newsletter LEDEN 2013 OBSAH

newsLetter LEDEN 2013 OBSAH 

Úvodník: Genderová diskriminace ve vědě v českém podání



Ombudsman: Grantová agentura ČR diskriminuje, měla by upravit pravidla postdoktorských grantů



Rozhovor s oceánografkou Markétou Pokornou o samotě na Antarktidě a fungování vědecko-technických týmů v extrémních podmínkách



Nový výzkum: Na maličkostech záleží, anebo proč se ženám nedaří pronikat na vedoucí pozice



Aktuality: OECD: nedostatečná podpora v mateřství negativně ovlivňuje profesní vyhlídky žen

GENDEROVÁ DISKRIMINACE VE VĚDĚ V ČESKÉM PODÁNÍ Vážené čtenářky, vážení čtenáři, česká vláda a strategické dokumenty v oblasti výzkumu, vývoje a inovací neustále zdůrazňují, že Česká republika potřebuje „rozvíjet lidské zdroje pro výzkum, vývoj a inovace“. Neustále slyšíme o tom, jak je potřeba vytvářet takové prostředí, aby lidé z vědy neodcházeli. Slyšíme též, že je potřeba český výzkum a vývoj internacionalizovat, přitáhnout sem bystré vědce a vědkyně ze zahraničí. Přitom na našem domácím dvorečku již několik let Grantová agentura aktivně odmítá řešit podezření, že její pravidla pro postdoktorské granty zakládají nepřímou diskriminaci, a v důsledku tak vytvářejí podmínky, které badatelky z vědy vyhánějí, a to pouze proto, že otěhotní a rozhodnou se mít dítě. V České republice, jak ukazují všechna sociologická šetření, je rodina hodnocena vysoko a ženy, které dítě nemají, jsou často považovány za ochuzené. Zdálo by se tedy, že v českém systému výzkumu a vývoje budou nastavena taková pravidla, aby ženy zároveň mohly realizovat svoje rodičovské představy (a nakonec i naplnit společenská očekávání) a zároveň mohly úspěšně rozvíjet svoji vědeckou profesi. Neslyšíme nakonec často, že rodičovství lidi obohacuje, že si tak rozvíjejí nové dovednosti, že si vyčistí hlavu pro další přemýšlení a promýšlení vědeckých problémů? Je zcela zjevné, že největší část žen v České republice opouští vědu po ukončení doktorátu, případně prvním postdoku (viz monitorovací zprávy o postavení žen v české vědě). Nepochybně jedním z důvodů je nedostupnost, finanční i fyzická, zařízení péče o malé děti do tří let a tradiční představa, že matka s dítětem musí být doma první tři roky jeho života. Vědkyně jsou často těmi, které tento stereotyp porušují. Vracejí se zpět po mateřské nebo by se rády vrátily v jednom roce dítěte, bránit jim v tom může právě nemožnost umístit dítě do předškolního zařízení. Je tedy skutečně zarážející, že místo toho, aby se státní správa, včetně Grantové agentury České republiky, snažila vytvářet LEDEN 2013

1

podmínky pro ty osoby, které jsou vědě oddané, jsou vysoce motivované a chtějí přispívat k rozvoji vědy v Čechách, vytváří podmínky, které jim v tom aktivně brání. Jednoduše tím, že diskriminují na základě rodičovství. Nebo je tu druhá možnost, a to ta, že tzv. „rozvoj lidských zdrojů“ je jen fráze a že ve skutečnosti o toto vůbec nejde. Dne 25. 1. 2013 mi byla doručena zpráva ze šetření diskriminace ombudsmana ve věci stížnosti na Grantovou agenturu České republiky. Veřejný ochránce práv konstatuje nepřímou diskriminaci na základě těhotenství a rodičovství v případě postdoktorských grantů GA ČR. NKC-ŽV uvítá, pokud nám v této věci budete chtít vyjádřit podporu. Staňte se členem nebo členkou Klubu NKC na http://www.zenyaveda.cz/284-klub-nkc/. V tomto čísle newsLetteru Vám přinášíme také rozhovor s oceánografkou Markétou Pokornou, která strávila dlouhé výzkumné měsíce na Antarktidě. Přečíst si můžete o tom, jak se potýkala se samotou a jak fungují vědecko-technické týmy v extrémních podmínkách. V Aktualitách přinášíme informaci o nové studii OECD, která vyčísluje negativní dopad mateřství na profesní uplatnění žen, a v sekci Nový výzkum naleznete informaci o novém výzkumu publikovaném v Social Studies of Science, který dokumentuje drobné a nezměřitelné, avšak o nic méně účinné praktiky vylučování žen ve vědě. Marcela Linková

