Technická univerzita v Liberci Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická
Filozofie
Katedra:
Studijní program: Učitelství pro 2. stupeň základní školy Studijní obor
Anglický jazyk – Občanská výchova
POMOC OBĚTEM DOMÁCÍHO NÁSILÍ HELP FOR VICTIMS OF DOMESTIC VIOLENCE Diplomová práce: 09–FP–KFL–167
Autor:
Podpis:
Klára TOMÁŠKOVÁ Adresa: Za Humny 374 507 13, Ţeleznice
Vedoucí práce:
PhDr. Jana Jetmarová, Ph.D
Počet stran
grafů
obrázků
tabulek
107 0 0 0 CD obsahuje celé znění diplomové práce V Liberci dne: 12. 7. 2010
pramenů
příloh
37
3+1 CD
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, ţe na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo. Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL. Uţiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu vyuţití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše. Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce.
V Liberci dne: 12.7.2010
Klára Tomášková
2
Poděkování Mé poděkování patří všem, bez kterých by tato práce nemohla vzniknout. Děkuji především mé vedoucí diplomové práce PhDr. Janě Jetmarové za její velmi vstřícný přístup, trpělivost a podnětné rady. Dále bych také chtěla poděkovat všem respondentům, kteří byli ochotni se mnou učinit rozhovor a bez jejichţ pomoci by nebylo moţné výzkumné šetření provést. V neposlední řadě patří velký dík také celé mojí rodině, mému příteli a kamarádům, kteří mě velice podporovali, pomáhali mi s vyhledáváním respondentů a s formální úpravou této diplomové práce.
3
Anotace Tato diplomová práce se zabývá problematikou domácího násilí a zaměřuje se především na pomoc obětem domácího násilí v České republice. První kapitola popisuje typické znaky, formy a fáze domácího násilí a dále mapuje jeho moţné příčiny a důsledky. Druhá kapitola osvětluje formy pomoci, jeţ se obětem domácího násilí v České republice dostává. Autorka se zaměřuje především na pomoc právní a analyzuje zákon o ochraně před domácím násilím. Poslední, empirická část, se prostřednictvím kvalitativních rozhovorů s odborníky a oběťmi domácího násilí pokouší objasnit moţná pozitiva a negativa tohoto zákona a nastínit, jak by se pomoc obětem domácího násilí dala zkvalitnit.
Klíčová slova: domácí násilí, oběť, agresor, pomoc obětem, intervenční centrum, azylový dům
Summary This diploma thesis deals with the issue of domestic violence and concentrates especially on the help for victims of domestic violence in the Czech republic. The first chapter describes the typical figures, forms and phases of domestic violence and it furthermore maps its potential causes and results. The second chapter reveals the forms of help which is provided to the victims of domestic violence in the Czech republic. The author focuses mainly on the legal aid and analyses the domestic violence protection act. The last, empirical part, tries through the qualitative interview with the experts and victims of domestic violence to clarify the potencial positives and negatives of this law and to outline how the quality of the help for victims of domestic violence could be improved.
4
Key words: domestic violence, victim, aggressor, help for victims, intervention centre, asylum house
Zusammenfassung: Diese Diplomarbeit beschäftigt sich mit der Problematik der Hausgewalt und konzentriert sich vor allem auf die Hilfe den häuslichen Gewaltopfern in der Tschechischen Republik. Das erste Kapitel beschreibt typische Merkmale, Formen und Phasen der Hausgewalt und mappiert ihre potentionellen Ursachen und Folgen. Das zweite Kapitel erklärt die Hilfsformen, die den häuslichen Gewaltopfern in der Tschechischen Republik zuteil werden. Die Autorin der Diplomarbeit konzentriert sich vor allem auf die Rechtshilfe und analysiert das Gesetz über den Schutz vor der Hausgewalt. Der letzte empirische Teil versucht
durch qualitative
Gespräche
mit
Experten und
häuslichen
Gewaltopfern potentionelle positive und negative Wirkungen dieses Gesetzes zu erklären, und die Qualitätsverbesserung der Hilfe den häuslichen Gawaltopfern zu entwerfen.
Schlüsselwörter: Hausgewalt, Gewaltopfer, Aggressor, Hilfe den häuslichen Gewaltopfern, Interventionszentrum, Asylhaus
5
Obsah Úvod ............................................................................................................... 8 1. Domácí násilí ............................................................................................ 10 1.1 Definice pojmu domácí násilí .............................................................. 10 1.2 Znaky domácího násilí ........................................................................ 11 1.3 Formy domácího násilí ....................................................................... 13 1.4 Fáze domácího násilí ........................................................................... 15 1.5 Nejčastější mýty o domácím násilí ....................................................... 18 1.6 Aktéři domácího násilí ......................................................................... 20 1.6.1 Agresor ......................................................................................... 21 1.6.1.1 Typologie agresora partnerského násilí ....................................... 22 1.6.2 Oběť ............................................................................................. 23 1.6.2.1 Viktimologie .............................................................................. 24 1.6.2.2 Viktimizace ................................................................................ 25 1.6.2.3 Typologie obětí .......................................................................... 26 1.6.2.3.1 Typologie obětí domácího násilí .............................................. 28 1.7 Příčiny domácího násilí........................................................................ 30 1.8 Důsledky domácího násilí .................................................................... 32 1.8.1 Fyzické důsledky násilí ................................................................. 32 1.8.2 Psychologické důsledky domácího násilí ....................................... 33 1.8.2.1 Syndrom týrané ţeny.................................................................. 33 1.8.2.1 Posttraumatická stresová porucha ............................................... 36 1.8.2.3 Stockholmský syndrom .............................................................. 36 2. Pomoc obětem domácího násilí ................................................................. 38 2.1 Psychologická pomoc .......................................................................... 38 2.1.1 Poradny pro oběti domácího násilí ................................................ 40 2.1.2 Telefonická krizová linka .............................................................. 41 2.2 Sociální pomoc .................................................................................... 43 2.2.1 Intervenční centra ......................................................................... 43 2.2.2 Azylové domy .............................................................................. 44 2.3 Právní pomoc....................................................................................... 46 2.3.1 Legislativa ČR v oblasti domácího násilí ....................................... 46
6
2.3.2 Vykázání ....................................................................................... 47 2.3.2.1 Tři pilíře zákona ......................................................................... 50 2.3.3 Činnost Policie České republiky .................................................... 51 2.3.3.1 Zásah Policie České republiky proti domácímu násilí ................. 52 2.3.3.2 Metodická příručka SARA DN ................................................... 53 2.3.3.3 Bezpečnostní plán ...................................................................... 56 3. Empirická část ........................................................................................... 58 3.1 Metody výzkumu a sběru dat ............................................................... 58 3.1.1 Kvalitativní výzkum ...................................................................... 58 3.1.2 Kvalitativní dotazování ................................................................. 60 3.2 Etika výzkumu ..................................................................................... 61 3.3 Cíl výzkumu ........................................................................................ 64 3.4 Výzkumný soubor ................................................................................ 65 3.5 Pokládané otázky ................................................................................. 66 3.6 Analýza výsledků výzkumu ................................................................. 67 Závěr…………………………………………………………………………. 79 Pouţité zdroje ................................................................................................ 82 Přílohy .......................................................................................................... 86
7
Úvod Domácí násilí lze odedávna povaţovat za jednu z nejrozšířenějších a nejskrytějších forem násilí ve společnosti. V české společnosti se však této problematice dlouho nedostávalo adekvátní pozornosti. Před rokem 1989 byl fenomén domácí násilí dlouho tabuizován. První organizace zaměřené na pomoc obětem domácího násilí proto postupně vznikaly aţ v 90. letech. Tyto neziskové organizace nejenom pomáhaly svým klientů, ale zaslouţily se také o to, ţe se pojem domácí násilí dostal do povědomí širší veřejnosti. 1 Na přelomu století začalo být domácí násilí předmětem sociologických studií. Podle výzkumu provedeného v roce 2003 Sociologickým ústavem AV ČR a Filosofickou fakultou UK zaţije v České republice za svůj ţivot některou z forem domácího násilí 38 % ţen. Mnohé z těchto obětí přiznávají, ţe se stydí či bojí vyhledat pomoc u odborníků nebo u svých blízkých. Navzdory skutečnosti, ţe se problematice domácího násilí dostává v posledních letech více pozornosti, v povědomí lidí stále zůstávají zakořeněné určité mylné představy o tom, co domácí násilí je, jak se projevuje, jak vzniká a koho postihuje. 2 Toto téma jsem si zvolila na základě zkušenosti mojí příbuzné, která se stala obětí domácího násilí a v polovině 90. let se odhodlala od svého násilného partnera odejít. Setkala se však s nepochopením nejen u svých blízkých, ale dlouho nenalézala pomoc ani u odborníků. Cílem mé diplomové práce bylo proto podrobněji objasnit a posoudit podstatu domácího násilí, osvětlit jeho příčiny a důsledky, vyvrátit mýty, které o tomto fenoménu ve společnosti panují a ukázat moţnosti prevence a krizové i dlouhodobé intervence v práci s oběťmi domácího násilí. Diplomové práce však pouze neseznamuje čtenáře s teoretickými poznatky v oblasti domácího 1
VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde,2008. s.7. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.). 2 Rosa-os.cz [online]. 2008 [cit. 2010-03-03]. Co je domácí násilí. Dostupné z WWW:
.
8
násilí, ale na základě empirického výzkumu konfrontuje teorii s názory a vlastním zkušenostmi nejenom odborníků, kteří se problematikou domácího násilí zabývají, ale především se zkušenostmi samotných obětí. Diplomová práce dále také směřuje k objasnění účinnosti zákona č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím. Informace k mojí diplomové práci jsem čerpala převáţně z odborné literatury a internetových stránek intervenčních center a neziskových organizací. Jelikoţ je počet ţenských obětí převaţující a také daleko více medializovaný, odborná literatura často zaměňuje slovo oběť za slovo ţena. Je však velice důleţité uvědomit si, ţe obětí domácího násilí nejsou pouze ţeny, ale mnohdy také muţi, proto by tyto pojmy neměly být zaměňovány. Diplomová práce je členěna do tří kapitol. Úvodní kapitola podrobně rozebírá typické znaky, formy a fáze domácího násilí. Zabývá se také typologií agresora a oběti. Dále se snaţí odhalit a vysvětlit příčiny domácího násilí a definovat jeho moţné důsledky. Druhá kapitola nabízí exkurz do moţných způsobů pomoci obětem domácího násilí v České republice. Podrobně se zaměřuje nejen na psychologickou a sociální pomoc, ale také osvětluje pomoc právní. Blíţe se věnuje zákonu o ochraně před domácím násilím a rozebírá jeho moţné důsledky. Třetí, empirická část, se prostřednictvím kvalitativního výzkumu snaţí ukázat, zda je pomoc obětem domácího násilí v ČR dostatečná a jak by se případně dala zkvalitnit. Zaměřuje se také na zákon č. 135/2006 Sb. na ochranu před domácím násilím, jehoţ součástí je institut vykázání. Na základě rozhovorů s odborníky a oběťmi domácího násilí se pokouším osvětlit moţná pozitiva a negativa tohoto zákona a jeho moţný přínos pro oběti domácího násilí. Výzkum byl prováděn od března do května 2010. Je veden formou kvalitativních rozhovorů s lidmi, kteří byli oběťmi domácího násilí nebo se v rámci výkonu své profese s oběťmi domácího násilí setkávají. Tyto rozhovory jsou analyzovány a slouţí ke kritickému zhodnocení zákona a vyvození závěrů.
9
1. Domácí násilí
1.1 Definice pojmu domácí násilí Terminologie v oblasti domácího násilí není jednotná, proto se jeho definice často liší. Zamyslíme-li se pouze nad pojmem násilí, uvědomíme si, ţe se domácí násilí vymyká tradičnímu chápání násilí. Sociologický slovník totiţ definuje násilí jako „jednorázové jednání, kterým jeden druhému způsobí fyzickou silou nějakou škodu“. 3 Pokud se ale tuto definici budeme snaţit aplikovat na fenomén domácího násilí, zjistíme, ţe nevystihuje jeho pravou podstatu. Pro domácí násilí je totiţ typickým znakem opakovanost a dlouhodobost. Navíc nemusí mít vţdy jen podobu útoků fyzických, ale můţe se jednat i o útoky psychické, sexuální či ekonomické. Lze také rozlišovat mezi širokou a úzkou definicí domácího násilí. Široká definice chápe pojem domácí násilí jako veškeré násilí, které probíhá za zamčenými dveřmi domova. Týká se nejen násilí mezi partnery či manţeli, ale i násilí vůči starším členům rodiny, dětem nebo zdravotně postiţeným. Oproti tomu úzká definice domácího násilí se výhradně soustřeďuje na vztah mezi intimními partnery. „Původní zaměření na manželský pár se postupně rozšířilo i na nesezdaná soužití a později i na homosexuální páry.“ 4 Pro tento druh domácího násilí se proto pouţívá označení partnerské násilí či násilí v intimním vztahu. Domácího násilí v širším slova smyslu formuluje definice Rady Evropy z roku 1985: „Násilné chování v rodině zahrnuje jakýkoliv čin, nebo opomenutí, spáchané v rámci rodiny některým z jejich členů, které podkopávají
3
JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha : Portál, 2007. s.136. ISBN 978-807367-269-0 (váz.). 4 Domácí násilí - násilí na muţích a seniorech. Vyd. 1. Praha : Triton, 2006. s. 13. ISBN 807254-914-6 (broţ.).
10
život, tělesnou nebo duševní integritu, nebo svobodu jiného člena stejné rodiny, nebo vážně poškozují rozvoj jeho osobnosti.“5 Domácí násilí v uţším smyslu definovala Metropolitní Policie Velké Británie jako „násilné chování, ohrožující chování, zneužívání psychické, fyzické, sexuální, ekonomické nebo emocionální mezi dospělými osobami, které jsou nebo někdy v minulosti byly intimními partnery, a to bez ohledu na pohlaví.“6 Obecně lze domácí násilí vymezit jako opakované, dlouhodobé a stupňující se vědomé násilné chování mezi blízkými osobami, které má podobu psychického, fyzického, ekonomického, sexuálního, emocionálního či jiného násilí.
1.2 Znaky domácího násilí Domácí násilí je jednou z nejrozšířenějších forem agrese a prochází napříč celou společností. „Spolu se širokou škálou obětí i agresorů je i mnoho znaků a podob konkrétních aktů násilného jednání. I přes tuto různorodost lze vysledovat některé společné znaky domácího násilí.“7
blízký vztah mezi agresorem a obětí Mezi základní znak domácího násilí patří skutečnost, ţe k němu
5
Doporučení Rady Evropy R(85)4 o násilí v rodině z 26. 3. 1985 in: VOŇKOVÁ, Jiřina HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.15 ISBN 80-239-2106-1 (broţ.). 6 Definice Metropolitní Policie, Velká Británie in: ČÍRTKOVÁ, Ludmila - MACHÁČKOVÁ, Radka - VITOUŠOVÁ, Markéta. Domácí násilí - přístup k řešení problému ve vybraných evropských zemích : studie. [Praha] : Bílý kruh bezpečí, 2002. 92 s. Studie. ISBN 8086284-19-0 (broţ.). 7 O.s.Magdalenium [online]. 2010 [cit. 2010-03-03]. Znaky a druhy domácího násilí. Dostupné z WWW:
.
11
dochází mezi blízkými osobami. Oběť a agresor většinou ţijí spolu a jsou vzájemně úzce propojeni. Mají spolu děti, vlastní společný majetek a mají často i společný okruh přátel. Proto v případě, kdy chce oběť násilný vztah opustit, jí hrozí nejenom ztráta finančních a materiálních prostředků, ale riskuje také, ţe přijde i o děti i své přátele. 8
soukromí jako místo činu Dalším znakem domácího násilí je fakt, ţe se vţdy odehrává v
soukromí, mimo dosah veřejné kontroly. Proto je domácí násilí špatně kontrolovatelnýma postiţitelným fenoménem. 9
opakovanost a dlouhodobost Pro domácí násilí je typická jeho opakovanost. Nikdy se nejedná o
jednorázový incident. Jde o nepřetrţitý koloběh útoků, který je přerušován obdobím klidu, usmiřování a slibů. Tato období se však postupem času zkracují, oproti tomu délka a intenzita agrese narůstá.10
stupňující se agresivita Domácí násilí ve většině případů začíná útoky menší intenzity.
S kaţdým dalším opakováním jsou více brutálnější. Proto se často stává, ţe „pouhé“ útoky proti lidské důstojnosti mohou vyústit aţ ve vysoce nebezpečné útoky fyzické, které zanechají celoţivotní následky nebo ohrozí oběť na ţivotě.11
asymetrie vztahu Typickým znakem domácího násilí je nerovné postavení pachatele a
oběti. „Projevuje se bezvýhradnou mocí agresora a naprostou bezmocí oběti, 8
O.s.Magdalenium [online]. 2010 [cit. 2010-03-03]. Znaky a druhy domácího násilí. Dostupné z WWW: . 9 BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven : ţena v domácím násilí. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2008.s.39. ISBN 978-80-251-1786-6 (broţ.). 10 BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven : ţena v domácím násilí. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2008.s.39. ISBN 978-80-251-1786-6 (broţ.). 11 Domacinasili.cz [online]. 2007 [cit. 2010-03-03]. Domácí násilí. Dostupné z WWW: <domacinasili.cz/cz/redakce/domaci-nasili/r69
12
která je dlouhodobě udržovaná v závislém, nerovnoměrném postavení, kdy agresor si vynucuje, aby oběť byla poslušná a dělala bez diskuse to, co on chce, přičemž k donucení používá násilí.“12
1.3 Formy domácího násilí Podle oblasti, která je cílem útoku agresora, rozlišujeme šest základních forem domácího násilí. Tyto formy se v počátcích vyskytují izolovaně, po určité době však násilí eskaluje a druhy násilného jednání se začnou prolínat.
fyzické násilí
Fyzické násilí je nejviditelnější formou domácího násilí. Často zanechává stopy v podobě modřin, zlomenin, jizev a jiných poranění. Fyzické násilí zahrnuje facky, bití, svazování, škrcení, trhání vlasů, ohroţování bodnou, palnou zbraní či jinými předměty, odpírání jídla, pití, spánku aj. S fyzickým násilím často souvisí násilí psychické. 13
psychické násilí Psychické násilí stojí většinou na počátku rozvíjejícího se řetězce
násilného jednání. „Viktimologické průzkumy a údaje z poradenských míst nasvědčují tomu, že výskyt čistě psychického týrání dosahuje zhruba 18 % z celkového objemu domácího násilí.“ 14 Psychické násilí je téţ označováno jako neviditelné násilí, jelikoţ není na první pohled zřejmé a je tudíţ velmi obtíţně dokazatelné. Psychické násilí zahrnuje nejčastěji hrubé nadávky, podezírání,
12
Domácí násilí. Policista [online]. 2006, 1, [cit. 2010-03-03]. Dostupný z WWW: . 13 VOŇKOVÁ, Jiřina - MACHÁČKOVÁ, Radka. Domácí násilí : právní minimum pro lékaře. Praha : ProFem, 2003. s.24. ISBN 80-239-2105-3 (broţ.). ) 14 Čírtková, L. Psychické týrání partnera aneb Domácí násilí beze stop. Právo a rodina, 2007, č. 6, s. 1 an.
13
obviňování, pokořující poznámky či gesta, zesměšňování a poniţování doma i ve společnosti, vyhroţování, zastrašování či terorizování.
emocionální násilí
Emocionální násilí se orientuje na nejbliţší osoby z okolí oběti (děti, rodiče, sourozence ad.), domácí zvířata nebo věci (např. fotografie, dárky od rodičů či přátel, zděděné předměty aj), ke kterým má ohroţená osoba hluboký citový vztah. Agresor vyhroţuje jejich likvidací, mnohdy své výhruţky i uskuteční. 15
sociální násilí
Tento druh domácího násilí se vyznačuje snahou agresora o cílenou sociální izolaci oběti. Pachatel se pokouší nejrůznějšími prostředky zamezit kontaktu oběti s rodinou, přáteli apod. Snaţí se také rozhodovat o veškerém sociálním ţivotě rodiny. Oběť domácího násilí je tudíţ úplně izolovaná, nemá moţnost prodiskutovat svůj problém se svými blízkými a najít u nich pomoc. 16
ekonomické násilí
„Zamezování možnosti disponovat s finančními prostředky nazýváme ekonomickým násilím.“ 17 Tento druh domácího násilí se dotýká základních potřeb nejen ohroţené osoby, ale často i jejich dětí. Tato forma domácího násilí se vyznačuje zákazem docházení do zaměstnání, kontrolou výdajů peněz, odmítáním financovat stravu, poskytovat oblečení, platit nájem, znemoţněním disponovat společným účtem, zatajováním ekonomické situace rodiny apod. 18
15
O.s.Magdalenium [online]. 2010 [cit. 2010-03-03]. Znaky a druhy domácího násilí. Dostupné z WWW: . 16 VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.20. ISBN 80-239-2106-1 (broţ.). 17 O.s.Magdalenium [online]. 2010 [cit. 2010-03-03]. Znaky a druhy domácího násilí. Dostupné z WWW: . 18 VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.20. ISBN 80-239-2106-1 (broţ.).
14
•
sexuální násilí
„Sexuální násilí je v manželství velmi častou formou domácího násilí. Oběti tyto činy často nehlásí, jelikož mají strach nebo trpí hanbou - jedná se tedy o činy s nejvyšší latencí.“ 19 Sexuální násilí zahrnuje veškeré sexuální činy vynucované na oběti proti její vůli. Tento druh domácího násilí zahrnuje znásilnění, vynucování si sexuálního styku, sexuální napadání nebo napadání intimních částí těla, jednání s ohroţenou osobou pouze jako se sexuálním objektem atd.20
1.4 Fáze domácího násilí J
Domácí násilí nikdy není jednorázovým činem. Má totiţ svoji vlastní dynamiku, tzv. kruh domácího násilí, někdy téţ zvaný spirála násilí. Jedná se o cyklicky se opakující etapy, kdy se střídá období násilí s obdobím klidu a odpuštění. Jediné, co se mění, je intenzita týrání, které se zvětšuje, a poměr délky trvání jednotlivých fází. První projevy domácího násilí bývají totiţ nenápadné a většina obětí nedokáţe přesně určit, co bylo tím prvním spouštěcím mechanismem a kdy násilí ve vztahu začalo. Domácího násilí ve většině případů prochází třemi fázemi:í 1kkkk1. fáze: Stupňování napětí V první fázi si ţena začne uvědomovat, ţe ve vztahu panuje velmi napjatá a negativní atmosféra. „Partneři se stále hádají, přičemž se muž cítí být
19
BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven : ţena v domácím násilí. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2008.s.41. ISBN 978-80-251-1786-6 (broţ.). 20 BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven : ţena v domácím násilí. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2008.s.41. ISBN 978-80-251-1786-6 (broţ.).
15
ženou vyprovokován a začne být verbálně agresivní.“ 21 Ţena se proto snaţí být do budoucna opatrnější a pokouší se vyhýbat zbytečným konfliktům a hádkám. Pokouší se být také ke svému partnerovi ještě milejší a starostlivější a namlouvá si, ţe se situace uklidní. Jinak se často chovají ţeny, které se s těmito cykly domácího násilí setkaly uţ dříve. Uvědomují si totiţ, ţe se násilné chování se strany jejich partnera bude opakovat, bez ohledu na to, jak moc se snaţily zachovat klid a chladnou hlavu. Někdy se dokonce stává, ţe kdyţ ţena toto vysoké napětí vycítí, snaţí se explozi agrese vyprovokovat, aby měla toto období plné napětí co nejdříve za sebou. Navíc je pro ni také důleţité, aby exploze agrese proběhla v soukromí, bez přítomnosti jejich příbuzných či známých. 22 2 fáze: Exploze První fáze můţe trvat poměrně dlouhou dobu. Nicméně téměř vţdy vyvrcholí tím, ţe pachatel nechá své agresi volný průběh a tenze z předchozí fáze eskaluje v otevřené násilí. Jedná se poměrně o krátkou fázi trvající od několika minut do několika hodin. Oběť se však znovu přesvědčí, ţe je úplně bezmocná a nemá naprosto ţádnou kontrolu nad partnerovým jednáním. 23 Reakce na kontakt s násilným chováním jsou u různých povah lidí odlišné. Některé oběti utrpí emocionální kolaps, který trvá několik hodin či dokonce několik dnů. Jsou deprivované, zoufalé a situaci, ve které se právě nacházejí, shledávají jako beznadějnou a bezvýchodnou. Naopak mnohé oběti jednají zcela jinak a snaţí svou situaci ihned řešit. Některé neváhají a ihned zavolají policii, jiné násilného opouští a hledají úkryt u svých příbuzných či známých. 21
BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven : ţena v domácím násilí. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2008. s.64. ISBN 978-80-251-1786-6 (broţ.). 22 BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven : ţena v domácím násilí. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2008. s.64. ISBN 978-80-251-1786-6 (broţ.). 23 BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven : ţena v domácím násilí. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2008. s.65. ISBN 978-80-251-1786-6 (broţ.).
