočkování proti tetanu vůbec neví a očkovat se nechá pouze každý čtvrtý. O možnosti pravidelného přeočkování proti černému kašli neví dokonce až 83 % lidí, každý třetí však považuje nemoc za závažnou či smrtelnou. Vzhledem k tomu, že pro pokračující ochranu proti černému kašli je třeba přeočkovávat stejně jako proti tetanu, je možné s výhodou obě očkování spojit. Dospělí se mohou nechat očkovat jednou kombinovanou vakcínou, která jim poskytne současnou ochranu proti oběma onemocněním. Cena kombinované vakcíny Boostrix, která prodlužuje ochranu proti černému kašli, tetanu a záškrtu, se pohybuje kolem 760 Kč.

volný čas

revue

Jak si zpříjemnit víkendový

odpočinek na chalupě Také si na chalupě rádi odpočinete od vaření, ale zároveň máte chuť na poctivý guláš či domácí marmelády? Ke snadnému a rychlému vaření vám pomůže multifunkční kuchyňský přístroj Thermomix. Domácí čerstvé pečivo Také milujete snídani s  křupavými čerstvým pečivem namazaným máslem? Jestliže se vaše chalupa nachází mimo civilizaci nebo se vám po  ránu nechce do  obchodu pro čerstvý chléb, udělejte si voňavý chlebík nebo jiné pečivo snadno v  tomto pomocníkovi. Thermomix vám s  jeho přípravou pomůže od  samotného začátku – nejdříve pšenici naváží a  během několika vteřin semele hrubozrnnou mouku. Thermomix umí kvásek zahřát na  správnou teplotu, proto je jeho zadělávání velmi rychlé - těsto na chléb vykyne již za  15 minut. Šikovný pomocník také uhněte těsto a na vás už je jen vytvarovat bochník chleba. K čerstvému křupavému chlebu si snadno a rychle připravíte lahodné pomazánky.

N

ejenže si za  půl hodiny uvaříte chutné jídlo, ale zároveň můžete zpracovat úrodu ze zahrádky, třeba uvařením rybízového džemu či přípravou ovocných džusů a sirupů z čerstvého ovoce. Malý spotřebič velkým pomocníkem Komfort, který máte doma, si můžete dopřávat i  na  své chalupě. Ku-

chyňského pomocníka, který nezabere víc místa než papír A4, snadno vložíte do auta a převezete ho kamkoli. V klidu si navaříte třeba husté krémové polévky ze sezónní zeleniny. Nastavíte správnou teplotu a  vhodnou úpravu pokrmu, a  zatímco se vám polévka vaří, můžete si vychutnat svůj šálek kávy na  zahrádce, žádné zdlouhavé stání u plotny, žádné obavy z toho, zda polévka nevyteče z hrnce. 61

revue

zdraví

to nejlepší pro oči je zdravá výživa Doplněk stravy Ocuvite® Complete dodává organizmu vyvážený poměr pro oko prospěšných látek, jakými jsou například kyselina DHA, vitaminy C a E a zinek. Dále obsahuje důležité karotenoidy lutein a zeaxanthin. Tento doplněk stravy je volně prodejný v lékárnách. Při pravidelném a dlouhodobém užívání můžete využít výhodného bonusového programu. Více informací najdete na nových www.ocuvite.cz.

Odpovědi nám zasílejte na adresu [email protected] do 30. 8. 2013. 5 výherců obdrží doplněk stravy Ocuvite® Complete 60 tbl. 44 62

63

revue

trénink mozku

Výherci z Revue 50plus číslo 6/2013 Strana 58 Soutěž o produkt z kosmetické řady Lactovit Správná odpověď: Alternativou kravského mléka je např. mléko sojové, rýžové, kokosové, ovesné. Výherci: Petr Braun, Praha 3; Jiří Hronek, Jičín; Ivana Sedlecká, Tábor; Marie Mrázová, Praha 6; Alena Bělunková, Valašské Meziříčí; Jiřina Lhotová, Třebíč; Vlasta Kosová, Hořice; Filip Dohnal, Brandýs nad Labem; Lucie Majerová, Hranice; Jaroslava Švecová, Litvínov Str. 64 Soutěž o volné vstupenky do všech součástí Národního zemědělského muzea Správné odpovědi: 1) Hlavní budova Národního zemědělského muzea v  Praze na  Letné byla dokončena a  poprvé otevřena v  roce 1939. 2)