OMBUDSMAN: GRANTOVÁ AGENTURA ČR DISKRIMINUJE, MĚLA BY UPRAVIT PRAVIDLA POSTDOKTORSKÝCH GRANTŮ Marcela Linková Co je to postdoktorský grant? V současné době jsou postdoktorské granty Grantové agentury jediným programem účelového financování určeného specificky pro začínající vědce a vědkyně, kteří mají ukončeno doktorské studium. Jak uvádí zadávací dokumentace, je to „specifická skupina startovacích projektů“. A dále, „postdoktorský grant je projektem jednoho řešitele“. Dle této definice je zjevné, že postdoktorské granty směřují na skupinu vědců a vědkyň ve věku, kdy se lidé často rozhodují o založení rodiny. Jak jsou nastavena pravidla pro postdoktorské granty z hlediska těhotenství a rodičovství? Za prvé, postdoktorský grant je možné dané osobě udělit pouze jednou. To se zdá pochopitelné, doktorů je mnoho a je potřeba dát šanci lidem ustavit se jako samostatný vědecký pracovník či pracovnice. Co ale se situací, kdy v mezidobí mezi podáním žádosti o grant a výsledkem grantové soutěže žena otěhotní? Grantová agentura ČR má na to jednoduchou odpověď: grant prostě vraťte. To ovšem znamená, že těhotná vědkyně se již nikdy nebude moci o postdoktorský grant ucházet. Další problém nastává, když žena otěhotní během řešení svého grantu. V této oblasti až do loňského roku neexistovala žádná jasně daná pravidla. V případě, že se vědkyně do této situace dostaly, obdržely většinou informaci, aby grant vrátily. Pokud neustoupily, mohly podat žádost, která byla bez jasných kritérií a možností přezkumu posouzena vedením GA ČR. Stížnost k ombudsmanovi V dubnu loňského roku jsme po několikaleté snaze o komunikaci s Grantovou agenturou České republiky ohledně pravidel postdoktorských grantů dospěly k rozhodnutí podat na Grantovou agenturu ČR podnět k ombudsmanovi. Jak ukazuje komunikace s vedením GA ČR, agentura nebyla v této věci ochotná jednat. Až po podání stížnosti k ochránci práv v dubnu 2012 GA ČR do zadávací dokumentace na rok 2012 začlenila možnost přerušit grant vždy pouze k 1. 1. a 1. 7. daného roku, a to na jeden rok (možnost byla do zadávací dokumentace začleněna po podání podnětu k ombudsmanovi). Pravidlo, kdy postdoktorský grant může být udělen dané osobě pouze jednou, ovšem změněno nebylo. Vědkyně, které grant podaly a získaly a v mezidobí otěhotněly, se tak nadále nacházely v neřešitelné situaci: řešení grantu není možné odložit a vrátit grant znamená, že se o jeho získání již nikdy nebudou moci ucházet. LEDEN 2013