16
3. fáze: Líbánky Po fázi exploze fyzického násilí následuje fáze usmiřování, často označovaná poetickým názvem období líbánek. Agresor po etapě týrání začne cítit vinu, snaţí se oběti omlouvat, nosí jí dárky, zahrnuje přehnanou něhou a láskou a slibuje, ţe se uţ násilí nebude nikdy opakovat. Pokouší se udělat cokoli, aby mu jeho partnerka odpustila a usmířili se. „Tuto fázi prožívají nejen sami muži, ale také postižené ženy jako velmi nadějnou, dokonce až romantickou.“24 Někdy se dokonce stává, ţe někteří agresoři jsou v průběhu této fáze ochotni vyhledat odbornou pomoc a začít se léčit. Pro většinu obětí znamená tato fáze velké odlehčení a uklidnění. Ţena začne věřit, ţe se její partner skutečně změní a násilí se uţ nikdy nebude opakovat. Bohuţel ve většině případů přijde dříve nebo později hluboké zklamání. Vţdy se však na pravidelnost zmíněných cyklů spoléhat nemůţeme. V některých případech vše probíhá zcela jinak. Existují totiţ muţi, kteří zbijí svou partnerku z ničeho nic jen tak, bez předchozího období napětí a hádek a tato fáze plná omluv a láskyplného chování nenásleduje. 25
24
BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven : ţena v domácím násilí. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2008. s.65. ISBN 978-80-251-1786-6 (broţ.). 25 BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven : ţena v domácím násilí. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2008. s.66. ISBN 978-80-251-1786-6 (broţ.).
17
1.5 Nejčastější mýty o domácím násilí Přestoţe je fenomén domácího násilí v posledních letech vnímán jako závaţný a často diskutovaný problém, stále ve společnosti přetrvává řada mýtů a polopravd, které ztěţují pozici obětí a naopak napomáhají násilníkům. Tyto rozšířené předsudky mají pro osoby ohroţené domácím násilím fatální důsledky. Často totiţ obhajují chování agresorů a dávají samotným obětem pocit viny. Osoby ohroţené domácím násilím se proto často ostýchají vyhledat pomoc, svěřit se se svými problémy a otevřeně o nich hovořit.26 Mezi nejčastější myty patří:
„Partnerské násilí je soukromá záležitost, do které by se okolí nemělo míchat.....“
Z právního hlediska jsou násilné činy trestné bez ohledu na to, zda jsou spáchány v soukromí či na veřejnosti. „Praxe ukazuje, že účinná pomoc obětem a přerušení či ukončení násilí ve vztahu si vyžaduje zásah zvenčí a vzhledem k širokému spektru důsledků násilí také úzkou spolupráci celé řady institucí.“27
„Domácí násilí se vyskytuje pouze v nižších společenských vrstvách...“
Velmi rozšířeným mýtem je názor, ţe domácí násilí se vyskytuje pouze v sociálně slabých rodinách. Faktem je, ţe k domácímu násilí dochází ve všech společenských vrstvách bez ohledu na vzdělání a příjmy rodiny. Tuto skutečnost potvrzuje i výzkum agentury STEM pro Bílý kruh bezpečí a Philip Morris z července roku 2006. Vyplývá z něho, ţe 51 % domácností, ve kterých 26
BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven : ţena v domácím násilí. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2008. s.22. ISBN 978-80-251-1786-6 (broţ.). 27 VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.18. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.).
18
se odehrálo domácí násilí bylo průměrně zajištěno. Není tudíţ často výjimkou, ţe mnoho pachatelů domácího násilí zaujímá významné společenské postavení (lékaři, policisté, právníci, zastupitelé atd.). „Dojem, že se domácí násilí týká jen určitých společenských vrstev, vznikl zřejmě proto, že v některých skupinách společnosti se násilí utajuje více než v jiných.“28
„Násilí není asi tak strašné, když ženy se svými násilnickými partnery zůstávají...“
Pro většinu lidí je zcela nepochopitelné, proč oběť od svého agresivního partnera ihned neodejde. Důvodů, proč ţena se svým násilnickým partnerem zůstává, je mnoho. Tím hlavním bývá ale především strach. Strach z toho, ţe se o sebe a o své děti nebudou schopny postarat a často také strach ze svého partnera, který neustále vyhroţuje, ţe si je najde a ublíţí jim nebo je dokonce připraví o děti. Mnoho ţen se také obává společenského odsouzení. Mají pocit, ţe selhaly jako manţelky a obviňují sebe místo svého partnera. Pro některé je důvodem ve vztahu setrvat i touha zachovat dětem úplnou rodinu, či stálá citová vazba k partnerovi. Snaţí se proto ignorovat ty horší etapy souţití a soustředí se na fakt, ţe partner není násilnický pořád. 29
„Příčinou násilí je alkoholismus partnera...“
Je dobře známou skutečností, ţe násilnické sklony bývají úzce spjaty s poţitím alkoholu. Alkohol můţe často působit jako stimulátor násilí, jelikoţ se pod jeho vlivem odbourávají zábrany a sniţuje se schopnost sebekontroly. Alkohol však není pravou příčinou agresivního chování. Mnoho muţů napadá své ţeny, i kdyţ jsou střízliví. Stav opilosti je násilníky často vyuţíván jako 28
VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.19. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.). 29 BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven : ţena v domácím násilí. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2008. s.26. ISBN 978-80-251-1786-6 (broţ.).
19
omluva pro jejich agresivní chování. Také pro některé ţeny je mnohdy jednodušší věřit tomu, ţe jejich partner by se nikdy nechoval agresivně, kdyby nepil. A proto je pro ně velmi traumatizující, kdyţ k násilí dojde, i kdyţ partner není opilý. 30
„To není domácí násilí, to je jen hádka...“
Společnost často ztotoţňuje domácí násilí s tzv. „italským manţelstvím“ plným hádek a sporů. Při hádce proti sobě stojí dva rovnocenní partneři s rozdílným názorem. V případě domácího násilí však proti sobě stojí agresor a bezmocná, vystrašená oběť. Jejich role se nikdy nemění.„Domácí násilí navíc není jen hádkou - kromě psychického teroru (vyhrožování, ponižování, odpírání potravy či spánku) často dochází k surovému fyzickému napadání, které končí vážným zraněním s celoživotními následky či dokonce smrtí.“ 31
domácího Násilní p
1.6 Aktéři domácího násilí Mezi aktéry domácího násilí lze vţdy zařadit agresora a oběť. Mnohdy domácímu násilí přihlíţí i svědci, kteří jsou označováni za nepřímé oběti domácího násilí. Těmito svědky bývají nejčastěji děti či příbuzní ţijící s agresorem a přímou obětí ve společné domácnosti. 32
30
VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.19. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.). 31 Rosa-os.cz [online]. 2008 [cit. 2010-03-19]. Mýty o domácím násilí. Dostupné z WWW: . 32 VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.80. ISBN 80-239-2106-1 (broţ.).
20
1.6.1 Agresor Zdá se, ţe neexistuje typický agresor, stejně jako neexistuje typická oběť. Pachatelé domácího násilí pocházejí z různých socioekonomických, vzdělanostních, etnických a rasových skupin. Existuje však řada rysů, které násilníky spojují. 33 Pro mnoho z nich je typická tzv. „dvojí tvář“. Ve společnosti obvykle vystupují jako ohleduplní, laskaví a komunikativní lidé. Okolí tedy nabývá dojmu, ţe se jedná o velmi příjemné a přátelské jedince. V soukromí jsou však tito „milí lidé“ vůči své partnerce bezohlední a agresivní. Tento fakt je bohuţel pro jejich blízké často velmi těţko uvěřitelný a oběť se ocitá v situaci, kdy u svých blízkých nenalézá pomocnou ruku.34 Mnozí pachatelé byli často sami v dětství svědky domácího násilí, zaţívali citovou deprivaci nebo byli týráni. „V rodinách, kde vyrůstali, byl nedostatek úcty k ženám a dětem obecně. Během socializace se naučili, že za určitých okolností je legitimní a potřebné užít násilí.“35 Tento získaný model chování povaţují za normální a aplikují ho proto i na svoje další sociální vztahy. Agresoři
často
také
trpí
nedostatkem
sebedůvěry
a
nízkým
sebevědomím. Bývají nejistí a na své oběti aţ patologicky závislí. Touţí po lásce, jsou výbušní, neovládají své emoce a mají strach ze samoty a opuštění. Proto v případě, kdy oběť začne vyhroţovat odchodem z násilného souţití, se agresor pokouší všemi moţnými prostředky ji ve vztahu udrţet. Slibuje, ţe se polepší, nosí jí dárky a všemi moţnými způsoby se oběť snaţí přesvědčit 33
Koordona.cz [online]. 2007 [cit. 2010-03-19]. Specifika domácího násilí. Dostupné z WWW: . 34 VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.115-116. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.). 35 VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.116. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.).
21
o tom, jak moc ji miluje a nedokáţe bez ní ţít. Pokud přesto oběť svůj názor nezmění,
uchýlí
se
pachatel
k
poněkud
razantnějším
donucovacím
prostředkům. Vydírá, vyhroţuje násilím či fyzickou likvidací, zastrašuje odebráním dětí, často také pouţije fyzické násilí. Pokud i přes veškeré výhruţky ţena násilnického partnera opustí, ještě dlouho ji agresor pronásleduje. 36
1.6.1.1 Typologie agresora partnerského násilí „Diagnostika osobnosti pachatele partnerského násilí je zatížena mnoha metodologickými problémy. Přesto vzniklo několik typologií osobnosti pachatele domácího násilí.“37 Holtzworth-Munroe a Stuart se zaměřili na základní charakteristiky násilí
i
na
charakteristiku
osobnosti
samotného
pachatele
a
její
psychopatologie. Na základě mnoha výzkumů navrhli typologii, která vymezuje tři hlavní typy násilníků.38
Agresor pouze v rodině Tento typ agresora projevuje násilnické sklony pouze vůči své
partnerce. K ostatním členům domácnosti a ke svému okolí se většinou agresivně nechová. Tito násilníci zastávají velmi liberální postoje vůči genderovým rolím. Někteří mají zkušenosti s domácím násilí uţ v dětství. Lze u nich předpokládat lehkou psychopatologii nebo poruchu osobnosti. Tomuto 36
BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven : ţena v domácím násilí. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2008. s.26. 37 VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.116. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.). 38 Holtzworth- Munroe, A., Waltz, J., Jacobson, N. S., Monaco, V., Fehrenbach, P. A. and Gottman, J. M. 1992. Recruiting Nonviolent Men As Control Subjects for Research on Marital Violence: Hoew Easily Can It Be Done? Violence and Victims, Vol. 7, s. 79-88.
22
typu odpovídá asi polovina všech pachatelů partnerského násilí. 39
Dysforický/ hraniční typ
Tento typ agresora představuje asi 25% pachatelů partnerského násilí. Tato skupina násilných partnerů je typická svou hraniční a schizoidní osobností. Bývají často velmi emočně labilní, depresivní a úzkostní. Na rozdíl od předchozího typu agresora tento typ násilníků zastává velmi konzervativní postoje vůči genderovým rolím. 40
Obecně agresivní/ antisociální typ
Tento typ pachatele nemá zájem o druhé lidi, je nezodpovědný, necitlivý a amorální. Je u něho často diagnostikována antisociální porucha osobnosti. Bývá proto sobecký, bez pocitu viny, neschopný empatie, netrpí studem a má sklony k afektivním reakcím. Je patologicky egocentrický, neschopný citové vazby. Tento typ agresora je násilnický nejen doma, ale také i mimo rodinný kruh. Tito agresoři proto často mívají také kriminální minulost. Představují zhruba 25 % pachatelů partnerského násilí. 41
1.6.2 Oběť Obětí domácího násilí se můţe stát úplně kaţdý. V problematice domácího násilí jsou však nejvíce ohroţenou skupinou lidé, kteří jsou určitým způsobem znevýhodnění, ať uţ svou fyzickou konstrukcí, vysokým věkem či sociálním postavením. Mezi nejčastější oběti tudíţ patří ţeny, děti, senioři nebo 39
VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.116. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.). 40 VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.116-117. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.). 41 VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.117. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.).
23
lidé mentálně či tělesně postiţení. Není však výjimkou, ţe se obětí domácího násilí stávají i muţi. 42
1.6.2.1 Viktimologie Viktmologie (z latinského victima – oběť) je vědní disciplínou, která se postupně začala vyvíjet v průběhu 50. let minulého století. Tento vědní obor vznikl na základě zkušeností psychiatrů a psychologů, kteří pomáhali obětem druhé světové války. „Získané poznatky byly postupně aplikovány zejména na oběti násilných trestných činů a staly se tak součástí kriminologie.“ 43 Za zakladatele viktimologie jsou označováni Němec H. von Hentig a Izraelec B. Mendelsohn. Spolu definovali obsah pojmu oběť a vytvořili první vědecky podloţené typologie obětí. Viktimologie se zabývá oběťmi trestných činů, jejich typologií a předpoklady stát se obětí trestního činu. V praxi viktimilogie klade důraz na pomoc oběti, zacházení s obětí a prevenci trestné činnosti. 44 Viktimologové a kriminologové se často zabývají tzv. viktimností. Tak bývá nazýván souhrn dispozic člověka stát se obětí trestného činu. Riziko stát se obětí trestného činu závisí mimo jiné také na zaměstnání, vlastnostech, sociální roli a chování osoby nebo skupiny osob. Výzkumy potvrzují souvislost mezi:45
viktimností a profesí (prostitutky, taxikáři, podnikatelé, policisté)
viktimností a věkem (populace do 30 let)
42
Koordona.cz [online]. 2007 [cit. 2010-03-19]. Specifika domácího násilí. Dostupné z WWW: . 43 VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.69 ISBN 80-239-2106-1 (broţ.). 44 VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.71-72. ISBN 80-239-2106-1 (broţ.). 45 VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.74. ISBN 80-239-2106-1 (broţ.).
24
viktimností a psychickými vlastnostmi (submisivita, důvěřivost, lehkomyslnost, agresivita)
viktimností a rodem (oběťmi bývají převáţně ţeny)
viktimností a mentální retardací
viktimností a příslušností k minoritám (náboţensky nebo rasově odlišné menšiny)
1.6.2.2 Viktimizace „Viktimizace je proces, v němž se potencionální oběť stává obětí skutečnou.“ 46 Tento fenomén začíná, ale zpravidla nekončí, vlastním útokem na oběť. Na újmu způsobenou trestným činem totiţ většinou ještě navazují další zraňující události. „Jinak řečeno proces viktimizace má svou dynamiku, která překračuje bezprostřední a přímé důsledky spáchaného trestného činu.“47 Lze rozeznávat viktimizaci primární, sekundární a terciální:
primární viktimizace
Primární viktimizací se rozumí přímá újma způsobená pachatelem, která vzniká jako přímý a bezprostřední důsledek trestného činu. 48
sekundární viktimizace
Sekundární viktimizace vzniká druhotně, s návazností na uţ spáchaný trestný čin. Je velmi častou, nikoli však povinnou fází viktimizace. Jedná se o újmu, která je způsobena negativní reakcí formálních institucí a blízkého okolí. K druhotné viktimizaci můţe tudíţ docházet v různých strukturách společnosti 46
VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.74 ISBN 80-239-2106-1 (broţ.). 47 VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.27. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.). 48 VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.75. ISBN 80-239-2106-1 (broţ.).
25
- v orgánech činných v trestním řízení (policie, soud, státní zastupitelstvo atd.), v masmédiích i ze strany vlastní rodiny a přátel. Oběť se tak setkává s nepochopením, s odmítnutím, čí dokonce se šikanou. Toto chování lze označit za projev nekompetentnosti, neinformovanosti a neochoty problém řešit. 49
terciální viktimizace
Terciální viktimizací se rozumí stav, kdy se oběť není schopna vyrovnat s traumatickou zkušeností. Často trpí pocity viny, ztrátou sebedůvěry, cítí se bezbranná a ochromená. Můţe být náladová, plačtivá, podráţděná či nesoustředěná. Po fyzické stránce můţe trpět bolestmi hlavy, srdečními potíţemi a celkovou tělesnou únavou a slabostí. 50
1.6.2.3 Typologie obětí Potencionálně viktimizován můţe být kdokoliv, tudíţ je mnoho klasifikačních schémat dělení obětí. Typologii obětí lze sestavit podle různých kritérií. 51
chování (z nevědomosti, neopatrnosti, provokující chování, útočné chování)
podle věku (děti, mladí lidé, dospělí, staří lidé)
podle pohlaví (ţeny, muţi)
vztahu (osoby cizí, osoby známé, osoby blízké)
ţivotního stylu (riziková povolání- policisté, podnikatelé, taxikáři, prostitutky aj.)
49
VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.75. ISBN 80-239-2106-1 (broţ.). 50 VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.75. ISBN 80-239-2106-1 (broţ.). 51 VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.78 ISBN 80-239-2106-1 (broţ.).
26
Další je často pouţívané dělení podle:
zaţitého trestného činu (fyzické násilí, sexuální násilí, domácí násilí, oběti majetkové újmy)
reakce na trestný čin (aktivní, pasivní, panická)
interakce oběť- pachatel Nejčastější a nejpouţívanější typologií je právě typologie dělící oběti
dle její interakce k pachateli. Tato typologie rozlišuje pět základních typů obětí.52
zúčastňující se oběť Pachatel a oběť se znají a interakce mezi nimi ovlivňuje motivaci
pachatele. Tento typ interakce oběť- pachatel je typický pro domácí násilí, které řadíme mezi tzv. vztahové delikty.
nezúčastňující se oběť V tomto případě nedochází k vzájemné interakci mezi obětí a
pachatelem. Oběť tudíţ nemá moţnost vnímat moţné ohroţení.
provokující oběť Tento typ oběti se záměrně či bezděčně vystaví nebezpečí, jelikoţ
podcení nebezpečnost situace.
latentní oběť „U této oběti se kumulují veškeré viktimogenní faktory, které nejsou na
veřejnosti manifestovány. Jsou to trestné činy s vysokou latencí, páchané zejména v rodinách nebo domácnostech. Jejich oznámení naráží na emocionální bariéry a předsudky.“53
52
VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.78-79. ISBN 80-239-2106-1 (broţ.). 53 VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.78. ISBN 80-239-2106-1 (broţ.).
27
nepravá oběť Nepravou obětí se rozumí člověk, který se ocitl v nesprávnou dobu na
nesprávném místě.
1.6.2.3.1 Typologie obětí domácího násilí Typologie zaměřené pouze na oběti domácího násilí bývají opravdu vzácné. Ačkoli je problematika fenoménu domácího násilí velmi diskutovanou otázkou, teprve aţ v posledních letech se odborníci zaměřují na zjišťování odlišností uvnitř velké skupiny osob, které se stali oběťmi domácího násilí. 54 Tyto oběti lze členit podle různých kriterií. „První diferenciace vznikaly v těsné vazbě na praxi. Takovým praktickým hlediskem je např. ochota oběti participovat na trestním řízení proti pachateli.“55 Podle tohoto kritéria se oběti člení do tří skupin:
oběti vyuţívající všech svých zákonných práv a moţností v trestním řízení (do této skupiny patří zhruba 13 % obětí domácího násilí)
oběti rezignující na trestní řízení, nevyuţívají ţádné moţnosti k prosazení svých práv (do této skupiny spadá asi 34 %)
oběti s nekonzistentní spoluprácí. Tyto oběti sice vypovídají, ale nechtějí v trestním řízení dále pokračovat (přes 50 % obětí domácího násilí).
54
VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.79. ISBN 80-239-2106-1 (broţ.). 55 Ohroţené osoby (včetně dětí), typologie, priority intervence. In Domáce násilie : Nová prax a nová legislatíva v Európe. Február, 2008. Bratislava : Bratislavská vysoká škola práva, 2008. s. 21.
28
Tato typologie přináší změnu oproti dřívějším předpokladům. Dříve převládal názor, ţe většina obětí není ochotna podat trestní oznámení na pachatele domácího násilí. Dnes víme, ţe mnohem častější je kolísavá, nekonzistentní motivace k trestnímu řešení věci. Je proto velmi důleţité zajistit správný postup při prvním kontaktu s obětí a více vysvětlovat postupy civilního a trestního řešení domácího násilí. 56 Další a v současnosti velmi diskutované kriterium diferenciace obětí domácího
násilí
představuje
koncept
akceschopnosti
týrané
osoby.
Akceschopnost (ang. agency) je definována jako víra ve vlastní schopnosti aktivně jednat. Osoba s vysokou agency sebe sama vnímá jako schopnou a způsobilou řešit i ukončit násilný vztah. 57 „Kdybychom vyšli z výše uvedené diferenciace založené na hledisku ochoty oběti aktivně se podílet na trestním řešení domácího násilí, dospěli bychom ke třem základním typům obětí domácího násilí:“58
pasivní (slabá) oběť odpovídající syndromu týrané ţeny
nevyhraněná oběť s neujasněnou agency, která nepochybuje o své akceschopnosti
aktivní (silná) oběť s vysokou mírou agency
56
Ohroţené osoby (včetně dětí), typologie, priority intervence. In Domáce násilie : Nová prax a nová legislatíva v Európe. Február, 2008. Bratislava : Bratislavská vysoká škola práva, 2008. s. 22. 57 Ohroţené osoby (včetně dětí), typologie, priority intervence. In Domáce násilie : Nová prax a nová legislatíva v Európe. Február, 2008. Bratislava : Bratislavská vysoká škola práva, 2008. s. 22. 58 Ohroţené osoby (včetně dětí), typologie, priority intervence. In Domáce násilie : Nová prax a nová legislatíva v Európe. Február, 2008. Bratislava : Bratislavská vysoká škola práva, 2008. s. 22.
29
1.7 Příčiny domácího násilí Názory na příčiny domácího násilí bývají často velmi odlišné. Vzniklo tudíţ mnoho teorií, které vidí příčiny domácího násilí v různorodých faktorech:
individuální teorie
Příčinou domácího násilí je podle této teorie vnitřní psychika obou partnerů a specifické rysy jejich osobnosti. „Individuální teorie se proto soustřeďuje na poznání psychiky, individuality osobnosti a psychopatologii obou partnerů.“59
sociálně- psychologická teorie
Tato teorie označuje za příčinu domácího násilí negativní záţitky z dětství. Tyto negativní a vysoce traumatizující zkušenosti mohou totiţ často zapříčit mezigenerační přenos intimního násilí. Z výzkumů vyplývá, ţe k opakovanému souţití s násilnou partnerkou inklinují spíše muţi. Naopak ţeny se snaţí pobytu v dalším násilném vztahu vyhnout.60
sociálně- kulturní teorie
„Sociálně- kulturní teorie vysvětlují výskyt domácího násilí sociálně strukturovanou
nerovnoprávností
a
kulturními
normami
v
rodinných
vztazích.“61
feministická teorie
Z feministického pohledu je násilí prostředkem k uplatnění moci a kontroly nad ţenou. Muţ se snaţí všemi moţnými prostředky mít přehled o jejím kaţdodenním programu, kontrolovat s kým se stýká a k čemu můţe mít
59
VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.55 ISBN 80-239-2106-1 (broţ.). 60 VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.56 ISBN 80-239-2106-1 (broţ.). 61 VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.56 ISBN 80-239-2106-1 (broţ.).