Mimopražské pobočky Národního zemědělského muzea: – od r. 1950 zámek Kačina u Kutné Hory – od r. 1961 muzeum Ohrada u Hluboké nad Vltavou – od r. 1988 muzeum ve Valticích – od r. 2003 areál v Čáslavi

Výherci: Ivana Hodonská, Jiříkov; Josef Kotlář, Svitavy; Anna Dolínková, Klatovy

Soutěž Národního zemědělského muzea Soutěž Národního zemědělského muzea o jednorázový volný vstup do všech poboček NZM: Praha, Čáslav, Kačina, Ohrada, Valtice. Soutěžní otázky:

 Můžete jmenovat alespoň tři obory lidské činnosti, jejichž historii v Čechách se Národní zemědělské muzeum dlouhodobě věnuje?

 Národní zemědělské muzeum pořádá v  Praze i  na  svých mimopražských pobočkách každoročně několik tradičních akcí a slavností. Uveďte alespoň dvě z nich a kde se konají. Odpovědi posílejte na email: [email protected] nebo písemně na adresu redakce. Tři výherci obdrží 2 čestné vstupenky do všech poboček Národního zemědělského muzea.

64

Kypr levně nejen pro seniory 8–12 denní letecké zájezdy říjen–listopad 2013 / duben–květen 2014 V ceně 1 celodenní výlet s výkladem V ceně komplexní cestovní pojištění V ceně služby SPA & WELNESS V ceně polopenze plus (nápoj u večeří) ZDARMA SVOZY na letiště z vybraných měst v ČR Podzimní Kypr

18.10. - 29.10. 29.10. - 05.11. 05.11. - 12.11. 12.11. - 19.11.

   

Dny

Ubytování

Strava

Cena (Kč)

12 8 8 8

H3* H3* H3* H3*

PP+ PP+ PP+ PP+

15 450 13 100 12 700 12 600

H - hotel, PP+ - polopenze plus = polopenze vč. nápoje u večeře

Léto 2013

skvělé lastminute nabídky na

Řecko, Kypr řecké ostrovy

Ceny od

www.vtt.cz

Rhodos levně nejen pro seniory 01.10. – 11.10.2013

11 denní letecký pobytový zájezd V ceně 1 celodenní výlet s výkladem V ceně komplexní cestovní pojištění V ceně ALL INKLUSIVE ZDARMA SVOZY na/z letiště z 88 míst ČR 3–4  hotely

8 990 Kč

Sleva 500 Kč/osoba slučitelná s ostatními nabídkami VTT Kupon je možné čerpat do 30. 9. 2013

Pište si o katalog zájezdů na

cena 15 990 Kč/osoba Zdarma odešleme na uvedenou adresu

Využijte nejvýhodnějších

first minute slev až 20 %. Prodej bude zahájen již od listopadu 2013. VTT – Praha 2, Ječná 10, tel.: 224 920 177, [email protected] Brno – Josefská 8, tel.: 542 210 736, [email protected] zelená linka: 800 100 130 www.facebook.com/ck.vtt Katalog zasíláme zdarma

+ 0 5

revue5o 7-8/2013 ročník IX. 39 Kč, předplatné 35 Kč

s u pl

MAGAZÍN PRO AKTIVNÍ SENIORY

Daniel Strož Básník, kritik i politik

,,Firma nanečisto“ Nový typ vzdělávání 50+

David Prachař Dědictví umění i slávy

Karlovarsko Pozvánka na dovolenou

VĚRA JOUROVÁ Nová žena v politice

PARTNEŘI VYDÁNÍ