2

Český zákon zapovídá přímou a nepřímou diskriminaci, přičemž dle par. 2, odst. 4. zákona č. 198/2009 Sb., „ Za diskriminaci z důvodu pohlaví se považuje i diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství nebo otcovství a z důvodu pohlavní identifikace.“ Podnět k ochránci argumentoval, že pravidlo „jednou a dost“ ustavuje nepřímou diskriminaci na základě těhotenství a že pravidla pro přerušení grantu jsou netransparentní a nepřezkoumatelná. Zpráva ze šetření ombudsmana Dne 23. ledna 2013 zveřejnil veřejný ochránce práv JUDr. Pavel Varvařovský zprávu ze šetření týkající se podnětu ve věci nepřímé diskriminace Grantové agentury České republiky (GA ČR) v případě postdoktorských grantů. Ve zpráva ombudsman vyjadřuje přesvědčení, že „[P]odmínky GA ČR jako poskytovatele veřejné podpory na rozvoj vědy by tedy měly umožňovat skloubit rodičovskou a profesní roli vědeckých pracovnic a pracovníků v časově omezeném kritickém období, které je pro rodiče klíčové v obou oblastech života (soukromém i profesním), a je tudíž jedním z nejnáročnějších období jejich života celkově.“ Ombudsman v této souvislosti shledává, že: „že pravidlo nenárokového přerušení práce na projektu pouze na jeden kalendářní rok bez možnosti odvolání a přezkumu rozhodnutí GA ČR v kombinaci s pravidlem „postdoktorský grant jednou a dost“ vytváří ve skutečnosti nejen pro ženu, ale i muže, který by se rozhodl současně s řešením postdoktorského projektu plnohodnotně plnit i svou rodičovskou roli, reálnou překážku v jejich další vědecké kariéře a v možnosti jejich profesní realizace.“ Veřejný ochránce doporučuje Grantové agentuře změnit pravidla, a to následovně: 1. Nemožnost odložit řešení grantu v případě těhotenství. 2. Rigidní pravidlo stanovující pouze dva fixní termíny (1. 1. a 1. 7. daného roku) pro podání žádosti o přerušení grantu, což vede k tomu, že žadatelky jsou kráceny na výpočtu dávek nemocenského pojištění dle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, na které vzniká nárok v souvislosti s péčí o dítě - konkrétně se jedná o dávku peněžité pomoci v mateřství. 3. Povinnost příjemce písemně informovat GA ČR o veškerých změnách týkajících se řešitele/ky, které nastaly v době řešení grantového projektu a které by mohly mít jakýkoliv vliv na řešení projektu, nebo které se jakkoliv dotýkají jeho právní subjektivity nebo údajů požadovaných pro prokázání jeho způsobilosti nejpozději do 7 kalendářních dnů ode dne, kdy se příjemce o takové skutečnosti dozvěděl. Ombudsman poukazuje na nutnost dodržovat Listinu základních práv a svobod, která v článku 10 zaručuje ochranu soukromého a rodinného života, konkrétně právo na informační sebeurčení a autonomní rozhodování o osobní integritě. Informace o těhotenství ženy je přitom důvěrná a je citlivým osobním údajem ve smyslu ustanovení § 4 písm. b) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů, a jako taková požívá ochrany podle tohoto zákona. 4. Možnost přerušit řešení grantu pouze na jeden rok, zejména nemožnost přerušit na dobu kratší než jeden rok. Toto pravidlo nekoresponduje se systémem mateřské a rodičovské dovolené v ČR. Ombudsman zároveň konstatuje, že nelze a priori očekávat „zastarání“ a nepoužitelnost výsledků výzkumného postdoktorského projektu, který je přerušen z důvodu rodičovství. 5. Neexistenci jakýkoliv předem zjistitelných a dohledatelných transparentních kritérií, podle kterých by se dopředu dalo usuzovat, jakou má žadatel/ka při podání žádosti šanci na úspěch. Veřejný ochránce se též vyjádřil k sekundárnímu aspektu podnětu, totiž nízkému zastoupení žen ve vedení a hodnotících panelech GA ČR. V současné době není ve vedení GA ČR ani jedna žena. Ombudsman v této věci uvádí: „Grantové agentuře ČR navrhuji do budoucna zvážit přijetí takových opatření, která by mohla vést k postupnému vyrovnání zastoupení počtu mužů a žen v hodnotících panelech a vědeckých komisích GA ČR tak, aby byla lépe naplněna zásada rovných příležitostí mužů a žen v této specifické oblasti zaměstnání, kde z historických důvodů jsou ženy výrazně podreprezentovány a kde by přijetí pozitivních opatření pro stejně kvalifikované ženy nemohlo být v rozporu se Směrnicí Evropského Parlamentu a Rady 2006/54/ES a stávající judikaturou SDEU.“ Ombudsman vyzval Grantovou agenturu k vyjádření.