30
přístup.62 V současné době při vysvětlování příčin vzniku domácího násilí dominují především multifaktorové teorie. Uplatňují se zde různé skupiny příčin, jejichţ váha můţe být různá a můţe se měnit v závislosti na dalších okolnostech. Mezi nejznámější z multifaktorových koncepcí patří teorie D.G.Duttona, která uvádí čtyři příčiny domácího násilí:63
makrosystémové příčiny
Příčinou domácího násilí je převládající patriarchální hierarchie hodnot, která je zaloţena na nadvládě muţů, kteří mají vůdčí úlohu ve společnosti.
exosystémové příčiny
Jedince můţe ovlivňovat také jejich ţivotní a sociální okolí. Můţe jít o působení různých ţivotních situací či formálních i neformálních struktur (nízký příjem, nízká vzdělanost, nezaměstnanost, nedostupnost sociální sitě).
mikrosystémové příčiny
Další rizika vzniku domácího násilí můţou pramenit z podstaty rodinného ţivota. Rodinu totiţ lze pokládat za prostředí, kde se lidé dobře znají, tudíţ jedinec můţe být ovlivňován či zraňován daleko efektivněji.
ontogenetické příčiny
Domácí násilí můţe být dále zapříčiněno individuální charakteristikou pachatele a oběti a dále jejich vzájemnými interakcemi. Často bývá pravidlem, ţe čím niţší je sebedůvěra partnera, tím vyšší je pravděpodobnost agresivní reakce. Z výpovědí ţen v rámci poradenské praxe pro pomoc ţenám postiţeným domácím násilím vyplývá, ţe nejčastější příčinou domácího násilí je právě povahové zaloţení partnera. 62
VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.56 ISBN 80-239-2106-1 (broţ.). 63 Čírtková, L.: Domácí násilí ve faktech a teoriích. In: Gender, rovné příleţitosti, výzkum, č.1, Sociologický ústav AVČR, Praha, 2002.
31
1.8 Důsledky domácího násilí Domácího násilí bývá velmi traumatizujícím záţitkem a mívá nejen fyzické, ale především psychické následky. Ovlivňuje tudíţ oběť v mnoha oblastech jejího ţivota. „Kromě zdravotních potíží byl prokázán vliv násilí na výkonnost v zaměstnání, což dále ohrožuje ekonomickou situaci oběti.“ 64 Některé oběti musí často před násilím uprchnout do azylového domu či dokonce skončí bez domova, coţ sniţuje také jejich sociální status.
1.8.1 Fyzické důsledky násilí Mnoho obětí domácího násilí musí v důsledku napadení svým partnerem často vyhledat lékařskou pomoc. Mezi nejčastější zranění patří: otřes mozku, zlomeniny ţeber a lícních kostí, přeraţený nos, vyraţené zuby, hematomy po celém těle - nejčastěji v obličeji, popáleniny po pálení cigaretami, vytrhané vlasy. 65 Proţité traumatické zkušenosti a stres proto také mají značný vliv na celkový zdravotní stav obětí. Časté zdravotní potíţe tvoří poruchy spánku a s tím spojené noční můry, ţaludeční vředy, potíţe s krevním tlakem a padání vlasů. Ţeny mívají dále často potíţe s hojením ran a zlomenin způsobených během fyzického napadení, některá zranění mívají i trvalé následky. 66
64
VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.40. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.). 65 CONWAY, Helen L. Domácí násilí : příručka pro současné i potenciální oběti se zákonem č. 135/2006 Sb. platným od 1. ledna 2007. 1. vyd. Praha : Albatros, 2007.s. 15.Albatros Plus. ISBN 978-80-00-01550-7 (broţ.). 66 VOŇKOVÁ, Jiřina - MACHÁČKOVÁ, Radka. Domácí násilí : právní minimum pro lékaře. Praha : ProFem, 2003.s.24. ISBN 80-239-2105-3 (broţ.).
32
1.8.2 Psychologické důsledky domácího násilí Domácí násilí mívá největší dopad hlavně na psychiku oběti. Proţité trauma s sebou nese jednak bezprostřední, ale také dlouhodobé psychické následky. Mezi ty krátkodobé řadíme zklamání, frustraci a pocit zrady. U obětí dlouhodobého a stupňujícího se násilí se můţou rozvinout různé emoční poruchy a poruchy chování, jako např. úzkost, deprese, pocity bezmoci, ztráta sebevědomí, pocity osamění, viny a strachu, sebevraţedné myšlenky, alkoholismus, posttraumatická stresová porucha, syndrom týrané ţeny aj. Oběť se často začne sama obviňovat za násilné výbuchy svého partnera. Aby násilí předešla, snaţí se mu ve všem vyhovět, coţ se jí stejně nakonec nikdy nepodaří.67
1.8.2.1 Syndrom týrané ženy „Pro popis důsledků násilí na prožívání oběti se v literatuře vžil termín syndrom týrané ženy.“68 Tento termín vytvořila psycholoţka Lenore Walkerová na základě dlouholetých rozhovorů s ţenami, které se staly oběťmi domácího násilí. Její koncept týrané ţeny však nikdy nebyl zahrnut do Mezinárodní klasifikace nemocí, tudíţ zde vyvstává otázka, zda ho lze pouţívat jako diagnózu. 69 Termín syndrom týrané ţeny se snaţí pojmenovat různé psychické symptomy a vzorce chování, které jsou důsledkem přítomnosti dlouhodobého a opakujícího se násilí. Mezi tyto psychické, fyzické a sociální symptomy lze 67
VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.40. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.). 68 VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.40. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.). 69 VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.41. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.).
33
řadit deprese, znovuproţívání traumatu, nízké sebevědomí, poruchy příjmu potravy, vyčerpanost, bolesti hlavy, zad, vysoký krevní tlak apod.70 Walkerová se domnívá, ţe k tomu, aby se syndrom týrané ţeny rozvinul, musí přispět alespoň dvakrát opakující se cyklus násilí. Opakovaná zkušenost s přímým násilím svého partnera, jeho proměnlivé a rozporuplné chování a sníţená moţnost ovlivňovat svůj vlastní ţivot, jsou pro ţenu velice traumatizující zkušenosti, se kterými se sama nedokáţe vyrovnat. Ţena tudíţ začne věřit tomu, ţe za násilí nese vinu pouze ona. Začnou ji přepadat iracionální pocity a domnívá se, ţe násilník je všudypřítomný a vševědoucí, bojí se o ţivot svůj, ale i o ţivoty svých dětí. 71 Řada odborníků se však domnívá, ţe oběť není pouze pasivním objektem, ale ţe její vnímání násilného vztahu postupně prochází určitým vývojem. Ve snaze ukončit násilí prochází oběť čtyřmi fázemi: 72
popření
První fázi lze nazvat stadiem popření. Oběť si odmítá připustit, ţe ţije v násilném vztahu. Agresivní útoky omlouvá a snaţí namluvit sobě, ale i svému okolí, ţe se jedná pouze o náhodná jednání.
vina
Následuje fáze viny, ve které si sice uţ oběť připouští, ţe v jejím vztahu s partnerem existuje nějaký problém, odpovědnost za něj však připisuje pouze sobě a domnívá se, ţe si násilí opravdu zaslouţí.
získání nadhledu
V dalším stadiu uţ oběť získává nad situací určitý nadhled a začíná si 70
ČÍRTKOVÁ, Ludmila. Help 24 [online]. 2005 [cit. 2010-03-16]. Oběti domácího násilí. Dostupné z WWW: . 71 VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.41. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.). 72 Women´s Rural Advocacy Programs. Psychology of the Battered Woman Syndrome. http://www. Letswrap.com/dvinfo/psych.htm
34
uvědomovat, ţe násilí do partnerského vztahu skutečně nepatří. Je si vědoma toho, ţe si násilí nikdo nezaslouţí. Domnívá se však, ţe společně s partnerem lze najít řešení a manţelství udrţet.
odpovědnost
Pokud násilné chování partnera nepřestává, následuje poslední fáze, ve které se oběť rozhodne ţít bez násilí a vztah s agresorem ukončit. Ačkoli termín syndrom týrané ţeny bývá mnohými odborníky uznáván a často uţíván, někteří, zejména feministicky orientovaní autoři ho značně kritizují. Podle jejich názoru rozvoj tohoto syndromu není jedinou moţnou reakcí na proţitou traumatizující zkušenost a pojem syndrom týrané ţeny často vzbuzuje ve společnosti dojem patologie, coţ můţe přispívat k sekundární viktimizaci. 73 „Někteří autoři používají syndrom týrané ženy jako podkategorii medicínsky uznávané posttraumatické stresové poruchy (PTSP).“ 74 Mnoho obětí domácího násilí totiţ vykazuje symptomy srovnatelné s příznaky, které se vyskytují u osob, jeţ zaţily vysoce traumatizující události např. válečné mučení, zajetí aj.
73
Dutton, D.G. 1996. Critique of the „Battered Woman“ Syndrome Model. In: VAWnet: The National Online Resource Center on Violence Against Women. Harrisburg, PA: VAWnet: The National Resource Center on Domestic Violence/Pennsylvania Coalition Against Domestic Violence.http://www.new.vawnet.org/Assoc_Files_VAWnet/AR_bws.pdf 74 Craven, Z. 2003. Battered Woman Syndrome. Australian Domestic and Family Violence Clearinghouse.http://www.austdvclearinghouse.unsw.edu.au/topics_pdf_files/battered%20_ woman_syndrome.pdf
35
1.8.2.1 Posttraumatická stresová porucha Posttraumatická stresová porucha je duševní porucha, která vzniká reakcí na vysoce traumatickou událost. Tuto nečekanou situaci nazýváme stresorem. Mezi stresory můţe patřit např. autonehoda, znásilnění, domácí násilí, válka, povodně, poţár aj. Otřesné události můţe být vystavena oběť sama, posttraumatickou stresovou poruchou však mohou trpět i svědci této události. Reakcí na tento nečekaný stres bývá ustrnutí, dezorientace, dále můţe následovat apatie či naopak hyperaktivita. Oběť událost znovu proţívá v myšlenkách nebo snech, často se vyhýbá místu, které jí tuto situaci připomíná, bývá podráţděná, má návaly hněvu, nemůţe si vzpomenout na některé podrobnosti či dokonce na celý průběh události. 75 V současné době se k léčbě posttraumatické stresové poruchy nejčastěji pouţívá proces psychoterapie a farmakoterapie. Podávání antidepresiv podporují návštěvy psychoterapeuta, při kterých se pacient snaţí s událostí vyrovnat a znovu se začlenit do běţného ţivota.76
1.8.2.3 Stockholmský syndrom Termín Stockholmský syndrom poprvé pouţil americký psychiatr Frank Ockberg, který uskutečnil rozsáhlou studii velice medializovaného vyloupení banky ve Stockholmu. Dne 23. srpna 1973 se Jan-Erik a Clark Olssonovi pokusili vyloupit Švédskou kreditní banku v centru Stockholmu. Během vyjednávání, které trvalo 130 hodin, zadrţovali pachatelé čtyři zaměstnance banky. Po propuštění tato rukojmí vykazovala silnou náklonnost vůči 75
VIZINOVÁ, Daniela - PREISS, Marek. Psychické trauma a jeho terapie (PTSD) : psychologická pomoc obětem válek a katastrof. Vyd. 1. Praha : Portál, 1999.s. 26-28. ISBN 80-7178-284-X. 76 Stop traumatickým vzpomínkám : jak zvládnout posttraumatickou stresovou poruchu. Vyd. 1. Praha : Portál, 2003. s.69. Rádci pro zdraví. ISBN 80-7178-811-2 (broţ.).
36
pachatelům a dokonce proti nim odmítla svědčit u soudu. Stockholmský syndrom lze charakterizovat jako emoční závislost oběti na pachateli. 77 Doktor Ochberg uvádí čtyři podmínky, za kterých Stockholmský syndrom vzniká: 78
ţivot oběti je v ohroţení
oběť je přesvědčena, ţe ze situace, ve které se nachází, není úniku
oběť je izolovaná od společnosti
oběť cítí přechodnou náklonnost vůči agresorovi „Se syndromem, kterým trpěla propuštěná rukojmí, se často setkáváme
u dlouholetých obětí domácího násilí. Mezi násilníkem a obětí se vytváří emocionální vztah a oběť se identifikuje s jednáním násilníka.“ 79 Oběti se všemi moţnými způsoby pokouší pachatelovi zavděčit a vykoupit si jeho shovívavost. Tímto svým jednáním se pokouší chránit ţivot svůj i svých dětí.
77
Wikipedie Otevřená encyklopedie [online]. 25.9.2009 [cit. 2010-03-14]. Stockholmský syndrom. Dostupné z WWW: . 78 VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.77 ISBN 80-239-2106-1 (broţ.). 79 VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha : ProFem, 2004. s.77 ISBN 80-239-2106-1 (broţ.).
37
2. Pomoc obětem domácího násilí 2.1 Psychologická pomoc Domácí násilí je vysoce traumatizujícím záţitkem. Je tudíţ velmi důleţité nabídnout jeho obětem včasnou a odbornou psychologickou pomoc. Ta by měla probíhat jiţ na místě trestného činu a poskytují ji nejčastěji policisté, lékaři či ostatní členové záchranného týmu. Tato psychologická první pomoc by měla vést ke zmírnění stresového stavu a k psychické stabilizaci oběti.80 Další psychologickou terapii mají jiţ na starosti psychologové a terapeuti. Terapii lze zahájit
jiţ dva dny po incidentu. Bezplatné
psychoterapeutické sluţby často poskytují intervenční centra, azylové domy, psychologické poradny, občanské poradny a další organizace, zaměřující se na pomoc obětem domácího násilí. Psychoterapie můţe mít různé podoby, nejčastěji bývá vyuţívána individuální či skupinové terapie. V průběhu individuální psychoterapie si terapeut postupně formuje a vytváří psychoterapeutický vztah se svým klientem a pomáhá mu postupně znovu nabýt důvěru ke světu i k sobě samému. Psychoterapeut by měl být klidný, příjemný, empatický odborník s dlouholetou praxí a bohatými zkušenostmi. Společně s klientem rozebírá příčiny a důsledky traumatické zkušenosti a později i traumatickou událost samotnou. Vhodně volenými otázkami se snaţí dobrat podrobností a pomoci klientovi, aby on sám postupně dospěl k závěrům. Klient by se neměl bránit projevit své city a emoce (vztek, pláč), coţ mu pomůţe zbavit se vnitřního napětí a ujasnit si svůj postoj a cíle
80
CONWAY, Helen L. Domácí násilí : příručka pro současné i potenciální oběti se zákonem č. 135/2006 Sb. platným od 1. ledna 2007. 1. vyd. Praha : Albatros, 2007.s. 89..Albatros Plus. ISBN 978-80-00-01550-7 (broţ.).
38
do dalšího ţivota.81 Psychoterapeutický rozhovor lze dělit do tří fází. V první fázi se terapeut snaţí s klientem vytvořit vztah zaloţený na vzájemné úctě a důvěře a překonat počáteční napětí. Jeho úkolem je zhodnotit klientův stav a jeho motivaci k terapii, zváţit moţné postupy a metody a informovat klienta o moţnostech léčby. Během druhé, následující fáze se psychoterapeut snaţí pomoci klientovi vyjádřit svoje pocity a rekonstruovat svůj příběh návratem do období před traumatem. Terapeut by měl být trpělivý a poskytnout klientovi dostatek času. Cílem této fáze je vyrovnat se s minulostí, znovu nalézt sílu k ţivotu a zaměřit se na budoucnost. Pro třetí fázi je typické směřování klienta k samostatnosti. Měl by být schopen přiznat si, ţe se stal obětí, odvrátit se od minulosti a zaměřit se na svou budoucnost. Klient by měl mít i po ukončení léčby moţnost kontaktovat svého psychoterapeuta a léčbu proto nelze nikdy povaţovat za absolutně ukončenou.82 Další, také velmi často vyuţívanou terapií je terapie skupinová. Díky ní se klient můţe podělit o své pocity a zkušenosti s ostatními členy skupiny. Skupina je sestavená z osob, které sdílí podobné zkušenosti a osudy. Mají proto pro sebe velké pochopení, nestydí se před sebou otevřeně mluvit, vzájemně se podpoří a pomáhají si. „Podpora skupiny napomáhá ke změně individuálního významu traumatické události a nabízí mnohočetné pohledy na problémy v životě.“83
81
Stop traumatickým vzpomínkám : jak zvládnout posttraumatickou stresovou poruchu. Vyd. 1. Praha : Portál, 2003. s.74. Rádci pro zdraví. ISBN 80-7178-811-2 (broţ.). 82 VIZINOVÁ, Daniela - PREISS, Marek. Psychické trauma a jeho terapie (PTSD) : psychologická pomoc obětem váleka katastrof. Vyd. 1. Praha : Portál, 1999. s.45. ISBN 807178-284-X. 83 Stop traumatickým vzpomínkám : jak zvládnout posttraumatickou stresovou poruchu. Vyd. 1. Praha : Portál, 2003. s.76. Rádci pro zdraví. ISBN 80-7178-811-2 (broţ.).
39
2.1.1 Poradny pro oběti domácího násilí Poradenské
sluţby
nabízí
intervenční
centra,
azylové
domy,
psychologické poradny a další organizace poskytující pomoc obětem domácího násilí. Tato pomoc můţe mít různé formy. Patří mezi ně např: osobní konzultace, telefonické poradenství či internetové poradenství. Posláním poraden je podpora obětí domácího násilí při řešení jejich obtíţné ţivotní situace. „Pomoc v poradně je bezplatná a pracovníci diskrétně poskytují praktické rady, ať již v sociální oblasti např. pomoc při vyřizování sociálních záležitostí, doprovod k soudu a na policii, pomoc při zajištění náhradního ubytování, zprostředkování kontaktů na jiná pracoviště apod. nebo při poskytování odborné psychologické péče, individuální a skupinové terapie.“84 Poradny dále nabízí svým klientům i bezplatné konzultace v oblasti trestně - právní. Mnoho poraden se kromě samotného poradenství pokouší působit rovněţ osvětově. Snaţí se, aby páchání násilí ve všech jeho formách a projevech bylo vnímáno jako společensky nepřijatelné. Poradny se často aktivně zapojují do programu prevence kriminality a v rámci tohoto programu nabízí bezplatné preventivní přednášky pro střední a základní školy na téma domácího násilí. S problematikou domácího násilí dále seznamují i širokou veřejnost v podobě propagačních materiálů, besed či seminářů. 85
84
Oblastni charita Znojmo [online]. 2009 [cit. 2010-03-05]. Poradna pro oběti domácího násilí Tereza. Dostupné z WWW: . 85 socialnipece.brno.cz [online]. 2009 [cit. 2010-03-05]. Poradenské sluţby. Dostupné z WWW: .
40
2.1.2 Telefonická krizová linka Telefonická krizová linka účinně podporuje oběti domácího násilí a to prostřednictvím snadno dosaţitelných informací, rady a podpory. Sluţby telefonické krizové linky zaručují úplnou anonymitu volajícího. Telefonická krizová linka umoţňuje obětem domácího násilí orientovat se v systému záchranné sítě státních i nestátních sluţeb v ČR. Nabízí okamţitou psychologickou, právní a organizační odbornou pomoc a také morální podporu. „Pracovníci telefonické linky předávají svým klientům informace o možných sociálně-právních a trestněprávních opatření, zejména rady směřující k bezpečnému zastavení domácího násilí, např. využitím institutu vykázání (zák. 135/2006 Sb.)“86 Telefonickou krizovou linkou fungující v nepřetrţitém provozu jiţ od 11. září 2001 je DONA linka. Tato linka je zřizovaná občanským sdruţením pro pomoc obětem trestných činů a pomáhá kaţdému, kdo se cítí ohroţen domácím násilím nebo je jeho svědkem. Svou pomoc dále nabízí i profesionálům, kteří při výkonu svého povolání přicházejí do kontaktu s oběťmi domácího násilí. 87 Tým DONA linky tvoří 31 konzultantů (7 muţů a 24 ţen). „Pracují v něm právníci, psychiatři, psychologové, sociální pracovnice a studenti posledních ročníků vysokých škol. Všichni absolvovali rozsáhlý výcvik připravený tak, aby dokázali detekovat domácí násilí, měli porozumění pro dlouhodobě týranou a ohrožovanou osobu, uměli diagnostikovat reálné riziko ohrožení a měli detailní přehled o možnostech řešení domácího násilí v jeho
86
DONA linka [online]. 2007 [cit. 2010-03-06]. Pomoc osobám ohroţeným domácím násilím. Dostupné z WWW: <donalinka.cz/redaction.php?action=showRedaction&id_categoryNode=348>. 87 DONA linka [online]. 2007 [cit. 2010-03-06]. Pomoc osobám ohroţeným domácím násilím. Dostupné z WWW: <donalinka.cz/redaction.php?action=showRedaction&id_categoryNode=348>.
41
jednotlivých stádiích.“ 88 Dále musí být schopni orientovat se v sociálněprávních a psychologických aspektech domácího násilí, stejně tak jako v oblasti trestního práva. Telefonickou krizovou linku nabízí i mnoho dalších neziskových organizací specializujících se na pomoc obětem domácího a jiných trestných činů. Mezi tyto organizace patří např. Občanské sdruţení ROSA, které „nabízí telefonickou krizovou pomoc na pevné lince 241 432 466 (po, út 9-18, st, čt 916, pá 9-14) a SOS lince 602 246 102 (po-pá 9-18). “ 89 Dále Občanské sdruţení Magdalenium poskytující nepřetrţitou krizovou a telefonickou pomoc na telefonním čísle 776 718 459 , o.s. Persefona nabízející konzultace ve všední dny 9.00-17.00 na čísle 545 245 996, ADRA- Poradna pro oběti násilí a trestné činnosti poskytující poradenskou činnost ve všední dny 9.00-15.00 na telefonním čísle 606 824 104 ad. 90
88
DONA linka [online]. 2007 [cit. 2010-03-13]. Pomoc osobám ohroţeným domácím násilím. Dostupné z WWW: <donalinka.cz/redaction.php?action=showRedaction&id_categoryNode=348>. 89 Rosa-os.cz [online]. 2008 [cit. 2010-03-13]. ROSA- Kdo jsme. Dostupné z WWW: . 90 Acorus, občanské sdružení [online]. 2009 [cit. 2010-03-13]. Spolupracující organizace. Dostupné z WWW: .
42
2.2 Sociální pomoc 2.2.1 Intervenční centra „Od 1. ledna 2007 působí ve všech krajích České republiky pracoviště poskytující krizovou pomoc osobám ohroženým domácím násilím - Intervenční centra.“ 91 Tato centra byla zřízena na základě zákona 135/2006 Sb., aby bezplatně a diskrétně poskytovala přechodnou odbornou pomoc osobám ohroţeným domácím násilím, které se ocitnou v ochranném reţimu „vykázání“. V kaţdém kraji bylo proto zřízeno alespoň jedno intervenční centrum, na které se v případě vykázání obrací policie ČR a nejpozději do 24 hodin doručí tomuto centru Úřední záznam o vykázání. Pracovníci centra jsou povinni do 48 hodin kontaktovat oběť trestného činu a nabídnout jí svoje sluţby. Osoba ohroţená domácím násilím se dále sama rozhoduje, zda pomoc Intervenčního centra vyuţije či nikoli. 92 Intervenční centra nenabízí svou pomoc pouze lidem ohroţeným domácím násilím v souvislosti s policejním vykázáním násilné osoby ze společného obydlí, ale i osobám, které jsou obětí domácího násilí a hledají pomoc. Prostřednictvím koordinační činnosti dále intervenční centra efektivně iniciují účinnou interdisciplinární spolupráci institucí, které umoţňují obětem domácího
násilí
efektivně
a
dlouhodobě
řešit
jejich
situaci.
Intervenční centra se řídí striktními pravidly o poskytování svých sluţeb. Jak jiţ bylo zmíněno, poskytované sluţby jsou bezplatné a diskrétní.