LEDEN 2013

3

ROZHOVOR MARCELY LINKOVÉ S OCEÁNOGRAFKOU MARKÉTOU POKORNOU O SAMOTĚ NA ANTARKTIDĚ A FUNGOVÁNÍ VĚDECKOTECHNICKÝCH TÝMŮ V EXTRÉMNÍCH PODMÍNKÁCH

Markéta Pokorná (32) vystudovala geodézii a kartografii na pražské ČVUT. Obhájila doktorát s tématikou určování tloušťky mořského ledu ve Weddellově moři pomocí satelitních dat (2012). V r. 2004 zpracovala diplomovou práci o mapování mořského dna. Studijně pobývala na Univerzitě v Hannoveru (2001/02), v Institutu Alfreda Wegenera pro polární a mořský výzkum (2003/04), na Univerzitě Nový Brunšvik (2005/06) a v Institutu Oceánografie v Hamburku (2006/10). Absolvovala několik vědeckých expedic na moři a je autorkou a spoluautorkou několika vědeckých a populárně naučných článků. Svoje zážitky s fotodokumentací z cest příležitostně prezentuje při různých setkáních. Rok 2011 strávila v izolaci Neumayerovy stanice III v Antarktidě, kde se zabývala seismologií, magnetikou, infrazvukem a tloušťkou mořského ledu. NKC-ŽV: Proč ses rozhodla odjet do Antarktidy? Jaká si měla osobní a pracovní očekávání? Jak proběhlo výběrové řízení? Celým doktorátem jsem se procházela prstem po mapě kolem Antarktidy a zajímalo mě, jak silný je mořský led ve Weddellově moři, jaké faktory jeho růst ovlivňují a jak se dá jeho tloušťka odvodit ze satelitních dat. Toužila jsem po expedici do Jižního oceánu a věděla, že v Bremerhavenu každý rok vypisují konkurz na vědecký tým Neumayerovy stanice v Antarktidě. Vystudovala jsem sice geodézii, ale můj životopis na vypsané místo geofyzika seděl. Měla jsem za sebou studijní pobyty na univerzitách v několika zemích, profesní zkušenosti z různých oborů, téměř ukončenou doktorskou práci na téma mořského ledu ve Weddellově moři, jazykové znalosti, publikační činnost ve vědeckopopulárních časopisech a zálibu ve fotografování. Pozvali mě na pohovor a po měsíci mi do hlasové schránky přišla zpráva: „Slečno Pokorná, rozhodli jsme se pro Vás!“ Čekal mě roční pobyt v Antarktidě. Další podmínkou byla komplexní lékařská prohlídka. Tou jsem prošla a moje očekávání byla nadmíru optimistická. Konečně uvidím mořský led ve Weddlově moři. Konečně zažiji pro Antarktidu tak typický východní vítr a uvidím polární záři. Byla jsem motivovaná seznámit se se seismologií a geomagnetikou. Byla jsem zvědavá na geofyzikální observatoř v ledu a také na lokální měření tloušťky mořského ledu. Osobně jsem si také dala za úkol ujasnit si, jestli chci pokračovat ve vědě nebo jestli chci začít pracovat ve firmě, a poznat tak jinou stránku života. To mi v civilizaci nebylo úplně jasné. Dosud jsem se pohybovala pouze v akademickém prostředí univerzity a teď jsem se stala členem týmu, který tvořili 4 vědci, 3 technici, 1 lékař a 1 kuchař. A to, že po příjezdu na Neumayerovu stanici dostanu na Vánoce do ruky lopatu a budu kopat díry pro infrazvukové Skútry před stanicí, před odjezdem kabely, mě ani ve snu nenapadlo (směje se). NKC-ŽV: Alfred Wegener Institut vybral 3 ženy a 1 muže. Jaké okolnosti k tomu vedly? Technické obory studuje více a více žen, které dosahují kvalifikací nutných třeba i k práci v extrémních podmínkách. Do konkurzu se přihlásili muži i ženy. Německo vysílá smíšené týmy do terénu běžně a nebrání se ani převaze žen. Jediný muž byl obsazen do vedoucí pozice. Zbývá jen podotknout, že naše čtyřčlenná vědecká skupina, kde převažovaly ženy, byla do Antarktidy vyslána s pěti dalšími muži, kteří měli na starosti chod stanice, v jejich skupině ženské zastoupení chybělo. LEDEN 2013

4

NKC-ŽV: Jakou úlohu jsi měla v Antarktidě ty? Existují nějaké speciální kompetence a úlohy, které nutně potřebuješ? Úloh je hned několik. Jsou všeobecné, které platí pro všechny členy týmu, a pak speciální, které se týkají jednotlivých profesí. Odjezdu na Antarktidu předcházela čtyřměsíční příprava, ve které jsme byli připraveni teoreticky a prakticky na život na polární stanici postavené na ledovém šelfu. V prvních týdnech jsme absolvovali jen přednášky, ve kterých nám byl představen chod stanice, její reprezentativní a vědecká úloha. Pak následovaly kurzy praktické. Byli jsme připraveni na případ požáru, na různá zranění, na přežití na ledu, na propad do ledové praskliny, na výpadek satelitního spojení a na měření v geofyzikální Na skútrech na mořském ledu observatoři. Na ledoborci Polarstern jsme absolvovali kurz první pomoci. Strávili jsme 14 dní v nemocnici a přihlíželi různým operacím, učili se chovat ve sterilním prostředí. Absolvovali jsme školení v oddělení "public relations", abychom dokázali správně reagovat, pokud nás osloví novináři, třeba z newsLetteru NKC – ženy a věda. Po profesní stránce moje úloha geofyzičky spočívala především ve zpracovávání a vyhodnocování seismologických dat. Dále jsme měřili a počítali deklinaci a inklinaci geomagnetického pole Země. Deklinace je úhel mezi geografickým a magnetickým severem a inklinace je úhel mezi magnetickým severem a horizontálně položenou magnetickou jehlou. Hodnoty deklinace a inklinace se mění v závislosti na zeměpisné šířce. Geografický sever nutný k jejich dopočítání jsme určovali pomocí gyroskopu. Starali jsme se o přenos dat infrazvukového systému do Vídně a udržovali měřící přístroje v chodu. Po technické stránce jsem se naučila jezdit rolbou, jezdit na skútru, zacházet s jeřábem, pájet zásuvky a správně nabíjet baterie.

Měření tloušťky mořského ledu

NKC-ŽV: To se ti může hodit i v civilizaci! A jak spolu vědci v izolaci vycházejí? Ze 4 vědců na stanici jsme byly 2 geofyzičky, 1 chemička a 1 meteorolog. Každý přišel z jiného prostředí a s jinými zkušenostmi. Během kurzů jsme se pomalu seznamovali. Bylo to příjemné. Zažili jsme spoustu legrace. Měli jsme všichni neskutečnou radost, že jedeme. Po osmi měsících v izolaci nadšení opadlo, zvykli jsme si a zůstala rutina. Viděli jsme se sedm dní v týdnu u všech jídel, v práci, večer u filmu, na chodbě, když jsme vstali a než jsme šli spát. Měli jsme pár konfliktů, kde velkou roli hrála sebekontrola. Při přípravě nám říkali, pokud se z vás nestanou nejlepší kamarádi, alespoň musíte zkusit zůstat kolegy v rovině profesionální. A to se nám podařilo. Geofyzika byla velká výzva v tom, že si ji mezi sebou dělily dvě vědkyně. Úlohy nebyly předem rozdělené, a tak jsme si je musely rozdělit tak, abychom se mohly v naši laboratoři realizovat obě. Měly jsme odlišné náhledy na život i na organizaci práce. A s techniky to bylo podobné. Já bych nejradši veškeré akce projednávala a plánovala dopředu, pro ně jsou naopak taková povídání přebytečná, řeknou si Kolonie tučňáků na mořském ledu, 15 km od stanice pár slov na chodbě a je to pro ně vyřízené.