91
Bílý kruh bezpečí [online]. 1.11.2009 [cit. 2010-03-13]. Intervenční centra. Dostupné z WWW: <domacinasili.cz/cz/redakce/intervencni-centra/intervencni-centra-informace-jakesluzby-poskytuji-a-nabizi/r89> 92 Bílý kruh bezpečí [online]. 1.11.2009 [cit. 2010-03-13]. Intervenční centra. Dostupné z WWW: <domacinasili.cz/cz/redakce/intervencni-centra/intervencni-centra-informace-jakesluzby-poskytuji-a-nabizi/r89>
43
Bez písemného souhlasu osoby ohroţené domácím násilím intervenční centrum nesmí poskytovat ţádné údaje jiným institucím, kromě soudu. Sluţeb intervenčního centra mohou vyuţívat všichni bez rozdílu pohlaví, národnosti, vyznání, věku, či sexuální orientace. Pracovníci intervenčního centra jsou vyškolení odborníci, kteří nabízí svým klientům profesionální přístup a pomáhají jim znovu se začlenit do svého přirozeného sociálního prostředí. V průběhu konzultací terapeuti respektují veškerá rozhodnutí, které klient učiní a o všech sezeních jsou vedeny písemné záznamy. Tyto spisy jsou důvěrné a uţivatel má do nich právo kdykoli nahlédnout.93
2.2.2 Azylové domy Azylové domy jsou zařízení nabízející pomoc lidem, kteří se ocitnou v obtíţné ţivotní situaci a nemají kam jít. Azylové domy tudíţ poskytují zázemí, jistotu a podporu také obětem domácího násilí. Osoby ohroţené domácím násilím se často ocitají v situaci, kdy se ve svém vlastním domě necítí v bezpečí a nemají nikoho, na koho by se mohli obrátit a poţádat ho o pomoc. Azylový dům je především bezpečné místo, kam se může týraná žena uchýlit před násilím - ať už dočasně, nebo ho využít jako odrazový můstek po opuštění vztahu pro vybudování nového života.94 Azylové domy jsou registrované na základě zákona o sociálních sluţbách č. 108/2006 Sb., Zákona o sociálních sluţbách. Nabízejí své sluţby i v případech vykázání agresora ze společného obydlí. Ačkoli je násilník nucen obydlí opustit, oběti přesto často trpí obavami z jeho návratu a vyhledají
93
Činnost intervenčních center v české republice. In Domáce násilie : Nová prax a nová legislatíva v Európe. Február, 2008. Bratislava : Bratislavská vysoká škola práva, 2008. s. 105. 94 CONWAY, Helen L. Domácí násilí : příručka pro současné i potenciální oběti se zákonem č. 135/2006 Sb. platným od 1. ledna 2007. 1. vyd. Praha : Albatros, 2007.s. 90..Albatros Plus. ISBN 978-80-00-01550-7 (broţ.).
44
pomoc právě v azylovém domě. 95 Nejčastěji vyuţívanými jsou azylové domy s utajenou adresou. Hlavním cílem těchto specializovaných zařízení je ochránit své klienty před jejich násilnickými partnery. Dále poskytují svým klientům prostor, klid a bezpečí pro zotavení z proţitého traumatu a napomáhají jim vyznat se ve své situaci a oprostit se od pocitů viny. Sociální pracovníci pomáhají obětem domácího násilí zprostředkovat jednání s orgánem sociálně-právní ochrany dětí a jsou v kontaktu nejen s úřady, ale i policií a soudy. 96 Azylové domy s veřejnou adresou také nabízejí jiţ zmíněnou sociální, psychoterapeutickou a právní pomoc. Tyto azylové domy vyuţívají osoby ohroţené domácím násilím, kterým jiţ nehrozí přímé nebezpečí ze strany agresora. Klienti v azylovém domě mohou vést samostatný a plnohodnotný ţivot. Kaţdému je přidělen vlastní pokoj, ve kterém má naprostý klid a soukromí. Klienti mají moţnost podělit se o své pocity s ostatními, kteří dobře vědí, jaké to je stát se obětí domácího násilí a dovedou trpělivě naslouchat a psychicky podpořit. Oběti domácího násilí si často pomáhají i v oblasti praktických činností- vzájemně si hlídají děti, pomáhají si s vařením apod. Pobyt v azylovém domě nabízí obětem domácího násilí moţnost začít opět normálně ţít, aniţ by se museli neustále obávat o své bezpečí či dokonce o svůj ţivot. 97
95
BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven : ţena v domácím násilí. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2008.s.110. ISBN 978-80-251-1786-6 (broţ.). 96 BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven : ţena v domácím násilí. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2008.s.113 ISBN 978-80-251-1786-6 (broţ.). 97 BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven : ţena v domácím násilí. Vyd. 1. Brno : Computer Press, 2008.s.113 ISBN 978-80-251-1786-6 (broţ.).
45
2.3 Právní pomoc 2.3.1 Legislativa ČR v oblasti domácího násilí Novodobé české právo vţdy zakazovalo jakoukoli formu násilí proti člověku a postihovalo jej sankcemi. Dlouhou dobu však trvalo, neţ domácí násilí začalo být povaţováno za specifické protiprávní jednání, které vyţaduje speciální právní úpravu. 98 V prosinci 2003 Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky přijala novelu trestního zákona, která vložením § 215a zavádí trestnost týrání osoby blízké žijící ve společném domě nebo bytě, a to s účinností od 1. 6. 2004. 99 Za týrání lze povaţovat úmyslné zlé nakládání s osobou blízkou, „vyznačující se vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalostí, které tato osoba pociťuje jako těžké příkoří (může jít o bití, pálení či jiné tělesné poškozování, ale i psychické a sexuální násilí, vydírání nebo zneužívání, vyhrožování, nucení k ponižujícím úsluhám nebo jiným činnostem, kterou týranou osobou neúměrně fyzicky nebo psychicky zatěžují).100 Za tento trestný čin umoţňuje zákon uloţit pachateli trest aţ ve výši tři roky vězení. Pokud pachatel páchá trestný čin na více osobách, po delší dobu či obzvláště surovým způsobem, lze mu uloţit trest aţ od dvou do osmi let.101 Pachatel domácího násilí se můţe dopustit i dalších trestných činů, mezi které lze zařadit:
§ 197a Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci
98
CONWAY, Helen L. Domácí násilí : příručka pro současné i potenciální oběti se zákonem č. 135/2006 Sb. platným od 1. ledna 2007. 1. vyd. Praha : Albatros, 2007.s. 77..Albatros Plus. ISBN 978-80-00-01550-7 (broţ.). 99 VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.68. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.). 100 Rosa-os.cz [online]. 2007 [cit. 2010-03-18]. Legislativa v ČR. Dostupné z WWW: rosaos.cz/domaci-nasili/legislativa-v-cr/>. 101 VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.69. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.).
46
§ 213 Zanedbání povinné výţivy
§ 215 Týrání svěřené osoby
§ 221, § 222 Ublíţení na zdraví
§ 231 Omezování osobní svobody
§ 232 Zbavení osobní svobody
§ 235 Vydírání
§ 237 Útisk
§ 241 Znásilnění
§ 242 Pohlavní zneuţívání- zneuţití osoby mladší 15 let
2.3.2 Vykázání „Dne 14. března 2006 byl přijat zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím.“
102
Díky tomuto
zákonu můţe Policie České republiky od 1. 1. 2007 vykázat pachatele domácího násilí ze společně obývaného bytu či domu na dobu 10 dnů. Předběţným opatřením lze dále poţádat o prodlouţení této doby, a to maximálně na dobu jednoho roku.103 Zákon č.135/2006 Sb. obsahuje paragrafy, jeţ umoţňují změny těchto zákonů:
zákon o Policii České republiky
Na základě zákona 135/2006 Sb. získává Policie ČR oprávnění rozhodnout 102
CONWAY, Helen L. Domácí násilí : příručka pro současné i potenciální oběti se zákonem č. 135/2006 Sb. platným od 1. ledna 2007. 1. vyd. Praha : Albatros, 2007.s. 78..Albatros Plus. ISBN 978-80-00-01550-7 (broţ.). 103 VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.72. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.).
47
o vykázání pachatele ze společného obydlí a zákazu vstupu do něj. „Podle § 21 a odst. 1 zákona o Policii ČR je policista oprávněn, lze- li na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky důvodně předpokládat, že dojde k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví nebo svobodě nebo zvláště závažnému útoku proti lidské důstojnosti, vykázat z bytu nebo domu společně obývaného s ohroženou osobou jakož i z jeho bezprostředního okolí toho, kdo je podezřelý z takového jednání.“104 Pachateli domácího násilí je dále zakázán návrat do vymezených prostor. Rozhodnutí příslušníků Policie ČR nabývá účinnosti v okamţiku, kdy bylo prokazatelně sděleno osobě, proti které směřuje. Vykázaná osoba je povinna ihned opustit místo, na které se rozhodnutí o vykázání vztahuje. Do 24 hodin od vstupu policisty do společného obydlí se vyhotovuje písemné rozhodnutí o vykázání, jehoţ opis je policistou doručen vykázané osobě i osobě ohroţené. Dále je tento opis spolu s opisem úředního záznamu podle § 21 a odst. 6 do 24 hodin doručen policistou příslušnému intervenčnímu centru. Pokud ve společném obydlí, na které se rozhodnutí o vykázání vztahuje, ţije osoba nezletilá, doručí se opis o vykázání spolu s opisem úředního záznamu také příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí. 105
občanský soudní řád
Od Nového roku 2007 získaly nové kompetence v oblasti domácího násilí také civilní soudy. Do občanského soudního řádu byl doplněn § 76b, který umoţňuje předsedovi senátu na základě návrhu ohroţeného uloţit pachateli domácího násilí, aby dočasně opustil společné obydlí a jeho bezprostřední okolí a dále se zdrţel setkávání a navazování kontaktů s ohroţenou osobou. Soudní předběţné opatření trvá jeden měsíc a můţe být dále soudem
104
VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.72. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.). 105 Metodický rámec interdisciplinární spolupráce na místní úrovni při řešení případů domácího násilí. V Praze : Bílý kruh bezpečí, 2007.s.13-14. ISBN 978-80-239-9449-0 (krouţková vazba).
48
prodlouţeno. 106 „Pokud osoba ohrožená domácím násilím požádá o toto prodloužení, neskončí předběžné opatření dříve, než soud o jeho návrhu o prodloužení rozhodne. Nejpozději však soudní předběžné opatření zanikne jeden rok od okamžiku nařízení.“ 107 Předběţné opatření dále poskytuje obětem domácího násilí moţnost, aby podaly návrh na úpravu poměru k nezletilým dětem, na rozvod manţelství, aniţ by při tom byly vystaveny pachatelovým výhruţkám či jiným druhům nátlaku. 108
trestní zákon
Institut vykázání by postrádal smysl, kdyby za jeho porušení nehrozil přísný postih. Zákonodárci tudíţ novelizovali také trestní zákon. Z § 171 trestního zákona vyplývá, ţe závaţné nebo opakované jednání proti vykázání či zákazu vstupu je mařením výkonu úředního rozhodnutí. Za tento trestný čin proto hrozí pachateli peněţitý trest, či dokonce vězení aţ na šest měsíců. 109
zákon o sociálním zabezpečení
„Podle § 74a odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení se osobám, které jsou ohroženy násilným chováním ze strany osob blízkých nebo osob žijících s nimi ve společném bytě nebo domě, poskytuje bezprostřední individuální psychologická a sociální pomoc ambulantní nebo azylové povahy. 110 Těmto ohroţeným osobám je rovněţ poskytnuta následná pomoc, zejména v oblasti sociální, lékařské, psychologické a právní. Pro pomoc obětem domácího násilí 106
Metodický rámec interdisciplinární spolupráce na místní úrovni při řešení případů domácího násilí. V Praze : Bílý kruh bezpečí, 2007.s.14. ISBN 978-80-239-9449-0 (krouţková vazba). 107 CONWAY, Helen L. Domácí násilí : příručka pro současné i potenciální oběti se zákonem č. 135/2006 Sb. platným od 1. ledna 2007. 1. vyd. Praha : Albatros, 2007.s. 80.Albatros Plus. ISBN 978-80-00-01550-7 (broţ.). 108 CONWAY, Helen L. Domácí násilí : příručka pro současné i potenciální oběti se zákonem č. 135/2006 Sb. platným od 1. ledna 2007. 1. vyd. Praha : Albatros, 2007.s. 81.Albatros Plus. ISBN 978-80-00-01550-7 (broţ.). 109 CONWAY, Helen L. Domácí násilí : příručka pro současné i potenciální oběti se zákonem č. 135/2006 Sb. platným od 1. ledna 2007. 1. vyd. Praha : Albatros, 2007.s. 80-81.Albatros Plus. ISBN 978-80-00-01550-7 (broţ.). 110 VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.73-74. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.).
49
jsou dále zřizována intervenční centra, která kontaktují oběti domácího násilí a informují je o jejich právech a moţnostech pomoci. Tato centra dále koordinují interdisciplinární spolupráci mezi orgány sociálně-právní ochrany dětí, obcemi, orgány Policie České republiky a nestátními či charitativními organizacemi. 111
zákon o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení „Institut vykázání představuje intervenci ze strany státu jako reakci na
aktuálně páchané násilí a budoucí hrozící nebezpečí vyplývající pro ohroženou osobu ze soužití s osobou násilnou.“ 112 Zákon č. 135/2006 Sb. umoţňuje přiměřený zásah státu do sféry soukromého vztahu dotčenému domácím násilím. Institut vykázání je tudíţ opatřením, které ze zákona činí exekutiva, nikoli sama ohroţená osoba. Díky zákonu na ochranu obětí domácího násilí je osobě ohroţené domácím násilím poskytnuta včasná odborná pomoc a naskytne se jí jedinečná příleţitost vyuţít pomoci odborníků a násilný vztah ukončit.
2.3.2.1 Tři pilíře zákona Lze říci, ţe zákon č. 135/2006 Sb. je postaven na třech vzájemně provázaných pilířích, které znázorňují propojení všech sloţek poskytujících pomoc obětem domácího násilí.
I. pilíř
Prvním z pilířů je Policie České republiky. Ta reaguje na oznámení o domácím násilí a neprodleně provádí zásah na místě incidentu. Cílem tohoto zásahu je zastavit probíhající násilí, poskytnout ochranu osobě ohroţené 111
VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.74. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.). 112 Metodický rámec interdisciplinární spolupráce na místní úrovni při řešení případů domácího násilí. V Praze : Bílý kruh bezpečí, 2007.s.13. ISBN 978-80-239-9449-0 (krouţková vazba).
50
domácím násilím, a pokud jsou naplněny zákonné podmínky pro vykázání, tak učinit. 113
II. pilíř
Mezi další z pilířů patří intervenčních centra, která poskytují osobám ohroţeným domácím násilím psychologickou, sociální a právní pomoc.
III. pilíř
Za třetí pilíř lze označit občanskoprávní řešení situace ohroţenou osobou, která se můţe obrátit na soud především se ţádostí o vydání předběţného opatření. Na základě předběţného opatření je ten, kdo ohroţuje osobu blízkou svým násilným chováním nucen opustit byt a jeho bezprostřední okolí a ve stanovené době se do tohoto místa nevracet. 114
2.3.3 Činnost Policie České republiky „Policie České republiky poskytne v rozsahu své působnosti pomoc každému, kdo se na ni obrátí. V případech domácího násilí postupuje stejně jako v případech jiných oznámení.“115 Příslušník Policie ČR nemá pravomoc vstupovat do soukromého ţivota a řešit konflikty v rodinných vztazích. Pokud je však oběť domácího násilí ohroţena na ţivotě, zdraví, svobodě či lidské důstojnosti má Policie ČR právo zasáhnout. Na základě zákona č.135/2006 Sb. smí zasahující policista v případě
113
PROKŮPKOVÁ, Alena. Policie.cz [online]. 2007 [cit. 2010-03-26]. Tři pilíře pro realizaci pomoci obětem DN. Dostupné z WWW: <www.policie.cz/soubor/galerie-soubory-tripilire.aspx>. 114 PROKŮPKOVÁ, Alena. Policie.cz [online]. 2007 [cit. 2010-03-26]. Tři pilíře pro realizaci pomoci obětem DN. Dostupné z WWW: <www.policie.cz/soubor/galerie-soubory-tripilire.aspx>. 115 Metodický rámec interdisciplinární spolupráce na místní úrovni při řešení případů domácího násilí. V Praze : Bílý kruh bezpečí, 2007.s.25. ISBN 978-80-239-9449-0 (krouţková vazba).
51
vyhodnocení situace jako domácího násilí vykázat pachatele z bytu nebo domu společně obývaného s ohroţenou osobou. Tento institut vykázání byl dále upraven zákonem č. 273/2008 Sb., o Policii České Republiky, který vešel v platnost dne 1. 1. 2009. Tato právní úprava poskytuje ohroţené osobě nejenom ochranu teritoriální, ale také personální. V předchozí úprava zákona moţnost personální ochrany osoby ohroţené nezahrnovala. 116
2.3.3.1 Zásah Policie České republiky proti domácímu násilí V případech domácího násilí Policie ČR poskytuje okamţitou pomoc. Přeruší fyzické násilí, ohroţování dětí, ničení majetku apod. Dále můţe přijmout trestní oznámení na pachatele. Toto oznámení můţe podat nejenom oběť samotná, ale i případní svědci ad. Pokud je protiprávní jednání vyhodnoceno jako přestupek, předává jej policie k řešením obecním či obvodním úřadům. Zasahující policisté dále poskytnou osobě ohroţené domácím násilím informace o místech pomoci obětem domácího násilí. Je-li chováním násilné osoby do budoucna ohroţen ţivot, zdraví či svoboda ohroţené osoby, smí policista, jak uţ bylo zmíněno, vykázat násilnou osobu na 10 dní z obydlí obývaného společně s ohroţenou osobou. 117 Je však otázkou, zda Policie ČR skutečně postupuje dle zde zmíněných instrukcí a zda tento teoretický postup funguje i v praxi. Tuto otázku se proto pokusím zodpovědět v empirické části na základě výpovědí nejenom odborníků, ale hlavně obětí domácího násilí.
116
Www.domacinasili.cz [online]. 2009 [cit. 2010-03-31]. Přehled hlavních změn v nové právní úpravě institutu vykázání. Dostupné z WWW: . 117 Metodický rámec interdisciplinární spolupráce na místní úrovni při řešení případů domácího násilí. V Praze : Bílý kruh bezpečí, 2007.s.41. ISBN 978-80-239-9449-0 (krouţková vazba).
52
2.3.3.2 Metodická příručka SARA DN O vykázání násilné osoby ze společného obydlí rozhoduje policista v situaci, kdy lze důvodně předpokládat, ţe se útoky proti ţivotu, zdraví, svobodě či lidské důstojnosti osoby ohroţené domácím násilím budou v brzké době opakovat. Dále policista při vyhodnocování situace bere v potaz počet dříve jiţ nahlášených napadení, zajištěné důkazy, výpověď napadené osoby a případných svědků. 118 K zjednodušení a ke zkvalitnění vyhodnocení situace na místě incidentu byla vyhotovena příručka SARA DN. Zkratka SARA je mezinárodním označením metody pro hodnocení a řízení rizika eskalace domácího násilí. Autory této metody jsou kanadský forezní a klinický psycholog Randall Kropp a švédský policejní psycholog a kriminolog Henrik Bellfrage.Ve spolupráci těchto autorů s Bílým kruhem bezpečí vznikla v roce 2006 česká verze SARA DN.119 Příručka SARA DN obsahuje 15 otázek, které jsou rozděleny do třech oddílů:
V prvním oddílu se policista dotazuje na otázky týkající se násilí ve vztahu k blízké osobě.120
1. Dopouští se násilná osoba závaţného fyzického nebo sexuálního násilí? 2. Vyhroţuje závaţným násilím, sděluje své násilné úmysly? 3. Dochází ke stupňování fyzického/sexuálního násilí nebo výhruţek a úmyslů ze strany násilné osoby? 118
Www.donalinka.cz [online]. 2007 [cit. 2010-03-31]. Metoda SARA DN. Dostupné z WWW: . 119 ČÍRTKOVÁ, Ludmila - VITOUŠOVÁ, Petra. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů : příručka pro pomáhající profese. Vyd. 1. Praha : Grada, 2007. s. 111. ISBN 978-80-2472014-2 (broţ.). 120 Www.muklasterec.cz [online]. 2007 [cit. 2010-04-15]. SARA DN Katalog otázek. Dostupné z WWW: .
53
4. Porušuje násilná osoba příkazy soudu a jiná nařízení? 5. Má násilná osoba názory a postoje, které schvalují násilí?
Ve druhé sekci jsou otázky zaměřeny především na obecné sklony pachatele k násilí: 121
1. Dopouští se obecné kriminality? 2. Jsou informace o problémech v předchozích vztazích? 3. Má násilná osoba pracovní či finanční problémy? 4. Má násilná osoba problémy s toxikománií a jinými závislostmi? 5. Má násilná osoba problémy v oblasti duševního zdraví?
Ve třetím oddílu se policista kladenými otázkami snaţí identifikovat zranitelnost ohroţené osoby:122
1. Chová se ohroţená osoba rozporuplně? 2. Má z násilné osoby extrémní strach? 3. Umí si ohroţená osoba zajistit bezpečí? 4. Existují objektivní překáţky, které brání zajištění bezpečí pro ohroţenou osobu? 5. Má ohroţená osoba závaţné osobní problémy?
Otázky můţou být pokládány osobě ohroţené domácím násilím, ale i pachateli či případným svědkům. Policista na kaţdou poloţenou otázku odpoví 121
Www.muklasterec.cz [online]. 2007 [cit. 2010-04-15]. SARA DN Katalog otázek. Dostupné z WWW: . 122 Www.muklasterec.cz [online]. 2007 [cit. 2010-04-15]. SARA DN Katalog otázek. Dostupné z WWW: .
54
ano či ne. Jestliţe přesahují odpovědi ano, je potvrzeno, ţe se jedná o opakované násilí a tudíţ je situace vyhodnocena jako vyšší stupeň nebezpečnosti násilné osoby a zasahující příslušník Policie ČR má právo vykázat násilnou osobu ze společného obydlí a jeho bezprostředního okolí. Policista je při vyhlášení vykázání povinen specifikovat, na jaký prostor se vykázání vztahuje. 123 Podle § 21c zákona o Policii ČR je vykázaná osoba povinna v době rozhodnutí o vykázání vydat policistovi všechny klíče od společného obydlí. Současně má však vykázaná osoba právo v okamţik vykázání vyzvednout si věci osobní potřeby (hygienické potřeby, ošacení, léky, mobilní telefon, cennosti, dokumenty ad.). Během následujících 24 hodin od výkonu rozhodnutí je dále vykázané osobě umoţněno vyzvednout si za přítomnosti policisty věci nezbytné pro výkon povolání. 124 Policisté dále informují vykázanou osobu o moţnostech ubytování. Poskytují nezbytné informace nejenom pachateli domácího násilí, ale i osobě ohroţené. Policista nejprve seznámí oběť domácího násilí s následky vyplývajících z uvedení záměrně nepravdivých údajů, k nimţ policista při rozhodování o vykázání přihlíţí. Příslušník Policie ČR dále poskytne oběti domácího násilí informace týkající se moţnosti podání návrhu na vydání předběţného opatření. Dále je osoba ohroţená domácím násilím seznámena s moţností vyuţití intervenčních center, azylových domů či jiných institucí, zabývajících se pomocí obětem domácího násilí. 125
123
Www.donalinka.cz [online]. 2007 [cit. 2010-03-31]. Metoda SARA DN. Dostupné z WWW: . 124 Metodický rámec interdisciplinární spolupráce na místní úrovni při řešení případů domácího násilí. V Praze : Bílý kruh bezpečí, 2007.s.41. ISBN 978-80-239-9449-0 (krouţková vazba). 125 ČÍRTKOVÁ, Ludmila - VITOUŠOVÁ, Petra. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů : příručka pro pomáhající profese. Vyd. 1. Praha : Grada, 2007. s. 112
55
2.3.3.3 Bezpečnostní plán Poté,
co
policista
provede
šetření,
přistoupí
k
vypracování
individuálního bezpečnostního plánu. Je důleţité, aby byl tento plán přizpůsobený aktuální situaci oběti. Policista by měl oběť domácího násilí informovat především o zajištění bezpečí domova. Pokud osoba ohroţená domácím násilím ţije s pachatelem ve společném obydlí, existuje vysoké riziko opakování násilí. Je proto velice přínosné informovat oběť domácího násilí o strategiích pro zajištění jejího bezpečí. Příslušníci Policie ČR se pokouší podpořit oběť, aby důvěřovala svým instinktům a intuici, a aby v případě ohroţení učinila včas všechny kroky, které by jí zajistily bezpečí. Například „ve fázi, kdy oběť cítí, že může dojít k násilí, by se proto měla vyhýbat místnostem, jako jsou kuchyň, koupelna nebo místnostem, ze kterých je obtížné uniknout.“126 Je také velice důleţité předem si naplánovat moţné únikové cesty ze všech místností v domě či bytě, aby v případě nenadálého útoku oběť dokázala včas společné obydlí opustit.127 Pokud ţije oběť v násilném vztahu, měla by si také nachystat zavazadlo, které by mělo obsahovat všechny potřebné věci jako např. léky a zdravotní pomůcky, doklady a dokumenty, čísla účtů, peníze, oblečení ad. Mělo by být připraveno na místě, ze kterého jej oběť bude moci při náhlém odchodu bez větších problémů vzít. Pokud tak nelze učinit, můţe být zavazadlo uloţeno u známých, příbuzných či jiných osob, kterým osoba ohroţená domácím násilím důvěřuje. 128 Oběť domácího násilí by se dále neměla bát o své situaci mluvit. Je 126
VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha : Linde, 2008. s.63. ISBN 978-80-86131-76-4 (broţ.). 127 ČÍRTKOVÁ, Ludmila - VITOUŠOVÁ, Petra. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů : příručka pro pomáhající profese. Vyd. 1. Praha : Grada, 2007. s. 113. ISBN 978-80-2472014-2 (broţ.). 128 Www.spondea.cz [online]. 2007 [cit. 2010-04-02]. Bezpečnostní plán pro osoby ohroţené domácím násilím. Dostupné z WWW: .
56
totiţ velice důleţité, aby si vytvořila vlastní podpůrnou síť, která jí bude podporovat a pomáhat. Často se totiţ osobě ohroţené domácím násilím nepodaří včas uniknout a potřebuje pomoc Je tudíţ důleţité, smluvit si s přáteli či sousedy nouzové znamení (rozsvícené světlo před domem, určité slovo či gesto aj.), kterým upozorní na aktuální nebezpečí a potřebu osobní či policejní intervence. 129 Osoba ohroţená domácím násilím by si také měla předem promyslet, kam v případě odchodu ze společného obydlí odejde. Pomoc můţe najít u příbuzných, známých, v azylových domech či u jiných neziskových organizací, věnujících se pomoci obětem domácího násilí. Je však velice přínosné, předem si zjistit kontakt a adresu těchto neziskových organizací a naplánovat si, jak se tam v případě útěku oběť dostane. 130
129
Metodický rámec interdisciplinární spolupráce na místní úrovni při řešení případů domácího násilí. V Praze : Bílý kruh bezpečí, 2007.s.40. ISBN 978-80-239-9449-0 (krouţková vazba). 130 ČÍRTKOVÁ, Ludmila - VITOUŠOVÁ, Petra. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů : příručka pro pomáhající profese. Vyd. 1. Praha : Grada, 2007. s. 113. ISBN 978-80-2472014-2 (broţ.).
57
3. Empirická část 3.1 Metody výzkumu a sběru dat Výzkumná část mojí diplomové práce vychází ze snahy proniknout do moţnosti pomoci obětem domácího násilí, především institutu vykázání. První část výzkum je prováděna formou kvalitativních rozhovorů s odborníky věnujícím se pomoci obětem domácího násilí. Druhá část je prováděna taktéţ formou kvalitativního výzkumu, směřuje však k obětem domácího násilí a jejich praktickým zkušenostem, zvláště s institutem vykázání. Rozhovory s odborníky a oběťmi domácího násilí byly prováděny v období od března do května 2010.
3.1.1 Kvalitativní výzkum „Někteří metodologové chápou kvalitativní výzkum jako pouhý doplněk tradičních kvantitativních výzkumných strategií, jiní zase jako protipól nebo vyhraněnou výzkumnou pozici ve vztahu k jednotné, na přírodovědných základech postavené vědě.“ 131 Postupem času získal kvalitativní výzkum rovnoprávné postavení s ostatními výzkumnými formami. Za kvalitativní výzkum lze povaţovat „jakýkoli výzkum, jehož výsledků se
nedosahuje
pomocí
statistických
metod
nebo
jiných
způsobů
kvantifikace.“132 Mnoho autorů s touto definicí však nesouhlasí. Podle jejich názoru jedinečnost kvalitativních výzkumů nezávisí pouze na absenci čísel. Existuje mnoho rozdílných přístupů, které lze označit jako kvalitativní 131
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha : Portál, 2005. s. 49.ISBN 80-7367-040-2 (váz.). 132 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha : Portál, 2005. s. 49.ISBN 80-7367-040-2 (váz.).
58
výzkum. Významný metodolog Creswell definuje kvalitativní výzkum jako „proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách.“133 Kvalitativní výzkum lze povaţovat za celkem pruţný typ výzkumu. Na začátku si kvalitativní výzkumník vybírá téma a určí základní výzkumné otázky. Tyto otázky lze doplňovat a modifikovat v průběhu výzkumu. Během sběru a analýzy dat tudíţ mohou vznikat nové výzkumné otázky, ale také nové hypotézy, na jejichţ základě můţe výzkumník modifikovat zvolený výzkumný plán a dále pokračovat ve sběru dat a jejich analyzování. Práci kvalitativního výzkumníka lze přirovnat k práci detektiva. „Výzkumník vyhledává a analyzuje jakékoli informace, které přispívají k osvětlení výzkumných otázek, provádí deduktivní a induktivní závěry. Seznamuje se s novými lidmi a pracuje přímo v terénu, kde se něco děje.“134 Na základě analýzy a interpretace dat vytváří zprávu
o
kvalitativním
výzkumu,
jenţ
obsahuje
rozsáhlé
citace
z uskutečněných rozhovorů a také podrobný popis místa zkoumání. Aby byl badatel schopen správně výzkum analyzovat, musí mít nejenom schopnost odstoupit a kriticky zhodnotit situaci a vyhnout se zkreslení, ale také i schopnost abstraktního myšlení. „K tomu všemu potřebuje výzkumník teoretickou a sociální vnímavost, schopnost udržet si analytický odstup a zároveň užívat dřívějších zkušeností a teoretických znalostí k interpretaci toho, co vidí.“135 Dále musí být také všímavý a mít dobré komunikační schopnosti. Závěry, které výzkumník nakonec stanoví, můţe konzultovat s účastníky
133
Creswell, John W. Qualitative inquiry and research design :choosing among five traditions. Thousand Oaks : SAGE Publications, 1998.s.12. ISBN 0-7619-0144-2. 134 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha : Portál, 2005. s. 50.ISBN 80-7367-040-2 (váz.). 135 STRAUSS, Anselm - CORBIN, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu : postupy a techniky metody zakotvené teorie. Vyd. 1. Boskovice : Albert ; Brno : Sdruţení Podané ruce, 1999.s. 11.SCAN. ISBN 80-85834-60-X.
59
výzkumu a jejich názory lze zohlednit či přidat do výsledné zprávy. 136
3.1.2 Kvalitativní dotazování „Výběr metody pro sběr dat se zakládá na požadovaném typu informace i na tom, od koho jí budeme získávat a za jakých okolností se tak bude dít.“137 Mezi nejčastější metody pouţívané pro sběr dat v kvalitativním výzkumu však patří rozhovor, tedy kladení otázek a získávání odpovědí. Dále můţe výzkumník vyuţívat různé typy dotazníků, škál či testů. Tyto metody se mohou vyuţívat samostatně nebo je můţeme navzájem kombinovat.138 Pro svůj výzkum jsem si zvolila strukturovaný rozhovor s šesti pečlivě zvolenými
otevřenými
otázkami
pro
odborníky,
kteří
se
zabývají
problematikou domácího násilí a šesti otázkami pro samotné oběti. Strukturovaný rozhovor s otevřenými otázkami je sloţen z řady velmi uváţeně formulovaných otázek, na které respondenti odpovídají. Tento typ rozhovoru je vyuţíván především v situacích, kdy je třeba minimalizovat variaci otázek kladených dotazovanému a redukovat pravděpodobnost, ţe se data získaná v jednotlivých rozhovorech budou výrazně strukturně lišit. 139 Cílem tohoto rozhovoru je co nejvíce minimalizovat působení tazatele na kvalitu rozhovoru. Data z tohoto rozhovoru se lépe analyzují, jelikoţ se jednotlivá témata v přepisu rozhovoru snadněji lokalizují. Struktura informací je dána sekvencí otázek. Jistá nevýhoda tohoto typu rozhovoru můţe spočívat v
136
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha : Portál, 2005. s. 50-51.ISBN 80-7367-040-2 (váz.). 137 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha : Portál, 2005. s. 161.ISBN 80-7367-040-2 (váz.). 138 STRAUSS, Anselm - CORBIN, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu : postupy a techniky metody zakotvené teorie. Vyd. 1. Boskovice : Albert ; Brno : Sdruţení Podané ruce, 1999.s.11. SCAN. ISBN 80-85834-60-X. 139 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum : základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha : Portál, 2005. s. 161.ISBN 80-7367-040-2 (váz.).
60
restrikci na předem dané téma. Omezení lze vidět v kladení stejných otázek všem respondentům, coţ můţe vést k přehlíţení situovanosti rozhovoru. Podle mého názoru jsem však otázky volila tak, aby na ně mohli respondenti odpovědět na základě svých vlastních zkušeností, aniţ by jejich výpovědi byly otázkami příliš omezovány. Všichni respondenti byli velice sdílní a při zodpovídání otázek se často se rozhovořili i o věcech, na které nebyli dotazováni, coţ velice pozitivně přispělo k celkovému vhledu do diskutované problematiky.
3.2 Etika výzkumu Domácí násilí je velice citlivým tématem, o kterém se po dlouhou dobu ve společnosti příliš nemluvilo. Oběti domácího násilí proţívají veliké trauma nejenom na základě souţití s násilnickým partnerem, ale mnohdy se setkávají s nepochopením i ve společnosti, bohuţel často také u svých přátel či příbuzných. Oběti domácího násilí jsou proto velice citlivé, snadno zranitelné, a kdyţ se jim konečně podaří nalézt bezpečný domov, nerady se k traumatickým záţitkům vracejí, natoţ o něm mluví s cizí osobou. Bylo tudíţ nesnadné nalézt jedince, kteří se stali oběťmi násilí, jeţ by byli ochotni o této problematice otevřeně hovořit. Ve snaze nalézt oběť domácího násilí, která by se mnou byla ochotna učinit rozhovor, jsem navštívila Azylový dům sv. Anny pro matky v tísni ve Stráţi nad Nisou a kontaktovala jsem vedoucí tohoto azylového domu s prosbou, zda by některá z klientek, která se stala obětí domácího násilí, nebyla ochotná se mnou uskutečnit krátký rozhovor. Paní vedoucí mi však sdělila, ţe v Azylovém domě sv. Anny se v současné době ţádné oběti domácího násilí nevyskytují, proto mi nemůţe nijak pomoci. Podle mého názoru mají zaměstnanci azylových domů
61
všemi moţnými způsoby chránit soukromí svých klientů, tudíţ není v jejich kompetenci na ně zprostředkovávat kontakt. I přes prvotní obtíţe se mi nakonec podařilo se dvěma klientkami Azylového domu sv. Anny mluvit. Kontaktovala mě jedna z obětí, která se u mého otce, dětského lékaře ve Stráţi nad Nisou, doslechla o tom, ţe hledám osoby, které se staly obětí domácího násilí, jeţ by byly ochotné zodpovědět mi několik otázek. Telefonicky jsme se domluvily na schůzce na zahradě azylového domu. Na začátku rozhovoru jsem ujistila respondentku o tom, ţe je náš rozhovor zcela anonymní a poskytla jsem jí čas, aby si otázky, které jí budu pokládat, v klidu pročetla. Poté jsem jí sdělila, ţe pokud by některou z otázek nechtěla zodpovídat, nemusí. Dále jsem se zeptala, zda mohu náš rozhovor nahrávat na diktafon, coţ na rozdíl od odborníků ţádné z obětí domácího násilí nevadilo. Rozhovor probíhal bez sebemenších problémů. Respondentka mi slíbila, ţe moje telefonní číslo předá své kamarádce, která také byla obětí domácího násilí a ještě tentýţ den jsem s touto její přítelkyní učinila rozhovor. Jak uţ jsem zmínila, domácí násilí je vysoce traumatickou zkušeností, o které je nelehké mluvit s příbuznými či známými, natoţ s úplně cizí osobou. Otázky pokládané ve výzkumném šetření jsem proto volila tak, aby byly spíše obecnějšího charakteru a ponechala jsem respondentům moţnost zváţit, zda odpoví stručně, či se více rozhovoří a podpoří svoji výpověď vlastní zkušeností. Všichni respondenti byli velice sdílní a odpovídali na všechny otázky bez problémů. Dalšími oběťmi, se kterými jsem měla moţnost učinit rozhovor, byla moje příbuzná a dále také můj blízký přítel. Oba v minulosti pobývali s partnery, kteří je psychicky týrali, později i fyzicky napadali. Musím přiznat, ţe aţ během rozhovoru s těmito svými blízkými jsem si uvědomila, jak moc je pro oběti těţké znovu se vracet k nepříjemným vzpomínkám, opět si traumatickou událost připomínat a mluvit o ní.
62
Druhou skupinu respondentů tvořili odborníci, kteří se zabývají problematikou domácího násilí, s oběťmi domácího násilí pracují a snaţí se jim pomoct. Rozhovory se všemi odborníky probíhaly na místě jejich pracoviště po předem domluvené schůzce. Všichni byli velice vstřícní a ochotně odpovídali na všechny moje otázky. Jediným problémem, který nastal, bylo nahrávání jejich výpovědí na diktafon, s čímţ nakonec nesouhlasila pouze sociální pracovnice - vedoucí úseku sociálně právní ochrany dětí v Jičíně. Svoje odpovědi na otázky sepsala písemně a zaslala mi je elektronickou poštou. Ostatní odborníci souhlasili s nahráváním svých výpovědí pod podmínkou, ţe jejich jména zůstanou v anonymitě, coţ jsem plně respektovala. Důvodem, proč nesouhlasili s uveřejněním svého příjmení, byl fakt, ţe jejich výpovědi byly doslovně z diktafonu přepisovány a většině respondentů činilo obtíţe odpovídat na otázky zcela spisovnou češtinou. Dále jsem odborníky ujistila, ţe jejich výpovědi budou pouţity pouze za účelem empirického výzkumu v rámci mojí diplomové práce a nebudou bez jejich svolení dále nikde publikovány. Podle mého názoru vědomí, ţe jejich jména a výpovědi nebudou zveřejněna, napomohlo také větší uvolněnosti respondentů a objektivity jejich odpovědí. Otázky, které byly pokládány odborníkům, se zaměřovaly nejenom na pomoc obětem domácího násilí obecně, ale především na zákon o ochraně obětí domácího násilí a s tímto zákonem spojený institut vykázání. Odborníkům, jako jsou sociální pracovníci a psycholog, kteří nepracují v oblasti práva a nemají s tímto zákonem ţádné zkušenosti, tudíţ činilo problémy tyto otázky zodpovědět. Na druhou stranu mi poskytli mnoho zajímavých, pro celkové zhodnocení výzkumu velice přínosných informací. Během výzkumného šetření jsem si byla plně vědomá toho, ţe domácí násilí je tématem, o kterém se nelehko mluví nejenom odborníkům, ale především lidem, kteří se s tímto fenoménem setkali osobně v roli obětí. Byla jsem tudíţ velice vděčná všem, kteří byli ochotni zodpovědět moje otázky a pomoci mi hlouběji proniknout do dané problematiky.
63
3.3 Cíl výzkumu Domácí násilí je v současné době diskutovaným tématem, o kterém slýcháme nejenom v médiích, ale čteme o něm často i v novinách, časopisech či na internetu. O tomto fenoménu pojednává i řada odborných publikací, které nejsou adresovány pouze samotným obětem domácího násilí, ale i široké veřejnosti. V rámci svojí diplomové práce jsem přečetla širokou škálu knih a článků pojednávajících o problematice domácího násilí, v nichţ jsem načerpala mnoho zajímavých informací. Nicméně mě zajímalo, zda je pomoc obětem domácího násilí opravdu tak dostupná a kvalitní, jak jsem se často dočítala v odborné literatuře či zda je v oblasti pomoci obětem domácího násilí potřeba něco změnit. V rámci výzkumného šetření jsem se zaměřila na dvě skupiny respondentů. První skupinu tvořili odborníci, kteří se po mnoho let problematikou domácího násilí zabývají a mohou tudíţ kriticky zhodnotit kvalitu pomoci obětem domácího násilí, která je v České republice dostupná. Druhá skupina respondentů byla sloţena ze samotných obětí, které mají s domácím násilím osobní zkušenost a samy se ocitly v situaci, kdy potřebovali pomoc od jednotlivých institucí. Cílem výzkumu bylo především zjistit, zda je pomoc obětem domácího násilí dostatečná a jakými způsoby by se dala případně zkvalitnit. Výzkumné šetření dále zkoumá účinnost zákona č. 135/2006 Sb. na ochranu před domácím násilím, na jehoţ základě má zasahující policista právo vykázat pachatele domácího násilí ze společného obydlí na dobu deseti dní. Mým cílem bylo zjistit, jak hodnotí přijetí a fungování tohoto zákona odborníci a jaké s tímto zákonem mají zkušenosti samotné oběti. Dále se pokouším zmapovat, zda funguje interdisciplinární spolupráce mezi Policií ČR a intervenčními centry a pokud tomu tak není, co je třeba dále zkvalitnit. Je známo, ţe ve společnosti panuje o domácím násilí mnoho mýtů a polopravd, kterým lidé
64
bohuţel často uvěří. Neopomínám proto také zjistit, zda je podle názoru odborníků i samotných obětí veřejnost dostatečně informovaná o problematice domácího násilí či zda osvěta v této problematice stále chybí. V průběhu posledních let vzniklo mnoho institucí, které se pomocí obětem domácího násilí zabývají. Je však otázkou, zda je tato pomoc skutečně správně cílená, kvalitní a dostatečná. Vědí opravdu lidé co je to domácí násilí a kam se v případě nutnosti obrátit o pomoc? A pokud tuto pomoc vyhledají, je dostatečně kvalitní? Nejenom na tyto otázky, ale i na otázky týkající se účinnosti institutu vykázání a jeho případných nedostatků, se v rámci svého výzkumného šetření pokusím odpovědět.
3.4 Výzkumný soubor První část výzkumné práce se zaměřuje především na odborníky, kteří se denně setkávají s oběťmi domácího násilí a snaţí se jim pomoci řešit jejich nelehkou situaci. Volila jsem odborníky z různých oblastí, aby bylo moţné porovnávat jejich výpovědi a dále je analyzovat. Výzkumný vzorek tvoří:
Vyšetřovatel Policie ČR
Vyšetřovatel Policie ČR
Operativec SKPV Policie ČR
Sociální pracovnice, odbor péče o dítě
Sociální pracovnice, vedoucí úseku sociálně právní ochrany dětí
Psycholoţka
Pracovník probační a mediační sluţby
65
Druhá část mojí výzkumné práce se soustřeďuje na oběti domácího násilí samotné. Oběti tvořily tři ţeny a jeden muţ.
3.5 Pokládané otázky Výzkumného šetření se zúčastnilo celkem sedm odborníků a čtyři oběti domácího násilí. Oběma těmto skupinám bylo poloţeno šest otevřených otázek, na které odpovídali. Některé z otázek byly pro obě skupiny dotazovaných stejné. Tyto dotazy se týkaly především zhodnocení pomoci domácího násilí obecně, informovanosti veřejnosti o problematice domácího násilí a institutu vykázání. Zbývající dotazy uţ byly zaměřeny jiţ na konkrétní skupinu respondentů. Odborníci zabývající se problematikou domácího násilí byli dotazováni (viz příloha č. 1) na moţná úskalí zákona č.135/2006 Sb. o ochraně před domácím násilím, především na moţnost zneuţití institutu vykázání, odbornou způsobilost zasahujících stráţníků rozpoznat, zda se skutečně jedná o domácí násilí a dále na interdisciplinární spolupráci policistů s intervenčními centry. Otázky pokládané obětem domácího násilí (viz příloha č. 2) směřovaly především na informovanost o institutu vykázání, jeho praktickému vyuţití a moţná pozitiva a negativa tohoto institutu. Dále měli respondenti moţnost zamyslet se nad tím, co je v pomoci obětem domácího násilí nedostačující a jak by se dala tato pomoc zkvalitnit.
66
3.6 Analýza výsledků výzkumu
Jak jsem jiţ zmínila, odborníci i oběti domácího násilí odpovídali na šest otevřených otázek. První otázkou, na kterou jak odborníci, tak oběti odpovídali, bylo, zda je podle jejich názoru pomoc obětem domácího násilí v ČR dostatečná. Odpovědi nejenom odborníků, ale i obětí se v této problematice značně lišily. Dle názoru příslušníků Policie ČR (dvě vyšetřovatelky Policie ČR a operativec SKPV Policie ČR) je pomoc obětem domácího násilí celkem dostatečná. Policejní vyšetřovatelka č. 1 komentuje tuto otázku takto: „Co se týká pomoci obětem domácího násilí v ČR, tak se domnívám, že pro takové ty (…) běžné, takový ty ne nejhorší oběti, což jsou takové ty ženy, které jsou hodně, hodně fyzicky týrané, tak pro ty si myslím, že je to dostatečný.“ Jak zmínila tato respondentka, pro osoby, které nevybočují z řady “běţných obětí“, je pomoc dostačující. Dále však uvádí, ţe osoby, které jsou po mnoho let týrané, potřebují hlavně psychologickou pomoc, která zatím není zcela kvalitní. Další problémem, který zmiňuje druhá policejní vyšetřovatelka, je, zda oběť skutečně pomoc vyhledá a přijme ji. Právě tento krok bývá zpravidla pro oběť ten nejtěţší a podle názoru této vyšetřovatelky zde chybí především psychologická pomoc. S tímto názorem se ztotoţňují i odpovědi psychologa, sociálních pracovnic a pracovníka Probační a mediační sluţby. Tito odborníci se domnívají, ţe se za poslední léta pomoc obětem domácího násilí výrazně zlepšila, je však třeba stále co zkvalitňovat. Psycholoţka popisuje právě jiţ zmíněné nedostatky v psychologické pomoci: „Myslím, že hlavně po té psychologické stránce by se dalo dělat určitě víc. Prvním člověkem, který se často s obětí setkává a kterýmu se ta oběť svěřuje, bývá policista a ti často nemají takové psychologické schopnosti, jaké by ve skutečnosti měli mít. Většinu obětí domácího násilí také tvoří ženy, pro které bývá fakt dost těžký
67
svěřit se někomu úplně cizímu, pro mnohé z nich je i těžký, svěřit se muži, (…) protože zasahující policisté bývají povětšinou muži. Myslím, že by bylo určitě dobré poskytnout určitou psychologickou pomoc obětem domácího násilí již na tom místě trestného činu. Bylo by prospěšné, aby k případům domácího násilí jezdil i psycholog.“ Další problém vidí tato odbornice v psychologické pomoci nejenom obětem, ale zvláště pachatelům domácího násilí. Podle jejího názoru je práce s pachatelem stále opomíjeným problémem. Sociální pracovnice z Hradce Králové zmiňuje dále i nepropracovanost zákona č. 135/2006 Sb. o ochraně před domácím násilím, coţ podrobněji rozvádí v následující otázce. Také odpovědi obětí se značně lišily. Ze čtyř respondentů dva (oběť č. 1 a oběť č. 4) odpověděli, ţe je pomoc obětem domácího násilí v ČR dostatečná. Dle názoru zbývajících respondentů, tomu tak zcela není. Oběť domácího násilí č. 3 (muţ) zmiňoval nedostatečnou pomoc právě muţským obětem domácího násilí. Popisoval především nedostatečnou informovanost veřejnosti o této problematice. Další oběť domácího násilí (oběť č. 2) kritizovala především práci jednotlivých institucí, obzvláště Policie ČR a soudu: „Podle mý zkušenosti tahle pomoc dostatečná není, protože jsem se setkala často s urážkama a obviňováním a ani ty zákony nejsou dotažený. Když jsem se po dlouhý době obrátila na Policii, aby mi pomohli, nakonec jsem byla já za tu špatnou a ne můj manžel. Bylo to, jak když si vymejšlím a nakonec ze mě u soudu udělali blázna.“ Další otázky směřovaly především ke zhodnocení informovanosti o zákoně č. 135/2006 Sb. na ochranu před domácím násilím, jehoţ součástí je právě institut vykázání. Dále také na moţná pozitiva a negativa tohoto institutu a jeho účinnost v praxi. Nejprve bych se ráda zaměřila na názory a zkušenosti odborníků. Na otázku, zda se domnívají, ţe se od zavedení zákona o ochraně před domácím násilím situace obětí zlepšila, odpovídají téměř všichni kladně.