LEDEN 2013

5

NKC-ŽV: Nacházela ses v extrémních podmínkách: chlad, tma, izolace. To vše může evokovat smrt, mrtvou říši, je to zároveň magické, poetické. Jak na tebe tyto podmínky působily? Po přistání na ledě jsem si začala uvědomovat, kde jsem. Led, polární oblek, ohromná stanice, rolby a geofyzikální observatoř pod ledem. Zažila jsem první návěje větru (z angl.drift) a byla nadšená, když se mi nad hlavou ve větru proletěl racek bouřní. Hned jsem psala básničku. Dálka a nekonečný horizont, smrákání, zrcadlení ledovců, kolonie tučňáků na mořském ledě, bouřky, při kterých se ze dveří dá vyjít jen s jištěním na laně. To vše je nové. Neměla jsem žádný problém s omrzlinami a studené prsty jsem většinou rychle rozehřála, i když to někdy bolelo. Někdy jsem si při cestě do observatoře sedla na bílou „louku“ do driftu, sledovala poletující částečky sněhu, poslouchala jemné pískání větru a někdy povídání o cestování časem na mp3-playeru. Čas má v Antarktidě jiné dimenze. Vše splývá. A polární noc se dá skutečně spojit s mrtvou říší. Nietze napsal: „Bůh je mrtev, Bůh zůstane mrtev. A my jsme ho zabili!“ Na polární noc i život v izolaci to docela sedí. NKC-ŽV: Člověk je za polárním kruhem odříznutý, izolovaný. Musela jsi fungovat v úzké skupině lidí a nebylo kam utéct. Jak ses vypořádala s tímto faktorem?

Neumayerova stanice III

Izolace je tak trochu jako zrcadlo. Jste stále se stejnými lidmi, kteří vás poznali, a vaše chyby vám dříve či později budou vyčteny, což je nepříjemná záležitost. Pak funguje skupinová dynamika, kde časem každý hraje určitou roli. Jsou role lepší a horší. Člověk dopředu nikdy neví, jaké postavení ve skupině bude mít. Ať tak či tak, není kam utéct, musíte fungovat dál za všech okolností. Musíte dělat spoustu kompromisů, pokud chcete být členem skupiny. Projdete si školou různobarevných zákeřností, ale poznáte i přátele. Když mi bylo úzko, šla jsem si zakřičet na střechu stanice do větru, jindy běhat na trenažer. Naučíte se také, že případné hádky je většinou nejlepší řešit tichem, tzv. vysedět.

NKC-ŽV: Nelituješ toho, že ses na rok ocitla v izolaci s 8 lidmi? Co s tebou izolace udělala? Byl to extrémní zážitek, ale nelituji. Na izolaci je prima, že má definovaný konec. Každá beznaděj je beznadějná jenom chvilku. Je to dobrá škola do života. Polární stanice je spojená se světem přes satelit, a tak máte možnost zatelefonovat rodině či přátelům. A co se mnou izolace udělala? Jsem zdrženlivější, možná pomalejší. Určitě jsem se trochu změnila, ale jak, to musí posoudit moje rodina a přátelé. Taky jsem si uvědomila, že člověk může dělat méně věcí a být přesto šťastný. NKC-ŽV: Jaké závěry a doporučení pro přípravu a provedení srovnatelných projektů existuje z tvého aktuálního pohledu? Doporučení je jasné: Komunikace, týmová práce a management konfliktů. Naučit se ve slušném tónu a zavčas vyslovit a vykomunikovat problémy, které během pobytu dříve či později přijdou. NKC-ŽV: A co věda – zůstaneš? Ne. Po obhajobě doktorátu jsem si řekla, že chci mít i zkušenost z neakademického prostředí. Dostala jsem nabídku z průmyslu – mapování norského pobřeží. Ještě mám ale rozepsané nějaké publikace, tak s vědou zůstanu ještě v kontaktu.