68
Sociální pracovnice z Hradce Králové komentuje tento zákon takto: „Jak už jsem zmínila, zavedení zákona č. 135/2006 Sb. bylo určitě dobrým krokem. Je to určitej zásah do soukromý sféry, což bejvá v případech domácího násilí fakt potřebný. Mezi lidma totiž často panuje mýtus, že domácí násilí je jen nějakym „italským manželstvím“ a společnost nemá právo nijak zasáhnout.“ Dále však tato odbornice zmiňuje, ţe tento zákon má i určitá úskalí. Umoţňuje totiţ vykázat pachatele domácího násilí pouze na deset dní. O prodlouţení této doby musí poţádat uţ samotná oběť, která to však bohuţel často neučiní a násilný cyklus se opakuje. Na druhou stranu, i kdyţ oběť o prodlouţení doby vykázání poţádá, nemusí jí být však vyhověno. Případ je totiţ dále prošetřován u soudu a bývá často velice obtíţné předloţit pádné důkazy, které by pachatele usvědčily. Vyšetřovatelé Policie ČR a operativec SKPV Policie ČR hodnotili tento zákon, především institut vykázání, velice kladně. Někteří odborníci, mezi které patřila sociální pracovnice v Jičíně, pracovník Probační a mediační sluţby v Jičíně a psycholoţka, se v rámci své praxe s tímto zákonem doposud nesetkali, tudíţ nemohli tento zákon blíţe komentovat. Na otázku, zda mají příslušníci Policie ČR dostatečnou kvalifikaci k tomu rozpoznat, zda se opravdu jedná o domácí násilí, odpovídala pouze sociální pracovnice z Hradce Králové a příslušníci Policie ČR. Zbytek respondentů nemá s institutem vykázání ţádné zkušenosti, tudíţ se necítili kompetentní toto posuzovat. Podle názoru sociální pracovnice bývá rozhodování, zda se jedná o domácí násilí či ne, jednoduší pro policisty, kteří pracují ve větších městech, s případy domácího násilí se tudíţ setkávají častěji a prochází také větším počtem školení. Podle jejího názoru posouzení trestného činu dále závisí na individualitě policisty a jeho postoji k domácímu násilí jako takovému.
69
Příslušníci Policie ČR se domnívají, ţe informovanost policistů je dostatečná. Vyšetřovatelka Policie ČR č. 1 vypověděla: „Kvalifikace policistů je podle mého názoru celkem dostatečná, já tam vidím trošičku jiný problém. Ženy jsou totiž ve chvíli, kdy domácí násilí oznamují, plné emocí z aktuálního útoku, prostě toho, k čemu tam došlo a může se pak někdy stát, že jsou jejich informace trošku zkreslené, zveličené a podobně.“ Podle výpovědi této vyšetřovatelky se můţe stát, ţe situaci příslušník Policie ČR posoudí jako domácí násilí, později se však postupným vyšetřováním prokáţe, ţe tomu tak nebylo. Nemyslí si však, ţe by se jednalo o špatné posouzení případu ze strany zasahujícího stráţníka, jelikoţ se daná situace můţe mnohdy jevit skutečně jako domácí násilí. Tato vyšetřovatelka dále zmiňuje, ţe začínající policisté mají moţnost v případě nejistoty kontaktovat svého nadřízeného či kolegu, který má více zkušeností a je tudíţ schopen kompetentněji situaci posoudit. Následující otázka, jeţ byla poloţena odborníkům, se týkala moţného zneuţití institutu vykázání. Všichni odborníci odpověděli, ţe by tento institut zneuţit mohl být, v praxi se s tím však nikdo z dotazovaných doposud nesetkal. Příslušníci Policie ČR, kteří mají s institutem vykázání více zkušeností, všichni zmínili zneuţívání domácího násilí ţenami, které občas svoje domácí hádky zveličí natolik, ţe případ zprvu vypadá, ţe se opravdu jedná o domácí násilí. Vyšetřovatelka Policie ČR na otázku odpovídá takto: „No, vyloženě, že by někdo někoho křivě obvinil, že ho nějak doma týral nebo podobně, tak to snad ani ne, ale v jednom případě co jsem měla, by se dalo říct, že to bylo takové trošku nadsazené, jo, že samozřejmě nějaké roztržky tam doma byly, ale ta paní to trošku víc zveličila a popisovala to tak, (…) právě, že si člověk říkal, ta to má někde vyčtený. A pak se ukázalo u soudu, že to je hodně, hodně nadnesený.“ Někdy se také stává, ţe ţena obviní svého partnera z páchání domácího násilí za účelem získání dětí během rozvodového řízení. Tento případ
70
komentuje operativec SKPV Policie ČR „Se zneužitím institutu vykázání jsem se zatím nesetkal, ale domácí násilí samo o sobě bývá zneužíváno, když se třeba chtějí manželé rozvést a manželka chce získat děti, tak si vymyslí, že jí manžel napadal. S tím jsem se už setkal. Nejdřív to vypadalo jako fakt, ale postupným šetřením jsme zjistili, že to je jenom takovej vypočítavej tah k získání dětí.“ Poslední otázka vztahující se k institutu vykázání se týkala spolupráce Policie ČR s intervenčními centry. Odborníci byli dotazováni, zda tato spolupráce funguje a co by se dalo dále případně zkvalitnit. Na tuto otázku odpověděli pouze policejní vyšetřovatelky, operativec SKPV Policie ČR a sociální pracovnice z Hradce Králové. Podle jejich názoru funguje tato spolupráce bez jakýchkoli problémů. „Myslím si, že to funguje dobře. Kdykoli potřebujeme nějakou zprávu, tak nám ji podají, a ba naopak, když jim tam někdo přijde, tak je upozorněn na tu možnost, že by to měl ohlásit, ale oni nikoho nenutí, protože samozřejmě v tom intervenčním centru se pořád těm lidem nechává ta jejich volná vůle, jak moc to chtějí řešit a přes ty úřady a hlavně to trestní řízení tady u nás.“ (vyšetřovatelka Policie ČR č. 2) Co se týká institutu vykázání, zasahující policisté podle názoru odborníků vţdy dodrţují stanovenou lhůtu 24 hodin, během kterých musí nahlásit uvalení tohoto institutu intervenčnímu centru, jenţ kontaktuje oběť domácího násilí a nabídne jí pomoc. Sociální pracovnice z Hradce Králové upozorňuje na jiný problém. Pokud není institut vykázání uvalen, policisté domácí násilí často intervenčním centrům případ dále nehlásí a je tím pomoc obětem bohuţel dále znemoţněna. Dle názoru této odbornice by kontaktování intervenčních center mělo následovat po kaţdém zásahu u případu domácího násilí, jelikoţ zásah zvenčí je často jediným impulzem k tomu, aby oběť začala svoji situaci řešit a odpoutala se od svého násilnického partnera.
71
Druhou skupinu respondentů tvořily oběti domácího násilí. Během výzkumného šetření se mi podařilo zkontaktovat čtyři oběti domácího násilí - 3 ţeny a jednoho muţe. Mým cílem bylo zjistit, zda jsou tito respondenti dostatečně informovaní o institutu vykázání, jaká pozitiva a negativa podle jejich názoru tento institut můţe přinášet a zda některá z obětí má s tímto institutem osobní zkušenost. Pokud ano, jakého charakteru tato zkušenost je a co by se případně dalo v rámci institutu vykázání dále zkvalitnit. Na otázku, týkající se znalosti zákona č. 135/2006 Sb. na ochranu před domácím
násilím,
především
institutu
vykázání,
odpověděli
všichni
respondenti kladně. Bez potíţí dokázali tento institut definovat a jeho zavedení hodnotili velice pozitivně. „No, o tomhle zákoně jsem slyšel a myslím si, že to je určitě dobrá věc. Je to o tom, že můžou toho pachatele na určitej čas vykázat z toho obydlí, kde oba žijou, čímž se dá konečně najevo i to, kdo je ten špatnej. Ta oběť má konečně klid a může se v klidu, bez nátlaku rozhodnout, co dál. Jo, myslím, že je to dobrej nápad.“ (oběť domácího násilí č. 3) Téměř všichni respondenti zmiňovali zvláště pozitiva tohoto institutu. Moţné klady a zápory komentovala oběť domácího násilí č. 4 takto: „Myslím si, že tento zákon má především pozitiva. Pachatel domácího násilí musí opustit obydlí, oběť má dostatek času promyslet si, jak se svým životem naloží v budoucnu a také i ta společnost najednou vidí, že domácí násilí je něco trestuhodnýho (…) a i ta pozice oběti je trošku jinde.“ Určité rezervy tohoto institutu uvedla pouze oběť domácího násilí č. 2. Tato respondentka jako jediná měla s institutem vykázání osobní zkušenost, tudíţ odpovídala na tuto otázku na základě těchto svých zkušeností. „Já na tom negativa ani moc nevidím, ale myslím, že to není moc domyšlený. (…) Deset dnů je stejně krátká doba, a pokud ten pachatel ten institut poruší, tak za to nakonec dostane stejně jenom podmínku, ale není to pro něj nějaká velká hrozba. Je dobrý, že se ten chlap
72
vzdálí aspoň na chvíli z domu a ta oběť si může v klidu promyslet, co bude dál. Je to určitě dobrá věc, ale měli by to ještě nějak dodělat.“ Jak jsem jiţ zmínila, pouze jedna z dotazovaných obětí domácího násilí měla s institutem vykázání osobní zkušenost. Tato respondentka (oběť domácího násilí č. 2) ve své výpovědi zmiňuje především nedostatky tohoto institutu. „Já jsem bydlela s mým manželem, dětmi a jeho mámou a tátou ve společnym domě. I když mu policajti nařídili, aby opustil dům, on se stejně za den vrátil a jeho táta ho pustil domů. Řekli mi, že když zavolám, policajty, tak řeknou, že jsem ho pustila domů já a budu stíhaná já, proto jsem nic na Policii neoznamovala a po tom, co se zjistilo, že porušil ten institut jsem byla za tu špatnou já, protože já jsem ho pustila, takže jsem já udělala přestupek, (...), to ale nebyla vůbec žádná pravda. Takže tenhle institut byl tedy na něj sice na uvalenej, ale na druhou stranu on ho stejně porušil, takže mi to stejně moc nepomohlo.“ Zákon č. 135/2006 Sb. na ochranu před domácím násilím udává, ţe za porušení zákonem dané lhůty 10-ti dnů hrozí postih nejenom pachateli domácího násilí, ale i oběti samotné. Dalo by se říci, ţe tento zákon chrání mnohdy oběť i proti její vůli. Oběť totiţ nemá moţnost vzít agresivního partnera během této doby a zpět a je nepřímo nucena zamyslet se během těchto deseti dní nad tím, jak se svým ţivotem dále naloţí. Pokud tedy manţela oběti domácího násilí č. 2 pustili do domu jeho rodiče a hrozili jí tím, ţe pokud přivolá Policii ČR, vypovědí, ţe pachatele do domu pustila ona, je pochopitelné, ţe měla tato respondentka strach. Na druhou stranu by příslušníci Policie ČR určitě vzali v potaz to, ţe pokud by skutečně oběť umoţnila pachateli vstoupit do domu, nehlásila by toto porušení institutu vykázání ihned na Policii. Dále tato oběť uvádí, ţe je doba deseti dní příliš krátká. S tímto jejím tvrzením nelze jinak, neţ nesouhlasit. Je však důleţité zmínit, ţe tato doba lze
73
dále prodlouţit aţ na rok. O toto prodlouţení však musí poţádat sama oběť a rozhoduje se o něm u soudu, kde je nutno předloţit pádné důkazy, coţ bývá často obtíţné. Další otázka byla pokládána nejenom obětem domácího násilí, ale také odborníkům. Tento dotaz směřoval ke zjištění, zda je informovanost veřejnosti o problematice domácího násilí dostatečná. Šest ze sedmi respondentů je toho názoru, ţe je buď informovanost společnosti celkem dostatečná a ţe se během posledních let opravdu značně zlepšila. Pouze sociální pracovnice z Jičína si myslí, ţe v oblasti domácího násilí základní osvěta stále chybí. Naopak příslušníci Policie ČR se domnívají, ţe má veřejnost o fenoménu domácího násilí informací skutečně dostatek. Pokud oběti chtějí svoji situaci řešit, není příliš obtíţné vyhledat potřebné informace. Policejní vyšetřovatelky dokonce zmínily aţ přílišnou informovanost veřejnosti. „Prostě ta informovanost (…) na jednu stranu je tam prostě až přeinformovanost a na druhou stranu někdy ti, kterejch se to skutečně týká, často neví, co dělat a často je překvapíte s tím, co mají všechno za možnosti a za práva. Myslím si, že když ale člověk chce, může si velmi snadno najít informace, ať už je to na internetu, o domácím násilí se běžně mluví i v rádiu, v televizi a kdo chce, tak si ty informace prostě najde. Pokud ale nemá zájem, tak je těch informací prostě málo.“ (vyšetřovatelka Policie ČR č. 1) Podle názoru psycholoţky, pracovníka probační a mediační sluţby a sociální pracovnice z Hradce Králové se informovanost veřejnosti o problematice domácího násilí během posledních let značně zkvalitnila, tudíţ se i postoj společnosti k obětem domácího násilí změnil. „Myslím, že propagace problematiky domácího násilí je čím dál víc. S různejma letákama se můžete setkat na různejchch místech: na úřadech, v čekárnách u lékařů, v časopisech, na internetu atd. (…) Lidi se proto z různejch zdrojů dozvídaj, že domácí násilí prostě je, a že pokud se v nějaký takový situaci ocitnou, není to nic, za co by se
74
měli stydět. (…) Dá se říct, že hlavně prostřednictvím médií se lidi dozvídaj, že domácí násilí nejsou jen nějaký občasný hádky, ale fakt vážná věc, která může mít kolikrát i katastrofální důsledky. (pauza) Proto dost lidí přestává bejt lhostejný a snažej se, ať už zavoláním Policie ČR nějakejma jinejma krokama tý oběti nějak pomoct.“ Na rozdíl od odborníků, odpovědi obětí domácího násilí se na tuto otázku značně lišily. Dá se říci, ţe kaţdý z těchto respondentů se setkal u veřejnosti s odlišnou reakcí, tudíţ jsou jejich názory skutečně různorodé. Respondentka č. 4, jeţ byla obětí domácího násilí jiţ před šestnácti lety, současnou situaci komentuje takto: „Podle mého názoru se pohled široké veřejnosti na problematiku domácího násilí během posledních let dost změnil. V době, kdy kdy jsem já sama byla obětí domácího násilí na mě přátelé a příbuzní pohlíželi spíše jako na citlivku, která všechno zveličuje a možná si ty rány i zaslouží. (...) Můj muž byl váženým právníkem, byl velice galantní, příjemný, otevřený člověk a na jednu stranu jsem i chápala, že si ho nikdo nedokáže představit v roli člověka, který bije svoji ženu. Myslím, že v současný době je veřejnost daleko víc informovaná o tom, jak domácí násilí vypadá, a že i člověk, který může působit mile na veřejnosti, se může chovat úplně jinak v soukromí.“ S názorem, ţe se přístup veřejnosti k obětem domácího násilí se během posledních let změnil, se ztotoţňuje i oběť domácího násilí č. 3. Zmiňuje však jiný problém a tím jsou genderové rozdíly mezi oběťmi. „Tak jak jsem říkal na začátku, společnost o domácím násilí ví, ale v roli oběti si všichni představěj ženskou. Prostě to je ve společnosti už takhle vžitý. Ženy jsou křehké, jemné, zranitelné a správnej chlap by měl bejt tvrďák, kterej by na sebe nenechal přece sáhnout, natož od ženský. Ty lidi ale neviděj to pozadí...“ Tento respondent se domnívá, ţe společnost není dostatečně informovaná o tom, ţe obětí domácího násilí se můţe stát i muţ. Během studia odborné literatury jsem
75
se často setkávala s tím, ţe autoři adresovali knihu především ţenám. Tento krok vysvětlovali tím, ţe procento muţů, kteří se stali oběťmi domácího násilí je podle odborných studií a výzkumů zanedbatelné, tudíţ pojem oběť zaměňovali často se slovem ţena a v roli agresora popisovali vţdy muţe. Domnívám se však, ţe podíl muţů, kteří se stali oběťmi domácího násilí, je daleko vyšší. Tito muţi se však bojí o svém problému hovořit, jelikoţ vědí, ţe by tento fakt veřejnost nepřijala a dostalo by se jim pouze výsměchu. Jak zmiňuje respondent č. 3 ve své výpovědi, ve společnosti jsou stále zakořeněny určité stereotypy a je nelehké přijmout, ţe se i muţ můţe stát obětí domácího násilí. Oběti č. 1 a 2 se shodly na tom, ţe společnost stále není o problematice domácího násilí dostatečně informovaná a obě zmínily, ţe u své rodiny a přátel nezískaly tolik potřebnou pomoc a podporu. Je však potřebné zdůraznit, ţe obě tyto respondentky během svých výpovědí uvedly, ţe se stýkaly především s přáteli a rodinou svého manţela, tudíţ je jasně patrné, ţe se od těchto lidí mohli dočkat pomoci jen velice obtíţně. Podle mého názoru, i kdyby byla osvěta veřejnosti o problematice domácího násilí sebevětší, rodiče by se stále zastali svého syna a kamarádi v hospodě svého kamaráda. Poslední otázka se zaměřovala na případnou moţnost zkvalitnění pomoci obětem domácího násilí. Tento dotaz byl adresovaný samotným obětem domácího násilí. Respondentky, pobývající v azylovém domě ve Stráţi nad Nisou, obě zmínili potřebu delšího pobytu v azylových domech. V současné době je moţnost vyuţití sluţeb tohoto azylového domu omezena pouze na rok. Po uplynutí této doby musí oběť se svými dětmi toto zařízení opustit a mnoho z obětí, které se nemají kam uchýlit, se bohuţel vrací ke svým agresivním partnerům. Oběť domácího násilí č. 2 dále zmiňuje potřebu dopracování a zkvalitnění institutu vykázání takovým způsobem, aby zákonem daná lhůta 10- ti dnů byla na základě ţádosti oběti automaticky prodlouţena, a
76
aby byl pachatel domácího násilí při porušení zákazu vstupu do společného obydlí skutečně potrestán. Oběť domácího násilí č. 3 zmiňuje také potřebu informovat veřejnost o tom, ţe se obětí domácího násilí nestávají pouze ţeny. „Myslím, že by fakt dost pomohlo, kdyby si obyčejný lidi uvědomili, že i chlap může bejt, ať už psychicky nebo fyzicky týranej. Nějaká, třeba i mediální propagace by třeba pomohla, já nevím. Prostě, myslím si, že zásadní problém je v tom, že existuje určitě hodně chlapů v podobný situaci, jako ve který jsem byl já, ale maj strach to někde hlásit, to je ten problém.“ Na otázku, jak by se případně dala zkvalitnit pomoc obětem domácího násilí, nepřímo odpověděli i samotní odborníci. Většina z nich se shodla na tom, ţe v rámci pomoci obětem domácího násilí stále chybí pomoc psychologická. Tuto potřebu nezmiňuje pouze psycholoţka, ale i policejní vyšetřovatelky. Tito odborníci dále zmiňují, ţe tuto psychologickou pomoc potřebují nejenom oběti, ale i pachatelé domácího násilí. Sociální pracovnice z Jičína se domnívá, ţe i osvěta veřejnosti o problematice domácího násilí je stále nedostatečná. Co se týká institutu vykázání, neuvedli odborníci, kteří se s jeho uvalením v praxi setkávají, téměř ţádné problémy. Pouze policejní vyšetřovatelka č. 2 zmínila potřebu dalšího vzdělávání policistů, především v oblasti klasifikace domácího násilí, na jehoţ základě je uvalen institut vykázání. Sociální pracovnice z Hradce Králové nicméně zmiňuje problém, který nastává, pokud se oběti rozhodnou o prodlouţení institutu vykázání poţádat. „Pokud o prodloužení nakonec požádaj, jsou často i problémy taky na soudech.(...) Bejvá totiž celkem těžký předložit pádný důkazy. (…) Domácí násilí se nejčastějc projevujou hlavně tím psychickým týráním, který se bohužel špatně dokazuje. Když je ta oběť týrána i fyzicky, stejně často chybí potřebná
77
dokumentace, protože ty ženský většinou styděj, to napadení nehlásej a ty svý zranění fakt dobře maskujou.“ Během výzkumného šetření jsem zaznamenala také značné rozdíly v informovanosti odborníků o domácím násilí, především o institutu vykázání. V krajských městech, jako je Liberec a Hradec Králové, se profesionálům, kteří se problematikou domácího násilí zabývají, nabízí daleko větší moţnost školení a jiných vzdělávacích akcí. Dále ţije v těchto městech také o mnoho více obyvatel, tudíţ i výskyt domácího násilí je zde mnohem vyšší. I přes tento fakt mě celkem překvapilo, ţe odborníci pracující v Jičíně, ve městě téměř se 17 000 obyvateli, nejsou o institutu vykázání téměř vůbec informováni. Jak mi sdělila sociální pracovnice, vedoucí úseku sociálně právní ochrany dětí v Jičíně, podle jejich zkušeností Policie v Jičíně institut vykázání nevyuţívá. Podle mého názoru není institut vykázání v tomto městě vyuţíván díky jiţ zmíněnému nedostatku informací a potřebného proškolení o této moţnosti.
78
Závěr Tato diplomová práce vznikla ze snahy hlouběji proniknout do problematiky domácího násilí, seznámit se s teorií týkající se tohoto fenoménu a zaměřit se především na dostupnost a kvalitu odborné pomoci, jeţ se obětem domácího násilí v ČR dostává. Mým cílem bylo také analyzovat zákon č. 135/2006 Sb. na ochranu před domácím násilím, jehoţ součástí je institut vykázání a prozkoumat, zda se od zavedení tohoto institutu situace obětí skutečně zlepšila a jaká moţná pozitiva a negativa tento institut přináší. Dále jsem se pokusila zjistit, co je třeba v oblasti pomoci obětem domácího násilí dále zlepšit a kam by tato pomoc měla v budoucnu směřovat. Výzkumný vzorek tvořili nejenom odborníci pomáhající obětem domácího násilí, ale také oběti samotné. Je však nutno zdůraznit, ţe domácí násilí je velice traumatickou zkušeností, o které je nelehké mluvit, tudíţ kontaktovat tyto respondenty nebylo vůbec jednoduché. I přes prvotní obtíţe se mi nakonec podařilo nalézt čtyři oběti domácího násilí, které byly ochotné se mnou učinit rozhovor a jejichţ výpovědi výrazně přispěly k vyvození závěrů. Hlavní přínos této práce spatřuji v obsahu empirické části, především v analýze výpovědí respondentů. Díky výzkumnému šetření jsem měla moţnost porovnat teorii publikovanou v odborné literatuře se skutečnou praxí. Otázky pokládané respondentům směřovaly především k objasnění účinnosti institutu vykázání. Zavedení moţnosti uvalení tohoto institutu oceňovali nejenom odborníci, ale zvláště oběti domácího násilí. Dozvěděla jsem se, ţe interdisciplinární spolupráce mezi jednotlivými institucemi opravdu funguje bez problémů a institut vykázání plní svoji funkci tak, jak má. Na druhou stranu má tento institut i jisté rezervy. Někteří odborníci a zvláště oběť, jeţ měla s tímto institutem osobní zkušenost, upozorňovala na obtíţnost prodlouţení institutu vykázání a dále uvedla také nedostatečný postih pachatele při porušení zákazu vstupu do společného obydlí.
79
Co se týče nedostatků v oblasti pomoci obětem domácího násilí, zmiňovali odborníci především nevyhovující psychologickou pomoc nejenom pro oběti, ale také pachatele domácího násilí. Někteří z těchto odborníků společně s oběťmi upozorňovali také na nedostatečnou informovanost veřejnosti o problematice domácího násilí. Jedna z obětí upozornila na fakt, ţe i muţi se stávají oběťmi domácího násilí, o čemţ se bohuţel zřídka zmiňují nejenom média, ale i odborná literatura. Během výzkumného šetření jsem dále zjistila, ţe informovanost odborníků pracujících v Liberci je daleko vyšší, neţ u odborníků pracujících v Jičíně, kde není institut vykázání téměř vůbec vyuţíván. Je proto důleţité uvědomit si, ţe pouhé zavedení legislativních opatření neznamená, ţe se situace obětí skutečně zlepší. Pokud nebudou příslušníci Policie ČR, kteří o uvalení institutu vykázání mohou rozhodnout, dostatečně proškoleni a informováni, bude účinnost zákona č. 135/2006 Sb. nadále neefektivní. Na základě výzkumného šetření jsem dospěla k závěru, ţe během posledních let se problematice domácího násilí věnuje opravdu více pozornosti, neţ tomu bylo před lety. Vzniklo mnoho institucí, které se věnují práci s oběťmi domácího násilí a snaţí se jim pomoci v jejich nelehké ţivotní situaci. I přes mnohé snahy o zkvalitnění pomoci obětem domácího násilí, existuje v této intervenci stále mnoho rezerv. Oběť domácího násilí bývá často mylně ztotoţňována se ţenou a představa, ţe by se touto obětí mohl stát muţ, je pro veřejnost stále těţko pochopitelná. Mnoho muţů se proto stydí obrátit na pomoc odborníků i svých blízkých a jsou nuceni řešit svoji situaci sami. Také psychologická pomoc není
jistě zcela dostatečná.