Při měření deklinace v ledové laboratoři

Foto: Markéta Pokorná

LEDEN 2013

6

NOVÝ VÝZKUM Na maličkostech záleží, aneb proč se ženám nedaří pronikat na vedoucí pozice Marcela Linková Na svých stránkách http://sss.sagepub.com/content/current časopis Social Studies of Science přestavuje jako „vybraný článek SAGE“ stať Valerie Bevan a Marka Learmontha s názvem ‘I wouldn’t say it’s sexism, except that … It’s all these little subtle things’: Healthcare scientists’ accounts of gender in healthcare science laboratories. Článek se věnuje zdravotním vědám, kde – podobně jako v biovědách – tvoří většinu studujících ženy. Odráží se tedy vysoký počet žen, které daný obor studují, v zastoupení žen ve výzkumné hierarchii? Prezentovaný výzkum byl proveden na jednom z hlavních zaměstnavatelů v oblasti zdravotních věd ve Velké Británii, s více než 1600 výzkumnými pracovníky. Většinu z těchto zaměstnanců tvoří ženy, přesto všech 13 výzkumníků na nejvyšším stupni jsou muži a muži tvoří více než dvě třetiny ze 110 výzkumníků i na dvou nižších úrovních. Na rozdíl od většiny studií se tato analýza věnuje obtížně zachytitelným, nekvantifikovatelným momentům genderové kultury, konkrétně maskulinistickým projevům v laboratořích, které vedou ke znevýhodňování žen. Virginia Valian pro jejich popis zavedla termín genderová schémata, která si internalizujeme a která ovlivňují to, jak vnímáme a hodnotíme ženy a muže a ženské a mužské výkony (přičemž ženy a ženské jsou systematicky hodnoceny hůře). Studie poukazuje na fakt, že jemné diskurzivní projevy znevažující ženy mají ve výsledku závažné dopady na možnost žen prospívat v organizaci. Poukazuje na to, že jemná znevýhodnění a rozdíly v zacházení je pro vědkyně obtížné artikulovat. Sekce „muži podporují muže“ prokazuje, že do hodnocení silně vstupují jiná kritéria než vědecký výkon. Ženy i muži jsou při náboru či při pohovorech na vyšší pozice hodnoceni z hlediska sebevědomí, přičemž ženy jsou systematicky považovány za méně sebevědomé, a tudíž nevhodné pro vedoucí pozici. Na druhou stranu, pokud se chovají asertivně dle maskulinního modelu, jsou hodnoceny jako agresivní a rozvratné. Jejich chování je tak vždy určitým způsobem nedostatečné, chybné z hlediska očekávání mužského vedení, které v dané instituci výběr dělá. Z hlediska hodnocení chování je tedy na ženy a muže uplatňován dvojí standard. Sekce „muži nevykonávají podpůrnou práci“ se věnuje strategiím, kterými se muži vyvazují z výkonu „podpůrné“, pečovatelské práci v laboratoři. V souladu s obecnými genderovými stereotypy se od žen očekává, že budou vykonávat podpůrné práce v laboratoři, které nejsou vidět, které je nutné opakovat a které nejsou nijakým způsobem vědecky hodnoceny. Muži na vedoucích pozicích navíc často zastávají názory, že ženy jsou trpělivější, a proto se na výkon repetitivních úkolů (např. při práci s mikroskopem či pipetování) hodí víc. Poslední část „muži vylučují ženy“ se věnují praktikám, prostřednictvím nichž jsou ženy vylučovány z rozhodování, což se opětovně promítá do toho, zda jsou považovány za sebevědomé. Tento výzkum je dalším příkladem publikovaným v poslední době, který poukazuje na jemné formy znevýhodnění a diskriminace, které v důsledku omezují profesní možnosti žen ve vědě a jejich průnik na vedoucí pozice. Autorka a autor ve stati také připomínají, že genderová schémata si osvojujeme všichni, muži i ženy. Ženy proto často proti chování, které v dlouhodobé perspektivě vede k jejich znevýhodnění, neprotestují. Částečně je to dáno tím, že ohradit se proti genderově nekorektnímu chování je obtížné, neboť taková žena je pak vystavena kritice, že není schopná zvládat negativní hodnocení či že reaguje neadekvátně (v Čechách zase často slyšíme, že taková žena nemá smysl pro humor). Maskulinizované chování je navíc do té míry normalizované, že není vnímáno jako maskulinizované, ale jako norma. Ženy pak logicky zcela běžně přijímají, že jsou podle této normy posuzovány. Jak už ale bylo řečeno, nacházejí se pak v situaci, v níž nemohou vyhrát – buď naplňují femininní normu a jsou vnímány jako nedostatečně kompetentní a sebevědomé, nebo naplňují normu maskulinizovaného chování, a potom jsou vnímány jako agresivní. V obou případech to vede k tomu, že jsou z hlediska vedoucí či manažerské pozice vnímány jako deficientní. Bevan, Valerie, Mark Learmonth. 2013. ‘I wouldn’t say it’s sexism, except that … It’s all these little subtle things’: Healthcare scientists’ accounts of gender in healthcare science laboratories. Social Studies of Science 43(1): 136–158.