Mnoho
policistů,
zasahujících u případů domácího násilí, není kvalitně proškoleno, tudíţ nejsou schopni obětem nabídnout adekvátní psychologickou pomoc. Dále i jiţ zmíněné legislativní opatření v podobě zákona č.135/2006 Sb. na ochranu před domácím násilím, jeţ zasahuje do soukromé sféry a pokouší se usnadnit pozici
80
oběti, skrývá jisté rezervy. Lhůta deseti dnů, po které je agresor nucen opustit společné obydlí je poměrně krátká a o prodlouţení institutu vykázání jiţ rozhoduje soud, kde je nutno předloţit pádné důkazy, coţ bývá zpravidla velice obtíţné. Podle mého názoru úplného odstranění všech nedostatků nelze nikdy dosáhnout, je však nutné fenomén domácího násilí neopomíjet a snaţit se moţnosti prevence a krizové i dlouhodobé intervence v práci s oběťmi domácího násilí neustále zlepšovat.
81
Použité zdroje
BUSKOTTE, Andrea. Z pekla ven: ţena v domácím násilí. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2008. s. 176. ISBN 978-80-251-1786-6.
CONWAY, Helen L. Domácí násilí: příručka pro současné i potenciální oběti se zákonem č. 135/2006 Sb. platným od 1. ledna 2007. 1. vyd. Praha: Albatros, 2007. s. 158. ISBN 978-80-00-01550-7.
CRESWELL, John W. Qualitative inquiry and research design: choosing among five traditions. Thousand Oaks : SAGE Publications, 1998. ISBN 0-7619-0144-2.
ČÍRTKOVÁ, L. Psychické týrání partnera aneb Domácí násilí beze stop. Právo a rodina, 2007, č. 6, s. 1 an.
ČÍRTKOVÁ, Ludmila - MACHÁČKOVÁ, Radka - VITOUŠOVÁ, Markéta. Domácí násilí - přístup k řešení problému ve vybraných evropských zemích: studie. [Praha] : Bílý kruh bezpečí, 2002. ISBN 8086284-19-0.
ČÍRTKOVÁ, Ludmila - VITOUŠOVÁ, Petra. Pomoc obětem (a svědkům) trestných činů: příručka pro pomáhající profese. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. s. 143. ISBN 978-80-247-2014-2.
Domácí násilí - násilí na muţích a seniorech. Vyd. 1. Praha: Triton, 2006. s. 108. ISBN 80-7254-914-6.
HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. s. 407. ISBN 80-7367-040-2 (váz.).
JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. Vyd. 2. Praha: Portál, 2007. s. 285. ISBN 978-80-7367-269-0.
Metodický rámec interdisciplinární spolupráce na místní úrovni při řešení případů domácího násilí. V Praze: Bílý kruh bezpečí, 2007. s. 54. ISBN 978-80-239-9449-0.
Stop traumatickým vzpomínkám: jak zvládnout posttraumatickou stresovou poruchu. Praha: Portál, 2003. s. 178. ISBN 80-7178-811-2.
82
STRAUSS, Anselm - CORBIN, Juliet. Základy kvalitativního výzkumu: postupy a techniky metody zakotvené teorie. Vyd. 1. Boskovice: Albert; Brno: Sdruţení Podané ruce, 1999. s. 196. ISBN 8085834-60-X.
VARGOVÁ, Branislava - POKORNÁ, Dana - TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí. Praha: Linde, 2008. s. 159. ISBN 978-80-86131-76-4.
VIZINOVÁ, Daniela - PREISS, Marek. Psychické trauma a jeho terapie (PTSD) : psychologická pomoc obětem válek a katastrof. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999. s. 158. ISBN 80-7178-284-X.
VOŇKOVÁ, Jiřina - HUŇKOVÁ, Markéta. Domácí násilí v českém právu z pohledu ţen. Praha: ProFem, 2004. s. 194. ISBN 80-239-206-1.
VOŇKOVÁ, Jiřina - MACHÁČKOVÁ, Radka. Domácí násilí : právní minimum pro lékaře. Praha: ProFem, 2003. s. 49. ISBN 80-239-2105-3.
Elektronické zdroje
Acorus, občanské sdružení [online]. 2009 Spolupracující organizace. Dostupné .
Bílý kruh bezpečí [online]. 1.11.2009 [cit. 2010-03-13]. Intervenční centra. Dostupné z WWW: <domacinasili.cz/cz/redakce/intervencnicentra/intervencni-centra-informace-jake-sluzby-poskytuji-anabizi/r89>
Craven, Z. 2003. [cit. 2010-03-11] Battered Woman Syndrome. Australian Domestic and Family Violence Clearinghouse.http://www.austdvclearinghouse.unsw.edu./topics_pdf>.
Domacinasili.cz [online]. 2007 [cit. 2010-03-03]. Domácí násilí. Dostupné z WWW: <domacinasili.cz/cz/redakce/domaci-nasili/r69>.
[cit.
2010-03-13]. z WWW:
83
Domacinasili.cz [online]. 2009 [cit. 2010-03-31]. Přehled hlavních změn v nové právní úpravě institutu vykázání. Dostupné z WWW: .
Donalinka.cz [online]. 2007 [cit. 2010-03-31]. Metoda SARA DN. Dostupné z WWW: .
DONA linka [online]. 2007 [cit. 2010-03-06]. Pomoc osobám ohroţeným domácím násilím. Dostupné z WWW: <donalinka.cz/redaction.php?action=showRedaction&id_categoryNode =348>.
Dutton, D. G. 1996. [cit. 2010-03-10]Critique of the „Battered Woman“ Syndrome Model. In: VAWnet: The National Online Resource Center on Violence Against Women. Harrisburg, PA: VAWnet: The National Resource Center on Domestic Violence/Pennsylvania Coalition Against DomesticViolence.http://www.new.vawnet.org/Assoc_Files_VAWnet/A R_bws.pdf
Help 24 [online]. 2005 [cit. 2010-03-16]. Oběti domácího násilí. Dostupné z WWW: .
Koordona.cz [online]. 2007 [cit. 2010-03-19]. Specifika domácího násilí. Dostupné z WWW: .
Muklasterec.cz [online]. 2007 [cit. 2010-04-15]. SARA DN Katalog otázek. Dostupné z WWW: .
Oblastní charita Znojmo [online]. 2009 [cit. 2010-03-05]. Poradna pro oběti domácího násilí Tereza. Dostupné z WWW: .
Socialnipece.brno.cz [online]. 2009 [cit. 2010-03-05]. Poradenské sluţby. Dostupné z WWW: .
84
O.s.Magdalenium [online]. 2010 [cit. 2010-03-03]. Znaky a druhy domácího násilí. Dostupné z WWW: .
Policie.cz [online]. 2007 [cit. 2010-03-26]. Tři pilíře pro realizaci pomoci obětem DN. Dostupné z WWW: <www.policie.cz/soubor/galerie-soubory-tri-pilire.aspx>.
Rosa-os.cz [online]. 2008 [cit. 2010-03-03]. Co je domácí násilí. Dostupné z WWW: .
Rosa-os.cz [online]. 2008 [cit. 2010-03-13]. ROSA- Kdo jsme. Dostupné z WWW: .
Rosa-os.cz [online]. 2007 [cit. 2010-03-18]. Legislativa v ČR. Dostupné z WWW: rosa-os.cz/domaci-nasili/legislativa-v-cr/>.
Rosa-os.cz [online]. 2008 [cit. 2010-03-19]. Mýty o domácím násilí. Dostupné z WWW: .
Spondea.cz [online]. 2007 [cit. 2010-04-02]. Bezpečnostní plán pro osoby ohroţené domácím násilím. Dostupné z WWW: .
Wikipedie Otevřená encyklopedie [online]. 25.9.2009 [cit. 2010-03-14]. Stockholmský syndrom. Dostupné z WWW: .
85
Přílohy
Seznam příloh Příloha č. 1 - Otázky pokládané odborníkům Příloha č. 2 - Otázky pokládané obětem domácího násilí Příloha č. 3 - Přepisy výpovědí odborníků
Příloha č. 1 - Otázky pokládané odborníkům
1. Myslíte si, ţe je pomoc obětem domácího násilí v ČR dostatečná? 2. Domníváte se, ţe se od zavedení zákona o ochraně před domácím násilí situace obětí zlepšila? Pokud ano, jak? 3. Myslíte si, ţe mají příslušníci Policie ČR dostatečnou kvalifikaci k tomu rozpoznat, zda se opravdu jedná o domácí násilí? 4. Můţe být institut vykázání zneuţit? Setkal/a jste se jiţ s případem jeho zneuţití? 5. Jak hodnotíte spolupráci Policie ČR s intervenčními centry? 6. Domníváte se, ţe je veřejnost dostatečně informovaná o problematice domácího násilí?
86
Příloha č. 2 - Otázky pokládané obětem domácího násilí
1. Myslíte si, ţe je pomoc obětem domácího násilí v ČR dostatečná? 2. Slyšel/a jste o tom, ţe 1. 1. 2007 vešel v účinnost zákon o ochraně před domácím násilím, jehoţ součástí je institut vykázání? Víte, v čem tento institut spočívá? 3. Máte Vy sám/sama s tímto institutem nějaké osobní zkušenosti? Pokud ano, jaké? 4. Jaká pozitiva a negativa můţe podle Vašeho názoru institut vykázání přinášet? 5. Domníváte se, ţe je veřejnost dostatečně informovaná o problematice domácího násilí? 6. Jakým způsobem by se podle Vašeho názoru dala zkvalitnit pomoc obětem domácího násilí?
87
Příloha č. 3 - Přepisy výpovědí odborníků
Sociální pracovnice, odbor péče o dítě v Hradci Králové Pohlaví: ţena Věk: 29 let Datum rozhovoru: 26. 3. 2010 1. Myslím, ţe se situace obětí domácího násilí během posledních let celkem zlepšila. Vznikly instituce, které se věnují pomoci nejenom obětem domácího násilí, ale co pracujou třeba i s pachatelama- jako je např. ADRA. (…) Zkvalitnila se určitě i ta legislativní opatření. Vznikl zákon, kterej umoţňuje vykázat pachatele domácího násilí na 10 dní ze společnýho obydlí, (…) a to je určitě dobrej krok vpřed. Na druhou stranu ale, (…) i kdyţ je snaha v těch zákonech obětem domácího násilí pomáhat, je to trošku nedotaţený do praxe. 2. Jak uţ jsem zmínila, zavedení zákona č. 135/2006 Sb. bylo určitě dobrým krokem. Je to určitej zásah do soukromý sféry, coţ bejvá v případech domácího násilí fakt potřebný. Mezi lidma totiţ často panuje mýtus, ţe domácí násilí je jen nějakym „italským manţelstvím“ a společnost nemá právo nijak zasáhnout. No, (…) díky intervenci neziskovejch organizací si naštěstí naši milí zákonodárci uvědomili, ţe domácí násilí není jen nějakejma občasnejma hádkama, a ţe je potřeba ho prostě nějak řešit. Samotná oběť totiţ často nenajde odvahu a ani sílu svojí situaci nějak řešit. Tenhle zákon jí pomůţe dostat se alespoň na těch 10 dní z toho násilnýho vztahu, obrátit se na nějaký odborníky, uvědomit si svou pozici a prostě pokusit se svůj ţivot změnit. (…) Tenhle model ale dost často nefunguje. Oběti prostě nejsou schopný uznat, ţe chyba není na jejich straně a nedokáţou toho svýho násilnickýho partnera fakt opustit. I kdyţ můţou po uplynutí deseti dnů poţádat o prodlouţení toho
88
vykázání, hodně z nich to ale neudělá. (…) Často uvěří slibům a prostě nejsou schopný toho agresivního partnera vopustit a vezmou ho prostě zpátky. (pauza) Jako sociální pracovníci se pak snaţíme učinit na ně jistej tlak, alespoň skrz ty jejich děti. (…) Pokoušíme se jim ukázat, ţe domácím násilím netrpí jen samy, ale i děti, které přihlíţí všemu, co se doma děje. V některejch případech tahle intervence pomůţe, myslím, ţe spíš kvůli tomu, ţe se ty oběti bojej, ţe o ty děti přijdou. Pokud o prodlouţení nakonec poţádaj, jsou často i problémy taky na soudech.(...) Bejvá totiţ celkem těţký předloţit pádný důkazy. (…) Domácí násilí se nejčastějc projevujou hlavně tim psychickým týráním, který se bohuţel špatně dokazuje. Kdyţ je ta oběť týrána i fyzicky, stejně často chybí potřebná dokumentace, protoţe ty ţenský většinou styděj, to napadení nehlásej a ty svý zranění fakt dobře maskujou. 3. Jak který. Podle mýho názoru bývá situace lepší hlavně na větších obvodech, kde se policajti setkávaj s tim domácím násilím častějc, neţ na obvodech menších. (…) Dá se říct, ţe procházej i více školeníma. (…) Na druhou stranu menší města nejsou tak anonymní, ty policajti často znaj situaci v tý rodině a moţná se i víc snaţej. (…) Obecně se dá říct, ţe některý policajti přistupujou ke svý práci fakt zodpovědně a snaţej se to řešit co nejlíp, některý ale domácí násilí zlehčujou a neangaţujou se moc, nějak to řešit. Je jim to prostě jedno. 4. Myslím, ţe institut vykázání zneuţitej můţe bejt, ale s jeho zneuţitím jsem se za dobu svý praxe nesetkala. 5. Podle mýho názoru tahle spolupráce většinou funguje. Policie ČR musí hlásit uvalení istitutu vykázání do 24 hodin a právníci v intervenčních centrech si tuhle lhůtu celkem hlídaj. Kdyţ ale policajti jedou k případu domácího násilí a o vykázání nerozhodnou nikam to pak dost často dál nehlásí a my občas zjistíme, ţe Policie nahlásila domácí násilí aţ třeba po půl roce neustálejch výjezdů. 6. Myslím, ţe propagace problematiky domácího násilí je čím dál víc. S
89
různejma letákama se můţete setkat na různejchch místech: na úřadech, v čekárnách u lékařů, v časopisech, na internetu atd. (…) Lidi se proto z různejch zdrojů dozvídaj, ţe domácí násilí prostě je, a ţe pokud se v nějaký takový situaci ocitnou, není to nic, za co by se měli stydět. (…) Dá se říct, ţe hlavně prostřednictvím médií se lidi dozvídaj, ţe domácí násilí nejsou jen nějaký občasný hádky, ale fakt váţná věc, která můţe mít kolikrát i katastrofální důsledky. (pauza) Proto dost lidí přestává bejt lhostejný a snaţej se, ať uţ zavoláním Policie ČR nějakejma jinejma krokama tý oběti nějak pomoct.
Vyšetřovatel Policie ČR v Liberci č. 1
Pohlaví: ţena Věk: 32 let Datum rozhovoru: 12. 4. 2010
1. Co se týká pomoci obětem domácího násilí v ČR, tak se domnívám, ţe pro takové ty (…) běţné, takový ty ne nejhorší oběti, coţ jsou takové ty ţeny, které jsou hodně, hodně fyzicky týrané, tak pro ty si myslím, ţe je to dostatečný. Co se týká takovejch těch obětí, které vybočují z tý řady toho běţnýho, tak tam bych řekla, hlavně, co se týká tý psychologický pomoci, ţe to tam není zcela dostatečný. Vím, ţe existujou různý společnosti nebo neziskový organizace, který se timhletim zabejvaj, ale myslím si, ţe tam je hlavně důleţitá ta psychická podpora a ta moţná v týhle republice nefunguje tak, jak by měla. Moţná se mýlim, ale co vím, ţe jsem se setkala některejma ţenskejma, tak ani nevěděli kolikrát, ţe maj moţnost někam jít, na někoho se obrátit a nebylo to pro ně kolikrát nejjednodušší a kolikrát se domnívaly, ţe tu psychologickou
90
pomoc ani nepotřebují, ačkoli já se domnívám, ţe co se tohohle týče, pokud bude někdo, já nevím, dvacet let týrán, tak tu pomoc potřebuje. Jo, akorát ţe stejně jako si dlouho nedokázal uvědomit, jestli je týrán nebo není týrán, tak si potřebuje uvědomit to, ţe jakoby potřebuje psychologickou pomoc. 2. Popravdě řečeno nevím, kdy ten zákon byl přesně zaveden. (tazatel: „V roce 2007 vešel v účinnost.“) Já to dělám od roku zhruba 2004, kdy 1. 6. 2004 vešel v platnost paragraf Týrání osoby ţijící ve společně obydleném bytě nebo domě, teď uţ se to jmenuje trošičku jinak a takţe já bych řekla, ţe se situace obětí zas aţ tak moc nezměnila. Jediný, co se změnilo je to, ţe dříve to bylo tak, ţe vţdy musela odejít oběť. Teď uţ odchází vlastně ten pachatel díky tomu institutu vykázání. Takţe, v tomhletom se určitě ta situace obětí zlepšila, ale zas na druhou stranu si myslím, ţe spoustu z těch skutečných obětí toho nevyuţije, protoţe se bojí nějakýho jinýho, (…) prostě mají z toho útočníka obavy a stejně většinou ony, ty ţeny skončí v nějakém azylovém domě. Vím, ţe existují i případy domácího násilí na muţích, ale sama jsem se tím ve své praxi nesetkala, takţe říkám ony.(smích) 3. Takhle. Kvalifikace policistů je podle mého názoru celkem dostatečná, já tam vidím trošičku jiný problém. Ţeny jsou totiţ ve chvíli, kdy domácí násilí oznamují, plné emocí z aktuálního útoku, prostě toho, k čemu tam došlo a můţe se pak někdy stát, ţe jsou jejich informace trošku zkreslené, zveličené a podobně. Takţe se mi několikrát stalo, ţe prvotně ten výslech vypadal na nějaký těţký domácí násilí a ve finále, kdyţ se tak jako šetřilo postupně, tak se zjistilo, ţe je to spíš taková italskou domácnost. Ano, sice ţena dostává, ale často je napaden i ten chlap. Nebo ano, ţena dostane, ale aţ po tom, co dvě hodiny ječí na toho chlapa kvůli tomu, ţe by třeba v hospodě nebo já nevím, ţe se prostě někde zdrţel, třeba i v práci, tam prostě můţou být různý důvody. Samozřejmě prostě záleţí na tom, jestli to je zkušenější policista, který nastoupil třeba aspoň před pěti lety nebo jestli to je začínající policista, který za sebou nemá třeba ani základní odbornou přípravu nebo kterej je hned po tý
91
odborný přípravě a kterej se s těma případama ještě nesetkal. Tam je trošičku problém. Na druhou stranu mají všichni svoje velitele, nadřízené a pokud k něčemu takovýmu jedou a nemají dostatek zkušeností, měli by zavolat svému nadřízenému či někomu, o kom ví, ţe to zpracovává nebo někdy zpracovával a měl by se poradit. Myslim, ţe v tomhlectom by neměl být zas tak velkej problém. Někdy je sloţitější získávat takový ty informace z toho prostředí, co se týká té rodiny, protoţe se k tomu, ţe to oznáměj se ty ţeny dostanou aţ po strašně dlouhý době a ve chvíli, kdy se to rozhodnou oznámit, tak zjistíme, ţe nikdy nic neoznámily, ţe si nestěţovaly ani rodině a ve chvíli, kdy byly třeba zbitý, tak ani nevyhledaly lékařskou pomoc a pro jistotu, aby jejich vlastní rodina nic neřekla, tak nejeli třeba čtrnáct dní ani k rodině. V takových případech jsou důkazy téměř nulové a je velkej problém je získávat. (…) To uţ je pak na soudě, jestli to pak vezme nebo nevezme. 4. Zneuţít se dá všechno, samozřejmě. Jestli jsem se osobně setkala s případem zneuţití, (…) takhle, vím, ţe došlo k vykázání několika osob, kdy k tomu vykázání došlo přesně v takové situaci, kterou jsem před chvílí zmiňovala. Ta prvotní situace vypadala, ţe ten člověk uţ tam nemůţe bejt a ţe ti dva lidé spolu nedokáţou existovat na jednom místě a pak se zjistilo, ţe to nebylo zas aţ tak závaţný. Ale protoţe to funguje jako preventivní opatření, nikoliv jako opatření nějakého trestního charakteru, tak se domnívám, ţe v tu chvíli, kdy o tom ti policisté rozhodovali to bylo oprávněné a to, ţe se pak zjistilo, ţe to nebylo úplně aţ tak. (…) Ze strany Policie myslím, ţe nenastala chyba. To, ţe je to bylo hodnoceno trošku jinak, neţ to bylo ve skutečnosti, se určitě stát můţe, ale s tím, ţe by institut vykázání někdo vyuţil vyloţeně cíleně, jsem se ještě nesetkala. 5. Ve spolupráci Policie ČR s intervenčními centry nevidím vůbec ţádný problémy. Na začátku to fungovalo tak, ţe přišel někdo i na intervenční centrum a z intervenčního centra měli na mě třeba kontakt a fungovalo to tak, ţe odkázali oběť na mě či na někoho, kdo tuto problematiku přímo zpracovává.
92
Pak u nás bohuţel nastala velmi mizerná personální situace a tohlecto jsme bohuţel museli odbourat z toho důvodu, ţe se to nedalo prostě časově zvládat, být připraven prostě kdykoli, takţe teď intervenční centrum odkazuje oběti domácího násilí na běţný obvodní oddělení, ale jinak si myslím, ţe tam prostě není ţádnej problém. 6. Já mám někdy pocit, ţe je někdy aţ přeinformovaná, protoţe to, co občas tvrdí média, bývá často trošku zkreslené a ne úplně odpovídající realitě a (…) a někdy mám prostě pocit, ţe si ty ţenský přečtou nějakej manuál, co je to domácí násilí a pak říkají: „No, on mi dělá tohle a to vím, ţe je nějaký psychický týrání a on mi dělá tohlecto a to je fyzický týrání nebo mě sexuálně zneuţívá.“ Někdy z toho mám prostě pocit, ţe nemluvíte s osobou, která něco strašnýho proţila, ale s někým, kdo vypráví o někom jiným. Prostě ta informovanost (…) na jednu stranu je tam prostě aţ přeinformovanost a na druhou stranu někdy ti, kterejch se to skutečně týká často neví, co dělat a často je překvapíte s tím, co mají všechno za moţnosti a za práva. Myslím si, ţe kdyţ ale člověk chce, můţe si velmi snadno najít informace, ať uţ je to na internetu, o domácím násilí se běţně mluví i v rádiu, v televizi a kdo chce, tak si ty informace prostě najde. Pokud ale nemá zájem, tak je těch informací prostě málo.