LEDEN 2013

7

AKTUALITY Prezidentku nemáme, ale něco je ve vzduchu Kateřina Cidlinská Mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby proběhly dva diskusní večery, které se věnovaly tématu žen v politice. 22. Ledna se uskutečnila diskuse nazvaná „Prezidentka – možná příště“ s v té době již bývalými kandidátkami na prezidentku Táňou Fišerovou a Janou Bobošíkovou, kterou moderovala redaktorka časopisu Respekt Silvie Lauder.

Den poté diskutovala moderátorka Kateřina Jonášová s Marcelou Linkovou v rámci projektu diskusních večerů SHEvening v kulturním centru Era svět. Na našich webových stránkách vám nabízíme zprávu z obou diskusí. Diskuse byly tematicky hodně široké, od politické angažovanosti mladých až po Benešovy dekrety. Zpráva se však zaměřuje jen na jejich styčné body, které se přímo týkají otázek žen v české politice, zejména jejich možnosti dostat se do vrcholných pozic, a proč stále nemáme prezidentku.

Celý článek najdete na: http://www.zenyaveda.cz/novinky/aktualita-prezidentku-nemame-ale-neco-jeve-vzduchu.

LEDEN 2013

8

AKTUALITY OECD: nedostatečná podpora v mateřství negativně ovlivňuje profesní vyhlídky žen Dne 17. prosince 2012 vydalo OECD studii Closing the Gender Gap: Act Now, která poukazuje na to, že za mateřství ženy platí vysokou cenu. Průměrný platový rozdíl v zaměstnání na plný úvazek je mezi muži a ženami v zemích OECD 16 %. Na pozicích s nejvyššími příjmy dosahuje dokonce 21 %. Největší rozdíl ale nalezneme v případě rodin s jedním a více dětmi. V případě rodičovství je platový rozdíl ještě vyšší – 22 %, u lidí bez dětí přitom jde pouze o 7 %. V České republice jsou statistiky ještě horší – 29 % v případě rodičovství versus 13 % u osob bez dětí. Studie argumentuje, že pro dosažení větší genderové rovnosti v průběhu celého pracovního života je potřeba zajistit formální péči o malé děti. Studie také uvádí, že je nezbytné podporovat přistup žen ke studiu matematiky, přírodních a technických věd tak, aby se mohly ve větší míře zapojit do výzkumu v těchto oborech.

Více informací o publikaci naleznete na http://www.oecd.org/gender/closingthegap.htm.

NEWSLETTER LEDEN 2013 Měsíčník newsLetter vydává bezplatně Národní kontaktní centrum – ženy a věda IV., projekt Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i., financovaný v rámci programu EUPRO MŠMT (kód LE 12003). ISSN 1801–7339 Adresa redakce Jilská 1, Praha 1 110 00 Redakce Kateřina Cidlinská, Marcela Linková, Alena Ortenová, Hana Tenglerová, Hana Víznerová, Marta Vohlídalová Příspěvky zasílejte na [email protected] newsLetter lze objednat na webových stránkách www.zenyaveda.cz

LEDEN 2013

9