93
Vyšetřovatel Policie ČR v Liberci č. 2
Pohlaví: ţena Věk: 30 let Datum rozhovoru: 26. 4. 2010
1. Tak uţ tahle první otázka je taková, (…) no, nevím, co na to odpovědět. Je to opravdu sloţitééé. (smích) (tazatelka: „Klidně hovorově.“) Jasný, kdyţ se budu snaţit na ten diktafon, tak to bude prostě o ničem. No, takhle. Myslím si, ţe se zákonodárci snaţí, aby to jako odpovídalo tomu, ţe jako ţijeme v právním státě, civilizovanym státě, takţe se snaţej ty zákony dostatečně upravovat, takţe já si myslim, ţe je. Teď je ale problém samozřejmě v tom, teď nevím, jestli tím nebudu odpovídat uţ na nějakou další otázku, ale ţe teda jsou osoby samostatný, někdo více či méně introvertní a podle toho pak s tou svou situací tak nějak nakládá, takţe kdo se bojí obrátit se s tou svojí situací na jednotlivé instituce, tak tomu není zas tolik pomoci. 2. Určitě uţ jenom tím, ţe se tím zákonodárci nějak zabývali, ţe ten zákon teda vytvořili, samozřejmě připomohly tomu také nějak média, rozhodně to bylo medializováno, takţe se to dostalo do povědomí lidí, takţe já si myslím, ţe ano, ţe se ta situace obětí určitě zlepšila. (tazatelka: „A jak třeba?) Zlepšilo se to právě tím, ţe právě díky té medializaci se dozvěděli, co by mohli dělat a jak se tím zabývat. Dokonce teď jsem si všimla, ţe v jednom seriálu, od novýho roku je ten stalking, takţe v tom seriálu ukazujou, jak to třeba můţe vypadat, kdyţ se ty ţeny s tím různě potýkají a třeba ne tou správnou cestou, kdyţ se prostě neobrátí na Policii a snaţí se to řešit tak, ţe tomu pachateli vycházejí vstříc. 3. No, tak, na tuhletu otázku nemůţu snad nějak ani odpovědět. Nemám s tím
94
zkušenost. (...) Asi, myslím, si, ţe v tomhletom by asi mohlo být děláno víc. Třeba, aby se dělala nějaká školení nebo tak nějak podobně, aby to jako policajti dokázali líp rozpoznávat. Jen doufám, ţe to není jen můj názor. Třeba nějaký školení jsou a já o nich nevím. To fakt nemůţu říct. 4. No, tak obecně samozřejmě na tuhle otázku musím odpovědět, ţe ano, ţe můţe být zneuţit, zvlášť právě kdyţ ty osoby, nebudu říkat ţeny, ale teda ty osoby pronásledované a tak podobně díky těm médiím mají ty zkušenosti, jak by teda měli, (…) co by měli dělat a jak by to mělo vypadat, takţe, vlastně díky tomu oni jsou schopni potom popsat nějaké rádoby skutečnosti, které třeba nebyly, ale oni vědí, ţe takhle by to mělo vypadat, kdyţ tam mělo být to domácí násilí, takţe takhle oni to popisují. Takţe potom to je uţ samozřejmě na těch úřadech, který se tím zabývají, aby rozpoznaly, jestli náhodou ta osoba teda to nemá spíš někde načtené, neţ ţe se jí to fakt stalo. (…) A ta druhá část tý otázky, jestli jsem se setkala s tím zneuţitím. No, vyloţeně, ţe by někdo někoho křivě obvinil, ţe ho nějak doma týral nebo podobně, tak to snad ani ne, ale v jednom případě co jsem měla, by se dalo říct, ţe to bylo takové trošku nadsazené, jo, ţe samozřejmě nějaké roztrţky tam doma byly, ale ta paní to trošku víc zveličila a popisovala to tak, (…) právě, ţe si člověk říkal, ta to má někde vyčtený. A pak se ukázalo u soudu, ţe to je hodně, hodně nadnesený. 5. Myslím si, ţe to funguje dobře. Kdykoli potřebujeme nějakou zprávu, tak nám ji podají, a ba naopak, kdyţ jim tam někdo přijde, tak je upozorněn na tu moţnost, ţe by to měl ohlásit, ale oni nikoho nenutí, protoţe samozřejmě v tom intervenčním centru se pořád těm lidem nechává ta jejich volná vůle, jak moc to chtějí řešit a přes ty úřady a hlavně to trestní řízení tady u nás. 6. Tak to uţ je částečně zodpovězeno. Jak jsem říkala na začátku, myslím si, ţe je společnost poměrně hodně informovaná. Kdo chce, tak si pomoc najde. V dnešní době si opravdu na internetu najdete cokoli a i lidé, kteří nemají přístup k internetu a tomuhle, (…) právě jak říkám, kdo je takovej prostší, tak kouká třeba na ty seriály a i tam se to snaţí dát, takţe ty lidé se k tomu dostanou.
95
Sociální pracovnice- vedoucí úseku sociálně právní ochrany dětí v Jičíně
Pohlaví: ţena Věk: 38 let Datum rozhovoru: 12. 5. 2010
1. Nedokáţu posoudit. Myslím si, ţe chybí základní osvěta v problematice domácího násilí. 2. Ve své profesi ani v soukromém ţivotě jsem změnu nezaznamenala. 3. Nevím. Nedokáţu posoudit. 4. Ve své praxi (2,5 roku) jsem se já ani ţádná z mých kolegyň s institutem vykázání nesetkala. Setkala jsem se s dotazníkem policie, na základě kterého policisté vyhodnocují, zda se jedná o domácí násilí. V případě, který jsem řešila se podle toho dotazníku policie domácí násilí neprokázalo. Nevím, nedokáţu posoudit, zda můţe být institut vykázání zneuţit. 5. Neumím zhodnotit. Nemám s tímto ţádné zkušenosti. 6. Oběti si často neuvědomují nebo si nepřipouštějí, ţe se jim domácí násilí děje. Setkala jsem se s případem, ţe model otce násilníka převzal syn. Matka byla obětí. Syn po smrti otce matku fyzicky i psychicky týral. Na základě návrhu matky je nyní ve výchovném ústavu. Myslím si, ţe veřejnost není o problematice domácího násilí dostatečně informována.
96
Psycholog
Pohlaví: ţena Věk: 34 let Datum rozhovoru: 20. 5. 2010
1. Podle mého názoru jsou v této oblasti určitě jistý, teda jisté rezervy. (…) Myslím, ţe hlavně po té psychologické stránce by se dalo dělat určitě víc. Prvním člověkem, který se často s obětí setkává a kterýmu se ta oběť svěřuje, bývá policista a ti často nemají takové psychologické schopnosti, jaké by ve skutečnosti měli mít. Většinu obětí domácího násilí také tvoří ţeny, pro které bývá fakt dost těţký svěřit se někomu úplně cizímu, pro mnohé z nich je i těţký, svěřit se muţi, (…) protoţe zasahující policisté bývají povětšinou muţi. Myslím, ţe by bylo určitě dobré poskytnout určitou psychologickou pomoc obětem domácího násilí jiţ na tom místě trestného činu. Bylo by prospěšné, aby k případům domácího násilí jezdil i psycholog. (…) Je mi ale jasné, ţe tohle je těţko realizovatelné. A dalším problémem, který by se neměl zapomínat řešit je i práce s pachatelem domácího násilí, tam si myslím, ţe ta psychologická pomoc taky vcelku chybí. 2. Abych řekla pravdu, o tomto zákoně toho moc nevím, tudíţ se nemůţu blíţe vyjádřit. 3. No, myslím, ţe rozpoznat domácí násilí není asi ve většině případů ten zásadní problém. Sloţitější je ta psychologická pomoc, coţ uţ jsem ale zmínila v předchozí otázce. 4. No, zneuţít se dá asi všechno. O institutu vykázání jsem něco málo slyšela, ale ţádný partner mých klientek nebyl zatím vykázán. Kdyţ se rozhodnou oběti svou situaci řešit, musí odejít ony.
97
5. Tuto otázkou nemohu zodpovědět, nemám s tím zkušenosti. 6. Tak určitě se o domácím násilí konečně začalo víc mluvit, coţ určitě pozitivně ovlivňuje pozici tý oběti ve společnosti. S různými letáky se člověk můţe setkat dnes na kaţdým kroku. Nedávno mi jeden policista přinesl letáčky o domácím násilí i sem. O domácím násilí lze také nalézt spoustu informací i na internetu nebo v časopisech, zvlášť v těch pro ţeny. (…) Ze svojí praxe vím, ţe se oběti domácího často obávají komukoli svěřit, jsou plné strachu a často se domnívají, ţe si za svou situaci mohou samy a fyzické tresty si dokonce zaslouţí. (…) Obětem domácího násilí většinou dost pomůţe podpora rodiny nebo přátel. (…) Většina mých klientek vyhledá mojí pomoc právě na základě doporučení těch svejch známejch. Pokud má oběť zázemí buď v rodině nebo mezi těmi přáteli, je naše práce určitě daleko jednodušší, neţ kdyţ je ta oběť na všechno sama. (…) Takţe musím říct, ţe informovanost veřejnosti je fakt dost důleţitá a myslím, ţe osvěty není nikdy dost.
Pracovník Probační a mediační služby v Jičíně
Pohlaví: muţ Věk: 35 let Datum rozhovoru: 26. 5. 2010
1. Já nejsem úplně kompetentní tohle posuzovat. (…) Myslím, ţe by se dalo určitě dost věcí zlepšit, ale na druhou stranu se uţ taky dost věcí zlepšilo, takţe
98
ta pomoc obětem domácího násilí v téhle zemi je, určitě je ale ještě dál co zlepšovat. 2. Tahle otázka souvisí uţ s tou předchozí. Ta situace se určitě zlepšila uţ jenom na základě toho, ţe se touhle problematikou zabývá více institucí. Určitě je ale ještě co zlepšovat. (…) Jedním ze třech pilířů probační a mediační sluţby je pomoc obětem obecně, tudíţ se můţe jednat i o oběti domácího násilí. My jsme takovou zprostředkující institucí, která se snaţí oběti tak nějak nasměrovat- ať uţ třeba na manţelskou poradnu či občanskou poradnu a tak. Po tom, co jsem se dozvěděl o tom, ţe mě navštívíte a budeme se bavit i o téhle problematice jsem hovořil s kolegyní, která byla na školení o domácím násilí, ale o institutu vykázání se tam nemluvilo. 3. Nedokáţu posoudit, protoţe s tím nemám konkrétní zkušenosti. Vím, ţe vznikají specializované týmy, prostě více erudované týmy policistů, kteří jsou vyškoleni, aby dokázali domácí násilí rozpoznat. Moje kolegyně třeba zprostředkovává kontakt obětí s Policií ČR a někdy se i s nimi radí, zda se jedná či nejedná o domácí násilí. 4. S obětí, která vyuţila institut vykázání jsem se doposud nesetkal, takţe jsem se logicky nesetkal ani s jeho zneuţitím. Obecně se dá říct, ţe zneuţít se dá všechno, víc Vám k tomu ale bohuţel nemůţu říct. 5. Tak na tuto otázku nedokáţu odpovědět, o tom opravdu nic nevím. 6. Ne. O domácím násilí by mohlo být určitě daleko více informací. Sice se za poslední roky ta situace dost lepší, ale stále je co zlepšovat.
99
Operativec SKPV Policie ČR
Pohlaví: muţ Věk: 31 let Datum rozhovoru: 28. 5. 2010
1. Ano 2. Myslím, ţe ano. (…) Součástí tohohle zákona je totiţ institut vykázání a to je určitě veliká pomoc obětem. 3. Určitě ano. 4. Tak zneuţitej můţe být, to určitě ano. Se zneuţitím institutu vykázání jsem se zatím nesetkal, ale domácí násilí samo o sobě bývá zneuţíváno, kdyţ se třeba chtějí manţelé rozvést a manţelka chce získat děti, tak si vymyslí, ţe jí manţel napadal. S tím jsem se uţ setkal. Nejdřív to vypadalo jako fakt, ale postupným šetřením jsme zjistili, ţe to je jenom takovej vypočítavej tah k získání dětí. 5. Myslím si, ţe ta spolupráce funguje bez problémů. 6. Ano. Existuje mnoho zdrojů informací. O domácím násilí se teď celkem dost běţně mluví i v televizi, takţe ta informovanost je podle mě dobrá.
100
Oběť domácího násilí č. 1
Pohlaví: ţena Věk: 24 let Počet dětí: 2 (dcera 4 roky, syn 2 roky) Povolání: na mateřské dovolené Datum rozhovoru: 19. 5. 2010
1.
Asi
jo.
(tazatelka:
„A
z
Vaší
osobní
zkušenosti?)
Jo.
2. Ano. No, ţe vykáţou na deset dní nebo na jak dlouho z domu toho (…) násilníka. 3. No, ještě k tomu nedošlo. No, kdyţ mě zbil, tak jsem prostě odešla. (tazatelka: „A našla jste pomoc bez problému, věděla jste, kam se obrátit?“) Jo, na tenhle domov. (tazatelka: „A našla jste odkaz na internetu nebo někde jinde?) No, na internetu. Můţem tady ale bejt se synem a dcerou pouze rok, takţe moc nevim, co pak, no. 4. No, negativa snad asi ani ne. Pozitiva tam určitě jsou. (tazatelka: „ A jaká třeba?“) No, ta ţenská můţe zůstat s tím dítětem v bytě a není vlastně vykázaná na ulici, ţe jo. 5. To nevim. (tazatelka: „Setkala jste se třeba s nějakým nepochpením u Vašich přátel či rodiny?) Jo, jo, jo, tenhle zákon, ţe to není pravda mi bylo řečeno. Jo, ţe vlastně jeho maminka, moje bejvalá tchýně vlastně tvrdila, ţe to nejde, aby jeho vykázali z jeho vlastního bytu. 6. No, ani nevim. (tazatelka: „Myslíte, ţe vše funguje jak má? Práce policistů, sociálních pracovnic, pomoc intervenčních center a azylových domů?) Jo, zatím co mám zkušenosti, tak jo.
101
Oběť domácího násilí č. 2
Pohlaví: ţena Věk: 21 let Počet dětí: 1 (syn 3 roky) Povolání: na mateřské dovolené Datum rozhovoru: 19. 5. 2010
1. Myslím, ţe určitě ne. Podle mý zkušenosti tahle pomoc dostatečná není, protoţe jsem se setkala často s uráţkama a obviňováním a ani ty zákony nejsou dotaţený. Kdyţ jsem se po dlouhý době obrátila na Policii, aby mi pomohli, nakonec jsem byla já za tu špatnou a ne můj manţel. Bylo to, jak kdyţ si vymejšlim a nakonec ze mě u soudu udělali blázna. 2., 3. O tomhle zákoně vim, protoţe můj manţel byl vykázanej. Tenhle zákon umoţňuje vykázat pachatele domácího násilí na deset dnů ze společnýho obydlí, a pokud se vrátí, takţe tenhle institut poruší, měl by bejt nějak potrestanej. (…) No, to se ale v mým případě nestalo. Já jsem bydlela s mým manţelem, dětmi a jeho mámou a tátou ve společným domě. I kdyţ mu policajti nařídili, aby opustil dům, on se stejně za den vrátil a jeho táta ho pustil do domu. Řekli mi, ţe kdyţ zavolám, policajty, tak řeknou, ţe jsem ho pustila domů já a budu stíhaná já, proto jsem nic na Policii neoznamovala a potom, co se zjistilo, ţe porušil ten institut jsem byla za tu špatnou já, protoţe já jsem ho pustila, takţe jsem já udělala přestupek, (...), to ale nebyla vůbec ţádná pravda. Takţe tenhle institut byl tedy na něj sice na uvalenej, ale na druhou stranu on ho stejně porušil, takţe mi to stejně moc nepomohlo. 4. Já na tom negativa ani moc nevidím, ale myslím, ţe to není moc domyšlený. (…) Deset dnů je stejně krátká doba, a pokud ten pachatel ten institut poruší,
102
tak za to nakonec dostane stejně jenom podmínku, ale není to pro něj nějaká velká hrozba. Je dobrý, ţe se ten chlap vzdálí aspoň na chvíli z domu a ta oběť si můţe v klidu promyslet, co bude dál. Je to určitě dobrá věc, ale měli by to ještě nějak dodělat. 5. Myslím si, ţe se o domácím násilí celkem často mluví třeba i v televizi. Ale kdyţ jsem se třeba setkávala s manţelovými přáteli, tak jsem byla za tu špatnou já. (…) Kdyţ mě léta bil, tak si to oni vykládali tak, ţe si to buď zaslouţím, nebo si to dokonce i vymejšlím. Jeho rodiče, u kterých jsme bydleli, povaţovali za toho chudáka jeho. On dostal dva roky podmínku, ale nebylo to k ničemu, protoţe byl stejně na svobodě a při řešení případu u soudu ze mě udělali blázna, kterej si všechno jen vymejšlí a skončila jsem v psychiatrický léčebně v Kosmonosích.(...) Takţe si myslím, ţe je problém v tom, ţe se ze skutečných obětí dělají pachatelé a skutečný pachatelé unikaj nějakýmu trestu. 6. Myslím, ţe institut vykázání je určitě dobrá věc, ale chtělo by to nějak dotáhnout do konce. I moţnost azylových domů, ve kterých můţete být jenom rok, je celkem málo. Já jsem tady teprv první měsíc, ale sama nevím, co bude, aţ ten rok uplyne. Vím, ţe se k manţelovi nechci vrátit, protoţe mě bil za úplný kraviny- třeba jsem umyla nádobí, uklidila celej barák a von vobjevil jednu neumytou lţičku a hned mi začal nadávat a zmlátil mě. Bylo pro mě těţký sehnat nějakou pomoc, (…) aţ přes sociální pracovnice z péče o dítě jsem se dozvěděla o tomhlectom domě a jsem tady spokojená. Mám konečně svůj ţivot, rozhoduju se sama za sebe, cejtim se konečně svobodná a nemusím se bát, ţe pokud udělám něco špatně, tak mě hned zfláká nebo tak něco.
103
Oběť domácího násilí č. 3
Pohlaví: muţ Věk: 24 Počet dětí: 0 Povolání: truhlář Datum rozhovoru: 7. 5. 2010
1. No, jak kterejm obětem. Myslím si, ţe co se týče pomoci obětem, ţenám, je ta pomoc asi celkem dobrá. Existuje dost azylových domů a i ta informovanost lidí v tomhle státě je uţ lepší, tak se prostě nemusej bát a hlavně stydět někde se někomu svěřit. Ať uţ přátelům nebo rodině, to je jedno, ty blízký lidi to myslím vezmou daleko jinak, natoţ policajti. Představ si, ţe bych já, jako chlap přišel na policejní stanici ohlásit, ţe mě přítelkyně fyzicky napadá, bych se musel hanbou propadnout. (…) Nebo i doma, to říct třeba tátovi. No, to by asi nešlo. Prostě tím chci říct, ţe kdyţ muţ bije ţenu, je to přijímáno celkem dost jinak, neţ kdyţ ţena týrá muţe. To je ještě v tuhle dobu pro tu společnost nepochopitelný. 2. No, o tomhle zákoně jsem slyšel a myslím si, ţe to je určitě dobrá věc. Je to o tom, ţe můţou toho pachatele na určitej čas vykázat z toho obydlí, kde oba ţijou, čímţ se dá konečně najevo i to, kdo je ten špatnej. Ta oběť má konečně klid a můţe se v klidu, bez nátlaku rozhodnout, co dál. Jo, myslím, ţe je to dobrej nápad. 3. No, já sám s tímhle institutem osobní zkušenost nemám. Jak uţ jsem říkal, nebyl jsem ani schopnej zkontaktovat Policii. Já nevim. Nepřipadal bych si pak jako chlap uţ vůbec. Někomu vykládat, ţe mě přítelkyně týrá a já nejsem schopnej od ní odejít, no, neměl bych na to. Oni si to neproţili, nevěděj jaký to
104
je. To násilí nepřijde hned, prostě (…) tak nenápadně, postupně. Já nevím, myslim, ţe kdo to nezaţil, to prostě nepochopí a lidi maj tendenci soudit strašně rychle. 4. Jak uţ jsem říkal, dobrý je určitě to, ţe ta oběť má klid na to se rozmyslet, co dál. A taky v tom, ţe ten pachatel je tak nějak konečně potrestanej. Negativa můţe mít kaţdej zákon, ale myslím si, ţe tady převaţujou asi spíš ty klady. 5. Tak jak jsem říkal na začátku, společnost o domácím násilí ví, ale v roli oběti si všichni představěj ţenskou. Prostě to je ve společnosti uţ takhle vţitý. Ţeny jsou křehké, jemné, zranitelné a správnej chlap by měl bejt tvrďák, kterej by na sebe nenechal přece sáhnout, natoţ od ţenský. Ty lidi ale neviděj to pozadí. Já jsem třeba se svou přítelkyní ţil ze začátku úplně bez problému. Pak se konečně rozhoupala, ţe se rozvede, přišly soudy o kluka a začlo to bejt takový napjatý. Byla podráţděná, furt na mě ječela a já jsem si říkal, jo, aţ to skončí, tak se sklidní, ale přišla taková, fakt strašná věc. (…) No, ty to víš, tak to nechci nějak rozvádět. Její táta prostě umřel u nás doma, dostal infarkt, sice jsem ho oţivoval, ale prostě umřel. Já, (…) já jsem udělal všechno, co jsem mohl, ale to prostě ona nikdy nepochopila. Byl jsem prostě ten, co zabil jejího tátu. Od tý doby to bylo peklo. Měla problémy v práci, začla fakt dost pít a ty scény byly strašný. Z práce jí vyhodili, takţe byla celý dny doma, uţírala se sebelítostí, a kdyţ jsem přišel z práce domů, tak v tom lepším případě na mě ječela, kdyţ byla opilá hodně, vytáhla na mě kolikrát třeba i kudlu. Já bych na ţenskou ruku nevztáh, tak jsem to řešil tím, ţe jsem šel prostě přespat ke kamarádovi. (…) Bydleli jsme na okraji vesnice, takţe o tom, co se u nás děje nikdo moc nevěděl, vědělo se jen, ţe začla chlastat. (…) Jen její syn, ten jedinej byl jedinym důvodem, proč jsem v tom vztahu zůstával. Kdyţ nebyla schopná ona, snaţil jsem se o kluka starat aspoň já, ale nakonec jsem stejně odešel. Nevim, prostě jsem uţ byl tak strašně vyčerpanej, ţe jsem prostě nemoh dál. 6. No, určitě by bylo dobrý si uvědomit, ţe v takovýhle situaci je spousta
105
chlapů, ale snaţí se to utajit. Myslím, ţe by fakt dost pomohlo, kdyby si obyčejný lidi uvědomili, ţe i chlap můţe bejt, ať uţ psychicky nebo fyzicky týranej. Nějaká, třeba i mediální propagace by třeba pomohla, já nevím. Prostě, myslím si, ţe zásadní problém je v tom, ţe existuje určitě hodně chlapů v podobný situaci, jako ve který jsem byl já, ale maj strach to někde hlásit, to je ten problém.
Oběť domácího násilí č. 4
Pohlaví: ţena Věk: 43 let Počet dětí: 1 (syn 16 let) Povolání: lékařka Datum rozhovoru: 16. 5. 2010
1. Podle mého názoru v současné době je ta pomoc obětem domácího násilí celkem adekvátní. Vzniklo mnoho organizací, které pomáhají obětem a jejich dětem od násilného partnera odejít a začít nový ţivot a to je strašně důleţitý. (…) Kdyţ to porovnám třeba s dobou před šestnácti lety, je to nesrovnatelný. 2. Ano, o tomto institutu jsem četla a musím říct, ţe mě velice potěšilo, ţe i zákonodárci viděli potřebu se problematice domácího násilí věnovat. Myslím, ţe velice zapracovaly neziskový organizace, bez nich si myslím, ţe by tenhle zákon nevznikl. (…) Jinak tenhle zákon spočívá v moţnosti vykázání partnera na určitou dobu ze společného bydliště. Je to určitě dobrá věc a jsem moc ráda, ţe se domácí násilí začlo brát konečně jako závaţný problém.
106
3. Já sama s tímto institutem osobní zkušenost nemám, protoţe jsem byla obětí domácího násilí v roce 1994, kdy tenhle zákon ještě nebyl zaveden. 4. Myslím si, ţe tento zákon má především pozitiva. Pachatel domácího násilí musí opustit obydlí, oběť má dostatek času promyslet si, jak se svým ţivotem naloţí v budoucnu a také i ta společnost najednou vidí, ţe domácí násilí je něco trestuhodnýho (…) a i ta pozice oběti je trošku jinde. 5. Podle mého názoru se pohled široké veřejnosti na problematiku domácího násilí během posledních let dost změnil. V době, kdy kdy jsem já sama byla obětí domácího násilí na mě přátelé a příbuzní pohlíţeli spíše jako na citlivku, která všechno zveličuje a moţná si ty rány i zaslouţí.(...)
Můj muţ byl
váţeným právníkem, byl velice galantní, příjemný, otevřený člověk a na jednu stranu jsem i chápala, ţe si ho nikdo nedokáţe představit v roli člověka, který bije svoji ţenu. (…) Na jednu stranu jsem věděla, ţe nejsem ideální manţelka, můj ţivot se strašně změnil s narozením našeho syna, všechna ta práce v domácnosti, v noci jsem se skoro nevyspala, byla jsem tak strašně, strašně unavená a cítila jsem se úplně neschopná. (…) Na stranu druhou jsem však věděla, ţe si prostě nezaslouţím to, jak se ke mně manţel chová a nechci ţít ten ţivot, který vedu. (…) Myslím, ţe v současný době je veřejnost daleko víc informovaná o tom, jak domácí násilí vypadá, a ţe i člověk, který můţe působit mile na veřejnosti, se můţe chovat úplně jinak v soukromí. 6. Na tuto otázku je celkem těţký odpovědět. Vím, jak by se ta situace dala zlepšit před šestnácti lety, v současný době existuje dost organizací, na které se můţete obrátit o radu a pomoc, coţ dřív opravdu chybělo. Dá se říci, ţe je vţdycky co zkvalitňovat, ale situace obětí domácího násilí se určitě dost zlepšila.
107